http://paralleltext.info/data/http://unbound.biola.edu/index.cfm?method=downloads.showDownloadMain1613 Czech Public Domain Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi . Země pak byla nesličná a pustá , a tma byla nad propastí , a Duch Boží vznášel se nad vodami . I řekl Bůh : Buď světlo ! I bylo světlo . A viděl Bůh světlo , že bylo dobré ; i oddělil Bůh světlo od tmy . A nazval Bůh světlo dnem , a tmu nazval nocí . I byl večer a bylo jitro , den první . Řekl také Bůh : Buď obloha u prostřed vod , a děl vody od vod ! I učinil Bůh tu oblohu , a oddělil vody , kteréž jsou pod oblohou , od vod , kteréž jsou nad oblohou . A stalo se tak . I nazval Bůh oblohu nebem . I byl večer a bylo jitro , den druhý . Řekl také Bůh : Shromažďte se vody , kteréž jsou pod nebem , v místo jedno , a ukaž se místo suché ! A stalo se tak . I nazval Bůh místo suché zemí , shromáždění pak vod nazval mořem . A viděl Bůh , že to bylo dobré . Potom řekl Bůh : Zploď země trávu , a bylinu vydávající símě , a strom plodný , nesoucí ovoce podlé pokolení svého , v němž by bylo símě jeho na zemi . A stalo se tak . Nebo země vydala trávu , a bylinu nesoucí semeno podlé pokolení svého , i strom přinášející ovoce , v němž bylo símě jeho , podlé pokolení jeho . A viděl Bůh , že to bylo dobré . I byl večer a bylo jitro , den třetí . Opět řekl Bůh : Buďte světla na obloze nebeské , aby oddělovala den od noci , a byla na znamení a rozměření časů , dnů a let . A aby svítila na obloze nebeské , a osvěcovala zemi . A stalo se tak . I učinil Bůh dvě světla veliká , světlo větší , aby správu drželo nade dnem , a světlo menší , aby správu drželo nad nocí ; též i hvězdy . A postavil je Bůh na obloze nebeské , aby osvěcovala zemi ; A aby správu držela nade dnem a nocí , a oddělovala světlo od tmy . A viděl Bůh , že to bylo dobré . I byl večer a bylo jitro , den čtvrtý . Řekl ještě Bůh : Vydejte vody hmyz duše živé v hojnosti , a I stvořil Bůh velryby veliké a všelijakou duši živou , hýbající se , kteroužto v hojnosti vydaly vody podlé pokolení jejich , a všeliké ptactvo křídla mající , podlé pokolení jeho . A viděl Bůh , že to bylo dobré . I požehnal jim Bůh , řka : Ploďtež se a množte se , a naplňte vody mořské ; též ptactvo ať se rozmnožuje na zemi ! I byl večer a bylo jitro , den pátý . Řekl též Bůh : Vydej země duši živou , jednu každou podlé pokolení jejího , hovada a zeměplazy , i zvěř zemskou , podlé pokolení jejího . A stalo se tak . I učinil Bůh zvěř zemskou podlé pokolení jejího , též hovada vedlé pokolení jejich , i všeliký zeměplaz podlé pokolení jeho . A viděl Bůh , že bylo dobré . Řekl opět Bůh : Učiňme člověka k obrazu našemu , podlé podobenství našeho , a ať panují nad rybami mořskými , a nad ptactvem nebeským , i nad hovady , a nade vší zemí , i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi . I stvořil Bůh člověka k obrazu svému , k obrazu Božímu stvořil jej , muže a ženu stvořil je . A požehnal jim Bůh , a řekl jim Bůh : Ploďtež se a rozmnožujte se , a naplňte zemi , a podmaňte ji , a panujte nad rybami mořskými , a nad ptactvem nebeským , i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi . Řekl ještě Bůh : Aj , dal jsem vám všelikou bylinu , vydávající símě , kteráž jest na tváři vší země , a všeliké stromoví , ( na němž jest ovoce stromu ) , nesoucí símě ; to bude vám za pokrm . Všechněm pak živočichům zemským , i všemu ptactvu nebeskému , a všemu tomu , což se hýbe na zemi , v čemž jest duše živá , všelikou bylinu zelenou dal jsem ku pokrmu . I stalo se tak . A viděl Bůh vše , což učinil , a aj , bylo velmi dobré . I byl večer a bylo jitro , den šestý . A tak dokonána jsou nebesa a země , i všecko vojsko jejich . A dokonal Bůh dne sedmého dílo své , kteréž dělal ; a odpočinul v den sedmý ode všeho díla svého , kteréž byl dělal . I požehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho ; nebo v něm odpočinul Bůh ode všeho díla svého , kteréž byl stvořil , aby učiněno bylo . Tiť jsou rodové nebes a země , ( když stvořena jsou v den , v němž učinil Hospodin Bůh zemi i nebe ) , I každé chrastiny polní , dříve než byla na zemi , i všeliké byliny polní , prvé než vzcházela ; nebo ještě byl nedštil Hospodin Bůh na zemi , aniž byl který člověk , ješto by dělal zemi . A aniž pára vystupovala z země , aby svlažovala všecken svrchek země . I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země , a vdechl v chřípě jeho dchnutí života , i byl člověk v duši živou . Štípil pak byl Hospodin Bůh ráj v Eden na východ , a postavil tam člověka , jehož byl učinil . A vyvedl Hospodin Bůh z země všeliký strom na pohledění libý , a ovoce k jídlu chutné ; též strom života u prostřed ráje , i strom vědění dobrého a zlého . ( A řeka vycházela z Eden , k svlažování ráje , a odtud dělila se , a byla ve čtyři hlavní řeky . Jméno jedné Píson , ta obchází všecku zemi Hevilah , kdež jest zlato . A zlato země té jest výborné ; tam jest i bdelium , a kámen onychin . Jméno pak druhé řeky Gihon , ta obchází všecku zemi Chus . A jméno řeky třetí Hiddekel , kteráž teče k východní straně Assyrské země . A řeka čtvrtá jest Eufrates ) . Pojav tedy Hospodin Bůh člověka , postavil jej v ráji v zemi Eden , aby jej dělal a ostříhal ho . I zapověděl Hospodin Bůh člověku , řka : Z každého stromu rajského svobodně jísti budeš ; Ale z stromu vědění dobrého a zlého nikoli nejez ; nebo v který bys koli den z něho jedl , smrtí umřeš . Řekl byl také Hospodin Bůh : Není dobré člověku býti samotnému ; učiním jemu pomoc , kteráž by při něm byla . ( Nebo když byl učinil Hospodin Bůh z země všelikou zvěř polní , i všecko ptactvo nebeské , přivedl je k Adamovi , aby pohleděl na ně , jaké by jméno kterému dáti měl ; a jak by koli nazval Adam kterou duši živou , tak aby jmenována byla . I dal Adam jména všechněm hovadům , i ptactvu nebeskému , a všeliké zvěři polní ; Adamovi pak není nalezena pomoc , kteráž by při něm byla . ) Protož uvedl Hospodin Bůh tvrdý sen na Adama , i usnul ; a vyňal jedno z žeber jeho , a to místo vyplnil tělem . A z toho žebra , kteréž vyňal z Adama , vzdělal Hospodin Bůh ženu , a přivedl ji k Adamovi . I řekl Adam : Teď tato jest kost z kostí mých a tělo z těla mého ; tato slouti bude mužatka , nebo z muže vzata jest . Z té příčiny opustí muž otce svého i matku svou , a přídržeti se bude manželky své , i budou v jedno tělo . Byli pak oba dva nazí , Adam i žena jeho , a nestyděli se . Had pak byl nejchytřejší ze všech živočichů polních , kteréž byl učinil Hospodin Bůh . A ten řekl ženě : Tak-liž jest , že vám Bůh řekl : Nebudete jísti z každého stromu rajského ? I řekla žena hadu : Ovoce stromů rajských jíme ; Ale o ovoci stromu , kterýž jest u prostřed ráje , řekl Bůh : Nebudete ho jísti , aniž se ho dotknete , abyste nezemřeli . I řekl had ženě : Nikoli nezemřete smrtí ! Ale ví Bůh , že v kterýkoli den z něho jísti budete , otevrou se oči vaše ; a budete jako bohové , vědouce dobré i zlé . Viduci tedy žena , že dobrý jest strom k jídlu i příjemný očima , a k nabytí rozumnosti strom žádostivý , vzala z ovoce jeho a jedla ; dala také i muži svému s sebou , a on jedl . Tedy otevříny jsou oči obou dvou , a poznali , že jsou nazí ; i navázali lístí fíkového a nadělali sobě věníků . A v tom uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru dennímu ; i skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha , u prostřed stromoví rajského . I povolal Hospodin Bůh Adama , a řekl jemu : Kdež jsi ? Kterýžto řekl : Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se , že jsem nahý ; protož skryl jsem se . I řekl Bůh : Kdožť oznámil , že jsi nahý ? Nejedl-lis ale z toho stromu , z něhožť jsem jísti zapověděl ? I řekl Adam : Žena , kterouž jsi mi dal , aby byla se mnou , ona mi dala z stromu toho , a jedl jsem . I řekl Hospodin Bůh ženě : Což jsi to učinila ? I řekla žena : Had mne podvedl , i jedla jsem . Tedy řekl Hospodin Bůh hadu : Že jsi to učinil , zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky živočichy polní ; po břiše svém plaziti se budeš , a prach žráti budeš po všecky dny života svého . Nad to , nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou , i mezi semenem tvým a semenem jejím ; ono potře tobě hlavu , a ty potřeš jemu patu . Ženě pak řekl : Velice rozmnožím bolesti tvé a počínání tvá , s bolestí roditi budeš děti , a pod mocí muže tvého bude žádost tvá , a on panovati bude nad tebou . Adamovi také řekl : Že jsi uposlechl hlasu ženy své , a jedl jsi z stromu toho , kterýžť jsem zapověděl , řka : Nebudeš jísti z něho ; zlořečená země pro tebe , s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého . Trní a bodláčí tobě ploditi bude , i budeš jísti byliny polní . V potu tváři své chléb jísti budeš , dokavadž se nenavrátíš do země , poněvadž jsi z ní vzat . Nebo prach jsi a v prach se navrátíš . Dal pak byl Adam jméno ženě své Eva , proto že ona byla mátě všech živých . I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený , a přioděl je . Tedy řekl Hospodin Bůh : Aj , člověk učiněn jest jako jeden z nás , věda dobré i zlé ; pročež nyní , aby nevztáhl ruky své , a nevzal také z stromu života , a jedl by , i byl by živ na věky , vyžeňme jej . I vypustil jej Hospodin Bůh z zahrady Eden , aby dělal zemi , z níž vzat byl . A tak vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní straně s mečem plamenným blýskajícím se , aby ostříhali cesty k stromu života . Adam pak poznal Evu ženu svou , kterážto počavši , porodila Kaina a řekla : Obdržela jsem muže na Hospodinu . A opět porodila bratra jeho Abele . I byl Abel pastýř ovcí , a Kain byl oráč . Po mnohých pak dnech stalo se , že obětoval Kain z úrody zemské obět Hospodinu . Ano i Abel také obětoval z prvorozených věcí stáda svého , a z tuku jejich . I vzhlédl Hospodin na Abele a na obět jeho . Na Kaina pak a na obět jeho nevzhlédl . Protož rozlítil se Kain náramně , a opadla tvář jeho . I řekl Hospodin Kainovi : Proč jsi se tak rozpálil hněvem ? A proč jest opadla tvář tvá ? Zdaliž nebudeš příjemný , budeš-li dobře činiti ? Pakli nebudeš dobře činiti , hřích ve dveřích leží ; a pod mocí tvou bude žádost jeho , a ty panovati budeš nad ním . I mluvil Kain k Abelovi bratru svému . Stalo se pak , když byli na poli , že povstav Kain proti Abelovi bratru svému , zabil jej . I řekl Hospodin Kainovi : Kdež jest Abel bratr tvůj ? Kterýž odpověděl : Nevím . Zdaliž jsem já strážným bratra svého ? I řekl Bůh : Co jsi učinil ? Hlas krve bratra tvého volá ke mně z země . Protož nyní zlořečený budeš i od té země , kteráž otevřela ústa svá , aby přijala krev bratra tvého z ruky tvé . Když budeš dělati zemi , nebude více vydávati moci své tobě ; tulákem a běhounem budeš na zemi . I řekl Kain Hospodinu : Většíť jest nepravost má , než aby mi odpuštěna býti mohla . Aj , vyháníš mne dnes z země této , a před tváří tvou skrývati se budu , a budu tulákem a běhounem na zemi . I přijde na to , že kdo mne koli nalezne , zabije mne . I řekl mu Hospodin : Zajisté kdo by koli zabil Kaina , nad tím sedmnásobně mštěno bude . Pročež vložil Hospodin znamení naKaina , aby ho žádný nezabil , kdo by jej koli nalezl . Tedy odšed Kain od tváři Hospodinovy , bydlil v zemi Nód , k východní straně naproti Eden . Poznal pak Kain ženu svou , kterážto počala a porodila Enocha . I stavěl město , a nazval jméno města toho jménem syna svého Enoch . I narodil se Enochovi Irád , a Irád zplodil Maviaele , Maviael pak zplodil Matuzaele , a Matuzael zplodil Lámecha . Vzal sobě pak Lámech dvě ženy ; jméno jedné Ada , a jméno druhé Zilla . I porodila Ada Jábale , kterýž byl otec přebývajících v staních a stádo pasoucích . A jméno bratra jeho Jubal ; ten byl otec všech hrajících na harfu a nástroje hudebné . A Zilla také porodila Tubalkaina , kterýž byl řemeslník všelikého díla od mědi a od železa . Sestra pak Tubalkainova byla Noéma . I řekl Lámech ženám svým , Adě a Zille : Slyšte hlas můj , ženy Lámechovy , poslouchejte řeči mé , že jsem zabil muže k ráně své a mládence k zsinalosti své . Jestližeť sedmnásobně pomštěno bude pro Kaina , tedy pro Lámecha sedmdesátekrát sedmkrát . Poznal pak ještě Adam ženu svou , i porodila syna a nazvala jméno jeho Set ; nebo řekla : Dal mi Bůh jiné símě místo Abele , kteréhož zabil Kain . Setovi pak také narodil se syn , a nazval jméno jeho Enos . Tehdáž začalo se vzývání jména Hospodinova . Tato jest kniha rodů Adamových . V ten den , v kterémž stvořil Bůh člověka , ku podobenství Božímu učinil ho . Muže a ženu stvořil je a požehnal jim , a nazval jméno jejich Adam v ten den , když stvořeni jsou . Byl pak Adam ve stu a třidcíti letech , když zplodil syna ku podobenství svému a k obrazu svému , a nazval jméno jeho Set . I bylo dnů Adamových po zplození Seta osm set let , a plodil syny a dcery . A tak bylo všech dnů Adamových , v kterýchž byl živ , devět set a třidceti let , i umřel . Set pak byl ve stu a pěti letech , když zplodil Enosa . A po zplození Enosa živ byl Set osm set a sedm let , a plodil syny a dcery . I bylo všech dnů Setových devět set a dvanácte let , i umřel . Byl pak Enos v devadesáti letech , když zplodil Kainana . A po zplození Kainana živ byl Enos osm set a patnácte let , a plodil syny a dcery . I bylo všech dnů Enosových devět set a pět let , i umřel . Kainan pak byl v sedmdesáti letech , když zplodil Mahalaleele . A po zplození Mahalaleele živ byl Kainan osm set a čtyřidceti let , a plodil syny a dcery . I bylo všech dnů Kainanových devět set a deset let , i umřel . Mahalaleel pak byl v šedesáti a pěti letech , když zplodil Járeda . A po zplození Járeda živ byl Mahalaleel osm set a třidceti let , a plodil syny a dcery . I bylo všech dnů Mahalaleelových osm set devadesáte a pět let , i umřel . Járed pak byl ve stu šedesáti a dvou letech , když zplodil Enocha . A po zplození Enocha živ byl Járed osm set let , a plodil syny a dcery . I bylo všech dnů Járedových devět set šedesáte a dvě létě , i umřel . Enoch pak byl v šedesáti a pěti letech , když zplodil Matuzaléma . A chodil Enoch stále s Bohem po zplození Matuzaléma tři sta let , a plodil syny a dcery . I bylo všech dnů Enochových tři sta šedesáte a pět let . A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více vidín ; nebo vzal ho Bůh . Matuzalém pak byl ve stu osmdesáti sedmi letech , když zplodil Lámecha . A po zplození Lámecha živ byl Matuzalém sedm set osmdesáte a dvě létě , a plodil syny a dcery . I bylo všech dnů Matuzalémových devět set šedesáte a devět let , i umřel . Lámech pak byl ve stu osmdesáti a dvou letech , když zplodil syna , Jehož jméno nazval Noé , řka : Tento nám odpočinutí způsobí od díla našeho , od práce rukou našich , kterouž máme s zemí , jížto zlořečil Hospodin . A živ byl Lámech potom , když zplodil Noé , pět set devadesáte a pět let , a plodil syny a dcery . I bylo všech dnů Lámechových sedm set sedmdesáte a sedm let , i umřel . A když byl Noé v pěti stech letech , zplodil Sema , Chama a Jáfeta . Stalo se pak , když se počali množiti lidé na zemi , a dcery se jim zrodily , Že vidouce synové Boží dcery lidské , any krásné jsou , brali sobě ženy ze všech , kteréž oblibovali . Pročež řekl Hospodin : Nebude se nesnaditi duch můj s člověkem na věky , proto že také tělo jest , a bude dnů jeho sto a dvadceti let . Obrové pak byli na zemi v těch dnech ; ano i potom , když vcházeli synové Boží k dcerám lidským , ony rodily jim . To jsou ti mocní , kteříž zdávna byli , muži na slovo vzatí . Ale když viděl Hospodin , an se rozmnožuje zlost lidská na zemi , a že by všeliké myšlení srdce jejich nebylo než zlé po všecken čas , Litoval Hospodin , že učinil člověka na zemi , a bolest měl v srdci svém . Tedy řekl Hospodin : Vyhladím z země člověka , kteréhož jsem stvořil , od člověka až do hovada , až do zeměplazu , až i do ptactva nebeského ; nebo líto mi , že jsem je učinil . Ale Noé našel milost před Hospodinem . Tito jsou příběhové Noé : Noé muž spravedlivý , dokonalý byl za svého věku , s Bohem ustavičně chodil Noé . ( Zplodil pak Noé tři syny : Sema , Chama a Jáfeta . ) Ale země byla porušena před Bohem , a naplněna byla země nepravostí . Viděl tedy Bůh zemi , a aj , porušena byla , nebo bylo porušilo všeliké tělo cestu svou na zemi . Protož řekl Bůh k Noé : Konec všelikého těla přichází přede mne , nebo naplněna jest země nepravostí od nich ; z té příčiny , hle , již zkazím je s zemí . Učiň sobě koráb z dříví gofer ; příhrady zděláš v tom korábu , a oklejuješ jej vnitř i zevnitř klím . A na tento způsob uděláš jej : Tří set loktů bude dlouhost toho korábu , padesáti loktů širokost jeho a třidceti loktů vysokost jeho . Okno uděláš v korábu , a svrchkem na loket vysokým zavřeš jej ; dvéře také korábu v boku jeho postavíš , a pokoje spodní , druhé i třetí zděláš v něm . Já pak , aj , já uvedu potopu vod na zemi , aby zkaženo bylo všeliké tělo , v němž jest duch života pod nebem . Cožkoli bude na zemi , umře . S tebou však učiním smlouvu svou ; a vejdeš do korábu , ty i synové tvoji , žena tvá i ženy synů tvých s tebou . A ze všech živočichů všelikého těla , po dvém z každého uvedeš do korábu , abys je živé zachoval s sebou ; samec a samice budou . Z ptactva podlé pokolení jeho , a z hovad podlé pokolení jejich , ze všelikého také zeměplazu podlé pokolení jeho , po dvém z každého vejdou k tobě , aby živi zůstali . Ty pak nabeř s sebou všeliké potravy , kteráž se jísti může , a shromažď sobě , aby byla tobě i jim ku pokrmu . I učinil Noé podlé všeho , jakž mu rozkázal Bůh , tak učinil . Potom řekl Hospodin k Noé : Vejdiž ty i všecka čeled tvá do korábu ; nebo jsem tě viděl spravedlivého před sebou v národu tomto . Ze všech hovad čistých vezmeš sobě sedmero a sedmero , samce a samici jeho , ale z hovad nečistých dvé a dvé , samce a samici jeho . Z ptactva také nebeského sedmero a sedmero , samce a samici , aby živé zachováno bylo símě na vší zemi . Nebo po dnech ještě sedmi já dštíti budu na zemi za čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí ; a vyhladím se svrchku země všelikou podstatu , kterouž jsem učinil . Tedy učinil Noé všecko tak , jakž mu přikázal Hospodin . ( Byl pak Noé v šesti stech letech , když ta potopa přišla na zemi . ) A protož přišel Noé a synové jeho , i žena jeho , i ženy synů jeho s ním k korábu , pro vody potopy . Z hovad také čistých i z hovad nečistých , i z ptactva a ze všeho , což se hýbe na zemi , Po dvém vešli k Noé do korábu , samec a samice , tak jakž byl rozkázal Bůh Noé . Stalo se pak po sedmi dnech , že vody potopy přišly na zemi . Léta šestistého věku Noé , druhého měsíce , sedmnáctého dne téhož měsíce , v ten den protrženy jsou všecky studnice propasti veliké , a průduchové nebeští otevříni jsou . I byl příval na zemi čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí . Toho dne všel Noé , Sem a Cham i Jáfet , synové Noé , žena Noé , a tři ženy synů jeho s ním do korábu . Oni i všeliký živočich podlé pokolení svého , i všeliké hovado podlé pokolení svého , a všeliký zeměplaz , kterýž se hýbe na zemi , podlé pokolení svého , i všeliké ptactvo vedlé pokolení svého , všelijací ptáci , všecko , což křídla má , Vešli k Noé do korábu , po dvém ze všelikého těla , v němž byl duch života . A což jich vešlo , samec a samice ze všelikého těla vešli , tak jakž byl přikázal jemu Bůh , a zavřel Hospodin po něm . A když byla potopa za čtyřidceti dnů na zemi , tedy rozmnoženy jsou vody , až i vyzdvihly koráb , a vznesly jej od země . Nebo zmohly se vody a rozmnoženy jsou velmi nad zemí , i zplýval koráb na vodách . A tak náramně rozmohly se vody nad zemí , že přikryty jsou všecky hory nejvyšší , kteréž byly pode vším nebem . Patnácte loktů zvýší rozmohly se vody , když přikryty jsou hory . I umřelo všeliké tělo , kteréž se hýbe na zemi , tak z ptactva , jako z hovad a živočichů , i všelikého hmyzu , kterýž se plazí po zemi , i každého člověka . Všecko , což mělo dýchání ducha života v chřípích svých , ze všeho , což bylo na suše , pomřelo . A tak vyhladil Bůh všelikou podstatu , kteráž byla na tváři země , od člověka až do hovada , až do zeměplazu , a až do ptactva nebeského , vyhlazeno jest , pravím , z země ; a zůstal toliko Noé , a kteříž s ním byli v korábu . I trvaly vody nad zemí za sto a padesáte dnů . Rozpomenul se pak Bůh na Noé , i všecky živočichy a všecka hovada , kteráž byla s ním v korábu ; pročež uvedl Bůh vítr na zemi , i zastavily se vody . A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští , a zastaven jest příval s nebe . I navrátily se vody se svrchku země , odcházejíce zase , a opadly vody po stu a padesáti dnech , Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce , v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat . Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce , prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor . I stalo se po čtyřidcíti dnech , otevřev Noé okno v korábu , kteréž byl udělal , Vypustil krkavce . Kterýžto vyletuje zase se vracoval , dokudž nevyschly vody na zemi . Potom vypustil holubici od sebe , aby věděl , již-li by opadly vody se svrchku země . Kterážto když nenašla , kde by odpočinula noha její , navrátila se k němu do korábu ; nebo vody byly po vší zemi . On pak vztáhna ruku svou , vzal ji , a vnesl k sobě do korábu . A počekal ještě sedm dní jiných , a opět vypustil holubici z korábu . I přiletěla k němu holubice k večerou , a aj , list olivový utržený v ústech jejích . Tedy poznal Noé , že opadly vody se svrchku země . I čekal ještě sedm dní jiných , a opět vypustil holubici , kterážto nevrátila se k němu více . I stalo se šestistého prvního léta , v první den měsíce prvního , že vyschly vody na zemi . I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel , ano již oschl svrchek země . Druhého pak měsíce , v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země . I mluvil Bůh k Noé , řka : Vyjdi z korábu , ty i žena tvá , a synové tvoji , i ženy synů tvých s tebou . Všecky živočichy , kteříž jsou s tebou ze všelikého těla , tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu , kterýž se hýbe na zemi , vyveď s sebou ; ať se v hojnosti rozplozují na zemi , a rostou a množí se na zemi . I vyšel Noé a synové jeho , i žena jeho a ženy synů jeho s ním ; Každý živočich , každý zeměplaza všecko ptactvo , všecko , což se hýbe na zemi , po pokoleních svých vyšlo z korábu . Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu , a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého , obětoval zápaly na tom oltáři . I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou , a řekl Hospodin v srdci svém : Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka , proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho ; aniž budu více bíti všeho , což živo jest , jako jsem učinil . Nýbrž dokavadž země trvati bude , setí a žeň , studeno i horko , léto a zima , den také a noc nepřestanou . Tedy požehnal Bůh Noé i synům jeho a řekl jim : Ploďtež se a rozmnožujte se , a naplňte zemi . Strach váš a hrůza vaše buď na všeliký živočich země , a na všecko ptactvo nebeské . Všecko , což se hýbe na zemi , a všecky ryby mořské v ruce vaše dány jsou . Všecko , což se hýbe a jest živo , bude vám za pokrm ; jako i bylinu zelenou , dal jsem vám to všecko . A však masa s duší jeho , kteráž jest krev jeho , nebudete jísti . A zajisté krve vaší , duší vašich vyhledávati budu ; z rukou každého hovada vyhledávati jí budu , i z ruky člověka , ano i z ruky každého bratra jeho budu vyhledávati duše člověka . Kdo by koli vylil krev člověka , skrze člověka vylita bude krev jeho ; nebo k obrazu svému učinil Bůh člověka . Vy pak ploďte a množte se ; v hojnosti se rozploďte na zemi , a rozmnoženi buďte na ní . I mluvil Bůh k Noé a synům jeho s ním , řka : Já zajisté vcházím v smlouvu svou s vámi , i s semenem vaším po vás , A se všelikou duší živou , kteráž jest s vámi , z ptactva , z hovad a ze všech živočichů zemských , kteříž jsou s vámi , ode všech , kteříž vyšli z korábu , až do všelikého živočicha zemského . Protož utvrzuji smlouvu svou s vámi , že nebude vyhlazeno více všeliké tělo vodami potopy ; aniž bude více potopa k zkažení země . I řekl Bůh : Totoť bude znamení smlouvy , kteréž já dávám , mezi mnou a mezi vámi , a mezi všelikou duší živou , kteráž jest s vámi , po všecky věky . Duhu svou postavil jsem na oblaku , a bude na znamení smlouvy mezi mnou a mezi zemí . A budeť , když uvedu mračný oblak nad zemí , a ukáže se duha na oblaku , Že se rozpomenu na smlouvu svou , kteráž jest mezi mnou a mezi vámi a mezi všelikou duší živou v každém těle ; a nebudou více vody ku potopě , aby zahladily všeliké tělo . Nebo když bude duha ta na oblaku , popatřím na ni , abych se rozpomenul na smlouvu věčnou mezi Bohem a mezi všelikou duší živou v každém těle , kteréž jest na zemi . I řekl Bůh k Noé : Toť jest znamení smlouvy , kterouž jsem utvrdil mezi sebou a mezi všelikým tělem , kteréž jest na zemi . Byli pak synové Noé , kteříž vyšli z korábu : Sem , Cham a Jáfet ; a Cham byl otec Kanánův . Ti tři jsou synové Noé , a ti se rozprostřeli po vší zemi . Noé pak obíraje se s zemí , začal dělati vinice . A pije víno , opil se , a obnažil se u prostřed stanu svého . Viděl pak Cham , otec Kanánův , hanbu otce svého , a pověděl oběma bratřím svým vně . Tedy vzali Sem a Jáfet oděv , kterýžto oba položili na ramena svá , a jdouce zpátkem , zakryli hanbu otce svého ; tváři pak jich byly odvráceny , a hanby otce svého neviděli . Procítiv pak Noé po svém víně , zvěděl , co mu učinil syn jeho mladší . I řekl : Zlořečený Kanán , služebník služebníků bude bratřím svým . Řekl také : Požehnaný Hospodin , Bůh Semův , a buď Kanán služebníkem jejich . Rozšiřiž Bůh milostivě Jáfeta , aby bydlil v stáncích Semových , a buď Kanán služebníkem jejich . Živ pak byl Noé po potopě tři sta a padesáte let . A tak bylo všech dnů Noé devět set a padesáte let ; i umřel jest . Tito jsou pak rodové synů Noé , Sema , Chama a Jáfeta , jimž se tito synové zrodili po potopě . Synové Jáfetovi : Gomer a Magog , a Madai , a Javan , a Tubal , a Mešech , a Tiras . Synové pak Gomerovi : Ascenez , Rifat , a Togorma . Synové pak Javanovi : Elisa a Tarsis , Cetim a Dodanim . Od těch rozděleni jsou ostrovové národů po krajinách jejich , každý podlé jazyku svého , vedlé čeledi své , v národech svých . Synové pak Chamovi : Chus a Mizraim a Put a Kanán . A synové Chusovi : Sába , Evila , a Sabata , a Regma , a Sabatacha . Synové pak Regmovi : Sába a Dedan . Zplodil také Chus Nimroda ; onť jest počal býti mocným na zemi . To byl silný lovec před Hospodinem ; protož se říká : Jako Nimrod silný lovec před Hospodinem . Počátek pak jeho království byl Babylon a Erech , Achad a Chalne , v zemi Sinear . Z země té vyšel do Assur , kdežto vystavěl Ninive , a Rohobot město , a Chále , A Rezen mezi Ninive a mezi Chále ; toť jest město veliké . Mizraim pak zplodil Ludim a Anamim , a Laabim , a Neftuim , A Fetruzim , a Chasluim , ( odkudž pošli Filistinští ) a Kafturim . Kanán pak zplodil Sidona prvorozeného svého , a Het , A Jebuzea , a Amorea , a Gergezea , A Hevea , a Aracea , a Sinea , A Aradia , a Samarea , a Amatea ; a potom odtud rozprostřely se čeledi Kananejských . A bylo pomezí Kananejských od Sidonu , když jdeš k Gerar až do Gázy ; a odtud když jdeš k Sodomě a Gomoře , a Adama a Seboim až do Lázy . Ti jsou synové Chamovi po čeledech svých , vedlé jazyků svých , po krajinách svých , v národech svých . Semovi také , otci všech synů Heber , bratru Jáfeta staršího zrozeni jsou synové . A tito jsou synové Semovi : Elam , a Assur , a Arfaxad , a Lud , a Aram . Synové pak Aramovi : Hus , a Hul , a Geter , a Mas . Potom Arfaxad zplodil Sále ; a Sále zplodil Hebera . Heberovi také narodili se dva synové ; jméno jednoho Peleg , proto že za dnů jeho rozdělena byla země , a jméno bratra jeho Jektan . Jektan pak zplodil Elmodada , a Salefa , a Azarmota , a Járe , A Adoráma , a Uzala , a Dikla , A Obale , a Abimahele , a Sebai , A Ofira , a Evila , a Jobaba ; všickni ti jsou synové Jektanovi . A bylo bydlení jejich od Mesa , když jdeš k Sefar hoře na východ slunce . Tiť jsou synové Semovi po čeledech svých , vedlé jazyků svých , po krajinách svých , v národech svých . Ty jsou čeledi synů Noé po rodech svých , v národech svých ; a od těch rozdělili se národové na zemi po potopě . Byla pak všecka země jazyku jednoho a řeči jedné . I stalo se , když se brali od východu , nalezli pole v zemi Sinear , a bydlili tam . A řekli jeden druhému : Nuže , nadělejme cihel , a vypalme je ohněm . I měli cihly místo kamení , a zemi lepkou místo vápna . Nebo řekli : Nuže , vystavějme sobě město a věži , jejíž by vrch dosahal k nebi ; a tak učiňme sobě jméno , abychom nebyli rozptýleni po vší zemi . Sstoupil pak Hospodin , aby viděl to město a věži , kterouž stavěli synové lidští . A řekl Hospodin : Aj , lid jeden a jazyk jeden všechněch těchto , a toť jest začátek díla jejich ; nyní pak nedadí sobě v tom překaziti , což umínili dělati . Protož sstupme a změťme tam jazyk jejich , aby jeden druhého jazyku nerozuměl . A tak rozptýlil je Hospodin odtud po vší zemi ; i přestali stavěti města toho . Protož nazváno jest jméno jeho Bábel ; nebo tu zmátl Hospodin jazyk vší země ; a odtud rozptýlil je Hospodin po vší zemi . Titoť jsou rodové Semovi : Sem , když byl ve stu letech , zplodil Arfaxada ve dvou letech po potopě . A byl živ Sem po zplození Arfaxada pět set let ; a plodil syny a dcery . Arfaxad pak živ byl pět a třidceti let , a zplodil Sále . A po zplození Sále živ byl Arfaxad čtyři sta a tři léta ; a plodil syny a dcery . Sále také živ byl třidceti let , a zplodil Hebera . A živ byl Sále po zplození Hebera čtyři sta a tři léta ; a plodil syny a dcery . Živ pak byl Heber čtyři a třidceti let , a zplodil Pelega . A živ byl Heber po zplození Pelega čtyři sta a třidceti let ; a plodil syny a dcery . Peleg pak živ byl třidceti let , a zplodil Réhu . A živ byl Peleg po zplození Réhu dvě stě a devět let ; a plodil syny a dcery . Réhu také živ byl třidceti a dvě létě , a zplodil Sáruga . A po zplození Sáruga živ byl Réhu dvě stě a sedm let ; a plodil syny a dcery . Živ pak byl Sárug třidceti let , a zplodil Náchora . A byl živ Sárug po zplození Náchora dvě stě let ; a plodil syny a dcery . Náchor pak živ byl dvadceti a devět let , a zplodil Táre . A živ byl Náchor po zplození Táre sto a devatenácte let ; a plodil syny a dcery . Živ pak byl Táre sedmdesáte let , a zplodil Abrama , Náchora a Hárana . Tito jsou pak rodové Táre : Táre zplodil Abrama , Náchora a Hárana ; Háran pak zplodil Lota . Umřel pak Háran prvé než Táre otec jeho v zemi narození svého , totiž v Ur Kaldejských . I zpojímali sobě ženy Abram a Náchor ; jméno ženy Abramovy Sarai , a jméno ženy Náchorovy Melcha , dcera Háranova , kterýž byl otec Melchy a Jeschy . Byla pak Sarai neplodná , a neměla dětí . I vzal Táre Abrama syna svého , a Lota syna Háranova , vnuka svého , a Sarai nevěstu svou , ženu Abrama syna svého , a vyšli spolu z Ur Kaldejských , aby se brali do země Kananejské , a přišli až do Cháran , a bydlili tam . A byli dnové Táre dvě stě a pět let ; i umřel Táre v Cháran . Nebo byl řekl Hospodin Abramovi : Vyjdi z země své a z příbuznosti své , i z domu otce svého do země , kterouž ukáži tobě . A učiním tě v národ veliký , a požehnám tobě , a zvelebím jméno tvé , a budeš požehnání . Požehnám také dobrořečícím tobě , a zlořečícím tobě zlořečiti budu ; ano požehnány budou v tobě všecky čeledi země . I vyšel Abram , tak jakž mu byl mluvil Hospodin , a šel s ním Lot . ( Byl pak Abram v sedmdesáti pěti letech , když vyšel z Cháran . ) A vzal Abram Sarai manželku svou , a Lota syna bratra svého , a všecko zboží své , kteréhož nabyli , i duše , kterýchž dosáhli v Cháran . A vyšedše , brali se do země Kananejské , až i přišli do ní . I prošel Abram tu zemi až k místu Sichem , to jest až k rovině More . A tehdáž Kananejští byli v zemi . I ukázal se Hospodin Abramovi a řekl : Semeni tvému dám zemi tuto . Tedy vzdělal tu oltář Hospodinu , kterýž se byl ukázal jemu . A odtud podal se k hoře , kteráž leží na východ od Bethel , kdežto rozbil stan svůj , tak že mu Bethel byl na západ , Hai pak na východ ; i vzdělal tam oltář Hospodinu , a vzýval jméno Hospodinovo . Potom hnul se Abram dále , a odebral se odtud ku poledni . Byl pak hlad v té zemi ; protož sstoupil Abram do Egypta , aby tam byl pohostinu ; nebo veliký byl hlad v té zemi . I stalo se , že když přicházel blízko k Egyptu , řekl k Sarai manželce své : Aj , nyní znám , že jsi žena krásné tváři . A stane se , že když tě uzří Egyptští , řeknou : To jest manželka jeho ; i zabijí mne , tebe pak živé nechají . Prav medle , že jsi sestra má , aby mi dobře bylo příčinou tvou , a živa zůstala duše má pro tebe . I stalo se , když všel Abram do Egypta , viděli Egyptští ženu , že krásná byla náramně . A vidouce ji knížata Faraonova , schválili ji před ním ; i vzata jest žena do domu Faraonova . Kterýžto i Abramovi dobře učinil pro ni ; a měl ovce a voly a osly , i služebníky a děvky , též oslice a velbloudy . Ale Hospodin trápil Faraona ranami velikými , i dům jeho , pro Sarai manželku Abramovu . Protož povolal Farao Abrama a řekl : Cos mi to učinil ? Pročežs mi neoznámil , že ona manželka tvá jest ? Proč jsi řekl : Sestra má jest ? A vzal jsem ji sobě za ženu . Protož nyní , teď máš manželku svou , vezmi a jdi . I poručil o něm Farao mužům , a propustili ho , i manželku jeho i všecko , což měl . Vstoupil tedy Abram z Egypta on i žena jeho i všecko , což měl , a Lot s ním , ku poledni . ( Byl pak Abram bohatý velmi na dobytek , na stříbro i na zlato . ) A šel cestami svými od poledne až do Bethel , až k místu tomu , kdež prvé byl stánek jeho , mezi Bethel a Hai , K místu oltáře , kterýž tam byl prvé vzdělal , kdežto vzýval Abram jméno Hospodinovo . Také i Lot , kterýž s Abramem chodil , měl ovce a voly i stany . A nemohla jim země postačovati , aby spolu bydlili , proto že zboží jich bylo veliké , tak že nemohli spolu bydliti . Odkudž vznikla nesnáz mezi pastýři stáda Abramova a mezi pastýři stáda Lotova ; nebo Kananejští a Ferezejští tehdáž bydlili v zemi té . Řekl tedy Abram k Lotovi : Nechžť , prosím , není nesnáze mezi mnou a tebou , a mezi pastýři mými a pastýři tvými , poněvadž muži bratří jsme . Zdaliž není před tebou všecka země ? Odděl se , prosím , ode mne . Půjdeš-li na levo , já na pravo se držeti budu ; pakli půjdeš na pravo , na levo se držeti budu . Pozdvih tedy Lot očí svých , spatřil všecku rovinu vůkol Jordánu , kteráž před tím , než Hospodin zkazil Sodomu a Gomoru , všecka až k Ségor svlažována byla , jako zahrada Hospodinova , a jako země Egyptská . I zvolil sobě Lot všecku rovinu Jordánskou , a bral se k východu ; a tak oddělili se jeden od druhého . Abram bydlil v zemi Kananejské , ale Lot přebýval v městech té roviny , podav stanů až k Sodomě . Lidé pak Sodomští byli zlí , a hříšníci před Hospodinem velicí . I řekl Hospodin Abramovi , když se oddělil od něho Lot : Pozdvihni nyní očí svých , a pohleď z místa , na němž jsi , na půlnoci a na poledne , i na východ a na západ . Nebo všecku zemi , kterouž vidíš , tobě dám a semeni tvému až na věky . A rozmnožím símě tvé jako prach země ; nebo jestliže kdo bude moci sčísti prach země , tedy i símě tvé sečteno bude . Vstaň , projdi tu zemi na dýl i na šíř její ; nebo tobě ji dám . Tedy Abram hnuv se s stanem , přišel a bydlil v rovinách Mamre , kteréž jsou při Hebronu , kdežto vzdělal oltář Hospodinu . Stalo se pak ve dnech těch , že Amrafel král Sinearský , Arioch král Elasarský , Chedorlaomer král Elamitský , a Thádal král Goimský , Vyzdvihli válku proti Bérovi králi Sodomskému , a proti Bersovi králi Gomorskému , a Senábovi králi Adamatskému , a Semeberovi králi Seboimskému , a králi Bélamskému , to jest Ségorskému . Všickni tito sjeli se do údolí Siddim , to jest již moře solné . Dvanácte let sloužili Chedorlaomerovi , třináctého pak léta zprotivili se . Protož léta čtrnáctého přitáhl Chedorlaomer a králové , kteříž byli s ním , a pobili Refaimské v Astarotu Karnaimských , a Zuzimské v Cham , a Eminské na rovinách Kariataimských , A Horejské na hoře jich Seir , až k rovině Fáran , kteráž leží nad pouští . A vracejíce se , přitáhli k En Misfat , kteráž již jest Kádes , a pohubili všecku krajinu Amalechitského , také i Amorejského , bydlícího v Hasesontamar . Protož vytáhl král Sodomský , a král Gomorský , a král Adamatský , a král Seboimský , a král Bélamský , to jest Ségorský , a sšikovali se proti nim k bitvě v údolí Siddim , Proti Chedorlaomerovi králi Elamitskému , a Thádalovi králi Goimskému , a Amrafelovi králi Sinearskému , i Ariochovi králi Elasarskému , čtyři králové proti pěti . ( V údolí pak Siddim bylo mnoho studnic klejovatých . ) I utíkajíce král Sodomský a Gomorský , padli tam ; a kteří pozůstali , utekli na hory . A pobravše všecko zboží Sodomských a Gomorských , a všecky potravy jich , odtáhli . Vzali také Lota , a zboží jeho , syna bratra Abramova , a odjeli ; nebo on bydlil v Sodomě . Přišel pak jeden , kterýž byl utekl , a zvěstoval Abramovi Hebrejskému , kterýž tehdáž bydlil v rovinách Mamre Amorejského , bratra Eškolova a bratra Anerova ; nebo ti měli smlouvu s Abramem . Uslyšev tedy Abram , že by zajat byl bratr jeho , vypravil způsobných k boji a v domě svém zrozených služebníků tři sta a osmnácte , a honil je až k Dan . A odděliv se , připadl na ně v noci , on i služebníci jeho , a porazil je ; a stihal je až k Chobah , kteréž leží na levo Damašku . I odjal zase všecko zboží ; také i Lota bratra svého s statkem jeho zase přivedl , ano i ženy a lid . Tedy vyšel král Sodomský proti němu , když se navracoval od pobití Chedorlaomera a králů , kteříž byli s ním , k údolí Sáveh , kteréž jest údolí královské . Melchisedech také král Sálem , vynesl chléb a víno ; a ten byl kněz Boha silného nejvyššího . I požehnal mu a řekl : Požehnaný Abram Bohu silnému nejvyššímu , kterýž vládne nebem a zemí ; A požehnaný Bůh silný nejvyšší , kterýž dal nepřátely tvé v ruce tvé . I dal mu Abram desátky ze všech věcí . Král pak Sodomský řekl Abramovi : Dej mi lid , a zboží vezmi sobě . I řekl Abram králi Sodomskému : Pozdvihl jsem ruky své k Hospodinu , Bohu silnému nejvyššímu , kterýž vládne nebem i zemí , Že nevezmu od niti až do řeménka obuvi ze všech věcí , kteréž jsou tvé , abys neřekl : Já jsem obohatil Abrama , Kromě toliko toho , což snědli bojovníci , a dílu mužů , kteříž se mnou šli , totiž Aner , Eškol a Mamre ; oni nechať vezmou díl svůj . Když pak ty věci pominuly , stalo se slovo Hospodinovo k Abramovi u vidění , řkoucí : Neboj se , Abrame ; já budu pavéza tvá , a odplata tvá velmi veliká . Jemužto řekl Abram : Panovníče Hospodine , což mi dáš , poněvadž já scházím bez dětí , a ten , jemuž zanechám domu svého , bude Damašský Eliezer ? Řekl ještě Abram : Aj , mně jsi nedal semene ; a aj , schovanec můj bude mým dědicem . A aj , slovo Hospodinovo k němu , řkuci : Nebudeť ten dědicem tvým , ale kterýž vyjde z života tvého , ten dědicem tvým bude . I vyvedl jej ven a řekl : Vzhlédniž nyní k nebi , a sečti hvězdy , budeš-li je však moci sčísti ? Řekl mu ještě : Tak bude símě tvé . I uvěřil Hospodinu , a počteno mu to za spravedlnost . ( Nebo byl řekl jemu : Já jsem Hospodin , kterýž jsem tě vyvedl z Ur Kaldejských , aťbych dal zemi tuto k dědičnému vládařství . I řekl : Panovníče Hospodine , po čem poznám , že ji dědičně obdržím ? I odpověděl jemu : Vezmi mně jalovici tříletou , a kozu tříletou , a skopce tříletého , hrdličku také a holoubátko . Kterýžto vzav ty všecky věci , zroztínal je na poly , a rozložil na dvě straně , jednu polovici proti druhé ; ptáků pak nezroztínal . Ptáci pak sedali na ta mrtvá těla , a Abram je sháněl . I stalo se , když slunce zapadalo , že dřímota těžká připadla na Abrama ; a aj , hrůza a tma veliká obklíčila jej ) . Řekl tedy Bůh Abramovi : To zajisté věz , že pohostinu bude símě tvé v zemi cizí , a v službu je podrobí , a trápiti je budou za čtyři sta let . Však národ , jemuž sloužiti budou , já souditi budu ; a potom vyjdou s velikým zbožím . Ty pak půjdeš k otcům svým v pokoji ; a pohřben budeš v starosti dobré . A čtvrté pokolení sem se navrátí ; nebť ještě není doplněna nepravost Amorejských . I stalo se , když zapadlo slunce , a tma bylo , a aj , ukázala se pec kouřící se , a pochodně ohnivá , kteráž šla mezi díly těmi . V ten den učinil Hospodin smlouvu s Abramem , řka : Semeni tvému dám zemi tuto , od řeky Egyptské až do řeky té veliké , řeky Eufraten : Cinejské , Cenezejské , Cethmonské , A Hetejské , Ferezejské , a Refaimské , Amorejské , i Kananejské také , a Gergezejské a Jebuzejské . Sarai pak manželka Abramova jemu nerodila ; a měla děvku Egyptskou , jménem Agar . I řekla Sarai Abramovi : Aj , nyní Hospodin zavřel život můj , abych nerodila ; vejdi , prosím , k děvce mé , zda bych aspoň z ní mohla míti syny . I povolil Abram řeči Sarai . Tedy vzavši Sarai manželka Abramova Agar Egyptskou děvku svou , po desíti letech , jakž bydliti počal Abram v zemi Kananejské , dala ji Abramovi muži svému za ženu . I všel k Agar , kterážto počala . Viduci pak ona , že počala , zlehčila sobě paní svou . I řekla Sarai Abramovi : Křivdou mou tys vinen ; já jsem dala děvku svou v lůno tvé , kterážto viduci , že počala , zlehčila mne sobě . Sudiž Hospodin mezi mnou a mezi tebou . I řekl Abram k Sarai : Aj , děvka tvá v moci tvé ; učiň s ní , cožť se za dobré vidí . Tedy trápila ji Sarai , a ona utekla od ní . Našel ji pak anděl Hospodinův u studnice vody na poušti , u studnice té , kteráž jest při cestě Sur . A řekl : Agar , děvko Sarai , odkud jdeš , a kam se béřeš ? I řekla : Od tváři Sarai paní své já utíkám . Tedy řekl jí anděl Hospodinův : Navrať se ku paní své , a pokoř se pod ruku její . Opět řekl anděl Hospodinův : Velice rozmnožím símě tvé , aniž bude moci sečteno býti pro množství . Potom také řekl anděl Hospodinův : Aj , ty jsi těhotná , a tudíž porodíš syna , a nazůveš jméno jeho Izmael ; nebo uslyšel Hospodin trápení tvé . Budeť pak lítý člověk ; ruce jeho proti všechněm , a ruce všech proti němu ; a před tváří všech bratří svých bydliti bude . I nazvala Agar jméno Hospodinovo , kterýž mluvil jí : Ty jsi silný Bůh vidění ; nebo řekla : Zdaliž teď také nevidím po tom , kterýž mne viděl ? Protož nazvala studnici tu studnicí Živého vidoucího mne . Aj , ta jest mezi Kádes a Barad . Porodila pak Agar Abramovi syna ; a nazval Abram jméno syna svého , kteréhož porodila Agar , Izmael . Abram pak byl v osmdesáti šesti letech , když mu porodila Agar Izmaele . Když pak Abram byl v devadesáti devíti letech , ukázal se mu Hospodin , a řekl jemu : Já jsem Bůh silný všemohoucí ; chodiž ustavičně přede mnou a budiž dokonalým . A učiním smlouvu svou mezi sebou a tebou a rozmnožím tě náramně velmi . Padl pak Abram na tvář svou ; i mluvil Bůh s ním , řka : Jáť jsem , aj , smlouva má s tebou , a budeš otcem národů mnohých . Aniž více slouti bude jméno tvé Abram , ale bude jméno tvé Abraham ; nebo otcem mnohých národů učinil jsem tě . A učiním , abys se rozplodil náramně velmi , a rozšířím tě v národy ; i králové z tebe vyjdou . Utvrdím také smlouvu svou mezi sebou a tebou , i mezi semenem tvým po tobě , po rodech jejich , za smlouvu věčnou , totiž abych byl Bohem tvým i semene tvého po tobě . Nadto dám tobě i semeni tvému po tobě zemi , v nížto obýváš pohostinu , všecku zemi Kananejskou k vládařství věčnému ; a budu jejich Bohem . Řekl ještě Bůh Abrahamovi : Ty pak ostříhati budeš smlouvy mé , ty i símě tvé po tobě , po rodech svých . Tatoť jest smlouva má mezi mnou a mezi vámi , i mezi semenem tvým po tobě , kteréž ostříhati budete : Aby obřezán byl mezi vámi každý pohlaví mužského . Obřežete pak tělo hanby své ; a to bude znamením smlouvy mezi mnou a mezi vámi . Každý tedy pohlaví mužského osmého dne obřezán bude mezi vámi po rodech vašich , doma narozený i koupený za stříbro , z kterých by koli cizozemců byl , jenž není z semene tvého . Konečně ať jest obřezán narozený v domě tvém , i koupený za peníze tvé ; a budeť smlouva má na těle vašem za smlouvu věčnou . Neobřezaný pak pacholík , kterýž by neobřezal těla neobřízky své , vyhlazena zajisté bude duše ta z lidu svého ; nebo smlouvu mou zrušil . Řekl také Bůh Abrahamovi : Sarai manželce své nebudeš říkati Sarai , ale Sára bude jméno její . Nebo požehnám jí a dámť z ní syna ; požehnámť jí , a bude v národy ; králové národů z ní vyjdou . Tedy padl Abraham na tvář svou , a zasmáv se , řekl v srdci svém : Zdali stoletému narodí se syn ? A zdali Sára v devadesáti letech porodí ? I řekl Abraham Bohu : Ó byť jen Izmael živ byl před tebou ! Jemužto řekl Bůh : Nýbrž Sára manželka tvá porodí tobě syna , a nazůveš jméno jeho Izák ; i utvrdím smlouvu svou s ním za smlouvu věčnou , i s semenem jeho po něm . Také o Izmaele uslyšel jsem tě ; a aj , požehnám jemu , a učiním to , aby se rozplodil , a rozmnožím ho náramně velmi ; dvanáctero knížat zplodí , a rozšířím jej v národ veliký . Ale smlouvu svou utvrdím s Izákem , kteréhožť porodí Sára po roce , při tomto času . A když dokonal Bůh řeč svou s ním , vstoupil od Abrahama . Vzal tedy Abraham Izmaele syna svého , i všecky zrozené v domě svém , i všecky koupené za stříbro své , každého , kdož byl pohlaví mužského , z domácích svých , a obřezal tělo neobřízky jejich hned v ten den , jakž s ním Bůh mluvil . A byl Abraham v devadesáti devíti letech , když obřezáno bylo tělo neobřízky jeho . Izmael pak syn jeho byl v třinácti letech , když obřezáno bylo tělo neobřízky jeho . Jednoho a téhož dne obřezáni jsou , Abraham a Izmael syn jeho . I všickni domácí jeho , doma zrození i za stříbro od cizozemce koupení , obřezáni jsou s ním . Ukázal se pak jemu Hospodin v rovině Mamre ; a on seděl u dveří stanu , když veliké horko na den bylo . A když pozdvihl očí svých , viděl , a aj , tři muži stáli naproti němu . Kteréžto jakž uzřel , běžel jim vstříc ode dveří stanu , a sklonil se až k zemi . A řekl : Pane můj , jestliže jsem nyní nalezl milost před očima tvýma , prosím , nepomíjej služebníka svého . Přineseno bude trochu vody , a umyjete nohy své , a odpočinete pod stromem . Zatím přinesu kus chleba , a posilníte srdce svého ; potom půjdete , poněvadž mimo služebníka svého jdete . I řekli : Tak učiň , jakž jsi mluvil . Tedy pospíšil Abraham do stanu k Sáře , a řekl : Spěšně tři míry mouky bělné zadělej , a napec podpopelných chlebů . Abraham pak běžel k stádu ; a vzav tele mladé a dobré , dal služebníku , kterýžto pospíšil připraviti je . Potom vzav másla a mléka , i tele , kteréž připravil , položil před ně ; sám pak stál při nich pod stromem , i jedli . Řekli pak jemu : Kde jest Sára manželka tvá ? Kterýžto odpověděl : Teď v stanu . A řekl : Jistotně se navrátím k tobě vedlé času života , a aj , syna míti bude Sára manželka tvá . Ale Sára poslouchala u dveří stanu , kteréž byly za ním . Abraham pak i Sára byli staří a sešlého věku , a přestal byl Sáře běh ženský . I smála se Sára sama v sobě , řkuci : Teprv když jsem se sstarala , v rozkoše se vydám ? A ještě i pán můj se sstaral . Tedy řekl Hospodin Abrahamovi : Proč jest se smála Sára , řkuci : Zdaliž opravdu ještě roditi budu , a já se sstarala ? Zdaliž co skrytého bude před Hospodinem ? K času určitému navrátím se k tobě vedlé času života , a Sára bude míti syna . Zapřela pak Sára a řekla : Nesmála jsem se ; nebo se bála . I řekl Hospodin : Neníť tak , ale smála jsi se . Tedy vstavše odtud muži ti , obrátili se k Sodomě ; Abraham pak šel s nimi , aby je provodil . A řekl Hospodin : Zdali já zatajím před Abrahamem , což dělati budu ? Poněvadž Abraham jistotně bude v národ veliký a silný , a požehnáni budou v něm všickni národové země . Nebo znám jej ; protož přikáže synům svým a domu svému po sobě , aby ostříhali cesty Hospodinovy , a činili spravedlnost a soud , aťby naplnil Hospodin Abrahamovi , což mu zaslíbil . I řekl Hospodin : Proto že rozmnožen jest křik Sodomských a Gomorských , a hřích jejich že obtížen jest náramně : Sstoupím již a pohledím , jestliže podle křiku jejich , kterýž přišel ke mně , činili , důjde na ně setření ; a pakli toho není , zvím . A obrátivše se odtud muži , šli do Sodomy ; Abraham pak ještě stál před Hospodinem . V tom přistoupiv Abraham , řekl : Zdali také zahladíš spravedlivého s bezbožným ? Bude-li padesáte spravedlivých v tom městě , zdali předce zahubíš , a neodpustíš místu pro padesáte spravedlivých , kteříž jsou v něm ? Odstup to od tebe , abys takovou věc učiniti měl , abys usmrtil spravedlivého s bezbožným ; takť by byl spravedlivý jako bezbožný . Odstup to od tebe ; zdaliž soudce vší země neučiní soudu ? I řekl Hospodin : Jestliže naleznu v Sodomě , v městě tom , padesáte spravedlivých , odpustím všemu tomu místu pro ně . A odpovídaje Abraham , řekl : Aj , nyní chtěl bych mluviti ku Pánu svému , ačkoli jsem prach a popel . Co pak , nedostane-li se ku padesáti spravedlivým pěti , zdali zkazíš pro těch pět všecko město ? I řekl : Nezahladím , jestliže najdu tam čtyřidceti pět . Opět mluvil Abraham a řekl : Snad nalezeno bude tam čtyřidceti ? A odpověděl : Neučiním pro těch čtyřidceti . I řekl Abraham : Prosím , nechť se nehněvá Pán můj , že mluviti budu : Snad se jich nalezne tam třidceti ? Odpověděl : Neučiním , jestliže naleznu tam třidceti . A opět řekl : Aj , nyní počal jsem mluviti ku Pánu svému : Snad se nalezne tam dvadceti ? Odpověděl : Nezahladím i pro těch dvadceti . Řekl ještě : Prosím , ať se nehněvá Pán můj , jestliže jednou ještě mluviti budu : Snad se jich najde tam deset ? Odpověděl : Nezahladím i pro těch deset . I odšel Hospodin , když dokonal řeč k Abrahamovi ; Abraham pak navrátil se k místu svému . Přišli pak dva andělé do Sodomy u večer , a Lot seděl v bráně Sodomské . Kteréžto když uzřel , vstav , šel jim v cestu a sklonil se tváří až k zemi . A řekl : Aj , prosím páni moji , uchylte se nyní do domu služebníka svého , a zůstaňte přes noc ; umyjete také nohy své a ráno vstanouce , půjdete cestou svou . Oni pak odpověděli : Nikoli , ale přenocujeme na ulici . Ale když on je velmi nutil , obrátivše se k němu , vešli do domu jeho . I udělal jim hody , a napekl chlebů přesných , i jedli . Prvé pak než lehli , muži města toho , muži Sodomští , osuli se vůkol domu toho , od mladého až do starého , všecken lid odevšad . I volali na Lota , a řekli jemu : Kde jsou ti muži , kteříž přišli k tobě v noci ? Vyveď je k nám , ať je poznáme . I vyšel k nim Lot ven , a zavřel po sobě dvéře . A řekl : Prosím , bratří moji , nečiňte zlého . Aj , mám teď dvě dcery , kteréžto nepoznaly muže ; vyvedu je nyní k vám , čiňte s nimi , jak se vám líbí ; toliko mužům těmto nic nečiňte , poněvadž vešli pod stín střechy mé . I řekli : Odejdi tam ! A mluvili : Sám se dostal sem pohostinu , a chce nás souditi ? Nyní tobě hůř uděláme , než jim . I obořili se násilně na muže toho , totiž na Lota , a přistoupili , aby vylomili dvéře . Tedy muži ti vztáhli ven ruku svou , a uvedli Lota k sobě do domu , a dvéře zavřeli . A ty muže , kteříž byli přede dveřmi domu , ranili slepotou velikou , od nejmenšího až do největšího , tak že ustali , hledajíce dveří . I řekli muži k Lotovi : Máš-li ještě zde koho , buď zetě neb syny své , neb dcery své , i všecko , což máš v městě , vyveď z místa tohoto . Nebo zkazíme místo toto , proto že se velmi rozmohl křik jejich před Hospodinem , a poslal nás Hospodin , abychom zkazili je . Vyšed tedy Lot , mluvil k zeťům svým , kteříž již měli pojímati dcery jeho , a řekl : Vstaňte , vyjděte z místa tohoto , nebo zkazí Hospodin město toto . Ale zdálo se zeťům jeho , jako by žertoval . A když zasvitávalo , nutili andělé Lota , řkouce : Vstaň , vezmi ženu svou a dvě dcery své , kteréž tu jsou , abys nezahynul v pomstě města . A když prodléval , chopili muži ruku jeho , a ruku ženy jeho , a ruku dvou dcer jeho , nebo se slitoval nad ním Hospodin ; i vyvedli jej , a pustili za městem . A stalo se , když je vedli ven , řekl jeden : Zachovejž život svůj , neohlédej se zpět , ani se zastavuj na vší této rovině ; ujdi na horu , abys nezahynul . I řekl jim Lot : Ne tak , prosím , páni moji . Aj , nyní nalezl služebník tvůj milost před očima tvýma , a veliké jest milosrdenství tvé , kteréž jsi učinil se mnou , když jsi zachoval duši mou ; ale jáť nebudu moci ujíti na tu horu , aby mne nepostihlo to zlé , a umřel bych . Hle , teď jest toto město blízko , do něhož bych utekl , a toť jest malé ; prosím , nechť tam ujdu ; však pak neveliké jest , a živa bude duše má . I řekl k němu : Aj , uslyšel jsem žádost tvou i v této věci , abych nepodvrátil města toho , o němž jsi mluvil . Pospěšiž , ujdi tam ; neboť nebudu moci učiniti ničehož , dokudž tam nedojdeš . A z té příčiny nazváno jest jméno města toho Ségor . Slunce vzcházelo nad zemi , když Lot všel do Ségor . A Hospodin dštil na Sodomu a naGomoru sirou a ohněm od Hospodina s nebe . A podvrátil ta města i všecku tu rovinu , všecky také obyvatele těch měst , i všecko , což roste z země . I ohlédla se žena jeho , jduc za ním , a obrácena jest v sloup solný . Vstav pak Abraham ráno , pospíšil k místu tomu , kdež byl stál před Hospodinem . A pohleděv k Sodomě a Gomoře , i na všecku zemi té roviny , uzřel , a aj , vystupoval dým z země té , jako dým z vápenice . Stalo se tedy , když kazil Bůh města té roviny , že se rozpomenul Bůh na Abrahama , a vytrhl Lota z prostředku podvrácení , když podvracel města , v nichž bydlil Lot . Potom vyšel Lot z Ségor , a bydlil na hoře té , a obě dvě dcery jeho s ním ; nebo nesměl bydliti v Ségor . I bydlil v jeskyni s oběma dcerami svými . I řekla prvorozená k mladší : Otec náš jest již starý , a není žádného muže na zemi , ješto by všel k nám podlé obyčeje vší země . Poď , dejme píti otci našemu vína , a spěme s ním , abychom zachovaly z otce našeho símě . I daly píti otci svému vína té noci ; a všedši prvorozená , spala s otcem svým , kterýžto necítil , ani když lehla , ani když vstala . Nazejtří pak řekla prvorozená k mladší : Aj , spala jsem včerejší noci s otcem svým ; dejme mu píti vína ještě této noci ; potom vejduc , spi s ním , a zachovejme símě z otce našeho . I daly píti ještě té noci otci svému vína ; a vstala ta mladší , a spala s ním ; on pak necítil , ani když ona lehla , ani když vstala . A tak počaly obě dcery Lotovy z otce svého . I porodila prvorozená syna , a nazvala jméno jeho Moáb ; onť jest otec Moábských až do dnešního dne . I mladší také porodila syna , a nazvala jméno jeho Ben Ammon ; onť jest otcem Ammonitských až do dnešního dne . Odtud bral se Abraham do země polední , aby bydlil mezi Kádes a Sur ; i byl pohostinu v Gerar ; Kdežto pravil Abraham o Sáře manželce své : Sestra má jest . Tedy poslav Abimelech , král Gerarský , vzal Sáru . Ale přišed Bůh k Abimelechovi ve snách v noci , řekl jemu : Aj , ty již umřeš pro ženu , kterouž jsi vzal , poněvadž jest vdaná za muže . Abimelech pak nepřiblížil se k ní ; protož řekl : Pane , zdaž také spravedlivý národ zabiješ ? Zdaliž mi sám nepravil : Sestra má jest ? A ona též pravila : Bratr můj jest . V upřímnosti srdce svého a v nevinnosti rukou svých učinil jsem to . I řekl jemu Bůh ve snách : Jáť také vím , že v upřímnosti srdce svého učinil jsi to , a já také zdržel jsem tě , abys nezhřešil proti mně ; protož nedalť jsem se jí dotknouti . Nyní tedy , navrať ženu muži tomu ; nebo prorok jest , a modliti se bude za tebe , a živ budeš . Pakli jí nenavrátíš , věz , že smrtí umřeš ty i všecko , což tvého jest . A vstav Abimelech ráno , svolal všecky služebníky své , a vypravoval všecka slova ta v uši jejich . I báli se ti muži velmi . Potom povolav Abimelech Abrahama , řekl jemu : Co jsi nám to učinil ? A co jsem zhřešil proti tobě , že jsi uvedl na mne a na království mé hřích veliký ? Učinils mi , čehož jsi učiniti neměl . A řekl opět Abimelech Abrahamovi : Cos myslil , žes takovou věc učinil ? Odpověděl Abraham : Řekl jsem : Jistě že není bázně Boží na místě tomto , a zabijí mne pro ženu mou . A také v pravdě jest sestra má , dcera otce mého , však ne dcera matky mé ; a pojal jsem ji sobě za manželku . Když pak vyvedl mne Bůh z domu otce mého , abych pohostinu bydlil , tedy řekl jsem jí : Toto mi dobrodiní učiníš : Na každém místě , kamž půjdeme , prav o mně : Bratr můj jest . Tedy vzav Abimelech ovce a voly , služebníky také a děvky , dal je Abrahamovi ; a navrátil mu Sáru manželku jeho . A řekl Abimelech : Aj , země má před tebou ; kdežť se koli příhodné býti vidí , tu přebývej . Sáře pak řekl : Aj , dal jsem tisíc stříbrných bratru tvému , hle , onť jest tobě zástěrou očí u všech , kteříž jsou s tebou . A všemi těmito věcmi Sára poučena byla . I modlil se Abraham Bohu , a uzdravil Bůh Abimelecha , a ženu jeho , a děvky jeho ; i rodily . Nebo byl zavřel Hospodin každý život ženský v domě Abimelechově , pro Sáru manželku Abrahamovu . Navštívil pak Hospodin Sáru , tak jakž byl řekl ; a učinil Hospodin Sáře , jakož byl mluvil . Nebo počala a porodila Sára Abrahamovi syna v starosti jeho , v ten čas , kterýž předpověděl Bůh . A nazval Abraham jméno syna svého , kterýž se mu narodil , jehož porodila Sára , Izák . A obřezal Abraham syna svého Izáka , když byl v osmi dnech , tak jakž mu byl přikázal Bůh . Byl pak Abraham ve stu letech , když se mu narodil Izák syn jeho . I řekla Sára : Radost mi učinil Bůh ; kdokoli uslyší , radovati se bude spolu se mnou . A přidala : Kdo by byl řekl Abrahamovi , že bude Sára děti kojiti ? A však jsem porodila syna v starosti jeho . I rostlo dítě a ostaveno jest . Tedy učinil Abraham veliké hody v ten den , v němž ostaven byl Izák . Viděla pak Sára , že syn Agar Egyptské , kteréhož porodila Abrahamovi , jest posměvač . I řekla Abrahamovi : Vyvrz děvku tuto i syna jejího ; neboť nebude dědicem syn děvky té s synem mým Izákem . Ale Abraham velmi těžce nesl tu řeč , pro syna svého . I řekl Bůh Abrahamovi : Nestěžuj sobě o dítěti a o děvce své ; cožkoli řekla tobě Sára , povol řeči její , nebo v Izákovi nazváno bude tobě símě . A však i syna děvky učiním v národ ; nebo tvé símě jest . Vstal tedy Abraham velmi ráno , a vzav chléb a láhvici vody , dal Agar a vložil na rameno její , a pustil ji od sebe i s dítětem . Kterážto odešla a chodila po poušti Bersabé . A když nebylo vody v láhvici , povrhla dítě pod jedním stromem . A odšedši , sedla naproti tak daleko , jako by mohl z lučiště dostřeliti ; nebo pravila : Nebudu se dívati na smrt dítěte . Seděla tedy naproti , a pozdvihši hlasu svého , plakala . I uslyšel Bůh hlas dítěte ; a anděl Boží s nebe zavolal na Agar , a řekl jí : Coť jest , Agar ? Neboj se ; nebo Bůh uslyšel hlas dítěte z místa , na kterémž jest . Vstaň , vezmi dítě , a ujmi je rukou svou ; nebo v národ veliký učiním je . A otevřel Bůh oči její , aby uzřela studnici vody . I šla a naplnila láhvici vodou , a napojila dítě . A Bůh byl s dítětem , kteréžto zrostlo a bydlilo na poušti , a byl z něho střelec . Bydlil pak na poušti Fáran ; i vzala mu matka jeho ženu z země Egyptské . Stalo se pak toho času , že mluvil Abimelech a Fikol , kníže vojska jeho , k Abrahamovi těmito slovy : Bůh s tebou jest ve všech věcech , kteréž ty činíš . Protož nyní , přisáhni mi teď skrze Boha : Toto ať se stane , jestliže mi sklamáš , neb synu mému , aneb vnuku mému ; vedlé milosrdenství , kteréž jsem já učinil s tebou , i ty že učiníš se mnou a s zemí , v níž jsi byl pohostinu . I řekl Abraham : A já přisáhnu . ( A přitom domlouval se Abraham na Abimelecha o studnici vody , kterouž mu mocí odjali služebníci Abimelechovi . I řekl Abimelech : Nevím , kdo by učinil takovou věc ; a aniž jsi ty mi oznámil , aniž jsem já také co slyšel , až dnes . ) Vzav tedy Abraham ovce i voly dal Abimelechovi ; a vešli oba dva v smlouvu . A postavil Abraham sedm jehnic stáda obzvlášť . I řekl Abimelech Abrahamovi : K čemu jest těchto sedm jehnic , kteréž jsi postavil obzvlášť ? Odpověděl : Že sedm těch jehnic vezmeš z ruky mé , aby mi to bylo na svědectví , že jsem kopal studnici tuto . Pročež nazváno jest to místo Bersabé , že tu oba dva přisáhli . A tak učinili smlouvu v Bersabé . Vstav pak Abimelech a Fikol , kníže vojska jeho , navrátili se do země Filistinské . I nasázel stromoví v Bersabé , a vzýval tam jméno Hospodina , Boha silného , věčného . A bydlil Abraham v zemi Filistinské za mnoho dní . Když pakty věci pominuly , zkusil Bůh Abrahama , a řekl k němu : Abrahame ! Kterýžto odpověděl : Teď jsem . I řekl : Vezmi nyní syna svého , toho jediného svého , kteréhož miluješ , Izáka , a jdi do země Moria ; a obětuj ho tam v obět zápalnou na jedné hoře , o níž povím tobě . Tedy vstav Abraham velmi ráno , osedlal osla svého a vzal dva služebníky své s sebou , a Izáka syna svého ; a nasekav dříví k oběti zápalné , vstal a bral se k místu , o němž pověděl mu Bůh . Třetího pak dne pozdvihl Abraham očí svých , a uzřel to místo zdaleka . A řekl Abraham služebníkům svým : Pozůstaňte vy tuto s oslem , já pak a dítě půjdeme tamto ; a pomodlíce se , navrátíme se k vám . Tedy vzal Abraham dříví k zápalné oběti , a vložil je na Izáka syna svého ; sám pak nesl v ruce své oheň a meč . I šli oba spolu . Mluvě pak Izák Abrahamovi otci svému , řekl : Otče můj ! Kterýž odpověděl : Co chceš , synu můj ? A řekl : Aj , teď oheň a dříví , a kdež hovádko k zápalné oběti ? Odpověděl Abraham : Bůh opatří sobě hovádko k oběti zápalné , synu můj . A šli předce oba spolu . A když přišli k místu , o němž mu byl mluvil Bůh , udělal tu Abraham oltář , a srovnal dříví ; a svázav syna svého , vložil ho na oltář na dříví . I vztáhl Abraham ruku svou , a vzal meč , aby zabil syna svého . Tedy zavolal na něho anděl Hospodinův s nebe a řekl : Abrahame , Abrahame ! Kterýžto odpověděl : Aj , já . I řekl jemu : Nevztahuj ruky své na dítě , aniž mu co čiň ; neboť jsem již poznal , že se Boha bojíš , když jsi neodpustil synu svému , jedinému svému pro mne . A pozdvih Abraham očí svých , viděl , a hle , skopec za ním vězel v trní za rohy své . I šel Abraham a vzal skopce toho , a obětoval jej v obět zápalnou místo syna svého . A nazval Abraham jméno místa toho : Hospodin opatří . Odkudž říká se do dnes : Na hoře Hospodinově opatří se . Zvolal pak anděl Hospodinův na Abrahama podruhé s nebe , A řekl : Skrze sebe samého přisáhl jsem , praví Hospodin , poněvadž jsi učinil tu věc , že jsi neodpustil synu svému , jedinému svému : Požehnám velmi tobě , a velice rozmnožím símě tvé jako hvězdy nebeské , a jako písek , kterýž jest na břehu mořském ; nadto dědičně vládnouti bude símě tvé branami nepřátel svých . Ano požehnáni budou v semeni tvém všickni národové země , proto že jsi uposlechl hlasu mého . Tedy navrátil se Abraham k služebníkům svým ; a vstavše , šli spolu do Bersabé ; nebo bydlil Abraham v Bersabé . A když se tyto věci staly , zvěstováno jest Abrahamovi v tato slova : Aj , porodila také Melcha syny Náchorovi , bratru tvému : Husa prvorozeného svého , a Buza bratra jeho , a Chamuele , otce Aramova ; A Kazeda a Azana , a Feldasa , a Jidlafa i Bathuele . Bathuel pak zplodil Rebeku . Osm těchto porodila Melcha Náchorovi , bratru Abrahamovu . Ale i ženina jeho , jejíž jméno bylo Réma , porodila také ona Tábe a Gahama , Thása a Máchu . Živa pak byla Sára sto a sedmmecítma let ; ta jsou léta života Sáry . A umřela v městě Arbe , kteréž slove Hebron , v zemi Kananejské . I přišel Abraham , aby kvílil nad Sárou , a plakal jí . Potom vstav Abraham od mrtvého svého , mluvil k synům Het , řka : Hostem a příchozím jsem u vás ; dejte mi místo ku pohřbu u vás , abych pochoval mrtvého svého od tváři své . A odpovídajíce synové Het Abrahamovi , řekli jemu : Slyš nás , pane milý ! Kníže Boží jsi u prostřed nás , v nejpřednějších hrobích našich pochovej mrtvého svého ; žádný z nás hrobu svého nebude zbraňovati tobě , abys neměl pochovati v něm mrtvého svého . Abraham pak vstav , poklonil se lidu země té , totiž synům Het . A mluvil s nimi , řka : Jestliže se vám líbí , abych pochoval mrtvého svého od tváři své , slyšte mne , a přimluvte se za mne k Efronovi synu Sohar , Ať mi dá jeskyni Machpelah , kterouž má na konci pole svého ; za slušné peníze ať mi ji dá u prostřed vás , k dědičnému pohřbu . ( Ten pak Efron seděl u prostřed synů Het . ) Tedy odpověděl Efron Hetejský Abrahamovi při přítomnosti synů Het , přede všemi , kteříž vcházejí do brány města jeho , řka : Nikoli , pane můj , ale slyš mne : Pole to dávám tobě , dávámť také i jeskyni , kteráž na něm jest ; před očima synů lidu svého dávám ji tobě ; pochovejž mrtvého svého . Tedy poklonil se Abraham před lidem země té , A mluvil k Efronovi v přítomnosti lidu země , řka : A však jestliže ty jsi ten , prosím , vyslyš mne ! Dámť stříbro za pole , vezmi je ode mne , a pochovám mrtvého svého tam . A odpovídaje Efron Abrahamovi , řekl jemu : Můj pane , poslechni mne : Země ta za čtyři sta lotů stříbrných jest ; ale mezi mnou a tebou co jest o to ? Mrtvého svého pochovej . I uposlechl Abraham Efrona , a odvážil mu stříbra , jakž oznámil při přítomnosti synů Het , čtyři sta lotů stříbrných , běžných mezi kupci . A odvedeno jest pole Efronovo , kteréž bylo v Machpelah , proti Mamre , pole a jeskyně na něm , a všecko stromoví , což ho na tom poli i na všech mezech jeho vůkol , Abrahamovi v držení , před očima synů Het , a všech , kteříž vcházejí do brány města toho . A potom pochoval Abraham Sáru , manželku svou , v jeskyni pole Machpelah , proti Mamre , ( to slove Hebron ) , v zemi Kananejské . Protož odevzdáno jest pole to i jeskyně , kteráž byla na něm , Abrahamovi k dědičnému pohřbu od synů Het . Abraham pak již byl starý a sešlého věku ; a Hospodin požehnal mu ve všech věcech . Tedy řekl Abraham služebníku svému staršímu v domě svém , kterýž spravoval všecky věci jeho : Vlož nyní ruku svou pod bedro mé , Abych tě zavázal přísahou skrze Hospodina , Boha nebe a Boha země , abys nebral manželky synu mému ze dcer Kananejských , mezi nimiž já bydlím . Ale půjdeš do země mé a příbuznosti mé ; a odtud vezmeš manželku synu mému Izákovi . I řekl jemu služebník ten : Kdyby pak nechtěla žena ta se mnou jíti do země této , mám-li zase uvésti syna tvého do země , z níž jsi vyšel ? Kterýžto odpověděl : Hleď , abys zase neuvodil syna mého tam . Hospodin Bůh nebe , kterýž vzal mne z domu otce mého a z vlasti mé , a mluvil mi , a kterýž mi přisáhl , řka : Semeni tvému dám zemi tuto , onť pošle anděla svého před tebou , a vezmeš manželku synu mému odtud . Jestliže by pak žena ta nechtěla jíti s tebou , svoboden budeš od této přísahy mé ; toliko syna mého neuvoď tam zase . Tedy vložil služebník ten ruku svou pod bedro Abrahama , pána svého , a přisáhl jemu na tu řeč . A vzal služebník ten deset velbloudů z velbloudů pána svého , aby se bral ; ( nebo měl všecken statek pána svého v rukou svých . ) I vstav , bral se k Aram Naharaim do města Náchor . A zastavil se s velbloudy před městem , u studnice vody k večerou , času toho , když vycházejí vážiti vody . A řekl : Hospodine , Bože pána mého Abrahama , dejž , prosím , ať se potká se mnou dnes to , čehož hledám ; a učiň milosrdenství se pánem mým Abrahamem . Aj , já stojím u studnice vody , a dcery mužů města tohoto vycházejí , aby vážily vodu . Děvečka tedy , kteréž bych řekl : Nachyl medle věderce svého , ať se napiji , a ona by řekla : Pí , také i velbloudy tvé napojím , ta aby byla , kterouž jsi způsobil služebníku svému Izákovi ; a po tomť poznám , že jsi milosrdenství učinil se pánem mým . I stalo se prvé , než on přestal mluviti , aj , Rebeka , kteráž se narodila Bathuelovi , synu Melchy , manželky Náchora bratra Abrahamova , vycházela , a věderce její bylo na rameni jejím . A byla děvečka na pohledění velmi krásná , panna , a muž nepoznal jí ; kterážto sešla k studnici té , a naplnivši věderce své , šla vzhůru . Tedy běžel služebník ten proti ní , a řekl : Dej mi píti , prosím , maličko vody z věderce svého . I řekla : Napí se , pane můj . A rychle složila věderce své na ruku svou a dala mu píti . A davši mu píti , řekla : Také velbloudům tvým navážím , dokudž se nenapijí . Tedy rychle vylila z věderce svého do koryta , a běžela ještě k studnici , aby vážila vodu ; a vážila všechněm velbloudům jeho . Muž pak ten s užasnutím divil se jí mlče , rozjímaje , aby zvěděl , zdařil-li Hospodin cestu jeho , čili nic . I stalo se , když přestali píti velbloudové , vyňav muž náušnici zlatou , ztíží půl lotu , a dvě náramnice , dal na ruce její , kteréž vážily deset lotů zlata . A řekl : Čí jsi dcera ? Pověz mi , prosím , jest-li v domě otce tvého nám místo , kdež bychom přes noc zůstali ? Jemužto odpověděla : Dcera jsem Bathuele , syna Melchy , kteréhož porodila Náchorovi . Řekla ještě k němu : Slámy také a potravy hojně u nás jest , ano i místo , kdež byste přes noc zůstali . Tedy skloniv hlavu , poklonu učinil Hospodinu . A řekl : Požehnaný Hospodin , Bůh pána mého Abrahama , kterýž neodjal milosrdenství svého a pravdy své od pána mého , mne také na cestě vedl Hospodin k domu bratří pána mého . I běžela děvečka , a oznámila v domě matky své tak , jakž se stalo . A měla Rebeka bratra , jménem Lábana ; ten běžel k muži tomu ven k studnici . Nebo uzřev náušnici a náramnice na rukou sestry své , a slyšev slova Rebeky sestry své , ana praví : Tak mluvil ke mně člověk ten , přišel k muži , a on stál při velbloudích u studnice . Jemuž řekl : Vejdi , požehnaný Hospodinův . Proč bys stál vně , kdyžť jsem připravil dům a místo velbloudům ? Tedy všel muž ten do domu , a odsedlal velbloudy , a dal Lában slámy a potravy velbloudům , i vody k umytí noh jeho a noh mužů těch , kteří s ním byli . A položil předeň chléb , aby jedl . Ale on řekl : Nebudu jísti , dokudž nevypravím řečí svých . I řekl Lában : Mluv . Tedy řekl : Služebník Abrahamův jsem já . A Hospodin požehnal pánu mému velice , tak že veliký učiněn jest ; nebo dal mu ovce a voly , stříbro a zlato , služebníky a děvky , velbloudy a osly . A porodila Sára , manželka pána mého , pánu mému v starosti své syna , jemuž dal , cožkoli má . I zavázal mne přísahou pán můj , řka : Nevezmeš manželky synu mému ze dcer Kananejských , v jejichž zemi já bydlím . Ale k domu otce mého půjdeš , a k rodině mé , a odtud vezmeš manželku synu mému . A když jsem řekl pánu svému : Snad nepůjde žena ta se mnou ? Odpověděl mi : Hospodin , před jehož oblíčejem ustavičně jsem chodil , pošle anděla svého s tebou , a šťastnou způsobí cestu tvou , a vezmeš manželku synu mému z rodiny mé , a z domu otce mého . A budeš svoboden od přísahy mé , když bys přišel k rodině mé ; a jestliže by nedali tobě , budeš prost od přísahy mé . Protož dnes přišed k studnici , řekl jsem : Hospodine , Bože pána mého Abrahama , jestliže ty nyní šťastně spravuješ cestu mou , po níž já jdu , Aj , já stojím u studnice vody ; protož , nechžť panna , kteráž vyjde vážiti vody , když bych jí řekl : Dej mi píti nyní maličko vody z věderce svého , A ona by mi odpověděla : I ty pí , i velbloudům tvým také navážím , ta ať jest manželka , kterouž způsobil Hospodin synu pána mého . Prvé pak než jsem já přestal mluviti v srdci svém , aj , Rebeka vycházela mající věderce své na rameni svém , a sšedši k studnici , vážila . I řekl jsem jí : Prosím , dej mi píti . Ona pak rychle složila věderce své s sebe , a řekla : Pí , také i velbloudy tvé napojím . Tedy pil jsem , a napojila také velbloudy . I ptal jsem se jí , a řekl jsem : Čí jsi dcera ? Ona odpověděla : Dcera Bathuele , syna Náchorova , jehož mu porodila Melcha . Tedy dal jsem náušnici na tvář její , a náramnice na ruce její . A skloniv hlavu , poklonu jsem učinil Hospodinu , a dobrořečil jsem Hospodina , Boha pána mého Abrahama , kterýž vedl mne po cestě přímé , abych dceru bratra pána svého vzal synu jeho . Protož nyní , činíte-li milosrdenství , a pravdu se pánem mým , oznamte mi ; pakli nic , také mi oznamte , a obrátím se na pravo neb na levo . Tedy odpověděli Lában a Bathuel , řkouce : Od Hospodina vyšla jest věc tato ; nemůžemeť odepříti v ničemž . Aj , Rebeka před tebou , vezmiž ji a jeď ; a nechť jest manželkou synu pána tvého , jakož mluvil Hospodin . I stalo se , že jakž uslyšel služebník Abrahamův slova jejich , poklonil se Hospodinu až k zemi . A vyňav služebník ten nádoby stříbrné a nádoby zlaté a oděv , dal Rebece ; drahé také dary dal bratru jejímu a matce její . Tedy jedli a pili , on i muži , kteříž byli s ním , a zůstali tu přes noc . Ráno pak když vstali , řekl : Propusťte mne ku pánu mému . I odpověděl bratr její a matka : Nechať pozůstane děvečka s námi za některý den , aspoň za deset ; potom půjdeš . On pak řekl jim : Nezdržujte mne , poněvadž Hospodin šťastnou způsobil cestu mou ; propusťtež mne , ať jdu ku pánu svému . I řekli : Zavolejme děvečky a zeptejme se , co dí k tomu . Tedy zavolali Rebeky , a řekli jí : Chceš-li jíti s mužem tímto ? I řekla : Půjdu . A propouštějíce Rebeku sestru svou a chovačku její , služebníka také Abrahamova s muži jeho , Požehnali Rebeky a mluvili jí : Sestro naše , ty buď v tisíce tisíců , a símě tvé dědičně obdrž brány nepřátel svých . Tedy vstala Rebeka a děvečky její , a vsedše na velbloudy , jely za mužem tím . A tak vzal služebník ten Rebeku , a odjel . Izák pak šel , navracuje se od studnice Živého vidoucího mne ; nebo bydlil v zemi polední . A vyšel Izák k přemyšlování na pole , když se chýlilo k večerou ; a pozdvih očí svých , uzřel , an velbloudové jdou . Pozdvihla také Rebeka očí svých , a uzřevši Izáka , ssedla s velblouda . ( Nebo řekla byla služebníku : Kdo jest ten muž , kterýž jde po poli proti nám ? Odpověděl služebník : To jest pán můj . ) I vzala rouchu , a přistřela se . Tedy vypravoval služebník Izákovi vše , což působil . I uvedl ji Izák do stanu Sáry matky své , a vzal Rebeku , a měl ji za manželku , a miloval ji . I potěšil se Izák po smrti matky své . Abraham pak opět pojal ženu jménem Ceturu . Kterážto porodila jemu Zamrana , a Jeksana , a Madana , a Madiana , Jezbocha a Suecha . Jeksan potom zplodil Sábu a Dedana . Synové pak Dedanovi byli : Assurim , a Latuzim , a Laomim . Ale synové Madianovi : Efa , a Efer , a Enoch , a Abida , a Helda ; všickni ti synové byli Cetury . I dal Abraham Izákovi všecko , což měl . Synům pak ženin svých dal Abraham dary , a odeslal je od Izáka syna svého , ještě živ jsa , k východu do země východní . Tito pak jsou dnové let života Abrahamova , v nichž byl živ : Sto sedmdesáte a pět let . I skonal a umřel Abraham v starosti dobré , stár jsa a plný dnů ; a připojen jest k lidu svému . Tedy pochovali ho Izák a Izmael synové jeho v jeskyni Machpelah , na poli Efrona , syna Sohar Hetejského , naproti Mamre , Na tom poli , kteréž byl koupil Abraham od synů Het ; tu pochován jest Abraham i Sára manželka jeho . Po smrti pak Abrahamově požehnal Bůh Izákovi synu jeho , a bydlil Izák u studnice Živého vidoucího mne . Tito jsou pak rodové Izmaele syna Abrahamova , jehož porodila Agar Egyptská , děvka Sářina , Abrahamovi . A tato jsou jména synů Izmaelových , jimiž se jmenují po rodech svých : Prvorozený Izmaelův Nabajot , po něm Cedar , a Adbeel a Mabsan , A Masma , a Dumah a Massa , Hadar a Tema , Jetur , Nafis a Cedma . Ti jsou synové Izmaelovi , a ta jména jejich , po vsech jejich , a po městech jejich , dvanáctero knížat po čeledech jejich . ( Bylo pak života Izmaelova sto třidceti a sedm let , i skonal ; a umřev , připojen jest k lidu svému . ) A bydlili od Hevilah až do Sur , jenž jest proti Egyptu , když jdeš do Assyrie ; před tváří všech bratří svých položil se . Tito jsou také rodové Izáka syna Abrahamova : Abraham zplodil Izáka . Byl pak Izák ve čtyřidcíti letech , když sobě vzal za manželku Rebeku , dceru Bathuele Syrského , z Pádan Syrské , sestru Lábana Syrského . I modlil se Izák pokorně Hospodinu za manželku svou ; nebo byla neplodná . A uslyšel jej Hospodin ; a tak počala Rebeka manželka jeho . A když se děti potiskali v životě jejím , řekla : Má-liť tak býti , proč jsem já počala ? Šla tedy , aby se otázala Hospodina . I řekl jí Hospodin : Dva národové jsou v životě tvém , a dvůj lid z života tvého se rozdělí ; lid pak jeden nad druhý bude silnější , a větší sloužiti bude menšímu . A když se naplnili dnové její , aby porodila , a aj , blíženci byli v životě jejím . I vyšel první ryšavý všecken , a jako oděv chlupatý ; i nazvali jméno jeho Ezau . Potom pak vyšel bratr jeho , a rukou svou držel Ezau za patu ; pročež nazváno jest jméno jeho Jákob . A byl Izák v šedesáti letech , když ona je porodila . A když dorostli ti děti , byl Ezau lovec umělý , chodě po polích ; Jákob pak byl muž prostý a v staních bydlil . I byl Izák laskav na Ezau , proto že z lovu jeho míval pokrm ; ale Rebeka laskava byla na Jákoba . Uvařil pak Jákob krmičku . Tedy Ezau přišel z pole zemdlený , A řekl Jákobovi : Dej mi , prosím , jísti krmě té červené , nebo jsem umdlel . ( Protož nazváno jest jméno jeho Edom . ) Odpověděl Jákob : Prodej mi dnes hned prvorozenství své . I řekl Ezau : Aj , já k smrti se blížím , k čemuž mi tedy to prvorozenství ? Dí Jákob : Přisáhni mi dnes hned . I přisáhl mu , a prodal prvorozenství své Jákobovi . Tedy Jákob dal Ezauchovi chleba a té krmě z šocovice . Kterýžto jedl a pil , a vstav , odšel ; a tak pohrdl Ezau prvorozenstvím . Byl pak opět hlad na zemi , mimo hlad první , kterýž byl za dnů Abrahamových . Tedy odebral se Izák k Abimelechovi králi Filistinskému do Gerar . Nebo ukázal se jemu Hospodin a řekl : Nesstupuj do Egypta ; ale bydli v zemi , kterouž oznámím tobě . Budiž tedy pohostinu v zemi této , a budu s tebou , a požehnám tobě ; nebo tobě a semeni tvému dám všecky země tyto , a utvrdím přísahu , kterouž jsem přisáhl Abrahamovi , otci tvému . Rozmnožím také símě tvé jako hvězdy nebeské , a dám semeni tvému všecky země tyto , a požehnáni budou v semeni tvém všickni národové země ; Protože uposlechl Abraham hlasu mého , a ostříhal nařízení mých , přikázaní mých , ustanovení mých a zákonů mých . Bydlil tedy Izák v Gerar . Ptali se pak muži místa toho o manželce jeho . Kterýžto odpověděl : Sestra má jest ; nebo nesměl říci : Manželka má jest , mysle sobě : Aby mne nezabili muži místa toho pro Rebeku . Nebo byla krásná na pohledění . I přihodilo se , když již čas nějaký tam bydlil , že vyhlédal Abimelech král Filistinský z okna a uzřel Izáka , an pohrává s Rebekou manželkou svou . Protož povolav Abimelech Izáka , řekl : Aj , v pravdě manželka tvá to jest . Jakž to , že jsi pravil : Sestra má jest ? I odpověděl jemu Izák : Nebo jsem řekl sám u sebe : Abych snad neumřel pro ni . I řekl Abimelech : Což jsi to učinil nám ? O málo , že by byl spal někdo z lidu s manželkou tvou , a ty byl bys uvedl na nás vinu . I přikázal Abimelech všemu lidu , řka : Kdo by se dotkl člověka toho , aneb manželky jeho , smrtí umře . Sel pak Izák v zemi té , a shledal v tom roce sto měr ; nebo požehnal mu Hospodin . I rostl muž ten , a prospíval vždy více v zrostu , až i zrostl velmi . Nebo měl stáda ovcí i stáda volů , a čeledi mnoho ; pročež záviděli mu Filistinští . A všecky studnice , kteréž vykopali služebníci otce jeho za dnů Abrahama otce jeho , zařítili Filistinští , zasypavše je prstí . I řekl Abimelech Izákovi : Odejdi od nás ; nebo mnohem mocnější jsi než my . Tedy odšel odtud Izák , a rozbil stany v údolí Gerar , a bydlil tu . A kopal zase Izák studnice vod , kteréž byli vykopali za dnů Abrahama otce jeho , a kteréž zařítili Filistinští po smrti Abrahamově ; a nazval je těmi jmény , kterýmiž je jmenoval otec jeho . I kopali služebníci Izákovi v tom údolí , a nalezli tam studnici vody živé . Vadili se pak pastýři Gerarští s pastýři Izákovými , pravíce : Naše jest voda . Pročež nazval jméno studnice té Esek , že se vadili s ním . Vykopali také jinou studnici , a nesnáz byla i o tu ; pročež dal jí jméno Sitnah . I hnul se odtud , a kopal jinou studnici , o kterouž se nevadili ; protož nazval jméno její Rehobot . Nebo řekl : Nyní uprostrannil nám Hospodin , a vzrostli jsme na zemi . Vstoupil pak odtud do Bersabé . A ukázal se mu Hospodin v tu noc , a řekl : Já jsem Bůh Abrahama otce tvého ; neboj se , nebo s tebou já jsem , a požehnám tobě , a rozmnožím símě tvé pro Abrahama služebníka svého . I vzdělal tu oltář , a vzýval jméno Hospodinovo , a rozbil tu stan svůj ; a služebníci Izákovi vykopali tam studnici . Abimelech pak přijel k němu z Gerar , a Ochozat , přítel jeho , a Fikol , kníže vojska jeho . I řekl jim Izák : Z jaké příčiny přišli jste ke mně ? Poněvadž vy nenáviděli jste mne , a vybyli jste mne od sebe . Kteřížto odpověděli : Patrně jsme to shledali , že jest Hospodin s tebou , i řekli jsme : Učiňme nyní přísahu mezi sebou , mezi námi a mezi tebou ; a učiníme smlouvu s tebou : Že neučiníš nám nic zlého , jako i my nedotkli jsme se tebe , a jakž jsme my toliko dobře činili tobě , a propustili jsme tě v pokoji ; ty nyní tedy povol tomu , požehnaný Hospodinův . Tedy učinil jim hody , i jedli a pili . A vstavše velmi ráno , přisáhli jeden druhému . I propustil je Izák , a oni odešli od něho v pokoji . Toho dne přišli služebníci Izákovi , a oznámili mu o studnici , kterouž kopali , řkouce : Nalezli jsme vodu . I nazval ji Seba . Protož jméno města toho jest Bersabé až do dnešního dne . Ezau pak jsa v letech čtyřidcíti , pojal ženu Judit , dceru Béry Hetejského , a Bazematu , dceru Elona Hetejského . A kormoutily Izáka a Rebeku . Když se pak sstaral Izák , a pošly byly oči jeho , tak že neviděl , povolal Ezau syna svého staršího , a řekl jemu : Synu můj . Kterýžto odpověděl : Aj , teď jsem . I dí : Aj , já jsem se již sstaral , a nevím dne smrti své . Protož nyní vezmi medle nástroje své , toul svůj a lučiště své , a vyjda do pole , ulov mi zvěřinu . A přistroj mi krmi chutnou , jakž já rád jídám , a přines mi , a budu jísti , aťby požehnala duše má , prvé než umru . ( Slyšela pak Rebeka , když mluvil Izák s Ezau synem svým . ) I odšel Ezau na pole , aby ulovil zvěřinu a přinesl . Tedy řekla Rebeka Jákobovi synu svému takto : Aj , slyšela jsem , když otec tvůj mluvil k Ezau bratru tvému , a pravil : Přines mi něco z lovu , a přistroj mi krmě chutné , abych jedl , a požehnámť před Hospodinem , prvé než umru . Nyní tedy , synu můj , poslechni hlasu mého v tom , což já přikazuji tobě . Jdi medle k stádu , a odtud mi vezmi dva kozelce výborné , abych přistrojila z nich krmě chutné otci tvému , jakž on rád jídá . A přineseš otci svému , a on jísti bude , na to , aby požehnal tobě , prvé než umře . I řekl Jákob Rebece matce své : Víš , že Ezau bratr můj jest člověk chlupatý , a já jsem člověk hladký . Jestliže omaká mne otec můj , tedy zůstanu u něho za podvodného ; a tak uvedu na sebe zlořečenství , a ne požehnání . Jemužto odpověděla matka : Nechť jest na mne zlořečenství tvé , synu můj ; jen ty poslechni hlasu mého , a jdi , přines mi . Tedy odšed , vzal , a přinesl matce své . I připravila matka jeho krmě chutné , jakž otec jeho rád jídal . A vzala Rebeka nejlepší šaty Ezausyna svého staršího , kteréž měla u sebe v domě , a oblékla Jákoba , syna svého mladšího . A kožkami kozelčími obvinula ruce jeho , a díl hladký hrdla jeho . I dala chléb a krmě chutné , kteréž připravila , v ruce Jákoba syna svého . A on přišed k otci svému , řekl : Otče můj ! Kterýžto odpověděl : Aj , teď jsem . Kdož jsi ty , synu můj ? I dí Jákob otci svému : Já jsem Ezau , prvorozený tvůj . Učinil jsem , jakž jsi mi poručil . Vstaň , prosím , sedni a jez z lovu mého , aby mi požehnala duše tvá . Tedy řekl Izák synu svému : Což to ? Brzys to nalezl , synu můj . A on dí : Nebo Hospodin Bůh tvůj způsobil to , aby mi se pojednou nahodilo . I řekl Izák Jákobovi : Přistupiž , ať omakám tě , synu můj , ty-li jsi syn můj Ezau , či nejsi . Tedy přistoupil Jákob k Izákovi otci svému ; a on omakal ho , i řekl : Hlas jest hlas Jákobův , ale ruce tyto ruce Ezau . A nepoznal ho ; nebo byly ruce jeho , jako ruce Ezau bratra jeho , chlupaté . I požehnal mu . A řekl : Ty-liž jsi pak syn můj Ezau ? Odpověděl : Já . I řekl : Podejž mi , ať jím z lovu syna svého , aby tobě požehnala duše má . Tedy podal mu , a on jedl . Přinesl mu také vína , a on pil . I řekl jemu Izák otec jeho : Přistupiž nyní , a polib mne , synu můj . I přistoupil a políbil ho . A jakž ucítil Izák vůni roucha jeho , požehnal mu , řka : Pohleď , vůně syna mého jest jako vůně pole , jemuž požehnal Hospodin . Dejž tobě Bůh z rosy nebeské , a z tučnosti zemské , i hojnost obilé a vína . Nechažť slouží tobě lidé , a sklánějí se před tebou národové . Budiž pánem bratří svých , a ať se sklánějí před tebou synové matky tvé . Kdož by zlořečili tobě , nechť jsou zlořečení , a kdo by dobrořečili tobě , požehnaní . A když přestal Izák požehnání dávati Jákobovi , a sotva že vyšel Jákob od Izáka otce svého , Ezau bratr jeho přišel z lovu svého . A připraviv i on krmě chutné , přinesl otci svému a řekl mu : Nechžť vstane otec můj , a jí z lovu syna svého , aby mi požehnala duše tvá . I řekl jemu Izák otec jeho : Kdo jsi ty ? Dí on : Já jsem syn tvůj , prvorozený tvůj Ezau . Tedy zhrozil se Izák hrůzou velikou náramně , a řekl : Kdo pak a kde jest ten , ješto uloviv zvěřinu , přinesl mi ? A já jsem jedl ze všeho , prvé než jsi ty přišel , a požehnal jsem mu , a budeť požehnaným . Uslyšev Ezau slova otce svého , zkřikl hlasem velikým , a hořkostí naplněn jest náramně , a řekl otci svému : Požehnejž mně , i mně také , můj otče ! Kterýžto řekl : Přišel bratr tvůj podvodně a uchvátil požehnání tvé . Tedy řekl : Právětě nazváno jméno jeho Jákob ; nebo již po dvakráte mne podvedl , prvorozenství mé odjal , a teď nyní uchvátil požehnání mé . Řekl ještě : Zdali jsi nezachoval i mně požehnání ? Odpověděl Izák a řekl k Ezau : Aj , ustavil jsem ho pánem nad tebou , a všecky bratří jeho dal jsem mu za služebníky ; obilím také a vínem opatřil jsem ho . Což tedy již tobě učiniti mohu , synu můj ? I řekl Ezau otci svému : Zdaliž to jedno toliko máš požehnání , otče můj ? Požehnejž mně , i mně také , můj otče ! I povýšil Ezau hlasu svého a plakal . Tedy odpověděl Izák otec jeho , a řekl k němu : Aj , v tučnostech země bude bydlení tvé a v rose nebeské s hůry ; A v meči svém živ budeš , a bratru svému sloužiti budeš ; ale přijde čas , že budeš panovati a svržeš jho jeho s šíje své . Protož v nenávisti měl Ezau Jákoba pro požehnání , jímž požehnal mu otec jeho , a řekl v srdci svém : Přiblížiť se dnové smutku otce mého , a zabiji Jákoba , bratra svého . I oznámena jsou Rebece slova Ezau , staršího syna jejího . Pročež ona poslavši , povolala Jákoba syna svého mladšího , a řekla jemu : Hle , Ezau bratr tvůj těší se tím , že tě zabije . Protož nyní , synu můj , poslechni hlasu mého , a vstana , utec k Lábanovi , bratru mému do Cháran . A pobuď s ním za některý čas , až by se odvrátila prchlivost bratra tvého , A přestalo rozhněvání bratra tvého na tebe , a zapomenul by na to , což jsi mu učinil . Potom já pošli a vezmu tě odtud . Proč mám zbavena býti obou synů jednoho dne ? I řekla Rebeka Izákovi : Stýště mi se živu býti pro dcery Het . Vezme-li Jákob ženu ze dcer Het , jako tyto jsou ze dcer země této , k čemu mi život ? Povolal pak Izák Jákoba , a požehnal jemu , a přikázal mu , řka : Nepojímej ženy ze dcer Kananejských . Ale vstana , jdi do Pádan Syrské do domu Bathuele , otce matky své , a pojmi sobě odtud manželku ze dcer Lábana ujce svého . A Bůh silný všemohoucí požehnejž tobě , a dejžť zrůst , a rozmnožiž tě , abys byl v zástup mnohého lidu . A dejž tobě požehnání Abrahamovo , tobě i semeni tvému s tebou , abys dědičně obdržel zemi , v níž pohostinu jsi , kterouž dal Bůh Abrahamovi . I odeslal Izák Jákoba , kterýžto šel do Pádan Syrské k Lábanovi synu Bathuele Syrského , bratru Rebeky matky Jákobovy a Ezau . Vida pak Ezau , že požehnání dal Izák Jákobovi , a že ho odeslal do Pádan Syrské , aby sobě odtud vzal manželku , a že , když mu požehnání dával , přikázal mu , řka : Nepojmeš ženy ze dcer Kananejských ; A že by uposlechl Jákob otce svého a matky své a odšel do Pádan Syrské ; Vida také Ezau , že dcery Kananejské těžké byly v očích Izákovi otci jeho : Tedy odšel Ezau k Izmaelovi , a mimo prvnější ženy své , pojal sobě za ženu Mahalat , dceru Izmaele , syna Abrahamova , sestru Nabajotovu . Vyšed pak Jákob z Bersabé , šel do Cháran . I trefil na jedno místo , na kterémžto zůstal přes noc , ( nebo slunce již bylo zapadlo , ) a nabrav kamení na místě tom , položil pod hlavu svou , a spal na témž místě . I viděl ve snách , a aj , žebřík stál na zemi , jehožto vrch dosahal nebe ; a aj , andělé Boží vstupovali a sstupovali po něm . A aj , Hospodin stál nad ním , a řekl : Já jsem Hospodin , Bůh Abrahama otce tvého , a Bůh Izákův ; zemi tu , na kteréž ty spíš , tobě dám a semeni tvému . A bude símě tvé jako prach země ; nebo rozmůžeš se k západu , i k východu , na půlnoci , i ku poledni ; nad to požehnány budou v tobě všecky čeledi země , a v semeni tvém . A aj , já jsem s tebou , a ostříhati tě budu , kamžkoli půjdeš , a přivedu tě zase do země této ; nebo neopustím tebe , až i učiním , což jsem mluvil tobě . Procítiv pak Jákob ze sna svého , řekl : V pravdě Hospodin jest na místě tomto , a já jsem nevěděl . ( Nebo zhroziv se , řekl : Jak hrozné jest místo toto ! Není jiného , jediné dům Boží , a tu jest brána nebeská . ) Vstav pak Jákob ráno , vzal kámen , kterýž byl podložil pod hlavu svou , a postavil jej na znamení pamětné , a polil jej svrchu olejem . Protož nazval jméno místa toho Bethel , ješto prvé to město sloulo Lůza . Zavázal se také Jákob slibem , řka : Jestliže Bůh bude se mnou , a ostříhati mne bude na cestě této , kterouž já jdu ; a dá-li mi chléb ku pokrmu a roucho k oděvu , A navrátím-li se v pokoji do domu otce svého , a bude mi Hospodin za Boha : Kámen tento , kterýž jsem postavil na památku , bude domem Božím ; a ze všech věcí , kteréž mi dáš , desátky spravedlivě tobě dám . Tedy Jákob vstav , odšel do země východní . A pohleděv , uzřel studnici v poli a tři stáda ovcí , ana se složila při ní ; nebo z té studnice napájeli stáda ; a kámen veliký byl navrchu studnice . Shánívána pak tam bývala všecka stáda , a teprv odvalovali kámen ten od vrchu té studnice , a napájeli dobytky ; potom zas přivalovali kámen na vrch studnice , na místo jeho . Tedy řekl jim Jákob : Bratří moji , odkud jste ? Kteřížto odpověděli : Jsme z Cháran . I řekl jim : Znáte-li Lábana , syna Náchorova ? A oni řekli : Známe . I dí opět k nim : Dobře-li se má ? Odpověděli : Dobře , a aj , Ráchel dcera jeho tamto jde s dobytkem . Tedy řekl : Však ještě daleko do večera , aniž ještě čas , aby dobytek byl sehnán ; napojte stáda , a jděte , paste . A oni odpověděli : Nemůžeme , než až se všecka stáda seženou , a odvalen bude kámen od svrchku studnice , abychom napojili ovce . Když on ještě mluvil s nimi , přišla k tomu Ráchel s stádem otce svého ; neb ona pásla stádo . Tedy Jákob uzřev Ráchel , dceru Lábana ujce svého , a stádo jeho , přistoupil a odvalil ten kámen od vrchu studnice , a napojil stádo Lábana ujce svého . A políbil Jákob Ráchel , a povýšiv hlasu svého , plakal . Oznámil jí pak byl Jákob , že jest bratr otce jejího , a že jest syn Rebeky ; a ona přiběhši , oznámila to otci svému . I stalo se , když Lában uslyšel pověst o Jákobovi , synu sestry své , že vyběhl proti němu , a objav ho , políbil , a uvedl do domu svého ; on pak vypravoval Lábanovi o všech těch věcech . Jemužto odpověděl Lában : Jistě kost má a tělo mé jsi . I zůstal s ním přes celý měsíc . Tedy řekl Lában Jákobovi : Zdali proto , že jsi bratr můj , darmo mi sloužiti budeš ? Pověz mi , jaká má býti mzda tvá ? ( Měl pak Lában dvě dcery ; jméno starší Lía , a jméno mladší Ráchel . Než Lía měla oči mdlé , ale Ráchel byla pěkné postavy a krásné tváři . I miloval Jákob Ráchel . ) Řekl tedy : Buduť sloužiti sedm let za Ráchel , dceru tvou mladší . Odpověděl Lában : Lépeť jest , abych ji tobě dal , nežli bych ji dal muži jinému ; zůstaniž se mnou . Takž Jákob sloužil za Ráchel sedm let ; a bylo před očima jeho jako něco málo dnů , proto že laskav byl na ni . Potom řekl Jákob k Lábanovi : Dejž mi ženu mou ; nebo vyplněni jsou dnové moji , abych všel k ní . Tedy sezval Lában všecky muže místa toho , a učinil hody . U večer pak vzav Líu , dceru svou , uvedl ji k němu ; a on všel k ní . Dal také Lában Zelfu děvku svou Líe , dceři své , za služebnici . A když bylo ráno , poznal , že jest Lía . I řekl k Lábanovi : Což jsi mi to učinil ? Zdaliž jsem za Ráchel nesloužil u tebe ? Pročežs mne tedy oklamal ? Odpověděl Lában : Nebývá toho v kraji našem , aby vdávána byla mladší dříve , než prvorozená . Vyplň týden této ; dámeť potom i tuto za službu , kterouž sloužiti budeš u mne ještě sedm let jiných . I udělal tak Jákob , a vyplnil týden její . Potom dal mu Ráchel dceru svou za manželku . Dal také Lában Ráchel , dceři své , Bálu , děvku svou za služebnici . Tedy všel také k Ráchel , a miloval ji více než Líu ; i sloužil u něho ještě sedm let jiných . Vida pak Hospodin , že Lía nemá lásky , otevřel život její ; a Ráchel nechal neplodné . Tedy počala Lía a porodila syna , a nazvala jméno jeho Ruben ; nebo řekla : Jistě viděl Hospodin trápení mé ; jižť nyní milovati mne bude muž můj . I počala opět a porodila syna , a řekla : Jistě uslyšel Hospodin , že jsem v nenávisti , protož dal mi i tohoto . A nazvala jméno jeho Simeon . A opět počala a porodila syna , a řekla : Již nyní připojí se ke mně muž můj , nebo jsem mu porodila tři syny . Z té příčiny nazváno jest jméno jeho Léví . I počala ještě a porodila syna , a řekla : Již nyní chváliti budu Hospodina . Pročež nazvala jméno jeho Juda ; i přestala roditi . Viduci pak Ráchel , že by nerodila Jákobovi , záviděla sestře své , a řekla Jákobovi : Dej mi syny ; pakli nedáš , umru . Pročež rozhněval se velmi Jákob na Ráchel , a řekl : Zdali já jsem za Boha , kterýžť nedal plodu života ? Řekla ona : Hle , děvka má Bála ; vejdi k ní , aby rodila na kolena má , a budu míti já také syny z ní . I dala mu Bálu děvku svou za ženu ; a všel k ní Jákob . Tedy počavši Bála , porodila Jákobovi syna . I řekla Ráchel : Soudil Bůh při mou , a uslyšel také hlas můj , a dal mi syna . Protož nazvala jméno jeho Dan . Opět počavši Bála , děvka Ráchel , porodila syna druhého Jákobovi . I řekla Ráchel : Tuhé jsem odpory měla s sestrou svou , a všakť jsem přemohla . A nazvala jméno jeho Neftalím . Viduci pak Lía , že by přestala roditi , vzala Zelfu děvku svou , a dala ji Jákobovi za ženu . A porodila Zelfa , děvka Líe , Jákobovi syna . Protož řekla Lía : Již přišel zástup . A nazvala jméno jeho Gád . Porodila také Zelfa děvka Líe syna druhého Jákobovi . A řekla Lía : To na mé štěstí ; nebo šťastnou mne nazývati budou ženy . A nazvala jméno jeho Asser . Vyšel pak Ruben v čas žně pšeničné , a nalezl pěkná jablečka na poli , a přinesl je Líe matce své . I řekla Ráchel Líe : Dej mi , prosím , těch jableček syna svého . Jížto ona odpověděla : Máloť se snad zdá , že jsi vzala muže mého ; chceš také užívati jableček syna mého ? I řekla Ráchel : Nechažť tedy spí s tebou této noci za jablečka syna tvého . Když pak navracoval se Jákob s pole večer , vyšla Lía proti němu , a řekla : Ke mně vejdeš ; nebo ze mzdy najala jsem tě za jablečka syna svého . I spal s ní té noci . A uslyšel Bůh Líu ; kterážto počala a porodila Jákobovi syna pátého . I řekla Lía : Dal mi Bůh mzdu mou , i potom , když jsem dala děvku svou muži svému . Pročež nazvala jméno jeho Izachar . A počala opět Lía , a porodila šestého syna Jákobovi . I řekla Lía : Obdařil mne Bůh darem dobrým ; již nyní bydliti bude se mnou muž můj , nebo porodila jsem mu šest synů . A nazvala jméno jeho Zabulon . Potom porodila dceru ; a nazvala jméno její Dína . A rozpomenuv se Bůh na Ráchel , uslyšel jí , a otevřel život její . Tedy počala a porodila syna , a řekla : Odjal Bůh pohanění mé . A nazvala jméno jeho Jozef , řkuci : Přidejž mi Hospodin syna jiného . Stalo se pak , když porodila Ráchel Jozefa , řekl Jákob Lábanovi : Propusť mne , ať odejdu na místo své a do země své . Dej mi ženy mé a dítky mé , za kteréž jsem sloužil tobě , ať odejdu ; nebo ty znáš službu mou , kterouž jsem sloužil tobě . I řekl mu Lában : Jestliže nyní nalezl jsem milost před očima tvýma , zůstaň se mnou , nebo v skutku jsem poznal , že požehnal mi Hospodin pro tebe . Řekl také : Oznam mi ze jména mzdu svou a dámť ji . Jemužto odpověděl : Ty víš , jak jsem sloužil tobě , a jaký byl dobytek tvůj při mně . Nebo to málo , kteréž jsi měl přede mnou , zrostlo velmi , a požehnalť Hospodin , jakž jsem k tobě nohou vkročil . A nyní , kdy pak já své hospodářství opatrovati budu ? A řekl : Coť mám dáti ? Odpověděl Jákob : Nedávej mi nic . Jestliže mi učiníš toto , zase pásti budu a ostříhati dobytka tvého : Projdu skrze všecka stáda tvá dnes , vyměšuje z nich každé dobytče peřesté a strakaté , a každé dobytče načernalé mezi ovcemi , a strakaté a peřesté mezi kozami ; a takové budou mzda má . A osvědčena potom bude spravedlnost má před tebou , když přijde na mzdu mou : Cožkoli nebude peřestého , neb strakatého mezi kozami , a načernalého mezi ovcemi , za krádež bude mi to počteno . I řekl Lában : Hle , ó by tak bylo , jakž jsi mluvil . A odloučil toho dne kozly přepásané na nohách a strakaté , a všecky kozy peřesté a strakaté , všecko , na čemž byla místa bílá , všecko také načernalé mezi dobytkem , a dal v ruce synů svých . Uložil pak mezi sebou a Jákobem místo vzdálí tří dní cesty ; a Jákob pásl ostatek dobytka Lábanova . Nabral pak sobě Jákob prutů topolových zelených , a lískových a kaštanových ; a poobloupil s nich po místech kůru až do bělosti , kteráž byla na prutech . A nakladl těch prutů tak obloupených do žlábků a koryt , ( v nichž bývá voda , k nimž přicházel dobytek , aby pil ) , proti dobytku , aby počínaly , když by přicházely píti . I počínaly ovce , hledíce na ty pruty , a rodily jehňata přepásaná na nohách , a peřestá i strakatá . Potom ta jehňata odloučil Jákob , a dobytek stáda Lábanova obrátil tváří k těm přepásaným na nohách , a ke všemu načernalému ; a své stádo postavil obzvlášť , a neobrátil ho k stádu Lábanovu . A bylo , že kdyžkoli silnější připouštíny bývaly , kladl Jákob ty pruty před oči ovcem do koryt , aby počínaly , hledíce na pruty . Když pak pozdní dobytek připouštín býval , nekladl jich ; a tak býval pozdní Lábanův a ranný Jákobův . Vzrostl tedy muž ten náramně velmi , a měl dobytka mnoho , děvek i služebníků , velbloudů i oslů . Když pak uslyšel Jákob slova synů Lábanových , ani praví : Pobral Jákob všecko , co měl otec náš , a z těch věcí , kteréž byly otce našeho , způsobil sobě tu všecku slávu ; A viděl tvář Lábanovu , a aj , nebyla k němu tak jako prvé : I řekl mu Hospodin : Navrať se do země otců svých , a k příbuznosti své , a budu s tebou . Protož poslav Jákob , vyvolal Ráchele a Líe na pole k stádu svému . A řekl jim : Vidím tvář otce vašeho , že není ke mně tak jako prvé , ješto Bůh otce mého byl se mnou . A vy samy víte , že vší svou silou sloužil jsem otci vašemu . Ale otec váš oklamal mne , a na desetkráte změnil mzdu mou ; však nedopustil mu Bůh , aby mi zle učinil . Když takto řekl : Co bude peřestého , to nechť jest mzda tvá , tedy všecky ovce rodily peřestý plod . Když pak takto řekl : Co přepásaného na nohách , to bude mzda tvá , tedy všecky ovce rodily přepásané na nohách . A tak odjal Bůh stádo otce vašeho a dal mně . Nebo takto bylo : Tehdáž , když se dobytek běžel , já jsem pozdvihl očí svých , a viděl jsem ve snách , a aj , berani scházející se s ovcemi byli přepásaní na nohách , peřestí a skropení . Tedy řekl mi anděl Boží ve snách : Jákobe ! A já jsem odpověděl : Teď jsem . I řekl : Pozdvihni nyní očí svých a pohleď , že všickni berani scházející se s ovcemi jsou přepásaní na nohách , peřestí a skropení ; nebo jsem viděl všecko , co tobě Lában dělá . Já jsem ten silný Bůh , kterýž jsem se ukázal tobě v Bethel , kdež jsi pomazal kamene , kdež jsi mi se slibem zavázal ; vstaniž nyní , vyjdi z země této , a navrať se do země příbuznosti své . Tedy odpověděly mu Ráchel a Lía , řkouce : Zdaž ještě máme díl jaký a dědictví v domě otce našeho ? Zdaliž nejsme počteny před ním za cizí ? Nebo prodal nás , ano i peníze naše do čista utratil . Všecko zajisté bohatství , kteréž odjal Bůh otci našemu , naše jest a synů našich ; protož nyní učiň vše , což mluvil tobě Bůh . Vstav tedy Jákob , vsadil syny své a ženy své na velbloudy . A pobral všecken dobytek svůj , a všecko jmění své , kteréhož byl dosáhl , dobytek svého vychování , kteréhož nabyl v Pádan Syrské , aby se navrátil k Izákovi otci svému do země Kananejské . ( Lában pak byl odšel , aby střihl ovce své . V tom ukradla Ráchel modly , kteréž měl otec její . I ušel Jákob tajně od Lábana Syrského , neoznámiv mu , že jde pryč . ) Takž ušel se vším , což měl ; a vstav , přepravil se přes řeku , a bral se přímo k hoře Galádské . I povědíno jest Lábanovi dne třetího , že utekl Jákob . Tedy on vzav bratří své s sebou , honil ho za dnů sedm ; a postihl ho na hoře Galádské . ( Přišed pak Bůh k Lábanovi Syrskému ve snách noci té , řekl mu : Varuj se , abys nemluvil s Jákobem nic jináč než přátelsky . ) Dohonil tedy Lában Jákoba ; a Jákob již byl rozbil stan svůj na té hoře ; Lában také položil se s bratřími svými na též hoře Galádské . I řekl Lában k Jákobovi : Cos to učinil ? Nebo jsi ušel tajně , a odvedls dcery mé jako zjímané mečem . Proč jsi tajně utekl , a vykradl se ode mne , a nepověděls mi , ješto bych tě byl vesele sprovodil s zpěvy , s bubnem a s harfou ? A nedopustils mi , abych políbil synů svých a dcer svých ? Nemoudřes jistě udělal , čině tak . Mělť bych dosti s to moci , abych vám zle učinil , ale Bůh otce vašeho mluvil mi noci pominulé , řka : Hleď , abys nemluvil s Jákobem nic jináč , než přátelsky . Ale již to tam , poněvadž jsi předce odšel , roztouživ se po domu otce svého ; než proč jsi ukradl bohy mé ? Tedy Jákob odpovídaje Lábanovi , řekl : Ušel jsem tajně ; nebo jsem se bál a řekl jsem , že bys snad mocí odjal dcery své . Nalezneš-li pak u koho bohy své , nechať ten umře ; před bratřími našimi ohledej sobě , jest-li co u mne tvého , a vezmi sobě . Ale nevěděl Jákob , že Ráchel je ukradla . Všed tedy Lában do stanu Jákobova , a do stanu Líe , a do stanu obou děvek , nic nenalezl . A vyšed z stanu Líe , všel do stanu Ráchel . Ráchel pak vzavši modly , vložila je pod sedlo , kteréž na velbloudu bývá , a sedla na ně . I přemetal Lában všecken stan , ale nic nenalezl . A ona řekla otci svému : Nechť to není proti mysli , pane můj , že nemohu povstati proti tobě ; nebo vedlé běhu ženského nyní mi se přihodilo . A všecko přehledav , nenalezl modl . Protož rozhněvav se Jákob , tuze se domlouval na Lábana . I odpověděl Jákob , a řekl Lábanovi : Jaké jest přestoupení mé ? Jaký hřích můj , že rozpáliv se , honíš mne ? Nu již jsi přemetal všecky mé věci , a cos nalezl ze všech věcí domu svého ? Polož teď před bratřími mými a bratřími svými , nechť rozeznají mezi námi dvěma . Byl jsem již dvadceti let s tebou ; ovce tvé ani kozy tvé nikdy nezmetaly ; a skopců stáda tvého nejedl jsem . Co od zvěři roztrháno , toho jsem neodvodil tobě ; sám jsem tu škodu nahražoval , a ty jsi z ruky mé vyhledával toho , jako i toho , co bylo ukradeno ve dne aneb v noci . Bývalo tak , že ve dne trápilo mne horko , a v noci mráz , tak že odcházel i sen můj od očí mých . Již dvadceti let , jakž jsem v domě tvém ; sloužil jsem tobě čtrnácte let za dvě dcery tvé , a šest let za dobytek tvůj , a změnils mzdu mou na desetkrát . A kdyby Bůh otce mého , Bůh Abrahamův , a strach Izákův nebyl se mnou , jistě bys ty byl nyní pustil mne prázdného ; ale trápení mé , a práci rukou mých viděl Bůh , protož tě pominulé noci trestal . Odpovídaje pak Lában , dí Jákobovi : Dcery tyto jsou dcery mé a synové tito jsou synové moji , i dobytek tento můj dobytek jest , ano cokoli vidíš , mé jest ; ale což mám již učiniti dcerám těmto svým aneb synům jich , kteréž zrodily ? Protož poď , vejděme v smlouvu já a ty , aby byla na svědectví mezi mnou a tebou . Tedy Jákob vzal kámen , a postavil jej vzhůru na znamení . A řekl bratřím svým : Nasbírejte kamení . A nabravše kamení , udělali hromadu , a jedli tu na té hromadě . I nazval ji Lában Jegar Sahadutha , a Jákob nazval ji Gál Ed . Nebo řekl Lában : Tato hromada nechžť jest svědkem od dnešku mezi mnou a tebou . Protož nazval jméno její Gál Ed , A Mispah ; nebo řekl Lában : Nechať Hospodin hledí na mne a na tebe , když se rozejdeme od sebe . Jestliže bys trápil dcery mé , a uvedl bys jiné ženy na dcery mé , žádného člověka není s námi ; hlediž , Bůh jest svědek mezi mnou a tebou . A řekl ještě Lában Jákobovi : Aj , hromada tato , a aj , sloup , kterýž jsem postavil mezi sebou a tebou , Svědkem ať jest hromada tato , svědkem také sloup tento , já že nepůjdu dále k tobě za hromadu tuto , a ty tolikéž že nepůjdeš dále ke mně za hromadu tuto a sloup tento , k činění zlého . Bůh Abrahamův , a Bůh Náchorův , Bůh otce jejich nechť soudí mezi námi . Přisáhl tedy Jákob skrze strach otce svého Izáka . Nabil také Jákob hovad na té hoře , a pozval bratří svých , aby hodovali ; i hodovali a zůstali přes noc na též hoře . I vstal Lában velmi ráno , a políbiv synů svých a dcer svých , požehnal jich ; i odšel a navrátil se k místu svému . Jákob pak odšel cestou svou , a potkali se s ním andělé Boží . I řekl Jákob , když je viděl : Vojsko Boží jest toto . A nazval jméno místa toho Mahanaim . Poslal pak Jákob posly před sebou k bratru svému Ezau , do země Seir , do kraje Idumejského . A přikázal jim , řka : Takto povězte pánu mému Ezau : Totoť vzkazuje služebník tvůj Jákob : U Lábana jsem byl pohostinu , a zůstával až do tohoto času . A mám voly a osly , ovce , a služebníky i děvky ; a poslal jsem , abych se ohlásil pánu svému , a našel milost před očima tvýma . I navrátili se poslové k Jákobovi , řkouce : Přišli jsme k bratru tvému Ezau , kterýž také jde proti tobě , a čtyři sta mužů s ním . Jákob pak bál se velmi , a rmoutil se náramně . Tedy rozdělil lid , kterýž s sebou měl , ovce také a voly , a velbloudy na dva houfy . Nebo řekl : Jestliže by přišel Ezau k houfu jednomu , a pobil by jej , bude aspoň zadní houf zachován . I řekl Jákob : Bože otce mého Abrahama , a Bože otce mého Izáka , Hospodine , kterýž jsi mi řekl : Navrať se do země své , a k příbuznosti své , a dobře učiním tobě , Menší jsem všech milosrdenství a vší pravdy , kterouž jsi učinil s služebníkem svým ; nebo s holí svou přešel jsem Jordán tento , nyní pak dva houfy mám . Vytrhni mne , prosím , z ruky bratra mého , z ruky Ezau ; nebť se ho bojím , aby přijda , nepohubil mne i matky s dětmi . Však jsi ty řekl : Dobře učiním tobě , a rozmnožím símě tvé jako písek mořský , kterýžto pro množství sečten býti nemůže . I zůstal tu noci té ; a vzal z toho , což bylo před rukama , poctu bratru svému Ezau : Totiž dvě stě koz , a kozlů dvadceti , ovec dvě stě , a beranů dvadceti , Velbloudů s mladými jich třidceti , krav čtyřidceti , volů deset , oslic dvadceti , a oslátek deset . A poručil je služebníkům svým , každé stádo obzvláštně , a řekl služebníkům svým : Jděte přede mnou , a stádo od stáda ať jde opodál . I poručil přednímu , řka : Když se potká s tebou Ezau bratr můj , a optá se tebe , řka Čí jsi ? a kam jdeš ? a čí jest to stádo před tebou ? Řekneš : Jsem služebníka tvého Jákoba , a dar tento jest poslán pánu mému Ezau ; a teď i sám jde za námi . Poručil také druhému i třetímu , a všechněm jdoucím za těmi stády , řka : V táž slova mluvte k Ezau , když byste naň trefili . A díte také : Aj , služebník tvůj Jákob za námi ; nebo řekl : Ukrotím tvář jeho darem , kterýž jde přede mnou , a potom uzřím tvář jeho ; snad přijme tvář mou . A tak předšel dar před ním ; on pak zůstal tu noc při houfu . A vstav ještě v noci , vzal obě ženy své , a dvě děvky své , a jedenácte synů svých , a přešel přes brod Jabok . Vzav tedy je , přepravil je přes tu řeku ; přepravil také i vše , což měl . A zůstal Jákob sám ; a tu zápasil s ním muž až do svitání . A vida , že ho nepřemůže , obrazil jej v příhbí vrchní stehna jeho ; i vyvinulo se příhbí stehna Jákobova , když zápasil s ním . A řekl : Pusť mne , nebť zasvitává . I řekl : Nepustím tě , leč mi požehnáš . I řekl jemu : Jaké jest jméno tvé ? Odpověděl : Jákob . I dí : Nebude více nazýváno jméno tvé toliko Jákob , ale také Izrael ; nebo jsi statečně zacházel s Bohem i lidmi , a přemohls . I otázal se Jákob , řka : Oznam , prosím , jméno své . Kterýžto odpověděl : Proč se ptáš na jméno mé ? I dal mu tu požehnání . Tedy nazval Jákob jméno místa toho Fanuel ; nebo jsem prý viděl Boha tváří v tvář , a zachována jest duše má . I vzešlo mu slunce , když pominul místa toho Fanuel , a kulhal na nohu svou . Protož nejedí synové Izraelští až do tohoto dne té žily krátké , kteráž jest v vrchním příhbí stehna , proto že obrazil příhbí stehna Jákobova na žile krátké . Pozdvih pak očí svých Jákob , uzřel , an Ezau jde , a čtyři sta mužů s ním ; i rozdělil syny Líe zvlášť a Ráchele zvlášť , a obou děvek zvlášť . Postavil , pravím , děvky s syny jejich napřed , potom Líu s syny jejími za nimi , Ráchel pak a Jozefa nejzáze . A sám šel před nimi , a poklonil se až k zemi po sedmkrát , až právě přišel k bratru svému . I běžel Ezau proti němu , a objal ho ; a pad na šíji jeho , líbal ho . I plakali . Pozdvih pak očí svých , a spatřiv ženy s dětmi , řekl : Kdo jsou onino s tebou ? Odpověděl : Jsou dítky , kteréž Bůh dal z milosti služebníku tvému . Mezi tím přiblížily se děvky s syny svými , i poklonili se . Přiblížila se také Lía s syny svými , a poklonili se ; a potom přiblížil se Jozef a Ráchel , a také se poklonili . I řekl Ezau : K čemu jest všecken ten houf , kterýž jsem potkal ? Odpověděl : Abych nalezl milost před očima pána mého . Tedy řekl Ezau : Mám hojně , bratře můj ; nech sobě , což tvého jest . I řekl Jákob : Nezbraňuj se , prosím ; jestliže jsem nyní nalezl milost před očima tvýma , přijmi dar můj z ruky mé , poněvadž jsem viděl tvář tvou , jako bych viděl tvář Boží , a laskavě jsi mne přijal . Přijmi , prosím , dar můj obětovaný tobě , poněvadž štědře obdařil mne Bůh , a mám všeho dosti . Takž ho přinutil , a on vzal . I dí : Poď , a jděme ; já půjdu s tebou . I řekl k němu Jákob : Ví pán můj , že děti jsou outlí , a mám s sebou ovce i krávy březí ; kteréžto budou-li hnány přes moc jeden den , pomře mi všecken dobytek . Nechžť medle jde pán můj před služebníkem svým , já pak poznenáhlu se poberu , tak jakž bude moci jíti stádo , kteréž před sebou mám , a jakž postačiti budou moci děti , až tak dojdu ku pánu svému do Seir . I řekl Ezau : Nechť ale pozůstavím něco lidu , kterýž mám s sebou . I odpověděl : K čemu to ? Nechť toliko naleznu milost před očima pána svého . Tedy Ezau toho dne navrátil se cestou svou do Seir . Jákob pak bral se do Sochot , a ustavěl sobě dům , a dobytku svému zdělal stáje ; protož nazval jméno místa toho Sochot . A tak Jákob navracuje se z Pádan Syrské , přišel ve zdraví k městu Sichem , kteréž jest v zemi Kananejské , a položil se před městem . I koupil díl pole toho , na němž byl rozbil stan svůj , od synů Emora , otce Sichemova , za sto ovec . A postavil tu oltář , kterémužto dal jméno Bůh silný , Bůh Izraelský . Vyšla pak Dína , dcera Líe , kterouž porodila Jákobovi , aby se dívala na dcery té země . Kteroužto uzřev Sichem , syn Emora Hevejského , knížete v krajině té , vzal ji , i ležel s ní , a ponížil jí . I připojila se duše jeho k Díně , dceři Jákobově ; a zamilovav děvečku , mluvil k srdci jejímu . Mluvil potom Sichem k Emorovi , otci svému , těmito slovy : Vezmi mi děvečku tuto za manželku . Uslyšev pak Jákob , že poškvrnil Díny dcery jeho , ( a synové jeho byli s stádem na poli ) , mlčel , až oni přišli . Tedy vyšel Emor , otec Sichemův , k Jákobovi , aby mluvil s ním o to . A v tom synové Jákobovi přišli s pole ; a uslyšavše o tom , bolestí naplněni jsou muži ti , a rozhněvali se velmi , proto že hanebnou věc učinil v Izraeli , ležav se dcerou Jákobovou , čehož činiti nenáleželo . I mluvil Emor s nimi na tento způsob : Sichem , syn můj , hoří milostí k vaší dceři ; prosím , dejte mu ji za manželku . A spřízněte se s námi : Dcery své dávejte nám , a naše dcery pojímejte sobě . A bydlete s námi , nebo všecka země bude před vámi ; osaďte se a obchod veďte v ní , a vládněte jí . Mluvil i Sichem otci jejímu , a bratřím jejím : Nechť naleznu milost před očima vašima , dám , co mi koli díte . Jmenujte mi věno i dary jak chcete veliké , dám , jak mi koli řeknete ; jen mi tu děvečku dejte za manželku . Odpovídajíce pak synové Jákobovi Sichemovi a Emorovi , otci jeho , lstivě mluvili , proto že poškvrnil Díny sestry jich . A řekli jim : Nemůžeme učiniti toho , abychom dali sestru svou za muže neobřezaného ; nebo to ohavnost jest u nás . Než na tento způsob vám povolíme : Jestliže se chcete srovnati s námi , aby obřezán byl každý z vás pohlaví mužského : Tedy budeme dávati dcery své vám , a dcery vaše bráti sobě ; a budeme bydliti s vámi , a budeme lid jeden . Pakli neuposlechnete nás , abyste se obřezali , vezmeme zase dceru svou a odejdeme . Tedy líbila se řeč jejich Emorovi i Sichemovi , synu Emorovu . A nemeškal mládenec učiniti toho ; nebo se mu zalíbila dcera Jákobova . A on byl nejvzácnější ze všech v domě otce svého . I přišel Emor a Sichem , syn jeho , k bráně města svého ; a mluvili mužům města svého , řkouce : Muži tito pokojně se mají k nám , nechť tedy bydlí v zemi této , a obchod vedou v ní , ( nebo země jest dosti široká a prostranná před nimi ; ) dcery jejich budeme sobě bráti za manželky , a dcery své budeme dávati jim . Než na tento způsob přivolí nám ti muži k tomu , aby bydlili s námi , a abychom byli jeden lid : Jestliže obřezán bude každý pohlaví mužského mezi námi , tak jako oni jsou obřezáni . Dobytek jejich a statek jejich , i všecka hovada jejich , zdaliž nebudou naše ? Toliko v tom jim povolme , a budou bydliti s námi . I uposlechli Emora a Sichema , syna jeho , všickni vycházející branou města jeho ; a obřezali se všickni pohlaví mužského , což jich koli vycházelo z brány města jeho . A toť dne třetího , když oni největší bolest měli , dva synové Jákobovi , Simeon a Léví , bratří Díny , vzav každý z nich meč svůj , vpadli do města směle , a pomordovali všecky pohlaví mužského . Emora také a Sichema , syna jeho , zamordovali mečem , a vzavše Dínu z domu Sichemova , odešli . Potom synové Jákobovi přišedše na zbité , vzebrali město , proto že poškvrnili sestry jejich . Stáda jejich , a voly i osly jejich , a což bylo v městě i po poli , pobrali . K tomu i všecko jmění jejich , a všecky malé dítky jejich , a ženy jejich zajali , a vybrali , co kde v domích bylo . Řekl pak Jákob Simeonovi a Léví : Zkormoutili jste mne , a zošklivili jste mne u obyvatelů krajiny této , u Kananejských a Ferezejských , a já jsem s malým počtem lidí . Seberou-li se na mne , zbijí mne , a tak vyhlazen budu já i dům můj . A oni odpověděli : A což měli jako nevěstky zle užívati sestry naší ? Potom mluvil Bůh k Jákobovi : Vstana , vstup do Bethel , a bydli tam ; a udělej tam oltář Bohu silnému , kterýž se ukázal tobě , kdyžs utíkal před Ezau bratrem svým . Tedy řekl Jákob čeládce své , a všechněm , kteříž s ním byli : Odvrzte bohy cizí , kteréž máte mezi sebou , a očisťte se , a změňte roucha svá . A vstanouce , vstupme do Bethel , a udělám tam oltář silnému Bohu , kterýž vyslyšel mne v den ssoužení mého , a byl se mnou na cestě , kterouž jsem šel . Tedy dali Jákobovi všecky bohy cizí , kteréž měli , i náušnice , kteréž byly na uších jejich ; i zakopal je Jákob pod tím dubem , kterýž byl u Sichem . I brali se odtud . ( A byl strach Boží na městech , kteráž byla vůkol nich , a nehonili synů Jákobových . ) Tedy přišel Jákob do Lůz , kteréž jest v zemi Kananejské , ( to již slove Bethel , ) on i všecken lid , kterýž byl s ním . I vzdělal tu oltář , a nazval to místo Bůh silný Bethel ; nebo tu se mu byl zjevil Bůh , když utíkal před bratrem svým . Tehdy umřela Debora , chovačka Rebeky , a pochována jest pod Bethel , pod dubem ; i nazval jméno jeho Allon Bachuth . Ukázal se pak opět Bůh Jákobovi , když se navracoval z Pádan Syrské , a požehnal mu . I řekl jemu Bůh : Jméno tvé jest Jákob . Nebude více nazývano jméno tvé toliko Jákob , ale Izrael také bude jméno tvé . Protož nazval jméno jeho Izrael . Řekl ještě Bůh jemu : Já jsem Bůh silný všemohoucí ; rostiž a množ se ; národ , nýbrž množství národů bude z tebe , i králové z bedr tvých vyjdou . A zemi tu , kterouž jsem dal Abrahamovi a Izákovi , tobě ji dám ; semeni také tvému po tobě dám tu zemi . I vstoupil od něho Bůh z místa , na kterémž mluvil s ním . Jákob pak vyzdvihl znamení pamětné na místě tom , na kterémž mluvil s ním , sloup kamenný ; a pokropil ho skropením , a svrchu polil jej olejem . A nazval Jákob jméno místa toho , na kterémž mluvil s ním Bůh , Bethel . I brali se z Bethel , a bylo již nedaleko do Efraty . I porodila Ráchel , a těžkosti trpěla roděci . A když s těžkostí rodila , řekla jí baba : Neboj se , nebo také tohoto syna míti budeš . I stalo se , když k smrti pracovala , ( nebo umřela ) , nazvala jméno jeho Ben Oni ; ale otec jeho nazval ho Beniaminem . I umřela Ráchel , a pochována jest na cestě k Efratě , jenž jest Betlém . A postavil Jákob znamení pamětné nad hrobem jejím ; toť jest znamení hrobu Ráchel až do dnešního dne . I odebral se odtud Izrael , a rozbil stan svůj za věží Eder . Stalo se pak také , když bydlil Izrael v té krajině , že Ruben šel , a spal s Bálou , ženinou otce svého ; o čemž uslyšel Izrael . Bylo pak synů Jákobových dvanácte . Synové pak Líe : Prvorozený Jákobův Ruben , potom Simeon , a Léví , a Juda , a Izachar , a Zabulon . Synové Ráchel : Jozef a Beniamin . A synové Bály , děvky Ráchel : Dan a Neftalím . A synové Zelfy , děvky Líe : Gád a Asser . Tiť jsou synové Jákobovi , kteříž mu zrozeni jsou v Pádan Syrské . Tedy přišel Jákob k Izákovi otci svému do Mamre , do města Arbe , jenž jest Hebron , kdežto bydlil pohostinu Abraham a Izák . A bylo dnů Izákových sto osmdesáte let . I dokonal Izák , a umřel , a připojen jest k lidu svému , stár jsa a plný dnů ; i pochovali ho Ezau a Jákob , synové jeho . Tito jsou pak rodové Ezau , kterýž měl přijmí Edom . Ezau pojal sobě ženy ze dcer Kananejských , Adu , dceru Elona Hetejského , a Olibamu , dceru Anovu , dceru Sebeona Hevejského , A Bazematu , dceru Izmaelovu , sestru Nabajotovu . I porodila Ada Ezauchovi Elifaza , a Bazemat porodila Rahuele . Olibama pak porodila Jehusa , a Jheloma , a Koré . Ti jsou synové Ezau , kteříž se mu zrodili v zemi Kananejské . I pobral Ezau ženy své , i syny své , a dcery své , a všecku čeleď svou , i dobytek svůj , a všecka hovada svá , i všecko jmění své , kteréhož nabyl v zemi Kananejské , a odebral se do země Seir , před příchodem Jákoba bratra svého . Nebo zboží jejich bylo tak veliké , že nemohli bydliti spolu ; aniž ta země , v níž oni pohostinu byli , mohla jich snésti , pro dobytky jejich . Protož bydlil Ezau na hoře Seir ; Ezau pak ten jest Edom . A tak tito jsou rodové Ezau , otce Idumejských , na hoře Seir . Tato byla jména synů Ezau : Elifaz , syn Ady , ženy Ezau ; Rahuel , syn Bazematy , ženy Ezau . Synové pak Elifazovi byli : Teman , Omar , Sefo , a Gatam a Kenaz . Tamna pak byla ženina Elifaza , syna Ezau . Ta porodila Elifazovi Amalecha . Ti jsou synové Ady , ženy Ezau . Synové pak Rahuelovi tito : Nahat , Zára , Samma a Méza . To byli synové Bazematy , ženy Ezau . A tito byli synové Olibamy , dcery Anovy , dcery Sebeonovy , ženy Ezau , kteráž porodila Ezauchovi Jehusa , Jheloma a Koré . Tito všickni byli knížata synů Ezau . Synové Elifaza prvorozeného Ezau : Kníže Teman , kníže Omar , kníže Sefo , kníže Kenaz , Kníže Koré , kníže Gatam , kníže Amalech . Ta jsou knížata pošlá z Elifaza v zemi Idumejské ; ti jsou synové Ady . Tito pak jsou synové Rahuele , syna Ezau : Kníže Nahat , kníže Zára , kníže Samma , kníže Méza . Ta knížata pošla z Rahuele , v zemi Idumejské ; to jsou synové Bazematy , ženy Ezau . A synové Olibamy , ženy Ezau , tito jsou : Kníže Jehus , kníže Jhelom , kníže Koré . To jsou knížata z Olibamy , dcery Anovy , ženy Ezau . Tiť jsou synové Ezau , a ta knížata jejich ; onť jest Edom . Tito pak jsou synové Seir , totiž Horejští , obyvatelé země té : Lotan , Sobal , Sebeon a Ana , A Dison , Eser a Dízan . Ta jsou knížata Horejská , synové Seir , v zemi Idumejské . Synové Lotanovi byli : Hori a Hemam ; a sestra Lotanova Tamna . Synové pak Sobalovi tito : Alvan , Manáhat , Ebal , Sefo a Onam . A tito synové Sebeonovi : Aia a Ana . To jest ten Ana , kterýž nalezl mezky na poušti , když pásl osly Sebeona otce svého . Tito pak děti Anovi : Dison a Olibama , dcera Anova . A synové Dízanovi tito : Hamdan , Eseban , Jetran a Charan . Synové Eser tito : Balaan , Závan a Achan . Tito synové Dízanovi : Hus a Aran . Tato jsou knížata Horejská : Kníže Lotan , kníže Sobal , kníže Sebeon , kníže Ana , Kníže Dison , kníže Eser , kníže Dízan . To byla knížata Horejská , po knížetstvích svých v zemi Seir . Tito pak byli králové , kteříž kralovali v zemi Idumejské , prvé než kraloval král nad syny Izraelskými . Kraloval tedy v Edom Béla , syn Beorův , a jméno města jeho Denaba . I umřel Béla , a kraloval místo něho Jobab , syn Záre z Bozra . I umřel Jobab , a kraloval na místě jeho Husam z země Temanské . Umřel i Husam , a kraloval místo něho Adad , syn Badadův , kterýž porazil Madianské v krajině Moábské ; a jméno města jeho Avith . Když pak umřel Adad , kraloval místo něho Semla z Masreka . A po smrti Semlově kraloval na místě jeho Saul z Rohobot od řeky . Umřel i Saul , a kraloval místo něho Bálanan , syn Achoborův . A když i Bálanan umřel , syn Achoborův , kraloval na místě jeho Adar ; a jméno města jeho Pahu ; jméno pak ženy jeho Mehetabel , dcera Matredy , dcery Mezábovy . Ta jsou jména knížat pošlých z Ezau , po čeledech jejich , po místech jejich , vedlé jmen jejich : Kníže Tamna , kníže Alva , kníže Jetet , Kníže Olibama , kníže Ela , kníže Finon . Kníže Kenaz , kníže Teman , kníže Mabsar . Kníže Magdiel , kníže Híram . Tať jsou knížata Idumejská , tak jakž kteří bydlili v zemi dědictví svého . Toť jest ten Ezau , otec Idumejských . Jákob pak bydlil v zemi putování otce svého , v zemi Kananejské . Tito jsou příběhové Jákobovi : Jozef , když byl v sedmnácti letech , pásl s bratřími svými dobytek , ( a byl mládeneček ) , s syny Bály a Zelfy , žen otce svého . A oznamoval Jozef zlou pověst o nich otci svému . Izrael pak miloval Jozefa nad všecky syny své ; nebo v starosti své zplodil jej . A udělal mu sukni proměnných barev . A když spatřili bratří jeho , že ho miluje otec jejich nad všecky bratří jeho , nenáviděli ho , aniž mohli pokojně k němu promluviti . Měl pak Jozef sen , a vypravoval jej bratřím svým ; pročež v větší nenávisti ho měli . Nebo pravil jim : Slyšte , prosím , sen , kterýž jsem měl . Hle , vázali jsme snopy na poli , a aj , povstal snop můj , a stál . Vůkol také stáli snopové vaši , a klaněli se snopu mému . Jemužto odpověděli bratří jeho : Zdaliž kralovati budeš nad námi , aneb pánem naším budeš ? Z té příčiny ještě více nenáviděli ho pro sny jeho , a pro slova jeho . Potom ještě měl jiný sen , a vypravoval jej bratřím svým , řka : Hle , opět jsem měl sen , a aj , slunce a měsíc , a jedenácte hvězd klanělo mi se . I vypravoval otci svému a bratřím svým . A domlouval mu otec jeho , a řekl jemu : Jakýž jest to sen , kterýž jsi měl ? Zdaliž přijdeme , já a matka tvá i bratří tvoji , abychom se klaněli před tebou až k zemi ? Tedy záviděli mu bratří jeho ; ale otec jeho měl pozor na tu věc . Odešli pak bratří jeho , aby pásli dobytek otce svého v Sichem . A řekl Izrael Jozefovi : Zdaliž nepasou bratří tvoji v Sichem : Poď , a pošli tě k nim . Kterýžto odpověděl : Aj , teď jsem . I řekl jemu : Jdi nyní , zvěz , jak se mají bratří tvoji , a co se děje s dobytkem ; a zase mi povíš o tom . A tak poslal ho z údolí Hebron , a on přišel do Sichem . Našel ho pak muž nějaký , an bloudí po poli . I zeptal se ho muž ten , řka : Čeho hledáš ? Odpověděl : Bratří svých hledám ; pověz mi , prosím , kde oni pasou ? I řekl muž ten : Odešli odsud ; nebo slyšel jsem je , ani praví : Poďme do Dothain . Tedy šel Jozef za bratřími svými , a našel je v Dothain . Kteřížto , jakž ho uzřeli zdaleka , prvé než k nim došel , ukládali o něm , aby jej zahubili . Nebo řekli jeden druhému : Ej , mistr snů teď jde . Nyní tedy poďte , a zabíme jej , a uvržeme ho do některé čisterny , a díme : Zvěř lítá sežrala jej . I uzříme , nač jemu vyjdou snové jeho . A uslyšev to Ruben , aby ho vytrhl z ruky jejich , ( nebo řekl : Neodjímejme mu hrdla , ) Řekl jim Ruben : Nevylévejte krve . Vrzte jej do této čisterny , kteráž jest na poušti , a nevztahujte ruky na něj . Ale on chtěl vysvoboditi ho z ruky jejich , a pomoci mu , aby se navrátil k otci svému . A když přišel Jozef k bratřím svým , strhli s něho sukni jeho , sukni proměnných barev , kterouž měl na sobě . A pochopivše , uvrhli jej do čisterny . Čisterna pak ta byla prázdná , v níž nebylo vody . I usadili se , aby jedli chléb . A pozdvihše očí svých , uzřeli , a aj , množství Izmaelitských přicházejících z Galád , kteřížto na velbloudích svých nesli vonné věci a kadidlo a mirru do Egypta . I řekl Juda bratřím svým : Jaký zisk míti budeme , zabijeme-li bratra svého , a zatajíme-li krve jeho ? Poďte , prodejme ho Izmaelitským , a nevztahujme na něj rukou svých , nebo bratr náš , tělo naše jest . I uposlechli ho bratří jeho . Když pak mimo ně jeli muži ti , kupci Madianští , vytáhli a vyvedli Jozefa z té čisterny , a prodali jej Izmaelitským za dvadceti stříbrných . Ti zavedli Jozefa do Egypta . A navrátil se Ruben k čisterně , a aj , již nebylo Jozefa v ní . I roztrhl roucha svá . A navrátiv se k bratřím svým , řekl : Pacholete není , a já kam se mám podíti ? Tedy vzali sukni Jozefovu , a zabivše kozla , smočili sukni tu ve krvi . A poslali sukni tu proměnných barev , a dali ji donésti k otci svému , aby řekli : Tuto jsme nalezli ; pohleď nyní , jest-li sukně syna tvého , či není ? A on poznav ji , řekl : Sukně syna mého jest ; zvěř lítá sežrala jej , konečně roztrhán jest Jozef . I roztrhl Jákob roucha svá , a vloživ žíni na bedra svá , zámutek nesl po synu svém za mnoho dní . Sešli se pak všickni synové jeho , a všecky dcery jeho , aby ho těšili . Ale on nedal se potěšiti , a řekl : Nýbrž já tak v zámutku sstoupím za synem svým do hrobu . A plakal ho otec jeho . Mezi tím Madianští prodali Jozefa do Egypta Putifarovi , dvořeninu Faraonovu , hejtmanu žoldnéřů . Stalo se pak v ten čas , že sstupuje Juda od bratří svých , uchýlil se k muži Odolamitskému , jehož jméno bylo Híra . I uzřel tam Juda dceru muže Kananejského , kterýž sloul Sua ; a pojav ji , všel k ní . Kterážto počala a porodila syna ; i nazval jméno jeho Her . A počavši opět , porodila syna ; a nazvala jméno jeho Onan . Porodila pak ještě syna , jehož jméno nazvala Séla . A byl Juda v Chezib , když ona jej porodila . I dal Juda Herovi prvorozenému svému manželku , jménem Támar . A byl Her , prvorozený Judův , zlý před očima Hospodina ; i zabil jej Hospodin . Tedy řekl Juda Onanovi : Vejdi k ženě bratra svého , a podlé příbuznosti pojmi ji , abys vzbudil símě bratru svému . Věděl pak Onan , že to símě nebude jeho . Protož kdykoli vcházel k ženě bratra svého , vypouštěl símě na zem , aby nezplodil synů bratru svému . I nelíbilo se Hospodinu to , co dělal Onan ; protož ho také zabil . Tedy řekl Juda k Támar nevěstě své : Pobuď v domě otce svého vdovou , dokudž nedoroste Séla , syn můj . ( Nebo řekl : Aby on také neumřel , jako i bratří jeho . ) I odešla Támar , a bydlila v domě otce svého . A po mnohých dnech umřela dcera Suova , manželka Judova . Kterýžto potěšiv se zas , šel do Tamnas k těm , kteříž střihli ovce jeho , a s ním Híra Odolamitský , přítel jeho . I oznámeno jest Támar těmito slovy : Aj , tchán tvůj vstupuje do Tamnas , aby střihl ovce své . Tedy ona složivši s sebe šaty své vdovské , zavila se v rouchu , a oděla se a seděla na rozcestí , kudy se jde do Tamnas . Nebo viděla , že Séla dorostl , a že není dána jemu za manželku . Kteroužto uzřev Juda , za to měl , že jest nevěstka ; nebo zakryla tvář svou . Protož uchýliv se k ní s cesty , řekl : Dopusť medle , ať vejdu k tobě . ( Nebo nevěděl , aby nevěsta jeho byla . ) I řekla : Co mi dáš , jestliže vejdeš ke mně ? Odpověděl : Pošliť kozelce z stáda . Dí ona : Kdybys něco zastavil , dokavadž nepošleš . I řekl : Cožť mám dáti v zástavě ? Odpověděla ona : Pečetní prsten svůj , a halži svou , a hůl svou , kterouž máš v ruce své . I dal jí , a všel k ní ; a počala z něho . Tedy vstavši , odešla , a sňavši rouchu svou s sebe , oblékla se v šaty své vdovské . I poslal Juda kozelce po příteli svém Odolamitském , aby vzal zase základ od ženy . A nenalezl jí . I ptal se mužů toho místa , řka : Kde jest ta nevěstka , kteráž seděla na rozcestí této cesty ? Řekli oni : Nebylotě zde nevěstky . Tedy navrátiv se k Judovi , řekl : Nenašel jsem jí ; a také muži místa toho pravili : Nebylo zde nevěstky . I řekl Juda : Nechť sobě to má , abychom neuvedli se v lehkost . Jáť jsem poslal toho kozelce , ale tys jí nenalezl . I stalo se okolo tří měsíců , že oznámili Judovi , řkouce : Dopustila se smilství Támar nevěsta tvá , a jest již i těhotná z smilství . I řekl Juda : Vyveďte ji , aby byla upálena . Když pak vedena byla , poslala k tchánu svému , řkuci : Z muže , jehož tyto věci jsou , těhotná jsem . A při tom řekla : Pohleď , prosím , čí jsou tyto věci , pečetní prsten , halže a hůl tato ? Tedy pohleděv na to Juda , řekl : Spravedlivějšíť jest než já , poněvadž jsem nedal jí Sélovi synu svému . A více jí nepoznával . Stalo se pak , že když přišel čas porodu jejího , aj , bliženci v životě jejím . A když rodila , jeden z nich vyskytl ruku , kteroužto chytivši baba , uvázala na ni červenou nitku , řkuci : Ten vyjde prvé . Když pak vtáhl ruku svou zase , hle , vyšel bratr jeho . I řekla : Jak jsi protrhl ? Tvéť jest protržení . I nazváno jest jméno jeho Fáres . A potom vyšel bratr jeho , kterýž měl na ruce nitku červenou . I nazváno jest jméno jeho Zára . Jozef pak doveden byl do Egypta ; a koupil ho Putifar , dvořenin Faraonův , nejvyšší nad drabanty , muž Egyptský , od Izmaelitských , kteříž ho tam dovedli . Byl pak Hospodin s Jozefem , a všecko se mu šťastně vedlo , a bydlil v domě pána svého toho Egyptského . A viděl pán jeho , že Hospodin byl s ním , a že všecko , což činil , Hospodin k prospěchu přivedl v rukou jeho . Tedy nalezl Jozef milost před očima jeho , a sloužil mu . I představil ho domu svému , a všecko , což měl , dal v ruku jeho . A hned , jakž ustanovil ho nad domem svým , a nade vším , což měl , požehnal Hospodin domu Egyptského toho pro Jozefa . A bylo požehnání Hospodinovo na všech věcech , kteréž měl doma i na poli . Všech tedy věcí , kteréž měl , zanechal v rukou Jozefových ; aniž o čem , tak jako on , věděl , jediné o chlebě , kterýž jedl . Byl pak Jozef ušlechtilé postavy a krásného vzezření . I stalo se potom , že vzhlédala žena pána jeho očima svýma na Jozefa , a řekla : Spi se mnou . Kterýžto odpíraje , řekl ženě pána svého : Aj , pán můj neví tak jako já , co jest v domě , a všecko , což má , dal v ruce mé . Není žádného přednějšího nade mne v domě tomto , aniž co vyňal z správy mé , kromě tebe , jelikož jsi ty manželka jeho . Jak bych tedy učinil takovou nešlechetnost , a hřešil i proti Bohu ? A když mluvila ona Jozefovi den po dni , nepovolil jí , aby spal s ní , ani aby býval s ní . Tedy dne jednoho , když přišel do domu k práci své , a nebylo tu žádného z domácích v domě , Chytila jej ona za roucho jeho , řkuci : Lež se mnou . On pak nechav roucha svého v rukou jejích , utekl , a vyšel ven . A ona viduci , že nechal roucha svého v rukou jejích a vyběhl ven , Svolala domácí své , a řekla k nim takto : Pohleďte , přivedl nám muže Hebrejského , kterýž by měl posměch z nás ; nebo přišel ke mně , aby ležel se mnou ; i křičela jsem hlasem velikým . A když uslyšel , že jsem hlasu svého pozdvihla a křičela , nechav roucha svého u mne , utekl a vyšel ven . Tedy schovala roucho jeho u sebe , až přišel pán jeho do domu svého . K němuž mluvila v tato slova , řkuci : Přišel ke mně služebník ten Hebrejský , kteréhožs přivedl nám , aby mi lehkost učinil . A když jsem hlasu svého pozdvihla a křičela , tedy nechal roucha svého u mne , a utekl ven . I stalo se , že , když uslyšel pán jeho slova ženy své , kteráž mluvila mu , pravěci : Tak mi učinil služebník tvůj , rozhněval se velmi . Protož vzal ho pán jeho , a dal jej do věže žalářné , v to místo , kdež vězňové královští seděli ; i byl tam v žaláři . Byl pak Hospodin s Jozefem , a naklonil se k němu milosrdenstvím ; a dal jemu milost u vládaře nad žalářem . I dal vládař žaláře v moc Jozefovi všecky vězně , kteříž byli v věži žalářné ; a cožkoli tam činiti měli , on to spravoval . Aniž vládař žaláře k čemu dohlídal , což jemu svěřil ; proto že Hospodin byl s ním , a což on činil , Hospodin tomu prospěch dával . Stalo se potom , že šeňkýř krále Egyptského a pekař provinili proti pánu svému , králi Egyptskému . I rozhněval se Farao na oba úředníky své , na vládaře nad šeňkýři , a na vládaře nad pekaři . A dal je do vězení v domě nejvyššího nad drabanty , do věže žalářné , v místo , v němž Jozef vězněm byl . I postavil jim nejvyšší nad drabanty Jozefa k službě ; a byli drahně dní u vězení . I měli sen oba dva , každý z nich sen svůj noci jedné , každý podlé vyložení sna svého , šeňkýř i pekař krále Egyptského , kteříž seděli v věži . Tedy přišel k nim Jozef ráno , a hleděl na ně ; a aj , byli smutní . I optal se těch úředníků Faraonových , kteříž s ním byli v vězení v domě pána jeho , řka : Proč jsou dnes tváři vaše smutnější ? Kteřížto odpověděli jemu : Měli jsme sen , a nemáme , kdo by jej vyložil . I řekl jim Jozef : Zdaliž Boží nejsou výkladové ? Pravte mi medle . Tedy správce nad šeňkýři vypravoval sen svůj Jozefovi , a řekl jemu : Zdálo se mi ve snách , že jsem viděl před sebou vinný kmen , A na tom kmenu tři ratolesti ; a ten kmen jako by pupence pouštěl , a vycházel květ jeho , až k sezrání přišli hroznové jeho . A já maje koflík Faraonův v ruce své , bral jsem hrozny , a vytlačoval je do koflíka Faraonova , a podával jsem koflíka Faraonovi do rukou . I řekl jemu Jozef : Toto jest vyložení jeho : Ti tři révové jsou tři dnové . Po třech dnech povýší Farao hlavy tvé , a k úřadu tvému tě navrátí ; i budeš podávati koflíka Faraonova do ruky jeho podlé obyčeje prvního , když jsi byl šeňkýřem jeho . Ale mějž mne v své paměti , kdyžť se dobře povede ; a učiň , prosím , se mnou to milosrdenství , abys zmínku učinil o mně před Faraonem , a vysvobodil mne z domu tohoto . Nebo kradmo jsem vzat z země Židovské ; a zde jsem ničeho neučinil , pročež by mne do tohoto vězení dali . Vida pak správce nad pekaři , že dobře vyložil , řekl Jozefovi : Mně také zdálo se ve snách , ano tři košové pletení na hlavě mé . A v koši vrchním byli všelijací pokrmové Faraonovi dílem pekařským strojení , a ptáci jedli je z koše nad hlavou mou . I odpověděl Jozef a řekl : Toto jest vyložení jeho : Tři košové jsou tři dnové . Po třech dnech odejme tobě Farao hlavu tvou , a oběsí tě na dřevě ; i budou jísti ptáci maso tvé s tebe . Tedy stalo se v den třetí , v den pamatný narození Faraonova , že učinil hody všechněm služebníkům svým ; i počítal hlavu vládaře nad šeňky , i hlavu vládaře nad pekaři , mezi služebníky svými . A navrátil nejvyššího nad šeňky k místu jeho , aby podával koflíku Faraonovi do ruky . Vládaře pak nad pekaři oběsil , tak jakž jim byl sen vyložil Jozef . A nezpomenul správce nad šeňky na Jozefa , ale zapomenul na něj . Stalo se pak po dvou letech , měl Farao sen . Zdálo mu se , že stál nad potokem . A aj , z toho potoku vycházelo sedm krav , pěkných na pohledění a tlustých , kteréžto pásly se na mokřinách . A aj , sedm krav jiných vycházelo za nimi z potoku , šeredných na pohledění a hubených , kteréžto stály podlé oněch krav při břehu potoka . A ty krávy na pohledění šeredné a hubené sežraly oněch sedm krav na pohledění pěkných a tlustých . I procítil Farao . A když usnul zase , zdálo se jemu podruhé . A aj , sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho , plných a pěkných . A aj , sedm klasů tenkých a východním větrem usvadlých vzcházelo za nimi . A ti klasové tencí pohltili sedm oněch klasů zdařilých a plných . I procítiv Farao , a aj , byl sen . Když pak bylo ráno , zkormoucena byla mysl jeho ; a poslav , svolal všecky hadače Egyptské , a všecky mudrce jejich . I vypravoval jim Farao sny své ; a nebylo žádného , kdo by je vyložil Faraonovi . Tedy mluvil nejvyšší šeňk Faraonovi takto : Na provinění své rozpomínám se dnes . Farao rozhněvav se na služebníky své , dal mne byl do vězení v domě nejvyššího nad drabanty , mne a správce nad pekaři . Měli jsme pak sen jedné noci , on i já , jeden každý podlé vyložení snu svého . A byl tam s námi mládenec Hebrejský , služebník nejvyššího nad drabanty , jemuž když jsme vypravovali , vykládal nám sny naše ; jednomu každému podlé snu jeho vykládal . A stalo se , že jakž vykládal nám , tak bylo : Já jsem navrácen k úřadu svému , a on oběšen . Tedy poslav Farao , povolal Jozefa , a rychle vypustili ho z žaláře . Kterýžto oholiv se , a změniv roucho své , přišel k Faraonovi . I řekl Farao Jozefovi : Měl jsem sen , a není , kdo by jej vyložil ; o tobě pak slyšel jsem to , že když uslyšíš sen , umíš jej vyložiti . Odpověděl Jozef Faraonovi , řka : Není to má věc ; Bůh oznámí šťastné věci Faraonovi . Tedy řekl Farao Jozefovi : Zdálo mi se ve snách , že jsem stál na břehu potoka . A aj , z potoka toho vystupovalo sedm krav tlustých a pěkných , kteréžto pásly se na mokřinách . A aj , sedm jiných krav vystupovalo za nimi churavých a šeredných velmi a hubených ; neviděl jsem tak šeredných ve vší zemi Egyptské . A sežraly krávy ty hubené a šeredné sedm krav prvnějších tlustých . A ač dostaly se do břicha jejich , však nebylo znáti , by se dostaly v střeva jejich ; nebo na pohledění byly mrzké , jako i před tím . I procítil jsem . Viděl jsem také ve snách , ano sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho plných a pěkných . A aj , sedm klasů drobných , tenkých a východním větrem usvadlých vycházelo za nimi . I pohltili klasové ti drobní sedm klasů pěkných . Což když jsem vypravoval hadačům , nebyl , kdo by mi vyložil . Odpověděl Jozef Faraonovi : Sen Faraonův jednostejný jest . Což Bůh činiti bude , to ukázal Faraonovi . Sedm krav pěkných jest sedm let , a sedm klasů pěkných tolikéž jest sedm let ; sen jest jednostejný . Sedm pak hubených krav a šeredných , vystupujících za nimi , sedm let jest ; a sedm klasů drobných a větrem východním usvadlých bude sedm let hladu . Toť jest , což jsem mluvil Faraonovi : Což Bůh činiti bude , ukazuje Faraonovi . Aj , sedm let nastane , v nichž hojnost veliká bude ve vší zemi Egyptské . A po nich nastane sedm let hladu , v nichž v zapomenutí přijde všecka ta hojnost v zemi Egyptské ; a zhubí hlad zemi . Aniž poznána bude hojnost ta v zemi , pro hlad , kterýž přijde potom ; nebo velmi veliký bude . Že pak opětován jest sen Faraonovi podvakrát , znamená , že jistá věc jest od Boha , a že tím spíše Bůh vykoná to . Protož nyní ať vyhledá Farao muže opatrného a moudrého , kteréhož by ustanovil nad zemí Egyptskou . To ať učiní Farao , a postaví úředníky nad zemí , a béře pátý díl z úrod země Egyptské , po sedm let hojných . Ať shromáždí všeliké potravy těch úrodných let nastávajících , a sklidí obilí k ruce Faraonovi ; a potravy v městech ať se chovají pilně . A budou pokrmové ti za poklad zemi této k sedmi letům hladu , kteráž budou v zemi Egyptské , aby nebyla zkažena země tato hladem . I líbila se řeč ta Faraonovi i všechněm služebníkům jeho . Tedy řekl Farao služebníkům svým : Najdeme-liž podobného tomuto muži , v němž by byl Duch Boží ? Jozefovi pak řekl : Poněvadž Bůh dal znáti tobě všecko toto , neníť žádného tak rozumného a moudrého , jako ty jsi . Ty budeš nad domem mým , a líbati bude tvář tvou všecken lid můj ; stolicí toliko královskou vyšší nad tebe budu . Řekl také Farao Jozefovi : Aj , ustanovil jsem tě nade vší zemi Egyptskou . A sňav Farao prsten svůj s ruky své , dal jej na ruku Jozefovu , a oblékl ho v roucho kmentové , a vložil zlatý řetěz na hrdlo jeho . A dal ho voziti na svém druhém voze , a volali před ním : Klanějte se ! I ustanovil ho nade vší zemi Egyptskou . A řekl Farao Jozefovi : Já jsem Farao , a bez dopuštění tvého nepozdvihne žádný ruky své ani nohy své ve vší zemi Egyptské . A dal Farao jméno Jozefovi Safenat Paneach , a dal mu Asenat dceru Putifera , knížete On , za manželku . I vyšel Jozef na zemi Egyptskou . ( Jozef pak byl ve třidcíti letech , když stál před Faraonem králem Egyptským . ) A vyšed od tváři Faraonovy , projel všecku zemi Egyptskou . A vydala země po sedm let úrodných obilí hojnost . I nahromáždil všelijakých potrav v těch sedmi letech hojných v zemi Egyptské , a složil potravu tu v městech ; úrody polní jednoho každého města , kteréž byly okolo něho , složil v něm . A tak nahromáždil Jozef obilí velmi mnoho , jako jest písku mořského , tak že přestali počítati ; nebo mu nebylo počtu . Jozefovi pak narodili se dva synové , prvé než přišel rok hladu , kteréž mu porodila Asenat , dcera Putifera , knížete On . A nazval Jozef jméno prvorozeného Manasses , řka : Nebo způsobil to Bůh , abych zapomenul na všecky práce své , a na všecken dům otce svého . Jméno pak druhého nazval Efraim , řka : Nebo dal mi Bůh zrůst v zemi trápení mého . Tedy pominulo sedm let hojných v zemi Egyptské ; A počalo sedm let hladu přicházeti , jakž byl předpověděl Jozef . I byl hlad po všech krajinách , ale po vší zemi Egyptské byl chléb . Potom také nedostatek trpěla všecka země Egyptská , a volal lid k Faraonovi o chléb . I řekl Farao všechněm Egyptským : Jděte k Jozefovi , což vám rozkáže , učiníte . A byl hlad na tváři vší země . Tedy otevřel Jozef všecky obilnice , v nichž obilí bylo , a prodával Egyptským ; nebo rozmohl se hlad v zemi Egyptské . A všickni obyvatelé země přicházeli do Egypta k Jozefovi , aby kupovali ; nebo rozmohl se byl hlad po vší zemi . Vida pak Jákob , že by potrava byla v Egyptě , řekl synům svým : Co hledíte jeden na druhého ? I mluvil jim : Aj , slyšel jsem , že mají potravu v Egyptě ; jděte tam , a kupte nám odtud , abychom živi byli a nezemřeli . Tedy šlo deset bratrů Jozefových , aby nakoupili obilí v Egyptě . Ale Beniamina , bratra Jozefova , neposlal Jákob s bratřími jeho , nebo řekl : Aby se mu tam něco zlého nepřihodilo . I šli synové Izraelovi spolu s jinými , aby kupovali ; nebo byl hlad v zemi Kananejské . Jozef pak byl nejvyšší správce v zemi té ; on prodával obilí všemu lidu země . Tedy přišli bratří Jozefovi , a skláněli se před ním tváří až k zemi . A uzřev Jozef bratří své , poznal je ; a ukázal se k nim jako cizí , a tvrdě mluvil k nim , řka jim : Odkud jste přišli ? I odpověděli : Z země Kananejské , abychom nakoupili potrav . Poznal , pravím , Jozef bratří své , ale oni nepoznali ho . Tedy zpomenul Jozef na sny , kteréž měl o nich , a řekl jim : Špehéři jste , a přišli jste , abyste shlédli nepevná místa země . Kteřížto odpověděli jemu : Nikoli , pane můj , ale služebníci tvoji přišli , aby nakoupili pokrmů . Všickni my synové jednoho muže jsme , upřímí jsme ; nikdyť jsou nebyli služebníci tvoji špehéři . Jimž zase řekl : Není tak , ale přišli jste , abyste shlédli nepevná místa země . Odpověděli oni : Dvanácte nás bratří služebníků tvých bylo , synů muže jednoho v zemi Kananejské ; a aj , nejmladší s otcem naším nyní jest doma , a jednoho není . I řekl jim Jozef : Toť jest , což jsem mluvil vám , když jsem řekl : Špehéři jste . Touto věcí zkušeni budete : Živť jest Farao , že nevyjdete odsud , až přijde sem bratr váš mladší . Vyšlete z sebe jednoho , ať vezma , přivede bratra vašeho ; vy pak u vězení zůstaňte , a zkušena budou vaše slova , pravdu-li jste mluvili . Pakli nic , živť jest Farao , že jste špehéři . Tedy dal je všecky spolu do vězení za tři dni . Třetího pak dne řekl jim Jozef : Toto učiňte , abyste živi byli ; neboť já se bojím Boha . Jste-li šlechetní muži , jeden bratr váš ať jest ukován v žaláři , v němž jste byli ; vy pak jděte , a odneste obilí k zapuzení hladu domů vašich . Bratra pak svého mladšího přivedete ke mně ; a pravdomluvná prokázána budou vaše slova , a nezemřete . Tedy učinili tak . I mluvil jeden k druhému : Jistě provinili jsme proti bratru svému . Nebo viděli jsme ssoužení duše jeho , když nás pokorně prosil , a nevyslyšeli jsme ho ; protož přišlo na nás ssoužení toto . Odpověděl pak jim Ruben , řka : Zdaliž jsem tehdy vám nepravil těmito slovy : Nehřešte proti pacholeti . Ale neposlechli jste ; pročež také krve jeho , hle , vyhledává se . A nevěděli oni , že by rozuměl Jozef ; nebo skrze tlumače mluvil jim . A odvrátiv se od nich , plakal . Potom navrátiv se k nim , mluvil s nimi , a vzav Simeona z nich , svázal ho před očima jejich . Přikázal pak Jozef , aby naplněni byli pytlové jejich obilím , a navráceny peníze jejich jednomu každému do pytle jeho , a aby dána jim byla potrava na cestu . I stalo se tak . A vloživše obilí svá na osly své , odešli odtud . A rozvázav jeden z nich pytel svůj , aby dal obrok oslu svému v hospodě , uzřel peníze své , kteréž byly na vrchu v pytli jeho . I řekl bratřím svým : Navráceny jsou mi peníze mé , a aj , jsou v pytli mém . Tedy užasli se , a předěšeni jsouce , mluvili jeden k druhému : Což nám to učinil Bůh ? Navrátivše se pak k Jákobovi otci svému do země Kananejské , vypravovali jemu všecko , co se jim přihodilo , pravíce : Muž ten , pán země , mluvil k nám tvrdě , a dal nás do vězení , jako špehéře země . A řekli jsme jemu : Upřímí jsme , nikdy jsme nebyli špehéři . Dvanácte bylo nás bratří , synů otce našeho , z nichž jednoho není , a mladší nyní jest s otcem naším v zemi Kananejské . I řekl nám muž ten , pán země té : Po tomto poznám , že upřímí jste : Bratra vašeho jednoho zanechte u mne , a obilí k zapuzení hladu od domů vašich vezmouce , odejděte . A přiveďte bratra svého mladšího ke mně , abych poznal , že nejste špehéři , ale upřímí ; tehdy bratra vašeho vrátím vám , a budete moci v zemi této obchod vésti . I stalo se , že , když vyprazdňovali pytle své , a aj , jeden každý měl uzlík peněz svých v pytli svém . Vidouce pak oni i otec jejich uzlíky peněz svých , báli se . I řekl jim Jákob otec jejich : Mne jste zbavili synů : Jozefa není , Simeona nemám , a Beniamina vezmete . Na mneť jsou se tyto všecky věci svalily . Tedy řekl Ruben otci svému těmito slovy : Dva syny mé zabí , jestliže ho nepřivedu zase k tobě ; poruč ho v ruce mé , a já zase přivedu ho k tobě . I řekl : Nesstoupíť syn můj s vámi . Nebo bratr jeho umřel , a on sám pozůstal ; a přihodilo-li by se mu co zlého na té cestě , kterouž půjdete , uvedli byste šediny mé s bolestí do hrobu . Byl pak hlad veliký v krajině té . I stalo se , když vytrávili obilí , kteréž přinesli z Egypta , že řekl k nim otec jejich : Jděte zase , a nakupte nám něco potravy . I mluvil k němu Juda těmito slovy : Velice se zařekl muž ten , řka : Neuzříte tváři mé , nebude-li bratr váš s vámi . Jestliže pošleš bratra našeho s námi , půjdeme a nakoupíme tobě potravy ; Pakli nepošleš , nepůjdeme . Nebo pověděl nám muž ten : Neuzříte tváři mé , nebude-li bratr váš s vámi . I řekl Izrael : Proč jste mi tak zle učinili , oznámivše muži tomu , že máte ještě bratra ? Odpověděli : Pilně vyptával se muž ten na nás , i na rod náš , mluvě : Jest-li živ ještě otec váš ? Máte-li bratra ? A dali jsme mu zprávu na ta slova . Zdaž jsme to jak věděti mohli , že dí : Přiveďte bratra svého ? I řekl Juda Izraelovi , otci svému : Pošli to pachole se mnou , a vstanouce , půjdeme , abychom živi byli , a nezemřeli , i my , i ty , i maličcí naši . Já slibuji za něj ; z ruky mé vyhledávej ho . Jestliže nepřivedu ho k tobě , a nepostavím ho před tebou , vinen budu hříchem tobě po všecky dny . A kdybychom byli neprodlévali , jistě již bychom se byli dvakrát vrátili . I řekl jim Izrael otec jejich : Jestližeť tak býti musí , učiňtež toto : Nabeřte nejvzácnějších užitků země do nádob svých , a doneste muži tomu dar , něco kadidla , a trochu strdi , a vonných věcí a mirry , daktylů a mandlů . Peníze také dvoje vezměte v ruce své , a peníze vložené na vrch do pytlů vašich zase doneste v rukou svých ; snad z omýlení to přišlo . Bratra svého také vezměte , a vstanouce , jděte zase k muži tomu . A Bůh silný všemohoucí dejž vám najíti milost před mužem tím , ať propustí vám onoho bratra vašeho i tohoto Beniamina . Jáť pak zbaven jsa synů , jako osiřelý budu . Tedy vzali muži ti dar ten , a dvoje peníze vzali v ruce své , a Beniamina ; a vstavše , sstoupili do Egypta , a postavili se před Jozefem . Vida pak Jozef Beniamina s nimi , řekl tomu , kterýž spravoval dům jeho : Uveď tyto muže do domu , a zabí hovado a připrav ; nebo se mnou jísti budou muži ti o poledni . I učinil muž ten , jakž rozkázal Jozef , a uvedl ty lidi do domu Jozefova . Báli se pak muži ti , když uvedeni byli do domu Jozefova , a řekli : Pro ty peníze , kteréž prvé vloženy byly do pytlů našich , sem uvedeni jsme , aby obvině , obořil se na nás , a vzal nás za služebníky i osly naše . A přistoupivše k muži tomu , kterýž spravoval v domě Jozefově , mluvili k němu ve dveřích domu , A řekli : Slyš mne , pane můj . Přišli jsme byli ponejprvé kupovati potrav . I přihodilo se , když jsme do hospody přišli , a rozvazovali pytle své , a aj , peníze jednoho každého byly svrchu v pytli jeho , peníze naše podlé váhy své ; a přinesli jsme je zase v rukou svých . Jiné také peníze přinesli jsme v rukou svých , abychom nakoupili potravy ; nevíme , kdo jest zase vložil peníze naše do pytlů našich . A on odpověděl : Mějte o to pokoj , nebojte se . Bůh váš , a Bůh otce vašeho dal vám poklad do pytlů vašich ; penízeť jsem vaše já přijal . I vyvedl k nim Simeona . Uved tedy muž ten lidi ty do domu Jozefova , dal jim vody , aby umyli nohy své , dal také obrok oslům jejich . Mezi tím připravili dar ten , dokudž nepřišel Jozef v poledne ; nebo slyšeli , že by tu měli jísti chléb . Tedy přišel Jozef domů . I přinesli mu dar , kterýž měli v rukou svých , a klaněli se jemu až k zemi . I ptal se jich , jak se mají , a řekl : Zdráv-liž jest otec váš starý , o němž jste pravili ? Živ-li jest ještě ? Kteřížto odpověděli : Zdráv jest služebník tvůj otec náš , a ještě živ jest . A sklánějíce hlavy , poklonu mu činili . Pozdvih pak očí svých , viděl Beniamina bratra svého , syna matky své , a řekl : Tento-li jest bratr váš mladší , o němž jste mi pravili ? I řekl : Učiniž Bůh milost s tebou , synu můj ! Tedy pospíšil Jozef , ( nebo pohnula se střeva jeho nad bratrem jeho , ) a hledal , kde by mohl plakati ; a všed do pokoje , plakal tam . Potom umyv tvář svou , vyšel zase , a zdržoval se , a řekl : Klaďte chléb . I kladli jemu zvláště , a jim obzvláště , Egyptským také , kteříž s ním jídali , obzvláštně ; nebo nemohou Egyptští jísti s Židy chleba , proto že to ohavnost jest Egyptským . Tedy seděli proti němu , prvorozený podlé prvorozenství svého , a mladší podlé mladšího věku svého . I divili se muži ti vespolek . A bera jídlo před sebou , podával jim ; Beniaminovi pak dostalo se pětkrát více než jiným . I hodovali a hojně se s ním napili . Rozkázal pak tomu , kterýž spravoval dům jeho , řka : Naplň pytle mužů těch potravou , co by jen unésti mohli ; a peníze každého polož zas do pytle jeho na vrch . A koflík můj , koflík stříbrný , vlož na vrch do pytle mladšího s penězi jeho za obilí . I učinil podlé řeči Jozefovy , kterouž mluvil . Ráno pak propuštěni jsou ti muži , oni i oslové jejich . A když vyšli z města , a nedaleko ještě byli , řekl Jozef správci domu svého : Vstaň , hoň muže ty , a dohoně se jich , mluv k nim : Pročež jste se odplatili zlým za dobré ? Zdaliž to není ten koflík , z kteréhož píjí pán můj ? A z tohoť on jistým zkušením pozná , jací jste vy . Zle jste učinili , co jste učinili . Tedy dohoniv se jich , mluvil jim slova ta . Kteřížto odpověděli jemu : Proč mluví pán můj taková slova ? Odstup od služebníků tvých , aby co takového učinili . A my ty peníze , kteréž jsme našli na vrchu v pytlích svých , přinesli jsme tobě zase z země Kananejské ; jakž bychom tedy krásti měli z domu pána tvého stříbro neb zlato ? U koho z služebníků tvých nalezeno bude , nechžť umře ten ; a my také budeme pána tvého služebníci . I řekl : Nu dobře , nechť jest podlé řeči vaší . U koho se nalezne , ten bude mým služebníkem , a vy budete bez viny . Protož rychle každý složil pytel svůj na zem , a rozvázal každý pytel svůj . I přehledával , od staršího počal , a na mladším přestal ; i nalezen jest koflík v pytli Beniaminovu . Tedy oni roztrhše roucha svá , vložil každý břímě na osla svého , a vrátili se do města . I přišel Juda s bratřími svými do domu Jozefova , ( on pak ještě tam byl , ) a padli před ním na zemi . I dí jim Jozef : Jakýž jest to skutek , který jste učinili ? Zdaž nevíte , že takový muž , jako jsem já , umí poznati ? Tedy řekl Juda : Což díme pánu svému ? co mluviti budeme ? a čím se ospravedlníme ? Bůhť jest našel nepravost služebníků tvých . Aj , služebníci jsme pána svého , i my i ten , u něhož nalezen jest koflík . Odpověděl Jozef : Odstup ode mne , abych to učinil . Muž , u něhož nalezen jest koflík , ten bude mým služebníkem ; vy pak jděte u pokoji k otci svému . I přistoupil k němu Juda a řekl : Slyš mne , pane můj . Prosím , nechažť promluví služebník tvůj slovo v uši pána svého , a nehněvej se na služebníka svého ; nebo jsi ty jako sám Farao . Pán můj ptal se služebníků svých , řka : Máte-li otce , neb bratra ? A odpověděli jsme pánu mému : Máme otce starého , a pachole v starosti jeho zplozené malé , jehož bratr umřel , a on sám pozůstal po mateři své , a otec jeho miluje jej . I řekl jsi služebníkům svým : Přiveďte ho ke mně , a pohledím na něj . A řekli jsme pánu mému : Nemůžeť pachole opustiti otce svého ; nebo opustí-li otce svého , on umře . Ty pak řekl jsi služebníkům svým : Nepřijde-li bratr váš mladší s vámi , nepokoušejte se více viděti tváři mé . I stalo se , když jsme se vrátili k služebníku tvému , otci mému , a jemu vypravovali slova pána svého , Že řekl otec náš : Jděte zase , nakupte nám něco potravy . Odpověděli jsme : Nemůžeme jíti , než bude-li bratr náš mladší s námi , tedy půjdeme ; nebo bychom nemohli viděti tváři toho muže , nebyl-li by bratr náš nejmladší s námi . I řekl nám služebník tvůj , otec můj : Vy víte , že dva toliko syny porodila mi žena má . A vyšel jeden ode mne , o němž jsem pravil : Jistě roztrhán jest , a neviděl jsem ho dosavad . Vezmete-li i tohoto ode mne , a přišlo by na něj něco zlého , tedy uvedete šediny mé s trápením do hrobu . Tak tedy , když přijdu k služebníku tvému , otci svému , a pacholete nebude s námi , ( ješto duše jeho spojena jest s duší tohoto ) : Přijde na to , když uzří , že pacholete není , umře ; a uvedou služebníci tvoji šediny služebníka tvého , otce svého , s žalostí do hrobu . Nebo služebník tvůj slíbil za pachole , abych je vzal od otce svého , řka : Jestliže ho nepřivedu zase k tobě , tedy vinen budu hříchem otci mému po všecky dny . Protož nyní nechť zůstane , prosím , služebník tvůj místo pacholete tohoto za služebníka pánu svému , a pachole ať vstoupí s bratry svými . Nebo jak bych já vstoupil k otci svému , kdyby tohoto pacholete nebylo se mnou ? Leč bych chtěl viděti trápení , kteréž by přišlo na otce mého . Jozef pak nemoha se déle zdržeti , přede všemi přístojícími zvolal : Kažte všechněm ven ! I nezůstal žádný s nimi , když se známil Jozef s bratřími svými . Potom pozdvihl hlasu svého s pláčem ; a slyšeli to Egyptští , slyšel také dům Faraonův . I řekl Jozef bratřím svým : Já jsem Jozef . Ještě-li jest živ otec můj ? A nemohli mu odpovědíti bratří jeho ; nebo se ho velmi ulekli . Tedy řekl Jozef bratřím svým : Přistuptež medle ke mně . I přistoupili . A řekl : Já jsem Jozef bratr váš , kteréhož jste prodali do Egypta . Protož nyní nermuťte se , a neztěžujte sobě toho , že jste mne sem prodali ; nebo pro zachování života vašeho poslal mne Bůh před vámi . Nebo dvě létě již hlad jest v zemi , a ještě pět let přijde , v nichž nebudou orati , ani žíti . Poslal mne , pravím , Bůh před vámi , pro zachování vás ostatků na zemi , a pro zachování životů vašich vysvobozením velikým . Tak tedy ne vy jste mne poslali sem , ale Bůh , kterýž mne dal za otce Faraonovi , a za pána všemu domu jeho , a panovníka po vší zemi Egyptské . Pospěšte a vstupte k otci mému , a rcete jemu : Toto praví syn tvůj Jozef : Učinil mne Bůh pánem všeho Egypta ; přijdiž ke mně , neprodlévej . A bydliti budeš v zemi Gesen ; a budeš blízko mne , ty i synové tvoji , i vnukové tvoji , stáda tvá , a volové tvoji , a cožkoli máš . A budu tě chovati tam , ( nebo ještě pět let hlad bude ) , abys snad pro hlad nezahynul , ty i dům tvůj , a cožkoli máš . A aj , oči vaše vidí , i oči bratra mého Beniamina , že ústa má mluví vám . Povíte také otci mému o vší slávě mé v Egyptě , a což jste koli viděli ; pospěštež tedy , a přiveďte otce mého sem . Tedy padl na šíji Beniamina bratra svého , a plakal ; Beniamin také plakal na šíji jeho . A políbiv všech bratří svých , plakal nad nimi ; a potom mluvili bratří jeho s ním . Slyšána pak jest v domě Faraonově pověst tato : Přišli bratří Jozefovi . I bylo to velmi vděčné Faraonovi i všechněm služebníkům jeho . A řekl Farao Jozefovi : Rci bratřím svým : Toto učiňte : Naložíce na hovada svá , jděte , a navraťte se do země Kananejské . A vezmouce otce svého a čeládky své , přiďte ke mně , a dám vám dobré místo v zemi Egyptské , a jísti budete tuk země této . Ty pak rozkaž jim : Toto učiňte : Vezměte sobě z země Egyptské vozy pro děti a ženy své , a vezměte otce svého , a přiďte . Aniž se ohlédejte na nábytky své ; nebo nejlepší místo ve vší zemi Egyptské vaše bude . I učinili tak synové Izraelovi . A dal jim Jozef vozy podlé rozkázaní Faraonova ; dal také jim pokrmy na cestu . Všechněm jim dal , každému dvoje šaty ; ale Beniaminovi dal tři sta stříbrných , a patery šaty jiné a jiné . Otci pak svému poslal tyto věci : Deset oslů , kteříž nesli z nejlepších věcí Egyptských , a deset oslic , kteréž nesly obilí , a chléb a pokrmy otci jeho na cestu . A propouštěje bratří své , aby odešli , řekl jim : Nevaďtež se na cestě . Tedy brali se z Egypta , a přišli do země Kananejské k Jákobovi otci svému . A zvěstovali jemu , řkouce : Jozef ještě živ jest , ano i panuje ve vší zemi Egyptské . I omdlelo srdce jeho ; nebo slyšev to nevěřil jim . Tedy vypravovali jemu všecka slova Jozefova , kteráž mluvil jim ; a vida vozy , kteréž poslal Jozef pro něho , okřál duch Jákoba otce jejich . I řekl Izrael : Dostiť jest , když ještě syn můj živ jest ; půjdu a uzřím ho , prvé než umru . Tedy bral se Izrael se vším , což měl ; a přišed do Bersabé , obětoval oběti Bohu otce svého Izáka . I mluvil Bůh Izraelovi u vidění nočním , řka : Jákobe , Jákobe ! Kterýžto odpověděl : Aj , teď jsem . I řekl : Já jsem ten Bůh silný , Bůh otce tvého . Neboj se sstoupiti do Egypta , nebo v národ veliký tam tebe učiním . Já sstoupím s tebou do Egypta , a já tě také i zase přivedu ; a Jozef položí ruku svou na oči tvé . Vstal tedy Jákob z Bersabé ; a synové Izraelovi vzali Jákoba otce svého , a děti své s ženami svými na vozy , kteréž poslal pro něho Farao . Pobrali také dobytek svůj , a zboží své , kteréhož nabyli v zemi Kananejské ; a přišli do Egypta , Jákob i všecko símě jeho s ním . Syny i vnuky , dcery i vnučky své , a všecku rodinu svou uvedl s sebou do Egypta . A tato jsou jména synů Izraelových , kteříž vešli do Egypta : Jákob a synové jeho . Prvorozený Jákobův Ruben . A synové Rubenovi : Enoch , Fallu , Ezron a Charmi . Synové pak Simeonovi : Jamuel , Jamin , Ahod , Jachin , Sohar a Saul , syn jedné ženy Kananejské . Synové Léví : Gerson , Kahat a Merari . Synové Judovi : Her , Onan , Séla , Fáres a Zára . ( Ale umřel Her a Onan v zemi Kananejské . ) Fáres pak měl syny : Ezrona a Hamule . Synové Izacharovi : Tola , Fua , Job a Simron . A synové Zabulonovi : Sared , Elon a Jahelel . Tiť jsou synové Líe , kteréž porodila Jákobovi v Pádan Syrské , a Dínu , dceru jeho . Všech duší synů i dcer jeho bylo třidceti a tři . Synové Gád : Sefon , Aggi , Suni , Esebon , Heri , Arodi a Areli . Synové Asser : Jemna , Jesua , Jesui , Beria , a Serach sestra jejich . Synové pak Beriovi : Heber a Melchiel . To jsou synové Zelfy , kterouž Lában dal Líe dceři své ; a ty porodila Jákobovi , šestnácte duší . Synové pak Ráchel , manželky Jákobovy : Jozef a Beniamin . A Jozefovi narodili se v zemi Egyptské z Asenat , dcery Putifera knížete On , Manasses a Efraim . Ale synové Beniaminovi : Béla , Becher , Asbel , Gera , Náman , Echi , Roz , Mufim , Chuppim a Ared . Tiť jsou synové Ráchel , kteréž porodila Jákobovi ; všech duší čtrnáct . A syn Danův : Chusim . Synové pak Neftalím : Jaziel , Guni , Jezer a Sallem . Ti jsou synové Bály , kterouž Lában dal Ráchel dceři své , a ty porodila Jákobovi ; všech duší sedm . Všech duší , kteréž vešly s Jákobem do Egypta , což jich pošlo z bedr jeho , kromě žen synů Jákobových , všech duší bylo šedesáte a šest . K tomu synové Jozefovi , kteříž se jemu narodili v Egyptě , dva . A tak všech duší domu Jákobova , kteréž vešly do Egypta , bylo sedmdesáte . Poslal pak Judu napřed k Jozefovi , aby oznámil jemu prvé , než přišel do Gesen . A tak přišli do země Gesen . Jozef pak zapřáh do svého vozu , vyjel vstříc Izraelovi otci svému do Gesen ; a jakž ho Jákob uzřel , padl na jeho šíji , a plakal dlouho na šíji jeho . I řekl Izrael Jozefovi : Nechť již umru , když jsem viděl tvář tvou ; nebo ty ještě jsi živ . Jozef pak řekl bratřím svým a domu otce svého : Pojedu a zvěstuji Faraonovi , a dím jemu : Bratří moji a dům otce mého , kteříž bydlili v zemi Kananejské , přišli ke mně . Ale jsou pastýři stáda , nebo s dobytkem se obírají ; protož ovce své a voly , i cožkoli mají , přihnali . A když by povolal vás Farao , a řekl : Jaký jest obchod váš ? Odpovíte : Dobytkem se živili služebníci tvoji od mladosti své až do této chvíle , i my i otcové naši ; abyste bydlili v zemi Gesen ; nebo v mrzkosti mají Egyptští všecky pastýře stáda . A protož přišed Jozef , oznámil Faraonovi , a řekl : Otec můj a bratří moji , s drobným i větším dobytkem svým i se vším , což mají , přišli z země Kananejské , a aj , jsou v zemi Gesen . A vzav z počtu bratří svých pět mužů , postavil je před Faraonem . I řekl Farao bratřím jeho : Jaký jest obchod váš ? Kteřížto odpověděli Faraonovi : Pastýři ovcí jsou služebníci tvoji , i my , i otcové naši . Řekli ještě Faraonovi : Abychom pohostinu byli v zemi této , přišli jsme ; nebo není pastvy dobytku , kterýž mají služebníci tvoji , nebo hlad veliký jest v zemi Kananejské ; protož nyní prosíme , nechať bydlí služebníci tvoji v zemi Gesen . I mluvil Farao Jozefovi , řka : Otec tvůj a bratří tvoji přišli k tobě . Země Egyptská před tebou jest ; v nejlepším kraji země této osaď otce svého a bratří své , nechť bydlí v zemi Gesen . A srozumíš-li , že jsou mezi nimi muži rozšafní , ustanovíš je úředníky nad dobytkem , kterýž mám . Uvedl také Jozef Jákoba otce svého , a postavil ho před Faraonem ; a pozdravil Jákob Faraona . Tedy řekl Farao k Jákobovi : Kolik jest let života tvého ? Odpověděl Jákob Faraonovi : Dnů let putování mého sto a třidceti let jest ; nemnozí a zlí byli dnové let života mého , a nedošli dnů let života otců mých , v nichž živi byli . A požehnav Jákob Faraona , vyšel od něho . I osadil Jozef otce svého a bratří své , a dal jim vládařství v zemi Egyptské v kraji výborném , v zemi Ramesses , jakž rozkázal Farao . A opatroval Jozef otce svého , a bratří své , a všecken dům jeho chlebem , až do nejmenších . A chleba nebylo ve vší zemi ; nebo veliký hlad byl velmi , a trápení veliké bylo na zemi Egyptské a zemi Kananejské od hladu . Shromáždil pak Jozef všecky peníze , což jich nalezeno v zemi Egyptské a v zemi Kananejské , za potravy , kteréž kupovali ; a vnesl Jozef peníze do domu Faraonova . A když utratili peníze z země Egyptské a z země Kananejské , přicházeli všickni Egyptští k Jozefovi , řkouce : Dej nám chleba ; nebo proč mříti máme před tebou pro nedostatek peněz ? I řekl Jozef : Dejte dobytky své , a dám vám chleba za dobytky vaše , poněvadž se vám peněz nedostává . Tedy přivedli dobytky své k Jozefovi ; i dal jim Jozef potrav za koně a za stáda ovcí , a za stáda volů i za osly ; a přechoval je chlebem , za všecky dobytky jejich , toho roku . A po roce tom přišli k němu léta druhého , a řekli mu : Nebudeme tajiti před pánem svým , že jsme všecky peníze utratili , i stáda dobytků jsou u pána našeho ; nezůstávají nám před pánem naším kromě těla naše a dědiny naše . I proč máme mříti před očima tvýma ? I my i rolí naše hyne . Kup nás i rolí naši za chléb , a budeme my i rolí naše ve službě Faraonovi ; a dej nám semena , abychom živi byli a nezemřeli , a rolí aby nespustla . Tedy koupil Jozef všecku zemi Egyptskou Faraonovi ; nebo prodali Egyptští jeden každý pole své , proto že se rozmohl mezi nimi hlad . I dostala se země Faraonovi . Lid pak převedl do měst , od jednoho pomezí Egyptského až do druhého . Rolí toliko kněžských nekoupil . Nebo kněží uloženou potravu měli od Faraona , a jedli z uložených pokrmů svých , kteréž dával jim Farao ; protož neprodali rolí svých . I řekl Jozef lidu : Aj , koupil jsem vás dnes i rolí vaše Faraonovi ; teď máte semeno , osívejtež tedy ji . A když se urodí , dáte pátý díl Faraonovi , a čtyři díly zůstavíte sobě k semenu a ku pokrmu svému a těm , kteříž jsou v domích vašich , i ku pokrmu dítkám svým . Tedy řekli : Zachoval jsi životy naše . Nechať nalezneme milost v očích pána svého , a budeme služebníci Faraonovi . I ustanovil to Jozef za právo až do tohoto dne , po vší zemi Egyptské , aby dáván byl Faraonovi pátý díl ; toliko samy rolí kněžské nebyly Faraonovy . A tak bydlil Izrael v zemi Egyptské v krajině Gesen ; a osadili se v ní , a rozplodili se , a rozmnoženi jsou velmi . Živ pak byl Jákob v zemi Egyptské sedmnácte let ; a bylo dnů Jákobových , a let života jeho , sto čtyřidceti sedm let . I přiblížili se dnové Izraelovi , aby umřel . A povolav syna svého Jozefa , řekl jemu : Jestliže jsem nalezl milost v očích tvých , vlož , prosím , ruku svou pod bedro mé , a učiň se mnou milosrdenství a pravdu . Prosím , nepochovávej mne v Egyptě . Když spáti budu s otci svými , vyneseš mne z Egypta , a pochováš mne v hrobě jejich . Tedy řekl jemu : Já učiním podlé slova tvého . I řekl Jákob : Přisáhni mi . Tedy přisáhl jemu . I sklonil se Izrael k hlavám lůže . Stalo se pak potom , že povědíno jest Jozefovi : Aj , otec tvůj nemocen jest . I vzal s sebou dva syny své , Manasse a Efraima . Tedy oznámeno jest Jákobovi a povědíno : Aj , syn tvůj Jozef přišel k tobě . A posilniv se Izrael , usadil se na ložci a řekl Jozefovi : Bůh silný všemohoucí ukázav mi se v Lůza v zemi Kananejské , požehnal mi . A řekl ke mně : Aj , já rozplodím tě a rozmnožím tebe , a učiním tě v zástupy lidí ; dám také zemi tuto semeni tvému po tobě za dědictví věčné . Protož nyní , dva synové tvoji , kteřížť jsou se zrodili v zemi Egyptské , prvé než jsem přišel k tobě do Egypta , moji jsou ; Efraim a Manasses budou mi jako Ruben a Simeon . Ale děti , kteréž po těchto zplodíš , tvoji budou ; jménem bratří svých jmenováni budou v dědictvích svých . Nebo když jsem se vracel z Pádan , umřela mi Ráchel v zemi Kananejské na cestě , když již nedaleko bylo do Efraty ; a pochoval jsem ji tam u cesty k Efratě , jenž jest Betlém . Uzřev potom Izrael syny Jozefovy , řekl : Kdo jsou onino ? Odpověděl Jozef otci svému : Synové moji jsou , kteréž dal mi Bůh zde . I řekl : Přiveď je medle ke mně , a požehnám jim ( Oči pak Izraelovy mdlé byly pro starost , a nemohl dobře viděti . ) I přivedl je k němu , a on líbal a objímal je . I řekl Izrael Jozefovi : Nemyslilť jsem já , abych měl kdy viděti tvář tvou , a aj , dal mi Bůh , abych viděl i símě tvé . Tedy vzav je Jozef z klína jeho , sklonil se tváří až k zemi . A vzav oba , Efraima na pravou stranu sobě , Izraelovi pak na levou , a Manassesa na levou sobě , Izraelovi pak na pravou , postavil je před ním . Tedy vztáh Izrael pravici svou , vložil ji na hlavu Efraimovu , kterýž byl mladší , levici pak svou na hlavu Manassesovu , naschvál přeloživ ruce , ačkoli Manasses byl prvorozený . I požehnal Jozefovi , řka : Bůh , před jehož oblíčejem ustavičně chodili otcové moji Abraham a Izák , Bůh , kterýž mne spravoval po všecken život můj až do dne tohoto ; Anděl ten , kterýž vytrhl mne ze všeho zlého , požehnejž dítek těchto ; a ať slovou synové moji a synové otců mých Abrahama a Izáka ; a ať se jako hmyz rozmnoží u prostřed země . Vida pak Jozef , že vložil otec jeho ruku svou pravou na hlavu Efraimovu , nerád byl tomu . I zdvihl ruku otce svého , aby ji přenesl s hlavy Efraimovy na hlavu Manassesovu . A řekl jemu : Ne tak , otče můj ; nebo toto jest prvorozený , vložiž pravici svou na hlavu jeho . Ale nepovolil otec jeho , a řekl : Vím , synu můj , vím ; takéť i on bude v lid , a také i on vzroste ; však bratr jeho mladší více poroste než on , a símě jeho bude u veliké množství národů . I požehnal jim v ten den , řka : Skrze tebe požehnání bude dávati Izrael takto : Učiniž tobě Bůh jako Efraimovi a jako Manassesovi . I představil Efraima Manassesovi . Řekl také Izrael Jozefovi : Aj , já umírám , a budeť Bůh s vámi , a zase vás přivede do země otců vašich . Já pak dal jsem tobě jeden díl výš nad bratří tvé , kteréhož jsem mečem svým a lučištěm svým dosáhl z ruky Amorejského . Povolal pak Jákob synů svých , a řekl : Sejděte se , a oznámím vám , co se s vámi díti bude potomních dnů . Shromažďte se a slyšte synové Jákobovi , poslyšte Izraele otce svého . Ruben , prvorozený můj jsi ty , síla má , a počátek moci mé , vyvýšenost důstojenství a vyvýšenost síly . Prudce sběhneš jako voda . Nebudeš vyvýšen , proto že jsi vstoupil na lůže otce svého ; a jakž jsi poškvrnil postele mé , zmizelo vyvýšení tvé . Simeon a Léví bratří , nástrojové nepravosti jsou v příbytcích jejich . Do tajné rady jejich nevcházej duše má , k shromáždění jejich nepřipojuj se slávo má ; nebo v prchlivosti své zbili muže , a svévolně vyvrátili zed . Zlořečená prchlivost jejich , nebo neustupná ; i hněv jejich , nebo zatvrdilý jest . Rozdělím je v Jákobovi , a rozptýlím je v Izraeli . Judo , ty jsi , tebe chváliti budou bratří tvoji ; ruka tvá bude na šíji nepřátel tvých ; klaněti se budou tobě synové otce tvého . Lvíče Juda , z loupeže , synu můj , vrátil jsi se ; schýliv se , ležel jako lev a jako lvice ; kdo zbudí ho ? Nebude odjata berla od Judy , ani vydavatel zákona od noh jeho , dokudž nepřijde Sílo ; a k němu se shromáždí národové . Uváže k vinnému kmenu osle své , a k výbornému kmenu oslátko oslice své . Práti bude u víně roucho své , a v červeném víně oděv svůj . Červenějších očí bude nad víno , a zubů bělejších nad mléko . Zabulon bydliti bude na břehu mořském , a na přístavu lodí , a pomezí jeho až k Sidonu . Izachar osel silný , ležící mezi dvěma břemeny . A vida odpočinutí , že jest dobré , a zemi , že jest rozkošná , sehne rameno své k nošení , a dávati bude daně . Dan souditi bude lid svůj , jako jedno z pokolení Izraelských . Budeť Dan jako had podlé cesty , jako had rohatý podlé stezky , štípaje kopyta koně , aby spadl jezdec jeho zpět . Spasení tvého očekávám , ó Hospodine ! Gád , vojsko přemůže jej , však on svítězí potom . Asser , tučný bude pokrm jeho , a onť vydávati bude rozkoše královské . Neftalím jako laň vypuštěná , vydávaje výmluvnosti krásné . Ratolest rostoucí Jozef , ratolest rostoucí podlé studnice ; ratolesti vycházely nad zed . Ačkoli hořkostí naplnili jej , a stříleli na něj , a v tajné nenávisti měli ho střelci : Však zůstalo v síle lučiště jeho , a zsilila se ramena rukou jeho z rukou mocného Jákobova ; odkudž byl pastýř a kámen Izraelův ; Od silného Boha , jemuž sloužil otec tvůj , kterýž spomáhá tobě , a od všemohoucího , kterýž požehná tobě požehnáními nebeskými s hůry , požehnáními propasti ležící hluboko , požehnáním prsů a života . Požehnání otce tvého silnější budou nad požehnání předků mých , až k končinám pahrbků věčných ; budou nad hlavou Jozefovou , a na vrchu hlavy Nazarejského mezi bratřími jeho . Beniamin , vlk dravý , ráno bude jísti loupež , a večer rozdělí kořisti . Všech těchto pokolení Izraelských jest dvanácte ; a to jest , což mluvil jim otec jejich ; požehnal jim také , jednomu každému vedlé požehnání jeho požehnal . A poroučeje jim , řekl : Já připojen budu k lidu svému ; pochovejte mne s otci mými v jeskyni té , kteráž jest na poli Efrona Hetejského , V jeskyni , kteráž jest na poli Machpelah , jenž jest naproti Mamre v zemi Kananejské , kterouž koupil Abraham spolu s polem tím od Efrona Hetejského k dědičnému pohřbu . Tam pochovali Abrahama a Sáru ženu jeho ; tam pochovali Izáka a Rebeku ženu jeho ; tam také pochovali Líu . Koupeno pak bylo pole a jeskyně , kteráž na něm , od synů Het . A když přestal Jákob přikazovati synům svým , složil nohy své na ložci a umřel ; a připojen jest k lidu svému . Tedy padl Jozef na tvář otce svého , a plakal nad ním , líbaje ho . A poručil služebníkům svým lékařům , aby vonnými věcmi pomazali otce jeho . I pomazali lékaři vonnými věcmi Izraele . A vyplnilo se při něm čtyřidceti dní ; ( nebo tak vyplňují se dnové těch , kteříž mazáni bývají vonnými věcmi ) . I plakali ho Egyptští za sedmdesáte dní . Když pak dnové pláče toho pominuli , mluvil Jozef k domu Faraonovu , řka : Jestliže jsem nyní nalezl milost před očima vašima , mluvte , prosím , v uši Faraonovy , a rcete : Otec můj přísahou mne zavázal , řka : Aj , já umírám ; v hrobě mém , kterýž jsem sobě vykopal v zemi Kananejské , tam mne pochovej . Nyní tedy , prosím , nechť vstoupím a pochovám otce svého , a navrátím se zase . I řekl Farao : Vstup a pochovej otce svého tak , jakž tě přísahou zavázal . Tedy vstoupil Jozef , aby pochoval otce svého , a vstoupili s ním všickni služebníci Faraonovi , starší domu jeho a všickni starší země Egyptské , Všecken také dům Jozefův , a všickni bratří jeho i dům otce jeho ; toliko dětí svých , ovec a volů nechali v zemi Gesen . Vstoupili s ním také i vozové a jezdci , a bylo vojsko to veliké velmi . I přišli až k místu Atád , kteréž jest při brodu Jordánském , a kvílili tam kvílením velikým a velmi žalostným ; i držel tu zámutek po otci svém za dnů sedm . Vidouce pak obyvatelé země té , totiž Kananejští , zámutek na místě tom Atád , řekli : Těžký to mají zámutek Egyptští . Protož nazváno jest jméno jeho Abel Mizraim , a to jest při brodu Jordánském . Učinili tedy s ním synové jeho tak , jakž jim byl poručil . A donesše ho do země Kananejské , pochovali ho v jeskyni na poli Machpelah , kterouž byl koupil Abraham s tím polem k dědičnému pohřbu od Efrona Hetejského , naproti Mamre . A když pochoval Jozef otce svého , navrátil se do Egypta s bratřími svými a se všemi , kteříž byli vstoupili s ním , aby pochovali otce jeho . Vidouce pak bratří Jozefovi , že umřel otec jejich , řekli : Snad v nenávisti nás míti bude Jozef , a vrchovatě nahradí nám všecko zlé , kteréž jsme jemu činili . Protož vzkázali Jozefovi , řkouce : Otec tvůj ještě před smrtí svou přikázal , řka : Takto díte Jozefovi : Prosím , odpusť již bratřím svým přestoupení a hřích jejich ; nebo zle učinili tobě . Protož již odpusť , prosím , přestoupení služebníkům Boha , jehož ctil otec tvůj . I rozplakal se Jozef , když k němu mluvili . Přistoupili potom také bratří jeho , a padše před ním , řekli : Aj , my jsme služebníci tvoji . Jimž odpověděl Jozef : Nebojte se ; nebo zdaliž jsem já vám za Boha ? Vy zajisté skládali jste proti mně zlé ; ale Bůh obrátil to v dobré , aby učinil to , což vidíte nyní , a při životu zachoval lid mnohý . Protož nebojte se již ; já chovati vás budu i děti vaše . A tak těšil je , a mluvil k srdci jejich . Bydlil pak Jozef v Egyptě , on i dům otce jeho , a živ byl Jozef sto a deset let . A viděl Jozef syny Efraimovy až do třetího pokolení ; ano i synové Machira , syna Manassesova , vychováni jsou u Jozefa . Mluvil potom Jozef bratřím svým : Já tudíž umru ; Bůh pak jistotně navštíví vás , a vyvede vás z země této do země , kterouž přisáhl Abrahamovi , Izákovi a Jákobovi . Protož přísahou zavázal Jozef syny Izraelovy , řka : Když navštíví vás Bůh , vynestež kosti mé odsud . I umřel Jozef , když byl ve stu a v desíti letech ; a pomazán jsa vonnými věcmi , vložen jest do truhly v Egyptě . Tato jsou pak jména synů Izraelských , kteříž vešli do Egypta s Jákobem ; každý s čeledí svou přišel : Ruben , Simeon , Léví a Juda ; Izachar , Zabulon a Beniamin ; Dan a Neftalím , Gád a Asser . A bylo všech osob pošlých z bedr Jákobových sedmdesáte duší ; Jozef pak byl v Egyptě . I umřel Jozef a všickni bratří jeho , a všecken ten rod . Synové pak Izraelští rozmnožili se a rodili se v hojnosti ; a rozhojňovali se , i zsilili se náramně velmi , a naplněna jest jimi země . V tom povstal král nový v Egyptě , kterýž neznal Jozefa . Ten řekl lidu svému : Aj , lid synů Izraelských jest mnohý a silnější nad nás . Nuže , opatrně sobě počínejme před ním , aby se nerozmohl ; a když by přišla válka , aby se nepřipojil i on k nepřátelům našim , a nebojoval proti nám , a nevyšel z země . Protož ustanovili nad ním úředníky , kteříž by plat vybírali , aby je trápili břemeny svými . I vystavěl lid Izraelský Faraonovi města skladů , Fiton a Ramesses . Ale čím více trápili jej , tím více rostl a tím se více rozmáhal . I vzali sobě syny Izraelské v ošklivost . A tak podrobovali Egyptští syny Izraelské v službu těžkou . A k hořkosti přivodili život jejich robotami těžkými , v hlině a cihlách a ve všelijakém díle na poli , mimo všelikou potřebu svou , k níž práce jejich užívali nenáležitě a bez lítosti . I poručil král Egyptský babám Hebrejským , z nichž jedna sloula Sefora a druhá Fua , A řekl : Když budete pomáhati ženám Hebrejským při porodu , a uzříte , že již rodí , byl-li by syn , zabíte ho , pakli dcera , tedy ať jest živa . Bály se pak ty baby Boha , a nečinily tak , jakž jim poručil král Egyptský , ale živých nechávaly pacholíků . Povolav tedy bab král Egyptský , mluvil jim : Proč jste to učinily , že jste živé zachovaly pacholíky ? I odpověděly baby Faraonovi : Nejsou ženy Hebrejské jako ženy Egyptské ; nebo ony jsou silnějšího přirození . Dříve než přijde k nim baba , ony porodí . I učinil dobře Bůh těm babám . A rozmnožen jest lid , a zsilili se velmi . Stalo se pak proto , že se bály baby ty Boha , vzdělal jim domy . I přikázal Farao všemu lidu svému , řka : Každého syna , kterýž se narodí , do řeky uvrzte ; každé pak dcery nechte živé . Odšed pak muž jeden z domu Léví , vzal dceru z pokolení Léví . I počala žena ta , a porodila syna ; a viduci , že jest krásný , kryla ho za tři měsíce . A když ho nemohla déle tajiti , vzala mu ošitku z sítí , a omazala ji klím a smolou ; a vložila do ní to dítě , a vyložila do rákosí u břehu řeky . A postavila sestru jeho zdaleka , aby zvěděla , co se s ním díti bude . A v tom sešla dcera Faraonova , aby se myla v řece ; a děvečky její procházely se po břehu řeky . A uzřevši ošitku mezi rákosím , poslala děvečku svou , a vzala ji . A když otevřela , uzřela dítě ; a aj , plakalo pacholátko . A slitovavši se nad ním , řekla : Z dětí Hebrejských jest toto . I řekla sestra jeho k dceři Faraonově : Mám-li jíti a zavolati tobě chůvy z žen Hebrejských , kteráž by odchovala tobě dítě ? Odpověděla dcera Faraonova : Jdi . Tedy šla děvečka a zavolala matky toho dítěte . I řekla jí dcera Faraonova : Vezmi toto dítě , a odchovej mi je ; a jáť dám mzdu tvou . I vzala žena dítě , a chovala je . A když odrostlo pachole , dovedla je k dceři Faraonově , kteráž jej měla za syna ; a nazvala jméno jeho Mojžíš , řkuci : Nebo jsem ho z vody vytáhla . I stalo se ve dnech těch , když vyrostl Mojžíš , že vyšel k bratřím svým , a hleděl na trápení jejich . Uzřel také muže Egyptského , an tepe muže Hebrejského , jednoho z bratří jeho . A sem i tam se ohlédna , vida , že žádného tu není , zabil Egyptského , a zahrabal jej v písku . Vyšed potom druhého dne , a aj , dva muži Hebrejští vadili se . I řekl tomu , kterýž křivdu činil : Proč tepeš bližního svého ? Kterýžto odpověděl : Kdo tě ustanovil knížetem a soudcí nad námi ? Zdali zabiti mne myslíš , jako jsi zabil Egyptského ? Protož ulekl se Mojžíš a řekl : Jistě známá jest ta věc . A uslyšav Farao tu věc , hledal zabiti Mojžíše . Ale Mojžíš utekl od tváři Faraonovy , a bydlil v zemi Madianské ; i usadil se podlé studnice . Kníže pak Madianské mělo sedm dcer . Kteréžto přišedše , vážily vodu , a nalívaly do koryt , aby napájely dobytek otce svého . I přišli pastýři , a odehnali je . Tedy Mojžíš vstav , pomohl jim a napojil dobytek jejich . A když se navrátily k Raguelovi , otci svému , řekl on : Jakž jste to dnes tak brzo přišly ? Odpověděly : Muž Egyptský vysvobodil nás z ruky pastýřů ; ano také ochotně navážil nám vody , a napojil dobytek . I řekl dcerám svým : Kdež pak jest ? Pročež jste pustily muže toho ? Povolejte ho , ať pojí chleba . A svolil Mojžíš k tomu , aby bydlil s mužem tím . Kterýžto dal Zeforu , dceru svou , Mojžíšovi . I porodila syna , a nazval jméno jeho Gerson ; nebo řekl : Příchozí jsem byl v zemi cizí . Stalo se pak po mnohých časích , že umřel král Egyptský ; a synové Izraelští úpěli pro roboty , a křičeli . I vstoupil k Bohu křik jejich pro roboty . A uslyšel Bůh naříkání jejich , a rozpomenul se Bůh na smlouvu svou s Abrahamem , Izákem a Jákobem . I vzhlédl Bůh na syny Izraelské , a poznal Bůh . Mojžíš pak pásl dobytek Jetry tchána svého , kněze Madianského , a hnav stádo po poušti , přišel až k hoře Boží Oréb . Tedy ukázal se mu anděl Hospodinův v plameni ohně z prostředku kře . I viděl , a aj , keř hořel ohněm , a však neshořel . Protož řekl Mojžíš : Půjdu nyní , a spatřím vidění toto veliké , proč neshoří keř . Vida pak Hospodin , že jde , aby pohleděl , zavolal naň Bůh z prostředku kře , a řekl : Mojžíši , Mojžíši ! Kterýžto odpověděl : Aj , teď jsem . I řekl : Nepřistupuj sem , szuj obuv svou s noh svých ; nebo místo , na kterémž ty stojíš , země svatá jest . A řekl : Já jsem Bůh otce tvého , Bůh Abrahamův , Bůh Izákův , a Bůh Jákobův . I zakryl Mojžíš tvář svou , ( nebo se bál ) , aby nepatřil na Boha . Jemužto řekl Hospodin : Zřetelně viděl jsem trápení lidu mého , kterýž jest v Egyptě ; a křik jejich pro přísnost úředníků jeho slyšel jsem ; nebo znám bolesti jeho . Protož jsem sstoupil , abych vysvobodil jej z ruky Egyptských , a vyvedl jej z země té do země dobré a prostranné , do země oplývající mlékem a strdí , na místa Kananejského a Hetejského , a Amorejského a Ferezejského , a Hevejského a Jebuzejského . Nebo nyní , aj , křik synů Izraelských přišel ke mně ; viděl jsem také i ssoužení , jímž je ssužují Egyptští . Protož , nyní poď a pošli tě k Faraonovi ; a vyvedeš lid můj , syny Izraelské z Egypta . I řekl Mojžíš Bohu : Kdo jsem já , abych šel k Faraonovi , a abych vyvedl syny Izraelské z Egypta ? I odpověděl : Však budu s tebou ; a toto budeš míti znamení , že jsem já tě poslal : Když vyvedeš lid ten z Egypta , sloužiti budete Bohu na hoře této . I řekl Mojžíš Bohu : Aj , já půjdu k synům Izraelským a dím jim : Bůh otců vašich poslal mne k vám . Řeknou-li mi : Které jest jméno jeho ? co jim odpovím ? I řekl Bůh Mojžíšovi : JSEM , KTERÝŽ JSEM . Řekl dále : Takto díš synům Izraelským : JSEM poslal mne k vám . Řekl ještě Bůh Mojžíšovi : Takto díš synům Izraelským : Hospodin , Bůh otců vašich , Bůh Abrahamův , Bůh Izákův , a Bůh Jákobův poslal mne k vám ; toť jest jméno mé na věčnost , a tať jest památka má po všecky věky . Jdi , a shromáždě starší Izraelské , mluv jim : Hospodin Bůh otců vašich ukázal mi se , Bůh Abrahamův , Bůh Izákův , a Bůh Jákobův , řka : Rozpomínaje , rozpomenul jsem se na vás , a na to , co se vám dálo v Egyptě . Protož jsem řekl : Vyvedu vás z trápení Egyptského do země Kananejského , a Hetejského , a Amorejského , a Ferezejského , a Hevejského , a Jebuzejského , do země oplývající mlékem a strdí . I poslechnou hlasu tvého . Půjdeš pak ty a starší Izraelští k králi Egyptskému , a díte jemu : Hospodin Bůh Hebrejský potkal se s námi ; protož nyní , nechť medle jdeme cestou tří dnů na poušť , abychom obětovali Hospodinu Bohu našemu . Ale já vím , žeť vám nedopustí král Egyptský jíti ; leč v ruce silné . Protož vztáhnu ruku svou , a bíti budu Egypt divnými věcmi svými , kteréž činiti budu u prostřed něho ; a potom propustí vás . A dám milost lidu tomuto před očima Egyptských . I stane se , že když půjdete , neodejdete prázdní . Ale vypůjčí žena od sousedy své , a od hospodyně domu svého klínotů stříbrných , a klínotů zlatých a roucha ; i vložíte to na syny a na dcery své , a tak obloupíte Egypt . Odpověděl pak Mojžíš , a řekl : Aj , neuvěří mi , ani uposlechnou hlasu mého ; nebo řeknou : Neukázalť se tobě Hospodin . Tedy řekl jemu Hospodin : Co jest to v ruce tvé ? Odpověděl : Hůl . I řekl : Vrz ji na zem . I povrhl ji na zem , a obrácena jest v hada ; a utíkal Mojžíš před ním . Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi : Vztáhni ruku svou , a chyť ho za ocas . Kterýžto vztáh ruku svou , chytil jej , a obrácen jest v hůl v rukou jeho . Aby věřili , že se ukázal tobě Hospodin , Bůh otců jejich , Bůh Abrahamův , Bůh Izákův a Bůh Jákobův . Potom zase řekl jemu Hospodin : Vlož nyní ruku svou za ňadra svá . I vložil ruku svou za ňadra svá ; a vyňal ji , a aj , ruka jeho byla malomocná , bílá jako sníh . Řekl opět : Vlož ruku svou zase v ňadra svá . Kterýž vložil ruku svou zase v ňadra svá ; a vyňal ji z ňader svých , a aj , učiněna jest zase jako jiné tělo jeho . I budeť , jestliže neuvěří tobě , a neposlechnou hlasu a znamení prvního , uvěří hlasu a znamení druhému . A pakli neuvěří ani těm dvěma znamením , a neuposlechnou hlasu tvého , tedy nabereš vody z řeky , a vyliješ ji na zem ; a promění se vody , kteréž vezmeš z řeky , a obrátí se v krev na zemi . I řekl Mojžíš Hospodinu : Prosím , Pane , nejsem muž výmluvný , aniž prvé , ani jakž jsi mluvil s služebníkem svým ; nebo zpozdilých úst a neohbitého jazyku jsem . Jemuž odpověděl Hospodin : Kdo dal ústa člověku ? Aneb kdo může učiniti němého , neb hluchého , vidoucího , neb slepého ? Zdali ne já Hospodin ? Nyní tedy jdi , a já budu v ústech tvých , a naučím tě , co bys mluviti měl . I řekl : Slyš mne , Pane , pošli , prosím , toho , kteréhož poslati máš . A rozhněvav se velmi Hospodin na Mojžíše , řekl : Zdaliž nemáš Arona bratra svého z pokolení Léví ? Vím , že on výmluvný jest ; ano aj , sám vyjde v cestu tobě , a vida tebe , radovati se bude v srdci svém . Ty mluviti budeš k němu , a vložíš slova v ústa jeho ; a já budu v ústech tvých a v ústech jeho , a naučím vás , co byste měli činiti . A on mluviti bude za tebe k lidu ; a bude tobě on za ústa , a ty budeš jemu za Boha . Hůl pak tuto vezmeš v ruku svou , kterouž činiti budeš ta znamení . Tedy odšed Mojžíš , navrátil se k Jetrovi tchánu svému , a řekl jemu : Nechť jdu nyní , a navrátím se k bratřím svým , kteříž jsou v Egyptě , a pohledím , jsou-li ještě živi . I řekl Jetro Mojžíšovi : Jdi v pokoji . Nebo řekl byl Hospodin Mojžíšovi v zemi Madianské : Jdi , navrať se do Egypta ; nebo zemřeli jsou všickni muži , kteříž hledali bezživotí tvého . A vzav Mojžíš ženu svou , a syny své , vsadil je na osla , aby se navrátil do země Egyptské ; vzal také Mojžíš hůl Boží v ruku svou . I řekl Hospodin Mojžíšovi : Když půjdeš a navrátíš se do Egypta , hleď , abys všecky zázraky , kteréž jsem složil v ruce tvé , činil před Faraonem . Jáť pak zatvrdím srdce jeho , aby nepropustil lidu . Protož díš Faraonovi : Toto praví Hospodin : Syn můj , prvorozený můj jest Izrael . I řekl jsem tobě : Propusť syna mého , ať slouží mi ; a nechtěl jsi ho propustiti . Aj , já zabiji syna tvého , prvorozeného tvého . I stalo se , když byl Mojžíš na cestě v hospodě , že se obořil na něj Hospodin , a hledal ho usmrtiti . Tedy vzala Zefora nůž ostrý , a obřezala neobřízku syna svého , kteroužto vrhla k nohám jeho , řkuci : Zajisté ženich krví jsi mi . I nechal ho . Ona pak nazvala ho tehdáž ženichem krví pro obřezání . Řekl také Hospodin Aronovi : Jdi vstříc Mojžíšovi na poušť . I šel a potkal se s ním na hoře Boží , a políbil ho . A vypravoval Mojžíš Aronovi všecka slova Hospodinova , kterýž ho poslal , i o všech znameních , kteráž přikázal jemu . Tedy šel Mojžíš s Aronem , a shromáždili všecky starší synů Izraelských . I mluvil Aron všecka slova , kteráž byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi , a činil znamení před očima lidu . A uvěřil lid , když uslyšeli , že navštívil Hospodin syny Izraelské , a že viděl ssoužení jejich . A sklonivše se , poklonu učinili . Potom pak přišli Mojžíš s Aronem , a řekli Faraonovi : Takto praví Hospodin , Bůh Izraelský : Propusť lid můj , ať mi slaví svátky na poušti . Odpověděl Farao : Kdo jest Hospodin , abych poslechl hlasu jeho a propustil Izraele ? Hospodina neznám , Izraele také nepropustím . I řekli : Bůh Hebrejský potkal se s námi . Nechť medle jdeme cestou tří dní na poušť , a obětujeme Hospodinu Bohu našemu , aby nedopustil na nás moru neb meče . I řekl jim král Egyptský : Proč ty Mojžíši a Arone , odtrhujete lid od prací jejich ? Jděte k robotám svým . Řekl také Farao : Hle , již nyní mnoho jest lidu toho v zemi , a vy odvozujete je od robot jejich . I přikázal Farao v ten den úředníkům nad lidem a šafářům jeho , řka : Nedávejte již více slámy lidu k dělání cihel jako prvé ; nechať jdou sami a sbírají sobě slámu . Však touž summu cihel , kterouž udělávali prvé , uložte na ně , nic neujímejte z ní ; neboť zahálejí , a protož volají , řkouce : Poďme , obětujme Bohu našemu . Nechť se přitíží robot mužům těm ; a nechť pracují v nich , aby se neohlédali na slova lživá . Vyšedše tedy úředníci nad lidem a šafáři jeho , mluvili k lidu , řkouce : Takto praví Farao : Já nebudu vám dávati slámy . Sami jděte , beřte sobě slámu , kdekoli naleznete ; ale nic nebude ujato díla vašeho . I rozběhl se lid po vší zemi Egyptské , aby trhal strniště místo slámy . A úředníci nutili je , řkouce : Vyplňte díla svá , úkol denní v den jeho , jako když sláma byla . I biti jsou šafáři synů Izraelských , kteréž ustanovili nad nimi úředníci Faraonovi , a mluveno k nim : Proč jste nevyplnili úkolu svého v díle cihel , jako prvé , ani včera ani dnes ? I přišli šafáři synů Izraelských , a volali k Faraonovi , řkouce : Proč tak děláš služebníkům svým ? Slámy se nedává služebníkům tvým , a říkají nám : Dělejte cihly ; a hle , služebníci tvoji biti bývají , a hřeší lid tvůj . I řekl : Zahálíte , zahálíte , a protož mluvíte : Poďme , obětujme Hospodinu . Protož nyní jděte , dělejte ; slámy se vám dávati nebude , ale vy summu cihel vyplňujte . Vidouce šafáři synů Izraelských , že zle s nimi , poněvadž řečeno : Neujmete počtu cihel vašich z úkolu denního v den jeho , Potkali se s Mojžíšem a Aronem , kteříž stáli , aby jim vstříc vyšli , když by se vraceli od Faraona . A mluvili jim : Pohlediž Hospodin na vás , a suď ; nebo zošklivili jste nás před Faraonem a služebníky jeho , a dali jste meč v ruku jejich , aby nás zamordovali . I navrátil se Mojžíš k Hospodinu a řekl : Pane , proč jsi tyto zlé věci uvedl na lid tento ? Proč jsi mne sem poslal ? Nebo od té chvíle , jakž jsem všel k Faraonovi , abych mluvil jménem tvým , hůře nakládá s lidem tímto , a ty jsi vždy nevysvobodil lidu svého . Odpověděl Hospodin Mojžíšovi : Nyní uzříš , co učiním Faraonovi ; nebo v ruce silné propustí je , a v ruce mocné vyžene je z země své . Mluvil ještě Bůh k Mojžíšovi a řekl jemu : Já jsem Hospodin . Ukázalť jsem se zajisté Abrahamovi , Izákovi a Jákobovi v tom , že jsem Bůh silný všemohoucí ; ale v jménu svém , Hospodin , nejsem poznán od nich . K tomu utvrdil jsem smlouvu svou s nimi , že jim dám zemi Kananejskou , zemi putování jejich , v níž pohostinu byli . Nad to , já slyšel jsem křik synů Izraelských , kteréž Egyptští v službu podrobují , a rozpomenul jsem se na smlouvu svou . Protož pověz synům Izraelským : Já jsem Hospodin , a vyvedu vás z robot Egyptských , a vytrhnu vás z služby jejich , a vysvobodím vás v ruce vztažené a skrze soudy veliké . A vezmu vás sobě za lid , a budu vám za Boha ; a zvíte , že jsem Hospodin Bůh váš , vysvobozující vás z robot Egyptských . Uvedu vás také do země , o níž jsem , zdvihna ruku svou , přisáhl , že ji dám Abrahamovi , Izákovi a Jákobovi ; a dám ji vám v dědictví ; Já Hospodin . I mluvil tak Mojžíš synům Izraelským ; ale neslyšeli Mojžíše pro úzkost ducha a službu přetěžkou . Protož mluvil Hospodin Mojžíšovi , řka : Vejdi , mluv Faraonovi králi Egyptskému , ať propustí syny Izraelské z země své . I mluvil Mojžíš před Hospodinem , řka : Hle , synové Izraelští neposlechli mne , kterakž tedy poslechne mne Farao , a já jsem zpozdilý v řeči ? I mluvil Hospodin Mojžíšovi a Aronovi , a přikázaní dal jim k synům Izraelským a k Faraonovi králi Egyptskému , aby vyvedli syny Izraelské z země Egyptské . Tito jsou přední v čeledech otců svých . Synové Rubenovi , prvorozeného Izraelova : Enoch , Fallu , Ezron a Charmi . Ty jsou čeledi Rubenovy . Synové pak Simeonovi : Jamuel , Jamin , Ahod , Jachin , Sohar a Saul , syn Kananejské . Ty jsou čeledi Simeonovy . A tato jsou jména synů Léví v rodech jejich : Gerson , Kahat a Merari . Let pak života Léví bylo sto třidceti a sedm let . Synové Gerson : Lebni a Semei po čeledech svých . A synové Kahat : Amram , Izar , Hebron a Uziel . Let pak života Kahat bylo sto třidceti a tři léta . A synové Merari : Moholi a Musi . Ty jsou čeledi Léví v rodech svých . Pojal pak Amram ženu Jochebed , tetu svou , sobě za manželku , kterážto porodila mu Arona a Mojžíše . A let života Amramova bylo sto třidceti a sedm let . Synové také Izarovi : Chore , Nefega Zechri . A synové Uzielovi : Mizael , Elzafan a Sethri . Pojal pak Aron Alžbětu , dceru Aminadabovu , sestru Názonovu , sobě za manželku ; kterážto porodila jemu Nádaba , Abiu , Eleazara a Itamara . Synové pak Chore : Asser , Elkana a Abiazaf . Ty jsou čeledi Choritských . Eleazar pak syn Aronův vzal jednu ze dcer Putielových sobě za manželku ; kteráž mu porodila Fínesa . Ti jsou přední z otců Levítských po čeledech svých . To jest ten Aron a Mojžíš , jimž řekl Hospodin : Vyveďte syny Izraelské z země Egyptské po houfích jejich . Tito jsou , kteříž mluvili Faraonovi , králi Egyptskému , aby vyvedli syny Izraelské z Egypta ; toť jest ten Mojžíš a Aron . Stalo se pak , když mluvil Hospodin k Mojžíšovi v zemi Egyptské , Že mu řekl takto : Já Hospodin ; mluv k Faraonovi , králi Egyptskému , všecko , což já mluvím tobě . A řekl Mojžíš před Hospodinem : Aj , já jsem zpozdilý v řeči , kterakž tedy poslouchati mne bude Farao ? I řekl Hospodin Mojžíšovi : Aj , ustanovil jsem tě za Boha Faraonovi ; Aron pak bratr tvůj bude prorokem tvým . Ty mluviti budeš všecko , což tobě přikáži ; Aron pak bratr tvůj mluviti bude k Faraonovi , aby propustil syny Izraelské z země své . Ale jáť zatvrdím srdce Faraonovo , a množiti budu znamení svá a zázraky své v zemi Egyptské . Aniž poslechne vás Farao . I vzložím ruku svou na Egypt , a vyvedu vojska svá , lid svůj , syny Izraelské , z země Egyptské skrze soudy veliké . I zvědíť Egyptští , že já jsem Hospodin , když vztáhnu ruku svou na Egypt ; a vyvedu syny Izraelské z prostředku jich . Tedy učinil Mojžíš a Aron tak ; jakž přikázal jim Hospodin , tak učinili . A byl Mojžíš v osmdesáti , Aron pak v osmdesáti a třech letech , když mluvili s Faraonem . I řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi takto : Když mluviti k vám bude Farao , řka : Ukažte od sebe zázrak , tedy díš Aronovi : Vezmi hůl svou , a povrz před Faraonem , i obrátí se v hada . Tedy všel Mojžíš s Aronem k Faraonovi , a učinili tak , jakž přikázal Hospodin ; a povrhl Aron hůl svou před Faraonem i před služebníky jeho , a obrácena jest v hada . Povolal pak také Farao mudrců a čarodějníků ; a učinili i ti čarodějníci Egyptští skrze čáry své tolikéž . Nebo povrhl každý z nich hůl svou , a obráceny jsou v hady ; ale požřela hůl Aronova hole jejich . I posililo se srdce Faraonovo , a neuposlechl jich , tak jakž byl mluvil Hospodin . Protož řekl Hospodin Mojžíšovi : Obtížilo se srdce Faraonovo ; nechce propustiti lidu toho . Jdi k Faraonovi ráno , aj , půjde ven k vodě , a stůj naproti němu při břehu řeky ; a hůl , kteráž obrácena byla v hada , vezmeš do ruky své . A díš mu : Hospodin Bůh Hebrejský poslal mne k tobě , aťbych řekl : Propusť lid můj , aby sloužili mi na poušti ; a aj , neuposlechls až dosavad . Protož takto praví Hospodin : Po tomto poznáš , že já jsem Hospodin : Aj , já udeřím holí , kteráž jest v ruce mé , na vody , kteréž jsou v řece , a obráceny budou v krev . A ryby , kteréž jsou v řece , pomrou ; i nasmradí se řeka , a ustávati budou Egyptští , hledajíce vody , kterouž by pili z řeky . Protož řekl Hospodin Mojžíšovi : Rci Aronovi : Vezmi hůl svou , a vztáhni ruku svou na vody Egyptské , na řeky jejich , na potoky jejich , i na jezera jejich , a na všecka shromáždění vod jejich , aby se obrátily v krev ; i bude krev po vší zemi Egyptské , tak v nádobách dřevěných , jako kamenných . Tedy učinili tak Mojžíš a Aron , jakž byl přikázal Hospodin ; a zdvihna hůl , udeřil v vodu , kteráž byla v řece , před očima Faraonovýma a před očima služebníků jeho ; i obráceny jsou všecky vody , kteréž byly v řece , v krev . Ryby pak , kteréž byly v řece , pomřely , a nasmradila se řeka , tak že nemohli Egyptští píti vody z řeky ; a byla krev po vší zemi Egyptské . To též učinili i čarodějníci Egyptští skrze čáry své . I zsililo se srdce Faraonovo , aby neuposlechl jich , tak jakž byl mluvil Hospodin . A odvrátiv se Farao , přišel do domu svého ; a ani k tomu nepřiložil srdce svého . Kopali pak všickni Egyptští vůkol řeky , hledajíce vody ku pití ; nebo nemohli píti vody z řeky . A vyplnilo se dní sedm , jakž ranil Hospodin řeku . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi : Vejdi k Faraonovi a rci jemu : Takto praví Hospodin : Propusť lid můj , ať mi slouží . Pakli nebudeš chtíti propustiti , aj , já raním všecky krajiny tvé žabami . A vydá řeka množství žab , kteréž vystoupí a polezou do domu tvého a do pokoje , v němž líháš , a na ložce tvé , a do domů služebníků tvých i lidu tvého , a do pecí tvých a do těsta tvého . I na tebe a na lid tvůj , i na všecky služebníky tvé polezou žáby . I řekl Hospodin Mojžíšovi : Rci Aronovi : Vztáhni ruku svou s holí svou na řeky , na potoky a na jezera , a vyveď žáby na zemi Egyptskou . I vztáhl Aron ruku svou na vody Egyptské ; a vystoupily žáby a přikryly zemi Egyptskou . A učinili tolikéž čarodějníci skrze své čáry ; a udělali , že vyšly žáby na zemi Egyptskou . Tedy Farao povolav Mojžíše a Arona , řekl : Modlte se Hospodinu , ať odejme žáby ode mne a od lidu mého ; a propustím ten lid , aby obětovali Hospodinu . I řekl Mojžíš Faraonovi : Poctím tě tím , a pověz , kdy bych se měl modliti za tě a za služebníky tvé , a za lid tvůj , aby vypléněny byly žáby od tebe , i z domů tvých ; toliko v řece zůstanou . Kterýžto odpověděl : Zítra . A Mojžíš řekl : Podlé slova tvého nechť jest , abys věděl , že žádného takového není , jako Hospodin Bůh náš . I odejdou žáby od tebe a od domů tvých , i od služebníků tvých a od lidu tvého ; toliko v řece zůstanou . Tedy vyšel Mojžíš s Aronem od Faraona . I volal Mojžíš k Hospodinu , aby odjaty byly žáby , kteréž byl dopustil na Faraona . I učinil Hospodin podlé slova Mojžíšova ; a vymřely žáby z domů , ze vsí i z polí . I shrnuli je na hromady ; a nasmradila se země . Vida pak Farao , že by dáno bylo oddechnutí , více zatvrdil se v srdci svém , a neuposlechl jich , jakož byl mluvil Hospodin . I řekl Hospodin Mojžíšovi : Rci k Aronovi : Vztáhni hůl svou , a udeř v prach země , aby obrátil se v stěnice na vší zemi Egyptské . Kteříž učinili tak . Nebo vztáhl Aron ruku svou s holí svou , a udeřil prach země . I byly stěnice na lidech i hovadech ; všecken prach země obrátil se v stěnice ve vší zemi Egyptské . Dělali také tak čarodějníci skrze čáry své , aby vyvedli stěnice , ale nemohli . A byly stěnice na lidech i hovadech . Tedy řekli čarodějníci Faraonovi : Prst Boží toto jest . A posililo se srdce Faraonovo , aniž poslechl jich , jakož mluvil Hospodin . Řekl pak Hospodin Mojžíšovi : Vstaň ráno a stůj před Faraonem . Hle vyjde k vodě , a díš k němu : Takto praví Hospodin : Propusť lid můj , ať mi slouží . Pakli nepropustíš lidu mého , hle , já pošli na tě a na služebníky tvé , a na lid tvůj , a na domy tvé směsici všelikých škodlivých žížal ; a naplněni budou domové Egyptští těmi žížalami , nad to i země ta , na níž oni jsou . A oddělím v ten den zemi Gesen , v níž lid můj zůstává , aby tam nebylo směsice té ; abys věděl , že jsem já Hospodin u prostřed země . A vysvobozením rozdíl učiním mezi lidem svým a lidem tvým . Zítra bude znamení toto . I učinil Hospodin tak . Nebo přišla těžká směsice škodlivých žížal na dům Faraonův , a do domů služebníků jeho i na všecku zemi Egyptskou ; a nakazila se země od té směsice . Povolal pak Farao Mojžíše a Arona , a řekl : Jděte , obětujte Bohu svému tu v zemi . I řekl Mojžíš : Nenáleží nám tak činiti ; nebo ohavnost Egyptských obětovali bychom Hospodinu Bohu našemu . A jestliže bychom obětovali to , což jest ohavnost před očima Egyptských , zdaž by nás neukamenovali ? Cestou tří dnů půjdeme na poušť , a obětovati budeme Hospodinu Bohu našemu , jakž nám rozkázal . I řekl Farao : Já propustím vás , abyste obětovali Hospodinu Bohu svému na poušti , však dále abyste nikoli neodcházeli . Modltež se za mne . Odpověděl Mojžíš : Aj , já vycházím od tebe , a modliti se budu Hospodinu , aby odešla ta směsice od tebe , od služebníků tvých i od lidu tvého zítra ; avšak ať Farao více nezklamává , nepropouštěje lidu , aby obětovali Hospodinu . A vyšed Mojžíš od Faraona , modlil se Hospodinu . I učinil Hospodin podlé slova Mojžíšova , a odjal tu směsici od Faraona , od služebníků jeho i od lidu jeho , tak že ani jedné žížaly nezůstalo . Ale Farao ztížil srdce své také i tehdáž , a nepropustil lidu . Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi : Vejdi k Faraonovi , a mluv k němu : Takto praví Hospodin , Bůh Hebrejský : Propusť lid můj , ať mi slouží . Pakli nebudeš chtíti propustiti , než předce držeti je budeš : Aj , ruka Hospodinova bude na dobytku tvém , kterýž jest na poli , na koních , na oslích , na velbloudích , na volích a na ovcech , mor těžký velmi . A učiní Hospodin rozdíl mezi dobytky Izraelských a mezi dobytky Egyptských , aby nic neumřelo ze všeho , což jest synů Izraelských . A uložil Hospodin čas jistý , řka : Zítra učiní Hospodin věc takovou na zemi . I učinil Hospodin tu věc na zejtří , a pomřel všecken dobytek Egyptským ; z dobytku pak synů Izraelských ani jedno neumřelo . I poslal Farao , a aj , neumřelo z dobytků Izraelských ani jedno . Ale obtíženo jest srdce Faraonovo , a nepropustil lidu . I řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi : Vezměte sobě plné hrsti své popela z peci , a ať jej sype Mojžíš k nebi před očima Faraonovýma . I obrátí se v prach po vší zemi Egyptské , a budou z něho na lidech i na hovadech vředové prýštící se neštovicemi po vší zemi Egyptské . Nabravše tedy popela z peci , stáli před Faraonem , a sypal jej Mojžíš k nebi . I byli vředové plní neštovic , prýštící se na lidech i na hovadech . Aniž mohli čarodějníci státi před Mojžíšem pro vředy ; nebo byli vředové na čarodějnících i na všech Egyptských . I zsilil Hospodin srdce Faraonovo , a neposlechl jich , tak jakž byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi . Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi : Vstana ráno , postav se před Faraonem , a rci k němu : Takto praví Hospodin , Bůh Hebrejský : Propusť lid můj , ať mi slouží . Nebo já teď již pošli všecky rány své na srdce tvé , i na služebníky tvé a na lid tvůj , abys věděl , žeť není podobného mně na vší zemi . Nebo nyní , když jsem vztáhl ruku svou , byl bych tebe také ranil i lid tvůj morem tím ; a tak bys byl vyhlazen z země . Ale však proto jsem tě zachoval , abych ukázal na tobě moc svou , a aby vypravovali jméno mé na vší zemi . Ještě ty pozdvihuješ se proti lidu mému , nechtěje ho propustiti ? Aj , já dštíti budu zítra v tentýž čas krupobitím těžkým náramně , jakéhož nebylo v Egyptě od toho dne , jakž založen jest , až do tohoto času . Protož nyní pošli , shromažď dobytek svůj a cokoli máš na poli . Na všecky lidi i hovada , kteráž by nalezena byla na poli , a nebyla by shromážděna do domu , spadne krupobití , a pomrou . Kdo tedy z služebníků Faraonových ulekl se slova Hospodinova , svolal hbitě služebníky své i dobytek svůj do domu . Ale kdož nepřiložil srdce svého k slovu Hospodinovu , nechal služebníků svých a dobytka svého na poli . I řekl Hospodin Mojžíšovi : Vztáhni ruku svou k nebi , ať jest krupobití po vší zemi Egyptské , na lidi i na hovada i na všelikou bylinu polní v zemi Egyptské . Tedy vztáhl Mojžíš hůl svou k nebi , a Hospodin vydal hřímání a krupobití . I sstoupil oheň na zem , a dštil Hospodin krupobitím na zemi Egyptskou . I bylo krupobití a oheň smíšený s krupobitím těžký velmi , jakéhož nebylo nikdy ve vší zemi Egyptské , jakž v ní bydliti lidé začali . I ztloukly kroupy po vší zemi Egyptské , cožkoli bylo na poli od člověka až do hovada ; všecku také bylinu polní potloukly kroupy , i všecko stromoví na poli zpřerážely . Toliko v zemi Gesen , v níž byli synové Izraelští , nebylo krupobití . Poslav tedy Farao , povolal Mojžíše a Arona a řekl jim : Zhřešil jsem i nyní . Hospodinť jest spravedlivý , ale já a lid můj bezbožní jsme . Modlte se Hospodinu , ( nebo dosti jest ) , ať není hřímání Božího a krupobití . Tedy propustím vás , aniž déle zůstávati budete . I řekl jemu Mojžíš : Když vyjdu ven z města , rozprostru ruce své k Hospodinu , a hřímání přestane , i krupobití více nebude , abys poznal , že Hospodinova jest země . Ale vím , že ani ty , ani služebníci tvoji ještě se nebudete báti tváři Hospodina Boha . I potlučen jest len a ječmen ; nebo ječmen se byl vymetal , len také byl v hlávkách . Ale pšenice a špalda nebyla ztlučena , nebo pozdní byla . Tedy Mojžíš vyšed od Faraona z města , rozprostřel ruce své k Hospodinu . I přestalo hřímání a krupobití , a ani déšť nelil se na zemi . Uzřev pak Farao , že přestal déšť a krupobití a hřímání , opět hřešil ; a více obtížil srdce své , on i služebníci jeho . I zsililo se srdce Faraonovo , a nepropustil synů Izraelských , tak jakž byl mluvil Hospodin skrze Mojžíše . I řekl Hospodin Mojžíšovi : Vejdi k Faraonovi , ačkoli jsem já obtížil srdce jeho , a srdce služebníků jeho , abych učinil divy tyto své u prostřed nich ; A abys ty vypravoval v uši synů svých i vnuků svých , co jsem učinil v Egyptě , a znamení má , kteráž jsem prokázal na nich ; abyste věděli , že já jsem Hospodin . I všel Mojžíš s Aronem k Faraonovi , a řekli jemu : Takto praví Hospodin Bůh Hebrejský : Dokavadž nechceš se ponížiti přede mnou ? Propusť lid můj , ať mi slouží . Pakli nechceš propustiti lidu mého , aj , já uvedu zítra kobylky na krajinu tvou . A přikryjí svrchek země , aby jí nebylo viděti , a snědí ostatky pozůstalé , kteříž vám zanecháni jsou po krupobití ; zhryzou vám také každý strom pučící se na poli . A naplní domy tvé , i domy všech služebníků tvých , a domy všech Egyptských ; čehož neviděli otcové tvoji a otcové otců tvých , od počátku bytu svého na zemi až do dne tohoto . A odvrátiv se , vyšel od Faraona . Řekli pak služebníci Faraonovi k němu : Dokavadž tento bude nám osídlem ? Propusť ty muže , ať slouží Hospodinu Bohu svému . Zdaž ještě nevíš , že zkažen jest Egypt ? I zavolán jest Mojžíš s Aronem před Faraona . Jimž řekl : Jděte , služte Hospodinu Bohu svému . Kdo jsou ti , kteříž jíti mají ? A odpověděl Mojžíš : S dítkami i s starými našimi půjdeme , s syny i s dcerami našimi , s ovcemi a s větším dobytkem naším odejdeme ; nebo slavnost Hospodinovu držeti máme . Tedy řekl jim : Nechať jest tak Hospodin s vámi , jako já propustím vás i dítky vaše . Hleďte , nebo zlé jest před tváři vaší . Nebudeť tak . Jděte vy sami muži , a služte Hospodinu , nebo toho vy toliko žádáte . I vyhnáni jsou od tváři Faraonovy . Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi : Vztáhni ruku svou na zemi Egyptskou pro kobylky , ať vystoupí na zemi Egyptskou , a sežerou všelikou bylinu země té , cožkoli zůstalo po krupobití . I vztáhl Mojžíš hůl svou na zemi Egyptskou ; a Hospodin uvedl vítr východní na zemi , aby vál celého toho dne a celou noc . A když bylo ráno , vítr východní přinesl kobylky . A vystoupily kobylky na všecku zemi Egyptskou , a připadly na všecky končiny Egyptské nesčíslně . Před těmi nebylo takových kobylek , aniž po těch takové budou . I přikryly veškeren svrchek země , tak že pro ně nebylo lze znáti země ; a sežraly všelikou bylinu země , a všeliké ovoce na stromích , kteréž zůstalo po krupobití ; a nepozůstalo nic zeleného na stromích a bylinách polních ve vší zemi Egyptské . Tedy Farao spěšně povolav Mojžíše s Aronem , řekl : Zhřešil jsem proti Hospodinu Bohu vašemu , i proti vám . Ale nyní , odpusť , prosím , hřích můj aspoň tento , a modlte se Hospodinu Bohu vašemu , ať jen tuto smrt odejme ode mne . Protož vyšed Mojžíš od Faraona , modlil se Hospodinu . I obrátil Hospodin vítr západní tuhý velmi , kterýžto zachvátiv kobylky , uvrhl je do moře Rudého , tak že nezůstalo žádné kobylky ve vší krajině Egyptské . Ale obtížil Hospodin srdce Faraonovo , a nepropustil synů Izraelských . I řekl Hospodin Mojžíšovi : Vztáhni ruku svou k nebi , a bude tma na zemi Egyptské , a makati ji budou . I vztáhl Mojžíš ruku svou k nebi , a byla tma přehustá po vší zemi Egyptské za tři dni . Aniž viděl jeden druhého , a aniž kdo vstal z místa svého za tři dni ; ale synové Izraelští všickni měli světlo v příbytcích svých . Potom povolav Farao Mojžíše , řekl : Jděte , služte Hospodinu . Toliko ovce vaše a větší dobytek váš nechať zůstane , také dítky vaše půjdou s vámi . Odpověděl Mojžíš : Dáš také v ruce naše oběti a zápaly , kteréž bychom obětovali Hospodinu Bohu našemu . A protož také dobytek náš půjde s námi , a nezůstane ani kopyta ; nebo z nich vezmeme ku poctě Hospodinu Bohu našemu . My pak nevíme , čím sloužiti máme Hospodinu , dokudž nepřijdeme tam . Zatvrdil pak Hospodin srdce Faraonovo , tak že nechtěl propustiti jich . I řekl mu Farao : Odejdi ode mne , a varuj se , abys více neviděl tváři mé ; nebo v který den uzříš tvář mou , umřeš . Odpověděl Mojžíš : Dobře jsi řekl ; neuzřímť více tváři tvé . Řekl pak byl Hospodin Mojžíšovi : Ještě ránu jednu uvedu na Faraona a na Egypt , potom propustí vás odsud ; propustí docela , anobrž vypudí vás odsud . Mluv nyní v uši lidu , ať vypůjčí jeden každý od bližního svého , a každá od bližní své klínotů stříbrných a klínotů zlatých . A dal Hospodin milost lidu před očima Egyptských . ( Sám také Mojžíš veliký byl velmi v zemi Egyptské , před očima služebníků Faraonových i před očima lidu . ) I řekl Mojžíš : Takto praví Hospodin : O půlnoci já půjdu prostředkem Egypta . A pomře všecko prvorozené v zemi Egyptské , od prvorozeného Faraonova , jenž seděti měl na stolici jeho , až do prvorozeného děvky , kteráž jest při žernovu , i všecko prvorozené hovad . I bude křik veliký po vší zemi Egyptské , jakéhož nebylo prvé , a jakéhož nikdy nebude více . U synů pak Izraelských nikdež nehne pes jazykem svým , ovšem pak ani člověk ani hovado , abyste věděli , že rozdíl učinil Hospodin mezi Egyptskými a Izraelskými . I sstoupí všickni tito služebníci tvoji ke mně , a skláněti mi se budou , řkouce : Vyjdi , ty i všecken lid , kterýž jest pod správou tvou ; a potom vyjdu . A vyšel od Faraona s velikým hněvem . I řekl Hospodin Mojžíšovi : Neposlechneť vás Farao , abych rozmnožil zázraky své v zemi Egyptské . Ale Mojžíš a Aron činili všecky ty zázraky před Faraonem ; Hospodin pak zatvrdil srdce Faraonovo , tak že nepropustil synů Izraelských z země své . Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi a k Aronovi v zemi Egyptské , řka : Tento měsíc počátek měsíců vám bude ; první vám bude mezi měsíci ročními . Mluvte ke všemu shromáždění Izraelskému , řkouce : Desátého dne měsíce tohoto vezmete sobě jeden každý beránka po čeledech , beránka na každý dům . Byl-li by pak dům tak malý , že by s beránka býti nemohl , přivezme souseda svého , kterýž jest blízký domu jeho , podlé počtu duší ; jeden každý počte tolik osob , kolikž by jich snísti mohlo beránka . Beránka bez vady , samce ročního míti budete , kteréhož z ovcí aneb z koz vezmete . A chovati ho budete až do čtrnáctého dne měsíce tohoto ; a zabije ho všecko množství shromáždění Izraelského k večerou . A vezmouce krve , pomaží obou veřejí a nade dveřmi u domů , v nichž jej jísti budou . I budou jísti noci té maso pečené ohněm , s chleby přesnými ; s bylinami hořkými jísti jej budou . Nebudete jísti z něho nic surového ani v vodě vařeného , ale pečené ohněm , s hlavou jeho i s nohami a droby . Nezanecháte z něho ničehož do jitra ; pakli by co pozůstalo z něho až do jitra , ohněm spálíte . Takto jej pak jísti budete : Bedra svá přepásaná míti budete , obuv svou na nohách svých a hůl svou v ruce své , a jísti budete s chvátáním ; nebo Jití jest Hospodinovo . V tu noc zajisté půjdu po zemi Egyptské , a budu bíti všecko prvorozené v zemi Egyptské , od člověka až do hovada , a nade všemi bohy Egyptskými učiním soud : Já Hospodin . Krev pak ta na domích , v nichž budete , budeť vám na znamení ; a když uzřím krev , pominu vás , a nebude mezi vámi rána zahubující , když bíti budu prvorozené v zemi Egyptské . A budeť vám den ten na památku , a slaviti jej budete slavný Hospodinu po rodech svých ; právem věčným slaviti jej budete . Za sedm dní přesné chleby jísti budete , a hned prvního dne vyprázdníte kvas z domů vašich ; nebo kdožkoli jedl by co kvašeného od prvního až do sedmého dne , vyhlazena bude duše ta z Izraele . A v den první budeť shromáždění svaté ; dne také sedmého shromáždění svaté míti budete . Žádného díla nebude děláno v nich ; toliko čehož se užívá k jídlu od každého , to samo připraveno bude od vás . A ostříhati budete přesnic , nebo v ten den vyvedl jsem vojska vaše z země Egyptské ; protož zachovávati budete den ten po rodech svých právem věčným . Prvního měsíce , čtrnáctého dne téhož měsíce , u večer jísti budete chleby přesné , až do dne jedenmecítmého téhož měsíce k večerou . Za sedm dní nebude nalezeno kvasu v domích vašich ; nebo kdo by koli jedl něco kvašeného , vyhlazena bude duše ta z shromáždění Izraelského , tak příchozí jako zrozený v zemi . Nic kvašeného jísti nebudete , ale ve všech příbytcích vašich jísti budete chleby přesné . Tedy svolal Mojžíš všecky starší Izraelské , a řekl jim : Vybeřte a vezměte sobě beránka po čeledech svých , a zabíte Fáze . Vezmete také svazček yzopu , a omočíte v krvi , kteráž bude v medenici , a pomažete nade dveřmi a na obou veřejích tou krví , kteráž bude v nádobě ; z vás pak žádný nevycházej ze dveří domu svého až do jitra . Neboť půjde Hospodin , aby bil Egypt , a kde uzří krev nade dveřmi a na obou veřejích , přeskočí Hospodin ty dvéře , aniž dopustí zhoubci vjíti do domů vašich k hubení . Protož ostříhati budete věci této za ustanovení tobě i synům tvým až na věky . A když vejdete do země , kterouž dá Hospodin vám , jakž zaslíbil , zachovávati budete službu tuto . Když by pak řekli vám synové vaši : Jaká jest to služba vaše ? Tedy díte : Obět Fáze toto jest Hospodinu , kterýž pominul domů synů Izraelských v Egyptě , když bil Egypt , domy pak naše vysvobodil . A lid sklonivše hlavy , poklonu učinili . A rozšedše se synové Izraelští , učinili , jakž byl Hospodin přikázal Mojžíšovi a Aronovi ; tak a nejinak učinili . Stalo se pak o půlnoci , pobil Hospodin všecko prvorozené v zemi Egyptské , od prvorozeného Faraonova , kterýž seděti měl na stolici jeho , až do prvorozeného vězně , kterýž byl v žaláři , i všecko prvorozené hovad . Tedy vstal Farao noci té , a všickni služebníci jeho i všickni Egyptští , a vzešel křik veliký v Egyptě ; nebo žádného nebylo domu , v němž by nebylo něčeho mrtvého . A povolav Mojžíše a Arona v noci , řekl : Vstaňte , vyjděte z prostředku lidu mého , i vy i synové Izraelští , a odejdouce , služte Hospodinu , jakž jste mluvili . Ovce také vaše i voly vaše vezměte , jakž jste žádali , a jděte ; a dejte mi také požehnání . I nutkali Egyptští lid , aby co nejrychleji vyšli z země ; nebo pravili : Všickni již teď zemřeme . Protož vzal lid těsto své , prvé než zkysalo , obaliv je v šaty své , na ramena svá . Učinili pak synové Izraelští podlé rozkazu Mojžíšova ; nebo vyžádali byli od Egyptských klínotů stříbrných a zlatých , i šatů . A Hospodin dal milost lidu před očima Egyptských , tak že půjčovali jim . I obloupili Egyptské . Tedy táhli synové Izraelští z Ramesses k Sochot , okolo šestkrát sto tisíc pěších , mužů toliko kromě dětí . Ano také jiného lidu mnoho vyšlo s nimi , ovec také a volů , dobytka velmi mnoho . I napekli z těsta , kteréž vynesli z Egypta , koláčů nekvašených ; nebo ještě bylo nezkynulo , proto že vypuzeni byli z Egypta , a nemohli prodlévati , a ani pokrmů na cestu nepřipravili sobě . Čas pak bydlení synů Izraelských , kteříž byli v Egyptě , byl čtyři sta a třidceti let . A když se vyplnilo čtyři sta a třidceti let , právě toho dne vyšla všecka vojska Hospodinova z země Egyptské . Noc tato pilně ostříhána býti má Hospodinu , v níž vyvedl je z země Egyptské ; tať tedy noc Hospodinova ostříhána bude ode všech synů Izraelských po národech jejich . I řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi : Tentoť bude řád při slavnosti Fáze : Žádný cizozemec nebude jísti z něho . Každý pak služebník váš za stříbro koupený , když by obřezán byl , teprv jísti bude z něho . Příchozí a nájemník nebude jísti z něho . V témž domě jísti jej budeš , nevyneseš z domu ven masa jeho ; a kostí v něm nezlámete . Všecko shromáždění Izraelské tak s ním učiní . Jestliže by pak cizozemec bydlil s tebou pohostinu , a slaviti by chtěl Fáze Hospodinu , prvé obřezán bude každý pohlaví mužského ; a tehdy přistoupí k slavení jeho , a bude jako tu v zemi zrozený ; žádný pak neobřezaný nebude jísti z něho . Jednostejné právo bude tu zrodilému a příchozímu , kterýž jest pohostinu u prostřed vás . Tedy učinili všickni synové Izraelští , jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi a Aronovi ; tak učinili . A tak stalo se právě toho dne , že vyvedl Hospodin syny Izraelské z země Egyptské s vojsky jejich . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Posvěť mi všeho prvorozeného , cožkoli otvírá každý život mezi syny Izraelskými , tak z lidí jako z hovad , nebo mé jest . Protož řekl Mojžíš lidu : Pamatujte na den tento , v kterémž jste vyšli z Egypta , z domu služby ; nebo v silné ruce vyvedl vás odsud Hospodin , aniž kdo jez co kvašeného . Dnes vycházíte vy , měsíce Abib . Když tedy uvede tě Hospodin do země Kananejských , Hetejských , Amorejských , Hevejských a Jebuzejských , tak jakž přisáhl otcům tvým , a dá tobě zemi oplývající mlékem a strdí : tedy vykonávati budeš službu tuto v tento měsíc . Za sedm dní jísti budeš chleby přesné , dne pak sedmého slavnost bude Hospodinova . Přesní chlebové jedeni budou za dnů sedm , aniž spatříno bude u tebe co kvašeného , aniž se uhlédá u tebe kvas ve všech končinách tvých . A vypravovati budeš synu svému v ten den , řka : Proto , což mi učinil Hospodin , když jsem vycházel z Egypta . A budeť tobě to jako nějaké znamení na ruce tvé , a jako památka před očima tvýma , aby zákon Hospodinův byl v ústech tvých ; nebo v ruce silné vyvedl tě Hospodin z Egypta . Protož zachovávati budeš ustanovení toto v čas jistý , rok po roce . A když by tě uvedl Hospodin do země Kananejských , tak jakž přisáhl tobě a otcům tvým , a dal by ji tobě : Tedy všecko , což otvírá život , oddělíš Hospodinu , i každý plod hovada tvého otvírající život , což by koli bylo samců , Hospodinovo jest . Každé pak prvorozené osle vyplatíš hovádkem ; pakli bys nevyplatil , zlom jemu šíji ; každého také prvorozeného člověka mezi syny svými vyplatíš . A když by se tebe vzeptal syn tvůj potom , a řekl : Co jest to ? tedy povíš jemu : V ruce silné vyvedl nás Hospodin z Egypta , z domu služebnosti . Nebo když se byl zatvrdil Farao , a nechtěl nás propustiti , pobil Hospodin všecko prvorozené v zemi Egyptské , od prvorozeného z lidí , až do prvorozeného z hovad ; i tou příčinou já obětuji Hospodinu všecky samce otvírající život , ale všecko prvorozené z synů svých vyplacuji . Mějž to tedy jako znamení na ruce své , a jako náčelník mezi očima svýma , že v ruce silné vyvedl nás Hospodin z Egypta . Stalo se pak , když pustil Farao lid , že nevedl jich Bůh cestou země Filistinské , ačkoli bližší byla ; nebo řekl Bůh : Aby nepykal lid , když by uzřel , an válka nastává , a nevrátili se do Egypta . Ale obvedl Bůh lid cestou přes poušť , kteráž jest při moři Rudém . A vojensky zpořádaní vyšli synové Izraelští z země Egyptské . Vzal také Mojžíš kosti Jozefovy s sebou ; nebo byl přísahou zavázal syny Izraelské , řka : Jistotně navštíví vás Bůh , protož vyneste odsud kosti mé s sebou . Vytáhše tedy z Sochot , položili se v Etam při kraji pouště . Hospodin pak předcházel je ve dne v sloupu oblakovém , aby je vedl cestou , v noci pak v sloupu ohnivém , aby svítil jim , aby ve dne i v noci jíti mohli . Neodjal sloupu oblakového ve dne , ani ohnivého sloupu v noci od tváři toho lidu . Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi , řka : Mluv k synům Izraelským , ať navrátíce se , rozbijí stany před Fiarot , mezi Magdalem a mořem , proti Belsefon ; naproti němu rozbijete stany při moři . A dí Farao o synech Izraelských : Ssouženi jsou na zemi , sevřela je poušť . I zatvrdím srdce Faraonovo , a honiti je bude , a oslaven budu v Faraonovi a ve všem vojsku jeho ; a zvědí Egyptští , že já jsem Hospodin . I učinili tak . Povědíno pak bylo králi Egyptskému , že by lid utíkal . I obráceno jest srdce Faraonovo a služebníků jeho proti lidu , a řekli : Co jsme to učinili , že jsme propustili Izraele , aby nesloužil nám ? Protož zapřáhl do svého vozu , a lid svůj vzal s sebou . A vzal šest set vozů vybraných , i všecky vozy Egyptské , nad nimiž nade všemi byli hejtmané . I zatvrdil Hospodin srdce Faraona krále Egyptského , tak že honil syny Izraelské ; synové pak Izraelští vyšli v ruce vyvýšené . I honili je Egyptští , a postihli je , když se položili při moři , všickni vozové Faraonovi , a jezdci jeho i vojsko jeho podlé Fiarot , před Belsefon . A když se přiblížil Farao , pozdvihli synové Izraelští očí svých , a aj , Egyptští táhnou za nimi . I báli se velmi , a volali synové Izraelští k Hospodinu . A řekli Mojžíšovi : Zdali proto , že nebylo hrobů v Egyptě , vyvedl jsi nás , abychom zemřeli na poušti ? Co jsi nám to učinil , že jsi vyvedl nás z Egypta ? Zdali jsme toho nemluvili tobě ještě v Egyptě , řkouce : Nech nás , ať sloužíme Egyptským ? Nebo lépe bylo nám sloužiti Egyptským , než zemříti na poušti . I řekl Mojžíš lidu : Nebojte se , stůjte a vizte spasení Hospodinovo , kteréž vám způsobí dnes ; nebo Egyptských , kteréž jste viděli dnes , neuzříte nikdy více až na věky . Hospodin bojovati bude za vás , a vy mlčeti budete . I řekl Hospodin Mojžíšovi : Co voláš ke mně ? Mluv synům Izraelským , ať jdou předce . Ty pak zdvihni hůl svou , a vztáhni ruku svou na moře , a rozděl je ; a nechať jdou synové Izraelští prostředkem moře po suše . Jáť pak , aj , já zatvrdím srdce Egyptských , a vejdou za nimi ; i budu oslaven v Faraonovi , a ve všem vojsku jeho , v vozích jeho i v jezdcích jeho . A zvědí Egyptští , že já jsem Hospodin , když oslaven budu v Faraonovi , v vozích jeho a v jezdcích jeho . I bral se anděl Boží , kterýž byl prvé předcházel vojsko Izraelské , a šel z zadu za nimi ; nebo hnul se sloup oblakový , kterýž byl před nimi , a stál z zadu za nimi . A přišed mezi vojska Egyptských a vojska Izraelská , byl Egyptským oblakem a tmou , Izraelským pak osvěcoval noc , tak aby nepřiblížili se jedni k druhým přes celou noc . I vztáhl Mojžíš ruku svou na moře , a Hospodin rozdělil moře větrem východním prudce vějícím přes celou noc ; a učinil moře v suchost , když se rozstoupily vody . Tedy šli synové Izraelští prostředkem moře po suše , a vody jim byly jako zed po pravé i po levé straně . A honíce je Egyptští , vešli za nimi do prostřed moře , všecka jízda Faraonova , vozové i jízdní jeho . Stalo se pak v bdění jitřním , že pohleděl Hospodin na vojska Egyptských z sloupu ohně a oblaku , a zmátl vojsko Egyptské . A odjal kola vozů jejich , aby je těžce táhli . I řekli Egyptští : Utecme před Izraelem , nebo Hospodin bojuje za ně proti Egyptským . Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi : Vztáhni ruku svou na moře , ať se zase vrátí vody na Egyptské , na vozy jejich a na jezdce jejich . I vztáhl Mojžíš ruku svou na moře , a navrátilo se moře ráno k moci své , a Egyptští utíkali proti němu ; a vrazil Hospodin Egyptské do prostřed moře . A navrátivše se vody , zatopily vozy i jezdce se vším vojskem Faraonovým , což jich koli vešlo za nimi do moře , tak že nezůstal z nich ani jeden . Ale synové Izraelští šli po suchu prostředkem moře , a vody jim byly místo zdi po pravé i po levé straně . A tak vysvobodil Hospodin v ten den Izraele z ruky Egyptských ; a viděl Izrael Egyptské mrtvé na břehu mořském . Viděl také Izrael moc velikou , kterouž prokázal Hospodin na Egyptských . I bál se lid Hospodina , a věřili Hospodinu i Mojžíšovi , služebníku jeho . Tehdy zpíval Mojžíš a synové Izraelští píseň tuto Hospodinu , a řekli takto : Zpívati budu Hospodinu , neboť jest slavně zveleben ; koně i s jezdcem uvrhl do moře . Síla má a píseň jest Hospodin , nebo vysvobodil mne . Onť jest Bůh můj silný , protož stánek vzdělám jemu ; onť jest Bůh otce mého , protož vyvyšovati ho budu . Hospodin jest udatný bojovník , Hospodin jméno jeho . Vozy Faraonovy i vojsko jeho uvrhl do moře ; a nejpřednější hejtmané jeho ztopeni jsou v moři Rudém . Propasti přikryly je ; vpadli do hlubiny jako kámen . Pravice tvá , Hospodine , zvelebena jest v síle , pravice tvá , ó Hospodine , potřela nepřítele . A ve mnohé vyvýšenosti své podvrátil jsi povstávající proti tobě ; pustils hněv svůj , kterýžto sežral je jako strniště . A duchem chřípí tvých shromážděny jsou vody , stály tekuté vody jako hromada , ssedly se propasti u prostřed moře . Řekl nepřítel : Honiti budu , dohoním se , budu děliti loupeže , nasytí se jimi duše má , vytrhnu meč svůj , zahladí je ruka má . Povanul jsi větrem svým , i přikrylo je moře ; pohlceni jsou jako olovo v prudkých vodách . Kdo podobný tobě mezi silnými , ó Hospodine ? Kdo jest tak , jako ty , velebný v svatosti , hrozný v chvalách , činící divy ? Vztáhls pravici svou , i požřela je země . Zprovodíš v milosrdenství svém lid tento , kterýž jsi vykoupil ; laskavě povedeš jej v síle své k příbytku svatosti své . Uslyší lidé , bouřiti se budou ; bolest zachvátí obyvatele Filistinské . Tedy zkormoucena budou knížata Idumejská , silné Moábské podejme strach , rozplynou se všickni obyvatelé Kananejští . Připadne na ně strach a lekání , pro velikost ramene tvého ; mlčeti budou jako kámen , dokudž nepřejde lid tvůj , ó Hospodine , dokudž nepřejde lid ten , kteréhožs sobě dobyl . Uvedeš je , a štípíš je na hoře dědictví svého , na místě , kteréž jsi k příbytku svému připravil , Hospodine , v svatyni , kterouž utvrdí ruce tvé , Pane . Hospodin kralovati bude na věky věků . Nebo vešli koni Faraonovi s vozy jeho i s jezdci jeho do moře , a obrátil na ně Hospodin vody mořské , synové pak Izraelští šli po suše u prostřed moře . I vzala Maria prorokyně , sestra Aronova , buben v ruku svou , a vyšly za ní všecky ženy s bubny a s píšťalami . I odpovídala jim Maria : Zpívejte Hospodinu , poněvadž slavně zveleben jest ; koně i s jezdcem uvrhl do moře . Hnul pak Mojžíš lidem Izraelským od moře Rudého , a táhli na poušť Sur . I šli tři dni po poušti , a nenalezli vod . A přišedše do Marah , nemohli píti vod z Marah , nebo byly hořké ; protož nazváno jest jméno jeho Marah . Z té příčiny reptal lid na Mojžíše , řka : Co budeme píti ? I volal k Hospodinu , a ukázal mu Hospodin dřevo , kteréž jakž uvrhl do vod , učiněny jsou sladké vody . Tu vydal jemu práva a soudy , a tu ho zkusil . A řekl : Jestliže skutečně poslouchati budeš hlasu Hospodina Boha svého , a činiti budeš , což spravedlivého jest před očima jeho , a nakloníš uší k přikázaním jeho , a ostříhati budeš všech ustavení jeho : žádné nemoci , kterouž jsem dopustil na Egypt , nedopustím na tebe ; nebo já jsem Hospodin , kterýž tě uzdravuji . I přišli do Elim , kdež bylo dvanácte studnic vod a sedmdesáte palm ; i rozbili tu stany při vodách . Když se pak hnuli z Elim , přišlo všecko množství synů Izraelských na poušť Sin , kteráž jest mezi Elim a Sinai , v patnáctý den druhého měsíce po vyjití z země Egyptské . I reptalo všecko shromáždění synů Izraelských proti Mojžíšovi a proti Aronovi na poušti . A mluvili jim synové Izraelští : Ó bychom byli zemřeli od ruky Hospodinovy v zemi Egyptské , když jsme sedávali nad hrnci masa , když jsme se najídali chleba do sytosti ! A teď vyvedli jste nás na tuto poušť , abyste zmořili všecko shromáždění toto hladem . I řekl Hospodin Mojžíšovi : Aj , já dám vám chleba s nebe jako déšť , a vycházeti bude lid a sbírati , což by postačilo na každý den , abych ho zkusil , bude-li choditi v zákoně mém , či nebude . V den pak šestý přistrojí sobě to , co přinesou ; a bude toho dvakrát více , než toho , což sbírati mají na každý den . Tedy mluvil Mojžíš a Aron všechněm synům Izraelským : U večer poznáte , že Hospodin vyvedl vás z země Egyptské . A ráno uzříte slávu Hospodinovu ; neboť jest slyšel reptání vaše proti Hospodinu . My zajisté co jsme , že repcete proti nám ? Mluvil dále Mojžíš : Z toho , pravím , poznáte , když vám dá Hospodin u večer masa , abyste se najedli , a chleba ráno do sytosti , poněvadž slyšel Hospodin reptání vaše , jimiž jste na něj reptali . Nebo my co jsme ? Ne proti námť jsou reptání vaše , ale proti Hospodinu . I řekl Mojžíš Aronovi : Mluv ke všemu shromáždění synů Izraelských : Přistuptež před oblíčej Hospodinův ; neboť jest slyšel reptání vaše . Stalo se pak , když mluvil Aron ke všemu shromáždění synů Izraelských , že se obrátili tváří k poušti , a aj , sláva Hospodinova ukázala se v oblaku . ( A již byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Slyšelť jsem reptání synů Izraelských . Mluviž jim a pověz : K večerou jísti budete maso , a ráno chlebem nasyceni budete , abyste poznali , že já jsem Hospodin Bůh váš . ) Tedy stalo se u večer , že přiletěly křepelky a přikryly tábor ; ráno pak spadla rosa okolo táboru . A když přestalo padání rosy , aj , ukázalo se po vrchu pouště drobného cosi a okrouhlého , drobného jako jíní na zemi . Což vidouce synové Izraelští , řekli jeden druhému : Man jest toto . Nebo nevěděli , co by bylo . Tedy řekl jim Mojžíš : To jest ten chléb , kterýž vám dal Hospodin ku pokrmu . To jest , o čemž přikázal Hospodin : Nasbírejte sobě toho každý k svému pokrmu ; gomer na jednoho člověka vedlé počtu osob vašich , každý na ty , kteříž jsou v stanu jeho , vezmete . I učinili tak synové Izraelští , a nasbírali jiní více , jiní méně . Potom měřili na gomer . A nezbylo tomu , kdo nasbíral mnoho , a ten , kdo nasbíral málo , neměl nedostatku ; ale každý , což mohl snísti , nasbíral . I řekl jim Mojžíš : Žádný ať nic z toho nepozůstavuje k jitru . Ale neuposlechli Mojžíše . Nebo někteří zanechali díl z toho až do jitra ; i zčervivělo a zsmradilo se . Pročež rozhněval se na ně Mojžíš . Tak tedy sbírali to každého jitra , každý což snísti mohl . A když horké bylo slunce , tedy se ta manna rozpouštěla . Když pak bylo v den šestý , nasbírali toho chleba dvojnásobně , po dvou gomer na každého ; protož přišla všecka knížata toho shromáždění , a pověděli Mojžíšovi . Kterýžto řekl jim : Toť jest , což mluvil Hospodin : Odpočinutí soboty svaté Hospodinu bude zítra . Což byste měli péci , pecte , a což byste vařiti měli , vařte dnes ; což pak koli zbude , nechte sobě a schovejte to k jitru . Protož schovali to do rána , jakž přikázal Mojžíš ; a nezsmradilo se , ani v něm červů nebylo . I řekl Mojžíš : Jeztež to dnes , poněvadž sobota jest dnes Hospodinu ; dnes toho nenaleznete na poli . Po šest dní budete to sbírávati , den pak sedmý sobota jest ; nebude bývati manny v ní . Stalo se pak dne sedmého , že vyšli někteří z lidu sbírat , a nenašli . Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi : I dokudž zpěčovati se budete přikázaní mých ostříhati a zákonů mých ? Viztež , žeť Hospodin vám dal sobotu , a proto on vám dává v den šestý chleba na dva dni . Zůstaňte každý v svém , aniž kdo vycházej z místa svého v den sedmý . I odpočinul lid v den sedmý . Nazval pak lid Izraelský jméno toho chleba man ; kterýž byl jako símě koliandrové , a bílý , a chut jeho jako koláče s medem . Řekl také Mojžíš : Toť jest , což přikázal Hospodin : Naplň gomer tou mannou , aby chována byla na budoucí věky vaše , aby viděli pokrm , kterýž jsem vám dával jísti na poušti , když jsem vás vyvedl z země Egyptské . I řekl Mojžíš Aronovi : Vezmi jedno věderce , a vsyp do něho plné gomer manny ; a nech jí před tváří Hospodinovou , aby chována byla na budoucí věky vaše . A protož jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi , nechal jí Aron před svědectvím , aby tu chována byla . Jedli pak synové Izraelští mannu za čtyřidceti let , dokudž nevešli do země , v níž bydliti měli ; mannu jedli , dokudž nepřišli k končinám země Kananejské . Gomer pak jest desátý díl efi . Tedy když se odebralo všecko shromáždění synů Izraelských z pouště Sin , po stanovištích svých vedlé rozkazu Hospodinova , položili se v Rafidim , kdež nebylo vod , kteréž by lid píti mohl . Protož domlouval se lid na Mojžíše , pravě : Dejte nám vody , abychom pili . Jimž odpověděl Mojžíš : Proč se na mne domlouváte ? Proč pokoušíte Hospodina ? I žíznil tu lid pro nedostatek vod , a reptal na Mojžíše a mluvil : Proč jsi vyvedl nás z Egypta , abys mne s syny i dobytky mými žízní zmořil ? Tedy volal Mojžíš k Hospodinu , řka : Což mám činiti s tím lidem ? Však již tudíž ukamenují mne . I řekl Hospodin Mojžíšovi : Jdiž před lidem , pojma s sebou některé z starších Izraelských ; hůl také svou kterouž jsi udeřil v vodu , vezmi do ruky své a jdi . Aj , já státi budu před tebou tam na skále , na Orébě ; i udeříš v skálu , a vyjdou z ní vody , kteréž bude píti lid . I učinil tak Mojžíš před očima starších Izraelských . A dal jméno místu tomu Massah a Meribah , pro reptání synů Izraelských , a že pokoušeli Hospodina , řkouce : Jest-li Hospodin u prostřed nás , či není ? Přitáhl pak Amalech , a bojoval s Izraelem v Rafidim . I řekl Mojžíš k Jozue : Vybeř nám některé muže , a vytáhna , bojuj s Amalechem ; já zítra státi budu na vrchu hory , a hůl Boží v ruce své míti budu . Tedy Jozue udělal tak , jakž mu poručil Mojžíš , a bojoval s Amalechem ; Mojžíš pak , Aron a Hur vstoupili na vrch hory . A dokudž Mojžíš vzhůru držel ruce své , vítězil Izrael ; ale jakž opouštěl ruku svou , přemáhal Amalech . Ale že ruce Mojžíšovy byly obtíženy , protož vzavše kámen , podložili pod něho , a on sedl na něm ; Aron pak a Hur podpírali ruce jeho , jeden z jedné , druhý z druhé strany . I byly obě ruce jeho vztažené až do západu slunce . A tak porazil Jozue Amalecha i lid jeho mečem . Mluvil potom Hospodin k Mojžíšovi : Vpiš to do knih na památku , a pilně to vkládej v uši Jozue , že do konce vyhladím památku Amalechovu všudy pod nebem . Tedy vzdělal Mojžíš oltář a nazval jméno jeho : Hospodin korouhev má . Nebo řekl : Tak má jmenován býti , proto že ruka nad trůnem Hospodinovým osvědčuje boj Hospodinův proti Amalechovi od národu až do národu . Uslyšel pak Jetro , kníže Madianské , test Mojžíšův , o všech věcech , kteréž učinil Bůh Mojžíšovi a Izraelovi , lidu svému , že vyvedl Hospodin Izraele z Egypta . A vzal Jetro , test Mojžíšův , Zeforu manželku Mojžíšovu , kterouž byl odeslal , A dva syny její , z nichž jméno jednoho Gerson ; nebo řekl : Příchozí jsem byl v zemi cizí ; Jméno pak druhého Eliezer ; nebo řekl : Bůh otce mého spomocník můj byl , a vytrhl mne od meče Faraonova . I přišel Jetro , test Mojžíšův , s syny jeho i s ženou jeho k Mojžíšovi na poušť , kdež se byl položil při hoře Boží . A vzkázal Mojžíšovi : Já , test tvůj Jetro , jdu k tobě , i žena tvá a oba synové její s ní . I vyšel Mojžíš proti testi svému , a pokloniv se , políbil ho . I ptal se jeden druhého , jak se má ; potom vešli do stanu . A vypravoval Mojžíš testi svému všecko , což učinil Hospodin Faraonovi a Egyptským pro Izraele , a o všech nevolech , kteréž přicházely na ně na cestě , a jak je vysvobodil Hospodin . I radoval se Jetro ze všeho dobrého , což učinil Hospodin Izraelovi , a že vytrhl jej z ruky Egyptských . A řekl Jetro : Požehnaný Hospodin , kterýž vytrhl vás z ruky Egyptských a z ruky Faraonovy , kterýž vytrhl ten lid z poroby Egyptské . Nyní jsem poznal , že větší jest Hospodin nade všecky bohy ; nebo touž věcí , kterouž se vyvyšovali , on je převýšil . A vzal Jetro , test Mojžíšův , zápal a oběti , kteréž obětoval Bohu . Potom přišel Aron a všickni starší Izraelští , aby jedli chléb s tchánem Mojžíšovým před Bohem . Nazejtří pak posadil se Mojžíš , aby soudil lid ; a stál lid před Mojžíšem od jitra až do večera . Vida pak test Mojžíšův všecku práci jeho při lidu , řekl : Co jest to , což děláš s lidem ? Proč ty sám sedíš , a všecken lid stojí před tebou od jitra až do večera ? Odpověděl Mojžíš tchánu svému : Přichází ke mně lid raditi se s Bohem . Když mají o nějakou věc činiti , přicházejí ke mně , a soud činím mezi stranami , a oznamuji rady Boží a ustanovení jeho . I řekl jemu test Mojžíšův : Nedobře děláš . Tudíž tak ustaneš i ty i lid , kterýž s tebou jest . Nad možnost tvou těžká jest tato věc , nebudeš jí moci sám dosti učiniti . Protož nyní uposlechni řeči mé ; poradím tobě , a bude Bůh s tebou . Stůj ty za lid před Bohem , a donášej věci nesnadné k Bohu . A vysvětluj jim řády a zákony , a oznamuj jim cestu , po níž by šli , a co by dělati měli . Vyhledej také ze všeho lidu muže statečné , bohabojné , muže pravdomluvné , kteříž v nenávisti mají lakomství , a ustanov z nich knížata nad tisíci , setníky , padesátníky a desátníky . Oni ať soudí lid každého času . Což bude většího , vznesou na tebe , a menší pře sami nechť soudí ; a tak lehčeji bude tobě , když jiní ponesou břímě s tebou . Jestliže to učiníš a rozkážeť Bůh , budeš moci trvati ; také i všecken lid tento navracovati se bude k místům svým pokojně . Tedy uposlechl Mojžíš řeči tchána svého , a učinil všecko , což on řekl . A vybral Mojžíš muže statečné ze všeho Izraele , a ustanovil je hejtmany nad lidem , knížata nad tisíci , setníky , padesátníky a desátníky , Kteříž soudili lid každého času . Nesnadnější věci vznášeli na Mojžíše , všecky pak menší pře sami soudili . Potom propustil Mojžíš tchána svého ; i odšel do země své . Měsíce třetího po vyjití synů Izraelských z země Egyptské , v ten den přišli na poušť Sinai . Nebo hnuvše se z Rafidim , přišli až na poušť Sinai a položili se na té poušti ; a tu rozbili Izraelští stany naproti hoře . Mojžíš pak vstoupil k Bohu . A mluvil hlasem k němu Hospodin s té hory , řka : Takto díš domu Jákobovu , a oznámíš synům Izraelským : Sami jste viděli , co jsem učinil Egyptským , a jak jsem vás nesl na křídlách orličích , a přivedl jsem vás k sobě . Protož nyní , jestliže skutečně poslouchati budete hlasu mého , a ostříhati smlouvy mé , budete mi lid zvláštní mimo všecky lidi , ačkoli má jest všecka země . A vy budete mi království kněžské a národ svatý . Tať jsou slova , kteráž mluviti budeš synům Izraelským . Protož přišel Mojžíš a svolav starší lidu , předložil jim všecka slova ta , kteráž mu přikázal Hospodin . Odpověděl pak všecken lid společně , a řekl : Cožkoli mluvil Hospodin , budeme činiti . A oznámil zas Mojžíš Hospodinu slova lidu . I řekl Hospodin Mojžíšovi : Aj , já půjdu k tobě v hustém oblaku , aby slyšel lid , když mluviti budu s tebou , ano také , aby tobě věřil na věky . Nebo byl oznámil Mojžíš Hospodinu slova lidu . Řekl dále Hospodin Mojžíšovi : Jdi k lidu , a posvěť jich dnes a zítra ; a nechť svá roucha zeperou . A ať jsou hotovi ke dni třetímu , nebo v den třetí sstoupí Hospodin před očima všeho lidu na horu Sinai . Uložíš pak lidu meze všudy vůkol a povíš : Varujte se , abyste nevstupovali na horu , ani nedotýkali se krajů jejích . Kdož by se koli dotkl hory , smrtí umře . Nedotkneť se ho ruka , ale ukamenován neb zastřelen bude ; buď že by hovado bylo , buď člověk , nebudeť živ . Když se zdlouha troubiti bude , teprv oni vstoupí na horu . Sstoupiv tedy Mojžíš s hůry k lidu , posvětil ho ; a oni zeprali roucha svá . I mluvil k lidu : Buďtež hotovi ke dni třetímu ; nepřistupujte k manželkám svým . I stalo se dne třetího , když bylo ráno , že bylo hřímání s blýskáním a oblak hustý na té hoře , zvuk také trouby velmi tuhý , až se zhrozil všecken lid , kterýž byl v ležení . Tedy Mojžíš vyvedl lid z ležení vstříc Bohu ; a lid stál dole pod horou . Hora pak Sinai všecka se kouřila , proto že sstoupil na ni Hospodin v ohni , a vystupoval dým její jako dým z vápenice , a třásla se všecka hora velmi hrubě . Zvuk také trouby více se rozmáhal , a silil se náramně . Mojžíš mluvil , a Bůh mu odpovídal hlasem . Sstoupil pak Hospodin na horu Sinai , na vrch hory ; a když povolal Hospodin Mojžíše na vrch hory , vstoupil Mojžíš . I řekl Hospodin Mojžíšovi : Sstup , osvědč lidu , ať se nevytrhují k Hospodinu , chtějíce ho viděti , aby nepadlo jich množství ; Nýbrž ani sami kněží , kteříž , majíce přistupovati k Hospodinu , posvěcují se , aby se neobořil na ně Hospodin . Mojžíš pak řekl Hospodinu : Nebudeť moci lid vstoupiti na horu Sinai , poněvadž jsi ty osvědčil nám , řka : Obmez horu a posvěť ji . I řekl jemu Hospodin : Jdi , sstup , a potom vstup ty a Aron s tebou . Kněží pak a lid ať se nepokoušejí vstoupiti k Hospodinu , aby se na ně neobořil . I sešel Mojžíš k lidu , a to jim oznámil . I mluvil Bůh všecka slova tato , řka : Já jsem Hospodin Bůh tvůj , kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské , z domu služby . Nebudeš míti bohů jiných přede mnou . Neučiníš sobě rytiny , ani jakého podobenství těch věcí , kteréž jsou na nebi svrchu , ani těch , kteréž na zemi dole , ani těch , kteréž u vodách pod zemí . Nebudeš se jim klaněti , ani jich ctíti . Nebo já jsem Hospodin Bůh tvůj , Bůh silný , horlivý , navštěvující nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch , kteříž nenávidí mne , A činící milosrdenství nad tisíci těmi , kteříž mne milují , a ostříhají přikázaní mých . Nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo ; neboť nenechá bez pomsty Hospodin toho , kdož by bral jméno jeho nadarmo . Pomni na den sobotní , abys jej světil . Šest dní pracovati budeš , a dělati všeliké dílo své ; Ale dne sedmého odpočinutí jest Hospodina Boha tvého . Nebudeš dělati žádného díla , ty i syn tvůj i dcera tvá , služebník tvůj i děvka tvá , hovado tvé i příchozí , kterýž jest v branách tvých . Nebo v šesti dnech učinil Hospodin nebe a zemi , moře a všecko , což v nich jest , a odpočinul dne sedmého ; protož požehnal Hospodin dne sobotního , a posvětil ho . Cti otce svého i matku svou , ať se prodlejí dnové tvoji na zemi , kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě . Nezabiješ . Nesesmilníš . Nepokradeš . Nepromluvíš proti bližnímu svému křivého svědectví . Nepožádáš domu bližního svého , aniž požádáš manželky bližního svého , ani služebníka jeho , ani děvky jeho , ani vola jeho , ani osla jeho , ani cožkoli jest bližního tvého . Veškeren pak lid viděl hřímání to a blýskání , a zvuk trouby , a horu kouřící se . To když viděl lid , pohnuli se a stáli zdaleka . A řekli Mojžíšovi : Mluv ty s námi , a poslouchati budeme ; a nechť nemluví s námi Bůh , abychom nezemřeli . Odpověděl Mojžíš lidu : Nebojte se ; nebo pro zkušení vás sám Bůh přišel , aby bázeň jeho byla mezi vámi , abyste nehřešili . Tedy stál lid zdaleka ; Mojžíš pak přistoupil k mrákotě , kdež byl Bůh . I řekl Hospodin Mojžíšovi : Tak povíš synům Izraelským : Vy jste sami viděli , že s nebe mluvil jsem s vámi . Protož nevyzdvihujte ničehož ku poctě se mnou ; bohů stříbrných a bohů zlatých neučiníte sobě . Oltář z země uděláš mi a obětovati budeš na něm zápaly své , a pokojné oběti své , ovce své a voly své . Na kterémkoli místě rozkáži slaviti památku jména svého , přijdu k tobě a požehnám tobě . Jestliže mi pak vzděláš oltář kamenný , nedělej ho z kamene tesaného ; nebo jestliže pozdvihneš železa na něj , poškvrníš ho . Aniž po stupních vstupovati budeš k oltáři mému , aby hanba tvá u něho odkryta nebyla . Tito jsou pak soudové , kteréž jim předložíš : Jestliže koupíš k službě Žida , šest let sloužiti bude , a sedmého odejde svobodný darmo . Přišel-li by sám toliko , sám také odejde ; pakli měl ženu , vyjde s ním i žena jeho . Jestliže pán jeho dá mu ženu , a ona zrodí jemu syny neb dcery : žena ta i děti její budou pána jeho , on pak sám toliko odejde . Pakli by řekl služebník : Miluji pána svého , manželku svou a syny své , nevyjdu svobodný : Tedy postaví ho pán jeho před soudci , a přivede ho ke dveřím neb k veřeji , a probodne pán jeho ucho jemu špicí ; i zůstaneť služebníkem jeho na věky . Když by pak prodal někdo dceru svou , aby byla děvkou , nevyjdeť tak , jako vycházejí služebníci . Nelíbila-li by se pánu svému , kterýž jí sobě ještě nezasnoubil , dopustí ji vyplatiti . Lidu cizímu nebude míti práva prodati ji , poněvadž zhřešil proti ní . Pakli by synu svému ji zasnoubil , učiníť jí tak , jakž obyčej jest činiti dcerám . A dal-li by mu jinou , z stravy její , oděvu jejího , a přívětivosti manželské nic této neujme . Neudělal-li by nic z toho trojího , vyjde darmo bez stříbra . Kdo by ubil člověka , až by od toho umřel , smrtí umře . Když by pak neukládal o bezživotí jeho , než Bůh dal by jej v ruce jeho : tedy uložím tobě místo , do něhož by takový mohl uteci . Pakli by kdo tak pyšně sobě počínal proti bližnímu svému , že by ho lstivě zabil , i od oltáře mého odtrhneš jej , aby umřel . Kdo by otce svého neb matku svou bil , smrtí ať umře . Kdo by pak , ukradna někoho , prodal jej , a nalezen by byl v ruce jeho , smrtí ať umře . I ten , kdož by zlořečil otci svému neb mateři své , smrtí ať umře . Když by se svadili muži , a urazil by který bližního svého kamenem neb pěstí , a ten by neumřel , než složil se na lůži ; A potom by povstal a chodil vně o holi své : již nebude vinen ten , kdož urazil ; toliko co zatím obmeškal , to jemu nahradí , a na vyhojení jeho naloží . Když by pak ubil kdo služebníka svého neb děvku svou kyjem , tak že by umřel mu v ruce jeho : pomstou pomštěno bude nad takovým . A však jestliže by den neb dva přečkal , neponese pomsty , nebo jej zaplatil . Když by se svadili muži , a urazili ženu těhotnou , tak že by vyšel z ní plod její , však by se zhouba nestala : pokutován bude , jakž by uložil naň muž té ženy , a dá vedlé uznání soudců . Pakliť by smrt přišla , tedy dáš život za život , Oko za oko , zub za zub , ruku za ruku , nohu za nohu , Spáleninu za spáleninu , ránu za ránu , modřinu za modřinu . Jestliže by kdo urazil služebníka svého v oko , aneb děvku svou v oko , tak že by jej o ně připravil : svobodného jej propustí za oko jeho . Pakli by zub služebníku svému neb zub děvce své vyrazil , svobodného jej propustí za zub jeho . Jestliže by vůl utrkl muže neb ženu , tak že by umřel člověk : ukamenován bude ten vůl , aniž jedeno bude maso jeho , však pán vola toho bez viny bude . Než byl-liť by vůl trkavý prvé , a bylo by to osvědčeno pánu jeho , on pak nezavřel by ho , a v tom zabil by muže neb ženu : vůl ten ukamenován bude , a pán jeho také umře . Pakliť mu bude uloženo , aby se vyplatil : tedy dá výplatu za život svůj , jakážkoli na něj uložena bude . Buď že by syna utrkl , buď dceru , podlé soudu toho stane se jemu . Jestliže by služebníka vůl ztrkal neb děvku , třidceti lotů stříbra dá pánu jeho , a vůl ten bude ukamenován . Kdyby kdo odhradil studnici , a neb vykopal někdo studnici , a zase jí nepřikryl , a vpadl by tam vůl neb osel : Pán té studnice nahradí to , a peníze položí pánu jeho , a což se zabilo , to sobě míti bude . A ustrčil-li by vůl něčí vola sousedova , že byl umřel : tedy prodadí vola toho živého , a podělí se penězi jeho ; i s zabitým volem také se rozdělí . Pakli vědíno bylo , že vůl byl trkavý prvé , a nezavřel ho pán jeho : bez výmluvy ať dá vola za vola , a zabitý ať mu zůstane . Jestliže by kdo ukradl vola aneb dobytče , a zabil by je neb prodal : pět volů navrátí za toho vola , a čtvero dobytčat za to dobytče . ( Jestliže by zloděj zastižen byl při podkopávání a ubit jsa , umřel by : ten , kdo ho ranil , nebude vinen smrtí . Pakli by to ve dne učinil , smrtí vinen bude . ) Bez prodlévání ať navrátí ; pakli nemá co , prodán bude pro zlodějství své . Jestliže nalezena bude v rukou jeho krádež , buď vůl , neb osel , buď dobytče ještě živé , dvénásobně navrátí . Jestliže by kdo spásl pole neb vinici , a vpustil hovado své , aby se páslo na cizím poli : což nejlepšího má na poli svém neb vinici své , tím tu škodu nahradí . Vyšel-li by oheň , a chytilo by se trní , a shořel by stoh neb stojaté obilí neb pole : nahradí ten , kdož zapálil , to , což shořelo . Kdyby někdo dal schovati bližnímu svému peníze neb nádoby , a bylo by ukradeno z domu muže toho , jestliže nalezen bude zloděj , dvojnásobně navrátí . Pakli nebude zloděj nalezen , tedy postaven bude pán domu toho před soudce , a přisáhne , že nevztáhl ruky své na věc bližního svého . O všelijakou věc , o niž by byla nesnáz , buď o vola neb osla , dobytče neb roucho , pro všelikou věc ztracenou , když by kdo pravil , že to jest : před soudce přijde pře obou dvou ; ten , kohož oni vinného usoudí , dvojnásobně navrátí bližnímu svému . Jestliže by kdo dal bližnímu svému k chování osla neb vola , neb dobytče a jakékoli hovado , a umřelo by neb ochromělo , neb zajato bylo , že žádný neviděl : Přísaha Hospodinova vkročí mezi oba , že nevztáhl ruky své k věci bližního svého ; a přijme jej v tom pán věci té , a onen nebude povinen navraceti . Pakli by krádeží vzato bylo od něho , navrátiti zase má pánu jeho . Pakli by udáveno bylo , postaví svědka a nebude povinen upláceti toho , což udáveno jest . Kdyby pak někdo vypůjčil něčeho od bližního svého , a ochromělo by aneb umřelo v nepřítomnosti pána jeho , bez výmluvy navrátí zase . Pakli by pán jeho byl s ním , není povinen platiti , poněvadž bylo za peníze najaté , a přišlo za mzdu svou . Jestliže by kdo namluvil pannu , kteráž není zasnoubena , a spal by s ní : dáť jí věno , a vezme ji sobě za manželku . Pakli by otec její nikoli nechtěl jí dáti jemu , odváží stříbra podlé obyčeje věna panenského . Čarodějnici nedáš živu býti . Kdo by koli scházel se s hovadem , smrtí ať umře . Kdo by obětoval bohům , kromě samému Hospodinu , jako proklatý vyhlazen bude . Příchozímu neučiníš křivdy , aniž utiskneš ho ; nebo příchozí byli jste v zemi Egyptské . Žádné vdovy neb sirotka trápiti nebudete . Pakli bez lítosti trápiti je budete , a oni by volali ke mně , vězte , že vyslyším křik jejich . A rozhněvá se prchlivost má , i zbiji vás mečem ; a budou ženy vaše vdovy a děti vaši sirotci . Půjčíš-li peněz lidu mému chudému , kterýž jest s tebou : nebudeš jemu jako lichevník , aniž ho lichvou obtížíš . Pakli v základu vezmeš roucho bližního svého , do západu slunce jemu je navrátíš . Nebo ten jediný má oděv , to jest roucho , jímž přikrývá tělo své , a na němž spí . Když bude volati ke mně , tedy uslyším , nebo jsem milosrdný . Soudcům nebudeš utrhati , a knížeti lidu svého zlořečiti nebudeš . Z hojnosti obilí , a tekutých věcí svých neobmeškáš prvotin obětovati . Prvorozeného z synů svých mně dáš . Tak učiníš s volem svým a s dobytkem svým : Sedm dní bude s matkou svou , dne pak osmého mně je dáš . Lid svatý budete mi , a nebudete jísti masa z udáveného na poli ; psu je vržete . Nebudeš vynášeti pověsti lživé . Neklaď s bezbožným ruky své , abys měl býti s ním svědek nepravý . Nepostoupíš po množství ke zlému , a nebudeš se přimlouvati k rozepři , tak abys se uchýlil po větším počtu k převrácení soudu . Ani chudého šanovati nebudeš v při jeho . Trefil-li bys na vola nepřítele svého neb osla jeho , an bloudí , obrátíš a dovedeš ho k němu . Uzřel-li bys an osel toho , jenž tě má v nenávisti , leží pod břemenem svým , zdaž se zdržíš , abys mu neměl pomoci ? Nýbrž opravdově pomůžeš jemu , spolu s tím , kdož tě v nenávisti má . Nepřevrátíš soudu chudého svého v jeho při . Od slova lživého vzdálíš se . Nevinného a spravedlivého nezabiješ , nebo já neospravedlním bezbožného . Aniž bráti budeš darů , nebo dar oslepuje i prozřetelné , a převrací slova spravedlivých . Příchozího nebudeš ssužovati ; nebo sami znáte , jaký jest život příchozích , poněvadž pohostinu jste byli v zemi Egyptské . Po šest let osívati budeš zemi svou , a shromažďovati úrodu její ; Sedmého pak léta ponecháš jí , ať odpočine , aby jedli chudí lidu tvého . Co pak zůstane po nich , pojí zvěř polní . Tak uděláš s vinicí svou i s olivovím svým . Šest dní budeš dělati díla svá , dne pak sedmého přestaneš , aby odpočinul vůl tvůj i osel tvůj , a oddechl syn děvky tvé i příchozí . Ve všech těch věcech , kteréž mluvil jsem vám , ostříhati se budete . Jména bohů cizích ani připomínati nebudete , aniž bude slyšáno z úst tvých . Třikrát slaviti mi budeš svátek na každý rok . Slavnosti přesnic ostříhati budeš . Sedm dní jísti budeš chleby přesné , jakž jsem přikázal tobě , v čas vyměřený měsíce Abib ; nebo v ten vyšel jsi z Egypta . Aniž se ukážete přede mnou prázdní . A držeti budeš slavnost žně , když mi obětovati budeš prvotiny prací svých z toho , což jsi vsel na poli . Slavnost také sklizení držeti budeš při vyjití roku , když sklidíš práce své z pole . Třikrát v roce ukáže se každý z tvých pohlaví mužského před tváří Panovníka Hospodina . Nebudeš obětovati krve z oběti mé , dokavadž u tebe kvas jest , aniž zůstane tuk slavnosti mé do jitra . Prvotiny prvních úrod země své přinášeti budeš do domu Hospodina Boha svého . Nebudeš vařiti kozelce v mléku mateře jeho . Aj , já pošli anděla před tebou , aby ostříhal tebe na cestě , a přivedl tě na místo , kteréž jsem připravil . Šetrně se měj před ním , a poslouchej hlasu jeho . Nepopouzej ho , neboť nepromine přestoupení vašeho , poněvadž jméno mé jest u prostřed něho . Nebo budeš-li věrně poslouchati hlasu jeho , a činiti , cožť bych koli řekl : tedy nepřítelem budu nepřátel tvých , a trápiti budu ty , jenž tebe trápí . Nebo půjde anděl můj před tebou , a uvede tě do země Amorejského a Hetejského , Ferezejského a Kananejského , Hevejského a Jebuzejského , kteréž vyhladím . Nebudeš se klaněti bohům jejich , ani jim sloužiti , aniž dělati budeš tak , jako oni dělají ; ale z gruntu vyvrátíš je , a obrazy jejich na kusy stroskoceš . Sloužiti pak budete Hospodinu Bohu svému , a požehnáť chlebu tvému i vodám tvým ; a odejmu nemoc z prostředku tvého . Nebudeť , která by potratila , ani neplodná v zemi tvé ; počet dnů tvých doplním . Strach svůj pustím před tebou , a předěsím všeliký lid , proti kterémuž vyjdeš , a způsobím to , aby všickni nepřátelé tvoji utíkali před tebou . Pošli i sršně před tebou , aby vyhnali Hevea , a Kananea a Hetea před tváří tvou . Nevyženu ho od tváři tvé v jednom roce , aby se země neobrátila v poušť , a nerozmnožily se proti tobě šelmy divoké . Pomalu vyháněti jej budu od tváři tvé , až bys ty se rozplodil , a dědičně mohl ujíti zemi . Položím pak meze tvé od moře Rudého až k moři Filistinskému , a od pouště až k řece ; nebo v ruce vaše dám obyvatele země , a vyženeš je od tváři své . Neučiníš s nimi a bohy jejich smlouvy . Nebudou bydliti v zemi tvé , aby nepřipravili tě k hříchu proti mně , když bys ctil bohy jejich ; nebo by to bylo tobě osídlem . Mojžíšovi pak řekl : Vstup k Hospodinu ty a Aron , Nádab a Abiu , a sedmdesáte z starších Izraelských , a klaněti se budete zdaleka . Sám pak toliko Mojžíš vstoupí k Hospodinu , ale oni se nepřiblíží ; aniž lid vstoupí s ním . Tedy přišel Mojžíš , a vypravoval lidu všecka slova Hospodinova a všecky soudy . I odpověděl všecken lid jedním hlasem , a řekli : Všecka slova , kteráž mluvil Hospodin , učiníme . Napsal pak Mojžíš všecka slova Hospodinova , a vstav ráno , vzdělal oltář pod horou , a dvanácte sloupů podlé počtu dvanáctera pokolení Izraelského . A poslal mládence z synů Izraelských , kteříž obětovali zápaly ; a obětovali oběti pokojné Hospodinu , totiž voly . I vzav Mojžíš polovici krve , vlil do medenic , a polovici druhou vylil na oltář . Vzav také knihu smlouvy , četl v uších lidu . Kteříž řekli : Cožkoli mluvil Hospodin , činiti a poslouchati budeme . Vzal také Mojžíš krev a pokropil lidu a řekl : Aj , krev smlouvy , kterouž učinil s vámi Hospodin při všech těchto věcech . Potom vstoupili Mojžíš a Aron , Nádab a Abiu a sedmdesáte z starších Izraelských , A viděli Boha Izraelského . A pod nohami jeho bylo jako dílo z kamene zafirového , a jako nebe , když jest jasné . Na knížata pak synů Izraelských nevztáhl ruky své , ačkoli viděli Boha , a potom jedli i pili . I řekl Hospodin Mojžíšovi : Vstup ke mně na horu a buď tam ; a dám tobě tabule kamenné , zákon i přikázaní , kteráž jsem napsal , abys je učil . Tedy vstal Mojžíš a Jozue služebník jeho ; i vstoupil Mojžíš na horu Boží . Starším pak řekl : Zůstaňte tuto , dokudž se nenavrátíme k vám . A teď Aron a Hur jsou s vámi , kdož by měl rozepři , k nim ať jde . Tedy vstoupil Mojžíš na horu , a přikryl oblak horu . I přebývala sláva Hospodinova na hoře Sinai , a přikryl ji oblak za šest dní ; a dne sedmého zavolal na Mojžíše z prostřed oblaku . A tvárnost slávy Hospodinovy byla jako spalující oheň na vrchu hory , před očima synů Izraelských . I všel Mojžíš do prostřed oblaku a vstoupil na horu . A byl Mojžíš na hoře čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Mluv k synům Izraelským , ať mi vybírají obět vzhůru pozdvižení . Od každého člověka , kterýž by ji z srdce dobrovolně dal , přijměte takovou obět mou . Tatoť pak jest obět pozdvižení , kterouž budete bráti od nich : Zlato , a stříbro , a měď , Postavec modrý , šarlat , a červec dvakrát barvený , bílé hedbáví a srsti kozí ; Též kůže skopcové na červeno barvené , a kůže jezevčí , a dříví setim , Olej k svícení , vonné věci na olej ku pomazování , a pro kadění vonné věci ; Kamení onychinové , a jiné kamení k vsazování do náramníku a náprsníku . I udělajíť mi svatyni , abych bydlil uprostřed nich . Vedlé všeho , jakž já ukazuji tobě podobenství stánku a podobenství všech nádob jeho , tak uděláte . Udělají také truhlu z dříví setim . Půl třetího lokte bude dlouhost její , půl druhého lokte širokost její , půl druhého také lokte vysokost její . A obložíš ji zlatem čistým , vnitř i zevnitř obložíš ji ; a uděláš nad ní vůkol korunu zlatou . Sliješ k ní také čtyři kruhy zlaté , kteréž přiděláš ke čtyřem úhlům jejím , dva totiž kruhy po jedné straně její , a dva kruhy po druhé straně její . Uděláš k tomu i sochory z dříví setim , a obložíš je zlatem . I uvlečeš sochory do kruhů po stranách té truhly , aby na nich nošena byla truhla . V kruzích té truhly budou bývati sochorové ; nebudou vytahováni z nich . A dáš do truhly svědectví , kteréž dám tobě . Uděláš i slitovnici z zlata čistého . Půl třetího lokte bude dlouhost její , půl druhého pak lokte širokost její . Uděláš také dva cherubíny zlaté , z taženého zlata uděláš je na dvou koncích slitovnice . Uděláš pak cherubína jednoho na jednom konci , a cherubína druhého na druhém konci ; na slitovnici uděláte cherubíny na obou koncích jejích . A budou míti cherubínové křídla vztažená svrchu , zastírajíce křídly svými slitovnici , a tváři jejich obráceny budou jednoho k druhému ; k slitovnici budou tváři cherubínů . Dáš pak slitovnici svrchu na truhlu , a do truhly vložíš svědectví , kteréž dám tobě . A tam budu přicházeti k tobě , a s tebou z té slitovnice , z prostředku dvou cherubínů , kteříž jsou nad truhlou svědectví , mluviti o všecko , cožť bych poroučeti chtěl k synům Izraelským . Uděláš také stůl z dříví setim . Dvou loket bude dlouhost jeho , a na loket širokost jeho , půl druhého pak lokte vysokost jeho . A obložíš jej zlatem čistým , a uděláš mu okolek zlatý vůkol . Uděláš také okolo něho lištu čtyř prstů zšíří ; a okolek zlatý uděláš okolo té lišty . Uděláš u něho i čtyři kruhy zlaté , kteréž vpustíš do čtyř úhlů , kteříž jsou ve čtyřech nohách jeho . Pod tou lištou budou kruhové , skrze něž provlačováni budou sochorové k nošení stolu . Ty pak sochory uděláš z dříví setim , a obložíš je zlatem ; i bude stůl nošen na nich . Uděláš také misy jeho , a lžice jeho , a přikryvadla jeho , a koflíky jeho , k přikrývání ; z čistého zlata naděláš toho . A klásti budeš na ten stůl chleby předložení před tvář mou ustavičně . Uděláš také svícen z zlata čistého , z taženého zlata ať jest ten svícen ; sloupec jeho i prutové jeho , misky jeho a koule jeho , i květové jeho z něho budou . A šest prutů vycházeti bude z boků jeho , tři prutové svícnu s jedné strany jeho , a tři prutové s druhé strany jeho . Tři misky udělané na způsob pecky mandlové ať jsou na prutu jednom , a koule a květ , a tři misky udělané na způsob pecky mandlové na prutu druhém , a koule a květ ; takž i na jiných šesti prutech z svícnu vycházejících . Na svícnu také budou čtyři misky udělané na způsob mandlové pecky , a koule jeho , i květové jeho . A bude koule pode dvěma pruty z něho , koule též pod druhými dvěma pruty z něho , koule opět pod jinými dvěma pruty z něho ; a tak pod šesti pruty vycházejícími z svícna . Koule jejich i prutové jejich z něho budou ; všecko to z cela kované z zlata čistého . Uděláš i sedm lamp na něj ; a bude je rozsvěcovati kněz , aby svítily po stranách jeho . I utěradla jeho , i nádoby k oharkům jeho z zlata čistého . Z centnéře zlata čistého uděláno bude to se vším tím nádobím . Hlediž pak , abys udělal podlé podobenství toho , kteréž tobě ukázáno jest na hoře . Příbytek pak uděláš z desíti čalounů , kteříž budou z bílého hedbáví soukaného , a z postavce modrého , a z šarlatu , a z červce dvakrát barveného ; a cherubíny dílem řemeslným uděláš . Dlouhost čalounu jednoho osm a dvadceti loket , a širokost čalounu jednoho čtyři lokty ; míra jedna bude všech čalounů . Pět čalounů spolu spojeno bude jeden s druhým , a pět druhých čalounů též spolu spojeno bude jeden s druhým . A naděláš i ok z hedbáví modrého po kraji čalounu jednoho na konci , kde se má spojovati s druhým ; a tolikéž uděláš na kraji čalounu druhého na konci v spojení druhém . Padesáte ok uděláš na čalounu jednom , a padesáte ok uděláš po kraji čalounu , kterýmž má připojen býti k druhému ; oko jedno proti druhému aby bylo . Uděláš také padesáte haklíků zlatých a spojíš čalouny jeden s druhým haklíky těmi ; a tak bude příbytek jeden . Nadto uděláš houní z srstí kozích na stánek k přistírání příbytku po vrchu ; jedenácte takových houní uděláš . Dlouhost houně jedné třidceti loktů , a širokost houně jedné čtyř loktů ; jednostejná míra těch jedenácti houní bude . A spojíš pět houní obzvláštně , a šest houní opět obzvláštně , a přehneš na dvé houni šestou napřed v čele stánku . Uděláš pak padesáte ok po kraji houně jedné na konci , kdež se spojovati má , a padesáte ok po kraji houně k spojení druhému . Uděláš také haklíků měděných padesát , kteréž vepneš do ok , a spojíš stánek , aby byl jedno . Co pak zbývá houní po přikrytí stánku , totiž půl houně přesahující , převisne při zadní straně příbytku . A loket s jedné a loket s druhé strany , zbývající na dýl z houní stánku , převisne po stranách příbytku sem i tam , aby jej přikrýval . Uděláš také přikrytí na stánek z koží skopových na červeno barvených , přikrytí také z koží jezevčích svrchu . Naděláš k příbytku i desk stojatých z dříví setim . Desíti loktů dlouhost dsky , a půl druhého lokte širokost dsky jedné . Dva čepy dska jedna míti bude , podobně jako stupně u schodu zpořádané , jeden proti druhému ; tak uděláš u všech desk příbytku . Zděláš pak desky k příbytku , dvadceti desk k straně polední , k větru polednímu . ( A čtyřidceti podstavků stříbrných uděláš pod dvadceti desk ; dva podstavky pod jednu dsku ke dvěma čepům jejím , a dva podstavky pod dsku druhou pro dva čepy její . ) Na druhé pak straně příbytku k straně půlnoční dvadceti desk , A čtyřidceti podstavků jejich stříbrných ; dva podstavky pod jednu dsku a dva podstavky pod dsku druhou . Na straně také příbytku k západu šest uděláš desk . A dvě dsky uděláš v obou dvou úhlech příbytku ; Kteréž budou spojené pozpodu , a tolikéž spojené svrchu k jednomu kruhu ; tak bude při dvou těch , ve dvou úhlech budou . A tak bude osm desk , a podstavkové jejich stříbrní , šestnácte podstavků ; dva podstavkové pod dskou jednou a dva podstavkové pod dskou druhou . Naděláš také svlaků z dříví setim . Pět jich bude dskám k straně příbytku jedné , A pět svlaků dskám při straně příbytku druhé , a pět svlaků dskám k straně západní příbytku dosahující k oběma úhlům . Ale prostřední svlak u prostřed desk provleče se od jednoho konce k druhému . Ty pak dsky obložíš zlatem , a kruhy k nim uděláš zlaté , do nichž by svlakové byli uvlačováni ; a obložíš i svlaky zlatem . A tak vyzdvihneš příbytek podlé způsobu toho , kterýž tobě ukázán na hoře . Uděláš i oponu z postavce modrého , a z šarlatu , a z červce dvakrát barveného , a z bílého hedbáví soukaného ; dílem řemeslným uděláš ji s cherubíny . A zavěsíš ji na čtyřech sloupích z dříví setim , obložených zlatem , ( hákové jejich zlatí ) , na čtyřech podstavcích stříbrných . A dáš oponu na háky , a vneseš vnitř za oponu truhlu svědectví ; a oddělovati vám bude ta opona svatyni od svatyně svatých . Položíš také slitovnici na truhlu svědectví v svatyni svatých . A postavíš stůl vně před oponou , svícen pak naproti stolu v straně příbytku polední , a stůl dáš na stranu půlnoční . A uděláš zastření dveří stánku z postavce modrého a z šarlatu , a z červce dvakrát barveného , a z bílého hedbáví přesukovaného , dílem vyšívaným . K zastření pak tomu uděláš pět sloupů z dříví setim , kteréž obložíš zlatem , a hákové jejich zlatí ; a sleješ k nim pět podstavků měděných . Uděláš také oltář z dříví setim pěti loket zdýlí a pěti loket zšíří ; čtverhranatý bude oltář , a tří loket zvýší bude . A zděláš mu rohy na čtyřech úhlech jeho ; z něho budou rohové jeho ; a obložíš jej mědí . Naděláš také k němu hrnců , do kterýchž by popel bral , a lopat a kotlíku , a vidliček a nádob k uhlí . Všecka nádobí jeho z mědi uděláš . Uděláš mu i rošt mřežovaný měděný , a u té mříže čtyři kruhy měděné na čtyřech rozích jejích . A dáš ji pod okolek oltáře do vnitřku ; a bude ta mříže až do polu oltáře . Uděláš k tomu oltáři i sochory z dříví setim , a mědí je okuješ . A ti sochorové provlečeni budou skrze ty kruhy ; a budou sochorové ti na obou stranách oltáře , když nošen bude . Uděláš jej z desk , aby byl vnitř prázdný ; jakž ukázáno tobě na hoře , tak udělají . Uděláš také síň příbytku k straně polední ; koltry síně té očkovaté budou z bílého hedbáví soukaného ; sto loket zdélí ať má kraj jeden . Sloupů pak bude k nim dvadcet , a podstavků k nim měděných dvadcet ; háky na sloupích a přepásaní jich stříbrné . A tak i strana půlnoční na dýl ať má koltry očkovaté sto loket zdýlí , a sloupů svých dvadceti , a podstavků k nim měděných dvadceti ; háky na sloupích a přepásaní jich stříbrné . Na šíř pak té síně k straně západní budou koltry očkovaté padesáti loktů zdýlí , a sloupů k nim deset , a podstavků jejich deset . A širokost síně v straně přední na východ bude padesáti loktů . Patnácti loktů budou koltry očkovaté k straně jedné , sloupové k nim tři , a podstavkové jejich tři . A k straně druhé patnácti loktů zdýlí budou koltry očkovaté , sloupové jejich tři , a podstavkové jejich tři . K bráně pak té síně uděláno bude zastření dvadcíti loktů z postavce modrého a šarlatu , a z červce dvakrát barveného , a bílého hedbáví soukaného , dílem krumpéřským , sloupové k němu čtyři , a podstavkové jejich čtyři . Všickni sloupové síně vůkol přepásani budou stříbrem ; hákové pak jejich budou stříbrní , a podstavkové jejich mědění . Dlouhost síně bude sto loket , a širokost padesáte , všudy jednostejná , vysokost pak pěti loktů , z bílého hedbáví soukaného , a podstavkové budou mědění . Všecka nádobí příbytku , ke vší službě jeho , a všickni kolíkové jeho , i všickni kolíkové síně z mědi budou . Ty také přikaž synům Izraelským , ať nanesou oleje olivového čistého , vytlačeného k svícení , aby lampy vždycky rozsvěcovány byly . V stánku úmluvy před oponou , kteráž zastírati bude svědectví , spravovati je budou Aron a synové jeho od večera až do jitra před Hospodinem . Toť bude řád věčný , kterýž zachovávati budou potomci jejich mezi syny Izraelskými . Ty pak přijmi k sobě Arona bratra svého s syny jeho z prostředku synů Izraelských , aby úřad kněžský konali přede mnou : Aron , Nádab , Abiu , Eleazar a Itamar , synové Aronovi . A uděláš roucha svatá Aronovi bratru svému k slávě a k ozdobě . Ty také mluviti budeš se všechněmi umělými řemeslníky , kteréž jsem naplnil duchem moudrosti , aby dělali roucha Aronovi ku posvěcení jeho , v nichž by úřad kněžský konal přede mnou . Tato pak jsou roucha , kteráž udělají , náprsník , náramenník , plášť a sukni s oky , čepici a pás . Takové šaty svaté udělají Aronovi bratru tvému a synům jeho , aby úřad kněžský konali přede mnou . A vezmou řemeslníci zlato a modrý postavec , a šarlat a červec dvakrát barvený a kment . Udělají pak náramenník z zlata , z postavce modrého a šarlatu , z červce dvakrát barveného a hedbáví bílého , přesukovaného dílem řemeslným . Dva vrchní kraje spojená míti bude na dvou koncích svých , a tak se spolu držeti bude . Přepásaní pak přes ten náramenník , kteréž na něm bude , podobné bude dílu jeho ; z týchž věcí bude , totiž z zlata , z postavce modrého a z šarlatu , a z červce dvakrát barveného , a z hedbáví bílého přesukovaného . Vezmeš také dva kameny onychinové , a vyryješ na nich jména synů Izraelských . Šest jmen jejich na kameni jednom , a jmen šest ostatních na kameni druhém , podlé pořádku narození jejich . Dílem řemeslníka , kterýž řeže na kameni , a kterýž vyrývá pečeti , vyryješ na těch dvou kameních jména synů Izraelských ; do zlata je vsadíš . A položíš dva kameny ty na vrchních krajích náramenníku , kameny pro pamět na syny Izraelské ; a nositi bude Aron jména jejich před Hospodinem na obou ramenách svých na památku . Uděláš i haklíky zlaté . A dva řetízky z zlata čistého jednostejně uděláš dílem točeným , a zavěsíš řetízky ty stočené na ty haklíky . Uděláš také náprsník soudu dílem řemeslným , takovým dílem , jako náramenník uděláš jej z zlata , z postavce modrého , z šarlatu , z červce dvakrát barveného , a z bílého hedbáví přesukovaného . Čtverhraný bude a dvojnásobní ; pídi dlouhost , a pídi širokost jeho bude . A vysadíš jej všudy kamením drahým . Čtyřmi řady ať jest kamení , pořádkem tímto : Sardius , topazius a smaragdus v prvním řadu ; V druhém pak zpořádaní karbunkulus , zafir a jaspis ; A v řadu třetím linkurius , achates a ametyst ; V čtvrtém řadu chryzolit , onychin a beryl . Vsazeni budou do zlata v svém pořádku . Těch pak kamenů s jmény synů Izraelských bude dvanácte , podlé jmen jejich , dílem řežících pečeti ; jeden každý podlé jména svého , pro dvanáctero pokolení budou . Uděláš i k náprsníku řetízky jednostejné dílem točeným z zlata čistého . Uděláš také k náprsníku dva kroužky zlaté , a dáš je na dva kraje náprsníka . A prostrčíš dva řetízky zlaté skrze dva kroužky po krajích náprsníka . A druhé konce těch dvou řetízků připneš k haklíkům , a dáš na vrchní kraje náramenníka po předu . Uděláš i dva kroužky zlaté , kteréž dáš na dva kraje náprsníka , na tu obrubu jeho , kteráž jest po té straně k náramenníku do vnitřku . Uděláš ještě dva jiné kroužky zlaté , kteréž dáš na dvě strany náramenníka zespod po předu naproti spojení jeho , svrchu nad přepásaním náramenníka . Tak svíží náprsník ten , kroužky jeho s kroužky náramenníka , tkanicí z postavce modrého , aby byl nad přepásaním náramenníka , a neodevstával náprsník od náramenníka . I bude nositi Aron jména synů Izraelských na náprsníku soudu na srdci svém , když vcházeti bude do svatyně , na památku před Hospodinem ustavičně . Položíš pak do náprsníku soudu urim a thumim , aby bylo na srdci Aronově , když vcházeti bude před Hospodina ; a nositi bude Aron soud synů Izraelských na srdci svém před Hospodinem vždycky . Uděláš také plášť pod náramenník , všecken z postavce modrého . A bude na vrchu v prostřed něho díra ; okolek její všudy vůkol dílem tkaným , jako obojek u pancíře bude , aby se neroztrhl . Uděláš i na podolku jeho jablka zrnatá z hedbáví modrého , z šarlatu a z červce dvakrát barveného , na podolku jeho vůkol , a zvonečky zlaté mezi nimi vůkol . Zvonček zlatý a jablko zrnaté , opět za tím zvonček zlatý a jablko zrnaté na podolku pláště vůkol . A bude to míti na sobě Aron při službách , aby slyšán byl zvuk jeho , když vcházeti bude do svatyně před Hospodina , i když vycházeti bude , aby neumřel . Uděláš také plech z zlata čistého , a vyryješ na něm dílem vyrývajících pečeti : Svatost Hospodinu . Kterýž dáš na tkanici z modrého postavce , a bude na čepici ; napřed na čepici bude . I bude nad čelem Aronovým , aby nesl Aron nepravosti posvěcených věcí , kterýchž by posvětili synové Izraelští při všech dařích posvěcených věcí svých ; a bude nad čelem jeho vždycky , aby příjemné je činil před Hospodinem . Uděláš také sukni z hedbáví bílého vázanou s oky ; uděláš i čepici z hedbáví bílého ; pás také uděláš dílem krumpéřským . Synům také Aronovým zděláš sukně ; pasy také jim uděláš a klobouky k slávě a k ozdobě . A oblečeš v ně Arona bratra svého a syny jeho s ním , a pomažeš jich , a naplníš ruce jejich , a posvětíš mi jich , aby úřad kněžský konali přede mnou . Nadělej jim i košilek lněných k zakrytí nahoty těla ; od bedr až do stehen budou . A ať je na sobě mají Aron i synové , když vcházeti budou do stánku úmluvy , aneb když přistupovati budou k oltáři , aby sloužili v svatyni ; a neponesou nepravosti , aniž zemrou . Řád tento bude věčný jemu i potomkům jeho po něm . Toto také učiníš jim ku posvěcení jich , aby úřad kněžský konali přede mnou : Vezmi volka jednoho ještě mladého a skopce dva bez vady . Chleby též přesné a koláče přesné s olejem smíšené , a oplatky přesné polité olejem ; z běli pšeničné naděláš toho . A vklada to do koše jednoho , obětovati to budeš v koši , spolu s tím volkem a dvěma skopci . Potom Aronovi a synům jeho přistoupiti kážeš ke dveřím stánku úmluvy , a umyješ je vodou . A vezma roucha , oblečeš Arona v sukni , a v plášť náležící pod náramenník , a v náramenník , a v náprsník , a přepášeš ho pasem náramenníka . Vstavíš i čepici na hlavu jeho , a korunu svatosti vstavíš na čepici . Naposledy vezmeš olej pomazání , a vyleje na hlavu jeho , pomažeš ho . Potom synům jeho přistoupiti kážeš , a zobláčíš je v sukně . A zopasuješ je pasy , Arona i syny jeho , a vstavíš jim čepičky na hlavu . I budouť míti kněžství řádem věčným ; a posvětíš ruky Aronovy a ruky synů jeho . Přivedeš také volka před stánek úmluvy , i vloží Aron a synové jeho ruce své na hlavu volka . A zabiješ volka před Hospodinem u dveří stánku úmluvy . A nabera krve z volka , pomažeš na rozích oltáře prstem svým , a všecku krev vyleješ k spodku oltáře . Vezmeš pak všecken tuk přikrývající droby a branici s jater , a dvě ledviny s tukem , kterýž jest na nich , a zapálíš to na oltáři . Maso pak z toho volka , a kůži s lejny jeho spálíš ohněm vně za stany ; nebo obět za hříchy jest . Skopce také jednoho vezmeš , a vloží Aron a synové jeho ruce své na hlavu toho skopce . A zabiješ toho skopce , a nabera krve jeho , pokropíš oltáře na vrchu vůkol . Skopce pak rozsekáš na kusy , a vymyje droby jeho i nohy , vkladeš je na ty kusy z něho a na hlavu jeho . A potom všeho skopce zapálíš na oltáři ; nebo zápal ten jest Hospodinu vůně příjemná , obět ohnivá jest Hospodinu . Vezmeš také skopce druhého ; i vloží Aron a synové jeho ruce své na hlavu téhož skopce . A zabiješ skopce toho , a vezma krev jeho , pomažeš jí konce ucha Aronova , a konce pravého ucha synů jeho , i palce na pravé ruce jejich , a palce na pravé noze jejich ; a vykropíš tu krev na oltář vůkol . A vezma krve , kteráž bude na oltáři , a oleje pomazání , pokropíš Arona a roucha jeho i synů jeho a roucha jejich s ním ; a budeť posvěcen on i roucho jeho , i synové jeho , a roucho synů jeho s ním . Potom vezmeš z skopce tuk a ocas , a tuk přikrývající droby , a branici s jater , a dvě ledviny s tukem , kterýž jest na nich , a plece pravé , ( nebo skopec naplnění jest ) , A jeden pecník chleba , a jeden koláč chleba s olejem , a oplatek jeden z koše chlebů přesných , kterýž jest před Hospodinem . A dáš to vše v ruce Aronovy a v ruce synů jeho , a obraceti to budeš sem i tam , aby byla obět obracení před Hospodinem . Potom vezma to z rukou jejich , zapálíš na oltáři v zápal , k vůni příjemné před Hospodinem . Toť jest obět ohnivá Hospodinu . Vezmeš také hrudí z skopce posvěcení , kterýž bude Aronův , a obraceti je budeš sem i tam , aby byla obět obracení před Hospodinem ; a budeť na tvůj díl . Posvětíš tedy hrudí obracení , a plece pozdvižení , kteréž obracíno a kteréž pozdvihováno bylo z skopce posvěcení , z toho , kterýž bude Aronův , a z toho , kterýž bude synů jeho . A bude to Aronovi a synům jeho právem věčným od synů Izraelských , když obět pozdvižení bude . Nebo pozdvižení bude od synů Izraelských , z obětí jejich pokojných ; pozdvižení jejich náleží Hospodinu . Roucha pak svatá , kteráž jsou Aronova , zůstanou synům jeho po něm , aby pomazováni byli v nich , a aby posvěcovány byly v nich ruce jejich . Sedm dní bude v nich choditi kněz , kterýž bude na jeho místě z synů jeho , kterýž vcházeti bude do stánku úmluvy , aby sloužil v svatyni . Skopce pak posvěcení vezma , uvaříš maso jeho na místě svatém . A budeť jísti Aron s syny svými maso toho skopce a chléb , kterýž jest v koši u dveří stánku úmluvy . Jísti budou to ti , za něž očištění se stalo ku posvěcení rukou jejich , aby posvěceni byli . Cizí pak nebude jísti , nebo svatá věc jest . Zůstalo-li by co masa posvěcení a chleba až do jitra , spálíš ostatky ohněm ; nebude jedeno , nebo svatá věc jest . Tak tedy uděláš s Aronem a syny jeho vedlé všeho , což jsem přikázal tobě ; za sedm dní posvěcovati budeš rukou jejich . A volka za hřích obětovati budeš na každý den na očištění , a krví za hřích pokropíš oltáře , čině očištění na něm , a pomažeš ho ku posvěcení jeho . Za sedm dní očišťování konati budeš na oltáři , a posvětíš ho , a ten oltář bude nejsvětější . Cokoli dotkne se oltáře , posvěceno bude . A toto jest , což obětovati budeš na oltáři , beránky roční dva , na každý den ustavičně . Jednoho beránka obětovati budeš ráno , a beránka druhého obětovati budeš k večerou . A desátý díl efi běli smíšené s olejem vytlačeným , jehož by bylo s čtvrtý díl hin , a k oběti mokré čtvrtý díl hin vína na jednoho beránka . Tolikéž beránka druhého obětovati budeš k večerou . Jako při oběti suché ranní , a jako při mokré oběti její , tak při této učiníš , aby byla vůně příjemná , obět ohnivá Hospodinu . Zápalná obět tato ustavičná ať jest po všecky věky vaše u dveří stánku úmluvy před Hospodinem , kdež přicházeti budu k vám , abych tam s tebou mluvil . A tam přicházeti budu k synům Izraelským , a posvěceno bude místo slávou mou . Nebo posvětím stánku úmluvy i oltáře ; Arona také a synů jeho posvětím , aby mi úřad kněžský konali . A bydliti budu u prostřed synů Izraelských , a budu jim za Boha . A zvědíť , že já jsem Hospodin Bůh jejich , kterýž jsem je vyvedl z země Egyptské , abych přebýval u prostřed nich , já Hospodin Bůh jejich . Uděláš i oltář , na němž by se kadilo ; z dříví setim uděláš jej . Lokte zdélí , a lokte zšíří , čtverhraný bude , a dvou loket zvýší ; z něho budou rohy jeho . Obložíš pak jej zlatem čistým , svrchek jeho i po stranách vůkol i rohy jeho ; a uděláš mu korunu zlatou vůkol . Po dvou také kruzích zlatých uděláš u něho , pod korunou ve dvou úhlech jeho , po obou stranách jeho ; a skrze ně provlečeš sochory , aby nošen byl na nich . Ty pak sochory uděláš z dříví setim , a obložíš je zlatem . A postavíš jej před oponou , za kterouž jest truhla svědectví , před slitovnicí , kteráž jest nad svědectvím , kdež přicházeti budu k tobě . I kaditi bude na něm Aron kadidlem z vonných věcí ; každého jitra , když spraví světla , kaditi bude . Tolikéž když rozsvítí Aron lampy k večerou , kaditi bude kaděním vonných věcí ustavičně před Hospodinem po rodech vašich . Nevložíte na něj kadidla cizího , ani zápalu , ani oběti suché , ani oběti mokré obětovati budete na něm . Toliko očištění vykoná nad rohy jeho Aron jednou v roce , krví oběti za hřích v den očišťování ; jednou v roce očištění vykoná na něm po rodech vašich ; svatosvaté jest Hospodinu . Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi , řka : Když vyzdvihneš hlavní summu synů Izraelských náležejících ku počtu , dá jeden každý výplatu duše své Hospodinu , když je počítati budeš , aby nebyla na nich rána , když sečteni budou . Toto pak dají : Každý z těch , kteří jdou v počet , půl lotu dá , podlé lotu svatyně . ( Dvadceti peněz platí ten lot . ) Půl lotu obět pozdvižení bude Hospodinu . Kdožkoli jde v počet od dvadcíti let a výše , tu obět pozdvižení ať dá Hospodinu . Bohatý nedá více , a chudý nedá méně , než půl lotu , když dávati budou obět pozdvižení Hospodinu k očištění duší vašich . A vezma stříbro očištění od synů Izraelských , dáš je na potřeby k službě stánku úmluvy ; a bude to synům Izraelským na památku před Hospodinem k očištění duší vašich . Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi , řka : Uděláš i umyvadlo měděné k umývání a podstavek jeho měděný , a postavíš je mezi stánkem úmluvy a oltářem , a naleješ do něho vody . Umývati budou z něho Aron i synové jeho ruce své i nohy své . Když vcházeti budou do stánku úmluvy , umývati se budou vodou , aby nezemřeli , aneb když by měli přistupovati k oltáři , aby sloužili , a zapalovali obět ohnivou Hospodinu . I budou umývati ruce i nohy své , aby nezemřeli . A bude jim ustanovení toto věčné , Aronovi i semeni jeho po rodech jejich . Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi , řka : Ty pak vezmi sobě vonných věcí předních : Mirry nejčistší pět set lotů , a skořice vonné polovici toho , totiž dvě stě a padesát , a prustvorce vonného dvě stě a padesát ; Kasie pak pět set lotů na váhu svatyně , oleje olivového míru hin . A uděláš z toho olej pomazání svatého , mast nejvýbornější dílem apatykářským . Olej pomazání svatého bude . Pomažeš jím stánku úmluvy i truhly svědectví , A stolu i všech nádob k němu , svícnu i všech nádob jeho , i oltáře , na němž se kadí ; Oltáře také , na němž se pálí oběti , a všech nádob jeho , i umyvadla s podstavkem jeho . Tak posvětíš jich , aby byly nejsvětější . Cožkoli dotkne se jich , posvěceno bude . Arona také a synů jeho pomažeš , a posvětíš jich , aby úřad kněžský konali přede mnou . K synům pak Izraelským mluviti budeš , řka : Tento olej pomazání svatého bude mi v národech vašich . Tělo člověka nebude mazáno jím , a podlé složení jeho neuděláte podobného . Svatýť jest , svatý vám bude . Kdo by koli udělal mast podobnou , a neb mazal by jí cizího , vyhlazen bude z lidu svého . I řekl Hospodin Mojžíšovi : Vezmi sobě vonných věcí , balsamu , onychi , galbanu vonného , a kadidla čistého ; jednostejná váha toho bude . A uděláš z toho kadidlo , složení dílem apatykářským smíšené , čisté a svaté . A ztluka to drobně , klásti budeš z něho před svědectvím v stánku úmluvy , kdež přicházeti budu k tobě . Nejsvětější to vám bude . Neuděláte sobě kadidla podlé složení tohoto , kteréž připravíš ; za svatou věc tobě bude pro Hospodina . Kdo by koli dělal co podobného k vůni sobě , vyhlazen bude z lidu svého . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Hle , povolal jsem ze jména Bezeleele , syna Uri , syna Hur , z pokolení Judova . A naplnil jsem ho duchem Božím , moudrostí a rozumností , i uměním všelijakého řemesla , Aby vtipně smysliti uměl , což by koli řemeslně uděláno býti mohlo z zlata a z stříbra i z mědi . I v řezání kamení drahého k vsazování , i v umělém vysazování na dřevě aby dělal všelijaké dílo . A aj , já přidal jsem jemu Aholiaba , syna Achisamechova , z pokolení Dan . A v srdci každého vtipného složil jsem moudrost , aby spravili vše , což jsem přikázal tobě : Stánek úmluvy a truhlu svědectví , a slitovnici , kteráž má býti na ní , i všelijaké nádobí stánku ; Stůl také a nádoby k němu , i svícen čistý se všemi nádobami jeho , a oltář pro kadění ; Též oltář k zápalům se všemi nádobami jeho , a umyvadlo s podstavkem jeho ; I roucha k službě , i roucha svatá Aronovi knězi , i roucha synů jeho , aby mi úřad kněžský konali ; I olej pomazání a kadidlo vonné do svatyně . Všecko tak , jakž jsem přikázal tobě , udělají . Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi , řka : Ty pak mluv k synům Izraelským a rci : A však sobot mých ostříhati budete . Nebo to znamením jest mezi mnou a vámi po rodech vašich , aby známo bylo , že já jsem Hospodin , kterýž vás posvěcuji . Protož ostříhati budete soboty , nebo svatá jest vám . Kdož by ji poškvrnil , smrtí umře ; a kdo by koli dělal v ní dílo , vyhlazena bude ta duše z prostředku lidu svého . Šest dní děláno bude dílo , ale v den sedmý sobota odpočinutí jest , svatost Hospodinu . Každý , kdož by dělal dílo v den sobotní , smrtí umře . Protož ostříhati budou synové Izraelští soboty , tak aby světili sobotu po rodech svých smlouvou věčnou . Mezi mnou a syny Izraelskými za znamení jest na věčnost ; nebo šest dní činil Hospodin nebe i zemi , v den pak sedmý přestal a odpočinul . I dal Pán Mojžíšovi po dokonání těchto řečí s ním na hoře Sinai dvě dsky svědectví , dsky kamenné , psané prstem Božím . Vida pak lid , že by prodléval Mojžíš sstoupiti s hůry , sebrali se proti Aronovi a řekli jemu : Vstaň , udělej nám bohy , kteříž by šli před námi ; nebo Mojžíšovi , muži tomu , kterýž vyvedl nás z země Egyptské , nevíme , co se přihodilo . I řekl jim Aron : Odejměte náušnice zlaté , kteréž jsou na uších žen vašich , synů vašich i dcer vašich , a přineste ke mně . Tedy strhl všecken lid náušnice zlaté , kteréž byly na uších jejich , a přinesli k Aronovi . Kteréžto vzav z rukou jejich , dal je do formy , a udělal z nich tele slité . I řekli : Tito jsou bohové tvoji , Izraeli , kteříž tě vyvedli z země Egyptské . Což vida Aron , vzdělal oltář před ním . I volal Aron , a řekl : Slavnost Hospodinova zítra bude . A nazejtří vstavše velmi ráno , obětovali zápaly , a přivedli oběti pokojné . I sedl lid , aby jedl a pil , potom vstali , aby hrali . Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi : Jdi , sstup , nebo porušil se lid tvůj , kterýž jsi vyvedl z země Egyptské . Sešli brzo s cesty , kterouž jsem přikázal jim . Udělali sobě tele slité , a klaněli se mu , a obětovali jemu , řkouce : Tito jsou bohové tvoji , Izraeli , kteříž tě vyvedli z země Egyptské . Řekl také Hospodin Mojžíšovi : Viděl jsem lid tento , a aj , lid jest tvrdé šíje . Protož nyní nech mne , abych v hněvě prchlivosti své vyhladil je , tebe pak učiním v národ veliký . I modlil se Mojžíš Hospodinu Bohu svému , a řekl : Pročež , ó Hospodine , rozněcuje se prchlivost tvá na lid tvůj , kterýž jsi vyvedl z země Egyptské v síle veliké a v ruce mocné ? A proč mají mluviti Egyptští , řkouce : Lstivě je vyvedl , aby zmordoval je na horách , a aby vyhladil je se svrchku země ? Odvrať se od hněvu prchlivosti své , a lituj zlého , kteréžs uložil uvésti na lid svůj . Rozpomeň se na Abrahama , Izáka a Izraele , služebníky své , jimž jsi zapřisáhl skrze sebe samého a mluvil jsi jim : Rozmnožím símě vaše jako hvězdy nebeské , a všecku zemi tuto , o kteréž jsem mluvil , dám semeni vašemu , a dědičně obdržíte ji na věky . I litoval Hospodin zlého , kteréž řekl , že učiní lidu svému . A obrátiv se Mojžíš , sstoupil s hůry , dvě dsky svědectví maje v rukou svých , dsky po obou stranách psané ; s jedné i s druhé strany byly popsané . A dsky ty dílo Boží byly ; písmo také písmo Boží bylo vyryté na dskách . Uslyšev pak Jozue hlas lidu křičícího , řekl Mojžíšovi : Hřmot boje v táboru jest . Kterýžto odpověděl : Není to křik vítězících , ani křik poražených , hlas zpívajících já slyším . I stalo se , když se přiblížil k stanům , že uzřel tele a tance . A rozhněvav se Mojžíš velmi , povrhl z rukou svých dsky , a rozrazil je pod Horou . Vzal také tele , kteréž byli udělali , a spálil je v ohni , a setřel je až na prach , a vsypav na vodu , dal píti synům Izraelským . A řekl Mojžíš Aronovi : Coť učinil lid tento , že jsi uvedl na něj hřích veliký ? Odpověděl Aron : Nehněvej se , pane můj . Ty víš , že lid tento k zlému nakloněn jest . Nebo řekli mi : Udělej nám bohy , kteříž by šli před námi ; nebo Mojžíšovi , muži tomu , kterýž vyvedl nás z země Egyptské , nevíme , co se stalo . Jimž jsem odpověděl : Kdo má zlato , strhněte je s sebe . I dali mi , a uvrhl jsem je do ohně , a udělalo se to tele . A vida Mojžíš lid obnažený , že obnažil jej Aron ku potupě před nepřátely , kteříž povstati měli proti nim , Stoje v bráně táboru , řekl : Kdo jest Hospodinův , přistup ke mně . I shromáždili se k němu všickni synové Léví . Jimž řekl : Tak praví Hospodin Bůh Izraelský : Připaš jeden každý meč svůj k boku svému ; přejděte sem i tam od brány táboru k bráně , a zabí jeden každý bratra svého , a každý přítele svého i bližního svého . I učinili synové Léví podlé řeči Mojžíšovy , a padlo jich v ten den z lidu na tři tisíce mužů . Nebo řekl byl Mojžíš : Posvěťtež dnes rukou svých Hospodinu , jeden každý na synu svém a na bratru svém , aby vám dal dnes požehnání . A když bylo nazejtří , řekl Mojžíš lidu : Vy jste zhřešili hříchem velikým . Protož nyní vstoupím k Hospodinu , zda bych ho ukrotil pro hřích váš . Tedy navrátiv se Mojžíš k Hospodinu , řekl : Prosím , zhřešilť jest lid ten hříchem velikým ; nebo udělali sobě bohy zlaté . Nyní pak neb odpusť hřích jejich , a pakli nic , vymaž mne , prosím , z knihy své , kteroužs psal . I řekl Hospodin Mojžíšovi : Kdo zhřešil proti mně , toho vymaži z knihy své . Protož nyní jdi , veď lid tento , kamž jsem rozkázal tobě . Aj , anděl můj půjde před tebou ; v den pak navštívení mého navštívím i na nich hřích jejich . I bil Hospodin lid , proto že učinili tele , kteréž byl udělal Aron . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi : Jdi , vstup odsud , ty i lid , kterýž jsi vyvedl z země Egyptské do země , kterouž jsem přisáhl Abrahamovi , Izákovi a Jákobovi , řka : Semeni tvému dám ji , ( A pošli před tebou anděla , a vyženu Kananea , Amorea , Hetea , Ferezea , Hevea a Jebuzea , ) Do země oplývající mlékem a strdí . Neboť sám nevstoupím s tebou , proto že lid tvrdé šíje jsi , abych nezahubil tebe na cestě . A uslyšav lid řeč tuto přezlou , zámutek nesli , aniž vzal kdo okrasy své na sebe . Nebo byl řekl Hospodin Mojžíšovi : Mluv synům Izraelským : Vy jste lid tvrdé šíje ; jakž jen jedinou vstoupím mezi vás , zahladím vás . Protož již , slož okrasu svou s sebe , a zvím , co učiniti mám s tebou . I svlékli s sebe synové Izraelští okrasy své u hory Oréb . Mojžíš pak vzav stánek , rozbil jej sobě vně za stany , vzdáliv se od táboru , a nazval jej stánkem úmluvy . Tedy kdokoli hledal Hospodina , ven choditi musil k stánku úmluvy , kterýž byl vně za stany . K tomu také , když vycházel Mojžíš k stánku , povstával všecken lid a stál každý u dveří stanu svého , a hleděli za Mojžíšem , dokudž nevšel do stánku . Bývalo pak toto , že když vcházíval Mojžíš do stánku , sstupoval sloup oblakový , a stával u dveří stánku , a mluvil s Mojžíšem . A všecken lid vida sloup oblakový , an stojí u dveří stánku , povstávali všickni , a klaněli se každý u dveří stanu svého . A mluvíval Hospodin k Mojžíšovi tváří v tvář , tak jako mluví člověk s přítelem svým . Potom navracel se do táboru , ale služebník jeho Jozue , syn Nun , mládenec , neodcházel z stánku . I řekl Mojžíš Hospodinu : Pohleď , ty velíš mi , abych vedl lid tento , a neoznámils mi , koho pošleš se mnou , ještos pravil : Znám tě ze jména , k tomu také nalezl jsi milost přede mnou . Již tedy , jestliže jsem jen nalezl milost před tebou , oznam mi , prosím , cestu svou , abych tě poznal , a abych nalezl milost před tebou ; a pohleď , že národ tento jest lid tvůj . I odpověděl : Tvář má předcházeti vás bude , a dámť odpočinutí . I řekl : Nemá-liť předcházeti nás tvář tvá , nevyvozuj nás odsud . Nebo po čem poznáno bude zde , že jsem nalezl milost před tebou , já i lid tvůj ? Zdali ne po tom , když půjdeš s námi , a když odděleni budeme , já a lid tvůj , ode všeho lidu , kterýž jest na tváři země ? I řekl Hospodin Mojžíšovi : I tu také věc , kterouž jsi pravil , učiním ; nebo jsi nalezl milost přede mnou , a znám tě ze jména . Řekl opět : Okažiž mi , prosím , slávu svou . Kterýž odpověděl : Já způsobím to , aby šlo mimo tebe před tváří tvou všecko dobré mé , a zavolám ze jména : Hospodin před tváří tvou . Smiluji se , nad kýmž se smiluji , a slituji se , nad kýmž se slituji . Řekl také : Nebudeš moci viděti tváři mé ; neboť neuzří mne člověk , aby živ zůstal . I to řekl Hospodin : Aj , místo u mne , a staneš na skále . A když tudy půjde sláva má , postavím tě v rozsedlině skály , a přikryji tě rukou svou , dokudž nepřejdu . Potom odejmu ruku svou , i uzříš hřbet můj , ale tvář má nebude spatřína . I řekl Hospodin k Mojžíšovi : Vyteš sobě dvě dsky kamenné podobné prvním , a napíši na dskách těch slova , kteráž byla na dskách prvních , kteréž jsi rozrazil . Budiž tedy hotov ráno , a vstoupíš v jitře na horu Sinai , a staneš přede mnou na vrchu hory té . Žádný ať nevstupuje s tebou , aniž také kdo vidín bude na vší hoře ; ani ovce neb volové pásti se budou naproti hoře této . Tedy Mojžíš vytesal dvě dsky kamenné podobné prvním , a vstav ráno , vstoupil na horu Sinai , jakž mu přikázal Hospodin , a vzal v ruku svou dvě dsky kamenné . I sstoupil Hospodin v oblaku , a stál s ním tam , a zavolal ze jména : HOSPODIN . Nebo pomíjeje Hospodin tvář jeho , volal : Hospodin , Hospodin , Bůh silný , lítostivý a milostivý , dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě , Milosrdenství čině tisícům , odpouštěje nepravost a přestoupení i hřích , a kterýž nikoli neospravedlňuje vinného , navštěvuje nepravost otců na synech , a na synech synů do třetího i čtvrtého pokolení . Mojžíš pak rychle sklonil hlavu k zemi , a poklonu učinil . A řekl : Prosím , našel-li jsem milost v očích tvých , Pane , nechť jde , prosím , Pán u prostřed nás , nebo lid jest tvrdé šíje , a milostiv buď nepravosti naší a hříchu našemu , a měj nás za dědictví . Kterýžto řekl : Aj , já učiním smlouvu přede vším lidem tvým . Učiním divné věci , kteréž nejsou učiněny na vší zemi a ve všech národech , a viděti bude všecken lid , ( mezi nimiž jsi , ) skutky Hospodinovy ; nebo hrozné bude to , což já učiním s tebou . Zachovej to , což já dnes tobě přikazuji . Aj , já vyženu před tváří tvou Amorea a Kananea , Hetea a Ferezea , Hevea a Jebuzea . Varuj se pak , abys nečinil smlouvy s obyvateli země té , do kteréž vejdeš , ať by nebyli osídlem u prostřed tebe . Ale zboříte oltáře jejich , a modly jejich polámete , a jejich háje posekáte . Nebo nebudeš se klaněti Bohu jinému , proto že Hospodin jest , jméno má horlivý , Bůh silný , horlivý jest . Nevcházej v smlouvu s obyvateli země té , aby když by smilnili , jdouce po bozích svých , a obětovali bohům svým , nepovolali tě , a jedl bys z oběti jejich . A abys nebral ze dcer jeho synům svým , i smilnily by dcery jejich , jdouce po bozích svých , a naučily by smilniti syny tvé , jdouce po bozích svých . Bohů slitých neuděláš sobě . Slavnost přesnic zachovávati budeš . Za sedm dní jísti budeš chleby nekvašené , jakž jsem přikázal tobě , v čas vyměřený měsíce Abib ; nebo měsíce toho vyšel jsi z Egypta . Všecko což otvírá život , mé jest , i všeliký samec v dobytku tvém , prvorozený z volů a ovcí . Ale prvorozené osle vyplatíš dobytčetem ; pakli bys nevyplatil , šíji zlomíš jemu . Každého prvorozeného z synů svých vyplatíš , aniž ukáží se přede mnou prázdní . Šest dní pracovati budeš , dne pak sedmého přestaneš ; v čas orání i žně přestaneš . A učiníš sobě slavnost téhodnů , svátek prvotin žně pšeničné a slavnost klizení po vyjití každého roku . Třikrát v roce ukáže se každý z vás pohlaví mužského před oblíčejem Panovníka Hospodina , Boha Izraelského . Nebo vyvrhu národy od tváři tvé a rozšířím meze tvé , aniž kdo sáhne na zemi tvou , když vstoupíš , abys se ukázal před Hospodinem Bohem svým třikrát v roce . Nebudeš obětovati krve oběti mé , dokavadž u tebe kvas jest , aniž zůstane do jitra obět slavnosti Fáze . Prvotiny prvních úrod země své přinášeti budeš do domu Hospodina Boha svého . Nebudeš vařiti kozelce v mléce matky jeho . I řekl Hospodin Mojžíšovi : Napiš sobě slova tato ; nebo podlé slov těch učinil jsem smlouvu s tebou a s Izraelem . Byl pak tam s Hospodinem čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí , chleba nejedl a vody nepil ; a napsal na dskách slova té smlouvy , totiž deset slov . I stalo se , když sstupoval Mojžíš s hory Sinai , ( a měl dvě dsky svědectví v rukou svých , když sstupoval s hory ) , nevěděl , že by se stkvěla kůže tváři jeho , když mluvil s ním . A viděl Aron i všickni synové Izraelští Mojžíše , a aj , stkvěla se kůže tváři jeho , a nesměli přistoupiti k němu . Ale Mojžíš zavolal jich , a navrátili se k němu Aron i všecka knížata shromáždění toho , a mluvil Mojžíš s nimi . Potom přišli také k němu všickni synové Izraelští , jimžto přikázal všecko , což s ním mluvil Hospodin na hoře Sinai . Dokudž pak mluvil Mojžíš s nimi , měl zástěru na tváři své . Ale když vcházel Mojžíš před tvář Hospodina , aby mluvil s ním , odjímal zástěru , dokudž nevyšel . Vyšed pak , mluvil synům Izraelským , což mu bylo rozkázáno . Tedy viděli synové Izraelští tvář Mojžíšovu , že se stkvěla kůže tváři jeho . A kladl zase Mojžíš zástěru na tvář svou , dokudž nevcházel , aby mluvil s ním . Tedy svolal Mojžíš všecko shromáždění synů Izraelských , a řekl jim : Tato jsou slova , kteráž přikázal vám Hospodin , abyste je činili . Šest dní děláno bude dílo , ale v sedmý den mějte svátek , sobotu odpočinutí Hospodinova . Kdo by dělal v něm dílo , umře . Nezanítíte ohně nikdež v příbytcích svých v den sobotní . Mluvil také Mojžíš ke všemu shromáždění synů Izraelských takto : Toto jest slovo , kteréž přikázal Hospodin , řka : Sebeřte z sebe obět pozdvižení Hospodinu . Každý , kdož jest ochotný v srdci svém , přinese tu obět Hospodinu : Zlato , stříbro a měď , A postavec modrý , a šarlat , a červec dvakrát barvený , a bílé hedbáví , a kozí srsti ; Též kůže skopců na červeno barvené , a kůže jezevčí , a dříví setim , A olej k svícení a vonné věci na olej ku pomazání a pro kadění vonné , A kamení onychinové , a jiné kamení k vsazování do náramenníku a náprsníku . A všickni , kdož jsou vtipní mezi vámi , přijdou a dělati budou , cožkoli přikázal Hospodin : Příbytek , stánek jeho i přikrytí jeho a háky jeho , dsky jeho , svlaky jeho , sloupy jeho i podstavky jeho ; Truhlu s sochory jejími , slitovnici a oponu zastření ; Stůl i sochory k němu se všemi nádobami jeho , i chléb předložení ; A svícen k svícení s nádobami jeho i lampy jeho , a olej k svícení ; Též oltář pro kadění a sochory jeho , i olej pomazání a kadidlo z vonných věcí , i zastření dveří v příbytku ; Oltář k zápalu a rošt jeho měděný a sochory jeho , i všecka nádobí jeho , i umyvadlo s podstavkem jeho ; Koltry očkovaté k síni , sloupy její a podstavky její , i zastření brány do síně ; Kolíky k příbytku , a kolíky síně s provázky jejich ; Roucha k službě , k přisluhování v svatyni , i roucho svaté Arona kněze , i roucho synů jeho k konání úřadu kněžského . Vyšlo tedy všecko shromáždění synů Izraelských od tváři Mojžíšovy , A přišli , každý muž , kteréhož ponuklo srdce jeho , a každý , v němž duch jeho byl dobrovolný , a přinesli obět pozdvižení Hospodinu , k dílu stánku úmluvy a ke vší službě jeho , i k rouchu svatému . Přicházeli muži i ženy , každý , kdož byl ochotný v srdci , a přinášeli spinadla , a náušnice , a prsteny , a záponky z pravých rukou , všelijaké nádobí zlaté , a kdožkoli obětoval obět zlata Hospodinu . Každý , kdož měl postavec modrý a šarlat , a červec dvakrát barvený , a bílé hedbáví a kozí srsti , a kůže skopců na červeno barvené , a kůže jezevčí , přinesl to . Kdokoli obětoval obět stříbra a mědi , přinášeli to za obět pozdvižení Hospodinu ; každý také , kdo měl dříví setim , ke všelikému dílu služebnosti , přinášeli je . Ano i všecky ženy vtipné rukama svýma předly , a přinesly , co napředly , postavec modrý a šarlat , a červec dvakrát barvený a bílé hedbáví . Všecky pak ženy , kterýchž ponuklo srdce jejich , aby předly uměle , předly srsti kozí . Knížata pak přinášeli kamení onychinové , a jiné kamení k vsazování do náramenníku a náprsníku , Též vonné věci a olej k svícení , a k oleji pomazání , a k vonnému kadidlu . Každý muž i žena , v nichž ochotné srdce jejich bylo k tomu , aby přinášeli potřeby ke všelikému dílu , kteréž byl přikázal dělati Hospodin skrze Mojžíše , přinášeli synové Izraelští obět dobrovolnou Hospodinu . Tedy řekl Mojžíš synům Izraelským : Pohleďte , povolal ze jména Hospodin Bezeleele , syna Uri , syna Hur , z pokolení Judova . A naplnil ho duchem Božím , moudrostí , rozumností i uměním všelijakého řemesla , Aby vtipně smysliti uměl , jak by se co dělati mělo na zlatu a stříbru a mědi , I v řemeslném strojení kamenů k vsazování , i v díle od dřeva , aby dělal všelijakým řemeslem vtipným . Dal nadto v srdce jeho i to , aby učiti mohl on i Aholiab , syn Achisamechův z pokolení Dan . Naplnil je moudrostí srdce , aby dělali všelijaké dílo tesařské a řemeslné , i krumpéřské a vytkávané z postavce modrého a šarlatu , a červce dvakrát barveného , a bílého hedbáví , a aby dělali všelijaké dílo a vymýšleli vtipné věci . Tedy dělal Bezeleel a Aholiab i všeliký muž vtipný , jimž dal Hospodin moudrost a rozumnost , aby uměli dělati všeliké dílo k službě svatyně , všecko , což přikázal Hospodin . Povolal pak Mojžíš Bezeleele a Aholiaba i každého muže vtipného , v jehož srdce dal Hospodin moudrost , každého také , kohož ponoukalo srdce jeho , aby přistoupil ku práci díla toho . A vzali od Mojžíše všecky dary , kteréž přinesli synové Izraelští k dílu služebnému svatyně , aby dělali je . Ale oni vždy předce přinášeli k němu každého jitra dary dobrovolné . Tedy přišli všickni vtipní dělníci díla svatyně , každý od díla svého , kteréž dělali , A mluvili k Mojžíšovi těmi slovy : Mnohem více přináší lid , nežli potřebí jest k dělání díla , kteréž přikázal Hospodin dělati . I rozkázal Mojžíš , aby provoláno bylo v vojště takto : Muž ani žena , žádný nepřinášej více oběti k svatyni . I zbráněno jest lidu , aby nenosili . Nebo měli potřeb hojně dosti k dělání všelikého díla , tak že zbývalo . I dělal každý vtipný z dělníků těch dílo to , příbytek z desíti čalounů , kteříž byli z bílého hedbáví přesukovaného , a z postavce modrého a šarlatu , a z červce dvakrát barveného , cherubíny dílem řemeslným udělal na nich . Dlouhost čalounu jednoho osm a dvadceti loktů , a čtyř loktů širokost čalounu jednoho ; všickni čalounové byli jednostejné míry . Potom spojil pět čalounů jeden s druhým , a pět jiných čalounů spojil jeden s druhým . Nadělal i ok z hedbáví modrého po kraji čalounu jednoho na konci , kde se spojovati má s druhým , a tolikéž udělal na kraji čalounu druhého na konci v spojení druhém . Padesáte ok udělal na čalounu jednom , a padesáte ok udělal po kraji čalounu , kterýmž připojen byl k druhému ; oko jedno proti druhému bylo . Udělal i padesáte haklíků zlatých a spojil čalouny jeden s druhým haklíky těmi ; a tak udělán jest příbytek jeden . Nadto nadělal houní z srstí kozích na stánek , k přistírání příbytku po vrchu ; jedenácte houní udělal . Dlouhost houně jedné třidceti loktů , a širokost houně jedné čtyř loktů ; jednostejná míra byla těch jedenácti houní . A spojil pět houní obzvláštně , a šest houní obzvláštně . Udělal také padesáte ok po kraji houně na konci , kdež se spojovati má , a padesáte ok udělal po kraji houně v spojení druhém . Udělal k tomu haklíků měděných padesáte k spojení stánku , aby byl jedno . Nadto udělal přikrytí stánku z koží skopcových na červeno barvených , a přikrytí z koží jezevčích svrchu . Nadělal k příbytku i desk z dříví setim stojatých . Desíti loktů dlouhost dsky , a půl druhého širokost dsky každé . Dva čepy měla dska jedna , podobně jako stupně u schodu spořádané , jeden proti druhému ; tak udělal u všech desk příbytku . Zdělal i dsky k příbytku , dvadceti desk k straně polední , k větru polednímu . A čtyřidceti podstavků stříbrných udělal pode dvadceti desk , dva podstavky pod jednu dsku ke dvěma čepům jejím , a dva podstavky pod dsku druhou pro dva čepy její . Na druhé pak straně příbytku k straně půlnoční udělal dvadceti desk , A čtyřidceti podstavků jejich stříbrných , dva podstavky pod jednu dsku a dva podstavky pod dsku druhou . Na straně pak příbytku k západu udělal šest desk . Dvě dsky udělal v úhlech po obou stranách příbytku . A byly spojené po spodu a tolikéž spojené svrchu k jednomu kruhu ; tak udělal po obou stranách ve dvou úhlech . A tak bylo osm desk a podstavků jejich stříbrných šestnácte , dva podstavkové pod každou dskou . Nadělal i svlaků z dřívi setim , pět ke dskám straně příbytku jedné , A pět svlaků ke dskám druhé strany příbytku , a pět svlaků ke dskám strany příbytku západní , dosahujících k oběma úhlům . A svlak prostřední udělal , aby šel po prostředku desk od jednoho kraje k druhému . Dsky pak obložil zlatem a kruhy jejich udělal z zlata , aby v nich svlaky byly ; a obložil svlaky zlatem . Udělal také oponu z postavce modrého a šarlatu , a z červce dvakrát barveného , a z bílého hedbáví přesukovaného ; dílem řemeslným udělal ji s figurami cherubínů . A udělal pro ni čtyři sloupy z dříví setim , a obložil je zlatem ; hákové pak jejich byli zlatí , a slil k nim čtyři podstavky stříbrné . Udělal také zastření ke dveřům stánku z postavce modrého , z šarlatu a z červce dvakrát barveného a z bílého hedbáví přesukovaného , dílem krumpéřským , A sloupů k tomu zastření pět s háky jejich , ( obložil pak makovice a přepásaní jich zlatem ) , a podstavků pět měděných . Udělal také Bezeleel truhlu z dříví setim , jejíž dlouhost byla půl třetího lokte , a půl druhého lokte širokost , vysokost také půl druhého lokte . A obložil ji zlatem čistým vnitř i zevnitř , a udělal jí korunu zlatou vůkol . Slil jí také čtyři kruhy zlaté ke čtyřem úhlům jejím , dva totiž kruhy po jedné straně její , a dva kruhy po druhé straně její . Zdělal i sochory z dříví setim a obložil je zlatem . A uvlékl sochory do kruhů po stranách truhly ; aby na nich nošena byla truhla . Udělal také slitovnici z zlata čistého . Půl třetího lokte byla dlouhost její , a půl druhého lokte širokost její . Udělal i dva cherubíny z zlata , z taženého zlata udělal je na dvou koncích slitovnice , Cherubína jednoho na jednom konci a cherubína druhého na druhém konci ; na slitovnici udělal cherubíny , na obou koncích jejích . Ti pak cherubínové měli křídla vztažená svrchu nad ní , zastírajíce křídly svými slitovnici ; a tváři jejich byly obráceny jedna k druhé , k slitovnici byly obráceny tváři cherubínů . Udělal i stůl z dříví setim . Dvou loket byla dlouhost jeho a na loket širokost jeho , půl druhého pak lokte vysokost . A obložil jej zlatem čistým , i korunu zlatou udělal mu vůkol . Udělal mu i lištu dlani zšíří vůkol , a udělal korunu zlatou okolo té lišty . Slil také k němu čtyři kruhy zlaté a vpustil je do čtyř úhlů , kteříž byli na čtyřech nohách jeho . Proti té liště byli kruhové , skrze něž by provlačováni byli sochorové k nošení stolu . Udělal i sochory z dříví setim , kteréžto obložil zlatem k nošení stolu . A zdělal nádoby , kteréž byly na stole , misy jeho a lžice jeho , a koflíky jeho , a přikryvadla k přikrývání z čistého zlata . Udělal také svícen z zlata čistého , z taženého zlata udělal svícen ; sloupec jeho i prutové jeho , misky jeho , koule jeho i květové jeho z něho byli . Šest pak prutů bylo po stranách jeho , tři prutové s jedné strany jeho , a tři prutové s druhé strany jeho . Tři misky na způsob pecky mandlové udělány byly na prutu jednom , a koule a květ , a tři misky na způsob pecky mandlové udělány na prutu druhém , a koule a květ ; tak i na jiných šesti prutech z svícnu vycházejících . Na svícnu také byly čtyři misky , udělané na způsob mandlové pecky , a koule jeho i květové jeho . A byla koule pode dvěma pruty z něho , a koule druhá pode dvěma pruty z něho , a koule třetí pode dvěma pruty z něho , a tak pod šesti pruty vycházejícími z něho . Koule jejich i prutové jejich z něho byli , všecko hned jedním tažením z zlata čistého . Udělal i lamp jeho sedm , i utěradla jeho , i nádoby k oharkům jeho z zlata čistého . Z centnéře zlata čistého udělal jej se vším tím nádobím . Udělal také oltář pro kadění z dříví setim , lokte zdélí a lokte zšíří , čtverhraný , dvou pak loket zvýší ; z něho byli rohové jeho . A obložil jej zlatem čistým , svrchek jeho i po stranách vůkol , i rohy jeho ; a udělal mu korunu zlatou vůkol . Po dvou podobně kruzích zlatých udělal u něho , pod korunou ve dvou úhlech jeho , po dvou stranách jeho , skrze něž by provlačováni byli sochorové , aby nošen byl na nich . A zdělal ty sochory z dříví setim , a obložil je zlatem . Nadělal také oleje pomazání svatého , a kadidla z vonných věcí , čistého , dílem apatykářským . Udělal také oltář k zápalu z dříví setim , pěti loket zdélí a pěti loket zšíří , čtverhraný , a tří loket zvýší . A zdělal mu rohy na čtyřech úhlech jeho ; z něho byli rohové jeho , a obložil jej mědí . Nadělal také všelijakých nádob k oltáři , hrnců a lopat , a kotlíků a vidliček , a nádob jeho k uhlí ; všecka nádobí jeho udělal měděná . Udělal k oltáři i rošt mřežovaný , měděný , pod okolkem oltáře dole , až do prostřed něho . A slil čtyři kruhy na čtyřech krajích k roštu měděnému , v nichž by sochorové bývali . Sochory pak udělal z dříví setim a obložil je mědí . A uvlékl ty sochory do těch kruhů po obou stranách oltáře k nošení jeho na nich ; prázdný z prken udělal jej . Udělal též umyvadlo měděné , a podstavek jeho měděný z zrcadel houfně přicházejících žen , kteréž přicházely ke dveřím stánku úmluvy . Udělal také síň k straně polední ; koltry očkovaté síně té z bílého hedbáví přesukovaného na sto loket , Sloupů jejich dvadceti , a k nim podstavků dvadceti z mědi , háky na sloupích , a přepásaní jejich z stříbra . Tolikéž k straně půlnoční koltry na sto loket , sloupů k nim dvadceti a podstavků jejich dvadceti z mědi , háky na sloupích a přepásaní jejich z stříbra . K straně pak západní koltry očkovaté na padesáte loket , sloupů k nim deset a podstavků jejich deset , háky na sloupích a přepásaní jejich z stříbra . A v straně přední na východ padesáti loktů , Koltry očkovaté patnácti loktů byly při straně jedné , sloupové k nim tři , a podstavkové jejich tři . A k straně druhé , u brány síně té , jakž tam , tak tuto , koltry očkovaté patnácti loktů , sloupové k nim tři a podstavkové jejich tři . Všecky koltry síně vůkol očkovaté z bílého hedbáví přesukovaného . Podstavkové pak sloupů z mědi , hákové na sloupích a přepásaní jich z stříbra , a obložení makovic jejich z stříbra ; všickni také sloupové síně přepásáni byli stříbrem . Zastření pak brány síňce dílem krumpéřským z postavce modrého a šarlatu , a červce dvakrát barveného a hedbáví bílého přesukovaného ; dlouhost jeho dvadceti loktů , výsost pak šířky pěti loktů , jako i jiných koltr síně očkovatých . A sloupové k ní čtyři a podstavkové jejich čtyři z mědi , hákové jejich stříbrní , a obložení makovic jejich a přepásaní jejich z stříbra . Všickni pak kolíkové příbytku a síně vůkol byli z mědi . Tyto jsou věci vyčtené k příbytku , příbytku svědectví , kteréž jsou vyčteny podlé rozkázaní Mojžíšova , skrze Itamara , syna Arona kněze , k službě Levítů . A Bezeleel , syn Uri , syna Hur , z pokolení Juda , udělal všecky tyto věci , kteréž přikázal Hospodin Mojžíšovi ; A s ním Aholiab , syn Achisamechův z pokolení Dan , tesař a vtipný řemeslník , a krumpéř na modrém postavci a šarlatu , a červci dvakrát barveném a kmentu . Všeho zlata vynaloženého na samo dílo , na všecko dílo svatyně , ( bylo pak zlato obětované ) , devět a dvadceti centnéřů , a sedm set třidceti lotů podlé váhy svatyně . Stříbra pak od těch , jenž náležejí ku počtu shromáždění , sto centnéřů , a tisíc sedm set sedmdesáte pět lotů podlé váhy svatyně . Půl lotu z každé hlavy podlé váhy svatyně , ode všech jdoucích v počet od dvadcíti let a výše , jichž bylo šestkrát sto tisíc , tři tisíce pět set a padesáte . A bylo sto centnéřů stříbra k slévání podstavků svatyně a podstavků opony ; sto podstavků ze sta centnéřů , centnéř do podstavku . A z tisíce sedmi set sedmdesáti pěti lotů udělal háky na sloupy , a obložil makovice jejich a přepásal je . Mědi pak obětované bylo sedmdesáte centnéřů a dva tisíce a čtyři sta lotů . A udělal z ní podstavky ke dveřům stánku svědectví a oltář měděný , a rošt měděný k němu , a všecky nádoby oltáře , A podstavky síně vůkol a podstavky brány síně , všecky také kolíky příbytku a všecky kolíky síňce vůkol . Z modrého pak postavce a šarlatu a červce dvakrát barveného udělali roucha k službě , k přisluhování v svatyni . Udělali i roucho svaté , kteréž by bylo Aronovi , jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi . A udělal náramenník z zlata , postavce modrého a šarlatu , a červce dvakrát barveného , a bílého hedbáví přesukovaného . I nadělali plíšků zlatých , a nastříhali z nich nití , aby jimi províjeli skrze modrý postavec a šarlat , a červec dvakrát barvený a bílé hedbáví , dílem řemeslným . Náramky u něho udělali tak , aby se jeden s druhým spojiti mohl ; na dvou krajích svých spojoval se . Přepásaní také náramenníka , kteréž bylo na něm , z týchž věcí bylo a týmž dílem , z zlata , postavce modrého a šarlatu a červce dvakrát barveného , a bílého hedbáví přesukovaného , jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi . Přisadili i kamení onychinové , vložené a vsazené do zlata , řezané tak , jako ryty bývají pečeti , s jmény synů Izraelských . A vložil je na vrchní kraje náramenníku , aby byli kamenové pro pamět na syny Izraelské , jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi . Udělal i náprsník dílem řemeslným , takovým dílem jako náramenník , z zlata , postavce modrého a šarlatu , a červce dvakrát barveného , a bílého hedbáví přesukovaného . Čtverhranatý byl ; dvojnásobní udělali náprsník , na píd zdélí , a na píd zšíří , dvojnásobní . A vysadili jej čtyřmi řady kamení drahého pořádkem tímto : Sardius , topazius a smaragdus v řadu prvním ; V řadu pak druhém karbunkulus , zafir a jaspis ; A v řadu třetím linkurius , achates a ametyst ; A v čtvrtém řadu chrysolit , onychin a beryl , vložení a vsazení do zlata v svém pořádku . Těch pak kamenů s jmény synů Izraelských bylo dvanácte vedlé jmen jejich , vyrytých , jako pečet ryta bývá , každý vedlé jména svého pro dvanáctero pokolení . Udělali i k náprsníku řetízky jednostejné , dílem točeným z zlata čistého . Udělali také dva haklíky zlaté , a dva kroužky zlaté , a připjali ty dva kroužky na dvou krajích náprsníku . A prostrčili dva řetízky zlaté skrze dva kroužky na krajích náprsníku . Druhé pak dva konce dvou řetízků vpjali do dvou těch haklíků , a dali je na vrchní kraje náramenníku po předu . Udělali též dva kroužky zlaté , kteréž dali na dva kraje náprsníku , na té obrubě jeho , kteráž byla po straně náramenníka po spodu . Udělali ještě dva jiné kroužky zlaté , kteréž dali na dvě strany náramenníka zespod po předu , proti spojení jeho , kteréž jest nad přepásaním náramenníka . I přivázali náprsník od kroužků jeho k kroužkům toho náramenníka tkanicí hedbáví modrého , aby byl nad přepásaním náramenníka , a aby neodevstával náprsník od náramenníka , jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi . Udělal také plášť náležející k náramenníku , dílem vytkávaným , všecken z postavce modrého , A díru u prostřed pláště , jako díra v pancíři ; okolek byl po kraji jejím vůkol , aby se neroztrhl . Udělali také na podolku pláště jablka zrnatá z postavce modrého a šarlatu , a červce dvakrát barveného , a bílého hedbáví přesukovaného . Nadělali i zvonečků z zlata čistého , a zzavěšovali zvonečky ty mezi jablky zrnatými u podolku pláště vůkol , u prostřed mezi jablky zrnatými ; Zvonček a jablko zrnaté , opět za tím zvonček a jablko zrnaté u podolku pláště vůkol , k užívání toho při službě , jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi . Potom udělali sukni z bílého hedbáví dílem vytkávaným , Aronovi a synům jeho . I čepici z bílého hedbáví , a klobouky ozdobné z bílého hedbáví , a košilky tenké z bílého hedbáví přesukovaného , Pás také z bílého hedbáví přesukovaného , a postavce modrého a šarlatu , a červce dvakrát barveného , dílem krumpéřským , jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi , Udělali i plech koruny svaté z zlata čistého , a napsali na něm písmo dílem vyrývajících pečeti : Svatost Hospodinu . A dali do něho tkanici z hedbáví modrého , aby přivázán byl k čepici na hoře , jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi . A tak dokonáno jest všecko dílo příbytku stánku úmluvy ; a učinili synové Izraelští všecko , jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi , tak učinili , A přinesli příbytek ten k Mojžíšovi , stánek i všecka nádobí jeho , háky jeho , dsky jeho , svlaky jeho , i sloupy jeho a podstavky jeho , Přikrytí také z koží skopových na červeno barvených , a přikrytí z koží jezevčích i oponu zastření , Truhlu svědectví s sochory jejími i slitovnici , Stůl , všecka nádobí jeho i chléb předložení , Svícen čistý , lampy jeho , lampy zpořádané , i všecka nádobí jeho , i olej k svícení , Též oltář zlatý a olej pomazání a kadidlo z vonných věcí a zastření ke dveřům stánku , Oltář měděný a rošt jeho měděný , sochory jeho a všecka nádobí jeho , i umyvadlo a podstavek jeho , Očkovaté koltry síně a sloupy k nim s podstavky jejich , i zastření k bráně té síně , provazy také její a kolíky i všecka nádobí k službě příbytku , k stánku úmluvy , Roucha k službě , k přisluhování v svatyni , roucho svaté Arona kněze i roucho synů jeho k konání úřadu kněžského . Vedlé všeho , což přikázal Hospodin Mojžíšovi , tak udělali synové Izraelští všecko to dílo . A viděl Mojžíš všecko to dílo , a aj , udělali je , jakž byl přikázal Hospodin , tak udělali . I požehnal jim Mojžíš . Potom mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : V den měsíce prvního , prvního dne téhož měsíce vyzdvihneš příbytek , stánek úmluvy . A postavíš tam truhlu svědectví a zastřeš ji oponou . Vneseš i stůl a zřídíš řád jeho , vneseš také svícen a rozsvítíš lampy jeho . Postavíš též oltář zlatý pro kadění naproti truhle svědectví , a zavěsíš zastření ve dveřích příbytku . Potom postavíš oltář k zápalům přede dveřmi příbytku stánku úmluvy . Postavíš také umyvadlo mezi stánkem úmluvy a mezi oltářem , do něhož naleješ vody . Naposledy vyzdvihneš síň vůkol a zavěsíš zastření brány síně . Tedy vezmeš olej pomazání a pomažeš příbytku a všech věcí , kteréž v něm jsou , a posvětíš ho i všech nádob jeho , a bude svatý . Pomažeš i oltáře zápalu a všech nádob jeho a posvětíš oltáře , a budeť oltář svatý . Pomažeš také umyvadla a podstavku jeho , a posvětíš ho . A přistoupiti kážeš Aronovi i synům jeho ke dveřím stánku svědectví , a umyješ je vodou . A oblečeš Arona v roucha svatá a pomažeš ho a posvětíš ho , aby úřad kněžský konal přede mnou . Synům také jeho přistoupiti kážeš , a zobláčíš je v sukně . A pomažeš jich , tak jako jsi pomazal otce jejich , aby úřad kněžský konali přede mnou , aby jim bylo pomazání jejich toto k kněžství věčnému po rodech jejich . I učinil Mojžíš tak . Všecko , jakž mu rozkázal Hospodin , tak učinil . I stalo se měsíce prvního léta druhého , prvního dne měsíce , že vyzdvižen jest příbytek . Mojžíš tedy vyzdvihl příbytek a podložil podstavky jeho a postavil dsky jeho , a provlékl svlaky jeho , a vyzdvihl sloupy jeho . Potom postavil stánek v příbytku a dal přikrytí stánku svrchu na něj , jakož mu byl přikázal Hospodin . A vzav svědectví , vložil je do truhly , uvlékl také sochory k truhle a dal slitovnici svrchu na truhlu . I vnesl truhlu do příbytku a zavěsil oponu zastření , a zastřel truhlu svědectví , jakož byl přikázal Hospodin Mojžíšovi . Postavil i stůl v stánku úmluvy k straně příbytku půlnoční , vně před oponou . A zřídil na něm zpořádaní chlebů před Hospodinem , jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi . A postavil svícen v stánku úmluvy naproti stolu , v straně příbytku ku poledni . A rozsvítil lampy před Hospodinem , jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi . Postavil také oltář zlatý v stánku úmluvy před oponou , A kadil na něm kadidlem vonným , jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi . Zavěsil také zastření dveří příbytku . A oltář zápalu postavil ke dveřům příbytku stánku úmluvy , a obětoval na něm oběti zápalné a suché , jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi . A postavil umyvadlo mezi stánkem úmluvy a mezi oltářem , do něhož nalil vody k umývání . A umýval z něho Mojžíš , Aron a synové jeho ruce své i nohy své . Když vcházeli do stánku úmluvy , a když přistupovali k oltáři , umývali se , jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi . Naposledy vyzdvihl síň vůkol příbytku a oltáře , a zavěsil zastření brány síně . A tak dokonal Mojžíš dílo to . Tedy přikryl oblak stánek úmluvy , a sláva Hospodinova naplnila příbytek . A nemohl Mojžíš vjíti do stánku úmluvy ; nebo byl nad ním oblak , a sláva Hospodinova naplnila příbytek . Když pak odnášel se oblak s příbytku , brali se synové Izraelští po všech taženích svých . Pakli se neodnášel oblak , nehýbali se až do dne , v němž se zdvihl . A byl oblak Hospodinův nad příbytkem ve dne , a oheň býval v noci na něm , před očima všeho domu Izraelského ve všech taženích jejich . Povolal pak Hospodin Mojžíše , a mluvil k němu z stánku úmluvy , řka : Mluv k synům Izraelským a rci jim : Když by kdo z vás obětoval obět Hospodinu , z hovad , totiž z volů aneb z drobného dobytka obětovati budete obět svou . Jestliže zápalná obět jeho byla by z skotů , samce bez vady obětovati bude . U dveří stánku úmluvy obětovati jej bude dobrovolně , před oblíčejem Hospodinovým . A vloží ruku svou na hlavu oběti zápalné , i bude příjemná jemu k očištění jeho . Tedy zabije volka toho před tváří Hospodinovou , a obětovati budou kněží , synové Aronovi , krev , a pokropí tou krví oltáře svrchu vůkol , kterýž jest u dveří stánku úmluvy . I stáhne kůži s oběti zápalné , a rozseká ji na díly své . A dají synové Arona kněze oheň na oltář , a narovnají dříví na tom ohni . Potom zpořádají kněží , synové Aronovi , díly ty , hlavu i tuk , na dříví vložené na oheň , kterýž jest na oltáři . A droby jeho i nohy jeho vymyjete vodou . I páliti bude kněz všecko to na oltáři ; zápal jest v obět ohnivou , vůně spokojující Hospodina . Jestliže pak z drobného dobytka bude obět jeho , z ovcí aneb z koz k oběti zápalné , samce bez poškvrny obětovati bude . A zabije ho při straně oltáře půlnoční před tváří Hospodinovou , a pokropí kněží , synové Aronovi , krví oltáře vůkol . I rozseká ho na díly jeho s hlavou jeho i tukem jeho , a zpořádá je kněz na dříví vložené na oheň , kterýž jest na oltáři . A střeva jeho i nohy jeho vymyje vodou . Tedy obětovati bude kněz všecko to , a páliti bude to na oltáři ; zápal jest v obět ohnivou , vůně spokojující Hospodina . Jestliže pak z ptactva obět zápalnou obětovati bude Hospodinu , tedy ať obětuje z hrdliček aneb z holoubat obět svou . I vloží je kněz na oltář a nehtem natrhne hlavy jeho , a zapálí na oltáři , vytlače krev jeho na stranu oltáře . Odejme také vole jeho s nečistotami jeho , a povrže je blízko oltáře k straně východní na místo , kdež jest popel . A natrhne ho za křídla jeho , kterýchž však neodtrhne . I páliti bude je kněz na oltáři na dříví , kteréž jest na ohni ; zápalť jest v obět ohnivou , vůně spokojující Hospodina . Když by pak který člověk obětoval dar oběti suché Hospodinu , mouka bělná bude obět jeho . I poleje ji olejem a vloží na ni kadidlo . Přinese ji pak k synům Aronovým kněžím , a vezme odtud plnou hrst svou té mouky bělné a toho oleje se vším kadidlem jejím ; i páliti to bude kněz na památku její na oltáři v obět ohnivou , vůně spokojující Hospodina . Ostatek pak té oběti suché bude Aronovi i synům jeho , svaté svatých , z ohnivých obětí Hospodinových . Když bys pak obětoval dar oběti suché , pečené v peci , ať jsou z mouky bělné koláčové nekvašení , zadělaní olejem , aneb oplatkové přesní olejem pomazaní . Jestliže pak obět suchou na pánvici smaženou obětovati budeš , bude z mouky bělné olejem zadělané a nenakvašené . Rozlámeš ji na kusy a naleješ na ni oleje , obět suchá jest . Pakli obět suchou v kotlíku připravenou obětovati budeš , z mouky bělné s olejem bude . I přineseš obět suchou , kteráž z těch věcí bude Hospodinu , a dáš ji knězi , kterýžto donese ji k oltáři . A vezma kněz z oběti té pamětné její , páliti je bude na oltáři , v obět ohnivou , vůně spokojující Hospodina . Což pak zůstane z oběti té suché , bude Aronovi i synům jeho , svaté svatých , z ohnivých obětí Hospodinových . Žádná obět suchá , kterouž obětovati budete Hospodinu , nebude kvašena ; nebo nižádného kvasu , ani medu nebudete obětovati v obět ohnivou Hospodinu . V oběti prvotin toliko obětovati budete je Hospodinu , ale na tento oltář neobětujte jich u vůni spokojující . Také všeliký dar suché oběti své solí osolíš , a neodejmeš soli smlouvy Boha svého od suché oběti své . Při každé oběti své sůl obětovati budeš . Jestliže bys pak obětoval obět suchou z prvotin Hospodinu , klasy nové ohněm upražíš , a což vymneš z těch klasů nových , to obětovati budeš , suchou obět prvotin svých . A poleješ ji svrchu olejem , kadidlo také vložíš na ni ; obět suchá jest . I páliti bude kněz pamětné její z obilí zetřeného , a z oleje toho , se vším tím kadidlem jejím ; v obět ohnivou bude Hospodinu . Jestliže pak obět pokojná bude obět jeho , když by z skotů obětoval , buď vola neb krávu , bez vady bude obětovati je před tváří Hospodinovou . Tedy položí ruku svou na hlavu oběti své , i zabije ji u dveří stánku úmluvy ; a kropiti budou kněží synové Aronovi krví na oltář vůkol . Potom obětovati bude z oběti pokojné ohnivou obět Hospodinu , tuk střeva kryjící , i všeliký tuk , kterýž jest na nich , Též obě ledvinky s tukem , kterýž jest na nich i na slabinách , tolikéž i branici , kteráž jest na jatrách ; s ledvinkami odejme ji . I páliti to budou synové Aronovi na oltáři spolu s obětí zápalnou , kteráž bude na dříví vloženém na oheň ; obět zajisté ohnivá jest , vůně spokojující Hospodina . Jestliže pak z drobného dobytka bude obět jeho v obět pokojnou Hospodinu , samce aneb samici , bez poškvrny obětovati bude ji . Jestliže by obětoval beránka , obět svou , tedy obětovati jej bude před tváří Hospodinovou . A vloží ruku svou na hlavu oběti své , a zabije ji před stánkem úmluvy , a kropiti budou synové Aronovi krví její na oltář vůkol . Potom obětovati bude z oběti pokojné obět ohnivou Hospodinu , tuk její i ocas celý , kterýž od hřbetu odejme , též i tuk střeva kryjící se vším tím tukem , kterýž jest na nich , Též obě dvě ledvinky s tukem , kterýž jest na nich i na slabinách , ano i branici , kteráž jest na jatrách ; s ledvinkami odejme ji . I páliti to bude kněz na oltáři ; pokrm jest oběti ohnivé Hospodinovy . Jestliže pak koza byla by obět jeho , tedy bude ji obětovati před oblíčejem Hospodinovým . A vloží ruku svou na hlavu její , a zabije ji před stánkem úmluvy ; i kropiti budou synové Aronovi krví její na oltáři vůkol . Potom obětovati bude z ní obět svou v obět ohnivou Hospodinu , tuk střeva kryjící , i všecken tuk , kterýž jest na nich , Též obě dvě ledvinky s tukem , kterýž jest na nich i na slabinách , ano i branici , kteráž jest na jatrách ; s ledvinkami odejme ji . I páliti to bude kněz na oltáři , pokrm oběti ohnivé u vůni příjemnou . Všecken tuk Hospodinu bude . Právem věčným po rodech vašich , ve všech příbytcích vašich žádného tuku a žádné krve nebudete jísti . Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi , řka : Mluv synům Izraelským a rci : Když by kdo zhřešil z poblouzení proti některému ze všech přikázaní Hospodinových , čině , čehož býti nemá , a přestoupil by jedno z nich ; Jestliže by kněz pomazaný zhřešil hříchem jiných lidí : tedy obětovati bude za hřích svůj , kterýmž zhřešil , volka mladého bez poškvrny Hospodinu v obět za hřích . I přivede volka toho ke dveřím stánku úmluvy před oblíčej Hospodinův , a položí ruku svou na hlavu volka toho , a zabije ho před oblíčejem Hospodinovým . Tedy vezme kněz pomazaný krve z toho volka , a vnese ji do stánku úmluvy . Potom omočí kněz prst svůj v té krvi , a kropiti jí bude sedmkráte před Hospodinem , před oponou svatyně . Pomaže také kněz tou krví rohů oltáře , na němž se kadí vonnými věcmi před Hospodinem , kterýž jest v stánku úmluvy , a ostatek krve volka toho vyleje k spodku oltáře zápalu , kterýž jest u dveří stánku úmluvy . Všecken pak tuk volka toho za hřích vyjme z něho , totiž tuk přikrývající střeva a všecken tuk , kterýž jest na nich , Též obě dvě ledvinky s tukem , kterýž jest na nich i na slabinách , tolikéž i branici , kteráž jest na jatrách , s ledvinkami odejme ji , Tak jako se odjímá od volka oběti pokojné , a páliti to bude kněz na oltáři zápalu . Kůži pak volka toho , i všecko maso jeho s hlavou i s nohami jeho , střeva jeho i s lejny jeho , A tak celého volka vynese ven za stany na místo čisté , tam kdež se popel vysýpá , a spálí jej na dříví ohněm ; na místě , kdež se popel vysýpá , spálen bude . Jestliže by pak všecko množství Izraelské pobloudilo , a byla by ta věc skrytá před očima shromáždění toho , a učinili by proti některému ze všech přikázaní Hospodinových , čehož by býti nemělo , tak že by vinni byli , A byl by poznán hřích , kterýmž zhřešili : tedy obětovati bude shromáždění volka mladého v obět za hřích , a přivedou ho před stánek úmluvy . I položí starší shromáždění toho ruce své na hlavu volka před Hospodinem , a zabije volka před Hospodinem . I vnese kněz pomazaný z krve volka toho do stánku úmluvy , A omoče kněz prst svůj v té krvi , kropiti jí bude sedmkráte před Hospodinem , před oponou . Pomaže také kněz tou krví rohů oltáře , kterýž jest před Hospodinem v stánku úmluvy ; potom všecku krev pozůstávající vyleje k spodku oltáře zápalu , kterýž jest u dveří stánku úmluvy . Všecken také tuk jeho vyjme z něho , a páliti bude na oltáři . S tím pak volkem tak učiní , jako učinil s volkem za hřích obětovaným , rovně tak učiní s ním . A tak očistí je kněz , i bude jim odpuštěno . Volka pak vynese ven z táboru a spálí jej , jako spálil volka prvního ; nebo obět za hřích shromáždění jest . Jestliže pak kníže zhřeší , a učiní proti některému ze všech přikázaní Hospodina Boha svého , čehož býti nemělo , a to z poblouzení , tak že vinen bude , A byl by znám hřích jeho , jímž zhřešil : tedy přivede obět svou z koz , samce bez poškvrny . I položí ruku svou na hlavu toho kozla a zabije ho na místě , kdež se bijí oběti zápalné před Hospodinem ; obět za hřích jest . A vezma kněz z krve oběti za hřích na prst svůj , pomaže rohů oltáře zápalu , ostatek pak krve jeho vyleje k spodku oltáře zápalu . Všecken také tuk jeho páliti bude na oltáři , jako i tuk obětí pokojných . A tak očistí jej kněz od hříchu jeho , a odpuštěn bude jemu . Jestliže pak zhřeší člověk z lidu obecného z poblouzení , učině proti některému přikázaní Hospodinovu , čehož by nemělo býti , tak že vinen bude , A byl by znám hřích jeho , kterýmž zhřešil : tedy přivede obět svou z koz , samici bez poškvrny , za hřích svůj , jímž zhřešil . I položí ruku svou na hlavu oběti té za hřích a zabije tu obět za hřích na místě obětí zápalných . A vezma kněz z krve její na prst svůj , pomaže rohů oltáře zápalu , a ostatek krve její vyleje u spodku oltáře . Všecken také tuk její odejme , jako se odjímá tuk od obětí pokojných , a páliti jej bude kněz na oltáři u vůni příjemnou Hospodinu . A tak očistí jej kněz , a bude mu odpuštěno . Pakli by z ovcí přinesl obět svou za hřích , samici bez poškvrny přinese . A vloží ruku svou na hlavu té oběti za hřích a zabije ji v obět za hřích na místě , kdež se bijí oběti zápalné . Potom vezma kněz krve z oběti té za hřích na prst svůj , pomaže rohů oltáře zápalu , ostatek pak krve její vyleje k spodku oltáře . Všecken také tuk její odejme , jakž se odjímá tuk beránka z obětí pokojných , a páliti jej bude kněz na oltáři v obět ohnivou Hospodinu . A tak očistí jej kněz od hříchu jeho , kterýmž zhřešil , a odpuštěn bude jemu . Zhřešil-li by člověk , tak že slyše hlas zakletí a jsa svědkem toho , což viděl neb slyšel , a neoznámil by , poneseť pokutu za nepravost svou . Aneb jestliže by se dotkl člověk některé věci nečisté , buďto těla zvěři nečisté , buďto těla hovada nečistého , aneb těla žížaly nečisté , a bylo by to skryto před ním , tedy nečistý bude a vinen jest . Aneb jestliže by se dotkl nečistoty člověka , jaká by koli byla nečistota jeho , kterouž se poškvrňuje , a bylo by to skryto před ním , a potom poznal by to , vinen jest . Aneb jestliže by se kdo zapřisáhl , vynášeje to rty svými , že učiní něco zlého aneb dobrého , a to o jakékoli věci , o níž člověk s přísahou obyčej má mluviti , a bylo by to skryto před ním , a potom by poznal , že vinen jest jednou věcí z těch , Když tedy vinen bude jednou věcí z těch : vyzná hřích svůj , A přivede obět za vinu svou Hospodinu , za hřích svůj , kterýmž zhřešil , samici z dobytku drobného , ovci aneb kozu za hřích , a očistíť jej kněz od hříchů jeho . A pakli by s to býti nemohl , aby dobytče obětoval , tedy přinese obět za vinu svou , kterouž zhřešil , dvě hrdličky aneb dvé holoubátek Hospodinu , jedno v obět za hřích a druhé v obět zápalnou . I přinese je k knězi , a on obětovati bude nejprvé to , kteréž má býti v obět za hřích , a nehtem natrhne hlavy jeho naproti tylu jeho , však nerozdělí jí . I pokropí krví z oběti za hřích strany oltáře , a což zůstane krve , vytlačí ji k spodku oltáře ; nebo obět za hřích jest . Z druhého pak učiní obět zápalnou vedlé obyčeje . A tak očistí jej kněz od hříchu jeho , kterýmž zhřešil , a bude mu odpuštěn . A pakli nemůže s to býti , aby přinesl dvě hrdličky aneb dvé holoubátek , tedy přinese obět svou ten , kterýž zhřešil , desátý díl míry efi mouky bělné v obět za hřích . Nenalejeť na ni oleje , aniž položí na ni kadidla , nebo obět za hřích jest . Kterouž když přinese k knězi , tedy kněz vezma z ní plnou hrst svou , pamětné její , páliti to bude na oltáři mimo obět ohnivou Hospodinu , obět za hřích jest . I očistí jej kněz od hříchu jeho , kterýmž zhřešil v kterékoli věci z těch , a budeť mu odpuštěn ; ostatek pak bude knězi jako při oběti suché . Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi , řka : Kdyby člověk přestoupil přestoupením , a zhřešil by z poblouzení , ujímaje věcí posvěcených Hospodinu : tedy přinese obět za vinu svou Hospodinu , skopce bez poškvrny z drobného dobytka , podlé ceny tvé , nejníž za dva loty stříbra , vedlé lotu svatyně , za vinu . A tak , což zhřešil , ujímaje posvěcených věcí , nahradí , a pátý díl nad to přidá , dada to knězi ; kněz pak očistí jej skrze skopce oběti za vinu , a bude jemu odpuštěna . Jestliže by pak člověk zhřešil , a učinil by proti některému ze všech přikázaní Hospodinových , čehož by nemělo býti , neznaje toho , a byl by vinen , rovně též ponese nepravost svou . A přivede skopce bez poškvrny z drobného dobytka vedlé ceny tvé v obět za vinu k knězi . I očistí jej kněz od poblouzení jeho , kterýmž pobloudil a o němž nevěděl , a bude mu odpuštěno . Obět za provinění jest , nebo zavinil Hospodinu . Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi , řka : Kdyby člověk zhřešil a přestoupením přestoupil proti Hospodinu , buď že by oklamal bližního svého v věci sobě svěřené , aneb v spolku nějakém , aneb mocí by vzal něco , aneb lstivě podvedl bližního svého , Buď že nalezna ztracenou věc , za přelby mu ji , buď že by přisáhl falešně , kteroukoli věcí z těch , kterouž přihází se člověku učiniti a zhřešiti jí , Když by tedy zhřešil a vinen byl : navrátí zase tu věc , kterouž mocí sobě vzal , aneb tu , kteréž lstivě s útiskem dosáhl , aneb tu , kteráž mu svěřena byla , aneb ztracenou věc , kterouž nalezl , Aneb o kterékoli věci falešně přisáhl : tedy navrátí to z cela , a nad to pátý díl toho přidá tomu , číž bylo ; to navrátí v den oběti za hřích svůj . Obět pak za hřích svůj přivede Hospodinu z drobného dobytku , skopce bez poškvrny , vedlé ceny tvé , v obět za vinu knězi . I očistí jej kněz před Hospodinem , a odpuštěno mu bude , jedna každá z těch věcí , kterouž by učinil a jí vinen byl . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Přikaž Aronovi i synům jeho a rci : Tento bude řád při oběti zápalné : ( slove pak obět zápalná od pálení na oltáři celou noc až do jitra , nebo oheň na oltáři vždycky hořeti bude ) , Obleče se kněz v roucho své lněné , a košilku lněnou vezme na tělo své , a vyhrabe popel , když oheň spálí obět zápalnou na oltáři , a vysype jej u oltáře . Potom svleče šaty své a obleče se v roucho jiné , a vynese popel ven z stanů na místo čisté . Oheň pak , kterýž jest na oltáři , bude hořeti na něm , nebude uhašován . A bude zapalovati jím kněz dříví každého jitra , a zpořádá na něm obět zápalnou , a páliti bude na něm tuk pokojných obětí . Oheň ustavičně hořeti bude na oltáři , a nebudeť uhašen . Tento pak bude řád při oběti suché , kterouž obětovati budou synové Aronovi Hospodinu u oltáře : Vezme hrst bělné mouky z oběti té a z oleje jejího , se vším tím kadidlem , kteréž bude na oběti suché , a páliti to bude na oltáři u vůni líbeznou , pamětné její Hospodinu . Což pak zůstane z ní , to jísti budou Aron i synové jeho ; přesné jísti se bude na místě svatém , v síni stánku úmluvy jísti to budou . Nebude vařeno s kvasem , nebo jsem jim to dal za díl z obětí mých ohnivých ; svaté svatých to jest , jako i obět za hřích a jako obět za vinu . Každý mužského pohlaví z synů Aronových jísti bude to právem věčným po rodech vašich , z ohnivých obětí Hospodinových . Což by se koli dotklo toho , svaté bude . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Tato jest obět Aronova a synů jeho , kterouž obětovati budou Hospodinu v den pomazání jeho : Desátý díl míry efi mouky bělné za obět suchou ustavičnou , polovici toho ráno a polovici u večer . Na pánvici s olejem strojena bude ; smaženou přineseš ji , a pečené kusy oběti suché obětovati budeš u vůni spokojující Hospodina . A kněz , kterýž z synů jeho po něm pomazán bude , ať ji obětuje právem věčným . Hospodinu všecko to páleno bude . A všeliká suchá obět kněžská celá spálena bude ; nebudeť jedena . Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi , řka : Mluv Aronovi a synům jeho a rci : Tento bude řád oběti za hřích : Na místě , kdež se zabijí obět zápalná , zabita bude obět za hřích před Hospodinem ; svatá svatých jest . Kněz obětující tu obět za hřích budeť jísti ji ; na místě svatém jedena bude v síni stánku úmluvy . Což by se koli dotklo masa jejího , svaté bude ; a jestliže by krví její šaty skropeny byly , to , což skropeno jest , obmyješ na místě svatém . A nádoba hliněná , v níž by vařeno bylo , rozražena bude ; pakli by v nádobě měděné vařeno bylo , vytřena a vymyta bude vodou . Všeliký pohlaví mužského mezi kněžími jísti to bude ; svaté svatých jest . Ale žádná obět za hřích , ( z jejížto krve něco vneseno bylo by do stánku úmluvy k očištění v svatyni ) , nebude jedena ; ohněm spálena bude . Tento pak bude řád oběti za provinění ; svatá svatých jest . Na kterémž místě zabijí se obět zápalná , na témž zabijí i obět za vinu , a pokropí krví její oltáře svrchu vůkol . Všecken pak tuk její obětovati bude z ní , ocas i tuk střeva přikrývající . Též obě dvě ledvinky s tukem , kterýž jest na nich i na slabinách ; a branici , kteráž jest na jatrách , s ledvinkami odejme . I bude páliti to kněz na oltáři v obět ohnivou Hospodinu ; obět za provinění jest . Všeliký pohlaví mužského mezi kněžími jísti bude ji , na místě svatém jedena bude ; svatá svatých jest . Jakož obět za hřích , tak obět za vinu , jednostejné právo míti budou ; knězi , kterýž by ho očišťoval , přináležeti bude . Knězi pak , kterýž by něčí obět zápalnou obětoval , kůže té oběti zápalné , kterouž obětoval , přináležeti bude . Nadto všeliká obět suchá , kteráž v peci pečena bude , a všecko , což na pánvici aneb v kotlíku strojeno bude , knězi , kterýž to obětuje , přináležeti bude . Tolikéž všeliká obět suchá olejem zadělaná aneb upražená , všechněm synům Aronovým přináležeti bude , a to jednomu jako druhému . Tento pak bude řád oběti pokojné , kterouž by obětoval Hospodinu : Jestliže by ji obětoval v oběti chvály , tedy obětovati bude v obět chvály koláče nekvašené , olejem zadělané a oplatky nekvašené , olejem pomazané a mouku bělnou smaženou , s těmi koláči olejem zadělanými . Mimo ty koláče také chléb kvašený obětovati bude obět svou , v obět chvály pokojných obětí svých . A budeť obětovati z něho jeden pecník , ze vší té oběti Hospodinu obět ku pozdvižení , a ten přináležeti bude tomu knězi , kterýž kropil krví té oběti pokojné . Maso pak obět , z té oběti chvály , jenž jest obět pokojná , v den obětování jejího jedeno bude , aniž co zůstane z něho do jitra . Jestliže by pak z slibu aneb z dobré vůle obětoval obět svou , tolikéž v den obětování jejího jedena bude ; a jestliže by co zůstalo z toho , tedy na druhý den jísti se bude . Jestliže by pak co masa z té oběti zůstalo do třetího dne , ohněm spáleno bude . Pakli by kdo předce jedl maso oběti pokojné dne třetího , nebudeť příjemný ten , kterýž ji obětoval , aniž přijata bude , ale ohavnost bude , a kdož by koli jedl je , ponese nepravost svou . Též maso , kteréž by se dotklo něčeho nečistého , nebude jedeno , ale ohněm spáleno bude ; maso pak jiné , kdož by koli čistý byl , bude moci jísti . Nebo člověk , kterýž by jedl maso z oběti pokojné , kteráž jest Hospodinu obětována , a byl by poškvrněný : tedy vyhlazen bude člověk ten z lidu svého . A kdož by se dotkl něčeho nečistého , buďto nečistoty člověka , buď hovada nečistého aneb všeliké ohavnosti nečisté , a jedl by maso z oběti pokojné , kteráž jest Hospodinu posvěcena : tedy vyhlazen bude člověk ten z lidu svého . Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi , řka : Mluv k synům Izraelským a rci jim : Žádného tuku z vola , aneb z ovce , aneb z kozy nebudete jísti . Ačkoli tuk mrtvého a tuk udáveného hovada může užíván býti k všeliké potřebě , ale jísti ho nikoli nebudete . Nebo kdož by koli jedl tuk z hovada , kteréž obětovati bude člověk v obět ohnivou Hospodinu , vyhlazen bude člověk ten , kterýž jedl , z lidu svého . Tolikéž krve žádné jísti nebudete ve všech příbytcích svých , buď z ptactva , buď z hovada . Všeliký člověk , kterýž by jedl jakou krev , vyhlazen bude z lidu svého . Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi , řka : Mluv k synům Izraelským a rci : Kdož by obětoval obět svou pokojnou Hospodinu , on sám přinese obět svou Hospodinu z obětí pokojných svých . Ruce jeho obětovati budou obět ohnivou Hospodinu . Tuk s hrudím přinese , a hrudí aby bylo v obět sem i tam obracení před Hospodinem . Páliti pak bude kněz tuk na oltáři , ale hrudí to zůstane Aronovi i synům jeho . A plece pravé dáte knězi ku pozdvižení z obětí pokojných vašich . Kdožkoli z synů Aronových obětovati bude krev obětí pokojných a tuk , tomu se dostane plece pravé na díl jeho . Nebo hrudí sem i tam obracení a plece vzhůru pozdvižení vzal jsem od synů Izraelských z obětí pokojných jejich , a dal jsem je Aronovi knězi i synům jeho právem věčným od synů Izraelských . Toť jest díl pomazání Aronova , a pomazání synů jeho z ohnivých obětí Hospodinových , ode dne toho , v kterémž jim přistoupiti rozkázal k vykonávání kněžství Hospodinu , Kterýž přikázal Hospodin , aby jim ode dne , v kterémž jich pomazal , dáván byl od synů Izraelských právem věčným po rodech jejich . Tenť jest řád oběti zápalné , oběti suché , oběti za hřích , oběti za vinu , a posvěcování i obětí pokojných , Kteréž přikázal Hospodin Mojžíšovi na hoře Sinai toho dne , když přikázal synům Izraelským , aby obětovali oběti své Hospodinu na poušti Sinai . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Vezmi Arona a syny jeho s ním , i roucha jejich a olej pomazání , též volka k oběti za hřích , a dva skopce , a koš s přesnými chleby , A shromažď všecko množství ke dveřím stánku úmluvy . I učinil Mojžíš , jakž přikázal jemu Hospodin , a shromáždilo se všecko množství ke dveřím stánku úmluvy . Tedy řekl Mojžíš tomu množství : Totoť jest to slovo , kteréž přikázal vykonati Hospodin . A rozkázav přistoupiti Mojžíš Aronovi a synům jeho , umyl je vodou . A oblékl jej v sukni a přepásal ho pasem , a oděv ho pláštěm , dal náramenník svrchu na něj , a připásal jej pasem náramenníka a otáhl ho jím . A vložil na něj náprsník , do něhožto dal urim a thumim . Potom vstavil čepici na hlavu jeho ; a dal na čepici jeho po předu plech zlatý , korunu svatou , jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi . Vzal také Mojžíš olej pomazání a pomazal příbytku i všech věcí , kteréž byly v něm , a posvětil jich . A pokropil jím oltáře sedmkrát , a pomazal oltáře i všeho nádobí jeho , též umyvadla i s podstavkem jeho , aby to všecko posvěceno bylo . Vlil také oleje pomazání na hlavu Aronovu , a pomazal ho ku posvěcení jeho . Rozkázal také Mojžíš přistoupiti synům Aronovým , a zobláčel je v sukně , a opásal je pasem , a vstavil na ně klobouky , jakož byl přikázal Hospodin jemu . A přivedl volka k oběti za hřích , i položil Aron a synové jeho ruce své na hlavu volka oběti za hřích . I zabil jej a vzal krev jeho , a pomazal rohů oltáře vůkol prstem svým , a tak očistil oltář . Ostatek pak krve vylil k spodku oltáře a posvětil ho k očišťování na něm . Vzal také všecken tuk , kterýž byl na střevách , a branici s jater a obě ledvinky i tuk jejich , a pálil to Mojžíš na oltáři . Volka pak toho i kůži jeho , i maso jeho , i lejna jeho spálil ohněm vně za stany , jakož byl přikázal Hospodin Mojžíšovi . Potom přivedl skopce oběti zápalné , a položil Aron i synové jeho ruce své na hlavu toho skopce . I zabil jej , a pokropil Mojžíš krví oltáře po vrchu vůkol . Skopce také rozsekal na kusy jeho , a pálil Mojžíš hlavu , kusy i tuk . Střeva pak a nohy vymyl vodou , a tak spálil Mojžíš všeho skopce na oltáři . I byl zápal u vůni líbeznou , obět ohnivá Hospodinu , jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi . Rozkázal také přivésti skopce druhého , skopce posvěcení , a položil Aron i synové jeho ruce své na hlavu skopce . I zabil jej , a vzav Mojžíš krve jeho , pomazal jí konce pravého ucha Aronova a palce ruky jeho pravé , i palce nohy jeho pravé . Tolikéž synům Aronovým rozkázav přistoupiti , pomazal kraje ucha jejich pravého a palce ruky jejich pravé , též palce nohy jejich pravé , a vykropil krev na oltář svrchu vůkol . Potom vzal tuk a ocas i všecken tuk přikrývající droby a branici s jater , též obě dvě ledvinky i tuk jejich i plece pravé . Také z koše přesných chlebů , kteříž byli před Hospodinem , vzal jeden koláč přesný a jeden pecník chleba s olejem a jeden oplatek , a položil to s tukem a s plecem pravým . A dal to všecko v ruce Aronovy a v ruce synů jeho , rozkázav obraceti sem i tam v obět obracení před Hospodinem . Potom vzav z rukou jejich , pálil to na oltáři v zápal . Posvěcení toto jest u vůni rozkošnou , obět ohnivá Hospodinu . Vzal také Mojžíš hrudí a obracel je sem i tam v obět obracení před Hospodinem ; a z skopce posvěcení dostal se Mojžíšovi díl , jakož mu byl přikázal Hospodin . Vzal také Mojžíš oleje pomazání a krve , kteráž byla na oltáři , a pokropil Arona i roucha jeho , též synů Aronových a roucha jejich s ním . A tak posvětil Arona i roucha jeho , též synů jeho i roucha jejich s ním . I řekl Mojžíš Aronovi a synům jeho : Vařte to maso u dveří stánku úmluvy , a jezte je tu , i chléb , kterýž jest v koši posvěcení , jakož jsem přikázal , řka : Aron a synové jeho jísti budou je . Což by pak zůstalo masa i chleba toho , ohněm to spálíte . A ze dveří stánku úmluvy za sedm dní nevycházejte až do dne , v kterémž by se vyplnili dnové svěcení vašeho ; nebo za sedm dní posvěcovány budou ruce vaše . Jakož se stalo dnešní den , tak přikázal Hospodin činiti k očištění vašemu . Protož u dveří stánku úmluvy zůstanete ve dne i v noci za sedm dní , a ostříhati budete nařízení Hospodinova , abyste nezemřeli ; nebo tak mi jest přikázáno . Učinil tedy Aron i synové jeho všecky věci , kteréž přikázal Hospodin skrze Mojžíše . Stalo se pak dne osmého , povolal Mojžíš Arona a synů jeho i starších Izraelských . I řekl Aronovi : Vezmi sobě tele k oběti za hřích , a skopce k oběti zápalné , obé bez poškvrny , a obětuj před Hospodinem . K synům pak Izraelským mluviti budeš , řka : Vezměte kozla k oběti za hřích , a tele a beránka , roční , bez vady , k oběti zápalné , Vola také a skopce k oběti pokojné , abyste obětovali před Hospodinem , a obět suchou zadělanou olejem ; nebo dnes se vám ukáže Hospodin . Tedy vzali ty věci , kteréž přikázal Mojžíš před stánkem úmluvy , a přistoupivši všecko shromáždění , stáli před Hospodinem . I řekl Mojžíš : Toto jest ta věc , kterouž přikázal Hospodin . Vykonejtež ji , a ukáže se vám sláva Hospodinova . Aronovi pak řekl Mojžíš : Přistup k oltáři a obětuj obět za hřích svůj , a obět zápalnou svou k vykonání očištění za sebe i za lid tento ; obětuj také obět lidu všeho , a učiň očištění za ně , jakož přikázal Hospodin . Přistoupiv tedy Aron k oltáři , zabil tele své k oběti za hřích . I dali mu synové Aronovi krev . Kterýžto omočiv prst svůj ve krvi , pomazal rohů oltáře , ostatek pak krve vylil k spodku oltáře . Ale tuk a ledvinky , i branici s jater té oběti za hřích pálil na oltáři , jakož byl přikázal Hospodin Mojžíšovi . Maso pak s kůží spálil vně za stany . Zabil také obět zápalnou . I podali mu synové Aronovi krve , kterouž pokropil po vrchu oltáře vůkol . Podali jemu také i oběti zápalné s kusy jejími i hlavy její , a pálil ji na oltáři . A vymyv střeva i nohy její , pálil je s obětí zápalnou na oltáři . Obětoval také obět všeho lidu . A vzav kozla oběti za hřích , kterýž byl všeho lidu , zabil jej a obětoval ho za hřích jako i prvního . Obětoval též obět zápalnou a učinil ji vedlé obyčeje . Tolikéž i obět suchou obětoval , a vzav plnou hrst z ní , pálil to na oltáři , mimo obět zápalnou jitřní . Zabil ještě i vola a skopce k oběti pokojné , kteráž byla za lid . I podali mu synové Aronovi krve , kterouž pokropil oltáře po vrchu vůkol . Dali jemu také tuk z vola a z skopce ocas , a tuk přikrývající střeva i ledvinky a branici s jater . A položili včecken tuk na hrudí ; i pálil ten tuk na oltáři . Hrudí pak a plece pravé obracel sem i tam Aron v obět obracení před Hospodinem , jakož byl přikázal Mojžíšovi . Potom Aron pozdvihna rukou svých k lidu , dal jim požehnání , a sstoupil od obětování oběti za hřích a oběti zápalné i oběti pokojné . Tedy všel Mojžíš s Aronem do stánku úmluvy ; a když vycházeli z něho , požehnání dávali lidu . I ukázala se sláva Hospodinova všemu lidu . Nebo sstoupil oheň od tváři Hospodina , a spálil na oltáři obět zápalnou i všecken tuk . Což když uzřel veškeren lid , zkřikli a padli na tváři své . Synové pak Aronovi Nádab a Abiu , vzavše jeden každý kadidlnici svou , dali do nich oheň a položili na něj kadidlo , a obětovali před Hospodinem oheň cizí , čehož jim byl nepřikázal . Protož sstoupiv oheň od Hospodina , spálil je ; a zemřeli tu před Hospodinem . I řekl Mojžíš Aronovi : Toť jest , což mluvil Hospodin , řka : V těch , kteříž přistupují ke mně , posvěcen budu , a před oblíčejem všeho lidu oslaven budu . I mlčel Aron . Tedy povolal Mojžíš Mizaele a Elizafana , synů Uziele , strýce Aronova , a řekl jim : Poďte a vyneste bratří své od svatyně ven za stany . I přišli a vynesli je v sukních jejich ven za stany , jakž byl rozkázal Mojžíš . Mluvil pak Mojžíš Aronovi , Eleazarovi a Itamarovi , synům jeho : Hlav svých neodkrývejte a roucha svého neroztrhujte , abyste nezemřeli , a aby se Bůh na všecko množství nerozhněval ; ale bratří vaši , všecka rodina Izraelská , budou plakati nad tím spálením , kteréž uvedl Hospodin . Vy pak ze dveří stánku úmluvy nevycházejte , abyste nezemřeli ; nebo olej pomazání Hospodinova jest na vás . I učinili vedlé rozkázaní Mojžíšova . Mluvil také Hospodin Aronovi , řka : Vína a nápoje opojného nebudeš píti , ty ani synové tvoji s tebou , kdyžkoli budete míti vcházeti do stánku úmluvy , abyste nezemřeli , ( ustanovení věčné to bude po rodech vašich ) ; Také abyste rozeznati mohli mezi svatým a neposvěceným , a mezi čistým a nečistým ; Též abyste učili syny Izraelské všechněm ustanovením , kteráž mluvil Hospodin k nim skrze Mojžíše . Mluvil pak Mojžíš Aronovi , Eleazarovi a Itamarovi , synům jeho , kteříž živi zůstali : Vezměte obět suchou , kteráž zůstala z ohnivých obětí Hospodinových , a jezte ji s přesnicemi u oltáře ; nebo svatá svatých jest . Protož jísti budete ji na místě svatém , nebo to jest právo tvé a právo synů tvých z ohnivých obětí Hospodinových ; tak zajisté jest mi přikázáno . Hrudí pak sem i tam obracení , a plece vznášení jísti budete na místě čistém , ty i synové tvoji , i dcery tvé s tebou ; nebo to právem tobě a synům tvým dáno jest z pokojných obětí synů Izraelských . Plece vzhůru vznášení a hrudí sem i tam obracení s obětmi ohnivými tuků , kteréž přinesou , aby sem i tam obracíno bylo , tak jako obět obracení před Hospodinem , bude tobě i synům tvým s tebou právem věčným , jakož přikázal Hospodin . Mojžíš pak hledal pilně kozla k oběti za hřích , a hle , již spálen byl . Tedy rozhněval se na Eleazara a Itamara , syny Aronovy pozůstalé , a řekl : Pročež jste nejedli oběti za hřích na místě svatém ? Nebo svatá svatých byla , poněvadž ji dal vám , abyste nesli nepravost všeho množství k očištění jejich před Hospodinem . A hle , ani krev její není vnesena do vnitřku svatyně . Jísti jste měli ji v svatyni , jakož jsem byl přikázal . Tedy odpověděl Aron Mojžíšovi : Aj , dnes obětovali obět svou za hřích a obět svou zápalnou před Hospodinem , ale přihodila se mně taková věc , že , kdybych byl jedl obět za hřích dnes , zdali by se to líbilo Hospodinu ? Což když uslyšel Mojžíš , přestal na tom . I mluvil Hospodin Mojžíšovi a Aronovi , řka jim : Mluvte k synům Izraelským , řkouce : Tito jsou živočichové , kteréž jísti budete ze všech hovad , kteráž jsou na zemi : Všeliké hovado , kteréž má kopyta rozdělená , tak aby rozdvojená byla , a přežívá , jísti budete . A však z těch , kteráž přežívají , a z těch , kteráž kopyta rozdělená mají , nebudete jísti , jako velblouda ; nebo ač přežívá , ale kopyta rozděleného nemá , nečistý vám bude . Ani králíka , kterýž ač přežívá , ale kopyta rozděleného nemá , nečistý vám bude . Ani zajíce ; nebo ač přežívá , ale kopyta rozděleného nemá , nečistý vám bude . Tolikéž ani svině ; nebo ač má rozdělené kopyto , tak že se rozdvojuje , ale nepřežívá , nečistá bude vám . Masa jejich nebudete jísti , ani těla jejich mrtvého se dotýkati , nečistá budou vám . Ze všech pak živočichů , kteříž u vodách jsou , tyto jísti budete : Všecko , což má plejtvy a šupiny u vodách mořských i v řekách , jísti budete . Všecko pak , což nemá plejtví a šupin v moři i v řekách , buď jakýkoli hmyz vodný , aneb jakákoli duše živá u vodách , ohavností bude vám . A tak v ohavnosti vám budou , abyste masa jejich nejedli a těla jejich v ohyzdnosti měli . Což tedy nemá plejtví a šupin u vodách , to v ohavnosti míti budete . Z ptactva pak tyto v ohavnosti míti budete , jichžto nebudete jísti , nebo ohavnost jsou , jako jest orel , noh a orlice mořská , Též sup , káně a luňák vedlé pokolení svého , A všeliký krkavec vedlé pokolení svého , Také pstros , sova , vodní káně , a jestřáb vedlé pokolení svého , A bukač , křehař a kalous , A porfirián , pelikán a labut , Též čáp a kalandra vedlé pokolení svého , dedek a netopýř . Všeliký zeměplaz křídla mající , kterýž na čtyřech nohách chodí , v ohavnosti míti budete . A však ze všelikého zeměplazu křídla majícího , kterýž na čtyřech nohách chodí , jísti budete ty , kteříž mají stehénka na nohách svých , aby skákali na nich po zemi . Titoť pak jsou , kteréž jísti budete : Arbes vedlé pokolení svého , sálem vedlé pokolení svého , chargol vedlé pokolení svého , a chagab vedlé pokolení svého . Jiný pak zeměplaz všeliký křídla mající , kterýž na čtyřech nohách chodí , v ohavnosti míti budete . Nebo těmi byste se poškvrňovali . Protož kdož by se koli dotkl těla jich , nečistý bude až do večera . A kdož by koli nesl těla jich , zpéřeť roucho své a nečistý bude až do večera . Všeliké hovado , kteréž má rozdělené kopyto , ale není rozdvojené , a nepřežívá , nečisté vám bude . Kdož by koli jeho se dotekl , nečistý bude . A cožkoli chodí na tlapách svých ze všech hovad čtvernohých , nečisté bude vám . Kdož by koli dotkl se těl jejich , nečistý bude až do večera . A kdož by koli nesl těla jejich , zpéře roucha svá a nečistý bude až do večera ; nebo nečistá jsou vám . Také i toto vám nečisté bude mezi zeměplazy , kteříž lezou po zemi : Kolčava a myš a žába , každé vedlé pokolení svého ; Též ježek a ještěrka , hlemejžď , štír a krtice . Tyto věci nečisté vám budou ze všelijakého zeměplazu . Kdož by se koli dotkl jich mrtvých , nečistý bude až do večera . A všeliká věc , na kterouž by padlo něco z těch již mrtvých těl , nečistá bude , buď nádoba dřevěná , neb roucho , neb kůže , aneb pytel . A všeliká nádoba , kteréž se k dílu nějakému užívá , do vody vložena bude a nečistá zůstane až do večera , potom čistá bude . Všeliká pak nádoba hliněná , do níž by něco toho upadlo , i což by koli v ní bylo , nečisté bude , ona pak rozražena bude . Všeliký také pokrm , jehož se užívá , jestliže by na něj voda vylita byla , nečistý bude ; a všeliký nápoj ku pití příhodný v každé nádobě nečisté bude nečistý . A všecko , na čež by něco z těla jejich upadlo , nečisté bude . Pec a kotliště zbořeno bude , nebo nečisté jest ; protož za nečisté je míti budete . Ale studnice a čisterna , i všeliké shromáždění vod , čistá budou ; však což by se dotklo umrliny jejich , nečisté bude . Jestliže by pak něco z mrchy jejich upadlo na některé semeno , kteréž síti obyčej jest , čisté bude . Ale když by polito bylo vodou semeno , a potom padlo by něco z umrliny jejich na ně , nečisté bude vám . Jestliže by umřelo hovado z těch , kteráž vám jsou ku pokrmu , kdož by se koli mrchy jeho dotkl , nečistý bude až do večera . Kdo by jedl z těla toho , zpéřeť roucha svá a nečistý bude až do večera . Také i ten , kterýž by vynesl tu mrchu , zpéře roucha svá , a nečistý bude až do večera . Tolikéž všeliký zeměplaz , kterýž se plazí po zemi , v ohavnosti bude vám ; nebudete ho jísti . Ničeho , což se plazí na prsech , aneb cožkoli čtvermo leze , aneb více má noh , ze všeho zeměplazu , kterýž se plazí po zemi , nebudete jísti nebo jsou ohavnost . Nezohavujtež duší svých žádným zeměplazem , kterýž se plazí , a nepoškvrňujte se jimi , abyste nečistí nebyli učiněni skrze ně . Nebo já jsem Hospodin Bůh váš ; protož posvěťtež se , a svatí buďte , nebo já svatý jsem , a nepošvrňujte duší svých žádným zeměplazem , kterýž se plazí po zemi . Nebo já jsem Hospodin , kterýž jsem vás vyvedl z země Egyptské , abych vám byl za Boha ; protož svatí buďte , nebo já jsem svatý . Toť jest právo strany hovada , ptactva a všeliké duše živé , kteráž se hýbe u vodách , a každé duše živé , kteráž se plazí na zemi , Aby rozdíl činěn byl mezi nečistým a čistým , a mezi živočichy , kteříž se mají jísti , a mezi živočichy , kteříž se nemají jísti . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Mluv synům Izraelským a rci : Žena počnuc , porodí-li pacholíka , nečistá bude za sedm dní ; podlé počtu dnů , v nichž odděluje se pro nemoc svou , nečistá bude . Potom dne osmého obřezáno bude tělo neobřízky jeho . Ona pak ještě za třidceti a tři dni zůstávati bude v očišťování se od krve . Nižádné věci svaté se nedotkne a k svatyni nepůjde , dokudž se nevyplní dnové očištění jejího . Pakli děvečku porodí , nečistá bude za dvě neděle vedlé nečistoty oddělení svého , a šedesáte šest dní zůstávati bude v očištění od krve . Když pak vyplní se dnové očištění jejího po synu aneb po dceři , přinese beránka ročního na obět zápalnou , a holoubátko aneb hrdličku na obět za hřích , ke dveřím stánku úmluvy , knězi . Kterýž obětovati ji bude před Hospodinem , a očistí ji , a tak očištěna bude od toku krve své . Ten jest zákon té , kteráž porodila pacholíka aneb děvečku . Pakli nebude moci býti s beránka , tedy vezme dvé hrdličátek , aneb dvé holoubátek , jedno v obět zápalnou a druhé v obět za hřích . I očistí ji kněz , a tak čistá bude . Mluvil také Hospodin Mojžíšovi a Aronovi , řka : Člověk ješto by na kůži těla jeho byla nějaká oteklina aneb prašivina , aneb poškvrna pobělavá , a bylo by na kůži těla jeho něco podobného k ráně malomocenství : tedy přiveden bude k Aronovi knězi , aneb k některému z synů jeho kněží . I pohledí kněz na ránu , kteráž jest na kůži těla jeho . Jestliže chlupové na té ráně zbělejí , a ta rána bude-li na pohledění hlubší nežli jiná kůže těla jeho , rána malomocenství jest . Když tedy spatří ji kněz , za nečistého vyhlásí jej . Pakli by poškvrna pobělavá byla na kůži těla jeho , a rána ta nebyla by hlubší nežli jiná kůže , a chlupové její nezběleli by : tedy rozkáže zavříti kněz majícího takovou ránu za sedm dní . Potom pohledí na něj kněz v den sedmý , a jestli rána ta zůstává tak před očima jeho a nerozmáhá se po kůži : tedy rozkáže ho zavříti kněz po druhé za sedm dní . I pohledí na ni kněz v den sedmý po druhé , a jestliže ta rána pozčernalá bude , a nerozmohla by se po kůži : tedy za čistého vyhlásí ho kněz , nebo prašivina jest . I zpéře roucha svá a čistý bude . Pakliť by se dále rozmohla ta prašivina po kůži jeho , již po ukázání se knězi k očištění svému , tedy ukáže se znovu knězi . I pohledí na něj kněz , a jestliže se rozmohla ta prašivina po kůži jeho , za nečistého vyhlásí jej kněz , nebo malomocenství jest . Rána malomocenství když bude na člověku , přiveden bude k knězi . I pohledí na něj kněz , a bude-li oteklina bílá na kůži , až by učinila chlupy bílé , byť pak i zdravé maso bylo na té oteklině : Malomocenství zastaralé jest na kůži těla jeho . Protož za nečistého vyhlásí jej kněz , a nedá ho zavříti , nebo zjevně nečistý jest . Jestliže by se pak vylilo malomocenství po kůži , a přikrylo by malomocenství všecku kůži nemocného , od hlavy jeho až do noh jeho , všudy kdež by kněz očima viděti mohl : I pohledí na něj kněz , a přikrylo-li by malomocenství všecko tělo jeho , tedy za čistého vyhlásí nemocného . Nebo všecka ta rána v bělost se změnila , protož čistý jest . Ale kdykoli ukáže se na ní živé maso , nečistý bude . I pohledí kněz na to živé maso a vyhlásí jej za nečistého , nebo to maso živé nečisté jest , malomocenství jest . Když by pak odešlo zase maso živé a změnilo by se v bělost , tedy přijde k knězi . A vida kněz , že obrátila se rána ta v bělost , za čistou vyhlásí ji ; čistá jest . Když by pak byl na kůži těla vřed , a byl by zhojen , Byla-li by na místě vředu toho oteklina bílá , aneb poškvrna pobělavá a náryšavá , tedy ukázána bude knězi . A vida kněz , že na pohledění to místo jest nižší nežli jiná kůže , a chlupové na něm by zběleli , za nečistého vyhlásí jej kněz . Rána malomocenství jest , kteráž na vředu vyrostla . Pakli , když pohledí na ni kněz , uzří , že chlupové nezběleli na něm , a není nižší nežli jiná kůže , ale že jest pozčernalé místo , tedy zavře ho kněz za sedm dní . Pakliť by šíře se rozmáhala po kůži , za nečistého vyhlásí jej kněz ; rána malomocenství jest . Pakli by ta poškvrna pobělavá zůstávala na místě svém , a nerozmáhala by se , znamení toho vředu jest ; protož za čistého vyhlásí jej kněz . Tělo , na jehož kůži byla by spálenina od ohně , a po zhojení té spáleniny zůstala by poškvrna pobělavá a náryšavá , anebo bílá toliko : Pohledí na ni kněz , a jestliže chlupové na ní zběleli , a lsknou se , způsob také její jest hlubší nežli jiné kůže vůkol : malomocenství jest , kteréž zrostlo na spálenině ; protož za nečistého vyhlásí jej kněz , nebo rána malomocenství jest . Pakli uzří kněz , an na poškvrně pobělavé není žádného chlupu bílého , a že nižší není nežli jiná kůže , ale že jest pozčernalá , poručí ho zavříti kněz za sedm dní . I pohledí na ni kněz dne sedmého . Jestliže se více rozmohla po kůži , tedy za nečistého vyhlásí jej ; nebo rána malomocenství jest . Pakli bělost lsknutá na svém místě zůstávati bude , a nerozmůže se po kůži , ale bude pozčernalá : zprýštění od spáleniny jest ; za čistého vyhlásí jej kněz , nebo šrám spáleniny jest . Byla-li by pak rána na hlavě aneb na bradě muže neb ženy , Tedy pohledí kněz na tu ránu , a jestliže způsob její bude hlubší nežli jiná kůže , a bude na ní vlas prožlutlý a tenký : tedy za nečistého vyhlásí jej kněz , nebo poškvrna černá jest ; malomocenství na hlavě aneb na bradě jest . Když pak pohledí kněz na ránu poškvrny černé a uzří , že způsob její není hlubší nežli jiná kůže , a že není vlasu černého na ní : zavříti dá kněz majícího ránu poškvrny černé za sedm dní . I pohledí kněz na tu ránu dne sedmého , a aj , nerozmohla se ta poškvrna černá , a není vlasu žlutého na ní , a způsob té poškvrny černé není hlubší nežli kůže : Tedy oholen bude člověk ten , ale poškvrny té černé nedá holiti . I dá zavříti kněz majícího tu poškvrnu za sedm dní po druhé . I pohledí kněz na poškvrnu černou dne sedmého , a jestliže se nerozmohla poškvrna černá dále po kůži , a místo její není-li hlubší nežli jiná kůže : za čistého vyhlásí ho kněz , i zpéře roucha svá a čistý bude . Pakli by se dále rozmohla poškvrna ta černá po kůži , již po očištění jeho , Tedy pohledí na ni kněz , a uzří-li , že se dále rozmohla ta poškvrna černá po kůži , nebude více šetřiti vlasu žlutého ; nečistý jest . Pakli poškvrna černá tak zůstává před očima jeho , a černý vlas vzrostl by na ní , tedy zhojena jest ta poškvrna černá ; čistý jest , a za čistého vyhlásí jej kněz . Když by na kůži těla muže aneb ženy byly poškvrny , totiž poškvrny pobělavé , I pohledí kněz , a jestliže budou na kůži těla jejich poškvrny bílé , pozčernalé , tedy poškvrna bílá jest , kteráž na kůži zrostla ; čistý jest . Muž , z jehož by hlavy vlasové slezli , lysý jest a čistý jest . Jestliže pak po jedné straně obleze hlava jeho , nálysý jest a čistý jest . Pakli na té lysině , aneb na tom oblysení byla by rána bílá a ryšavá , tedy malomocenství zrostlo na lysině jeho , aneb na oblysení jeho . I pohledí na něj kněz , a uzří-li oteklinu rány bílou a ryšavou na lysině jeho , aneb na oblysení jeho , jako způsob malomocenství na kůži těla : Člověk malomocný jest a nečistý jest . Bez meškání za nečistého vyhlásí jej kněz , nebo na hlavě jeho jest malomocenství jeho . Malomocný pak , na němž by ta rána byla , bude míti roucho roztržené a hlavu odkrytou a ústa zastřená , a Nečistý , nečistý jsem ! volati bude . Po všecky dny , v nichž ta rána bude na něm , za nečistého jmín bude ; nebo nečistý jest . Sám bydliti bude , vně za stany bude přebývání jeho . Když by pak na rouchu byla rána malomocenství , buď na rouchu soukenném aneb na rouchu lněném , Buď na osnově aneb na outku ze lnu aneb z vlny , buď na kůži aneb na každé věci kožené , A byla by ta rána zelená neb náryšavá na rouchu aneb na kůži , aneb na osnově , aneb na outku , aneb na kterékoli nádobě kožené : rána malomocenství jest , ukázána bude knězi . I pohledí kněz na tu ránu , a dá zavříti tu věc mající ránu za sedm dní . A pohledě na tu ránu dne sedmého , uzří-li , že se dále rozmohla ta rána na rouchu , neb po osnově anebo po outku , aneb na kůži , k čemuž by jí koli užíváno bylo : rána ta malomocenství rozjídavá jest , věc nečistá jest . I spálí to roucho aneb osnovu , aneb outek z vlny neb ze lnu , aneb jakoukoli nádobu koženou , na níž by byla rána ta ; nebo malomocenství škodlivé jest , protož ohněm spáleno bude . Pakli pohledě kněz , uzřel by , že se nerozmohla rána ta na rouchu , aneb na osnově , aneb na outku , aneb na kterékoli nádobě kožené : Rozkáže kněz , aby zeprali tu věc , na níž byla by rána , i káže ji zavříti za sedm dní po druhé . I pohledí kněz po zeprání té věci na ránu . Jestliže nezměnila rána barvy své , byť se pak nerozmohla dále , předce nečistá jest . Ohněm spálíš ji ; nebo rozjídavá věc jest na vrchní neb spodní straně její . Pakli pohledě kněz , uzřel by , an pozčernala rána po zeprání svém , odtrhne ji od roucha aneb od kůže , aneb od osnovy , aneb od outku . Jestliže se pak ukáže ještě na rouchu aneb na osnově , aneb na outku , aneb na kterékoli nádobě kožené , malomocenství rozjídající se jest . Ohněm spálíš věc tu , na kteréž by ta rána byla . Roucho pak aneb osnovu , aneb outek , aneb kteroukoli nádobu koženou , když bys zepral , a odešla by od ní ta rána , ještě po druhé zpéřeš , a čisté bude . Tenť jest zákon o ráně malomocenství na rouchu soukenném aneb lněném , aneb na osnově , aneb na outku , aneb na kterékoli nádobě kožené , kterak má za čistou aneb za nečistou uznána býti . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Tento bude řád při malomocném v den očišťování jeho : K knězi přiveden bude . I vyjde kněz ven z stanů a pohledí na něj , a uzří-li , že uzdravena jest rána malomocenství malomocného : Rozkáže kněz tomu , kterýž se očišťuje , vzíti dva vrabce živé a čisté , a dřevo cedrové , a červec dvakrát barvený , a yzop . I rozkáže kněz zabiti vrabce jednoho , a vycediti krev z něho do nádoby hliněné nad vodou živou . A vezme vrabce živého a dřevo cedrové , též červec dvakrát barvený , a yzop , a omočí to všecko i s vrabcem živým ve krvi vrabce zabitého nad vodou živou . Tedy pokropí toho , kterýž se očišťuje od malomocenství , sedmkrát , a za čistého jej vyhlásí , i pustí vrabce živého na pole . Ten pak , kterýž se očišťuje , zpéře roucho své a oholí všecky vlasy své , umyje se vodou , a čistý bude . Potom vejde do táboru , a bydliti bude vně , nevcházeje do stanu svého za sedm dní . Dne pak sedmého sholí všecky vlasy své , hlavu i bradu svou , i obočí své , a tak všecky vlasy své sholí ; zpéře také roucha svá a tělo své umyje vodou , a tak očistí se . Dne pak osmého vezme dva beránky bez poškvrny , a ovci jednu roční bez poškvrny , a tři desetiny efi mouky bělné k oběti suché , olejem zadělané , a oleje jednu mírku . Kněz pak , kterýž očišťuje , postaví toho člověka očišťujícího se s těmi věcmi před Hospodinem u dveří stánku úmluvy . I vezme kněz beránka jednoho , kteréhožto obětovati bude v obět za hřích , a mírku oleje , a obraceti bude tím sem i tam v obět obracení před Hospodinem . A zabije beránka toho na místě , kdež se zabijí obět za hřích a obět zápalná , totiž na místě svatém ; nebo jakož obět za hřích , tak obět za vinu knězi přináleží , svatá svatých jest . I vezme kněz krve z oběti za hřích , a pomaže jí kraje ucha pravého člověka toho , kterýž se očišťuje , a palce ruky jeho pravé , a palce nohy jeho pravé . Vezme také kněz z té mírky oleje , a naleje na ruku svou levou . A omoče prst svůj pravý v tom oleji , kterýž má na ruce své levé , pokropí z něho prstem svým sedmkrát před Hospodinem . Z ostatku pak oleje toho , kterýž má na ruce své , pomaže kněz kraje ucha pravého člověka toho , kterýž se očišťuje , a palce pravé ruky jeho , a palce pravé nohy jeho , na krev oběti za vinu . Což pak zůstane oleje , kterýž jest v ruce kněze , pomaže tím hlavy toho , kterýž se očišťuje ; a tak očistí jej kněz před Hospodinem . Učiní také kněz obět za hřích , a očistí očišťujícího se od nečistoty jeho . A potom zabije obět zápalnou . I bude obětovati kněz tu obět zápalnou , i obět suchou na oltáři ; a tak očistí jej , i bude čistý . Jestliže pak bude chudý , tak že by s to býti nemohl , tedy vezme jednoho beránka v obět za provinění , k obracení jí sem i tam pro očištění své , a desátý díl mouky bělné olejem zadělané k oběti suché , a mírku oleje , Též dvě hrdličky aneb dvé holoubátek , kteréž by mohl míti , a bude jedno v obět za hřích , a druhé v obět zápalnou . I přinese je v osmý den očišťování svého knězi , ke dveřům stánku úmluvy před Hospodina . Tedy kněz vezma beránka oběti za vinu a mírku oleje , obraceti je bude sem i tam v obět obracení před Hospodinem . I zabije beránka oběti za provinění , a vezma krve z oběti za provinění , pomaže jí kraje ucha pravého člověka toho , kterýž se očišťuje , a palce ruky jeho pravé , a palce nohy jeho pravé . Oleje také naleje kněz na ruku svou levou . A omoče prst svůj pravý v oleji , kterýž bude na ruce jeho levé , pokropí jím sedmkrát před Hospodinem . Pomaže také kněz olejem , kterýž má na ruce své , kraje ucha pravého toho , kdož se čistí , a palce pravé ruky jeho , a palce pravé nohy jeho , na místě krve z oběti za vinu . Což pak zůstává oleje , kterýž jest v ruce kněze , pomaže jím hlavy toho , kterýž se očišťuje ; a tak očistí jej před Hospodinem . Tolikéž učiní i s hrdličkou jednou aneb s holoubátkem z těch , kteréž zjednati mohl . Z těch , kterýchž dostati mohl , obětovati bude jedno za hřích a druhé v obět zápalnou s obětí suchou ; a tak očistí kněz očišťujícího se před Hospodinem . Ten jest zákon toho , na komž by se ukázala rána malomocenství , a kterýž by nemohl býti s ty věci k očištění svému přináležité . I mluvil Hospodin Mojžíšovi a Aronovi , řka : Když vejdete do země Kananejské , kterouž já vám za dědictví dávám , a dopustil bych ránu malomocenství na některý dům země , kterouž vládnouti budete , Tedy přijde hospodář domu a oznámí knězi řka : Zdá mi se , jako by byla rána malomocenství na domě . I rozkáže kněz vyprázdniti dům , dříve než by všel do něho hleděti na tu ránu , aby nebylo poškvrněno něco z těch věcí , kteréž v domě jsou . Potom pak vejde , aby pohleděl na ten dům . Tedy vida ránu tu , uzří-li , že rána jest na stěnách domu , totiž důlkové názelení aneb náčervení , a na pohledění jsou nižší než stěna jinde : Vyjde kněz z domu toho ke dveřím jeho , a dá zavříti dům ten za sedm dní . A v den sedmý navrátí se kněz , a uzří-li , ano se rozmohla rána na stěnách domu toho : Rozkáže vyníti kamení , na němž by rána taková byla , a vyvrci je ven za město na místo nečisté . Dům pak rozkáže vystrouhati vnitř všudy vůkol ; a vysypou prach ten , kterýž sstrouhali , vně za městem na místo nečisté . A vezmouce jiné kamení , vyplní jím místo onoho kamení ; tolikéž hliny jiné vezmouce , vymaží dům . Pakliť by se navrátila rána , a vzrostla by v tom domě po vyvržení kamení a vystrouhání domu , i po vymazání jeho , Tedy vejda kněz , uzří-li , an se rozmohla rána v domě , malomocenství rozjídající se jest v tom domě , nečistý jest . I rozboří ten dům a kamení jeho , i dříví jeho , a všecko mazání domu toho , a vynosí ven za město na místo nečisté . Jestliže by pak kdo všel do domu toho v ten čas , když zavřín byl , nečistý bude až do večera . A jestliže by kdo spal v tom domě , zpéře roucha svá ; tolikéž jestliže by kdo jedl v tom domě , zpéře roucha svá . Jestliže by pak kněz vejda tam , uzřel , že se nerozmohla rána v domě po obnovení jeho , tedy za čistý vyhlásí dům ten ; nebo uzdravena jest rána jeho . A vezma k očištění domu toho dva vrabce a dřevo cedrové , a červec dvakrát barvený a yzop , I zabije vrabce jednoho , a vycedí krev do nádoby hliněné nad vodou živou . A vezme dřevo cedrové a yzop , a červec dvakrát barvený , a vrabce živého , omočí to všecko ve krvi vrabce zabitého a u vodě živé , a pokropí domu toho sedmkrát . A tak když očistí dům ten krví vrabce a vodou živou a ptákem živým , dřevem cedrovým , yzopem a červcem dvakrát barveným : Vypustí ven vrabce živého z města na pole , a očistí dům ten , i budeť čistý . Ten jest zákon o všeliké ráně malomocenství a poškvrny černé , A malomocenství roucha i domu , I otekliny , prašiviny a poškvrny pobělavé , K ukázání , kdy jest kdo čistý , aneb kdy jest kdo nečistý . Tenť jest zákon malomocenství . Mluvil pak Hospodin Mojžíšovi a Aronovi , řka : Mluvte synům Izraelským a rcete jim : Když by který muž trpěl tok semene z těla svého , nečistý bude . Tato pak bude nečistota jeho v toku jeho : Jestliže vypěňuje tělo jeho tok svůj , aneb že by se zastavil tok v těle jeho , nečistota jeho jest . Každé lůže , na němž by ležel , kdož má tok semene , nečisté bude ; a všecko , na čemž by seděl , nečisté bude . A kdož by se dotekl lůže jeho , zpéře roucha svá , a umyje se vodou , a bude nečistý až do večera . A kdo by sedl na to , na čemž seděl ten , kdož má tok semene , zpéře roucha svá , a umyje se vodou , i bude nečistý až do večera . Jestliže by se kdo dotekl těla trpícího tok semene , zpéře roucha svá , a umyje se vodou , i bude nečistý až do večera . A jestliže by ten , kdož trpí tok semene , plinul na čistého , zpéře roucha svá , a umyje se vodou , i bude nečistý až do večera . Každé sedlo , na němž by seděl ten , kdož má tok semene , nečisté bude . A kdož by koli dotekl se něčeho , což bylo pod ním , nečistý bude až do večera ; a kdož by co z toho nesl , zpéře roucha svá , a umyje se vodou , a bude nečistý až do večera . Kohož by se pak dotekl ten , kdož má tok semene , a neumyl rukou svých vodou , zpéře roucha svá , a umyje se vodou , i bude nečistý až do večera . Nádoba hliněná , kteréž by se dotekl ten , kdo má tok semene , bude rozbita , a každá nádoba dřevěná vodou vymyta bude . Když by pak očištěn byl ten , kdož tok semene trpěl , od toku svého , sečte sedm dní po svém očištění , a zpéře roucha svá , a vodou živou zmyje tělo své , i bude čist . Potom dne osmého vezme sobě dvě hrdličky aneb dvé holoubátek , a přijda před Hospodina ke dveřím stánku úmluvy , dá je knězi . Kterýž obětovati je bude , jedno za hřích a druhé v obět zápalnou ; a očistí jej kněz před Hospodinem od toku jeho . Muž , z něhož by vyšlo símě scházení , zmyje vodou všecko tělo své , a bude nečistý až do večera . Každé roucho i každá kůže , na níž by bylo símě scházení , zeprána bude vodou , a nečistá bude až do večera . Žena také , s kterouž by obýval muž scházením semene , oba zmyjí se vodou , a nečistí budou až do večera . Žena pak , když by trpěla nemoc svou , a tok krve byl by z těla jejího , za sedm dní oddělena bude ; každý , kdož by se jí dotekl , nečistý bude až do večera . Na čemž by koli ležela v čas oddělení svého , nečistéť bude ; tolikéž , na čem by koli seděla , nečisté bude . Také kdož by se dotekl lůže jejího , zpéře roucho své , a umyje se vodou , i bude nečistý až do večera . Kdož by se koli dotekl toho , na čemž seděla , zpéře roucha svá , a umyje se vodou , i bude nečistý až do večera . Což by koli bylo na lůži tom , neb na jaké by koli věci seděla , a dotekl by se toho někdo , nečistý bude až do večera . Jestliže by kdo spal s ní , a byla by nečistota její na něm , nečistý bude za sedm dní ; i každé lůže , na němž by spal , nečisté bude . Žena pak trpěla-li by krvotok po mnohé dny , kromě času nemoci své , totiž krvotok by trpěla přes čas přirozené nemoci : po všecky dny toku nečistoty své , jako i v čas nemoci své přirozené , nečistá bude . Každé lůže , na němž by spala po všecky dny toku svého , bude jí jako lůže v přirozené nemoci její ; a každá věc , na kteréž by seděla , nečistá bude , podlé nečistoty přirozené nemoci její . Kdož by koli dotekl se těch věcí , nečistý bude . Protož zpéře roucho své , a umyje se vodou , i bude nečistý až do večera . Když pak očištěna bude od toku svého , sečte sobě sedm dní , a potom očišťovati se bude . A v den osmý vezme sobě dvě hrdličky aneb dvé holoubátek , a přinese je knězi ke dveřím stánku úmluvy . Z nichž jedno obětovati bude kněz v obět za hřích , a druhé v obět zápalnou , a očistí ji kněz před Hospodinem od toku nečistoty její . I budete oddělovati syny Izraelské od nečistot jejich , aby nezemřeli pro nečistoty své , když by poškvrnili příbytku mého , kterýž jest u prostřed nich . Toť jest právo trpícího tok semene , i toho , z něhož vychází símě scházení , jímž poškvrněn bývá , Též nemocné ženy v oddělení jejím , i všelikého trpícího tok svůj , buď mužského pohlaví neb ženského , a muže , kterýž by spal s nečistou . Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi po smrti dvou synů Aronových , kteřížto , když předstoupili před Hospodina , zemřeli , A řekl Hospodin Mojžíšovi : Mluv Aronovi bratru svému , ať nevchází každého času do svatyně za oponu před slitovnici , kteráž jest na truhle , aby neumřel ; nebo já v oblace ukáži se nad slitovnicí . S tímto vcházeti bude Aron do svatyně : S volkem mladým , kterýž bude v obět za hřích , a s beranem k oběti zápalné . V sukni lněnou svatou obleče se , a košilku lněnou bude míti na těle hanby své , pasem také lněným opáše se , a čepici lněnou vstaví na hlavu , roucha zajisté svatá jsou tato ; i umyje vodou tělo své a obleče se v ně . Od shromáždění pak synů Izraelských vezme dva kozly k oběti za hřích , a jednoho berana k zápalné oběti . I bude obětovati Aron volka svého v obět za hřích , a očistí sebe i dům svůj . Potom vezme ty dva kozly a postaví je před Hospodinem u dveří stánku úmluvy . I dá Aron na ty dva kozly losy , los jeden Hospodinu , a los druhý Azazel . A obětovati bude Aron kozla toho , na něhož by los padl Hospodinu , obětovati jej bude za hřích . Kozla pak toho , na něhož přišel los Azazel , postaví živého před Hospodinem , aby skrze něho učinil očištění , a pustí ho na poušť k Azazel . I bude obětovati Aron volka svého v obět za hřích , a očistí sebe i dům svůj , a zabije volka svého v obět za hřích . Vezme také plnou kadidlnici uhlí řeřavého s oltáře , kterýž jest před tváří Hospodinovou , a plné obě hrsti své vonných věcí stlučených , a vnese za oponu . A vloží kadidlo to na oheň před Hospodinem , a dým kadění toho přikryje slitovnici , kteráž jest nad svědectvím , a neumře . Potom vezma krve volka toho , pokropí prstem svým na slitovnicí k východu ; tolikéž před slitovnicí kropiti bude sedmkrát krví tou prstem svým . Zabije také v obět za hřích kozla toho , kterýž jest lidu , a vnese krev jeho do vnitřku za oponu , a učiní se krví jeho , jakož učinil se krví volka , totiž pokropí jí na slitovnici a před slitovnicí . A očistí svatyni od nečistot synů Izraelských a od přestoupení jejich i všech hříchů jejich . Totéž učiní i stánku úmluvy , kterýž jest mezi nimi u prostřed nečistot jejich . ( Žádný pak člověk ať není v stánku úmluvy , když on vchází k očišťování do svatyně , dokudž by on zase nevyšel a očištění za sebe , za dům svůj i za všecko množství Izraelské nevykonal . ) Vyjde pak k oltáři , kterýž jest před Hospodinem , a očistí jej . A vezma krve volka toho , a ze krve kozla , dá na rohy oltáře vůkol . A pokropí ho svrchu krví tou prstem svým sedmkrát , a očistí jej i posvětí ho od nečistot synů Izraelských . A když by dokonal očištění svatyně a stánku úmluvy a oltáře , obětovati bude kozla živého . A vlože Aron obě ruce své na hlavu kozla živého , vyznávati bude nad ním všecky nepravosti synů Izraelských , a všecka přestoupení jejich se všemi hříchy jejich , a vloží je na hlavu kozla , a vyžene ho člověk k tomu zřízený na poušť . ( Kozel ten zajisté ponese na sobě všecky nepravosti jejich do země pusté . ) A pustí kozla toho na poušti . Potom pak přijda Aron do stánku úmluvy , svleče s sebe roucha lněná , v něž se byl oblékl , když vjíti měl do svatyně , a nechá jich tu . A umyje tělo své vodou na místě svatém , a obleče se zase v roucha svá , a vyjda , obětovati bude obět zápalnou svou a obět zápalnou lidu , a očistí sebe i lid . A tuk oběti za hřích páliti bude na oltáři . Ten pak , kterýž vyvedl kozla na Azazel , zpéře roucha svá , a zmyje tělo své vodou , a potom vejde do stanů . Volka pak za hřích a kozla za hřích , jejichž krev vnesena byla k vykonání očištění v svatyni , vynese ven z táboru , a spálí ohněm kůže jejich , i maso jejich , i lejna jejich . Kdož by pak spálil je , zpéře roucha svá , a umyje tělo své vodou , a potom vejde do táboru . Bude vám i toto za věčné ustanovení : Sedmého měsíce , desátého dne téhož měsíce ponižovati budete duší svých , a žádného díla nebudete dělati , ani doma zrozený , ani příchozí , kterýž jest pohostinu mezi vámi . Nebo v ten den očistí vás , abyste očištěni byli ; ode všech hříchů svých před Hospodinem očištěni budete . Sobota odpočinutí bude vám , a ponižovati budete duší svých ustanovením věčným . Očišťovati pak bude kněz , kterýž jest pomazaný , a jehož ruce posvěceny jsou k vykonávání úřadu kněžského místo otce svého , a obleče se v roucha lněná , roucha svatá . A očistí svatyni svatou a stánek úmluvy , očistí také i oltář , i kněží , i všecken lid shromážděný očistí . A bude vám to ustanovením věčným k očišťování synů Izraelských ode všech hříchů jejich , každého roku jednou . I učinil Mojžíš tak , jakž jemu byl přikázal Hospodin . I mluvil Hospodin Mojžíšovi , řka : Mluv k Aronovi a synům jeho i ke všechněm synům Izraelským , a rci jim : Tato jest věc , kterouž přikázal Hospodin , řka : Kdož by koli z domu Izraelského zabil vola aneb beránka , neb kozu , buď mezi stany , aneb kdož by zabil vně za stany , A ke dveřím stánku úmluvy nepřivedl by ho , aby obětoval obět Hospodinu před příbytkem Hospodinovým : vinen bude krví , nebo krev vylil ; protož vyhlazen bude muž ten z prostředku lidu svého . Přivedou tedy synové Izraelští oběti své , kteréž by na poli zabíjeti chtěli , přivedou je , pravím , k Hospodinu ke dveřím stánku úmluvy , k knězi , a obětovati budou oběti pokojné Hospodinu . A pokropí kněz krví na oltáři Hospodinovu u dveří stánku úmluvy , a páliti bude tuk u vůni líbeznou Hospodinu . A nikoli více nebudou obětovati obětí svých ďáblům , po nichžto odcházejíce , oni smilní . Zákon tento bude jim věčný i všechněm potomkům jejich . Protož povíš jim : Kdož by koli z domu Izraelského aneb z příchozích , kteříž by pohostinu byli mezi vámi , obětoval zápal aneb jinou obět , A ke dveřím stánku úmluvy nepřivedl by jí , aby ji obětoval Hospodinu ; tedy vyhlazen bude člověk ten z lidu svého . A kdož by koli z domu Izraelského aneb z příchozích , kteříž jsou pohostinu mezi nimi , jedl jakou krev : postavím tvář svou proti člověku tomu , a vyhladím jej z prostředku lidu jeho . Nebo duše všelikého těla ve krvi jest , já pak oddal jsem vám ji k oltáři , k očišťování duší vašich . Nebo sama krev na duši očišťuje . Protož řekl jsem synům Izraelským : Nižádný z vás nebude jísti krve ; ani příchozí , kterýž pohostinu jest mezi vámi , nebude krve jísti . A kdož by koli z synů Izraelských aneb z příchozích , kteříž jsou pohostinu mezi vámi , honě , ulovil zvíře aneb ptáka , což se jísti může , tedy vycedí krev jeho a zasype ji prstí . Nebo duše všelikého těla jest krev jeho , kteráž jest v duši jeho . Protož jsem pověděl synům Izraelským : Krve žádného těla jísti nebudete , nebo duše všelikého těla jest krev jeho ; kdož by koli jedl ji , vyhlazen bude . Kdož by pak koli jedl tělo mrtvé aneb udávené , buď on doma zrozený aneb příchozí : zpéře roucha svá , a umyje se vodou , a nečistý bude až do večera , potom pak čistý bude . A pakli nezpéře roucha svého , a těla svého neumyje , tedy ponese nepravost svou . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Mluv synům Izraelským a rci jim : Já jsem Hospodin Bůh váš . Vedlé skutků země Egyptské , v níž jste bydlili , nečiňte , ani podlé skutků země Kananejské , do kteréž já vás uvozuji , činiti budete , a v ustanoveních jejich nechoďte . Soudy mé čiňte a ustanovení mých ostříhejte , abyste chodili v nich : Já jsem Hospodin Bůh váš . Ostříhejte ustanovení mých a soudů mých . Člověk ten , kterýž by je činil , živ bude v nich : Já jsem Hospodin . Nižádný člověk k žádné přítelkyni krevní nepřistupuj k obnažení hanby její : Já jsem Hospodin . Hanby otce svého a matky své neodkryješ ; matka tvá jest , neodkryješ hanby její . Hanby ženy otce svého neodkryješ ; nebo hanba otce tvého jest . Hanby sestry své , dcery otce svého aneb dcery matky své , kteráž doma zplozena aneb vně zplozena jest , neodkryješ hanby jejich . Hanby vnučky své , buď po synu neb dceři své , neodkryješ ; nebo hanba tvá jsou . Hanby dcery manželky otce svého , kteráž jest zplozena od otce tvého , tvá sestra jest , neodkryješ hanby její . Hanby sestry otce svého neodkryješ ; nebo krevní přítelkyně otce tvého jest . Hanby sestry matky své neodkryješ ; nebo krevní přítelkyně matky tvé jest . Hanby bratra otce svého neodkryješ ; k manželce jeho nevejdeš , stryna tvá jest . Hanby nevěsty své neodkryješ ; manželka jest syna tvého , neodkryješ hanby její . Hanby manželky bratra svého neodkryješ ; nebo hanba bratra tvého jest . Hanby ženy a dcery její neodkryješ . Vnučky její po synu neb po dceři její nepojmeš , abys odkryl hanbu její ; nebo krevní jsou , a nešlechetnost jest . Nevezmeš sobě ženy k ženě první , abys ssoužil ji , odkrývaje hanbu její za života jejího . Také k ženě , když jest v své nemoci nečisté , nepřistoupíš , odkrývaje hanbu její . S manželkou bližního svého nebudeš obcovati , poškvrňuje se s ní . Nedopustíš , aby kdo z semene tvého proveden byl skrze oheň modly Moloch , abys nepoškvrnil jména Boha svého : Já jsem Hospodin . Nebudeš obcovati s mužským pohlavím , scházeje se s ním jako s ženou ; nebo ohavnost jest . A s žádným hovadem nebudeš obcovati , poškvrňuje se s ním ; ani žena nepoddá se hovadu , aby s ním obývala ; nebo mrzkost jest . A protož nepoškvrňujtež se žádnou touto věcí ; nebo těmito všemi věcmi poškvrnili se pohané , kteréž já vyvrhu od tváři vaší . Nebo poškvrnila se země , a navštívím nepravost její na ní , a vyvrátí země obyvatele své . Ale vy ostříhejte ustanovení mých a soudů mých , a nečiňte nižádných ohavností těchto , tak domácí jako příchozí , kterýž jest pohostinu u prostřed vás . ( Nebo všecky ty ohavnosti činili lidé země té , kteříž byli před vámi , čímž poškvrněna jest země . ) Aby nevyvrátila vás země , proto že byste jí poškvrnili , jako vyvrátila národ , kterýž byl před vámi . Nebo kdož by koli dopustil se některé ze všech ohavností těch : duše zajisté , kteréž by činily to , vyhlazeny budou z prostředku lidu svého . Protož ostříhejte přikázání mých , abyste nečinili ničeho z obyčejů ohavných , kteříž činěni jsou před vámi , aniž sebe jimi poškvrňujte : Já jsem Hospodin Bůh váš . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Mluv ke všemu množství synů Izraelských a rci jim : Svatí buďte , nebo svatý jsem , já Hospodin Bůh váš . Jeden každý matky své a otce svého báti se budete . A sobot mých ostříhejte , nebo já jsem Hospodin Bůh váš . Neobracejte se k modlám , a bohů litých nedělejte sobě : Já jsem Hospodin Bůh váš . A když obětovati budete oběti pokojné Hospodinu , z dobré vůle své obětovati budete je . Kterého dne obětovati budete , jísti budete je , i nazejtří ; což by pak zůstalo až do třetího dne , ohněm spáleno bude . Pakli předce jísti budete dne třetího , věc ohavná bude , a nebude oblíbena . Kdož by to jedl , pokutu nepravosti své ponese ; nebo svatosti Hospodinovy poškvrnil , protož vyhlazena bude duše ta z lidu svého . Když budete žíti obilé země vaší , nesežneš naskrze všeho pole svého , a nebudeš sbírati pozůstalých klasů žně své . Tolikéž ostatků vinice své nebudeš bráti , a zrní vinice své nebudeš sbírati ; chudému a příchozímu zanecháš toho : Já jsem Hospodin Bůh váš . Nekraďte a nelžete , a nižádný neoklamávej bližního svého . Nepřisahejte křivě ve jméno mé , aniž kdo poškvrňuj jména Boha svého : Já jsem Hospodin . Neutiskneš mocí bližního svého , aniž obloupíš ho . Nezůstane mzda dělníka u tebe až do jitra . Hluchému nebudeš zlořečiti , a před slepým nepoložíš úrazu , ale báti se budeš Boha svého , nebo já jsem Hospodin . Neučiníš neprávě v soudu . Nepřijmeš osoby chudého , aniž šanovati budeš osoby bohatého ; spravedlivě souditi budeš bližního svého . Nebudeš choditi jako utrhač v lidu svém , aniž státi budeš na hrdlo bližnímu svému : Já jsem Hospodin . Nebudeš nenáviděti bratra svého v srdci svém ; svobodně potresceš bližního svého , a nesneseš na něm hříchu . Nebudeš se mstíti , aniž držeti budeš hněvu proti synům lidu svého , ale milovati budeš bližního svého jako sebe samého : Já jsem Hospodin . Ustanovení mých ostříhejte . Hovadu svému nedáš se scházeti s hovadem jiného pokolení . Pole svého neposeješ rozdílným semenem , a rouchem z rozdílných věcí , jako z vlny a ze lnu , setkaným nebudeš se odívati . Jestliže by muž spal s ženou , a obcoval s ní , kteráž děvkou jsuc , byla by zasnoubená jinému muži , a nebyla by žádnou mzdou vykoupena , ani propuštěna : oba dva zmrskáni budou , a neumrouť ; nebo nebyla svobodná učiněna . On pak přivede obět za vinu svou Hospodinu ke dveřím stánku úmluvy , skopce za vinu . I očistí jej kněz skopcem , kterýž se obětuje za vinu před Hospodinem , od hříchů jeho , kterýmž zhřešil , a bude mu odpuštěn hřích jeho . Když pak vejdete do země , a nasázíte všelikého stromoví ovoce nesoucího , tedy obřežete neobřezání jeho , totiž ovoce jeho . Po tři léta budete míti je za neobřezané , protož nebude jedeno . Čtvrtého pak léta bude všeliké ovoce jeho posvěcené k chválení Hospodina , ( Pátého teprv léta jísti budete ovoce jeho ) , aby rozmnožil vám úrody jeho ; nebo já jsem Hospodin Bůh váš . Nic nebudete jísti se krví . Nebudete hádati , aniž na časích zakládati budete . Nebudeš střihati vlasů hlavy své okrouhle , aniž zohaví kdo brady své . Nad mrtvým pak nebudete řezati těla svého , a žádného znamení vyrytého na sobě neučiníte : Já jsem Hospodin . Nepoškvrňuj dcery své , dopouštěje smilniti jí , aby země nesmilnila a nebyla naplněna nešlechetností . Sobot mých ostříhati budete , a svatyně mé báti se budete : Já jsem Hospodin . Neobracejte se k hadačům a věšťcům , ani od nich rady beřte , poškvrňujíce se s nimi : Já jsem Hospodin Bůh váš . Před člověkem šedivým povstaň , a cti osobu starého , a boj se Boha svého , nebo já jsem Hospodin . Jestliže bude pohostinu u tebe příchozí v zemi vaší , nečiňte jemu křivdy . Jakožto jeden z doma zrozených vašich , tak bude vám příchozí , kterýž jest u vás pohostinu , a milovati ho budeš jako sebe samého ; nebo i vy pohostinu jste byli v zemi Egyptské : Já jsem Hospodin Bůh váš . Nečiňte neprávě v soudu , v rozměřování , v váze a v míře . Závaží spravedlivé , kámen spravedlivý , korec spravedlivý , pintu spravedlivou míti budete : Já jsem Hospodin Bůh váš , kterýž jsem vás vyvedl z země Egyptské . Protož ostříhejte všech ustanovení mých a všech soudů mých , a čiňte je , nebo já jsem Hospodin . Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi , řka : Synům také Izraelským díš : Kdo by koli z synů Izraelských a z příchozích , kteříž by byli pohostinu v Izraeli , dal z semene svého modle Moloch , smrtí umře . Lid země té kamením jej uhází . Nebo já postavím tvář svou proti takovému , a vyhladím ho z prostředku lidu jeho , proto že z semene svého dal modle Moloch , a tak zprznil svatyni mou , a poškvrnil jména svatosti mé . Jestliže by pak lid země té všelijak přehlídal to na člověku tom , kterýž by dal z semene svého modle Moloch , a nezahubil by ho : Tedy já postavím tvář svou proti muži tomu a proti čeledi jeho , a vyhladím ho i všecky , kteříž smilníce , odcházeli po něm , aby smilnili , následujíce Molocha , z prostředku lidu jeho . Duše , kteráž by se obrátila k hadačům a věšťcům , aby smilnila , postupujíc po nich : postavím tvář svou proti duši té , a vyhladím ji z prostředku lidu jejího . A protož posvěťte se a buďte svatí , nebo já jsem Hospodin Bůh váš . A ostříhejte ustanovení mých , a čiňte je : Já jsem Hospodin posvětitel váš . Kdož by koli zlořečil otci svému neb matce své , smrtí umře . Otci svému a matce své zlořečil , krev jeho bude na něm . Muž , pak , kterýž by se cizoložství dopustil s ženou něčí , že zcizoložil s ženou bližního svého , smrtí umře cizoložník ten i cizoložnice . A kdož by koli obcoval s ženou otce svého , hanbu otce svého odkryl . Smrtí umrou oba dva , krev jejich bude na ně . Kdož by pak obcoval s nevěstou svou , smrtí umrou oba dva . Mrzkosti se dopustili , krev jejich bude na ně . A kdož by se scházel s pohlavím mužským jako s ženou , ohavnost učinili oba dva . Smrtí umrou , krev jejich bude na ně . A kdož by vzal ženu a matku její nešlechetnost jest . Ohněm spálí i jej i je , aby nebylo nešlechetností u prostřed vás . Kdož by pak obcoval s hovadem , smrtí umře , a hovado zabijete . Tolikéž žena , kteráž by přistoupila k některému hovadu , aby obcovala s ním , zabiješ ji i to hovado . Smrtí umrou , krev jejich bude na ně . Kdož by koli vezma sestru svou , dceru otce svého , aneb dceru matky své , viděl by hanbu její , a ona také viděla by hanbu jeho , mrzkost jest . Protož vyhlazeni budou před očima synů lidu svého ; nebo hanbu sestry své odkryl , nepravost svou ponese . A kdož by koli spal s ženou v její nemoci a obnažil by hanbu její , a tok její by odkryl , i ona ukázala by krvotok svůj : vyhlazeni budou oba z prostředku lidu svého . Hanby sestry matky své a sestry otce svého neodkryješ . Nebo kdož by to učinil , krevní přítelkyni svou by obnažil ; protož nepravost svou ponesou . Kdož by pak spal s ženou strýce svého , hanbu strýce svého odkryl . Ponesou hřích svůj , bez dětí zemrou . Tolikéž kdož by vzal manželku bratra svého , mrzkost jest . Hanbu bratra svého obnažil , protož bez dětí budou . Ostříhejtež tedy všech ustanovení mých a všech soudů mých , a čiňte je , aby nevyvrátila vás země , do níž já uvozuji vás , abyste v ní bydlili . Aniž choďte v ustanoveních národu toho , kterýž já vyvrhu od tváři vaší ; nebo všecky ty věci činili , a měl jsem je v ošklivosti . Vám jsem pak řekl : Vládnouti budete zemí jejich , a já dám ji vám , abyste ji dědičně obdrželi , zemi tekoucí mlékem a strdí . Já jsem Hospodin Bůh váš , kterýž jsem vás oddělil od jiných národů . Protož vy mějte rozdíl mezi hovadem čistým a nečistým , a mezi ptákem čistým a nečistým , a nepoškvrňujte duší svých hovady a ptactvem , a tím vším , což se plazí po zemi , kteréž jsem já vám oddělil , abyste je měli za nečisté . Ale budete mi svatí ; nebo svatý jsem já Hospodin , a oddělil jsem vás od jiných národů , abyste byli moji . Muž pak neb žena , kteříž by měli ducha čarodějného a věštího , smrtí umrou . Kamením uházejí je , krev jejich bude na ně . Řekl také Hospodin Mojžíšovi : Mluv kněžím synům Aronovým a rci jim : Při mrtvém nepoškvrní se žádný z vás v lidu svém . Toliko při krevním příteli svém , mateři neb otci svém , synu neb dceři své a bratru svém , Též při sestře své , panně sobě nejbližší , kteráž neměla muže , při té poškvrní se . Nepoškvrní se při knížeti lidu svého , tak aby nečistý byl . Nebudou dělati sobě lysiny na hlavě své , vytrhávajíce sobě vlasy . A brady své nebudou holiti , ani těla svého řezati . Budou svatí Bohu svému , aniž poškvrní jména Boha svého ; nebo oběti ohnivé Hospodinovy , chléb Boha svého obětují , protož svatí budou . Ženy nevěstky aneb poškvrněné nevezmou sobě , a ženy zahnané od muže jejího nepojmou ; nebo svatý jest jeden každý z nich Bohu svému . Ty také , lide , za svatého budeš jej míti , nebo chléb Boha tvého obětuje . Protož svatý bude tobě , nebo já svatý jsem Hospodin , kterýž posvěcuji vás . Dcera pak některého kněze , když by se smilství dopustila , otce svého poškvrnila . Ohněm spálena buď . Kněz pak nejvyšší mezi bratřími svými , na jehožto hlavu vylit jest olej pomazání , a posvětil rukou svých , aby obláčel se v roucho svaté , hlavy své neodkryje a roucha svého neroztrhne . Aniž k kterému tělu mrtvému přistoupí , a aniž při otci aneb mateři své poškvrní se . Nevyjde z svatyně a nepoškvrní svatyně Boha svého ; nebo koruna oleje pomazání Boha jeho jest na něm : Já jsem Hospodin . On také ženu v panenstvím jejím za manželku sobě pojme . Vdovy , aneb zahnané , aneb poškvrněné , nevěstky , žádné z těch nebude sobě bráti , ale pannu z lidu svého vezme sobě za manželku . A nepoškvrní semene svého v rodu svém , nebo já jsem Hospodin posvětitel jeho . Mluvil opět Hospodin Mojžíšovi , řka : Mluv k Aronovi a rci : Kdožkoli z semene tvého po všech rodech svých bude míti na sobě vadu , nechť nepřistupuje , aby obětoval chléb Boha svého . Nebo žádný muž , kterýž by měl na sobě vadu , nemá přistupovati : Muž slepý , aneb kulhavý , aneb mající oud některý příliš malý , aneb příliš veliký , Aneb muž , kterýž by měl zlámanou nohu , aneb zlámanou ruku , Aneb hrbovatý , aneb krhavý , aneb kterýž má bělmo na oku svém , aneb prašivost ustavičnou , neb lišeje , aneb stlačené lůno . Nižádný muž , kterýž by měl na sobě nějakou vadu , z semene Arona kněze , nepřistoupí , aby obětoval oběti ohnivé Hospodinu ; nebo vada na něm jest . Nepřistoupíť , aby obětoval chléb Boha svého . Chléb však Boha svého z věcí svatosvatých a z věcí svatých jísti bude . Ale za oponu nebude vcházeti a k oltáři nebude přistupovati , nebo vada jest na něm , aby nepoškvrnil svatyně mé ; nebo já jsem Hospodin posvětitel jejich . Ta slova mluvil Mojžíš k Aronovi a k synům jeho , i ke všechněm synům Izraelským . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Mluv Aronovi a synům jeho , ať se zdržují od věcí těch , kteréž jsou posvěceny od synů Izraelských , a ať nepoškvrňují jména svatého mého v tom , což mi oni posvěcují : Já jsem Hospodin . Rci jim : Kdo by koli ze všeho semene vašeho v pronárodech vašich přistoupil ku posvěceným věcem , kterýchž by posvětili synové Izraelští Hospodinu , když nečistota jeho na něm jest , vyhlazena bude duše ta od tváři mé : Já jsem Hospodin . Kdo by koli z semene Aronova byl malomocný , aneb tok semene trpící , nebude jísti z věcí posvěcených , dokavadž by se neočistil . A kdož by se koli dotekl nečistoty těla mrtvého , aneb toho , z něhož by vyšlo símě scházení , Aneb kdo by se dotkl kterého zeměplazu , jímž by se poškvrnil , aneb člověka , pro něhož by byl nečistý vedlé všelijaké nečistoty jeho : Člověk , kterýž by se čehokoli toho dotekl , nečistý bude až do večera , a nebude jísti z věcí posvěcených , leč by umyl tělo své vodou . A po západu slunce čistý bude , a potom bude moci jísti z věcí posvěcených , nebo pokrm jeho jest . Mrchy a udáveného jísti nebude , aby se tím nepoškvrnil : Já jsem , Hospodin . Protož ostříhati budou přisluhování mých , aby hříchů na se neuvedli , a nezemřeli v něm , proto že je zprznili : Jáť jsem Hospodin posvětitel jejich . Žádný cizí nebude jísti z věcí posvěcených , ani podruh kněžský , ani nájemník nebude jísti věcí posvěcených . Koupil-li by kněz člověka za své peníze , ten jísti bude z věcí těch , též v domě jeho zplozený ; ti budou jísti z pokrmu jeho . Ale dcera knězova , kteráž by se vdala za muže z jiného pokolení , ta z obětí vzhůru pozdvižených , totiž věcí svatých , nebude jísti . Kdyby pak dcera knězova ovdověla , aneb zahnána byla od muže , nemající plodu , a navrátila by se do domu otce svého : tak jako v dětinství svém chléb otce svého jísti bude , cizí pak žádný nebude jísti z něho . Jedl-li by pak kdo z nedopatření věci posvěcené , pátý díl nad to přidá knězi , a nahradí jemu tu věc posvěcenou , Aby nepoškvrňovali věcí svatých , kteréž by synové Izraelští obětovali Hospodinu , A neuvozovali na ně pokuty za provinění , že jedli věci posvěcené jejich ; nebo já jsem Hospodin , kterýž jich posvěcuji . Dále mluvil Hospodin Mojžíšovi , řka : Mluv k Aronovi a k synům jeho i ke všechněm synům Izraelským , a rci jim : Kdož by koli z domu Izraelského aneb z pohostinných , kteříž jsou v Izraeli , obětovali obět svou vedlé všech slibů svých , vedlé všech darů dobrovolných svých , kteréž by obětovali Hospodinu v obět zápalnou : Z dobré vůle své obětovati budete samce bez poškvrny , z skotů , z ovcí a z koz . Což by koli mělo na sobě vadu , nebudete toho obětovati ; nebo nebude příjemné od vás . Pakli by kdo obětoval obět pokojnou Hospodinu , vykonávaje slib svůj , aneb dobrovolný dar , buď z skotů , aneb z bravů ; ať jest bez vady , aby bylo příjemné ; nebudeť žádné poškvrny na něm . Slepého aneb polámaného , osekaného aneb uhřivého , prašivého aneb s lišeji , takového neobětujte Hospodinu a nedávejte jich k ohnivé oběti na oltář Hospodinův . Vola neb dobytče s nedorostlými neb přerostlými oudy , v dobrovolný zajisté dar obětovati je budeš , ale za slib nebude příjemný . Ztlačeného aneb ztlučeného , odtrženého , vykleštěného nebudete obětovati Hospodinu ; neučiníte toho v zemi vaší . A z ruky cizozemce nebudete obětovati chleba Bohu svému ze všech těch věcí , nebo porušení jejich jest na nich ; vadu mají , nebudou příjemné od vás . Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi , řka : Vůl neb beran , aneb koza , když se urodí , za sedm dní při matce své zanecháno bude , osmého pak dne i potom bude přijemné k oběti ohnivé Hospodinu . Krávy pak a dobytčete s mladým jeho nezabijete jednoho dne . A když byste obětovali obět chvály Hospodinu , dobrovolně ji obětovati budete . V tentýž den snědena bude a nepozůstavíte z ní ničeho až do jitra : Já jsem Hospodin . Protož ostříhejte přikázaní mých a čiňte je : Já jsem Hospodin . A nepoškvrňujte jména svatého mého , i buduť posvěcen u prostřed synů Izraelských : Já jsem Hospodin posvětitel váš , Kterýž jsem vás vyvedl z země Egyptské , abych vám byl za Boha : Já jsem Hospodin . Mluvil opět Hospodin Mojžíšovi , řka : Mluv k synům Izraelským a rci jim : Slavnosti Hospodinovy , kteréž nazývati budete shromáždění svatá , tyto jsou slavnosti mé : Šest dní dělati budete , dne pak sedmého sobota odpočinutí jest , shromáždění svaté bude . Žádného díla nedělejte , nebo jest sobota Hospodinova , ve všech příbytcích vašich . Protož tyto jsou slavnosti Hospodinovy , shromáždění svatá , kteréž slaviti budete v časy jich určité : Měsíce prvního , čtrnáctého dne téhož měsíce u večer bude Fáze Hospodinovo . A patnáctého dne téhož měsíce svátek přesnic bude Hospodinu ; za sedm dní přesné chleby jísti budete . Dne prvního sbor svatý míti budete ; žádného díla robotného nebudete dělati . Ale obětovati budete obět ohnivou Hospodinu za sedm dní . Dne také sedmého sbor svatý bude ; žádného díla robotného nebudete dělati . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Mluv k synům Izraelským a rci jim : Když vejdete do země , kterouž já dávám vám , a žíti budete obilí její , tedy přinesete snopek prvotiny žně vaší k knězi . Kterýž obraceti bude sem i tam snopek ten před Hospodinem , aby byl příjemnou obětí za vás ; nazejtří po sobotě obraceti jej bude kněz . Kterého dne obraceti budete snopek ten , téhož zabijete beránka ročního bez poškvrny v obět zápalnou Hospodinu . Též i obět suchou jeho , dvě desetiny mouky bělné olejem zadělané , v obět ohnivou Hospodinu u vůni příjemnou , a mokrou obět jeho , vína čtvrtý díl míry hin . Chleba pak , ani pražmy , ani zrní vymnutého nebudete jísti , až právě do toho dne , když obětovati budete obět Bohu svému . Ustanovení to věčné bude v pronárodech vašich , ve všech příbytcích vašich . Počtete sobě také od prvního dne po sobotě , ode dne , v němž jste obětovali snopek sem i tam obracení , ( plných sedm téhodnů ať jest ) , Až do prvního dne po sedmém téhodni , sečtete padesáte dní , a tehdy obětovati budete novou obět suchou Hospodinu . Z příbytků svých přinesete chleby sem i tam obracení , dva bochníky ze dvou desetin mouky bělné budou ; kvašené je upečete , prvotiny jsou Hospodinu . A s tím chlebem obětovati budete sedm beránků ročních bez vady , a volka mladého jednoho , a skopce dva ; obět zápalná budou Hospodinu , s obětmi svými suchými i mokrými , obět ohnivá vůně spokojující Hospodina . Zabijete také kozla jednoho za hřích , a dva beránky roční k oběti pokojné . I bude je kněz sem i tam obraceti s chleby prvotin v obět sem i tam obracení před Hospodinem , i s těmi dvěma beránky ; a budou svaté věci Hospodinu , a dostanou se knězi . I vyhlásíte v ten den slavnost , shromáždění svaté míti budete , žádného díla robotného nebudete dělati . Ustanovení to bude věčné ve všech příbytcích vašich , v pronárodech vašich . A když budete žíti obilé krajiny vaší , nesežneš všeho až do konce pole svého , a pozůstalých klasů po žni své nebudeš sbírati ; chudému a příchozímu zanecháš jich : Já jsem Hospodin Bůh váš . Mluvil ještě Hospodin k Mojžíšovi , řka : Mluv synům Izraelským takto : Měsíce sedmého , v první den téhož měsíce , budete míti odpočinutí , památku troubení , shromáždění svaté držíce . Žádného díla robotného nebudete dělati , a budete obětovati obět ohnivou Hospodinu . Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi , řka : Desátý pak den každého měsíce sedmého den očišťování jest . Shromáždění svaté míti budete , a ponižovati budete životů svých , a obětovati obět ohnivou Hospodinu . Žádného díla nebudete dělati v ten den ; nebo den očišťování jest , k očišťování vás před Hospodinem Bohem vaším . A všeliká duše , kteráž by neponižovala se toho dne , vyhlazena bude z lidu svého . Kdož by koli dílo nějaké dělal toho dne , zatratím člověka toho z lidu jeho . Žádného díla nedělejte . Ustanovení to bude věčné v pronárodech vašich , ve všech příbytcích vašich . Sobotu odpočinutí míti budete , když ponižovati budete duší svých , devátého dne téhož měsíce u večer ; od večera až do druhého večera držeti budete sobotu svou . Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi , řka : Mluv synům Izraelským a rci : Každého patnáctého dne měsíce sedmého slavnost stánků za sedm dní bude Hospodinu . Dne prvního shromáždění svaté bude ; žádného díla robotného nebudete dělati . Za sedm dní obětovati budete obět ohnivou Hospodinu . Dne osmého shromáždění svaté míti budete , a obětovati budete obět ohnivou Hospodinu ; svátek jest , žádného díla robotného nebudete dělati . To jsou slavnosti Hospodinovy , kteréž slaviti budete , mívajíce shromáždění svatá , abyste v nich obětovali obět ohnivou Hospodinu , zápal , obět suchou , obět pokojnou , a oběti mokré , jedno každé ve dni svém , Kromě sobot Hospodinových , a kromě darů vašich , i všech slibů vašich a kromě všech dobrovolných obětí vašich , kteréž dávati budete Hospodinu . A však dne patnáctého toho měsíce sedmého , když byste shromáždili úrody země , světiti budete svátek Hospodinův za sedm dní . Dne prvního odpočinutí bude , tolikéž dne osmého bude odpočinutí . A naberouce sobě dne prvního ovoce z stromů krásných , a ratolestí palmových , a větvoví z stromů hustých , a vrbí od potoku , veseliti se budete před Hospodinem Bohem svým za sedm dní . A tak držeti budete ten svátek Hospodinův za sedm dní každého roku . Ustanovení to bude věčné v pronárodech vašich ; každého měsíce sedmého slaviti jej budete . V staních zůstanete za sedm dní . Kdožkoli doma zrozený jest v Izraeli , v staních zůstávati budete , Aby věděli potomci vaši , že jsem choval v staních syny Izraelské , když jsem je vyvedl z země Egyptské : Já Hospodin Bůh váš . I oznámil Mojžíš slavnosti Hospodinovy synům Izraelským . Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi , řka : Přikaž synům Izraelským , ať přinesou tobě oleje olivového , čistého , vytlačeného , k svícení , aby lampy ustavičně rozsvěcovány byly . Před oponou svědectví v stánku úmluvy zpořádá je Aron , aby hořely od večera až do jitra před Hospodinem vždycky . Toť bude ustanovení věčné v národech vašich . Na svícen čistý rozstavovati bude lampy před Hospodinem vždycky . A vezma mouky bělné , upečeš z ní dvanácte koláčů ; jeden každý koláč bude ze dvou desetin efi . A rozkladeš je dvěma řady , šest v řadu jednom , na stole čistém před Hospodinem . Dáš také na každý řad kadidla čistého , aby bylo za každý chléb ten kouření pamětné v obět ohnivou Hospodinu . Každého dne sobotního klásti budete je řadem před Hospodinem vždycky , berouce je od synů Izraelských smlouvou věčnou . I budou Aronovi a synům jeho , kteřížto jísti budou je na místě svatém ; nebo nejsvětější věc jest jim z obětí ohnivých Hospodinových právem věčným . Vyšel pak syn ženy Izraelské , kteréhož měla s mužem Egyptským , mezi syny Izraelskými , a vadili se v staních syn ženy té Izraelské s mužem Izraelským . I zlořečil syn ženy té Izraelské a rouhal se jménu Božímu . Tedy přivedli ho k Mojžíšovi . ( Jméno pak matky jeho bylo Salumit , dcera Dabri , z pokolení Dan . ) A dali jej do vězení , až by jim bylo oznámeno , co s ním Bůh káže učiniti . Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi , řka : Vyveď toho ruhače ven z stanů , a nechať všickni ti , kteříž slyšeli , vloží ruce na hlavu jeho , a všecken lid ať ho ukamenuje . Mluvě pak k synům Izraelským , díš jim : Kdož by koli zlořečil Bohu svému , poneseť hřích svůj . Kdož by zlořečil jménu Hospodinovu , smrtí umře , a všecko shromáždění bez milosti ukamenuje jej . Tak cizí , jako doma zchovaný , když by zlořečil jménu Hospodinovu , smrtí umře . Zabil-li by kdo kterého člověka , smrtí umře . Jestliže by pak zabil hovado , navrátí jiné , hovado za hovado . Kdož by pak zohavil bližního svého , vedlé toho , jakž on učinil , tak se staň jemu : Zlámaní za zlámaní , oko za oko , zub za zub . Jakouž by ohavu učinil na těle člověka , taková zase učiněna bude jemu . Kdož by zabil hovado , navrátí jiné , ale kdož by zabil člověka , umře . Jednostejné právo míti budete . Jakož příchozímu , tak domácímu stane se ; nebo já jsem Hospodin Bůh váš . Tedy mluvil Mojžíš k synům Izraelským ty věci . I vyvedli toho ruhače ven za stany , a kamením ho zametali . Učinili , pravím , synové Izraelští vedlé toho , jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi . Mluvil ještě Hospodin k Mojžíšovi na hoře Sinai , řka : Mluv synům Izraelským a rci jim : Když vejdete do země , kterouž já dávám vám , odpočívati bude země , nebo sobota jest Hospodinova . Šest let osívati budeš rolí svou , a šest let obřezovati budeš vinici svou a sbírati úrody její . Sedmého pak léta sobotu odpočinutí bude míti země , sobotu Hospodinovu ; nebudeš na poli svém síti a vinice své řezati . Což se samo od sebe zrodí obilí tvého , nebudeš toho žíti , a hroznů vinice zanechané od tebe nebudeš sbírati . Rok odpočinutí bude míti země . Ale ovoce země toho odpočinutí budete míti ku pokrmu , ty i služebník tvůj , i děvka tvá , i nájemník tvůj , i příchozí tvůj , kterýž bydlí u tebe , I hovado tvé , i všeliký živočich , kterýž jest v zemi tvé , všecky úrody její budou míti ku pokrmu . Sečteš také sobě sedm téhodnů let , totiž sedmkrát sedm let , tak aby čas sedmi téhodnů let učinil tobě čtyřidceti devět let . Tedy dáš troubiti trubou veselé všudy sedmého měsíce v desátý den ; v den očišťování dáš troubiti trubou po vší zemi vaší . I posvětíte léta padesátého , a vyhlásíte svobodu v zemi té všechněm obyvatelům jejím . Léto milostivé toto míti budete , abyste se navrátili jeden každý k statku svému , a jeden každý k čeledi své zase přijde . Ten rok milostivý padesátého léta míti budete ; nebudete síti , ani žíti toho , což by samo od sebe vzrostlo , ani sbírati vína opuštěných vinic léta toho . Nebo milostivé léto jest , protož za svaté je míti budete ; ze všelikého pole jísti budete úrody jeho . Toho léta milostivého navrátí se jeden každý k statku svému . Když nějakou věc prodáš bližnímu svému , aneb koupíš něco od bližního svého , nikoli neutiskujte jeden druhého . Vedlé počtu let po létu milostivém koupíš od bližního svého , a vedlé počtu let , v kterýchž úrody bráti máš , prodá tobě . Čím více bude let , tím větší placení bude , a čím méně let , tím , menší placení bude ; nebo počet úrod prodá tobě . Protož nikoli neoklamávejte jeden druhého , ale boj se každý Boha svého ; nebo já jsem Hospodin Bůh váš . Ostříhejte ustanovení mých , a soudy mé zachovávejte a čiňte je , a bydliti budete v zemi té bezpečně . A přinese vám země úrody své ; i budete jísti až do sytosti , bydlíce bezpečně v ní . Pakli díte : Co budeme jísti léta sedmého , jestliže nebudeme síti , ani shromažďovati užitků svých ? Dám požehnání své vám léta šestého , tak že přinese úrody na tři léta . I budete síti léta osmého , a jísti úrody staré až do léta devátého ; dokudž by nezrostly úrody jeho , jísti budete staré . Země pak nebude prodávána v manství ; nebo má jest země , a vy jste příchozí a podruzi u mne . A po vší zemi vládařství svého dopustíte dávati výplatu země . Jestliže by ochudl bratr tvůj , tak že by prodal něco z statku svého , tedy přijde příbuzný jeho , nejbližší jeho , a vyplatí prodanou věc od bratra svého . Pakli kdo nemaje výplatce , mohl by tomu sám dosti učiniti , tak že shledal by , což potřebí k vyplacení : Tedy počte léta prodaje svého , a navrátí , což zůstane , tomu , jemuž prodal ; tak zase přijde k statku svému . Pakli by nemohl shledati toho , což by navrátiti měl , tedy zůstane věc prodaná v rukou toho , kterýž ji koupil , až do léta milostivého . I postoupí mu ji v čas léta milostivého , a on navrátí se zase k dědictví svému . Když by kdo prodal dům k bydlení v městě hrazeném , bude míti právo k vyplacení jeho , dokudž nevyplní se rok prodaje jeho . Za celý rok bude míti právo k vyplacení jeho . Pakliť ho nevyplatí dříve , než vyjde ten celý rok , tedy zůstane dům ten v městě hrazeném tomu , kterýž jej koupil , dědičně v pronárodech jeho , aniž ho postoupí v létě milostivém . Domové pak ve vsech , kteréž nejsou zdí ohrazené , tak jako pole země počítati se budou . Budou moci býti vyplacováni , a léta milostivého navráceni budou . Ale města Levítská , a domové v městech dědictví jejich , ti vždycky vyplaceni mohou býti od Levítů . Ten pak , kdož vyplacuje , ať jest z Levítů . Aneb ať vyjde kupec z koupeného domu a města dědictví jeho v čas léta milostivého ; nebo domové měst Levítských jsou dědictví jejich mezi syny Izraelskými . Pole pak na předměstí měst jejich nebude prodáváno , nebo dědictví jejich věčné jest . Jestliže by schudl bratr tvůj , a ustaly by ruce jeho u tebe , posilníš ho ; též příchozí aneb podruh živiti se bude při tobě . Nevezmeš od něho lichvy aneb úroku , ale báti se budeš Boha svého , aby se mohl bratr tvůj živiti u tebe . Peněz svých nedáš jemu na lichvu , aniž pro zisk půjčovati budeš obilí svého . Já jsem Hospodin Bůh váš , kterýž jsem vyvedl vás z země Egyptské , abych vám dal zemi Kananejskou , a byl vám za Boha . Jestliže by pak schudl bratr tvůj u tebe , tak že by se prodal tobě , nebudeš ho podrobovati v dílo otrocké . Jakožto nájemník a jako podruh bude při tobě ; až do léta milostivého sloužiti bude u tebe . Potom vyjde od tebe s dětmi svými , a navrátí se k čeledi své , a v dědictví otců svých navrátí se . Nebo jsou služebníci moji , kteréž jsem vyvedl z země Egyptské ; nebudou prodáváni tak jako jiní služebníci . Nebudeš panovati nad ním tvrdě , ale báti se budeš Boha svého . Služebník pak tvůj aneb děvka tvá , kteréž míti budeš , budou z národů těch , kteříž jsou vůkol vás ; z nich kupovati budete služebníky a děvky . I od synů bydlitelů , kteříž jsou u vás pohostinu , od těch kupovati budete , a z čeledí těch , kteříž jsou s vámi , kteréž zplodili v zemi vaší , a budou vám v dědictví . A vládnouti budete jimi právem dědičným , i synové vaší po vás , abyste je dědičně obdrželi . Na věčnost služby jejich užívati budete , ale nad bratřími svými , syny Izraelskými , nižádný nad bratrem svým nebude tvrdě panovati . Jestliže by pak zbohatl příchozí aneb host , kterýž bydlí s tebou , a bratr tvůj přišel by na chudobu při něm , tak že by se prodal příchozímu aneb hosti tvému , aneb obyvateli , kterýž jest z čeledi cizí , Když by se tedy prodal , může zase vyplacen býti . Někdo z bratří jeho vyplatí ho . Buďto strýc jeho , aneb syn strýce jeho vyplatí jej , aneb někdo z přátel krevních jeho , z rodiny jeho , vyplatí ho ; aneb jestli potom sám bude moci s to býti , vyplatí se . I počte se s tím , kterýž ho koupil , od léta , v kterémž se jemu prodal , až do léta milostivého , aby peníze , za něž jest prodán , byly vedlé počtu let ; a jakožto s nájemníkem , tak se s ním stane . Jestliže ještě mnoho let zůstává k létu milostivému , vedlé nich navrátí výplatu svou z peněz , za něž koupen jest . Pakli málo zůstává let do léta milostivého , tedy počte se s ním , a vedlé počtu let jeho navrátí výplatu svou . Tak jako s čeledínem ročním nakládáno bude s ním ; nebude nad ním tvrdě panovati před očima tvýma . Pakli by se nevyplatil v těch letech , tedy vyjde léta milostivého on , i synové jeho s ním . Nebo synové Izraelští jsou moji služebníci , služebníci moji jsou , kteréž jsem vyvedl z země Egyptské : Já Hospodin Bůh váš . Nedělejte sobě modl , ani obrazu rytého , aneb sloupu nevyzdvihnete sobě , ani kamene malovaného v zemi vaší nestavějte , abyste se jemu klaněli ; nebo já jsem Hospodin Bůh váš . Sobot mých ostříhejte , a svatyně mé se bojte : Já jsem Hospodin . Jestliže v ustanoveních mých choditi budete , a přikázaní mých ostříhajíce , budete je činiti : Tedy dám vám deště vaše časy svými , a země vydá úrody své , a stromoví polní vydá ovoce své , Tak že mlácení postihne vinobraní , a vinobraní postihne setí . I budete jísti chléb svůj do sytosti , a přebývati budete bezpečně v zemi své . Nebo dám pokoj v zemi , i budete spáti , a nebude , kdo by vás předěsil ; vypléním i zvěř zlou z země , a meč nebude procházeti země vaší . Nýbrž honiti budete nepřátely své , a padnou před vámi od meče . Pět vašich honiti jich bude sto , a sto vašich honiti bude deset tisíců , i padnou nepřátelé vaši před vámi od meče . Nebo obrátím tvář svou k vám , a dám vám zrůst , a rozmnožím vás , a utvrdím smlouvu svou s vámi . A jísti budete úrody několikaleté , a když nové přijdou , staré vyprázdníte . Vzdělám příbytek svůj u prostřed vás , a duše má nebude vás nenáviděti . A procházeti se budu mezi vámi , a budu Bohem vaším , a vy budete lidem mým . Já jsem Hospodin Bůh váš , kterýž jsem vyvedl vás z země Egyptských , abyste jim nesloužili , a polámal jsem závory jha vašeho , abyste chodili prosti . Pakli nebudete mne poslouchati , a nebudete činiti všech přikázaní těchto , A jestli ustanovení má zavržete , a soudy mé zoškliví-li sobě duše vaše , tak abyste nečinili všech přikázaní mých , a zrušili byste smlouvu mou : Já také toto učiním vám : Uvedu na vás strach , souchotiny a zimnici pálčivou , což zkazí oči vaše , a bolestí naplní duši . Semeno své nadarmo síti budete , nebo nepřátelé vaši snědí je . Postavím zůřivou tvář svou proti vám , tak že poraženi budete od nepřátel svých , a panovati budou nad vámi ti , kteříž vás nenávidí . Utíkati budete , ano vás žádný nehoní . Jestliže ani tak poslouchati mne nebudete , tedy ještě sedmkrát více trestati vás budu pro hříchy vaše . A potru vyvýšenost síly vaší , a učiním nebe nad vámi jako železo , a zemi vaši jako měď . Nadarmo bude vynaložena síla vaše , nebo země vaše nevydá vám úrody své , a stromoví země nevydá ovoce svého . Jestliže pak se mnou maní zacházeti budete , a nebudete mne chtíti poslouchati , tedy přidám na vás sedmkrát více ran vedlé hříchů vašich . A pustím na vás zvěř polní , kteráž uvede na vás sirobu , a vyhubí hovada vaše a umenší vás ; i zpustnou cesty vaše . Pakli ani potom nenapravíte se , ale vždy se mnou maní zacházeti budete , I já s vámi maní zacházeti budu , a bíti vás budu sedmkrát více pro hříchy vaše . A uvedu na vás meč , kterýž vrchovatě pomstí zrušení smlouvy . I shrnete se do měst svých ; tam pošli mor mezi vás , a dáni budete v ruce nepřátelům . A když polámi vám hůl chleba , tedy deset žen péci bude chléb váš v peci jedné , a zase chléb váš odvažovati vám budou . Budete pak jísti , a nenasytíte se . Pakli i s tím nebudete mne poslouchati , ale předce maní se mnou zacházeti budete : I já také v hněvě maní s vámi zacházeti budu , a trestati vás budu i já sedmkrát více pro hříchy vaše . A budete jísti těla synů svých , a těla dcer svých . A zkazím výsosti vaše , a vypléním slunečné obrazy vaše , a skladu těla vaše na špalky ukydaných bohů vašich , a duše má bude vás nenáviděti . Města vaše dám v zpuštění , a učiním , aby zpustly svatyně vaše , aniž více zachutnám oběti vůně příjemné vaší . Já zpustím zemi , tak že ztrnou nad ní nepřátelé vaši , kteříž bydliti budou v ní . Vás pak rozptýlím mezi národy , a učiním , aby s dobytým mečem vás honili . I bude země vaše vyhubena , a města vaše zpustnou . A tehdy země užive sobot svých po všecky dny , v nichž pustá bude , vy pak budete v zemi nepřátel svých . Tehdáž , pravím , odpočine země , a užive sobot svých . Po všecky dny , v nichž pustá bude , odpočívati bude ; nebo neodpočívala v soboty vaše , když jste vy bydlili v ní . Kteříž pak ještě pozůstanou z vás , uvedu strach na srdce jejich v krajinách nepřátel jejich , tak že zažene je chřest listu větrem chřestícího . I budou utíkati , rovně jako před mečem , a padnou , an jich žádný honiti nebude . A budou padati jeden přes druhého jakožto od meče , ač jich žádný honiti nebude ; aniž kdo z vás bude moci ostáti před nepřátely svými . I zahynete mezi národy , a zžíře vás země nepřátel vašich . Kteříž pak pozůstanou z vás , svadnouti budou pro nepravost svou v zemi nepřátel vašich , ano i pro nepravosti otců vašich s nimi usvadnou . Ale jestliže budou vyznávati nepravost svou , a nepravost otců svých vedlé přestoupení svého , kterýmž přestoupili proti mně , a maní se mnou zacházeli , I já také že jsem maní s nimi zacházel , a uvedl je do země nepřátel jejich ; jestliže , pravím , tehdáž poníží se srdce jejich neobřezané , a schválí pokutu nepravosti své : Tedy rozpomenu se na smlouvu svou s Jákobem , a na smlouvu svou s Izákem , i na smlouvu svou s Abrahamem rozpomenu se ; také i na tu zemi pamětliv budu . Mezi tím země jsuc jich zbavena , užive sobot svých , kdyžto zpuštěna bude pro ně . Tehdáž oni schválí pokutu nepravosti své proto , že všelijak soudy mými pohrdali , a ustanovení má zošklivila sobě duše jejich . A však i tak , když by v zemi nepřátel svých byli , nezavrhl bych jich , a nezošklivil jich sobě , abych je měl do konce zkaziti , a zrušiti smlouvu svou s nimi ; nebo já jsem Hospodin Bůh jejich . Ale rozpomenu se na ně pro smlouvu učiněnou s předky jejich , kteréž jsem vyvedl z země Egyptské před očima pohanů , abych jim byl za Boha : Já Hospodin . Ta jsou ustanovení a soudové , i zákonové , kteréž vydal Hospodin na hoře Sinai skrze Mojžíše , aby byli mezi ním a mezi syny Izraelskými . Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi , řka : Mluv synům Izraelským a rci jim : Když by kdo slibem oddal duše Hospodinu , vedlé ceny tvé dá výplatu . Tato pak bude cena tvá : Osobě mužského pohlaví , počna od toho , kterýž jest ve dvadcíti letech , až do šedesátiletého , uložíš výplatu padesáte lotů stříbra vedlé lotu svatyně . Pakli ženského pohlaví bude , uložíš výplatu třidceti lotů . A od pětiletých až do dvadcítiletých uložíš výplatu , za osobu mužského pohlaví dvadceti lotů , ženského pak deset lotů . A od dítěte jednoho měsíce zstáří až do pětiletých , uložíš za pachole pět lotů stříbra , a za děvče tři loty stříbra . Od šedesáti pak let a výše , bude-li muž , uložíš výplatu patnácte lotů , a ženě deset lotů . Pakli bude tak chudý , že by nemohl uložené výplaty dáti , tedy postaven bude před knězem , aby mu kněz uložil výplatu . Podlé toho , seč bude moci býti ten , kdož slib učinil , uloží mu výplatu . Jestliže by pak kdo hovado z těch , kteréž se obětují Hospodinu , slíbil , každé , kteréž dá z nich Hospodinu , svaté bude . Nesmění ho , aniž dá jiného za ně , lepšího za horší , aneb horšího za lepší . Jestliže by pak jakýmkoli způsobem je směnil , hovado za hovado , tedy ono i toto , kteréž za ně dáno , svaté bude . Pakli by které nečisté hovado slíbil , z jehož pokolení neobětují oběti Hospodinu , tedy postaví to hovado před knězem . A bude je šacovati kněz , buď ono dobré aneb zlé . Jakž je kněz cení , tak buď . Pakli bude chtíti vyplatiti je , přidá pátý díl nad cenu tvou . Když by pak někdo posvětil domu svého , aby byl svatý Hospodinu , bude jej kněz ceniti , buďto že by dobrý byl aneb zlý . Jakž jej procení kněz , tak zůstane . Pakli ten , kterýž posvětil domu svého , chtěl by jej vyplatiti , přidá pátý díl peněz nad cenu tvou , i bude jeho . Jestliže by kdo díl pole dědictví svého posvětil Hospodinu , tedy budeš je ceniti vedlé toho , jakž se osívá . Chomer ječmene kde se vseje , za padesáte lotů stříbra ceněno bude . Jestliže by hned od léta milostivého posvětil pole svého , tedy vedlé ceny tvé zůstane . Pakli by po létě milostivém posvětil pole svého , tedy sečte mu kněz peníze vedlé počtu let zůstávajících ještě do léta milostivého , i odejme to z ceny tvé . Chtěl-li by pak vyplatiti pole ten , kterýž ho posvětil , přidá pátý díl peněz nad cenu tvou , a zůstane jemu . Nevyplatil-li by pak pole toho , a prodáno by bylo někomu jinému , nemůže víc vyplaceno býti . I bude pole to , když svobodné vyjde léta milostivého , svaté Hospodinovo , jakožto pole posvěcené ; knězi bude v dědictví jeho . Jestliže pak pole koupené , kteréž by nebylo z pole dědictví jeho , posvětil Hospodinu , Tedy sečte mu kněz summu ceny jeho až do léta milostivého , i dá cenu jeho v ten den , jako posvěcenou Hospodinu . V létě milostivém navrátí se pole k tomu , od kohož bylo koupeno , jehož dědictví jest pole to . Všeliká pak cena tvá bude vedlé lotu svatyně . Lot pak váží dvadceti haléřů . Ale prvorozeného , což právem prvorozenství dává se Hospodinu z hovad , nižádný neposvětí , buďto z skotů aneb z bravů ; Hospodinovo jest prvé . A jestliže by z hovad nečistých bylo , vyplatí je vedlé ceny tvé , a přidá pátý díl nad ní . Pakliť nebude vyplaceno , tedy nechť jest prodáno vedlé ceny tvé . Všeliká pak věc posvěcená , kterouž by někdo slibem posvětil Hospodinu ze všech věcí , kteréž má , buď z lidí aneb z hovad , aneb z pole dědictví svého , nebude prodávána , ani vyplacována ; nebo všecko , což takovým slibem posvěceno jest , věc nejsvětější bude Hospodinu . Všeliké hovado tak oddané , kteréž slibem tím se oddává od člověka , nebude vyplacováno , ale smrtí umře . Všickni také desátkové země , buď z semene země , aneb z ovoce stromů , Hospodinovi budou ; nebo posvěceni jsou Hospodinu . Bude-li kdo chtíti vyplatiti desátky své , pátý díl jejich přidá nad ně . A všeliký desátek z volů aneb drobného dobytka , jakž přichází pod hůl pastýře , každý ten desátek svatý bude Hospodinu . Nebude vyhledávati , dobré-li by bylo čili zlé , aniž ho smění . Pakli je předce smění , bude to i ono odměněné svaté , a nebude vyplaceno . Ta jsou přikázaní , kteráž přikázal Hospodin Mojžíšovi na hoře Sinai , aby je oznámil synům Izraelským . Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi na poušti Sinai , v stánku úmluvy , prvního dne měsíce druhého , léta druhého po vyjití jejich z země Egyptské , řka : Sečtěte summu všeho množství synů Izraelských po čeledech jejich , a po domích otců jejich , vedlé počtu jmen každého pohlaví mužského po hlavách jejich , Od dvadcítiletých a výše všecky , kteříž by mohli jíti k boji v Izraeli , sečtěte je po houfích jejich , ty a Aron . A bude s vámi z každého pokolení jeden muž , kterýž by přední byl v domě otců svých . Tato pak jsou jména mužů , kteříž stanou s vámi : Z pokolení Rubenova Elisur , syn Sedeurův ; Z Simeonova Salamiel , syn Surisaddai ; Z Judova Názon , syn Aminadabův ; Z Izacharova Natanael , syn Suar ; Z Zabulonova Eliab , syn Helonův ; Z synů Jozefových , z pokolení Efraimova Elisama , syn Amiudův ; z Manassesova Gamaliel , syn Fadasurův ; Z Beniaminova Abidan , syn Gedeonův ; Z pokolení Dan Ahiezer , syn Amisaddai ; Z Asser Fegiel , syn Ochranův ; Z pokolení Gád Eliazaf , syn Duelův ; Z Neftalímova Ahira , syn Enanův . Ti jsou slovoutní z lidu , knížata pokolení otců svých , ti jako hlavy tisíců Izraelských budou . Vzal tedy Mojžíš a Aron muže ty , kteříž jmenováni byli , A shromáždili všecko množství prvního dne měsíce druhého , kteříž přiznávali se k rodům svým po čeledech svých , po domích otců svých , a vedlé počtu jmen , od dvadcítiletých a výše po osobách svých . Jakož byl přikázal Hospodin Mojžíšovi , tak sčetl je na poušti Sinai . I bylo synů Rubena prvorozeného Izraelova , rodiny jejich , po čeledech jejich , po domích otců jejich , a podlé počtu jmen , po hlavách jejich , všech pohlaví mužského , od dvadcítiletých a výše , všech , kteříž mohli jíti k boji , A načteno jich z pokolení Rubenova čtyřidceti šest tisíců a pět set . Z synů Simeonových , rodiny jejich , po čeledech jejich , po domích otců jejich , sečtených jeho vedlé počtu jmen , po hlavách jejich , všech pohlaví mužského od dvadcítiletých a výše , všech , kteříž mohli jíti k boji , Načteno jich z pokolení Simeonova padesáte devět tisíců a tři sta . Z synů Gádových , rodiny jejich , po čeledech jejich , po domích otců jejich , podlé počtu jmen , od dvadcítiletých a výše , všech , kteříž mohli bojovati , Načteno jich z pokolení Gádova čtyřidceti pět tisíců , šest set a padesát . Z synů Judových , rodiny jejich , po čeledech jejich , po domích otců jejich , vedlé počtu jmen , od dvadcíti let a výše , všech , kteříž mohli jíti k boji , Načteno jich z pokolení Judova sedmdesáte čtyři tisíce a šest set . Z synů Izacharových , rodiny jejich , po čeledech jejich , po domích otců jejich , podlé počtu jmen , od dvadcítiletých a výše , všech , kteříž mohli jíti k boji , Načteno jich z pokolení Izacharova padesáte čtyři tisíce a čtyři sta . Z synů Zabulonových , rodiny jejich , po čeledech jejich , po domích otců jejich , podlé počtu jmen , od dvadcítiletých a výše , všech , kteříž mohli jíti k boji , Načteno jich z pokolení Zabulonova padesáte sedm tisíců a čtyři sta . Z synů Jozefových , a nejprv , synů Efraimových , rodiny jejich , po čeledech jejich , po domích otců jejich , podlé počtu jmen , od dvadcítiletých a výše , všech , kteříž mohli jíti k boji , Načteno jich z pokolení Efraimova čtyřidceti tisíc a pět set . Potom z synů Manassesových , rodiny jejich , po čeledech jejich , po domích otců jejich , vedlé počtu jmen , od dvadcítiletých a výše , všech , kteříž vycházeli k boji , Načteno jich z pokolení Manassesova třidceti dva tisíce a dvě stě . Z synů Beniaminových , rodiny jejich , po čeledech jejich , po domích otců jejich , vedlé počtu jmen , od dvadcítiletých a výše , všech , kteříž mohli jíti do boje , Načteno jich z pokolení Beniaminova třidceti pět tisíců a čtyři sta . Z synů Dan , rodiny jejich , po čeledech jejich , po domích otců jejich , vedlé počtu jmen , od dvadcítiletých a výše , všech , kteříž vycházeli k boji , Načteno jich z pokolení Dan šedesáte dva tisíce a sedm set . Z synů Asser , rodiny jejich , po čeledech jejich , po domích otců jejich , vedlé počtu jmen , od dvadcítiletých a výše , všech , kteříž mohli jíti na vojnu , Načteno jich z pokolení Asser čtyřidceti jeden tisíců a pět set . Z synů Neftalímových , rodiny jejich , po čeledech jejich , po domích otců jejich , vedlé počtu jmen , od dvadcítiletých a výše , všech , kteříž mohli jíti k boji , Načteno jich z pokolení Neftalímova padesáte tři tisíce a čtyři sta . Ten jest počet těch , kteréž sečtl Mojžíš a Aron a knížata Izraelská , dvanácte mužů , kteříž byli vybráni po jednom z domů otců svých . I bylo všech sečtených synů Izraelských po domích otců jejich , od dvadcítiletých a výše , všech , kteříž mohli vycházeti k boji v Izraeli , Všech sečtených bylo šestkrát sto tisíc , a tři tisíce , pět set a padesáte . Levítové pak vedlé pokolení otců svých nejsou počítáni mezi ně . Nebo byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Pokolení Levítského nebudeš počítati , a nepřičteš jich k synům Izraelským , Ale ustanovíš Levíty nad příbytkem svědectví , a nade vším nádobím jeho , a nade všemi věcmi , kteréž přináležejí k němu . Oni nositi budou příbytek i všecka nádobí jeho , oni přisluhovati budou jemu , a vůkol příbytku klásti se budou . Když se pak s místa bude míti hýbati příbytek , složí jej Levítové ; a když se bude klásti příbytek , vyzdvihnou jej Levítové . Kdož by koli cizí přistoupil , umře . I budouť se klásti synové Izraelští , jeden každý v ležení svém , a jeden každý pod praporcem svým , a po houfích svých . Levítové pak klásti se budou vůkol příbytku svědectví , aby nepřišlo rozhněvání mé na shromáždění synů Izraelských ; i budou Levítové držeti stráž u příbytku svědectví . Učinili tedy to synové Izraelští ; všecko , jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi , tak učinili . Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi a Aronovi , řka : Synové Izraelští klásti se budou jeden každý pod korouhví svou , při praporci domu otců svých ; vůkol stánku úmluvy opodál klásti se budou . Tito pak rozbijí stany k východní straně : Korouhev vojska Judova po houfích svých , a kníže synů Juda Názon , syn Aminadabův , A u vojště jeho lidu sečteného sedmdesáte čtyři tisíce a šest set . Podlé něho pak položí se pokolení Izachar , a kníže synů Izachar Natanael , syn Suar , A u vojště jeho lidu sečteného padesáte čtyři tisíce a čtyři sta . Pokolení Zabulon podlé nich , a kníže synů Zabulon Eliab , syn Helonův , A u vojště jeho lidu sečteného padesáte sedm tisíců a čtyři sta . Summa všech sečtených u vojště Judově sto osmdesáte šest tisíců a čtyři sta , po houfích jejich . Ti napřed potáhnou . Korouhev vojska Rubenova klásti se bude ku poledni po houfích svých , a kníže synů Ruben Elisur , syn Sedeurův , A u vojště jeho lidu sečteného čtyřidceti šest tisíců a pět set . Podlé něho pak položí se pokolení Simeonovo , a kníže synů Simeon Salamiel , syn Surisaddai , A u vojště jeho lidu sečteného padesáte devět tisíců a tři sta . Potom pokolení Gád , a kníže synů Gád Eliazaf , syn Ruelův , A u vojště jeho lidu sečteného čtyřidceti pět tisíců , šest set a padesáte . Summa všech sečtených u vojště Rubenově sto padesáte a jeden tisíců , čtyři sta a padesáte , po houfích svých . A ti za prvními potáhnou . Potom půjde stánek úmluvy s vojskem Levítů u prostřed všeho vojska . Jakýmž pořádkem klásti se budou , takovým potáhnou , každý v svém šiku pod korouhví svou . Korouhev vojska Efraimova po houfích svých bude k západu , a kníže synů Efraimových Elisama , syn Amiudův , A u vojště jeho lidu sečteného čtyřidceti tisíc a pět set . Podlé něho pak položí se pokolení Manassesovo , a kníže synů Manassesových Gamaliel , syn Fadasurův , A u vojště jeho lidu sečteného třidceti dva tisíce a dvě stě . Potom položí se pokolení Beniaminovo , a kníže synů Beniamin Abidan , syn Gedeonův , A u vojště jeho lidu sečteného třidceti pět tisíců a čtyři sta . Summa všech sečtených u vojště Efraimově sto osm tisíců a sto osob , po houfích jejich . A tito za druhými potáhnou . Korouhev vojska Dan bude k straně půlnoční , po houfích svých , a kníže synů Dan Ahiezer , syn Amisaddai , A u vojště jeho lidu sečteného šedesáte dva tisíce a sedm set . Podlé něho položí se pokolení Asser , a kniže Asser Fegiel , syn Ochranův , A u vojště jeho lidu sečteného čtyřidceti jeden tisíc a pět set . Za nimi pokolení Neftalímovo , a kníže synů Neftalímových Ahira , syn Enanův , A u vojště jeho lidu sečteného padesáte tři tisíce a čtyři sta . Summa všech sečtených u vojště Dan sto padesáte sedm tisíců a šest set . Oni nazad potáhnou při praporcích svých . Ta jest summa synů Izraelských po domích otců jejich , všech sečtených v celém vojště po houfích jejich , šestkrát sto tisíců , tři tisíce , pět set a padesáte . Levítové pak nejsou počítáni mezi syny Izraelské , jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi . I učinili synové Izraelští všecko ; jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi , tak rozbijeli stany při korouhvech svých , a tak táhli jeden každý po čeledech svých a po domích otců svých . Tito jsou příběhové Aronovi a Mojžíšovi od toho dne , když mluvil Hospodin s Mojžíšem na hoře Sinai . A tato jsou jména synů Aronových : Prvorozený Nádab , potom Abiu , Eleazar a Itamar . Ta jsou jména synů Aronových , kněží pomazaných , jejichžto ruce naplněny , aby úřad kněžství konali . Umřel pak Nádab a Abiu před Hospodinem , když obětovali cizí oheň před Hospodinem na poušti Sinai , a neměli synů . Protož konal úřad kněžský Eleazar a Itamar před tváří Arona otce svého . Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi , řka : Rozkaž přistoupiti pokolení Léví , a postav je před Aronem knězem , aby mu přisluhovali , A drželi stráž jeho , i stráž všeho množství před stánkem úmluvy k vykonávání služby příbytku , Též aby ostříhali všeho nádobí stánku úmluvy , a drželi stráž synů Izraelských a konali služby příbytku . Dáš tedy Levíty Aronovi i synům jeho ; vlastně dáni jsou mu oni z synů Izraelských . Arona pak a syny jeho představíš , aby ostříhali kněžství svého ; nebo přistoupil-li by kdo cizí , umře . I mluvil Hospodin Mojžíšovi , řka : Aj , já vzal jsem Levíty z prostředku synů Izraelských na místo všelikého prvorozeného , kteréž otvírá život mezi syny Izraelskými . Protož moji budou Levítové . Nebo mně přináleží všecko prvorozené . Od toho dne , když jsem pobil všecko prvorozené v zemi Egyptské , posvětil jsem sobě všeho prvorozeného v Izraeli od člověka až do hovada . Mně bude : Já Hospodin . Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi na poušti Sinai , řka : Sečti syny Léví vedlé domů otců jejich , po čeledech jejich , každého pohlaví mužského ; zstáří jednoho měsíce a výše počítati budeš je . I sčetl je Mojžíš podlé řeči Hospodinovy , jakž rozkázáno mu bylo . I byli synové Léví ze jména tito : Gerson , Kahat a Merari . Tato pak jsou jména synů Gersonových po čeledech jejich : Lebni a Semei . A synové Kahat po čeledech svých : Amram a Izar , Hebron a Uziel . Synové pak Merari po čeledech svých : Moholi a Musi . Ty jsou čeledi Léví vedlé domů otců svých . Od Gersona čeled Lebnitská a čeled Semejská . Ty jsou čeledi Gersonovy . A načteno jich v počtu všech pohlaví mužského zstáří jednoho měsíce a výše sedm tisíců a pět set . Čeledi Gersonovy za příbytkem klásti se budou k straně západní . Kníže pak domu otce Gersonitských bude Eliazaf , syn Laelův . A k opatrování synům Gersonovým při stánku úmluvy náležeti bude příbytek i stánek , přikrytí jeho i zastření dveří stánku úmluvy , A očkovaté koltry k síni , i zavěšení dveří síně , kteráž jest před příbytkem a při oltáři vůkol , i provazové jeho ke všeliké potřebě jeho . Od Kahat pak pošla čeled Amramitská a čeled Izaritská , a čeled Hebronitská , a čeled Uzielitská . Ty jsou čeledi Kahat . V počtu všech pohlaví mužského zstáří jednoho měsíce a výše bylo osm tisíců a šest set , držících stráž při svatyni . Čeledi synů Kahat klásti se budou k straně příbytku polední , A kníže domu otcovského v čeledech Kahat Elizafan , syn Uzielův . V jejich pak opatrování bude truhla , stůl , svícen , oltářové a nádobí svatyně , jímž přisluhovati budou , a opona i všecko , což přináleží k ní . Kníže pak nad knížaty Levítskými Eleazar , syn Arona kněze , ustavený nad těmi , kteříž drží stráž při svatyni . Od Merari pak čeled Moholitská a čeled Musitská . Ty jsou čeledi Merari . A načteno jich v počtu všech mužského pohlaví zstáří jednoho měsíce a výše šest tisíců a dvě stě . A kníže domu otcovského v čeledech Merari Suriel , syn Abichailův . A ti klásti se budou k straně příbytku půlnoční . Toto pak poručeno k opatrování synům Merari : Dsky příbytku a svlakové jeho , sloupové a podstavkové a všecka nádobí jeho i všecka práce při nich , Tolikéž sloupové síně vůkol i podstavkové jejich , kolíkové i provazové jejich . Položí se pak před příbytkem po přední straně před stánkem úmluvy od východu slunce Mojžíš a Aron i synové jeho , držíce stráž při svatyni , stráž za syny Izraelské . Jiný přistoupil-li by kdo , umře . Všech sečtených Levítů , kteréž sečtl Mojžíš s Aronem vedlé poručení Hospodinova , po čeledech jejich , všech pohlaví mužského jednoho měsíce zstáří a výše dvamecítma tisíců . I řekl Hospodin k Mojžíšovi : Sečti všecky prvorozené mužského pohlaví mezi syny Izraelskými jednoho měsíce zstáří a výše , a sečti summu jmen jejich . A vezmeš mi Levíty , ( jáť jsem Hospodin ) , místo všech prvorozených mezi syny Izraelskými , i hovada Levítů místo všeho prvorozeného mezi hovady synů Izraelských . Když pak sčetl Mojžíš , jakož mu přikázal Hospodin , všecky prvorozené mezi syny Izraelskými , Bylo všech prvorozených pohlaví mužského vedlé počtu jmen , jednoho měsíce zstáří a výše sečtených jich , dvamecítma tisíců , dvě stě , sedmdesáte a tři . A mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Vezmi Levíty místo všech prvorozených z synů Izraelských , i hovada Levítů za hovada jejich ; i budou moji Levítové : Já jsem Hospodin . K vyplacení pak těch dvou set , sedmdesáti a tří , kteříž zbývají nad počet Levítů z prvorozených synů Izraelských , Vezmeš pět lotů z každé hlavy , ( vedlé lotu svatyně bráti budeš , lot pak dvadceti haléřů váží ) , A dáš ty peníze Aronovi a synům jeho , výplatu těch , kteříž zbývají nad počet jejich . Vzal tedy Mojžíš peníze výplaty od těch , kteříž zbývali , kromě těch , kteréž vykoupili sebou Levítové , Od prvorozených synů Izraelských vzal peněz tisíc , tři sta , šedesáte pět lotů , vedlé lotu svatyně . I dal ty peníze výplaty Aronovi a synům jeho , podlé řeči Hospodinovy , jakož byl přikázal jemu Hospodin . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi a k Aronovi , řka : Sečti summu synů Kahat z prostředku synů Léví po čeledech jejich a po domích otců jejich , Od třidcítiletých a výše až do padesátiletých , kteříž by způsobní jsouce k boji , mohli práci vésti při stánku úmluvy . Tato pak bude práce synů Kahat při stánku úmluvy svatyně svatých : Když by se měla vojska hnouti s místa , přijde Aron s syny svými a sejmou oponu zastření , a přikryjí ní truhlu svědectví . A na to dají přikrytí z koží jezevčích , a přistrou svrchu rouchem z samého postavce modrého , a provlekou sochory její . Na stůl pak chlebů předložení prostrou roucho z postavce modrého , a dají na něj misy a kadidlnice a koflíky a přikryvadla k přikrývání ; a chléb ustavičně na něm bude . A prostrou na to roucho z červce dvakrát barveného , a přikryjí to přistřením z koží jezevčích , a provlekou sochory jeho . Vezmou také roucho z postavce modrého , a přikryjí svícen světla a lampy jeho , i utěradla jeho , i nádoby k oharkům jeho , a všecky nádoby k oleji jeho , jichž při něm užívají . A obvinou jej se všechněmi nádobami jeho přikrytím z koží jezevčích , a vloží na sochory . Na oltář pak zlatý prostrou roucho z postavce modrého , a přikryjí jej přikrytím z koží jezevčích , a provlekou sochory . Vezmou i všecky nádoby k službě , jimiž přisluhovali v svatyni , a zavinouce do roucha z postavce modrého , přikryjí je přikrytím z koží jezevčích , a vloží na sochory . Vyprázdní i popel z oltáře , a prostrou na něj roucho šarlatové . A vloží svrchu všecko nádobí jeho , jímž přisluhují na něm , nádoby k uhlí , vidličky , pometla , kotlíky a všecko nádobí oltáře , a přistrouce jej přikrytím z koží jezevčích , uvlekou sochory jeho . A když to vykoná Aron s syny svými , a přikryje svatyni i všecka nádobí její , a již by se měla hýbati vojska , tedy přijdou synové Kahat , aby nesli ; ale nedotknou se svatyně , aby nezemřeli . Ta jest práce synů Kahat při stánku úmluvy . Eleazar pak , syn Arona kněze , pečovati bude o olej k svícení a kadění vonnými věcmi a obět ustavičnou i o olej pomazání , svěřený sobě maje všecken příbytek a všecky věci , kteréž v něm jsou , svatyni a nádoby její . A mluvil Hospodin k Mojžíšovi a Aronovi , řka : Hleďtež , abyste nevyhladili pokolení čeledi Kahat z prostředku Levítů . Ale toto učiníte jim , aby zachováni byli a nezemřeli , když by přistupovali k svatyni svatých : Aron a synové jeho přijdouce , zřídí je , jednoho každého ku práci a břemenu jeho . A onino nepřicházejte hleděti na věci svaté , když zavinovány bývají , aby nezemřeli . Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi , řka : Sečti také syny Gersonovy po domích otců jich a po čeledech jejich . Od třidcítiletých a výše až do padesátiletých sečteš je , kteříž by způsobní jsouce k boji , mohli konati službu při stánku úmluvy . Tato pak bude práce čeledí Gersonových v službě a nošení : Nositi budou kortýny příbytku a stánek úmluvy s přikrytím jeho , a přikrytí z koží jezevčích , kteréž svrchu na něm jest , a zastření dveří stánku úmluvy , A očkovaté koltry síně , a zastření brány síně , kteráž jest při stanu a při oltáři vůkol , a provazy její , a všecky nádoby přisluhování jejich , a čehožkoli užívají při službě své . Vedlé rozkazu Aronova a synů jeho konati budou všecky služby své synové Gersonovi při všech pracech svých , a při všech službách svých , a svěříte jim k ostříhání všecka břemena jejich . Ta jest práce čeledí synů Gersonových v stánku úmluvy , a Itamar , syn Arona kněze , stráž nad nimi držeti bude . Syny také Merari po čeledech jejich a domích otců jejich sečteš . Od třidcítiletých a výše až do padesátiletých sečteš všecky , kteříž by způsobní jsouce k boji , mohli konati službu při stánku úmluvy . Tato pak bude povinnost práce jejich , nad všecku službu jejich při stánku úmluvy : Dsky příbytku a svlaky jeho , i sloupy s podstavky jeho nositi , Sloupy také vůkol síně s podstavky jejich , kolíky a provazy jejich , se všechněmi potřebami , i se vším přisluhováním jejich . A ze jména vyčtete nádoby svěřené jim k ostříhání . Ta bude práce čeledí synů Merari při všech službách jejich při stánku úmluvy , pod spravou Itamara , syna Arona kněze . I sečtl Mojžíš s Aronem a s knížaty lidu syny Kahat po čeledech jejich , a po domích otců jejich , Od třidcítiletých a výše až do padesátiletých , kteříž by způsobní jsouce k boji , mohli konati službu při stánku úmluvy . A bylo jich sečtených po čeledech jejich dva tisíce , sedm set , padesáte . Ti jsou sečteni z čeledi Kahat , všickni služebníci při stánku úmluvy , kteréž sčetl Mojžíš s Aronem podlé rozkazu Hospodinova skrze Mojžíše . Sečtených také synů Gersonových po čeledech jejich , a po domích otců jejich , Od třidcítiletých a výše až do padesátiletých , kteříž by způsobní jsouce k boji , mohli konati službu při stánku úmluvy , Sečtených jich po čeledech jejich , po domích otců jejich , dva tisíce , šest set , třidceti . Ti jsou sečteni z čeledí synů Gersonových , všickni přisluhující v stánku úmluvy , kteréž sečtli Mojžíš s Aronem k rozkazu Hospodinovu . Sečtených pak z čeledí synů Merari po čeledech jejich , po domích otců jejich , Od třidcítiletých a výše až do padesátiletých , kteříž by způsobní jsouce k boji , mohli konati službu při stánku úmluvy , Načteno jich po čeledech jejich tři tisíce a dvě stě . Ti jsou sečteni z čeledí synů Merari , kteréž sčetl Mojžíš s Aronem podlé rozkazu Hospodinova skrze Mojžíše . Všech sečtených , kteréž sčetl Mojžíš s Aronem a s knížaty Izraelskými z Levítů po čeledech jejich a po domích otců jejich , Od těch , kteříž byli ve třidcíti letech a výše , až do padesátiletých , kteřížkoli přináležejí k vykonávání služby přisluhování a práce břemena při stánku úmluvy , Sečtených těch bylo osm tisíců , pět set a osmdesáte . Vedlé rozkazu Hospodinova sečtl je Mojžíš , jednoho každého vedlé přisluhování jeho , a vedlé břemene jeho . Sečteni pak jsou ti , kteréž rozkázal čísti Hospodin Mojžíšovi . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Přikaž synům Izraelským , ať vyženou z stanů každého malomocného a každého trpícího tok semene , i každého nad mrtvým poškvrněného . I muže i ženu vyženete , ven za stany vyženete je , aby nepoškvrňovali vojska těch , mezi nimiž já přebývám . I učinili tak synové Izraelští , a vyhnali je ven za stany . Jakož byl mluvil Hospodin k Mojžíšovi , tak učinili synové Izraelští . Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi , řka : Mluv k synům Izraelským : Muž aneb žena , když učiní nějaký hřích lidský , dopouštěje se výstupku proti Hospodinu , a byla by vinna duše ta : Tedy vyzná hřích svůj , kterýž učinil , navrátí pak to , čímž vinen byl , v cele , a pátý díl přidá nad to , a dá tomu , proti komuž zavinil . A neměl-li by muž ten přítele , jemuž by nahradil tu škodu , pokuta dána buď Hospodinu a knězi , mimo skopce očištění , jímž očištěn býti má . Též všeliká obět všech věcí posvěcených od synů Izraelských , kterouž přinesou knězi , jemu se dostane . Tak i věci posvěcené od kohokoli jemu se dostanou ; a dal-li kdo co knězi , také jeho bude . Mluvil ještě Hospodin k Mojžíšovi , řka : Mluv k synům Izraelským a rci jim : Kdyby od některého muže uchýlila se žena , a dopustila by se výstupku proti němu , Tak že by obýval někdo jiný s ní , a bylo by to skryto před očima muže jejího , a tajila by se , jsuci poškvrněna , a svědka by nebylo proti ní , a ona nebyla by postižena ; Pohnul-li by se duch muže horlivostí velikou , tak že by horlil proti ženě své , kteráž by poškvrněna byla ; aneb pohnul-li by se duch muže velikou horlivostí , tak že by horlil proti ženě své , kteráž by poškvrněna nebyla : Tedy přivede muž ženu svou k knězi , a přinese obět její při ní , desátý díl efi mouky ječné . Nenalejeť na ni oleje , aniž dá na ni kadidla ; nebo obět veliké horlivosti jest , obět suchá pamětná , uvozující v pamět nepravost . I bude ji kněz obětovati , a postaví ji před Hospodinem . A nabere vody svaté do nádoby hliněné , a vezma prachu , kterýž jest na zemi v příbytku , dá jej do té vody . Potom postaví kněz ženu tu před Hospodinem , a odkryje hlavu její , a dá jí do rukou obět suchou pamětnou , kteráž jest obět veliké horlivosti ; v ruce pak kněze bude voda hořká zlořečená . I zaklínati bude ji kněz a řekne k ní : Jestliže neobcoval s tebou žádný , a jestliže jsi neuchýlila se k nečistotě od muže svého , budiž čistá od vody této hořké zlořečené . Paklis se uchýlila od muže svého a nečistá jsi , a obcoval-li někdo jiný s tebou kromě manžela tvého , ( Zaklínati pak bude kněz tu ženu , čině klatbu zlořečenství , a řekne jí : ) Dejž tebe Hospodin v zlořečení a v prokletí u prostřed lidu tvého , dopustě , aby lůno tvé hnilo a břicho tvé oteklo . Vejdiž voda zlořečená tato do života tvého , aby oteklo břicho tvé , a lůno tvé shnilo . I odpoví žena ta : Amen , amen . Napíše pak všecko zlořečenství toto do knihy , a smyje je tou vodou hořkou . I dá ženě , aby pila vodu hořkou a zlořečenou ; a vejdeť do ní voda zlořečená , a obrátí se v hořkosti . Potom vezme kněz z ruky ženy obět veliké horlivosti , a obraceti ji bude sem i tam před Hospodinem , a bude ji obětovati na oltáři . A vezma plnou hrst pamětného jejíhoz oběti suché , páliti to bude na oltáři ; a potom dá vypíti ženě tu vodu . A když jí dá píti tu vodu , stane se , jestliže nečistá byla , a dopustila se výstupku proti muži svému , že vejde do ní voda zlořečená , a obrátí se v hořkost , i odme se břicho její , a vyhnije lůno její ; i bude žena ta v zlořečení u prostřed lidu svého . Pakli není poškvrněna žena ta , ale čistá jest , tedy bez viny bude , a roditi bude děti . Ten jest zákon veliké horlivosti , když by se uchýlila žena od muže svého , a byla by poškvrněna , Aneb když by se pohnul duch veliké horlivosti v manželu , tak že by horlil velmi proti ženě své , aby postavil ji před Hospodinem , a aby vykonal při ní kněz všecko vedlé zákona tohoto . I bude ten muž očištěn od hříchu , žena pak ponese nepravost svou . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Mluv k synům Izraelským a rci jim : Muž neb žena , když se oddělí , činíce slib nazareův , aby se oddali Hospodinu , Od vína i nápoje opojného zdrží se , octa vinného a octa z nápoje opojného nebude píti , ani co vytlačeného z hroznů , zelených hroznů ani suchých nebude jísti . Po všecky dny nazarejství svého nebude jísti žádné věci pocházející z vinného kmene , od zrnka až do šupiny . Po všecky dny slibu nazarejství svého břitva nevejde na hlavu jeho , dokavadž by se nevyplnili dnové , v nichž se oddělil Hospodinu . Svatý bude , a nechá růsti vlasů hlavy své . Po všecky dny , v nichž se oddělí Hospodinu , k tělu mrtvému nevejde . Nad otcem svým aneb nad matkou svou , nad bratrem svým aneb nad sestrou svou , kdyby zemřeli , nebude se poškvrňovati ; nebo posvěcení Boha jeho jest na hlavě jeho . Po všecky dny nazarejství svého svatý bude Hospodinu . Umřel-li by pak kdo blízko něho náhlou smrtí , a poškvrnil-li by hlavy v nazarejství jeho , oholí hlavu svou v den očišťování svého ; dne sedmého oholí ji . A dne osmého přinese dvě hrdličky , aneb dvé holoubátek knězi , ke dveřím stánku úmluvy . I bude kněz obětovati jedno za hřích , a druhé v zápalnou obět , a očistí jej od toho , čímž zhřešil nad mrtvým , a posvětí hlavy jeho v ten den . A oddělí Hospodinu dny nazarejství svého , a přinese beránka ročního za provinění , a dnové první přijdou v nic ; nebo poškvrněno jest nazarejství jeho . Tento pak jest zákon nazareův : V ten den , když se vyplní čas nazarejství jeho , přijde ke dveřím stánku úmluvy . A bude obětovati obět svou Hospodinu , beránka ročního bez poškvrny , jednoho v obět zápalnou , a ovci jednu roční bez poškvrny v obět za hřích , a skopce jednoho bez poškvrny v obět pokojnou , A koš chlebů přesných , koláče z mouky bělné olejem zadělané , a pokruty nekvašené , olejem pomazané , s obětmi jejími suchými i mokrými . Kteréžto věci obětovati bude kněz před Hospodinem , a učiní obět za hřích jeho , i zápalnou obět jeho . Skopce také obětovati bude v obět pokojnou Hospodinu , spolu s košem chlebů přesných ; tolikéž obětovati bude kněz i obět suchou i mokrou jeho . Tedy oholí nazareus u dveří stánku úmluvy hlavu nazarejství svého , a vezma vlasy z hlavy nazarejství svého , vloží je na oheň , kterýž jest pod obětí pokojnou . Potom vezme kněz plece vařené z skopce toho , a jeden koláč přesný z koše , a pokrutu nekvašenou jednu , a dá v ruce nazarejského , když by oholeno bylo nazarejství jeho . I bude obraceti kněz ty věci sem i tam v obět obracení před Hospodinem ; a ta věc svatá přináležeti bude knězi mimo hrudí obracení , i plece pozdvižení . A již potom nazareus bude moci víno píti . Ten jest zákon nazarea , kterýž slib učinil , a jeho obět Hospodinu za oddělení jeho , kromě toho , což by více učiniti mohl . Vedlé slibu svého , kterýž učinil , tak učiní podlé zákona oddělení svého . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Mluv k Aronovi a synům jeho a rci : Takto budete požehnání dávati synům Izraelským , mluvíce k nim : Požehnejž tobě Hospodin , a ostříhejž tebe . Osvěť Hospodin tvář svou nad tebou , a buď milostiv tobě . Obratiž Hospodin tvář svou k tobě , a dejž tobě pokoj . I budou vzývati jméno mé nad syny Izraelskými , a já jim žehnati budu . I stalo se toho dne , když dokonal Mojžíš a vyzdvihl příbytek , a pomazal i posvětil ho se všechněmi nádobami jeho , také oltáře a všeho nádobí jeho pomazal a posvětil , Že přistupujíce knížata Izraelská , přední v domích otců svých , ( ti byli knížata pokolení , postavení nad sečtenými ) , Obětovali dar svůj před Hospodinem , šest vozů přikrytých a dvanácte volů . Dvé knížat dalo jeden vůz , a jeden každý jednoho vola , i obětovali to před příbytkem . I řekl Hospodin Mojžíšovi , řka : Vezmi ty věci od nich , ať jsou ku potřebě při službě stánku úmluvy , a dej je Levítům , každé čeledi podlé přisluhování jejího . Vzav tedy Mojžíš ty vozy i voly , dal je Levítům . Dva vozy a čtyři voly dal synům Gersonovým vedlé přisluhování jejich . Čtyři pak vozy a osm volů dal synům Merari vedlé přisluhování jejich , kteříž byli pod spravou Itamara , syna Aronova , kněze . Synům pak Kahat nic nedal ; nebo přisluhování svatyně k nim přináleželo , a na ramenou nositi měli . Obětovali tedy knížata ku posvěcování oltáře v ten den , když pomazán byl ; obětovali , pravím , dar svůj před oltářem . Řekl pak Hospodin Mojžíšovi : Jedno kníže v jeden den , druhé kníže v druhý den , pořád obětovati budou dar svůj ku posvěcení oltáře . Protož obětoval prvního dne dar svůj Názon , syn Aminadabův , z pokolení Judova . Dar pak jeho byl misa stříbrná jedna , sto třidceti lotů ztíží ; též báně jedna stříbrná , sedmdesáti lotů ztíží , jakž jest lot svatyně ; obě dvě nádoby plné mouky bělné , olejem zadělané k oběti suché ; Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata , plná kadidla ; Volek jeden mladý , skopec jeden , a beránek roční jeden k oběti zápalné ; Kozel jeden za hřích ; A k oběti pokojné volové dva , skopců pět , kozlů pět , a beránků ročních pět . Ta byla obět Názona , syna Aminadabova . Druhého dne obětoval Natanael , syn Suar , kníže z pokolení Izachar . Obětoval dar svůj misu stříbrnou jednu , sto třidceti lotů ztíží ; báni stříbrnou jednu , sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně ; obě dvě nádoby plné mouky bělné , olejem zadělané k oběti suché ; Kadidlnici jednu z desíti lotů zlata , plnou kadidla ; Volka mladého jednoho , skopce jednoho , a beránka ročního jednoho k oběti zápalné ; Kozla jednoho za hřích ; A k oběti pokojné voly dva , skopců pět , kozlů pět , a beránků ročních pět . Ten byl dar Natanaele , syna Suar . Dne třetího kníže synů Zabulonových Eliab , syn Helonův . Dar pak jeho byl misa stříbrná jedna , kteráž sto třidceti lotů vážila ; báně stříbrná jedna , sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně ; obě dvě nádoby plné mouky bělné , olejem zadělané k oběti suché ; Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata , plná kadidla ; Volek jeden mladý , skopec jeden , beránek roční jeden k oběti zápalné ; Kozel jeden za hřích ; A k oběti pokojné volové dva , skopců pět , kozlů pět , a beránků ročních pět . Ta byla obět Eliaba , syna Helonova . Čtvrtého dne kníže synů Rubenových Elisur , syn Sedeurův . Dar jeho byl misa stříbrná jedna , kteráž sto třidceti lotů vážila ; báně stříbrná jedna , sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně ; obě dvě nádoby plné mouky bělné , olejem zadělané v obět suchou ; Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata , plná kadidla ; Volek jeden mladý , skopec jeden , beránek roční jeden k oběti zápalné ; Kozel jeden za hřích ; A k oběti pokojné volové dva , skopců pět , kozlů pět , beránků ročních pět . Ten byl dar Elisura , syna Sedeurova . Dne pátého kníže synů Simeonových , Salamiel , syn Surisaddai ; Obět jeho byla misa stříbrná jedna , kteráž sto třidceti lotů vážila ; báně stříbrná jedna , sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně ; obě dvě nádoby plné mouky bělné , olejem zadělané k oběti suché ; Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata , plná kadidla ; Volek jeden mladý , skopec jeden , beránek roční jeden k oběti zápalné ; Kozel jeden za hřích ; A na obět pokojnou volové dva , skopců pět , kozlů pět , beránků ročních pět . Ta byla obět Salamiele , syna Surisaddai . Dne šestého kníže synů Gád , Eliazaf , syn Duelův . Dar jeho byl misa stříbrná jedna , kteráž sto třidceti lotů vážila ; báně stříbrná jedna , sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně ; obě dvě nádoby plné mouky bělné , olejem zadělané k oběti suché ; Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata , plná kadidla ; Volek jeden mladý , skopec jeden , beránek roční jeden k oběti zápalné ; Kozel jeden za hřích ; A k oběti pokojné volové dva , skopců pět , kozlů pět , a beránků ročních pět . Ten byl dar Eliazafa , syna Duelova . Dne sedmého kníže synů Efraimových , Elisama , syn Amiudův . Dar jeho byl misa stříbrná jedna , kteráž sto třidceti lotů vážila ; báně stříbrná jedna , sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně ; obě dvě nádoby plné mouky bělné , olejem zadělané na obět suchou ; Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata , plná kadidla ; Volek jeden mladý , skopec jeden , beránek roční jeden k oběti zápalné ; Kozel jeden za hřích ; A na obět pokojnou volové dva , skopců pět , kozlů pět , beránků ročních pět . Ten byl dar Elisamův , syna Amiudova . Dne osmého kníže synů Manasse , Gamaliel , syn Fadasurův . Dar jeho byl misa stříbrná jedna , kteráž sto třidceti lotů vážila ; báně stříbrná jedna , sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně ; obě dvě nádoby plné mouky bělné , olejem zadělané k oběti suché ; Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata , plná kadidla ; Volek jeden mladý , skopec jeden , beránek roční jeden k oběti zápalné ; Kozel jeden za hřích ; A k oběti pokojné volové dva , skopců pět , kozlů pět , beránků ročních pět . Ta byla obět Gamaliele , syna Fadasurova . Dne devátého kníže synů Beniaminových , Abidan , syn Gedeonův . Obět jeho misa stříbrná jedna , kteráž sto třidceti lotů vážila ; báně stříbrná jedna , sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně ; obě dvě nádoby plné mouky bělné , olejem zadělané k oběti suché ; Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata , plná kadidla ; Volek mladý jeden , skopec jeden , beránek roční jeden k oběti zápalné ; Kozel jeden za hřích ; A k oběti pokojné volové dva , skopců pět , kozlů pět , beránků ročních pět . Ten byl dar Abidanův , syna Gedeonova . Desátého dne kníže synů Dan , Ahiezer , syn Amisaddai . Obět jeho misa stříbrná jedna , jejížto váha byla sto třidceti lotů ; báně stříbrná jedna , sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně ; obě plné mouky bělné , olejem zadělané k oběti suché ; Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata , plná kadidla ; Volek jeden mladý , skopec jeden , beránek roční jeden k oběti zápalné ; Kozel jeden za hřích ; A k oběti pokojné volové dva , skopců pět , kozlů pět , a beránků ročních pět . Ten byl dar Ahiezera , syna Amisaddai . Jedenáctého dne kníže synů Asser , Fegiel , syn Ochranův . Obět jeho misa stříbrná jedna , jejížto váha byla sto třidceti lotů ; báně stříbrná jedna , sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně ; obě dvě nádoby plné mouky bělné , olejem zadělané k oběti suché ; Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata , plná kadidla ; Volek jeden mladý , skopec jeden , beránek roční jeden k oběti zápalné ; Kozel jeden za hřích ; A k oběti pokojné volové dva , skopců pět , kozlů pět , beránků ročních pět . Ten byl dar Fegiele , syna Ochranova . Dvanáctého dne kníže synů Neftalím , Ahira , syn Enanův . Obět jeho byla misa stříbrná jedna , jejížto váha byla sto třidceti lotů ; báně stříbrná jedna , sedmdesáti lotů ztíží vedlé lotu svatyně ; obě dvě nádoby plné mouky bělné , olejem zadělané k oběti suché ; Kadidlnice jedna z desíti lotů zlata , plná kadidla ; Volek mladý jeden , skopec jeden , beránek roční jeden k oběti zápalné ; Kozel jeden za hřích ; A k oběti pokojné volové dva , skopců pět , kozlů pět , beránků ročních pět . Ta byla obět Ahiry , syna Enanova . Toť jest posvěcení oltáře ( toho dne , když pomazán jest ) , od knížat Izraelských : Mis stříbrných dvanácte , bání stříbrných dvanácte , kadidlnic zlatých dvanácte . Sto třidceti lotů vážila jedna misa stříbrná , a sedmdesáte báně jedna ; všecko nádobí stříbrné vážilo dva tisíce a čtyři sta lotů na lot svatyně . Kadidlnic zlatých dvanácte , plných kadidla ; deset lotů vážila každá kadidlnice na váhu svatyně . Všecky kadidlnice zlaté sto a dvadceti lotů vážily . Všeho dobytka k oběti zápalné dvanácte volků , skopců dvanácte , beránků ročních dvanácte s obětí jejich suchou , a kozlů dvanácte za hřích . Všeho pak dobytka k oběti pokojné čtyřmecítma volů , skopců šedesáte , kozlů šedesáte , beránků ročních šedesáte . To bylo posvěcení oltáře , když pomazán byl . Potom když vcházel Mojžíš do stánku úmluvy , aby mluvil s Bohem , tedy slýchal hlas mluvícího k sobě z slitovnice , kteráž byla nad truhlou svědectví mezi dvěma cherubíny , a mluvíval k němu . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Mluv k Aronovi a rci jemu : Když rozsvěcovati budeš lampy , ven z svícnu sedm lamp svítiti má . I učinil Aron tak ; ven z svícnu světlo od sebe dávající rozsvítil lampy jeho , jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi . Bylo pak dílo svícnu takové : Z taženého zlata byl všecken , až i sloupec jeho i květové jeho z taženého zlata byli ; podlé podobenství toho , kteréž ukázal Hospodin Mojžíšovi , tak udělal svícen . Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi , řka : Vezmi Levíty z prostředku synů Izraelských , a očisť je . Tímto pak způsobem očišťovati je budeš : Pokropíš jich vodou očištění ; oholí všecko tělo své , a zperou roucha svá , a očištěni budou . Potom vezmou volka mladého a obět suchou z mouky bělné , olejem skropené ; a druhého volka mladého vezmeš k oběti za hřích . Tedy přistoupiti rozkážeš Levítům před stánek úmluvy , a shromáždíš všecko množství synů Izraelských . Postavíš Levíty před Hospodinem , a vloží synové Izraelští ruce své na Levíty . A obětovati bude Aron Levíty v obět před Hospodinem od synů Izraelských , aby vykonávali službu Hospodinu . Levítové pak vloží ruce své na hlavy těch volků ; a obětovati budeš jednoho za hřích , a druhého v obět zápalnou Hospodinu k očištění Levítů . A postavíš Levíty před Aronem a před syny jeho , a obětovati je budeš v obět Hospodinu . I oddělíš Levíty z prostředku synů Izraelských , aby moji byli Levítové . Potom pak přijdou Levítové , aby přisluhovali při stánku úmluvy , když bys očistil je a obětoval v obět . Nebo vlastně dáni jsou mi z prostředku synů Izraelských za všecky otvírající život , za prvorozené ze všech synů Izraelských vzal jsem je sobě . Nebo mé jest všecko prvorozené mezi syny Izraelskými , tak z lidí jako z hovad ; od toho dne , jakž jsem pobil všecko prvorozené v zemi Egyptské , posvětil jsem jich sobě . Vzal jsem pak Levíty za všecky prvorozené synů Izraelských . A dal jsem Levíty darem Aronovi i synům jeho z prostředku synů Izraelských , aby konali službu místo synů Izraelských při stánku úmluvy , a očišťovali od hříchů syny Izraelské ; a tak nepřijde na syny Izraelské rána , kteráž by přišla , kdyby přistupovali synové Izraelští k svatyni . I učinili Mojžíš a Aron i všecko množství synů Izraelských při Levítích všecko to , což přikázal Hospodin Mojžíšovi o Levítích ; tak s nimi učinili synové Izraelští . A očistili se Levítové a zeprali roucha svá ; a obětoval je Aron v obět před Hospodinem , a očistil je Aron , aby byli čisti . Potom teprv přistoupili Levítové k vykonávání služby své při stánku úmluvy , před Aronem i před syny jeho ; jakž přikázal Hospodin Mojžíšovi o Levítích , tak s nimi učinili . I mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi , řka : I toto k Levítům přináleží : V pětmecítma letech zstáří a výše jeden každý z nich přistoupí , a postaví se k ochotnému práce konání v službě při stánku úmluvy . V padesáti pak letech přestane od práce služby té , a více přisluhovati nebude . Ale přisluhovati bude bratřím svým při stánku úmluvy stráž držícím , sám pak služeb konati nebude . Tak učiníš s Levíty při pracech jejich . Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi na poušti Sinai , léta druhého po vyjití z země Egyptské , měsíce prvního , řka : Slaviti budou synové Izraelští velikunoc v čas svůj vyměřený . Čtrnáctého dne měsíce toho u večer budete ji slaviti jistým časem svým , vedlé všech ustanovení jejích , a podlé všech řádů jejích slaviti ji budete . I mluvil Mojžíš k synům Izraelským , aby slavili Fáze . Tedy slavili Fáze v měsíci prvním , čtrnáctého dne u večer na poušti Sinai ; vedlé všeho toho , což přikázal Hospodin Mojžíšovi , tak učinili synové Izraelští . I byli někteří muži , ješto se poškvrnili při mrtvém , kteříž nemohli slaviti Fáze toho dne . I přistoupili před Mojžíše a Arona v ten den , A promluvili muži ti k němu : My jsme se poškvrnili nad mrtvým . Nebude-liž nám zbráněno obětovati oběti Hospodinu v jistý čas spolu s syny Izraelskými ? I řekl jim Mojžíš : Počekejte , až uslyším , co vám učiniti rozkáže Hospodin . Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi , řka : Mluv k synům Izraelským a rci : Kdož by koli byl poškvrněný nad mrtvým , aneb byl by na cestě daleké , buď z vás aneb z potomků vašich , budeť slaviti Fáze Hospodinu . Měsíce druhého , čtrnáctého dne u večer slaviti budou je , s chleby nekvašenými , a s řeřichami jísti je budou . Nezanechajíť ho nic až do jitra , a kosti v něm nezlámí ; vedlé všelikého ustanovení Fáze budou je slaviti . Ale člověk ten , kterýž by byl čistý , a nebyl na cestě , a však by zanedbal slaviti Fáze , vyhlazena bude duše ta z lidu svého ; nebo oběti Hospodinu neobětoval v jistý čas její ; hřích svůj ponese člověk ten . Jestliže by s vámi bydlil příchozí , a slavil by Fáze Hospodinu , vedlé ustanovení Fáze , a vedlé řádu jeho bude je slaviti . Ustanovení jednostejné bude vám , tak příchozímu , jako obyvateli v zemi . Toho pak dne , v kterémž vyzdvižen jest příbytek , přikryl oblak příbytek , a stál nad stánkem svědectví ; u večer pak bývalo nad příbytkem na pohledění jako oheň až do jitra . Tak bývalo ustavičně , oblak přikrýval jej ve dne , záře pak ohnivá v noci . A když se zdvihl oblak od stánku , hned také hýbali se synové Izraelští ; a na kterém místě pozůstal oblak , tu také kladli se synové Izraelští . K rozkazu Hospodinovu hýbali se synové Izraelští , a k rozkazu Hospodinovu kladli se ; po všecky dny , dokudž zůstával oblak nad příbytkem , i oni leželi . Když pak trval oblak nad příbytkem po mnohé dny , tedy drželi synové Izraelští stráž Hospodinovu , a netáhli odtud . A když oblak byl nad příbytkem po nemnohé dny , k rozkazu Hospodinovu kladli se , a k rozkazu Hospodinovu hýbali se . Kdyžkoli byl oblak od večera až do jitra , a v jitře se vznesl , hned i oni šli ; buď že trval přes den a noc , ( jakž kdy vznášel se oblak , tak oni táhli , ) Buď že za dva dni , aneb za měsíc , aneb za rok prodléval oblak nad příbytkem , zůstávaje nad ním , synové Izraelští také leželi , a nehnuli se ; když pak on vznášel se , též i oni táhli . K rozkazu Hospodinovu kladli se , a k rozkazu Hospodinovu hýbali se , stráž Hospodinovu držíce podlé rozkazu jeho skrze Mojžíše . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Udělej sobě dvě trouby stříbrné . Dílem taženým uděláš je , kterýchž užívati budeš k svolání všeho množství , a když by se mělo hnouti vojsko . Protož kdyžkoli zatroubí na ně , shromáždí se k tobě všecko množství ke dveřím stánku úmluvy . Jestliže v jednu toliko zatroubí , tedy shromáždí se k tobě knížata , přední lidu Izraelského . Pakli by s nějakým přetrubováním troubili , hnou se s místa , kteříž leželi k východní straně . Když by pak troubili s přetrubováním po druhé , tedy hnou se ti , kteříž leželi ku poledni . S přetrubováním troubiti budou k tažení svému . Ale když byste měli svolati všecko množství , prostě bez přetrubování troubiti budete . Synové Aronovi kněží trubami těmi budou troubiti , a bude vám to ustanovení věčné v pronárodech vašich . Když vyjdete na vojnu v zemi vaší proti nepříteli ssužujícímu vás , s přetrubováním troubiti budete v trouby ty , a budete v paměti před Hospodinem Bohem svým , a zachováni budete od nepřátel svých . V den také veselí vašeho , a při slavnostech svých , a při začátcích měsíců vašich troubiti budete v trouby ty k obětem svým zápalným a pokojným , i budou vám na památku před Bohem vaším : Já Hospodin Bůh váš . I stalo se léta druhého , dvadcátý den měsíce druhého , že se vyzdvihl oblak z příbytku svědectví . I táhli synové Izraelští po svých taženích z pouště Sinai ; a zastavil se oblak na poušti Fáran . Takto nejprvé brali se z rozkazu Hospodinova skrze Mojžíše : Šla napřed korouhev vojska synů Juda po houfích svých , a nad nimi byl Názon , syn Aminadabův . Nad vojskem pak pokolení synů Izachar byl Natanael , syn Suar . A nad vojskem pokolení synů Zabulon Eliab , syn Helonův . Složen jest také i příbytek , a šli synové Gersonovi a synové Merari nesouce příbytek . Potom šla korouhev vojska Rubenova po houfích svých , a nad nimi byl Elisur , syn Sedeurův . Nad vojskem pak pokolení synů Simeon Salamiel , syn Surisaddai . A nad vojskem pokolení synů Gád Eliazaf , syn Duelův . Šli také i Kahatští , nesouce svatyni ; onino pak vyzdvihovali příbytek , až i tito přišli . Potom šla korouhev vojska synů Efraim po houfích svých , a nad nimi byl Elisama , syn Amiudův . Nad vojskem pak pokolení synů Manasse Gamaliel , syn Fadasurův . A nad vojskem pokolení synů Beniamin Abidan , syn Gedeonův . Šla potom i korouhev vojska synů Dan , obsahující ostatek vojska po houfích svých , a nad vojskem jeho Ahiezer , syn Amisaddai . Nad vojskem pak pokolení synů Asser Fegiel , syn Ochranův . A nad vojskem pokolení synů Neftalím Ahira , syn Enanův . Ta jsou tažení synů Izraelských po houfích jejich , a tím pořádkem táhli . Řekl pak Mojžíš Chobabovi , synu Raguelovu Madianskému , tchánu svému : My se béřeme k místu , o kterémž řekl Hospodin : Dám je vám . Protož poď s námi , a dobře učiníme tobě ; nebo Hospodin mnoho dobrého zaslíbil Izraelovi . Kterýž odpověděl jemu : Nepůjdu , ale k zemi své a k příbuznosti své se navrátím . I řekl Mojžíš : Neopouštěj medle nás ; nebo ty jsi svědom na poušti , kde bychom se měli klásti , a budeš nám za vůdce . Když pak půjdeš s námi , a přijde to dobré , jímž dobře učiní nám Hospodin , tedy i tobě dobře učiníme . A tak brali se od hory Hospodinovy cestou tří dnů , ( a truhla smlouvy Hospodinovy předcházela je , ) cestou tří dnů , pro vyhlédání sobě místa k odpočinutí . A oblak Hospodinův byl nad nimi ve dne , když se hýbali z ležení . Když pak počínali jíti s truhlou , říkával Mojžíš : Povstaniž Hospodine , a rozptýleni buďte nepřátelé tvoji , a ať utíkají před tváří tvou , kteříž tě v nenávisti mají . Když pak stavína byla , říkával : Navratiž se , Hospodine , k desíti tisícům tisíců Izraelských . I stalo se , že lid ztěžoval a stýskal sobě , cožse nelíbilo Hospodinu . Protož , slyše to Hospodin , rozhněval se náramně , a roznítil se proti nim oheň Hospodinův , a spálil zadní díl vojska . Tedy volal lid k Mojžíšovi . I modlil se Mojžíš Hospodinu , a uhasl oheň . I nazval jméno místa toho Tabbera ; nebo rozpálil se proti nim oheň Hospodinův . Lid pak k nim přimíšený napadla žádost náramná ; a obrátivše se , plakali i synové Izraelští a řekli : Kdo nám to dá , abychom se masa najedli ? Rozpomínáme se na ryby , jichž jsme dosti v Egyptě darmo jídali , na okurky a melouny , též na por , cibuli a česnek . A nyní duše naše vyprahlá , nic jiného nemá , kromě tu mannu před očima svýma . ( Manna pak byla jako semeno koliandrové , a barva její jako barva bdelium . I vycházíval lid , a sbírali a mleli žernovy , neb tloukli v moždířích , a smažili na pánvici , aneb koláče podpopelné dělali z ní ; chut pak její byla jako chut nového oleje . Když pak sstupovala rosa na vojsko v noci , tedy sstupovala také i manna ) . Tedy uslyšel Mojžíš , an lid pláče po čeledech svých , každý u dveří stanu svého . Pročež roznítila se prchlivost Hospodinova náramně ; Mojžíšovi to také těžké bylo . I řekl Mojžíš Hospodinu : Proč jsi tak zle učinil služebníku svému ? Proč jsem nenalezl milosti před očima tvýma , že jsi vložil břímě všeho lidu tohoto na mne ? Zdaliž jsem já počal všecken lid tento ? Zdali jsem já zplodil jej , že mi díš : Nes jej na rukou svých , jako nosí chůva děťátko , do země té , kterouž jsi s přísahou zaslíbil otcům jejich ? Kde mám nabrati masa , abych dal všemu lidu tomuto ? Nebo plačí na mne , řkouce : Dej nám masa , ať jíme . Nemohuť já sám nésti všeho lidu tohoto , nebo jest to nad možnost mou . Pakli mi tak dělati chceš , prosím , zabí mne raději , jestliže jsem nalezl milost před očima tvýma , abych více nehleděl na trápení své . Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi : Shromažď mi sedmdesáte mužů z starších Izraelských , kteréž znáš , že jsou starší v lidu a správcové jeho ; i přivedeš je ke dveřím stánku úmluvy , a státi budou tam s tebou . A já sstoupím a mluviti budu s tebou , a vezmu z ducha , kterýž jest na tobě , a dám jim . I ponesou s tebou břímě lidu , a tak ty ho sám neponeseš . Lidu pak díš : Posvěťtež se k zítřku , a budete jísti maso ; nebo jste plakali v uších Hospodinových , řkouce : Kdo nám dá najísti se masa ? Jistě že lépe nám bylo v Egyptě . I dá vám Hospodin masa , a budete jísti . Nebudete toliko jeden den jísti , ani dva , ani pět , ani deset , ani dvadcet , Ale za celý měsíc , až vám chřípěmi poleze , a zoškliví se , proto že jste pohrdli Hospodinem , kterýž jest u prostřed vás , a plakali jste před ním , říkajíce : Proč jsme vyšli z Egypta ? I řekl Mojžíš : Šestkrát sto tisíců pěších jest tohoto lidu , mezi nimiž já jsem , a ty pravíš : Dám jim masa , aby jedli za celý měsíc . Zdali ovcí a volů nabije se jim , aby jim postačilo ? Aneb zdali všecky ryby mořské shromáždí se jim , aby jim dosti bylo ? Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi : Zdali ruka Hospodinova ukrácena jest ? Již nyní uzříš , přijde-li na to , což jsem mluvil , čili nic . Vyšed tedy Mojžíš , mluvil lidu slova Hospodinova , a shromáždiv sedmdesáte mužů z starších lidu , postavil je vůkol stánku . I sstoupil Hospodin v oblaku a mluvil k němu , a vzav z ducha , kterýž byl na něm , dal sedmdesáti mužům starším . I stalo se , když odpočinul na nich ten duch , že prorokovali , ale potom nikdy více . Byli pak zůstali v staních dva muži , jméno jednoho Eldad , a druhého Medad , na nichž také odpočinul duch ten , nebo i oni napsani byli , ačkoli nevyšli k stánku . I ti také prorokovali v staních . Tedy přiběh služebník , oznámil to Mojžíšovi , řka : Eldad a Medad prorokují v staních . Jozue pak , syn Nun , služebník Mojžíšův , jeden z mládenců jeho , dí k tomu : Pane můj , Mojžíši , zabraň jim . Jemuž odpověděl Mojžíš : Proč ty horlíš pro mne ? Nýbrž ó kdyby všecken lid Hospodinův proroci byli , a aby dal Hospodin ducha svého na ně ! I navrátil se Mojžíš do stanů s staršími Izraelskými . Tedy strhl se vítr od Hospodina , a zachvátiv křepelky od moře , spustil je na stany tak široce a dlouze , co by mohl za jeden den cesty ujíti všudy vůkol táboru , takměř na dva lokty zvýší nad zemí . Protož vstav lid , celý ten den a celou noc , i celý druhý den shromažďovali sobě ty křepelky ; a kdož nejméně nashromáždil , měl jich s deset měr . I rozvěšeli je sobě pořád okolo stanů . Ještě maso vězelo v zubích jejich , a nebylo právě sžvýkáno , když hněv Hospodinův vzbudil se na lid . I ranil Hospodin lid ranou velikou náramně . Protož nazváno jest jméno místa toho Kibrot Hattáve ; nebo tu pochovali lid , kterýž žádal masa . I bral se lid z Kibrot Hattáve na poušť Hazerot , a pozůstali v Hazerot . A mluvila Maria i Aron proti Mojžíšovi příčinou manželky Madianky , kterouž sobě vzal ; nebo byl pojal manželku Madianku . A řekli : Zdaliž jen toliko skrze Mojžíše mluvil Hospodin ? Zdaž také nemluvil skrze nás ? I slyšel to Hospodin . ( Byl pak Mojžíš člověk nejtišší ze všech lidí , kteříž byli na tváři země ) . A ihned řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi i Marii : Vyjděte vy tři k stánku úmluvy . I vyšli toliko oni tři . Tedy sstoupil Hospodin v sloupu oblakovém , a stál u dveří stánku . I zavolal Arona a Marie , a vyšli oba dva . Jimž řekl : Slyšte nyní slova má : Prorok když jest mezi vámi , já Hospodin u vidění ukáži se jemu , ve snách mluviti budu s ním . Ale není takový služebník můj Mojžíš , kterýž ve všem domě mém věrný jest . Ústy k ústům mluvím s ním , ne u vidění , ani v zavinutí , a podobnost Hospodinovu spatřuje . Pročež jste tedy neostýchali se mluviti proti služebníku mému Mojžíšovi ? I roznícena jest prchlivost Hospodinova na ně , a odšel . Oblak také zdvihl se s stánku . A aj , Maria byla malomocná , bílá jako sníh . A pohleděl Aron na Marii , ana malomocná . Tedy řekl Aron Mojžíšovi : Poslyš mne , pane můj , prosím , nevzkládej na nás té pokuty za hřích ten , jehož jsme se bláznivě dopustili , a jímž jsme zhřešili . Prosím , ať není tato jako mrtvý plod , kterýž když vychází z života matky své , polovici těla jeho zkaženého bývá . I volal Mojžíš k Hospodinu , řka : Ó Bože silný , prosím , uzdraviž ji . Odpověděl Hospodin Mojžíšovi : Kdyby otec její plinul jí na tvář , zdaž by se nemusila styděti za sedm dní ? Protož ať jest vyobcována ven z stanů za sedm dní , a potom zase uvedena bude . Tedy vyloučena jest Maria ven z stanů za sedm dní ; a lid nehnul se odtud , až zase uvedena jest Maria . Potom pak bral se lid z Hazerot , a položil se na poušti Fáran . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Pošli sobě muže , kteříž by spatřili zemi Kananejskou , kterouž já dám synům Izraelským ; jednoho muže z každého pokolení otců jejich vyšlete , ty , kteříž by byli přednější mezi nimi . Poslal je tedy Mojžíš z pouště Fáran , jakž byl rozkázal Hospodin ; a všickni ti muži byli knížata mezi syny Izraelskými . Tato jsou pak jména jejich : Z pokolení Ruben Sammua , syn Zakurův ; Z pokolení Simeon Safat , syn Huri ; Z pokolení Juda Kálef , syn Jefonův ; Z pokolení Izachar Igal , syn Jozefův ; Z pokolení Efraim Ozeáš , syn Nun ; Z pokolení Beniamin Falti , syn Rafův ; Z pokolení Zabulon Gaddehel , syn Sodi ; Z pokolení Jozef a z pokolení Manasses Gaddi , syn Susi ; Z pokolení Dan Amiel , syn Gemalův ; Z pokolení Asser Setur , syn Michaelův ; Z pokolení Neftalím Nahabi , syn Vafsi ; Z pokolení Gád Guhel , syn Máchův ; Ta jsou jména mužů , kteréž poslal Mojžíš , aby shlédli zemi . I přezděl Mojžíš Ozeovi , synu Nun , Jozue . Tedy poslal je Mojžíš , aby prohlédli zemi Kananejskou , a řekl jim : Jděte tudyto při straně polední a vejděte na hory . A shlédněte , jaká jest země ta , i lid , kterýž bydlí v ní , silný-li jest či mdlý ? málo-li jich , či mnoho ? A jaká jest též země ta , v níž on bydlí , dobrá-li jest , či zlá ? a jaká jsou města , v nichž přebývají , v staních-li , či v hrazených místech ? Tolikéž jaká jest země , úrodná-li , či neúrodná , jest-li na ní stromoví , či není ? A buďte udatné mysli , a přineste nám z ovoce té země . A byl tehdáž čas , v němžto hroznové zaměkali . Odšedše tedy , prohlédli tu zemi od pouště Tsin až do Rohob , kudy se jde do Emat . I šli stranou polední , a přišli až do Hebronu , kdežto byli Achiman a Sesai a Tolmai , synové Enakovi . Hebron pak o sedm let prvé ustaveno jest , nežli Soan , město Egyptské . Potom přišli až do údolí Eškol , a tu uřezali ratolest s hroznem jedním jahodek plným , a nesli jej na sochoře dva ; též i jablka zrnatá i fíky té země . I nazváno jest to místo Nehel Eškol , od hroznu , kterýž tu uřezali synové Izraelští . Navrátili se pak zase , prošedše zemi , po čtyřidcíti dnech . A jdouce , přišli k Mojžíšovi a k Aronovi i ke všemu množství synů Izraelských , na poušti Fáran v Kádes , a oznámili jim i všemu množství to , co spravili , a ukázali jim ovoce země té . A vypravujíce jim , řekli : Přišli jsme do země , do kteréž jsi nás poslal , kteráž v pravdě oplývá mlékem a strdí , a toto jest ovoce její . Než že lid jest silný , kterýž bydlí v zemi té , města také pevná jsou a veliká velmi , k tomu i syny Enakovy tam jsme viděli . Amalech bydlí v kraji poledním , a Hetejský , Jebuzejský a Amorejský bydlejí na horách , Kananejský pak bydlí při moři a při břehu Jordánském . I krotil Kálef lid bouřící se proti Mojžíšovi , a mluvil : Jděme předce , a opanujme zemi , nebo zmocníme se jí . Ale muži ti , kteříž chodili s ním , pravili : Nikoli nebudeme moci vstoupiti proti lidu tomu , nebo silnější jest nežli my . I zhaněli a zošklivili zemi shlédnutou synům Izraelským , mluvíce : Země , již jsme prošli a spatřili , jest země taková , ješto hubí obyvatele své ; a všecken lid , kterýž jsme viděli u prostřed ní , jsou muži postavy vysoké velmi . Také jsme tam viděli obry , syny Enakovy , kteříž jsou větší než jiní obrové , ješto se nám zdálo , že jsme proti nim jako kobylky , a takoví jsme se i jim zdáli . Tehdy pozdvihše se všecko množství , křičeli , a plakal lid v tu noc . A reptali proti Mojžíšovi i proti Aronovi všickni synové Izraelští , a řeklo k nim všecko množství : Ó bychom byli zemřeli v zemi Egyptské , aneb na této poušti , ó bychom byli zemřeli ! A proč Hospodin vede nás do země té , abychom padli od meče , ženy naše i dítky naše aby byly v loupež ? Není-liž nám lépe navrátiti se zase do Egypta ? I řekli jeden druhému : Ustanovme sobě vůdci , a navraťme se do Egypta . Tedy padli Mojžíš a Aron na tváři své přede vším množstvím shromáždění synů Izraelských . Jozue pak , syn Nun , a Kálef , syn Jefonův , z těch , kteříž byli shlédli zemi , roztrhli roucha svá , A mluvili ke všemu množství synů Izraelských , řkouce : Země , kterouž jsme prošli a vyšetřili , jest země velmi velice dobrá . Bude-li Hospodin laskav na nás , uvedeť nás do země té , a dá ji nám , a to zemi takovou , kteráž oplývá mlékem a strdí . Toliko nepozdvihujte se proti Hospodinu , ani se bojte lidu země té , nebo jako chléb náš jsou . Odešlatě od nich ochrana jejich , ale s námi jest Hospodin ; nebojtež se jich . Tedy mluvilo všecko množství , aby je kamením uházeli , ale sláva Hospodinova ukázala se nad stánkem úmluvy všechněm synům Izraelským . I řekl Hospodin Mojžíšovi : I dokavadž popouzeti mne bude lid ten ? A dokud nebudou mi věřiti pro tak mnohá znamení , kteráž jsem činil u prostřed nich ? Raním jej morem a rozženu jej , tebe pak učiním v národ veliký a silnější , nežli jest tento . I řekl Mojžíš Hospodinu : Ale uslyšíť to Egyptští , z jejichž prostředku vyvedl jsi lid tento v síle své , A řeknou s obyvateli země té : ( nebo slyšeli , že jsi ty , ó Hospodine , byl u prostřed lidu tohoto , a že jsi okem v oko spatřován byl , ó Hospodine , a oblak tvůj stál nad nimi , a v sloupě oblakovém předcházel jsi je ve dne , a v sloupě ohnivém v noci ) , Když tedy zmoříš lid ten , všecky až do jednoho , mluviti budou národové , kteříž slyšeli pověst o tobě , říkajíce : Proto že nemohl Hospodin uvésti lidu toho do země , kterouž jim s přísahou zaslíbil , zmordoval je na poušti . Nyní tedy , prosím , nechať jest zvelebena moc Páně , jakož jsi mluvil , řka : Hospodin dlouhočekající a hojný v milosrdenství , odpouštějící nepravost a přestoupení , kterýž však z vinného nečiní nevinného , ale navštěvuje nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení . Odpusť , prosím , nepravost lidu tohoto podlé velikého milosrdenství svého , tak jako jsi odpouštěl lidu tomuto , jakž vyšel z Egypta až dosavad . I řekl Hospodin : Odpustil jsem vedlé slova tvého . A však živ jsem já , a sláva má naplňuje všecku zemi , Že všickni ti , kteříž viděli slávu mou a znamení má , kteráž jsem činil v Egyptě a na poušti této , a kteříž pokoušeli mne již desetkrát , aniž uposlechli hlasu mého , Neuzří země té , kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům jejich , aniž jí kdo z těch , kteříž mne popouzeli , uhlédá . Ale služebníka svého Kálefa , ( nebo v něm byl jiný duch , a cele následoval mne ) , uvedu jej do země , do kteréž chodil , a símě jeho dědičně obdrží ji . Ale poněvadž Amalechitský a Kananejský bydlí v tom údolí , obraťte se zase zítra , a beřte se na poušť cestou k moři Rudému . Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi a Aronovi , řka : Až dokud snášeti budu množství toto zlé , kteréž repce proti mně ? Až dokud reptání synů Izraelských , kteříž repcí proti mně , slyšeti budu ? Rci jim : Živ jsem já , praví Hospodin , žeť vám učiním tak , jakž jste mluvili v uši mé : Na poušti této padnou mrtvá těla vaše , a všickni , kteříž jste sečteni , podlé všeho počtu vašeho od majících let dvadceti a výše , kteříž jste reptali proti mně , Nevejdete , pravím , vy do země , o kteréž , zdvihna ruku svou , přisáhl jsem , že vás osadím v ní , jediné Kálef , syn Jefonův , a Jozue , syn Nun . Ale dítky vaše malé , o nichž jste řekli , že v loupež budou , ty uvedu , aby užívali země té , kterouž jste vy pohrdli . Těla pak vaše mrtvá padnou na poušti této . A synové vaši budou tuláci na poušti této čtyřidceti let , a ponesou pokutu smilství vašeho , až do konce vyhynou těla vaše na poušti . Podlé počtu dnů , v nichž jste procházeli zemi tu , totiž čtyřidceti dnů , jeden každý den za rok počítaje , ponesete nepravosti své čtyřidceti let , a poznáte pomstu svého odtržení se ode mne . Já Hospodin mluvil jsem , že to učiním všemu tomuto množství zlému , kteréž se zrotilo proti mně ; na poušti této do konce zhynou , a tu zemrou . Muži pak ti , kteréž poslal byl Mojžíš k shlédnutí země té , a kteříž , navrátivše se , uvedli v reptání proti němu všecko množství to , haněním ošklivíce zemi , Ti , řku , muži , kteříž haněli zemi , ranou těžkou zemřeli před Hospodinem . Jozue pak , syn Nun , a Kálef , syn Jefonův , živi zůstali z mužů těch , kteříž chodili k vyšetření země . Tedy mluvil Mojžíš slova ta ke všechněm synům Izraelským ; i plakal lid velmi . A vstavše ráno , vstoupili na vrch hory , a řekli : Aj , my hotovi jsme , abychom šli k místu , o němž mluvil Hospodin ; nebo jsme zhřešili . Jimž řekl Mojžíš : Proč jest to , že vy přestupujete přikázaní Hospodinovo ? ješto vám to na dobré nevyjde . Nevstupujte , nebo Hospodin není u prostřed vás , abyste nebyli poraženi od nepřátel vašich . Amalechitský zajisté a Kananejský jest tu před vámi , a padnete od meče , proto že jste se odvrátili od následování Hospodina , aniž také Hospodin bude s vámi . Oni pak předce usilovali vstoupiti na vrch hory , ale truhla smlouvy Hospodinovy a Mojžíš nevycházeli z stanů . Tedy sstoupili Amalechitský a Kananejský , kteříž bydlili na těch horách , a porazili je , a potírali je až do Horma . Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi , řka : Mluv k synům Izraelským a rci jim : Když vejdete do země přebývání vašich , kterouž já dám vám , A budete chtíti obětovati obět ohnivou Hospodinu v zápal , aneb obět buď slíbenou , buď dobrovolnou , aneb při slavnostech vašich , abyste učinili vůni spokojující Hospodina , buďto z skotů , aneb z drobného dobytku : Tedy kdož by koli obětoval dar svůj Hospodinu , obětuj obět suchou , desátý díl efi mouky bělné , zadělané olejem , jehož bude čtvrtý díl míry hin . A vína v obět mokrou čtvrtinku hin obětovati budeš při zápalu , aneb při oběti vítězné k jednomu každému beránku . Při beranu pak obětovati budeš obět suchou , mouky bělné dvě desetiny , zadělané olejem , třetinkou míry hin . Vína také k oběti mokré třetí díl míry hin obětovati budeš u vůni spokojující Hospodina . Jestliže pak obětovati budeš volka v obět zápalnou , aneb v obět k splnění slibu , aneb v obět pokojnou Hospodinu : Tedy budeš obětovati spolu s volkem obět suchou , tři desetiny mouky bělné , zadělané olejem , jehož by byla půlka hin . A vína k oběti mokré obětovati budeš půlku hin . Ta jest obět ohnivá vůně spokojující Hospodina . Tak uděláte s každým volem i s každým skopcem , i s dobytčetem buď ono z ovec neb z koz . Podlé toho , jakž mnoho jich obětovati budete , tak se zachováte při jednom každém z nich . Všeliký obyvatel tak bude to vykonávati , aby obětoval obět ohnivou vůně spokojující Hospodina . Takž bude-li u vás i příchozí , aneb kdokoli mezi vámi v pronárodech vašich , a bude obětovati obět ohnivou vůně spokojující Hospodina , jakž vy se při tom chováte , tak i on chovati se bude . V shromáždění tomto ustanovení jednostejné buď vám i příchozímu , kterýž by u vás byl , ustanovení věčné v pronárodech vašich ; jakož vy , tak příchozí bude před Hospodinem . Zákon jednostejný a pořádek jednostejný bude vám i přichozímu kterýž by u vás byl . Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi , řka : Mluv k synům Izraelským a rci jim : Když přijdete do země , do kteréž já uvedu vás , Tedy , když počnete jísti chléb země , obětovati budete obět vzhůru pozdvižení Hospodinu . Z prvotin těsta vašeho koláč obětovati budete v obět vzhůru pozdvižení ; tak jako obět z humna , obětovati budete ji . Z prvotin těsta vašeho dávati budete Hospodinu obět vzhůru pozdvižení , vy i potomci vaši . A když byste pozbloudili , a neučinili všech přikázaní těch , kteráž mluvil Hospodin k Mojžíšovi , Totiž všech věcí , kteréž přikázal Hospodin vám skrze Mojžíše , od toho dne , v kterémž přikázaní vydal Hospodin , i potom v pronárodech vašich : Tedy jestliže z nedopatření všeho shromáždění to stalo se , obětovati bude všecko množství volka mladého jednoho v obět zápalnou , k vůni spokojující Hospodina , též obět suchou , a obět mokrou při něm podlé pořádku , a kozla jednoho v obět za hřích . I očistí kněz všecko množství synů Izraelských , a odpuštěno jim bude ; nebo poblouzení jest . A oni také obětovati budou obět svou , obět ohnivou Hospodinu , a obět za hřích svůj před Hospodinem za poblouzení své . I bude odpuštěno všemu shromáždění synů Izraelských i příchozímu , kterýž jest pohostinu u prostřed nich ; nebo všeho lidu poblouzení jest . Jestliže by pak člověk jeden zhřešil z poblouzení , bude obětovati kozu roční v obět za hřích . I očistí kněz duši pobloudilou , kteráž zhřešila poblouzením před Hospodinem ; očistí ji , a budeť jí odpuštěno . Domácímu mezi syny Izraelskými i příchozímu , kterýž pohostinu mezi nimi jest , zákon tento jednostejný bude vám , když by kdo zhřešil z poblouzení . Člověk pak , kterýž by z pychu svévolně zhřešil , tak doma zrozený jako příchozí , takový potupil velice Hospodina ; protož vyhlazen bude z prostředku lidu svého . Nebo slovem Hospodinovým pohrdl , a přikázaní jeho za nic sobě položil ; protož konečně vyhlazen bude člověk ten , a nepravost jeho zůstane na něm . Stalo se pak , když synové Izraelští byli na poušti , že nalezli jednoho , an sbírá dříví v den sobotní . A ti , kteříž ho nalezli sbírajícího dříví , přivedli jej k Mojžíšovi a k Aronovi i ke všemu množství . I dali jej do vězení ; nebo ještě nebylo jim oznámeno , co by s ním mělo činěno býti . I řekl Hospodin Mojžíšovi : Smrtí ať umře člověk ten ; nechať ho bez milosti ukamenuje všecko množství vně za stany . A protož vyvedli jej všecko množství ven za stany , a uházeli ho kamením , až umřel , jakož rozkázal Hospodin . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Mluv k synům Izraelským a rci jim , ať sobě dělají třepení široké na podolcích oděvů svých všickni rodové jejich , a ať dávají nad třepením šňůrku modrou . A to budete míti za premování , na něžto hledíce , rozpomínati se budete na všecka přikázaní Hospodinova , abyste je činili , a nepustíte se po žádosti srdce svého , a po očích svých , jichžto následujíce , smilnili byste , Ale abyste pamatovali a činili všecka přikázaní má , a byli svatí Bohu svému . Já jsem Hospodin Bůh váš , kterýž jsem vyvedl vás z země Egyptské , abych vám byl za Boha : Já Hospodin Bůh váš . Chóre pak syn Izarův , syna Kahat z pokolení Léví , vytrhl se z jiných , tolikéž Dátan a Abiron , synové Eliabovi , také Hon , syn Feletův , z synů Rubenových , A povstali proti Mojžíšovi , i jiných mužů z synů Izraelských dvě stě a padesáte , knížata shromáždění , kteříž svoláváni byli do rady , muži slovoutní . A sebravše se proti Mojžíšovi a proti Aronovi , řekli jim : Příliště to již na vás ; všecko zajisté množství toto , všickni tito svatí jsou , a u prostřed nich jest Hospodin . Pročež se tedy vyzdvihujete nad shromážděním Hospodinovým ? To když uslyšel Mojžíš , padl na tvář svou , A mluvil k Chóre a ke vší rotě jeho , řka : Ráno ukáže Hospodin , kdo jsou jeho , a kdo jest svatý , i kdo před něj předstupovati má ; nebo kohožkoli vyvolil , tomu rozkáže přistoupiti k sobě . Toto učiňte : Vezměte sobě kadidlnice , ty Chóre i všecko shromáždění tvé , A naklaďte do nich uhlí , a vložte na ně kadidla před Hospodinem zítra ; i stane se , že kohožkoli vyvolí Hospodin , ten bude svatý . Příliště to již na vás , synové Léví . I řekl Mojžíš k Chóre : Slyšte , prosím , synové Léví . Zdaliž málo vám to jest , že vás oddělil Bůh Izraelský ode všeho množství Izraelského , a rozkázal vám přistupovati k sobě , abyste vykonávali službu příbytku Hospodinova , a abyste stáli před shromážděním , a sloužili jim , A vzal tě sobě , a všecky bratří tvé syny Léví s tebou , a že ještě přes to i kněžství hledáte ? Protož věz , že ty a všickni tvoji jste ti , kteříž se rotíte proti Hospodinu ; nebo Aron co jest , že jste reptali proti němu ? Tedy poslal Mojžíš , aby zavolali Dátana a Abirona , synů Eliabových . Kteříž odpověděli : Nepůjdem . Cožť se ještě málo zdá , že jsi vyvedl nás z země oplývající mlékem a strdí , abys nás zmořil na poušti , že také chceš i panovati nad námi , a rozkazovati nám ? A ještě jsi nás neuvedl do země oplývající mlékem a strdí , aniž jsi nám dal v dědictví rolí a vinic . Zdali oči mužům těmto vyloupiti chceš ? Nepůjdeme . I rozhněval se Mojžíš velmi , a řekl k Hospodinu : Nepatřiž na oběti jejich . Ani jednoho osla od nich jsem nevzal , aniž jsem komu z nich co zlého učinil . Potom řekl Mojžíš k Chóre : Ty a všickni tvoji , postavte se zítra před Hospodinem , ty i oni , též i Aron . A vezmouce jeden každý kadidlnici svou , dáte do nich kadidla , a postavíte se před Hospodinem , jeden každý s kadidlnicí svou ; dvě stě a padesáte kadidlnic bude , ty také i Aron , každý s kadidlnicí svou . Tedy vzal jeden každý kadidlnici svou , a nabravše do nich uhlí , vložili na ně i kadidla , a stáli u dveří stánku úmluvy , i Mojžíši Aron . Chóre pak již byl sebral proti nim všecko množství ke dveřím stánku úmluvy ; i ukázala se sláva Hospodinova všemu množství . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi a k Aronovi , řka : Oddělte se z prostředku množství tohoto , ať je v okamžení zahladím . Kteřížto padše na tváři své , řekli : Bože silný , Bože duchů i všelikého těla , jediný tento člověk zhřešil , a což na všecko shromáždění hněvati se budeš ? Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Mluv k množství a rci : Odstupte od příbytku Chóre , Dátana a Abirona . A vstav Mojžíš , šel k Dátanovi a Abironovi ; i šli za ním starší Izraelští . A mluvil k množství , řka : Odstupte , prosím , od stanů bezbožných mužů těchto , aniž se čeho dotýkejte , což jejich jest , abyste nebyli zachváceni ve všech hříších jejich . I odstoupili se všech stran od příbytku Chóre , Dátana a Abirona ; ale Dátan a Abiron vyšedše , stáli u dveří stanů svých , i ženy jejich a synové jejich , i maličcí jejich . Tedy řekl Mojžíš : Po tomto poznáte , že Hospodin poslal mne , abych činil všecky skutky tyto , a že nic o své ujmě nečiním : Jestliže tak jako jiní lidé mrou , zemrou i tito , a navštívením obecným všechněm lidem jestliže navštíveni budou , neposlal mne Hospodin . Pakliť něco nového učiní Hospodin , a země , otevra ústa svá , požře je se vším , což mají , a sstoupí-li za živa do pekla , tedy poznáte , že jsou popouzeli muži ti Hospodina . I stalo se , když přestal mluviti slov těch , že rozstoupila se země pod nimi . A otevřevši země ústa svá , požřela je i domy jejich i všecky lidi , kteříž byli s Chóre , i všecken statek jejich . A tak sstoupili oni se vším , což měli , za živa do pekla , a přikryla je země ; i zahynuli z prostředku shromáždění . Všickni pak Izraelští , kteříž byli vůkol nich , utíkali , slyšíce křik jejich ; nebo řekli : Utecme , aby i nás nesehltila země . Vyšel také oheň od Hospodina , a spálil těch dvě stě a padesáte mužů , kteříž kadili . Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Rci Eleazarovi , synu Arona kněze , ať sbéře kadidlnice z toho spáleniště , a uhlí z nich pryč rozmece , nebo posvěceny jsou , Kadidlnice totiž těch , kteříž proti svým dušem hřešili , a ať je rozkuje na plechy k obložení oltáře ; nebo kadili jimi před Hospodinem , protož posvěceny jsou , a budou na znamení synům Izraelským . I sebral Eleazar kněz kadidlnice měděné , jimiž kadili ti , kteříž spáleni jsou , a rozkovali je k obložení oltáře , Pro budoucí pamět synům Izraelským , aby nepřistupoval žádný jiný , kdož by nebyl z rodu Aronova , k kadění před Hospodinem , aby se mu nestalo jako Chóre a jako rotě jeho , jakož byl mluvil jemu Hospodin skrze Mojžíše . Nazejtří pak reptalo všecko množství synů Izraelských na Mojžíše a na Arona , řkouce : Vy jste příčinou smrti lidu Hospodinova . I stalo se , když se opět sbíral lid proti Mojžíšovi a proti Aronovi , že se ohlédli k stánku úmluvy , a aj , přikryl jej oblak , a ukázala se sláva Hospodinova . Přišel také Mojžíš s Aronem před stánek úmluvy . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Vyjděte z prostředku množství tohoto , a zahladím je v okamžení . I padli na tváři své . Tedy řekl Mojžíš Aronovi : Vezma kadidlnici , dej do ní uhlí z oltáře , a vlož kadidla , a běž rychle k množství a očisť je ; nebo vyšla prchlivost od tváři Hospodinovy , a již rána se začala . I vzav Aron kadidlnici , jakž rozkázal Mojžíš , běžel do prostřed shromáždění , ( a aj , rána již se byla začala v lidu , ) a zakadiv , očistil lid . A stál mezi mrtvými a živými ; i zastavena jest rána . Bylo pak těch , kteříž od té rány zemřeli , čtrnácte tisíců a sedm set , kromě těch , jenž zemřeli příčinou Chóre . I navrátil se Aron k Mojžíšovi , ke dveřím stánku úmluvy , když ta rána přetržena byla . Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Mluv k synům Izraelským , a vezmi od nich po jednom prutu z každého domu otců , totiž ode všech knížat jejich , vedlé domů otců jich dvanácte prutů , a jednoho každého jméno napíšeš na prutu jeho . Jméno pak Aronovo napíšeš na prutu Léví ; nebo jeden každý prut bude místo jednoho předního z domu otců jejich . I necháš jich v stánku úmluvy před svědectvím , kdež přicházím k vám . I stane se , že kohož vyvolím , toho prut zkvetne ; a tak spokojím a svedu s sebe reptání synů Izraelských , kterýmž repcí na vás . Ty věci když mluvil Mojžíš k synům Izraelským , dali jemu všecka jejich knížata pruty své , jedno každé kníže prut z domu otce svého , totiž prutů dvanácte , prut pak Aronův byl též mezi pruty jejich . I zanechal Mojžíš prutů před Hospodinem v stánku svědectví . Nazejtří pak přišel Mojžíš do stánku svědectví , a aj , vyrostl prut Aronův z domu Léví , a vypustiv z sebe pupence , zkvetl a vydal mandly zralé . I vynesl Mojžíš všecky ty pruty od tváři Hospodinovy ke všechněm synům Izraelským ; a uzřevše je , vzali jeden každý prut svůj . Řekl pak Hospodin Mojžíšovi : Dones zase prut Aronův před svědectví , aby chován byl na znamení proti buřičům zpurným , a tak přítrž učiníš reptání jejich na mne , aby nezemřeli . I učinil tak Mojžíš ; jakž byl přikázal jemu Hospodin , tak učinil . Tedy mluvili synové Izraelští k Mojžíšovi , řkouce : Hle , již mřeme , mizíme a všickni my hyneme . Kdožkoli blízko přistoupá k příbytku Hospodinovu , umírá . Všickni-liž smrtí zhyneme ? A protož řekl Hospodin Aronovi : Ty a synové tvoji i dům otce tvého s tebou ponesete nepravost svatyně ; ty také i synové tvoji s tebou ponesete nepravost kněžství svého . Bratří také své , pokolení Léví , čeled otce svého připoj k sobě , ať jsou při tobě a posluhují tobě ; ty pak a synové tvoji s tebou před stánkem svědectví sloužiti budete . A pilně ostříhati budou rozkázaní tvého , bedlivi jsouce při všem stánku ; a však ať k nádobám svatyně a k oltáři nepřistupují , aby nezemřeli i oni i vy . A přídržeti se budou tebe , pilně ostříhajíce stánku úmluvy při všech službách jeho ; a cizí žádný nepřistupuj k vám . Protož pilně ostříhejte svatyně i služby oltáře , ať nepřichází více zůřivá prchlivost na syny Izraelské , Poněvadž jsem já vybral bratří vaše Levíty z synů Izraelských vám , za dar dané Hospodinu , aby konali službu při stánku úmluvy . Ty pak a synové tvoji s tebou ostříhati budete kněžství svého při všech věcech přináležejících k oltáři , a kteréž jsou za oponou , a sloužiti budete . Úřad kněžství vašeho darem jsem vám dal , protož , přistoupil-li by kdo cizí , umře . Mluvil také Hospodin k Aronovi : Aj , já dal jsem tobě k ostříhání oběti své , kteréž se vzhůru pozdvihují ; všecko také , což se posvěcuje od synů Izraelských , tobě jsem dal pro pomazání i synům tvým ustanovením věčným . Toto bude tvé z věcí posvěcených , kteréž nepřicházejí na oheň : Všeliká obět jejich , buď suchá obět jejich , neb obět za hřích jejich , aneb obět za provinění jejich , kteréž mi dávati budou , svatosvaté tobě bude to i synům tvým . V svatyni budeš je jísti , každý pohlaví mužského bude je jísti ; svaté bude tobě . Tvá tedy bude obět darů jejich , kteráž vzhůru pozdvižena bývá ; každou také obět synů Izraelských , kteráž sem i tam obracína bývá , tobě jsem dal a synům tvým , i dcerám tvým s tebou ustanovením věčným . Každý , kdož jest čistý v domě tvém , bude je jísti . Všecko , což předního jest z oleje , a což nejlepšího jest vína a obilé , prvotiny těch věcí , kteréž dají Hospodinu , dal jsem tobě . Prvotiny všech věcí , kteréž rostly v zemi jejich , ty přinesou Hospodinu , a tvé budou . Každý , kdož jest čistý v domě tvém , jísti je bude . Všecko oddané Bohu v Izraeli tvé bude . Cožkoli otvírá život všelikého těla , kteréž obětováno bývá Hospodinu , tak z lidí jako z hovad , tvé bude ; prvorozené však z lidí , vyplaceno bude , prvorozené také z nečistých hovad vyplatiti kážeš . Výplata pak jeho , když mu již jeden měsíc bude , vedlé ceny tvé bude pěti loty stříbra podlé lotu svatyně ; dvadceti peněz váží lot . Ale prvorozeného z volů , neb z ovcí , neb z koz , nedáš vyplatiti ; nebo posvěceny jsou . Krev jejich vykropíš na oltář , a tuk jejich zapálíš , aby byl obětí ohnivou vůně spokojující Hospodina . Maso pak jejich tvé bude ; jako hrudí z oběti sem i tam obracení , a jako plece pravé tvé bude . Každou obět vzhůru pozdvižení z věcí posvěcených , kteréž přinášejí synové Izraelští Hospodinu , dal jsem tobě , a synům tvým , i dcerám tvým s tebou ustanovením věčným , smlouvou trvánlivou a věčnou před Hospodinem , tobě i semeni tvému s tebou . Mluvil také Hospodin k Aronovi : V zemi jejich , dědictví ani dílu svého mezi nimi nebudeš míti ; já jsem díl tvůj , a dědictví tvé u prostřed synů Izraelských . Synům pak Léví , aj , dal jsem všecky desátky v Izraeli za dědictví , za službu jejich , kterouž vykonávají , sloužíce při stánku úmluvy . A synové Izraelští nechať nepřistupují k stánku úmluvy , aby nenesli hříchu a nezemřeli . Ale sami Levítové konati budou službu při stánku úmluvy , a sami ponesou nepravost svou . Ustanovení věčné v pronárodech vašich to bude , aby dědictví nemívali mezi syny Izraelskými . Nebo desátky synů Izraelských , kteréž přinášeti budou Hospodinu v obět vzhůru pozdvižení , dal jsem Levítům za dědictví ; protož jsem o nich řekl : U prostřed synů Izraelských nebudou míti dědictví . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Mluv k Levítům a rci jim : Když vezmete desátky od synů Izraelských , kteréž jsem vám dal od nich za dědictví vaše , tedy přinesete z nich obět vzhůru pozdvižení Hospodinu , desátky z desátků . A počtena vám bude ta obět vaše jako obilí z humna , a jako víno od presu . Tak vy také přinesete obět vzhůru pozdvižení Hospodinu ze všech desátků svých , kteréž vezmete od synů Izraelských , a dáte z nich obět Hospodinovu Aronovi knězi . Ze všech darů svých přinesete každou obět vzhůru pozdvižení Hospodinu , díl posvěcený všeho , což nejlepšího jest . Díš jim také : Když obětovati budete z toho , což nejlepšího jest , počteno bude Levítům jako úrody z humna , a jako úrody od presu . Jísti pak budete ty desátky na všelikém místě vy i čeled vaše ; nebo mzda vaše jest za službu vaši při stánku úmluvy . A neponesete pro to hříchu , když obětovati budete to , což nejlepšího jest ; a tak nepoškvrníte věcí posvěcených od synů Izraelských , a nezemřete . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi a k Aronovi , řka : Toto jest ustanovení zákona , kteréž přikázal Hospodin , řka : Mluv k synům Izraelským , ať vezmouce , přivedou k tobě jalovici červenou bez vady , na níž by nebylo poškvrny , a na kterouž by ještě jho nebylo kladeno . A dáte ji Eleazarovi knězi , kterýž vyvede ji ven z stanů , a rozkáže ji zabiti před sebou . A vezma Eleazar kněz krve její na prst svůj , kropiti bude jí naproti stánku úmluvy sedmkrát . Potom káže tu jalovici spáliti před očima svýma ; kůži její , i maso její , i krev její s lejny jejími dá spáliti . A vezma kněz dřeva cedrového , yzopu a červce dvakrát barveného , uvrže to vše do ohně , v kterémž ta jalovice hoří . I zpéře kněz roucha svá , a tělo své umyje vodou ; potom vejde do stanů , a bude nečistý až do večera . Takž také i ten , kterýž ji pálil , zpéře roucha svá u vodě , a tělo své obmyje vodou , a nečistý bude až do večera . Popel pak té jalovice spálené smete muž čistý , a vysype jej vně za stany na místě čistém , aby byl všechněm synům Izraelským chován k vodě očištění , kteráž bude k očištění za hřích . A ten , kdož by smetl popel té jalovice , zpéře roucha svá a nečistý bude až do večera . A budou to míti synové Izraelští i příchozí , kterýž jest pohostinu u prostřed nich , za ustanovení věčné . Kdo by se dotkl těla kteréhokoli mrtvého člověka , nečistý bude za sedm dní . Takový očišťovati se bude tou vodou dne třetího a dne sedmého , i bude čistý ; neočistí-li se pak dne třetího a dne sedmého , nebudeť čistý . Kdo by koli , dotkna se těla mrtvého člověka , kterýž umřel , neočistil se , příbytku Hospodinova poškvrnil . Protož vyhlazena bude duše ta z Izraele , nebo vodou očišťování není pokropen ; nečistýť bude , a nečistota jeho zůstává na něm . Tento jest také zákon , kdyby člověk umřel v stanu : Kdo by koli všel do toho stanu , a kdo by koli byl v stanu , nečistý bude za sedm dní . Tolikéž všeliká nádoba odkrytá , kteráž by neměla svrchu přikryvadla na sobě , nečistá bude . Tak kdož by se koli dotkl na poli buď mečem zabitého , aneb mrtvého , buďto kosti člověka , aneb hrobu , nečistý bude za sedm dní . A vezmou pro nečistého popela z spálené za hřích , a nalejí na něj vody živé do nádoby . Potom vezme člověk čistý yzopu , a omočí jej v té vodě , a pokropí stanu , i všeho nádobí i lidí , kteříž by tu byli , tolikéž toho , kterýž dotkl se kosti , aneb zabitého , aneb mrtvého , aneb hrobu . Pokropí tedy čistý nečistého v den třetí a v den sedmý ; a když jej očistí dne sedmého , zpéře šaty své , a umyje se vodou , a čistý bude u večer . Jestliže by pak kdo nečistý jsa , neočistil se , vyhlazena bude duše ta z prostředku shromáždění ; nebo svatyně Hospodinovy poškvrnil , vodou očišťování nejsa pokropen ; nečistý jest . I bude jim to za ustanovení věčné . Kdož by pak tou vodou očišťování kropil , zpéře roucha svá , a kdož by se dotkl vody očišťování , nečistý bude až do večera . Čehokoli dotkl by se nečistý , nečisté bude ; člověk také , kterýž by se dotkl toho , nečistý bude až do večera . I přitáhlo všecko množství synů Izraelských na poušť Tsin , měsíce prvního ; i pozůstal lid v Kádes , kdež umřela Maria , a tu jest pochována . A když množství to nemělo vody , sešli se proti Mojžíšovi , a proti Aronovi . I domlouval se lid na Mojžíše , a mluvili , řkouce : Ó kdybychom i my byli zemřeli , když zemřeli bratří naši před Hospodinem ! Proč jste jen uvedli shromáždění Hospodinovo na poušť tuto , abychom zde pomřeli i my i dobytek náš ? A proč jste nás vyvedli z Egypta , abyste uvedli nás na toto zlé místo , na němž se nerodí ani obilí , ani fíků , ani hroznů , ani jablek zrnatých , na kterémž ani vody ku pití není ? Tedy odšel Mojžíš s Aronem od tváři shromáždění ke dveřím stánku úmluvy , a padli na tváři své ; i ukázala se sláva Hospodinova nad nimi . A mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Vezmi hůl , a shromáždíce všecko množství , ty i Aron bratr tvůj , mluvte k skále této před očima jejich , a vydá vodu svou . I vyvedeš jim vodu z skály , a dáš nápoj všemu množství i dobytku jejich . Tedy vzal Mojžíš hůl před tváří Hospodinovou , jakž rozkázal jemu . I svolali Mojžíš s Aronem všecko množství před skálu , a řekl jim : Slyštež nyní , ó reptáci : Zdali z skály této vyvedeme vám vodu ? I pozdvihl Mojžíš ruky své , a udeřil v skálu holí svou po dvakrát ; i vyšly vody hojné , a pilo všecko množství i dobytek jejich . Potom řekl Hospodin Mojžíšovi a Aronovi : Že jste mi nevěřili , abyste posvětili mne před očima synů Izraelských , proto neuvedete shromáždění tohoto do země , kterouž jsem jim dal . Toť jsou ty vody sváru , o kteréž svařili se synové Izraelští s Hospodinem , a posvěcen jest v nich . I poslal Mojžíš posly z Kádes k králi Edom , aby řekli : Totoť vzkazuje bratr tvůj Izrael : Ty víš o všech těžkostech , kteréž přišly na nás , Že sstoupili otcové naši do Egypta , a bydlili jsme tam za mnoho let . Egyptští pak ssužovali nás i otce naše . A volali jsme k Hospodinu , kterýž uslyšel hlas náš , a poslav anděla , vyvedl nás z Egypta , a aj , již jsme v Kádes městě , při pomezí tvém . Nechť , prosím , projdeme skrze zemi tvou . Nepůjdeme přes rolí , ani přes vinice , aniž píti budeme vody z čí studnice ; cestou královskou půjdeme a neuchýlíme se na pravo ani na levo , dokavadž nepřejdeme mezí tvých . Jemužto odpověděl Edom : Nechoď skrze mou zemi , abych s mečem nevyšel v cestu tobě . I řekli mu synové Izraelští : Obecnou silnicí půjdeme , a jestliže vody tvé napili bychom se , buď my neb dobytek náš , zaplatíme ji ; nic jiného nežádáme , toliko pěší abychom prošli . Odpověděl : Neprojdeš . A vytáhl proti nim Edom s množstvím lidu a s silou velikou . Když tedy nedopustil Edom Izraelovi , aby přešel meze jeho , uchýlil se Izrael od něho . A hnuvše se synové Izraelští i všecko množství jejich z Kádes , přišli na horu řečenou Hor . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi a Aronovi na hoře Hor , při pomezí země Edom , řka : Připojen bude Aron k lidu svému ; nebo nevejde do země , kterouž jsem dal synům Izraelským , proto že jste odporni byli řeči mé při vodách sváru . Pojmi Arona a Eleazara syna jeho , a uvedeš je na horu Hor . A svlečeš Arona z roucha jeho , a oblečeš v ně Eleazara syna jeho ; nebo Aron připojen bude k lidu svému , a tam umře . I učinil Mojžíš , jakž rozkázal Hospodin , a vstoupili na horu Hor před očima všeho množství . A svlékl Mojžíš Arona z roucha jeho , a oblékl v ně Eleazara syna jeho . I umřel tam Aron na pahrbku hory , Mojžíš pak a Eleazar sstoupili s hory . Vidouce pak všecko množství , že umřel Aron , plakali ho za třidceti dní všecken dům Izraelský . To když uslyšel Kananejský král v Arad , kterýž bydlil na poledne , že by táhl Izrael tou cestou , kterouž byli špehéři šli , bojoval s ním , a zajal jich množství . Tedy Izrael učinil slib Hospodinu , řka : Jestliže dáš lid tento v ruce mé , do gruntu zkazím města jejich . I uslyšel Hospodin hlas Izraele a dal mu Kananejské , kterýžto do gruntu zkazil je i města jejich , a nazval jméno toho místa Horma . Potom hnuli se s hory Hor cestou k moři Rudému , aby obešli zemi Idumejskou ; i ustával lid velice na cestě . A mluvil lid proti Bohu a proti Mojžíšovi : Proč jste vyvedli nás z Egypta , abychom zemřeli na poušti ? Nebo ani chleba ani vody není , a duše naše chléb tento ničemný sobě již zošklivila . Protož dopustil Hospodin na lid hady ohnivé , kteříž jej štípali , tak že množství lidu zemřelo z Izraele . Tedy přišel lid k Mojžíšovi a řekli : Zhřešili jsme nebo jsme mluvili proti Hospodinu a proti tobě ; modl se Hospodinu , ať odejme od nás ty hady . I modlil se Mojžíš za lid . I řekl Hospodin Mojžíšovi : Udělej sobě hada podobného těm ohnivým , a vyzdvihni jej na sochu ; a každý ušťknutý , když pohledí na něj , živ bude . I udělal Mojžíš hada měděného , a vyzdvihl jej na sochu ; a stalo se , když ušťkl had někoho , a on vzhlédl na hada měděného , že zůstal živ . Tedy hnuli se odtud synové Izraelští , a položili se v Obot . Potom pak hnuvše se z Obot , položili se při pahrbcích hor Abarim na poušti , kteráž jest naproti zemi Moábské k východu slunce . Odtud brali se , a položili se v údolí Záred . Opět hnuvše se odtud , položili se u brodu potoka Arnon , kterýž jest na poušti , a vychází z končin Amorejských . Nebo Arnon jest pomezí Moábské mezi Moábskými a Amorejskými . Protož praví se v knize bojů Hospodinových , že proti Vahebovi u vichřici bojoval , a proti potokům Arnon . Nebo tok těch potoků , kterýž se nachyluje ku položení Ar , ten jde vedlé pomezí Moábského . A odtud táhli do Beer ; a to jest to Beer , o němž byl řekl Hospodin k Mojžíšovi : Shromažď lid , a dám jim vodu . Tedy zpíval lid Izraelský písničku tuto : Vystupiž studnice , prozpěvujte o ní ; Studnice , kterouž kopala knížata , kterouž vykopali přední z lidu s vydavatelem zákona holemi svými . Z pouště pak brali se do Matana , A z Matana do Nahaliel , z Nahaliel do Bamot , A z Bamot do údolí , kteréž jest na poli Moábském , až k vrchu hory , kteráž leží na proti poušti . Tedy poslal lid Izraelský posly k Seonovi králi Amorejskému , řka : Nechť jdeme skrze zemi tvou . Neuchýlíme se ani do pole , ani do vinic , ani z studnic vody píti nebudeme , ale cestou královskou půjdeme , dokavadž nepřejdeme pomezí tvého . I nedopustil Seon jíti lidu Izraelskému skrze krajinu svou , nýbrž sebrav Seon všecken lid svůj , vytáhl proti lidu Izraelskému na poušť , a přitáh do Jasa , bojoval proti Izraelovi . I porazil jej lid Izraelský mečem , a vzal v dědictví zemi jeho , od Arnon až do Jabok , a až do země synů Ammon ; nebo pevné bylo pomezí Ammonitských . Tedy vzal Izrael všecka ta města , a přebýval ve všech městech Amorejských , v Ezebon a ve všech městečkách jeho . Nebo Ezebon bylo město Seona krále Amorejského , kterýž když bojoval proti králi Moábskému prvnímu , vzal mu všecku zemi jeho z rukou jeho až do Arnon . Protož říkávali v přísloví : Poďte do Ezebon , aby vystaveno bylo a vzděláno město Seonovo . Nebo oheň vyšel z Ezebon , a plamen z města Seon , i spálil Ar Moábských a obyvatele výsosti Arnon . Běda tobě Moáb , zahynuls lide Chámos ; dal syny své v utíkání , a dcery své v zajetí králi Amorejskému Seonovi . A království jejich zahynulo od Ezebon až do Dibon , a vyhladili jsme je až do Nofe , kteréž jest až k Medaba . A tak bydlil Izrael v zemi Amorejské . Potom poslal Mojžíš , aby shlédli Jazer , kteréž vzali i s městečky jeho ; a tak vyhnal Amorejské , kteříž tam bydlili . Obrátivše se pak , táhli cestou k Bázan . I vytáhl Og , král Bázan , proti nim , on i všecken lid jeho , aby bojoval v Edrei . Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi : Neboj se ho ; nebo v ruce tvé dal jsem jej , i všecken lid jeho , i zemi jeho , a učiníš jemu tak , jakož jsi učinil Seonovi , králi Amorejskému , kterýž bydlil v Ezebon . I porazili jej i syny jeho , i všecken lid jeho , tak že žádný živý po něm nezůstal , a uvázali se dědičně v zemi jeho . I táhli synové Izraelští a položili se na polích Moábských , nedocházeje k Jordánu , naproti Jerichu . A viděl Balák , syn Seforův , všecko , co učinil Izrael Amorejskému . I bál se Moáb toho lidu velmi , proto že ho bylo mnoho , a svíral se pro přítomnost synů Izraelských . Protož řekl Moáb k starším Madianským : Tudíž toto množství požere všecko , což jest vůkol nás , jako sžírá vůl trávu polní . Byl pak Balák , syn Seforův , toho času králem Moábským . I poslal posly k Balámovi , synu Beorovu , do města Petor , kteréž jest při řece v zemi vlasti jeho , aby povolal ho , řka : Aj , lid vyšel z Egypta , aj , přikryl svrchek země , a usazuje se proti mně . Protož nyní poď medle , zlořeč mně k vůli lidu tomuto , nebo silnější mne jest ; snad svítězím nad ním , a porazím jej , aneb vyženu z země této . Vím zajisté , že komuž ty žehnáš , požehnaný bude , a komuž ty zlořečíš , bude zlořečený . Tedy šli starší Moábští a starší Madianští , nesouce v rukou svých peníze za zlořečení ; i přišli k Balámovi , a vypravovali mu slova Balákova . On pak řekl jim : Pobuďte zde přes tuto noc , a dám vám odpověd , jakž mi mluviti bude Hospodin . I zůstala knížata Moábská s Balámem . Přišel pak Bůh k Balámovi a řekl : Kdo jsou ti muži u tebe ? Odpověděl Balám Bohu : Balák , syn Seforův , král Moábský , poslal ke mně , řka : Aj , lid ten , kterýž vyšel z Egypta , přikryl svrchek země ; protož nyní poď , proklň mi jej , snad svítězím , bojuje s ním , a vyženu jej . I řekl Bůh k Balámovi : Nechoď s nimi , aniž zlořeč lidu tomu , nebo požehnaný jest . Tedy Balám vstav ráno , řekl knížatům Balákovým : Navraťte se do země své , nebo nechce mi dopustiti Hospodin , abych šel s vámi . A vstavše knížata Moábská , přišli k Balákovi a řekli : Nechtěl Balám jíti s námi . Tedy opět poslal Balák více knížat a znamenitějších , nežli první . Kteříž přišedše k Balámovi , řekli jemu : Toto praví Balák , syn Seforův : Nezpěčuj se , prosím , přijíti ke mně . Nebo velikou ctí tě ctíti chci , a což mi koli rozkážeš , učiním ; protož přiď , prosím , proklň mi lid tento . Odpovídaje pak Balám , řekl služebníkům Balákovým : Byť mi pak dal Balák plný dům svůj stříbra a zlata , nemohl bych přestoupiti slova Hospodina Boha svého , a učiniti proti němu malé neb veliké věci . Nyní však zůstaňte , prosím , zde i vy také této noci , abych zvěděl , co dále mluviti bude Hospodin se mnou . Přišed pak Bůh k Balámovi v noci , řekl jemu : Poněvadž proto , aby povolali tě , přišli muži tito , vstana , jdi s nimi , a však což přikáži tobě , to čiň . Tedy Balám vstav ráno , osedlal oslici svou , a bral se s knížaty Moábskými . Ale rozpálil se hněv Boží , proto že jel s nimi , a postavil se anděl Hospodinův na cestě , aby mu překazil ; on pak seděl na oslici své , maje s sebou dva služebníky své . A když uzřela oslice anděla Hospodinova , an stojí na cestě , a meč jeho vytržený v ruce jeho , uhnula se s cesty , a šla polem . I bil ji Balám , aby ji navedl zase na cestu . A anděl Hospodinův stál na stezce u vinice mezi dvěma zídkami . Viduci pak oslice anděla Hospodinova , přitiskla se ke zdi , přitřela také nohu Balámovi ke zdi ; pročež opět bil ji . Potom anděl Hospodinův šel dále , a stál v úzkém místě , kdež nebylo žádné cesty k uchýlení se na pravo neb na levo . A viduci oslice anděla Hospodinova , padla pod Balámem ; pročež rozhněval se velmi Balám , a bil oslici kyjem . I otevřel Hospodin ústa oslice , a řekla Balámovi : Cožť jsem učinila , že již po třetí mne biješ ? Řekl Balám k oslici : To , že jsi mne v posměch uvedla . Ó bych měl meč v rukou , jistě bych tě již zabil . Odpověděla oslice Balámovi : Zdaliž nejsem oslice tvá ? Jezdíval jsi na mně , jak jsi mne dostal , až do dnes ; zdaliž jsem kdy obyčej měla tak činiti tobě ? Kterýž odpověděl : Nikdy . V tom otevřel Hospodin oči Balámovy , i uzřel anděla Hospodinova , an stojí na cestě , maje meč dobytý v ruce své ; a nakloniv hlavy , poklonu učinil na tvář svou . I mluvil k němu anděl Hospodinův : Proč jsi bil oslici svou po třikrát ? Aj , já vyšel jsem , abych se protivil tobě ; nebo uchýlil jsi se s cesty přede mnou . Když viděla mne oslice , vyhnula mi již po třikrát ; a byť mi se byla nevyhnula , již bych byl také tebe zabil , a jí živé nechal . Odpověděl Balám andělu Hospodinovu : Zhřešilť jsem , nebo jsem nevěděl , že ty stojíš proti mně na cestě ; protož nyní , jestliže se nelíbí tobě , raději navrátím se domů . Řekl anděl Hospodinův k Balámovi : Jdi s muži těmi , avšak slovo , kteréž mluviti budu tobě , to mluviti budeš . Tedy šel Balám s knížaty Balákovými . Uslyšev pak Balák o příchodu Balámovu , vyšel proti němu do města Moábského , kteréž bylo při řece Arnon , jenž jest při konci pomezí . I řekl Balák Balámovi : Zdaliž jsem víc než jednou neposílal pro tě ? Pročež jsi tedy nepřišel ke mně ? Proto-li , že bych tě náležitě uctiti nemohl ? Odpověděl Balám Balákovi : Aj , již jsem přišel k tobě ; nyní pak zdaliž všelijak budu co moci mluviti ? Slovo , kteréž vložil Bůh v ústa má , to mluviti budu . I bral se Balám s Balákem , a přijeli do města Husot . Kdežto nabiv Balák volů a ovec , poslal k Balámovi a k knížatům , kteříž s ním byli . Nazejtří pak ráno , pojav Balák Baláma , uvedl ho na výsosti modly Bál , odkudž shlédl i nejdalší díl lidu Izraelského . A řekl Balám Balákovi : Udělej mi tuto sedm oltářů , a připrav mi také sedm volků a sedm skopců . I udělal Balák , jakž mluvil Balám . Tedy obětoval Balák a Balám volka a na každém oltáři . Řekl pak Balám Balákovi : Postůj při oběti své zápalné , a půjdu , zdali by se potkal se mnou Hospodin , a což by koli mně ukázal , povím tobě . I odšel sám . I potkal se Bůh s Balámem , a řekl jemu Balám : Sedm oltářů zpořádal jsem , a obětoval jsem volka a skopce na každém oltáři . Vložil pak Hospodin slovo v ústa Balámova a řekl : Navrať se k Balákovi a tak mluv . I navrátil se k němu , a nalezl jej , an stojí při oběti své zápalné , i všecka knížata Moábská . Tedy vzav před sebe přísloví své , řekl : Z Aram přivedl mne Balák král Moábský , z hor východních , řka : Poď , zlořeč mi k vůli Jákoba , a poď , vydej klatbu na Izraele . Proč bych zlořečil , komuž Bůh silný nezlořečí ? A proč bych klel , kohož Hospodin neproklíná ? Když s vrchu skal hledím na něj , a s pahrbků spatřuji jej , aj , lid ten sám bydlí , a k jiným národům se nepřiměšuje . Kdo sečte prach Jákobův ? a kdo počet ? Kdo sečte čtvrtý díl Izraelského lidu ? Ó bych já umřel smrtí spravedlivých , a dokonání mé ó by bylo jako i jeho ! I řekl Balák Balámovi : Což mi to děláš ? Abys zlořečil nepřátelům mým , povolal jsem tě , a ty pak ustavičně dobrořečíš jim . Kterýž odpovídaje , řekl : Zdali toho , což Hospodin vložil v ústa má , nemám šetřiti , abych tak mluvil ? I řekl jemu Balák : Poď , prosím , se mnou na jiné místo , odkudž bys viděl jej , ( toliko zadní díl jeho viděti budeš , a všeho nebudeš viděti ) , a proklň mi jej odtud . I pojav jej , vyvedl ho na rovinu Zofim , na vrch jednoho pahrbku , a udělav sedm oltářů , obětoval volka a skopce na každém oltáři . Řekl pak Balákovi : Postůj tuto při zápalné oběti své , a já půjdu tamto vstříc Hospodinu . I potkal se Hospodin s Balámem , a vloživ slovo v ústa jeho , řekl : Navrať se k Balákovi a mluv tak . Přišel tedy k němu , a hle , on stál při zápalné oběti své , a knížata Moábská s ním . Jemužto řekl Balák : Co mluvil Hospodin ? A on vzav přísloví své , řekl : Povstaň Baláku a slyš , pozoruj mne , synu Seforův . Bůh silný není jako člověk , aby klamal , a jako syn člověka , aby se měnil . Což by řekl , zdaliž neučiní ? Což by promluvil , zdali neutvrdí toho ? Hle , abych dobrořečil , přijal jsem to na sebe ; nebo dobrořečilť jest , a já toho neodvolám . Nepatříť na nepravosti v Jákobovi , aniž hledí na přestoupení v Izraeli ; Hospodin Bůh jeho jestiť s ním , a zvuk krále vítězícího v něm . Bůh silný vyvedl je z Egypta , jako silou jednorožcovou byv jim . Nebo není kouzlů proti Jákobovi , ani zaklínání proti Izraelovi ; již od toho času vypravováno bude o Jákobovi a Izraelovi , co učinil s ním Bůh silný . Aj , lid jakožto silný lev povstane , a jakožto lvíče vzchopí se ; nepoloží se , dokudž by nejedl loupeže , a dokudž by nevypil krve zbitých . I řekl Balák Balámovi : Aniž mu již zlořeč více , ani dobrořeč . Jemuž odpověděl Balám , řka : Zdaližť jsem nepravil , že , což by mi koli mluvil Hospodin , to učiním ? I řekl Balák Balámovi : Poď , prosím , povedu tě na jiné místo , odkudž snad líbiti se bude Bohu , abys mi je proklel . A pojav Balák Baláma , uvedl jej na vrch hory Fegor , kteráž leží naproti poušti . Tedy řekl Balám Balákovi : Udělej mi tuto sedm oltářů , a připrav mi také sedm volků a sedm skopců . I učinil Balák , jakž řekl Balám , a obětoval volka a skopce na každém oltáři . Vida pak Balám , že by se líbilo Hospodinu , aby dobrořečil Izraelovi , již více nešel jako prvé , jednou i po druhé , k čárům svým , ale obrátil tvář svou proti poušti . A pozdvih očí svých , viděl Izraele bydlícího v staních po svých pokoleních , a byl nad ním duch Boží . I vzav podobenství své , dí : Řekl Balám , syn Beorův , řekl muž mající otevřené oči , Řekl slyšící výmluvnosti Boha silného , kterýž vidění všemohoucího vidí , kterýž když padne , otevřené má oči : Jak velmi krásní jsou stánkové tvoji , Jákobe , příbytkové tvoji , Izraeli ! Tak jako se potokové rozšiřují , jako zahrady vedlé řeky , jako stromoví aloes , kteréž štípil Hospodin , jako cedrové podlé vod . Poteče voda z okovu jeho , a símě jeho u vodách mnohých . A král jeho vyvýšen bude více než Agag , a vyzdvihne se království jeho . Bůh silný vyvedl jej z Egypta , jako udatnost jednorožcova jest jemu ; sžereť národy protivné sobě , a kosti jich potře a střelami svými prostřílí . Složil se a ležel jako lvíče , a jako lev zůřivý ; kdo jej zbudí ? Kdo by požehnání dával tobě , požehnaný bude , a kdožť by zlořečil , bude zlořečený . Tedy zapáliv se hněvem Balák proti Balámovi , tleskl rukama svýma a řekl Balámovi : Abys zlořečil nepřátelům mým , povolal jsem tebe , a aj , ustavičně dobrořečil jsi jim již po třikrát . Protož nyní navrať se raději k místu svému . Bylť jsem řekl : Velikou ctí tě ctíti chci , a hle , Hospodin zbavil tě cti . Jemuž odpověděl Balám : Však hned poslům tvým , kteréž jsi poslal ke mně , mluvil jsem , řka : Byť mi dal Balák plný dům svůj stříbra a zlata , nebudu moci přestoupiti řeči Hospodinovy , abych činil dobré neb zlé sám od sebe ; což mi Hospodin oznámí , to mluviti budu , ( Ale však ještě já , již odcházeje k lidu svému , počkej , poradím tobě , ) co učiní lid ten lidu tvému v posledních dnech . Tedy vzav podobenství své , dí : Řekl Balám , syn Beorův , řekl muž mající oči otevřené , Řekl slyšící výmluvnosti Boha silného , kterýž zná naučení nejvyššího , a vidění všemohoucího vidí , kterýž když padne , otevřené má oči : Uzřímť jej , ale ne nyní , pohledím na něj , ale ne z blízka . Vyjdeť hvězda z Jákoba , a povstane berla z Izraele , kteráž poláme knížata Moábská , a zkazí všecky syny Set . I bude Edom podmaněn , a Seir v vládařstí přijde nepřátelům svým ; nebo Izrael zmužile sobě počínati bude . Panovati bude pošlý z Jákoba , a zahladí ostatky z každého města . A když uzřel Amalecha , vzav podobenství své , řekl : Jakož počátek národů Amalech , tak konec jeho do gruntu zahyne . Uzřev pak Cinea , vzav podobenství své , řekl : Pevný jest příbytek tvůj , a na skále založils hnízdo své ; Ale však vyhnán bude Cineus , Assur zajatého jej povede . Opět vzav podobenství své , řekl : Ach , kdo bude živ , když toto učiní Bůh silný ? A bárky z země Citim připlynou a ssouží Assyrské , ssouží také Židy , ale i ten lid do konce zahyne . Potom vstav Balám , odšel a navrátil se na místo své ; Balák také odšel cestou svou . V tom , když pobyl Izrael v Setim , počal lid smilniti s dcerami Moábskými . Kteréž pozvaly lidu k obětem bohů svých ; i jedl lid , a klaněli se bohům jejich . I připojil se lid Izraelský k modle Belfegor , a popudila se prchlivost Hospodinova proti Izraelovi . I řekl Hospodin Mojžíšovi : Vezmi všecka knížata lidu , a zvěšej ty nešlechetníky Hospodinu před sluncem , aby se odvrátila prchlivost Hospodinova od Izraele . I řekl Mojžíš soudcům Izraelským : Zabí jeden každý z svých všelikého , kterýž se připojil k modle Belfegor . A aj , jeden z synů Izraelských přišel , a přivedl k bratřím svým ženu Madianku , na odivu Mojžíšovi i všemu množství synů Izraelských ; oni pak plakali u dveří stánku úmluvy . To když uzřel Fínes , syn Eleazara , syna Aronova , kněze , vyvstal z prostředku množství toho , a vzal kopí do ruky své . A všed za mužem Izraelským do stanu , probodl je oba dva , muže Izraelského , i ženu tu skrze břicho její ; i odvrácena jest rána od synů Izraelských . Zhynulo jich pak od té rány dvadceti čtyři tisíce . Tedy mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Fínes , syn Eleazara kněze , syna Aronova , odvrátil prchlivost mou od synů Izraelských , kdyžto horlil horlivostí mou u prostřed nich , tak abych neshladil synů Izraelských v horlivosti své . Protož díš : Aj , já dám jemu smlouvu svou pokoje . I bude míti on i símě jeho po něm smlouvu kněžství věčného , proto že horlil pro Boha svého , a očistil syny Izraelské . A bylo jméno muže Izraelského zabitého , kterýž byl zabit s Madiankou , Zamri , syn Sálův , kníže domu otce svého z pokolení Simeonova . Jméno pak ženy Madianky zabité , Kozbi , dcera Sur , kterýž byl přední v národu svém , v domě otce svého mezi Madianskými . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Nepřátelsky zacházejte s těmi Madianskými , a zbíte je . Nebo i oni nepřátelsky a lstivě chovali se k vám , a oklamali vás skrze modlu Fegor , a skrze Kozbu , dceru knížete Madianského , sestru svou , kteráž zabita jest v den pomsty přišlé z příčiny Fegor . I stalo se po té ráně , že mluvil Hospodin k Mojžíšovi a Eleazarovi , synu Arona kněze , řka : Sečtěte všecko množství synů Izraelských , od dvadcítiletých a výše po domích otců jejich , všecky , kteříž by mohli jíti k boji v Izraeli . Tedy mluvil Mojžíš a Eleazar kněz k nim na polích Moábských , při Jordánu proti Jerichu , řka : Sečtěte lid od dvadceti let majících a výše , jakž rozkázal Hospodin Mojžíšovi a synům Izraelským , kteříž byli vyšli z země Egyptské . Ruben prvorozený byl Izraelův . Synové Rubenovi : Enoch , z něhož pošla čeled Enochitská ; Fallu , z něhož čeled Fallutská ; Ezron , z něhož čeled Ezronitská ; Charmi , z něhož čeled Charmitská . Ty jsou čeledi Rubenovy . A bylo jich sečtených čtyřidceti tři tisíce , sedm set a třidceti . A syn Fallův Eliab . Synové pak Eliabovi : Nemuel , a Dátan , a Abiron . To jsou ti , Dátan a Abiron , přední z shromáždění , kteříž se vadili s Mojžíšem a s Aronem v spiknutí Chóre , když odporni byli Hospodinu . Pročež otevřela země ústa svá , a požřela je i Chóre , tehdáž když zemřela ta rota , a oheň spálil těch dvě stě a padesáte mužů , kteříž byli za příklad jiným . Synové pak Chóre nezemřeli . Synové Simeonovi po čeledech svých : Namuel , z něhož čeled Namuelitská ; Jamin , z něhož čeled Jaminská ; Jachin , z něhož čeled Jachinská ; Sohar , z něhož čeled Soharská ; Saul , z něhož čeled Saulitská . Ty jsou čeledi Simeonovy , jichž bylo dvamecítma tisíců a dvě stě . Synové Gád po čeledech svých : Sefon , z něhož čeled Sefonitská ; Aggi , z něhož čeled Aggitská ; Suni , z něhož čeled Sunitská ; Ozni , z něhož čeled Oznitská ; Heri , z něhož čeled Heritská ; Arodi , z něhož čeled Aroditská ; Areli , z něhož čeled Arelitská . Ty jsou čeledi synů Gád , podlé toho , jakž sečteni jsou , čtyřidceti tisíců a pět set . Synové Judovi : Her a Onan ; ale zemřeli Her i Onan v zemi Kanánské . Byli pak synové Judovi po čeledech svých : Séla , z něhož čeled Sélanitská ; Fáres , z něhož čeled Fáresská ; Zára , z něhož čeled Záretská . Byli pak synové Fáresovi : Ezron , z něhož čeled Ezronitská ; Hamul , z něhož čeled Hamulská . Ty jsou čeledi Judovy , podlé toho , jakž sečteni jsou , sedmdesáte šest tisíců a pět set . Synové Izacharovi po čeledech svých : Tola , z něhož čeled Tolatská ; Fua , z něhož čeled Fuatská ; Jasub , z něhož čeled Jasubská ; Simron , z něhož čeled Simronská . Ty jsou čeledi Izacharovy , podlé toho , jakž sečteni jsou , šedesáte čtyři tisíce a tři sta . Synové Zabulonovi po čeledech svých : Sared , z něhož čeled Saredská ; Elon , z něhož čeled Elonská ; Jahelel , z něhož čeled Jahelelská . Ty jsou čeledi Zabulonovy , podlé toho jakž sečteni jsou , šedesáte tisíc a pět set . Synové Jozefovi po čeledech svých : Manasses a Efraim . Synové Manassesovi : Machir , z něhož čeled Machirská . A Machir zplodil Galáda , z něhož čeled Galádská . Ti jsou synové Galád : Jezer , z něhož čeled Jezerská ; Helek , z něhož čeled Helekitská ; Asriel , z něhož čeled Asrielská ; Sechem , z něhož čeled Sechemská ; Semida , z něhož čeled Semidatská ; Hefer , z něhož čeled Heferská . A Salfad , syn Heferův , neměl synů , než toliko dcery , jichž jsou tato jména : Mahla , Noa , Hegla , Melcha a Tersa . Ty jsou čeledi Manassesovy , a načteno jich padesáte dva tisíce a sedm set . Ale synové Efraimovi po čeledech svých : Sutala , z něhož čeled Sutalitská ; Becher , z něhož čeled Becherská ; Tehen , z něhož čeled Tehenská . A ti jsou synové Sutalovi : Heran , z něhož čeled Heranská . Ty jsou čeledi synů Efraimových , podlé toho , jakž sečteni jsou , třidceti dva tisíce a pět set . Ti jsou synové Jozefovi po čeledech svých . Synové pak Beniaminovi po čeledech svých : Béla , z něhož čeled Bélitská ; Asbel , z něhož čeled Asbelská ; Ahiram , z něhož čeled Ahiramská ; Sufam , z něhož čeled Sufamská ; Hufam , z něhož čeled Hufamská . Byli pak synové Béla : Ared a Náman ; z Ared čeled Aredská , z Náman čeled Námanská . Ti jsou synové Beniaminovi po čeledech svých , podlé toho , jakž sečteni jsou , čtyřidceti pět tisíců a šest set . Tito pak synové Danovi po čeledech svých : Suham , z něhož čeled Suhamská . Ta jest rodina Danova po čeledech svých . Všech čeledí Suhamských , jakž sečteni jsou , šedesáte čtyři tisíce a čtyři sta . Synové Asser po čeledech svých : Jemna , z něhož čeled Jemnitská ; Jesui , z něhož čeled Jesuitská ; Beria , z něhož čeled Berietská . Synové Beriovi : Heber , z něhož čeled Heberská ; Melchiel , z něhož čeled Melchielská . Jméno pak dcery Asser bylo Serach . Ty jsou čeledi synů Asser , tak jakž sečteni jsou , padesáte tři tisíce a čtyři sta . Synové Neftalímovi po čeledech svých : Jasiel , z něhož čeled Jasielská ; Guni , z něhož čeled Gunitská ; Jezer , z něhož čeled Jezerská ; Sallem , z něhož čeled Sallemská . Ta jest rodina Neftalímova po čeledech svých , tak jakž sečteni jsou , čtyřidceti pět tisíců a čtyři sta . Ten jest počet synů Izraelských , šestkrát sto tisíců a jeden tisíc , sedm set a třidceti . Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi , řka : Těmto rozdělena bude země k dědictví podlé počtu jmen . Většímu počtu větší dědictví dáš , a menšímu menší ; jednomu každému vedlé počtu sečtených jeho dáno bude dědictví jeho . A však losem ať jest rozdělena země ; vedlé jmen pokolení otců svých dědictví vezmou . Losem děleno bude dědictví její , buď jich mnoho neb málo . Tito pak jsou sečteni z Levítů po čeledech svých : Gerson , z něhož čeled Gersonitská ; Kahat , z něhož čeled Kahatská ; Merari , z něhož čeled Meraritská . Ty jsou čeledi Léví : Čeled Lebnitská , čeled Hebronitská , čeled Moholitská , čeled Musitská , čeled Choritská . Kahat pak zplodil Amrama . A jméno manželky Amramovy Jochebed , dcera Léví , kteráž se mu narodila v Egyptě ; ona pak porodila Amramovi Arona a Mojžíše , a Marii sestru jejich . Aronovi pak zrozeni jsou : Nádab a Abiu , Eleazar a Itamar . Ale Nádab a Abiu zemřeli , když obětovali oheň cizí před Hospodinem . I bylo jich načteno třimecítma tisíců , všech pohlaví mužského zstáří měsíce jednoho a výše ; nebo nebyli počteni mezi syny Izraelskými , proto že jim nebylo dáno dědictví mezi syny Izraelskými . Tito sečteni jsou od Mojžíše a Eleazara kněze ; oni sečtli syny Izraelské na polích Moábských při Jordánu , naproti Jerichu . Mezi těmito pak nebyl žádný z oněch sečtených od Mojžíše a Arona kněze , když počítali syny Izraelské na poušti Sinai ; ( Nebo řekl byl Hospodin o nich : Smrtí zemrou na poušti ; ) a žádný z nich nepozůstal , jediné Kálef , syn Jefonův , a Jozue , syn Nun . Tehdy přistoupily dcery Salfada , syna Heferova , syna Galád , syna Machir , syna Manasse , z pokolení Manasse , syna Jozefova . Tato pak jsou jména dcer jeho : Mahla , Noa , Hegla , Melcha a Tersa . A postavily se před Mojžíšem a před Eleazarem knězem , i před knížaty a vším množstvím , u dveří stánku úmluvy , a řekly : Otec náš umřel na poušti , kterýž však nebyl z spolku těch , kteříž se zrotili proti Hospodinu v rotě Chóre ; nebo pro hřích svůj umřel , synů žádných nemaje . Což vyhlazeno býti má jméno otce našeho z čeledi jeho , proto že neměl syna ? Dej nám dědictví mezi bratřími otce našeho . I vznesl tu věc Mojžíš na Hospodina . Kterýž odpověděl Mojžíšovi , řka : Dobře mluví dcery Salfad . Dejž jim bez odporu právo dědictví mezi bratřími otce jejich , a přenes dědictví otce jejich na ně . K synům pak Izraelským toto mluviti budeš : Když by kdo umřel , nemaje syna , tedy přenesete dědictví jeho na dceru jeho . Pakli by ani dcery neměl , tedy dáte dědictví jeho bratřím jeho . Pakli by ani bratří neměl , tedy dáte dědictví jeho bratřím otce jeho . Pakli by ani strýců neměl , tedy dáte dědictví jeho příteli jeho , kterýž jest nejbližší jemu v rodu jeho , aby dědičně obdržel je . A bude to synům Izraelským za ustanovení soudné , jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi . Řekl také Hospodin Mojžíšovi : Vstup na horu tuto Abarim , a spatř zemi , kterouž jsem dal synům Izraelským . A když spatříš ji , připojen budeš k lidu svému i ty , jako připojen jest Aron bratr tvůj , Poněvadž jste odporovali řeči mé na poušti Tsin , při odporování všeho množství , kdež jste mne měli posvětiti při vodách před očima jejich . To jsou ty vody sváru v Kádes , na poušti Tsin . I řekl Mojžíš Hospodinu , řka : Opatříš Hospodin Bůh duchů , Bůh všelikého těla , shromáždění toto mužem hodným , Kterýž by vycházel před nimi , a kterýž by vcházel před nimi , kterýž by vyvodil a zase uvodil je , aby nebylo shromáždění Hospodinovo jako ovce , kteréž nemají pastýře . I řekl Hospodin Mojžíšovi : Vezmi k sobě Jozue , syna Nun , muže , v kterémž jest duch můj , a vlož ruku svou na něj . A postavě jej před Eleazarem knězem a přede vším shromážděním , dáš jemu naučení před očima jejich , A udělíš jemu slávy své , aby ho poslouchalo všecko množství synů Izraelských . Kterýž před Eleazarem knězem postavě se , ptáti se ho bude na soud urim před Hospodinem . K rozkazu jeho vyjdou , a k rozkazu jeho vejdou , on i všickni synové Izraelští s ním , a všecko shromáždění . I učinil Mojžíš tak , jakž mu byl rozkázal Hospodin , a pojav Jozue , postavil jej před Eleazarem knězem a přede vším shromážděním . A vloživ ruce své na něj , dal jemu naučení , jakž mluvil Hospodin skrze Mojžíše . Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi , řka : Přikaž synům Izraelským a rci jim : Obětí mých , chleba mého , v obětech mých ohnivých u vůni spokojující mne , nezanedbávejte mi přinášeti v čas k tomu vyměřený . Díš tedy jim : Tato jest obět ohnivá , kterouž obětovati budete Hospodinu : Beránky roční bez poškvrny dva , každého dne v obět zápalnou ustavičně . Beránka jednoho obětovati budeš ráno , a beránka druhého obětovati budeš k večerou . Desátý také díl míry efi mouky bělné , v obět suchou , zadělané olejem nejčistším , čtvrtou částkou míry hin . Ta jest obět zápalná ustavičná , kteráž obětována jest na hoře Sinai u vůni příjemnou , v obět ohnivou Hospodinu . A obět mokrá její , čtvrtý díl míry hin na každého beránka ; v svatyni obětuj obět mokrou silného nápoje Hospodinu . Beránka pak druhého obětovati budeš k večerou , tak jako obět suchou jitřní , a jako obět mokrou její obětovati budeš v obět ohnivou , u vůni spokojující Hospodina . Dne také sobotního dva beránky roční bez poškvrny , a dvě desetiny mouky bělné , olejem zadělané v obět suchou s obětí její mokrou . Ta bude obět zápalná sobotní každého dne sobotního , mimo zápalnou obět ustavičnou a mokrou obět její . Také na nov měsíců vašich obětovati budete obět zápalnou Hospodinu , volky mladé dva , skopce jednoho , beránků ročních bez poškvrny sedm ; A tři desetiny mouky bělné , olejem zadělané v obět suchou při každém volku , a dvě desetiny mouky bělné , olejem zadělané v obět suchou při každém skopci ; A jednu desetinu mouky bělné olejem zadělané v obět suchou při každém beránku , k oběti zápalné u vůni příjemnou , v obět ohnivou Hospodinu . Tyto pak oběti mokré jejich z vína : Půl míry hin bude při každém volku , a třetí částka hin při skopci , a čtvrtá částka hin při každém beránku . Ta jest obět zápalná k nov měsíci , každého měsíce přes celý rok . Kozla také jednoho v obět za hřích , mimo obět ustavičnou , obětovati budete Hospodinu s mokrou obětí jeho . Měsíce pak prvního , čtrnáctý den téhož měsíce velikanoc bude Hospodinu , A v patnáctý den téhož měsíce slavnost ; za sedm dní chleby nekvašené jísti budete . Prvního dne shromáždění svaté bude , žádného díla robotného nebudete dělati v něm . Obětovati pak budete obět ohnivou v zápal Hospodinu , volky mladé dva , skopce jednoho , a sedm beránků ročních ; bez poškvrny budou . A suchou obět při nich , totiž mouku bělnou , olejem zadělanou , tři desetiny při každém volku , a dvě desetiny při každém skopci obětovati budete . A jednu desetinu obětovati budeš při každém beránku z těch sedmi beránků , A kozla v obět za hřích jednoho k očištění vás . Mimo obět zápalnou jitřní , kteráž jest obět ustavičná , obětovati budete to . Tak obětovati budete každého dne za těch sedm dní pokrm oběti ohnivé , u vůni spokojující Hospodina , mimo zápalnou obět ustavičnou , a obět mokrou její . Sedmého pak dne shromáždění svaté míti budete , žádného díla robotného nebudete dělati . V den také prvotin , když obětovati budete novou obět suchou Hospodinu , vyplníc téhodny vaše , shromáždění svaté míti budete ; žádného díla robotného nebudete dělati . A obětovati budete obět zápalnou , u vůni spokojující Hospodina , volky mladé dva , skopce jednoho , beránků ročních sedm , A obět suchou jejich , mouky bělné olejem zadělané tři desetiny při každém volku , dvě desetiny při každém skopci , Jednu desetinu při každém beránku z těch sedmi beránků , Kozla jednoho k očištění vašemu . To mimo obět zápalnou ustavičnou , a obět suchou její obětovati budete ; bez poškvrny ať jsou s obětmi svými mokrými . Měsíce pak sedmého v první den jeho shromáždění svaté míti budete , žádného díla robotného nebudete dělati ; to jest den troubení vašeho . A obětovati budete zápal u vůni příjemnou Hospodinu , volka mladého jednoho , skopce jednoho , beránků ročních bez poškvrny sedm ; A obět suchou při nich z mouky bělné olejem zadělané , tři desetiny na každého volka , a dvě desetiny na každého skopce ; A desetina jedna na každého beránka z sedmi beránků ; A kozla jednoho v obět za hřích k očištění vás . Mimo zápalnou obět novoměsíčnou s obětí její suchou , a mimo obět zápalnou ustavičnou s obětí její suchou , a s obětmi jejich mokrými vedlé pořádku jejich , u vůni příjemnou , v obět ohnivou Hospodinu . V desátý pak den téhož měsíce sedmého shromáždění svaté míti budete , a ponižovati budete životů svých ; žádného díla nebudete dělati . A obětovati budete obět zápalnou Hospodinu u vůni příjemnou , volka mladého jednoho , skopce jednoho , beránků ročních sedm , a ti ať jsou bez poškvrny ; A obět suchou jejich z mouky bělné olejem zadělané , tři desetiny na každého volka , a dvě desetiny na každého skopce ; A desetina jedna na každého beránka z těch sedmi beránků ; Kozla jednoho v obět za hřích , mimo obět za hřích k očištění , a mimo zápal ustavičný s obětí suchou jeho , a s obětmi mokrými jejich . V patnáctý také den měsíce sedmého shromáždění svaté míti budete ; žádného díla robotného nebudete dělati , ale slaviti budete svátek Hospodinu za sedm dní . A obětovati budete zápal v obět ohnivou u vůni spokojující Hospodina , volků mladých třinácte , skopce dva , beránků ročních čtrnácte , a ti ať jsou bez poškvrny ; Též obět suchou jejich z mouky bělné olejem zadělané , tři desetiny na každého volka z třinácti volků , dvě desetiny na každého skopce z těch dvou skopců , A jednu desetinu na každého beránka z těch čtrnácti beránků ; A kozla jednoho v obět za hřích , mimo zápal ustavičný s obětí jeho suchou i mokrou . Potom dne druhého volků mladých dvanácte , skopce dva , beránků ročních bez poškvrny čtrnácte , S obětí suchou při nich , a s obětmi mokrými jejich při každém volku , skopci i beránku vedlé počtu jejich , jakž jest obyčej ; A kozla jednoho v obět za hřích , mimo zápal ustavičný s obětí suchou jeho a s obětmi mokrými jeho . Dne pak třetího volků jedenácte , skopce dva , a beránků ročních bez poškvrny čtrnácte , S obětí suchou a s obětmi mokrými jejich při každém volku , skopci i beránku , vedlé počtu jejich , jakž jest obyčej ; A kozla v obět za hřích jednoho , mimo obět zápalnou ustavičnou s obětí její suchou i mokrou . Dne pak čtvrtého volků deset , skopce dva , beránků ročních bez poškvrny čtrnácte , S obětí suchou i s obětmi mokrými jejich při každém volku , skopci a beránku , vedlé počtu jejich , jakž jest obyčej ; A kozla jednoho v obět za hřích , mimo obět zápalnou ustavičnou s obětí její suchou i mokrou . Dne také pátého volků devět , skopce dva , beránků ročních bez poškvrny čtrnácte , S obětí suchou i s obětmi mokrými jejich při každém volku , skopci i beránku , vedlé počtu jejich , jakž jest obyčej ; A kozla jednoho v obět za hřích , mimo obět zápalnou ustavičnou s obětí její suchou i mokrou . A dne šestého volků osm , skopce dva , beránků ročních bez poškvrny čtrnácte , S obětí suchou a s obětmi mokrými jejich při každém volku , skopci i beránku , vedlé počtu jejich , jakž jest obyčej ; A kozla jednoho v obět za hřích , mimo obět zápalnou ustavičnou s obětí její suchou i s obětmi mokrými . Tolikéž dne sedmého volků sedm , skopce dva , beránků ročních bez poškvrny čtrnácte , S obětí suchou i s obětmi mokrými jejich na volky , skopce i beránky , vedlé počtu jejich , jakž jest obyčej ; A kozla jednoho v obět za hřích , mimo obět zápalnou ustavičnou s obětí její suchou i mokrou . Dne pak osmého slavnost míti budete ; žádného díla robotného nebudete dělati . A obětovati budete obět zápalnou , v obět ohnivou vůně spokojující Hospodina , volka jednoho , skopce jednoho , a beránků ročních sedm bez poškvrny , S obětí suchou i s obětmi mokrými jejich při volku , skopci i beráncích , vedlé počtu jejich , jakž jest obyčej ; A kozla jednoho v obět za hřích , mimo obět zápalnou ustavičnou s obětí její suchou i mokrou . Ty věci vykonávati budete Hospodinu při slavnostech vašich , kromě toho , což byste z slibu aneb z dobré vůle své obětovali , buď zápalné , aneb suché , aneb mokré , aneb pokojné oběti vaše . I oznámil Mojžíš synům Izraelským všecky ty věci , kteréž přikázal jemu Hospodin . Mluvil také Mojžíš knížatům pokolení synů Izraelských , řka : Totoť jest , což přikázal Hospodin : Jestliže by muž slib aneb přísahu učinil Hospodinu , závazkem zavazuje duši svou , nezruší slova svého ; podlé všeho , což vyšlo z úst jeho , učiní . Když by pak osoba ženského pohlaví učinila slib Hospodinu , a závazkem zavázala se v domě otce svého v mladosti své , A slyše otec její slib a závazek její , jímž zavázala duši svou , mlčel by k tomu : tedy stálí budou všickni slibové její , i každý závazek , jímž zavázala se , stálý bude . Jestliže by pak to zrušil otec její toho dne , když slyšel všecky ty sliby a závazky její , jimiž zavázala duši svou , nebudouť stálí ; a Hospodin odpustí jí , nebo otec její to zrušil . Pakli by vdaná byla za muže , a měla by slib na sobě , aneb pronesla by ústy svými něco , čímž by se zavázala , A slyše muž její , nic by jí neřekl toho dne , kteréhož slyšel : stálí budou slibové její , i závazkové , jimiž zavázala duši svou , stálí budou . Jestliže by pak muž její toho dne , jakž uslyšel , odepřel tomu , a zrušil slib , kterýž na sobě měla , aneb něco rty svými pronesla , čímž by se zavázala , také odpustí jí Hospodin . Všeliký pak slib vdovy aneb ženy zahnané , jímž by se zavázala , stálý bude . Ale jestliže v domě muže svého slíbila , a závazkem zavázala se s přísahou , A slyše to muž její , mlčel k tomu a neodepřel : tedy stálí budou všickni slibové její , a všickni závazkové , jimiž se zavázala , stálí budou . Pakli docela odepřel muž její toho dne , jakž uslyšel , všeliký slib , kterýž vyšel z úst jejích , a závazek , jímž zavázala se , nebude stálý ; muž její zrušil to , a Hospodin jí odpustí . Všelikého slibu a každého závazku s přísahou učiněného o trápení života jejího , muž její potvrdí jeho , a muž její zruší jej . Pakli by muž její den po dni mlčel , tedy potvrdí všech slibů jejích , a všech závazků jejích , kteréž na sobě má ; potvrdilť jest jich , nebo neodepřel jí v den ten , když to uslyšel . Jestliže by pak slyše , potom teprv zrušiti to chtěl , tedy on ponese nepravost její . Ta jsou ustanovení , kteráž přikázal Hospodin Mojžíšovi , mezi mužem a ženou jeho , mezi otcem a dcerou jeho v mladosti její , dokudž jest v domě otce svého . Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi , řka : Pomsti prvé synů Izraelských nad Madianskými , a potom připojen budeš k lidu svému . Mluvil tedy Mojžíš k lidu , řka : Vypravte některé z sebe k boji , aby šli proti Madianským a vykonali pomstu Hospodinovu nad nimi . Po tisíci z pokolení , ze všech pokolení Izraelských vyšlete k boji . I vydáno jest z mnohých tisíců Izraelských po tisíci z každého pokolení , totiž dvanácte tisíců způsobných k boji . I poslal je Mojžíš po tisíci z každého pokolení k boji , a Fínesa syna Eleazara kněze s nimi ; a nádoby svaté i trouby k troubení byly v ruce jeho . Tedy bojovali proti Madianským , jakož byl přikázal Hospodin Mojžíšovi , a zbili všecky pohlaví mužského . Pobili také krále Madianské mezi jinými , kteréž porazili , totiž Evi , Rekem , Sur , Hur a Rebe , pět králů Madianských ; Baláma také , syna Beorova , zabili mečem . A zajali synové Izraelští ženy Madianské i děti jejich ; všecka hovada jejich , i všechny dobytky jejich , a všecka zboží jejich pobrali . Všecka také města jejich , v kterýchž svá obydlí měli , i všecky hrady jejich vypálili ohněm . A všecku loupež i všecky kořisti pobravše , lidi i hovada , Vedli je k Mojžíšovi a k Eleazarovi knězi , a ke všemu množství synů Izraelských , i zajaté i kořisti , i loupeže , k vojsku na roviny Moábské , kteréž jsou při Jordánu naproti Jerichu . I vyšli Mojžíš a Eleazar kněz a všecka knížata shromáždění proti nim ven za stany . Tedy rozhněval se Mojžíš na vůdce vojska , hejtmany nad tisíci a setníky , kteříž se navraceli z boje , A řekl jim Mojžíš : A což jste zachovali všecky ženy ? Ej , onyť jsou hle synům Izraelským , podlé rady Balámovy , daly příčinu k přestoupení proti Hospodinu , při modlářství Fegor , pročež ona rána přišla byla na lid Hospodinův . Protož nyní zmordujte všecky děti pohlaví mužského , a všecky ženy , kteréž poznaly muže . Všecky pak panny , kteréž nepoznaly muže , zachovejte sobě živé . Vy pak zůstaňte vně za stany za sedm dní ; všickni , kteřížkoli jste někoho zabili , aneb kteříž jste se zabitého dotkli , očištovati se budete dne třetího a dne sedmého , sebe i zajaté své . Všeliké také roucho a všecky věci kožené , i všelijaké dílo z í kozích , i všelikou nádobu dřevěnou očistíte . I řekl Eleazar kněz vojákům , kteříž byli šli k boji : Toto jest ustanovení zákona , kteréž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi . Zlato však , stříbro , měď , železo , cín a olovo , A cožkoli trpí oheň , ohněm přepálíte , a přečištěno bude , však tak , když vodou očišťování obmyto bude ; což pak nemůže ohně strpěti , to skrze vodu protáhnete . Zpéřete také roucha svá v den sedmý , a čistí budete ; a potom vejdete do stanů . Mluvil i to Hospodin k Mojžíšovi , řka : Sečti summu kořistí zajatých , tak z lidí jako z hovad , ty a Eleazar kněz , a přední z čeledi otců v lidu ; A rozdělíš ty kořisti na dva díly , jeden mezi vojáky , kteříž byli vytáhli na vojnu , a druhý mezi všecko shromáždění . A vezmeš díl na Hospodina od mužů bojovných , kteříž byli vyšli na vojnu , jednu duši z pěti set , buďto z lidí neb z hovad , neb z oslů , neb z ovcí . Z jejich polovice to vezmete , a dáte Eleazarovi knězi obět vzhůru pozdvižení Hospodinu . Z polovice pak té , kteráž jest synů Izraelských , vezmeš jedno z padesáti , buďto z lidí neb z volů , neb z oslů , neb z ovcí , a tak ze všelijakých hovad , a dáš to Levítům , držícím stráž příbytku Hospodinova . I učinil Mojžíš a Eleazar kněz tak , jakž byl rozkázal Hospodin Mojžíšovi . A bylo té kořisti z pozůstalé ještě loupeže , kteréž nabral lid válečný , ovec šestkrát sto tisíc , sedmdesáte a pět tisíců ; A volů sedmdesáte a dva tisíce ; Oslů šedesáte a jeden tisíců ; A panen , kteréž mužů nepoznaly , všech dva a třidceti tisíců . Dostala se pak polovice jedna na díl těm , kteříž byli vytáhli na vojnu , dobytka drobného v počtu třikrát sto tisíc , třidceti a sedm tisíců a pět set , A na díl vzatý Hospodinu dobytka drobného šest set , sedmdesáte pět . A z volů šest a třidceti tisíců , z nichž přišlo na díl Hospodinu sedmdesáte a dva . Oslů také třidceti tisíc a pět set , z nichž přišlo na díl Hospodinu šedesáte a jeden . A lidí šestnácte tisíců , z nichž přišlo na díl Hospodinu třidceti a dvě duše . Dal tedy Mojžíš díl oddělený Hospodinu Eleazarovi knězi , jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi . Z druhé pak polovice synů Izraelských , kterouž vzal Mojžíš od těch mužů , jenž bojovali , ( A bylo té polovice k shromáždění přináležející z ovec třikrát sto tisíc , třidceti a sedm tisíců a pět set ; Volů třidceti šest tisíců ; Oslů třidceti tisíců a pět set ; A lidí šestnácte tisíců ; ) Z té tedy polovice synů Izraelských vzal Mojžíš po jednom zajatém z padesáti , tak z lidí jako z hovad , a dal to Levítům , držícím stráž příbytku Hospodinova , jakž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi . Tedy přistoupili k Mojžíšovi vývodové vojska , hejtmané nad tisíci a setníci , A řekli jemu : My služebníci tvoji sečtli jsme počet bojovníků , kteréž jsme měli pod spravou naší , a neubyl ani jeden z nás . A protož obětujeme obět Hospodinu , každý z toho , čehož jest dostal , nádobí zlaté , zápony , náramky , prsteny , náušnice a řetízky , aby očištěny byly duše naše před Hospodinem . Vzal tedy Mojžíš a Eleazar kněz od nich to zlato všelikého díla řemeslného . Bylo pak všeho zlata odděleného , kteréž obětováno Hospodinu , šestnácte tisíců , sedm set a padesáte lotů , od hejtmanů nad tisíci a od setníků . ( Muži zajisté bojovní , což loupeží vzali , to sobě měli . ) A vzavše Mojžíš a Eleazar kněz od hejtmanů nad tisíci a setníků to zlato , vnesli je do stánku úmluvy , na památku synů Izraelských před Hospodinem . Měli pak synové Ruben a synové Gád dobytka velmi mnoho , a uzřeli zemi Jazer a zemi Galád , ano místo to místo příhodné pro dobytek . Protož přistoupivše synové Gád a synové Ruben , mluvili k Mojžíšovi a k Eleazarovi knězi a knížatům shromáždění , řkouce : Atarot a Dibon , a Jazer a Nemra , Ezebon a Eleale , a Saban a Nébo a Beon , Země , kterouž zbil Hospodin před shromážděním Izraelským , jest země příhodná ku pastvě dobytku , a my služebníci tvoji máme drahně dobytka . ( Protož řekli : ) Jestliže jsme nalezli milost před očima tvýma , nechť jest dána krajina ta služebníkům tvým k vládařství , ať nechodíme za Jordán . I odpověděl Mojžíš synům Gád a synům Ruben : Což bratří vaši půjdou sami k boji , a vy zde zůstanete ? I proč roztrhujete mysli synů Izraelských , aby nesměli jíti do země , kterouž jim dal Hospodin ? Takť jsou učinili otcové vaši , když jsem je poslal z Kádesbarne , aby prohlédli zemi tu . Kteřížto , když přišli až k údolí Eškol a shlédli zemi , potom vrátivše se , odvrátili mysl synů Izraelských , aby nešli do země , kterouž dal jim Hospodin . Čímž popuzen jsa k hněvu Hospodin v den ten , přisáhl , řka : Zajisté že lidé ti , kteříž vyšli z Egypta , od dvadcítiletých a výše , neuzří země té , kterouž jsem s přísahou zaslíbil Abrahamovi , Izákovi a Jákobovi , nebo ne cele následovali mne , Kromě Kálefa , syna Jefonova Cenezejského , a Jozue , syna Nun , nebo cele následovali Hospodina . I popudila se prchlivost Hospodinova na Izraele , a učinil , aby byli tuláci na poušti za čtyřidceti let , dokudž nezahynul všecken ten věk , kterýž činil zlé před očima Hospodinovýma . A hle , vy nastoupili jste na místo otců svých , plémě lidí hříšných , abyste vždy přidávali k hněvu prchlivosti Hospodinovy na Izraele . Jestliže se odvrátíte od následování jeho , i onť také opustí jej na poušti této , a tak budete příčina zahynutí všeho lidu tohoto . Přistoupivše pak znovu , řekli jemu : Stáje dobytkům a stádům svým zde vzděláme , a města dítkám svým , Sami pak v odění pohotově budeme , statečně sobě počínajíce před syny Izraelskými , dokavadž jich neuvedeme na místo jejich ; mezi tím zůstanou dítky naše v městech hrazených , pro bezpečnost před obyvateli země . Nenavrátíme se do domů svých , až prvé vládnouti budou synové Izraelští jeden každý dědictvím svým ; Aniž vezmeme jakého dědictví s nimi za Jordánem neb dále , když dosáhneme dědictví svého z této strany Jordánu , k východu slunce . I odpověděl jim Mojžíš : Jestliže učiníte tak , jakž jste mluvili , a jestliže půjdete v odění před Hospodinem k boji , A šli byste za Jordán vy všickni v odění před Hospodinem , dokavadž by nevyhnal nepřátel svých od tváři své , A nebyla podmaněna všecka země před Hospodinem : potom navrátíte se , a budete bez viny před Hospodinem i před Izraelem ; tak přijde země tato vám v dědictví před Hospodinem . Pakli neučiníte toho , hle , zhřešíte proti Hospodinu , a vězte , že pomsta vaše přijde na vás . Stavějte sobě tedy města pro dítky , a stáje pro dobytky své , a což vyšlo z úst vašich , učiňte . I odpovědělo pokolení synů Gád a synů Ruben Mojžíšovi , řka : Služebníci tvoji učiní , jakž pán náš rozkazuje . Dítky naše a ženy naše , dobytek náš a všecka hovada naše , tu zůstanou v městech Galád , Služebníci pak tvoji přejdou jeden každý v odění způsobný před Hospodinem k boji , jakož mluví pán můj . I poručil o nich Mojžíš Eleazarovi knězi a Jozue , synu Nun , a předním v čeledech pokolení synů Izraelských , A řekl jim : Jestliže přejdou synové Gád a synové Ruben s vámi za Jordán všickni hotovi k boji před Hospodinem , a byla by již podmaněna země před vámi , dáte jim zemi Galád k vládařství . Pakli by nešli v odění s vámi , tedy dědictví míti budou u prostřed vás v zemi Kanán . I odpověděli synové Gád a synové Ruben , řkouce : Jakž mluvil Hospodin služebníkům tvým , tak učiníme : My půjdeme v odění před Hospodinem do země Kanán , a zůstane nám v dědictví vládařství naše z této strany Jordánu . Tedy dal jim Mojžíš , synům totiž Gád a synům Ruben a polovici pokolení Manasses , syna Jozefova , království Seona , krále Amorejského , a království Oga , krále Bázanského , zemi s městy jejími při pomezích , i města země té všudy vůkol . A vzdělali synové Gád , Dibon , Atarot a Aroer , A Atrot , Sofan , Jazer a Jegbaa , A Betnemra a Betaran , města hrazená , a stáje pro dobytky . Synové pak Ruben vystavěli Ezebon , Eleale a Kariataim , A Nébo a Balmeon , změnivše jim jména ; také Sabma , a dali jiná jména městům , kteráž vzdělali . Táhli pak synové Machir , syna Manassesova , do Galád , a vzavše tu krajinku , vyhnali Amorejského , kterýž tam bydlil . I dal Mojžíš zemi Galád Machirovi , synu Manassesovu , a bydlil v ní . Jair také syn Manassesův táhl a vzal vsi jejich , a nazval je vsi Jairovy . Nobe také táhl , a vzal Kanat a městečka jeho , a nazval je Nobe od jména svého . Tato jsou tažení synů Izraelských , kteříž vyšli z země Egyptské po houfích svých , pod spravou Mojžíše a Arona . Sepsal pak Mojžíš vycházení jejich podlé toho , jakž táhli k rozkazu Hospodinovu . Tato jsou tedy vycházení jejich podlé toho , jakž táhli . Nejprv z Ramesses jdouce prvního měsíce , v patnáctý den téhož prvního měsíce , nazejtří po slavnosti Fáze vyšli synové Izraelští v ruce silné před očima všech Egyptských , Kdyžto Egyptští pochovávali všecky prvorozené , kteréž zbil Hospodin mezi nimi , a při bozích jejich vykonal Hospodin soudy své . Hnuvše se tedy synové Izraelští z Ramesses , položili se v Sochot . Potom hnuvše se z Sochot , položili se v Etam , jenž jest při kraji pouště . A hnuvše se z Etam , navrátili se zase k Fiarot , jenž jest před Belsefon , a položili se před Magdalem . A hnuvše se z Fiarot , šli prostředkem moře na poušť , a ušedše tří dnů cesty po poušti Etam , položili se v Marah . Jdouce pak z Marah , přišli do Elim , kdežto bylo dvanácte studnic vod , a sedmdesáte palm . I položili se tu . A hnuvše se z Elim , položili se u moře Rudého . Potom hnuvše se od moře Rudého , položili se na poušti Sin . A když se hnuli z pouště Sin , položili se v Dafka . A hnuvše se z Dafka , položili se v Halus . Hnuvše se pak z Halus , rozbili stany v Rafidim , kdežto lid neměl vody ku pití . A hnuvše se z Rafidim , položili se na poušti Sinai . Hnuvše se pak z pouště Sinai , položili se v Kibrot Hattáve . A když se hnuli z Kibrot Hattáve , položili se v Hazerot . Hnuvše se pak z Hazerot , položili se v Retma . A z Retma hnuvše se , položili se v Remmon Fáres . Potom hnuvše se z Remmon Fáres , položili se v Lebna . A hnuvše se z Lebna , položili se v Ressa . A hnuvše se z Ressa , položili se v Cehelot . Z Cehelot pak hnuvše se , položili se na hoře Sefer . A když se hnuli s hory Sefer , položili se v Arad . A hnuvše se z Arad , položili se v Machelot . Potom hnuvše se z Machelot , položili se v Tahat . A hnuvše se z Tahat , položili se v Tár . A když se hnuli z Tár , položili se v Metka . A hnuvše se z Metka , položili se v Esmona . Z Esmona pak hnuvše se , položili se v Moserot . A když se hnuli z Moserot , položili se v Benejakan . A hnuvše se z Benejakan , položili se v Chor Gidgad . A hnuvše se z Chor Gidgad , položili se v Jotbata . Když se pak hnuli z Jotbata , položili se v Habrona . A z Habrona hnuvše se , položili se v Aziongaber . A odtud hnuvše se , položili se na poušti Tsin , jenž jest Kádes . A hnuvše se z Kádes , položili se na hoře řečené Hor , při končinách země Edomské . Tu vstoupil Aron kněz na horu , jenž slove Hor , k rozkazu Hospodinovu , a umřel tam , léta čtyřidcátého po vyjití synů Izraelských z země Egyptské , v první den měsíce pátého . A byl Aron ve stu ve dvadcíti a třech letech , když umřel na hoře Hor . Uslyšel také Kananejský král v Arad , kterýž bydlil na poledne v zemi Kananejské , že by táhli synové Izraelští . Tedy hnuvše se s hory Hor , položili se v Salmona . A hnuvše se z Salmona , položili se v Funon . Z Funon pak hnuvše se , položili se v Obot . A když se hnuli z Obot , rozbili stany při pahrbcích hor Abarim , na pomezí Moábském . Potom hnuvše se od těch pahrbků , položili se v Dibongad . Z Dibongad hnuvše se , položili se v Helmondeblataim . A když se hnuli z Helmondeblataim , položili se na horách Abarim proti Nébo . Odšedše pak z hor Abarim , položili se na rovinách Moábských , při Jordánu proti Jerichu . A rozbili stany při Jordánu , od Betsimot až do Abelsetim , na rovinách Moábských . Mluvil pak Hospodin k Mojžíšovi na rovinách Moábských , při Jordánu naproti Jerichu , řka : Mluv k synům Izraelským a rci jim : Když přejdete Jordán , a vejdete do země Kananejské , Vyžeňte všecky obyvatele země té od tváři vaší , a zkazte všecky rytiny jejich ; i všecky obrazy slité jejich zkazte , všecky také výsosti jejich zbořte . A když vyženete obyvatele země , bydliti budete v ní ; nebo vám jsem dal tu zemi , abyste jí dědičně vládli . Kteroužto rozdělíte sobě k dědictví losem , vedlé čeledí svých . Kterých jest více , těm větší dědictví dáte , kterých pak jest méně , těm menší dědictví dáte . Na kterém místě komu los padne , to jemu bude ; podlé pokolení otců svých dědictví dosáhnete . Pakli nevyženete obyvatelů země od tváři své , tedy ti , kterýchž zanecháte , budou vám jako trní v očích vašich , a jako ostnové po bocích vašich , a budou vás ssužovati na zemi , na kteréž vy bydliti budete . A na to přijde , abych to , což jsem jim umínil učiniti , vám učinil . Mluvil také Hospodin k Mojžíšovi , řka : Přikaž synům Izraelským a rci jim : Když vejdete do země Kanán , ( tať jest země , kteráž se dostane vám v dědictví , země Kananejská s pomezími svými ) , Strana polední vaše bude poušť Tsin vedlé pomezí Edomských ; a bude vaše pomezí polední od břehu moře slaného k východu . A zatočí se to pomezí polední k Maleakrabim , a půjde až k Tsin , a potáhne se od poledne přes Kádesbarne ; a odtud vyjde ke vsi Addar , a vztáhne se až k Asmon . Od Asmon zatočí se pomezí to vůkol až ku potoku Egyptskému , a tu se skonávati bude k západu . Pomezí pak západní budete míti moře veliké ; to bude vaše pomezí západní . A pomezí půlnoční toto míti budete : Od moře velikého vyměříte sobě k hoře řečené Hor . Od hory Hor vyměříte sobě , až kde se vchází do Emat , a skonávati se bude pomezí to u Sedad . A odtud půjde pomezí to k Zefronu , a konec jeho u vsi Enan ; to bude pomezí vaše k straně půlnoční . Vyměříte sobě také pomezí k východu od vsi Enan až do Sefama . A od Sefama schýlí se to pomezí až k Reblata , od východu maje Ain ; a schýlí se pomezí to , a přijde k straně moře Ceneret k východu . A vztáhne se to pomezí k Jordánu , a bude konec jeho u slaného moře . Ta země vaše bude po svých pomezích vůkol . Tedy oznámil to Mojžíš synům Izraelským , řka : Ta jest země , kterouž dědičně obdržíte losem , jakož přikázal Hospodin , abych ji dal devateru pokolení a polovici pokolení Manassesova . Nebo vzalo pokolení synů Ruben po domích otců svých , a pokolení synů Gád po domích otců svých , a polovice pokolení Manassesova vzali dědictví své . Půl třetího pokolení vzali dědictví své před Jordánem proti Jerichu , k straně na východ slunce . Mluvil opět Hospodin k Mojžíšovi , řka : Tato jsou jména mužů , kteříž v dědictví rozdělí vám zemi : Eleazar kněz , a Jozue , syn Nun . Kníže také jedno z každého pokolení vezmete k rozdělování dědictví země . A tato jsou jména mužů : Z pokolení Juda Kálef , syn Jefonův ; Z pokolení synů Simeon Samuel , syn Amiudův ; Z pokolení Beniaminova Helidad , syn Chaselonův ; Z pokolení synů Dan kníže Bukci , syn Jogli ; Z synů Jozefových z pokolení synů Manasses kníže Haniel , syn Efodův ; Z pokolení synů Efraim kníže Kamuel , syn Seftanův ; A z pokolení synů Zabulon kníže Elizafan , syn Farnachův ; Z pokolení synů Izachar kníže Faltiel , syn Ozanův ; A z pokolení synů Asser kníže Ahiud , syn Salonův ; A z pokolení synů Neftalím kníže Fedael , syn Amiudův . Ti jsou , jimž přikázal Hospodin , aby rozdělili země k dědictví synům Izraelským v zemi Kananejské . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi na rovinách Moábských , při Jordánu proti Jerichu , řka : Přikaž synům Izraelským , ať dadí Levítům z dědictví , kterýmž vládnouti budou , města k bydlení , i podměstí měst vůkol nich , Aby měli města k bydlení , podměstí pak jejich pro dobytky jejich , i pro statky jejich , a pro všecka hovada jejich . Podměstí pak měst , kteráž dáte Levítům , vzdálí budou ode zdi městské na tisíc loktů zevnitř vůkol . Protož vyměříte vně za každým městem na východ slunce dva tisíce loktů , na poledne též dva tisíce loktů , také na západ dva tisíce loktů , i na půlnoci dva tisíce loktů , tak aby bylo město v prostředku . Ta bude míra podměstí měst jejich . Z těch pak měst , kteráž dáte Levítům , oddělíte šest měst k útočišti , aby tam utekl , kdož by někoho zabil ; a k těm přidáte jim ještě čtyřidceti dvě města . I bude všech měst , kteráž dáte Levítům , čtyřidceti osm měst i s podměstími jejich . Těch pak měst , kteráž dáte z vládařství synů Izraelských , od těch , kteříž více mají , více vezmete , a od těch , kteříž méně mají , méně vezmete ; jedno každé pokolení vedlé velikosti dědictví , jímž vládnouti budou , dá z měst svých Levítům . I mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Mluv k synům Izraelským a rci jim : Když přejdete Jordán , a vejdete do země Kananejské , Vybéřete sobě města , a ta města budete míti k utíkání , aby tam utekl ten , kterýž by někoho zabil z nedopatření . A budou vám ta města k útočišti před přítelem , aby neumřel ten , kdož zabil , dokudž by se nepostavil před shromážděním k soudu . Z těch tedy měst , kteráž dáte , šest měst k útočišti míti budete . Tři města dáte před Jordánem , též tři města dáte v zemi Kananejské ; i budou města útočiště . Synům Izraelským i příchozímu , i podruhu mezi nimi bude těch šest měst k útočišti , aby tam utekl , kdož by koli ranil někoho z nedopatření . Jestliže by pak železem ranil někoho , tak až by umřel , vražedlník jest ; smrtí umře vražedlník takový . Pakli by hodě kamenem , jímž by mohl zabiti , udeřil někoho , tak že by umřel , vražedlník jest ; smrtí umře vražedlník takový . Pakli by hodě dřevem , kterýmž by mohl zabiti , udeřil někoho , tak že by umřel , vražedlník jest ; smrtí umře vražedlník takový . Přítel zabitého zabije vražedlníka toho ; kdyžkoli ho dostane , on sám zabije ho . Aneb jestliže by z nenávisti strčil někým , aneb shodil by něco na něho z úkladu , tak že by od toho umřel ; Aneb jestliže by z nepřátelství rukou udeřil někoho , tak že by umřel : smrtí umře bitec ten , vražedlník jest ; přítel zabitého zabije vražedlníka toho , jakž ho nejprv dostane . Jestliže by pak náhodou a ne z nepřátelství strčil někým , aneb shodil by na něho nějakou věc bez úkladu ; Aneb jaký koli kámen , od něhož by umříti mohl , shodil by na něj z nedopatření , tak že by umřel , nebyv s ním v nepřátelství , ani nehledaje zlého jeho : Tedy souditi bude shromáždění mezi bitcem a mezi přítelem zabitého vedlé soudů těchto . A vysvobodí shromáždění vražedlníka toho z rukou přítele zabitého , a káže se jemu navrátiti shromáždění k městu útočiště jeho , do něhož utekl ; i bude bydliti v něm , dokudž neumře kněz nejvyšší , kterýž pomazán jest olejem svatým . Jestliže by pak ten , kterýž zabil člověka , vyšel z mezí města útočiště svého , do něhož utekl , A přítel zabitého našel by jej vně , an přešel meze města útočiště svého , a zabil by přítel zabitého vražedlníka toho , nebude vinen krví . Nebo v městě útočiště svého bydliti má , dokudž by neumřel kněz nejvyšší . Když by pak umřel kněz nejvyšší , navrátí se vražedlník do země vládařství svého . A bude vám toto za ustanovení soudné v pronárodech vašich , ve všech příbytcích vašich . Kdož by koli měl na smrt vydati někoho , podlé vyznání svědků sáhne na vražedlníka ; ale jeden svědek nebude moci svědčiti proti někomu na smrt . Nevezmete pak výplaty za člověka vražedlníka , kterýž , jsa nešlechetný , jest smrti hoden , než smrtí ať umře . Aniž také vezmete výplaty od toho , kterýž utekl do města útočiště svého , aby se navrátil k bydlení do země své , prvé než by umřel kněz , Abyste nepoškvrnili země , v níž jste . Nebo krev taková poškvrnila by země , aniž také země očištěna býti může od krve , kteráž jest vylita na ní , jediné krví toho , kterýž vylil ji . Protož nepoškvrňujte země , v kteréž bydlíte , kdežto já přebývám ; nebo já Hospodin přebývám u prostřed synů Izraelských . Přistoupili pak starší z čeledi synů Galád , syna Machir , syna Manassesova , z čeledi synů Jozefových , a mluvili před Mojžíšem a před knížaty předními z synů Izraelských , A řekli : Tobě pánu mému přikázal Hospodin , abys losem dal zemi v dědictví synům Izraelským ; přikázáno jest také pánu mému od Hospodina , aby dal dědictví Salfada , bratra našeho , dcerám jeho . Kteréž jestliže někomu z pokolení synů Izraelských , kromě z pokolení svého , dány budou za manželky , odejde dědictví jejich od dědictví otců našich , a přidáno bude k dědictví pokolení toho , do kteréhož by se vdaly , a tak z losu dědictví našeho ubude . A když budou míti synové Izraelští léto milostivé , připojeno bude dědictví jejich k dědictví pokolení toho , do kteréhož by se vdaly , a tak od dědictví pokolení otců našich odtrženo bude dědictví jejich . Tedy přikázal Mojžíš synům Izraelským podlé řeči Hospodinovy , řka : Dobře pokolení synů Jozefových mluví . To jest , což přikázal Hospodin o dcerách Salfadových , řka : Za kohož se jim líbiti bude , nechť se vdadí , však v čeledi domu otce svého ať se vdávají , Aby nebylo přenášíno dědictví synů Izraelských z pokolení na pokolení ; nebo synové Izraelští jeden každý přídržeti se bude dědictví pokolení otců svých . A každá dcera z pokolení synů Izraelských , kteráž by měla dědictví , za někoho z čeledi pokolení otce svého vdá se , aby vládli synové Izraelští jeden každý dědictvím otců svých , Aby nebylo přenášíno vládařství z jednoho pokolení na druhé pokolení , ale jeden každý z pokolení synů Izraelských dědictví svého přídržeti se bude . Jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi , tak učinily dcery Salfadovy . Nebo Mahla , Tersa a Hegla , Melcha a Noa , dcery Salfad , vdaly se za syny strýců svých . Do čeledi synů Manasse , syna Jozefova , vdaly se , a zůstalo dědictví jejich při pokolení čeledi otce jejich . Tato jsou přikázaní a soudové , kteréž přikázal Hospodin skrze Mojžíše synům Izraelským , na rovinách Moábských , při Jordánu proti Jerichu . Tato jsou slova , kteráž mluvil Mojžíš ke všemu lidu Izraelskému před Jordánem na poušti , na rovinách proti moři Rudému , mezi Fáran a Tofel a Lában a Hazerot a Dizahab . Jedenácte dní cesty jest od Oréb přes hory Seir až do Kádesbarne . Stalo se pak čtyřidcátého léta , jedenáctého měsíce , v první den téhož měsíce , že mluvil Mojžíš synům Izraelským všecky věci , kteréž jemu byl přikázal Hospodin oznámiti jim , Kdyžto již byl zabil Seona , krále Amorejského , kterýž bydlil v Ezebon , a Oga , krále Bázan , kterýž bydlil v Astarot , zabil v Edrei . Před Jordánem , v zemi Moábské , počal Mojžíš vysvětlovati zákona tohoto , řka : Hospodin Bůh náš mluvil k nám na Orébě , řka : Dosti jste již na hoře této bydlili . Obraťte se , táhněte a jděte k hoře Amorejských , na všecko vůkolí její , buď na roviny , na hory , na údolí , na poledne , i na břehy mořské , k zemi Kananejské a k Libánu , až k řece veliké , k řece Eufrates . Ej , ukázal jsem vám tu zemi ; vejdětež do ní , a dědičně vládněte jí , kterouž s přísahou zaslíbil dáti Hospodin otcům vašim , Abrahamovi , Izákovi a Jákobovi , i semeni jejich po nich . A mluvil jsem k vám toho času , řka : Nemohuť sám nésti vás . Hospodin Bůh váš rozmnožil vás , a hle , rozmnoženi jste dnes jako hvězdy nebeské . ( Hospodin Bůh otců vašich rozmnožiž vás nad to , jakž jste nyní , tisíckrát více , a požehnej vám , jakož jest mluvil vám . ) Kterak bych nesl sám práci vaši , břímě vaše a nesnáze vaše ? Vydejte z sebe muže moudré a opatrné , a zkušené z pokolení svých , abych je vám představil . I odpověděli jste mi a řekli jste : Dobráť jest ta věc , kterouž jsi učiniti rozkázal . Vzav tedy přední z pokolení vašich , muže moudré a zkušené , ustanovil jsem je knížaty nad vámi , hejtmany nad tisíci , setníky , padesátníky , desátníky a správce v pokoleních vašich . Přikázal jsem také soudcům vašim toho času , řka : Vyslýchejte pře mezi bratřími svými , a suďte spravedlivě mezi mužem a bratrem jeho , i mezi příchozím jeho . Nebudete přijímati osoby v soudu ; jakž malého tak i velikého slyšeti budete , nebudete se báti žádného , nebo Boží soud jest . Jestliže byste pak měli jakou věc nesnadnou , vznesete na mne , a vyslyším ji . Přikázal jsem vám , pravím , toho času všecko , co byste činiti měli . Potom pak hnuvše se z Oréb , přešli jsme všecku poušť tuto velikou a hroznou , kterouž jste viděli , jdouce cestou k hoře Amorejských , jakož nám byl přikázal Hospodin Bůh náš , a přišli jsme až do Kádesbarne . I řekl jsem vám : Přišli jste až k hoře Amorejské , kterouž Hospodin Bůh náš dává nám . Ej , dal Hospodin Bůh tvůj tu zemi tobě ; vstupiž a vládni jí , jakož řekl Hospodin Bůh otců tvých tobě ; neboj se , aniž se strachuj . Vy pak všickni přistoupili jste ke mně a řekli jste : Pošleme muže před sebou , kteříž by nám shlédli zemi , a oznámili by nám něco o cestě , kterouž bychom vstoupiti měli , i města , do nichž bychom přijíti měli . Kterážto řeč líbila se mně , a vzal jsem z vás dvanácte mužů , jednoho muže z každého pokolení . A oni obrátivše se a vstoupivše na horu , přišli až k údolí Eškol a shlédli zemi . Nabrali také s sebou ovoce země té , a přinesli nám , a oznámili nám o těch věcech , řkouce : Dobráť jest země , kterouž Hospodin Bůh náš dává nám . A však jste nechtěli jíti , ale odpírali jste řeči Hospodina Boha svého . A reptali jste v staních svých , řkouce : Proto že nás v nenávisti měl Hospodin , vyvedl nás z země Egyptské , aby nás vydal v ruce Amorejského , a zahladil nás . Kam bychom šli ? Bratří naši zstrašili srdce naše , pravíce : Lid ten jest větší a vyšší nežli my , města veliká a hrazená až k nebi , ano i syny Enakovy tam jsme viděli . I řekl jsem vám : Nebojte se , ani se strachujte jich . Hospodin Bůh váš , kterýž jde před vámi , onť bojovati bude za vás rovně tak , jakž učinil s vámi v Egyptě , před očima vašima . Ano i na poušti viděl jsi , kterak nesl tebe Hospodin Bůh tvůj , jako nosí člověk syna svého , a to po vší cestě , kterouž jste šli , až jste přišli na toto místo . A ani tak uvěřili jste Hospodinu Bohu svému , Kterýž k vyhledání vám místa , na kterémž byste se klásti měli , v noci předcházel vás cestou v ohni , aby vám ukázal cestu , kterouž byste měli jíti , a v oblace ve dne . Uslyšel pak Hospodin hlas řečí vašich , a rozhněval se , a přisáhl , řka : Jistě že nižádný z lidí těchto pokolení zlého neuzří země té dobré , kterouž jsem s přísahou zaslíbil dáti otcům vašim , Kromě Kálefa , syna Jefonova ; tenť ji uzří , a jemu dám zemi , po níž chodil , i synům jeho , proto že cele následoval Hospodina . Ano i na mne rozhněval se Hospodin příčinou vaší , řka : Také ani ty nevejdeš tam . Jozue , syn Nun , kterýž stojí před tebou , onť vejde tam , jeho posilň , nebo on rozdělí ji losem Izraelovi . A dítky vaše , o kterýchž jste pravili , že v loupež budou , a synové vaši , kteříž ještě neznají dobrého ani zlého , oni vejdou do ní , a jim dám ji ; oni dědičně ji obdrží . Vy pak obrátíce se , jděte na poušť cestou k moři Rudému . A odpověděvše , řekli jste ke mně : Zhřešiliť jsme Hospodinu . My vstoupíme a budeme bojovati podlé toho všeho , jakž rozkázal nám Hospodin Bůh náš . A vzavše všickni odění svá válečná na sebe , hotovi jste byli vstoupiti na horu . Hospodin pak řekl mi : Rci jim : Nevstupujte a nebojujte , neboť nejsem u prostřed vás , abyste nebyli poraženi před nepřátely svými . A když jsem vám to mluvil , neuposlechli jste , nýbrž odporni jste byli řeči Hospodinově , a všetečně vstoupili jste na horu . Tedy vytáhl Amorejský , kterýž bydlil na té hoře , proti vám , a honili vás , jako činívají včely , a potřeli vás na hoře Seir až do Horma . A navrátivše se , plakali jste před Hospodinem , ale neuslyšel Hospodin hlasu vašeho , a uší svých nenaklonil k vám . I zůstali jste v Kádes za mnohé dny , podlé počtu dnů , v nichž jste tam byli . Potom obrátivše se , táhli jsme na tu poušť cestou k moři Rudému , jakož mluvil Hospodin ke mně , a obcházeli jsme horu Seir za dlouhý čas , Až mi řekl Hospodin takto : Dosti jste již obcházeli horu tuto , obraťtež se k straně půlnoční . A lidu přikaž , řka : Půjdete přes pomezí bratří svých synů Ezau , kteříž bydlí v Seir . Ačkoli budou se vás báti , hleďte však pilně , Abyste jich nedráždili ; nebo nedám vám z země jejich ani šlepěje nožné , proto že v dědictví Ezau dal jsem horu Seir . Pokrmů koupíte od nich za peníze , a jísti budete , i vody také ku pití za peníze od nich jednati budete . Nebo Hospodin Bůh tvůj požehnal tobě při všeliké práci rukou tvých , a zná , že jdeš přes poušť velikou tuto ; již čtyřidceti let Hospodin Bůh tvůj byl s tebou , aniž jsi měl v čem nedostatku . A šli jsme od bratří našich , synů Ezau , kteříž bydlí v Seir , s cesty polní od Elat a od Aziongaber , a uchýlili jsme se , abychom šli cestou po poušti Moábské . I řekl mi Hospodin : Neškoď Moábským , ani jich popouzej k boji , nebo nedám tobě v zemi jejich dědictví , poněvadž synům Lot dal jsem Ar v dědictví . ( Emim prvé bydlili v ní , lid veliký a mnohý , a vysokého zrostu , jako Enakim . Oni také za obry držáni byli jako Enakim , ale Moábští říkali jim Emim . V Seir pak bydlili prvé Horejští , kteréž synové Ezau vyhnali , a zahladili je před tváří svou , a bydlili tu místo nich , jako učinil Izrael v zemi vládařství svého , kterouž jim dal Hospodin . ) Nyní vstanouce , přejděte potok Záred . I přešli jsme potok Záred . Času pak , v němž jsme šli z Kádesbarne , až jsme přešli potok Záred , bylo let třidceti osm , dokavadž nebyl vyhlazen všecken věk mužů bojovných z prostřed stanů , jakož jim přisáhl Hospodin . Nebo ruka Hospodinova byla proti nim k setření jich z prostředku stanů , dokudž nevyhladil jich . I stalo se , když všickni muži ti bojovní vyhynuli z prostředku lidu , Že mluvil Hospodin ke mně , řka : Ty přejdeš dnes pomezí Moábské k městu Ar , A přiblížíš se k synům Ammon . Nessužujž jich a nepopouzej jich k boji , nebo nedám tobě v zemi synů Ammon dědictví , poněvadž synům Lotovým dal jsem ji k vládařství . ( I ona také držána byla za zemi obrů ; nebo obrové před tím bydlili v ní , kterýmž Ammoninští říkali Zamzomim , Lid veliký a mnohý , a vysokého zrostu , jako Enakim . Ale zahladil je Hospodin před tváří jejich , a vešli v dědictví jejich , a bydlili na místě jejich , Jakož učinil synům Ezau bydlícím v Seir , pro něž vyhladil Horejské před tváří jejich , i vešli v dědictví jejich , a bydlili na místě jejich až do dnešního dne . Hevejské také , kteříž bydlili v Azerim až do Gáza , Kaftorejští , kteříž vyšli z Kaftor , zahladili je , a bydlili na místě jejich . ) Vstanouce , beřte se a přejděte potok Arnon . Hle , dal jsem v ruce tvé Seona , krále Ezebon Amorejského , a zemi jeho ; začniž jí vládnouti , a bojuj válečně proti němu . Dnes počnu pouštěti strach a lekání se tebe na lidi , kteříž jsou pode vším nebem , tak že kteřížkoli uslyší pověst o tobě , třásti a lekati se budou tváři tvé . I poslal jsem posly z pouště Kedemot k Seonovi , králi Ezebon , s slovy pokojnými , řka : Nechť projdu skrze zemi tvou , přímo cestou půjdu , neuchýlím se ani na pravo ani na levo . Pokrmů za peníze prodáš mi , abych jedl , vody také za peníze dáš mi , a píti budu ; toliko pěšky projdu , Jakož mi učinili synové Ezau , kteříž bydlí v Seir , a Moábští , kteříž bydlí v Ar , dokudž nepřejdu Jordánu , jda k zemi , kterouž Hospodin Bůh náš dává nám . Ale nechtěl dopustiti Seon , král Ezebon , abychom prošli zemi jeho ; nebo byl zatvrdil Hospodin Bůh tvůj ducha jeho , a ztužil srdce jeho , aby dal jej v ruce tvé , jakož se vidí podnes . ( Nebo řekl mi byl Hospodin : Aj , již jsem počal v moc dávati tobě Seona i zemi jeho ; začniž jí vládnouti , abys dědičně obdržel zemi jeho . ) A vytáhl byl Seon proti nám , on i všecken lid jeho k boji do Jasa . I dal jej nám Hospodin Bůh náš , a porazili jsme ho s syny jeho i se vším lidem jeho . Vzali jsme také toho času všecka města jeho , a dali jsme v prokletí lid těch všech měst , i ženy i děti , žádného nepozůstavivše . Toliko hovada rozebrali jsme sobě , a kořisti z měst , kterýchž jsme dobyli . Od Aroer jenž jest na břehu potoka Arnon , a od města , kteréž jest v údolí , až do Galád nebylo města , kteréž by ostáti mohlo před námi ; všecka nám dal Hospodin Bůh náš . Toliko k zemi synů Ammon nepřiblížils se , ani k žádné krajině ležící při potoku Jabok , ani k městům na horách , a k žádnému místu , kteréž zapověděl Hospodin Bůh náš . Potom obrátivše se , táhli jsme cestou k Bázan . I vytáhl Og , král Bázan , proti nám , on i všecken lid jeho k bitvě do Edrei . I řekl mi Hospodin : Neboj se ho , nebo v ruce tvé dal jsem jej , i všecken lid jeho i zemi jeho , a učiníš jemu tak , jako jsi učinil Seonovi , králi Amorejskému , kterýž bydlil v Ezebon . Dal tedy Hospodin Bůh náš v ruce naše i Oga , krále Bázan , a všecken lid jeho , i porazili jsme jej , tak že jsme nepozůstavili po něm žádného živého . Dobyli jsme také téhož času všech měst jeho ; nebylo města , kteréhož bychom jim neodjali , šedesáte měst , všecku krajinu Argob , království Oga v Bázan . Všecka ta města byla ohražená zdmi vysokými , branami a závorami , kromě měst otevřených , jichž bylo velmi mnoho . A vyplénili jsme je , jako jsme učinili Seonovi , králi Ezebon , vyhladivše všecka města , muže , ženy i dítky . Všecka pak hovada a kořisti měst rozebrali jsme sobě . Vzali jsme také téhož času zemi z ruky dvou králů Amorejských , kteráž byla před Jordánem , od potoku Arnon až k hoře Hermon , ( Sidonští říkají Hermonu Sarion , a Amorejští říkají jemu Sanir ) , Všecka města v kraji , a všecken Galád , a všecken Bázan až do Sálecha a Edrei , kteráž byla města království Og v Bázan . Sám toliko Og , král v Bázan , z jiných obrů byl pozůstal . Aj , lůže jeho , lůže železné , ještě zůstává v Rabbat synů Ammon , devíti loktů zdýlí , a čtyř loket zšíří , jakž jest loket muže . Když tedy zemi tu obdrželi jsme dědičně toho času , krajinu od Aroer , jenž jest při potoku Arnon , a polovici hory Galád i města její , dal jsem pokolení Ruben a Gád . Ostatek pak Galád a všecku zemi Bázan , království Oga , dal jsem polovici pokolení Manassesova , totiž všecku krajinu Argob , všecku Bázan , kteráž sloula země obrů . Jair , syn Manasse , vzal všecku krajinu Argob , až ku pomezí Gessuri a Machati ; pročež nazval zemi Bázan od jména svého Havot Jair až do dnešního dne . Machirovi pak dal jsem Galád . A Rubenovu a Gádovu pokolení dal jsem krajinu od Galád až ku potoku Arnon , polovici potoka s pomezím až ku potoku Jabok , kdež jsou hranice synů Ammonitských , A roviny tyto i Jordán s pomezím od Ceneret až k moři pustému , jenž jest moře slané , ležící pod horou Fazga k východu . A přikázal jsem vám toho času , řka : Hospodin Bůh váš dal vám zemi tuto , abyste ji dědičně obdrželi ; vezmouce odění na sebe , půjdete před bratřími vašimi , syny Izraelskými , kteřížkoli silní jste . Toliko ženy vaše a dítky vaše , a dobytek váš , ( nebo vím , že mnoho dobytka máte , ) zůstanou v městech vašich , kteráž jsem dal vám , Dokudž by nedal odpočinutí Hospodin bratřím vašim jako i vám , aby i oni dědičně obdrželi zemi , kterouž Hospodin Bůh váš dává jim za Jordánem ; tedy navrátíte se jeden každý k dědictví svému , kteréž jsem dal vám . Také i Jozue přikázal jsem toho času , řka : Oči tvé vidí všecko , co učinil Hospodin Bůh váš těm dvěma králům ; takť učiní Hospodin všechněm královstvím , do kterýchž ty půjdeš . Nebojtež se jich , nebo Hospodin Bůh váš , onť jest , kterýž bojuje za vás . A tehdáž prosil jsem Hospodina , řka : Panovníče Hospodine , ty jsi počal ukazovati služebníku svému velikost svou a ruku svou přesilnou ; nebo kdo jest Bůh silný na nebi aneb na zemi , ješto by činiti mohl skutky podobné tvým , a moci podobné tobě ? Prosím , nechť vejdu a uzřím zemi tu výbornou , kteráž jest za Jordánem , horu tu výbornou i Libán . Pohnul se pak Hospodin na mne pro vás a neuslyšel mne , ale řekl mi : Dosti máš , nemluv více o to se mnou . Vstup na vrch hory Fazga , a pozdvihna očí svých k západu a k půlnoci , ku poledni i k východu , hleď očima svýma ; nebo nepřejdeš Jordánu tohoto . Ale přikaž Jozue , a posilň ho , i potvrď ho ; nebo půjde před lidem tímto , a on uvede jim v dědictví zemi , kterouž uzříš . I zůstali jsme v údolí naproti Betfegor . Nyní tedy , ó Izraeli , slyš ustanovení a soudy , kteréž já učím vás činiti , abyste živi byli , a vejdouce , dědičně vládli zemí , kterouž Hospodin Bůh otců vašich vám dává . Nepřidáte nic k slovu , kteréž já přikazuji vám , aniž co ujmete od něho , abyste tak přikázaní Hospodina Boha svého , kteréž já přikazuji vám , zachovali . Oči vaše viděly , co učinil Hospodin pro Belfegor , jak všecky lidi , kteříž odešli po Belfegor , vyhladil Hospodin Bůh tvůj z prostředku tvého . Vy pak , přídržející se Hospodina Boha vašeho , živi jste do dnešního dne všickni . Viztež , učilť jsem vás ustanovením a soudům , jakž mi přikázal Hospodin Bůh můj , abyste tak činili v zemi , do kteréž vejdete k dědičnému držení jí . Ostříhejtež tedy a čiňte je , nebo to jest moudrost vaše a opatrnost vaše před očima národů , kteříž , slyšíce všecka ustanovení tato , řeknou : Jistě lid moudrý a rozumný národ veliký tento jest . Nebo který národ tak veliký jest , kterýž by měl bohy sobě tak blízké , jako jest Hospodin Bůh váš ve všem volání našem k němu ? A který jest národ tak veliký , kterýž by měl ustanovení a soudy spravedlivé , jako jest všecken zákon tento , kterýž já vám dnes předkládám ? A však hleď se a bedlivě ostříhej duše své , abys nezapomenul na ty věci , kteréž viděly oči tvé , a aby nevyšly z srdce tvého po všecky dny života tvého ; a v známost je uvedeš synům i vnukům svým . A nezapomínej , že jsi onoho dne stál před Hospodinem Bohem svým na Orébě , když mi byl řekl Hospodin : Shromažď mi lid , ať jim předložím slova má , z nichž by se učili mne báti po všecky dny , dokudž živi budou na zemi , a témuž aby syny své učili . Tedy přistoupili jste , a stáli jste pod horou ; ( hora pak ta hořela ohněm až do samého nebe , a byly na ní tmy , oblak a mrákota . ) I mluvil k vám Hospodin z prostředku ohně . Hlas slov slyšeli jste , ale obrazu žádného jste neviděli kromě hlasu , Jímž vyhlásil vám smlouvu svou , kteréžto přikázal vám ostříhati , totiž desíti slov , a napsal je na dvou dskách kamenných . Mně také přikázal Hospodin toho času , abych učil vás ustanovením a soudům , abyste činili je v zemi , do kteréž jdete k dědičnému držení jí . Protož pilně pečujte o duše své , ( nebo neviděli jste žádného obrazu toho dne , když k vám mluvil Hospodin na Orébě z prostředku ohně ) , Abyste neporušili cesty své , a neučinili sobě rytiny aneb podobenství nějakého obrazu , tvárnosti muže neb ženy , Podobenství nějakého hovada , kteréž jest na zemi , aneb podobenství jakéhokoli ptáka křídla majícího , kterýž létá v povětří , Podobenství jakéhokoli zeměplazu na zemi , aneb podobenství jakékoli ryby , kteráž jest u vodě pod zemí . Ani pozdvihuj očí svých k nebi , abys , vida slunce a měsíc , i hvězdy se vším zástupem nebeským a ponuknut jsa , klaněl bys se jim a sloužil bys jim , ješto ty věci oddal Hospodin Bůh tvůj všechněm lidem pode vším nebem , Vás pak vzal Hospodin , a vyvedl vás jako z peci železné z Egypta , abyste byli jeho lid dědičný , jako jste dne tohoto . Ale na mne rozhněval se Hospodin příčinou vaší , a přisáhl , že nepřejdu Jordánu , ani nevejdu do země té výborné , kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví . Nebo já umru v zemi této , a nepřejdu Jordánu , vy pak přejdete , a dědičně obdržíte zemi tu výbornou . Hleďtež , abyste se nezapomínali na smlouvu Hospodina Boha svého , kterouž učinil s vámi , a nečinili sobě rytiny , aneb obrazu jakékoli věci , jakož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj . Nebo Hospodin Bůh tvůj jest oheň sžírající , Bůh silný , horlivý . Když zplodíš syny a vnuky , a zstaráte se v zemi té , jestliže porušíte cestu svou , a uděláte rytinu ku podobenství jakékoli věci , aneb učiníte něco zlého před očima Hospodina Boha svého , popouzejíce ho : Osvědčuji proti vám dnes před nebem i zemí , že hrozně a rychle vyhlazeni budete z země , do kteréž půjdete přes Jordán , abyste vládli jí . Nedlouho bydliti budete v ní , ale do konce vyhlazeni budete . A rozptýlí vás Hospodin mezi národy , a maličký počet vás zůstane mezi pohany , do kterýchž zavede vás Hospodin , A sloužiti tam budete bohům , dílu rukou lidských , dřevu a kameni , ješto nevidí ani slyší , ani jedí , ani čijí . Jestliže pak i tam hledati budeš Hospodina Boha svého , tedy nalezneš , budeš-li ho hledati z celého srdce svého a z celé duše své . Kdyžť úzko bude , a přijdou na tě všecky ty věci , naposledy však , jestliže bys se navrátil k Hospodinu Bohu svému , a poslouchal bys hlasu jeho , ( Poněvadž Hospodin Bůh tvůj jest Bůh silný , milosrdný , ) neopustí tebe , ani tě nezkazí , ani zapomene se na smlouvu otců tvých , kterouž s přísahou utvrdil jim . Nebo ptej se nyní na dni staré , kteříž byli před tebou , od toho dne , v kterémž stvořil Bůh člověka na zemi , a od jednoho kraje nebe až do druhého , stala-li se kdy věc podobná této tak veliké , aneb slýcháno-li kdy co takového ? Zdali kdy slyšel který lid hlas Boha mluvícího z prostředku ohně , jako jsi ty slyšel a živ zůstal ? Aneb zdali se kdy který Bůh pokusil , aby přijda , vzal sobě národ některý z jiného národu s zkušováním , znameními a s zázraky , skrze boje a ruku silnou , v rameni vztaženém a v hrůzi veliké , jako učinil všecko toto pro vás Hospodin Bůh váš v Egyptě před očima vašima ? Toběť jest to ukázáno , abys věděl , že Hospodin jest Bůh , a že není jiného kromě něho . Dalť s nebe slyšeti hlas svůj , aby vyučil tebe , a na zemi ukázal tobě oheň svůj veliký , a slova jeho slyšel jsi z prostředku ohně . Proto že miloval otce tvé , vyvolil símě jejich po nich , a vyvedl tě před sebou mocí svou velikou z Egypta , Aby vyžena národy veliké a silnější , než jsi ty , před tváří tvou , uvedl tebe a dal tobě zemi jejich v dědictví , jakož dnes vidíš . Věziž tedy dnes a obnov to v srdci svém , že Hospodin jest Bůh na nebi svrchu i na zemi dole , a není žádného jiného . Protož ostříhej po všecky dny ustanovení a přikázaní jeho , kteráž já dnes přikazuji tobě , aby dobře bylo tobě i synům tvým po tobě , a abys prodlil dnů v zemi , kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě . Tehdy oddělil Mojžíš tři města před Jordánem k východu slunce . Aby utekl do nich vražedlník , kterýž by zabil bližního svého nechtě , a neměl by ho před tím v nenávisti ; když by utekl do jednoho z těch měst , aby živ zůstal : Bozor na poušti , na rovinách v kraji Rubenitských , a Rámot v Galád , v pokolení Gád , a Golan v Bázan , v pokolení Manasse . Ten jest zákon , kterýž předložil Mojžíš synům Izraelským , A tato jsou svědectví a ustanovení i soudové , kteréž předložil Mojžíš synům Izraelským , když vyšli z Egypta , Před Jordánem v údolí naproti Betfegor , v zemi Seona , krále Amorejského , kterýž bydlil v Ezebon , jejž porazil Mojžíš a synové Izraelští , když vyšli z Egypta , A uvázali se dědičně v zemi jeho , a v zemi Oga , krále Bázan , dvou králů Amorejských , v zemi , kteráž jest před Jordánem k východu slunce , Od Aroer , ( jenž leží při břehu potoka Arnon ) , až k hoře Sion , kteráž jest Hermon . I ve všecku rovinu před Jordánem k východu až k moři pustému , ležící pod horou Fazga . I svolal Mojžíš všecken lid Izraelský , a řekl jim : Slyš , Izraeli , ustanovení a soudy , kteréž já dnes mluvím v uši vaše ; naučte se jim , a v skutku jich ostříhejte . Hospodin Bůh náš učinil s námi smlouvu na Orébě . Ne s otci našimi učinil Hospodin tu smlouvu , ale s námi , kteříž zde jsme nyní my všickni živí . Tváří v tvář mluvil Hospodin s vámi na té hoře z prostředku ohně , ( Já jsem pak stál mezi Hospodinem a mezi vámi toho času , abych oznámil vám řeč Hospodinovu ; nebo jste se báli ohně , a nevstoupili jste na horu ) , řka : Já jsem Hospodin Bůh tvůj , kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské z domu služby . Nebudeš míti bohů jiných přede mnou . Neučiníš sobě rytiny , ani jakého podobenství těch věcí , kteréž jsou na nebi svrchu , ani těch , kteréž na zemi dole , ani těch , kteréž jsou u vodách pod zemí . Nebudeš se jim klaněti , ani jich ctíti . Nebo já jsem Hospodin Bůh tvůj , Bůh silný , horlivý , navštěvující nepravost otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch , kteříž nenávidí mne , A činící milosrdenství nad tisíci těch , kteříž mne milují , a ostříhají přikázaní mých . Nevezmeš jména Hospodina Boha svého nadarmo , neboť nenechá bez pomsty Hospodin toho , kdož by bral jméno jeho nadarmo . Ostříhej dne sobotního , abys jej světil , jakož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj . Šest dní pracovati budeš , a dělati všeliké dílo své ; Ale dne sedmého odpočinutí jest Hospodina Boha tvého . Nebudeš dělati žádného díla , ty i syn tvůj i dcera tvá , i služebník tvůj i děvka tvá , vůl i osel tvůj i všeliké hovado tvé , i příchozí tvůj , kterýž jest v branách tvých , aby odpočinul služebník tvůj a děvka tvá jako i ty . A pamatuj , že jsi byl služebníkem v zemi Egyptské , a vyvedl tě Hospodin Bůh tvůj odtud v ruce silné , a v rameni vztaženém . Protož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj , abys světil den sváteční . Cti otce svého i matku svou , jakož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj , aby se prodleli dnové tvoji , a aby tobě dobře bylo na zemi , kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě . Nezabiješ . Nesesmilníš . Nepokradeš . Nepromluvíš proti bližnímu svému křivého svědectví . Nepožádáš manželky bližního svého , aniž požádáš domu bližního svého , pole jeho , neb služebníka jeho , aneb děvky jeho , vola jeho neb osla jeho , aneb čehokoli z těch věcí , kteréž jsou bližního tvého . Ta slova mluvil Hospodin ke všemu shromáždění vašemu na hoře z prostředku ohně , oblaku a mrákoty , hlasem velikým , a nepřidal nic více , a napsal je na dvou dskách kamenných , kteréž mně dal . Vy pak když jste uslyšeli hlas z prostředku tmy , ( nebo hora ohněm hořela ) , přistoupili jste ke mně všickni vůdcové pokolení vašich a starší vaši , A řekli jste : Ej , ukázal nám Hospodin Bůh náš slávu svou a velikost svou , a slyšeli jsme hlas jeho z prostředku ohně ; dnešního dne viděli jsme , že Bůh mluvil s člověkem , a on živ zůstal . Protož nyní proč máme zemříti ? Nebo sežral by nás oheň veliký tento ; jestli více slyšeti budeme hlas Hospodina Boha našeho , zemřeme . Nebo co jest všeliké tělo , aby slyše hlas Boha živého mluvícího z prostředku ohně , jako my , mělo živo býti ? Přistup ty a slyš všecky věci , kteréž mluviti bude Hospodin Bůh náš ; potom ty mluviti budeš nám , což by koli řekl tobě Hospodin Bůh náš , a my slyšeti i činiti budeme . Uslyšev pak Hospodin hlas řečí vašich , když jste mluvili ke mně , řekl mi Hospodin : Slyšel jsem hlas řeči lidu tohoto , kterouž mluvili tobě . Cožkoli mluvili , dobřeť jsou mluvili . Ó kdyby bylo jejich srdce takové , aby se báli mne a ostříhali přikázaní mých po všeliký čas , aby jim dobře bylo i synům jejich na věky ! Jdi , rci jim : Navraťte se k stanům vašim . Ty pak stůj tuto při mně , a oznámím tobě všecka přikázaní , ustanovení i soudy , kterýmž je učiti budeš , aby je činili v zemi , kterouž já dávám jim , aby jí dědičně vládli . Hleďtež tedy , abyste činili , jakž přikázal vám Hospodin Bůh váš ; neuchylujte se na pravo ani na levo . Po vší té cestě , kterouž vám přikázal Hospodin Bůh váš , choditi budete , abyste živi byli , a dobře bylo vám , a abyste prodlili dnů na zemi , kterouž dědičně obdržíte . Toto pak jest přikázaní , ustanovení a soudové , kteréž přikázal Hospodin Bůh váš , abych učil vás , abyste činili je v zemi , do kteréž jdete k dědičnému držení jí , Abys se bál Hospodina Boha svého , ostříhaje všech ustanovení jeho a přikázaní jeho , kteráž já přikazuji tobě , ty i syn tvůj i vnuk tvůj , po všecky dny života svého , aby se prodlili dnové tvoji . Slyšiž tedy , Izraeli , a hleď tak skutečně činiti , aby tobě dobře bylo , a abyste se velmi rozmnožili , ( jakož mluvil Hospodin Bůh otců tvých tobě , ) v zemi oplývající mlékem a strdí . Slyš , Izraeli , Hospodin Bůh náš , Hospodin jeden jest . Protož milovati budeš Hospodina Boha svého z celého srdce svého , a ze vší duše své , a ze vší síly své . A budou slova tato , kteráž já přikazuji tobě dnes , v srdci tvém . A budeš je často opětovati synům svým , a mluviti o nich , když sedneš v domě svém , když půjdeš cestou , a léhaje i vstávaje . Uvážeš je za znamení na ruce své , a jako náčelník mezi očima svýma . Napíšeš je také na veřejích domu svého a na branách svých . A když tě uvede Hospodin Bůh tvůj do země , kterouž s přísahou zaslíbil otcům tvým , Abrahamovi , Izákovi a Jákobovi , že ji tobě dá , i města veliká a výborná , kterýchžs nestavěl , A domy plné všech dobrých věcí , kterýchž jsi nenaplnil , a studnice vykopané , kterýchž jsi nekopal , a vinice i olivoví , jichž jsi neštípil , a jedl bys a nasytil se : Varuj se , abys nezapomenul na Hospodina , kterýž tě vyvedl z země Egyptské , z poroby těžké . Hospodina Boha svého báti se budeš , a jemu sloužiti , a ve jméno jeho přisahati . Neodejdeš po bozích cizích , z bohů jiných národů , kteříž vůkol vás jsou , ( Nebo Bůh silný , horlivý , Hospodin tvůj u prostřed tebe jest , ) aby se neroznítila prchlivost Hospodina Boha tvého na tebe , a shladil by tě se svrchku země . Nebudete pokoušeti Hospodina Boha svého , jako jste pokoušeli v Massah . Pilně ostříhejte přikázaní Hospodina Boha svého , a svědectví jeho , i ustanovení jeho , kteráž přikázal tobě , A čiň to , což pravého a dobrého jest před očima Hospodinovýma , aby tobě dobře bylo , a vejda , abys dědičně obdržel zemi výbornou , kterouž s přísahou zaslíbil Hospodin otcům tvým , Aby vypudil všecky nepřátely tvé od tváři tvé , jakož mluvil Hospodin . Když by se potom syn tvůj otázal tebe , řka : Co jsou to za svědectví a ustanovení i soudy , kteréž přikázal Hospodin Bůh náš vám ? Tedy díš synu svému : Služebníci jsme byli Faraonovi v Egyptě , i vyvedl nás Hospodin z Egypta v ruce silné . A činil Hospodin znamení a zázraky veliké a škodlivé v Egyptě proti Faraonovi , a proti všemu domu jeho před očima našima , Nás pak vyvedl odtud , aby uvedl nás , a dal nám zemi , kterouž s přísahou zaslíbil otcům našim . Protož přikázal nám Hospodin , abychom ostříhali všech ustanovení těchto , bojíce se Hospodina Boha svého , aby nám dobře bylo po všecky dny , a aby zachoval nás při životu , jakž to činí i v dnešní den . A spravedlnost míti budeme , když ostříhati budeme a činiti všecka přikázaní tato před Hospodinem Bohem svým , jakož přikázal nám . Když pak tebe uvede Hospodin Bůh tvůj do země , do kteréž ty již vcházíš , abys vládl jí , a vypléní národy mnohé od tváři tvé , Hetea , Gergezea , Amorea , Kananea , Ferezea , Hevea a Jebuzea , sedm národů větších a silnějších , nežli jsi ty , A dá je Hospodin Bůh tvůj tobě , abys je pobil : jako proklaté vypléníš je , nevejdeš s nimi v smlouvu , aniž slituješ se nad nimi . Nikoli nespřízníš se s nimi ; dcery své nedáš synu jejich , a dcery jejich nevezmeš synu svému . Neboť by odvedla syna tvého od následování mne , a sloužili by bohům cizím , pročež popudila by se prchlivost Hospodinova na vás , a zahladila by tě rychle . Ale raději toto jim učiňte : Oltáře jejich zbořte , modly jejich stroskotejte , háje také posekejte , a rytiny jejich ohněm spalte . Nebo ty lid svatý jsi Hospodinu Bohu svému ; tebe vyvolil Hospodin Bůh tvůj , abys jemu byl lidem zvláštním , mimo všecky národy , kteříž jsou na zemi . Ne proto , že by vás více bylo nad jiné národy , připojil se k vám Hospodin , a vyvolil vás , ( nebo menší vás počet byl nežli jiných národů , ) Ale proto , že miloval vás Hospodin , a splniti chtěl přísahu , kterouž přisáhl otcům vašim , vyvedl vás v ruce silné , a vysvobodil vás z domu služby , z ruky Faraona , krále Egyptského . I zvíš , že Hospodin Bůh tvůj jest Bůh , Bůh silný a pravdomluvný , ostříhající smlouvy a milosrdenství těm , kteříž ho milují a ostříhají přikázaní jeho , až do tisícího kolena , Odplacující tomu , kterýž ho nenávidí , v tvář jeho , tak aby zahladil jej . Nebudeť prodlévati ; kdož ho nenávidí , v tvář jeho odplatí jemu . Protož ostříhej přikázaní a ustanovení i soudů , kteréž já tobě dnes přikazuji , abys je činil . I budeť to , že když poslouchati budete soudů těchto a ostříhati i činiti je , také Hospodin Bůh tvůj ostříhati bude tobě smlouvy a milosrdenství , kteréž s přísahou zaslíbil otcům tvým . A bude tě milovati , i požehná tobě a rozmnoží tebe . Nebo požehná plodu života tvého a úrodám země tvé , obilí tvému , vínu tvému a oleji tvému , plodu skotů tvých i stádům bravů tvých v zemi , kterouž s přísahou zaslíbil otcům tvým , že ji tobě dá . Požehnaný budeš nad všecky národy ; nebude u tebe neplodný aneb neplodná , ani mezi hovady tvými . Vzdálí také od tebe Hospodin všeliký neduh , a všecky zlé nemoci Egyptské , kteréž znáš ; nevzloží jich na tebe , ale vzloží je na všecky , kteříž tě nenávidí . A shladíš všecky národy , kteréž Hospodin Bůh tvůj dá tobě . Neslituje se nad nimi oko tvé , aniž sloužiti budeš bohům jejich , nebo to bylo by tobě osídlem . Řekl-li bys v srdci svém : Větší jsou národové tito nežli já , kterak budu moci vyhnati je ? Neboj se jich , ale pilně pamatuj na to , co učinil Hospodin Bůh tvůj Faraonovi a všechněm Egyptským , Na pokušení veliká , kteráž viděly oči tvé , i znamení a zázraky , a ruku silnou a rámě vztažené , v kterémž vyvedl tě Hospodin Bůh tvůj . Takť učiní Hospodin Bůh tvůj všechněm národům , kterýchž bys se obával . Nadto sršně pošle Hospodin Bůh tvůj na ně , dokudž by nezhynuli , kteříž by pozůstali , a kteříž by se skryli před tebou . Nelekejž se strachu jejich , nebo Hospodin Bůh tvůj jest u prostřed tebe , Bůh silný , veliký a hrozný . I vypléní Hospodin Bůh tvůj národy ty od tváři tvé pomalu ; nebudeš moci pojednou jich shladiti , aby se nerozmnožila proti tobě zvěř polní . A však dá je Hospodin Bůh tvůj tobě , a setře je setřením velikým , dokudž nebudou vyhlazeni . Vydá i krále jejich v ruce tvé , a vyhladíš jméno jejich pod nebem ; neostojíť žádný před tebou , až je i vyhladíš . Ryté bohy jejich ohněm popálíš ; nepožádáš stříbra a zlata , kteréž jest na nich , aniž ho sobě vezmeš , aby nebylo tobě osídlem , nebo ohavnost jest Hospodinu Bohu tvému . Aniž vneseš ohavnosti do domu svého , abys nebyl proklatý , jako i ona ; všelijak v ohyzdnosti a v ohavnosti budeš míti ji , nebo proklatá jest . Všelikého přikázaní , kteréž já přikazuji tobě dnes , skutečně ostříhejte , abyste živi byli a rozmnožili se , a vešli k dědičnému obdržení země , kterouž s přísahou zaslíbil Hospodin otcům vašim . A rozpomínati se budeš na všecku cestu , kterouž tě vedl Hospodin Bůh tvůj již teď čtyřidceti let po poušti , aby ponížil tebe a zkusil tě , aby známé bylo , co jest v srdci tvém , budeš-li ostříhati přikázaní jeho , čili nic . I ponížil tě a dopustil na tebe hlad , potom tě krmil mannou , kteréž jsi ty neznal , ani otcové tvoji , aby známé učinil tobě , že ne samým chlebem živ bude člověk , ale vším tím , což vychází z úst Hospodinových , živ bude člověk . Roucho tvé nevetšelo na tobě , a noha tvá se neodhnetla , již od čtyřidceti let . Znejž tedy v srdci svém , že jakož cvičí člověk syna svého , tak Hospodin Bůh tvůj cvičí tebe . A ostříhej přikázaní Hospodina Boha svého , chodě po cestách jeho , a boje se jeho . Nebo Hospodin Bůh tvůj uvozuje tě do země výborné , země , v níž jsou potokové vod , studnice a propasti prýštící se po údolích i po horách , Do země hojné na pšenici a ječmen , na vinice a fíky a jablka zrnatá , do země , v níž jest hojnost olivoví olej přinášejícího a medu . Země , v níž bez nedostatku chléb jísti budeš , a v ničemž nouze trpěti nebudeš , země , jejíž kamení jest železo , a z hor jejích měď sekati budeš . Kdyžkoli jísti budeš a nasytíš se , dobrořečiti budeš Hospodina Boha svého za zemi výbornou , kterouž dal tobě . Aniž se kdy toho dopouštěj , abys se měl zapomenouti na Hospodina Boha svého , a neostříhati přikázaní a soudů jeho i ustanovení jeho , kteráž já dnes přikazuji tobě , Aby , když bys jedl a nasycen byl , a domů krásných nastavěje , v nich bys bydlil , A volové i ovce tvé rozmnoženy byly by , stříbra také a zlata měl bys mnoho , a hojnost ve všech věcech svých , Nepozdvihlo se srdce tvé , a zapomenul bys na Hospodina Boha svého , kterýž tě vyvedl z země Egyptské , z domu služby , A vedl tě přes poušť velikou a hroznou , na níž byli hadové ohniví a štírové , poušť žíznivou , na níž nebylo žádné vody , a vyvedl tobě vodu z přetvrdé skály , Kterýž tě krmil na poušti mannou , o kteréž nevěděli otcové tvoji , aby tě potrápil a zkusil tebe , naposledy však aby dobře učinil tobě . Aniž říkej v srdci svém : Moc má a síla ruky mé způsobila mi tato zboží , Ale pamatuj na Hospodina Boha svého , nebo on dává tobě moc k dobývání zboží , aby utvrdil smlouvu svou , kterouž s přísahou učinil s otci tvými , jakož to ukazuje dnešní den . Pakli zapomena se na Hospodina Boha svého , postoupil bys po bozích cizích , a sloužil bys jim a klaněl bys se jim : osvědčuji proti vám dnes , že konečně zahynete . Jako pohané , kteréž Hospodin zahladil před tváří vaší , tak zahynete , proto že jste neposlouchali hlasu Hospodina Boha svého . Slyš , Izraeli , ty přejdeš dnes přes Jordán , abys vejda , dědičně vládl národy většími a silnějšími , než jsi ty , městy velikými a ohrazenými až k nebi , Lidem velikým a vysokým , syny Enakovými , o kterýchž víš , a o kterýchž jsi slyšel praviti : Kdo se postaví proti synům Enakovým ? Protož věziž dnes , že Hospodin Bůh tvůj , kterýž jde před tebou , jest jako oheň spalující . On vyhladí je , a on sníží je před tebou ; i vyženeš je a vyhladíš je rychle , jakož mluvil tobě Hospodin . Neříkejž v srdci svém , když by je zapudil Hospodin Bůh tvůj od tváři tvé , řka : Pro spravedlnost mou uvedl mne Hospodin , abych dědičně obdržel zemi tuto , tak jako pro bezbožnost národů těch Hospodin vyhnal je od tváři tvé . Ne pro spravedlnost svou a pravost srdce svého ty jdeš , abys dědičně obdržel zemi jejich , ale pro bezbožnost národů těch Hospodin Bůh tvůj vyhání je od tváři tvé , a aby splnil slovo , kteréž s přísahou zaslíbil otcům tvým , Abrahamovi , Izákovi a Jákobovi . Protož věziž , že ne pro spravedlnost tvou Hospodin Bůh tvůj dává tobě zemi tu výbornou , abys dědičně držel ji , poněvadž jsi lid tvrdé šíje . Pamatujž a nezapomínej , že jsi k hněvu popouzel Hospodina Boha svého na poušti ; hned od toho dne , když jsi vyšel z země Egyptské , až jste přišli na místo toto , odporni jste byli Hospodinu . Také i na Orébě popudili jste k hněvu Hospodina , a rozhněval se na vás Hospodin , aby vás shladil . Když jsem vstoupil na horu , abych vzal dsky kamenné , dsky smlouvy , kterouž učinil s vámi Hospodin , tehdáž jsem trval na hoře čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí , chleba nejeda a vody nepije . I dal mi Hospodin dvě dsky kamenné , psané prstem Božím , na nichž byla všecka ta slova , kteráž mluvil vám Hospodin na hoře z prostředku ohně v den shromáždění . Po skonání pak čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí dal mi Hospodin dvě dsky kamenné , dsky smlouvy . I řekl mi Hospodin : Vstana , sstup rychle odsud , nebo poškvrnil se lid tvůj , kterýž jsi vyvedl z Egypta ; sešli brzy s cesty , kterouž jsem jim přikázal , a učinili sobě slitinu . Mluvil také Hospodin ke mně , řka : Viděl jsem lid ten , a jistě lid tvrdošijný jest . Pusť mne , ať je setru , a zahladím jméno jejich pod nebem , tebe pak učiním v národ větší a silnější , nežli jest tento . Tedy obrátiv se , sstoupil jsem s hory , ( hora pak hořela ohněm ) , dvě dsky smlouvy maje v obou rukou svých . Když jsem pak pohleděl a uzřel jsem , že jste zhřešili Hospodinu Bohu vašemu , udělavše sobě tele lité , ( brzy jste byli sešli s cesty , kterouž přikázal vám Hospodin ) : Pochytiv ty dvě dsky , povrhl jsem je z obou rukou svých , a polámal jsem je před očima vašima . A padna , ležel jsem před Hospodinem jako i prvé , čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí , chleba nejeda a vody nepije , pro všecky hříchy vaše , kterýmiž jste byli zhřešili , činíce to , což zlého jest před očima Hospodinovýma , a popouzejíce jeho . Nebo bál jsem se prchlivosti a hněvu , kterýmž se byl popudil Hospodin proti vám , aby zahladil vás , a uslyšel mne Hospodin i tehdáž . Na Arona též rozhněval se byl Hospodin náramně , tak že ho zahladiti chtěl ; tedy modlil jsem se také za Arona téhož času . Hřích pak váš , kterýž jste byli učinili , totiž tele , vzav , spálil jsem je ohněm a zdrobil jsem je , tluka je dobře , dokudž nebylo setříno na prach . Potom vsypal jsem prach jeho do potoka , kterýž tekl s té hory . Ano i v Tabbera a v Massah a v Kibrot Hattáve popouzeli jste Hospodina k hněvu . A když vás poslal Hospodin z Kádesbarne , řka : Vstupte a opanujte zemi tu , kterouž jsem vám dal , odporni jste byli řeči Hospodina Boha svého , a nevěřili jste jemu , aniž jste uposlechli hlasu jeho . Odporni jste byli Hospodinu od toho dne , jakž jsem vás poznal . A padna , ležel jsem před Hospodinem čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí , v nichž jsem rozprostíral se ; nebo řekl Hospodin , že vás chce zahladiti . I modlil jsem se Hospodinu , řka : Panovníče Hospodine , nezatracujž lidu svého , a to dědictví svého , kteréž jsi vykoupil velikomocností svou , kteréž jsi vyvedl z Egypta v ruce silné . Rozpomeniž se na služebníky své , Abrahama , Izáka a Jákoba ; nepatřiž na tvrdost lidu tohoto , na bezbožnost jeho a na hříchy jeho , Aby neřekli obyvatelé země té , z níž jsi nás vyvedl : Proto že nemohl Hospodin uvésti jich do země , kterouž zaslíbil jim , aneb že je měl v nenávisti , vyvedl je , aby je pobil na poušti . Však oni jsou lid tvůj a dědictví tvé , kteréž jsi vyvedl v síle své veliké a v rameni svém vztaženém . Toho času řekl mi Hospodin : Vyhlaď sobě dvě dsky kamenné , podobné prvním , a vstup ke mně na horu , a udělej sobě truhlu dřevěnou . I napíši na dskách těch slova , kteráž byla na dskách prvních , kteréž jsi rozrazil , a vložíš je do té truhly . Tedy udělal jsem truhlu z dříví setim , a vyhladiv dvě dsky kamenné , podobné prvním , vstoupil jsem na horu , nesa ty dvě dsky v rukou svých . I napsal na těch dskách , tak jakž prvé byl napsal , deset slov , kteráž mluvil k vám Hospodin na hoře z prostředku ohně v den shromáždění onoho , a dal je Hospodin mně . A obrátiv se , sstoupil jsem s hory té , a vložil jsem ty dsky do truhly , kterouž jsem byl udělal , a byly tam , jakož mi přikázal Hospodin . Synové pak Izraelští hnuli se z Beerot synů Jakan do Moserah . Tam umřel Aron , a tu jest pochován ; i konal úřad kněžský na místě jeho Eleazar , syn jeho . Odtud táhli do Gadgad , a z Gadgad do Jotbata , do země vod tekutých . Toho času oddělil Hospodin pokolení Léví , aby nosili truhlu smlouvy Hospodinovy , a aby stáli před Hospodinem k službě jemu , a k dobrořečení ve jménu jeho až do dnešního dne . Pročež nemělo pokolení Léví dílu a dědictví s bratřími svými , nebo Hospodin jest dědictví jeho , jakož mluvil k němu Hospodin Bůh tvůj . Já pak zůstal jsem na té hoře jako dnů prvních , čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí , a uslyšel mne Hospodin i tehdáž , a nechtěl shladiti tebe . Potom řekl mi Hospodin : Vstaň , jdi , předcházeje lid , aby vešli a vládli zemí , kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům jejich , že jim ji dám . Nyní tedy , Izraeli , čeho žádá Hospodin Bůh tvůj od tebe ? Jediné abys se bál Hospodina Boha svého , a chodil po všech cestách jeho , a abys miloval ho , a sloužil Hospodinu Bohu svému v celém srdci svém , a ve vší duši své , Ostříhaje přikázaní Hospodinových a ustanovení jeho , kteráž já přikazuji tobě dnes k tvému dobrému . Aj , Hospodina Boha tvého jest nebe i nebesa nebes , země a všecky věci , kteréž jsou na ní . Však toliko v otcích tvých zalíbilo se Hospodinu , aby je zamiloval , a vyvolil símě jejich po nich , vás totiž ze všech národů , jakož dnes vidíš . Protož obřežtež neobřízku srdce svého , a šíje své nezatvrzujte více . Nebo Hospodin Bůh váš , on jest Bůh bohů , a Pán pánů , Bůh silný , veliký , mocný a hrozný , kterýž nepřijímá osoby , ani béře darů , Čině soud sirotku a vdově , miluje také příchozího , dávaje mu chléb a oděv . Protož milujte hostě , nebo jste byli hosté v zemi Egyptské . Hospodina Boha svého báti se budeš , jemu sloužiti , a jeho se přídržeti , a ve jménu jeho přisahati budeš . Onť jest chvála tvá , a onť jest Bůh tvůj , kterýž učinil s tebou tyto veliké a hrozné věci , kteréž viděly oči tvé . V sedmdesáti dušech sstoupili otcové tvoji do Egypta , nyní pak rozmnožil tě Hospodin Bůh tvůj , abys byl v množství jako hvězdy nebeské . Milujž tedy Hospodina Boha svého a ostříhej nařízení jeho , ustanovení a soudů jeho , i přikázaní jeho po všecky dny . A znejtež dnes ( nebo ne k samým synům vašim mluvím , kteříž neznali toho , ani neviděli ) , trestání Hospodina Boha svého , důstojnost jeho , ruku jeho silnou a rámě jeho vztažené , A znamení i skutky jeho , kteréž činil u prostřed Egypta Faraonovi , králi Egyptskému , i vší zemi jeho , A co učinil vojsku Egyptskému , koňům i vozům jeho , kterýž uvedl vody moře Rudého na ně , když vás honili , a shladil je Hospodin až do dnešního dne ; Také co učinil vám na poušti , dokudž jste nepřišli až k místu tomuto , A co učinil Dátanovi a Abironovi , synům Eliaba , syna Rubenova , když země otevřela ústa svá , a požřela je i čeledi jejich , stany jejich se vším statkem jejich , kterýž při sobě měli , u prostřed všeho Izraele . Ale oči vaše viděly všecky skutky Hospodinovy veliké , kteréž činil . Protož ostříhejte všech přikázaní , kteráž já dnes přikazuji vám , abyste zmocněni byli , a vejdouce , dědičně obdrželi zemi , do kteréž vy jdete k dědičnému jí obdržení , A aby se prodlili dnové vaši na zemi , kterouž s přísahou zaslíbil dáti Hospodin otcům vašim i semeni jejich , zemi mlékem a strdí oplývající . Nebo země , do kteréž ty již vcházíš , abys ji dědičně obdržel , není jako země Egyptská , z níž jsi vyšel , v kteréž jsi rozsíval símě své , a svlažoval ji do ustání noh svých jako zahradu bylinnou : Ale země , do kteréž vy jdete , abyste jí dědičně vládli , jest země hornatá , mající i údolí , kteráž z deště nebeského svlažována bývá vodou , Země , o kterouž Hospodin Bůh tvůj pečuje , a vždycky oči Hospodina Boha tvého obráceny jsou na ni , od počátku roku až do konce jeho . Protož jestliže opravdově poslouchati budete přikázaní mých , kteráž já vám dnes přikazuji , milujíce Hospodina Boha svého a sloužíce jemu z celého srdce svého a ze vší duše své , Dám déšť zemi vaší časem svým , ranní i pozdní , a sklízeti budeš obilé své , víno své i olej svůj . Dám i pastvu na poli tvém pro hovada tvá , a budeš jísti až do sytosti . Vystříhejtež se tedy , aby nebylo svedeno srdce vaše , abyste odstupujíce , nesloužili bohům cizím , a neklaněli se jim . Pročež Hospodin velice by se na vás rozhněval , a zavřel by nebe , aby deště nedávalo , a země aby nedávala úrody své ; i zahynuli byste rychle z země výborné , kterouž Hospodin vám dává . Ale složte tato slova má v srdci svém a v mysli své , a uvažte je sobě za znamení na rukou svých , a budou jako náčelník mezi očima vašima . A vyučujte jim syny své , rozmlouvajíce o nich , když sedneš v domě svém , aneb když půjdeš cestou , když lehneš i když vstaneš . Napíšeš je také na veřejích domu svého i na branách svých , Aby byli rozmnoženi dnové vaši a dnové synů vašich na zemi , kterouž s přísahou zaslíbil Hospodin otcům vašim , že ji dá jim , dokudž nebe trvá nad zemí . Nebo jestliže bedlivě ostříhati budete všech přikázaní těchto , kteráž já přikazuji vám , abyste je činili , milujíce Hospodina Boha svého , a chodíce po všech cestách jeho , a přídržejíce se jeho : Tedy vyžene Hospodin všecky ty národy od tváři vaší , a vládnouti budete dědičně národy většími i silnějšími , nežli jste vy . Všeliké místo , na kteréž by vstoupila noha vaše , vaše bude ; od pouště a od Libánu , a od řeky Eufraten až k moři nejdalšímu bude pomezí vaše . Nepostaví se žádný proti vám ; strach a bázeň vás pustí Hospodin Bůh váš na tvář vší země , po kteréž choditi budete , jakož jest mluvil vám . Hle , já předkládám vám dnes požehnání i zlořečení , Požehnání , budete-li poslouchati přikázaní Hospodina Boha svého , kteráž já dnes přikazuji vám , Zlořečení pak , jestliže byste neposlouchali přikázaní Hospodina Boha svého , ale sešli byste s cesty , o kteréž já dnes přikazuji vám , následujíce bohů cizích , kterýchž neznáte . A když by tě uvedl Hospodin Bůh tvůj do země , do kteréž ty jdeš , abys dědičně vládl jí , tedy dáš požehnání toto na hoře Garizim , a zlořečení na hoře Hébal , Kteréž jsou za Jordánem , za cestou chýlící se k západu slunce , v zemi Kananejského , jenž bydlí na rovinách naproti Galgala , blízko rovin More . Nebo vy půjdete přes Jordán , abyste vešli a dědičně vládli zemí , kterouž Hospodin Bůh váš dá vám ; i obdržíte ji dědičně , a budete v ní bydliti . Hleďtež tedy , abyste činili všecka ustanovení a soudy , kteréž já dnes vám předkládám . Tato jsou ustanovení a soudové , kterýchž ostříhati budete , činíce je v zemi , kterouž Hospodin Bůh otců tvých dá tobě , abys dědičně vládl jí po všecky dny , v nichž živi budete na zemi . Zkazíte do gruntu všecka místa , na nichž sloužili národové , ( kteréž vy dědičně opanujete ) , bohům svým , na vrších vysokých a na pahrbcích , a pod každým stromem ratolestným . Oltáře jejich zbořte , a obrazy jejich ztlucte , háje také jejich ohněm spalte a rytiny bohů jejich stroskotejte , a vyhlaďte jméno jejich z místa toho . Neučiníte tak Hospodinu Bohu svému , Ale kteréž by místo vyvolil Hospodin Bůh váš ze všech pokolení vašich , aby položil jméno své tu , a bydlil na něm , hledati ho , a tam choditi budete . Tam také přinášeti budete zápaly své a oběti i desátky své , oběti rukou svých i sliby své , dobrovolné oběti své , i prvorozené z skotů a bravů svých , A jísti budete tam před Hospodinem Bohem svým , a veseliti se budete v každé věci , k níž přičiníte ruky své , vy i domové vaši , v nichž požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj . Nebudete dělati tak , jakž my nyní zde činíme , jeden každý což se mu dobrého vidí . Nebo až dosavad nepřišli jste k odpočinutí a dědictví , kteréž Hospodin Bůh tvůj dává tobě . Ale když přejdouce Jordán , bydliti budete v zemi , kterouž Hospodin Bůh váš dá vám , abys jí vládl právem dědičným , a odpočinutí dá vám ode všech vůkol nepřátel vašich , a bydliti budete bezpečně : Tedy k místu tomu , kteréž by vyvolil Hospodin Bůh váš , aby tam přebývalo jméno jeho , přinášeti budete všecky věci , kteréž já přikazuji vám , zápaly své , oběti své a desátky své , a oběti rukou svých a všecko , což předního jest v slibích vašich , kteréž byste činili Hospodinu . A veseliti se budete před Hospodinem Bohem svým , vy i synové vaši i dcery vaše , služebníci vaši i děvky vaše , i Levíta , kterýž jest v branách tvých , nebo nemají dílu a dědictví s vámi . Vystříhej se , abys neobětoval zápalných obětí svých na žádném místě , kteréž bys sobě obhlédl . Ale na tom místě , kteréž by vyvolil Hospodin v jednom z pokolení tvých , tam obětovati budeš zápaly své , a tam učiníš všecko , což já přikazuji tobě . A však jestliže by se kdy zalíbilo duši tvé , zabiješ sobě , a jísti budeš maso vedlé požehnání Hospodina Boha svého , kteréž by dal tobě ve všech městech tvých ; nečistý i čistý jísti je bude , jako srnu i jelena . Krve toliko jísti nebudete , na zemi vycedíte ji jako vodu . Nebudeš moci jísti v městě svém desátků obilí svého , vína a oleje svého , i prvorozených skotů a bravů svých , i všeho , k čemuž se slibem zavážeš , dobrovolných obětí svých a obětí rukou svých . Ale před Hospodinem Bohem svým jísti je budeš na místě , kteréž vyvolil Hospodin Bůh tvůj , ty i syn tvůj i dcera tvá , služebník tvůj a děvka tvá , i Levíta , kterýž jest v branách tvých , a veseliti se budeš před Hospodinem Bohem svým ve všech věcech , k nimž bys přičinil ruky své . Vystříhejž se , abys neopouštěl Levítů v zemi své po všecky dny své . Když rozšíří Hospodin Bůh tvůj pomezí tvé , jakož mluvil tobě , a řekl bys sám v sobě : Budu jísti maso , proto že žádá duše tvá jísti maso , vedlé vší líbosti své jísti budeš maso . Jestliže by daleko bylo od tebe místo , kteréž vyvolí Hospodin Bůh tvůj , aby přebývalo tam jméno jeho , zabiješ hovado z skotů neb bravů svých , kteréž by dal Hospodin tobě , jakžť jsem přikázal tobě , a jísti budeš v městě svém , vedlé vší líbosti duše své . Jakž se jídá srna a jelen , tak je jísti budeš ; nečistý i čistý bude je jísti . Toliko buď stálý , abys krve nejedl ; nebo krev jest duše , protož nebudeš jísti duše s masem jejím . Nejeziž jí , ale na zem ji vyceď jako vodu . Nebudeš jísti jí , aby tobě dobře bylo i synům tvým po tobě , když bys činil , což dobrého jest před očima Hospodinovýma . Ale posvěcené věci své , kteréž bys měl , a což bys slíbil , vezmeš , a doneseš na místo , kteréž vyvolí Hospodin , A obětovati budeš oběti své zápalné , maso a krev , na oltář Hospodina Boha svého ; ale krev jiných obětí tvých vylita bude na oltář Hospodina Boha tvého , maso pak jísti budeš . Ostříhej a poslouchej všech slov těchto , kteráž já přikazuji tobě , aby tobě dobře bylo i synům tvým po tobě až na věky , když bys činil , což dobrého a pravého jest , před očima Hospodina Boha svého . Když by pak vyplénil Hospodin Bůh tvůj od tváři tvé národy ty , k nimž ty tudíž vejdeš , abys dědičně vládl jimi , a dědičně je opanoval , a bydlil v zemi jejich , Vystříhej se , abys neuvázl v osídle , jda za nimi , když by již vyhlazeni byli od tváři tvé . Nevyptávej se na bohy jejich , říkaje : Jak jsou sloužili národové ti bohům svým , tak i já učiním . Neučiníš tak Hospodinu Bohu svému , nebo všecko , což v ohavnosti má Hospodin , a čehož nenávidí , činili bohům svým ; také i syny své a dcery své ohněm pálili ke cti bohům svým . Cožkoli já přikazuji vám , ostříhati budete , činíce to ; nepřidáte k tomu , aniž co z toho ujmete . Povstal-li by u prostřed tebe prorok , aneb někdo , ješto by míval sny , a ukázal by tobě znamení aneb zázrak , Byť se pak i stalo to znamení aneb zázrak , a mluvil by tobě , řka : Poďme , následujme bohů cizích , ( kterýchž neznáš , ) a služme jim : Neuposlechneš slov proroka toho , ani snáře , nebo zkušuje vás Hospodin Bůh váš , aby známé bylo , milujete-li Hospodina Boha svého z celého srdce svého a z celé duše své . Hospodina Boha svého následujte , a jeho se bojte , přikázaní jeho ostříhejte , hlasu jeho poslouchejte , jemu služte a jeho se přídržte . Prorok pak ten aneb snář zamordován bude , nebo mluvil to , čímž by odvrátil vás od Hospodina Boha vašeho , ( kterýž vyvedl vás z země Egyptské , a vykoupil tě z domu služby , ) aby tě srazil s cesty , kterouž přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj , abys chodil po ní ; a tak odejmeš zlé z prostředku svého . Jestliže by tě tajně nabádal bratr tvůj , syn matky tvé , aneb syn tvůj , aneb dcera tvá , aneb manželka , kteráž jest v lůně tvém , aneb přítel tvůj , kterýžť by milý byl jako duše tvá , řka : Poďme a služme bohům cizím , ( kterýchž jsi neznal ty ani otcové tvoji ) , Z bohů pohanských , kteříž vůkol vás jsou , buď blízko aneb daleko od tebe , od jednoho konce země až do druhého konce jejího , Nepovoluj jemu , aniž ho poslouchej ; neodpustíť mu oko tvé , aniž se slituješ , aniž zatajíš ho , Ale bez milosti zabiješ jej ; ruka tvá nejprv na něj bude vztažena , abys ho zabil , a potom ruce všeho lidu . A ukamenuješ jej až do smrti , nebo chtěl odvésti tebe od Hospodina Boha tvého , kterýž tě vyvedl z země Egyptské , z domu služby , Aby všecken lid Izraelský , uslyšíce to , báli se , a nečinili více něco podobného věci této nejhorší u prostřed tebe . Uslyšel-li bys o některém městě svém , kteréž Hospodin Bůh tvůj dá tobě , abys tam bydlil , ani praví : Vyšli muži , lidé nešlechetní z prostředku tvého , kteříž svedli spoluobyvatele své , řkouce : Poďme , služme bohům cizím , kterýchž neznáte : Tedy vyhledej a vyzvěz a dobře se na to vyptej , a jestliže jest pravda a jistá věc , že ohavnost se stala u prostřed tebe , Zbiješ obyvatele města toho mečem , a jako věc proklatou zkazíš je i všecko , což by v něm bylo , hovada také jeho mečem pobiješ . A všecky kořisti jeho shromáždíš u prostřed ulice jeho , a spálíš ohněm to město i všecky kořisti jeho docela Hospodinu Bohu svému , aby byla hromada rumu věčná ; a nebude více staveno . A nevezmeš ničehož z věcí proklatých , aby Hospodin odvrátil se od hněvu prchlivosti své , a učinil tobě milosrdenství svá , a smiloval se nad tebou , i rozmnožil tě , jakož s přísahou zaslíbil otcům tvým . Protož poslouchati budeš hlasu Hospodina Boha svého , ostříhaje všech přikázaní jeho , kteráž já dnes přikazuji tobě , abys činil , což pravého jest , před očima Hospodina Boha svého . Synové jste Hospodina Boha vašeho , protož nebudete se řezati , aniž sobě uděláte lysiny mezi očima vašima nad mrtvým . Nebo lid svatý jsi Hospodinu Bohu svému , a tebe vyvolil Hospodin , abys jemu byl za lid zvláštní ze všech národů , kteříž jsou na tváři země . Nebudeš jísti žádné věci ohavné . Tato jsou hovada , kteráž jísti budete : Voly , ovce a kozy , Jelena , dannele , srnu , kamsíka , jezevce , bůvola a losa . Každé hovado , kteréž má kopyta rozdělená , tak aby rozdvojená byla , a přežívá mezi hovady , jísti je budete . A však ne všech přežívajících , aneb těch , kteráž kopyta rozdělená mají , budete jísti , jako velblouda , zajíce a králíka ; nebo ač přežívají , však kopyta rozděleného nemají , nečistá jsou vám . Též svině , nebo rozdělené majíc kopyto , nepřežívá , nečistá vám bude ; masa jejího jísti nebudete , a mrchy její se nedotknete . Ze všech pak živočichů , kteříž u vodách jsou , tyto jísti budete : Cožkoli má plejtvy a šupiny , jísti budete . Což pak nemá plejtví a šupin , toho jísti nebudete ; nečisté vám bude . Všecko ptactvo čisté jísti budete . Těchto pak jísti nebudete : Orla , noha , orlice mořské , A sokola , supa a luňáka vedlé pokolení jeho , A žádného krkavce vedlé pokolení jeho , Pstrosa , sovy , vodní káně a krahulce vedlé pokolení jeho , Raroha , kalousa a labuti , Pelikána , porfiriána a křehaře , Čápa , volavky vedlé pokolení jejího , dedka a netopýře . A všeliký zeměplaz létající nečistý bude vám , nebudete ho jísti . Každého ptáka čistého jísti budete . Žádné umrliny jísti nebudete ; příchozímu , kterýž jest v branách tvých , dáš ji , a jísti ji bude , aneb prodáš cizozemci , nebo lid svatý jsi Hospodinu Bohu svému . Nebudeš vařiti kozelce v mléce matky jeho . Ochotně dávati budeš desátky ze všech užitků semene svého , kteřížť by přišli s pole každého roku . A jísti budeš před Hospodinem Bohem svým , ( na místě , kteréž by vyvolil , aby tam přebývalo jméno jeho , ) desátky z obilí , vína i oleje svého , a prvorozené z volů svých a drobného dobytka svého , abys se učil báti Hospodina Boha svého po všecky dny . Jestliže by pak daleká byla cesta , a nemohl bys donésti toho , proto že daleko jest od tebe to místo , kteréž by vyvolil Hospodin Bůh tvůj k přebývání tam jména svého , když požehná tobě Hospodin Bůh tvůj : Tedy zpeněžíš je , a svázané peníze vezma v ruku svou , půjdeš k místu , kteréž by vyvolil Hospodin Bůh tvůj , A vynaložíš ty peníze na všecko , čehož žádá duše tvá , na voly , na ovce , na víno , aneb jiný nápoj silný , a na všecko , čehož by sobě žádala duše tvá , a jísti budeš tam před Hospodinem Bohem svým , a veseliti se budeš ty i dům tvůj . Levíty pak , kterýž by v branách tvých bydlil , neopustíš , nebo nemá dílu a dědictví s tebou . Každého léta třetího oddělíš všecky desátky z užitků svých toho léta , a složíš je v branách svých . I přijde Levíta , ( nebo nemá dílu a dědictví s tebou ) , a host a sirotek i vdova , kteříž jsou v branách tvých , i budou jísti a nasytí se , aby požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj při všelikém díle rukou tvých , kteréž bys dělal . Každého léta sedmého odpouštěti budeš . Tento pak bude způsob odpuštění , aby odpustil každý věřitel , kterýž rukou svou půjčil to , čehož půjčil bližnímu svému ; nebude upomínati bližního svého aneb bratra svého , nebo vyhlášeno jest odpuštění Hospodinovo . Cizozemce upomínati budeš , ale to , což bys měl u bratra svého , propustí ruka tvá . Toliko aby nuzným někdo nebyl příčinou tvou , poněvadž hojně požehná tobě Hospodin v zemi , kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě v dědictví , abys jí dědičně vládl : Jestliže však pilně poslouchati budeš hlasu Hospodina Boha svého , tak abys hleděl činiti každé přikázaní toto , kteréž já tobě dnes přikazuji . Hospodin zajisté Bůh tvůj požehná tobě , jakož mluvil tobě , tak že budeš moci půjčovati národům mnohým , tobě pak nebude potřeba vypůjčovati ; i budeš panovati nad národy mnohými , ale oni nad tebou nebudou panovati . Byl-li by u tebe nuzný někdo z bratří tvých , v některém městě tvém , v zemi tvé , kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě , nezatvrdíš srdce svého , a nezavřeš ruky své před nuzným bratrem svým : Ale štědře otevřeš jemu ruku svou , a ochotně půjčíš jemu , jakž by mnoho potřeboval toho , v čemž by nouzi měl . Vystříhej se , aby nebylo něco nepravého v srdci tvém , a řekl bys : Blíží se rok sedmý , jenž jest rok odpuštění , a bylo by nešlechetné oko tvé k bratru tvému nuznému , tak že bys neudělil jemu , pročež by volal proti tobě k Hospodinu , a byl by na tobě hřích : Ale ochotně dáš jemu , a nebude srdce tvé neupřímé , když bys dával jemu ; nebo tou příčinou požehná tobě Hospodin Bůh tvůj ve všech skutcích tvých a ve všem díle , k kterémuž bys vztáhl ruku svou . Nebo nebudete bez chudých v zemi vaší ; protož přikazuji tobě , řka : Abys ochotně otvíral ruku svou bratru svému , chudému svému a nuznému svému v zemi své . Jestliže by prodán byl tobě bratr tvůj Žid aneb Židovka , a sloužil by tobě za šest let , sedmého léta propustíš jej od sebe svobodného . A když jej propustíš svobodného od sebe , nepustíš ho prázdného . Štědře darovati jej budeš dary z dobytka svého , z stodoly a z vinice své ; v čemž požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj , z toho dáš jemu . A pamatuj , že jsi služebníkem byl v zemi Egyptské , a že tě vykoupil Hospodin Bůh tvůj , protož já to dnes tobě přikazuji . Pakliť by řekl : Nepůjdu od tebe , proto že by tě miloval i dům tvůj , a že mu dobře u tebe , Tedy vezma špici , probodneš ucho jeho na dveřích , a bude u tebe služebníkem na věky . Takž podobně i děvce své učiníš . Nechť není za těžké před očima tvýma , když bys ho svobodného propustil od sebe , nebo dvojnásob více , než ze mzdy nájemník , sloužil tobě šest let ; i požehná tobě Hospodin ve všech věcech , kteréž činiti budeš . Všeho prvorozeného , což se narodí z skotů tvých neb z bravů tvých , samce posvětíš Hospodinu Bohu svému . Nebudeš dělati prvorozeným volkem svým , a nebudeš holiti prvorozených ovec svých . Před Hospodinem Bohem svým budeš je jísti na každý rok na místě , kteréž by vyvolil Hospodin , ty i čeled tvá . Pakliť by na něm byla vada , že by kulhavé aneb slepé bylo , aneb mělo by jakoukoli škodlivou vadu , nebudeš ho obětovati Hospodinu Bohu svému . V branách svých budeš je jísti , buďto čistý neb nečistý , rovně jako srnu aneb jelena ; Toliko krve jeho nebudeš jísti , ale na zem vycedíš ji jako vodu . Ostříhej měsíce Abib , abys slavil Fáze Hospodinu Bohu svému , nebo toho měsíce Abib vyvedl tě Hospodin Bůh tvůj z Egypta v noci . A obětovati budeš Fáze Hospodinu Bohu svému z bravů i skotů na místě , kteréž by vyvolil Hospodin , aby tam přebývalo jméno jeho . Nebudeš v něm jísti nic kvašeného . Za sedm dní jísti budeš přesnice , chléb trápení , ( nebo s chvátáním vyšel jsi z země Egyptské ) , abys pamatoval na den , v kterémž jsi vyšel z země Egyptské , po všecky dny života svého . Aniž spatřín bude u tebe kvas ve všech končinách tvých za sedm dní , a nezůstane nic přes noc masa toho , kteréž bys obětoval u večer toho dne prvního , až do jitra . Nebudeš moci obětovati Fáze v každém městě svém , kteréž Hospodin Bůh tvůj dává tobě , Ale na místě , kteréž by vyvolil Hospodin Bůh tvůj , aby přebývalo tam jméno jeho , tu obětovati budeš Fáze , a to u večer , při západu slunce v jistý čas vyjití tvého z Egypta . Péci pak budeš a jísti na místě , kteréž by vyvolil Hospodin Bůh tvůj , a ráno navracuje se , půjdeš do stanů svých . Šest dní jísti budeš přesnice , dne pak sedmého bude slavnost Hospodinu Bohu tvému ; ničehož v ní dělati nebudeš . Sedm téhodnů sečteš sobě ; od začátku žně začneš počítati sedm téhodnů . Tehdy slaviti budeš slavnost téhodnů Hospodinu Bohu svému ; seč budeš moci býti , to dáš dobrovolně vedlé toho , jakžť by požehnal Hospodin Bůh tvůj . I veseliti se budeš před Hospodinem Bohem svým , ty i syn tvůj i dcera tvá , služebník tvůj a děvka tvá , i Levíta , kterýž by byl v branách tvých , a příchozí , sirotek i vdova , kteříž by byli u prostřed tebe , na místě , kteréž by vyvolil Hospodin Bůh tvůj k přebývání tam jména svého . A tak rozpomínati se budeš , že jsi byl služebníkem v Egyptě , když ostříhati a vykonávati budeš ustanovení tato . Slavnost stanů světiti budeš za sedm dní , když shromáždíš s pole svého a z vinice své . I budeš se veseliti v slavnosti své , ty i syn tvůj i dcera tvá , služebník tvůj a služebnice tvá , Levíta i příchozí , sirotek i vdova , kteříž by byli v branách tvých . Sedm dní svátek světiti budeš Hospodinu Bohu svému na místě , kteréž by vyvolil Hospodin , když požehná tobě Hospodin Bůh tvůj ve všech úrodách tvých , a ve všeliké práci rukou tvých , a tak budeš vesel . Třikrát v roce postaví se každý pohlaví mužského před Hospodinem Bohem tvým na místě , kteréž by vyvolil , na slavnost přesnic , na slavnost téhodnů a na slavnost stanů , a neukážeť se před Hospodinem prázdný ; Každý podlé daru sobě daného , vedlé požehnání Hospodina Boha tvého , jehož on udělil tobě . Soudce a správce ustanovíš sobě ve všech městech svých , kteráž Hospodin Bůh tvůj dá tobě v každém pokolení tvém , kteříž souditi budou lid soudem spravedlivým . Neuchýlíš soudu , a nebudeš šetřiti osoby , aniž přijmeš daru ; nebo dar oslepuje oči moudrých , a převrací slova spravedlivých . Spravedlivě spravedlnosti následovati budeš , abys živ byl , a dědičně vládl zemí , kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě . Nevysadíš sobě háje jakýmkoli dřívím u oltáře Hospodina Boha svého , kterýž uděláš sobě , Ani vyzdvihneš sobě modly , což v ohavnosti má Hospodin Bůh tvůj . Nebudeš obětovati Hospodinu Bohu svému vola aneb dobytčete , na němž by vada byla , aneb jakákoli věc zlá , nebo ohavnost jest Hospodinu Bohu tvému . Bude-li nalezen u prostřed tebe v některém městě tvém , kteráž Hospodin Bůh tvůj dá tobě , muž aneb žena , ješto by se dopouštěl zlého před očima Hospodina Boha tvého , přestupuje smlouvu jeho , A odejda , sloužil by bohům cizím , a klaněl by se jim , buď slunci neb měsíci , aneb kterému rytířstvu nebeskému , čehož jsem nepřikázal , A bylo by povědíno tobě , a slyšel bys o tom , tedy vyptáš se pilně na to , a jestliže bude pravda a věc jistá , že by se stala taková ohavnost v Izraeli : Bez lítosti vyvedeš muže toho aneb ženu tu , kteříž to zlé páchali , k branám svým , muže toho aneb ženu , a kamením je uházíš , ať zemrou . V ústech dvou aneb tří svědků zabit bude ten , kdož umříti má , nebudeť pak zabit podlé vyznání svědka jednoho . Ruka svědků nejprv bude proti němu k zabití jeho , a potom ruce všeho lidu , a tak odejmeš zlé z prostředku svého . Bylo-li by při soudu něco nesnadného , mezi krví a krví , mezi pří a pří , mezi ranou a ranou , v jakékoli rozepři v branách tvých , tedy vstana , půjdeš k místu , kteréž by vyvolil Hospodin Bůh tvůj , A přijdeš k kněžím Levítského pokolení aneb k soudci , kterýž by tehdáž byl , i budeš se jich ptáti , a oznámíť výpověd soudu . Učiníš tedy vedlé naučení , kteréž by vynesli z místa toho , kteréž by vyvolil Hospodin , a hleď , abys všecko , čemuž by tě učili , tak vykonal . Podlé vyrčení zákona , kterémuž by tě naučili , a podlé rozsudku , kterýžť by vypověděli , učiníš ; neuchýlíš se od slova sobě oznámeného ani na pravo ani na levo . Jestliže by pak kdo v zpouru se vydal , tak že by neposlechl kněze postaveného tam k službě před Hospodinem Bohem tvým , aneb soudce , tedy ať umře člověk ten , a odejmeš zlé z Izraele , Aby všecken lid uslyšíce , báli se , a více v zpouru se nevydávali . Když vejdeš do země , kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě , abys ji dědičně obdržel , a budeš v ní bydliti , a řekneš : Ustanovím nad sebou krále , jako i jiní národové mají , kteříž jsou vůkol mne : Toho toliko ustanovíš nad sebou krále , kteréhož by vyvolil Hospodin Bůh tvůj . Z prostředku bratří svých ustanovíš nad sebou krále ; nebudeš moci ustanoviti nad sebou člověka cizozemce , kterýž by nebyl bratr tvůj . A však ať nemívá mnoho koňů , a ať neobrací zase lidu do Egypta , z příčiny rozmnožení koňů , zvláště poněvadž Hospodin vám řekl : Nevracujte se zase cestou touto více . Nebudeť také míti mnoho žen , aby se neodvrátilo srdce jeho ; stříbra také aneb zlata ať sobě příliš nerozmnožuje . Když pak dosedne na stolici království svého , vypíše sobě připomenutý zákon tento do knihy z té , kteráž bude před oblíčejem kněží Levítských . A bude jej míti při sobě , a čísti jej bude po všecky dny života svého , aby se naučil báti Hospodina Boha svého , a aby ostříhal všech slov zákona tohoto i ustanovení těch , a činil je , Aby nepozdvihlo se srdce jeho nad bratří jeho , a neuchýlilo se od přikázaní na pravo aneb na levo , aby dlouho živ byl v království svém , on i synové jeho u prostřed Izraele . Nebudou míti kněží Levítští a všecko pokolení Levítské dílu a dědictví s jiným lidem Izraelským , oběti ohnivé Hospodinovy a dědictví jeho jísti budou . Dědictví nebudou míti u prostřed bratří svých , Hospodin jest dědictví jejich , jakož jim mluvil . Toto pak náležeti bude kněžím od lidu , od obětujících obět , buď vola neb dobytče : Dáno bude knězi plece , a líce a žaludek . Prvotiny obilé svého , vína a oleje svého , i prvotiny vlny z ovec svých dáš jemu . Nebo jej vyvolil Hospodin Bůh tvůj ze všech pokolení tvých , aby stál k službě ve jménu Hospodina , on i synové jeho po všecky dny . Když by pak přišel který Levíta z některého města tvého , ze všeho Izraele , kdež bydlil , a přišel by s velikou žádostí duše své na místo , kteréž by vyvolil Hospodin : Sloužiti bude ve jménu Hospodina Boha svého , jako i jiní bratří jeho Levítové , kteříž tu stojí před Hospodinem . Díl rovný jísti budou , ( bez škody toho , což by každý z nich prodal , ) vedlé čeledi otců . Když vejdeš do země , kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě , neuč se činiti podlé ohavností národů těch . Nebude nalezen v tobě , kdož by vedl syna svého aneb dceru svou skrz oheň , ani věštěc , ani planétník , ani čarodějník , ani kouzedlník . Ani losník , ani zaklinač , ani hadač , ani černokněžník . Nebo ohavnost jest Hospodinu , kdožkoli činí to , a pro takové ohavnosti Hospodin Bůh tvůj vymítá je od tváři tvé . Dokonalý budeš před Hospodinem Bohem svým . Nebo národové ti , kterýmiž vládnouti budeš , planetářů a věšťců poslouchají , tobě pak toho nedopouští Hospodin Bůh tvůj . Proroka z prostředku tvého , z bratří tvých , jako já jsem , vzbudí tobě Hospodin Bůh tvůj ; jeho poslouchati budete , Podlé všeho toho , jakž jsi žádal od Hospodina Boha svého , na Orébě , v den shromáždění , řka : Ať více neslyším hlasu Hospodina Boha svého , ani více vidím ohně toho velikého , abych neumřel . Pročež mi řekl Hospodin : Dobře mluvili , což jsou mluvili . Proroka vzbudím jim z prostředku bratří jejich , jako jsi ty , a položím slova má v ústa jeho , a bude jim mluviti všecko , což mu přikáži . I budeť , že kdo by koli neposlouchal slov mých , kteráž mluviti bude ve jménu mém , já vyhledávati budu na něm . Prorok pak , kterýž by pyšně se vystavoval , mluvě slovo ve jménu mém , kteréhož jsem mluviti jemu nepřikázal , a kterýž by mluvil ve jménu bohů cizích , takový prorok ať umře . Jestliže pak díš v srdci svém : Kterak poznáme slovo to , jehož by nemluvil Hospodin ? Když by mluvil něco prorok ve jménu Hospodinovu , a však by se toho nestalo , aniž by přišlo , toť jest to slovo , jehož nemluvil Hospodin ; z pychuť jest to mluvil prorok ten , nebojž se ho . Když by vyhladil Hospodin Bůh tvůj národy , jejichžto zemi Hospodin Bůh tvůj dává tobě , a opanoval bys je dědičně , a bydlil bys v městech jejich i v domích jejich : Oddělíš sobě tři města u prostřed země své , kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě , abys ji dědičně obdržel . Spravíš sobě cesty , a rozdělíš na tři díly všecku krajinu země své , kterouž v dědictví dá tobě Hospodin Bůh tvůj , i bude utíkati tam každý vražedlník : ( Totoť pak bude právo vražedlníka , kterýž by tam utekl , aby živ byl : Kdož by zabil bližního svého nechtě , aniž by ho nenáviděl prvé . Jako vejda někdo s bližním svým do lesa sekati dříví , rozvedl by rukou svou sekeru , aby uťal dřevo , a ona by spadla s topořiště , a trefila by bližního jeho , tak že by umřel , ten uteče do některého z měst těchto , a živ bude . ) Aby přítel zabitého , stihaje vražedlníka toho , když by se rozpálilo srdce jeho , nedohonil ho na daleké cestě , a ranil smrtedlně , ješto by nebyl hoden smrti , poněvadž ho prvé neměl v nenávisti . Protož já přikazuji tobě , řka : Tři města oddělíš sobě . Pakli by rozšířil Hospodin Bůh tvůj končiny tvé , jakož s přísahou zaslíbil otcům tvým , a dal by tobě všecku tu zemi , kterouž řekl dáti otcům tvým : ( Když bys ostříhal všech přikázaní těchto , čině je , kteráž já dnes přikazuji tobě , abys miloval Hospodina Boha svého , a chodil po cestách jeho po všecky dny ) , tedy přidáš sobě ještě tři města mimo tři onano , Aby nebyla vylita krev nevinná u prostřed země tvé , kterouž Hospodin Bůh tvůj dá tobě v dědictví , a aby nebyla na tobě krev . Ale byl-li by kdo , maje v nenávisti bližního svého , a činil by úklady jemu , a povstana proti němu , ranil by ho smrtedlně , tak že by umřel , a utekl by do některého z těch měst : Tedy pošlí starší města toho , a vezmou jej odtud , a dají v ruce přítele toho zabitého , aby umřel . Neodpustí jemu oko tvé , ale svedeš krev nevinnou z Izraele , i bude dobře tobě . Nepřeneseš meze bližního svého , kterouž vymezili předkové v dědictví tvém , kteréž obdržíš v zemi , jižto Hospodin Bůh tvůj dává tobě , abys ji dědičně obdržel . Nepovstane svědek jeden proti někomu z příčiny jakékoli nepravosti , a jakéhokoli hříchu ze všech hříchů , kterýmiž by kdo hřešil ; v ústech dvou svědků aneb v ústech tří svědků stane slovo . Povstal-li by svědek falešný proti někomu , aby svědčil proti němu , že odstoupil od Boha , Tedy postaví se ti dva muži , kteříž tu rozepři mají před Hospodinem , před kněžími aneb před soudci , kteříž by za dnů těch byli . A když se pilně vyptají soudcové , poznají-li , že svědek ten jest svědek lživý , mluvě falešné svědectví proti bližnímu svému , Tak jemu učiňte , jakž on myslil učiniti bratru svému . I odejmeš zlé z prostředku svého . A kteříž zůstanou , slyšíce to , báti se budou , a nikoli více nedopustí se takových zlých věcí u prostřed tebe . A neslituje se oko tvé ; život za život , oko za oko , zub za zub , ruka za ruku , noha za nohu bude . Když bys vytáhl na vojnu proti nepřátelům svým , a uzřel bys koně a vozy , a lid větší , nežli ty máš , neboj se jich , nebo Hospodin Bůh tvůj s tebou jest , kterýž tě vyvedl z země Egyptské . A když byste se již potýkati měli , přistoupí kněz , a mluviti bude k lidu , A dí jim : Slyš , Izraeli , vy jdete dnes k boji proti nepřátelům svým , nebudiž strašlivé srdce vaše , nebojte se a nestrachujte , ani se jich lekejte . Nebo Hospodin Bůh váš , kterýž jde s vámi , bojovati bude za vás proti nepřátelům vašim , aby zachoval vás . Potom mluviti budou hejtmané k lidu , řkouce : Jest-li kdo z vás , ješto vystavěl dům nový , a ještě nepočal bydliti v něm , odejdi a navrať se do domu svého , aby nezahynul v bitvě , a někdo jiný aby nezačal bydliti v něm . A kdo jest , ješto štípil vinici , a ještě nepřišla k obecnému užívání , odejdi a navrať se k domu svému , aby snad nezahynul v bitvě , aby někdo jiný k obecnému užívání nepřivedl jí . A kdo jest , ješto by měl zasnoubenou manželku , a ještě by jí nepojal , odejdi a navrať se do domu svého , aby neumřel v boji , a někdo jiný nevzal jí . Přidadí i toto hejtmané , mluvíce k lidu , a řeknou : Kdo jest bázlivý a lekavého srdce , odejdi a navrať se do domu svého , aby nezemdlil srdce bratří svých , jako jest srdce jeho . A když přestanou hejtmané mluviti k lidu , tedy představí lidu vůdce houfů . Když přitáhneš k některému městu , abys ho dobýval , podáš jemu pokoje . Jestliže pokoj sobě podaný přijmou a otevrou tobě , všecken lid , kterýž by nalezen byl v něm , pod plat uvedeni jsouce , tobě sloužiti budou . Pakli by v pokoj s tebou nevešli , ale bojovali proti tobě , oblehneš je ; A když by je Hospodin Bůh tvůj dal v ruku tvou , tedy zbiješ v něm ostrostí meče všecky pohlaví mužského . Ženy pak , dítky a hovada , i cožkoli bylo by v městě , všecky kořisti jeho rozbituješ sobě , a užívati budeš kořistí nepřátel svých , kteréž by dal tobě Hospodin Bůh tvůj . Tak učiníš všechněm městům daleko vzdáleným od tebe , kteráž nejsou z měst národů těchto . Z měst pak lidu toho , kterýž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví , žádné duše živiti nebudeš , Ale dokonce vyhladíš je : Hetea , Amorea , Kananea , Ferezea , Hevea a Jebuzea , jakož přikázal tobě Hospodin Bůh tvůj , Aby vás neučili činiti vedlé všech ohavností svých , kteréž činí bohům svým , i hřešili byste proti Hospodinu Bohu svému . Když oblehneš město některé , za dlouhý čas dobývaje ho , abys je vzal , nezkazíš stromů jeho , sekerou je vytínaje , nebo z nich ovoce jísti budeš ; protož jich nevysekáš , ( nebo potrava člověka jest strom polní ) , chtěje užívati jich k obraně své . A však stromoví , kteréž znáš , že nenese ovoce ku pokrmu , pohubíš a posekáš , a vzděláš ohrady proti městu tomu , kteréž s tebou bojuje , dokudž ho sobě nepodmaníš . Když by nalezen byl zabitý ( v zemi , kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě , abys dědičně vládl jí ) , ležící na poli , a nebylo by vědíno , kdo by ho zabil , Tedy vyjdou starší tvoji a soudcové tvoji , a měřiti budou k městům , kteráž jsou vůkol toho zabitého . A když nalezeno bude město nejbližší toho zabitého , tedy vezmou starší města toho jalovici z stáda , kteréž ještě nebylo užíváno , a kteráž netáhla ve jhu . I uvedou starší toho města jalovici tu do údolí pustého , kteréž nikdy nebylo děláno aneb oseto , a setnou šíji jalovice v tom údolí . Potom přistoupí kněží synové Léví ; ( nebo je Hospodin Bůh tvůj vyvolil , aby přisluhovali jemu , a požehnání dávali ve jménu Hospodinovu , vedlé jejichž výpovědi stane všeliká rozepře a každá rána . ) Všickni také starší toho města , kteříž jsou nejbližší toho zabitého , umyjí ruce své nad jalovicí sťatou v tom údolí , A osvědčovati budou , řkouce : Nevylilyť jsou ruce naše krve té , aniž oči naše viděly vražedlníka . Očisť lid svůj Izraelský , kterýž jsi vykoupil , Hospodine , a nepřičítej krve nevinné lidu svého Izraelskému . I bude sňata s nich vina té krve . Ty pak odejmeš krev nevinnou z prostředku svého , když učiníš , což pravého jest před očima Hospodinovýma . Když bys vytáhl na vojnu proti nepřátelům svým , a dal by je Hospodin Bůh tvůj v ruce tvé , a zajal bys z nich mnohé ; Uzříš-li mezi zajatými ženu krásného oblíčeje , a zamiluješ ji , tak abys ji sobě vzal za manželku : Uvedeš ji do domu svého , i oholí sobě hlavu , a obřeže nehty své ; A složíc roucho své s sebe , v kterémž jest jata , zůstane v domě tvém , a plakati bude otce svého i matky své za celý měsíc ; a potom vejdeš k ní , a budeš její manžel , a ona bude manželka tvá . Pakliť by se nelíbila , tedy propustíš ji svobodnou ; ale nikoli neprodávej jí za peníze , ani nekupč jí , poněvadž jsi jí ponížil . Měl-li by kdo dvě ženy , jednu v milosti a druhou v nenávisti , a zplodily by mu syny , milá i nemilá , a byl-li by syn prvorozený nemilé : Tedy když dědice ustavovati bude nad tím , což by měl , nebude moci dáti práva prvorozenství synu milé před synem prvorozeným nemilé , Ale prvorozeného syna nemilé při prvorozenství zůstaví , a dá jemu dva díly ze všeho , což by měl ; nebo on jest počátek síly jeho , jeho jest právo prvorozenství . Měl-li by kdo syna zpurného a protivného , ješto by neposlouchal hlasu otce svého a hlasu matky své , a jsa trestán , neuposlechl by jich : Tedy vezmouce ho otec i matka jeho , vyvedou jej k starším města svého , k bráně místa přebývání svého , A řeknou starším města svého : Syn náš tento , jsa zpurný a protivný , neposlouchá hlasu našeho , žráč a opilec jest . Tehdy všickni lidé města toho uházejí jej kamením a umřeť ; a tak odejmeš zlé z prostředku svého , a všecken Izrael uslyšíce , báti se budou . Když by kdo zhřešil , že by hoden byl smrti , a byl by odsouzen k ní a pověsil bys ho na dřevě : Nezůstane přes noc tělo jeho na dřevě , ale hned v ten den pochováš jej , nebo zlořečený jest před Bohem pověšený ; protož nepoškvrňuj země své , kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví . Jestliže bys uzřel vola aneb dobytče bratra svého , an bloudí , nepomineš jich , ale přivedeš je až k bratru svému . Byť pak nebyl blízký bratr tvůj a neznal bys ho , uvedeš je však do domu svého , a bude u tebe , dokudž by se po něm neptal bratr tvůj , a navrátíš mu je . Tolikéž učiníš s oslem jeho , s oděvem jeho , také i se všelikou věcí ztracenou bratra svého , kteráž by mu zhynula ; když bys ji nalezl , nepomineš jí . Vida osla bratra svého aneb vola jeho pod břemenem ležící na cestě , nepomineš jich , ale i hned ho s ním pozdvihneš . Žena nebude nositi oděvu mužského , aniž se obláčeti bude muž v roucho ženské , nebo ohavnost před Hospodinem Bohem tvým jest , kdožkoli činí to . Když bys našel hnízdo ptačí před sebou na cestě , na jakémkoli stromu aneb na zemi , s mladými neb vejci , a matka seděla by na mladých aneb na vejcích : nevezmeš matky s mladými , Ale hned pustíš matku a mladé vezmeš sobě , aby tobě dobře bylo , a abys prodlil dnů svých . Když bys stavěl dům nový , udělej zabradla vůkol střechy své , abys neuvedl viny krve na dům svůj , když by kdo upadl s něho . Neposeješ vinice své směsicí rozličného semene , aby nebyl poškvrněn užitek semene , kteréž jsi vsel , i ovoce vinice . Nebudeš orati volem a oslem spolu . Neoblečeš roucha z rozdílných věcí , z vlny a lnu setkaného . Prýmy zděláš sobě na čtyřech rozích oděvu svého , jímž se odíváš . Když by pojal někdo ženu , a všel by k ní , a potom měl by ji v nenávisti , A dal by příčinu k řečem o ní , v zlou pověst ji obláčeje a mluvě : Ženu tuto vzal jsem , a všed k ní , nenalezl jsem jí pannou : Tedy otec děvečky a matka její vezmouce přinesou znamení panenství děvečky k starším města svého k bráně . A dí otec děvečky k starším : Dceru svou dal jsem muži tomuto za manželku , kterýž ji v nenávisti má . A hle , sám příčinu dal řečem o ní , mluvě : Nenalezl jsem při dceři tvé panenství , a teď hle , znamení panenství dcery mé . I roztáhnou roucho to před staršími města . Tedy starší města toho jmou muže a trestati ho budou , A uloží jemu pokutu sto lotů stříbra , kteréž dají otci děvečky , proto že vynesl zlou pověst proti panně Izraelské . I bude ji míti za manželku , kteréž nebude moci propustiti po všecky dny své . Jináč byla-li by pravá žaloba ta , a nebylo by nalezeno panenství při děvečce : Tedy vyvedou děvečku ke dveřím otce jejího , a uházejí ji lidé města toho kamením , a umře ; nebo dopustila se nešlechetnosti v Izraeli , smilnivši v domě otce svého . Tak odejmeš zlé z prostředku sebe . Kdyby kdo postižen byl , že obýval s ženou manželkou cizí , tedy umrou oni oba dva , muž , kterýž obýval s tou ženou , i žena také ; i odejmeš zlé z Izraele . Byla-li by děvečka panna zasnoubená muži , a nalezna ji někdo v městě , obýval by s ní : Vyvedete oba dva k bráně města toho , a uházíte je kamením , a umrou , děvečka , proto že nekřičela , jsuci v městě , a muž proto , že ponížil ženy bližního svého ; a odejmeš zlé z prostředku svého . Pakli na poli nalezl by muž děvečku zasnoubenou , a násilí jí učině , obýval by s ní : smrtí umře muž ten sám , Děvečce pak nic neučiníš . Nedopustila se hříchu hodného smrti ; nebo jakož povstává někdo proti bližnímu svému a morduje život jeho , tak i při této věci . Na poli zajisté nalezl ji ; křičela děvečka zasnoubená , a žádný tu nebyl , kdo by ji vysvobodil . Jestliže by nalezl někdo děvečku pannu , kteráž by zasnoubena nebyla , a vezma ji , obýval by s ní , a byli by postiženi : Tedy dá muž ten , kterýž by obýval s ní , otci děvečky padesáte stříbrných , a bude jeho manželka , protože ponížil jí ; nebude moci jí propustiti po všecky dny své . Nevezme žádný manželky otce svého , a neodkryje podolka otce svého . Nevejde do shromáždění Hospodinova , kdož by měl stlučené aneb odňaté lůno . Aniž vejde do shromáždění Hospodinova syn postranní ; také i desáté koleno jeho nevejde do shromáždění Hospodinova . Ammonitský tolikéž ani Moábský nevejde do shromáždění Hospodinova , ani desáté koleno jejich nevejde do shromáždění Hospodinova až na věky . Proto že proti vám nevyšli s chlebem a s vodou na cestě , když jste šli z Egypta , a že ze mzdy najal proti tobě Baláma , syna Beor , z Petor Mezopotamie Syrské , aby zlořečil tobě : ( Ačkoli nechtěl Hospodin Bůh tvůj slyšeti Baláma , ale obrátil Hospodin Bůh tvůj tobě zlořečení v požehnání , nebo miloval tebe Hospodin Bůh tvůj . ) Nebudeš hledati pokoje jejich ani dobrého jejich po všecky dny své na věky . Nebudeš míti v ohavnosti Idumejského , nebo bratr tvůj jest , aniž Egyptského v ohavnosti míti budeš , nebo jsi byl pohostinu v zemi jeho . Synové , kteříž se jim zrodí v třetím kolenu , vejdou do shromáždění Hospodinova . Když bys vytáhl vojensky proti nepřátelům svým , vystříhej se od všeliké zlé věci . Bude-li mezi vámi kdo , ješto by poškvrněn byl příhodou noční , vyjde ven z stanů , a nevejde do nich ; Ale když bude k večerou , umyje se vodou , a po západu slunce vejde do stanů . Také místo budeš míti vně za stany , abys tam chodíval ven ; A budeš míti kolík mezi jinými nástroji svými , a když bys chtěl sednouti vně , vykopáš jím důlek , a obrátě se , zahrabeš nečistotu svou . Nebo Hospodin Bůh tvůj chodí u prostřed stanů tvých , aby tě vysvobodil , a dal tobě nepřátely tvé ; protož ať jest příbytek tvůj svatý , tak aby nespatřil při tobě mrzkosti nějaké , pročež by se odvrátil od tebe . Nevydáš služebníka pánu jeho , kterýž k tobě utekl od pána svého . S tebou bydliti bude u prostřed tebe na místě , kteréž by vyvolil v některém městě tvém , kdežkoli jemu se líbiti bude ; nebudeš ho mocí utiskati . Nebude nevěstka žádná z dcer Izraelských , ani nečistý smilník z synů Izraelských . Nepřineseš mzdy nevěstky , a mzdy psa do domu Hospodina Boha svého z jakéhokoli slibu , nebo to obé ohavnost jest Hospodinu Bohu tvému . Nedáš na lichvu bratru svému ani peněz , ani pokrmu , ani jakékoli věci , kteráž se dává na lichvu . Cizímu půjčíš na lichvu , ale bratru svému nedáš na lichvu , aby požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj při všech věcech , k kterýmž bys vztáhl ruku svou v zemi , do níž vejdeš , abys dědičně obdržel ji . Když bys učinil slib Hospodinu Bohu svému , neprodlévej splniti ho ; nebo konečně toho vyhledávati bude Hospodin Bůh tvůj od tebe , a byl by na tobě hřích . Pakli nebudeš slibovati , nebude na tobě hříchu . Což jednou vyšlo z úst tvých , to splníš , a učiníš , jakž jsi slíbil Hospodinu Bohu svému dobrovolně , což jsi vynesl ústy svými . Všel-li bys do vinice bližního svého , jísti budeš hrozny podlé žádosti své do sytosti své , ale do nádoby své nevložíš . Všel-li bys do obilí bližního svého , natrháš sobě klasů rukou svou , ale srpem nebudeš žíti obilí bližního svého . Pojal-li by muž ženu a byl by manželem jejím , přihodilo by se pak , že by nenašla milosti před očima jeho pro nějakou mrzkost , kterouž by nalezl na ní , i napsal by jí lístek zapuzení a dal v ruku její , a vyhnal by ji z domu svého ; A vyjduci z domu jeho , odešla by a vdala se za druhého muže ; A ten také muž poslední v nenávisti maje ji , napsal by lístek zapuzení a dal v ruce její , a vyhnal by ji z domu svého ; aneb umřel by muž její poslední , kterýž vzal ji sobě za manželku : Nebude moci manžel její první , kterýž ji vyhnal , zase ji vzíti sobě za manželku , když již příčinou jeho poškvrněna jest ; nebo ohavnost jest před Hospodinem . Protož nedopouštěj hřešiti lidu země , kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví . Když by někdo v nově pojal ženu , nevyjde k boji , aniž na něj vzkládána bude jaká obecní práce ; svoboden bude v domě svém za jeden rok , a veseliti se bude s manželkou svou , kterouž pojal . Žádný nevezme v zástavě svrchního i spodního žernovu , nebo takový bral by duši v základu . Byl-li by postižen někdo , že ukradl člověka z bratří svých synů Izraelských , a k zisku by sobě jej přivedl aneb prodal jej : umře zloděj ten , a odejmeš zlé z prostředku svého . Šetř se při ráně malomocenství , abys ostříhal pilně a činil všecko , jakž učiti budou vás kněží Levítové ; jakož přikázal jsem jim , ostříhati toho budete a tak činiti . Pomni na ty věci , které učinil Hospodin Bůh tvůj Marii na cestě , když jste vyšli z Egypta . Půjčil-li bys bližnímu svému něčeho , nevejdeš do domu jeho , abys vzal něco v zástavě od něho . Ale vně staneš , a člověk , jemuž jsi půjčil , vynese tobě základ svůj ven . Jestliže by pak byl člověk chudý , nebudeš spáti s základem jeho . Bez prodlévání navrátíš jemu zastavenou věc jeho při západu slunce , aby leže v šatech svých , dobrořečil tobě , a bude to za spravedlnost tobě před Hospodinem Bohem tvým . Neutiskneš nájemníka chudého a nuzného , tak z bratří svých jako z příchozích , kteříž jsou v zemi tvé v branách tvých . Na každý den dáš jemu mzdu jeho , prvé nežli by slunce zapadlo ; nebo chudý jest , a tím se živí , aby neúpěl proti tobě k Hospodinu , a byl by na tobě hřích . Nebudou na hrdle trestáni otcové za syny , ani synové trestáni budou na hrdle za otce , jeden každý za svůj hřích umře . Nepřevrátíš soudu příchozímu neb sirotku , ani vezmeš v základu roucha vdovy , Ale pamatuj , že jsi byl služebníkem v Egyptě , a že tě vykoupil Hospodin Bůh tvůj odtud ; protož přikazujiť , abys činil toto . Když bys žal obilí své na poli svém , a zapomenul bys tam některého snopu , nenavrátíš se , abys jej vzal ; příchozímu , sirotku a vdově to bude , aby požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj při všelikém díle rukou tvých . Když bys třásl olivy své , nebudeš shledávati po každé ratolesti za sebou ; příchozímu , sirotku a vdově to zůstane . Když bys sbíral víno na vinici své , nebudeš paběrovati jahodek za sebou ; příchozímu , sirotku a vdově to bude . Pamatuj , že jsi byl služebníkem v zemi Egyptské ; protož přikazujiť , abys to činil . Vznikla-li by jaká nesnáz mezi některými , a přistoupili by k soudu , aby je rozsoudili , tedy spravedlivého ospravedlní , a nepravého odsoudí . Bude-li pak hoden mrskání nepravý , tedy káže ho položiti soudce a mrskati před sebou , vedlé nepravosti jeho v jistý počet ran . Čtyřidcetikrát káže ho mrštiti , aniž přidá více , aby , jestliže by jej nadto mrskal ranami mnohými , nebyl příliš zlehčen bratr tvůj před očima tvýma . Nezavížeš úst vola mlátícího . Když by bratří spolu bydlili , a umřel by jeden z nich , nemaje syna , nevdá se ven žena toho mrtvého za jiného muže ; bratr jeho vejde k ní , a vezme ji sobě za manželku , a právem švagrovství přižení se k ní . Prvorozený pak , kteréhož by porodila , nazván bude jménem bratra jeho mrtvého , aby nebylo vyhlazeno jméno jeho z Izraele . Nechtěl-li by pak muž ten pojíti příbuzné své , tedy přijde příbuzná jeho k bráně před starší a řekne : Nechce příbuzný můj vzbuditi bratru svému jména v Izraeli , a nechce podlé práva švagrovství pojíti mne . Tedy povolají ho starší města toho , a mluviti budou s ním ; a stoje , řekl-li by : Nechci jí pojíti , Přistoupí příbuzná jeho k němu před staršími , a szuje střevíc jeho s nohy jeho , a pline mu na tvář a odpoví , řkuci : Tak se má státi muži tomu , kterýž by nechtěl vzdělati domu bratra svého . I bude nazváno jméno jeho v Izraeli : Dům bosého . Když by se svadili někteří spolu jeden s druhým , a přistoupila by žena jednoho , aby vysvobodila muže svého z ruky bijícího jej , i vztáhla by ruku svou a uchopila by ho za lůno : Tedy utneš ruku její , neslituje se nad ní oko tvé . Nebudeš míti v pytlíku svém nejednostejného kamene , většího a menšího . Aniž budeš míti v domě svém nejednostejného korce , většího a menšího . Váhu celou a spravedlivou míti budeš , též míru celou a spravedlivou budeš míti , aby se prodlili dnové tvoji v zemi , kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě . Nebo v ohavnosti jest Hospodinu Bohu tvému , kdožkoli činí ty věci , všeliký činící nepravost . Pamatuj na to , coť učinil Amalech na cestě , když jste šli z Egypta : Kterak vyšed tobě v cestu , zadní houf tvůj všech mdlých , kteříž šli za tebou , pobil , když jsi ty byl zemdlený a ustalý , a nebál se Boha . Protož když byl Hospodin Bůh tvůj dal tobě odpočinutí ode všech nepřátel tvých vůkol v zemi , kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví , abys dědičně obdržel ji , vyhladíš památku Amalecha pod nebem ; nezapomínejž na to . Když pak vejdeš do země , kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě v dědictví , a opanuje ji , bydliti v ní budeš : Vezmeš prvotin všeho ovoce země té , kteréž obětovati budeš z země své , již Hospodin Bůh tvůj dává tobě , a vlože do koše , půjdeš k místu , kteréž by Hospodin Bůh tvůj k přebývání tam jménu svému vyvolil . A přijda k knězi , kterýž těch dnů bude , díš jemu : Vyznávám dnes Hospodinu Bohu svému , že jsem všel do země , kterouž s přísahou zaslíbil Hospodin otcům našim , že ji nám dá . I vezma kněz z ruky tvé koš , postaví jej před oltářem Hospodina Boha tvého . A mluviti budeš před Hospodinem Bohem svým , řka : Syrský chudý otec můj sstoupil do Egypta s nemnohými osobami , a byv tam pohostinu , vzrostl v národ veliký , silný a mnohý . A když zle nakládali s námi Egyptští , trápíce nás , a vzkládajíce na nás službu těžkou , Volali jsme k Hospodinu Bohu otců našich , a vyslyšev Hospodin hlas náš , popatřil na trápení naše , práci naši a ssoužení naše . I vyvedl nás Hospodin z Egypta v ruce silné a v rameni vztaženém , v strachu velikém , a znameních i zázracích . A uvedl nás na toto místo , a dal nám zemi tuto oplývající mlékem a strdí . Protož nyní , hle , přinesl jsem prvotiny úrod země , kterouž jsi mi dal , ó Hospodine . I necháš toho před Hospodinem Bohem svým , a pokloníš se před ním . I veseliti se budeš ve všech dobrých věcech , kteréž by tobě dal Hospodin Bůh tvůj , i domu tvému , ty i Levíta i příchozí , kterýž jest u prostřed tebe . Když bys pak vyplnil všecky desátky ze všech úrod svých léta třetího , jenž rok desátků jest , a dal bys Levítovi , příchozímu , sirotku i vdově , a jedli by v branách tvých a nasyceni byli : Tedy díš před Hospodinem Bohem svým : Vynesl jsem , což posvěceného bylo , z domu svého , a dal jsem také Levítovi , příchozímu , sirotku a vdově vedlé všelikého přikázaní tvého , kteréž jsi mi přikázal ; nepřestoupil jsem žádného z přikázaní tvých , aniž jsem zapomenul na ně . Nejedl jsem v zámutku svém z toho , a neujal jsem z toho k věci obecné , aniž jsem dal něco odtud ku pohřbu ; poslechl jsem hlasu Hospodina Boha svého , učinil jsem podlé všeho , což jsi mi přikázal . Popatřiž z příbytku svatého svého s nebe , a požehnej lidu svému Izraelskému a zemi , kterouž jsi dal nám , jakož jsi s přísahou zaslíbil otcům našim , zemi oplývající mlékem a strdí . Dnes Hospodin Bůh tvůj přikazuje tobě , abys ostříhal ustanovení těchto a soudů ; ostříhejž tedy a čiň je z celého srdce svého a ze vší duše své . Dnes i ty připověděls se k Hospodinu , že jej budeš míti za Boha , a choditi budeš po cestách jeho , a ostříhati ustanovení jeho , a přikázaní i soudů jeho , a poslouchati hlasu jeho . Hospodin také připověděl se k tobě dnes , že tě bude míti za lid zvláštní , jakož mluvil tobě , abys ostříhal všech příkázaní jeho , A že tě vyvýší nade všecky národy , kteréž učinil , abys byl vzácnější , slovoutnější a slavnější nad ně , a tak lid svatý Hospodinu Bohu svému , jakož jest mluvil . I přikázal Mojžíš a starší Izraelští lidu , řkouce : Ostříhejž každého přikázaní , kteréž já přikazuji vám dnes . A když přejdeš přes Jordán do země , kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě , vyzdvihneš sobě kameny veliké , a obvržeš je vápnem . A napíšeš na nich všecka slova zákona tohoto , když přejdeš , abys všel do země , kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě , do země oplývající mlékem a strdí , jakož jest mluvil Hospodin Bůh otců tvých tobě . Když tedy přejdeš Jordán a vyzdvihneš ty kameny , kteréž já přikazuji vám dnes , na hoře Hébal , a obvržeš je vápnem , A vzděláš tam oltář Hospodinu Bohu svému : oltář z kamenů , jichž nebudeš tesati železem , Z kamení celého vzděláš oltář Hospodinu Bohu svému , abys na něm obětoval oběti zápalné Hospodinu Bohu svému . Obětovati budeš i oběti pokojné , a jísti tu a veseliti se před Hospodinem Bohem svým . Napíšeš pak na těch kameních všecka slova zákona toho dobře a zřetelně . I mluvil Mojžíš a kněží Levítští ke všemu Izraelovi , řkouce : Pozoruj a slyš , Izraeli , dnes učiněn jsi lidem Hospodina Boha svého . Protož poslouchej hlasu Hospodina Boha svého , a zachovávej přikázaní jeho i ustanovení jeho , kteráž já tobě dnes přikazuji . I přikázal Mojžíš v ten den lidu , řka : Tito stanou , aby dobrořečili lidu na hoře Garizim , když byste přešli Jordán : Simeon , Léví , Juda , Izachar , Jozef a Beniamin . Tito pak stanou , aby zlořečili na hoře Hébal : Ruben , Gád , Asser , Zabulon , Dan a Neftalím . I budou osvědčovati Levítové , a řeknou ke všechněm mužům Izraelským vysokým hlasem : Zlořečený člověk , kterýž by udělal rytinu aneb věc slitou , ohavnost Hospodinu , dílo rukou řemeslníka , by ji pak i do skrýše odložil . I odpoví všecken lid a řekne : Amen . Zlořečený , kdož sobě zlehčuje otce svého a matku svou ; i řekne všecken lid : Amen . Zlořečený , kdož přenáší mezník bližního svého ; i řekne všecken lid : Amen . Zlořečený , kdož zavodí slepého , aby bloudil po cestě ; i řekne všecken lid : Amen . Zlořečený , kdož převrací spravedlnost příchozího , sirotka a vdovy ; a odpoví všecken lid : Amen . Zlořečený , kdož by obýval s manželkou otce svého , nebo odkryl podolek otce svého ; i řekne všecken lid : Amen . Zlořečený , kdož by obýval s kterýmkoli hovadem ; i dí všecken lid : Amen . Zlořečený , kdož by obýval s sestrou svou , dcerou otce svého , aneb dcerou matky své ; i řekne všecken lid : Amen . Zlořečený , kdož by obýval s svegruší svou ; i odpoví všecken lid : Amen . Zlořečený , kdož by zbil bližního svého tajně ; i řekne všecken lid : Amen . Zlořečený , kdož by vzal dary , aby zabil člověka nevinného ; i dí všecken lid : Amen . Zlořečený , kdož by nezůstal v řečech zákona tohoto a nečinil jich ; a řekne všecken lid : Amen . Jestliže pak opravdově poslušen budeš hlasu Hospodina Boha svého , ostříhaje a čině všecka přikázaní jeho , kteráž já dnes přikazuji tobě , vyvýší tě Hospodin Bůh tvůj nade všecky národy země . A přijdou na tě všecka požehnání tato , a vyplní se při tobě , když jen poslušen budeš hlasu Hospodina Boha svého . Požehnaný budeš v městě , požehnaný i na poli . Požehnaný plod života tvého , úrody země tvé , i plod dobytka tvého , prvorozené skotů tvých i stáda bravů tvých . Požehnaný koš tvůj i díže tvá . Požehnaný budeš vcházeje , požehnaný i vycházeje . A učiní Hospodin , že nepřátelé tvoji , kteříž by povstali proti tobě , poraženi budou před tebou ; jednou cestou vytáhnou proti tobě , a sedmi cestami před tebou utíkati budou . Přikáže Hospodin požehnání svému , aby s tebou bylo v špižírnách tvých a při všem , k čemu bys koli přičinil ruku svou , a požehná tobě v zemi , kterouž Hospodin Bůh tvůj dává tobě . Vystaví tě sobě Hospodin za lid svatý , jakož zapřisáhl tobě , když ostříhati budeš přikázaní Hospodina Boha svého , a choditi po cestách jeho . I uzří všickni národové země , že jméno Hospodinovo vzýváno jest nad tebou , a budou se báti tebe . Učiní také Hospodin , že hojnost míti budeš všeho dobrého , plodu života svého , i plodu dobytků svých , i úrod zemských v zemi , kterouž s přísahou zaslíbil otcům tvým , že ji tobě dá . Otevře Hospodin tobě poklad svůj výborný , nebe , aby vydalo déšť zemi tvé časem svým , a požehná všelikému dílu ruky tvé , tak že mnohým národům půjčovati budeš , sám pak nic nevypůjčíš . I ustanoví tě Hospodin za hlavu a ne za ocas , a budeš vždycky vyšší , a nikdy nižší , když poslouchati budeš přikázaní Hospodina Boha svého , kteráž já dnes tobě přikazuji , abys ostříhal a činil je . A neuchýlíš se od žádného slova , kteráž já dnes přikazuji tobě , ani na pravo ani na levo , odcházeje po bozích cizích , abys jim sloužil . Jestliže pak hlasu Hospodina Boha svého poslouchati , a všech přikázaní a ustanovení jeho , kteráž já dnes přikazuji tobě , ostříhati a činiti nebudeš , přijdou na tě všecka zlořečenství tato a postihnou tě . Zlořečený budeš v městě , zlořečený i na poli . Zlořečený koš tvůj , a zlořečená díže tvá . Zlořečený plod života tvého i úrody země tvé , prvorozené skotů tvých i stáda bravů tvých . Zlořečený budeš vcházeje , zlořečený i vycházeje . Pošle Hospodin na tě zlořečení , zkormoucení a bídu při všem , k čemuž bys koli přičinil ruky své a což bys koli dělal , dokudž nebudeš vyhlazen , a nezahyneš v náhle pro zlé skutky tvé , skrze něž jsi opustil mne . Dopustí Hospodin , aby se přídržely tebe morní bolesti , až tě i vypléní z země , do níž se béřeš , abys ji dědičně opanoval . Bíti tě bude Hospodin souchotinami , zimnicí , pálivostí , horkem , mečem , suchem a rudou , a budou tě stíhati , až tě i zkazí . I to nebe , kteréž jest nad hlavou tvou , bude měděné , a země , kteráž jest pod tebou , železná . Dá Hospodin zemi tvé místo deště prach a popel , a toť s nebe sstoupí na tě , dokudž bys nebyl vyhlazen . Učiní i to Hospodin , že poražen budeš od nepřátel svých ; jednou cestou vytáhneš proti nim , a sedmi cestami utíkati budeš od tváři jejich , a musíš se smýkati po všech královstvích země . I budou těla vaše mrtvá za pokrm všemu ptactvu nebeskému , a šelmám zemským , a nebude , kdo by je odehnal . Raní tě Hospodin vředem Egyptským , neduhy na zadku , prašivinami a svrabem nezhojitelným . Raní tě Hospodin pominutím smyslu , slepotou a tupostí srdce , Tak že o poledni makati budeš , jako maká slepý ve tmě , a nebudeš míti prospěchu na cestách svých ; k tomu také utiskán budeš , a loupen po všecky dny , a nebude , kdo by tě vysvobodil . Manželku sobě zasnoubíš , a jiný s ní obývati bude ; dům vystavíš , a nebudeš bydliti v něm ; vinici štípíš , a sbírati na ní nebudeš . Vůl tvůj před tvýma očima zabit bude , a ty jeho jísti nebudeš ; osel tvůj uchvácen bude před tváří tvou , anižť se zase navrátí ; dobytek tvůj vydán bude nepřátelům tvým , a žádný ho nevysvobodí . Synové tvoji a dcery tvé cizímu národu vydáni budou , a oči tvé na to hledíce , umdlívati budou pro ně celého dne , a nebude síly v ruce tvé . Úrody země tvé i všecko úsilí tvé sžíře národ , kteréhož ty neznáš , a nebudeš než potlačený a potřený po všecky dny . A omámený budeš nad těmi věcmi , kteréž viděti budou oči tvé . Raní tě Hospodin vředem nejhorším na kolenou i na lýtkách , tak že se nebudeš moci zhojiti , od spodku nohy tvé až do vrchu hlavy . Zavede tě Hospodin i krále tvého , kteréhož ustanovíš nad sebou , do národu , kteréhož jsi ty neznal , ani předkové tvoji , a sloužiti tam budeš bohům cizím , dřevu a kameni . A budeš k užasnutí a přísloví i v rozprávku všechněm národům , mezi kteréž zavede tě Hospodin . Mnoho semene vyneseš na pole k rozsívání , a málo shromáždíš , nebo sžerou to kobylky . Vinice štípíš a dělati je budeš , ale vína píti ani sbírati nebudeš , nebo červ sžíře je . Olivoví hojnost míti budeš ve všech končinách svých , a však olejem se pomazovati nebudeš , nebo sprchne ovoce s olivy tvé . Synů a dcer naplodíš , a nebudeš jich míti , nebo zajati budou . Všecko stromoví tvé i úrody země tvé kobylky zkazí . Cizozemec , kterýž s tebou přebývá , vzroste nad tebe , ty pak velice ponižovati se musíš . On půjčovati bude tobě , a ty nebudeš míti , co bys půjčil jemu ; on bude přednější , a ty poslednější . A přijdou na tebe všecka zlořečenství tato a stíhati tě budou , a obklíčí tě , až i zahyneš , jestliže bys neuposlechl hlasu Hospodina Boha svého , a neostříhal přikázaní a ustanovení jeho , kteráž přikázal tobě . A budou rány tyto znamením a zázrakem na tobě i semeni tvém až na věky , Proto že jsi nesloužil Hospodinu Bohu svému s potěšením a veselím srdce , maje hojnost všech věcí . A protož nepříteli svému , kteréhož poslal na tebe Hospodin , sloužiti musíš v hladu , žízni , v nahotě a v nedostatku všech věcí ; a vloží na šíji tvou jho železné , dokudž tě nesetře . Přivede Hospodin na tebe národ z daleka , od nejdalších končin země , jako letí orlice , národ , jehož jazyku nerozumíš , Národ nestydatý , kterýž ani starce nebude šanovati , a nad dítětem se neslituje . A sžíře plod dobytků tvých i úrody země tvé , dokudž nebudeš vyhlazen ; a nezanechá tobě obilí , vína mladého a oleje , prvorozeného z skotů tvých , ani stáda bravů tvých , až tě i vyhladí . A oblehne tě ve všech městech tvých , dokudž by nepadly zdi tvé vysoké a pevné , v nichž ty doufáš po vší zemi své ; obležen , pravím , budeš ve všech městech svých , po vší zemi své , kterouž Hospodin Bůh tvůj dal tobě , Tak že v obležení a ssoužení , jímž ssouží tě nepřítel tvůj , jísti budeš plod života svého , maso synů svých a dcer svých , kteréž by dal tobě Hospodin Bůh tvůj . Člověk mezi vámi rozmazaný a v rozkoši schovaný záviděti bude bratru svému , i vlastní ženě své , i ostatním synům svým , kterýchž ještě zanechal , Tak že neudělí žádnému z nich masa synů svých , kteréž jísti bude , proto že nezůstalo jemu nic jiného v obležení a v ssoužení , jímž ssouží tě nepřítel tvůj ve všech městech tvých . Rozmazaná mezi vámi a v rozkoši schovaná žena , kteráž rozmazaností a rozkoší velikou ledva nohou země se dotkla , vlastnímu muži svému a synu svému i dceři své , Také i lůžka svého , kteréž z ní vychází při porodu , ano i synů svých , kteréž zplodí , záviděti bude ; nebo jísti je bude tajně pro nedostatek všech věcí v obležení a ssoužení , jímž ssouží tě nepřítel tvůj v městech tvých . Nebudeš-li ostříhati a činiti všech slov zákona tohoto , kteráž psána jsou v knize této , abys se bál toho veleslavného a hrozného jména Hospodina Boha svého : Rozmnoží ku podivení Hospodin rány tvé , a rány semene tvého , rány veliké a trvánlivé , i nemoci těžké a dlouhé . A obrátí na tebe všecky neduhy Egyptské , jichžs se strašil , a přichytí se tebe . Všelijaký také neduh a všelikou ránu , kteráž není psána v knize zákona tohoto , uvede Hospodin na tebe , dokudž nebudeš vyhlazen . A zůstane vás maličko , ješto vás prvé bylo mnoho , jako hvězd nebeských , proto že jsi neposlouchal hlasu Hospodina Boha svého . I stane se , že jakož se veselil Hospodin nad vámi , dobře vám čině a rozmnožuje vás , tak veseliti se bude Hospodin nad vámi , když vás zkazí a vyhladí , a vypléněni budete z země , do kteréž jdete , abyste dědičně vládli jí . A rozptýlí tě Hospodin mezi všecky národy , od jednoho konce země až do druhého , a budeš tam sloužiti bohům cizím , kterýchž ty neznáš , ani otcové tvoji , dřevu a kameni . A mezi národy těmi neoddechneš , aniž bude míti odpočinutí spodek nohy tvé ; tam také dá Hospodin tobě srdce lekavé , a oči blíkavé , a truchlost mysli . I bude život tvůj nejistý před tebou , a strašiti se budeš v noci i ve dne , a nikdež nebudeš jist svým životem . Ráno díš : Ó by již byl večer ! a večer díš : Ó by již bylo jitro ! pro strach srdce svého , jímž se lekáš , a pro ty věci , na něž očima svýma hleděti musíš . A zavede tě Hospodin do Egypta na lodech , cestou , o níž jsem řekl tobě : Nebudeš jí viděti více ; a tam prodávati se budete nepřátelům svým za služebníky a děvky , a nebude , kdo by koupil . Tato jsou slova smlouvy , kteráž přikázal Hospodin Mojžíšovi učiniti s syny Izraelskými v zemi Moábské , mimo onu smlouvu , kterouž učinil s nimi na Orébě . I svolav Mojžíš všecken lid Izraelský , řekl jim : Vy sami viděli jste všecky věci , kteréž učinil Hospodin před očima vašima v zemi Egyptské , Faraonovi , i všechněm služebníkům jeho , i vší zemi jeho , Zkušování veliká , kteráž viděly oči tvé , znamení i zázraky ty veliké . A však nedal vám Hospodin srdce k srozumění , a očí k vidění , a uší k slyšení až do tohoto dne . A vedl jsem vás čtyřidceti let po poušti , nezvetšela roucha vaše na vás , a obuv vaše neztrhala se na nohách vašich . Chleba jste nejedli , vína a nápoje opojného jste nepili , abyste poznali , že já jsem Hospodin Bůh váš . A když jste přišli na toto místo , vytáhl Seon , král Ezebon , a Og , král Bázan , proti nám k boji , a porazili jsme je , A vzali jsme zemi jejich , i dali jsme ji v dědictví pokolení Rubenovu a Gádovu , a polovici pokolení Manassesova . Ostříhejtež tedy slov smlouvy této a čiňte je , aby se vám šťastně vedlo všecko , což byste činili . Vy všickni dnes stojíte před Hospodinem Bohem svým , knížata vaše v pokoleních vašich , starší vaši a úředníci vaši , všickni muži Izraelští , Dítky vaše i ženy vaše , i příchozí vaši , kteříž bydlejí u prostřed stanů vašich , i ten , kterýž dříví seká , i ten , kterýž váží vodu , Abyste vešli v smlouvu Hospodina Boha svého , a v přísahu jeho , v kteroužto smlouvu Hospodin Bůh tvůj dnes vchází s tebou , Aby tě sobě dnes postavil za lid , a on byl tobě za Boha , jakož mluvil tobě , a jakož s přísahou zaslíbil otcům tvým , Abrahamovi , Izákovi a Jákobovi . A ne s vámi samými činím smlouvu tuto a přísahu tuto , Ale i s každým tím , jenž tuto dnes s námi stojí před Hospodinem Bohem naším , i s tím , jehož není tuto dnes s námi . Nebo vy víte , kterak jsme bydlili v zemi Egyptské , a kterak jsme šli prostředkem těch národů , až jsme naskrze prošli . A viděli jste ohavnosti jejich i modly jejich , dřevo i kámen , stříbro i zlato , kteréž jest při nich . Hleďtež , ať nebývá mezi vámi muže , aneb ženy , aneb čeledi , aneb pokolení , jehož by srdce odvrátilo se dnes od Hospodina Boha našeho , a šel by sloužiti bohům těch národů ; ať nebývá mezi vámi kořene plodícího jed a hořkost . I stalo by se , že uslyše takový slova zlořečení tohoto , dobrořečil by sobě v srdci svém , řka : Pokoj míti budu , bychť pak i chodil podlé žádosti srdce svého ; i přidal by opilou žíznivé . Nechceť Hospodin odpustiti takovému , nebo tehdáž rozpálí se prchlivost Hospodinova a zůřivost jeho proti takovému člověku , tak že připadne na něj všeliké zlořečení , o kterémž psáno jest v knize této ; i vyhladí Hospodin jméno jeho pod nebem . A odloučí jej Hospodin s jeho zlým ode všech pokolení Izraelských , vedlé všech zlořečení smlouvy zapsané v této knize zákona , Tak že řekne věk potomní , synové vaši , kteříž povstanou po vás , i cizozemec , kterýž přijde z země daleké , ( když uzří rány země této , i neduhy její , kteréž uvedl na ni Hospodin , Sirou a solí vypálenou všecku tu zemi , a že se nemůž síti , ani co vzcházeti , ani jaké byliny růsti na ní , rovně jako na místě , kdež jest podvrácena Sodoma a Gomora , Adama a Seboim , kteréž podvrátil Hospodin v hněvě svém a v prchlivosti své ) , Řeknou všickni národové : Proč jest tak učinil Hospodin zemi této ? Kteraký jest to hněv prchlivosti jeho náramné ? A bude odpovědíno : Proto že opustili smlouvu Hospodina Boha otců svých , kterouž učinil s nimi , když je vyvedl z země Egyptské . Nebo odcházejíce , sloužili bohům cizím a klaněli se jim , bohům , kterýchž neznali , kteříž se s nimi také ničímž dobrým nezdělili . I rozhněvala se prchlivost Hospodinova na tu zemi , tak že uvedl na ni všecko zlořečení zapsané v knize této . Protož vyplénil je Hospodin z země jejich v hněvě , v rozpálení a v prchlivosti veliké , a vyvrhl je do země jiné , jakž to ukazuje dnešní den . Věci skryté jsou Hospodina Boha našeho , věci pak zjevené ty jsou naše a synů našich , abychom plnili všecka slova zákona tohoto . Když pak přijdou na tě všecka slova tato , požehnání i zlořečenství , kterážť jsem předložil , a rozpomeneš se v srdci svém , kdež bys koli byl mezi národy , do kterýchž by tě rozehnal Hospodin Bůh tvůj , A obrátě se k Hospodinu Bohu svému , poslouchal bys hlasu jeho ve všem , jakž já přikazuji tobě dnes , ty i synové tvoji , z celého srdce svého a ze vší duše své : Tehdy přivede zase Hospodin Bůh tvůj zajaté tvé a smiluje se nad tebou , a obrátě se , shromáždí tě ze všech národů , mezi něž rozptýlil tě Hospodin Bůh tvůj . Byť pak někdo z tvých i na konec světa zahnán byl , odtud zase shromáždí tě Hospodin Bůh tvůj , a odtud půjme tě , A uvede tě zase Hospodin Bůh tvůj do země , kterouž dědičně vládli otcové tvoji , a opanuješ ji , a dobřeť učiní a rozmnoží tě více nežli otce tvé . A obřeže Hospodin Bůh tvůj srdce tvé a srdce semene tvého , abys miloval Hospodina Boha svého z celého srdce svého , a ze vší duše své , abys živ byl . Všecka pak zlořečenství tato obrátí Hospodin Bůh tvůj na nepřátely tvé a na ty , jenž v nenávisti měli tebe , a protivili se tobě . Ty tedy obrátě se , když poslouchati budeš hlasu Hospodina Boha svého , a činiti všecka přikázaní jeho , kteráž já tobě dnes přikazuji : Dáť Hospodin Bůh tvůj prospěch při všem díle rukou tvých , v plodu života tvého i v plodu dobytka tvého , a v úrodách země tvé , tobě k dobrému . Nebo zase veseliti se bude Hospodin z tebe , dobře čině tobě , jakož veselil se z otců tvých , Jestliže bys však poslouchal hlasu Hospodina Boha svého , a ostříhal přikázaní jeho a ustanovení jeho , napsaných v knize zákona tohoto , když bys se obrátil k Hospodinu Bohu svému celým srdcem svým a celou duší svou . Nebo přikázaní toto , kteréž přikazuji tobě dnes , není skryté před tebou , ani vzdálené od tebe . Není na nebi , abys řekl : Kdo nám vstoupí do nebe , aby vezma , přinesl a oznámil je nám , abychom je plnili ? Ani za mořem jest , abys řekl : Kdo se nám přeplaví za moře , aby je přinesl a oznámil nám , abychom plnili je ? Ale velmi blízko tebe jest slovo , v ústech tvých a v srdci tvém , abys činil to : ( Hle , předložil jsem tobě dnes život a dobré , smrt i zlé ) , Což já přikazuji tobě dnes , abys miloval Hospodina Boha svého , chodě po cestách jeho a ostříhaje přikázaní jeho , ustanovení a soudů jeho , abys živ jsa , rozmnožen byl , a požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj v zemi , do kteréž jdeš , abys ji dědičně obdržel . Pakli se odvrátí srdce tvé , a nebudeš poslouchati , ale přiveden jsa k tomu , klaněti se budeš bohům cizím a jim sloužiti : Ohlašuji vám dnes , že jistotně zahynete , aniž prodlíte dnů svých v zemi , do kteréž se přes Jordán béřeš , abys ji dědičně obdržel . Osvědčuji proti tobě dnes nebem a zemí , žeť jsem život i smrt předložil , požehnání i zlořečenství ; vyvoliž sobě tedy život , abys živ byl ty i símě tvé , A miloval Hospodina Boha svého , poslouchaje hlasu jeho a přídrže se jeho , ( nebo on jest život tvůj , a dlouhost dnů tvých ) , abys bydlil v zemi , kterouž s přísahou zaslíbil Hospodin otcům tvým Abrahamovi , Izákovi a Jákobovi , že jim ji dá . Přišed tedy Mojžíš , mluvil slova ta ke všemu Izraelovi , A řekl jim : Ve stu a ve dvadcíti letech jsem dnes , nemohuť již více vycházeti a vcházeti ; a také řekl Hospodin ke mně : Nepřejdeš Jordánu tohoto . Hospodin Bůh tvůj předcházející tebe vyhladí ty národy od tváři tvé , a ty dědičně je opanuješ , a Jozue tento půjde před tebou , jakož řekl Hospodin . I učiní Hospodin jim , jakož učinil Seonovi a Ogovi králům Amorejským a zemi jejich , kteréž vyhladil . Protož když je dá Hospodin vám , tedy učiníte jim vedlé každého přikázaní , kteréž jsem přikázal vám . Buďte silní a zmužile se mějte , nebojte se , ani se lekejte tváři jejich , nebo Hospodin Bůh tvůj , on jde s tebou , neopustíť a nezanechá tebe . Tedy povolal Mojžíš Jozue a řekl jemu před očima všeho Izraele : Budiž silný a zmužile se měj , nebo ty vejdeš s lidem tímto do země , kterouž s přísahou zaslíbil Hospodin otcům jejich , že ji dá jim , a ty ji rozdělíš jim v dědictví . Hospodin pak předcházející tě , onť bude s tebou , neopustí tě , aniž tě zanechá ; neboj se , ani se strachuj . I napsal Mojžíš zákon tento a dal jej kněžím , synům Léví , kteříž nosili truhlu smlouvy Hospodinovy , a všechněm starším Izraelským , A přikázal jim Mojžíš , řka : Každého léta sedmého , v jistý čas léta odpuštění , v svátek stanů , Když přijde všecken Izrael a postaví se před Hospodinem Bohem tvým na místě , kteréž by vyvolil , čísti budeš zákon tento přede vším Izraelem v uších jejich , Shromáždě lid , muže i ženy , i děti , i příchozí své , kteříž jsou v branách tvých , aby slyšíce , učili se a báli se Hospodina Boha vašeho , a hleděli činiti všecka slova zákona tohoto . Synové také jejich , kteříž ještě toho nepoznali , ať slyší a učí se báti Hospodina Boha vašeho po všecky dny , v nichž živi budete na zemi , do níž , přejdouce Jordán , vejdete , abyste ji dědičně obdrželi . I řekl Hospodin Mojžíšovi : Aj , již se přiblížili dnové tvoji , abys umřel . Povolej Jozue , a postavte se oba v stánku úmluvy , a přikáži jemu . Šel tedy Mojžíš a Jozue , a postavili se v stánku úmluvy . I ukázal se Hospodin v stánku v sloupě oblakovém , a postavil se sloup oblakový nade dveřmi stánku . Řekl pak Hospodin Mojžíšovi : Aj , ty již usneš s otci svými , potom lid tento vstana , smilniti bude , následuje bohů cizozemců země této , do níž vchází , aby bydlil u prostřed ní ; tu mne opustí a zruší smlouvu mou , kterouž jsem učinil s ním . Protož rozhněvá se na něj prchlivost má v ten den , a opustím je , i skryji tvář svou od nich , a bude sežrán , i přijdou na něj mnohé věci zlé a úzkosti . I řekne v ten den : Zdaliž ne proto přišly na mne tyto zlé věci , že Bůh můj není u prostřed mne ? Já pak daleko skryji tvář svou v ten den pro všecko to zlé , kteréž páchal , jakž se obrátil k bohům cizím . Protož nyní napište sobě píseň tuto , a uč jí syny Izraelské ; vlož ji v ústa jejich , aby ta píseň byla mi za svědka proti synům Izraelským . Nebo uvedu jej do země , kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům jeho , oplývající mlékem a strdí , kdežto bude jísti a nasytí se a ztuční . Tehdy obrátí se k bohům cizím a sloužiti bude jim , i popudí mne a zruší smlouvu mou . A když přijdou na něj mnohé zlé věci a úzkosti , tehdy bude jemu tato píseň na svědectví , ( nebo nepřijde v zapomenutí , aniž odejde od úst semene jeho ) . Známť zajisté myšlení jeho , a co on ještě dnes činiti bude , prvé nežli jej uvedu do země , kterouž jsem s přísahou zaslíbil . Tedy napsal Mojžíš tu píseň v ten den a učil jí syny Izraelské . Potom dal přikázaní Jozue , synu Nun , řka : Budiž silný , a měj se zmužile , nebo ty uvedeš syny Izraelské do země , kterouž jsem jim s přísahou zaslíbil , a já budu s tebou . Stalo se pak , když napsal Mojžíš slova zákona tohoto v knize , a dokonal je , Že přikázal Levítům , kteříž nosili truhlu smlouvy Hospodinovy , řka : Vezměte tu knihu zákona a vložte ji v straně truhly smlouvy Hospodina Boha vašeho , ať jest tam proti vám na svědectví . Nebo já znám zpouru tvou a zatvrdilost šíje tvé . Aj , poněvadž , když jsem já ještě živ nyní s vámi , zpurní jste bývali Hospodinu , čím tedy více , když já umru ? Shromažďte ke mně všecky starší pokolení svých a správce vaše , abych mluvil v uši jejich slova tato , a osvědčil proti nim nebem i zemí . Nebo vím , že po mé smrti velmi porušíte se a vystoupíte z cesty , kterouž jsem přikázal vám ; pročež přijde na vás toto zlé v posledních dnech , když byste činili to , což se nelíbí Hospodinu , popouzejíce ho dílem rukou svých . Mluvil tedy Mojžíš v uši všeho shromáždění Izraelského slova písně této , až je i dokonal . Pozorujte nebesa a mluviti budu , poslyš i země výmluvností úst mých . Sstupiž jako déšť naučení mé , spadniž jako rosa výmluvnost má , jako tichý déšť na mladistvou trávu , a jako příval na odrostlou bylinu , Nebo jméno Hospodinovo slaviti budu . Vzdejtež velebnost Bohu našemu , Skále té , jejíž skutkové jsou dokonalí , nebo všecky cesty jeho jsou spravedlivé . Bůh silný , pravdomluvný , a není nepravosti v něm , spravedlivý a přímý jest . Ale pokolení převrácené a zavilé zpronevěřilo se jemu mrzkostí vlastní svou , jakáž vzdálena jest od synů jeho . Tím-liž jste se odplacovati měli Hospodinu , lide bláznivý a nemoudrý ? Zdaliž on není otec tvůj , kterýž tě sobě dobyl ? On učinil tebe a utvrdil tě . Rozpomeň se na dny staré , považte let každého věku ; vzeptej se otce svého , a oznámí tobě , starců svých , a povědí tobě . Když dědictví rozděloval Nejvyšší národům , když rozsadil syny Adamovy , rozměřil meze národům vedlé počtu synů Izraelských . Nebo díl Hospodinův jest lid jeho , Jákob provazec dědictví jeho . Nalezl jej v zemi pusté , a na poušti veliké a hrozné ; vůkol vedl jej , vyučil jej , a ostříhal ho , jako zřítedlnice oka svého . Jako orlice ponouká orličátek svých , sedí na mladých svých , roztahuje křídla svá , béře je , a nosí je na křídlách svých : Tak Hospodin sám vedl jej , a nebylo s ním boha cizozemců . Zprovodil jej na vysoká místa země , aby jedl úrody polní , a učinil , aby ssál med z skály , a olej z kamene přetvrdého , Máslo od krav a mléko od ovcí , s nejtučnějšími beránky a skopci z Bázan a kozly s jádrem zrn pšeničných , a červené víno výborné aby pil . Takž Izrael ztučněv , zpíčil se ; vytyl jsi a ztlustl , tukem jsi obrostl ; i opustil Boha stvořitele svého , a zlehčil sobě Boha spasení svého . K horlení popudili ho cizími bohy , ohavnostmi zdráždili jej . Obětovali ďáblům , ne Bohu , bohům , jichž neznali , novým , kteříž z blízka přišli , jichžto se nic nestrašili otcové vaši . Na skálu , kteráž zplodila tě , zapomenul jsi ; zapomněl jsi na Boha silného , stvořitele svého . To když viděl Hospodin , popudil se hněvem proti synům a dcerám svým , A řekl : Skryji před nimi tvář svou , podívám se posledním věcem jejich ; nebo národ převrácený jest , synové , v nichž není žádné víry . Oniť jsou mne popudili k horlení skrze to , což není Bůh silný , rozhněvali mne svými marnostmi . I jáť popudím jich k závisti skrze ty , kteříž nejsou lid , skrze národ bláznivý k hněvu jich popudím . Nebo oheň zápalen jest v prchlivosti mé , a hořeti bude až do nejhlubšího pekla , a sžíře zemi i úrody její , a zapálí základy hor . Shromáždím na ně zlé věci , střely své vystřílím na ně . Hladem usvadnou , a neduhy pálčivými a nakažením morním přehořkým žráni budou ; také zuby šelm pošli na ně s jedem hadů zemských . Meč uvede sirobu vně , a v pokojích bude strach , tak na mládenci jako panně , dítěti prsí požívajícím i muži šedivém . Ano , řekl bych : Rozptýlím je po koutech , rozkáži přestati mezi lidmi paměti jejich , Bych se pýchy nepřítele neobával , aby spatříce to nepřátelé jejich , neřekli : Ruka naše nepřemožená byla , neučinilť jest Hospodin ničeho z těch věcí . Nebo národ ten nesmyslný jest a nemající rozumnosti . Ó by moudří byli , rozuměliť by tomu , prohlédali by na poslední věci své . Jak by jich jeden honiti mohl tisíc , a dva pryč zahnati deset tisíců ? Jediné že Bůh skála jejich prodal je , a Hospodin vydal je . Nebo Bůh skála naše není jako skála jejich , což nepřátelé naši sami souditi mohou . Nebo z kmene Sodomského kmen jejich , a z réví Gomorských hroznové jejich , hroznové jedovatí , zrní hořkosti plné . Jed draků víno jejich , a jed lítý nejjedovatějšího hada . Zdaliž to není schováno u mne ? zapečetěno v pokladnicích mých ? Máť jest pomsta a odplata , časemť svým klesne noha jejich ; nebo blízko jest den zahynutí jejich , a budoucí věci zlé rychle připadnou na ně . Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj , a nad služebníky svými lítost míti bude , když uzří , že odešla síla , a že jakož zajatý tak i zanechaný s nic býti nemůže . I dí : Kde jsou bohové jejich ? skála , v níž naději měli ? Z jejichžto obětí tuk jídali , a víno z obětí jejich mokrých píjeli ? Nechať vstanou a spomohou vám , nechť vám skrejší jest skála ta . Pohleďtež již aspoň , že já jsem , já jsem sám , a že není Boha kromě mne . Já mohu usmrtiti i obživiti , já raniti i uzdraviti , a není žádného , kdo by vytrhl z ruky mé . Nebo já pozdvihám k nebi ruky své , a pravím : Živ jsem já na věky . Jakž nabrousím ostří meče svého , a uchopí soud ruka má , učiním pomstu nad nepřátely svými , a těm , jenž v nenávisti mne měli , odplatím . Opojím střely své krví , a meč můj sžere maso , a to krví raněných a zajatých , jakž jen začnu pomsty uvoditi na nepřátely . Veselte se pohané s lidem jeho , neboť pomstí krve služebníků svých , a uvede pomstu na nepřátely své , a očistí zemi svou a lid svůj . I přišel Mojžíš , a mluvil všecka slova písně této v uši lidu , on a Jozue , syn Nun . A když dokonal Mojžíš mluvení všech slov těch ke všemu množství Izraelskému , Řekl jim : Přiložtež srdce svá ke všechněm slovům , kteráž já dnes osvědčuji vám , a přikažte to synům svým , aby ostříhali všech slov zákona tohoto , a činili je . Nebo není daremné slovo , abyste jím pohrdnouti měli , ale jest život váš ; a v slovu tom prodlíte dnů svých na zemi , kterouž abyste dědičně obdrželi , půjdete přes Jordán . Téhož dne mluvil Hospodin k Mojžíšovi , řka : Vstup na horu tuto Abarim , na vrch Nébo , kteráž jest v zemi Moábské naproti Jerichu , a spatř zemi Kananejskou , kterouž já dávám synům Izraelským právem dědičným . A umřeš na vrchu , na kterýž vejdeš , a připojen budeš k lidu svému , jako umřel Aron , bratr tvůj , na hoře řečené Hor , a připojen jest k lidu svému . Nebo jste zhřešili proti mně u prostřed synů Izraelských , při vodách odpírání v Kádes , na poušti Tsin , proto že jste neposvětili mne u prostřed synů Izraelských . Před sebou zajisté uzříš zemi tu , ale tam nevejdeš do země té , kterouž dávám synům Izraelským . Toto pak jest požehnání , kterýmž požehnal Mojžíš , muž Boží , synů Izraelských před svou smrtí , A řekl : Hospodin z Sinai přišel , a vzešel jim z Seir , zastkvěl se s hory Fáran , a přišel s desíti tisíci svatých , z jehožto pravice oheň zákona svítil jim . Jak velice miluješ lidi ! Všickni svatí jeho jsou v ruce tvé , oni také přivinuli se k nohám tvým , vezmouť prospěch z výmluvností tvých . Zákon vydal nám Mojžíš , dědičný shromáždění Jákobovu , ( Nebo byl v Izraeli jako král ) , když přední z lidu shromáždili se , i všecka pokolení Izraelská . Buď živ Ruben a neumírej , a muži jeho ať jsou bez počtu . Tolikéž požehnal i Judovi a řekl : Vyslyš , Hospodine , hlas Judův , a k lidu svému jej sprovozuj ; ruce jeho budou bojovati za něj , a ty jemu spomáhati budeš proti nepřátelům jeho . O Léví také řekl : Thumim tvé a urim tvé bylo , Pane , při muži svatém tvém , kteréhož jsi zkusil v pokušení , a kterýž podlé tebe měl nesnáz při vodách Meribah , Kterýž řekl otci svému a matce své : Neohlédám se na vás ; a bratří svých neznal , a o synech svých nevěděl ; nebo ostříhají výmluvností tvých , a smlouvu tvou zachovávají . Vyučovati budou soudům tvým Jákoba , a zákonu tvému Izraele , a klásti budou kadidlo před tváří tvou , a obět zápalnou na oltáři tvém . Požehnejž , Hospodine , rytěřování jeho , a v práci rukou jeho zalib se tobě . Zlomuj ledví nepřátel jeho a těch , kteříž ho nenávidí , aby nepovstali . A o Beniaminovi řekl : Milý jest Hospodinu , bezpečně s ním bydliti bude ; ochraňovati jej bude každého dne , a mezi rameny jeho přebývati . O Jozefovi pak řekl : Požehnaná země jeho od Hospodina pro nejlepší věci nebeské , pro rosu a vrchoviště zespod se prýštící , A pro nejlepší úrody sluncem vyzralé , a pro nejlepší věci časem měsíců došlé , I pro rozkoše hor nejstarších , a pro rozkoše pahrbků věčných , Pro nejlepší věci země i plnost její , vyplývající z milosti ve kři přebývajícího . Přijdiž to požehnání na hlavu Jozefovu , a na vrch hlavy odděleného z jiných bratří jeho . Prvorozeného , vola toho krása veliká bude , a rohové jednorožce rohové jeho , jimiž on trkati bude národy napořád až do končin země . A toť jsou mnozí tisícové Efraimovi a tisícové Manassesovi . O Zabulonovi také řekl : Vesel se Zabulon u vycházení svém , a Izachar v staních svých . Lidi na horu Boží svolají , a budou obětovati oběti spravedlnosti ; nebo hojnost mořskou ssáti budou , a skryté poklady v písku . Gádovi pak řekl : Požehnaný , kterýž rozšiřuje Gáda . Onť jakožto lev bydliti bude , a uchvátí rameno i s hlavou . Kterýž opatřil ho prvotinami ; nebo tam podílem skrze vydavatele zákona ubezpečen jest . Protož pobéřeť se s knížaty lidu , a spravedlnost Hospodinovu i soudy jeho s Izraelem vykonávati bude . O Danovi pak řekl : Dan jako lvíče lvové vyskakovati bude z Bázan . A Neftalímovi řekl : Ó Neftalíme , sytý přízní Páně , plný požehnání Hospodinova , západní a polední stranu přijmi za dědictví . O Asserovi také řekl : Asser požehnaný nad jiné syny , budeť milý bratřím svým , omočí v oleji nohu svou . Železo a měď pod šlepějemi tvými ; pokudž trvati budou dnové tvoji , slovoutný budeš . Neníť žádného , jako Bůh silný , ó Izraeli , kterýž se vznáší na nebesích ku pomoci tobě , a u velebnosti své na oblacích nejvyšších . Ochrana tvá buď Bůh věčný , a zespod ramena věčnosti , kterýž vyžene nepřátely před tebou , aneb řekne : Vyhlaď je , Aby sám bezpečně bydlil Izrael , rodina Jákobova , a to v zemi obilím a vínem oplývající , jehož nebesa také i rosu vydávati budou . Blahoslavený jsi , Izraeli . Kdo jest podobný tobě , lide vysvobozený skrze Hospodina , jenž jest pavéza spomožení tvého a meč důstojnosti tvé ? Tvoji zajisté nepřátelé poníženi budou , ale ty po všech vyvýšenostech jejich šlapati budeš . Tedy vstoupil Mojžíš z rovin Moábských na horu Nébo , na vrch hory , kteráž jest proti Jerichu , a ukázal jemu Hospodin všecku zemi Galád až do Dan , I všecku Neftalím , a zemi Efraim a Manasse , a všecku zemi Juda až k moři nejdalšímu , Polední také stranu a roviny údolí Jericha , města palmovím osazeného , až do Segor . A řekl jemu Hospodin : Tato jest země , kterouž s přísahou zaslíbil jsem Abrahamovi , Izákovi a Jákobovi , řka : Semeni tvému dám ji . Způsobil jsem to , abys ji viděl očima svýma , však do ní nevejdeš . I umřel tam Mojžíš , služebník Hospodinův , v zemi Moábské , vedlé řeči Hospodinovy . A pochoval jej v Gai , v zemi Moábské naproti Betfegor , a žádný nezvěděl o jeho hrobu až do tohoto dne . Byl pak Mojžíš ve stu a dvadcíti letech , když umřel , a nepošly oči jeho , aniž síla odešla od něho . I plakali synové Izraelští Mojžíše na rovinách Moábských třidceti dní , a vyplněni jsou dnové pláče a kvílení nad Mojžíšem . Jozue pak , syn Nun , naplněn jest duchem moudrosti ; nebo byl vložil Mojžíš ruce své na něj . I poslouchali ho synové Izraelští , a činili , jakož přikázal Hospodin skrze Mojžíše . Ale nepovstal více prorok v Izraeli podobný Mojžíšovi , ( kteréhož by tak znal Hospodin tváří v tvář ) , Ve všech znameních a zázracích , pro něž poslal jej Hospodin , aby činil je v zemi Egyptské , před Faraonem a přede všechněmi služebníky jeho , a vší zemí jeho , Také i ve všech skutcích ruky silné , a ve všeliké hrůzi veliké , kteréžto věci činil Mojžíš před očima všeho Izraele . Stalo se pak po smrti Mojžíše , služebníka Hospodinova , že mluvil Hospodin k Jozue , synu Nun , služebníku Mojžíšovu , řka : Mojžíš , služebník můj , umřel ; protož nyní vstaň , přejdi Jordán tento , ty i všecken lid tento , a jdi do země , kterouž já dávám synům Izraelským . Každé místo , po kterémž šlapati budete nohama svýma , dal jsem vám , jakož jsem mluvil k Mojžíšovi . Od pouště a Libánu toho až k řece veliké , řece Eufrates , všecka země Hetejská až do moře velikého na západ slunce bude pomezí vaše . Neostojí žádný před tebou po všecky dny života tvého ; jakož jsem byl s Mojžíšem , tak budu s tebou ; nenechám tebe samého , aniž tě opustím . Posilniž se a zmužile se měj , nebo ty uvedeš v dědictví lidu tomuto zemi , kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům jejich , že ji dám jim . Toliko posilň se a udatně sobě počínej , abys ostříhal a činil všecko podlé zákona , kterýž přikázal tobě Mojžíš , služebník můj ; neuchyluj se od něho na pravo ani na levo , abys byl opatrný ve všem , k čemuž se obrátíš . Neodejdeť kniha zákona tohoto od úst tvých , ale přemyšlovati budeš o něm dnem i nocí , abys ostříhal a činil všecko podlé toho , což psáno jest v něm ; nebo tehdáž šťastný budeš na cestách svých , a tehdáž opatrný budeš . Zdaliž jsem nepřikázal tobě , řka : Posilni se a zmužile se měj , neboj se , ani lekej , nebo s tebou jest Hospodin Bůh tvůj , kamž se koli obrátíš . Tedy přikázal Jozue správcům lidu , řka : Projděte skrze tábor a přikažte lidu , řkouce : Nachystejte sobě potravy , nebo po třech dnech půjdete přes Jordán tento , abyste vejdouce , opanovali zemi , kterouž Hospodin Bůh váš dává vám k dědičnému vládařství . Rubenovu pak pokolení a Gádovu , a polovici pokolení Manassesova mluvil Jozue , řka : Pomněte na to , co vám přikázal Mojžíš služebník Hospodinův , když řekl : Hospodin Bůh váš způsobil vám odpočinutí , že vám dal zemi tuto . Ženy vaše , dítky vaše i dobytek váš nechť zůstanou v zemi , kterouž dal vám Mojžíš s této strany Jordánu , vy pak jděte vojensky zpořádaní před bratřími svými , kteříkoli jste muži silní , a pomáhejte jim , Dokudž nedá odpočinutí Hospodin bratřím vašim jako i vám , a neobdrží dědičně také i oni země , kterouž Hospodin Bůh váš dává jim . Potom navrátíte se do země dědictví svého , kterouž dal vám Mojžíš , služebník Hospodinův , s této strany Jordánu , k východu slunce , a dědičně vlásti jí budete . I odpověděli k Jozue , řkouce : Všecko , což jsi nám rozkázal , učiníme , a kamžkoli pošleš nás , půjdeme . Rovně jakž jsme poslouchali Mojžíše , tak poslouchati budeme tebe ; jediné nechť jest Hospodin Bůh tvůj s tebou , jako byl s Mojžíšem . Kdo by koli odporný byl rozkázaní tvému , a neposlouchal by řečí tvých ve všech věcech , kteréž bys přikázal jemu , umřeť ; toliko posilň se a zmužile se měj . Poslal pak byl Jozue , syn Nun , z Setim dva muže špehéře tajně , řka : Jděte , shlédněte zemi , zvlášť Jericho . I šli a vešli do domu ženy nevěstky , jejíž jméno bylo Raab , a odpočinuli tu . Ale jakž oznámeno bylo králi Jericha a povědíno : Aj , muži přišli sem této noci z synů Izraelských , aby shlédli zemi , Tedy poslal král Jericha k Raab , řka : Vyveď muže , kteříž přišli k tobě , a vešli do domu tvého , nebo k vyšpehování vší země přišli . ( Pojavši pak žena ty dva muže , skryla je . ) Kteráž odpověděla : Pravda jest , přišliť jsou ke mně muži , ale nevěděla jsem , odkud jsou . A když bránu zavírati měli v soumrak , vyšli muži ti , a nevím , kam jsou šli ; hoňte je rychle , nebo dostihnete jich . Ale ona rozkázala jim vstoupiti na střechu , a skryla je v pazdeří lněném , kteréž byla skladla na střeše . Muži pak vyslaní honili je cestou Jordánskou až k brodům ; a zavřína jest brána , jakž vyšli ti , kteříž je honili . Prvé pak , než usnuli špehéři , vstoupila k nim ona na střechu , A řekla mužům těm : Vím , že Hospodin dal vám zemi tuto , nebo připadl na nás strach váš , tak že oslábli všickni obyvatelé země před tváří vaší . Slyšeli jsme zajisté , jak vysušil Hospodin vody moře Rudého před tváří vaší , když jste vyšli z Egypta , a co jste učinili dvěma králům Amorejským , kteříž byli za Jordánem , Seonovi a Ogovi , kteréž jste zahladili jako proklaté . Což když jsme uslyšeli , osláblo srdce naše , aniž zůstává více v kom duše před tváří vaší , nebo Hospodin Bůh váš jest Bůh na nebi svrchu , i na zemi dole . Nyní tedy , prosím , přisáhněte mi skrze Hospodina , poněvadž jsem učinila vám milosrdenství , že i vy učiníte s domem otce mého milosrdenství , a dáte mi znamení jisté , Že budete živiti otce mého i matku mou , bratří mé i sestry mé a všecko , cožkoli jejich jest , a vysvobodíte duše naše od smrti . I řekli jí muži ti : Duše naše za vás nechť jsou na smrt ; jestliže však nepronesete řeči naší této , takť se jistě stane , že když nám dá Hospodin zemi tuto , tehdy učiníme s tebou milosrdenství a pravdu . Protož spustila je oknem po provazu ; nebo dům její byl při zdi městské , a na zdi ona bydlila . I řekla jim : Jděte k této hoře , aby se nepotkali s vámi , kteříž vás honí , a krejte se tam za tři dni , až se oni zase navrátí , a potom půjdete cestou svou . Tedy řekli muži k ní : Prosti budeme od této přísahy tvé , kterouž jsi zavázala nás , Jestliže , když vejdeme do země , neuvážeš provázku tohoto z nití hedbáví červeného dvakrát barveného v tomto okně , jímž jsi nás spustila , také otce svého a matky své , i bratří svých , a všeho domu otce svého neshromáždíš-li k sobě do domu . Také kdo by vyšel ven ze dveří domu tvého , krev jeho bude na hlavu jeho , ale my budeme bez viny ; a každého toho , kdož bude s tebou v domě , jestliže by se kdo rukou dotekl , krev jeho na hlavy naše připadni . Jestliže pak proneseš tuto řeč naši , budeme prosti od přísahy tvé , kterouž jsi nás zavázala . Odpověděla ona : Nechť jest tak , jakž jste řekli . I propustila je a odešli ; i uvázala provázek z hedbáví červeného dvakrát barveného v tom okně . Odšedše pak , přišli na horu , a pobyli tam za tři dni , dokudž se nenavrátili , kteříž je honili ; nebo jich hledali ti , kteříž je honili po všech cestách , ale nic nenalezli . Ti pak dva muži sšedše s hory , navrátili se a přeplavili se přes Jordán ; i přišli k Jozue , synu Nun , a vypravovali jemu všecko , co se s nimi dálo . A řekli k Jozue : Dalť jest Hospodin v ruce naše všecku zemi , nebo se zděsili všickni obyvatelé země tváři naší . Vstal pak Jozue velmi ráno , a hnuvše se z Setim , přišli až k Jordánu , on i všickni synové Izraelští , a přenocovali tu , prvé nežli šli přes něj . I stalo se , že třetího dne správcové šli prostředkem stanů , A přikazovali lidu , řkouce : Když uzříte truhlu smlouvy Hospodina Boha svého a kněží Levítské , ani ji nesou , vy také hnete se s místa svého a půjdete za ní , ( A však místo mezi vámi a mezi ní bude okolo dvou tisíc loket míry obecné , nepřibližujte se k ní ) , abyste viděli cestu , kterouž byste jíti měli ; nebo nešli jste tou cestou prvé . Řekl pak byl Jozue lidu : Posvěťtež se , zítra zajisté učiní Hospodin divné věci mezi vámi . Potom řekl Jozue kněžím těmi slovy : Vezměte truhlu smlouvy , a jděte před lidem . I vzali truhlu smlouvy a brali se před lidem . Nebo řekl byl Hospodin k Jozue : V tento den začnu tebe zvelebovati před očima všeho Izraele , aby poznali , že jakož jsem byl s Mojžíšem , tak budu s tebou . Protož ty přikaž kněžím , kteříž nosí truhlu smlouvy , a rci : Když vejdete na kraj vody Jordánské , zastavte se v Jordáně . Řekl také Jozue synům Izraelským : Přistupte sem , a slyšte slova Hospodina Boha vašeho . I řekl Jozue : Po tomto poznáte , že Bůh silný živý jest u prostřed vás , a že konečně vyžene od tváři vaší Kananejského , Hetejského , Hevejského , Ferezejského , Gergezejského , Amorejského a Jebuzejského : Aj , truhla smlouvy Panovníka vší země půjde před vámi přes Jordán . Protož nyní vezměte sobě dvanácte mužů z pokolení Izraelských , po jednom muži z každého pokolení . I bude , že hned jakž se zastaví kněží , nesoucí truhlu Hospodina Panovníka vší země , u vodě Jordánské , vody Jordánu rozdělí se , a vody tekoucí s vrchu zůstanou v jedné hromadě . Stalo se tedy , když se bral lid z stanů svých , aby šli přes Jordán , a kněží , kteříž nesli truhlu smlouvy , před nimi , A když ti , kteříž nesli truhlu , přišli až k Jordánu , a kněží , nesoucí truhlu , omočili nohy v kraji vod : ( Jordán pak rozvodňuje se a vystupuje ze všech břehů svých v každý čas žně ) , Že se zastavily vody , kteréž s hůry přicházely , a shrnuly se v hromadu jednu velmi daleko od Adam města , kteréž leží k straně Sartan , kteréž pak odcházely k moři dolů , k moři slanému sešly a sběhly , a lid přešel naproti Jerichu . Stáli pak kněží , kteříž nesli truhlu smlouvy Hospodinovy na suše u prostřed Jordánu , nehýbajíce se , ( a všecken Izrael šel po suše ) , až se lid všecken přepravil přes Jordán . I stalo se , když již všecken národ přešel Jordán , ( nebo byl řekl Hospodin k Jozue , řka : Vezměte sobě z lidu dvanácte mužů , po jednom muži z každého pokolení , A přikažte jim , řkouce : Vezměte sobě odsud z prostřed Jordánu , s místa , na němž stály nohy kněžské nepohnutě , dvanácte kamenů , a vyneste je s sebou , a sklaďte v ležení , v kterémž přes tuto noc pozůstanete ) , Že povolav Jozue dvanácti mužů , kteréž k tomu zřídil z synů Izraelských , po jednom muži z každého pokolení , I řekl jim Jozue : Jděte před truhlou Hospodina Boha svého do prostřed Jordánu a vezměte sobě každý kámen jeden na rameno své , vedlé počtu pokolení synů Izraelských , Aby to bylo na znamení mezi vámi . Když by potom tázali se synové otců svých , řkouce : K čemu jsou vám ti kamenové ? Odpovíte jim , že se rozdělily vody Jordánské před truhlou smlouvy Hospodinovy , ( když , pravím , šla přes Jordán , rozdělily se vody Jordánské ) , i zůstávají kamenové tito na památku synům Izraelským až na věky . I učinili synové Izraelští tak , jakž přikázal Jozue , a vzali dvanácte kamenů z prostředku Jordánu , jakož mluvil Hospodin k Jozue , vedlé počtu pokolení synů Izraelských , a přinesli je s sebou na první stanoviště , a tu je složili . Jozue také vyzdvihl dvanácte kamenů u prostřed Jordánu na místě , kdež stály nohy kněží nesoucích truhlu smlouvy , a byli tam až do tohoto dne . Kněží pak , jenž nesli truhlu , stáli u prostřed Jordánu , dokudž se nevyplnilo všeliké slovo , kteréž přikázal Hospodin Jozue , aby oznámil lidu podlé všeho , jakž byl přikázal Mojžíš Jozue . I pospíšil lid a přešli . Když pak již přešel všecken lid , přešla také truhla Hospodinova i kněží , an lid na to hledí . Přešli i synové Rubenovi a synové Gádovi , a polovice pokolení Manassesova , vojensky zpořádaní před syny Izraelskými , jakož byl mluvil k nim Mojžíš . Okolo čtyřidcíti tisíců oděných bojovníků šlo před Hospodinem k boji na roviny Jericha . V ten den zvelebil Hospodin Jozue před očima všeho Izraele . I báli se ho , jako se báli Mojžíše po všecky dny života jeho . Mluvil pak Hospodin k Jozue , řka : Přikaž kněžím , kteříž nesou truhlu svědectví , ať vystoupí z Jordánu . I přikázal Jozue kněžím , řka : Vystupte z Jordánu . Když pak vystupovali kněží , jenž nesli truhlu smlouvy Hospodinovy , z prostřed Jordánu , jakž jen vytrhli kněží nohy na sucho , navrátily se vody Jordánské k místu svému , a tekly předce jako i prvé ve všech březích svých . Vyšed pak lid z Jordánu desátého dne měsíce prvního , položili se v Galgala k straně východní Jericha ; A dvanácte kamenů těch , kteréž vynesli z Jordánu , postavil Jozue v Galgala . A mluvil k synům Izraelským takto : Když by se otázali potom synové vaši otců svých , řkouce : Co ti kamenové znamenají ? Oznámíte synům svým a díte : Po suše přešel Izrael Jordán tento . Nebo vysušil Hospodin Bůh váš vody Jordánské před tváří vaší , až jste přešli , jakož učinil Hospodin Bůh váš moři Rudému , kteréž vysušil před tváří naší , až jsme přešli , Aby poznali všickni národové země ruku Hospodinovu , že silná jest , a abyste se báli Hospodina Boha vašeho po všecky dny . Stalo se pak , když uslyšeli všickni králové Amorejští , kteříž bydlili za Jordánem k západu , a všickni králové Kananejští , kteříž bydlili při moři , že vysušil Hospodin vody Jordánské před syny Izraelskými , dokudž ho nepřešli : zemdlelo srdce jejich , aniž zůstalo více v nich duše před tváří synů Izraelských . Toho času řekl Hospodin k Jozue : Udělej sobě nože ostré , a obřež opět syny Izraelské po druhé . I udělal sobě Jozue nože ostré , a obřezal syny Izraelské na pahrbku Aralot . Tato pak jest příčina , pro kterouž je obřezal Jozue , že všecken lid , kterýž byl vyšel z Egypta , pohlaví mužského , všickni muži bojovní zemřeli byli na poušti na cestě po vyjití z Egypta . Nebo obřezán byl všecken lid , kterýž byl vyšel , ale žádného z toho lidu , kterýž se zrodil na poušti , na cestě po vyjití z Egypta , neobřezali . ( Nebo čtyřidceti let chodili synové Izraelští po poušti , dokudž nezahynul všecken národ mužů bojovných , kteříž byli vyšli z Egypta , ješto neposlouchali hlasu Hospodinova , jimžto zapřisáhl Hospodin , že neukáže jim země , kterouž s přísahou zaslíbil dáti otcům jejich , že ji nám dá , zemi oplývající mlékem a strdí . ) Ale syny jejich , kteréž postavil na místo jejich , ty obřezal Jozue , že byli neobřezaní ; nebo žádný jich neobřezoval na cestě . Když pak byl všecken lid obřezán , zůstali na místě svém v ležení , dokudž se nezhojili . I řekl Hospodin k Jozue : Dnes jsem odjal pohanění Egyptské od vás . A nazval jméno místa toho Galgal až do tohoto dne . Když pak ležení měli synové Izraelští v Galgala , slavili velikunoc čtrnáctého dne toho měsíce u večer , na rovinách Jericha . I jedli z úrod té země na zejtří po velikonoci chleby nekvašené , a pražmu téhož dne . I přestala manna na zejtří , když jedli z obilé té země , a již více neměli synové Izraelští manny , ale jedli z úrod země Kananejské toho roku . Stalo se pak , když byl Jozue na poli Jericha , že pozdvihl očí svých a viděl , an muž stojí naproti němu , maje v ruce meč dobytý . I šel Jozue k němu , a řekl jemu : Jsi-li náš , čili nepřátel našich ? I odpověděl : Nikoli , ale já jsem kníže vojska Hospodinova , a nyní jsem přišel . I padl Jozue tváří svou na zem , a pokloniv se , řekl jemu : Co pán můj chce mluviti služebníku svému ? Tedy odpověděl kníže vojska Hospodinova k Jozue : Szuj obuv svou s noh svých , nebo místo , na němž stojíš , svaté jest . I učinil tak Jozue . Jericho pak velmi pilně zavříno bylo pro strach synů Izraelských , a žádný nevycházel ven , ani tam nevcházel . I řekl Hospodin k Jozue : Aj , dal jsem v ruku tvou Jericho , a krále jeho s silnými muži jeho . Protož obcházeti budete město všickni muži bojovní , okolo města chodíce , jednou za den ; tak učiníš po šest dní . Kněží pak sedm ať nesou sedm trub z rohů beraních před truhlou ; dne pak sedmého obejdete město sedmkrát , a kněží troubiti budou v trouby . A když zdlouha troubiti budou na roh beraní , jakž nejprvé uslyšíte hlas trouby , zkřikne všecken lid křikem velikým , i oboří se zed městská na místě svém , a vejde lid do města , jeden každý proti místu , kdež stál . Tedy povolav Jozue , syn Nun , kněží , řekl jim : Vezměte truhlu smlouvy , a sedm kněží ať vezmou sedm trub beraních před truhlou Hospodinovou . Řekl také lidu : Jděte a obejděte město , a zbrojní ať jdou před truhlou Hospodinovou . A když to oznámil Jozue lidu , sedm kněží , nesouce sedm trub beraních , šli před truhlou Hospodinovou , a troubili v trouby ; truhla také smlouvy Hospodinovy brala se za nimi . Zbrojní pak šli před kněžími , kteříž troubili na trouby , a ostatní šli za truhlou , jdouce a v trouby troubíce . ( Lidu pak byl přikázal Jozue , řka : Nebudete křičeti , ani slyšán bude hlas váš , ani vyjde slovo z úst vašich až do dne toho , v němž řeknu vám : Křičte , i budete křičeti . ) Tedy obešla truhla Hospodinova město vůkol jednou , a navrátili se do stanů a zůstali v nich . Opět povstal Jozue ráno a kněží nesli truhlu Hospodinovu . Sedm pak kněží , nesouce sedm trub beraních , předcházeli truhlu Hospodinovu , jdouce , a troubili v trouby ; a zbrojní šli před nimi , a ostatní šli za truhlou Hospodinovou , když kněží šli , v trouby troubíce . I obešli město druhého dne opět , a navrátili se do stanů . Tak činili po šest dní . V den pak sedmý vstali , jakž zasvitávalo , a obešli město týmž způsobem sedmkrát ; toliko toho dne obešli město sedmkrát . Stalo se pak , když po sedmé obcházeli , a kněží v trouby troubili , řekl Jozue lidu : Křičtež již , dalť jest Hospodin vám město . A budiž to město proklaté , ono i všecky věci , kteréž v něm jsou , Hospodinu ; toliko Raab nevěstka ať jest živa , ona i všickni , kteříž by s ní byli v domě , nebo skryla posly , kteréž jsme byli poslali . Avšak vystříhejte se od proklatého , abyste i vy nebyli učiněni proklatí , berouce z proklatých věcí , a uvedli byste stany Izraelské v prokletí , a zkormoutili byste je . Všecko pak stříbro a zlato , a nádoby měděné a železné , svaté bude Hospodinu ; na poklad Hospodinu složeno bude . Tedy křičel lid , když zatroubili v trouby . Nebo když slyšel lid hlas trub , křičeli i oni křikem velikým , i obořila se zed na místě svém . Tedy všel lid do města , jeden každý proti místu , kdež stál . I vzali je . A pohubili ostrostí meče jako proklaté všecko , což bylo v městě , od muže až do ženy , od dítěte až do starce , a až do vola , dobytčete i osla . Dvěma pak mužům , kteříž shlédli zemi , řekl Jozue : Vejděte do domu ženy nevěstky , a vyveďte ji odtud , i všecky věci , kteréž má , jakož jste jí přisáhli . I všedše mládenci špehéři , vyvedli Raab a otce jejího , i matku její a bratří její i všecko , což měla , a všecku rodinu její vyvedli , a nechali jich vně za stany Izraelskými . Město pak spálili ohněm , i všecko , což v něm bylo , stříbro však a zlato a nádoby měděné a železné složili na poklad v domě Hospodinově . Raab také nevěstku , a dům otce jejího i všecko , což měla , živé zůstavil Jozue ; a bydlila v lidu Izraelském až do tohoto dne , nebo skryla posly , kteréž poslal Jozue k shlédnutí Jericha . Toho času vydal klatbu Jozue , řka : Zlořečený buď před Hospodinem muž ten , kterýž by povstal , aby stavěl město Jericho . V prvorozeném svém založí je , a v nejmenším postaví brány jeho . Byl pak Hospodin s Jozue , a rozhlásila se pověst o něm po vší zemi . Zhřešili pak synové Izraelští přestoupením při věcech proklatých ; nebo Achan , syn Charmi , syna Zabdi , syna Záre , z pokolení Juda , vzal něco z věcí proklatých . Pročež rozpálila se prchlivost Hospodinova na syny Izraelské . Nebo když poslal Jozue muže některé od Jericha do Hai , kteréž bylo blízko Betaven , k východní straně Bethel , a mluvil k nim , řka : Vstupte a shlédněte zemi , vstoupili tedy muži ti , a shlédli Hai . Kteřížto navrátivše se k Jozue , řekli jemu : Nechť nevstupuje všecken lid tento , okolo dvou tisíc mužů neb okolo tří tisíců mužů nechť vstoupí , a dobudouť Hai ; neobtěžuj všeho lidu , vysílaje jej tam , nebo málo jest oněchno . Tedy vytáhlo jich z lidu tam okolo tří tisíc mužů , a utekli před muži města Hai . I zabili z nich obyvatelé Hai okolo třidcíti a šesti mužů , a honili je od brány až k Sabarim , a porazili je , když s vrchu utíkali . I rozpustilo se srdce lidu , a bylo jako voda . Tedy Jozue roztrhl roucho své , a padl tváří svou na zem před truhlou Hospodinovou , a ležel až do večera , ano i starší Izraelští , a sypali prach na hlavy své . I řekl Jozue : Ach , Panovníče Hospodine , proč jsi kdy převedl lid tento přes Jordán , abys nás vydal v ruku Amorejského , tak aby nás zahubil ? Ó kdybychom byli raději zůstali za Jordánem . Ó Pane , což mám říci , když již lid Izraelský utíká před nepřátely svými ? Nebo uslyšíce Kananejští a všickni obyvatelé země , obklíčí nás vůkol , a vyhladí jméno naše z země . I což to učiníš jménu svému velikému ? I řekl Hospodin k Jozue : Vstaň . Proč jsi padl na tvář svou ? Zhřešil Izrael , tak že smlouvu mou přestoupili , kterouž jsem jim přikázal ; nebo jsou i vzali z věcí proklatých , k tomu i ukradli , také i sklamali , nad to i odložili mezi nádobí svá . Protož nebudou moci synové Izraelští ostáti před nepřátely svými , utíkati budou před nepřátely svými , nebo poškvrnili se věcí proklatou . Nebuduť více s vámi , leč vyhladíte prokletí to z prostředku svého . Vstaň , posvěť lidu a rci : Posvěťte se k zítřku ; nebo takto praví Hospodin Bůh Izraelský : Věc proklatá jest u prostřed tebe , Izraeli , nebudeš moci ostáti před nepřátely svými , dokudž neodejmeš prokletí toho z prostředku svého . Protož přistupovati budete ráno po pokoleních svých , a pokolení , kteréž ukáže Hospodin , přistupovati bude po rodech , takž rod , kterýž ukáže Hospodin , přistupovati bude po domích , a dům , kterýž ukáže Hospodin , přistupovati bude po osobách . Kdož pak postižen bude vinný věcí proklatou , ohněm spálen bude , on i všecko , což jeho jest , proto že přestoupil smlouvu Hospodinovu , a že učinil nešlechetnost v Izraeli . Vstav tedy Jozue ráno , kázal přistupovati Izraelovi po pokoleních jejich . I postiženo jest pokolení Judovo . Tedy když kázal přistupovati čeledem Juda , postižena jest čeled Záre . Potom kázal přistupovati čeledi Záre po osobách , a postižen jest Zabdi . I kázal přistupovati domu jeho po osobách , i postižen jest Achan , syn Charmi , syna Zabdi , syna Záre z pokolení Judova . I řekl Jozue Achanovi : Synu můj , dej , prosím , chválu Hospodinu Bohu Izraelskému , a vyznej se jemu , a oznam mi aspoň již , co jsi učinil , netaj již toho přede mnou . Tedy odpovídaje Achan k Jozue , řekl : Pravdať jest , já jsem zhřešil proti Hospodinu Bohu Izraelskému , tak že to a toto jsem učinil . Viděl jsem mezi loupeží plášť jeden Babylonský pěkný , a dvě stě lotů stříbra , a prut zlatý jeden , padesáte lotů ztíží , čehož požádav , vzal jsem to , a aj , jsou ty věci skryté v zemi prostřed stanu mého , a stříbro pod tím . Tedy poslal Jozue posly , kteříž běželi do stanu , a aj , bylo to skryto v stanu jeho , a stříbro pod tím . A vzavše to z stanu , přinesli k Jozue a ke všechněm synům Izraelským , a položili ty věci před Hospodinem . Vzav tedy Jozue a všecken Izrael s ním Achana , syna Záre , a stříbro i plášť , i prut zlatý , i syny jeho , i dcery jeho , voly a osly , dobytek i stan jeho i všecko , což měl , vyvedli je do údolí Achor . Kdež řekl Jozue : Proč jsi zkormoutil nás ? Zkormutiž tebe Hospodin v tento den . I uházel jej všecken lid kamením , a spálili je ohněm , ukamenovavše je kamením . Potom nametali naň hromadu kamení velikou , kteráž trvá až do tohoto dne ; a tak odvrácen jest Hospodin od hněvu prchlivosti své . Protož nazváno jest jméno místa toho údolí Achor , až do dnešního dne . I řekl Hospodin k Jozue : Neboj se , ani se strachuj ; pojmi s sebou všecken lid bojovný , a vstana , táhni k Hai . Aj , dal jsem v ruku tvou krále Hai a lid jeho , město i zemi jeho . A učiníš Hai a králi jeho , jako jsi učinil Jerichu a králi jeho , loupež však a dobytky jeho rozbitujete mezi sebe . Zdělejž sobě zálohy k městu po zadu . Tedy vstal Jozue a všecken lid bojovný , aby táhli k Hai . I vybral Jozue třidcet tisíců mužů velmi silných , a předeslal je v noci . A přikázal jim , řka : Šetřtež vy , kteříž uděláte zálohy městu po zadní straně města , abyste nebyli příliš daleko od něho , ale buďte všickni pohotově . Já pak i všecken lid , kterýž se mnou jest , přitáhneme k městu . A když oni nám vyjdou vstříc , jako prvé , utíkati budeme před nimi . Tedy honiti budou nás , až bychom poodvedli jich od města , ( nebo řeknou : Utíkají před námi , jako prvé ) , utíkajíce před nimi . Vy mezi tím vyskočíte z záloh , a vyženete ostatní obyvatele města , nebo dá je Hospodin Bůh váš v ruku vaši . A když vezmete město , zapálíte je ohněm , podlé slova Hospodinova učiníte ; šetřtež toho , což jsem přikázal vám . I poslal Jozue , a oni šli k zálohám , a zůstali mezi Bethel a Hai , od západní strany Hai ; Jozue pak zůstal té noci u prostřed lidu . Potom vstav Jozue velmi ráno , sečtl lid , i bral se napřed , on a starší Izraelští před lidem k Hai . Všecken také lid bojovný , kterýž byl s ním , táhnouce , přiblížili se , až přišli naproti městu , a položili se po straně půlnoční Hai ; údolí pak bylo mezi nimi a mezi Hai . Vzal pak byl okolo pěti tisíc mužů , kteréž postavil v zálohách mezi Bethel a Hai , od západní stany města . I přiblížil se lid , totiž všecko vojsko , kteréž bylo od půlnoční strany města , a kteříž byli v zálohách jeho od západní strany města ; a tak vtáhl Jozue noci té do prostřed údolí . I stalo se , že když je uzřel král Hai , pospíšili , a ráno vstavše , vyšli lidé města vstříc Izraelovi k boji , on i všecken lid jeho toho času před rovinu ; nevěděl pak , že zálohy udělány byly jemu po zadu města . I postoupil Jozue a všecken Izrael před nimi , a utíkali cestou pouště . I svolán jest všecken lid v městě , aby je honili . I honili Jozue , a vzdálili se od města svého , Tak že nezůstal žádný z obyvatelů Hai a Bethel , kdo by nevyšel , aby honil Izraele ; a nechali města otevřeného , a honili Izraele . Řekl pak Hospodin k Jozue : Zdvihni korouhev , kterouž máš v rukou svých , proti Hai , nebo v ruce tvé dám je . I zdvihl Jozue korouhev , kterouž měl v ruce své , proti městu . Tedy , kteříž byli v zálohách , rychle vyskočili z místa svého , a běželi , když pozdvihl ruky své , a všedše do města , vzali je , a spěšně zapálili město ohněm . Muži pak města Hai ohlédše se nazpět , uzřeli , a aj , vstupoval dým města k nebi , a neměli místa k utíkání sem ani tam ; nebo lid , kterýž utíkati počal k poušti , obrátil se na ty , kteříž je honili . Jozue zajisté a všecken Izrael , když viděli , že z záloh vzali město , a že se vznáší dým města , obrátili se , a bili muže Hai . Onino také vyšli z města proti nim , a obklíčil Izrael nepřátely své , jedni odsud , druzí od onud ; a zmordovali je , tak že žádný živ nezůstal ani neušel . Ale krále Hai jali živého , a přivedli ho k Jozue . Když pak pomordoval Izrael všecky obyvatele Hai v poli , totiž na poušti , kamž je honili , a padli ti všickni od ostrosti meče , až i zahlazeni jsou : navrátil se všecken Izrael do Hai , a zmordovali ostatky jeho mečem . A bylo všech , kteříž padli v ten den , od muže až do ženy , dvanácte tisíců ; všickni ti byli z Hai . Ale Jozue nespustil ruky své , kterouž vyzdvihl korouhev , dokudž nebyli zmordováni všickni obyvatelé Hai . Toliko hovada a loupež města toho rozbitovali mezi sebou synové Izraelští podlé slova Hospodinova , kteréž on přikázal Jozue . Tedy vypálil Jozue Hai , a položil je v hromadu věčnou a pustinu , až do tohoto dne . Krále pak Hai oběsil na dřevě , a nechal ho tam až do večera . A když zapadlo slunce , rozkázal Jozue , aby složili tělo jeho s dřeva , a povrhli je u brány města , a nametali na ně hromadu kamení velikou , kteráž trvá až do dnešního dne . Tedy vzdělal Jozue oltář Hospodinu Bohu Izraelskému na hoře Hébal , ( Jakož přikázal Mojžíš , služebník Hospodinův , synům Izraelským , jakož psáno jest v knize zákona Mojžíšova , ) oltář z kamení celého , nad nímž nebylo zdviženo železo , a obětovali na něm oběti zápalné Hospodinu , obětovali i oběti pokojné . Napsal také tam na kameních výpis zákona Mojžíšova , kterýž psal před syny Izraelskými . Všecken pak Izrael a starší jeho , i správcové i soudcové jeho stáli po obou stranách truhly před kněžími Levítskými , kteříž nosili truhlu smlouvy Hospodinovy , tak cizí jako doma zrozený , polovice jich proti hoře Garizim , a polovice proti hoře Hébal , jakož byl prvé přikázal Mojžíš , služebník Hospodinův , aby dobrořečil lidu Izraelskému nejprvé . A potom četl všecka slova zákona , požehnání i zlořečení , tak jakž psáno jest v knize zákona . Nebylo ani slova ze všeho , což přikázal Mojžíš , jehož by nečetl Jozue přede vším shromážděním Izraelským , i ženami i dětmi i příchozími , kteříž šli u prostřed nich . To když uslyšeli všickni králové , kteříž bydlili za Jordánem , na horách i na rovinách , a na všem břehu moře velikého naproti Libánu : Hetejský , Amorejský , Kananejský , Ferezejský , Hevejský a Jebuzejský , Sebrali se spolu , aby bojovali proti Jozue a proti Izraeli jednomyslně . Ale obyvatelé Gabaon uslyšavše , co učinil Jozue Jerichu a Hai , Učinili i oni chytře . Nebo odšedše , ukázali se , jako by zdaleka poslové byli , a vzali pytle staré na osly své , a kožené láhvice vinné vetché , zedrané a zzašívané , Obuv také starou a splácenou na nohy své , též šaty otřelé na sebe ; a všecken chléb , kterýž sobě na cestu vzali , vyschlý byl a zdrobený . I šli k Jozue do ležení v Galgala , a řekli jemu i mužům Izraelským : Z země daleké jsme přišli , protož nyní učiňte s námi smlouvu . Tedy odpověděli muži Izraelští k Hevejským : Snad u prostřed nás vy bydlíte , i kterakž bychom s vámi učinili smlouvu ? Ale oni odpověděli Jozue : Služebníci tvoji jsme . Jimž řekl Jozue : Kdo pak jste , a odkud jste přišli ? Odpověděli jemu : Z země velmi daleké přišli služebníci tvoji ve jménu Hospodina Boha tvého ; nebo jsme slyšeli pověst jeho a všecky věci , kteréž činil v Egyptě . A všecko , což učinil dvěma králům Amorejským , kteříž bydlili za Jordánem , Seonovi , králi Ezebon , a Ogovi , králi Bázan , kterýž byl v Astarot . I řekli nám starší naši a všickni obyvatelé země naší těmito slovy : Nabeřte sobě potravy na cestu , a jděte jim vstříc , a rcete jim : Služebníci vaši jsme , protož nyní učiňte s námi smlouvu . Totoť jest chléb náš ; horký jsme na cestu vzali z domů svých v ten den , když jsme vyšli , abychom k vám šli , a hle , nyní již vyschl a zdrobil se . A tyto kožené láhvice vinné nové byly , když jsme je naplnili , a již hle , potrhané jsou ; tolikéž tento oděv náš a obuv naše zvetšela , pro přílišnou cesty dalekost . I přijali to muži ti z pokrmů jejich , a úst Hospodinových neotázali se . A učinil s nimi Jozue pokoj , a všel s nimi v smlouvu , aby jich při životu zanechal ; také i knížata shromáždění přísahu jim učinili . Po třech pak dnech , po té smlouvě s nimi učiněné , uslyšeli , že by velmi blízko jich byli , a že by u prostřed nich bydlili . Jdouce tedy synové Izraelští , přitáhli k městům jejich třetího dne ; města pak jejich byla Gabaon a Kafira a Berot a Kariatjeharim . Ale nezbili jich synové Izraelští , proto že přísahu jim učinili knížata shromáždění skrze Hospodina Boha Izraelského . A reptalo všecko shromáždění proti knížatům . Tedy řekla všecka knížata všemu shromáždění : My jsme jim přísahu učinili skrze Hospodina Boha Izraelského , protož nyní nemůžeme se jich dotknouti . Toto jim učiníme : Zanecháme jich při životu , aby nebylo na nás rozhněvání pro přísahu , kterouž jsme jim učinili . Řekli jim knížata i to : Nechť jsou živi a drva sekají , a vodu nosí všemu shromáždění . I přestali na tom , jakož jim mluvila knížata . Povolal jich pak Jozue a mluvil k nim , řka : Proč jste nás podvedli , řkouce : Velmi jsme dalecí od vás ? A vy u prostřed nás bydlíte . Protož nyní zlořečení jste , a nepřestanou z vás služebníci , a kteříž by dříví sekali a vodu nosili do domu Boha mého . Kteříž odpovídajíce Jozue , řekli : Za věc jistou oznámeno bylo služebníkům tvým , kterak přikázal Hospodin Bůh tvůj Mojžíšovi služebníku svému , dáti vám zemi tuto , a vyhladiti všecky obyvatele země této před tváří vaší ; protož strachovali jsme se vás , bojíce se za životy své před vámi , a učinili jsme to . A hle , nyní v ruce tvé jsme ; cožť se dobrého a spravedlivého vidí učiniti s námi , to učiň . I učinil jim tak , a vysvobodil je z rukou synů Izraelských , aby jich nepobili . A ustanovil je Jozue v ten den , aby dříví sekali a vodu nosili všemu shromáždění , i k oltáři Hospodinovu , až do tohoto dne , na místě , kteréž by vyvolil . Uslyšev pak Adonisedech , král Jeruzalémský , že Jozue vzal město Hai , a jako proklaté zkazil je , ( nebo jakž učinil Jerichu a králi jeho , tak učinil Hai a králi jeho , ) a že pokoj učinili obyvatelé Gabaon s Izraelem , a bydlí u prostřed něho , I bál se velmi , proto že město veliké bylo Gabaon , jako jedno z měst královských , a že bylo větší než Hai , a všickni muži jeho udatní . Protož poslal Adonisedech , král Jeruzalémský , k Ohamovi , králi Hebron , a k Faramovi , králi Jarmut , a k Jafiovi , králi Lachis , a k Dabirovi , králi Eglon , řka : Sjeďte se ke mně , a pomozte mi , abychom dobyli Gabaon , proto že pokoj učinili s Jozue a s syny Izraelskými . I shromáždilo se a vytáhlo pět králů Amorejských , král Jeruzalémský , král Hebron , král Jarmut , král Lachis , král Eglon , oni i všecka vojska jejich , a položivše se u Gabaon , dobývali ho . Tedy poslali muži Gabaon k Jozue do ležení v Galgala , řkouce : Neodjímejž ruky své od služebníků svých ; přitáhni rychle k nám , zachovej nás a spomoz nám ; nebo sebrali se proti nám všickni králové Amorejští bydlící na horách . I táhl Jozue z Galgala , on i všecken lid bojovný s ním , všickni muži udatní . ( Nebo byl řekl Hospodin k Jozue : Neboj se jich , v ruce tvé zajisté dal jsem je , neostojíť žádný z nich před oblíčejem tvým . ) I připadl na ně Jozue v náhle , nebo celou noc táhl z Galgala . A potřel je Hospodin před Izraelem , kterýžto pobil je ranou velikou u Gabaon , a honil je cestou , kudy se jde k Betoron , a bil je až do Azeka a až do Maceda . I stalo se , když utíkali před tváří Izraele , sstupujíce do Betoron , že Hospodin metal na ně kamení veliké s nebe , až k Azeku , a mřeli . Více jich zemřelo od krupobití kamenného , než jich pobili synové Izraelští mečem . Tedy mluvil Jozue k Hospodinu v den , v kterýž dal Hospodin Amorejského v moc synům Izraelským , a řekl před syny Izraelskými : Slunce v Gabaon zastav se , a měsíc v údolí Aialon . I zastavilo se slunce , a stál měsíc , dokudž nepomstil se lid nad nepřátely svými . Zdali není toho napsáno v knize Upřímého ? Tedy stálo slunce u prostřed nebe , a nepospíchalo k západu , jako za jeden celý den . Nebylo dne takového prvé ani potom , jako když vyslyšel Hospodin hlas člověka ; nebo Hospodin bojoval za Izraele . I navracel se Jozue i všecken Izrael s ním do táboru v Galgala . Uteklo pak bylo těch králů pět , a skryli se v jeskyni při Maceda . I oznámeno bylo Jozue těmi slovy : Nalezeno jest pět králů , kteříž se skryli v jeskyni při Maceda . I řekl Jozue : Přivalte kamení veliké k díře té jeskyně , a osaďte ji muži , aby ostříhali jich . Vy pak nezastavujte se , hoňte nepřátely své , a bíte je po zadu , a nedejte jim vjíti do měst jejich , nebo dal je Hospodin Bůh váš v ruku vaši . Když pak přestali Jozue a synové Izraelští bíti jich porážkou velikou velmi , až i zahlazeni byli ; a kteříž živi pozůstali z nich , utekli do měst hrazených : Navrátil se všecken lid do ležení k Jozue do Maceda ve zdraví ; nepohnul proti synům Izraelským žádný jazykem svým . Potom řekl Jozue : Odhraďte díru u jeskyně , a vyveďte ke mně pět králů těch z jeskyně . I učinili tak , a vyvedli k němu pět králů těch z jeskyně , krále Jeruzalémského , krále Hebron , krále Jarmut , krále Lachis , krále Eglon . A když vyvedli ty krále k Jozue , svolav všecky muže Izraelské , řekl vývodám mužů bojovných , kteříž s ním v tažení tom byli : Přistupte sem , a šlapejte nohama svýma na hrdla těch králů . Kteřížto přistoupivše , šlapali nohama svýma na hrdla jejich . I řekl jim Jozue : Nebojte se ani strachujte , posilňte se a buďte zmužilí , nebo tak učiní Hospodin všechněm nepřátelům vašim , proti nimž bojujete . Potom bil je Jozue a zmordoval , a pověsil je na pěti dřevích ; a viseli na dřevích až do večera . Když pak zapadlo slunce , k rozkazu Jozue složili je s dřev , a uvrhli je do jeskyně , v kteréž se byli skryli , a přivalili kamení veliké k díře jeskyně , kteréž jest tu až do tohoto dne . Téhož dne také dobyl Jozue Maceda , a pohubil je mečem , i krále jejich pobil spolu s nimi , a všecky lidi , kteříž byli v něm . Neživil žádného , ale učinil králi Maceda , jako učinil králi Jericha . Táhl potom Jozue a všecken Izrael s ním z Maceda k Lebnu , a dobýval Lebna . I vydal je také Hospodin v ruku Izraelovi i krále jeho , a pobil je mečem , a všecky duše , kteréž byly v něm ; nenechal tam žádného živého , a učinil králi jeho , jako učinil králi Jericha . Táhl také Jozue a všecken Izrael s ním z Lebna do Lachis , a položivše se u něho , dobývali ho . I dal Hospodin Lachis v ruku Izraele , a dobyl ho druhého dne , a pohubil je mečem i všecky lidi , kteříž byli v něm , rovně tak , jakž učinil Lebnu . Tehdy přitáhl Horam , král Gázer , aby pomoc dal Lachis . I porazil jej Jozue i lid jeho , tak že nepozůstavil žádného živého . Táhl potom Jozue a všecken Izrael s ním z Lachis do Eglon , a položivše se naproti , bojovali proti němu . A vzali je toho dne , a pobili je mečem , a všecky duše , kteréž byly v něm , dne toho pomordovali , rovně tak , jakž učinili Lachis . Vstoupil pak Jozue a všecken Izrael s ním z Eglon do Hebron , a dobývali ho . I vzali je a zhubili mečem i krále jeho , i všecka města jeho , i každého člověka , kterýž byl v něm ; nepozůstavil žádného živého , podobně tak , jakož učinil Eglon . I zahladil je i všelikou duši , kteráž byla v něm . Potom navracuje se Jozue a všecken Izrael s ním , přišli do Dabir , a dobýval ho . I vzal je a krále jeho i všecka města jeho , a pohubili je mečem , a všelikou duši , kteráž byla v něm , jako proklaté vyhladili . Nepozůstavili žádného živého ; jakož učinil Hebron , tak učinil Dabir i králi jeho , a jakož učinil Lebnu a králi jeho . A tak pohubil Jozue všecku zemi po horách , i polední stranu , i roviny a údolí , i všecky krále jejich . Nepozůstavil žádného živého , ale všelikou duši vyhladil , jakož přikázal Hospodin Bůh Izraelský . Pohubil tedy Jozue všecko od Kádesbarne až do Gázy , a všecku zemi Gosen až do Gabaon . A všecky krále ty a zemi jejich vzal Jozue pojednou , nebo Hospodin Bůh Izraelský bojoval za Izraele . Potom navrátil se Jozue a všecken Izrael s ním do ležení , kteréž bylo v Galgala . To když uslyšel Jabín , král Azor , poslal k Jobábovi , králi Mádon , a k králi Simron , a k králi Achzaf , I k králům , kteříž bydlili k straně půlnoční na horách i na rovinách ku polední Ceneret , i na rovinách a v krajinách Dor na západ , K Kananejskému na východ i na západ , a k Amorejskému , Hetejskému , Ferezejskému a Jebuzejskému na horách , a k Hevejskému pod horou Hermon v zemi Masfa . I vytáhli všickni ti a všecka vojska jejich s nimi , lid mnohý jako písek , kterýž jest na břehu mořském nesčíslný , i koňů i vozů velmi mnoho . A smluvivše se všickni králové ti , přitáhli a položili se spolu při vodách Merom , aby bojovali proti Izraelovi . Řekl pak Hospodin k Jozue : Neboj se jich , nebo zítra o této chvíli vydám všecky tyto k zabití Izraelovi ; koňům jejich žily podřežeš , a vozy jejich ohněm spálíš . Tedy vytáhl Jozue a s ním všecken lid válečný proti nim k vodám Merom rychle , a udeřili na ně . I dal je Hospodin v ruku Izraelovi , a porazili je . I honili je až k Sidonu velikému , a až k vodám Maserefot , a k údolí Masfe na východ , a pobili je , tak že nepozůstavili žádného živého . A učinil jim Jozue , jakož byl rozkázal jemu Hospodin , koňům jejich žily zpodřezoval , a vozy jejich ohněm popálil . Potom navrátiv se Jozue téhož času , dobyl Azor , a krále jeho zabil mečem . Azor pak bylo prvé nejznamenitější mezi všemi království těmi . Pobili také všecko , cožkoli v něm živo bylo , mordujíce je mečem , tak že nezůstalo žádného živého ; Azor pak spálil ohněm . Takž podobně učinil všechněm městům králů těch , a všecky krále jejich zjímal Jozue , a zbiv je mečem , vyhladil je , jakož přikázal Mojžíš , služebník Hospodinův . A však žádného města z těch , kteráž ještě zůstala v ohradě své , nespálil Izrael , kromě samého Azor , kteréž spálil Jozue . A všecky loupeže měst těch i hovada rozdělili mezi sebou synové Izraelští ; toliko všecky lidi zbili mečem , dokudž nevyhladili jich , nenechavše žádného živého . Jakož byl přikázal Hospodin Mojžíšovi , služebníku svému , tak přikázal Mojžíš Jozue , a Jozue tak činil ; nepominul ničeho toho , což byl přikázal Hospodin Mojžíšovi . A tak vzal Jozue všecku tu zemi , hory i všecku stranu polední , i všecku zemi Gosen , i roviny , i pole , totiž hory Izraelské i roviny jejich , Od hory Halak , kteráž se táhne do Seir , až k Balgad na rovině Libánské , pod horou Hermon ; všecky také krále jejich zjímal , a zbil je i zmordoval . Po mnohé dny Jozue vedl válku se všechněmi těmi králi . A nebylo města , ješto by v pokoj vešlo s syny Izraelskými , kromě Hevejských obyvatelů v Gabaon ; jiná všecka válkou vzali . Nebo od Hospodina to bylo , že jsou zatvrdili byli srdce své , tak aby vyšli válečně proti Izraelovi , a aby je v prokletí vydal , a neučinil jim milosti , ale aby je zahubil , jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi . Toho pak času přitáhl Jozue a vyplénil Enaky z těch hor , totiž z Hebronu , z Dabir a z Anab , i ze všeliké hory Judské , a ze všeliké hory Izraelské ; spolu s městy jejich vyhladil je Jozue . Nezůstal žádný z Enaků v zemi synů Izraelských ; toliko v Gáze , v Gát a v Azotu zůstali . Tak tedy vzal Jozue všecku tu zemi , jakž byl rozkázal Hospodin Mojžíšovi , a dal ji Jozue v dědictví Izraelovi vedlé dílů jejich , po pokoleních jejich . I odpočinula země od válek . Tito pak jsou králové té země , kteréž pobili synové Izraelští , a opanovali zemi jejich , za Jordánem k východu slunce , od potoku Arnon až k hoře Hermon i všecky roviny k východu : Seon , král Amorejský , kterýž bydlil v Ezebon , a panoval od Aroer , kteréž leží při břehu potoka Arnon , a u prostřed potoka toho , a polovici Galád , až do potoka Jabok , kterýž jest na pomezí synů Ammon , A od rovin až k moři Ceneret k východu , a až k moři pouště , jenž jest moře slané k východu , kudyž se jde k Betsimot , a od polední strany ležící pod horou Fazga . Pomezí také Oga , krále Bázan , z ostatků Refaimských , kterýž bydlil v Astarot a v Edrei , A kterýž panoval na hoře Hermon a v Sálecha , i ve vší krajině Bázan až ku pomezí Gessuri a Machati , a nad polovicí Galád , ku pomezí Seona , krále Ezebon . Mojžíš , služebník Hospodinův , a synové Izraelští pobili je ; a dal ji Mojžíš služebník Hospodinův k vládařství pokolení Rubenovu , Gádovu a polovici pokolení Manassesova . Tito pak jsou králové země té , kteréž pobil Jozue a synové Izraelští za Jordánem k západu , od Balgad , kteréž jest na poli Libánském , až k hoře lysé , kteráž se táhne až do Seir , a dal ji Jozue pokolením Izraelským k vládařství po dílích jejich , Na horách i na rovinách , i po polích , i v údolích , i na poušti a na poledne , zemi Hetejského , Amorejského , Kananejského , Ferezejského , Hevejského a Jebuzejského : Král Jericha jeden , král Hai , kteréž bylo na straně Bethel , jeden ; Král Jeruzalémský jeden , král Hebron jeden ; Král Jarmut jeden , král Lachis jeden ; Král Eglon jeden , král Gázer jeden ; Král Dabir jeden , král Gader jeden ; Král Horma jeden , král Arad jeden ; Král Lebna jeden , král Adulam jeden ; Král Maceda jeden , král Bethel jeden ; Král Tafua jeden , král Chefer jeden ; Král Afek jeden , král Sáron jeden ; Král Mádon jeden , král Azor jeden ; Král Simron Meron jeden , král Achzaf jeden ; Král Tanach jeden , král Mageddo jeden ; Král Kedes jeden , král Jekonam z Karmelu jeden ; Král Dor z krajiny Dor jeden , král z Goim v Galgal jeden ; Král Tersa jeden . Všech králů třidceti a jeden . Jozue pak již byl starý a sešlý věkem . I řekl jemu Hospodin : Tys se již sstaral , a jsi sešlého věku , země pak zůstává velmi mnoho k opanování . Tato jest země , kteráž zůstává : Všecky končiny Filistinské a všecka Gessuri , Od Níle , kterýž jest naproti Egyptu , až ku pomezí Akaron na půlnoci , kterážto krajina Kananejským se přičítá , v níž jest patero knížetství Filistinských : Gazejské , Azotské , Aškalonitské , Getejské a Akaronitské , a to bylo Hevejské ; Na poledne pak všecka země Kananejská a Mára , kteréž jest Sidonských až do Afeka , a až ku pomezí Amorejského ; Též země Giblická , a všecken Libán k východu slunce , od Balgad pod horou Hermon , až kde se vchází do Emat . Všecky obyvatele té hory , od Libánu až k vodám Maserefot , všecky Sidonské já vyženu od tváři synů Izraelských ; toliko ty rozděl ji losem lidu Izraelskému v dědictví , jakožť jsem přikázal . Protož nyní rozděl zemi tu v dědictví devateru pokolení , a polovici pokolení Manassesova , Poněvadž druhá polovice a pokolení Rubenovo a Gádovo vzali díl svůj , kterýž jim dal Mojžíš před Jordánem k východu , jakož dal jim Mojžíš služebník Hospodinův , Od Aroer , kteréž jest při břehu potoka Arnon , i města u prostřed potoka , i všecky roviny Medaba až do Dibon , I všecka města Seona , krále Amorejského , kterýž kraloval v Ezebon , až ku pomezí synů Ammon , A Galád , i pomezí Gessuri a Machati , všecku horu Hermon , i všecken Bázan až do Sálecha , Všecko království Oga v Bázan , kterýž kraloval v Astarot a v Edrei , kterýž byl pozůstal z ostatků Refaim , když je pobil Mojžíš , a zahladil je . Nevyhnali pak synové Izraelští Gessuri a Machati , protož bydlil Gessura a Machata u prostřed Izraele až do dnešního dne . Toliko pokolení Léví nedal dědictví ; oběti ohnivé Hospodina Boha Izraelského jsou dědictví jeho , jakož mluvil jemu . Dal pak Mojžíš pokolení synů Ruben po čeledech jejich dědictví . A bylo jejich pomezí od Aroer , kteréž jest při břehu potoka Arnon , i město , kteréž jest u prostřed potoka , i všecky roviny , kteréž jsou při Medaba , Ezebon i všecka města jeho , kteráž byla na rovinách , Dibon a Bamotbal a Betbalmeon , Jasa a Kedemot a Mefat , A Kariataim a Sabma , a Saratazar na hoře údolí , A Betfegor i Assedot , Fazga a Betsimot . Všecka také města v kraji , i všecko království Seona , krále Amorejského , kterýž kraloval v Ezebon , jehožto zabil Mojžíš i s knížaty Madianskými , Evi i Rekem , Sur , Hur a Rebe , vývodami Seonovými , obyvateli té země . Ano i Baláma , syna Beorova , věšťce , zabili synové Izraelští mečem , s jinými , kteříž zbiti od nich . I bylo pomezí synů Rubenových Jordán s mezemi svými . To jest dědictví synů Rubenových po čeledech jejich , města i vsi jejich . Dal také Mojžíš pokolení Gád , synům Gádovým , po čeledech jejich dědictví . A bylo jejich pomezí Jazer i všecka města Galád , a polovice země synů Ammon až do Aroer , kteréž jest naproti Rabba , A od Ezebon až do Rámot , Masfe a Betonim , a od Mahanaim až ku pomezí Dabir ; V údolí také Betaram a Betnemra , a Sochot , a Sefon , ostatek království Seona , krále Ezebon , i Jordán s pomezím svým až k kraji moře Ceneret za Jordánem na východ . To jest dědictví synů Gád po čeledech jejich , města i vsi jejich . Dal také Mojžíš polovici pokolení Manassesova dědictví , i bylo polovice pokolení synů Manassesových , po čeledech jejich . Pomezí jejich od Mahanaim , všecken Bázan , všecko království Oga , krále Bázan , i všecky vesnice Jair , kteréž jsou v Bázan , šedesáte měst , A polovice Galád , a Astarot , a Edrei , města království Oga v Bázan . To dal synům Machirovým , syna Manassesova , polovici synů Machirových , po čeledech jejich . Ta jsou dědictví , kteráž rozdělil Mojžíš na rovinách Moábských před Jordánem proti Jerichu k východu . Pokolení pak Léví nedal Mojžíš dědictví ; Hospodin Bůh Izraelský jest dědictví jejich , jakož mluvil jim . Toto pak jest , což dědičně obdrželi synové Izraelští v zemi Kanán , což uvedli jim právem dědičným k vládařství Eleazar kněz , a Jozue , syn Nun , a přední z otců , v pokolení synů Izraelských , Losem dělíce dědictví jejich , jakož přikázal Hospodin skrze Mojžíše , aby dal devateru pokolení a polovici pokolení . Nebo byl dal Mojžíš dědictví půltřetímu pokolení před Jordánem , Levítům pak nedal dědictví u prostřed nich . Nebo synů Jozefových bylo dvoje pokolení , Manassesovo a Efraimovo ; a nedali dílu Levítům v zemi , kromě měst k bydlení , a podměstí jejich pro dobytek a stáda jejich . Jakož přikázal Hospodin Mojžíšovi , tak učinili synové Izraelští , a rozdělili zemi . Přistoupili pak synové Juda k Jozue v Galgala , i promluvil k němu Kálef , syn Jefonův , Cenezejský : Ty víš , co jest mluvil Hospodin k Mojžíšovi , muži Božímu , z příčiny mé a tvé v Kádesbarne . Ve čtyřidceti letech byl jsem , když mne poslal Mojžíš , služebník Hospodinův , z Kádesbarne k spatření země , a oznámil jsem jemu tu věc , jakž bylo v srdci mém . Ale bratří moji , kteříž šli se mnou , zkormoutili srdce lidu , já pak cele kráčel jsem za Hospodinem Bohem svým . I přisáhl Mojžíš toho dne , řka : Jistě že země , po kteréž jsi chodil nohama svýma , bude v dědictví tobě i synům tvým až na věky , proto že jsi cele následoval Hospodina Boha mého . A nyní , aj , propůjčil mi Hospodin života , jakož zaslíbil . Již čtyřidceti a pět let jest od toho času , jakž toto mluvil Hospodin k Mojžíšovi , a jakž chodil Izrael po poušti , a aj , již dnes jsem v osmdesáti pěti letech , A ještě nyní jsem při síle jako tehdáž , když poslal mne Mojžíš . Jaká byla síla má tehdáž , taková i nyní síla má jest k boji , a k vycházení i k vcházení . Protož nyní dej mi horu tuto , o níž mluvil Hospodin onoho dne , nebo ty slyšel jsi toho dne , že Enakim jsou tam , a města veliká a pevně hrazená . Bude-li Hospodin se mnou , vyhladím je , jakož mluvil Hospodin . I požehnal mu Jozue , a dal Hebron Kálefovi , synu Jefone , v dědictví . Protož dostal se Hebron Kálefovi , synu Jefona Cenezejského , v dědictví až do tohoto dne , proto že cele kráčel za Hospodinem Bohem Izraelským . Sloulo pak Hebron prvé město Arbe , kterýžto Arbe byl člověk veliký mezi Enakim . I odpočinula země od bojů . Tento pak byl los pokolení synů Juda po čeledech jejich , při pomezí Edomském a poušti Tsin ku poledni , k straně polední . I byla jejich meze polední kraj moře slaného od zátoky , kteráž se chýlí ku poledni . Odkudž jda na poledne k vrchu Akrabim , přechází Tsin , a táhne se od poledne k Kádesbarne , i přichází až do Ezron , a odtud točí se k Addar , a obchází Karkaha . Odtud jde do Asmona , a vychází ku potoku Egyptskému , a přichází meze ta až k západu . To budete míti pomezí na poledne . Meze pak na východ jest moře slané , až k kraji Jordánu , a meze strany půlnoční jest od zátoky moře a od kraje Jordánu . Odkudž jde meze ta do Betogla , a táhne se od půlnoci do Betaraba ; a odtud přichází k kameni Bohana syna Rubenova . A vstupuje ta meze do Dabir od údolí Achor , a na půlnoci chýlí se k Galgala , kteréž jest naproti vcházení do Adomim , jenž jest údolí tomu ku poledni , a přechází k vodám Ensemes , a skonává se u studnice Rogel . Odtud jde ta meze přes údolí synů Hinnom k straně Jebus od poledne , jenž jest Jeruzalém , odkudž vstupuje táž meze k vrchu hory , kteráž jest naproti údolí Hinnom na západ , a kteráž jest na konci údolí Refaim na půlnoci . Obchází pak ta meze od vrchu té hory k studnici vody Neftoa , a vychází k městům hory Efron ; a odtud jde ta meze do Bála , jenž jest Kariatjeharim . Potom točí se ta meze od Bála na západ k hoře Seir , a odtud jde k straně hory Jeharimských od půlnoci , jenž jest Cheslon , a sstupuje do Betsemes , a přichází do Tamna . A vychází ta meze v stranu Akaron na půlnoci , a točí se vůkol k Sechronu , a přechází až k hoře Bála , a odtud táhne se do Jebnael , i dochází ta meze k moři . Potom západní pomezí jest při moři velikém a mezech jeho . To jest pomezí synů Juda vůkol , po čeledech jejich . Kálefovi pak , synu Jefone , dal díl u prostřed synů Juda , podlé řeči Hospodinovy k Jozue , město Arbe , otce Enakova , jenž jest Hebron . I vyhnal odtud Kálef tři syny Enakovy : Sesai a Achimana a Tolmai , rodinu Enakovu . A odtud vstoupil k obyvatelům Dabir , kteréž prvé sloulo Kariatsefer . I řekl Kálef : Kdo by dobyl Kariatsefer a vzal je , dám jemu Axu dceru svou za manželku . Dobyl ho pak Otoniel syn Cenezův , příbuzný Kálefův , i dal jemu Axu dceru svou za manželku . I stalo se , že když přišla k němu , ponukla ho , aby prosil otce jejího za pole ; protož ssedla s osla . I řekl jí Kálef : Což tě ? A ona odpověděla : Dej mi dar , poněvadž jsi mi dal zemi suchou , dejž mi také studnice vod . I dal jí studnice horní a studnice dolní . To jest dědictví pokolení synů Juda po čeledech jejich . Tato pak jsou města v končinách pokolení synů Juda , podlé pomezí Edom na poledne : Kabsael , Eder a Jagur ; A Cina , a Dimona , a Adada ; A Kedes , a Azor , a Jetnan ; Zif a Telem , a Balot ; Též Azor , Chadat a Kariot , Ezron , jenž jest Azor ; Amam a Sama , a Molada ; A Azar Gadda , a Esmon , a Betfelet ; Též Azarsual , a Bersabé , a Baziothia ; Bála a Im , a Esem ; A Eltolad , a Chesil , a Horma ; A Sicelech , a Medemena , a Sensenna ; A Lebaot , a Selim , též Ain a Remmon ; všech měst dvadceti a devět i vsi jejich . Na rovinách pak : Estaol a Zaraha , a Asna ; A Zanoe , a Engannim , Tafua a Enaim ; Jarmut , Adulam , Socho a Azeka ; A Saraim , Aditaim , a Gedera , a Gederotaim , měst čtrnácte i vsi jejich ; Senan a Adassa , a Magdalgad ; Delean a Masfa , a Jektehel ; Lachis , Baskat a Eglon ; Chebon , Lemam a Cetlis ; Gederot , Betdagon , a Naama , i Maceda , měst šestnáct a vsi jejich ; Lebna , Eter a Asan ; Jefta , Asna a Nesib ; Ceila , Achzib a Maresa , měst devět i vsi jejich ; Akaron a městečka , i vsi jeho ; Od Akaron až k moři všecka města , kteráž se chýlí k Azotu , i vsi jejich ; Azot , městečka jeho i vsi jeho ; Gáza , městečka jeho i vsi jeho až ku potoku Egyptskému , i moře veliké s pomezím svým . A na horách : Samir , Jeter a Socho ; Danna a město Sanna , jenž jest Dabir ; Anab , Estemo a Anim ; Gosen , Holon a Gilo , měst jedenácte i vsi jejich ; Arab , Duma a Esan ; Janum , Bettafua a Afeka ; Též Atmata a Kariatarbe , jenž jest Hebron , a Sior , měst devět a vsi jejich . Maon , Karmel a Zif , a Juta ; Jezreel a Jukadam , a Zanoe ; Kain , Gabaa a Tamna , měst deset i vsi jejich ; Alul , Betsur a Gedor ; Maret , Betanot a Eltekon , měst šest i vsi jejich ; Kariatbaal , kteréž jest Kariatjeharim , a Rebba , města dvě i vsi jejich ; Na poušti : Betaraba , Middin a Sechacha ; A Nibsam , a město solné , a Engadi , měst šest i vsi jejich . Jebuzejských pak obyvatelů Jeruzaléma nemohli synové Juda vypléniti , protož bydlil Jebuzejský s syny Judskými v Jeruzalémě až do tohoto dne . Potom padl los synům Jozefovým , od Jordánu proti Jerichu při vodách Jerišských k východu , poušť , kteráž se začíná od Jericha přes hory Bethel . A od Bethel vychází do Lůza , a přichází ku pomezí Archi do Atarot . Potom jde k moři ku pomezí Jefleti , až ku pomezí Betoron dolního , a až k Gázer , a skonává se při moři . I vzali dědictví své synové Jozefovi , Manasses a Efraim . Byla pak meze synů Efraimových po čeledech jejich , ta byla meze dědictví jejich na východ , od Atarot Addar až do Betoron vrchního . A vychází meze ta k moři při Michmetat od půlnoční strany , a obchází meze k východu Tanatsilo , a přechází ji od východu k Janoe . A sstupuje z Janoe do Atarot a Nárat , a přichází do Jericha , a vychází k Jordánu . Od Tafue meze jde k moři ku potoku Kána , a skonává se při moři . To jest dědictví pokolení synů Efraim po čeledech jejich . Města pak oddělená synům Efraimovým byla u prostřed dědictví synů Manassesových , všecka města s vesnicemi svými . A nevyplénili Kananea bydlícího v Gázer . I bydlil Kananejský u prostřed Efraima až do dnes , dávaje plat . A tento byl los Manassesův ( nebo on jest prvorozený Jozefův ) : Machirovi prvorozenému Manassesovu , otci Gálad , proto že byl muž bojovný , dostal se Galád a Bázan . Dostalo se také jiným synům Manassesovým po čeledech jejich , synům Abiezer , a synům Helek , a synům Asriel , i synům Sechem , a synům Hefer , a synům Semida . ( Nebo ti jsou synové Manassesovi , syna Jozefova , muži po rodech svých . Ale Salfad , syn Hefer , syna Galád , syna Machir , syna Manasse , neměl synů , než dcery toliko , jejichž jsou tato jména : Mahla a Noa , Hegla , Melcha a Tersa . Kteréžto přistoupivše před Eleazara kněze , a před Jozue , syna Nun , i před knížata , řekly : Hospodin přikázal Mojžíšovi , aby nám dal dědictví u prostřed bratří našich . I dal jim Jozue podlé rozkázaní Hospodinova dědictví u prostřed bratří otce jejich . ) Dostalo se provazců Manassesovi deset , krom země Galád a Bázan , kteráž byla před Jordánem . Nebo dcery Manassesovy obdržely dědictví mezi syny jeho , země pak Galád přišla jiným synům Manassesovým . A byla meze Manassesova od Asser , Michmetat , jenž jest před Sichem , a táhne se na pravou stranu k obyvatelům Entafue . ( Manassesova zajisté byla země Tafue , ale Tafue podlé pomezí Manassesova jest synů Efraimových . ) Odkudž sstupuje pomezí ku potoku Kána , na poledne tomu potoku , a tu jsou města Efraimova u prostřed měst Manassesových ; pomezí pak Manassesovo jest na půlnoci toho potoka , a skonává se při moři . Na poledne jest díl Efraimův , a na půlnoci Manassesův , moře pak jest pomezí jejich ; a v pokolení Asser sbíhají se na půlnoci , v pokolení pak Izachar na východ . Nebo dědictví Manassesovo jest mezi Izacharovým a Asserovým , Betsan i městečka jeho , a Jibleam a městečka jeho ; též obyvatelé Dor a městečka jeho , a obyvatelé Endor a městečka jeho ; také obyvatelé Tanach a městečka jeho , i obyvatelé Mageddo a městečka jeho ; tři ty krajiny . Ale synové Manassesovi nemohli vypléniti obyvatelů těch měst ; protož směleji počal Kananejský bydliti v zemi té . Když se pak zsilili synové Izraelští , uvedli sobě Kananejské pod plat , a nevyhladili jich do konce . Tedy mluvili synové Jozefovi k Jozue , řkouce : Proč jsi nám dal dědictví toliko los jeden a provazec jeden , poněvadž jsme lid mnohý ; nebo až dosavad žehnal nám Hospodin . I řekl jim Jozue : Poněvadž jsi lid tak mnohý , vejdi do lesa , a vyplaň sobě tam v zemi Ferezejské a Refaimské , jestližeť jest malá hora Efraim . Jemuž odpověděli synové Jozefovi : I tak nám nepostačí ta hora ; přes to vozy železné mají všickni Kananejští , kteříž bydlejí v luzích těch , i ti , kteříž jsou v Betsan a v městečkách jeho , i ti , kteříž jsou v údolí Jezreel . I řekl Jozue domu Jozefovu , Efraimovu a Manassesovu , řka : Lid mnohý a silný jsi , nebudeš míti toliko dílu jednoho , Ale horu budeš míti . Jestližeť překáží les , tedy vysekáš jej , a obdržíš končiny její ; nebo vyhladíš Kananejského , ačkoli má vozy železné a jest silný . Shromáždilo se pak všecko množství synů Izraelských do Sílo , a tu postavili stánek úmluvy , když již země od nich podmaněna byla . Pozůstalo pak z synů Izraelských , jimž ještě nebylo rozděleno dědictví jejich , sedmero pokolení . I řekl Jozue synům Izraelským : I dokudž zanedbáváte vjíti , abyste se uvázali v zemi , kterouž vám dal Hospodin Bůh otců vašich ? Vydejte z sebe z každého pokolení tři muže , ať je pošli , aby vstanouce , zchodili zemi , a popsali ji vedlé dědictví svých ; potom navrátí se ke mně . I rozdělí ji na sedm dílů . Juda zůstane v končinách svých od poledne , a čeledi Jozefovy zůstanou v končinách svých od půlnoci . Vy pak , když popíšete zemi na sedm dílů , přinesete sem ke mně ; tedy uvrhu vám losy zde před Hospodinem Bohem naším . Nebo nemají dílu Levítové u prostřed vás , proto že kněžství Hospodinovo jest dědictví jejich ; Gád pak a Ruben , a polovice pokolení Manassesova , vzali dědictví své před Jordánem na východ , kteréž dal jim Mojžíš , služebník Hospodinův . Protož vstavše muži ti , odešli . A přikázal Jozue těm , kteříž šli , aby popsali zemi , řka : Jděte a projděte zemi , a popište ji ; potom navraťte se ke mně , a uvrhu zde losy před Hospodinem v Sílo . Tedy odešli muži , a prošedše zemi , popsali ji po městech na sedm dílů na knize , a navrátili se k Jozue do stanů v Sílo . I uvrhl jim losy Jozue v Sílo před Hospodinem , a rozdělil tu Jozue zemi synům Izraelským vedlé dílů jejich . Padl pak los pokolení synů Beniaminových po čeledech jejich , a přišla meze dílu jejich mezi syny Juda a syny Jozefovy . A byla meze jejich k straně půlnoční od Jordánu , a šla při straně půlnoční Jericha , a táhla se na hory k moři , a skonávala se při poušti Betaven . A odtud přechází ta meze do Lůz , při straně Lůz polední , ( jenž jest Bethel , ) a chýlí se ta meze do Atarot Addar vedlé hory , kteráž jest od poledne Betoron dolního . Odkudž obchází vůkol k straně moře na poledne od hory , kteráž jest proti Betoron ku polední , a konec její jest Kariatbaal , ( jenž jest Kariatjeharim ) , město synů Juda . Ta jest strana západní . Strana pak ku poledni od konce Kariatjeharim , a vychází ta meze k moři , a přichází až k studnici vod Neftoa . A táhne se táž meze k konci hory , kteráž jest naproti údolí synů Hinnom , a jest v údolí Refaim na půlnoci , a běží skrze údolí Hinnom po straně Jebuzea na poledne , a přichází k studnici Rogel . Potom točí se od půlnoci , a dochází k Ensemes , a vychází do Gelilot , kteréž jest naproti místu , kudy se jde do Adomim , a sstupuje k kameni Bohana , syna Rubenova . Odtud přechází k straně , kteráž jest naproti rovinám strany půlnoční , a táhne se do Araba . Odtud jde k straně Betogla na půlnoci , a skonává se meze ta při zátoce moře slaného od půlnoční strany , tu kdež vpadá Jordán do moře na polední straně . To jest pomezí ku poledni . Jordán také je odděluje k straně východní . To jest dědictví synů Beniaminových s mezemi svými vůkol a vůkol po čeledech jejich . A byla města tato pokolení synů Beniaminových po čeledech jejich : Jericho , Betogla a údolí Kasis ; A Betaraba , Semaraim a Bethel ; A Avim , též Afara a Ofra ; A Cefer , Hamona , Ofni a Gaba , měst dvanácta vsi jejich ; Gabaon , Ráma a Berot ; Masfa , Kafira a Mosa ; Rekem , Jarefel a Tarela ; A Sela , Elef a Jebus , ( jenž jest Jeruzalém , ) Gibat , Kariat , měst čtrnácte i vsi jejich . To jest dědictví synů Beniaminových po čeledech jejich . Potom padl los druhý Simeonovi , pokolení synů Simeonových , po čeledech jejich , a bylo dědictví jejich u prostřed dědictví synů Juda . A přišlo jim v dědictví jejich Bersabé , Seba a Molada ; Azarsual a Bala , též Esem ; Eltolad a Betul , a Horma ; Sicelech a Betmarchabot , a Azarsusa ; Betlebaot a Sarohem , měst třinácte i vsi jejich ; Ain , Remmon , též Eter a Asan , města čtyři i vsi jejich ; I všecky vsi , kteréž byly vůkolí měst těch , až do Balatber a Rámat poledního . To jest dědictví pokolení synů Simeonových po čeledech jejich . Z podílu synů Judových bylo dědictví synů Simeonových ; nebo díl synů Judových byl jim příliš veliký , protož u prostřed dědictví jejich vzali dědictví synové Simeonovi . Potom přišel třetí los synům Zabulon po čeledech jejich , a jest meze dědictví jejich až do Sarid . Odkudž vstupuje meze jejich podlé moře k Merala , a přichází až do Debaset , a běží až ku potoku , kterýž jest proti Jekonam . Obrací se pak od Sarid nazpátek k východu slunce , ku pomezí Chazelet Tábor , a odtud táhne se k Daberet , a vstupuje do Jafie . Odtud přechází zase k východu , do Gethefer a do Itakasin , odkudž vychází do Remmon , a točí se k Nea . Točí se také táž meze od půlnoci do Anaton , a dochází až k údolí Jeftael ; A Katet , Naalol , Simron , Idala a Betlém , měst dvanácte i vsi jejich . To jest dědictví synů Zabulonových po čeledech jejich , ta města i vsi jejich . Izacharovi také padl los čtvrtý , totiž synům Izacharovým po čeledech jejich . A meze jejich : Jezreel , Kasalat a Sunem ; Hafaraim , Sion , též Anaharat ; Rabbot , Kesion a Abez , Ramet , Engannim a Enhada , i Betfeses . Odkudž přibíhá meze k Táboru a k Sehesima a k Betsemes , a dochází až k Jordánu , měst šestnácte i vsi jejich . To jest dědictví pokolení synů Izacharových po čeledech jejich , ta města i vsi jejich . Padl také los pátý pokolení synů Asser po čeledech jejich . A byla meze jejich : Helkat a Chali , a Beten , a Achzaf ; Elmelech , též Amaad a Mesal , a přibíhá až na Karmel k moři , a do Sichor Libnat ; A obrací se k východu slunce do Betdagon , a dosahá k losu Zabulonovu , a do údolí Jeftael k půlnoci , a do Betemek a Nehiel , a táhne se do Kábul na levou stranu , A do Ebron a Rohob , a Hamon a Kána až do Sidonu velikého . Odtud se navrací ta meze do Ráma až k městu hrazenému Zor ; tu se obrací do Chosa , a skonává se při moři podlé vyměření v Achziba . K tomu přísluší Afek a Rohob , měst dvamecítma i vsi jejich . To jest dědictví pokolení synů Asser po čeledech jejich , ta města i vsi jejich . Synům Neftalímovým padl los šestý , po čeledech jejich . A byla meze jejich od Helef a od Elon do Sananim , a Adami , Nekeb a Jebnael , až do Lekum , a skonává se u Jordánu . Potom navracuje se meze na západ k Azanot Tábor , a odtud jde do Hukuka , a vpadá k Zabulonovu od poledne , a k Asserovu přibíhá od západu , a k Judovu při Jordánu na východ slunce . Města pak hrazená jsou : Assedim , Ser a Emat , Rechat a Ceneret ; Adama , Ráma a Azor ; Kedes , Edrei a Enazor ; Jeron , Magdalel , Horem , Betanat a Betsemes , měst devatenácte i vsi jejich . To jest dědictví pokolení synů Neftalím po čeledech jejich , ta města s vesnicemi svými . Na pokolení synů Dan po čeledech jejich padl los sedmý . A byla meze dědictví jejich : Zaraha a Estaol , a Hirsemes ; Salbin , Aialon a Jetela ; Elon , Tamna a Ekron ; Elteke , Gebbeton a Baalat ; Jehud , Beneberak a Getremmon ; Mehaiarkon a Rakon s pomezím , kteréž jest naproti Joppe . Přišlo pak pomezí synům Dan příliš malé . Protož vstoupili synové Dan , a bojovali proti Lesen , a dobyvše ho , pobili obyvatele ostrostí meče , a vzavše je v dědictví , bydlili tam , a přezděli Lesenu Dan , vedlé jména Dan otce svého . To jest dědictví pokolení synů Dan po čeledech jejich , ta města i vsi jejich . Když pak přestali děliti se zemí po mezech jejích , dali synové Izraelští dědictví Jozue , synu Nun , mezi sebou . Podlé rozkázaní Hospodinova dali jemu město , kteréhož žádal , Tamnatsára , na hoře Efraim . I vystavěl město , a přebýval v něm . Ta jsou dědictví , kteráž dali k vládařství Eleazar kněz a Jozue syn Nun , i přední z otců pokolení synů Izraelských , losem v Sílo před Hospodinem , u dveří stánku úmluvy , a tak dokonali rozdělování země . I mluvil Hospodin k Jozue , řka : Mluv k synům Izraelským , a rci jim : Oddejte z těch měst vašich města útočišťná , o nichž jsem mluvil vám skrze Mojžíše , Aby tam utekl vražedlník , kterýž by zabil člověka nechtě a z nevědomí . I budou vám útočiště před přítelem zabitého . A když by utekl do jednoho z těch měst , stane u vrat v bráně města , a oznámí starším města toho při svou ; i přijmou ho do města k sobě , a dají mu místo , i bydliti bude u nich . Když by jej pak honil přítel toho zabitého , nevydají vražedlníka v ruce jeho ; nebo nechtě udeřil bližního svého , neměv ho prvé v nenávisti . A bydliti bude v městě tom , dokudž nestane před shromážděním k soudu , až do smrti kněze velikého , kterýž by byl toho času ; nebo tehdáž navrátí se vražedlník , a přijde do města svého a do domu svého , do města , odkudž utekl . I oddělili Kádes v Galilei na hoře Neftalím , a Sichem na hoře Efraim , a město Arbe , ( jenž jest Hebron , ) na hoře Juda . Před Jordánem pak proti Jerichu k východu oddělili Bozor , kteréž leží na poušti v rovině pokolení Rubenova , a Rámot v Galád z pokolení Gádova , a Golan v Bázan z pokolení Manassesova . Ta města byla útočišťná všechněm synům Izraelským , i příchozímu , kterýž pohostinu jest mezi nimi , aby utekl tam , kdo by koli zabil někoho nechtě , a nesešel od ruky přítele toho zabitého prvé , než by stál před shromážděním . Přistoupili pak přední z otců Levítského pokolení k Eleazarovi knězi , a k Jozue , synu Nun , a k předním z otců pokolení synů Izraelských , A mluvili k nim v Sílo , v zemi Kananejské , řkouce : Hospodin přikázal skrze Mojžíše , abyste nám dali města k přebývání , i podměstí jejich pro dobytky naše . Dali tedy synové Izraelští Levítům z dědictví svého , vedlé rozkázaní Hospodinova , města tato i podměstí jejich . Padl pak los čeledem Kahat , i dáno losem synům Arona kněze , Levítům , z pokolení Juda , a z pokolení Simeon , i z pokolení Beniaminova měst třinácte . A jiným synům Kahat , z čeledí pokolení Efraimova , a z pokolení Danova , a z polovice pokolení Manassesova losem dáno měst deset . Synům pak Gerson , z čeledí pokolení Izacharova , a z pokolení Asserova , též z pokolení Neftalímova , a z polovice pokolení Manassesova v Bázan losem dáno měst třinácte . Synům Merari po čeledech jejich , z pokolení Rubenova a z pokolení Gádova , též z pokolení Zabulonova měst dvanácte . Dali tedy synové Izraelští Levítům ta města i předměstí jejich , ( jakož přikázal Hospodin skrze Mojžíše , ) losem . A tak z pokolení synů Judových , a z pokolení synů Simeonových dána jsou města , kterýchž tuto jména jsou položena . A dostal se první díl synům Aronovým , z čeledí Kahat , z synů Léví ; nebo jim padl los první . Dáno jest tedy jim město Arbe , otce Enakova , ( jenž jest Hebron , ) na hoře Juda , a předměstí jeho vůkol něho . Ale pole města toho i vsi jeho dali Kálefovi synu Jefone k vládařství jeho . Synům tedy Arona kněze dali město útočišťné vražedlníku , Hebron i předměstí jeho , a Lebno i předměstí jeho ; A Jeter s předměstím jeho , též Estemo a předměstí jeho ; Holon i předměstí jeho , a Dabir s podměstím jeho ; Také Ain s předměstím jeho , a Juta s podměstím jeho , i Betsemes a předměstí jeho , měst devět z toho dvojího pokolení . Z pokolení pak Beniaminova dali Gabaon a předměstí jeho , a Gaba s předměstím jeho ; Též Anatot a podměstí jeho , i Almon s předměstím jeho , města čtyři . Všech měst synů Aronových kněží třinácte měst s předměstími jejich . Čeledem pak synů Kahat , Levítům , kteříž pozůstali z synů Kahat , ( byla pak města losu jejich z pokolení Efraim , ) Dali jim město útočišťné vražedlníku , Sichem i předměstí jeho , na hoře Efraim , a Gázer s předměstím jeho . Též Kibsaim a předměstí jeho , a Betoron s předměstím jeho , města čtyři . Z pokolení pak Dan : Elteke a předměstí jeho , a Gebbeton s předměstím jeho ; Též Aialon a předměstí jeho , a Getremmon s podměstím jeho , města čtyři . Z polovice pak pokolení Manassesova : Tanach a podměstí jeho , a Getremmon s předměstím jeho , města dvě . Všech měst deset s předměstími jejich čeledem synům Kahat ostatním . Synům také Gersonovým , z čeledí Levítských , z polovice pokolení Manassesova dali město útočišťné vražedlníku , Golan v Bázan a předměstí jeho , a Bozran s předměstím jeho , města dvě . Z pokolení Izacharova : Kesion a podměstí jeho , a Daberet s předměstím jeho ; Jarmut a předměstí jeho , a Engannim s předměstím jeho , města čtyři . Z pokolení pak Asserova : Mesal a předměstí jeho , též Abdon a podměstí jeho ; Helkat s předměstím jeho , a Rohob s podměstím jeho , města čtyři . Z pokolení také Neftalímova : Město útočišťné vražedlníku , Kedes v Galilei a předměstí jeho , a Hamotdor s předměstím jeho , a Kartam s předměstím jeho , města tři . Všech měst Gersonitských po čeledech jejich , třinácte měst s předměstími jejich . Čeledem pak synů Merari , Levítům ostatním , dali z pokolení Zabulonova Jekonam a předměstí jeho , Karta a předměstí jeho ; Damna a předměstí jeho , Naalol a předměstí jeho , města čtyři . Z pokolení pak Rubenova : Bozor a předměstí jeho , a Jasa a předměstí jeho ; Kedemot a předměstí jeho , a Mefat s podměstím jeho , města čtyři . A z pokolení Gádova : Město útočišťné vražedlníku , Rámot v Galád a předměstí jeho , a Mahanaim s předměstím jeho ; Ezebon a podměstí jeho , Jazer s podměstím jeho , města čtyři . Všech měst synů Merari po čeledech jejich , kteříž ostatní byli z čeledí Levítských , bylo podlé losu jejich měst dvanácte . A tak všech měst Levítských u prostřed vládařství synů Izraelských měst čtyřidceti osm s předměstími svými . Mělo pak to město jedno každé obzvláštně svá předměstí vůkol sebe , a taková byla všecka ta města . Dal tedy Hospodin Izraelovi všecku tu zemi , kterouž s přísahou zaslíbil dáti otcům jejich ; i opanovali ji dědičně , a bydlili v ní . Dal také Hospodin jim odpočinutí se všech stran podlé všeho , jakž byl s přísahou zaslíbil otcům jejich , aniž kdo byl , ješto by ostál proti nim ze všech nepřátel jejich ; všecky nepřátely jejich dal Hospodin v ruku jejich . Nepominulo ani jedno slovo ze všelikého slova dobrého , kteréž mluvil Hospodin k domu Izraelskému , ale všecko se tak stalo . Toho času povolav Jozue Rubenitských , Gáditských a polovice pokolení Manassesova , Řekl jim : Vy jste ostříhali všeho , což přikázal vám Mojžíš , služebník Hospodinův , a poslouchali jste hlasu mého ve všem , což jsem přikázal vám . Neopustili jste bratří svých již za dlouhý čas až do dne tohoto , ale bedlivě jste ostříhali přikázaní Hospodina Boha vašeho . Nyní pak již odpočinutí dal Hospodin Bůh váš bratřím vašim , jakož mluvil jim ; již tedy navraťte se a beřte se do stanů svých , do země vládařství svého , kteréž vám dal Mojžíš , služebník Hospodinův , před Jordánem . Toliko hleďte pilně zachovávati a plniti přikázaní a zákon , kterýž přikázal vám Mojžíš , služebník Hospodinův , a milovati Hospodina Boha svého a choditi po všech cestách jeho , a zachovávajíce přikázaní jeho , přídržeti se ho , a sloužiti jemu celým srdcem svým a celou duší svou . A požehnav jim Jozue , propustil je ; i odešli do stanů svých . ( Polovici pak pokolení Manassesova dal byl Mojžíš dědictví v Bázan , a druhé polovici jeho dal Jozue s bratřími jejich za Jordánem k západu . ) A když je propouštěl Jozue do stanů jejich , požehnal jim , A mluvil k nim , řka : S bohatstvím velikým navracujete se do stanů svých a s dobytky velmi mnohými , s stříbrem a zlatem , s mědí a železem a rouchem velmi mnohým ; rozděltež se loupeží nepřátel svých s bratřími svými . Tedy navracujíce se , odešli synové Rubenovi a synové Gádovi a polovice pokolení Manassesova od synů Izraelských z Sílo , jenž jest v zemi Kananejské , aby šli do země Galád , do země vládařství svého , v kteréž dědictví obdrželi , vedlé řeči Hospodinovy skrze Mojžíše . A přišedše ku pomezí při Jordánu , kteréž jest v zemi Kananejské , i vzdělali tu synové Rubenovi , a synové Gádovi , a polovice pokolení Manassesova oltář nad Jordánem , oltář veliký ku podivení . Uslyšeli pak synové Izraelští , že praveno bylo : Aj , vystavěli synové Rubenovi a synové Gádovi , a polovice pokolení Manassesova oltář naproti zemi Kananejské , při pomezi u Jordánu , kdež přešli synové Izraelští . Uslyševše , pravím , synové Izraelští , sešlo se všecko množství jejich do Sílo , aby táhli proti nim k boji . I poslali synové Izraelští k synům Rubenovým a k synům Gádovým a ku polovici pokolení Manassesova do země Galád Fínesa , syna Eleazara kněze , A deset knížat s ním , po jednom knížeti z každého domu otcovského , ze všech pokolení Izraelských . ( Každý pak z nich byl přední v domě otců svých v tisících Izraele . ) Ti přišli k synům Rubenovým a k synům Gádovým a ku polovici pokolení Manassesova do země Galád , a mluvili s nimi , řkouce : Toto praví všecko shromáždění Hospodinovo : Jaké jest to přestoupení , jímž jste přestoupili proti Bohu Izraelskému , odvrátivše se dnes , abyste nešli za Hospodinem , vzdělavše sobě oltář , abyste se protivili dnes Hospodinu ? Ještě-liž se nám malá zdá nepravost modly Fegor , od níž nejsme očištěni až do dnes , pročež byla rána v shromáždění Hospodinovu , Že vy přes to odvracujete se dnes , abyste nešli za Hospodinem ? I stane se , poněvadž vy dnes odporujete Hospodinu , že on zítra na všecko shromáždění Izraelské rozhěvá se . Jestližeť jest nečistá země vládařství vašeho , přejděte do země vládařství Hospodinova , v níž přebývá stánek Hospodinův , a dědictví vezměte mezi námi ; toliko proti Hospodinu se nepostavujte , a nebuďte odporní nám , stavějíce sobě oltář mimo oltář Hospodina Boha našeho . Zdali Achan syn Záre nedopustil se přestoupení při věci proklaté ? A přišlo rozhněvání na všecko shromáždění Izraelské , a on sám jeden zhřešiv , nezahynul pro svou nepravost sám . I odpověděli synové Rubenovi a synové Gádovi a polovice pokolení Manassesova , a mluvili s knížaty tisíců Izraelských : Silný Bůh Hospodin , silný Bůh Hospodin , onť ví , ano sám Izrael pozná , žeť jsme ne z zpoury a všetečnosti proti Hospodinu to učinili , jináč nezachovávejž nás ani dne tohoto . Jistě žeť jsme nestavěli sobě oltáře k tomu , abychom se odvrátiti měli a nejíti za Hospodinem , ani k obětování na něm zápalů a obětí suchých , a k obětování na něm obětí pokojných , sic jináč Hospodin sám ať to vyhledává . Anobrž raději obávajíce se té věci , učinili jsme to , myslíce : Potom mluviti budou synové vaši synům našim , řkouce : Co vám do Hospodina Boha Izraelského ? Poněvadž meze položil Hospodin mezi námi a vámi , ó synové Rubenovi a synové Gádovi , Jordán tento , nemáte vy dílu v Hospodinu . I odvrátí synové vaši syny naše od bázně Hospodinovy . Protož jsme řekli : Přičiňme se a vzdělejme oltář , ne pro zápaly a oběti , Ale aby byl svědkem mezi námi a vámi , a mezi potomky našimi po nás , k vykonávání služby Hospodinu před ním zápaly našimi , a obětmi našimi a pokojnými obětmi našimi , a aby neřekli potom synové vaši synům našim : Nemáte dílu v Hospodinu . Protož jsme řekli : Jestliže by potom mluvili nám neb potomkům našim , tedy odpovíme : Vizte podobenství oltáře Hospodinova , kterýž učinili otcové naši , ne pro zápaly ani oběti , ale aby byl na svědectví mezi námi a vámi . Odstup to od nás , abychom odporovati měli Hospodinu , a odvraceti se dnes a nejíti za Hospodinem , stavějíce oltář k zápalům , k obětem suchým a jiným obětem , mimo oltář Hospodina Boha našeho , kterýž jest před stánkem jeho . Uslyšev pak Fínes kněz a knížata shromáždění a přední z tisíců Izraelských , kteříž s ním byli , slova , kteráž mluvili synové Rubenovi a synové Gádovi a synové Manassesovi , líbilo se jim . I řekl Fínes , syn Eleazara kněze , synům Rubenovým a synům Gádovým , i synům Manassesovým : Nyní jsme poznali , že u prostřed nás jest Hospodin , a že jste se nedopustili proti Hospodinu přestoupení toho , a tak vysvobodili jste syny Izraelské z ruky Hospodinovy . Tedy navrátil se Fínes , syn Eleazara kněze , i ta knížata od synů Rubenových a od synů Gádových z země Galád do země Kananejské k synům Izraelským a oznámili jim tu věc . I líbilo se to synům Izraelským , a dobrořečili Boha synové Izraelští , a již více nemluvili o to , aby táhli proti nim k boji a zkazili zemi , v kteréž synové Rubenovi a synové Gádovi bydlili . Nazvali pak synové Rubenovi a synové Gádovi oltář ten Ed , řkouce : Nebo svědkem bude mezi námi , že Hospodin jest Bůh . I stalo se po mnohých dnech , když dal Hospodin odpočinutí Izraelovi ode všech nepřátel jejich vůkol , a Jozue se sstaral a sešel věkem , Že povolav Jozue všeho Izraele , starších jeho i předních jeho soudců i správců jeho , řekl jim : Já jsem se sstaral a sešel věkem . A vy jste viděli všecko to , co jest učinil Hospodin Bůh váš všechněm národům těm před oblíčejem vaším ; nebo Hospodin Bůh váš onť bojoval za vás . Pohleďte , losem rozdělil jsem vám ty národy pozůstalé v dědictví po pokoleních vašich od Jordánu , i všecky národy , kteréž jsem vyplénil až k moři velikému na západ slunce . Hospodin pak Bůh váš onť je vyžene od tváři vaší , a vypudí je před oblíčejem vaším , a vy dědičně obdržíte zemi jejich , jakož mluvil vám Hospodin Bůh váš . Protož zmužile se mějte , abyste ostříhali a činili všecko , což psáno jest v knize zákona Mojžíšova , a neodstupovali od něho na pravo ani na levo . Nesměšujte se s těmi národy , kteříž pozůstávají s vámi , a jména bohů jejich nepřipomínejte , ani skrze ně přisahejte , aniž jim služte , ani se jim klanějte . Ale přídržte se Hospodina Boha svého , jakož jste činili až do tohoto dne . I budeť , že jakož jest vyhnal Hospodin od tváři vaší národy veliké a silné , aniž ostál kdo před oblíčejem vaším až do tohoto dne : Tak jeden z vás honiti bude tisíc , nebo Hospodin Bůh váš onť bojuje za vás , jakož mluvil vám . Toho tedy nejpilnější buďte , abyste milovali Hospodina Boha svého . Nebo jestliže předce se odvrátíte , a připojíte se k těm pozůstalým národům , k těm , kteříž zůstávají mezi vámi , a vejdete s nimi v příbuzenství a smísíte se s nimi a oni s vámi : Tedy jistotně vězte , že Hospodin Bůh váš nebude více vyháněti všech národů těch od tváři vaší , ale budou vám osídlem a úrazem i bičem na bocích vašich , a trním v očích vašich , dokudž nezahynete z země této výborné , kterouž vám dal Hospodin Bůh váš . A hle , já nyní odcházím podlé způsobu všech lidí , poznejtež tedy vším srdcem svým a celou duší svou , že nepochybilo ani jedno slovo ze všech slov nejlepších , kteráž mluvil Hospodin Bůh váš o vás ; všecko se naplnilo vám , ani jediné slovo z nich nepominulo . Jakož tedy naplnilo se vám dnes každé slovo dobré , kteréž mluvil k vám Hospodin Bůh váš , takť uvede na vás každé slovo zlé , dokudž nevyhladí vás z země této výborné , kterouž dal vám Hospodin Bůh váš , Jestliže přestoupíte smlouvu Hospodina Boha svého , kterouž přikázal vám , a jdouce , sloužiti budete bohům cizím , a klaněti se jim . I rozhěvá se prchlivost Hospodinova na vás , a zahynete rychle z země této výborné , kterouž vám dal . Shromáždil pak Jozue všecka pokolení Izraelská v Sichem a svolal starší Izraelské a přední z nich , i soudce a správce jejich , i postavili se před oblíčejem Božím . I řekl Jozue všemu lidu : Toto praví Hospodin Bůh Izraelský : Za řekou bydlili otcové vaši za starodávna , jmenovitě Táre , otec Abrahamův a otec Náchorův , a sloužili bohům cizím . I vzal jsem otce vašeho Abrahama z místa , kteréž jest za řekou , a provedl jsem jej skrze všecku zemi Kananejskou , a rozmnožil jsem símě jeho , dav jemu Izáka . A Izákovi dal jsem Jákoba a Ezau . I dal jsem Ezau horu Seir , aby vládl jí ; Jákob pak a synové jeho sstoupili do Egypta . I poslal jsem Mojžíše a Arona , a zbil jsem Egypt , a když jsem to učinil u prostřed něho , potom vyvedl jsem vás . A vyvedl jsem otce vaše z Egypta , i přišli jste k moři , a honili Egyptští otce vaše s vozy a jezdci až k moři Rudému . Tedy volali k Hospodinu , kterýž postavil mrákotu mezi vámi a Egyptskými , a uvedl na ně moře , i zatopilo je ; anobrž viděly oči vaše i to , co jsem učinil při Egyptu , a bydlili jste na poušti za dlouhý čas . Potom uvedl jsem vás do země Amorejského , kterýž bydlil za Jordánem , a bojovali s vámi ; i dal jsem je v ruku vaši , a opanovali jste zemi jejich , a zahladil jsem je před tváří vaší . Povstal pak Balák syn Seforův , král Moábský , a bojoval s Izraelem ; i poslav , povolal Baláma syna Beorova , aby zlořečil vám . Ale nechtěl jsem slyšeti Baláma , pročež stále dobrořečil vám , a tak vysvobodil jsem vás z ruky jeho . A když jste přešli Jordán , přišli jste k Jerichu ; i bojovali proti vám muži Jericha , Amorejští , a Ferezejští , a Kananejští , a Hetejští , a Gergezejští , a Hevejští , a Jebuzejští , a dal jsem je v ruku vaši . Poslal jsem před vámi i sršně , kteřížto vyhnali je od tváři vaší , dva krále Amorejské ; ne mečem ani lučištěm svým tys je vyhnal . A dal jsem vám zemi , v níž jste nepracovali , a města , kterýchž jste nestavěli , v nichž bydlíte ; vinic a olivoví , kteréhož jste neštípili , užíváte . Protož nyní bojte se Hospodina , a služte jemu v dokonalosti a v pravdě , a odvrzte bohy , jimž sloužili otcové vaši za řekou a v Egyptě , a služte Hospodinu . Pakli se vám zdá zle sloužiti Hospodinu , vyvolte sobě dnes , komu byste sloužili , buď bohy , jimž sloužili otcové vaši , kteříž byli za řekou , buď bohy Amorejských , v jichž zemi bydlíte ; jáť pak a dům můj sloužiti budeme Hospodinu . Jemuž odpověděl lid , řka : Odstup to od nás , abychom opustiti měli Hospodina a sloužiti bohům cizím . Nebo Hospodin Bůh náš onť jest , kterýž vyvedl nás i otce naše z země Egyptské , z domu služebnosti , a kterýž činil před očima našima znamení ta veliká , a choval nás na vší cestě , po níž jsme šli , a mezi všemi národy , skrze něž jsme prošli . A vypudil Hospodin všecky národy , zvláště Amorejského , obyvatele země této , před tváří naší ; my také sloužiti budeme Hospodinu , nebo on jest Bůh náš . I řekl Jozue lidu : Nebudete moci sloužiti Hospodinu , nebo Bůh svatý jest , Bůh silný horlivý jest , nesnese nepravostí vašich a hříchů vašich . Jestliže byste opustíce Hospodina , sloužili bohům cizozemců , obrátí se a zle učiní vám , a zkazí vás , poněvadž prvé dobře učinil vám . Jemuž odpověděl lid : Nikoli , ale Hospodinu sloužiti budeme . I řekl Jozue lidu : Svědkové budete sami proti sobě , že jste sobě vyvolili Hospodina , abyste jemu sloužili . Tedy odpověděli : Svědkové jsme . Jimž on řekl : Odvrztež tedy nyní bohy cizozemců , kteříž jsou u prostřed vás , a nakloňte srdcí svých k Hospodinu Bohu Izraelskému . Odpověděl lid Jozue : Hospodinu Bohu našemu sloužiti a hlasu jeho poslouchati budeme . A tak učinil Jozue toho dne smlouvu s lidem , a předložil jim ustanovení a soudy v Sichem . A zapsal Jozue slova ta do knihy zákona Božího ; vzav také kámen veliký , postavil jej tu pod dubem , kterýž byl u svatyně Hospodinovy . I řekl Jozue všemu lidu : Aj , kámen tento bude mezi námi na svědectví , nebo on slyšel všecka slova Hospodinova , kteráž mluvil s námi , a bude na svědectví proti vám , abyste snad neklamali proti Bohu svému . A rozpustil Jozue lid , jednoho každého do dědictví jeho . I stalo se po vykonání těch věcí , že umřel Jozue syn Nun , služebník Hospodinův , jsa ve stu a desíti letech . A pochovali ho v krajině dědictví jeho , v Tamnatsáre , kteréž jest na hoře Efraim k straně půlnoční hory Gás . I sloužil Izrael Hospodinu po všecky dny Jozue , i po všecky dny starších , kteříž dlouho živi byli po Jozue , a kteříž povědomi byli všech skutků Hospodinových , kteréž učinil Izraelovi . Kosti pak Jozefovy , kteréž byli vynesli synové Izraelští z Egypta , pochovali v Sichem , v dílu pole , kteréž koupil Jákob od synů Emora otce Sichemova za sto peněz ; i byly u synů Jozefových v dědictví jejich . Eleazar také , syn Aronův , umřel , a pochovali jej na pahrbku Fínesa syna jeho , kterýž dán byl jemu na hoře Efraim . Stalo se pak po smrti Jozue , otázali se synové Izraelští Hospodina , řkouce : Kdo z nás potáhne proti Kananejskému napřed , aby bojoval s ním ? Jimž řekl Hospodin : Juda nechť táhne , aj , dal jsem tu zemi v ruku jeho . ( Řekl pak byl Juda Simeonovi bratru svému : Potáhni se mnou k dobývání losu mého , abychom bojovali proti Kananejskému , a já také potáhnu s tebou k dobývání losu tvého . I táhl s ním Simeon . Tedy vytáhl Juda , i dal Hospodin Kananejského a Ferezejského v ruce jejich , a porazili z nich v Bezeku deset tisíc mužů . Nebo nalezše Adonibezeka v Bezeku , bojovali proti němu , a porazili Kananejského i Ferezejského . Když pak utíkal Adonibezek , honili ho , a chytivše jej , zutínali mu palce u rukou i noh . Tedy řekl Adonibezek : Sedmdesáte králů s uťatými palci u rukou i noh svých sbírali drobty pod stolem mým ; jakž jsem činil , tak odplatil mi Bůh . I přivedli jej do Jeruzaléma , a tam umřel . Nebo byli vybojovali synové Juda Jeruzalém , a vzavše jej , zbili obyvatele jeho ostrostí meče a město vypálili . Potom také vytáhli synové Judovi , aby bojovali proti Kananejskému , bydlícímu na horách při straně polední i na rovinách . Nebo byl vytáhl Juda proti Kananejskému , kterýž bydlil v Hebronu , ( jméno pak Hebronu prvé bylo Kariatarbe , ) a pobil Sesaie , a Achimana , a Tolmaie . A odtud byl táhl na obyvatele Dabir , ( jméno pak Dabir prvé bylo Kariatsefer ) . Kdežto řekl Kálef : Kdo by dobyl Kariatsefer a vzal by je , dám jemu Axu dceru svou za manželku . Tedy dobyl ho Otoniel , syn Cenezův , bratra Kálefova mladšího , i dal jemu Axu dceru svou za manželku . Stalo se pak , že když přišla k němu , ponukla ho , aby prosil otce jejího za pole ; i ssedla s osla . A řekl jí Kálef : Cožť jest ? A ona odpověděla : Dej mi dar ; poněvadžs mi dal zemi suchou , dej mi také studnice vod . I dal jí Kálef studnice v horních i dolních končinách . Synové také Cinejského , tchána Mojžíšova , odebrali se z města palmového s syny Juda na poušť Judovu , jenž jest k straně polední městu Arad ; a odšedše , bydlili s lidem tím . Potom táhl Juda s Simeonem , bratrem svým , a porazili Kananejské přebývající v Sefat , a zkazili je . I nazváno jest jméno města toho Horma . Dobyl také Juda Gázy a pomezí jeho , i Aškalonu s pomezím jeho , též Akaronu a pomezí jeho . Nebo byl Hospodin s Judou , a vyhnal obyvatele hor , ale nevyhnal obyvatelů údolí , proto že vozy železné měli . I dali Kálefovi Hebron , jakož byl mluvil Mojžíš , a vyhnal odtud tři syny Enakovy . Jebuzejského pak , bydlícího v Jeruzalémě , nevyhnali synové Beniamin ; protož bydlil Jebuzejský v Jeruzalémě s syny Beniamin až do tohoto dne . Vytáhla také i čeled Jozefova do Bethel , a Hospodin byl s nimi . Nebo shlédla čeled Jozefova Bethel , kteréhožto města jméno prvé bylo Lůza . Uzřevše pak ti špehéři muže vycházejícího z města , řekli jemu : Medle ukaž nám , kudy bychom mohli vjíti do města , a učinímeť milost . Kterýžto ukázal jim , kudy by mohli vjíti do města ; i vyhubili to město mečem , muže pak toho se vší čeledí jeho propustili . I šel muž ten do země Hetejských , kdež vystavěl město , a nazval jméno jeho Lůza ; to jest jméno jeho až do tohoto dne . Manasses také nevyhnal obyvatelů Betsan a městeček jeho , ani Tanach a městeček jeho , ani obyvatelů Dor a Jibleam , a Mageddo a městeček jejich ; i počal Kananejský svobodně bydliti v zemi té . Když se pak zsilil Izrael , uvedl Kananejského pod plat , a maje jej vyhnati , nevyhnal . Efraim také nevyhnal Kananejského bydlícího v Gázer , protož bydlil Kananejský u prostřed něho v Gázer . Zabulon též nevyhnal obyvatelů Cetron , a obyvatelů Naalol , protož bydlil Kananejský u prostřed něho , a dával jemu plat . Asser také nevyhnal obyvatelů Acho a obyvatelů Sidonu , ani Ahalab , ani Achzib , ani Helba , ani Afek , ani Rohob . I bydlil Asser mezi Kananejskými obyvateli země té , nebo nevyhnal jich . Též Neftalím nevyhnal obyvatelů Betsemes , ani obyvatelů Betanat , protož bydlil mezi Kananajeskými přebývajícími v zemi té ; a však obyvatelé Betsemes a Betanat dávali jim plat . Ssužovali pak Amorejští syny Dan na horách , tak že nedali jim scházeti do údolí . Nebo počal Amorejský svobodně bydliti na hoře Heres , v Aialon a v Salbim , ale když se zsilila ruka čeledi Jozefovy , uvedeni jsou pod plat . Pomezí pak Amorejského bylo od začátku hor Akrabim , od skály jejich i výše . Vstoupil pak anděl Hospodinův z Galgala do Bochim a řekl : Vyvedl jsem vás z Egypta a uvedl jsem vás do země , kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům vašim , a řekl jsem : Nezruším smlouvy své s vámi na věky . Vy také nečiňte smlouvy s obyvateli země této , oltáře jejich rozkopejte ; ale neposlechli jste hlasu mého . Co jste to učinili ? Pročež také jsem řekl : Nevyhladím jich před tváří vaší , ale budou vám jako trní , a bohové jejich budou vám osídlem . I stalo se , když mluvil anděl Hospodinův slova tato všechněm synům Izraelským , že pozdvihl hlasu svého lid a plakal . I nazvali jméno místa toho Bochim , a obětovali tu Hospodinu . Rozpustil pak byl Jozue lid , a rozešli se synové Izraelští , jeden každý do dědictví svého , aby vládli zemí . I sloužil lid Hospodinu po všecky dny Jozue , a po všecky dny starších , kteříž dlouho živi byli po Jozue , jenž viděli všecky skutky veliké Hospodinovy , kteréž učinil Izraelovi . Ale když umřel Jozue syn Nun , služebník Hospodinův , jsa ve stu a desíti letech , A pochovali ho v krajině dědictví jeho , v Tamnatheres , na hoře Efraim , k straně půlnoční hory Gás ; Také když všecken věk ten připojen jest k otcům svým , a povstal jiný věk po nich , kteříž neznali Hospodina , ani skutků , kteréž učinil Izraelovi : Tedy činili synové Izraelští to , což jest zlého před očima Hospodinovýma , a sloužili modlám , Opustivše Hospodina Boha otců svých , kterýž je vyvedl z země Egyptské , a odešli za bohy cizími , bohy těch národů , kteříž byli vůkol nich , a klaněli se jim ; pročež popudili Hospodina . Nebo opustivše Hospodina , sloužili Bálovi i Astarotům . I rozpálila se prchlivost Hospodinova na Izraele , a vydal je v ruku loupežníků , kteříž je zloupili ; vydal je , pravím , v ruku nepřátel jejich vůkol , tak že nemohli více ostáti před nepřátely svými . Kamžkoli vycházeli , ruka Hospodinova byla proti nim ke zlému , jakož byl mluvil Hospodin , a jakož byl zapřisáhl jim Hospodin ; i ssouženi byli náramně . Vzbuzoval pak Hospodin soudce , kteříž vysvobozovali je z rukou zhoubců jejich . Ale ani soudců svých neposlouchali , nebo smilnili , odcházejíce za bohy cizími , a klaněli se jim . Odcházeli rychle s cesty , po kteréž chodili otcové jejich , tak že poslouchati majíce přikázaní Hospodinových , nečinili toho . A když vzbuzoval jim Hospodin soudce , býval Hospodin s každým soudcím , a vysvobozoval je z ruky nepřátel jejich po všecky dny soudce ; ( nebo želel Hospodin naříkání jejich , k němuž je přivodili ti , kteříž je ssužovali a utiskali ) . Po smrti pak soudce navracejíce se zase , pohoršovali cest svých více nežli otcové jejich , odcházejíce za bohy cizími , a sloužíce i klanějíce se jim ; nic neulevili z skutků jejich zlých a cesty jejich převrácené . Protož rozpálila se prchlivost Hospodinova proti Izraelovi , a řekl : Proto že přestoupil národ tento smlouvu mou , kterouž jsem učinil s otci jejich , a neposlouchali hlasu mého : Já také více nevyhladím žádného od tváři jejich z národů , kterýchž zanechal Jozue , když umřel , Abych skrze ně zkušoval Izraele , budou-li ostříhati cesty přikázaní Hospodinových , chodíce v nich , jakož ostříhali otcové jejich , čili nic . I zanechal Hospodin národů těch , a nevyhnal jich rychle , aniž dal jich v ruku Jozue . Tito pak jsou národové , kterýchž zanechal Hospodin , aby skrze ně zkušoval Izraele , totiž všech , kteříž nevěděli o žádných válkách Kananejských , Aby aspoň zvěděli věkové synů Izraelských , a poznali , co jest to válka , čehož první něvěděli : Patero knížat Filistinských , a všickni Kananejští a Sidonští a Hevejští bydlící na hoře Libánské od hory Balhermon až tam , kudy se vchází do Emat . Ti pozůstali , aby zkušován byl skrze ně Izrael , a aby známé bylo , budou-li poslouchati přikázaní Hospodinových , kteráž přikázal otcům jejich skrze Mojžíše . Bydlili tedy synové Izraelští u prostřed Kananejských , Hetejských a Amorejských , a Ferezejských a Hevejských a Jebuzejských , A brali sobě dcery jejich za manželky , a dcery své dávali synům jejich , a sloužili bohům jejich . Činili tedy synové Izraelští to , což jest zlého před očima Hospodinovýma , a zapomenuvše se na Hospodina Boha svého , sloužili Bálům a Asserotům . Protož rozpálila se prchlivost Hospodinova na Izraele , a vydal jej v ruku Chusana Risataimského , krále Syrského v Mezopotamii ; i sloužili synové Izraelští Chusanovi Risataimskému osm let . Volali pak synové Izraelští k Hospodinu , i vzbudil Hospodin vysvoboditele synům Izraelským , aby je vysvobodil , Otoniele syna Cenezova bratra Kálefova mladšího , Na němž byl duch Hospodinův , a soudil lid Izraelský . Když pak vytáhl k boji , dal Hospodin v ruce jeho Chusana Risataimského , krále Syrského , a zmocnila se ruka jeho nad Chusanem Risataimským . A tak v pokoji byla země za čtyřidceti let ; i umřel Otoniel , syn Cenezův . Takž opět činili synové Izraelští to , což jest zlého před očima Hospodinovýma . I zsilil Hospodin Eglona , krále Moábského , proti Izraelovi , proto že činili zlé věci před očima Hospodinovýma . Nebo shromáždil k sobě syny Ammonovy a Amalechovy , a vytáh , porazil Izraele , a opanovali město palmové . I sloužili synové Izraelští Eglonovi králi Moábskému osmnácte let . Potom volali synové Izraelští k Hospodinu . I vzbudil jim Hospodin vysvoboditele Ahoda , syna Gery Beniaminského , muže rukou pravou nevládnoucího . I poslali synové Izraelští po něm dar Eglonovi králi Moábskému . ( Připravil pak sobě Ahod meč na obě straně ostrý , lokte zdélí , a připásal jej sobě pod šaty svými po pravé straně . ) I přinesl dar Eglonovi králi Moábskému . Eglon pak byl člověk velmi tlustý . A když dodal daru , propustil lid , kterýž byl přinesl dar . Sám pak vrátiv se od lomů blízko Galgala , řekl : Tajnou věc mám k tobě , ó králi . I řekl král : Mlč . A vyšli od něho všickni , kteříž stáli při něm . Tehdy Ahod přistoupil k němu , ( on pak seděl na paláci letním sám ) . I řekl mu Ahod : Řeč Boží mám k tobě . I vstal z stolice své . Tedy sáhna Ahod rukou svou levou , vzal meč u pravého boku svého a vrazil jej do břicha jeho , Tak že i jilce za ostřím vešly tam , a zavřel se tukem meč , ( nebo nevytáhl meče z břicha jeho ; ) i vyšla lejna . Potom vyšel Ahod přes síň , a zavřel dvéře paláce po sobě , a zamkl . Když pak on odšel , služebníci jeho přišedše , uzřeli , a hle , dvéře palácu zamčíny . Tedy řekli : Jest na potřebě v pokoji letním . A když očekávali dlouho , až se styděli , a aj , neotvíral dveří paláce , tedy vzali klíč a otevřeli , a hle , pán jejich leží na zemi mrtvý . Ahod pak mezi tím , když oni prodlévali , ušel , a přešed lomy , přišel do Seirat . A přišed k svým , troubil v troubu na hoře Efraim ; i sstoupili s ním synové Izraelští s hory , a on napřed šel . Nebo řekl jim : Poďte za mnou , dalť jest zajisté Hospodin Moábské , nepřátely vaše , v ruku vaši . Tedy táhli za ním , a vzavše Moábským brody Jordánské , nedali žádnému přejíti . I pobili tehdáž Moábských okolo desíti tisíc mužů , každého bohatého a všelikého silného muže , aniž kdo ušel . I snížen jest Moáb v ten den pod mocí Izraele , a pokoj měla země za osmdesáte let . Po něm pak byl Samgar , syn Anatův , a pobil Filistinských šest set mužů ostnem volů , a vysvobodil i on Izraele . Po smrti pak Ahoda činili opět synové Izraelští to , což jest zlého před očima Hospodinovýma . I vydal je Hospodin v ruce Jabína krále Kananejského , kterýž kraloval v Azor ; ( a kníže vojska jeho byl Zizara ) , sám pak bydlil v Haroset pohanském . Tedy volali synové Izraelští k Hospodinu ; nebo devět set vozů železných měl , a on násilně ssužoval Izraele za dvadceti let . Debora pak žena prorokyně , manželka Lapidotova , soudila lid Izraelský toho času . ( A bydlila Debora pod palmou , mezi Ráma a mezi Bethel na hoře Efraim ) , i chodili k ní synové Izraelští k soudu . Kterážto poslavši , povolala Baráka , syna Abinoemova , z Kádes Neftalímova , a řekla jemu : Zdaližť nerozkázal Hospodin Bůh Izraelský : Jdi , a shromáždě lid na horu Tábor , vezmi s sebou deset tisíc mužů z synů Neftalím a z synů Zabulon . Nebo přitáhnu k tobě ku potoku Císon Zizaru kníže vojska Jabínova , a vozy jeho i množství jeho , a dám jej v ruku tvou . I řekl jí Barák : Půjdeš-li se mnou , půjdu ; pakli nepůjdeš se mnou , nepůjdu . Kteráž odpověděla : Jáť zajisté půjdu s tebou , ale nebudeť s slávou tvou cesta , kterouž půjdeš , nebo v ruku ženy dá Hospodin Zizaru . Tedy vstavši Debora , šla s Barákem do Kádes . Svolav pak Barák Zabulonské a Neftalímské do Kádes , vyvedl za sebou deset tisíc mužů ; a šla s ním i Debora . Heber pak Cinejský oddělil se od Kaina , od synů Chobab , tchána Mojžíšova , a rozbil stany své až k Elon v Sananim , jenž jest v Kádes . Oznámeno pak bylo Zizarovi , že vytáhl Barák syn Abinoemův na horu Tábor . Protož shromáždil Zizara všecky vozy své , devět set vozů železných , a všecken lid , kterýž měl s sebou z Haroset pohanského , ku potoku Císon . I řekla Debora Barákovi : Vstaň , nebo tento jest den , v němž dal Hospodin Zizaru v ruku tvou . Zdali Hospodin nevyšel před tebou ? I sstoupil Barák s hory Tábor , a deset tisíc mužů za ním . A porazil Hospodin Zizaru a všecky ty vozy , i všecka ta vojska ostrostí meče před Barákem ; a sskočiv Zizara s vozu , utíkal pěšky . Ale Barák honil ty vozy a vojsko až do Haroset pohanského ; i padlo všecko vojsko Zizarovo od ostrosti meče , tak že nezůstalo ani jednoho . Zizara pak utíkal pěšky k stanu Jáhel , manželky Hebera Cinejského ; nebo pokoj byl mezi Jabínem králem Azor a mezi čeledí Hebera Cinejského . I vyšedši Jáhel v cestu Zizarovi , řekla jemu : Uchyl se , pane můj , uchyl se ke mně , neboj se . I uchýlil se k ní do stanu , a přistřela jej huní . Kterýž řekl jí : Dej mi , prosím , píti maličko vody , nebo žízním . A otevřevši nádobu mléčnou , dala mu píti a přikryla ho . Řekl také jí : Stůj u dveří stanu , a při-šel-li by kdo , a ptal se tebe , řka : Jest-li zde kdo ? odpovíš : Není . Potom vzala Jáhel manželka Heberova hřeb od stanu , vzala též kladivo v ruku svou , a všedši k němu tiše , vrazila hřeb do židovin jeho , až uvázl v zemi ; ( nebo ustav , tvrdě byl usnul ) , a tak umřel . A aj , Barák honil Zizaru . I vyšla Jáhel vstříc jemu , a řekla mu : Poď , a ukážiť muže , kteréhož hledáš . I všel k ní , a aj , Zizara ležel mrtvý na zemi , a hřeb v židovinách jeho . A tak ponížil Bůh toho dne Jabína krále Kananejského před syny Izraelskými . I dotírala ruka synů Izraelských vždy více , a silila se proti Jabínovi králi Kananejskému , až i vyhladili téhož Jabína krále Kananejského . Zpívala pak písničku Debora a Barák syn Abinoemův v ten den , řkouc : Pro pomstu učiněnou v Izraeli , a pro lid , kterýž se k tomu dobrovolně měl , dobrořečte Hospodinu . Slyštež králové , a ušima pozorujte knížata , já , já zpívati budu Hospodinu , žalmy zpívati budu Hospodinu Bohu Izraelskému . Hospodine , když jsi vyšel z Seir , když jsi se bral z pole Edomského , třásla se země , nebesa dštila , a oblakové déšť vydali . Hory se rozplynuly od tváři Hospodinovy , i ta hora Sinai třásla se před tváří Hospodina Boha Izraelského . Za dnů Samgara syna Anatova , a za dnů Jáhel spustly silnice , kteříž pak šli stezkami , zacházeli cestami křivými . Spustly vsi v Izraeli , spustly , pravím , až jsem povstala já Debora , povstala jsem matka v Izraeli . Kterýžto kdyžkoli sobě zvoloval bohy nové , tedy bývala válka v branách , pavézy pak ani kopí nebylo vidíno mezi čtyřidcíti tisíci v Izraeli . Srdce mé nakloněno jest k správcům Izraelským a k těm , kteříž tak ochotní byli mezi jinými . Dobrořečtež Hospodinu . Kteříž jezdíte na bílých oslicích , kteříž bydlíte při Middin , a kteříž chodíte po cestách , vypravujtež , Že vzdálen hluk střelců na místech , kdež se voda váží ; i tam vypravujte hojnou spravedlnost Hospodinovu , hojnou spravedlnost k obyvatelům vsí jeho v Izraeli ; tehdážť vstupovati bude k branám lid Hospodinův . Povstaň , povstaň , Deboro , povstaniž , povstaniž a vypravuj píseň , povstaň , Baráku , a zajmi jaté své , synu Abinoemův . Tehdážtě potlačenému dopomoženo k opanování silných reků z lidu ; Hospodintě mi ku panování dopomohl nad silnými . Z Efraima kořen jejich bojoval proti Amalechitským ; za tebou , Efraime , Beniamin s lidem tvým ; z Machira táhli vydavatelé zákona , a z Zabulona písaři . Knížata také z Izachar s Deborou , ano i všecko pokolení Izacharovo , jako i Barák do údolí poslán jest pěšky , ale veliké hrdiny u sebe jsou v podílu Rubenovu . Jak jsi mohl mlče seděti mezi dvěma ohradami , poslouchaje řvání stád ? Veliké hrdiny u sebe jsou v podílu Rubenovu . Zdali i Galád před Jordánem nebydlil ? Ale Dan proč zůstal při lodech ? Asser seděl na břehu mořském , a v lomích svých bydlil . Zabulon , lid udatný , vynaložil duši svou na smrt , též i Neftalím na vysokých místech pole . Králové přitáhše , bojovali , tehdáž bojovali králové Kananejští v Tanach při vodách Mageddo , a však kořisti stříbra nevzali . S nebe bojováno , hvězdy z míst svých bojovaly proti Zizarovi . Potok Císon smetl je , potok Kedumim , potok Císon ; všecko to pošlapala jsi , duše má , udatně . Tehdáž otloukla se kopyta koňů od dupání velikého pod jezdci silnými . Zlořečte Merozu , praví anděl Hospodinův , zlořečte velice obyvatelům jeho , nebo nepřišli na pomoc Hospodinu , ku pomoci Hospodinu proti silným . Požehnaná buď nad jiné ženy Jáhel , manželka Hebera Cinejského , nad ženy v staních bydlící buď požehnaná . On vody žádal , ona mléka dala , v koflíku knížecím podala másla . Levou ruku svou k hřebu vztáhla , a pravou ruku svou k kladivu dělníků , i udeřila Zizaru , a ztloukla hlavu jeho , probodla a prorazila židoviny jeho . U noh jejích skrčil se , padl , ležel , u noh jejích skrčil se , padl ; kdež se skrčil , tu padl zabitý . Vyhlídala z okna skrze mříži , a naříkala matka Zizarova , řkuci : Proč se tak dlouho vůz jeho nevrací ? Proč prodlévají vraceti se domů vozové jeho ? Moudřejší pak z předních služebnic jejích odpovídaly , i ona sama také sobě odpovídala : Zdali ale dosáhli něčeho , a dělí kořisti ? Děvečku jednu neb dvě na každého muže , loupeže rozdílných barev samému Zizarovi , kořisti rozdílných barev krumpovaným dílem , roucho rozdílných barev krumpovaným dílem na hrdlo loupežníků . Tak ať zahynou všickni nepřátelé tvoji , ó Hospodine , tebe pak milující ať jsou jako slunce vzcházející v síle své . I byla v pokoji země za čtyřidceti let . Činili pak synové Izraelští to , což jest zlého před očima Hospodinovýma , i vydal je Hospodin v ruku Madianským za sedm let . A zmocnila se velmi ruka Madianských nad Izraelem , tak že synové Izraelští před Madianskými zdělali sobě jámy , kteréž jsou na horách , a jeskyně a pevnosti . A bývalo , že jakž co oseli Izraelští , přitáhl Madian a Amalech a národ východní , povstávaje proti nim . Kteřížto rozbijeli stany proti nim , a kazili úrody země , až kudy se vchází do Gázy , a nenechávali potravy v Izraeli , ani ovce , ani vola , ani osla . Nebo i sami i s stády svými i s stany přitáhli , a jako kobylky ve množství přicházívali , aniž jich neb velbloudů jejich byl počet ; tak přicházejíce do země , hubili ji . Tedy znuzen byl velmi Izrael od Madianských , protož volali synové Izraelští k Hospodinu . Když pak volali synové Izraelští k Hospodinu příčinou Madianských , Poslal Hospodin muže proroka k synům Izraelským , a řekl jim : Takto praví Hospodin Bůh Izraelský : Já jsem vás vyvedl z Egypta , a vyvedl jsem vás z domu služby , A vytrhl jsem vás z rukou Egyptských a z rukou všech , jenž vás ssužovali , kteréž jsem vyhnal před tváří vaší , a dal jsem vám zemi jejich . I řekl jsem vám : Já jsem Hospodin Bůh váš , nebojte se bohů Amorejských , v jejichž zemi bydlíte . Ale neposlechli jste hlasu mého . Tedy přišel anděl Hospodinův a posadil se pod dubem , jenž byl v Ofra , kteréž bylo Joasa Abiezeritského . Gedeon pak syn jeho mlátil obilí na humně , aby vezma , utekl s tím před Madianskými . I ukázal se jemu anděl Hospodinův , a řekl jemu : Hospodin s tebou , muži udatný . Odpověděl jemu Gedeon : Ó Pane můj , jestliže Hospodin s námi jest , pročež pak na nás přišlo všecko toto ? A kde jsou všickni divové jeho , o kterýchž vypravovali nám otcové naši , řkouce : Zdaliž nás z Egypta nevyvedl Hospodin ? A nyní opustil nás Hospodin a vydal v ruku Madianských . A pohleděv na něj Hospodin , řekl : Jdi v této síle své , a vysvobodíš Izraele z ruky Madianských . Zdaliž jsem tě neposlal ? Kterýž odpověděl jemu : Poslyš mne , Pane můj , čím já vysvobodím Izraele ? Hle , rod můj chaterný jest v pokolení Manassesovu , a já nejmenší v domě otce svého . Tedy řekl jemu Hospodin : Poněvadž já budu s tebou , protož zbiješ Madianské jako muže jednoho . Jemuž on řekl : Prosím , jestliže jsem nalezl milost před očima tvýma , dej mi znamení , že ty mluvíš se mnou . Prosím , neodcházej odsud , až zase přijdu k tobě , a vynesu obět svou a položím před tebou . Odpověděl on : Jáť posečkám , až se navrátíš . Tedy Gedeon všed do domu , připravil kozelce , a po měřici mouky přesných chlebů . I vložil maso do koše , a polívku vlil do hrnce , i vynesl to k němu pod dub a obětoval . I řekl jemu anděl Boží : Vezmi to maso a chleby ty nekvašené , a polož na tuto skálu , a polívkou polej . I učinil tak . Potom zdvihl anděl Hospodinův konec holi , kterouž měl v rukou svých , a dotekl se masa a chlebů přesných ; i vystoupil oheň z skály té , a spálil to maso i chleby přesné . A v tom anděl Hospodinův odšel od očí jeho . A vida Gedeon , že by anděl Hospodinův byl , řekl : Ach , Panovníče Hospodine , proto-liž jsem viděl anděla Hospodinova tváří v tvář , abych umřel ? I řekl jemu Hospodin : Měj pokoj , neboj se , neumřeš . Protož vzdělal tu Gedeon oltář Hospodinu , a nazval jej : Hospodin pokoje , a až do tohoto dne ještě jest v Ofra Abiezeritského . Stalo se pak té noci , že řekl jemu Hospodin : Vezmi volka vyspělého , kterýž jest otce tvého , totiž volka toho druhého sedmiletého , a zboříš oltář Bálův , kterýž jest otce tvého , háj také , kterýž jest vedlé něho , posekáš . A vzděláš oltář Hospodinu Bohu svému na vrchu skály této , na rovině její , a vezma volka toho druhého , obětovati budeš obět zápalnou s dřívím háje , kterýž posekáš . Tedy vzal Gedeon deset mužů z služebníků svých , a učinil , jakž mluvil jemu Hospodin ; a boje se čeledi otce svého a mužů města , neučinil toho ve dne , ale v noci . Když pak vstali muži města ráno , uzřeli zbořený oltář Bálův , a háj , kterýž byl vedlé něho , že byl posekaný , a volka toho druhého obětovaného v obět zápalnou na oltáři v nově vzdělaném . I mluvili jeden k druhému : Kdo to udělal ? A vyhledávajíce , vyptávali se a pravili : Gedeon syn Joasův to učinil . Tedy řekli muži města k Joasovi : Vyveď syna svého , ať umře , proto že zbořil oltář Bálův , a že posekal háj , kterýž byl vedlé něho . Odpověděl Joas všechněm stojícím před sebou : A což se vy nesnadniti chcete o Bále ? Zdali vy jej vysvobodíte ? Kdož by se zasazoval o něj , ať jest zabit hned jitra tohoto . Jestližeť jest bohem , nechať se sám zasazuje o to , že jest rozbořen oltář jeho . I nazval jej toho dne Jerobálem , řka : Nechť se zasadí Bál proti němu , že zbořil oltář jeho . Tedy všickni Madianští a Amalechitští a národové východní shromáždili se spolu , a přešedše Jordán , položili se v údolí Jezreel . Duch pak Hospodinův posilnil Gedeona , kterýžto zatroubiv v troubu , svolal Abiezeritské k sobě . A poslal posly ke všemu pokolení Manassesovu , a svoláno jest k němu ; poslal též posly k Asserovi , k Zabulonovi a k Neftalímovi , i přitáhli jim na pomoc . Tedy mluvil Gedeon k Bohu : Vysvobodíš-li skrze ruku mou Izraele , jakož jsi mluvil , Aj , já položím rouno toto na humně . Jestliže rosa bude toliko na rouně , a na vší zemi vůkol sucho , tedy věděti budu , že vysvobodíš skrze ruku mou Izraele , jakož jsi mluvil . I stalo se tak . Nebo vstav nazejtří , stlačil rouno , a vyžďal rosu z něho , i byl plný koflík vody . Řekl také Gedeon Bohu : Nerozpaluj se prchlivost tvá proti mně , že promluvím ještě jednou . Prosím , nechažť zkusím ještě jednou na rouně . Nechť jest , prosím , samo rouno suché , a na vší zemi rosa . I učinil Bůh té noci tak , a bylo samo rouno suché , a na vší zemi byla rosa . Tedy vstav ráno Jerobál , ( jenž jest Gedeon ) , i všecken lid , kterýž byl s ním , položili se při studnici Charod , vojska pak Madianských byla jim na půlnoci před vrchem More v údolí . I řekl Hospodin Gedeonovi : Příliš mnoho jest lidu s tebou , protož nedám Madianských v ruce jejich , aby se nechlubil Izrael proti mně , řka : Ruka má spomohla mi . A protož provolej hned , ať slyší lid , a řekni : Kdo jest strašlivý a lekavý , navrať se zase , a odejdi ráno pryč k hoře Galád . I navrátilo se z lidu dvamecítma tisíců , a deset tisíc zůstalo . Řekl opět Hospodin Gedeonovi : Ještě jest mnoho lidu ; kaž jim sstoupiti k vodám , a tam jej tobě zkusím . I bude , že o komžkoli řeknu : Tento půjde s tebou , ten ať s tebou jde , a o komžkoli řeknu tobě : Tento nepůjde s tebou , ten ať nechodí . I kázal sstoupiti lidu k vodám , a řekl Hospodin k Gedeonovi : Každého , kdož chlemtati bude jazykem svým z vody , jako chlemce pes , postavíš obzvláštně , tolikéž každého , kdož se přisehne na kolena svá ku pití . I byl počet těch , kteříž chlemtali , rukama svýma k ústům svým vodu nosíce , tři sta mužů , ostatek pak všeho lidu sehnuli se na kolena svá ku pití vody . I řekl Hospodin Gedeonovi : Ve třech stech mužů , kteříž chlemtali , vysvobodím vás , a vydám Madianské v ruku tvou , ale ostatek všeho lidu nechť se vrátí , jeden každý k místu svému . A protož nabral ten lid v ruce své potravy a trouby své ; jiné pak muže Izraelské všecky propustil , jednoho každého do stanů jejich , toliko tři sta těch mužů zanechal při sobě . Vojska pak Madianských ležela pod ním v údolí . I stalo se , že noci té řekl jemu Hospodin : Vstana , sstup k vojsku , nebo dal jsem je v ruku tvou . Pakli nesmíš sjíti sám , sejdi s Půrou služebníkem svým do vojska , A uslyšíš , co mluviti budou ; i posilní se z toho ruce tvé , tak že směle půjdeš proti vojsku tomu . Sstoupil tedy on a Půra služebník jeho k kraji oděnců , kteříž byli v vojště . Madian pak a Amalech i všecken lid východní leželi v údolí , jako kobylky u velikém množství , ani velbloudů jejich počtu nebylo , jako písek , kterýž jest na břehu mořském v nesčíslném množství . A když přišel Gedeon , aj , jeden vypravoval bližnímu svému sen , a řekl : Hle , zdálo mi se , že pecen chleba ječmenného valil se do vojska Madianského , a přivaliv se na každý stan , udeřil na něj , až padl , a podvrátil jej svrchu , a tak ležel každý stan . Jemužto odpovídaje bližní jeho , řekl : Není to nic jiného , jediné meč Gedeona syna Joasova , muže Izraelského ; dalť jest Bůh v ruku jeho Madianské i všecka tato vojska . Stalo se pak , že když uslyšel Gedeon vypravování snu i vyložení jeho , poklonil se Bohu , a vrátiv se k vojsku Izraelskému , řekl : Vstaňte , nebo dal Hospodin v ruku vaši vojska Madianská . Rozdělil tedy tři sta mužů na tři houfy , a dal trouby v ruku každému z nich a báně prázdné , a v prostředku těch bání byly pochodně . I řekl jim : Jakž na mně uzříte , tak učiníte ; nebo hle , já vejdu na kraj vojska , a jakž já tehdáž budu dělati , tak uděláte . Nebo troubiti budu já v troubu i všickni , jenž se mnou budou , tehdy vy také troubiti budete v trouby vůkol všeho vojska , a řeknete : Meč Hospodinův a Gedeonův . Všel tedy Gedeon a sto mužů , kteříž s ním byli , na kraj vojska při začátku bdění prostředního , jen že byli proměnili stráž ; i troubili v trouby , a roztřískali báně , kteréž měli v rukou svých . Tedy ti tři houfové troubili v trouby , rozstřískavše báně , a drželi v ruce své levé pochodně , v pravé pak ruce své trouby , aby troubili , i křičeli : Meč Hospodinův a Gedeonův . A postavili se každý na místě svém vůkol ležení ; i zděšena jsou všecka vojska , a křičíce , utíkali . Když pak troubilo v trouby těch tři sta mužů , obrátil Hospodin meč jednoho proti druhému , a to po všem ležení . Utíkalo tedy vojsko až k Betseta do Zererat , a až ku pomezí Abelmehula u Tebat . Shromáždivše se pak muži Izraelští z Neftalím a z Asser a ze všeho pokolení Manassesova , honili Madianské . I rozeslal Gedeon posly na všecky hory Efraimské , řka : Vyjděte v cestu Madianským , a zastupte jim vody až k Betabaře a Jordánu . Tedy shromáždivše se všickni muži Efraim , zastoupili vody až k Betabaře a Jordánu . A chytili dvé knížat Madianských , Goréba a Zéba . I zabili Goréba na skále Goréb a Zéba zabili v lisu Zéb , a honili Madianské , hlavu pak Gorébovu a Zébovu přinesli k Gedeonovi za Jordán . Muži pak Efraim řekli jemu : Co jsi nám to učinil , že jsi nepovolal nás , když jsi táhl k boji proti Madianským ? A tuze se na něj domlouvali . Jimž odpověděl : Zdaž jsem co takového provedl , jako vy ? Zdaliž není lepší paběrování Efraimovo , než vinobraní Abiezerovo ? V ruce vaše dal Bůh knížata Madianská Goréba a Zéba , a co jsem já mohl takového učiniti , jako vy ? I spokojil se duch jejich k němu , když mluvil ta slova . Když pak přišel Gedeon k Jordánu , přešel jej , a tři sta mužů , kteříž byli s ním , ustalí , honíce nepřátely . Protož řekl mužům Sochot : Dejte , prosím , po pecníku chleba lidu , kterýž za mnou jde , nebo ustali , a já honím Zebaha a Salmuna , krále ty Madianské . I řekl jemu jeden z knížat Sochot : Což již moc Zebahova a Salmunova jest v ruce tvé , abychom dali vojsku tvému chleba ? Jimž řekl Gedeon : Z té příčiny , když dá Hospodin Zebaha a Salmuna v ruku mou , tehdy zmrskám těla vaše trním a bodláčím z pouště té . I táhl odtud do Fanuel , a podobně mluvil k nim , ale obyvatelé Fanuel odpověděli jemu tolikéž , jako muži Sochot . I řekl obyvatelům Fanuel : Když se navrátím v pokoji , zbořím věži tuto . Zebah pak a Salmun byli v Karkara spolu s vojsky svými , takměř patnácte tisíců , všickni , což jich bylo pozůstalo ze všeho vojska národů východních , zbitých pak bylo sto a dvadceti tisíc mužů bojovníků . I táhna Gedeon cestou bydlících v staních od východní strany Nobe a Jegbaa , udeřil na to vojsko , kteréžto vojsko sobě počínalo bezpečně . Když pak utíkali Zebah a Salmun , honil je , a jal oba dva ty krále Madianské , Zebaha a Salmuna , a všecko vojsko jejich předěsil . I navracel se Gedeon syn Joasův z bitvy před východem slunce . I jav mládence z obyvatelů Sochotských , vyptával se ho ; kterýž sepsal mu knížata Sochot a starší jeho , sedmdesáte sedm mužů . Přišed pak k obyvatelům Sochot , řekl : Aj , Zebah a Salmun , pro něž jste mi utrhali , řkouce : Zdali moc Zebaha a Salmuna jest v ruce tvé , abychom dali ustalým mužům tvým chleba ? Protož vzav starší města a trní s bodláčím z pouště té , dal na nich příklad jiným mužům Sochot . I věži Fanuel rozbořil , a pobil muže města . Potom řekl Zebahovi a Salmunovi : Jací to byli muži , kteréž jste pobili na hoře Tábor ? Odpověděli oni : Takoví jako ty , jeden každý na pohledění byl jako syn královský . I dí : Bratří moji , synové matky mé byli . Živť jest Hospodin , byste byli živili je , nepobil bych vás . Tedy řekl k Jeter prvorozenému svému : Vstaň , pobí je . Ale mládenček nevytáhl meče svého , proto že se bál , nebo byl ještě mládenček . I řekl Zebah a Salmun : Vstaň ty a oboř se na nás , nebo jaký jest muž , taková i síla jeho . Vstav tedy Gedeon , zabil Zebaha a Salmuna , a vzal halže , kteréž byly na hrdlech velbloudů jejich . Potom řekli muži Izraelští Gedeonovi : Panuj nad námi i ty i syn tvůj , také syn syna tvého , nebo vysvobodil jsi nás z ruky Madianských . I odpověděl jim Gedeon : Nebuduť já panovati nad vámi , aniž panovati bude nad vámi syn můj , Hospodin panovati bude nad vámi . Řekl jim také Gedeon : Žádost tuto vzložím toliko na vás , abyste mi dali jeden každý náušnici z loupeží svých ; ( nebo náušnice zlaté měli , proto že Izmaelitští byli . ) I odpověděli : Rádi dáme . A prostřevše roucho , metali na ně každý náušnici z loupeží svých . Byla pak váha náušnic zlatých , kteréž vyžádal , tisíc a sedm set lotů zlata , kromě halží a zlatých jableček , i roucha šarlatového , kteréž na sobě měli králové Madianští , a kromě halží , kteréž byly na hrdlech velbloudů jejich . I udělal z toho Gedeon efod , a složil jej v městě svém Ofra . I smilnil tam všecken Izrael , chodě za ním , a byl Gedeonovi i domu jeho osídlem . Madianští pak sníženi jsou před syny Izraelskými , aniž potom pozdvihli hlavy své ; a tak byla v pokoji země za čtyřidceti let ve dnech Gedeonových . A odšed Jerobál syn Joasův , přebýval v domě svém . Měl pak Gedeon sedmdesáte synů , kteříž pošli z bedr jeho ; nebo měl žen mnoho . Ženina také jeho , kterouž měl v Sichem , i ta porodila jemu syna , a dala mu jméno Abimelech . A když umřel Gedeon syn Joasův v starosti dobré , pochován jest v hrobě Joasa otce svého v Ofra Abiezeritského . Stalo se pak po smrti Gedeonově , že se odvrátili synové Izraelští a smilnili , jdouce za modlami , a vzali sobě Bále Berit za boha . A nerozpomenuli se synové Izraelští na Hospodina Boha svého , kterýž je vytrhl z ruky všech nepřátel jejich vůkol . A neučinili milosrdenství s domem Jerobále Gedeona , jako on všecko dobré činil Izraelovi . Nebo odšed Abimelech syn Jerobálův do Sichem k bratřím matky své , mluvil k nim i ke vší čeledi domu otce matky své , řka : Mluvte , prosím , ke všechněm mužům Sichemským : Co jest lépe vám , to-li , aby panovalo nad vámi sedmdesáte mužů , totiž všickni synové Jerobálovi , čili aby panoval nad vámi muž jeden ? Pamatujte pak , že jsem já kost vaše a tělo vaše . Tedy mluvili bratří matky jeho o něm ke všechněm mužům Sichemským všecka slova tato , a naklonilo se srdce jejich k Abimelechovi , nebo řekli : Bratr náš jest . I dali jemu sedmdesáte lotů stříbra z domu Bále Berit , na něž sobě najal Abimelech služebníky , povaleče a tuláky , aby chodili za ním . A přišed do domu otce svého do Ofra , zmordoval bratří své , syny Jerobálovy , sedmdesáte mužů , na jednom kameni ; toliko zůstal Jotam syn Jerobálův nejmladší , nebo se byl skryl . Tedy shromáždili se všickni muži Sichemští i všecken dům Mello , i šli , a ustanovili sobě Abimelecha za krále na rovinách u sloupu , kterýž jest u Sichem . To když pověděli Jotamovi , odejda , postavil se na vrchu hory Garizim , a pozdvihna hlasu svého , volal , a řekl jim : Poslyšte mne muži Sichemští , a uslyš vás Bůh . Sešlo se některého času dříví , aby pomazalo nad sebou krále . I řekli olivě : Kraluj nad námi . Jimžto odpověděla oliva : Zdali já , opustě svou tučnost , kterouž ctěn bývá Bůh i lidé , půjdu , abych byla postavena nad stromy ? I řeklo dříví fíku : Poď ty a kraluj nad námi . Jimž odpověděl fík : Zdali já , opustě sladkost svou a ovoce své výborné , půjdu , abych postaven byl nad stromy ? Řeklo opět dříví vinnému kořenu : Poď ty a kraluj nad námi . Jimž odpověděl vinný kořen : Zdali já , opustě své víno , kteréž obveseluje Boha i lidi , půjdu , abych postaven byl nad stromy ? Naposledy řeklo všecko dříví bodláku : Poď ale ty a kraluj nad námi . I odpověděl bodlák dříví : Jestliže v pravdě béřete vy mne sobě za krále , poďte , odpočívejte pod stínem mým ; pakli nic , vyjdi oheň z bodláku a spal cedry Libánské . Tak i nyní , jestliže jste právě a upřímě učinili , ustavivše Abimelecha za krále , a jestliže jste dobře učinili Jerobálovi a domu jeho , a jestliže podlé dobrodiní rukou jeho odplatili jste se jemu ; ( Nebo otec můj bojoval za vás a opovážil se života svého , aby vás vysvobodil z ruky Madianských , Vy pak teď povstali jste proti domu otce mého , a zmordovali jste syny jeho , sedmdesáte mužů na jednom kameni , a ustanovili jste krále Abimelecha , syna děvky jeho , nad muži Sichemskými , proto že bratr váš jest ) ; Jestliže , řku , právě a upřímě udělali jste Jerobálovi i domu jeho dne tohoto , veselte se z Abimelecha , a on také nechť se veselí z vás ; Pakli nic , nechť vyjde oheň z Abimelecha a sžíře muže Sichemské i dům Mello , nechť vyjde také oheň od mužů Sichemských a z domu Mello a sžíře Abimelecha . Tedy utekl Jotam , a utíkaje , odšel do Beera , a zůstal tam , boje se Abimelecha bratra svého . I panoval Abimelech nad Izraelem tři léta . Poslal pak Bůh ducha zlého mezi Abimelecha a mezi muže Sichemské , a zpronevěřili se muži Sichemští Abimelechovi , Aby pomštěna byla křivda sedmdesáti synů Jerobálových , a aby krev jejich přišla na Abimelecha bratra jejich , kterýž zmordoval je , a na muže Sichemské , kteříž posilnili rukou jeho , aby zmordoval bratří své . Nebo učinili muži Sichemští jemu zálohy na vrších hor , a loupili všecky chodíci mimo ně tou cestou ; kterážto věc povědína jest Abimelechovi . Syn pak Ebedův Gál , jda s bratřími svými , přišel do Sichem , i těšili se z něho muži Sichemští . A vyšedše na pole , sbírali víno své a tlačili i veselili se ; a všedše do chrámu bohů svých , jedli a pili , a zlořečili Abimelechovi . Řekl pak Gál syn Ebedův : Kdo jest Abimelech ? A jaké jest Sichem , abychom sloužili jemu ? Zdaliž není syn Jerobálův , a Zebul úředník jeho ? Služte raději mužům Emora , otce Sichemova ; nebo proč my máme sloužiti tomuto ? Ale ó kdyby tento lid byl v ruce mé , abych shladil Abimelecha ! I řekl Abimelechovi : Sbeř sobě vojsko , a vyjdi . Uslyšav pak Zebul , úředník města toho , slova Gále syna Ebedova , rozhněval se náramně . I poslal posly k Abimelechovi tajně , řka : Hle , Gál syn Ebedův i bratří jeho přišli do Sichem , a hle , bojovati budou s městem proti tobě . Protož nyní vstana nočně , ty i lid , kterýž jest s tebou , zdělej zálohy v poli . A ráno , když bude slunce vycházeti , vstana , udeříš na město , a když on i lid , kterýž jest s ním , vyjde proti tobě , učiníš jemu to , což se naskytne ruce tvé . A protož vstal Abimelech i všecken lid , kterýž s ním byl v noci , a učinili zálohy u Sichem na čtyřech místech . I vyšel Gál syn Ebedův , a postavil se v bráně města ; vyvstal pak Abimelech i lid , kterýž s ním byl , z záloh . A uzřev Gál ten lid , řekl Zebulovi : Hle , lid sstupuje s vrchu hor . Jemuž odpověděl Zebul : Stín hor vidíš , jako nějaké lidi . Tedy opět promluvil Gál , řka : Hle , lid sstupuje s vrchu , nebo houf jeden táhne cestou rovin Monenim . Řekl pak jemu Zebul : Kde jsou nyní ústa tvá , jimižs mluvil : Kdo jest Abimelech , abychom sloužili jemu ? Zdaliž toto není lid ten , kterýmž jsi pohrdal ? Vytáhniž nyní , a bojuj proti němu . I vytáhl Gál před lidmi Sichemskými , a bojoval proti Abimelechovi . Ale Abimelech honil ho utíkajícího před tváří svou , a padlo raněných mnoho až k bráně . Zůstal pak Abimelech v Aruma , a Zebul vyhnal Gále i bratří jeho , aby nezůstávali v Sichem . Nazejtří pak vytáhl lid do pole , i oznámeno jest to Abimelechovi . Tedy on pojal lid svůj , a rozdělil jej na tři houfy , zdělav zálohy v polích , a vida , an lid vychází z města , vyskočil na ně a zbil je . Nebo Abimelech a houf , kterýž byl s ním , udeřili na ně a postavili se u brány města , druzí pak dva houfové obořili se na všecky ty , kteříž byli v poli , a zbili je . Abimelech pak dobýval města celý ten den , až ho i dobyl , a lid , kterýž v něm byl , pobil , a zbořiv město , posál je solí . Uslyševše pak všickni muži věže Sichemské , vešli do hradu svého , chrámu boha Berit . A oznámeno jest Abimelechovi , že se tam shromáždili všickni muži věže Sichemské . Tedy vstoupil Abimelech na horu Salmon , on i všecken lid , kterýž byl s ním , a nabrav seker s sebou , nasekal ratolestí s stromů , kterýchž nabral a vložil na rameno své . I řekl lidu , kterýž byl s ním : Což jste viděli , že jsem učinil , spěšně učiňte tak jako já . I uťal sobě jeden každý ze všeho lidu ratolest , a jdouce za Abimelechem , skladli je u hradu , a zapálili jimi hrad . I zemřeli tam všickni muži věže Sichemské téměř tisíc mužů a žen . Odšel pak Abimelech do Tébes , a položil se u Tébes , i dobyl ho . Byla pak věže pevná u prostřed města , a utekli tam všickni muži i ženy , i všickni přední města toho , a zavřeli po sobě , vstoupivše na vrch věže . Tehdy přišed Abimelech až k věži , dobýval jí , a přistoupil až ke dveřím věže , aby je zapálil ohněm . V tom žena nějaká svrhla kus žernovu na hlavu Abimelechovu , a prorazila hlavu jeho . A on rychle zavolav mládence , kterýž nosil zbroj jeho , řekl jemu : Vytrhni meč svůj a zabí mne , aby potom nepravili o mně : Žena zabila ho . I probodl jej služebník jeho , a umřel . Uzřevše pak synové Izraelští , že by umřel Abimelech , odešli jeden každý k místu svému . A tak odměnil Bůh zlým Abimelechovi za nešlechetnost , kterouž páchal proti otci svému , zmordovav sedmdesáte bratří svých . Tolikéž i všecku nešlechetnost mužů Sichemských vrátil Bůh na hlavu jejich , a přišlo na ně zlořečení Jotama syna Jerobálova . Povstal pak po Abimelechovi k obhajování Izraele Tola , syn Fua , syna Dodova , muž z pokolení Izachar , a ten bydlil v Samir na hoře Efraim . I soudil Izraele za třimecítma let , a umřev , pochován jest v Samir . Po něm povstal Jair Galádský , a soudil Izraele za dvamecítma let . A měl třidceti synů , kteříž jezdili na třidcíti mezcích ; a měli třidceti měst , kteráž sloula vsi Jairovy až do dnešního dne , a ty jsou v zemi Galád . I umřel Jair , a pochován jest v Kamon . Opět pak synové Izraelští činili to , což jest zlého před očima Hospodinovýma ; nebo sloužili Bálům a Astarot , to jest , bohům Syrským , bohům Sidonským a bohům Moábským , tolikéž i bohům synů Ammon , i bohům Filistinským , tak že opustili Hospodina , a nesloužili jemu . Protož roznítila se prchlivost Hospodinova na Izraele , a vydal je v ruku Filistinských a v ruku Ammonitských , Kteříž stírali a potlačovali syny Izraelské toho roku , i potom za osmnácte let , všecky syny Izraelské , kteříž byli před Jordánem v zemi Amorejského , kteráž jest v Galád . Přešli pak Ammonitští i Jordán , aby bojovali také proti Judovi , a proti Beniaminovi , i proti domu Efraimovu ; i byl Izrael náramně ssoužen . Tedy volali synové Izraelští k Hospodinu , řkouce : Zhřešiliť jsme tobě , tak že jsme opustili tě Boha svého , a sloužili jsme Bálům . Ale Hospodin řekl synům Izraelským : Zdaliž jsem od Egyptských a od Amorejských a od Ammonitských a Filistinských , Tolikéž od Sidonských , a Amalechitských , i od Maonitských , vás ssužujících , když jste volali ke mně , nevysvobodil vás z ruky jejich ? A vy opustili jste mne a sloužili jste bohům cizím , protož nevysvobodím vás více . Jděte a volejte k bohům , kteréž jste sobě zvolili ; oni nechť vás vysvobodí v čas ssoužení vašeho . I řekli synové Izraelští Hospodinu : Zhřešili jsme ; učiň s námi , cožť se dobře líbí , a však vysvoboď nás , prosíme , v tento čas . Protož vyvrhše bohy cizí z prostředku svého , sloužili Hospodinu , a zželelo se duši jeho nad trápením Izraele . Svolali se pak Ammonitští , a položili se v Galád ; shromáždili se také synové Izraelští , a položili se v Masfa . I řekli lid s knížaty Galád jedni druhým : Kdokoli počne bojovati proti Ammonitským , bude vůdce všech obyvatelů Galád . Jefte pak Galádský byl muž udatný a byl syn ženy nevěstky , z níž zplodil Galád řečeného Jefte . Ale i manželka Galádova naplodila mu synů , a když dorostli synové manželky té , vyhnali Jefte . Nebo řekli jemu : Nebudeš děditi v domě otce našeho , nebo jsi postranní ženy syn . Protož utekl Jefte od tváři bratří svých , a bydlil v zemi Tob ; a sběhli se k Jefte lidé povaleči , a vycházeli s ním . Stalo se pak po těch dnech , že bojovali Ammonitští proti Izraelským . A když počali bojovati Ammonitští proti nim , odešli starší Galádští , aby zase přivedli Jefte z země Tob . I řekli k Jefte : Poď a buď vůdce náš , abychom bojovali proti Ammonitským . Odpověděl Jefte starším Galádským : Zdaliž jste vy mne neměli v nenávisti , a nevyhnali jste mne z domu otce mého ? Pročež tedy nyní přišli jste ke mně , když ssouženi jste ? I řekli starší Galádští k Jefte : Proto jsme se nyní navrátili k tobě , abys šel s námi a bojoval proti Ammonitským , a byl nám všechněm obyvatelům Galádským za vůdce . Tedy odpověděl Jefte starším Galádským : Poněvadž mne zase uvodíte , abych bojoval proti Ammonitským , když by mi je dal Hospodin v moc , budu-li vám za vůdce ? I řekli starší Galádští k Jefte : Hospodin bude svědkem mezi námi , jestliže neučiníme vedlé slova tvého . A tak šel Jefte s staršími Galádskými , a představil jej sobě lid za vůdci a kníže , a mluvil Jefte všecka slova svá před Hospodinem v Masfa . Potom poslal Jefte posly k králi Ammonitskému s tímto poručením : Co máš ke mně , že jsi vytáhl na mne , abys bojoval proti zemi mé ? I odpověděl král Ammonitský poslům Jefte : Že vzal Izrael zemi mou , když vyšel z Egypta , od Arnon až k Jaboku a až k Jordánu ; protož nyní vrať mi ji pokojně . Opět pak poslal Jefte posly k králi Ammonitskému , A řekl jemu : Takto praví Jefte : Nevzalť Izrael země Moábské , ani země synů Ammonových . Ale když vyšli z Egypta , šel Izrael přes poušť až k moři Rudému , a přišel do Kádes . Odkudž poslal Izrael posly k králi Edomskému , řka : Prosím , nechť projdu skrze zemi tvou . A nechtěl ho slyšeti král Edomský . Poslal také k králi Moábskému , a nechtěl povoliti . A tak zůstal Izrael v Kádes . Potom když šel přes poušť , obcházel zemi Edomskou a zemi Moábskou , a přišed od východu slunce zemi Moábské , položil se před Arnon , a nevešli na pomezí Moábské ; nebo Arnon jest meze Moábských . Protož poslal Izrael posly k Seonovi králi Amorejskému , to jest , k králi Ezebon , a řekl jemu Izrael : Prosím , nechť projdu skrze zemi tvou až k místu svému . Ale Seon nedověřoval Izraelovi , aby přejíti měl pomezí jeho . Protož shromáždil Seon všecken lid svůj , a položili se v Jasa , a bojoval proti Izraelovi . I dal Hospodin Bůh Izraelský Seona i všecken lid jeho v ruku Izraelských , a porazili je . I opanoval dědičně Izrael všecku zemi Amorejského , té země obyvatele . A tak opanovali všecko pomezí Amorejského od Arnon až k Jaboku a od pouště až k Jordánu . Když tedy Hospodin Bůh Izraelský vyhladil Amorejského od tváři lidu svého Izraelského , proč ty chceš panovati nad ním ? Zdaliž tím , což tobě dal Chámos bůh tvůj k vládařství , vládnouti nemáš ? Takž , kterékoli vyhladil Hospodin Bůh náš od tváři naší , jejich dědictvím my vládneme . K tomu pak , zdali jsi ty čím lepší Baláka syna Seforova , krále Moábského ? Zdali se kdy vadil s Izraelem ? Zdali kdy bojoval proti nim ? Ješto již bydlí Izrael v Ezebon a ve vsech jeho , i v Aroer , a ve vsech jeho , i ve všech městech , kteráž jsou při pomezí Arnon , za tři sta let . Proč jste jí neodjali v tak dlouhém času ? Protož ne já provinil jsem proti tobě , ale ty mně zle činíš , bojuje proti mně . Nechť soudí Hospodin soudce dnes mezi syny Izraelskými a mezi syny Ammonovými . Král pak Ammonitský neuposlechl slov Jefte , kteráž vzkázal jemu . V tom nadšen byl Jefte duchem Hospodinovým , i táhl skrze Galád a Manasse , prošel i Masfa v Galád , a z Masfy v Galád táhl proti Ammonitským . ( Učinil pak Jefte slib Hospodinu , a řekl : Jestliže jistotně dáš mi Ammonitské v ruku mou : I stane se , že což by koli vyšlo ze dveří domu mého mně vstříc , když se vrátím v pokoji od Ammonitských , bude Hospodinovo , abych to obětoval v obět zápalnou . ) Přitáhl tedy Jefte na Ammonitské , aby bojoval proti nim , a dal je Hospodin v ruku jeho . I pobil je od Aroer , až kudy se jde do Mennit , dvadceti měst , a až do Abel vinic porážkou velikou velmi ; a sníženi jsou Ammonitští před syny Izraelskými . Když se pak navracoval Jefte do Masfa k domu svému , aj , dcera jeho vyšla jemu vstříc s bubny a s houfem plésajících ; kterouž měl toliko jedinou , aniž měl kterého syna aneb jiné dcery . Stalo se pak , že když uzřel ji , roztrhl roucha svá a řekl : Ach , dcero má , velices mne ponížila ; nebo jsi z těch , jenž mne kormoutí , poněvadž jsem tak řekl Hospodinu , aniž budu moci odvolati toho . Jemuž ona odpověděla : Můj otče , jestliže jsi tak řekl Hospodinu , učiň mi podlé toho , jakžs mluvil ; kdyžť jen dal Hospodin pomstu nad nepřátely tvými , Ammonitskými . Řekla také otci svému : Nechť toliko toto obdržím : Odpusť mne na dva měsíce , ať jdu a vejdu na hory a opláči panenství svého , já i družičky mé . Kterýž řekl : Jdi . I propustil ji na dva měsíce . Odešla tedy ona i družičky její , a plakala panenství svého na horách . A při dokonání dvou měsíců navrátila se k otci svému , a vykonal při ní slib svůj , kterýž byl učinil . Ona pak nepoznala muže . I byl ten obyčej v Izraeli , Že každého roku scházívaly se dcery Izraelské , aby plakaly nad dcerou Jefte Galádského za čtyři dni v roce . Shromáždili se pak muži Efraim , a přešedše k straně půlnoční , řekli k Jefte : Proč jsi vyšel k boji proti Ammonitským , a nepovolal jsi nás , abychom šli s tebou ? Dům tvůj i tebe ohněm spálíme . K nimž řekl Jefte : Nesnáz jsem měl já a lid můj s Ammonitskými velikou ; tedy povolal jsem vás , ale nevysvobodili jste mne z ruky jejich . Protož vida , že jste mne nevysvobodili , odvážil jsem se života svého , a táhl jsem proti Ammonitským , i dal je Hospodin v ruku mou . Ale proč jste dnes přišli ke mně ? Zdali abyste bojovali proti mně ? Tedy shromáždil Jefte všecky muže Galádské , a bojoval s Efraimem . I porazili muži Galád Efraimské , nebo pravili poběhlci Efraimští : Vy Galádští jste u prostřed Efraima a u prostřed Manassesa . Odjali Galádští též i brody Jordánské Efraimským . A bylo , že když kdo z utíkajících Efraimských řekl : Nechať přejdu , řekli jemu muži Galádští : Jsi-li Efratejský ? Jestliže řekl : Nejsem , Tedy řekli jemu : Rci hned Šibolet . I řekl : Sibolet , aniž dobře mohl vyřknouti toho . Tedy pochytíce jej , zamordovali ho u brodu Jordánského . I padlo toho času z Efraima čtyřidceti a dva tisíce . Soudil pak Jefte Izraele šest let ; a umřel Jefte Galádský , a pochován jest v jednom z měst Galádských . Potom soudil po něm Izraele Abesam z Betléma . A měl třidceti synů a třidceti dcer , kteréž rozevdal od sebe , a třidceti žen přivedl od jinud synům svým . I soudil Izraele sedm let . A umřev Abesam , pochován jest v Betlémě . Po něm pak soudil Izraele Elon Zabulonský ; ten soudil Izraele deset let . I umřel Elon Zabulonský , a pochován jest v Aialon , v zemi Zabulon . Potom soudil Izraele Abdon syn Hellelův Faratonský . Ten měl čtyřidceti synů a třidceti vnuků , kteříž jezdili na sedmdesáti mezcích ; i soudil Izraele osm let . Umřev pak Abdon syn Hellelův Faratonský , pohřben jest v Faraton , v zemi Efraim na hoře Amalechitské . Tedy opět synové Izraelští činili to , což jest zlého před očima Hospodinovýma , i vydal je Hospodin v ruce Filistinských za čtyřidceti let . Byl pak muž jeden z Zaraha , z čeledi Dan , jménem Manue , jehož manželka byla neplodná a nerodila . I ukázal se anděl Hospodinův ženě té a řekl jí : Aj , nyní jsi neplodná , aniž jsi rodila ; počneš pak a porodíš syna . Protož nyní vystříhej se , abys vína nepila aneb nápoje opojného , a abys nejedla nic nečistého . Nebo aj , počneš a porodíš syna , a břitva ať nevchází na hlavu jeho , nebo bude to dítě od života Nazarejský Boží , a tenť počne vysvobozovati Izraele z ruky Filistinských . I přišla žena a pověděla to muži svému , řkuci : Muž Boží přišel ke mně , jehož oblíčej byl jako oblíčej anděla Božího , hrozný velmi , a neotázala jsem se jeho , odkud by byl , ani mi svého jména neoznámil . Ale řekl mi : Aj , počneš a porodíš syna , protož nyní nepí vína aneb nápoje opojného , aniž jez co nečistého , nebo to dítě od života bude Nazarejský Boží až do dne smrti své . Tedy Manue modlil se Hospodinu a řekl : Vyslyš mne , můj Pane , prosím , nechť muž Boží , kteréhož jsi byl poslal , zase přijde k nám , a naučí nás , co máme dělati s dítětem , kteréž se má naroditi . I vyslyšel Bůh hlas Manue ; nebo přišel anděl Boží opět k ženě té , když seděla na poli . Manue pak muž její nebyl s ní . A protož s chvátáním běžela žena ta , a oznámila muži svému , řkuci jemu : Hle , ukázal se mi muž ten , kterýž byl ke mně prvé přišel . Vstav pak Manue , šel za manželkou svou , a přišed k muži tomu , řekl jemu : Ty-li jsi ten muž , kterýž jsi mluvil k manželce mé ? Odpověděl : Jsem . I řekl Manue : Nechť se nyní stane slovo tvé , ale jaká péče o to dítě a správa při něm býti má ? Odpověděl anděl Hospodinův Manue : Ode všeho toho , o čemž jsem oznámil ženě , ať se ona vystříhá . Ničeho , což pochází z vinného kmene , ať neužívá , to jest , vína aneb nápoje opojného ať nepije , a nic nečistého ať nejí ; cožkoli jsem jí přikázal , ať ostříhá . Tedy řekl Manue andělu Hospodinovu : Medle , nechť tě pozdržíme , a připravímeť kozlíka . I odpověděl anděl Hospodinův Manue : Bys mne i pozdržel , nebuduť jísti pokrmu tvého , ale jestliže připravíš obět zápalnou , Hospodinu ji obětuj . Nebo nevěděl Manue , že byl anděl Hospodinův . Řekl opět Manue andělu Hospodinovu : Jaké jest jméno tvé , abychom , když se naplní řeč tvá , poctili tebe ? Jemuž odpověděl anděl Hospodinův : Proč se ptáš na jméno mé , kteréž jest divné ? Vzav tedy Manue kozlíka a obět suchou , obětoval to na skále Hospodinu , a on divnou věc učinil , an na to hledí Manue a manželka jeho . Nebo když vstupoval plamen s oltáře k nebi , vznesl se anděl Hospodinův v plameni s oltáře , Manue pak a manželka jeho vidouce to , padli na tvář svou na zemi . A již se více neukázal anděl Hospodinův Manue ani manželce jeho . Tedy porozuměl Manue , že byl anděl Hospodinův . I řekl Manue manželce své : Jistě my zemřeme , nebo jsme Boha viděli . Jemuž odpověděla manželka jeho : Kdyby nás chtěl Hospodin usmrtiti , nebyl by přijal z rukou našich oběti zápalné a suché , aniž by nám byl ukázal čeho toho , aniž by na tento čas byl nám ohlásil věcí takových . A tak žena ta porodila syna a nazvala jméno jeho Samson . I rostlo dítě , a žehnal jemu Hospodin . I počal ho Duch Hospodinův ponoukati v Mahane Dan , mezi Zaraha a Estaol . Šel pak Samson do Tamnata , a uzřel tam ženu ze dcer Filistinských . A navrátiv se , oznámil otci svému a mateři své , řka : Viděl jsem ženu v Tamnata ze dcer Filistinských , protož nyní vezměte mi ji za manželku . I řekl mu otec jeho a matka jeho : Zdali není mezi dcerami bratří tvých a ve všem lidu mém ženy , že sobě vzíti chceš manželku z Filistinských neobřezaných ? Odpověděl Samson otci svému : Tuto vezměte mi , nebť mi se líbí . Otec pak jeho a matka jeho nevěděli , by to od Hospodina bylo , a že příčiny hledá od Filistinských ; nebo toho času panovali Filistinští nad Izraelem . Tedy šel Samson a otec jeho i matka jeho do Tamnata . Když pak přišli k vinicím Tamnatským , a aj , lev mladý řvoucí potkal se s ním . I sstoupil na něj Duch Hospodinův , a roztrhl lva , jako by roztrhl kozelce , ačkoli nic neměl v rukou svých . A neoznámil otci ani mateři své , co učinil . Přišed tedy , mluvil s ženou tou , a líbila se Samsonovi . Navracuje se pak po několika dnech , aby ji pojal , uchýlil se , aby pohleděl na mrtvého lva , a aj , v těle jeho byl roj včel a med . A vybrav jej na ruce své , šel cestou a jedl ; a přišed k otci svému a mateři své , dal jim , i jedli . Ale nepověděl jim , že z mrtvého lva vyňal ten med . Tedy šel otec jeho k ženě té , a učinil tam Samson hody , nebo tak činívali mládenci . Když pak jej viděli tam , vybrali z sebe třidceti tovaryšů , aby byli při něm . I řekl jim Samson : Vydám vám pohádku , kterouž jestliže mi právě vysvětlíte za sedm dní těchto hodů a uhodnete , dám vám třidceti čechlů a třidcatero roucho proměnné . Jestliže mi pak nebudete moci uhodnouti , dáte vy mně třidceti čechlů a třidcatero roucho proměnné . Kteříž odpověděli jemu : Vydej pohádku svou , ať ji slyšíme . I řekl jim : Z zžírajícího vyšel pokrm , a z silného vyšla sladkost . I nemohli uhodnouti pohádky té za tři dni . Stalo se pak dne sedmého , ( nebo byli řekli ženě Samsonově : Namluv muže svého , ať nám vyloží tu pohádku , ať nespálíme tě i domu otce tvého ohněm . Proto-liž , abyste našeho statku dostali , pozvali jste nás ? Či co ? I plakala žena Samsonova na něj , řkuci : Jistě nenávidíš mne a nemiluješ mne ; pohádku jsi vydal synům lidu mého , a mně jí nechceš povědíti . Kterýž řekl jí : Hle , otci mému a mateři neoznámil jsem , a tobě mám povědíti ? I plakala na něj do sedmého dne , v nichž měli hody ) . Dne tedy sedmého pověděl jí , nebo trápila jej ; kterážto oznámila pohádku synům lidu svého . Muži tedy města toho dne sedmého , prvé než slunce zapadlo , řekli jemu : Co sladšího nad med , a co silnějšího nad lva ? Kterýž řekl jim : Byste byli neorali mou jalovičkou , neuhodli byste pohádky mé . I sstoupil na něj Duch Hospodinův , a šel do Aškalon , a pobil z nich třidceti mužů . A vzav loupeže jejich , dal šaty proměnné těm , jenž uhodli pohádku , a rozhněvav se velmi , odšel do domu otce svého . Žena pak Samsonova dostala se jednomu z tovaryšů jeho , kteréhož on byl k sobě připojil . Stalo se pak po několika dnech , v čas žně pšeničné , že chtěje navštíviti Samson ženu svou , a přinésti s sebou kozlíka , řekl : Vejdu k ženě své do pokoje . A nedopustil mu otec její vjíti . I řekl otec její : Domníval jsem se zajisté , že ji máš v nenávisti , protož dal jsem ji tovaryši tvému . Zdaliž není sestra její mladší pěknější než ona ? Nechať jest tedy tvá místo oné . I řekl jim Samson : Nebuduť já potom vinen Filistinským , když jim zle učiním . Odšed tedy Samson , nalapal tři sta lišek , a vzav pochodně , obrátil jeden ocas k druhému , a dal vše jednu pochodni mezi dva ocasy do prostředka . Potom zapálil ty pochodně , a pustil do obilí Filistinských , a popálil , jakž sžaté tak nesžaté , i vinice i olivoví . I řekli Filistinští : Kdo je to učinil ? Jimž odpovědíno : Samson zeť Tamnejského , proto že vzal ženu jeho a dal ji tovaryši jeho . Tedy přišedše Filistinští , spálili ji ohněm i otce jejího . Tedy řekl jim Samson : Ač jste učinili tak , však až se lépe vymstím nad vámi , teprv přestanu . I zbil je na hnátích i na bedrách porážkou velikou , a odšed , usadil se na vrchu skály Etam . Pročež vytáhli Filistinští , a rozbivše stany proti Judovi , rozložili se až do Lechi . Muži pak Juda řekli : Proč jste vytáhli proti nám ? I odpověděli : Vytáhli jsme , abychom svázali Samsona , a učinili jemu tak , jako on nám učinil . Tedy vyšlo tři tisíce mužů Juda k vrchu skály Etam , a řekli Samsonovi : Nevíš-liž , že panují nad námi Filistinští ? Pročež jsi tedy nám to učinil ? I odpověděl jim : Jakž mi učinili , tak jsem jim učinil . Řekli také jemu : Přišli jsme , abychom tě svázali a vydali v ruku Filistinským . Tedy odpověděl jim Samson : Přisáhněte mi , že vy se na mne neoboříte . Tedy mluvili jemu , řkouce : Nikoli , jediné tuze svížíce , vydáme tě v ruku jejich , ale nezabijeme tě . I svázali ho dvěma provazy novými , a svedli jej s skály . Kterýž když přišel až do Lechi , Filistinští radostí křičeli proti němu . Přišel pak na něj Duch Hospodinův , a učiněni jsou provazové , kteříž byli na rukou jeho , jako niti lněné , když v ohni hoří , i spadli svazové s rukou jeho . Tedy našel čelist osličí ještě vlhkou , a vztáh ruku svou , vzal ji a pobil ní tisíc mužů . Protož řekl Samson : Čelistí osličí hromadu jednu , nýbrž dvě hromady , čelistí osličí zbil jsem tisíc mužů . A když přestal mluviti , povrhl čelist z ruky své , a nazval to místo Ramat Lechi . Žíznil pak velice , i volal k Hospodinu a řekl : Ty jsi učinil skrze ruce služebníka svého vysvobození toto veliké , nyní pak již žízní umru , aneb upadnu v ruku těch neobřezaných . Tedy otevřel Bůh skálu v Lechi , i vyšly z ní vody , a napil se ; i okřál , a jako ožil . Protož nazval jméno její studnice vzývajícího , kteráž jest v Lechi až do dnešního dne . Soudil pak Izraele za času Filistinských dvadceti let . Odšel pak Samson do Gázy , a uzřev tam ženu nevěstku , všel k ní . I povědíno obyvatelům Gázy : Samson přišel sem . Kteříž obeslavše se , střáhli na něj v bráně města přes celou noc , a stavěli se tiše té celé noci , řkouce : Až ráno zabijeme jej . Spal pak Samson až do půl noci , a o půl noci vstal , a pochytiv vrata brány městské s oběma veřejemi a s závorou , vložil na ramena svá a vnesl je na vrch hory , kteráž byla naproti Hebronu . Potom pak zamiloval ženu v údolí Sorek , jejíž jméno bylo Dalila . I přišli knížata Filistinská k ní a řekli jí : Oklamej ho a zvěz , v čem jest síla jeho tak veliká , a jak bychom přemohli jej , abychom svížíce , skrotili jej ; tobě pak jeden každý z nás dáme tisíc a sto lotů stříbra . Tedy řekla Dalila Samsonovi : Prosím , oznam mi , v čem jest tak veliká síla tvá , a čím bys svázán a zemdlen býti mohl ? Odpověděl jí Samson : Kdyby mne svázali sedmi houžvemi surovými , kteréž ještě neuschly , tedy zemdlím , a budu jako jiný člověk . I přinesli jí knížata Filistinská sedm houžví surových , kteréž ještě neuschly , a svázala ho jimi . ( V zálohách pak nastrojeni byli někteří u ní v komoře . ) I řekla jemu : Filistinští na tě , Samsone . A on roztrhl houžve , jako by přetrhl nit koudelnou , přistrče k ohni , a není poznána síla jeho . Tedy řekla Dalila Samsonovi : Aj , oklamals mne a lživě jsi mi mluvil . Prosím , oznam mi nyní , čím bys mohl svázán býti ? Kterýž odpověděl jí : Kdyby mne tuze svázali novými provazy , jimiž by ještě nic děláno nebylo , tedy zemdlím a budu jako kdokoli jiný z lidí . I vzala Dalila provazy nové a svázala ho jimi , a řekla jemu : Filistinští na tě , Samsone . ( Zálohy pak nastrojeny byly v komoře . ) I roztrhl je na rukou svých jako nitku . Tedy řekla Dalila Samsonovi : Až dosavad jsi mne svodil , a mluvils mi lež . Pověziž mi , čím bys svázán býti mohl . Odpověděl jí : Kdybys přivila sedm pramenů z vlasů hlavy mé k vratidlu tkadlcovskému . Což učinivši , zarazila hřebem , a řekla jemu : Filistinští na tě , Samsone . A procítiv ze sna svého , vytrhl hřeb , osnovu i s vratidlem . Opět řekla jemu : Kterak ty pravíš : Miluji tě , poněvadž srdce tvé není se mnou ? Již jsi mne potřikrát oklamal a neoznámils mi , v čem jest tak veliká síla tvá . Když tedy trápila jej slovy svými každého dne , a obtěžovala jej , umdlena jest duše jeho , jako by již měl umříti . I otevřel jí cele srdce své a řekl jí : Břitva nevešla nikdy na hlavu mou , nebo Nazarejský Boží jsem od života matky své . Kdybych oholen byl , odešla by ode mne síla má , a zemdlel bych a byl jako jiný člověk . Viduci pak Dalila , že by cele otevřel jí srdce své , poslala a zavolala knížat Filistinských těmi slovy : Poďte ještě jednou , nebo otevřel mi cele srdce své . Tedy přišli knížata Filistinská k ní , nesouce stříbro v rukou svých . I uspala ho na klíně svém a povolala holiče , i dala oholiti sedm pramenů vlasů hlavy jeho . I počala jím strkati , když odešla od něho síla jeho . A řekla : Filistinští na tě , Samsone . Procítiv pak ze sna svého , řekl : Vyjdu jako i prvé , a probiji se skrze ně . Nevěděl však , že Hospodin odstoupil od něho . Tedy javše ho Filistinští , vyloupili mu oči , a dovedše ho do Gázy , svázali jej dvěma řetězy železnými . A mlel v domě vězňů . Potom počaly mu vlasy na hlavě odrostati po oholení . Knížata pak Filistinská shromáždili se , aby obětovali obět velikou bohu svému Dágonovi a aby se veselili ; nebo řekli : Dalť jest bůh náš v ruce naše Samsona nepřítele našeho . A když uzřel jej lid , chválili boha svého ; nebo pravili : Dalť jest bůh náš v ruce naše nepřítele našeho a zhoubce země naší , kterýž mnohé z našich zmordoval . I stalo , když se rozveselilo srdce jejich , že řekli : Zavolejte Samsona , aby kratochvílil před námi . Tedy povolali Samsona z domu vězňů , aby hral před nimi ; i postavili ho mezi sloupy . Nebo řekl Samson pacholeti , kteréž ho za ruku vodilo : Přiveď mne , ať mohu omakati sloupy , na nichž dům stojí , a zpodepříti se na ně . Dům pak plný byl mužů a žen , a byla tam všecka knížata Filistinská , ano i na vrchu okolo tří tisíc mužů a žen , kteříž dívali se , když Samson hral . I volal Samson k Hospodinu , a řekl : Panovníče Hospodine , prosím , rozpomeň se na mne , a posilni mne , žádám , toliko aspoň jednou , ó Bože , abych se jednou pomstíti mohl za své obě oči nad Filistinskými . Objav tedy Samson oba sloupy prostřední , na nichž dům ten stál , zpolehl na ně , na jeden pravou a na druhý levou rukou svou . Potom řekl Samson : Nechť umře život můj s Filistinskými . A nalehl silně , i padl dům na knížata a na všecken lid , kterýž byl v něm ; i bylo mrtvých , kteréž pobil on umíraje , více než těch , kteréž pobil , živ jsa . Tedy přišli přátelé jeho , a všecken dům otce jeho , a vzavše jej , odešli , a pochovali jej mezi Zaraha a Estaol v hrobě Manue otce jeho . A on soudil lid Izraelský dvadceti let . Byl pak muž nějaký s hory Efraim , jehož jméno bylo Mícha . Kterýž řekl matce své : Ten tisíc a sto stříbrných , kteříž vzati byli tobě , pro něž jsi zlořečila a mluvilas přede mnou , hle , stříbro to u mne jest , já jsem je vzal . I řekla matka jeho : Požehnaný jsi , synu můj , od Hospodina . Navrátil tedy ten tisíc a sto stříbrných matce své . I řekla matka jeho : Jižť jsem zajisté posvětila stříbro to Hospodinu z ruky své , a tobě synu svému , aby udělán byl obraz rytý a slitý . Protož nyní dám je tobě . On pak navrátil to stříbro matce své , z něhož vzala matka jeho dvě stě stříbrných , a dala zlatníku . I udělal z nich obraz rytý a slitý , kterýž byl v domě Míchově . Měl pak ten Mícha chrám bohů , i udělal efod a terafim , a naplnil ruce jednoho z synů svých , aby mu byl knězem . Toho času nebylo krále v Izraeli ; jeden každý , což se mu za dobré vidělo , to činil . Byl pak mládenec z Betléma Judova , totiž z čeledi Judovy , kterýž , jsa Levíta , byl tam pohostinu . Odšel tedy člověk ten z města Betléma Judova , aby byl pohostinu , kdež by se mu koli nahodilo . I přišel na horu Efraim , až k domu Míchovu , jda cestou svou . Jemuž řekl Mícha : Odkud jdeš ? Odpověděl mu : Já jsem Levíta , z Betléma Judova beru se , abych byl pohostinu , kdež by mi se koli nahodilo . I řekl jemu Mícha : Zůstaň u mne , a buď mi za otce a za kněze , a buduť dávati deset stříbrných na každý rok , a dvoje roucho i stravu tvou . I šel Levíta . Líbilo se pak Levítovi zůstati u muže toho , a byl u něho mládenec ten , jako jeden z synů jeho . I posvětil Mícha rukou Levíty , a byl mu mládenec ten za kněze ; i bydlil v domě jeho . Řekl pak Mícha : Nyníť vím , že mi dobře učiní Hospodin , proto že mám toho Levítu za kněze . V těch dnech nebylo krále v Izraeli , a toho času pokolení Dan hledalo sobě dědičného místa k bydlení , nebo se mu ještě nebylo dostalo dílu u prostřed synů Izraelských až do dne toho . Tedy poslali synové Dan z čeledi své pět mužů z končin svých , mužů silných z Zaraha a Estaol , aby spatřili zemi a pilně prohlédli ji , a řekli jim : Jděte , shlédněte zemi . Kteřížto když přišli na horu Efraim až do domu Míchova , přenocovali tam . Když pak byli blízko domu Míchova , poznali hlas toho mládence Levíty , a uchýlivše se tam , řekli jemu : Kdo tě sem přivedl ? Co ty zde děláš ? A co ty zde máš ? Odpověděl jim : Toto mi a toto učinil Mícha , a ze mzdy najal mne , abych byl jeho knězem . I řekli jemu : Poraď se , prosíme , s Bohem , abychom věděli , zdaří-li se nám cesta naše , kterouž jdeme . Odpověděl jim kněz : Jděte v pokoji , Hospodinť spravuje cestu vaši , po níž jdete . Tedy odešlo pět mužů těch , a přišli do Lais , a viděli lid , kterýž tam byl , bezpečně bydlící , vedlé obyčeje Sidonských v zahálce a bezpečnosti , a že nebylo , co by je kormoutiti mělo v té zemi , ani kdo by dědičně ujíti chtěl království . K tomu i od Sidonských vzdáleni byli , aniž spříznění jaké s kým měli . Když se pak navrátili k bratřím svým do Zaraha a Estaol , řekli jim bratří jejich : Což vy ? I odpověděli : Vstaňte a táhněme na ně , nebo shlédli jsme tu zemi , a aj , velmi dobrá jest ; a vy mlčíte ? Nelenujtež se táhnouti , a vjíti k opanování té země . ( Když přijdete , vejdete k lidu bezpečnému , a do země prostranné ; ) nebo dal ji Bůh v ruku vaši , místo , v němž není žádného nedostatku jakýchkoli věcí , kteréž na zemi býti mohou . Tedy vyšlo z čeledi Dan odtud , totiž z Zaraha a Estaol , šest set mužů oděných v odění válečné . A vytáhše , položili se u Kariatjeharim Judova ; pročež nazvali to místo Mahane Dan až do dnešního dne , a jest za Kariatjeharim . A odtud táhnouce na horu Efraim , přišli až k domu Míchovu . I mluvilo těch pět mužů , kteříž chodili k shlédnutí země Lais , a řekli bratřím svým : Víte-liž , že v domích těchto jest efod a terafim , a rytina a slitina ? Protož nyní vězte , co máte činiti . A uchýlivše se tam , vešli do domu mládence Levíty v domě Míchově , a pozdravili ho pokojně . Ale šest set mužů oděných v zbroj svou válečnou , kteříž byli z pokolení Dan , stáli přede dveřmi . A šedše pět mužů , kteříž chodili k shlédnutí země , vešli tam a vzali rytinu a efod a terafim a slitinu ; kněz pak stál u vrat brány s šesti sty muži oděnými v zbroji . A ti , kteříž vešli do domu Míchova , vzali rytinu , efod a terafim , a slitinu . I řekl jim kněz : Což to děláte ? Kteříž odpověděli : Mlč , vlož ruku svou na ústa svá a poď s námi , a budeš nám za otce a za kněze . Což jest lépe tobě , knězem-li býti v domě jednoho člověka , či býti knězem pokolení a čeledi v Izraeli ? I zradovalo se srdce kněze , a vzav efod a terafim a rytinu , šel u prostřed lidu toho . A obrátivše se odešli , a pustili napřed děti a dobytek , a což měli dražšího . Když pak opodál byli od domu Míchova , tedy muži , kteříž bydlili v domích blízkých domu Míchova , shromáždili se a honili syny Dan . I volali za syny Dan . Kteříž ohlédše se , řekli Míchovi : Cožtě , že jsi jich tolik shromáždil ? Odpověděl : Bohy mé , kteréž jsem udělal , vzali jste , i kněze , a odcházíte . Což pak již budu míti ? A ještě se ptáte : Coť jest ? Jemuž odpověděli synové Dan : Hlediž , ať více neslyšíme hlasu tvého za sebou , sic jináč oboří se na vás muži hněviví , a ztratíš duši svou i duše domu svého . I brali se muži Dan cestou svou . A vida Mícha , že by silnější byli nežli on , obrátiv se , šel do domu svého . Oni pak vzavše , což byl udělal Mícha , i kněze , kteréhož měl , přitáhli do Lais k lidu zahálivému a bezpečnému ; i pobili je ostrostí meče , a město vypálili ohněm . A nebylo žádného , kdo by jim spomohl ; nebo daleko byl Sidon , aniž měli spříznění s kterými lidmi . Město pak bylo v údolí , kteréž jest v Betrohob . A vystavěvše zase město , bydlili v něm . A nazvali jméno města toho Dan , od jména otce svého , kterýž narozen byl Izraelovi , ješto prvé jméno města toho bylo Lais . Postavili pak sobě synové Dan tu rytinu , a Jonatan syn Gersonův , syna Mojžíšova , on i synové jeho byli kněžími v pokolení Dan , až do dne zajetí obyvatelů země . Vystavili tedy sobě tu rytinu , kterouž udělal Mícha , a byla tam po všecky dny , v nichž dům Boží byl v Sílo . Stalo se také toho času , když krále nebylo v Izraeli , že muž nějaký Levíta , jsa pohostinu při straně hory Efraimské , pojal sobě ženu ženinu z Betléma Judova . Kterážto ženina smilnila u něho . I odešla od něho do domu otce svého do Betléma Judova , a byla tam plné čtyři měsíce . Vstav pak muž její , šel za ní , aby namluvě ji , zase ji přivedl , maje s sebou mládence svého a dva osly . Tedy ona uvedla jej do domu otce svého . Kteréhož když uzřel otec té děvky , zradoval se z příchodu jeho . I zdržel jej tchán jeho , otec té děvky , tak že pozůstal u něho za tři dni . Tu také jídali i píjeli i nocovali . Dne pak čtvrtého , když tím raněji vstali , vstal i on , aby odšel . Tedy řekl otec té děvky k zeti svému : Posilni se kouskem chleba , a potom půjdete . Sedli tedy a pojedli oba spolu , a napili se . Potom řekl otec děvky k muži : Posediž medle , nýbrž pobuď přes noc , a buď mysli veselé . Když pak vstal ten muž , chtěje předce jíti , mocí jej zdržel test jeho . A tak se vrátil a zůstal tu přes noc . Potom dne pátého vstal tím raněji , aby se bral . I řekl otec té děvky : Posilň se , prosím . I prodlili , až se den nachýlil , nebo jedli oba . Tedy vstal muž ten , aby šel , on i ženina jeho i mládenec jeho . I řekl mu tchán jeho , otec děvky : Aj , již se den nachýlil k večerou , medle zůstaňte přes noc ; aj , dokonává se den , pobuď přes noc zde , a buď mysli veselé , a zítra tím raněji vypravíte se na cestu svou , a půjdeš k příbytku svému . On pak nechtěl zůstati přes noc , ale vstav , odšel , a přišel proti Jebus , jenž jest Jeruzalém , a s ním dva oslové s břemeny i ženina jeho . Když pak byli blízko Jebus , a den se velmi nachýlil , řekl mládenec pánu svému : Poď , prosím , obraťme se do města toho Jebuzejského , abychom v něm přenocovali . Jemuž odpověděl pán jeho : Neobrátíme se do města cizozemců , kteréž není synů Izraelských , ale půjdeme až do Gabaa . Řekl ještě mládenci svému : Poď , abychom přišli k některému z těch míst , a zůstali přes noc v Gabaa aneb v Ráma . Pomíjejíce tedy , odešli , a zapadlo jim slunce blízko Gabaa , kteréž jest Beniaminských . I obrátili se tam , aby vejdouce , zůstali přes noc v Gabaa . A když tam všel , posadil se na ulici města , proto že nebyl , kdo by je přijal do domu a dal jim nocleh . A aj , muž starý vracoval se od práce své s pole u večer , kterýž také byl s hory Efraimovy , a bydlil pohostinu v Gabaa ; ale lidé místa toho byli synové Jemini . A když pozdvihl očí svých , uzřel muže toho pocestného na ulici města . I řekl jemu ten stařec : Kam se béřeš , a odkud jdeš ? Jemuž odpověděl : Jdeme z Betléma Judova až k stranám hory Efraimovy , odkudž jsem ; nebo jsem byl odšel do Betléma Judova . Jduť pak do domu Hospodinova , a není žádného , kdo by mne přijal do domu ; Ješto mám i slámu a obrok pro osly své , tolikéž i chléb , ano i víno pro sebe a děvku tvou , a mládence , kterýž jest s služebníkem tvým , tak že v ničemž nemáme nedostatku . I řekl muž ten starý : Měj ty pokoj . Čehoť se koli nedostává , nechť já to opatřím , ty toliko na ulici nezůstávej přes noc . Tedy uvedl jej do domu svého , a obrok dal oslům ; potom umyvše nohy své , jedli a pili . A když očerstvili srdce své , aj , muži města toho , muži nešlechetní , obklíčivše dům , tloukli na dvéře a mluvili tomu muži starci , hospodáři domu , řkouce : Vyveď muže toho , kterýž všel do domu tvého , abychom ho poznali . K nimžto vyšed muž ten , hospodář domu , řekl jim : Nikoli , bratří moji , nečiňte , prosím , zlého , poněvadž všel ten muž do domu mého , neprovoďte nešlechetnosti té . Aj , dceru svou , kteráž pannou jest , a ženinu jeho , ty hned vyvedu , i ponížíte jich , aneb učiníte jim , což se vám za dobré vidí ; jen muži tomu nečiňte věci té hanebné . Ale nechtěli ho uposlechnouti muži ti . Pojav tedy muž ten ženinu svou , vyvedl ji k nim ven , i poznali ji , a zle jí požívali přes celou noc až do jitra ; potom pustili ji , když počínalo zasvitávati . V svitání pak přišla žena ta , a padši , ležela u dveří domu toho muže , kdež byl pán její , až se rozednilo . Když pak vstal pán její ráno , otevřev dvéře domu , vycházel , aby se bral dále cestou svou . A aj , žena ta , ženina jeho , ležela u dveří domu , a ruce její byly na prahu . Jížto řekl : Vstaň , a poďme . A nic neodpověděla . Vzav tedy ji na osla , a vstav muž ten , odšel k místu svému . Když pak přišel do domu svého , vzal meč , a pochytiv ženinu svou , rozsekal ji s kostmi jejími na dvanácte kusů , a rozeslal ji po všech končinách Izraelských . A bylo , že kdožkoli uzřel , pravil : Nikdy se nestalo ani vidíno bylo co podobného od toho času , jakž vyšli synové Izraelští z země Egyptské , až do tohoto dne . Posuďte toho pilně , poraďte se a promluvte o to . I vyšli všickni synové Izraelští , a shromáždilo se všecko množství jednomyslně od Dan až do Bersabé , i země Galád , k Hospodinu do Masfa . Kdežto postavili se přední všeho lidu , všecka pokolení Izraelská v shromáždění lidu Božího , čtyřikrát sto tisíc lidu pěšího válečného . ( Uslyšeli pak synové Beniamin , že by sešli se synové Izraelští v Masfa . ) I řekli synové Izraelští : Povězte , kterak se stala nešlechetnost ta ? I odpověděv muž Levíta , manžel ženy zamordované , řekl : Do Gabaa kteréž jest Beniaminovo , přišel jsem s ženinou svou , abych tam přenocoval . Tedy povstavše proti mně muži Gabaa , obklíčili mne v domě v noci , myslíce mne zamordovati , ženinu pak mou trápili , tak že umřela . Pročež vzav ženinu svou , rozsekal jsem ji na kusy , a rozeslal jsem ji do všech krajin dědictví Izraelského ; nebo nešlechetnosti a mrzkosti se dopustili v Izraeli . Aj , všickni vy synové Izraelští jste ; považte toho mezi sebou , a raďte se o to . A povstav všecken lid jednomyslně , řekli : Nenavrátí se žádný z nás do příbytku svého , aniž odejde kdo do domu svého . Ale nyní toto učiníme Gabaa , losujíce proti němu . Vezmeme deset mužů ze sta po všech pokoleních Izraelských , a sto z tisíce , a tisíc z desíti tisíců , aby dodávali potravy lidu , kterýž by přitáhna do Gabaa Beniaminova , pomstil všech nešlechetností jeho , kterýchž se dopustilo v Izraeli . I sebrali se všickni muži Izraelští na to město , snesše se za jednoho člověka . Poslala pak pokolení Izraelská muže do všech čeledí synů Beniamin , řkouce : Jaký to zlý skutek stal se mezi vámi ? Nyní tedy vydejte ty muže bezbožné , kteříž jsou v Gabaa , ať je zbijeme a odejmeme zlé z Izraele . Ale nechtěli Beniaminští slyšeti hlasu bratří svých , synů Izraelských . Nýbrž shromáždili se synové Beniamin z měst svých do Gabaa , aby vytáhli k boji proti synům Izraelským . Toho dne načteno jest synů Beniamin z měst jejich dvadceti šest tisíc mužů bojovných , kromě obyvatelů Gabaa , jichž načteno bylo šest set mužů vybraných . Mezi kterýmžto vším lidem bylo sedm set mužů vybraných , neužívajících pravé ruky své , z nichž každý z praku kamením házeli k vlasu , a nechybovali se . Mužů pak Izraelských načteno jest kromě Beniaminských čtyřikrát sto tisíc mužů bojovných ; všickni tito byli muži udatní . Vstavše pak , brali se do domu Boha silného , a tázali se Boha , a řekli synové Izraelští : Kdo z nás půjde napřed k boji proti synům Beniamin ? I řekl Hospodin : Juda půjde napřed . A tak ráno vstavše synové Izraelští , položili se proti Gabaa . I táhli muži Izraelští k boji proti synům Beniamin , a sšikovali se muži Izraelští k bitvě proti Gabaa . Vyšedše pak synové Beniamin z Gabaa , porazili z Izraele toho dne dvamecítma tisíc mužů na zem . A posilnivše se muži lidu Izraelského , spořádali se zase k boji na místě , na kterémž se prvního dne zřídili . Prvé pak šli synové Izraelští , a plakali před Hospodinem až do večera . I tázali se Hospodina těmi slovy : Půjdeme-li ještě k boji proti synům Beniamina bratra našeho ? Odpověděl Hospodin : Jděte proti nim . Tedy potýkali se synové Izraelští s syny Beniamin druhého dne . A vyšedše synové Beniamin z Gabaa na ně druhého dne , porazili z synů Izraelských opět osmnácte tisíc mužů na zem , vše mužů bojovných . Protož vstoupili všickni synové Izraelští a všecken lid , a přišli do domu Boha silného . I plakali , usadivše se tam před Hospodinem , a postili se toho dne až do večera ; obětovali též oběti zápalné a pokojné před Hospodinem . I tázali se synové Izraelští Hospodina , ( nebo tu byla truhla smlouvy Boží v těch dnech , A Fínes syn Eleazara , syna Aronova , stál před ní v ten čas ) , řkouce : Půjdeme-li ještě k boji proti synům Beniamina bratra našeho , čili tak necháme ? Odpověděl Hospodin : Jděte , nebo zítra dám je v ruku vaši . Tedy Izraelští zdělali zálohy proti Gabaa všudy vůkol . I šli synové Izraelští proti synům Beniamin dne třetího , a sšikovali se proti Gabaa , jako prvé jednou i podruhé . Vyšedše pak synové Beniamin proti lidu , odtrhli se od města , a počali bíti a mordovati lidu , jako prvé jednou i druhé po stezkách , ( z nichž jedna šla k Bethel a druhá do Gabaa ) , i po poli , a okolo třidcíti mužů z Izraele . A řekli synové Beniamin : Padají před námi jako i prvé . Synové pak Izraelští řekli byli : Utíkejme , abychom je odtrhli od města až k stezkám . A v tom všickni synové Izraelští vstavše z místa svého , sšikovali se v Baltamar ; zálohy také Izraelovy vyskočily z místa svého z trávníků Gabaa . Tedy vyšlo proti Gabaa deset tisíc mužů vybraných ze všeho Izraele , a bitva se rozmáhala ; oni pak nevěděli o tom , že je potkati mělo zlé . I porazil Hospodin Beniamina před Izraelem , a zbili synové Izraelští z Beniaminských dne toho pětmecítma tisíc a sto mužů , vše bojovných . A vidouce synové Beniamin , že by poraženi byli , ( nebo muži Izraelští ustupovali z místa Beniaminským , ubezpečivše se na zálohy , kteréž zdělali proti Gabaa . Zálohy pak pospíšily a obořily se na Gabaa , a rozvláčně troubivše zálohy , zbily všecko město ostrostí meče . Měli pak muži Izraelští s zálohami jistý čas uložený , aby když by oni zapálili město , Obrátili se synové Izraelští k boji . Beniaminští pak počali bíti a mordovati , a zbili z synů Izraelských okolo třidcíti mužů ; nebo řekli : Jistě že padají před námi jako v první bitvě . Oheň pak počal vzhůru jíti z města , a sloup dymový . A ohlédše se Beniaminští zpět , uzřeli , an vstupuje oheň města k nebi . ) A že muži Izraelští obrátili se , i zděšeni jsou muži Beniamin , nebo viděli , že zahynutí jim nastává . I utíkali před muži Izraelskými cestou ku poušti , a bojovníci postihali je , a kteří z měst vyšli , mordovali je mezi sebou . A tak obklíčili Beniaminské , a honili i porazili je , od Manuha až naproti Gabaa k východu slunce . Tedy padlo Beniaminských osmnácte tisíc mužů ; všickni ti byli muži silní . Těch pak , kteříž obrátivše se , utíkali na poušť k skále Remmon , zpaběrovali po cestách pět tisíc mužů ; potom honili je až k Gidom , a zbili z nich dva tisíce mužů . A tak bylo všech , kteříž padli v ten den z Beniaminských , pětmecítma tisíc mužů bojovných , vše mužů silných . I obrátilo se na poušť a uteklo k skále Remmon šest set mužů , kteříž zůstali v skále Remmon za čtyři měsíce . Potom muži Izraelští navrátili se k synům Beniamin , a zbili je ostrostí meče , tak lidi v městech jako hovada , i všecko , což nalezeno bylo ; také i všecka města , kteráž ještě pozůstávala , ohněm vypálili . Nadto každý z mužů Izraelských přísahou se byli zavázali v Masfa , řkouce : Žádný z nás nedá dcery své Beniaminským za manželku . Protož všel lid do domu Boha silného , a seděli tam až do večera před Bohem , a pozdvihše hlasu svého , plakali pláčem velikým . A řekli : Proč Hospodine , Bože Izraelský , stalo se toto v Izraeli , aby dnes ubylo jedno pokolení z Izraele ? Nazejtří pak ráno vstal lid , a vzdělali tam oltář , a obětovali oběti zápalné a pokojné . Řekli pak synové Izraelští : Jest-li kdo , ješto nepřišel do shromáždění tohoto ze všech pokolení Izraelských k Hospodinu ? ( Nebo se byli velice zapřisáhli proti tomu , kdož by nepřišel k Hospodinu do Masfa , řkouce : Bez milosti ať umře . Nebo litujíce synové Izraelští Beniamina bratra svého , řekli : Dnes vyhlazeno jest jedno pokolení z Izraele . Jakž tedy učiníme s těmi ostatky , aby ženy měli , poněvadž jsme se přísahou zavázali skrze Hospodina , že jim nedáme dcer svých za manželky ? ) Řekli tedy : Jest-li kdo z pokolení Izraelských , ješto nepřišel k Hospodinu do Masfa ? A aj , nepřišel byl žádný do vojska z Jábes Galád do shromáždění . Nebo když sečten byl lid , a aj , nebylo tam žadného z obyvatelů Jábes Galád . Protož poslalo tam shromáždění to dvanácte tisíc mužů nejsilnějších , a přikázali jim , řkouce : Jděte a pobíte obyvatele Jábes Galád ostrostí meče , ženy i děti . Toto pak učiníte : Všecky mužského pohlaví , a každou ženu , kteráž muže poznala , zamordujete . Nalezli tedy mezi obyvateli Jábes Galád čtyři sta děveček panen , kteréž nepoznaly muže , a přivedli je do vojska v Sílo , kteréž bylo v zemi Kananejské . Tedy poslalo všecko to shromáždění , a mluvili k synům Beniamin , kteříž byli v skále Remmon , a povolali jich v pokoji . Protož navrátili se Beniaminští toho času . I dali jim ženy , kteréž živé zachovali z žen Jábes Galád , ale ani tak se jim nedostávalo jich . Lidu pak líto bylo Beniamina , proto že učinil Hospodin mezeru v pokoleních Izraelských . Řekli tedy starší shromáždění toho : Jak učiníme s těmi pozůstalými , aby měli ženy ? Nebo vyhlazeny jsou ženy z pokolení Beniamin . Řekli také : Dědictví Beniaminovo pozůstalým náleží , aby nezahynulo pokolení z Izraele . My pak nemůžeme jim dáti dcer svých za manželky ; ( nebo se byli přísahou zavázali synové Izraelští , řkouce : Zlořečený buď , kdož by dal manželku synům Beniamin . ) Potom řekli : Aj , slavnost Hospodinova bývá v Sílo každého roku na místě , kteréž jest s půlnoční strany domu Boha silného , k východu slunce cestě , kterouž se chodí od domu Boha silného do Sichem , a Lebnu jest na poledne . Přikázali tedy synům Beniamin , řkouce : Jděte a skrejte se v vinicích . A šetřte , a aj , když vyjdou dcery Sílo plésati v houfích , tedy vyskočíte z vinic a pochytíte sobě každý manželku svou ze dcer Sílo , a odejdete do země Beniamin . Když pak přijdou otcové jejich aneb bratří jejich , aby se před námi soudili , tedy řekneme jim : Slitujte se nad námi místo nich , nebo v té válce nevzali jsme pro každého z nich manželky ; také jste vy jim nedali jich , a tak nebudete nic vinni . Tedy učinili tak synové Beniamin , a přivedli sobě manželky vedlé počtu svého z těch plésajících , kteréž uchvátili ; a odšedše , navrátili se k dědictví svému , a vzdělavše zase města svá , bydlili v nich . A tak odešli odtud synové Izraelští toho času , jeden každý k svému pokolení a k čeledi své ; a vrátili se odtud jeden každý k dědictví svému . Těch dnů nebylo krále v Izraeli , ale každý , což se mu vidělo , to činil . Stalo se pak za času soudců , že byl hlad v zemi . I odšel člověk z Betléma Judova , a bydlil pohostinu v krajině Moábské s manželkou svou a se dvěma syny svými . Jméno pak muže toho Elimelech , a jméno ženy jeho Noémi , jméno také dvou synů jeho Mahalon a Chelion , Efratejští z Betléma Judova ; a přišedše do krajiny Moábské , bydlili tam . Umřel pak Elimelech , muž Noémi ; i pozůstala ona s oběma syny svými . Kteříž pojali sobě ženy Moábské ; jméno jedné bylo Orfa a jméno druhé Rut . I bydlili tam téměř deset let . Umřeli také oni oba dva , Mahalon i Chelion , a zůstala žena ta po dvou synech svých a manželu svém . Tedy vstavši ona s nevěstami svými , navracela se z krajiny Moábské ; nebo slyšela v krajině Moábské , že Hospodin navštívil lid svůj , dav jemu chléb . Vyšedši tedy z místa , na němž bydlila , a obě nevěsty její s ní , daly se na cestu , aby se navrátily do země Judské . Řekla pak Noémi oběma nevěstám svým : Jděte , navraťte se jedna každá do domu matky své . Učiniž Hospodin s vámi milosrdenství , jakož jste i vy činili s mrtvými syny mými i se mnou . Dejž vám Hospodin , abyste nalezly odpočinutí , jedna každá v domě muže svého . I políbila jich , ony pak pozdvihše hlasu svého , plakaly . A řekly jí : Obrátíme se raději s tebou k lidu tvému . I řekla Noémi : Navraťte se , dcerky mé . Proč chcete jíti se mnou ? Zdaliž ještě budu míti syny , aby byli vaši muži ? Navraťte se , dcerky mé , a odejděte , neboť jsem již stará k vdání ; nýbrž bych i řekla , že mám naději , bych i noci této se vdala a syny zrodila , Zdaž byste na ně čekaly , až by dorostli ? Zdaliž tou příčinou meškati se budete , abyste se neměly vdáti ? Ne tak , mé dcerky , nebo mé trápení větší jest nežli vaše , proto že ruka Hospodinova jest proti mně . Ony pak pozdvihše hlasu , opět plakaly . A Orfa políbivši svegruši svou , odešla , Rut pak přídržela se jí . Kteréžto řekla Noémi : Aj , přítelkyně tvá navrátila se k lidu svému a k bohům svým , navratiž se také za ní . Ale Rut řekla : Nenuť mne , abych tě opustiti a od tebe odjíti měla . Nebo kamž se koli obrátíš , půjdu , a kdekoli bydliti budeš , i já bydliti budu ; lid tvůj lid můj , a Bůh tvůj Bůh můj . Kdekoli umřeš , umru , a tu pochována budu . Toto mi učiň Hospodin , a toto přidej , že toliko smrt rozdělí mne s tebou . Tedy viduci , že se na tom ustavila , aby šla s ní , přestala k ní mluviti . I šly obě dvě spolu , až přišly k Betlému . I stalo se , že když přišly do Betléma , roznesla se pověst o nich po všem městě , a pravili : To-li jest ta Noémi ? Jimž ona řekla : Nenazývejte mne Noémi , říkejte mi Mara ; nebo hořkostí velikou naplnil mne Všemohoucí . Vyšla jsem plná , teď pak prázdnou mne zase Hospodin přivedl . Pročež tedy nazýváte mne Noémi , poněvadž mne Hospodin ssoužil , a Všemohoucí mne znuzil ? A navrátila se Noémi s Rut Moábskou , nevěstou svou ; navrátila se pak z krajiny Moábské . I přišly do Betléma , když počínali žíti ječmene . Měla pak Noémi přítele po manželu svém , muže mocného z čeledi Elimelechovy , jménem Bóza . I řekla Rut Moábská Noémi : Nechť medle jdu na pole sbírati klasů za tím , kdož by mi toho přál . Jížto ona řekla : Jdi , dcero má . Šla tedy , a přišedši , sbírala klasy na poli za ženci . Přihodilo se pak , že přišla na díl pole toho , kteréž přináleželo Bózovi , jenž byl z čeledi Elimelechovy . A v tom přišel Bóz z Betléma , a řekl žencům : Hospodin s vámi . Kteříž odpověděli jemu : Požehnejž tobě Hospodin . I řekl Bóz služebníku svému , kterýž postaven byl nad ženci : Čí jest tato mladice ? Odpověděl služebník ten , kterýž postaven byl nad ženci , a řekl : Jest mladice Moábská , kteráž přišla s Noémi z země Moábské . A řekla mi : Prosím , nechť sbírám a shromažďuji klasy mezi snopy za ženci . A přišedši , trvá od jitra až dosavad , kromě že na chvilku doma pobyla . Tedy řekl Bóz k Rut : Slyš , dcero má , nechoď sbírati na jiné pole , aniž odcházej odsud , ale přídrž se teď děvek mých . Zůstávej na tom poli , na němž budou žíti , a choď za nimi , nebo jsem přikázal služebníkům svým , aby se tebe žádný nedotýkal . Bude-liť se chtíti píti , jdi k nádobám , a napí se té vody , kteréž by navážili služebníci moji . Tedy ona padla na tvář svou , a schýlivši se k zemi , řekla jemu : Odkudž mi to , že jsem nalezla milost před tebou , abys se známil ke mně , kteráž jsem cizozemka . Odpověděl Bóz a řekl : O všemť mi oznámeno jest , co jsi koli činila svegruši své po smrti muže svého , a že opustivši otce svého a matku svou , i zemi , v kteréžs se narodila , šla jsi mezi lid , kteréhožs prvé neznala . Odplatiž tobě Hospodin za skutek tvůj , a budiž mzda tvá dokonalá od Hospodina Boha Izraelského , poněvadž jsi přišla , abys pod křídly jeho doufala . Kterážto řekla : Nalezla jsem milost před tebou , pane můj , poněvadž jsi mne potěšil , a mluvils k srdci děvky své , ješto nejsem podobná jedné z děvek tvých . Tedy řekl jí Bóz : Když bude čas jísti , přistup sem , a pojez chleba , a omoč skyvu svou v octě . I posadila se při žencích , a podal jí pražmy ; ona pak jedla až do sytosti , a ještě jí zbylo . I vstala , aby sbírala . Přikázal pak Bóz služebníkům svým , řka : Byť pak i mezi snopy sbírala , nezbraňujte jí . Nýbrž naschvál jí upouštějte z snopů a nechávejte , ať sbírá , a nedomlouvejte jí . Sbírala tedy na poli tom až do večera , a což sebrala , to vymlátila ; i byla téměř míra efi ječmene . Kterýž vzavši , přišla do města , a viděla svegruše její to , což nasbírala . Vyňala také a dala jí to , což pozůstalo po nasycení jejím . I řekla jí svegruše její : Kdes sbírala dnes , a kdes pracovala ? Budiž požehnaný ten , kterýž tě přijal . Tedy oznámila svegruši své , u koho pracovala , řkuci : Jméno muže , u kteréhož jsem pracovala dnes , jest Bóz . I řekla Noémi nevěstě své : Požehnanýť jest od Hospodina , že nepřestal milosrdenství svého nad živými i mrtvými . I to ještě k ní řekla Noémi : Blízký přítel náš a z příbuzných našich jest muž ten . Řekla jí také Rut Moábská : I to mi ještě řekl : Čeládky mé přídrž se , dokavadž by všeho , což mého jest , nedožali . Tedy řekla Noémi Rut nevěstě své : Dobré jest tedy , dcero má , abys vycházela s děvečkami jeho , ať by na jiném poli něco nepřekazili . A tak se přídržela Rut děvek Bózových , a sbírala klasy , dokudž nesžali ječmene a pšenice , a bydlela u svegruše své . Řekla jí potom Noémi svegruše její : Má dcero , nemám-liž pohledati tobě odpočinutí , aby tobě dobře bylo ? Anobrž zdaliž Bóz ten příbuzný náš , s jehož jsi děvečkami byla , nebude víti ječmene na humně noci této ? Protož umej se a pomaž , roucho své také oblec , a jdi na humno , však tak , aby nebylo známé muži tomu , prvé než by přestal jísti a píti . A když půjde ležeti , znamenej místo , na kterémž lehne , a přijduc , pozdvihneš pláště u noh jeho , a tu se položíš ; on pak oznámí tobě , co bys měla činiti . Jížto Rut řekla : Cokoli mi rozkážeš , učiním . Šla tedy na to humno , a učinila všecko , což jí rozkázala svegruše její . Když pak pojedl Bóz a napil se , a rozveselilo se srdce jeho , šel spáti vedlé stohu ; přišla i ona tiše , a pozdvihši pláště u noh jeho , položila se . A když bylo o půl noci , ulekl se muž ten a zchopil se , a aj , žena leží u noh jeho . I řekl : Kdo jsi ty ? A ona odpověděla : Já jsem Rut , děvka tvá . Vztáhni křídlo pláště svého na děvku svou , nebo příbuzný jsi . A on řekl : Požehnaná jsi ty od Hospodina , dcero má . Větší jsi nyní pobožnosti dokázala , nežli prvé , že jsi nehledala mládenců bohatých aneb chudých . Protož nyní , dcero má , neboj se ; vše , čehož žádáš , učiním tobě , nebo víť všecko město lidu mého , že jsi ty žena šlechetná . A také jest to pravé , že jsem příbuzný tvůj , ale jestiť příbuzný bližší nežli já . Odpočiniž tu přes noc , a když bude ráno , jestližeť on bude chtíti práva příbuznosti k tobě užiti , dobře , nechť užive . Pakliť nebude chtíti práva užiti k tobě , já právem příbuznosti pojmu tebe , živť jest Hospodin . Spiž tu až do jitra . A tak spala u noh jeho až do jitra . Potom vstala prvé , nežli by kdo poznati mohl bližního svého ; nebo pečoval Bóz , aby někdo nezvěděl , že přišla žena ta na humno . A řekl : Přines loktušku , kterouž se odíváš , a drž ji . A když ji držela , naměřiv jí šest měr ječmene , vložil na ni . I vešla do města . A přišla k svegruši své . Kteráž řekla : Kdo jsi ty , dcero má ? I vypravovala jí všecko , což jí učinil muž ten . A řekla : Šest měr těchto ječmene dal mi , nebo řekl ke mně : Nenavrátíš se prázdná k svegruši své . I řekla jí Noémi : Počekej , dcero má , až porozumíš , jak to padne ; neboť neobleví muž ten , až tu věc dnes k místu přivede . Tedy Bóz všed do brány , posadil se tam . A aj , příbuzný ten , o němž on byl mluvil , šel tudy . I řekl jemu : Poď sem , a poseď tuto . Kterýž zastaviv se , sedl . A vzav Bóz deset mužů z starších města toho , řekl : Posaďte se tuto . I posadili se . Tedy řekl příbuznému tomu : Díl pole , kteréž bylo bratra našeho Elimelecha , prodala Noémi , kteráž se navrátila z krajiny Moábské . A já jsem umínil netajiti toho před tebou , a pravímť : Ujmi pole to před přísedícími těmito a staršími lidu mého . Jestliže chceš koupiti , kup ; pakli nekoupíš , oznam mi . Nebo vím , že kromě tebe není žádného , kterýž by měl právo koupiti je , a já jsem po tobě . Tedy on řekl : Já koupím . I řekl Bóz : Když ujmeš pole to od Noémi , tedy i Rut Moábskou , manželku mrtvého , sobě pojmeš , abys vzbudil jméno mrtvého v dědictví jeho . Odpověděl příbuzný ten : Nemohuť koupiti , abych snad nezahladil dědictví svého . Uživ ty práva příbuznosti mé , nebo já ho nemohu užiti . ( Byl pak ten obyčej od starodávna v Izraeli při koupi a směnách , ku potvrzení všelijakého jednání , že szul jeden obuv svou , a dal ji druhému . A to bylo na svědectví té věci v Izraeli . ) Protož řekl příbuzný Bózovi : Ujmi ty . I szul obuv svou . Tedy řekl Bóz starším těm a všemu lidu : Vy svědkové jste dnes , že jsem ujal všecko , což bylo Elimelechovo , i všecko to , což bylo Chelionovo a Mahalonovo , od Noémi . Ano i Rut Moábskou , ženu Mahalonovu , vzal jsem sobě za manželku , abych vzbudil jméno mrtvého v dědictví jeho , a aby nebylo zahlazeno jméno mrtvého z bratří jeho , a z brány místa jeho . Vy svědkové jste dnes toho . I řekl všecken lid , kterýž byl v bráně města , i starší : Svědkové jsme . Dejž Hospodin , aby žena vcházející do domu tvého byla jako Ráchel a jako Lía , kteréžto dvě vzdělaly dům Izraelský . Počínejž sobě zmužile v Efratě , a dosáhni jména v Betlémě . A ať jest dům tvůj jako dům Fáresa , ( kteréhož porodila Támar Judovi , ) z semene toho , kteréž by dal tobě Hospodin s mladicí touto . A tak Bóz pojal sobě Rut , a byla manželkou jeho . A když všel k ní , dal jí to Hospodin , že počala a porodila syna . I řekly ženy Noémi : Požehnaný Hospodin , kterýž nedopustil toho , abys měla zbavena býti příbuzného v tento čas , tak aby trvalo v Izraeli jméno jeho . Onť očerství duši tvou , a chovati tě bude v starosti tvé ; nebo nevěsta tvá , kteráž tě miluje , porodila ho , kteráž tobě lepší jest , nežli sedm synů . Tedy vzavši Noémi dítě , položila je na klín svůj , a byla pěstounkou jeho . Daly mu pak jméno sousedy , kteréž pravily : Narodil se syn Noémi , a nazvaly ho jménem Obéd . Onť jest otec Izai , otce Davidova . A tito jsou rodové Fáresovi : Fáres zplodil Ezrona ; Ezron pak zplodil Rama , Ram pak zplodil Aminadaba ; Aminadab pak zplodil Názona , Názon pak zplodil Salmona ; Salmon pak zplodil Bóza , Bóz pak zplodil Obéda ; Obéd pak zplodil Izai , Izai pak zplodil Davida . Byl muž nějaký z Ramataim Zofim , s hory Efraim , jehož jméno bylo Elkána , syn Jerochama , syna Elihu , syna Tohu , syna Zuf Efratejského . A ten měl dvě ženy , jméno jedné Anna , a jméno druhé Penenna . Měla pak Penenna děti , ale Anna neměla dětí . I chodíval muž ten z města svého každého roku , aby se klaněl a obětoval Hospodinu zástupů , do Sílo , kdež byli dva synové Elí , Ofni a Fínes , kněží Hospodinovi . Když pak přišel den , v němž obětoval Elkána , dal Penenně manželce své , a všechněm synům i dcerám jejím díly . Anně pak dal díl jeden výborný , nebo Annu miloval , ale Hospodin zavřel byl život její . Přesto kormoutila ji také velmi protivnice její , toliko aby ji popouzela , proto že Hospodin zavřel byl život její . To když činíval každého roku , a Anna též chodívala do domu Hospodinova , tak ji kormoutívala protivnice ; ona pak plakávala a nic nejídala . Tedy řekl jí Elkána muž její : Anna , proč pláčeš ? A proč nejíš ? Proč tak truchlí srdce tvé ? Zdaliž já nejsem tobě lepší nežli deset synů ? Vstala tedy Anna , když pojedli v Sílo a napili se ; a Elí kněz seděl na stolici u veřeje chrámu Hospodinova . Ona pak jsuci v hořkosti srdce , modlila se Hospodinu a plakala velmi . A učinila slib , řkuci : Hospodine zástupů , jestliže vzhlédneš na trápení děvky své a rozpomeneš se na mne , a nezapomeneš na děvku svou , ale dáš služebnici své plod pohlaví mužského : tedy dám jej tobě , Hospodine , po všecky dny života jeho , a břitva nevejde na hlavu jeho . I stalo se , když se dlouho modlila před Hospodinem , že Elí pozor měl na ústa její . Ale Anna mluvila v srdci svém ; toliko rtové její se hýbali , hlasu pak jejího nebylo slyšeti . I domníval se Elí , že by opilá byla . Protož řekl jí Elí : Dlouho-liž budeš opilá ? Vystřízvěj z vína svého . Odpověděla Anna , řkuci : Nikoli , pane můj , žena jsem ducha truchlivého , ani vína ani nápoje opojného jsem nepila , ale vylila jsem duši svou před Hospodinem . Nepřirovnávejž děvky své k ženě bezbožné , nebo z velikého myšlení a hořkosti své mluvila jsem až dosavad . Jíž odpověděl Elí , řka : Jdiž u pokoji , a Bůh Izraelský dejž tobě k prosbě tvé , zač jsi ho prosila . I řekla : Ó by nalezla děvka tvá milost před očima tvýma ! Tedy odšedši žena cestou svou , pojedla , a tvář její nebyla více smutná . I vstali velmi ráno , a poklonu učinivše před Hospodinem , navrátili se , a přišli do domu svého do Ramata . Poznal pak Elkána Annu manželku svou , a Hospodin rozpomenul se na ni . I stalo se po vyplnění dnů , jakž počala Anna , že porodila syna , a nazvala jméno jeho Samuel ; nebo řekla : Vyprosila jsem ho na Hospodinu . Šel pak muž ten Elkána se vší čeledí svou , aby obětoval Hospodinu obět výroční a slib svůj . Ale Anna nešla , nebo řekla muži svému : Až odchovám dítě , tehdy povedu je , aby ukáže se před Hospodinem , zůstalo tam na věky . I řekl jí Elkána muž její : Učiň , cožť se dobrého vidí , zůstaň , dokudž neodchováš jeho . Ó by toliko utvrdil Hospodin slovo své ! A tak zůstala žena , a krmila syna svého , až jej i odchovala . Potom , když ho odchovala , vedla jej s sebou , se třmi volky a jednou efi mouky a nádobou vína , i uvedla jej do domu Hospodinova v Sílo ; dítě pak ještě bylo malé . Tedy zabili volka a přivedli dítě k Elí . Ona pak řekla : Poslyš mne , pane můj . Jako jest živa duše tvá , pane můj , já jsem žena ta , kteráž jsem stála tuto s tebou , modleci se Hospodinu . Za toto dítě jsem prosila , a dal mi Hospodin k prosbě mé to , čehož jsem prosila od něho . Protož já také oddávám jej Hospodinu ; po všecky dny , v nichž živ bude , oddanýť jest Hospodinu . A učinil tu poklonu Hospodinu . I modlila se Anna a řekla : Zplésalo srdce mé v Hospodinu , a vyzdvižen jest roh můj v Hospodinu ; rozšířila se ústa má proti nepřátelům mým , nebo rozveselila jsem se v spasení tvém . Neníť žádný tak svatý jako Hospodin ; nýbrž žádného není kromě tebe , neníť žádný tak silný jako Bůh náš . Nemluvtež již více hrdě , a nevycházej z úst vašich slovo pyšné ; nebo Bůh silný vševědoucí jest Hospodin , a usilování jeho jemu nepochybují . Lučiště i silní potříni jsou , a mdlí opásáni jsou silou . Sytí z chleba jednají se k dílu , a hladovití přestali lačněti , tak že neplodná porodila sedmero , a kteráž mnoho dětí měla , zemdlena jest . Hospodin umrtvuje i obživuje , uvodí do pekla i vyvodí . Hospodin ochuzuje i zbohacuje , ponižuje i povyšuje . Nuzného vyzdvihuje z prachu , a z hnoje vyvyšuje chudého , aby je posadil s knížaty , a stolici slávy dědičně jim dal ; nebo Hospodinovy jsou stěžeje země , na nichž založil okršlek . Onť ostříhá noh svatých svých , ale bezbožní ve tmě umlknou ; nebo ne v síle záleží síla člověka . Kteříž se protiví Hospodinu , setříni budou , na takové s nebe hřímati bude . Hospodin souditi bude končiny země , a dá sílu králi svému , a vyvýší roh pomazaného svého . I navrátil se Elkána do Ramaty , do domu svého , a pacholátko přisluhovalo Hospodinu při knězi Elí . Synové pak Elí byli bezbožní , a neznali Hospodina . Nebo těch kněží obyčej při lidu byl : Kdokoli obětoval obět , přicházel kněžský mládenec , když se maso vařilo , maje v ruce své hák třízubý , A vrazil jej do nádoby neb do kotlíku , neb do pánve , aneb do hrnce , a cokoli zachytil hák , to sobě bral kněz . Tak činívali všemu lidu Izraelskému , kteříž tam přicházeli do Sílo . Nýbrž , prvé než tuk zapalovali , přicházel mládenec kněžský a říkal člověku , kterýž obětoval : Dej masa , ať upeku knězi , nebo nevezme od tebe masa vařeného , ale surové . Jemuž odpověděl-li člověk ten : Nechť jest prvé zapálen tuk , a potom vezmeš sobě , čehož žádá duše tvá , on říkal : Nikoli , ale dej hned ; jestliže pak nedáš , mocí vezmu . I byl to hřích mládenců těch před Hospodinem velmi veliký ; nebo pohrdali lidé obětmi Hospodinovými . Samuel pak přisluhoval před Hospodinem , mládenček , oděný jsa efodem lněným . A matka jeho dělávala mu sukničku malou , a přinášela jemu každého roku , když přicházela s mužem svým k obětování oběti výroční . I požehnal Elí Elkánovi a manželce jeho , řka : Dejž tobě Hospodin símě z ženy této za oddaného , kteréhož jsi vyžádal na Hospodinu . I odešli na místo své . Tedy navštívil Hospodin Annu , kteráž počala a porodila tři syny a dvě dcery . Ale mládenček Samuel rostl před Hospodinem . Elí pak byl starý velmi a slyšel všecky věci , kteréž činili synové jeho všemu Izraeli , a kterak obývali s ženami , kteréž přisluhovaly u dveří stánku úmluvy . I řekl jim : Proč činíte takové věci ? Nebo já slyším zlé slovo o vás ode všeho lidu tohoto . Nikoli , synové moji , neboť není dobrá pověst , kterouž já slyším , že odvracíte lid Hospodinův . Zhřeší-li člověk proti člověku , souditi ho bude soudce ; pakli kdo zhřeší proti Hospodinu , kdo se zasadí o něho ? Ale neuposlechli hlasu otce svého , nebo je chtěl zbíti Hospodin . Ale mládenček Samuel prospíval a rostl , a milý byl , jakož před Hospodinem , tak i před lidmi . I přišel muž Boží k Elí a řekl jemu : Takto praví Hospodin : Zdaliž jsem se patrně nezjevil domu otce tvého , když byli v Egyptě , v domě Faraonově ? A vyvolil jsem ho sobě ze všech pokolení Izraelských za kněze , aby obětoval na oltáři mém , a aby kadil vonnými věcmi a nosil efod přede mnou ; dal jsem také domu otce tvého všecky ohnivé oběti synů Izraelských . Proč pošlapáváte obět mou , i suchou obět mou , kterouž jsem přikázal v příbytku tomto ? A víces ctil syny své nežli mne , abyste tyli prvotinami všech obětí suchých Izraele lidu mého . Protož praví Hospodin Bůh Izraelský : Řeklť jsem byl zajisté , dům tvůj a dům otce tvého přisluhovati měl přede mnou až na věky , ale nyní praví Hospodin : Odstup to ode mne ; nebo těch , kteříž mne ctí , poctím , kteříž pak mnou pohrdají , v pohrdání přijdou . Aj , dnové přicházejí , že odetnu rámě tvé a rámě domu otce tvého , aby nebylo starce v domě tvém . A viděti budeš protivníka v příbytku Páně , ve všem , čehož Bůh štědře udíleti bude Izraelovi , aniž bude starce v domě tvém po všecky dny . A ačkoli nevyhladím do konce muže od oltáře svého , abych trápil oči tvé a bolestí ssužoval duši tvou , všecko však množství domu tvého zemrou v věku vyspělém . A to měj za znamení , což přijde na dva syny tvé , Ofni a Fínesa : oba jednoho dne umrou . Vzbudím pak sobě kněze věrného , kterýž vedlé srdce mého a vedlé duše mé vše konati bude , a vzdělám jemu dům stálý , aby přisluhoval před pomazaným mým po všecky dny . A budeť , že kdožkoli pozůstane z domu tvého , přijde , aby se poklonil jemu , pro peníz stříbrný a pro skyvu chleba , a řekne : Připusť mne , prosím , k jedné třídě kněžské , abych jedl chléb . Mládenček pak Samuel přisluhoval Hospodinu při Elí , a řeč Hospodinova byla vzácná v těch dnech , aniž bývalo vidění zjevného . Stalo se pak jednoho dne , když Elí ležel na místě svém , ( a již byl počal scházeti na oči , a nemohl viděti ) , Samuel také spal , a světlo Boží ještě zhašeno nebylo v chrámě Hospodinově , v němž byla truhla Boží , Že zavolal Hospodin Samuele . Kterýž řekl : Teď jsem . I běžel k Elí a řekl : Teď jsem , nebo jsi mne volal . I odpověděl : Nevolal jsem , jdi zase spáti . Kterýž odšed , spal . Opět pak Hospodin zavolal Samuele . A vstav Samuel , šel k Elí a řekl : Teď jsem , nebo jsi mne volal . I odpověděl : Nevolalť jsem , synu můj ; jdi zase , spi . Samuel pak ještě neznal Hospodina , a ještě nebyla mu zjevena řeč Hospodinova . Tedy opět Hospodin zavolal Samuele po třetí . Kterýžto vstav , šel k Elí a řekl : Teď jsem , nebo jsi mne volal . Tedy srozuměl Elí , že byl Hospodin volal mládence . I řekl Elí k Samuelovi : Jdi , spi , a bude-li tě volati , řekneš : Mluv , Hospodine , nebo slyší služebník tvůj . Odšel tedy Samuel , a spal na místě svém . I přišel Hospodin , a stál a zavolal , jako i prvé , a řekl : Samueli , Samueli ! Odpověděl Samuel : Mluv , nebo slyší služebník tvůj . I řekl Hospodin Samuelovi : Aj , já učiním věc takovou v Izraeli , kterouž kdokoli uslyší , zníti jemu bude v obou uších jeho . V ten den uvedu na Elí všecko to , což jsem mluvil proti domu jeho ; počnuť i dokonám . A ukáži jemu , že já soudím dům jeho až na věky pro nepravost , o níž věděl ; nebo znaje , že na se zlořečenství uvodí synové jeho , a však nezbránil jim . A protož jsem zapřisáhl domu Elí , že nebude vyčištěna nepravost domu Elí žádnou obětí , ani obětí suchou až na věky . I spal Samuel až do jitra , a otevřel dvéře domu Hospodinova ; ostýchal se pak Samuel oznámiti Elí toho vidění . Tedy povolal Elí Samuele a řekl : Samueli , synu můj . Kterýž odpověděl : Teď jsem . I řekl : Jaká jest to řeč , kterouž mluvil tobě ? Netaj medle přede mnou . Toto učiň tobě Bůh a toto přidej , jestliže co zatajíš přede mnou ze všech slov , kteráž mluvil tobě . A tak oznámil jemu Samuel všecka slova , a ničeho nezatajil před ním . A on řekl : Hospodinť jest , nechť učiní , což ráčí . Rostl pak Samuel , a Hospodin byl s ním , tak že nedopustil padnouti žádnému slovu jeho na zem . Z čehož poznal všecken Izrael od Dan až do Bersabé , že Samuel jest věrný prorok Hospodinův . Nebo se jemu i potom ukazoval Hospodin v Sílo , jakož se byl prvé zjevil Hospodin Samuelovi v Sílo , skrze řeč Hospodinovu . I stalo se vedlé řeči Samuelovy všemu lidu Izraelskému . Nebo když vytáhl Izrael proti Filistinským k boji , a položili se při Eben-Ezer , Filistinští pak položili se v Afeku ; A když se sšikovali Filistinští proti Izraelovi , a již se potýkali : poražen jest Izrael od Filistinských , tak že jich zbito v té bitvě na poli takměř čtyři tisíce mužů . I navrátil se lid do stanů , a řekli starší Izraelští : Proč nás dnes Hospodin porazil před Filistinskými ? Vezměme k sobě z Sílo truhlu smlouvy Hospodinovy , ať přijde mezi nás , a vysvobodí nás z rukou nepřátel našich . Poslal tedy lid do Sílo , a vzali odtud truhlu smlouvy Hospodina zástupů , sedícího na cherubínech . Byli také tam dva synové Elí s truhlou smlouvy Boží , Ofni a Fínes . Když pak přinesena byla truhla smlouvy Hospodinovy do vojska , zkřikl všecken Izrael s velikým plésáním , až země vzněla . Uslyševše pak Filistinští hluk plésání , řekli : Jaký jest to hlas výskání velikého tohoto v vojště Hebrejském ? I poznali , že truhla Hospodinova přišla do vojska . Protož báli se Filistinští , když praveno bylo : Přišel Bůh do vojska jejich ; a řekli : Běda nám , nebo nebylo prvé nic k tomu podobného . Běda nám ! Kdo nás vysvobodí z ruky těch bohů silných ? Tiť jsou bohové , kteříž zbili Egypt všelikou ranou i na poušti . Posilňte se a buďte muži , ó Filistinští , abyste nesloužili těm Hebrejským , jako oni sloužili vám ; buďtež tedy muži a bojujte . Bojovali tedy Filistinští , a poražen jest Izrael , a utíkali jeden každý do stanu svého . I byla ta porážka veliká velmi , nebo padlo z Izraele třidceti tisíc pěších ; Také truhla Boží vzata , a dva synové Elí zabiti , Ofni a Fínes . Běže pak jeden Beniaminský z bitvy , přišel do Sílo téhož dne , maje roucho roztržené a hlavu prstí posypanou . Přišel tedy , a aj , Elí seděl na stolici při cestě , hledě , nebo srdce jeho lekalo se za truhlu Boží ; a když všel muž ten , a oznámil v městě , kvílilo všecko město . A uslyšev Elí hlas křiku toho , řekl : Jaký jest to hlas hřmotu tohoto ? Muž pak ten pospíchaje , přiběhl , aby oznámil Elí . ( A byl Elí v devadesáti a osmi letech ; oči také jeho byly již pošly , a nemohl viděti . ) I řekl muž ten k Elí : Já jdu z bitvy , z bitvy zajisté utekl jsem dnes . I dí jemu on : Co se tam stalo , můj synu ? Odpověděl ten posel a řekl : Utekl Izrael před Filistinskými , také i porážka veliká stala se v lidu , ano i oba synové tvoji zabiti jsou , Ofni a Fínes , a truhla Boží jest vzata . I stalo se , že jakž jmenoval truhlu Boží , spadl Elí s stolice nazpět při úhlu brány , a tak zlomiv šíji , umřel ; nebo byl muž starý a těžký . On soudil Izraele čtyřidceti let . Nevěsta pak jeho , manželka Fínesova , jsuc těhotná a blízká porodu , uslyševši také tu pověst , že by truhla Boží vzata byla , a že umřel tchán její i muž její , sklonila se a porodila ; nebo se obořily na ni úzkosti její . A v ten čas , když ona umírala , řekly , kteréž stály při ní : Neboj se , však jsi porodila syna . Kteráž nic neodpověděla , aniž toho připustila k srdci svému . I nazvala dítě Ichabod , řkuci : Přestěhovala se sláva z Izraele ; proto že vzata byla truhla Boží , a umřel tchán i muž její . Protož řekla : Přestěhovala se sláva z Izraele , nebo vzata jest truhla Boží . Filistinští pak vzali truhlu Boží , a zanesli ji z Eben-Ezer do Azotu . Vzali tedy Filistinští truhlu Boží , a vnesli ji do domu modly Dágon , a postavili ji vedlé Dágona . A když Azotští na zejtří ráno vstali , aj , Dágon povalený ležel tváří svou na zemi před truhlou Hospodinovou . I vzali Dágona a postavili jej na místo jeho . A když opět ráno nazejtří vstali , aj , Dágon , jakž upadl , ležel tváří svou na zemi před truhlou Hospodinovou ; hlava pak Dágonova a obě dlaně rukou jeho odražené byly na prahu , jen ho špalek zůstal . Protož kněží Dágonovi a všickni , kteříž vcházejí do domu Dágonova , nešlapají na prah Dágonův v Azotu až do tohoto dne . Tedy ztížena jest ruka Hospodinova nad Azotskými , a pohubila je , ( nebo ranila je neduhy na zadku ) , Azot i končiny jeho . Vidouce pak muži Azotští , co se děje , řekli : Nechť nezůstává truhla Boha Izraelského u nás , nebo těžká jest ruka jeho proti nám , a proti Dágonovi bohu našemu . I obeslali a shromáždili všecka knížata Filistinská k sobě , a řekli : Co učiníme s truhlou Boha Izraelského ? Odpověděli : Nechť jest doprovozena do Gát truhla Boha Izraelského . I zprovodili tam truhlu Boha Izraelského . Stalo se pak , když ji vyprovázeli , že ruka Hospodinova přikročila k městu trápením velikým velmi , a ranila muže města od malého až do velikého , a nametalo se jim v tajných místech plno vředů . Z té příčiny poslali truhlu Boží do Akaron . A když přišla truhla Boží do Akaron , zkřikli Akaronští , řkouce : Zprovodili k nám truhlu Boha Izraelského , aby nás pomořili i náš lid . Protož poslavše , shromáždili všecka knížata Filistinská , a řekli : Odešlete truhlu Boha Izraelského , ať se navrátí na místo své , a nezmoří nás i lidu našeho . Nebo bylo trápení smrtelné po všem tom městě , a velmi těžká byla ruka Boží tam . Muži pak , kteříž nezemřeli , raněni byli neduhy na zadku , tak že křik města vstupoval až k nebi . Byla pak truhla Hospodinova v krajině Filistinské za sedm měsíců . Tedy Filistinští povolavše kněží a hadačů , řekli : Co učiníme s truhlou Hospodinovou ? Oznamte nám , kterak bychom ji odeslali na místo její ? Kteříž odpověděli : Jestliže odešlete truhlu Boha Izraelského , neodsílejte jí prázdné , ale všelijak dejte jí obět za provinění ; tehdy uzdraveni budete , a poznáte , proč ruka jeho neodešla od vás . I řekli : Jakáž jest to obět za hřích , kterouž jí dáti máme ? Odpověděli : Vedlé počtu knížat Filistinských pět zadků zlatých a pět myší zlatých ; nebo rána jednostejná jest na všechněch , i na knížatech vašich . Uděláte tedy podobenství zadků svých a podobenství myší svých , kteréž pokazily zemi , i dáte slávu Bohu Izraelskému ; snad pozlehčí ruky své nad vámi , i nad bohy vašimi a nad zemí vaší . A proč obtěžujete srdce svá , jako jsou obtížili Egyptští a Farao srdce své ? Zdaliž , když divné věci prokázal při nich , nepropustili jich , a oni odešli ? A protož udělejte vůz nový jeden a vezměte dvě krávy otelené , na kteréž jha nebylo vzkládáno , a zapřáhněte ty krávy do vozu , a zavřete telata jejich doma , aby za nimi nešla . A vezmouce truhlu Hospodinovu , vstavte ji na vůz ; nádoby pak zlaté , kteréž jste dali jí za provinění , položte v škřiňce po boku jejím , a propusťte ji , ať odejde . A šetřte : Jestližeť cestou k cíli svému půjde do Betsemes , onť jest nám způsobil všecko toto zlé přenáramné ; pakli nic , poznáme , že ne ruka jeho dotkla se nás , ale náhodou nám to přišlo . Učinili tedy ti muži tak , a vzavše dvě krávy otelené , zapřáhli je do toho vozu , a telata jejich zavřeli doma . A vstavili truhlu Hospodinovu na vůz , i škřiňku i myši zlaté , a podobizny zadků svých . I šly upřímo krávy cestou , kteráž vede do Betsemes , silnicí jednou předce jdouce a řičíce , aniž se uchýlily na pravo aneb na levo . Knížata také Filistinská šla za nimi až ku pomezí Betsemes . Betsemští pak žali tehdáž pšenici v údolí , a pozdvihše očí svých , uzřeli truhlu ; i veselili se , vidouce ji . A když přijel vůz na pole Jozue Betsemského , tu se zastavil . I byl tu kámen veliký . Tedy zsekavše dříví vozu toho i ty krávy , obětovali je v obět zápalnou Hospodinu . Levítové pak složili truhlu Hospodinovu i škřiňku , kteráž byla při ní , v níž byly nádoby zlaté , a postavili na ten kámen veliký . Muži pak Betsemští dodávali obětí zápalných , a obětovali oběti v ten den Hospodinu . Což viděvše knížata Filistinská , navrátili se do Akaron téhož dne . Tito jsou pak zadkové zlatí , kteréž dali Filistinští za své provinění Hospodinu , za Azot jeden , za Gázu jeden , za Aškalon jeden , za Gát jeden , za Akaron jeden . Myši také zlaté , vedlé počtu všech měst Filistinských , za patero knížetství , od města hrazeného až do vsi nehrazené , a až k kameni tomu velikému , na němž postavili truhlu Hospodinovu , kterýž jest až do tohoto dne na poli Jozue Betsemského . Pobil pak Hospodin z mužů Betsemských , kteříž hleděli do truhly Hospodinovy , pobil , pravím , z lidu padesát tisíců a sedmdesáte mužů . I kvílil lid , proto že učinil Hospodin v lidu porážku velikou . Protož řekli muži Betsemští : Kdož bude moci ostáti před Hospodinem Bohem svatým tímto ? A k komu odejde od nás ? I poslali posly k obyvatelům Kariatjeharim , řkouce : Vrátili zase Filistinští truhlu Hospodinovu ; přiďte , vezměte ji k sobě . Tedy přišli muži Kariatjeharim a vzali odtud truhlu Hospodinovu , a vnesli ji do domu Abinadabova na pahrbek , a Eleazara syna jeho posvětili , aby ostříhal truhly Hospodinovy . Stalo se pak , že od toho času , jakž zůstala truhla v Kariatjeharim , když bylo přeběhlo mnoho dní , a byl již rok dvadcátý , teprv se roztoužil všecken dům Izraelský po Hospodinu . Nebo byl mluvil Samuel ke všemu domu Izraelskému , řka : Jestliže celým srdcem svým obracíte se k Hospodinu , odejměte bohy cizí z prostředku sebe i Astarota , a ustavte srdce své při Hospodinu , a služte jemu samému , a vysvobodí vás z ruky Filistinských . A tak zavrhli synové Izraelští Bálim i Astarota , a sloužili Hospodinu samému . Byl také řekl Samuel : Shromažďte všecken lid Izraelský do Masfa , a modliti se budu za vás Hospodinu . I shromáždili se do Masfa , a vážíce vodu , vylévali před Hospodinem , a postíce se v ten den , řekli tam : Zhřešili jsme proti Hospodinu . A soudil Samuel syny Izraelské v Masfa . Uslyšavše pak Filistinští , že synové Izraelští shromáždili se do Masfa , vytáhla knížata Filistinská proti Izraelovi . Což když uslyšeli synové Izraelští , báli se příchodu Filistinských . Pročež řekli synové Izraelští Samuelovi : Nepřestávej volati za nás k Hospodinu Bohu našemu , aby nás vysvobodil z ruky Filistinských . Vzav tedy Samuel beránka jednoho , kterýž ještě ssal , obětoval ho celého v obět zápalnou Hospodinu . I modlil se Samuel Hospodinu za Izraele , a uslyšel jej Hospodin . I bylo , že když Samuel obětoval obět zápalnou , Filistinští přiblížili se , aby bojovali proti Izraelovi , ale zahřměl Hospodin hřímáním náramným v ten den nad Filistinskými , a potřel je , i poraženi jsou před tváří Izraele . Vytáhše pak muži Izraelští z Masfa , stihali Filistinské , a bili je až pod Betchar . Tehdy vzav Samuel kámen jeden , položil jej mezi Masfa a mezi Sen , a nazval jméno jeho Eben-Ezer ; nebo řekl : Až potud pomáhal nám Hospodin . A tak sníženi jsou Filistinští , a netáhli více na pomezí Izraelské ; a byla ruka Hospodinova proti Filistinským po všecky dny Samuelovy . Navrácena jsou také města Izraelovi , kteráž byli Filistinští odtrhli od Izraele , počna od Akaron až do Gát ; i pomezí jejich vysvobodil Izrael z ruky Filistinských . A byl pokoj mezi Izraelem a Amorejskými . I soudil Samuel Izraele po všecky dny života svého . A chodě každého roku , obcházel Bethel a Galgala i Masfa , a soudil Izraele na všech těch místech . ( Potom navracoval se do Ramata , nebo tam byl dům jeho , a tam soudil Izraele . ) Tam také vzdělal oltář Hospodinu . Když se pak zstaral Samuel , ustanovil syny své za soudce v Izraeli . A bylo jméno syna jeho prvorozeného Joel , a jméno druhého Abia ; ti byli soudcové v Bersabé . Nechodili pak synové jeho po cestách jeho , ale uchýlili se po lakomství , a berouce dary , převraceli soud . Shromáždili se tedy všickni starší Izraelští , a přišli k Samuelovi do Ramata . A řekli jemu : Aj , tys se již zstaral , a synové tvoji nechodí po cestách tvých ; protož nyní ustanov nám krále , aby soudil nás , jakož jest u všech národů . I nelíbila se ta řeč Samuelovi , že řekli : Dej nám krále , aby nás soudil . Protož modlil se Samuel Hospodinu . Tedy řekl Hospodin Samuelovi : Uposlechni hlasu lidu ve všem , což mluví tobě ; nebo ne tebouť jsou pohrdli , ale mnou pohrdli , abych nekraloval nad nimi . Podlé všech skutků těch , kteréž činili od onoho dne , v němž jsem je vyvedl z Egypta až do tohoto dne , kdyžto opustili mne , a sloužili bohům cizím , takť oni činí i tobě . Protož nyní uposlechni hlasu jejich , a však nejprv osvědč pilně před nimi , a oznam jim obyčej krále , kterýž nad nimi kralovati bude . I mluvil Samuel všecky řeči Hospodinovy k lidu , kteříž krále žádali od něho . A řekl : Tento bude obyčej krále , kterýž kralovati bude nad vámi : Bráti bude syny vaše , a dá je k vozům svým , a zdělá sobě z nich jezdce , a běhati budou před vozem jeho . Také ustanoví je sobě za hejtmany nad tisíci a za padesátníky , a aby jemu orali rolí jeho , a žali obilé jeho , též aby jemu dělali nástroje válečné a přípravy k vozům jeho . Dcery také vaše bráti bude , aby dělaly masti , a byly kuchařky a pekařky . Nadto pole vaše a vinice vaše , i olivoví vaše nejvýbornější pobéře a rozdá služebníkům svým . Také z toho , což vsejete , a z vinic vašich desátky bráti bude , a dá komorníkům a služebníkům svým . Též služebníky vaše a děvky vaše , a mládence vaše nejzpůsobnější , i osly vaše vezme , aby jimi dělal dílo své . Z stád vašich desátky bráti bude , a vy budete jemu za služebníky . I budete volati v ten den příčinou krále vašeho , kteréhož byste sobě vyvolili , a nevyslyší vás Hospodin dne toho . Nechtěl však lid uposlechnouti řeči Samuelovy , a řekli : Nikoli , ale král bude nad námi , Abychom i my také byli , jako všickni jiní národové , a souditi nás bude král náš , a vycházeje před námi , bojovati bude za nás . Vyslyšev tedy Samuel všecka slova lidu , oznámil je Hospodinu . I řekl Hospodin Samuelovi : Uposlechni hlasu jejich , a ustanov jim krále . Protož řekl Samuel mužům Izraelským : Jdětež jeden každý do města svého . Byl pak muž z pokolení Beniamin , jménem Cis , syn Abiele syna Seror , syna Bechorat , syna Afia , syna muže Jemini , muž udatný . Ten měl syna jménem Saule , mládence krásného , tak že žádného z synů Izraelských nebylo pěknějšího nad něj ; od ramene svého vzhůru převyšoval všecken lid . Byly se pak ztratily oslice Cis , otce Saulova . I řekl Cis Saulovi synu svému : Vezmi i hned s sebou jednoho z služebníků , a vstana , jdi , hledej oslic . A tak šel přes horu Efraim , a prošel až do země Salisa , a nic nenalezli ; prošli také zemi Sálim , a nic nenalezli . Ještě přešli i zemi Jemini , a nenalezli . Když pak přišli do země Zuf , řekl Saul služebníku svému , kterýž byl s ním : Poď , a navraťme se , aby otec můj nechaje těch oslic , neměl starosti o nás . Kterýž řekl jemu : Aj , nyní muž Boží jest v městě tomto , a muž ten jest znamenitý ; cožkoli praví , všecko se tak stává . Medle , jděme tam , zdali by oznámil nám cestu naši , kterouž bychom jíti měli . Odpověděl Saul služebníku svému : Aj , půjdeme . Co pak přineseme muži tomu ? Nebo jsme chléb vytrávili z pytlíků našich , ani daru nemáme , kterýž bychom přinesli muži Božímu . Což máme ? I doložil služebník , odpovídaje Saulovi , a řekl : Hle , nalezl jsem u sebe čtvrt lotu stříbra ; to dám muži Božímu , aby nám oznámil cestu naši . ( Za starodávna v Izraeli tak říkával každý , kdož jíti měl raditi se s Bohem : Poďte , a půjdeme až k vidoucímu . Nebo ten , kterýž nyní slove prorok , za starodávna sloul vidoucí . ) Řekl tedy Saul služebníku svému : Dobrá jest řeč tvá , nu , jděmež . I šli do města , v kterémž byl muž Boží . A když vcházeli na horu města , potkali se s děvečkami , vycházejícími vážit vody . I řekli jim : Jest-li zde vidoucí ? Kteréž odpověděly jim a řekly : Jest . Hle , a on před tebou , pospěš tedy ; nebo dnes přišel do města , proto že obětuje dnes lid na té hoře . Hned jakž vejdete do města , tedy naleznete ho , prvé než vstoupí na horu k jídlu . Lid zajisté nebude jísti , dokudž on nepřijde , nebo on požehná obětí , a potom pozvaní jísti budou . A protož jděte , nebo v tuto chvíli naleznete ho . I šli do města . A když vcházeli do prostřed města , aj , Samuel vycházel proti nim , aby vstoupil na tu horu . Hospodin pak zjevil Samuelovi o jeden den prvé , nežli přišel Saul , řka : V tuto chvíli zítra pošli k tobě muže z země Beniamin , kteréhož pomažeš , aby byl vůdce lidu mého Izraelského , a vysvobodíť lid můj z ruky Filistinských ; vzhlédlť jsem zajisté na lid svůj , nebo přišlo volání jeho ke mně . A když Samuel uzřel Saule , řekl jemu Hospodin : Aj , teď ten muž , o kterémž pravil jsem tobě : tenť spravovati bude lid můj . Tedy přistoupil Saul k Samuelovi v bráně , a řekl : Ukaž mi , prosím , kde jest tuto dům vidoucího ? I odpověděl Samuel Saulovi : Já jsem vidoucí . Vstupiž přede mnou na horu , a budete dnes jísti se mnou ; potom ráno propustím tě , a cožkoli jest v srdci tvém , oznámím tobě . O oslice pak , kteréžť se ztratily dnes třetí den , nic se nestarej , nebo nalezeny jsou . Ale na koho žádost všeho Izraele ? Zdali ne na tebe a na všecken dům otce tvého ? I odpověděl Saul a řekl : Zdaliž já nejsem syn Jemini , z nejmenšího pokolení Izraelského ? Ano i čeled má jest nejchaternejší ze všech čeledí pokolení Beniaminova . Pročež jsi tedy ke mně mluvil taková slova ? A pojav Samuel Saule i služebníka jeho , uvedl je do pokoje , a dal jim místo nejpřednější mezi pozvanými , jichž bylo okolo třidcíti mužů . I řekl Samuel kuchaři : Dej sem ten díl , kterýž jsem dal tobě , o kterémžť jsem řekl : Schovej jej obzvláštně . Když tedy přinesl kuchař plece i s tím , což se ho přídrželo , položil Samuel před Saule , a řekl : Teď , což pozůstalo , vezmi sobě , jez ; až k této chvíli zajisté zachováno jest to pro tebe , jakž jsem řekl : Lidu jsem pozval . I jedl Saul s Samuelem v ten den . A když sešli s hory do města , mluvil s Saulem na vrchní podlaze . Potom vstali velmi ráno . I stalo se , když záře vzcházela , že zavolal Samuel Saule na hůru , řka : Vstaň , a propustím tě . Vstal tedy Saul , a vyšli oba ven , on i Samuel . A když přicházeli na konec města , řekl Samuel Saulovi : Rci služebníku , ať jde napřed , ( i šel ) ; ty pak pozastav se málo , ažť oznámím řeč Boží . Tedy vzal Samuel nádobku oleje , a vylil na hlavu jeho , a políbil ho , i řekl : Aj , teď pomazal tě Hospodin nad dědictvím svým za vůdce . Když půjdeš dnes ode mne , nalezneš dva muže u hrobu Ráchel v končinách Beniamin v Zelzachu . Kteříž řeknou tobě : Nalezeny jsou oslice , jichž jsi chodil hledati . A aj , otec tvůj nechav péče o oslice , stará se o vás , pravě : Kterak udělám o syna svého ? A odejda odtud dále , přijdeš až k rovině Tábor . I potkají se s tebou tam tři muži vstupující k Bohu do Bethel , jeden nesa tři kozelce , druhý nesa tři pecníky chleba , a třetí nesa láhvici vína . Kteřížto když tě pozdraví , dadíť dva chleby , kteréž přijmeš z rukou jejich . Potom přijdeš na pahrbek Boží , na kterémž jest stráž Filistinská . A když tam vejdeš do města , potká se s tebou zástup proroků sstupujících s hory , a před nimi loutna , buben i píšťalka a harfa , a oni prorokovati budou . I sstoupí na tě Duch Hospodinův , a prorokovati budeš s nimi , a proměněn budeš v muže jiného . Když tedy zběhnou se tato znamení při tobě , učiň , cožkoli najde ruka tvá , nebo Bůh s tebou jest . Potom sstoupíš přede mnou do Galgala , a aj , já sstoupím k tobě , abych obětoval oběti zápalné , též abych obětoval oběti pokojné . Za sedm dní čekati budeš , až přijdu k tobě , a ukážiť , co bys měl činiti . A bylo , když se obrátil , aby šel od Samuele , že Bůh proměnil srdce jeho v jiné , a zběhla se všecka ta znamení dne toho . I přišli tam ku pahrbku , a aj , zástup proroků proti němu , i sstoupil na něj Duch Boží , a prorokoval u prostřed nich . Stalo se tedy , že všickni , kdož ho znali prvé , viděli , an prorokuje s proroky . Pročež mluvil každý , jeden k druhému : Což se to stalo synu Cis ? Zdali také Saul mezi proroky ? I odpověděl jeden odtud a řekl : A kdo jest otec jejich ? Protož přišlo to v přísloví : Zdali také Saul mezi proroky ? A přestav prorokovati , přišel na horu . Řekl pak strýc Saulův jemu a k služebníku jeho : Kam jste chodili ? Odpověděl : Hledati oslic ; když jsme pak poznali , že jich není , přišli jsme k Samuelovi . I řekl strýc Saulův : Pověz mi medle , co vám řekl Samuel ? Odpověděl Saul strýci svému : Oznámil nám místně , že by nalezeny byly oslice . Ale s strany království nic mu neoznámil , co mluvil Samuel . Svolal pak Samuel lid k Hospodinu do Masfa , A řekl synům Izraelským : Takto praví Hospodin Bůh Izraelský : Já jsem vyvedl Izraele z Egypta , a vysvobodil jsem vás z ruky Egyptských , nýbrž z ruky všech království ssužujících vás . Ale vy dnes zavrhli jste Boha svého , kterýž sám vyprošťuje vás ze všech zlých věcí vašich a z úzkostí vašich , a řekli jste jemu : Krále ustanov nad námi . Protož nyní postavtež se před Hospodinem po pokoleních svých a po tisících svých . A když Samuel kázal přistupovati všechněm pokolením Izraelským , přišlo na pokolení Beniamin . Potom kázal přistupovati pokolení Beniamin po čeledech jich , i přišlo na čeled Matri , a přišlo na Saule , syna Cis . I hledali ho , a není nalezen . Protož ptali se opět Hospodina : Přijde-li ještě sem ten muž ? I odpověděl Hospodin : Aj , skryl se mezi nádobím . Tedy běželi a vzali ho odtud . I postavil se u prostřed lidu , a převyšoval všecken lid od ramene svého vzhůru . I řekl Samuel všemu lidu : Vidíte-li , koho vyvolil Hospodin , žeť mu není podobného ve všem lidu ? Protož zkřikl všecken lid , a řekli : Živ buď král ! I oznamoval Samuel lidu o správě království , a vepsal to do knihy , kterouž položil před Hospodinem . Potom propustil Samuel všecken lid , jednoho každého do domu jeho . Také i Saul odšel do domu svého do Gabaa ; a odešla s ním vojska , jichžto srdcí Bůh se dotekl . Ale lidé nešlechetní řekli : Tento-liž nás vysvobodí ? I pohrdali jím , ani mu pocty nepřinesli . On pak činil se neslyše . Tedy přitáhl Náhas Ammonitský , a položil se proti Jábes v Gálad . I řekli všickni muži Jábes k Náhasovi : Učiň s námi smlouvu , a budemeť sloužiti . Jimž odpověděl Náhas Ammonitský : Na ten způsob učiním s vámi smlouvu , jestliže každému z vás vyloupím oko pravé , a uvedu to pohanění na všecken Izrael . I řekli jemu starší Jábes : Propůjč nám sedm dní , ať rozešleme posly po všech končinách Izraelských , a nebude-li žádného , kdo by nás vysvobodil , tedy vyjdeme k tobě . Když pak přišli ti poslové do Gabaa Saulova , a mluvili ta slova v uši lidu , pozdvihli všickni hlasu svého a plakali . A aj , Saul šel za voly s pole . I řekl Saul : Co je lidu , že pláče ? I vypravovali jemu slova mužů Jábes . Tedy sstoupil Duch Boží na Saule , když uslyšel slova ta , a rozhněvala se prchlivost jeho náramně . A vzav pár volů , rozsekal je na kusy , a rozeslal po všech krajinách Izraelských po týchž poslích , řka : Kdo by koli nešel za Saulem a za Samuelem , tak se stane s voly jeho . I připadl strach Hospodinův na lid , a vyšli jako muž jeden . I sečtl je v Bezeku ; a bylo synů Izraelských třikrát sto tisíc , a mužů Juda třidceti tisíců . I řekli těm poslům , kteříž byli přišli : Takto povíte mužům Jábes v Galád : Zítra budete vysvobozeni , když slunce obejde . I přišli poslové , a oznámili mužům Jábes , kteřížto zradovali se . Tedy řekli muži Jábes Ammonitským : Ráno vyjdeme k vám , abyste nám učinili , cožkoli se vám za dobré viděti bude . Nazejtří pak rozdělil Saul lid na tři houfy ; i vskočili do prostřed vojska v čas jitřního bdění , a bili Ammonitské , až slunce dobře vzešlo ; kteříž pak byli pozůstali , rozprchli se , tak že nezůstalo z nich ani dvou pospolu . I řekl lid Samuelovi : Kdo jest ten , jenž pravil : Zdali Saul kralovati bude nad námi ? Vydejte ty muže , ať je zbijeme . Ale Saul řekl : Nebudeť dnes žádný zabit , poněvadž dnes učinil Hospodin vysvobození v Izraeli . I řekl Samuel lidu : Přiďte , a poďme do Galgala , obnovíme tam království . Šel tedy všecken lid do Galgala , a ustanovili tam Saule za krále před Hospodinem v Galgala , a obětovali také tam oběti pokojné před Hospodinem . I veselil se tam Saul a všickni muži Izraelští velmi velice . Mluvil pak Samuel ke všemu Izraelovi : Aj , uposlechl jsem hlasu vašeho ve všem , což jste mluvili ke mně , a ustanovil jsem nad vámi krále . A nyní aj , král jde před vámi , já pak zstaral jsem se a ošedivěl , a synové moji , aj , mezi vámi jsou . Já také chodil jsem před vámi od své mladosti až do dnešního dne . A však aj , teď jsem . Vydejte svědectví proti mně před Hospodinem a před pomazaným jeho , vzal-li jsem čího vola , aneb vzal-li jsem čího osla , utiskl-li jsem koho , ublížil-li jsem komu , aneb vzal-li jsem od koho úplatek , abych na něm přehlédl něco , a navrátím vám . Odpověděli : Neutiskl jsi nás , aniž jsi ublížil nám , aniž jsi co vzal z ruky kterého člověka . Řekl ještě jim : Svědek jest Hospodin proti vám , svědek jest i pomazaný jeho v tento den , že jste nenalezli při mně ničehož . I řekl lid : Svědek jest . Tedy řekl Samuel lidu : Hospodin jest svědek , kterýž učinil Mojžíše a Arona , a kterýž vyvedl otce vaše z země Egyptské . Protož nyní postavte se , ať s vámi v soud vejdu před Hospodinem o všecky spravedlivé skutky Hospodinovy , kteréž učinil s vámi i s otci vašimi . Když byl všel Jákob do Egypta , volali otcové vaši k Hospodinu ; i poslal Hospodin Mojžíše a Arona , kteříž vyvedli otce vaše z Egypta , a osadili je na tomto místě . A když se zapomenuli na Hospodina Boha svého , vydal je v ruku Zizary , knížete vojska Azor , a v ruku Filistinských , též v ruku krále Moábského , kteříž bojovali proti nim . Ale když volali k Hospodinu a řekli : Zhřešili jsme , nebo jsme opustili Hospodina , a sloužili jsme Bálim a Astarot , protož nyní vysvoboď nás z ruky nepřátel našich , a sloužiti budeme tobě : I poslal Hospodin Jerobále a Bedana a Jefte a Samuele , a vytrhl vás z ruky nepřátel vašich okolních , a bydlili jste bezpečně . Potom vidouce , že Náhas král synů Ammon přitáhl proti vám , řekli jste mi : Nikoli , ale král bude kralovati nad námi ; ješto Hospodin Bůh váš jest králem vaším . Nyní tedy , aj , král , kteréhož jste zvolili , za něhož jste žádali , a aj , Hospodin ustanovil ho nad vámi králem . Budete-li se báti Hospodina , a jemu sloužiti a poslouchati hlasu jeho , a nebudete-li se zpěčovati řeči Hospodinově , tak i vy i král , kterýž kraluje nad vámi , ostojíte , jdouce za Hospodinem Bohem vaším . Pakli nebudete poslouchati hlasu Hospodinova , ale odporni budete řeči jeho , bude ruka Hospodinova proti vám , jako i proti otcům vašim . Ještě se teď pozastavte , a vizte věc tuto velikou , kterouž učiní Hospodin před očima vašima . Zdaliž není dnes žeň pšeničná ? Volati budu k Hospodinu , i vydá hřímání a déšť , tak že poznati a viděti musíte , jak jest to velmi zlá věc , kteréž jste se dopustili před očima Hospodinovýma , žádavše sobě krále . Protož volal Samuel k Hospodinu , a vydal Hospodin hřímání a déšť v ten den . I bál se všecken lid Hospodina velmi i Samuele . A řekl všecken lid Samuelovi : Modl se za služebníky své Hospodinu Bohu svému , abychom nezemřeli ; nebo jsme přidali ke všem hříchům našim i toto zlé , že jsme sobě žádali krále . I řekl Samuel lidu : Nebojte se . Učiniliť jste sic všecko to zlé , však proto neodstupujte zpět od Hospodina , ale služte Hospodinu celým srdcem svým . Neodstupujte , pravím , následujíce marnosti , totiž cizích bohů , kteříž nic neprospívají , aniž vysvobozují , nebo jsou marnost . Neopustíť zajisté Hospodin lidu svého pro jméno své veliké ; nebo zalíbilo se Hospodinu , aby vás sobě vzdělal v lid . Ode mne také odstup to , abych měl hřešiti proti Hospodinu , a přestávati modliti se za vás , nýbrž navoditi vás budu na cestu dobrou a přímou . A však bojte se Hospodina a služte jemu v pravdě celým srdcem svým ; nebo vidíte , jak veliké věci učinil s vámi . Jestliže pak předce zle činiti budete , i vy i král váš zahynete . Saul tedy prvního léta kralování svého , ( kraloval pak dvě létě nad Izraelem ) , Vybral sobě tři tisíce z Izraele . I bylo jich s Saulem dva tisíce v Michmas a na hoře Bethel , a tisíc bylo s Jonatou v Gabaa Beniaminově ; ostatek pak lidu rozpustil jednoho každého do příbytku jeho . I pobil Jonata stráž Filistinských , kterouž měli na pahrbku , a uslyšeli to Filistinští . Tedy Saul troubil v troubu po vší zemi , řka : Ať to slyší Hebrejští . A tak slyšel všecken Izrael , že bylo praveno : Pobil Saul stráž Filistinských , pročež také zoškliven byl Izrael mezi Filistinskými . I svolán jest lid za Saulem do Galgala . Filistinští pak sebrali se k boji proti Izraelovi , třidceti tisíc vozů , a šest tisíc jezdců , a lidu ve množství , jako jest písku na břehu mořském . I vytáhli a položili se v Michmas na východ Betaven . A protož muži Izraelští vidouce , že jim úzko , ( nebo byl ssoužen lid ) , skryl se lid v jeskyních a v ohradách , a v skalách a v horách , i v jamách . Hebrejští také přepravili se přes Jordán do země Gád a Galád . Saul pak ještě byl v Galgala , a všecken lid zastrašil se , jda za ním . I očekával tu za sedm dní vedlé času uloženého od Samuele ; a když nepřicházel Samuel do Galgala , rozešel se lid od něho . Tedy řekl Saul : Přineste ke mně obět zápalnou a oběti pokojné . I obětoval oběti zápalné . Když pak již dokonal obětování oběti zápalné , aj , Samuel přicházel , a Saul vyšel proti němu , aby ho přivítal . I řekl Samuel : Co jsi učinil ? Odpověděl Saul : Když jsem viděl , že se lid rozchází ode mne , a ty nepřicházíš k uloženému dni , a Filistinští byli shromážděni v Michmas : I řekl jsem : Nyní připadnou Filistinští na mne v Galgala , a tváři Hospodinově nemodlil jsem se . Takž jsem se opovážil a obětoval jsem oběti zápalné . Tedy řekl Samuel Saulovi : Bláznivě jsi učinil , nezachovals přikázaní Hospodina Boha svého , kteréž přikázal tobě ; nebo nyní byl by utvrdil Hospodin království tvé nad Izraelem až na věky . Ale již nyní království tvé neostojí . Vyhledalť jest Hospodin sobě muže vedlé srdce svého , jemuž rozkázal Hospodin , aby byl vůdce nad lidem jeho ; nebo jsi nezachoval , cožť přikázal Hospodin . Vstav pak Samuel , vstoupil z Galgala do Gabaa Beniaminova . A Saul načetl lidu , kterýž zůstával při něm , okolo šesti set mužů . Saul tedy a Jonata syn jeho , i lid , kterýž zůstával s nimi , byli v Gabaa Beniaminově , Filistinští pak leželi v Michmas . I vyšli zhoubcové z vojska Filistinského na tré rozdělení . Houf jeden obrátil se k cestě Ofra , k zemi Sual ; A houf druhý obrátil se na cestu Betoron ; houf pak třetí pustil se cestou krajiny , kteráž patří k údolí Seboim na poušť . Kováře pak žádného nenalézalo se ve vší zemi Izraelské ; nebo byli řekli Filistinští : Aby sobě Hebrejští nenadělali mečů a kopí . Protož chodívali všickni Izraelští k Filistinským , aby ostřil sobě jeden každý radlici svou , a motyku svou , sekeru svou i vidly své , Sic jinak byly štěrbiny na radlicích , motykách , vidlách třírohých a sekerách ; také i o zaostření ostnu bývalo těžko . I bylo , že v čas boje nenalézalo se meče ani kopí u žádného z lidu toho , kterýž byl s Saulem a s Jonatou , toliko u Saule a u Jonaty syna jeho . Vyšla pak stráž Filistinských k cestám Michmas . Stalo se pak jednoho dne , že řekl Jonata syn Saulův služebníku , kterýž nosil zbroj jeho : Poď , půjdeme k stráži Filistinských , kteráž jest na oné straně . Ale otci svému toho nepověděl . Saul však zůstával na kraji pahrbku pod jabloní zrnatou , kteráž byla v Migron ; a lidu , kterýž byl s ním , bylo okolo šesti set mužů , Tolikéž Achiáš syn Achitobův , bratra Ichabodova , syna Fínesova , syna Elí , kněze Hospodinova v Sílo , kterýž nosil efod . Ale lid nevěděl , že by odšel Jonata . Mezi těmi pak průchody , jimiž pokoušel se Jonata přejíti k stráži Filistinských , byla skála příkrá k přecházení s této strany , též skála příkrá k přecházení s oné strany ; jméno jedné Bóses , a jméno druhé Seneh . Jedna skála byla na půlnoci proti Michmas , a druhá na poledne proti Gabaa . I řekl Jonata služebníku , kterýž nosil zbroj jeho : Poď , přejděme k stráži těch neobřezaných , snad bude Hospodin s námi ; neboť není nesnadné Hospodinu zachovati ve mnoze aneb v mále . Odpověděl oděnec jeho : Učiň , cožkoli jest v srdci tvém , obrať se , kam chceš ; aj , budu s tebou podlé vůle tvé . I řekl Jonata : Aj , my jdeme k mužům těm , a ukážeme se jim . Jestliže řeknou nám takto : Počkejte , až přijdeme k vám , stůjme na místě svém , a nechoďme k nim . Pakli by řekli takto : Vstupte k nám , jděme , nebo vydal je Hospodin v ruku naši . To zajisté nám bude za znamení . Ukázali se tedy oba dva stráži Filistinských . I řekli Filistinští : Hle , Hebrejští lezou z děr , v nichž se byli skryli . I mluvili někteří z stráže té k Jonatovi a k oděnci jeho , a řekli : Vstupte k nám , a povíme vám něco . Pročež řekl Jonata k oděnci svému : Podiž za mnou , nebo je vydal Hospodin v ruku Izraele . A tak lezl čtvermo Jonata a oděnec jeho za ním . I padali před Jonatou , a oděnec jeho mordoval je , jda za ním . A to byla porážka první , v níž zbil Jonata a oděnec jeho okolo dvadcíti mužů , jako v půl honech rolí dvěma volům s zápřež . Protož byl strach v tom ležení a na tom poli , i na všem tom lidu ; strážní i oni loupežníci děsili se též , až se země třásla , nebo byla v strachu Božím . A vidouce strážní Saulovi v Gabaa Beniaminově , oznámili , jak množství to narůzno prchá , a vždy více se potírá . Saul pak řekl lidu , kterýž s ním byl : Vyhledejte i hned a zvězte , kdo jest z našich odšel . A když vyhledávali , hle , Jonaty nebylo a oděnce jeho . I řekl Saul Achiášovi : Postav sem truhlu Boží . ( Truhla pak Boží toho času byla s syny Izraelskými . ) I stalo se , když ještě mluvil Saul k knězi , že hřmot , kterýž byl v vojště Filistinských , více se rozcházel a rozmáhal . Protož řekl Saul knězi : Spusť ruku svou . Shromáždili se tedy Saul i všecken lid , kterýž s ním byl , a přišli až k té bitvě ; a aj , byl meč jednoho proti druhému s hřmotem velmi velikým . Hebrejští pak někteří byli s Filistinskými prvé , kteříž táhli s nimi polem sem i tam ; i ti také obrátili se a stáli při lidu Izraelském , kterýž byl s Saulem a s Jonatou . Všickni také muži Izraelští , kteříž se skryli na hoře Efraim , když uslyšeli , že by utíkali Filistinští , honili je i oni v té bitvě . I vysvobodil Hospodin toho dne Izraele . Boj pak protáhl se až do Betaven . A ačkoli muži Izraelští utrápili se toho dne , však Saul zavázal lid s přísahou , řka : Zlořečený muž , kterýž by jedl chléb prvé , než bude večer , a než se pomstím nad nepřátely svými . A tak neokusil všecken lid chleba . Všecken pak lid té krajiny šli do lesa , kdež bylo hojnost medu po zemi . A když všel lid do lesa , viděl tekoucí med ; žádný však nepřičinil k ústům svým ruky své , nebo se bál lid té přísahy . Ale Jonata neslyšev , že otec jeho zavazoval lid přísahou , vztáhl hůl , kterouž měl v ruce své , a omočil konec její v plástu medu , a obrátil ruku svou k ústům svým ; i osvítily se oči jeho . Odpovídaje pak jeden z lidu , řekl : Velikou přísahou zavázal otec tvůj lid , řka : Zlořečený muž , kterýž by jedl chléb dnes , ačkoli zemdlel lid . Tedy řekl Jonata : Zkormoutil otec můj lid země . Pohleďte , prosím , jak se osvítily oči mé , hned jakž jsem okusil maličko medu toho . Čím více kdyby se byl směle najedl dnes lid z loupeží nepřátel svých , kterýchž dosáhl ? Nebyla-liž by se nyní stala větší porážka Filistinských ? A tak bili toho dne Filistinské od Michmas až do Aialon ; i ustal lid náramně . Protož obrátil se lid k loupeži , a nabravše ovcí a volů i telat , zbili je na zemi ; i jedl lid se krví . I pověděli Saulovi , řkouce : Aj , lid hřeší proti Hospodinu , jeda se krví . Kterýž řekl : Přestoupili jste přikázaní . Přivaltež i hned ke mně kámen veliký . Opět řekl Saul : Rozejděte se mezi lid a rcete jim : Přiveďte ke mně jeden každý vola svého a jeden každý dobytče své , a bíte tuto a jezte , i nebudete hřešiti proti Hospodinu , jedouce se krví . Přivedli tedy všecken lid jeden každý vola svého rukou svou té noci a zabíjeli tu . Vzdělal také Saul oltář Hospodinu ; to nejprvnější oltář udělal Hospodinu . Potom řekl Saul : Pusťme se po Filistinských v noci , a budeme je loupiti až do jitra , aniž zůstavujme z nich koho . Kteříž řekli : Cožť se koli vidí za dobré , učiň . Ale kněz řekl : Přistupme sem k Bohu . I tázal se Saul Boha : Pustím-li se za Filistinskými ? Dáš-li je v ruku Izraelovu ? I neodpověděl mu v ten den . Protož řekl Saul : Přistupujte sem všecka knížata lidu , a vyzvězte a vyhledejte , kdo se jest dopustil dnes hříchu nějakého ? Nebo živť jest Hospodin , kterýž vysvobozuje Izraele , že byť pak i na Jonatovi synu mém to bylo , smrtí umře . I neodpověděl jemu žádný ze všeho lidu . Řekl také všemu Izraelovi : Buďte vy na jedné straně , já pak a Jonata syn můj budeme na druhé straně . Odpověděl lid Saulovi : Učiň , cožť se za dobré vidí . Protož řekl Saul Hospodinu Bohu Izraelskému : Ukaž spravedlivě . I přišlo na Jonatu a Saule , lid pak z toho vyšel . I řekl Saul : Vrzte los mezi mnou a mezi Jonatou synem mým . A postižen jest Jonata . Řekl tedy Saul Jonatovi : Pověz mi , co jsi učinil ? I pověděl mu Jonata a řekl : Toliko jsem okusil maličko medu koncem holi , kterouž jsem měl v ruce své , a aj , proto-liž mám umříti ? Odpověděl Saul : Toto učiň mi Bůh a toto přidej , že smrtí umřeš , Jonato . I řekl lid Saulovi : Což tedy umříti má Jonata , kterýž učinil vysvobození toto veliké v Izraeli ? Odstup to , živť jest Hospodin , že nespadne vlas s hlavy jeho na zemi , poněvadž s pomocí Boží učinil to dnes . I vyprostil lid Jonatu , tak aby nebyl usmrcen . Tedy odtáhl Saul od Filistinských ; Filistinští také navrátili se k místu svému . Saul pak uvázav se v království nad Izraelem , bojoval vůkol se všemi nepřátely svými , s Moábskými a s syny Ammon , a s Edomem , i s králi Soba , a s Filistinskými ; a kamž se koli obracel , ukrutnost provodil . Sebrav také vojska , porazil Amalecha , a vysvobodil Izraele z ruky zhoubců jeho . Byli pak synové Saulovi : Jonata a Jesui a Melchisua ; a jména dvou dcer jeho , jméno prvorozené Merob , jméno pak mladší Míkol . A jméno manželky Saulovy Achinoam , dcera Achimaasova ; jméno pak hejtmana vojska jeho Abner , syn Ner , strýce Saulova . Nebo Cis byl otec Saulův , a Ner otec Abnerův , syn Abielův . Byla pak válka veliká s Filistinskými po všecky dny Saulovy , protož kohožkoli Saul viděl muže silného , a kohokoli udatného , bral ho k sobě . Řekl pak Samuel Saulovi : Hospodin poslal mne , abych tě pomazal za krále nad lidem jeho , nad Izraelem , pozorujž tedy nyní hlasu slov Hospodinových . Takto praví Hospodin zástupů : Rozpomenul jsem se na to , co jest činil Amalech Izraelovi , že se položil proti němu na cestě , když se bral z Egypta . Protož i hned táhni a zkaz Amalecha , a zahlaďte jako proklaté všecko , což má . Neslitovávejž se nad ním , ale zahub od muže až do ženy , od malého až do toho , kterýž prsí požívá , od vola také až do ovce , a od velblouda až do osla . Sebral tedy Saul lid , a sečtl je v Telaim , dvakrát sto tisíc pěších , a deset tisíc mužů Judských . A přitáhl Saul až k městu Amalechovu , aby bojoval v údolí jeho . I řekl Saul Cinejským : Jděte , oddělte se , vyjděte z prostředku Amalechitských , abych vás s nimi nezahladil ; nebo vy jste učinili milosrdenství se všemi syny Izraelskými , když šli z Egypta . A tak odšel Cinejský z prostředku Amalecha . I porazil Saul Amalecha od Hevilah , kudy se chodí do Sur , kteréž jest naproti Egyptu . Jal také Agaga krále Amalechitského živého , lid pak všecken vyhladil ostrostí meče . I zachoval Saul a lid jeho Agaga , a nejlepší bravy a skoty a krmný dobytek , a berany i všecko , což lepšího bylo , a nechtěli vyhubiti jich ; což pak bylo ničemného a churavého , to zahubili . A protož stalo se slovo Hospodinovo k Samuelovi , řkoucí : Žel mi , že jsem Saule ustanovil za krále , nebo odvrátil se ode mne , a slov mých nevyplnil . I rozhorlil se Samuel náramně a volal k Hospodinu celou noc . Vstav pak Samuel , šel vstříc Saulovi ráno . I oznámili Samuelovi , řkouce : Saul přišel na Karmel , a aj , připravil sobě místo , a odtud hnuv se , táhl a sstoupil do Galgala . A když přišel Samuel k Saulovi , řekl jemu Saul : Požehnaný ty od Hospodina , vyplnil jsem slovo Hospodinovo . Samuel pak řekl : Jaké pak jest to bečení ovcí těch v uších mých , a řvání volů , kteréž já slyším ? Odpověděl Saul : Od Amalechitských přihnali je ; nebo zachoval lid , což nejlepšího bylo z bravů a skotů , aby to obětoval Hospodinu Bohu tvému , ostatek pak jsme zahladili jako proklaté . I řekl Samuel Saulovi : Dopusť , ať oznámím tobě , co jest mi mluvil Hospodin noci této . Dí jemu : Oznam . Tedy řekl Samuel : Zdali jsi nebyl maličký sám u sebe ? A předce učiněn jsi hlavou pokolení Izraelských , a pomazal tě Hospodin za krále nad Izraelem . A poslal tě Hospodin na cestu a řekl tobě : Jdi , zahub jako proklaté hříšníky ty Amalechitské , a bojuj proti nim , dokudž byste nevyhladili jich . Pročež jsi tedy neuposlechl hlasu Hospodinova , ale obrátil jsi se k loupeži , a učinils zlou věc před očima Hospodinovýma ? Odpověděl Saul Samuelovi : Však jsem uposlechl hlasu Hospodinova , a šel jsem cestou , kterouž poslal mne Hospodin , a přivedl jsem Agaga krále Amalechitského , i Amalechitské jako proklaté vyhubil jsem . Ale lid vzal z loupeží bravy a skoty přední z věcí proklatých , k obětování Hospodinu Bohu tvému v Galgala . I řekl Samuel : Zdaliž líbost takovou má Hospodin v zápalích a v obětech , jako když se poslušenství koná hlasu Hospodinova ? Aj , poslouchati lépe jest , nežli obětovati , a ku poslušenství státi , nežli tuk skopců přinášeti . Nebo zpoura jest takový hřích jako čarodějnictví , a přestoupiti přikázaní jako modlářství a obrazové . Poněvadž jsi pak zavrhl řeč Hospodinovu , i on také zavrhl tě , abys nebyl králem . Tedy řekl Saul Samuelovi : Zhřešil jsem , že jsem přestoupil rozkaz Hospodinův a slova tvá , nebo jsem se bál lidu , a povolil jsem hlasu jejich . Protož nyní odpusť , prosím , hřích můj , a navrať se se mnou , ať se pomodlím Hospodinu . I řekl Samuel Saulovi : Nenavrátím se s tebou ; nebo jsi zavrhl řeč Hospodinovu , tebe také zavrhl Hospodin , abys nebyl králem nad Izraelem . A když se obrátil Samuel , aby odšel , Saul uchytil křídlo pláště jeho , i odtrhlo se . Tedy řekl jemu Samuel : Odtrhlť jest Hospodin království Izraelské dnes od tebe , a dal je bližnímu tvému , lepšímu , než jsi ty . Však proto vítěz Izraelský klamati nebude , ani želeti ; nebo není člověkem , aby měl čeho želeti . On pak řekl : Zhřešilť jsem , ale vždy mne cti , prosím , před staršími lidu mého a před Izraelem , a navrať se se mnou , abych se pomodlil Hospodinu Bohu tvému . I navrátiv se Samuel , šel za Saulem , a pomodlil se Saul Hospodinu . Řekl pak Samuel : Přiveďte ke mně Agaga , krále Amalechitského . I šel k němu Agag nádherně ; nebo řekl Agag : Jistě odešla hořkost smrti . Ale Samuel řekl : Jakož uvedl sirobu na ženy meč tvůj , takť osiří matka tvá nad jiné ženy . I rozsekal Samuel Agaga na kusy před Hospodinem v Galgala . Potom odšel Samuel do Ráma , Saul pak vstoupil do domu svého , do Gabaa Saulova . A již potom více Samuel neviděl Saule až do dne smrti své ; však plakal Samuel Saule . Hospodin pak želel toho , že učinil Saule králem nad Izraelem . Řekl pak Hospodin Samuelovi : I dokudž ty budeš plakati Saule , poněvadž jsem já ho zavrhl , aby nekraloval nad Izraelem ? Naplň roh svůj olejem a poď , pošli tě k Izai Betlémskému ; nebo jsem vybral sobě z synů jeho krále . I řekl jemu Samuel : Kterak mám jíti ? Nebo Saul uslyše , zabije mne . Odpověděl Hospodin : Jalovici z stáda vezmeš s sebou , a díš : Přišel jsem , abych obětoval Hospodinu . A pozveš Izai k oběti , jáť pak ukáži , co bys měl činiti ; i pomažeš mi toho , o kterémž já tobě povím . A tak učinil Samuel , jakž mu byl mluvil Hospodin , a přišel do Betléma . A ulekše se starší města , vyšli proti němu a řekli : Pokojný-li jest příchod tvůj ? Odpověděl : Pokojný . Abych obětoval Hospodinu , přišel jsem . Posvěťte se , a poďte k oběti se mnou . Posvětil také Izai a synů jeho , a pozval jich k oběti . Když pak přišli , vida Eliába , řekl : Jistě před Hospodinem jest pomazaný jeho . Ale Hospodin řekl Samuelovi : Nehleď na tvárnost jeho a na zrůst postavy jeho , nebo jsem ho zavrhl ; neboť nepatřím , nač patří člověk . Člověk zajisté hledí na to , což jest před očima , ale Hospodin hledí k srdci . I povolal Izai Abinadaba , a kázal mu jíti před Samuele . Kterýž řekl : Také ani toho nevyvolil Hospodin . Rozkázal též Izai jíti Sammovi . I řekl : Ani toho nevyvolil Hospodin . Takž rozkázal Izai jíti sedmi synům svým před Samuele . Ale Samuel řekl Izai : Ani těch nevyvolil Hospodin . Potom řekl Samuel Izai : Jsou-li to již všickni synové ? Odpověděl : Ještěť zůstává nejmladší , a aj , pase ovce . Tedy řekl Samuel Izai : Pošli a vezmi jej ; nebo aniž sedneme za stůl , dokudž on sem nepřijde . I poslal a přivedl ho . ( Byl pak on ryšavý , krásných očí a libého vzezření . ) I řekl Hospodin : Vstana , pomaž ho , nebo to jest ten . Protož vzal Samuel roh s olejem , a pomazal ho u prostřed bratří jeho . I odpočinul Duch Hospodinův na Davidovi od toho dne i potom . A Samuel vstav , odšel do Ráma . Takž Duch Hospodinův odšel od Saule , a nepokojil ho duch zlý od Hospodina . Služebníci pak Saulovi řekli jemu : Aj , teď duch Boží zlý nepokojí tě . Nechť , medle , rozkáže pán náš služebníkům svým , kteříž stojí před tebou , ať hledají muže , kterýž by uměl hráti na harfu , aby , když by přišel na tě duch Boží zlý , hral rukou svou , a tobě aby lehčeji bylo . Tedy řekl Saul služebníkům svým : Medle , vyhledejte mi muže , kterýž by uměl dobře hráti , a přiveďte ke mně . I odpověděl jeden z služebníků a řekl : Aj , viděl jsem syna Izai Betlémského , kterýž umí hráti , muže udatného a bojovného , též správného a krásného , a jest s ním Hospodin . Protož poslal Saul posly k Izai , řka : Pošli mi Davida syna svého , kterýž jest při stádu . Tedy Izai vzal osla , chléb a nádobu vína a kozelce jednoho , a poslal po Davidovi synu svém Saulovi . Když pak přišel David k Saulovi , stál před ním ; i zamiloval ho velmi , a učiněn jest jeho oděncem . Potom poslal opět Saul k Izai , řka : Medle , nechť David stojí přede mnou , neboť jest našel milost před očima mýma . I bývalo , že kdyžkoli napadal duch Boží Saule , David , bera harfu , hrával rukou svou ; i míval Saul polehčení , a lépe mu bývalo , nebo ten duch zlý odstupoval od něho . I sebrali Filistinští vojska svá k boji , a shromáždili se u Socho , kteréž jest Judovo , a položili se mezi Socho a Azeka na pomezí Dammim . Ale Saul a muži Izraelští sebravše se , položili se v údolí Elah , a sšikovali se k bitvě proti Filistinským . I stáli Filistinští na hoře s strany jedné , a Izraelští stáli na hoře s strany druhé , a údolí bylo mezi nimi . I vyšel muž bojovník z vojska Filistinského , Goliáš jménem , z Gát , zvýší šesti loket a dlani . Lebka pak ocelivá na hlavě jeho , a v pancíř brněný byl oblečen , kterýžto pancíř vážil pět tisíc lotů oceli . Též plechovice ocelivé byly na nohách jeho , a pavéza ocelivá mezi rameny jeho . A dřevo u kopí jeho jako vratidlo tkadlcovské , železo pak ostré kopí jeho vážilo šest set lotů železa ; a ten , kterýž nosil braň jeho , šel před ním . I postavil se , a volal na vojska Izraelská , řka k nim : Nač jste to vyšli , vojensky se sšikovavše ? Zdaliž já nejsem Filistinský , a vy služebníci Saulovi ? Vybeřte z sebe muže , kterýž by sstoupil ke mně . Jestližeť mi bude moci odolati a zabije mne , tedy budeme služebníci vaši ; pakliť já přemohu jej a zabiji ho , budete vy služebníci naši , a sloužiti budete nám . Pravil také ten Filistinský : Já jsem dnes zhaněl vojska Izraelská . Vydejtež mi muže , abychom se bili spolu . A když uslyšel Saul i všecken Izrael slova Filistinského taková , ulekli se a báli se velmi . David pak ten syn muže Efratejského z Betléma Judova , ( jehož jméno Izai , kterýž měl osm synů , a již se byl sstaral za dnů Saule , přiblíživ se k lidem sešlým . Tři také synové Izai starší šedše , táhli na vojnu s Saulem . Jména těch tří synů jeho , kteříž byli šli k boji : Eliáb prvorozený , a druhý po něm Abinadab , třetí pak Samma . Ale David byl nejmladší . A tak ti tři synové starší odešli s Saulem ) . David tedy odšel od Saule a navrátil se , aby pásl stádo otce svého v Betlémě . I přicházel ten Filistinský ráno a večer , a stavěl se po čtyřidceti dní . Tedy řekl Izai Davidovi synu svému : Vezmi i hned pro bratří své efi pražmy této a deset chlebů těchto , a běž do vojska k bratřím svým . A deset syřečků mladých těchto doneseš hejtmanu , a navštívě bratří své , pozdravíš jich , a základ jejich vyzdvihneš . Saul pak i oni , i všickni muži Izraelští byli v údolí Elah , bojujíce proti Filistinským . A tak vstav David tím raněji a zanechav stáda při strážném , vzal to a šel , jakž mu byl přikázal Izai . I přišel až k šancům , a aj , vojsko vycházelo do šiku a křičelo k bitvě . I sšikovali se Izraelští , ano i Filistinští , vojsko proti vojsku . Protož David zanechav břemene , kteréž s sebe složil u strážného při břemeních , běžel do vojska ; a když přišel , tázal se bratří svých , jak se mají . A když on s nimi mluvil , aj , muž bojovník jménem Goliáš , Filistinský z Gát , vycházel z vojska Filistinských a mluvil jako i prvé ; což slyšel i David . Všickni pak muži Izraelští , jakž uzřeli toho muže , utíkali před tváří jeho , a báli se náramně . I mluvili Izraelští mezi sebou : Viděli-li jste toho muže , kterýž vyšel ? Nebo aby pohanění uvedl na Izraele , vyšel . Kdož by ho zabil , zbohatí ho král bohatstvím velikým , a dceru svou dá jemu , i dům otce jeho osvobodí v Izraeli . I mluvil David mužům , kteříž stáli u něho , a řekl : Co bude dáno muži tomu , kterýž by zabil toho Filistinského a odjal pohanění od Izraele ? Nebo kdo jest Filistinský neobřezaný ten , že pohanění uvodí na vojsko Boha živého ? Odpověděl jemu lid v táž slova , řka : To bude dáno muži , kterýž by ho zabil . A uslyšev Eliáb , bratr jeho nejstarší , že mluví s těmi muži , rozhněval se Eliáb velmi na Davida , a řekl : Proč jsi sem přišel ? A komus nechal kolikasi těch ovec na poušti ? Známť já pýchu tvou a zlost srdce tvého , žes přišel dívati se bitvě . I řekl David : Což jsem pak učinil ? Zdaž mi nebylo poručeno ? Tedy šel od něho k jinému , jehož se tázal jako i prvé . I odpověděl jemu lid tak jako i prvé . A tak roznesla se slova , kteráž mluvil David , a oznámili je Saulovi . Kterýžto povolal ho . I řekl David Saulovi : Nechť se neleká srdce člověka pro něho ; služebník tvůj půjde a bude se bíti s Filistinským tímto . Ale Saul řekl Davidovi : Nebudeš moci jíti proti Filistinskému tomu , abys se potýkal s ním ; nebo mládenček jsi , on pak jest muž bojovný od mladosti své . Odpověděl David Saulovi : Služebník tvůj pastýřem byl stáda otce svého , a když přicházel lev aneb nedvěd , a bral dobytče z stáda , Já dostihal jsem ho a bil jsem jej , a vydíral jsem je z hrdla jeho . Pakli se na mne obořil , tedy ujma ho za čelist , bil jsem jej , až jsem ho i zabil . I lva i nedvěda zabil služebník tvůj ; budeť tedy Filistinský neobřezanec ten jako který z nich , nebo zhaněl vojska Boha živého . Řekl také David : Hospodin , kterýž vytrhl mne z moci lva a z moci nedvěda , onť mne vytrhne z ruky Filistinského tohoto . Tedy řekl Saul Davidovi : Jdi , a Hospodin budiž s tebou . I dal Saul obléci Davida v šaty své , a vstavil lebku ocelivou na hlavu jeho , a oblékl ho v pancíř . Připásal také David meč jeho na ty šaty jeho , a chtěl jíti , ale že tomu nezvykl , protož řekl David Saulovi : Nemohuť v tom jíti , nebo jsem nepřivykl . I složil to David s sebe . A vzav hůl svou do ruky své , vybral sobě pět kamenů hladkých z potoku , a vložil je do mošničky pastýřské , kterouž měl , totiž do pytlíku , a prak svůj v ruce nesl , a přiblížil se k Filistinskému . Bral se také i Filistinský , jda a přibližuje se k Davidovi , a muž ten , kterýž nesl braň jeho , šel před ním . A když pohleděl Filistinský a uzřel Davida , pohrdal jím , proto že byl mládenček , a ryšavý , a krásného vzezření . I řekl Filistinský Davidovi : Což jsem pes , že jdeš proti mně s holí ? A zlořečil Filistinský Davidovi skrze bohy své . Řekl také Filistinský Davidovi : Poď ke mně , a dámť tělo tvé ptákům nebeským a šelmám zemským . Odpověděl David Filistinskému : Ty jdeš ke mně s mečem a s kopím a s pavézou , ale já k tobě jdu ve jménu Hospodina zástupů , Boha vojsk Izraelských , kterémuž jsi ty utrhal . Dnešního dne zavře tě Hospodin v ruku mou , a zabiji tě , a setnu hlavu tvou s tebe , a vydám těla vojska Filistinského dnes ptákům nebeským a šelmám zemským , a pozná všecka země , žeť jest Bůh v Izraeli . A zvíť všecko shromáždění toto , že ne mečem ani kopím vysvobozuje Hospodin ; ( nebo Hospodinův jest boj ) , protož vydáť vás v ruce naše . Stalo se pak , že když vstal ten Filistinský , a šel , přibližuje se proti Davidovi , pospíšil i David a běžel proti Filistinskému , aby se s ním potýkal . V tom David vztáh ruku svou k mošničce , vyňal z ní kámen , kterýmž hodil z praku , a udeřil Filistinského v čelo jeho tak , že kámen uvázl v čele jeho . I padl tváří svou na zem . A tak přemohl David Filistinského prakem a kamenem , a udeřiv Filistinského , zabil jej , ačkoli David žádného meče v ruce neměl . A přiběh David , stál nad Filistinským . Potom pochytiv meč jeho , dobyl ho z pošvy a zabil jej , a sťal jím hlavu jeho . To vidouce Filistinští , že umřel nejsilnější jejich , utíkali . A protož vstavše muži Izraelští a Judští , zkřikli a honili Filistinské , až kde se vchází do údolí , a až k branám Akaron . I padali , raněni jsouce , Filistinští po cestě k Saraim , až do Gát a až do Akaron . A navrátivše se synové Izraelští od honění Filistinských , vzebrali tábor jejich . Potom David vzav hlavu toho Filistinského , přinesl ji do Jeruzaléma , a odění jeho složil v stanu svém . Tehdáž pak , když viděl Saul Davida jdoucího proti tomu Filistinskému , řekl Abnerovi hejtmanu vojska : Abner , čí jest syn ten mládenček ? Odpověděl Abner : Jako jest živa duše tvá , králi , že nevím . Ale král řekl : Zeptej ty se , čí jest syn mládenec ten . Když se pak vracoval David od zabití Filistinského toho , pojav ho Abner , přivedl jej před Saule , an drží hlavu Filistinského v ruce své . I řekl jemu Saul : Čí jsi syn , mládenče ? Odpověděl David : Syn služebníka tvého Izai Betlémského . I stalo se , že když přestal mluviti k Saulovi , duše Jonatova spojila se s duší Davidovou , tak že ho zamiloval Jonata jako sebe samého . A tak Saul vzal jej k sobě toho dne , a nedopustil mu navrátiti se do domu otce jeho . I učinil Jonata s Davidem smlouvu , proto že ho miloval jako duši svou . A složiv Jonata s sebe plášť , kterýmž byl odín , dal jej Davidovi , i roucho své , až do meče svého , a až do lučiště svého , i do pasu svého . Vycházel pak David , k čemuž ho koli posílal Saul , opatrně sobě počínaje . I ustanovil ho Saul nad vojáky , a líbil se všemu lidu , též i služebníkům Saulovým . Stalo se pak , když se oni domů brali , a David též se navracoval od zabití Filistinského , že vyšly ženy z každého města Izraelského , zpívajíce a plésajíce , vstříc Saulovi králi s bubny , s veselím a s husličkami . A prozpěvovaly jedny po druhých ženy ty , hrajíce , a řekly : Porazilť jest Saul svůj tisíc , ale David svých deset tisíců . I rozhněval se Saul náramně , nebo nelíbila se mu ta řeč . Pročež řekl : Dali Davidovi deset tisíc , a mně dali toliko tisíc . Co mu ještě přes to přivlastní , leč království ? Protož Saul zlobivě hleděl na Davida od toho dne i vždycky . Stalo se pak druhého dne , že duch Boží zlý napadl Saule , a prorokoval u prostřed domu svého , a David hral rukou svou jako i jindy vždycky . Saul pak měl kopí v ruce své . I vyhodil Saul kopí , řka : Prohodím Davida až do stěny . Ale David uhnul se jemu po dvakrát . A bál se Saul Davida , proto že Hospodin byl s ním , a od Saule odstoupil . Protož vybyl ho Saul od sebe , a učinil jej sobě hejtmanem nad tisíci ; kterýžto vycházel i vcházel před lidem . David pak ve všech cestách svých opatrně sobě počínal , nebo Hospodin byl s ním . A když to viděl Saul , že sobě velmi opatrně počíná , bál se ho . Ale všecken Izrael i Juda miloval Davida , nebo vycházel i vcházel před nimi . Tedy řekl Saul Davidovi : Aj , dceru svou starší Merob dámť za manželku , toliko mi buď muž silný , a veď boje Hospodinovy . ( Saul pak myslil : Nechť neschází od mé ruky , ale od ruky Filistinských . ) I řekl David Saulovi : Kdo jsem já , a jakýž jest rod můj a čeled otce mého v Izraeli , abych byl zetěm královým ? I stalo se , že když již Merob dcera Saulova měla dána býti Davidovi , dána jest Adrielovi Molatitskému za manželku . Milovala pak Míkol dcera Saulova Davida ; což když oznámili Saulovi , líbilo se to jemu . ( Nebo řekl Saul : Dámť mu ji , aby mu byla osídlem , a aby proti němu byla ruka Filistinských . ) A tak řekl Saul Davidovi : Po této druhé budeš mi již zetěm . I rozkázal Saul služebníkům svým : Mluvte k Davidovi tajně , řkouce : Aj , libuje tě sobě král , a všickni služebníci jeho laskavi jsou na tebe ; nyní tedy budiž zetěm královým . A když mluvili služebníci Saulovi v uši Davidovy slova ta , odpověděl David : Zdaliž se vám malá věc zdá , býti zetěm královým ? A já jsem člověk chudý a opovržený . Tedy služebníci Saulovi oznámili jemu , řkouce : Taková slova mluvil David . I řekl Saul : Takto rcete Davidovi : Není žádostiv král věna , toliko sto obřízek Filistinských , aby byla pomsta nad nepřátely královskými . ( Saul pak to obmýšlel , aby David upadl v ruku Filistinských . ) Protož oznámili služebníci jeho Davidovi slova ta , a líbilo se to Davidovi , aby byl zetěm královým . Ještě se pak nebyli vyplnili dnové ti , Když vstav David , odšel , on i muži jeho , a zbil z Filistinských dvě stě mužů , jejichž obřízky přinesl David , a z úplna je dali králi , aby byl zetěm královým . I dal jemu Saul Míkol dceru svou za manželku . A vida Saul , nýbrž zkušené maje , že jest Hospodin s Davidem , a že Míkol dcera jeho miluje ho , Ještě tím více Saul obával se Davida . I byl Saul nepřítelem Davidovým po všecky dny . Vtrhovali pak do země knížata Filistinská ; i bývalo , že kdyžkoli vycházeli , opatrněji sobě počínal David proti nim nade všecky služebníky Saulovy , pročež i jméno jeho bylo velmi slavné . Mluvil pak Saul k Jonatovi synu svému a ke všechněm služebníkům svým , aby zamordovali Davida , ale Jonata syn Saulův liboval sobě Davida velmi . I oznámil to Jonata Davidovi , řka : Usiluje Saul otec můj , aby tě zabil ; protož nyní šetř se , prosím , až do jitra , a usadě se v skrytě , schovej se . Ale jáť vyjdu a státi budu při boku otci svému na poli , kdež ty budeš , a budu mluviti o tobě s otcem svým , a čemuž vyrozumím , oznámím tobě . I mluvil Jonata o Davidovi dobře Saulovi otci svému , a řekl : Nechť nehřeší král proti služebníku svému Davidovi , nebť jest nic tobě neprovinil , nýbrž správa jeho jest tobě velmi užitečná . Nebo se opovážil života svého a zabil Filistinského , a učinil Hospodin vysvobození veliké všemu Izraeli . Viděls to a radoval jsi se . Pročež bys tedy hřešil proti krvi nevinné , chtěje zabiti Davida bez příčiny ? I uposlechl Saul řeči Jonatovy a přisáhl Saul , řka : Živť jest Hospodin , žeť nebude zabit . Tedy Jonata povolal Davida , a oznámil jemu Jonata všecka slova tato . A přivedl Jonata Davida k Saulovi , i byl před ním jako i prvé . Vznikla pak opět válka ; a vytáh David , bojoval proti Filistinským , a porazil je porážkou velikou , a utekli před ním . V tom duch Hospodinův zlý napadl Saule , kterýž v domě svém seděl , maje kopí své v ruce své , a David hrál rukou před ním . Ale Saul chtěl prohoditi Davida kopím až do stěny ; kterýž uhnul se mu , a udeřilo kopí v stěnu . A tak David utekl a vynikl z nebezpečenství té noci . Potom poslal Saul posly k domu Davidovu , aby ho střáhli a zabili jej ráno . I oznámila to Davidovi Míkol manželka jeho , řkuci : Jestliže se neopatříš noci této , zítra zabit budeš . A protož spustila Míkol Davida oknem , kterýž odšed , utekl a vynikl z nebezpečenství . Vzala pak Míkol obraz a vložila na lůže , a polštář kozí položila v hlavách jeho a přikryla šaty . Tedy Saul poslal posly , aby vzali Davida . I řekla : Jest nemocen . Opět poslal Saul posly , aby pohleděli na Davida , řka : Přineste ho na lůži ke mně , ať ho zabiji . A když přišli poslové , a aj , obraz ležel na lůži a polštář kozí v hlavách jeho . I řekl Saul k Míkol : Proč jsi mne tak podvedla a pustilas nepřítele mého , aby ušel ? Odpověděla Míkol Saulovi : On mi řekl : Propusť mne , sic jinak zabiji tě . David tedy utíkaje , vynikl z nebezpečenství , a přišed k Samuelovi do Ráma , oznámil jemu všecko , co mu Saul učinil . I odšel on i Samuel , a bydlili v Náiot . Oznámeno pak bylo Saulovi , řka : Aj , David jest v Náiot v Ráma . I poslal Saul posly , aby jali Davida . Kteříž když viděli zástup proroků prorokujících , a Samuele jim představeného , an stojí , sstoupil také na posly Saulovy Duch Boží , a prorokovali i oni . To když oznámili Saulovi , poslal jiné posly , a prorokovali také i oni ; a opět poslal Saul třetí posly , a i ti prorokovali . Šel tedy již sám do Ráma a přišel až k čisterni veliké , kteráž jest v Socho , a zeptal se , řka : Kde jest Samuel a David ? I řekl někdo : Aj , jsou v Náiot v Ráma . I šel tam do Náiot v Ráma ; a sstoupil i na něj Duch Boží , a jda dále , prorokoval , až i přišel do Náiot v Ráma . Kdežto svlékl také sám roucho své a prorokoval i on před Samuelem , a padna , ležel svlečený celý ten den a noc . Odkudž se říká : Zdali také Saul mezi proroky ? V tom utíkaje David z Náiot , kteréž jest v Ráma , přišel a mluvil před Jonatou : Což jsem učinil ? Jaká jest nepravost má ? A jaký jest hřích můj před otcem tvým , že hledá bezživotí mého ? Kterýž řekl jemu : Odstup to , neumřeš . Aj , nečiníť otec můj ničeho ani velikého ani malého , čehož by se mi nesvěřil . Jak by tedy otec můj tajil to přede mnou ! Neníť toho . Nadto přisáhl také David , ( to promluviv : Dobřeť ví otec tvůj , že jsi laskav na mne , protož myslí : Nechť neví o tom Jonata , aby neměl zámutku ) . Nýbrž jistě , živť jest Hospodin , a živať jest duše tvá , že sotva jest kročej mezi mnou a mezi smrtí . Odpověděl Jonata Davidovi : Pověz , čehokoli žádáš , a učiním tobě . I řekl David Jonatovi : Aj , zítra bude novměsíce , kdyžto já mám obyčej sedati s králem k jídlu ; protož propusť mne , a skryji se na poli až do třetího večera . Jestliže by se zvláštně na mne ptal otec tvůj , řekneš : Prosil mne velice David , aby sběhl do Betléma města svého ; nebo obět výroční tam míti má všecka jeho rodina . Řekne-liť : Dobře , pokoj služebníku tvému ; pakliť se rozzlobí , věz , žeť se doplnila zlost jeho . A tak učiníš milosrdenství s služebníkem svým , poněvadž jsi v smlouvu Hospodinovu uvedl služebníka svého s sebou . Pakliť jest na mně nepravost , zabí mne sám ; nebo k otci svému proč bys mne vodil ? I řekl Jonata : Odstup to od tebe ; nebo zvím-liť to jistotně , že by se doplnila zlost otce mého , aby přišla na tě , zdaliž neoznámím tobě toho ? Řekl také David Jonatovi : Kdož mi oznámí , jestliže odpoví tobě otec tvůj něco tvrdě ? Odpověděl Jonata Davidovi : Poď , vyjděme na pole . I vyšli oba na pole . Opět řekl Jonata Davidovi : Hospodin Bůh Izraelský , ( hned jakž porozumím na otci svém , okolo tohoto času zítra neb pozejtří , an bude dobře s Davidem , jestliže nepošli tehdáž k tobě , a neoznámím-liť ) , Toto učiň Hospodin Jonatovi a toto přidej . Pakliť se bude líbiti otci mému uvésti zlé na tebe , takéť i to zjevím tobě a propustím tě ; i půjdeš v pokoji , a Hospodin budiž s tebou , jakož byl s otcem mým . A zdaliž i ty , dokud jsem živ , neučiníš se mnou milosrdenství Hospodinova , ano bychť i umřel , Tak že neodvrátíš milosrdenství svého od domu mého až na věky , zvláště tehdáž , když Hospodin vypléní nepřátely Davidovy , jednoho každého se svrchku země . A tak učinil Jonata smlouvu s domem Davidovým , řka : Vyhledávejž Hospodin toho z ruky nepřátel Davidových . Ještě i přísahou zavázal Jonata v lásce odměnné k sobě Davida ; nebo jakož miloval duši svou , tak jej miloval . I řekl mu Jonata : Zítra bude novměsíce , a bude se ptáti na tebe , když prázdné bude místo tvé . Do třetího tedy dne skrývaje se , sstoupíš rychle a přijdeš k tomu místu , na kterémžs se byl skryl , když se to jednalo , a pobudeš u kamene pocestných . A já tři střely vystřelím po straně k němu , směřuje sobě k cíli . Potom hned pošli pachole a dím : Jdi , shledej střely . Jestliže prostě řeknu služebníku : Hle , střely za tebou blíže sem , přines je , tedy přiď , nebo jest pokoj tobě , a neníť žádného nebezpečenství , živť jest Hospodin . Pakli takto řeknu pacholeti : Hle , střely jsou před tebou dále , tedy odejdi , nebo propustil tě Hospodin . Řeči pak této , kterouž jsme mluvili já a ty , aj , Hospodin svědek bude mezi mnou a mezi tebou až na věky . A tak skryl se David na poli . Byl pak novměsíce , i sedl král za stůl k jídlu . A seděl král na stolici své , jakž obyčej měl , na stolici u stěny , ale Jonata povstal . Sedl také Abner podlé Saule , a místo Davidovo zůstalo prázdné . A však toho dne Saul nic neříkal , nebo myslil : Něco se mu přihodilo , buď že čistý jest neb nečistý . Stalo se pak nazejtří , druhého dne novměsíce , že opět prázdné bylo místo Davidovo . I řekl Saul Jonatovi synu svému : Proč nepřišel syn Izai ani včera ani dnes k jídlu ? Odpověděl Jonata Saulovi : Velice mne prosil David , aby šel do Betléma . A řekl : Odpusť mne , prosím , nebo obět má míti rodina naše v městě , a bratr můj sám rozkázal mi přijíti ; nyní tedy , nalezl-li jsem milost před očima tvýma , nechť se odtrhnu , prosím , abych navštívil bratří své . Tou příčinou nepřišel k stolu královskému . I rozhněval se Saul náramně na Jonatu , a řekl jemu : Synu převrácený a urputný , zdaliž nevím , že jsi zvolil sobě syna Izai k hanbě své , i k hanbě a lehkosti matky své ? Nebo po všecky dny , v nichž bude živ syn Izai na zemi , nebudeš upevněn ty , ani království tvé . Protož hned pošli a přiveď jej ke mně , nebť jest hoden smrti . Odpověděl Jonata Saulovi otci svému , a řekl jemu : Proč má umříti ? Což jest učinil ? I hodil Saul kopím na něj , aby ho zabil . Tedy seznav Jonata , že uložil otec jeho zabiti Davida , Vstal od stolu Jonata , rozpálen jsa hněvem , a nejedl toho druhého dne novuměsíce pokrmu , nebo bolestil pro Davida , a že ho tak zlehčil otec jeho . Protož stalo se ráno , že vyšel Jonata na pole k času uloženému Davidovi , a pachole malé s ním . Tedy řekl pacholeti svému : Běž a shledej střely , kteréž já vystřelím . I běželo pachole , a on střílel daleko před něj . Když pak přišlo pachole až k cíli , k němuž střílel Jonata , volal Jonata za pacholetem a řekl : Zdaliž není střely před tebou tam dále ? Opět volal Jonata za pacholetem : Rychle pospěš , nestůj . A tak sebravši pachole Jonatovo střely , vrátilo se k svému pánu . ( Pachole pak nic nevědělo , toliko Jonata a David věděli , co se jedná . ) I dal Jonata braň svou pacholeti , kteréž s ním bylo , a řekl jemu : Jdi , dones do města . A když odešlo pachole , vstal David s strany polední , a padna na tvář svou k zemi , poklonil se třikrát ; a políbivše jeden druhého plakali oba , až Jonata Davida pozdvihl . I řekl Jonata Davidovi : Jdiž u pokoji , a což jsme sobě oba přisáhli ve jménu Hospodinovu , řkouce : Hospodin budiž svědkem mezi mnou a tebou , i mezi semenem mým a mezi semenem tvým , nechť trvá až na věky . A tak vstav David , odšel , Jonata pak navrátil se do města . Tedy přišel David do Nobe k Achimelechovi knězi . I ulek se Achimelech , vyšel vstříc Davidovi a řekl jemu : Cože to , že jsi sám , a není žádného s tebou ? Odpověděl David Achimelechovi knězi : Král mi poručil nějakou věc , a řekl mi : Ať žádný nezvídá toho , proč tě posílám , a coť jsem poručil . Služebníkům pak uložil jsem jisté místo . Protož nyní , co máš tu před rukama , dej v ruku mou , asi pět chlebů , aneb což na hotově máš . Odpověděl kněz Davidovi a řekl : Nemámť chleba obecného před rukama , než toliko chléb svatý , však jestliže se toliko od žen zdrželi služebníci . Odpověděl David knězi a řekl : Jistě ženy vzdáleny byly od nás , jakož včera tak i před včerejškem , když jsem vyšel ; protož těla služebníků svatá jsou . Ač pak toto předsevzetí jest proti slušnosti , však i to dnes posvěceno bude pro tělo . A tak dal jemu kněz chleby svaté ; nebo nebylo tam chleba , jediné chlebové předložení , kteříž odloženi byli od tváři Hospodinovy , aby položeni byli chlebové teplí toho dne , když ti vzati byli . ( Byl pak tu jeden z služebníků Saulových v týž den , kterýž se tam pozadržel před Hospodinem , jehož jméno bylo Doeg Idumejský , nejpřednější mezi pastýři Saulovými . ) I řekl David Achimelechovi : Nemáš-liž zde kopí aneb meče ? Nebo ani meče svého ani braně své nevzal jsem v ruku svou , proto že rozkaz královský dotíral . Jemuž řekl kněz : Meč Goliáše Filistinského , kteréhož jsi zabil v údolí Elah , aj , ten jest zde obvinutý v roucho za efodem . Jestliže jej chceš sobě vzíti , vezmi , nebo zde jiného není kromě toho . I řekl David : Neníť přes ten , dejž mi jej . Tedy vstal David , a utekl toho dne před Saulem , a přišel k Achisovi králi Gát . Služebníci pak Achisovi řekli jemu : Zdaliž tento není David , král země ? Zdaliž neprozpěvovali tomuto po houfích , řkouce : Porazil Saul svůj tisíc , David pak svých deset tisíců . I složil David ta slova v srdci svém , a bál se velmi Achisa krále Gát . Protož změnil způsob svůj před očima jejich , a bláznem se dělal , jsa v rukou jejich ; psal také po vratech u brány , a pouštěl sliny po bradě své . Tedy řekl Achis služebníkům svým : Hle , viděvše člověka blázna , pročež jste ho ke mně přivedli ? Nedostává-liž se mi bláznů , že jste uvedli tohoto , aby bláznil přede mnou ? Ten-liž má vjíti do mého domu ? A tak odšel odtud David , skryl se v jeskyni Adulam . To když uslyšeli bratří jeho i všecken dům otce jeho , sešli se tam k němu . A shromáždili se k němu , kteřížkoli byli v ssoužení , a kteřížkoli byli zadlužilí , a kteřížkoli byli v hořkosti ducha , a byl nad nimi knížetem , tak že jich bylo s ním okolo čtyř set mužů . Potom odšel odtud David do Masfa Moábského a řekl králi Moábskému : Prosím , nechť vcházejí k vám i vycházejí otec můj a matka má , dokudž nezvím , co se mnou učiní Bůh . I přivedl je před krále Moábského , a bydlili s ním po všecky dny , v nichž zůstával David na tom hradě . Ale prorok Gád řekl Davidovi : Nebývejž déle na tom hradě , jdi , navrať se do země Judské . I odšel David , a přišel do lesa Haret . V tom uslyšel Saul , že by se zjevil David i muži , kteříž byli s ním . Saul pak bydlil v Gabaa pod hájem v Ráma , maje kopí své v rukou svých , a všickni služebníci jeho stáli před ním . I řekl Saul služebníkům svým , kteříž stáli před ním : Slyšte medle , synové Jemini : Všechněm-li vám dá syn Izai pole a vinice ? Všecky-li vás postaví za správce nad tisíci a sty , Že jste se všickni spikli proti mně , aniž jest , kdo by mi oznámil ? Již i syn můj učinil smlouvu s synem Izai , a však žádný z vás nelituje mne , aniž mi kdo oznámí , že pozdvihl syn můj služebníka mého proti mně , aby mi zálohy strojil , jakož se to již děje . Odpověděl pak Doeg Idumejský , kterýž též stál s služebníky Saulovými , a řekl : Viděl jsem syna Izai , an přišel do Nobe k Achimelechovi synu Achitobovu . Kterýž radil se o něho s Hospodinem a dal jemu potravy , také i meč Goliáše Filistinského dal jemu . I poslal král , aby zavolali Achimelecha syna Achitobova , kněze , i vší čeledi otce jeho , totiž kněží , kteříž byli v Nobe . I přišli všickni před krále . Tedy řekl Saul : Slyš nyní , synu Achitobův . Kterýž odpověděl : Ej , pane můj . I dí k němu Saul : Proč jste se spikli proti mně , ty a syn Izai , když jsi jemu dal chléb a meč , a radils se s Bohem o něj , aby povstal proti mně k strojení mi záloh , jakož se to již děje ? Odpovídaje Achimelech králi , řekl : A kdo jest tak věrný ze všech služebníků tvých jako David , kterýž i zetěm královým jest , kterýž kráčí v poslušenství tvém , a vzácný jest v domě tvém ? Zdaliž jsem se nyní počal tázati Boha o něj ? Odstup to ode mne . Nesčítejž král takové věci na služebníka svého , ani na koho z čeledi otce mého , neboť neví služebník tvůj o ničemž o tom ani nejmenší věci . Ale král řekl : Smrtí umřeš Achimelechu , ty i všecken dům otce tvého . I řekl král drabantům , kteříž stáli před ním : Obraťte se a zbíte kněží Hospodinovy , nebo i jejich ruka jest s Davidem ; přes to vědouce , že utíká , nedali mi znáti . Služebníci však královští nechtěli vztáhnouti rukou svých , ani se obořiti na kněží Hospodinovy . A protož řekl král Doegovi : Obrať ty se , a pobí ty kněží . Takž Doeg Idumejský obrátiv se , obořil se na kněží , a zbil toho dne osmdesáte a pět mužů , kteříž nosili efod lněný . Nobe také město kněžské vyhubil ostrostí meče , od muže až do ženy , od malého až do požívajícího prsí , voly i osly , i dobytky pobil ostrostí meče . Jediný toliko syn Achimelechův , syna Achitobova , jehož jméno bylo Abiatar , ušel a utekl k Davidovi . Tedy oznámil Abiatar Davidovi , že Saul zmordoval kněží Hospodinovy . I řekl David Abiatarovi : Vědělť jsem toho dne , když tam byl Doeg Idumejský , že jistotně oznámí Saulovi ; jáť jsem přičinu dal k zhubení všech duší domu otce tvého . Zůstaň u mne , neboj se ; nebo kdož hledati bude bezživotí mého , hledati bude bezživotí tvého , ale ochráněn budeš u mne . Tedy oznámili Davidovi , řkouce : Aj , Filistinští dobývají Cejly a loupí dvory . Protož tázal se David Hospodina , řka : Mám-li jíti a udeřiti na ty Filistinské ? I odpověděl Hospodin Davidovi : Jdi a porazíš Filistinské , i Cejlu vysvobodíš . Muži pak Davidovi řekli jemu : Aj , my zde v Judstvu bojíme se , čím více , když půjdeme k Cejle proti vojskům Filistinských . A tak opět David tázal se Hospodina . Jemuž odpověděl Hospodin a řekl : Vstana , vytáhni k Cejle , neboť dám Filistinské v ruce tvé . I táhl David a muži jeho k Cejle , a bojoval s Filistinskými , a zajal dobytky jejich . I porazil je ranou velikou , a tak vysvobodil David obyvatele Cejly . Stalo se pak , že když utíkal Abiatar syn Achimelechův k Davidovi do Cejly , dostal se efod v ruce jeho . Potom oznámeno bylo Saulovi , že přitáhl David do Cejly . I řekl Saul : Dalť ho Bůh v ruku mou , nebo zavřel se , všed do města hrazeného a zavřitého . I svolal Saul všecken lid k boji , aby táhl k Cejle , a oblehl Davida i muže jeho . A zvěděv David , že Saul tajně ukládá o něm zle , řekl Abiatarovi knězi : Vezmi na se efod . I řekl David : Hospodine , Bože Izraelský , za jistou věc slyšel služebník tvůj , že strojí Saul přitáhnouti k Cejle , aby zkazil město pro mne . Vydali-li by mne muži Cejly v ruce jeho ? A přitáhl-li by Saul , jakž slyšel služebník tvůj ? Hospodine , Bože Izraelský , oznam , prosím , služebníku svému . Odpověděl Hospodin : Přitáhl by . Řekl ještě David : Vydali-li by mne obyvatelé Cejly i muže mé v ruce Saulovy ? Odpověděl Hospodin : Vydali by . Vstav tedy David a muži jeho , téměř šest set mužů , vytáhli z Cejly a šli ustavičně , kamž jíti mohli . Saulovi pak povědíno , že ušel David z Cejly ; i nechal tažení . Byl pak David na poušti v místech bezpečných , a bydlil na hoře , na poušti Zif . A ačkoli hledal ho Saul po všecky ty dny , však nevydal ho Bůh v ruku jeho . Vida tedy David , že Saul vytáhl hledati bezživotí jeho , byl na poušti Zif v lese . Vstav pak Jonata syn Saulův , přišel k Davidovi do lesa , a posilnil ruky jeho v Bohu . A řekl jemu : Neboj se , neboť nenalezne tebe ruka Saule otce mého , ale ty kralovati budeš nad Izraelem , a já budu druhý po tobě . Však i Saul otec můj zná to . I učinili smlouvu oba před Hospodinem ; a David zůstal v lese , Jonata pak navrátil se do domu svého . Tedy přišli Zifejští k Saulovi do Gabaa , řkouce : Zdaliž David nepokrývá se u nás v horách , v lese , na pahrbku Hachile , kterýž jest na pravé straně pouště . Protož nyní podlé vší žádosti duše své , ó králi , přitáhni stěží , my se pak přičiníme , abychom jej vydali v ruce královy . I řekl Saul : Požehnaní vy od Hospodina , že mne litujete . Jdětež medle , ujisťte se tím ještě lépe , přezvězte a shlédněte místo jeho , kam se obrátí , kdo ho tam viděl ; nebo mi praveno , že divných chytrostí užívá . Vyšpehujtež tedy a vyzvězte všecky skrejše , v nichž se kryje , a navraťte se ke mně s věcí jistou , i potáhnu s vámi , a jestliže v zemi jest , hledati ho budu ve všech tisících Judských . Kteřížto vstavše , navrátili se do Zif před Saulem ; David pak a muži jeho byli na poušti Maon , na rovinách po pravé straně pouště . Nebo jakž vytáhl Saul s lidem svým hledati ho , oznámeno bylo to Davidovi , kterýž sstoupil s skály a bydlil na poušti Maon . O čemž Saul uslyšav , honil Davida po poušti Maon . A tak Saul táhl s jedné strany hory , David pak a muži jeho po druhé straně hory . A pospíšil David , aby mohl utéci od tváři Saulovy ; nebo Saul s lidem svým obkličovali Davida i muže jeho , aby je zjímali . V tom přišel posel k Saulovi , řka : Pospěš a přiď , nebo Filistinští vtrhli do země . A protož navrátil se Saul od honění Davida , táhl proti Filistinským . Pročež nazvali to místo : Skála rozdělující . Odšed pak David odtud , bydlil v místech bezpečných Engadi . I stalo se , že když se navrátil Saul od honění Filistinských , oznámili jemu , řkouce : Hle , David jest na poušti Engadi . Tedy vzav Saul tři tisíce mužů vybraných ze všeho Izraele , odšel hledati Davida a mužů jeho na skalách kamsíků . I přišel k stájím ovcí blízko cesty , kdež byla jeskyně , do níž všel Saul na potřebu ; David pak a muži jeho seděli po stranách v té jeskyni . Protož řekli muži Davidovi jemu : Aj , tento jest den , o němž tobě mluvil Hospodin , řka : Aj , já dám nepřítele tvého v ruku tvou , abys mu učinil , jakť se koli líbiti bude . Tedy vstav David , uřezal tiše kus pláště Saulova . Potom pak padlo to těžce na srdce Davidovi , že uřezal křídlo pláště Saulova . Pročež řekl mužům svým : Uchovejž mne Hospodin , abych to učiniti měl pánu mému , pomazanému Hospodinovu , abych vztáhnouti měl ruku svou na něj , poněvadž jest pomazaný Hospodinův . A tak zabránil David mužům svým těmi slovy , a nedal jim povstati proti Saulovi . Saul také vyšed z té jeskyně , bral se cestou svou . Potom vstal i David , a vyšed z jeskyně , volal za Saulem , řka : Pane můj králi ! I ohlédl se Saul zpět , David pak sehnuv se tváří k zemi , poklonil se jemu . A řekl David Saulovi : I proč posloucháš řečí lidských , kteříž praví : Hle , David hledá tvého zlého . Aj , dnešního dne viděti mohly oči tvé , že tě byl vydal Hospodin dnes v ruku mou v jeskyni . A byloť mi řečeno , abych tě zabil , ale šanoval jsem tě ; nebo řekl jsem : Nevztáhnuť ruky své na pána svého , poněvadž jest pomazaný Hospodinův . Nýbrž , otče můj , pohleď a viz kus pláště svého v ruce mé , a žeť jsem nechtěl , odřezuje křídlo pláště tvého , zabiti tebe . Poznejž tedy a viz , žeť není v úmysle mém nic zlého , ani jaké převrácenosti , a žeť jsem nezhřešil proti tobě ; ty pak číháš na duši mou , abys mi ji odjal . Sudiž Hospodin mezi mnou a mezi tebou , a pomstiž mne Hospodin nad tebou , ale ruka má nebude proti tobě . Jakož vzní ono přísloví starých : Od bezbožných vychází bezbožnost ; protož nebudeť ruka má proti tobě . Na koho to jen vytáhl král Izraelský ? Koho to honíš ? Psa mrtvého , blechu jednu . Ale budeť Hospodin soudce ; on nechť rozsoudí mezi mnou a tebou , a nechť pohledí a vyvede při mou , a vysvobodí mne z ruky tvé . Když pak přestal David mluviti slov těch Saulovi , odpověděl Saul : Není-liž to hlas tvůj , synu můj Davide ? A pozdvih Saul hlasu svého , plakal . A řekl Davidovi : Spravedlivější jsi nežli já ; nebo ty jsi mi odplatil se dobrým , já pak zlým tobě jsem se odplatil . Ty zajisté ukázal jsi dnes , že mi činíš dobře ; nebo ačkoli mne byl Hospodin zavřel v ruce tvé , však jsi mne nezabil . Zdali kdo nalezna nepřítele svého , propustí ho po cestě dobré ? Ale Hospodin odplatiž tobě dobrým za to , co jsi mi dnešního dne učinil . Protož nyní , ( vím , že jistotně kralovati budeš , a že stálé bude v ruce tvé království Izraelské ) , Nyní , pravím , přisáhni mi skrze Hospodina , že nevypléníš semene mého po mně , a nevyhladíš jména mého z domu otce mého . A tak přisáhl David Saulovi . I odšel Saul do domu svého , David pak a muži jeho vstoupili na bezpečné místo . Mezi tím umřel Samuel . A shromáždil se všecken Izrael , i plakali ho , a pochovali jej v domě jeho v Ráma . Ale David vstav , šel na poušť Fáran . Člověk pak nějaký byl v Maon , kterýž statek svůj měl na Karmeli . A byl člověk ten možný velmi , nebo měl tři tisíce ovec a tisíc koz , a tehdáž rovně střihl ovce své na Karmeli . Muže pak toho jméno Nábal , a jméno ženy jeho Abigail . A byla žena ta opatrná a krásné tváři , ale muž její byl tvrdý a zlých povah , a byl z rodu Kálefova . Protož uslyšav David na poušti , že by Nábal střihl ovce své , Poslal deset služebníků , a řekl David těm služebníkům : Vstupte na Karmel , a jděte k Nábalovi , a pozdravte ho slovem mým přátelsky . A rcete jemu takto : Zdráv buď , a pokoj tobě , pokoj domu tvému , i všemu , což máš , pokoj . Slyšel jsem , že máš střižce , a pastýři tvoji bývali s námi ; neučinili jsme jim žádné křivdy , aniž jim co zhynulo po všecky dny , v nichž byli na Karmeli . Ptej se služebníků svých , a povědí tobě . Nyní tedy nechť naleznou mládenci milost před očima tvýma , nebo v den veselý přišli jsme ; dej , prosím , což máš před rukama , služebníkům svým a synu svému Davidovi . Přišedše tedy mládenci ti Davidovi , mluvili Nábalovi podlé všech slov těchto jménem Davidovým , a umlkli . Odpověděl pak Nábal služebníkům Davidovým a řekl : Kdo jest David ? A kdo syn Izai ? Mnohotě nyní služebníků , kteříž se odtrhují jeden každý od pána svého . Ano , vezmu já chléb svůj , a vodu svou a pokrmy své , kteréž jsem připravil střižcům svým , a dám je těm lidem , kterýchž neznám , ani vím , odkud jsou ? A obrátivše se služebníci Davidovi na cestu svou , navrátili se , a přišedše , oznámili jemu všecka slova ta . I řekl David mužům svým : Připaš každý meč svůj . Kteříž když připásali jeden každý meč svůj , připásal také David meč svůj , a šlo za Davidem okolo čtyř set mužů , dvě stě pak pozůstalo u břemen . A v tom Abigail , ženě Nábalově , oznámil mládenec jeden z služebníků , řka : Aj , poslal David posly s pouště , aby pozdravili pána našeho , ale on je ukřikal ; Ješto muži ti prospěšní nám byli velice , ani nám neučinili křivdy , aniž nám co zhynulo , když jsme bývali s nimi na poli . Místo zdi byli nám v noci i ve dne po všecky dny , dokudž jsme s nimi byli , pasouce stáda . Protož nyní pomysl a viz , co bys měla činiti , neboť již zlé věci hotové jsou na pána našeho i na všecken dům jeho ; on pak jest tak zlobivý , že s ním nelze ani mluviti . Tedy pospíšila Abigail , a vzala dvě stě chlebů , a dvě kožené láhvice vína , a pět ovcí připravených , a pět měr pražmy , a sto sušených hroznů , a dvě stě hrud fíků sušených , a vložila to na osly . I řekla služebníkům svým : Jdětež napřed , a já za vámi půjdu . Ale muži svému Nábalovi neoznámila . I stalo se , že vsedši na osla , sjížděla po stráni s hory , a aj , David a muži jeho sstupovali proti ní , a potkala se s nimi . ( David pak byl řekl : Jistě nadarmo jsem ostříhal všeho , což on měl na poušti , tak že nic nezahynulo ze všeho , což má ; nebo mi se odplatil zlým za dobré . Toto učiň Bůh nepřátelům Davidovým a toto přidej , jestliže zanechám do jitra ze všeho , což má , až do toho , kterýž močí na stěnu . ) Tedy uzřevši Abigail Davida , rychle ssedla s osla , a padla před Davidem na tvář svou , a poklonila se až k zemi . A padši k nohám jeho , řekla : Na mně , pane můj , ta nepravost . Protož nechť mluví , prosím , služebnice tvá v uši tvé , a vyslyš slova děvky své . Nechť se neobrací , prosím , pán můj myslí svou za mužem tím bezbožným Nábalem ; nebo jakéž jest jméno jeho , takovýž jest . Nábal jméno jeho jest , a bláznovství jest při něm . Já pak služebnice tvá neviděla jsem služebníků pána mého , kteréž jsi byl poslal . Protož nyní , pane můj , živť jest Hospodin , a živať jest duše tvá , že tě tobě zbránil Hospodin vylíti krve , a abys nemstil sám sebe . A protož nyní buďtež jako Nábal nepřátelé tvoji , a ti , kteříž hledají zlého pánu mému . Teď pak dar tento , kterýž přinesla děvka tvá pánu svému , nechť jest dán služebníkům , kteříž chodí za pánem mým . Odpusť , prosím , provinění děvce své , neboť jistě vzdělá Hospodin pánu mému dům stálý , poněvadž boje Hospodinovy pán můj vede , a nic zlého se nenalézá při tobě až posavad . A byť i povstal člověk , aby tě stihal a hledal bezhrdlí tvého , budeť však duše pána mého svázána v svazku živých u Hospodina Boha tvého , duši pak nepřátel tvých jako z praku pryč zahodí . A když učiní Hospodin pánu mému dobře podlé toho všeho , jakž zaslíbil tobě , a přikážeť , abys byl vůdcím nad Izraelem : Tedy nebude to k zviklání ani k urážce srdce pánu mému , jako když by vylil krev bez příčiny , aneb když by se mstil pán můj . Když tedy učiní dobře Hospodin pánu mému , rozpoměň se na děvku svou . I řekl David k Abigail : Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský , že tě poslal dne tohoto mně v cestu ; A požehnaná řeč tvá , i ty požehnaná , že jsi zdržela mne dnes , abych nevylil krve a nemstil sám sebe . A jistě , jako živ jest Hospodin Bůh Izraelský , kterýž mi zbránil , ať bych zle nečinil , že kdybys nebyla pospíšila a nevyšla mi v cestu , nebyl by zůstal Nábalovi do jitra ani močící na stěnu . I přijal David z ruky její , což byla přinesla jemu , a řekl jí : Jdiž v pokoji do domu svého . Pohleď , uslyšel jsem prosbu tvou , a vážil jsem sobě osoby tvé . A tak navrátila se Abigail k Nábalovi , an měl hody v domě svém jako hody královské ; a srdce Nábalovo rozveselilo se bylo v něm , a byl opilý velmi . Pročež ona neoznámila jemu nejmenšího slova až do jitra . Nazejtří pak , když z vína vystřízlivěl Nábal , tedy oznámila jemu žena jeho ty věci . I zmrtvělo v něm srdce jeho , a učiněn jest jako kámen . A když pominulo takměř deset dní , porazil Hospodin Nábale , i umřel . Uslyšev pak David , že by Nábal umřel , řekl : Požehnaný Hospodin , kterýž hodně pomstil pohanění mého nad Nábalem , a služebníka svého zdržel ode zlého , zlost pak Nábalovu shrnul Hospodin na hlavu jeho . Tedy poslal David a mluvil k Abigail , aby ji sobě vzal za manželku . I přišli služebníci Davidovi k Abigail na Karmel , a mluvili s ní , řkouce : David poslal nás k tobě , aby tě vzal sobě za manželku . Kterážto vstavši , poklonila se na tvář až k zemi , řkuci : Aj , služebnice tvá za děvku bude , aby umývala nohy služebníkům pána svého . Protož rychle vstavši Abigail a vsedši na osla svého , ( pět pak děveček jejích šlo za ní ) , jela za posly Davidovými , a byla manželkou jeho . Též i Achinoam pojal David z Jezreel , a byly i tyto dvě manželky jeho . Nebo Saul Míkol dceru svou , manželku Davidovu , dal byl Faltiovi , synu Lais , kterýž byl z Gallim . Opět přišli Zifejští k Saulovi do Gabaa , řkouce : Nevíš-liž , že se David kryje na pahrbku Hachila proti poušti ? Protož povstal Saul a táhl na poušť Zif , a s ním tři tisíce mužů vybraných z Izraele , aby hledal Davida na poušti Zif . I položil se Saul na pahrbku Hachila , kterýž jest proti Jesimon při cestě . David pak trvaje na poušti , srozuměl , že Saul za ním přitáhl na poušť . Nebo poslav David špehéře , vyzvěděl jistotně , že Saul přitáhl . Tedy vstav David , šel k místu , na němž se položil Saul s vojskem . I spatřil David místo , na kterémž ležel Saul a Abner syn Nerův , hejtman vojska jeho . Saul pak spal , jsa vozy otočen , lid také ležení svá měl vůkol něho . I mluvil David a řekl Achimelechovi Hetejskému a Abizai synu Sarvie , bratru Joábovu , řka : Kdo sstoupí se mnou k Saulovi do ležení ? Odpověděl Abizai : Já sstoupím s tebou . A tak přišel David a Abizai k lidu v noci , a aj , Saul leže , spal , jsa vozy otočen , a kopí jeho vetknuté bylo v zemi u hlavy jeho , Abner pak i lid spali vůkol něho . Tedy řekl Abizai Davidovi : Dalť Bůh dnes nepřítele tvého v ruku tvou . Protož nyní , medle nechť jej probodnu pojednou kopím až do země , tak že nebude potřebí podruhé . Ale David řekl k Abizai : Nezabíjej ho ; nebo kdo vztáhna ruku svou na pomazaného Hospodinova , byl by bez viny ? Řekl také David : Živť jest Hospodin , leč Hospodin raní jej , aneb den jeho přijde , aby umřel , aneb na vojnu vytáhna , zahyne : Mně nedej Hospodin , abych vztáhnouti měl ruku svou na pomazaného Hospodinova . Ale nyní vezmi medle to kopí , kteréž jest u hlavy jeho , a tu číši vodnou , a odejděme . I vzal David kopí a číši vodnou u hlavy Saulovy , a odešli , tak že žádný neviděl , ani nezvěděl , ani neprocítil , ale všickni spali ; nebo sen tvrdý Hospodinův připadl byl na ně . A přešed David na druhou stranu , postavil se na vrchu hory zdaleka ; nebo bylo mezi nimi nemalé místo . I zavolal David na lid a na Abnera syna Ner , řka : Což se neozveš , Abner ? Odpovídaje pak Abner , řekl : Kdo jsi ty , kterýž voláš na krále ? I řekl David Abnerovi : Zdaliž ty nejsi muž ? A kdo jest tobě rovný v Izraeli ? Proč jsi tedy neostříhal krále , pána svého ? Nebo přišel jeden z lidu , aby zabil krále , pána tvého . Neníť to dobře , co jsi učinil . Živť jest Hospodin , že jste hodni smrti , proto že neostříháte pána svého , pomazaného Hospodinova . Ale nyní pohleď , kde jest kopí královo a číše vodná , kteráž byla u hlavy jeho . Tedy poznal Saul hlas Davidův a řekl : Není-liž to hlas tvůj , synu můj Davide ? Odpověděl David : Jest můj hlas , pane můj králi . Řekl také : Proč je to , že pán můj honí služebníka svého ? Nebo co jsem učinil ? A co jest zlého v ruce mé ? Protož nyní poslyš , prosím , pane můj králi , slov služebníka svého : Jestliže tě Hospodin vzbudil proti mně , nechť zachutná obět , pakli lidé , zlořečení jsou před Hospodinem ; nebo mne vyhnali dnes , abych nemohl obcovati dědictví Hospodinovu , jako by řekli : Jdi , služ bohům cizím . Ale již aspoň nechť není vylita krev má na zemi bez rozsouzení Hospodinova ; nebo vytáhl král Izraelský hledati blechy jedné , rovně jako by honil koroptvu na horách . I řekl Saul : Zhřešilť jsem , navratiž se , synu můj Davide . Neboť nebudu více zle činiti tobě , proto že jsi draze sobě vážil života mého dnešní den . Aj , bláznivě jsem dělal a bloudil přenáramně . A odpovídaje David , řekl : Teď hle kopí královo . Nechť přijde někdo z služebníků , a vezme je . Hospodin pak navratiž jednomu každému za spravedlnost jeho a věrnost jeho . Daltě byl zajisté Hospodin tebe dnes v ruku mou , ale nechtělť jsem vztáhnouti ruky své na pomazaného Hospodinova . A protož jakož jsem já dnes sobě draze vážil života tvého , tak budiž draze vážen život můj před Hospodinem , aby mne vysvobodil ze vší úzkosti . Tedy řekl Saul Davidovi : Požehnaný jsi , synu můj Davide . Tak čině , dokážeš ctnosti , a v tom se zmocňuje , zkvetneš . V tom odšel David cestou svou , Saul také navrátil se k místu svému . Řekl pak David v srdci svém : Když tedyž sejdu od ruky Saulovy , nic mi lepšího není , než abych naprosto utekl do země Filistinské . I pustí o mně Saul , a nebude mne více hledati v žádných končinách Izraelských , a tak ujdu ruky jeho . Tedy vstav David , odebral se sám i těch šest set mužů , kteříž byli s ním , k Achisovi synu Maoch , králi Gát . I bydlil David s Achisem v Gát , on i muži jeho , jeden každý s čeledí svou , David i dvě ženy jeho , Achinoam Jezreelská , a Abigail Karmelská někdy žena Nábalova . A když bylo oznámeno Saulovi , že utekl David do Gát , přestal ho hledati více . Řekl pak David Achisovi : Prosím , jestliže jsem nalezl milost před očima tvýma , ať mi dají místo v některém městě krajiny této , abych tam bydlil ; nebo proč má bydliti služebník tvůj s tebou v městě královském ? I dal mu Achis v ten den Sicelech , odkudž Sicelech bylo králů Judských až do dne tohoto . Byl pak počet dnů , v nichž bydlil David v krajině Filistinské , den a čtyři měsíce . I vycházel David s muži svými , vpády činíce na Gessurské a Gerzitské a Amalechitské , ( nebo ti bydlili v zemi té od starodávna ) , kudy se chodí přes Sur až do země Egyptské . A hubil David krajinu tu , nenechávaje živého muže ani ženy ; bral také ovce i voly , i osly i velbloudy , i šaty , a navracoval se a přicházel k Achisovi . A když se ptal Achis : Kam jste dnes vpadli ? odpověděl David : K straně polední Judově , a k straně polední Jerachmeelově , a k straně polední Cinejského . Neživil pak David ani muže ani ženy , aby koho přivoditi měl do Gát ; nebo myslil : Aby na nás nežalovali , řkouce : Tak učinil David . A ten obyčej jeho byl po všecky dny , dokudž zůstával v krajině Filistinské . I věřil Achis Davidovi , řka : Jižtě se velice zošklivil lidu svému Izraelskému , protož budeť mi za služebníka na věky . I stalo se za dnů těch , že Filistinští sebrali vojska svá k boji , aby bojovali s Izraelem . I řekl Achis Davidovi : Věz nepochybně , že potáhneš se mnou na vojnu , ty i muži tvoji . Odpověděl David Achisovi : Teprv ty poznáš , co učiní služebník tvůj . I řekl Achis Davidovi : Touť příčinou strážným života svého tě ustanovím po všecky dny . ( Samuel pak již byl umřel ; pročež plakal ho všecken Izrael , a pochovali jej v Ráma , totiž v městě jeho . A Saul byl vyplénil věšťce a hadače z země . ) Tedy shromáždivše se Filistinští , přitáhli a položili se u Sunem . Shromáždil i Saul všeho Izraele , a položili se v Gelboe . Vida pak Saul vojsko Filistinské , bál se , a uleklo se srdce jeho velmi . I dotazoval se Saul Hospodina , ale Hospodin neodpovídal jemu ani skrze sny , ani skrze urim , ani skrze proroky . Protož řekl Saul služebníkům svým : Pohledejte mi ženy mající ducha věštího , i půjdu k ní a poradím se skrze ni . Jemuž odpověděli služebníci jeho : Aj , žena mající ducha věštího v Endor . Tedy změniv Saul oděv , oblékl se v roucho jiné , a šel sám a dva muži s ním , a přišli k ženě té v noci . I řekl : Medle hádej mi skrze ducha věštího , a způsob to , ať ke mně vyjde ten , kohož bych jmenoval tobě . Ale žena řekla jemu : Aj , ty víš , co učinil Saul , kterak vyhladil věšťce a hadače z země . Pročež tedy ty pokládáš osídlo duši mé , abys mne o hrdlo připravil ? I přisáhl jí Saul skrze Hospodina , řka : Živť jest Hospodin , že nepřijde na tě trestání pro tu věc . Tedy řekla žena : Kohožť mám vyvésti ? Kterýž řekl : Samuele mi vyveď . A když uzřela žena Samuele , zkřikla hlasem velikým , a řekla žena Saulovi takto : Pročež jsi mne oklamal ! Nebo ty jsi Saul . I řekl jí král : Neboj se . Což jsi pak viděla ? Odpověděla žena Saulovi : Bohy jsem viděla vystupující z země . Řekl jí opět : Jaký jest způsob jeho ? Odpověděla jemu : Muž starý vystupuje a jest oděný pláštěm . Tedy srozuměl Saul , že by Samuel byl , a sehnuv se tváří k zemi , poklonil se jemu . I řekl Samuel Saulovi : Proč mne nepokojíš , že jsi mne zavolati rozkázal ? Odpověděl Saul : Úzkostmi sevřín jsem velice ; nebo Filistinští bojují proti mně , a Bůh odstoupil ode mne , a neodpovídá mi více , ani skrze proroky , ani skrze sny . Protož povolal jsem tě , abys mi oznámil , co bych měl činiti . I řekl Samuel : Proč tedy se mne dotazuješ , poněvadž Hospodin odstoupil od tebe , a jest s nepřítelem tvým ? Učiniltě zajisté jemu Hospodin , jakož mluvil skrze mne , a odtrhl Hospodin království od ruky tvé , a dal je bližnímu tvému , Davidovi . Nebo že jsi neuposlechl hlasu Hospodinova , a nevykonals hněvu prchlivosti jeho nad Amalechem , protož učinil tobě to dnes Hospodin . Nadto vydá Hospodin i Izraele s tebou v ruku Filistinských , a zítra budeš ty i synové tvoji se mnou . I vojska Izraelská vydá Hospodin v ruku Filistinských . I padl Saul náhle tak , jak dlouhý byl , na zem , nebo se byl ulekl náramně slov Samuelových . K tomu ani síly v něm nebylo , nebo nic nejedl celý ten den a celou tu noc . Přistoupivši pak ta žena k Saulovi a uzřevši , že jest předěšen náramně , řekla jemu : Aj , uposlechla děvka tvá hlasu tvého , a opovážila jsem se života svého , že jsem uposlechla slov tvých , kteráž jsi mluvil ke mně . Nyní tedy uposlechni i ty , prosím , hlasu děvky své , a položím před tebe kousek chleba , abys jedl a posilil se , a tak jíti mohl cestou svou . Kterýž odepřel a řekl : Nebuduť jísti . I přinutili ho služebníci jeho , ano i ta žena , tak že uposlechl hlasu jejich , a vstav s země , sedl na lůžko . Měla pak ta žena tele tučné v domě , kteréž spěšně zabila , a vzavši mouky , zadělala , a napekla z ní chlebů přesných . Potom přinesla před Saule a služebníky jeho , kteříž jedli , a vstavše v touž noc , odešli . A tak shromáždili Filistinští všecka vojska svá u Afeku , Izrael pak položil se u studnice , kteráž byla v Jezreel . I táhla knížata Filistinská po stu a po tisících , David pak a muži jeho táhli nazad s Achisem . Tedy řekla knížata Filistinská : K čemu jsou Židé tito ? Odpověděl Achis knížatům Filistinským : Zdaliž toto není David služebník Saule , krále Izraelského , kterýž byl při mně dnů těchto , nýbrž těchto let , a neshledal jsem na něm ničeho ode dne , jakž odpadl od Saule , až do tohoto dne ? I rozhněvala se na něj knížata Filistinská , a řekli jemu ta knížata Filistinská : Odešli zase muže toho , ať se navrátí k místu svému , kteréž jsi mu ukázal , a nechť netáhne s námi k boji , aby se nám nepostavil za nepřítele v bitvě . Nebo čím se zalíbiti může pánu svému tento ? Zdali ne hlavami mužů těchto ? Zdaliž tento není ten David , o kterémž zpívali v houfích plésajících , říkajíce : Porazil Saul svůj tisíc , ale David svých deset tisíců ? I povolal Achis Davida , a řekl jemu : Živť jest Hospodin , že jsi upřímý , a líbí mi se vycházení tvé i vcházení tvé se mnou do vojska . Nebo neshledal jsem na tobě nic zlého ode dne , v kterýž jsi přišel ke mně , až do dne tohoto , ale před očima knížat nejsi vzácný . Protož nyní navrať se a jdi v pokoji , a nebudeš těžký v očích knížat Filistinských . I řekl David Achisovi : Co jsem pak učinil , a co jsi shledal na služebníku svém ode dne , v kterýž jsem počal býti u tebe , až do tohoto dne , abych nešel a nebojoval proti nepřátelům pána svého krále ? A odpovídaje Achis , řekl Davidovi : Vímť , že jsi vzácný před očima mýma jako anděl Boží , ale knížata Filistinská řekla : Nechť netáhne s námi k boji . Nyní tedy vstaň tím raněji a služebníci pána tvého , kteříž přišli s tebou , a vstanouce tím spíše ráno , hned jakž by zasvitávalo , odejděte . I vstal David , on i muži jeho , aby odšel tím raněji , a navrátil se do země Filistinské . Filistinští pak táhli do Jezreel . Byl pak , když se navrátil David a muži jeho do Sicelechu , den třetí , jakž Amalechitští byli vpád učinili k straně polední i k Sicelechu , a vyhubili Sicelech , a vypálili jej . A zajali ženy , kteréž byly v něm . Nezabili žadného , ani malého ani velikého , ale szajímali a odešli cestou svou . A když přišel David a muži jeho k městu , aj , vypáleno bylo ohněm , a ženy jejich , též synové a dcery jejich zajati byli . Tedy David i lid jeho , kterýž s ním byl , pozdvihše hlasu svého , plakali , až již více plakati nemohli . Obě také manželky Davidovy zajaty jsou , Achinoam Jezreelitská , a Abigail žena někdy Nábale Karmelského . I ssoužen jest David náramně , nebo se smlouval lid , aby ho ukamenovali , ( hořkostí zajisté naplněna byla duše všeho lidu , jednoho každého pro syny jeho a pro dcery jeho ) . Však posilnil se David v Hospodinu Bohu svém . I řekl David Abiatarovi knězi , synu Achimelechovu : Medle , vezmi na sebe efod . I vzal Abiatar efod pro Davida . Tázal se pak David Hospodina , řka : Mám-li honiti lotříky ty ? A dohoním-li se jich ? I řekl jemu : Hoň , nebo se jich jistě dohoníš , a své mocně vysvobodíš . A tak odšed David sám i těch šest set mužů , kteříž byli s ním , přišli až ku potoku Bezor ; někteří pak tu pozůstali . I honil je David se čtyřmi sty mužů ; nebo bylo pozůstalo dvě stě mužů , kteříž ustavše , nemohli přejíti potoka Bezor . A nalezše muže Egyptského v poli , přivedli jej k Davidovi . I dali jemu chleba , aby pojedl ; dali jemu také i vody píti . Dali jemu též kus hrudy fíků a dva hrozny suché . A tak pojedl a okřál zase , ( nebo byl nic nejedl ani nepil tři dni a tři noci ) . Zatím řekl jemu David : Čí jsi ty ? A odkud jsi ? Kterýž odpověděl : Rodem jsem z Egypta , služebník muže Amalechitského , a opustil mne pán můj , proto že jsem stonal , dnes třetí den . Byli jsme zajisté vpád učinili k straně polední Ceretejského , a v tu stranu , kteráž jest Judova , a ku poledni , kteráž jest Kálefova , a Sicelech jsme vypálili ohněm . Tedy řekl jemu David : Mohl-li bys dovésti mne k těm lotříkům ? Kterýž řekl : Přisáhni mi skrze Boha , že mne nezabiješ , a že mne nevydáš v ruku pána mého , a přivedu tě na ty lotříky . I přivedl ho . ( A aj , byli se rozprostřeli po vší té zemi , jedouce a pijíce a provyskujíce nade všemi kořistmi tak velikými , kteréž pobrali z země Filistinské a z země Judovy . ) Protož bil je David od večera až do večera druhého dne , aniž kdo z nich ušel , kromě čtyř set mládenců , kteříž vsedše na velbloudy , utekli . A tak odjal David všecko , což byli pobrali Amalechitští ; také obě ženy své vysvobodil David . A nezhynulo jim nic , ani malého ani velikého , i z synů i ze dcer , i z loupeže a ze všeho , což jim vzato bylo ; všecko zase David přivedl . Nadto szajímal David všecka stáda bravů i skotů , kteráž hnali před dobytkem svým , a pravili : Totoť jsou kořisti Davidovy . Přišel pak David k těm dvěma stům mužů , kteříž byli ustali , tak že nemohli jíti za Davidem , jimž byli kázali zůstati při potoku Bezor ; tedy vyšli vstříc Davidovi a lidu , kterýž byl s ním . A přistoupiv David k tomu lidu , pozdravil jich přátelsky . Ale všickni , což jich koli bylo zlých a bezbožných mezi těmi muži , kteříž chodili s Davidem , mluvili , řkouce : Poněvadž nešli s námi , nedáme jim z kořistí , kteréž jsme odjali , toliko každému manželku jeho a syny jeho , aby vezmouce je , odešli . David pak řekl : Nečiňte tak , bratří moji , s tím , což nám dal Hospodin , kterýž nás ostříhal a dal vojsko , jenž vytáhlo proti nám , v ruku naši . A kdož vás uposlechne v té věci ? Nebo jakýž bude díl toho , kterýž vyšel k bitvě , takovýž bude díl i toho , kterýž hlídal břemen ; rovně se děliti budou . A tak bývalo od toho dne i potom , nebo to za právo a obyčej uložil v Izraeli až do tohoto dne . A když přišel David do Sicelechu , poslal z těch kořistí starším Juda , přátelům svým , řka : Teď máte dar z loupeží nepřátel Hospodinových . Těm , kteříž byli v Bethel , a kteříž v Rámat ku poledni , a kteříž byli v Jeter ; Též kteříž v Aroer , a kteříž v Sefama , a kteříž v Estemo ; A kteříž v Rachal , a kteříž v městech Jerachmeelových , a kteříž v městech Cinejského ; I těm , kteříž v Horma , a kteříž v Korasan , a kteříž v Atach ; A kteříž byli v Hebronu , i po všech místech , na nichž býval David s lidem svým . A tak potýkali se Filistinští s Izraelem . Muži pak Izraelští utíkali před Filistinskými a padli , zbiti jsouce na hoře Gelboe . I stihali Filistinští Saule a syny jeho , a zabili Filistinští Jonatu a Abinadaba a Melchisua , syny Saulovy . Když se pak zsilila bitva proti Saulovi , trefili na něj střelci , muži s luky ; i postřelen jest velmi od těch střelců . I řekl Saul oděnci svému : Vytrhni meč svůj a probodni mne jím , aby přijdouce ti neobřezanci , neprobodli mne , a neučinili sobě ze mne posměchu . Ale nechtěl oděnec jeho , nebo se bál velmi . A pochytiv Saul meč , nalehl na něj . Tedy vida oděnec jeho , že umřel Saul , nalehl i on na meč svůj a umřel s ním . A tak umřel Saul a tři synové jeho , a oděnec jeho , ano i všickni muži jeho v ten den spolu . Když pak uzřeli synové Izraelští , kteříž bydlili za tím údolím , a kteříž bydlili za Jordánem , že zutíkali muži Izraelští , nadto že Saul i synové jeho zahynuli , opustivše města , také utíkali . I přišli Filistinští a bydlili v nich . A když bylo nazejtří , přišli Filistinští , aby zloupili pobité ; i nalezli Saule a tři syny jeho ležící na hoře Gelboe . I sťali hlavu jeho a svlékli odění jeho , a poslali po zemi Filistinské vůkol , aby to ohlášeno bylo v chrámě modl jejich i lidu . I složili odění jeho v chrámě Astarot , tělo pak jeho přibili na zdi Betsan . Tedy uslyšavše o tom obyvatelé Jábes Galád , co učinili Filistinští Saulovi , Zdvihli se všickni muži silní , a jdouce celou noc , sňali tělo Saulovo i těla synů jeho se zdi Betsanské ; a když se navrátili do Jábes , spálili je tam . A vzavše kosti jejich , pochovali je pod stromem v Jábes , a postili se sedm dní . Stalo se pak po smrti Saulově , když se navrátil David od porážky Amalechitských , že pobyl v Sicelechu za dva dni . A aj , dne třetího přišel jeden z vojska Saulova , maje roucho roztržené a prach na hlavě své . Kterýž když přišel k Davidovi , padl na zemi a poklonil se . I řekl jemu David : Odkud jdeš ? Jemuž odpověděl : Z vojska Izraelského utekl jsem . Opět řekl jemu David : Cože se stalo ? Medle , pověz mi . Kterýž odpověděl : To , že utekl lid z boje , a množství lidu padlo a zbito jest ; též i Saul i Jonata syn jeho zbiti jsou . Řekl ještě David mládenci , kterýž mu to oznámil : Kterak ty víš , že umřel Saul i Jonata syn jeho ? Odpověděl mládenec , kterýž to oznamoval jemu : Náhodou přišel jsem na horu Gelboe , a aj , Saul nalehl byl na kopí své , a vozové i jezdci postihali ho . Kterýžto ohlédna se zpátkem , uzřel mne a zavolal na mne . I řekl jsem : Aj , teď jsem . Tedy řekl mi : Kdo jsi ty ? Odpověděl jsem jemu : Amalechitský jsem . I řekl mi : Přistup medle sem a zabí mne , nebo mne obklíčila úzkost , a ještě všecka duše má jest ve mně . Protož stoje nad ním , zabil jsem ho , nebo jsem věděl , že nebude živ po svém pádu . A vzal jsem korunu , kteráž byla na hlavě jeho , i záponu , kteráž byla na rameni jeho , a teď jsem to přinesl ku pánu svému . Tedy David uchytiv roucho své , roztrhl je ; tolikéž i všickni muži , kteříž s ním byli . A nesouce smutek , plakali a postili se až do večera pro Saule a pro Jonatu syna jeho , i pro lid Hospodinův a pro dům Izraelský , že padli od meče . Řekl pak David mládenci , kterýž mu to oznámil : Odkud jsi ty ? Odpověděl : Syn muže příchozího Amalechitského jsem . Opět mu řekl David : Kterak jsi směl vztáhnouti ruku svou , abys zahubil pomazaného Hospodinova ? A zavolav David jednoho z mládenců , řekl jemu : Přistoupě , oboř se na něj . Kterýžto udeřil ho , tak že umřel . I řekl jemu David : Krev tvá budiž na hlavu tvou , neboť jsou ústa tvá svědčila na tebe , řkouce : Já jsem zabil pomazaného Hospodinova . Tedy naříkal David naříkáním tímto nad Saulem a nad Jonatou synem jeho , ( Přikázav však , aby synové Judovi učeni byli stříleti z luku , jakož psáno v knize Upřímého . ) : Ó kráso Izraelská , na výsostech tvých zraněni , jakť jsou padli udatní ! Neoznamujtež v Gát , ani toho ohlašujte na ulicích Aškalon , aby se neveselily dcery Filistinských , a neplésaly dcery neobřezaných . Ó hory Gelboe , ani rosa , ani déšť nespadej na vás , ani tu buď pole úrodné ; nebo tam jest povržen štít udatných , štít Saulův , jako by nebyl pomazán olejem . Od krve raněných a od tuku udatných lučiště Jonatovo nikdy zpět neodskočilo , a meč Saulův nenavracoval se prázdný . Saul a Jonata milí a utěšení v životě svém , také při smrti své nejsou rozloučeni . Nad orlice bystřejší , nad lvy silnější byli . Dcery Izraelské , plačte Saule , kterýž vás odíval červcem dvakrát barveným rozkošně , kterýž dával ozdoby zlaté na roucha vaše . Ach , jakť jsou padli udatní u prostřed boje ? Jonata na výsostech tvých zabit jest . Velice jsem po tobě teskliv , bratře můj Jonato . Byl jsi mi příjemný náramně ; vzácnější u mne byla milost tvá nežli milost žen . Ach , jakť jsou padli udatní , a zahynula odění válečná . I stalo se potom , že se David tázal Hospodina , řka : Mám-li jíti do některého města Judského ? Jemuž odpověděl Hospodin : Jdi . I řekl David : Kam mám jíti ? Odpověděl : Do Hebronu . A protož bral se tam David , ano i obě manželky jeho , Achinoam Jezreelská , a Abigail žena někdy Nábale Karmelského . Muže také své , kteříž s ním byli , pojal David , jednoho každého s čeledí jeho , a bydlili v městech Hebronských . I přišli muži Judští , a pomazali tam Davida za krále nad domem Judským . Oznámili také Davidovi , řkouce : Muži Jábes Galád , oni pochovali Saule . Tedy poslav David posly k mužům Jábes Galád , řekl jim : Požehnaní jste vy před Hospodinem , že jste učinili to milosrdenství pánu svému Saulovi , pochovavše ho . Protož nyní učiniž s vámi Hospodin milosrdenství a pravdu ; ano i jáť s vámi učiním milost , kteříž jste to učinili . A tak tedy posilňtež rukou svých a buďtež stateční ; nebo ač umřel pán váš Saul , však již mne pomazali dům Judův za krále nad sebou . Abner pak syn Nerův , hejtman vojska Saulova , vzal Izbozeta syna Saulova a uvedl ho do Mahanaim . A ustavil ho králem nad Galád a nad Assur , a nad Jezreel , a nad Efraimem , a nad Beniaminem , i nade vším Izraelem . Ve čtyřidcíti letech byl Izbozet syn Saulův , když počal kralovati nad Izraelem , a kraloval dvě létě . ( Toliko dům Judův přídržel se Davida . A byl počet dnů , v nichž byl David králem v Hebronu nad domem Judovým , sedm let a šest měsíců . ) Potom vytáhl Abner syn Nerův , a služebníci Izbozeta syna Saulova z Mahanaim do Gabaon . Joáb také syn Sarvie a služebníci Davidovi vytáhše , potkali se s nimi právě u rybníka Gabaon . I pozůstali tito u rybníka s strany jedné , oni pak u rybníka s druhé strany . Tedy řekl Abner Joábovi : Nechť vystoupí nyní mládenci a pohrají před námi . I řekl Joáb : Nechť vystoupí . A tak vystoupili a vyšli v rovném počtu , dvanácte z Beniamina , z strany Izbozeta syna Saulova , a dvanácte z služebníků Davidových . Kteřížto ujavše jeden každý za hlavu bližního svého , vrazil meč svůj v bok tovaryše svého , i padli spolu . Protož nazváno jest místo to Helkat Hassurim , a jest v Gabaon . I byla bitva velmi veliká v ten den , a poražen jest Abner i muži Izraelští od služebníků Davidových . Byli tu také tři synové Sarvie : Joáb , Abizai a Azael . Azael pak byl čerstvý na nohy své jako srna v poli . I honil Azael Abnera , a neuhnul se na pravo ani na levo , běže za Abnerem . Ohlédl se pak Abner zpátkem a řekl : Ty-li jsi Azael ? Odpověděl : Jsem . Tedy řekl mu Abner : Uchyl se na pravo aneb na levo , a jmi sobě jednoho z mládenců těch , a vezmi sobě kořisti jeho . Ale nechtěl Azael uchýliti se od něho . Ještě znovu Abner řekl Azaelovi : Uchyl se ode mne , sic jináč přirazím tě až k zemi , a jak bych směl pohleděti na Joába bratra tvého ? Když pak nechtěl ustoupiti , uhodil ho Abner kopím pod páté žebro , tak že vyniklo kopí hřbetem jeho ; a padl tu na tom místě , na kterémž i umřel . A kdožkoli přicházeli k místu , na němž padl Azael a umřel , zastavovali se . Ale Joáb a Abizai honili Abnera . Slunce pak již bylo zapadlo , když oni přišli ku pahrbku Amma , jenž jest naproti Giach , cestou k poušti Gabaon . Tedy sešli se synové Beniamin za Abnerem , a jsouce spolu v houfu , postavili se na vrchu pahrbku jednoho . Odkudž zavolal Abner na Joába , řka : Zdaliž bez přestání sžírati bude meč tvůj ? Nevíš-liž , že hořkost bývá naposledy ? Dokudž tedy nerozkážeš lidu navrátiti se od honění bratří svých ? I řekl Joáb : Živť jest Bůh , že kdybys byl nemluvil , hned ráno byl by odšel lid , jeden každý nechaje honění bratra svého . Tedy zatroubil Joáb v troubu , a zastavil se všecken lid , a nehonili více Izraele , aniž více bojovali . A tak Abner i lid jeho šli přes pole celou tu noc , a přepravili se přes Jordán , a prošedše všecku Betoron , přišli do Mahanaim . Ale Joáb navrátiv se od honění Abnera , shromáždil všecken lid , a nedostávalo se z služebníků Davidových devatenácti mužů a Azaele . Služebníci pak Davidovi zbili z Beniaminských a z mužů Abnerových tři sta a šedesáte mužů , kteříž tu zahynuli . A vzavše Azaele , pohřbili jej v hrobě otce jeho , kterýž byl v Betlémě . Potom šli celou tu noc Joáb a muži jeho ; i rozednilo se , když přicházeli do Hebronu . I trvala dlouho válka mezi domem Saulovým a domem Davidovým . David pak čím dále tím více se silil , ale dům Saulův čím dále tím se více umenšoval . I zrodili se Davidovi synové v Hebronu , z nichž prvorozený jeho byl Amnon z Achinoam Jezreelské ; A druhý po něm Cheleab z Abigail , ženy někdy Nábale Karmelského ; třetí pak Absolon , syn z Maachy dcery Tolmai krále Gessur ; A čtvrtý Adoniáš syn Haggit , a pátý Sefatiáš syn Abitál ; Šestý pak Jetram z Egly manželky Davidovy . Ti se zrodili Davidovi v Hebronu . I stalo se , když byla válka mezi domem Saulovým a mezi domem Davidovým , a Abner statečně zastával domu Saulova , ( Měl pak byl Saul ženinu , jejíž jméno bylo Rizpa , dcera Aja ) , že řekl Izbozet Abnerovi : I proč jsi všel k ženině otce mého ? Tedy rozhněvav se Abner velmi pro slova Izbozetova , řekl : I zdali já jsem psí hlava , kterýž jsem proti Judovi dnes učinil milosrdenství s domem Saule otce tvého , s bratřími jeho i příbuznými jeho , a nevydal jsem tě v ruku Davidovu , a však vyhledáváš na mně dnes nepravosti té ženy . Toto učiň Bůh Abnerovi a toto mu přidej , jestliže nedopomohu k tomu Davidovi , jakož jemu přisáhl Hospodin , Aby přeneseno bylo království od domu Saulova , a upevněn byl trůn Davidův nad Izraelem i nad Judou , od Dan až do Bersabé . A nemohl k tomu nic více odpovědíti Abnerovi , proto že se ho bál . A tak poslal Abner posly k Davidovi na místě svém , řka : Čí jest země ? A aby řekli : Učiň smlouvu se mnou , a aj , ruka má bude s tebou , abych obrátil k tobě všecken Izrael . Jemuž odpověděl : Dobře . Jáť učiním s tebou smlouvu , a však jedné věci od tebe žádám , totiž , abys neviděl tváři mé , leč prvé dáš přivésti Míkol dceru Saulovu , když bys chtěl přijíti , abys viděl tvář mou . I poslal David posly k Izbozetovi synu Saulovu , aby řekli : Dej mi ženu mou Míkol , kterouž jsem sobě zasnoubil ve stu obřízek Filistinských . Poslav tedy Izbozet , vzal ji od muže Faltiele syna Lais . Šel pak s ní muž její , a jda za ní až do Bahurim , plakal . Tedy řekl jemu Abner : Jdi , navrať se zase . I navrátil se . Potom Abner učinil řeč k starším Izraelským , řka : Předešle stáli jste o to , aby David byl králem nad vámi . Protož nyní vykonejtež to ; neboť jest Hospodin mluvil o Davidovi , řka : Skrze ruku Davida služebníka svého vysvobodím lid svůj Izraelský z ruky Filistinských , a z ruky všech nepřátel jeho . To též mluvil Abner i k Beniaminským . Potom odšel Abner , aby mluvil k Davidovi v Hebronu všecko , což se za dobré vidělo Izraelovi a všemu domu Beniamin . Když tedy přišel Abner k Davidovi do Hebronu a s ním dvadceti mužů , učinil David Abnerovi i mužům , kteříž s ním byli , hody . I řekl Abner Davidovi : Vstanu a půjdu , abych shromáždil ku pánu svému králi všecken lid Izraelský , kteříž vejdou s tebou v smlouvu , a budeš kralovati nade všemi , jakož toho žádá duše tvá . I propustil David Abnera , kterýž odšel v pokoji . A aj , služebníci Davidovi a Joáb vraceli se z vojny , kořisti veliké s sebou nesouce . Ale Abnera již nebylo s Davidem v Hebronu , nebo byl ho propustil , a již odšel v pokoji . Joáb tedy i všecko vojsko , kteréž bylo s ním , přišli tam . I oznámili Joábovi , řkouce : Byl zde Abner syn Nerův u krále , ale propustil jej , a odšel v pokoji . Protož všed Joáb k králi , řekl : Co jsi učinil ? Aj , přišel byl Abner k tobě ; proč jsi ho pustil , aby zase odšel ? Znáš Abnera syna Nerova . Proto , aby podvedl tebe , přišel , a aby vyšpehoval vycházení tvé i vcházení tvé , a zvěděl všecko , co ty činíš . Tedy vyšed Joáb od Davida , poslal posly za Abnerem , kteříž ho přivedli zase od čisterny Sírach , o čemž David nic nevěděl . A když se navrátil Abner do Hebronu , uvedl ho Joáb do prostřed brány , aby s ním mluvil tiše . I udeřil ho v páté žebro , a umřel pro krev Azaele bratra jeho . To když potom David uslyšel , řekl : Čist jsem já i království mé před Hospodinem až na věky od krve Abnera syna Nerova . Nechať přijde na hlavu Joábovu i na všecken dům otce jeho , a nechť není prázden dům Joábův toho , jenž by trpěl tok , aneb malomocného a na hůl se podpírajícího , aneb padajícího od meče a nemajícího chleba . A tak Joáb a Abizai bratr jeho zamordovali Abnera , proto že byl zabil Azaele bratra jejich v Gabaon v bitvě . I řekl David Joábovi a ke všemu lidu , kterýž byl s ním : Roztrhněte roucha svá , a přepašte se pytli , a plačte před Abnerem . Král pak David šel za márami . A když pochovávali Abnera v Hebronu , pozdvih král hlasu svého , plakal nad hrobem Abnerovým , plakal také všecken lid . V tom naříkaje král pro Abnera , řekl : Tak-liž jest měl umříti Abner , jako umírá nějaký ničemný člověk ? Ruce tvé nebyly svázány a nohy tvé měděnými poutami nebyly sevříny , ale padl jsi jako ten , kdož padá od lidí nešlechetných . Tedy ještě více všecken lid plakal nad ním . Potom přišel všecken lid , a měli k tomu Davida , aby jedl chléb ještě záhy . Ale David přisáhl , řka : Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá , jestliže prvé , než slunce zapadne , okusím chleba aneb čehokoli jiného . Což když poznal všecken lid , líbilo se jim to ; a všecko , což činil král , líbilo se všemu lidu . I poznal všecken lid a všecken Izrael v ten den , že nepošlo to od krále , aby zabili Abnera syna Nerova . Řekl pak král služebníkům svým : Nevíte-liž , že kníže , a veliké , padlo dnes v Izraeli ? A já ještě nyní mdlý jsem , jakožto pomazaný král , muži pak tito , synové Sarvie , jsou mi nepovolní . Odplatiž Hospodin tomu , kdož zle činí , vedlé zlosti jeho . A když uslyšel Izbozet syn Saulův , že umřel Abner v Hebronu , zemdlely ruce jeho , a všecken lid Izrael byl předěšen . Měl pak syn Saulův dva muže hejtmany nad dráby , jméno jednoho Baana , a jméno druhého Rechab , synové Remmona Berotského z synů Beniamin ; nebo i Berot počítá se v Beniaminovi . Utekli pak byli Berotští do Gittaim , a byli tam pohostinu až do toho dne . Měl také byl Jonata syn Saulův syna chromého na nohy , ( nebo když byl v pěti letech a přišla pověst o Saulovi a Jonatovi z Jezreel , vzavši ho chůva jeho , utíkala , a když pospíchala utíkajici , on upadl a okulhavěl ) , jehož jméno Mifibozet . A odšedše synové Remmona Berotského , Rechab a Baana , vešli o poledni do domu Izbozetova . On pak spal na lůžku poledním . A aj , když vešli až do domu , jako by bráti měli obilé , ranili ho v páté žebro , Rechab a Baana bratr jeho , a utekli . Nebo když byli vešli do domu , a on spal na lůžku svém v pokojíku svém , kdež léhal , probodli jej a zabili , a sťavše hlavu jeho , vzali ji , a šli cestou po pustinách celou tu noc . I přinesli hlavu Izbozetovu k Davidovi do Hebronu a řekli králi : Aj , hlava Izbozeta syna Saulova , nepřítele tvého , kterýž hledal bezživotí tvého . Hle , pomstil dnes Hospodin pána mého krále nad Saulem i semenem jeho . Tedy odpovídaje David Rechabovi a Baanovi bratru jeho , synům Remmona Berotského , řekl jim : Živť jest Hospodin , kterýž vysvobodil duši mou ze všech úzkostí , Kdyžť jsem toho , kterýž mi oznámil , řka : Aj , Saul zahynul , ( ješto se jemu zdálo , že veselé noviny zvěstuje ) , vzal a zabil jsem ho v Sicelechu , jemuž se zdálo , že ho budu darovati za poselství : Čím pak více lidi bezbožné , kteříž zamordovali muže spravedlivého v domě jeho na ložci jeho ? A nyní , zdaliž nebudu vyhledávati krve jeho z ruky vaší , a nevyhladím vás z země ? I rozkázal David služebníkům , aby je zbili . I zutínali jim ruce i nohy jejich , a pověsili u rybníka při Hebronu . Hlavu pak Izbozetovu vzavše , pochovali v hrobě Abnerově v Hebronu . Tehdy přišla všecka pokolení Izraelská k Davidovi do Hebronu , a mluvili , řkouce : Aj , my kost tvá a tělo tvé jsme . A předešlých časů , když byl Saul králem nad námi , ty jsi vyvodil i zase přivodil lid Izraelský . A nadto řekl Hospodin tobě : Ty pásti budeš lid můj Izraelský , a ty budeš vývoda nad Izraelem . Přišli také všickni starší Izraelští k králi do Hebronu , a učinil s nimi král David smlouvu v Hebronu před Hospodinem . I pomazali Davida za krále nad Izraelem . Ve třidcíti letech byl David , když počal kralovati , a kraloval čtyřidceti let . V Hebronu kraloval nad Judou sedm let a šest měsíců , a v Jeruzalémě kraloval třidceti a tři léta nade vším Izraelem a Judou . Táhl pak král s lidem svým k Jeruzalému proti Jebuzejskému , obyvateli té země ; kterýž mluvil Davidovi , řka : Nevejdeš sem , leč odejmeš slepé a kulhavé , pravíce : Nevejdeť sem David . A však vzal David hrad Sion , toť jest město Davidovo . Nebo řekl David v ten den : Kdož by koli porazil Jebuzea , a zlezl by žlaby jeho , a pobil by ty slepé i chromé , kteréž má v nenávisti duše Davidova , knížetem bude . Protož pravili : Slepý a kulhavý nevejde do toho domu . I bydlil David na tom hradě , a nazval jej městem Davidovým ; nebo vystavěl je David vůkol od Mello až do vnitřku . A tak David čím dále tím více prospíval a rostl , Hospodin zajisté , Bůh zástupů , byl s ním . Poslal také Chíram král Tyrský posly k Davidovi a dříví cedrového , i tesaře , kameníky a zedníky umělé , kteříž vystavěli dům Davidovi . I poznal David , že ho potvrdil Hospodin za krále nad Izraelem , a že zvýšil království jeho pro lid svůj Izraelský . Nabral pak sobě David ještě více ženin i žen z Jeruzaléma , když byl přišel z Hebronu , a naplodilo se Davidovi ještě více synů a dcer . A tato jsou jména těch , kteříž se jemu zrodili v Jeruzalémě : Sammua , Sobab , Nátan a Šalomoun ; Též Ibchar a Elisua , a Nefeg a Jafia ; A Elisama a Eliada a Elifelet . Uslyšavše pak Filistinští , že pomazali Davida za krále nad Izraelem , vytáhli všickni Filistinští hledati ho . Což když zvěděl David , sstoupil na místo hrazené . Protož Filistinští přitáhše , položili se v údolí Refaim . Tedy tázal se David Hospodina , řka : Potáhnu-li proti Filistinským ? Vydáš-li je v ruku mou ? Odpověděl Hospodin Davidovi : Táhni , neboť vydám jistotně Filistinské v ruku tvou . I přitáhl David do Balperazim , a porazil je tam , a řekl : Protrhlť jest Hospodin nepřátely mé přede mnou , jako vody protrhují břehy . Protož nazval jméno místa toho Balperazim . Nebo zanechali tu rytin svých , kteréž pobral David i muži jeho . Opět znovu vytáhli Filistinští , a rozprostřeli se v údolí Refaim . I tázal se David Hospodina . Kterýž odpověděl : Netáhni , ale obejda je po zadu , teprv dotřeš na ně naproti moruším . A když uslyšíš , že šustí vrchové moruší , hneš se také ; nebo tehdáž vyjde Hospodin před tebou , aby zbil vojska Filistinských . I učinil David tak , jakž mu přikázal Hospodin , a porazil Filistinské od Gabaa , až kudy se jde do Gázer . Tedy sebral opět David výborného lidu z Izraele třidceti tisíc . A vstav , šel David i všecken lid , kterýž byl s ním , z Bála Judova , aby přinesli odtud truhlu Boží , při kteréž se vzývá jméno , jméno Hospodina zástupů , sedícího nad cherubíny . I vstavili truhlu Boží na nový vůz , vzavše ji z domu Abinadabova , kterýž byl na pahrbku . Uza pak a Achio , synové Abinadabovi , spravovali ten vůz nový . A tak vzali ji z domu Abinadabova , kterýž byl na pahrbku , jdouce s truhlou Boží ; Achio pak šel před truhlou . Ale David i všecken dům Izraelský hrali před Hospodinem na všelijaké nástroje z dříví cedrového , totiž na harfy , loutny , bubny , husličky , a na cymbály . A když přišli k humnu Náchonovu , vztáhl ruku svou Uza k truhle Boží a pozdržel jí , nebo uchýlili se volové . Protož rozhněval se Hospodin na Uzu , a zabil ho Bůh pro neprozřetelnost ; i umřel tu u truhly Boží . Tedy zkormoutil se David , proto že se Hospodin tak přísně obořil na Uzu . I nazváno to místo Peres Uza až do tohoto dne . A boje se David Hospodina v ten den , řekl : Kterakž má vjíti ke mně truhla Hospodinova ? Pročež David nechtěl přenésti k sobě truhly Hospodinovy do města svého , ale způsobil to , aby se obrátila do domu Obededoma Gittejského . I pobyla truhla Hospodinova v domě Obededoma Gittejského za tři měsíce , a požehnal Hospodin Obededomovi i všemu domu jeho . V tom povědíno jest králi Davidovi , že požehnal Hospodin domu Obededomovu i všemu , což má , pro truhlu Boží . Tedy odšed David , přenesl truhlu Boží z domu Obededomova do města Davidova s veselím . A když poodešli ti , kteříž nesli truhlu Hospodinovu , na šest kroků , obětoval voly a tučný dobytek . David pak poskakoval ze vší síly před Hospodinem , a byl oblečen David v efod lněný . A tak David i všecken dům Izraelský provázeli truhlu Hospodinovu s plésáním a zvukem trouby . Stalo se pak , když truhla Hospodinova vcházela do města Davidova , že Míkol dcera Saulova vyhlídala z okna , a viduci krále Davida plésajícího a poskakujícího před Hospodinem , pohrdla jím v srdci svém . A když přinesli truhlu Hospodinovu , postavili ji na místě jejím u prostřed stanu , kterýž jí byl David rozbil ; a obětoval David před Hospodinem oběti zápalné i pokojné . Zatím když přestal David obětovati obětí zápalných a pokojných , dal požehnání lidu ve jménu Hospodina zástupů . Dal také všemu lidu a všemu množství Izraelskému , od muže až do ženy , jednomu každému jeden pecník chleba a kus masa , a vína láhvici jednu . I odšel všecken lid , jeden každý do domu svého . Potom navracoval se David , aby dal požehnání domu svému . I vyšla Míkol dcera Saulova vstříc Davidovi , a řekla : Jak slavný byl dnes král Izraelský , kterýž se odkrýval dnes před děvkami služebníků svých , tak jako se odkrývá jeden z lehkomyslných ! I řekl David k Míkol : Před Hospodinem , ( kterýž mne vyvolil nad otce tvého a nad všecken dům jeho , přikázav mi , abych byl vývodou lidu Hospodinova , totiž Izraele ) , plésal jsem a plésati budu před Hospodinem . Anobrž čím se ještě více opovrhu nežli tuto , a ponížím se u sebe sám , tím i u těch děvek , o nichž jsi mluvila , i u těch , pravím , slavnější budu . Protož Míkol dcera Saulova neměla žádného plodu až do dne smrti své . I stalo se , že když král seděl v domě svém , a Hospodin jemu dal odpočinutí vůkol přede všemi nepřátely jeho , Řekl král Nátanovi proroku : Pohleď medle , já bydlím v domě cedrovém , truhla pak Boží přebývá mezi kortýnami . I dí Nátan králi : Cožkoli jest v srdci tvém , jdi , učiň , nebo Hospodin s tebou jest . Potom té noci stalo se slovo Hospodinovo k Nátanovi , řkoucí : Jdi a pověz služebníku mému Davidovi : Takto praví Hospodin : Zdaliž ty mi stavěti budeš dům , v kterémž bych přebýval ? Poněvadž jsem nebydlil v domě od toho dne , jakž jsem vyvedl syny Izraelské z Egypta , až do dne tohoto , ale přecházel jsem s stánkem a příbytkem sem i tam . Nadto kudyž jsem koli chodil se všechněmi syny Izraelskými , zdali jsem jedno slovo řekl kterému z soudců Izraelských , kterémuž jsem přikázal pásti lid svůj Izraelský , řka : Proč jste mi neustavěli domu cedrového ? Protož nyní toto díš služebníku mému Davidovi : Takto praví Hospodin zástupů : Jáť jsem tě vzal z ovčince od stáda , abys byl vývodou lidu mého Izraelského . A býval jsem s tebou všudy , kamž jsi koli se obracel ; všecky také nepřátely tvé vyhladil jsem před tváří tvou , a učinil jsem tobě jméno veliké , jako jméno vyvýšených na zemi . Způsobím tolikéž místo lidu svému Izraelskému , a vštípím jej , a bydliti bude v místě svém a nepohne se více , aniž ho budou více trápiti lidé nešlechetní jako prvé , Hned od toho dne , jakž jsem ustanovil soudce nad lidem svým Izraelským , až jsem teď dal odpočinutí tobě přede všemi nepřátely tvými . Přesto oznamujeť Hospodin , že on sám tobě dům vzdělá . Když se vyplní dnové tvoji , a usneš s otci svými , vzbudím símě tvé po tobě , kteréž vyjde z života tvého , a utvrdím království jeho . Onť ustaví dům jménu mému , a já utvrdím trůn království jeho až na věky . Já budu jemu otcem , a on mi bude synem . Kterýž když zhřeší , trestati ho budu metlou lidskou a ranami synů lidských . Ale milosrdenství mé nebude odjato od něho , tak jako jsem je odjal od Saule , kteréhož jsem zahnal od tváři tvé . A tak utvrzen bude dům tvůj a království tvé až na věky před tebou , a trůn tvůj bude stálý až na věky . Vedlé všech slov těchto , a podlé všeho vidění tohoto , tak mluvil Nátan Davidovi . Tedy všed král David , posadil se před Hospodinem a řekl : Kdo jsem já , Panovníče Hospodine , a jaký jest dům můj , že jsi mne přivedl v ta místa . Nýbrž ještěť se to málo vidělo , Panovníče Hospodine , že jsi také mluvil i o domu služebníka svého na dlouhé časy , ješto jest to povaha lidská , Panovníče Hospodine . Ale což již více má mluviti David před tebou ? Však ty znáš služebníka svého , Panovníče Hospodine . Pro slovo své a podlé srdce svého činíš všecky tyto věci veliké , v známost je uvodě služebníku svému . ( Protož zveleben jsi Hospodine Bože , nebo není tobě rovného , anobrž není žádného Boha kromě tebe ) , podlé toho všeho , jakž jsme slýchali ušima svýma . Kdo tedy jest jako lid tvůj , jako Izrael , který národ na zemi , jehož by Bůh šel , aby jej sobě vykoupil za lid , a dobyl sobě jména , a učinil tobě , ó Izraeli , tyto veliké věci a hrozné v zemi tvé , před oblíčejem lidu svého , kterýž jsi sobě vysvobodil z Egypta , z pohanstva bohů jejich ? A vzdělal jsi sobě lid svůj Izraelský , sobě v lid až na věky , a protož , Hospodine , jsi jejich Bohem . Nyní tedy , Hospodine Bože , slovo to , jímž jsi se zamluvil služebníku svému a domu jeho , naplniž je až na věky , a učiň tak , jakž jsi mluvil , Tak aby zvelebováno bylo jméno tvé až na věky , když se říkati bude : Hospodin zástupů jest Bůh nad Izraelem , a dům služebníka tvého Davida aby byl stálý před oblíčejem tvým . Nebo ty , Hospodine zástupů , Bože Izraelský , zjevil jsi mně služebníku svému , řka : Dům ustavím tobě . Protož usoudil služebník tvůj v srdci svém , aby se modlil tobě modlitbou touto . A tak již , Panovníče Hospodine , ty sám jsi Bůh , a slova tvá jsou pravda , jimiž jsi zaslíbil služebníku svému dobré věci tyto . Již tedy rač požehnati domu služebníka svého , aby trval na věky před oblíčejem tvým . Nebo ty jsi , Hospodine Bože , mluvil , že požehnáním tvým požehnán bude dům služebníka tvého na věky . Stalo se potom , že porazil David Filistinské , a zemdlil je ; i vzal David Meteg Amma z ruky Filistinských . Porazil také Moábské a změřil je provazcem , na zemi je rozprostíraje ; a odměřil jich dva provazce k zbití a celý provazec k živení . I učiněni jsou Moábští Davidovi služebníci , a dávali jemu plat . Porazil též David Hadadezera syna Rohobova , krále Soba , když byl vytáhl , aby rozšířil končiny své až k řece Eufraten . A pobral mu David tisíc vozů a sedm set jezdců , a dvadceti tisíc mužů pěších , a zpodřezoval David žily všechněm koňům vozníkům ; toliko zanechal z nich ke stu vozům . Přitáhli pak byli Syrští od Damašku na pomoc Hadadezerovi králi Soba , ale David porazil z Syrských dvamecítma tisíc mužů . Tedy osadil David stráží Syrii Damašskou , a byli Syrští služebníci Davidovi , dávajíce plat ; nebo zachovával Hospodin Davida , kamžkoli se obrátil . Pobral také David štíty zlaté , kteréž měli služebníci Hadadezerovi , a přinesl je do Jeruzaléma . Z Betach též a z Berot , měst Hadadezerových , nabral král David velmi mnoho mědi . A když uslyšel Tohi král Emat , že porazil David všecko vojsko Hadadezerovo , Poslal Tohi Jorama syna svého k králi Davidovi , aby ho pozdravil přátelsky , a spolu s ním se radoval z toho , že šťastně bojoval s Hadadezerem , a porazil ho ; ( nebo Hadadezer vedl válku proti Tohi ) . Kterýžto přinesl s sebou nádoby stříbrné , též nádoby zlaté a nádoby měděné . Ty také obětoval král David Hospodinu s stříbrem a zlatem posvěceným ze všech národů , kteréž podmanil , Totiž z Syrských a Moábských , též z synů Ammon a z Filistinských , i z Amalechitských a z kořistí Hadadezera syna Rohobova , krále Soba . Zvelebil také David své jméno , když se navracoval od pobití osmnácti tisíců Syrských v údolí solnatém . Protož i nad Idumejskými stráž postavil , všecku krajinu Idumejskou stráží osadiv . I učiněni jsou všickni Idumejští služebníci Davidovi ; nebo zachovával Hospodin Davida , kamž se koli obrátil . I kraloval David nade vším Izraelem , a činil David soud a spravedlnost všemu lidu svému . Joáb pak syn Sarvie byl nad vojskem , a Jozafat syn Achiludův kancléřem ; Sádoch také syn Achitobův a Achimelech syn Abiatarův kněžími , a Saraiáš písařem . Benaiáš pak syn Joiadův byl nad Cheretejskými a Peletejskými , a synové Davidovi knížaty . Tedy řekl David : Jest-li ještě kdo pozůstalý z domu Saulova , abych jemu učinil milosrdenství pro Jonatu ? Byl pak služebník domu Saulova , jehož jméno bylo Síba . I zavolali ho k Davidovi . I řekl král jemu : Ty-li jsi Síba ? Odpověděl : Jsem služebník tvůj . Řekl jemu král : Jest-liž ještě kdo z domu Saulova , abych jemu učinil milosrdenství Boží ? Odpověděl Síba králi : Ještě jest syn Jonatův chromý na nohy . I řekl jemu král : Kdež jest ? Odpověděl Síba králi : Tam jest v domě Machiry , syna Amielova v Lodebar . Protož poslav král David , vzal ho z domu Machiry , syna Amielova z Lodebar . A když přišel Mifibozet syn Jonaty , syna Saulova , k Davidovi , padl na tvář svou a poklonil se . I řekl David : Mifibozete . Kterýž odpověděl : Aj , služebník tvůj . Řekl jemu David : Neboj se , nebo jistě učiním s tebou milosrdenství pro Jonatu otce tvého , a navrátím tobě všecka pole Saule otce tvého , a ty jídati budeš za stolem mým vždycky . Kterýž pokloniv se , řekl : Co jest služebník tvůj , že jsi se ohlédl na psa mrtvého , jakýž jsem já ? Zatím povolal král Síby , služebníka Saulova a řekl jemu : Cožkoli měl Saul i všecka čeled jeho , to jsem dal synu pána tvého . Budeš tedy jemu spravovati rolí , ty i synové tvoji i služebníci tvoji , a snášeti budeš , aby měl syn pána tvého pokrm , kterýž by jedl , ale Mifibozet syn pána tvého jídati bude vždycky za stolem mým . ( Měl pak Síba patnácte synů a dvadceti služebníků . ) Odpověděl Síba králi : Vedlé všeho , jakž přikázal pán můj král služebníku svému , tak učiní služebník tvůj , ačkoli i Mifibozet mohl by jídati za stolem mým jako jeden z synů královských . Měl také Mifibozet syna malého , jemuž jméno bylo Mícha ; a všickni , kteříž bydlili v domě Síbově , byli za služebníky Mifibozetovi . A tak Mifibozet zůstával v Jeruzalémě , proto že vždycky za stolem královským jídal ; a byl kulhavý na obě noze . Stalo se také potom , že umřel král Ammonitský , a kraloval Chanun syn jeho po něm . I řekl David : Učiním milosrdenství s Chanunem synem Náhasovým , jakož otec jeho učinil milosrdenství nade mnou . Tedy poslal David , aby ho potěšil skrze služebníky své pro otce jeho . I přišli služebníci Davidovi do země Ammonitských . I řekla knížata Ammonitská k Chanunovi , pánu svému : Cožť se zdá , že David činí poctivost otci tvému , že poslal k tobě , kteříž by tě potěšili ? Zdaliž ne proto , aby shlédl město a vyšpehoval je , a potom je podvrátil , poslal David služebníky své k tobě ? A tak Chanun vzav služebníky Davidovy , oholil každému půl brady , a zustřihoval roucha jejich až do polovice , totiž až do zadků jejich , a propustil je . To když oznámili Davidovi , poslal proti nim , ( nebo muži ti zohaveni byli velice ) , a řekl jim král : Pobuďte v Jerichu , dokudž neobrostou brady vaše , potom se navrátíte . Vidouce pak Ammonitští , že se zošklivili Davidovi , poslavše , najali ze mzdy z Syrie z domu Rohob , a z Syrie Soba dvadcet tisíců pěších , a od krále Maacha tisíc mužů , a od Istoba dvanácte tisíc mužů . Což uslyšev David , poslal Joába se vším vojskem udatných . A tak vytáhše Ammonitští , šikovali se k boji u brány , Syrští také , Soba a Rohob , a Istob i Maacha zvláště byli na poli . A protož vida Joáb proti sobě sšikovaný boj s předu i s zadu , vybrav některé ze všech výborných Izraelských , sšikoval je také proti Syrským . Ostatek pak lidu dal pod správu Abizai bratra svého , a sšikoval jej proti Ammonitským . A řekl : Jestliže Syrští budou silnější mne , přispěješ mi na pomoc ; jestliže pak Ammonitští silnější budou tebe , také přispěji , abych pomohl tobě . Posiliž se , a buďme udatní , bojujíce za lid náš a za města Boha našeho , Hospodin pak učiní , což se jemu dobře líbiti bude . I přistoupil Joáb s lidem svým k bitvě proti Syrským , a oni utekli před ním . Tedy Ammonitští vidouce , že utíkají Syrští , utekli i oni před Abizai a vešli do města . I navrátil se Joáb od Ammonitských a přišel do Jeruzaléma . Ale Syrští vidouce , že by poraženi byli od Izraele , sebrali se vespolek . Poslal také Hadarezer a vyvedl Syrské , kteříž bydlejí za řekou , a přišli k Helam ; Sobach pak , hejtman vojska Hadarezerova , vedl je . I oznámeno to Davidovi . Kterýžto shromáždiv všecken lid Izraelský , přepravil se přes Jordán , a přitáhli k Helam . I sšikovali se Syrští proti Davidovi , a bojovali proti němu . Tedy utekli Syrští před Izraelem , a porazil David z Syrských sedm set vozů a čtyřidceti tisíc jezdců . Sobacha také hejtmana vojska toho ranil , i umřel tu . Když pak viděli všickni králové , kteříž byli při Hadarezerovi , že jsou poraženi od Izraele , vešli v pokoj s Izraelem a sloužili jemu . A nesměli již více Syrští táhnouti na pomoc Ammonitským . I stalo se po roce , když králové vyjíždívají na vojnu , že poslal David Joába a služebníky své s ním , též i všecken Izrael , aby hubili Ammonitské ; i oblehli Rabba . David pak zůstal v Jeruzalémě . Tedy stalo se k večerou , když vstal David s ložce svého , procházeje se po paláci domu královského , že uzřel s paláce ženu , ana se myje ; kterážto žena byla vzezření velmi krásného . A poslav David , vyptal se o té ženě a řekl : Není-liž to Betsabé dcera Eliamova , manželka Uriáše Hetejského ? Opět poslal David posly a vzal ji . Kterážto když vešla k němu , obýval s ní ; ( nebo se byla očistila od nečistoty své ) . Potom navrátila se do domu svého . I počala žena ta . Protož poslavši , oznámila Davidovi , řkuci : Těhotná jsem . Poslav pak David , vzkázal Joábovi : Pošli ke mně Uriáše Hetejského . I poslal Joáb Uriáše k Davidovi . A když přišel Uriáš k němu , otázal se ho , jak se má Joáb , a jak se má lid , a kterak se vede v vojště ? Řekl také David Uriášovi : Jdiž do domu svého , a umyj sobě nohy . I vyšel Uriáš z domu králova , a poslán za ním dar královský . Ale Uriáš spal u vrat domu královského se všemi služebníky pána svého , a nešel do domu svého . Což když oznámili Davidovi , řkouce : Nešel Uriáš do domu svého , řekl David Uriášovi : Však jsi z cesty přišel . Pročež jsi nešel do domu svého ? Odpověděl Uriáš Davidovi : Truhla Boží a Izrael i Juda zůstávají v staních , a pán můj Joáb i služebníci pána mého na poli zůstávají , já pak mám vjíti do domu svého , abych jedl a pil , a spal s manželkou svou ? Jakož jsi živ ty , a jako jest živa duše tvá , žeť toho neučiním . Tedy řekl David Uriášovi : Pobuď zde ještě dnes , a zítra propustím tebe . I zůstal Uriáš v Jeruzalémě toho dne i nazejtří . V tom pozval ho David , aby jedl před ním a pil , a opojil ho . A však on šel večer spáti na ložce své s služebníky pána svého , a nešel do domu svého . A když bylo ráno , napsal David list Joábovi , kterýž poslal po Uriášovi . Psal pak v listu těmi slovy : Postavte Uriáše proti bojovníkům nejsilnějším ; mezi tím odstupte nazpět od něho , aby raněn jsa , umřel . I stalo se , když oblehl Joáb město , že postavil Uriáše proti místu , kdež věděl , že jsou nejsilnější muži . A vyskočivše muži z města , bojovali proti Joábovi . I padli někteří z lidu , z služebníků Davidových , také i Uriáš Hetejský zabit . Tedy poslav Joáb , oznámil Davidovi všecko , což se zběhlo v bitvě . A přikázal tomu poslu , řka : Když vypravíš králi všecky věci , které se zběhly v bitvě , Při čemž jestliže se popudí prchlivost královská a řekne-liť : Proč jste přistoupili k městu , bojujíce ? Zdaliž jste nevěděli , že házejí se zdi ? Kdo zabil Abimelecha syna Jerobosetova ? Zdali ne žena , svrhši na něj kus žernovu se zdi , tak že umřel v Tébes ? Proč jste přistupovali ke zdi ? tedy díš : Také služebník tvůj Uriáš Hetejský umřel . A tak šel posel , a přišed , oznámil Davidovi všecko to , pročež ho byl poslal Joáb . A řekl posel ten Davidovi : Zmocnili se nás muži ti , a vytrhli proti nám do pole , a honili jsem je až k bráně . V tom stříleli střelci na služebníky tvé se zdi , a zbiti jsou někteří z služebníků králových , také i služebník tvůj Uriáš Hetejský zabit . Tedy řekl David poslu : Tak pověz Joábovi : Nic tě to nerozpakuj , že tak i jinak sehlcuje meč . Ztuž boj svůj proti městu a zkaz je , a potěš drábů . Uslyševši pak manželka Uriášova , že umřel Uriáš muž její , plakala manžela svého . A když pominul pláč , poslav David , vzal ji do domu svého , a měl ji za manželku ; i porodila mu syna . Ale nelíbilo se to Hospodinu , co učinil David . Protož poslal Hospodin Nátana k Davidovi . Kterýž přišed k němu , řekl jemu : Dva muži byli v městě jednom , jeden bohatý a druhý chudý . Bohatý měl ovec i volů velmi mnoho , Chudý pak neměl nic , kromě jednu ovečku malou , kterouž byl koupil a choval , až i odrostla při něm a při dětech jeho tolikéž . Chléb jeho jedla a z číše jeho pila , a v lůnu jeho spávala , a tak byla mu jako za dceru . Když pak přišel pocestný k tomu bohatému člověku , líto mu bylo vzíti z ovcí aneb z volů svých , což by připravil pocestnému , kterýž k němu přišel , ale vzav ovečku toho chudého člověka , připravil ji muži , kterýž byl přišel k němu . Tedy rozhněval se David na muže toho náramně a řekl Nátanovi : Živť jest Hospodin , že hoden jest smrti muž , kterýž to učinil . Ovečku také tu zaplatí čtvernásobně , proto že učinil věc tu , a nelitoval ho . I řekl Nátan Davidovi : Ty jsi ten muž ! Takto praví Hospodin Bůh Izraelský : Já jsem tě pomazal , abys králem byl nad Izraelem , a vytrhl jsem tebe z ruky Saulovy . A dal jsem tobě dům pána tvého , i ženy pána tvého v lůno tvé , dalť jsem také dům Izraelský a Judský , a bylo-liť by to málo , byl bych přidal mnohem více . Pročež jsi sobě zlehčil slovo Hospodinovo , čině to , což se nelíbí jemu ? Uriáše Hetejského zabil jsi mečem , a manželku jeho pojals sobě za ženu , samého pak zamordoval jsi mečem Ammonitských . Protož nyní neodejdeť meč z domu tvého až na věky , proto že jsi pohrdl mnou , a vzal jsi manželku Uriáše Hetejského , aby byla žena tvá . Takto praví Hospodin : Aj , já vzbudím proti tobě zlé z domu tvého , a vezma ženy tvé před očima tvýma , dám je bližnímu tvému , kterýž spáti bude s ženami tvými , an na to každý hledí . A ačkoli ty učinil jsi to tajně , já však učiním to zjevně přede vším Izraelem a všechněm známě . Tedy řekl David Nátanovi : Zhřešilť jsem Hospodinu . Zase řekl Nátan Davidovi : Tentýž Hospodin přenesl hřích tvůj , neumřeš . Ale však , poněvadž jsi tou věcí dal příčinu nepřátelům Hospodinovým , aby se rouhali , protož ten syn , kterýž se narodil tobě , jistotně umře . Potom odšel Nátan do domu svého . V tom Hospodin ranil dítě , kteréž byla porodila manželka Uriášova Davidovi , tak že pochybili o něm . I modlil se David Bohu za to dítě a postil se , a všed , ležel přes noc na zemi . A ačkoli starší domu jeho přišli k němu , aby ho zdvihli z země , on však nechtěl , aniž s nimi co jedl . Stalo se pak dne sedmého , že umřelo dítě . I nesměli služebníci Davidovi toho oznámiti jemu , že by umřelo dítě ; nebo pravili : Aj , když ještě bylo dítě živo , mluvili jsme jemu , a nechtěl slyšeti hlasu našeho , což pak když jemu díme : Umřelo dítě . Ovšem to tíže ponese . Ale vida David , an služebníci jeho k sobě šepcí , srozuměl , že by umřelo dítě . I řekl David služebníkům svým : Co již umřelo dítě ? Kteříž řekli : Umřelo . Tedy vstav David s země , umyl se a pomazal se , a změnil roucho své , a všed do domu Hospodinova , pomodlil se . Potom vrátiv se do domu svého , rozkázal sobě dáti jísti a jedl . Služebníci pak jeho řekli jemu : Co jsi to učinil ? Pro dítě , když živo bylo , postils se a plakal , ale jakž dítě umřelo , vstal jsi a přijal jsi pokrm . Kterýžto řekl : Pokudž ještě dítě živo bylo , postil jsem se a plakal , nebo jsem řekl : Kdo ví ? Můžeť se smilovati nade mnou Hospodin , aby živo bylo dítě . Nyní pak , poněvadž umřelo , proč se mám postiti ? Zdaliž budu moci zase je vzkřísiti ? Jáť půjdu k němu , ale ono se nenavrátí ke mně . Potom David potěšiv Betsabé manželky své , všel k ní a spal s ní . I porodila syna , a nazval jméno jeho Šalamoun , a Hospodin miloval jej . Protož poslal byl Nátana proroka , a nazval jméno jeho Jedidiah pro Hospodina . Bojoval pak Joáb proti Rabba Ammonitských , a vzal město královské . A poslav posly k Davidovi , řekl : Dobýval jsem Rabba a vzal jsem město vod . Protož nyní sebera ostatek lidu , polož se proti městu a vezmi je , abych já nevzal města toho , a bylo by mně připisováno vítězství nad ním . Tedy sebrav David všecken lid , vytáhl proti Rabba , kteréhož dobýval a vzal je . A sňal korunu krále jejich s hlavy jeho , kteráž vážila centnéř zlata , a bylo v ní kamení drahé , a vstavena byla na hlavu Davidovu . Vyvezl též kořisti města velmi veliké . Lid pak , kterýž v něm byl , vyvedl a dal jej pod pily a pod brány železné a pod sekery železné , a vehnal je do peci cihelné . A tak činil všechněm městům Ammonitským . Potom navrátil se David se vším lidem do Jeruzaléma . I stalo se potom , že Absolon syn Davidův měl sestru krásnou , jménem Támar ; i zamiloval ji Amnon syn Davidův . A tak se o to trápil Amnon , že i v nemoc upadl pro Támar sestru svou ; nebo panna byla , a viděl Amnon , že nesnadně bude jí moci co učiniti . Měl pak Amnon přítele , jehož jméno bylo Jonadab , syn Semmaa bratra Davidova , kterýžto Jonadab byl muž velmi chytrý . I řekl jemu : Proč tak chřadneš , synu králův , den ode dne ? Neoznámíš-liž mi ? I řekl mu Amnon : Támar sestru Absolona bratra svého miluji . Tedy řekl jemu Jonadab : Polož se na lůže své a udělej se nemocným , a když přijde otec tvůj , aby tě navštívil , díš jemu : Nechť přijde , prosím , Támar sestra má a dá mi jísti , připravíc před očima mýma pokrm , abych viděl a jedl z ruky její . A tak složil se Amnon , dělaje se nemocným . A když přišel král , aby ho navštívil , řekl Amnon králi : Nechť přijde , prosím , Támar sestra má a připraví před očima mýma asi dvě krmičky , abych pojedl z ruky její . Protož poslal David k Támar do domu , řka : Jdi hned do domu Amnona bratra svého a připrav mu krmičku . I šla Támar do domu Amnona bratra svého ; on pak ležel . A vzavši mouky , zadělala ji , a připravivši krmičku před očima jeho , uvařila ji . Potom vzavši pánvici , vyložila před něj , a on nechtěl jísti . ( I řekl Amnon : Spravte to , ať vyjdou všickni ven . I vyšli od něho všickni . Řekl pak Amnon k Támar : Přines tu krmičku do pokojíka , abych pojedl z ruky tvé . A vzavši Támar krmičku , kterouž připravila , přinesla ji před Amnona bratra svého do pokojíka . ) Ale když mu podávala , aby jedl , uchopil ji a řekl jí : Poď , lež se mnou , sestro má . Kterážto řekla jemu : Nikoli , bratře můj , nečiň mi násilí , nebo ne tak se má díti v Izraeli . Neprovoď nešlechetnosti této . Nebo já na koho svedu pohanění své ? Ty pak budeš jako jeden z nejnešlechetnějších v Izraeli . Raději tedy mluv medle s králem , nebo neodepřeť mne tobě . Ale nechtěl uposlechnouti hlasu jejího , nýbrž zmocniv se jí , učinil jí násilí a ležel s ní . Potom vzal ji Amnon v nenávist velikou velmi , tak že větší byla nenávist , kterouž nenáviděl jí , než milost , kterouž ji miloval . I řekl jí Amnon : Vstaň a jdi pryč . Kterážto odpověděla jemu : Za příčinou převelmi zlé věci té , kterouž jsi při mně spáchal , druhé horší se dopouštíš , že mne vyháníš . On pak nechtěl jí slyšeti . Ale zavolav mládence , kterýž mu přisluhoval , řekl : Vyveď hned tuto ode mne ven , a zamkni dvéře po ní . ( Měla pak na sobě sukni proměnných barev , nebo v takových sukních chodívaly dcery královské panny . ) A tak vyvedl ji ven služebník jeho a zamkl dvéře po ní . Tedy posypala Támar hlavu svou popelem , a sukni proměnných barev , kterouž měla na sobě , roztrhla ; a vložila ruku na hlavu svou , a jduc , křičela s naříkáním . I řekl jí Absolon bratr její : Nebyl-liž Amnon bratr tvůj s tebou ? Ale nyní , sestro má mlč ; bratr tvůj jest , nepřipouštěj toho k srdci . A tak zůstala Támar , jsuc opuštěná , v domě Absolona bratra svého . A uslyšev král David o těch všech věcech , rozhněval se náramně . Absolon pak nic nemluvil s Amnonem , ani dobrého ani zlého ; nebo nenáviděl Absolon Amnona , proto že učinil násilí Támar sestře jeho . I stalo se po celých dvou letech , když střihli ovce Absolonovi v Balazor , jenž jest podlé Efraim , že pozval Absolon všech synů královských . Nebo přišel Absolon k králi a řekl : Aj , nyní služebník tvůj má střižce ; nechť , prosím , jde král a služebníci jeho s služebníkem tvým . I řekl král Absolonovi : Nechť , synu můj , nechť nyní nechodíme všickni , abychom tě neobtěžovali . A ačkoli nutkal ho , však nechtěl jíti , ale požehnal mu . Řekl ještě Absolon : Nechť aspoň s námi jde , prosím , Amnon bratr můj . Odpověděl jemu král : Proč by s tebou šel ? A když vždy dotíral Absolon , poslal s ním Amnona i všecky syny královské . Přikázal pak byl Absolon služebníkům svým , řka : Šetřte medle , když se rozveselí srdce Amnonovo vínem , a řeknu vám : Bíte Amnona , tedy zabíte jej . Nebojte se nic , nebo zdaliž jsem já nerozkázal vám ? Posilňte se a mějte se zmužile . I učinili Amnonovi služebníci Absolonovi , jakž jim byl přikázal Absolon . Pročež vstavše všickni synové královi , vsedli jeden každý na mezka svého a utekli . V tom když ještě byli na cestě , přišla taková pověst k Davidovi : Pobil Absolon všecky syny královské , tak že z nich ani jednoho nezůstalo . Tedy vstav král , roztrhl roucha svá a ležel na zemi ; všickni také služebníci jeho stáli , roztrhše roucha . Ozval se pak Jonadab , syn Semmaa bratra Davidova , a řekl : Nepraviž toho , pane můj , jako by všecky mládence syny královy zbili , ale Amnon toliko zabit ; nebo tak v úmysle Absolonově složeno bylo od toho dne , jakž on byl učinil násilí Támar sestře jeho . Protož nechať nepřipouští toho nyní pán můj král k srdci svému , mysle , že by všickni synové královi zbiti byli ; nebo Amnon toliko umřel . Absolon pak utekl . Tedy pozdvih služebník hlásný očí svých , uzřel , an mnoho lidu jde odtud , kudyž se chodilo k němu cestou pod horami . I řekl Jonadab králi : Aj , synové královští přijíždějí . Vedlé řeči služebníka tvého tak se stalo . A když přestal mluviti , aj , synové královští přišli , a pozdvihše hlasu svého , plakali ; též také král i všickni služebníci jeho plakali pláčem velmi velikým . Absolon pak utekl a ušel k Tolmai synu Amiudovu , králi Gessur . I plakal David syna svého po všecky ty dny . Absolon tedy utíkaje , přišel do Gessur , a byl tam tři léta . Potom žádal David vyjíti k Absolonovi , nebo již byl oželel smrti Amnonovy . Srozuměv pak Joáb syn Sarvie , že by naklonilo se srdce královo k Absolonovi , Poslav do Tekoa , a povolav odtud ženy moudré , řekl jí : Medle , udělej se , jako bys zámutek měla , a oblec se , prosím , v roucho smutku , a nepomazuj se olejem , ale buď jako žena již za mnoho dní zámutek mající nad mrtvým . I půjdeš k králi a mluviti mu budeš vedlé řeči této . A naučil ji Joáb , co by měla mluviti . Protož mluvila žena ta Tekoitská králi , padši na tvář svou k zemi , a poklonu učinivši , řekla : Spomoz , ó králi . I řekl jí král : Což jest tobě ? Odpověděla ona : Zajisté žena vdova jsem , a umřel mi muž můj . Měla pak služebnice tvá dva syny , kteříž svadili se spolu na poli , a když nebyl , kdo by je rozvadil , udeřil jeden druhého a zabil ho . Aj , teď povstala všecka rodina proti služebnici tvé , a řekli : Vydej toho , jenž zabil bratra svého , ať ho zabijeme za život bratra jeho , kteréhož zamordoval , nýbrž zahubíme i dědice . A tak uhasí jiskru mou , kteráž pozůstala , aby nezanechali muži mému jména a ostatku na zemi . Tedy řekl král ženě : Navrať se do domu svého , a jáť poručím o tobě . I odpověděla žena Tekoitská králi : Nechť jest , pane můj králi , na mne ta nepravost , a na dům otce mého , král pak a stolice jeho ať jest bez viny . Řekl také král : Bude-li kdo mluviti co proti tobě , přiveď ho ke mně , a nedotkneť se tebe více . Tedy ona řekla : Rozpoměň se , prosím , králi , na Hospodina Boha svého , aby se nerozmnožili mstitelé krve k zhoubě a nezahladili syna mého . I odpověděl : Živť jest Hospodin , žeť nespadne vlas syna tvého na zemi . K tomu řekla žena : Nechť promluví , prosím , služebnice tvá pánu svému králi slovo . Kterýžto odpověděl : Mluv . I řekla žena : Proč jsi tedy myslil podobnou věc proti lidu Božímu ? Nebo mluví král řeč tuto jako ten , kterýž sebe vinného činí , poněvadž nechce zase povolati vyhnaného svého . Všickniť jsme zajisté nepochybně smrtelní a jako vody , kteréž rozlity jsouce po zemi , zase sebrány býti nemohou , aniž se Bůh na něčí osobu ohlédá ; ovšemť i myšlení svá vynesl , aby vyhnaného nevyháněl od sebe . Nyní pak , že jsem přišla ku pánu svému králi mluviti řeči tyto , příčina jest , že mne strašil lid . Protož řekla služebnice tvá : Budu nyní mluviti králi , snad naplní král žádost služebnice své . Neboť vyslyší král a vysvobodí služebnici svou z ruky muže , chtějícího vyhladiti mne i syna mého spolu z dědictví Božího . Řekla také služebnice tvá : Vždyť mi bude slovo pána mého krále k odtušení ; ( nebo jako anděl Boží , tak jest pán můj král , když slyší dobré aneb zlé ) , a Hospodin Bůh tvůj bude s tebou . A odpovídaje král , řekl ženě : Medle , netaj přede mnou toho , nač se já tebe vzeptám . I řekla žena : Mluv , prosím , pane můj králi . Tedy řekl král : Není-liž Joáb jednatel všeho tohoto ? I odpověděla žena a řekla : Jako jest živa duše tvá , pane můj králi , žeť se nelze uchýliti na pravo aneb na levo ode všeho toho , což mluvil pán můj král ; nebo služebník tvůj Joáb , onť jest mi rozkázal , a on naučil služebnici tvou všechněm slovům těmto , A abych tak příkladně vedla řeč tuto , způsobil to služebník tvůj Joáb . Ale pán můj moudrý jest jako anděl Boží , věda , což se koli děje na zemi . A protož řekl král Joábovi : Aj , již jsem to učinil . Jdiž tedy , přiveď mládence Absolona . I padl Joáb na tvář svou k zemi , a pokloniv se , poděkoval králi , a řekl Joáb : Dnes jest poznal služebník tvůj , že jsem nalezl milost před očima tvýma , pane můj králi , poněvadž jest král naplnil žádost služebníka svého . Tedy vstav Joáb , odšel do Gessur , a přivedl Absolona do Jeruzaléma . I řekl král : Nechť se navrátí do domu svého , ale tváři mé ať nevidí . A tak navrátil se Absolon do domu svého , ale tváři královské neviděl . Nebylo pak žádného muže tak krásného jako Absolon ve všem Izraeli , aby takovou chválu měl . Od paty nohy jeho až do vrchu hlavy jeho nebylo na něm poškvrny . A když střihával vlasy hlavy své , ( měl pak obyčej každého roku je střihati , protože jej obtěžovaly , i střihával je ) , tedy vážíval vlasy hlavy své , a bývalo jich dvě stě lotů váhy obecné . Zrodili se pak Absolonovi tři synové a jedna dcera , jejíž jméno bylo Támar , kteráž byla žena vzezření krásného . I byl Absolon v Jeruzalémě dvě létě , a tváři královské neviděl . A protož poslal Absolon k Joábovi , chtěje ho poslati k králi . Kterýžto nechtěl přijíti k němu . I poslal ještě podruhé , a nechtěl přijíti . Tedy řekl služebníkům svým : Shlédněte dědinu Joábovu vedlé pole mého , kdežto má ječmen ; jděte a spalte jej . I zapálili služebníci Absolonovi dědinu tu . A vstav Joáb , přišel k Absolonovi do domu jeho , a řekl jemu : Proč jsou služebníci tvoji zapálili dědinu mou ? Odpověděl Absolon Joábovi : Aj , poslal jsem k tobě , řka : Přiď sem , a pošli tě k králi , abys řekl jemu : I proč jsem přišel z Gessur ? Lépe mi bylo ještě tam zůstati . Protož nyní nechať uzřím tvář královu . Pakliť jest na mně nepravost , nechť mne rozkáže zabiti . Tedy přišel Joáb k králi a oznámil to jemu . I povolal Absolona . Kterýž přišed k králi , poklonil se na tvář svou až k zemi před ním . I políbil král Absolona . I stalo se potom , že sobě najednal Absolon vozů a koní a padesáte mužů , kteříž by běhali před ním . A vstávaje ráno Absolon , stával u cesty při bráně , a každého muže , kterýž , maje při , šel k králi pro rozsouzení , povolával Absolon , říkaje : Z kterého jsi ty města ? A když mu odpověděl : Z toho a z toho pokolení Izraelského jest služebník tvůj , Řekl jemu Absolon : Hle , tvá pře výborná jest a pravá , ale kdo by tě vyslyšel , není žádného u krále . Říkal také Absolon : Ó kdyby mne kdo ustanovil soudcím v zemi této , aby ke mně chodil každý , kdož by měl nesnáz a při , a dopomáhal bych jemu k spravedlnosti . Ano i když někdo přicházel , klaněje se jemu , vztáhl ruku svou , a uchopě ho , políbil jej . Činíval pak Absolon tím způsobem všemu Izraelovi , kterýž pro rozsudek přicházel k králi ; a tak obracel k sobě Absolon srdce mužů Izraelských . Stalo se také po čtyřidcíti letech , že řekl Absolon k králi : Nechť jdu , prosím , a splním slib svůj v Hebronu , který jsem učinil Hospodinu . Nebo byl učinil slib služebník tvůj , když jsem bydlil v Gessur v Syrii , řka : Jestliže mne zase kdy přivede Hospodin do Jeruzaléma , tedy službu jemu učiním . Jemuž řekl král : Jdi u pokoji . Kterýžto vstav , odšel do Hebronu . I poslal Absolon špehéře do všech pokolení Izraelských , aby řekli : Když uslyšíte zvuk trouby , rcete : Kralujeť Absolon v Hebronu . S Absolonem pak šlo dvě stě mužů z Jeruzaléma pozvaných , ale šli v upřímnosti své , aniž co o tom věděli . Poslal také Absolon pro Achitofele Gilonského , rádce Davidova , aby přišel z města svého Gilo , když měl obětovati oběti . I stalo se spiknutí veliké , nebo lidu ustavičně přibývalo Absolonovi . V tom přišel posel k Davidovi , řka : Srdce Izraelských obrátilo se po Absolonovi . Tedy řekl David všechněm služebníkům svým , kteříž byli s ním v Jeruzalémě : Vstaňte a utecme , sic jinak nemohli bychom ujíti tváři Absolonovy . Pospěšte , ať odejdeme , aby se neuspíšil , a nezastihl nás , a neuvalil na nás zlého a nepohubil města ostrostí meče . I řekli služebníci královští králi : Což by koli zvolil pán náš král , teď jsme služebníci tvoji . A tak vyšel král se vší svou čeledí pěšky ; toliko zanechal král desíti ženin , aby doma hlídaly . Když pak vyšel král a všecken lid pěšky , postavili se na jednom místě zdaleka . I šli všickni služebníci při něm ; též všickni Cheretejští a všickni Peletejští , i všickni Gittejští , šest set mužů , kteříž přišli pěšky z Gát , šli před králem . Tedy řekl král k Ittai Gittejskému : Proč ty také jdeš s námi ? Navrať se a zůstaň při králi ; nebo cizozemec jsi , kterýž se tudíž zase odbéřeš k místu svému . Nedávnos přišel , a již bych dnes tebou pohnouti měl , abys s námi chodil ? Jáť zajisté půjdu , kdež mi se nahodí . Navratiž se a zprovoď zase bratří své , a budiž s tebou milosrdenství a pravda . Odpovídaje pak Ittai králi , řekl : Živť jest Hospodin a živť jest pán můj král , že na kterémkoli místě bude pán můj král , buď mrtev aneb živ , tuť bude i služebník tvůj . I řekl David k Ittai : Podiž a přejdi . I přešel Ittai Gittejský a všickni muži jeho , i všecky dítky , kteréž byly s ním . Tedy plakala všecka země hlasem velikým , i všecken lid přecházející . A tak přešel král potok Cedron ; i všecken lid přešel proti cestě vedoucí na poušť . A aj , byl také Sádoch a všickni Levítové s ním , nesouce truhlu smlouvy Boží ; i postavili truhlu Boží . Šel pak i Abiatar , a stál , dokudž všecken ten lid nepřešel z města . I řekl král Sádochovi : Dones zase truhlu Boží do města . Jestližeť najdu milost před očima Hospodinovýma , přivedeť mne zase , a ukážeť mi ji i příbytek svůj . Pakliť řekne takto : Nelíbíš mi se , aj , teď jsem , nechť mi učiní , což se mu dobrého vidí . Řekl ještě král Sádochovi knězi : Zdaliž ty nejsi vidoucí ? Navratiž se do města u pokoji , Achimaas pak syn tvůj , a Jonata syn Abiatarův , dva synové vaši , budou s vámi . Hle , já pobudu na rovinách pouště , dokudž nepřijde poselství od vás , skrze něž by mi oznámeno bylo . A tak donesl zase Sádoch a Abiatar truhlu Boží do Jeruzaléma , a zůstali tam . Ale David šel vzhůru k vrchu hory Olivetské , vstupuje a pláče , maje přikrytou hlavu svou ; šel pak bos . Všecken také lid , kterýž byl s ním , přikryl jeden každý hlavu svou , a šli , ustavičně plačíce . Tedy povědíno Davidovi , že Achitofel jest s těmi , kteříž se spikli s Absolonem . I řekl David : Zruš , prosím , ó Hospodine , radu Achitofelovu . I stalo se , jakž přišel David na vrch hory , aby se tam pomodlil Bohu , aj , potkal se s ním Chusai Architský , maje roztržené roucho své a hlavu prstí posypanou . I řekl jemu David : Půjdeš-li se mnou , budeš mi břemenem . Pakli se navrátíš do města a díš k Absolonovi : Služebníkem tvým budu , ó králi , služebníkem zajisté otce tvého byl jsem již zdávna , již pak budu služebníkem tvým , tedy zrušíš radu Achitofelovu . Však tam budou s tebou Sádoch a Abiatar kněží . Protož cožkoli uslyšíš z domu králova , oznámíš Sádochovi a Abaitarovi kněžím . Aj , tam s nimi jsou dva synové jejich , Achimaas Sádochův a Jonata Abiatarův , po nichž mi vzkážete , což byste koli uslyšeli . Šel tedy Chusai , přítel Davidův do města ; Absolon také přijel do Jeruzaléma . A když David sešel maličko s vrchu , aj Síba služebník Mifibozetův vyšel proti němu se dvěma osly osedlanými , na nichž nesl dvě stě chlebů , a sto hroznů suchých , a sto hrud fíků , a nádobu vína . I řekl král Síbovi : K čemu jsou tyto věci ? Odpověděl Síba : Oslové pro čeled královskou k jízdě , chléb pak a fíky , aby jedli služebníci , a víno , aby se napil , kdož by ustal na poušti . Opět král řekl : Kdež jest pak syn pána tvého ? Odpověděl Síba králi : Aj , zůstal v Jeruzalémě , nebo řekl : Dnes navrátí mi dům Izraelský království otce mého . Řekl ještě král Síbovi : Aj , tvéť jsou všecky věci , kteréž má Mifibozet . Jemuž řekl Síba s poklonou : Nechať vždycky tak nalézám milost před očima tvýma , pane můj králi . Tedy bral se král David do Bahurim , a aj , vyšel odtud muž z čeledi domu Saulova , jehož jméno bylo Semei , syn Gerův , kterýžto vždy jda , zlořečil . Ano i kamením házel na Davida , a na všecky služebníky krále Davida , ačkoli všecken lid a všickni udatní byli po pravici jeho i po levici jeho . A takto mluvil Semei , když mu zlořečil : Vyjdi , vyjdi , vražedlníče a nešlechetníče . Obrátilť jest na tebe Hospodin všelikou krev domu Saulova , na jehož jsi místě kraloval , a dal Hospodin království v ruku Absolona syna tvého . A aj , již se vidíš v svém neštěstí , nebo jsi vražedlník . I řekl Abizai syn Sarvie králi : I proč zlořečí tento mrtvý pes pánu mému králi ? Nechť jdu medle a setnu mu hlavu . Ale král řekl : Co vám do toho , synové Sarvie , že zlořečí ? Poněvadž Hospodin jemu rozkázal : Zlořeč Davidovi , i kdož by směl říci : Proč tak činíš ? Řekl ještě David k Abizai i ke všechněm služebníkům svým : Aj , syn můj , kterýž pošel z života mého , hledá bezživotí mého , čím více nyní tento syn Jemini ? Nechte ho , ať zlořečí , nebo jemu rozkázal Hospodin . Snad popatří Hospodin na ssoužení mé , a odplatí mi Hospodin dobrým za zlořečenství jeho dnes . A tak šel David a muži jeho cestou . Semei také šel po stráni hory naproti němu , a jda , zlořečil a házel kamením proti němu a zmítal prachem . I přišel král a všecken lid , kterýž byl s ním , ustalý , a odpočinul tu . Absolon pak i všecken lid Izraelský přišli do Jeruzaléma , a Achitofel s ním . A když přišel Chusai Architský , přítel Davidův k Absolonovi , řekl Chusai Absolonovi : Živ buď král , živ buď král . Tedy řekl Absolon k Chusai : Toliž jest vděčnost tvá k příteli tvému ? Pročež jsi nešel s přítelem svým ? Odpověděl Chusai Absolonovi : Nikoli , ale kohož vyvolil Hospodin a lid tento i všickni muži Izraelští , toho budu a s tím zůstanu . Přesto komuž bych já sloužiti měl ? Zdali ne synu jeho ? Jakož jsem sloužil otci tvému , tak sloužiti budu tobě . Řekl pak Absolon Achitofelovi : Raďtež , co máme činiti ? Odpověděl Achitofel Absolonovi : Vejdi k ženinám otce svého , kterýchž zanechal , aby hlídaly doma . I uslyší všecken Izrael , žes se zošklivil otci svému , a zsilí se ruce všech , kteříž jsou s tebou . A protož rozbili Absolonovi stan na paláci . I všel Absolon k ženinám otce svého před očima všeho Izraele . Rada pak Achitofelova , kterouž dával toho času , byla , jako by se kdo doptával na řeč Boží . Taková byla každá rada Achitofelova , jakož u Davida tak u Absolona . Řekl ještě Achitofel Absolonovi : Nechť medle vyberu dvanácte tisíc mužů , abych vstana , honil Davida noci této . A dostihna ho , dokudž jest ustalý a zemdlené má ruce , předěsím jej , a uteče všecken lid , kterýž jest s ním , i zamorduji krále samého . A tak obrátím všecken lid k tobě ; nebo jako bych je všecky obrátil , když zhyne ten muž , kteréhož ty hledáš . O lid ty se nic nestarej . I líbila se ta řeč Absolonovi i všechněm starším Izraelským . A však řekl Absolon : Zavolej sem hned Chusai Architského , abychom slyšeli , co i on mluviti bude . Když pak přišel Chusai k Absolonovi , mluvil k němu Absolon , řka : Takto mluvil Achitofel . Máme-li učiniti vedlé řeči jeho , čili nic ? Pověz ty . Tedy řekl Chusai Absolonovi : Neníť dobrá rada , kterouž dal Achitofel nyní . Dále mluvil Chusai : Ty víš o otci svém i mužích jeho , že jsou udatní , k tomu zjitření na mysli , jako nedvědice osiřelá v poli . Nadto otec tvůj jest muž válečný , kterýž nebude nocovati s lidem . Nýbrž nyní spíše v záloze stojí v nějaké jeskyni , aneb v některém jiném místě . I stalo by se , jestliže by kteří padli z těch tvých při začátku , že každý , kdož by o tom uslyšel , řekl by : Stala se porážka v lidu , kterýž postoupil po Absolonovi . A tak by i silných reků srdce , kteréž jest jako srdce lva , škodlivě osláblo ; nebo ví všecken Izrael , že jest zmužilý otec tvůj , a silní ti , kteříž jsou s ním . Ale radím , abys , shromáždě k sobě všecken Izrael od Dan až do Bersabé , kterýž v množství jest jako písek při moři , ty sám životně vytáhl k boji . A tak potáhneme proti němu , na kterém by koli místě nalezen býti mohl , a připadneme na něj , jako padá rosa na zemi ; i nepozůstaneť z něho , totiž ze všech mužů , kteříž jsou při něm , ani jednoho . Jestliže by se pak shrnul do města , snesou všecken lid Izraelský k tomu městu provazy , a vtrhneme je až do potoka , tak aby tam ani kaménka nebylo lze najíti . I řekl Absolon a všickni muži Izraelští : Lepšíť jest rada Chusai Architského , než rada Achitofelova . Hospodin zajisté to způsobil , aby zrušena byla rada Achitofelova , kteráž sic dobrá byla , aby tak uvedl Hospodin na Absolona zlé věci . Oznámil pak to Chusai Sádochovi a Abiatarovi kněžím : Tak a tak radil Achitofel Absolonovi a starším Izraelským , ale já takto a takto jsem radil . Nyní tedy pošlete rychle a oznamte Davidovi , řkouce : Nezůstavej přes noc na rovinách pouště , ale přeprav se bez meškání , aby snad nebyl sehlcen král i všecken lid , kterýž jest s ním . Jonata pak a Achimaas stáli u studnice Rogel . I šla tam děvečka a pověděla jim , aby oni jdouce , oznámili to králi Davidovi ; nebo nesměli se ukázati aneb vjíti do města . A však uzřel je služebník , a oznámil Absolonovi . Pročež odšedše oba rychle , vešli do domu muže v Bahurim , kterýž měl studnici na dvoře svém . I spustili se do ní . A žena vzavši plachtu , rozestřela ji na vrch studnice , a nasypala na ni krup . A tak nebyla ta věc spatřína . Nebo když přišli služebníci Absolonovi k ženě do domu a řekli : Kde jest Achimaas a Jonata ? odpověděla jim žena : Přešliť jsou ten potok . Hledavše tedy a nic nenalezše , navrátili se do Jeruzaléma . A když oni odešli , tito vystoupivše z studnice , šli a oznámili králi Davidovi a řekli jemu : Vstaňte a přepravte se rychle přes vodu , nebo toto radil proti vám Achitofel . Protož vstav David a všecken lid , kterýž byl s ním , přepravili se přes Jordán , prvé než se rozednilo ; a nezůstal ani jeden , ješto by se nepřepravil přes Jordán . Tedy Achitofel vida , že se nestalo vedlé rady jeho , osedlal osla , a vstav , odjel do domu svého , do města svého . A učiniv pořízení v čeledi své , oběsil se a umřel ; i pochován jest v hrobě otce svého . David pak byl již přišel do Mahanaim , když se Absolon přepravil přes Jordán , on i všecken lid Izraelský s ním . A tu ustanovil Absolon Amazu místo Joába nad vojskem . ( Byl pak Amaza syn muže , jehož jméno bylo Jetra Izraelský , kterýž všel k Abigail dceři Náchas , sestře Sarvie matky Joábovy . ) I položil se Izrael a Absolon v zemi Galád . Stalo se pak , když přišel David do Mahanaim , že Sobi syn Náchas z Rabbat synů Ammon , a Machir syn Amielův z Lodebar , a Barzillai Galádský z Rogelim , Lůže , číše a nádoby hliněné , též pšenice , ječmene , mouky , krup , bobu , šocovice a pražmy , Ano i medu , másla a ovcí i syrů kravských přinesli Davidovi a lidu , kterýž s ním byl , aby jedli . Nebo řekli : Lid ten jest hladovitý a ustalý , i žíznivý na té poušti . Sečtl pak David lid , kterýž měl s sebou , a ustanovil nad nimi hejtmany a setníky . I uvedl David třetinu lidu v správu Joábovu , a třetinu v správu Abizai syna Sarvie , bratra Joábova , a třetinu v správu Ittai Gittejského . A řekl král lidu : I jáť také potáhnu s vámi . Ale lid řekl : Nikoli nepotáhneš ; nebo jestliže bychom i utíkali , nebudouť na to velmi dbáti , aniž , by nás i polovici zbili , budou toho velmi vážiti . Ty sám zajisté jsi jako z nás deset tisíců , protož lépe bude , abys nám byl v městě ku pomoci . I řekl jim král : Což se vám za dobré vidí , učiním . Tedy stál král u brány , a všecken lid vycházel po stu a po tisíci . Přikázal pak král Joábovi a Abizai a Ittai , řka : Zacházejtež mi pěkně s synem Absolonem . A všecken lid slyšel , když přikazoval král všechněm hejtmanům o Absolonovi . A tak vytáhl lid do pole proti lidu Izraelskému , a byla bitva v lese Efraim . I poražen jest tu lid Izraelský od služebníků Davidových , a stala se tu porážka veliká v ten den až do dvadceti tisíců . Nebo když ta bitva rozšířila se po vší krajině , více pohubil lidu les , nežli jich požral meč toho dne . Potkal se pak Absolon s služebníky Davidovými . Kterýžto Absolon jel na mezku , ( i podšel mezek pod hustý dub veliký ) , a uvázl za hlavu v stromu tom , tak že visel mezi nebem a zemí . Ale mezek , kterýž pod ním byl , odběhl pryč . To uzřev jeden , oznámil Joábovi , řka : Hle , viděl jsem Absolona , an visí na dubě . I řekl Joáb muži , kterýž mu to oznámil : Aj , viděls . Pročež jsi ho tam nesrazil na zem ? A já bylť bych povinen dáti deset lotů stříbra a pás rytířský jeden . Odpověděl muž ten Joábovi : A já , bych i odečtených měl na ruce své tisíc lotů stříbra , nevztáhl bych ruky své na syna králova ; nebo jsme slyšeli , kterak přikazoval král tobě a Abizai a Ittai , řka : Šetřte všickni syna mého Absolona ; Leč bych se dopustiti chtěl sám proti duši své nepravosti . Ale nebýváť nic tajno před králem , a ty bys sám proti mně stál . I řekl Joáb : Nebuduť se tu meškati s tebou . Protož vzav tři kopí do ruky své , vrazil je do Absolona , an ještě živ byl na dubě . A obskočivše Absolona deset služebníků , oděnců Joábových , bili jej a zabili . V tom zatroubil Joáb v troubu . I vrátil se lid od honění Izraele ; nebo zdržel Joáb lid . A vzavše Absolona , uvrhli jej v tom lese do jámy veliké , a nametali na něj hromadu kamení velmi velikou . Ale všecken Izrael zutíkali jeden každý do stanů svých . ( Absolon pak vzal byl a vyzdvihl sobě za života svého sloup v údolí královském ; nebo byl řekl : Nemám syna , aby zůstala pamět jména mého . Protož nazval ten sloup jménem svým , kterýž slove místo Absolonovo až do dnešního dne . ) Tedy Achimaas syn Sádochův řekl : Medle , nechť běžím , abych zvěstoval králi , že ho vysvobodil Hospodin z ruky nepřátel jeho . I řekl jemu Joáb : Nebyl bys dnes dobrým poslem , ale oznámíš to jiného dne ; dnes však neoznamuj , proto že syn králův umřel . Potom řekl Joáb k Chuzi : Jdiž , zvěstuj králi , co jsi viděl . A pokloniv se Chuzi Joábovi , běžel . Mluvil pak ještě Achimaas syn Sádochův , a řekl Joábovi : Buď , jak buď , medle , nechť já také běžím za Chuzi . Odpověděl Joáb : Proč bys ty běžel , synu můj , když nemáš , co bys dobrého zvěstoval ? I řekl : Buď , jak buď , poběhnu . Odpověděl mu : Běž . A tak běžel Achimaas cestou přímější a předběhl Chuzi . David pak seděl mezi dvěma branami . I vyšel strážný na vrch brány na zed , kterýž pozdvih očí svých , uzřel , a hle , muž běžel sám . Tedy volaje strážný , oznámil králi . I řekl král : Jest-liť sám , dobré poselství nese . A když ten šel předce a přibližoval se , Uzřel ještě strážný muže druhého běžícího . I zavolal strážný na branného a řekl : Hle , opět muž běží sám . Tedy řekl král : I tenť v poselství běží . Řekl ještě strážný : Vidím běh prvního , jako běh Achimaasa syna Sádochova . I řekl král : Dobrýtě to muž , protož s dobrým poselstvím jde . Tedy volaje Achimaas , řekl králi : Pokoj tobě . A pokloniv se králi tváří svou k zemi , řekl : Požehnaný Hospodin Bůh tvůj , kterýž podmanil muže ty , kteříž pozdvihli rukou svých proti pánu mému králi . I řekl král : Dobře-li se má syn můj Absolon ? Odpověděl Achimaas : Viděl jsem hluk veliký , když posílal služebníka králova Joáb , a mne služebníka tvého , ale nevím nic , co bylo . Jemuž řekl král : Odstup a stůj tamto . I odstoupil a stál . A v tom Chuzi přišed , řekl : Zvěstuje se pánu mému králi , že vysvobodil tě dnes Hospodin z ruky všech povstávajících proti tobě . Ale král řekl k Chuzi : Jest-liž živ syn můj Absolon ? Odpověděl Chuzi : Nechť jsou tak , jako syn králův , nepřátelé pána mého krále , i všickni , kteříž povstávají proti tobě ke zlému . I zarmoutil se král , a vstoupiv do horního pokoje na bráně , plakal a jda , mluvil takto : Synu můj Absolone , synu můj , synu můj Absolone ! Ó kdybych byl umřel za tebe , Absolone synu můj , synu můj ! I oznámeno jest Joábovi : Aj , král pláče a naříká pro Absolona . Pročež obrátilo se to vysvobození toho dne v kvílení všemu lidu ; nebo slyšel lid v ten den , že bylo praveno : Zámutek má král pro syna svého . A tak kradl se lid toho dne , vcházeje do města , jako se krade lid , když se stydí , utíkaje z boje . Král pak zakryl tvář svou , a křičel král hlasem velikým : Synu můj Absolone , Absolone synu můj , synu můj ! Tedy všed Joáb k králi do domu , řekl : Zahanbil jsi dnes tváři všech služebníků svých , kteříž vysvobodili život tvůj dnes , a život synů tvých i dcer tvých , a život žen tvých i život ženin tvých , Miluje ty , kteříž tě mají v nenávisti , a v nenávisti maje ty , kteříž tě milují ; nebos dokázal dnes , že sobě nevážíš hejtmanů a služebníků . Shledalť jsem to zajisté dnes , že kdyby byl Absolon živ zůstal , bychom pak všickni dnes byli pobiti , tedy dobře by se tobě to líbilo . Protož nyní vstana , vyjdi , a mluv ochotně k služebníkům svým ; nebo přisahámť skrze Hospodina , jestliže nevyjdeš , žeť nezůstane žádný s tebou této noci , a toť bude tobě horší , nežli všecky zlé věci , kteréž na tebe přišly od mladosti tvé až dosavad . A tak vstav král , posadil se v bráně . I povědíno bylo všemu lidu těmito slovy : Aj , král sedí v bráně . I přišel všecken lid před oblíčej krále , ale lid Izraelský byl zutíkal jeden každý do svých stanů . Tedy všecken lid hádal se vespolek ve všech pokoleních Izraelských , a pravili : Král vytrhl nás z ruky nepřátel našich , a tentýž vytrhl nás z ruky Filistinských , a teď nyní utekl z země před Absolonem . Absolon pak , kteréhož jsme pomazali sobě , zahynul v boji . Nyní tedy , proč zanedbáváte přivésti zase krále ? Protož král David poslal k Sádochovi a Abiatarovi kněžím , s těmito slovy : Mluvte k starším Judským , řkouce : Proč máte býti poslední v uvedení zase krále do domu jeho ? ( Nebo řeč všeho lidu Izraelského donesla se krále o uvedení jeho do domu jeho . ) Bratří moji jste , kost má a tělo mé jste ; proč tedy máte býti poslední v uvedení zase krále ? A Amazovi také rcete : Zdaliž ty nejsi kost má a tělo mé ? Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá , jestliže nebudeš hejtmanem vojska přede mnou po všecky dny na místo Joába . I naklonil srdce všech mužů Judských , jako muže jednoho , aby poslali k králi , řkouce : Navratiž se ty i všickni služebníci tvoji . Tedy navrátil se král , a přišel až k Jordánu . Lid pak Judský byl přišel do Galgala , aby se bral vstříc králi , a převedl jej přes Jordán . Pospíšil také Semei syn Gery , syna Jemini , kterýž byl z Bahurim , a vyšel s lidem Judským vstříc králi Davidovi . A tisíc mužů bylo s ním z Beniamin . Síba také služebník domu Saulova , s patnácti syny svými , a dvadceti služebníků jeho s ním , přepravili se přes Jordán před krále . I přeplavili lodí , aby převezli čeled královskou a učinili , což by se jemu líbilo . Semei pak syn Gerův padl před králem , když se přepraviti měl přes Jordán . A řekl králi : Nepočítej mi pán můj nepravosti , a nezpomínej , co neprávě učinil služebník tvůj toho dne , když vyšel pán můj král z Jeruzaléma , aby to měl skládati král v srdci svém . Neboť zná služebník tvůj , že zhřešil , a aj , přišel jsem dnes prvé , než kdo ze vší čeledi Jozefovy , abych vyšel vstříc pánu svému králi . I odpověděl Abizai syn Sarvie a řekl : A což nebude zabit Semei , proto že zlořečil pomazanému Hospodinovu ? Ale David řekl : Co vám do toho , synové Sarvie , že jste mi dnes odporní ? Dnes-liž má zabit býti někdo v Izraeli ? Nebo zdaliž nevím , že dnes jsem králem nad Izraelem . Tedy řekl král k Semei : Neumřeš . I přisáhl mu král . Mifibozet také vnuk Saulův vyjel vstříc králi . ( Neošetřoval pak byl noh svých , ani brady nespravoval , ani šatů svých nepral od toho dne , jakž byl odšel král , až do dne , když se navrátil v pokoji . ) A když přišel do Jeruzaléma , vyšel vstříc králi . I řekl jemu král : Proč jsi neodšel se mnou , Mifibozete ? Kterýž odpověděl : Pane můj králi , služebník můj oklamal mne . Řekltě byl zajisté služebník tvůj : Osedlám sobě osla , abych vsedna na něj , bral se s králem , proto že jest kulhavý služebník tvůj . I osočil služebníka tvého u pána mého krále , ale pán můj král jest jako anděl Boží , učiniž tedy , cožť se dobrého vidí . Nebo všickni z domu otce mého byli jsme hodni smrti před pánem mým králem , a však jsi zasadil služebníka svého mezi ty , kteříž jedí chléb stolu tvého . K čemuž bych více právo měl , a oč se více na krále domlouval ? Jemuž řekl král : Proč šíříš řeč svou ? Vyřklť jsem . Ty a Síba rozdělte se statkem . Ještě řekl Mifibozet králi : Třebas nechť všecko vezme , když se jen navrátil pán můj král v pokoji do domu svého . Ano i Barzillai Galádský vyšel z Rogelim , a přepravil se s králem přes Jordán , aby ho zprovodil za Jordán . Byl pak Barzillai velmi starý , maje osmdesáte let , kterýž opatroval krále stravou , když obýval v Mahanaim ; nebo byl člověk bohatý velmi . I řekl král k Barzillai : Poď se mnou , a chovati tě budu při sobě v Jeruzalémě . Ale Barzillai odpověděl králi : Jacíž jsou dnové věku mého , abych šel s králem do Jeruzaléma ? V osmdesáti letech jsem dnes . Zdaliž mohu rozeznati mezi dobrým a zlým ? Zdaliž okušením rozezná služebník tvůj , co bych jedl a co bych pil ? Zdaliž poslouchati mohu již hlasu zpěváků a zpěvakyní ? Proč by tedy služebník tvůj déle býti měl břemenem pánu svému králi ? Maličko ještě půjde služebník tvůj za Jordán s králem ; nebo proč by mi se takovou odplatou král odplacovati měl ? Nechť se navrátí , prosím , služebník tvůj , ať umru v městě svém , kdež jest hrob otce mého a matky mé . Aj , služebník tvůj Chimham půjde se pánem mým králem , jemuž učiníš , cožť se dobrého viděti bude . I řekl král : Dobře , nechť jde se mnou Chimham , a učiním jemu , což se tobě za dobré viděti bude ; nadto čehožkoli požádáš ode mne , toť učiním . A když se přepravil všecken lid přes Jordán , král také přepravil se . I políbil král Barzillai a požehnal ho , kterýžto navrátil se na místo své . A tak bral se král do Galgala a Chimham s ním ; všecken také lid Judský provázeli krále , též i polovice lidu Izraelského . A aj , všickni muži Izraelští přišedše k králi , řekli jemu : Proč jsou tě ukradli bratří naši , muži Juda , a převedli krále a čeled jeho přes Jordán , i všecky muže Davidovy s ním ? I odpověděli všickni muži Judští mužům Izraelským : Proto že král jest příbuzný náš . A proč se hněváte o to ? Zdaliž nás za to král pokrmy opatroval ? Zdaliž nám jaké dary dal ? Odpovídajíce pak muži Izraelští mužům Judským , řekli : Deset dílů máme v králi , a protož i v Davidovi máme více nežli vy . Pročež tedy málo jste nás sobě vážili ? Zdaliž jsme my prvé o to nemluvili , abychom zase přivedli krále svého ? Ale tvrdší byla řeč mužů Judských nad řeč mužů Izraelských . Přišel pak tu náhodou člověk nešlechetný , jehož jméno bylo Seba , syn Bichri , muž Jemini . Ten zatroubil v troubu a řekl : Nemámeť my dílu v Davidovi , ani dědictví v synu Izai ; obrať se jeden každý k stanům svým , ó Izraeli . A tak všickni muži Izraelští odstoupili od Davida za Sebou synem Bichri , ale muži Judští přídrželi se krále svého od Jordánu až do Jeruzaléma . David pak přišel do domu svého do Jeruzaléma . A vzal král deset ženin , kterýchž byl nechal , aby hlídaly doma , a dal je pod stráž , a choval je , ale nevcházel k nim . A zůstaly zavřené až do dne smrti své v vdovství . Potom řekl král Amazovi : Svolej mi muže Judské do třetího dne , ty také se tu postav . A tak odšel Amaza , aby svolal lid Judský , ale prodlil mimo určitý čas , kterýž mu byl uložil . Protož řekl David Abizai : Již nyní hůře nám činiti bude Seba syn Bichri , nežli Absolon . Vezmi služebníky pána svého , a hoň jej , aby sobě nenalezl měst hrazených , a tak ušel by nám s očí . Tedy táhli za ním muži Joábovi , i Cheretejští , i Peletejští , a všickni udatní vytáhli z Jeruzaléma , aby honili Sebu syna Bichri . A když byli u kamene toho velikého , kterýž jest v Gabaon , Amaza potkal se s nimi . Joáb pak byl opásán po sukni , v kterouž byl oblečen , na níž také měl připásaný meč k bedrám v pošvě své , kterýž snadně vytrhnouti i zase vstrčiti mohl . I řekl Joáb Amazovi : Dobře-li se máš , bratře můj ? A ujal Joáb pravou rukou Amazu za bradu , aby ho políbil . Ale Amaza nešetřil se meče , kterýž byl v ruce Joábově . I ranil ho jím pod páté žebro , a vykydl střeva jeho na zem jednou ranou , a umřel . I honili Joáb a Abizai , bratr jeho , Sebu syna Bichri . Tedy stoje tu jeden podlé něho z služebníků Joábových , řekl : Kdokoli přeje Joábovi , a kdokoli drží s Davidem , jdi za Joábem . Amaza pak válel se ve krvi prostřed cesty . A vida onen , že se zastavoval všecken lid , odvlékl Amazu s cesty do pole , a uvrhl na něj roucho , vida , že každý , kdož šel mimo něj , zastavoval se . A když byl odvlečen z cesty , šel jeden každý za Joábem , aby honili Sebu syna Bichri . ( Kterýžto prošel všecka pokolení Izraelská do Abel Betmaacha se všechněmi Berejskými , kteříž se byli shromáždili a šli za ním . ) A přitáhše , oblehli jej v Abel Betmaacha , a udělali násyp proti městu , kteréž se bránilo z bašt ; všecken pak lid , kterýž byl s Joábem , usiloval podvrátiti zed . V tom zvolala jedna rozumná žena z města : Slyšte , slyšte ! Rcete medle Joábovi : Přistup sem , a budu s tebou mluviti . Kterýž když k ní přistoupil , řekla žena : Ty-li jsi Joáb ? Odpověděl : Jsem . I řekla jemu : Poslyš slov služebnice své . Odpověděl : Slyším . Protož mluvila , řkuci : Takť jsou rozmlouvali hned s počátku , řkouce : Bez pochyby žeť se ptáti budou Abelských , a tak se spraví . Jáť jsem jedno z pokojných a věrných Izraelských , ty pak usiluješ zkaziti město , a to ještě hlavní město v Izraeli . I pročež usiluješ sehltiti dědictví Hospodinovo ? Tedy odpověděl Joáb a řekl : Odstup , odstup to ode mne , abych sehltiti a zkaziti chtěl . Neníť toho , ale muž z hory Efraim , jménem Seba , syn Bichri , pozdvihl ruky své proti králi Davidovi . Vydejte ho samého , a odtrhnemť od města . I řekla žena Joábovi : Hle , hlava jeho vyvržena bude tobě přes zed . A tak zjednala to žena ta u všeho lidu moudrostí svou , že sťavše hlavu Seby syna Bichri , vyhodili ji Joábovi . Kterýžto když zatroubil v troubu , rozešli se od města jeden každý do stanů svých . Joáb také vrátil se do Jeruzaléma k králi . Byl pak Joáb představen všemu vojsku Izraelskému , a Banaiáš syn Joiadův nad Cheretejskými a Peletejskými . Též Aduram byl nad platy , a Jozafat syn Achiludův byl kanclířem , A Seiáš písařem , Sádoch pak a Abiatar byli kněžími . Híra také Jairský byl knížetem Davidovým . Byl pak hlad za dnů Davidových tři léta pořád . I hledal David tváři Hospodinovy . Jemuž řekl Hospodin : Pro Saule a pro dům jeho vražedlný , nebo zmordoval Gabaonitské . Tedy povolav král Gabaonitských , mluvil k nim . ( Gabaonitští pak nebyli z synů Izraelských , ale z ostatků Amorejských , jimž ačkoli byli synové Izraelští přísahou se zavázali , však Saul usiloval je vypléniti , v horlivosti své pro syny Izraelské a Judské . ) A řekl David Gabaonitským : Což vám učiním a čím vás spokojím , abyste dobrořečili dědictví Hospodinovu ? Odpověděli jemu Gabaonitští : Není nám o stříbro ani o zlato činiti s Saulem a domem jeho , ani o bezživotí někoho z Izraele . I řekl : Cožkoli díte , učiním vám . Kteříž řekli králi : Muže toho , kterýž vyhubil nás , a kterýž ukládal o nás , vyhladíme , aby nezůstal v žádných končinách Izraelských . Nechť jest nám dáno sedm mužů z jeho synů , a zvěsíme je Hospodinu u Gabaa Saulova , kteréhož byl vyvolil Hospodin . I řekl král : Já dám . Odpustil pak král Mifibozetovi synu Jonaty , syna Saulova , pro přísahu Hospodinovu , kteráž byla mezi nimi , mezi Davidem a Jonatou synem Saulovým . Ale vzal král dva syny Rizpy dcery Aja , kteréž porodila Saulovi , Armona a Mifibozeta , a pět synů sestry Míkol dcery Saulovy , kteréž byla porodila Adrielovi synu Barzillai Molatitského . I vydal je v ruku Gabaonitských , kteréž zvěšeli na hoře před Hospodinem . A tak kleslo těch sedm spolu , a zbiti jsou při začátku žně , když počínali žíti ječmene . Rizpa pak , dcera Aja , vzavši žíni , prostřela ji sobě na skále při začátku žně , dokudž nepršel na ně déšť s nebe , a nedala ptákům nebeským sedati na ně ve dne , ani přicházeti zvěři polní v noci . Tedy oznámeno jest Davidovi , co učinila Rizpa dcera Aja , ženina Saulova . Protož odšed David , vzal kosti Saulovy a kosti Jonaty syna jeho od starších Jábes Galád , kteříž byli je ukradli na ulici Betsan , kdežto byli je zvěšeli Filistinští v ten den , když porazili Filistinští Saule v Gelboe . Vzal , pravím , odtud kosti Saulovy a kosti Jonaty syna jeho ; i kosti těch , kteříž zvěšeni byli , sebrali . A pochovali je s kostmi Saulovými a Jonaty syna jeho , v zemi Beniamin , v Sela , v hrobě Cis otce jeho ; a učinili všecko , což byl přikázal král , a potom slitoval se Bůh nad zemí . Vznikla pak opět válka Filistinských proti Izraelovi . I vytáhl David a služebníci jeho s ním , a bili se s Filistinskými , tak že ustal David . Tedy Izbibenob , kterýž byl z synů jednoho obra , ( jehož kopí hrot vážil tři sta lotů oceli , a měl připásaný k sobě meč nový ) , myslil zabiti Davida . Ale retoval ho Abizai syn Sarvie , a raniv toho Filistinského , zabil jej . Protož muži Davidovi přisáhli , řkouce jemu : Nepůjdeš více s námi do boje , abys nezhasil svíce Izraelské . Opět byla válka v Gob s Filistinskými . Tehdáž Sibbechai Chusatský zabil Sáfu , kterýž byl z synů téhož obra . Byla ještě i jiná válka s Filistinskými v Gob , kdež Elchánan syn Járe Oregim Betlémský zabil bratra Goliáše Gittejského , u jehož kopí bylo dřevo jako vratidlo tkadlcovské . Potom byla také válka v Gát . A byl tam muž veliké postavy , kterýž měl u rukou a u noh po šesti prstech , všech čtyřmecítma , a byl také syn toho obra . Ten když haněl Izraele , zabil ho Jonata , syn Semmaa bratra Davidova . Ti čtyři byli synové jednoho obra v Gát , kteříž padli od ruky Davidovy a od ruky služebníků jeho . Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den , když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho , i z ruky Saulovy . A řekl : Hospodin skála má a hrad můj , i vysvoboditel můj se mnou . Bůh skála má , doufati budu v něho ; štít můj a roh spasení mého , vyvýšení mé a útočiště mé , spasitel můj , kterýž od násilí vysvobozuje mne . Chvály hodného vzýval jsem Hospodina , a od nepřátel svých vysvobozen jsem . Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti , a proudové bezbožných předěsili mne . Bolesti smrtelné obstoupily mne , a osídla smrti zachvátila mne . V úzkosti své vzýval jsem Hospodina , a k Bohu svému volal jsem , i vyslyšel z chrámu svého hlas můj , a křik můj přišel v uši jeho . Tedy pohnula se a zatřásla země , základové nebes pohnuli se , a třásli se pro rozhněvání jeho . Dým vycházel z chřípí jeho , a oheň zžírající z úst jeho , od něhož se uhlí roznítilo . Nakloniv nebes , sstoupil , a mrákota byla pod nohami jeho . I vsedl na cherubín a letěl , a spatřín jest na peří větrovém . Položil temnosti vůkol sebe jako stany , shrnutí vod , oblaky husté . Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé . Hřímal s nebes Hospodin , a Nejvyšší vydal zvuk svůj . Vystřelil i střely , kterýmiž je rozptýlil , a blýskání , jímž je porazil . I ukázaly se hlubiny mořské , a odkryti jsou základové okršlku , pro zůřivé kárání Hospodinovo , pro dmýchání větru chřípí jeho . Poslav s výsosti , přijal mne , vytáhl mne z vod velikých . Vysvobodil mne od nepřítele mého silného , od těch , kteříž mne nenáviděli , ačkoli silnější mne byli . Předstihli mne v den trápení mého , ale Hospodin byl mi podpora . Kterýž vyvedl mne na prostranství , vysvobodil mne , nebo sobě oblíbil mne . Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé , podlé čistoty rukou mých odplatil mi . Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových , aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého . Všickni zajisté soudové jeho jsou před oblíčejem mým , aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil . A tak byv dokonalý před ním , šetřil jsem , abych se nedopustil nepravosti . Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé , vedlé čistoty mé před očima jeho . Ty , Pane , s milosrdným milosrdně nakládáš , a k upřímému upřímě se máš . K sprostnému sprostně se ukazuješ , a s převráceným převráceně zacházíš . Lid pak ssoužený vysvobozuješ , ale před vysokomyslnými oči své sklopuješ . Ty zajisté jsi svíce má , ó Hospodine . Hospodin jistě osvěcuje temnosti mé . Nebo v tobě proběhl jsem vojska , v Bohu svém přeskočil jsem zed . Toho Boha silného cesta jest dokonalá , výmluvnosti Hospodinovy přečištěné ; onť jest štít všech , kteříž doufají v něho . Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina ? A kdo jest skalou kromě Boha našeho ? Bůh jest síla má i vojska mého , onť působí volnou cestu mou . Činí nohy mé jako laní , a na vysokých místech mých postavuje mne . Cvičí ruce mé k boji , tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma . Nebo dal mi štít spasení svého , a dobrotivost jeho zvelebila mne . Rozšířil kroky mé pode mnou , aby se nepodvrtly nohy mé . Honil jsem nepřátely své a zahladil jsem je , aniž jsem se navrátil , dokudž jsem jich nevyplénil . Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je , tak že nepovstanou ; i padli pod nohy mé . Ty zajisté , Bože , přepásals mne udatností k boji , porazils pode mne ty , kteříž povstávají proti mně . Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých , těch , kteříž v nenávisti měli mne , a vyplénil jsem je . Ohlédali se , ale nebyl , kdo by vysvobodil , k Hospodinu , ale nevyslyšel jich . I potřel jsem je jako prach země , jako bláto na ulicích potlačil a rozptýlil jsem je . Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého , zachovals mne , abych byl za hlavu národům ; lid neznámý mně sloužil . Cizozemci lhali mi , a jakž zaslechli , uposlechli mne . Cizozemci svadli , a třásli se i v ohradách svých . Živť jest Hospodin , a požehnaná skála má ; protož ať jest vyvyšován Bůh , skála spasení mého , Bůh silný , kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi . Vyvodíš mne z prostřed nepřátel mých , a nad povstávajícími proti mně vyvyšuješ mne , člověka nepravého mne zbavuješ . Protož chváliti tě budu , Hospodine , mezi národy , a jménu tvému žalmy zpívati budu . Onť jest hrad jistého spasení krále svého , a ten , kterýž činí milosrdenství pomazanému svému Davidovi , i semeni jeho až na věky . Tato jsou pak poslední slova Davidova : Řekl David syn Izai , řekl , pravím , muž , kterýž jest velice zvýšený , pomazaný Boha Jákobova , a libý v zpěvích Izraelských : Duch Hospodinův mluvil skrze mne , a řeč jeho jazykem mým vynesena . Řekl mi Bůh Izraelský , mluvila skála Izraelská : Kdo panovati bude nad lidem , budeť spravedlivý , panující v bázni Boží . Rovně jako bývá světlo jitřní , když slunce vychází ráno bez oblaků , a jako mocí tepla a deště roste bylina z země : Tak zajisté dům můj před Bohem ; nebo smlouvu věčnou učinil se mnou , kteráž všelijak upevněna a ostříhána bude . A toť jest všecko mé spasení a všeliká útěcha , že nic tak vzdělávati se nebude . Bezbožní pak všickni vypléněni budou jako trní , kteréž rukou bráno nebývá . Ale kdož by se ho chtěl dotknouti , vezme železo a žerď , aneb ohněm docela spálí je tu , kdež zrostlo . Tato jsou jména nejudatnějších Davidových : Jošeb Bašebet Tachmonský , přední z vůdců , jehož rozkoš byla s kopím pojednou udeřiti na osm set ku pobití jich . A po něm Eleazar syn Dodi , syna Achochi , mezi třmi silnými , kteříž byli s Davidem , když se opovážili proti Filistinským shromážděným tam k boji , když již byli odtáhli muži Izraelští . Ten vstav , bil Filistinské , až ustala ruka jeho a ostála se při meči . V ten den zajisté učinil Hospodin vysvobození veliké , tak že se lid za ním navrátil , toliko aby kořisti vzebral . Po něm pak byl Samma syn Age Hararský . Nebo když se byli shromáždili Filistinští v hromadu tu , kdež bylo díl rolí poseté šocovicí , a lid utekl před Filistinskými : Tedy postavil se u prostřed dílu toho , a vysvobodil jej , a porazil Filistinské . I učinil Hospodin vysvobození veliké . Sstoupili také ti tři z třidcíti předních , a přišli ve žni k Davidovi do jeskyně Adulam , když vojsko Filistinské leželo v údolí Refaim . ( Nebo David tehdáž byl v pevnosti své , a osazený lid Filistinských byl u Betléma . ) Zechtělo se pak Davidovi vody , a řekl : Ó by mi někdo dal píti vody z čisterny Betlémské , kteráž jest u brány ! A protož probivše se ti tři udatní skrze vojsko Filistinských , navážili vody z čisterny Betlémské , kteráž byla u brány , kterouž nesli a donesli k Davidovi . On pak nechtěl jí píti , ale obětoval ji Hospodinu , A řekl : Nedejž mi toho , ó Hospodine , abych to učiniti měl . Zdaliž to není krev mužů těch , kteříž šli , opováživše se života svého ? I nechtěl jí píti . To učinili ti tři silní . Potom Abizai bratr Joábův , syn Sarvie , byl přední mezi třmi , kterýž pozdvihl kopí svého proti třem stům , kteréž i pobil , a byl z těch tří nejslovoutnější . Z těch tří on jsa nejslavnější , byl knížetem jejich , a však oněm třem nebyl rovný . Banaiáš také syn Joiadův , syn muže udatného , velikých činů , z Kabsael , ten porazil dva reky Moábské . Tentýž sstoupiv , zabil lva v jámě , když byl sníh . Ten také zabil muže Egyptského , muže ku podivení , a měl Egyptský v rukou kopí . I šel k němu s holí , a vytrh kopí z ruky toho Egyptského , zabil ho kopím jeho . To učinil Banaiáš syn Joiadův , kterýž také slovoutný byl mezi těmi třmi silnými . A ač byl mezi třidcíti nejslavnější , však oněm třem se nevrovnal . I ustanovil ho David nad drabanty svými . Azael také bratr Joábův byl mezi třidcíti těmito : Elchanan syn Dodův Betlémský , Samma Charodský , Elika Charodský , Chelez Faltický , Híra syn Ikeš Tekoitský , Abiezer Anatotský , Mebunnai Chusatský , Salmon Achochský , Maharai Netofatský , Cheleb syn Baany Netofatský , Ittai syn Ribai z Gabaa synů Beniamin , Banaiáš Faratonský , Haddai od potoku Gás , Abialbon Arbatský , Azmavet Barechumský , Eliachba Salbonský , z synů Jasen Jonata , Samma Hararský , Achiam syn Sárar Ararský , Elifelet syn Achasbai Machatského , Eliam syn Achitofelův Gilonský , Chezrai Karmelský , Farai Arbitský , Igal syn Nátanův z Soba , Báni Gádský , Zelek Ammonský , Nacharai Berotský , oděnec Joába syna Sarvie , Híra Itrejský , Gareb Itrejský , Uriáš Hetejský . Všech třidceti a sedm . Tedy opět prchlivost Hospodinova popudila se proti Izraelovi ; nebo byl ponukl satan Davida na ně , řka : Jdi , sečti lid Izraelský a Judský . Protož řekl král Joábovi , hejtmanu vojska svého : Projdi i hned všecka pokolení Izraelská od Dan až k Bersabé , a sečtěte lid , abych věděl počet jeho . Ale Joáb řekl králi : Přidejž Hospodin Bůh tvůj k lidu , jakž ho koli mnoho , stokrát více , a to aby oči pána mého krále viděly . Ale proč pán můj král jest toho tak žádostiv ? A však přemohla řeč králova Joába i knížata vojska . Protož vyšel Joáb a knížata vojska od tváři královy , aby sečtli lid Izraelský . A přepravivše se přes Jordán , položili se při Aroer po pravé straně města , kteréž jest u prostřed potoka Gád , a při Jazer . Potom přišli do Galád a do země dolejší nové , odkudž šli do Dan Jáhan a do okolí Sidonského . Přišli také ku pevnosti Týru , a ke všem městům Hevejských a Kananejských ; odkudž šli na poledne země Judské do Bersabé . A když schodili všecku zemi , přišli po přeběhnutí devíti měsíců a dvadcíti dní do Jeruzaléma . I dal Joáb počet sečteného lidu králi . Bylo pak lidu Izraelského osmkrát sto tisíc mužů silných , kteříž mohli vytrhnouti meč k bitvě . Mužů také Judských pětkrát sto tisíc . Potom padlo to těžce na srdce Davidovi , když již sečtl lid . I řekl David Hospodinu : Zhřešilť jsem těžce , že jsem to učinil , ale nyní , ó Hospodine , odejmi , prosím , nepravost služebníka svého , nebť jsem velmi bláznivě učinil . Když pak vstal David ráno , stalo se slovo Hospodinovo k Gádovi proroku , vidoucímu Davidovu , řkoucí : Jdi a rci Davidovi : Toto praví Hospodin : Trojíť věci podávám , vyvol sobě jednu z nich , kteroužť bych učinil . Protož přišed Gád k Davidovi , oznámil mu to , a řekl jemu : Chceš-li , aby přišel na tebe hlad za sedm let v zemi tvé ? čili abys za tři měsíce utíkal před nepřátely svými , a oni aby tě honili ? čili aby za tři dni byl mor v zemi tvé ? Pomysliž spěšně , a viz , jakou mám odpověd dáti tomu , kterýž mne poslal . I řekl David k Gádovi : Úzkostmi sevřín jsem náramně ; nechať , prosím , upadneme v ruku Hospodinovu , neboť jsou mnohá slitování jeho , jediné ať v ruce lidské neupadám . A tak uvedl Hospodin mor na Izraele od jitra až do času uloženého , a zemřelo jich z lidu od Dan až do Bersabé sedmdesáte tisíc mužů . A když vztáhl anděl ruku svou na Jeruzalém , aby hubil jej , litoval Hospodin toho zlého , a řekl andělu , kterýž hubil lid : Dostiť jest , již přestaň . Anděl pak Hospodinův byl u humna Aravny Jebuzejského . I mluvil David Hospodinu , když uzřel anděla , an bije lid , a řekl : Aj , já jsem zhřešil , a já jsem neprávě učinil , ale tito , jsouce jako ovce , co učinili ? Nechť jest , prosím , ruka tvá proti mně a proti domu otce mého . Potom navrátiv se Gád k Davidovi v ten den , řekl jemu : Vstup a vzdělej Hospodinu oltář na humně Aravny Jebuzejského . I šel David vedlé řeči Gádovy , jakož byl přikázal Hospodin . A vyhlédaje Aravna , uzřel krále s služebníky jeho , an jdou k němu ; protož vyšed Aravna , poklonil se králi tváří svou až k zemi . I řekl Aravna : Proč přišel pán můj král k služebníku svému ? Odpověděl David : Abych koupil od tebe humno toto , na němž bych vzdělal oltář Hospodinu , aby přestala rána tato v lidu . Opět řekl Aravna Davidovi : Nechť vezme a obětuje pán můj král , což se mu za dobré vidí . Aj , teď volové k oběti zápalné , a smyky vozové i přípravy volů na drva . Všecky ty věci dával králík Aravna králi . Řekl ještě Aravna králi : Hospodin Bůh tvůj zalibiž tě sobě . Řekl pak král Aravnovi : Nikoli , ale raději koupím od tebe , a zaplatím , aniž budu obětovati Hospodinu Bohu svému oběti zápalné darem dané . A tak koupil David humno a voly za padesáte lotů stříbra . A vzdělav tu David oltář Hospodinu , obětoval oběti zápalné a pokojné . I byl milostiv Hospodin zemi , a přestala zhouba v Izraeli . Král pak David sstaral se a sešel věkem , a ačkoli jej šaty přikrývali , však nemohl se zahřívati . I řekli jemu služebníci jeho : Nechť pohledají pánu našemu králi děvečky panny , kteráž by byla při králi a opatrovala jej , a aby spala v lůnu jeho , a zahřívala pána našeho krále . A protož hledajíce děvečky krásné ve všech končinách Izraelských , nalezli Abizag Sunamitskou , a přivedli ji k králi . Kterážto děvečka byla velmi krásná . I opatrovala krále a přisluhovala jemu , ale král jí nepoznal . Adoniáš pak syn Haggity pozdvihoval se , říkaje : Jáť budu kralovati . I najednal sobě vozů a jezdců , a padesáte mužů , kteříž by běhali před ním . A nikdy ho nezarmoutil otec jeho , aby řekl : Proč jsi to učinil ? Nebo byl i on velmi krásné postavy , kteréhož porodila po Absolonovi . I mluvíval s Joábem synem Sarvie a s Abiatarem knězem , kteříž napomáhali Adoniášovi . Ale Sádoch kněz a Banaiáš syn Joiadův , též Nátan prorok a Simei i Rehi , a jiní přednější , kteréž měl David , nebyli s Adoniášem . Tedy nabil Adoniáš ovcí a volů a krmného dobytka u kamene Zohelet , kterýž byl u studnice Rogel , a pozval všech bratří svých synů královských , i všech mužů Judských , služebníků králových . Nátana však proroka a Banaiáše a jiných přednějších mužů , ani Šalomouna bratra svého nepozval . I mluvil Nátan k Betsabé matce Šalomounově , řka : Neslyšela-lis , že kraluje Adoniáš syn Haggity , a pán náš David nic neví o tom ? Protož nyní poď , prosím , a dámť radu , kterouž vysvobodíš život svůj , i život syna svého Šalomouna . Jdiž , a vejda k králi Davidovi , rci jemu : Zdaliž jsi ty , pane můj králi , nepřisáhl služebnici své , řka : Šalomoun syn tvůj kralovati bude po mně , a onť seděti bude na stolici mé ? Pročež tedy kraluje Adoniáš ? A aj , když ty ještě tam mluviti budeš s králem , přijduť za tebou a doplním řeč tvou . A tak vešla Betsabé k králi do pokoje . Král pak již byl velmi starý , a Abizag Sunamitská přisluhovala králi . Tedy Betsabé naklonivši hlavy , poklonila se králi . Jížto řekl král : Což chceš ? I odpověděla jemu : Pane můj , ty jsi přisáhl skrze Hospodina Boha svého služebnici své , řka : Šalomoun syn tvůj kralovati bude po mně , a on seděti bude na stolici mé . A nyní , hle , Adoniáš kraluje , ty pak nyní , pane můj králi , nic nevíš o tom . Nebo nabiv volů a krmného dobytka a ovec množství , pozval všech synů královských , i Abiatara kněze a Joába hejtmana vojska , Šalomouna pak služebníka tvého nepozval . Ješto ty , pane můj králi , víš , že oči všeho Izraele na tebe jsou obráceny , abys jim oznámil , kdo by seděti měl na stolici pána mého krále po tobě . Sic jinak bude to , když usne pán můj král s otci svými , že já a syn můj Šalomoun budeme jako hříšníci . A aj , když ještě ona mluvila s králem , přišel Nátan prorok . I oznámili králi , řkouce : Aj , teď Nátan prorok . A tak všel před krále , a poklonil se jemu tváří svou až k zemi . Zatím řekl Nátan : Pane můj králi , ty-lis pověděl : Adoniáš kralovati bude po mně , a on seděti bude na stolici mé ? Nebo odšed dnes , nabil volů a krmného dobytka , i ovec množství , a sezval všecky syny královy a hejtmany vojska , i Abiatara kněze . A hle , oni jedí a pijí před ním , a praví : Živ buď král Adoniáš . Mne pak služebníka tvého , a Sádocha kněze , a Banaiáše syna Joiadova , a Šalomouna služebníka tvého nepozval . Tak-liž jest ode pána mého krále nařízeno ? Mně jsi zajisté neoznámil služebníku svému , kdo bude seděti na stolici pána mého krále po tobě ? A odpovídaje král David , řekl : Zavolejte mi Betsabé . Kteráž všedši před krále , stála před ním . I přisáhl král , řka : Živť jest Hospodin , kterýž vysvobodil duši mou ze všelikých úzkostí , Že jakož jsem přisáhl tobě skrze Hospodina Boha Izraelského , řka , že syn tvůj Šalomoun kralovati bude po mně , a on seděti bude na stolici mé místo mně , takť učiním dnes . A naklonivši hlavy Betsabé tváří k zemi , poklonu učinila králi a řekla : Živ buď pán můj král David na věky . Řekl ještě král David : Zavolejte ke mně Sádocha kněze a Nátana proroka , a Banaiáše syna Joiadova . Kteřížto vešli před krále . I řekl jim král : Vezměte s sebou služebníky pána svého , a vsaďte Šalomouna syna mého na mezkyni mou , a veďte ji k Gihonu . I pomaže ho tam Sádoch kněz a Nátan prorok za krále nad Izraelem , a troubiti budete troubou , a díte : Živ buď král Šalomoun . Potom vstoupíte zase , jdouce za ním . Kterýž přijda , seděti bude na stolici mé , a on kralovati bude místo mne ; nebť jsem jemu přikázal , aby byl vůdcí nad Izraelem i nad Judou . A odpovídaje Banaiáš syn Joiadův králi , řekl : Amen . Způsobiž to Hospodin , Bůh pána mého krále . A jakož byl Hospodin se pánem mým králem , tak budiž i s Šalomounem , a zvelebiž stolici jeho více , než stolici pána mého krále Davida . A tak šli dolů Sádoch kněz a Nátan prorok , a Banaiáš syn Joiadův , Cheretejští také i Peletejští , a vsadili Šalomouna na mezkyni krále Davida , a dovedli jej k Gihonu . Vzal také Sádoch kněz roh oleje z stánku , a pomazal Šalomouna . Potom troubili trubou , a řekl všecken lid : Živ buď král Šalomoun . I vstoupil všecken lid za ním ; kterýžto lid prozpěvoval s plésáním , a veselil se radostí velikou , tak až se všudy rozléhalo od zvuku jejich . Což slyše Adoniáš i všickni pozvaní , kteříž byli s ním , ( byli pak již pojedli ) , slyše také i Joáb zvuk trouby , řekl : Jaký to zvuk v městě hlučících ? A když on ještě mluvil , aj , Jonata syn Abiatara kněze přišel , jemuž řekl Adoniáš : Přistup sem , nebo jsi muž udatný a dobré poselství neseš . Tedy odpovídaje Jonata , řekl Adoniášovi : Právě jižtě pán náš král David ustanovil Šalomouna za krále . Nebo poslal s ním král Sádocha kněze a Nátana proroka a Banaiáše syna Joiadova , ano i Cheretejské a Peletejské , a vsadili jej na mezkyni královskou . I pomazali jej Sádoch kněz a Nátan prorok za krále u Gihonu , a vstupovali odtud s radostí , tak že hlučelo město . Toť jest zvuk ten , kterýž jste slyšeli . Ano již i dosedl Šalomoun na stolici královskou . Nýbrž i služebníci královští přišli , aby dobrořečili pánu našemu , králi Davidovi , řkouce : Učiniž slavné Bůh tvůj jméno Šalomounovo nad jméno tvé , a zvelebiž stolici jeho nad stolici tvou . I poklonil se král na ložci svém . Ano i král takto řekl : Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský , kterýž dal dnes sedícího na trůnu mém , a abych na to očima svýma hleděl . I předěšeni jsou , a vstavše všickni ti pozvaní , kteříž byli při Adoniášovi , odešli jeden každý cestou svou . Adoniáš také boje se Šalomouna , vstav , odšel a chytil se rohů oltáře . I pověděli Šalomounovi , řkouce : Aj , Adoniáš bojí se krále Šalomouna , a hle , drží se rohů oltáře a praví : Nechť mi přisáhne dnes král Šalomoun , že nezabije mne služebníka svého mečem . I řekl Šalomoun : Bude-li muž statečný , nespadneť vlas s něho na zem ; pakliť co zlého na něm nalezeno bude , umřeť . Poslal tedy král Šalomoun , aby jej odvedli od oltáře . Kterýž přišed , poklonil se králi Šalomounovi . Jemuž řekl Šalomoun : Jdiž do domu svého . Když se pak čas smrti Davidovy přiblížil , dával přikázaní Šalomounovi synu svému , řka : Jáť již odcházím podlé způsobu všech lidí . Proto posilniž se a měj se zmužile , A ostříhej přikázaní Hospodina Boha svého , chodě po cestách jeho , a zachovávaje ustanovení jeho , rozkázaní jeho , i soudy jeho i svědectví jeho , jakož psáno jest v zákoně Mojžíšově , ať by se šťastně vedlo , což bys koli činil , i všecko , k čemuž bys se obrátil , A aby naplnil Hospodin slovo své , kteréž mi zaslíbil , mluvě : Budou-li ostříhati synové tvoji cesty své , chodíce přede mnou v pravdě z celého srdce svého a z celé duše své , tak mluvě : Že nebude vypléněn po tobě muž z stolice Izraelské . Také i tom víš , co jest mi učinil Joáb syn Sarvie , totiž , co učinil dvěma hejtmanům vojsk Izraelských , Abnerovi synu Ner , a Amazovi synu Jeter , že je zamordoval , dopustiv se vraždy lstivé v čas pokoje , a zmazal krví zrádně vylitou pás svůj rytířský , kterýž měl na bedrách svých , a obuv svou , kterouž měl na nohách svých . Protož zachováš se podlé moudrosti své , a nedáš sstoupiti šedinám jeho v pokoji do hrobu . S syny pak Barzillai Galádského učiníš milosrdenství , tak aby jídali spolu s jinými při stole tvém ; nebo tak podobně ke mně přišli , když jsem utíkal před Absolonem bratrem tvým . Hle , máš také v moci své Semei syna Gery Beniaminského z Bahurim , kterýž mi zlořečil zlořečením velikým v ten den , když jsem šel do Mahanaim , ačkoli potom vyšel mi vstříc k Jordánu , jemuž jsem přisáhl skrze Hospodina , řka : Nezabiji tě mečem . Nyní však neodpouštěj jemu . A poněvadž jsi muž opatrný , víš , jak bys k němu přistoupiti měl , abys uvedl šediny jeho se krví do hrobu . A tak usnul David s otci svými , a pohřben jest v městě Davidově . Dnů pak , v nichž kraloval David nad Izraelem , bylo čtyřidceti let . V Hebronu kraloval sedm let , a v Jeruzalémě kraloval třidceti a tři léta . I dosedl Šalomoun na stolici Davida otce svého , a utvrzeno jest království jeho velmi . Tedy přišel Adoniáš syn Haggity k Betsabé matce Šalomounově . Kterážto řekla : Pokojný-li jest příchod tvůj ? I odpověděl : Pokojný . Řekl dále : Mám k tobě řeč . I řekla : Mluv . Tedy řekl : Ty víš , že mé bylo království , a na mne obrátili všickni Izraelští tvář svou , abych kraloval , ale přeneseno jest království na bratra mého , nebo od Hospodina usouzeno mu bylo . Nyní pak jediné věci žádám od tebe , nechť nejsem oslyšán . Kteráž řekla jemu : Mluv . A on řekl : Rci , prosím , Šalomounovi králi , ( neboť neoslyší tebe ) , ať mi dá Abizag Sunamitskou za manželku . Odpověděla Betsabé : Dobře , jáť budu mluviti o tebe s králem . Protož vešla Betsabé k králi Šalomounovi , aby mluvila s ním o Adoniáše . I povstal král proti ní , a pokloniv se jí , posadil se na stolici své ; rozkázal také postaviti stolici matce své . I posadila se po pravici jeho , A řekla : Jediné věci neveliké já žádám od tebe , nechť nejsem oslyšána . I řekl jí král : Žádej , matko má , neboť neoslyším tebe . Kteráž řekla : Nechť jest dána Abizag Sunamitská Adoniášovi bratru tvému za manželku . A odpovídaje král Šalomoun , řekl matce své : Proč ty jen žádáš za Abizag Sunamitskou Adoniášovi ? Žádej jemu království , poněvadž on jest bratr můj starší nežli já , a má po sobě Abiatara kněze a Joába syna Sarvie . I přisáhl král Šalomoun skrze Hospodina , řka : Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá , že sám proti sobě mluvil Adoniáš řeč tuto . Protož nyní , živť jest Hospodin , kterýž mne utvrdil , a posadil na stolici Davida otce mého , a kterýž mi vzdělal dům , jakož byl mluvil , že dnes umříti musí Adoniáš . A tak poslal král Šalomoun Banaiáše syna Joiadova , kterýž udeřil na něj , tak že umřel . Abiatarovi knězi také řekl král : Jdi do Anatot k rolí své , nebo jsi hoden smrti . Ale nyní nezabiji tebe , poněvadž jsi nosil truhlu Hospodinovu před Davidem otcem mým , a snášel jsi všecka ta ssoužení , kteráž snášel otec můj . I svrhl Šalomoun Abiatara s kněžství Hospodinova , aby naplnil řeč Hospodinovu , kterouž byl mluvil proti domu Elí v Sílo . Donesla se pak pověst ta Joába , ( nebo Joáb postoupil po Adoniášovi , ačkoli po Absolonovi byl nepostoupil ) . Protož utekl Joáb k stánku Hospodinovu , a chytil se rohů oltáře . I oznámeno králi Šalomounovi , že utekl Joáb k stánku Hospodinovu , a že jest u oltáře . Tedy poslal Šalomoun Banaiáše syna Joiadova , řka : Jdi , oboř se na něj . A když přišel Banaiáš k stánku Hospodinovu a řekl jemu : Takto praví král : Vyjdi , odpověděl jemu : Nikoli , ale tuto umru . V tom oznámil zase Banaiáš králi řeč tu , řka : Takto mluvil Joáb , a tak mi odpověděl . Na to řekl jemu král : Učiň , jakž mluvil , a udeř na něj , a pochovej jej , a odejmeš krev nevinnou , kterouž vylil Joáb , ode mne i od domu otce mého . A navrátí Hospodin krev jeho na hlavu jeho ; nebo obořiv se na dva muže spravedlivější a lepší , než jest sám , zamordoval je mečem bez vědomí otce mého Davida , Abnera syna Ner , hejtmana vojska Izraelského , a Amazu syna Jeter , hejtmana vojska Judského . A tak navrátí se krev jejich na hlavu Joábovu , a na hlavu semene jeho na věky , Davidovi pak a semeni jeho , domu jeho a stolici jeho buď pokoj až na věky od Hospodina . A protož vyšed Banaiáš syn Joiadův , obořil se na něj , a zabil jej . A pochován jest v domě svém na poušti . I ustanovil král Banaiáše syna Joiadova místo něho nad vojskem , a Sádocha kněze ustanovil král místo Abiatara . Zatím poslav král , povolal Semei , a řekl jemu : Ustavěj sobě dům v Jeruzalémě , a tu zůstávej a nevycházej odtud ani sem ani tam . Nebo v kterýkoli den vyjdeš , a přejdeš přes potok Cedron , věz jistotně , že umřeš ; krev tvá bude na hlavu tvou . I dí Semei k králi : Dobráť jest ta řeč . Jakož mluvil pán můj král , takť učiní služebník tvůj . A tak bydlil Semei v Jeruzalémě po mnohé dny . Stalo se pak po třech letech , že utekli dva služebníci Semei k Achisovi synu Maachy , králi Gát . I pověděli to Semei , řkouce : Hle , služebníci tvoji jsou v Gát . Pročež vstav Semei , osedlal osla svého , a jel do Gát k Achisovi , aby hledal služebníků svých . I navrátil se Semei , a přivedl zase služebníky své z Gát . Povědíno pak Šalomounovi , že odšel Semei z Jeruzaléma do Gát , a že se navrátil . Tedy poslav král , povolal Semei a řekl jemu : Zdaliž jsem tě přísahou nezavázal skrze Hospodina , a osvědčil jsem proti tobě , řka : V kterýkoli den vyjdeš , a sem i tam choditi budeš , věz jistotně , že smrtí umřeš ? A řekl jsi mi : Dobrá jest ta řeč , kterouž jsem slyšel . Pročež jsi tedy neostříhal přísahy Hospodinovy a přikázaní , kteréž jsem přikázal tobě ? Řekl také král k Semei : Ty víš všecko zlé , kteréhož povědomo jest srdce tvé , co jsi učinil Davidovi otci mému , ale Hospodin uvedl zase to tvé zlé na hlavu tvou . Král pak Šalomoun bude požehnaný , a stolice Davidova stálá před Hospodinem až na věky . I přikázal král Banaiášovi synu Joiadovu , kterýž vyšed , obořil se na něj , tak že umřel . A tak utvrzeno jest království v ruce Šalomounově . Spříznil se pak Šalomoun s Faraonem králem Egyptským , nebo pojal dceru Faraonovu a uvedl ji do města Davidova , dokudž nedostavěl domu svého , a domu Hospodinova i zdi Jeruzalémské vůkol . Toliko lid obětoval na výsostech , proto že nebyl vystaven dům jménu Hospodinovu až do těch dnů . Nebo miloval Šalomoun Hospodina , chodě v přikázaních Davida otce svého , a toliko na těch výsostech obětoval a kadil . Protož šel král do Gabaon , aby tam obětoval ; ta výsost zajisté byla největší . Tisíc obětí zápalných obětoval Šalomoun na tom oltáři . Ukázal se pak Hospodin v Gabaon Šalomounovi ve snách noci té , a řekl Bůh : Žádej začkoli , a dám tobě . I řekl Šalomoun : Ty jsi učinil s služebníkem svým Davidem , otcem mým , milosrdenství veliké , když chodil před tebou v pravdě a v spravedlnosti , a v upřímnosti srdce stál při tobě . Ovšem zachoval jsi jemu zvláštní toto milosrdenství , že jsi dal jemu syna , kterýž by seděl na stolici jeho , jakž se to dnes vidí . Ačkoli pak nyní , ó Hospodine Bože můj , ty jsi ustanovil služebníka svého králem místo Davida otce mého , já však jsa velmi mladý , neumím vycházeti ani vcházeti . Služebník , pravím , tvůj jest u prostřed lidu tvého , kterýž jsi vyvolil , lidu velikého , kterýž nemůže ani sečten ani sepsán býti pro množství . Dejž tedy služebníku svému srdce rozumné , aby soudil lid tvůj , a aby rozeznal mezi dobrým a zlým ; nebo kdo bude moci souditi tento lid tvůj tak mnohý ? I líbilo se to Hospodinu , že žádal Šalomoun za tu věc . A řekl jemu Bůh : Proto že jsi žádal věci takové , a neprosils sobě za dlouhý věk , aniž jsi žádal sobě bohatství , aniž jsi žádal bezživotí nepřátel svých , ale žádal jsi sobě rozumnosti , abys slýchati uměl rozepře , Aj , učinil jsem vedlé řeči tvé , aj , dalť jsem srdce moudré a rozumné , tak že rovného tobě nebylo před tebou , ani po tobě aby nepovstal rovný tobě . K tomu i to , začež jsi nežádal , dal jsem tobě , totiž bohatství a slávu , tak aby nebylo rovného tobě žádného mezi králi po všecky dny tvé . Přes to jestliže choditi budeš po cestách mých , ostříhaje ustanovení mých a přikázaní mých , jako chodil David otec tvůj , prodlím i dnů tvých . A když procítil Šalomoun , a aj , byl sen . I přišel do Jeruzaléma a stál před truhlou smlouvy Hospodinovy , a obětoval oběti zápalné a oběti pokojné ; udělal také hody všechněm služebníkům svým . Tedy přišly dvě ženy hokyně k králi , a stály před ním . I řekla jedna z těch žen : Prosím , pane můj , já a žena tato bydlíme v jednom domě . I porodila jsem u ní v témž domě . Potom stalo se dne třetího po porodu mém , že porodila také žena tato , a byly jsme spolu . Nebylo žádného cizího s námi v domě , kromě nás dvou v témž domě . Umřel pak syn ženy této v noci , nebo spěci , udávila ho . A vstavši o půl noci , vzala syna mého ode mne , když spala služebnice tvá , a položila jej v lůnu svém , a syna svého mrtvého položila do lůna mého . Ale když jsem vstala ráno , abych přikojila syna svého , a aj , mrtvý . Na kteréhož když jsem ráno pilněji pohleděla , a aj , nebyl syn můj , kteréhož jsem porodila . I řekla žena druhá : Není tak , ale syn můj jest ten živý , a ten mrtvý jest syn tvůj . Ona pak řekla : Nikoli , ale syn tvůj jest ten mrtvý , a syn můj jest ten živý . A tak se hádaly před králem . I řekl král : Tato praví : Ten živý jest syn můj , a syn tvůj jest ten mrtvý . Tato zase praví : Neníť tak , ale syn tvůj jest ten mrtvý , a syn můj jest ten živý . Protož řekl král : Přineste mi meč . I přinesli meč před krále . Tedy řekl král : Rozetněte to dítě živé na dvé , a dejte jednu polovici jedné , a polovici druhou druhé . Ale žena , jejíž syn byl ten , kterýž živ zůstal , mluvila králi , ( nebo pohnula se střeva její nad synem jejím ) , a řekla : Prosím , pane můj , dejte jí nemluvňátko to živé , a nikoli nezabijejte ho . Druhá pak řekla : Nechť není ani mně ani tobě , rozetněte . K čemuž odpovídaje král , řekl : Dejtež této dítě to živé , a nikoli nezabijejte ho , onať jest matka jeho . Tedy uslyšavše všickni Izraelští soud tento , kterýž vynesl král , báli se krále ; nebo viděli , že moudrost Boží jest v srdci jeho k vykonávání soudu . A tak král Šalomoun byl králem nade vším Izraelem . Tato pak byla knížata jeho : Azariáš syn Sádochův knížetem , Elichoref a Achiáš synové Sísovi byli písaři , Jozafat syn Achiludův kancléřem , A Banaiáš syn Joiadův nad vojskem , Sádoch pak a Abiatar kněžími , A Azariáš syn Nátanův nad úředníky , a Zábud syn Nátanův nejvyšší rada královská , A Achisar vládař domu , Adoniram pak syn Abdy nad vybraným lidem . Měl také Šalomoun dvanácte vládařů nade vším Izraelem , kteříž opatrovali potravou krále i dům jeho . Každého roku za měsíc jeden každý měl opatrovati krále . A tato jsou jména jejich : Syn Chur na hoře Efraim ; Syn Deker v Makaz a v Salbim , a v Betsemes a v Elon Betchanan ; Syn Chesed v Arubot , jehož bylo Socho i všecka země Chefer ; Syn Abinadabův , jehož byly všecky končiny Dor , a měl Tafat dceru Šalomounovu za manželku ; Baana syn Achiludův , jehož byl Tanach a Mageddo , i všecken Betsan , kterýž jest vedlé Sartan pod Jezreelem , od Betsan až do Abelmehula a až za Jekmaam ; Syn Geber v Rámot Galád , jehož byly vsi Jair , syna Manassesova , kteréž jsou v Galád , jehož byla krajina Argob , kteráž jest v Bázan , šedesáte měst velikých hrazených a závřitých ; Achinadab syn Iddo v Mahanaim ; Achimaas v Neftalím , on také pojal Basemat dceru Šalomounovu za manželku ; Baana syn Chusai v Asser a v Alot ; Jozafat syn Paruach v Izachar ; Semei syn Ela v Beniamin ; Geber syn Uri v zemi Galád , v zemi Seona , krále Amorejského , a Oga krále Bázan ; ten sám vládařem jedním představen byl té zemi . Tehdáž Juda a Izrael rozmnoženi jsouce jako písek při moři v množství , jedli a pili , a veselili se . Nebo Šalomoun panoval nade všemi královstvími od řeky až k zemi Filistinské , a až k končinám Egyptským . I přinášeli dary a sloužili Šalomounovi po všecky dny života jeho . Vycházelo pak ku potravě Šalomounovi na každý den třidceti měr běli , a šedesáte měr mouky obecné , Deset volů krmných a dvadceti volů pastevných , a sto ovec , kromě jelenů , srn , bůvolů a ptactva vykrmeného . On zajisté panoval všudy s této strany řeky od Tipsach až do Gázy nade všemi králi , kteříž byli před řekou , a měl pokoj se všech stran vůkol . I bydlil Juda a Izrael bezpečně , jeden každý pod svým vinným kmenem a pod svým fíkem , od Dan až do Bersabé , po všecky dny Šalomounovy . Měl také Šalomoun čtyřidceti tisíc koní na stání k vozům svým , a dvanácte tisíc jízdných . A tak opatrovali ti úředníci krále Šalomouna i všecky , kteříž přicházeli k stolu krále Šalomouna , jeden každý za měsíc svůj , nedopouštějíce , aby v čem nedostatek býti měl . Ječmene také a slámy pro koně a pro mezky dodávali k tomu místu , kdež byl král , jeden každý , jakž mu uloženo bylo . Nadto dal Bůh moudrost Šalomounovi a prozřetelnost velikou náramně , a širokost mysli , jako jest písku na břehu mořském . Nebo větší byla moudrost Šalomounova , než moudrost všech národů východních , a než všeliká moudrost Egyptských . Nýbrž moudřejší byl nad všecky lidi , až i nad Etana Ezrachitského , též nad Hémana , a Kalkole i Darda , syny Máchol , a rozneslo se jméno jeho po všech národech vůkol . Složil také tři tisíce přísloví , a písniček jeho bylo tisíc a pět . Vypsal též i o stromích , počna od cedru , kterýž jest na Libánu , až do mchu , kterýž roste na zdi ; psal i o hovadech a o ptácích , a zeměplazích a o rybách . Protož přicházeli ze všech národů poslouchati moudrosti Šalomounovy , i ode všech králů země , kteříž slyšeli o moudrosti jeho . Poslal pak Chíram král Tyrský služebníky své k Šalomounovi , uslyšav , že ho pomazali za krále na místo otce jeho ; nebo miloval Chíram Davida po všecky dny . Zase poslal Šalomoun k Chíramovi , řka : Ty víš , že David otec můj nemohl vystavěti domu jménu Hospodina Boha svého pro války , kteréž jej obkličovaly , dokudž Hospodin nepodložil nepřátel pod nohy jeho . Ale nyní Hospodin Bůh můj dal mi odpočinutí všudy vůkol , není žádného protivníka , ani outoku nebezpečného . Z té příčiny , aj , úmysl mám stavěti dům jménu Hospodina Boha svého , jakož mluvil Hospodin Davidovi otci mému , řka : Syn tvůj , kteréhož posadím místo tebe na stolici tvé , onť vystaví dům ten jménu mému . A protož nyní rozkaž , ať mi nasekají cedrů na Libánu . Budou pak služebníci moji s služebníky tvými , a mzdu služebníků tvých dám tobě , tak jakž díš . Nebo sám víš , že mezi námi není žádného , kdož by uměl sekati dříví , jako jsou Sidonští . Stalo se tedy , když uslyšel Chíram ta slova Šalomounova , že se zradoval náramně , a řekl : Požehnaný Hospodin budiž nyní , kterýž dal Davidovi syna moudrého nad tím lidem tak mnohým . I poslal Chíram k Šalomounovi , řka : Vyrozuměl jsem , oč jsi poslal ke mně ; jáť učiním všecku vůli tvou z strany dříví cedrového i jedlového . Služebníci moji svezou je s Libánu až k moři , a dám je v vořích splaviti po moři až k místu tomu , kteréž mi ukážeš , a tu je složím ; ty pak pobéřeš je a naplníš také vůli mou , dodávaje potravy čeledi mé . A tak dával Chíram Šalomounovi dříví cedrového a dříví jedlového , jakkoli mnoho chtěl . Šalomoun také dával Chíramovi dvadceti tisíc měr pšenice ku pokrmu čeledi jeho , a dvadceti tisíc měr oleje vytlačeného . To dával Šalomoun Chíramovi každého roku . Když tedy dal Hospodin moudrost Šalomounovi , jakož mu byl zaslíbil , a byl pokoj mezi Chíramem a mezi Šalomounem , tak že mezi sebou učinili smlouvu : Rozkázal král Šalomoun vybírati osoby ze všeho Izraele , a bylo vybraných třidceti tisíc mužů . Z nichž posílal na Libán deset tisíců na každý měsíc , jedny po druhých . Jeden měsíc bývali na Libánu , a dva měsíce doma , Adoniram pak byl ustaven nad těmi vybranými . Měl také Šalomoun sedmdesáte tisíc nosičů , a osmdesáte tisíc těch , kteříž tesali na hoře , Kromě předních vládařů Šalomounových , kterýchž bylo nad dílem tři tisíce a tři sta . Ti představeni byli lidem , kteříž dělali . I přikázal král , aby navozili kamení velikého , kamení nákladného k založení toho domu , a kamení tesaného , Kteréž tesali kameníci Šalomounovi a kameníci Chíramovi a Gibličtí . A tak připravovali dříví i kamení k stavení domu toho . I stalo se léta čtyřstého osmdesátého po vyjití synů Izraelských z země Egyptské , že Šalomoun měsíce Ziv , ( jenž jest měsíc druhý ) , čtvrtého léta kralování svého nad Izraelem , počal stavěti domu Hospodinova . Dům pak , kterýž stavěl král Šalomoun Hospodinu , byl zdélí šedesáti loktů , a zšíří dvadcíti , a zvýší třidcíti loktů . Síňce také byla před chrámem dvadcíti loktů zdélí vedlé širokosti domu , a desíti loktů zšíří před domem . Udělal také v domě okna porozšířená vnitř , ale possoužená zevnitř . Vzdělal též při zdi domu pavlače všudy vůkol vedlé zdi domu , okolo chrámu a svatyně svatých , a nadělal pokojíků všudy vůkol . Pavlače spodní širokost byla pěti loket , prostřední širokost šesti loket , a třetí širokost sedmi loket ; nebo byl zdělal ústupky ve zdi domu zevnitř všudy vůkol , aby trámové nebyli vpouštíni do zdi domu . Když pak ten dům staven byl , z kamení hotového , tak přivezeného stavěli . Ani kladiva ani sekery , ani jakého nástroje železného nebylo slyšeti v domě , když byl staven . Dvéře k prostředním pokojům byly po pravé straně domu , jimiž po šneku se chodilo k těm prostředním , a z prostředních k třetím . A tak vystavěl dům ten , a dokonal jej , a přikryl jej krokvemi ohnutými a prkny cedrovými . Vystavěl i pavlače ty vůkol všeho domu . Pěti loket zvýši byla každá z nich , a připojeny byly k domu trámy cedrovými . Stala se pak řeč Hospodinova k Šalomounovi , řkoucí : Toť jest ten dům , kterýž ty stavíš . Jestliže budeš choditi v ustanoveních mých , a soudy mé vykonávati , a ostříhati všech přikázaní mých , chodě v nich , tedy upevním slovo své s tebou , kteréž jsem mluvil Davidovi otci tvému . A budu bydliti u prostřed synů Izraelských , a neopustím lidu svého Izraelského . A tak vystavěl Šalomoun ten dům , a dokonal jej . A otafloval zdi domu vnitř prkny cedrovými , od podlahy domu až k stropu obložil dřívím vnitř ; položil také podlahu domu prkny jedlovými . Udělal také přehražení na dvadceti loket od jedné strany domu k druhé , z prken cedrových , od podlahy až do stropu . A tak udělal u vnitřku příbytek , aby byl svatyně svatých . Pročež čtyřidcíti loktů byl dům , jenž jest chrám přední . A na tom cedrovém domu vnitř otaflování byly řezby , nápodobné tykvím planým a květům otevřeným . Všecko z cedru bylo , tak že ani kamene nebylo viděti . Svatyni pak svatých v domě vnitř připravil , aby tam postavena byla truhla smlouvy Hospodinovy . Kterážto svatyně svatých vnitř byla dvadcíti loktů zdélí , a dvadcíti loktů zšíří , též dvadcíti loktů zvýší , a obložil ji zlatem nejčistším . Oltář také cedrový obložil . Tak obložil Šalomoun příbytek ten zlatem nejčistším , a učinil rozdělující stěnu a provazy zlaté před svatyní svatých , kterouž také obložil zlatem . Anobrž všecken dům obložil zlatem , žádné strany nepomíjeje ; též všecken oltář , kterýž byl před svatyní svatých , obložil zlatem . Udělal také v svatyni svatých dva cherubíny z dříví olivového desíti loket zvýší . A bylo na pět loket křídlo cherubína jedno , a na pět loket křídlo cherubína druhé ; deset loket bylo od konce křídla jednoho až k konci křídla druhého . Tak na deset loket byl i cherubín druhý ; míru jednostejnou a řezbu jednostejnou měli oba cherubínové . Vysokost cherubína jednoho byla desíti loket , a tolikéž cherubína druhého . I postavil ty cherubíny u prostřed domu vnitřního , tak že roztáhli křídla svá , a dotýkalo se křídlo jednoho jedné stěny , též křídlo cherubína druhého dotýkalo se druhé stěny ; křídla pak jejich u prostřed domu spolu se dotýkala . Obložil také ty cherubíny zlatem . Přesto i všecky stěny domu vůkol ozdobil řezbami cherubínů a palm a rozvitých květů , vnitř i zevnitř . I podlahu domu položil zlatem vnitř i zevnitř . Udělal též , kudy vcházeli do svatyně svatých , dvéře z dříví olivového , a podvoje i s veřejemi byly pětihrané . Oboje pak ty dvéře byly z dříví olivového , kteréž ozdobil řezbami cherubínů a palm a rozvitých květů , a obložil zlatem ; potáhl také i cherubíny a palmy zlatem . Podobně udělal i u vrat chrámových dvéře z dříví olivového čtverhrané . A oboje dvéře byly z dříví jedlového . Na dvě strany jedny dvéře otvíraly se , též na dvě strany druhé dvéře se otvíraly . I vyřezal na nich cherubíny a palmy a rozvité květy , a obložil zlatem taženým to , což bylo vyřezáno . Potom vystavěl síň prostřední ze tří řadů kamení tesaného , a jednoho řadu dříví cedrového hoblovaného . Léta čtvrtého založen byl dům Hospodinův , měsíce Ziv , A léta jedenáctého , měsíce Bul , ( jenž jest měsíc osmý ) , dokonán jest dům se všemi přípravami svými , a se vším tím , což k němu přináleželo ; kterýž stavěl sedm let . Potom stavěl Šalomoun dům svůj za třinácte let , až jej všelijak dostavěl . Vystavěl též dům z lesu Libánského , sto loket zdélí a padesáte loket zšíří a třidceti loket zvýší na čtyřech řadích sloupů cedrových , a trámové cedroví byli na těch sloupích . A přikryt byl cedrovím na hoře na těch trámích , kteříž byli na čtyřidcíti pěti sloupích , po patnácti v každém řadu . Oken také byly tři řady , okno proti oknu třmi řady . A všecky dvéře i veřeje čtverhrané byly , i okna , a zpořádaná byla okna proti oknům třmi řady . Udělal i síňci na sloupích . Padesáti loket byla dlouhost její a třidcíti loket širokost její , a byla ta síňce napřed , i sloupové i trámové její před tím domem . Opět vzdělal jinou síňci , v níž byl trůn , kdež soudil , totiž síňci soudnou , kteráž přikryta byla cedrovím od jedné podlahy až do druhé . Potom při domu svém , v kterémž bydlil , udělal síň druhou za tou síní ; dílo podobné onomu bylo . Udělal také dům dceři Faraonově , kterouž byl pojal Šalomoun , podobný té síňci . Všecko to bylo z kamení nákladného , vedlé míry tesaného a pilou řezaného , vnitř i zevnitř , a to od gruntu až k stropu , i zevnitř až k síni veliké . Základ také byl z kamení nákladného , z kamení velikého , z kamení na deset loket , a z kamení na osm loket . Tak i výš bylo kamení nákladné , příslušně vedlé míry tesané , a cedrové dsky . Síň také veliká měla všudy vůkol třmi řady kamení tesané , a jedním řadem dříví cedrové , podobně jako síň vnitřní domu Hospodinova , i síňce téhož domu . Poslav pak král Šalomoun , povolal Chírama z Týru , ( Ten byl syn ženy vdovy z pokolení Neftalímova , jehož otec byl obyvatel Tyrský , řemeslník díla z mědi ) , proto že byl plný moudrosti a rozumnosti i umění k dělání všelikého díla z mědi . Kterýžto když přišel k králi Šalomounovi , dělal všeliké dílo jeho . Nejprv sformoval dva sloupy měděné . Osmnácti loket byla výsost sloupu jednoho , kterýž okolek měl dvanácti loktů . Tak i sloup druhý . Potom udělal dvě makovice , kteréž by vstaveny byly na vrch těch sloupů , slité z mědi . Pěti loktů byla zvýší makovice jedna , a pěti loktů zvýší makovice druhá . Mřežování také dílem pleteným , a šňůry jako řetízky udělal k těm makovicím , kteréž byly na vrchu sloupů , sedm na makovici jednu a sedm na makovici druhou . A udělav sloupy , přidal k mřežování jednomu dva řady jablek zrnatých vůkol , aby makovice , kteréž byly na vrchu , přikrývaly . A tak učinil makovici druhé . Na těch pak makovicích na vrchu sloupů , kteříž v síňci státi měli , bylo dílo květem liliovým na čtyři lokty . I měly makovice ty na dvou těch sloupích , jakož svrchu tak i proti vydutí pod zamřežováním jablka zrnatá , kterýchž bylo dvě stě , dvěma řady vůkol , na jedné i na druhé makovici . A tak postavil ty sloupy v síňci chrámové . A postaviv sloup na pravé straně , nazval jméno jeho Jachin ; a když postavil sloup na levé straně , nazval jméno jeho Boaz . A na vrchu sloupů těch bylo dílo liliové . I dokonáno jest dílo sloupů . Udělal také moře slité , desíti loket od jednoho kraje k druhému , okrouhlé vůkol , a pět loket byla vysokost jeho , a okolek jeho třidcíti loket vůkol . Pod jehožto krajem pukly tykvím polním podobné všudy vůkol , po desíti do lokte , obkličovaly moře vůkol ; dva řady tykví litých bylo s ním slito . A stálo na dvanácti volích . Tři obráceni byli na půlnoci , a tři patřili k západu , tři zase postaveni byli ku poledni , a tři obráceni byli k východu , a moře svrchu na nich stálo , ale všech jich zadkové byli pod mořem . A bylo ztlouští na dlaň . Kraj jeho byl , jakýž bývá u koflíku aneb květu liliového ; dva tisíce tun v se bralo . Udělal také deset podstavků měděných . Čtyř loket zdélí byl podstavek jeden každý , a čtyř loket zšíří , a tří loket zvýší . Bylo pak takové dílo každého podstavku ; lištování bylo vůkol na nich , kteréžto lištování bylo po krajích jeho . A na tom lištování , kteréž bylo po krajích , lvové , volové a cherubínové byli , a nad těmi kraji byl sloupec svrchu , a pod lvy a voly obruba dílem taženým . Bylo také po čtyřech kolách měděných pod každým podstavkem , a dsky měděné , a na čtyřech úhlech svých měli raménka ; tolikéž i pod každou medenicí byla ta raménka slitá při každé obrubě . Zřídlo pak jeho mezi obrubou po vrchu bylo zhloubí lokte , a však okrouhlé , řemeslně jako i podstavek udělané , zšíří půl druhého lokte . Na kterémžto zřídle byly řezby , ale lištování jejich bylo čverhrané , neokrouhlé . A tak po čtyřech kolách bylo pod tím lištováním , a osy kol vycházely z podstavků ; vysokost kola každého byla půl druhého lokte . Dílo těch kol bylo jako dílo kol u vozu ; osy jejich i písty jejich , loukoti jejich i špice jejich , všecko bylo slité . Tolikéž čtyři raménka na čtyřech úhlech podstavku každého , z něhož ta raménka vynikala . Na vrchu pak podstavku byl sloupek na půl lokte zvýší , okrouhlý vůkol , a na vrchu sloupku toho byli krajové vypuštění , a lištování na nich . I zdělal řezby na dskách po krajích jejich , a po lištování jejich , cherubíny , lvy a palmoví , jedno podlé druhého po obrubě všudy vůkol . Na ten způsob udělal deset podstavků jednostejným slitím , na jednostejnou míru , a jednostejná řezba na všech byla . Udělal také deset umyvadel měděných . Čtyřidceti měr bralo v se jedno umyvadlo ; čtyř loket bylo to každé umyvadlo , jedno umyvadlo na jednom podstavku , a tak na desíti podstavcích . I postavil podstavků pět po pravé straně domu , a pět po levé straně domu , moře pak postavil na pravé straně domu , k východu na poledne . Nadělav tedy Chíram umyvadel , a lopat a kotlíků , dokonal všecko dílo , kteréž dělal králi Šalomounovi k domu Hospodinovu : Dva sloupy a makovice okrouhlé , kteréž byly na vrchu dvou sloupů , a mřežování dvoje , aby přikrývalo ty dvě makovice okrouhlé , kteréž byly na vrchu sloupů ; A jablek zrnatých čtyři sta na dvojím mřežování ; dva řady jablek zrnatých byly na mřežování jednom , aby přikrývaly dvě makovice okrouhlé , kteréž byly na vrchu sloupů ; Tolikéž podstavků deset , a umyvadel deset na podstavcích ; A moře jedno a volů dvanácte pod mořem ; Též hrnce a lopaty , a kotlíky . A všecko nádobí , kteréhož nadělal Chíram králi Šalomounovi do domu Hospodinova , bylo z mědi pulerované . Ty věci na rovinách Jordánských slíval král v jilovaté zemi , mezi Sochot a Sartan . Zanechal pak Šalomoun vážení všeho nádobí , pro množství veliké není vyhledáváno váhy mědi . Nadělal také Šalomoun všeho jiného nádobí do domu Hospodinova : Oltář zlatý a stůl zlatý , na němž byli chlebové předložení , A svícnů pět na pravé a pět na levé straně před svatyní svatých z zlata nejčistšího , též květy a lampy i utěradla z zlata , I báně a žaltáře , kotlíky , kadidlnice a nádoby k oharkům z zlata čistého , i panty zlaté ke dveřím domu vnitřního , totiž svatyně svatých , a ke dveřím chrámovým . A tak dokonáno jest všecko dílo , kteréž dělal král Šalomoun k domu Hospodinovu , a vnesl tam Šalomoun věci posvěcené od Davida otce svého , stříbro a zlato i nádobí , složiv je mezi poklady domu Hospodinova . Tedy shromáždil Šalomoun k sobě do Jeruzaléma starší lidu Izraelského , a všecky přední z pokolení , totiž knížata čeledí otcovských s syny Izraelskými , aby přenesli truhlu smlouvy Hospodinovy z města Davidova , jenž jest Sion . I sešli se k králi Šalomounovi všickni muži Izraelští měsíce Etanim , v čas slavnosti ; a ten měsíc jest sedmý . A když přišli všickni starší Izraelští , vzali kněží truhlu . I přenesli truhlu Hospodinovu a stánek úmluvy , i všecka nádobí posvátná , kteráž byla v stánku ; a tak přenesli to kněží a Levítové . Král pak Šalomoun i všecko shromáždění Izraelské , kteréž se k němu sešlo , obětovali s ním před truhlou ovce i voly , kteříž ani popisováni ani počítáni nebyli pro množství . I vnesli kněží truhlu smlouvy Hospodinovy na místo její , do vnitřního domu , totiž do svatyně svatých pod křídla cherubínů . Nebo cherubínové měli roztažená křídla nad místem truhly , a přikrývali cherubínové truhlu i sochory její svrchu . A povytáhli sochorů , tak že vidíni byli koncové jejich v svatyni k předku svatyně svatých , avšak vně nebylo jich viděti ; a byli tam až do tohoto dne . Nic nebylo v truhle kromě dvou tabulí kamenných , kteréž tam složil Mojžíš na Orébě , když všel Hospodin v smlouvu s syny Izraelskými , a oni šli z země Egyptské . I stalo se , když vycházeli kněží z svatyně , že oblak naplnil dům Hospodinův , Tak že nemohli kněží ostáti a sloužiti pro ten oblak ; nebo sláva Hospodinova naplnila dům Hospodinův . Tedy řekl Šalomoun : Hospodin řekl , že bude přebývati v mrákotě . Jižť jsem vystavěl dům k přebývání tvému , místo , v němž bys přebýval na věky . A obrátiv král tvář svou , požehnání dával všemu shromáždění Izraelskému , všecko pak shromáždění Izraelské stálo . A řekl : Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský , kterýž mluvil ústy svými Davidovi otci mému , a skutečně naplnil to , řka : Od toho dne , kteréhož jsem vyvedl lid svůj Izraelský z Egypta , nevyvolil jsem města z žádného pokolení Izraelského k vystavení v něm domu , kdež by přebývalo jméno mé , ale Davida jsem vyvolil , aby spravoval lid můj Izraelský . Uložil tě byl zajisté v srdci svém David otec můj stavěti dům jménu Hospodina Boha Izraelského , Ale Hospodin řekl Davidovi otci mému : Ačkoli jsi uložil v srdci svém stavěti dům jménu mému , a dobře jsi učinil , žes to myslil v srdci svém : A však ty nebudeš stavěti toho domu , ale syn tvůj , kterýž vyjde z bedr tvých , on vystaví dům ten jménu mému . A tak splnil Hospodin slovo své , kteréž byl mluvil . Nebo jsem povstal na místo Davida otce svého , a dosedl jsem na stolici Izraelskou , jakož byl mluvil Hospodin , a ustavěl jsem dům tento jménu Hospodina Boha Izraelského , A připravil jsem tu místo truhle , v níž jest smlouva Hospodinova , kterouž učinil s otci našimi , když je vyvedl z země Egyptské . Postavil se pak Šalomoun před oltářem Hospodinovým , přede vším shromážděním Izraelským , a pozdvihl rukou svých k nebi , A řekl : Hospodine , Bože Izraelský , neníť podobného tobě Boha na nebi svrchu , ani na zemi dole , kterýž ostříháš smlouvy a milosrdenství služebníkům svým , chodícím před tebou v celém srdci svém , Kterýž jsi splnil služebníku svému , Davidovi otci mému , to , co jsi mluvil jemu ; nebo jsi mluvil ústy svými , a skutečně jsi to naplnil , jakož se dnes vidí . Nyní tedy , ó Hospodine , Bože Izraelský , naplniž služebníku svému , Davidovi otci mému , což jsi mluvil jemu , řka : Nebudeť vyhlazen muž z rodu tvého od tváři mé , kterýž by seděl na stolici Izraelské , jestliže toliko ostříhati budou synové tvoji cesty své , aby chodili přede mnou , jakž jsi ty chodil přede mnou . Protož nyní , ó Bože Izraelský , prosím , nechť jest upevněno slovo tvé , kteréž jsi mluvil služebníku svému , Davidovi otci mému . ( Ač zdali v pravdě bydliti bude Bůh na zemi ? Aj , nebesa , nýbrž nebesa nebes tě neobsahují , mnohem méně dům tento , kterýž jsem vystavěl . ) A popatř k modlitbě služebníka svého a k úpění jeho , Hospodine , Bože můj , slyše volání a modlitbu , kterouž služebník tvůj modlí se dnes před tebou , Aby oči tvé byly otevřené na dům tento v noci i ve dne , na místo toto , o němž jsi řekl : Tuť bude jméno mé , abys vyslýchal modlitbu , kterouž se modlívati bude služebník tvůj na místě tomto . Vyslýchejž tedy modlitbu služebníka svého i lidu svého Izraelského , kterouž se modlívati budou na místě tomto ; ty vždy vyslýchej v místě přebývání svého na nebesích , a vyslýchaje , buď milostiv . Když by zhřešil člověk proti bližnímu svému , a nutil by ho k přísaze , tak že by přisahati musil , a přišla by ta přísaha před oltář tvůj do domu tohoto : Ty vyslýchej na nebi a rozeznej , i rozsuď služebníky své , mstě nad bezbožným a obraceje skutky jeho na hlavu jeho , a ospravedlňuje spravedlivého , odplacuje mu vedlé spravedlnosti jeho . Když by poražen byl lid tvůj Izraelský od nepřátel , proto že zhřešili proti tobě , jestliže by obrátíce se k tobě , vyznávali jméno tvé , a modléce se , poníženě prosili by tebe v domě tomto : Ty vyslýchej na nebi a odpusť hřích lidu svému Izraelskému , a uveď je zase do země , kterouž jsi dal otcům jejich . Když by zavříno bylo nebe , a nepršel déšť , proto že zhřešili proti tobě , a modléce se na místě tomto , vyznávali by se jménu tvému , a od hříchů svých odvrátili by se po tvém trestání : Ty vyslýchej na nebi , a odpusť hřích služebníků svých a lidu svého Izraelského , vyuče je cestě výborné , po níž by chodili , a dej déšť na zemi svou , kterouž jsi dal lidu svému za dědictví . Byl-li by hlad na zemi , byl-li by mor , sucho , rez , kobylky , a brouci byli-li by ; ssoužil-li by jej nepřítel jeho v zemi obývání jeho , aneb jakákoli rána , jakákoli nemoc : Všelikou modlitbu a každé úpění , kteréž by činěno bylo od kteréhokoli člověka , aneb ode všeho lidu tvého Izraelského , kdož by jen poznal ránu srdce svého , a pozdvihl by rukou svých v domě tomto , Ty vyslýchej na nebesích v místě přebývání svého , a slituj se i učiň a odplať jednomu každému vedlé všech cest jeho , kteréž ty znáš v srdci jeho , ( nebo ty sám znáš srdce všech lidí ) , Aby se báli tebe po všecky dny , v nichž by živi byli na zemi , kterouž jsi dal otcům našim . Nýbrž také cizozemec , kterýž není z lidu tvého Izraelského , přišel-li by z země daleké pro jméno tvé , ( Neboť uslyší o jménu tvém velikém a ruce tvé přesilné , a rameni tvém vztaženém ) , přišel-li by tedy , a modlil by se v domě tomto : Ty vyslýchej na nebi v místě přebývání svého , a učiň všecko to , o čež volati bude k tobě cizozemec ten , aťby poznali všickni národové země jméno tvé , a báli se tebe jako lid tvůj Izraelský , a aby věděli , že jméno tvé vzýváno jest nad domem tímto , kterýž jsem vystavěl . Když by vytáhl lid tvůj k boji proti nepříteli svému , cestou , kterouž bys poslal je , jestliže by se modlili Hospodinu naproti městu tomuto , kteréž jsi vyvolil , a naproti domu , kterýž jsem vystavěl jménu tvému : Tolikéž vyslýchej na nebi modlitbu jejich a úpění jejich , a vyveď při jejich . Když by zhřešili proti tobě , ( jakož není člověka , kterýž by nehřešil ) , a rozhněvaje se na ně , vydal bys je v moc nepříteli , tak že by je jaté vedli ti , kteříž by je zjímali , do země nepřátelské , daleké neb blízké , A usmyslili by sobě v zemi té , do kteréž by zajati byli , a obrátíce se , modlili by se tobě v zemi těch , kteříž je zzajímali , řkouce : Zhřešiliť jsme a neprávě jsme činili , bezbožně jsme činili , A tak navrátili by se k tobě celým srdcem svým a celou duší svou v zemi nepřátel svých , kteříž je zzajímali , a modlili by se tobě naproti zemi své , kterouž jsi dal otcům jejich , naproti městu tomu , kteréž jsi vyvolil , a domu , kterýž jsem vzdělal jménu tvému : Vyslýchejž tedy na nebesích , v místě přebývání svého , modlitbu jejich a úpění jejich , a vyveď při jejich , A odpusť lidu svému , cožkoli zhřešil proti tobě , i všecka přestoupení jejich , jimiž přestoupili proti tobě , a nakloň k nim lítostí ty , kteříž je zjímali , aby se smilovali nad nimi . Neboť jsou lid tvůj a dědictví tvé , kteréž jsi vyvedl z Egypta , z prostřed peci železné . Nechať jsou tedy oči tvé otevřené k modlitbě služebníka tvého a k modlitbě lidu tvého Izraelského , abys je vyslýchal vždycky , když by tě koli vzývali . Nebo jsi ty oddělil je sobě za dědictví ode všech národů země , jakož jsi mluvil skrze Mojžíše služebníka svého , když jsi vyvedl otce naše z Egypta , Panovníče Hospodine . Stalo se pak , když se přestal Šalomoun modliti Hospodinu vší modlitbou a prosbou touto , že vstal od oltáře Hospodinova , a přestal klečeti a pozdvihovati rukou svých k nebi . A stoje , dobrořečil všemu shromáždění Izraelskému hlasem velikým , řka : Požehnaný Hospodin , kterýž dal odpočinutí lidu svému Izraelskému vedlé všeho , což mluvil . Nepochybilo ani jedno slovo ze všelikého slova jeho dobrého , kteréž mluvil skrze služebníka svého Mojžíše . Budiž Hospodin Bůh náš s námi , jako byl s otci našimi ; nezamítejž nás , ani opouštěj . Ale nakloniž srdce naše k sobě , abychom chodili po všech cestách jeho , a ostříhali přikázaní jeho , i ustanovení jeho , a soudů jeho , kteréž přikázal otcům našim . A ať jsou má tato slova , kterýmiž jsem se modlil před Hospodinem , blízko Hospodina Boha našeho dnem i nocí , tak aby vyvodil při služebníka svého , a při lidu svého Izraelského každého času a dne , Aťby poznali všickni národové země , že Hospodin sám jest Bůh , a že není kromě něho žádný . Budiž tedy srdce vaše celé k Hospodinu Bohu našemu , tak abyste chodili v ustanoveních jeho , ostříhajíce přikázaní jeho , tak jako dnešního dne . Král pak a s ním všecken Izrael obětovali oběti před Hospodinem . A obětoval Šalomoun v obět pokojnou , kterouž obětoval Hospodinu , volů dvamecítma tisíců , a ovec sto dvadceti tisíců , a posvěcovali domu Hospodinova král i všickni synové Izraelští . Téhož dne posvětil král prostředku síně , kteráž byla před domem Hospodinovým ; nebo obětoval tu oběti zápalné a oběti suché , a tuky pokojných obětí , proto že oltář měděný , kterýž byl před Hospodinem , byl malý , aniž mohly se na něm směstknati oběti zápalné a oběti suché , a tukové pokojných obětí . A tak držel Šalomoun toho času slavnost , a všecken Izrael s ním , shromáždění veliké odtud , kudyž se chodí do Emat , až ku potoku Egyptskému , před Hospodinem Bohem naším , za sedm dní a opět za sedm dní , to jest za čtrnácte dní . Dne pak osmého propustil lid . Kteříž požehnavše krále , odešli do obydlí svých , radujíce se a veselíce se v srdci ze všech dobrých věcí , kteréž učinil Hospodin Davidovi služebníku svému a Izraelovi lidu svému . Stalo se pak , když dokonal Šalomoun stavení domu Hospodinova a domu královského , podlé vší líbosti své , jakž vykonati umínil , Že se ukázal Hospodin Šalomounovi podruhé , jakož se mu byl ukázal v Gabaon . I řekl jemu Hospodin : Vyslyšelť jsem modlitbu tvou a prosbu tvou , kteroužs se modlil přede mnou ; posvětil jsem domu toho , kterýž jsi vystavěl , aby přebývalo tam jméno mé až na věky , a byly tu oči mé i srdce mé po všecky dny . A ty jestliže choditi budeš přede mnou , jako chodil David otec tvůj , v dokonalosti srdce a v upřímnosti , čině všecko to , což jsem přikázal tobě , ustanovení mých i soudů mých ostříhaje : Utvrdím zajisté stolici království tvého nad Izraelem na věky , jakož jsem mluvil Davidovi otci tvému , řka : Nebudeť odjat muž z rodu tvého od trůnu Izraelského . Pakli se nazpět odvrátíte vy i synové vaši ode mne , a nebudete ostříhati přikázaní mých a ustanovení mých , kteráž jsem vydal vám , ale odejdouce , sloužiti budete bohům cizím a klaněti se jim : Vypléním docela Izraele se svrchku země , kterouž jsem jim dal , a dům tento , kteréhož jsem posvětil jménu svému , zavrhu od tváři své , i budeť Izrael za přísloví a za rozprávku mezi všemi národy . Ano i dům tento , jakkoli bude slavný , kdokoli mimo něj půjde , užasne se a ckáti bude , i řekne : Proč tak učinil Hospodin zemi této a domu tomuto ? Tedy odpovědí : Proto že opustili Hospodina Boha svého , kterýž vyvedl otce jejich z země Egyptské , a chytili se bohů cizích , a klaněli se jim i sloužili jim , protož uvedl na ně Hospodin všecky tyto zlé věci . Stalo se také po přeběhnutí dvadcíti let , v nichž vzdělal Šalomoun oba dva ty domy , dům Hospodinův a dům královský , K čemuž byl Chíram král Tyrský daroval Šalomounovi hojně dříví cedrového a jedlového , i zlata vedlé vší vůle jeho , že dal také král Šalomoun Chíramovi dvadceti měst v zemi Galilejské . I vyjel Chíram z Týru , aby viděl ta města , kteráž mu daroval Šalomoun , ale nelíbila se jemu . Protož řekl : Jakáž jsou ta města , kteráž mi dáváš , bratře můj ? I nazval je zemí Kabul až do tohoto dne . Nebo byl poslal Chíram králi sto a dvadceti centnéřů zlata . Příčina pak platu , kterýž byl uložil král Šalomoun , byla , aby stavěl dům Hospodinův a dům svůj , a Mello i zdi Jeruzalémské , též Azor a Mageddo i Gázer . ( Farao zajisté král Egyptský vytáh , dobyl Gázeru a vypálil je , Kananejské pak , kteříž byli v tom městě , pobil a dal město za věno dceři své , manželce Šalomounově . ) A tak vystavěl zase Šalomoun Gázer a Betoron dolní , Též Baalat a Tadmor na poušti v též zemi , I všecka města , v nichž Šalomoun měl své sklady , i města vozů , i města jezdců , vše vedlé žádosti své , cožkoli chtěl stavěti v Jeruzalémě , a na Libánu i po vší zemi panování svého . Všecken také lid , kterýž byl pozůstal z Amorejských , Hetejských , Ferezejských , Hevejských a Jebuzejských , kteříž nebyli z synů Izraelských , Totiž syny jejich , kteříž byli pozůstali po nich v zemi , jichž nemohli synové Izraelští vyhladiti , uvedl Šalomoun pod plat a v službu až do tohoto dne . Z synů pak Izraelských žádného nepodrobil v službu Šalomoun , ale byli muži váleční , a služebníci jeho , a knížata jeho , vůdcové jeho a úředníci nad vozy a jezdci jeho . Bylo těch předních vládařů , kteříž byli nad dílem Šalomounovým , pět set a padesát . Ti spravovali lidi , kteříž dělali . Dcera pak Faraonova přestěhovala se z města Davidova do domu svého , kterýž jí byl vystavěl Šalomoun . Tehdáž také vystavěl Mello . I obětoval Šalomoun každého roku třikrát oběti zápalné a pokojné na oltáři , kterýž byl vzdělal Hospodinu , ale kadíval na tom , kterýž byl před Hospodinem , když dokonal dům . Nadělal také král Šalomoun lodí velikých v Aziongaber , kteréž jest podlé Elat , na břehu moře Rudého v zemi Idumejské . A poslal Chíram na těch lodech služebníky své , plavce umělé na moři , s služebníky Šalomounovými . Kteříž přeplavivše se do Ofir , nabrali tam zlata čtyři sta a dvadceti centnéřů , a přivezli králi Šalomounovi . Uslyševši pak královna z Sáby pověst o Šalomounovi a jménu Hospodinovu , přijela , aby zkusila jeho v pohádkách . A přijevši do Jeruzaléma s počtem velmi velikým , s velbloudy nesoucími vonné věci a zlata velmi mnoho i kamení drahého , přišla k Šalomounovi , a mluvila s ním o všecko , což měla v srdci svém . Jížto odpověděl Šalomoun na všecka slova její . Nebylo nic skrytého před králem , nač by jí neodpověděl . Protož uzřevši královna z Sáby všecku moudrost Šalomounovu i dům , kterýž byl ustavěl , Též pokrmy stolu jeho , i sedání a stávání služebníků přisluhujících jemu , i roucha jejich , šeňkýře také jeho , i stupně , kterýmiž vstupoval k domu Hospodinovu , zděsila se náramně . A řekla králi : Praváť jest řeč , kterouž jsem slyšela v zemi své , o věcech tvých a o moudrosti tvé , Ješto jsem nechtěla věřiti řečem , až jsem přijela a uzřela očima svýma . Ale aj , není mi praveno ani polovice ; převýšil jsi moudrostí a dobrotou pověst tu , kterouž jsem slyšela . Blahoslavení muži tvoji , a blahoslavení služebníci tvoji , kteříž stojí před tebou vždycky , a slyší moudrost tvou . Budiž Hospodin Bůh tvůj požehnaný , kterýž tě sobě oblíbil , aby tě posadil na stolici Izraelské , proto že miluje Hospodin Izraele na věky , a ustanovil tě králem , abys činil soud a spravedlnost . I dala králi sto a dvadceti centnéřů zlata , a vonných věcí velmi mnoho , i kamení drahého , aniž bylo kdy více přivezeno takových vonných věcí tak mnoho , jako darovala královna z Sáby králi Šalomounovi . ( Lodí také Chíramova , kteráž přinášela zlato z Ofir , přivezla z Ofir dříví almugim velmi mnoho i kamení drahého . I nadělal král z toho dříví almugim zábradel k domu Hospodinovu , i k domu královu , též harf a louten zpěvákům , aniž jest kdy přivezeno takového dříví almugim , ani vidíno do dnešního dne . ) Král také Šalomoun dal královně z Sáby vedlé vší vůle její , čehož požádala , nad to , což jí Šalomoun daroval darem královským . Potom se navrátila do země své ona i služebníci její . Byla pak váha toho zlata , kteréž přicházelo Šalomounovi na každý rok , šest set šedesáte šest centnéřů zlata , Kromě toho , co přicházelo od kupců a prodavačů vonných věcí , a ode všech králů Arabských i vývod země . A protož nadělal král Šalomoun dvě stě štítů z zlata taženého , šest set zlatých dával na každý štít , A tři sta pavéz z taženého zlata , tři libry zlata dal na každou pavézu . I složil je král v domě lesu Libánského . Udělal také král stolici z kostí slonových velikou , a obložil ji zlatem ryzím . Šest stupňů bylo k té stolici , a vrch okrouhlý byl na stolici od zadní strany její , a zpolehadla rukám s obou stran té stolice , a dva lvové stáli u zpolehadel . A dvanácte lvů stálo tu na šesti stupních s obou stran . Nebylo nic takového učiněno v žádných královstvích . Nadto všecky nádoby krále Šalomouna , jichž ku pití užívali , byly zlaté , a všecky nádoby v domě lesu Libánského byly z zlata nejčistšího . Nic nebylo od stříbra , aniž ho sobě co vážili ve dnech Šalomounových . Nebo měl král lodí mořské s lodími krále Chírama . Jednou ve třech letech vracely se ty lodí mořské , přinášející zlato a stříbro , kosti slonové , a opice a pávy . I zveleben jest král Šalomoun nad všecky krále zemské v bohatství a v moudrosti . Pročež všickni obyvatelé země žádostivi byli viděti tvář Šalomounovu , aby slyšeli moudrost jeho , kterouž složil Bůh v srdci jeho . A přinášeli jeden každý dary své , nádoby stříbrné a nádoby zlaté , roucha a zbroj , i vonné věci , koně a mezky , a to každého roku , Tak že nashromáždil Šalomoun vozů a jezdců , a měl tisíc a čtyři sta vozů a dvanácte tisíc jezdců , kteréž rozsadil v městech vozů , a při králi v Jeruzalémě . I složil král stříbra v Jeruzalémě jako kamení , a cedrového dříví jako planého fíkoví , kteréž roste v údolí u velikém množství . Přivodili také Šalomounovi koně z Egypta a koupě rozličné ; nebo kupci královští brávali koupě rozličné za slušnou mzdu , A vodívali spřež vozníků z Egypta za šest set lotů stříbra , koně pak jednoho za sto a padesáte , a tak všechněm králům Hetejským a králům Syrským oni dodávali . V tom král Šalomoun zamiloval ženy cizozemky mnohé , i dceru Faraonovu , i Moábské , Ammonitské , Idumejské , Sidonské a Hetejské , Z národů těch , kteréž zapověděl Hospodin synům Izraelským , řka : Nebudete se směšovati s nimi , aniž se oni budou směšovati s vámi , neboť by naklonili srdce vaše k bohům svým . K těm přilnul Šalomoun milostí , Tak že měl žen královen sedm set a ženin tři sta . I odvrátily ženy jeho srdce jeho . Stalo se tedy , že když se zstaral Šalomoun , ženy jeho naklonily srdce jeho k bohům cizím , tak že nebylo srdce jeho celé při Hospodinu Bohu jeho , jako bylo srdce Davida otce jeho . Ale obrátil se Šalomoun k Astarot , bohyni Sidonské , a k Moloch , ohavnosti Ammonské . I činil Šalomoun to , což se nelíbilo Hospodinu , a nenásledoval cele Hospodina , jako David otec jeho . Tedy vystavěl Šalomoun výsost Chámosovi , ohavnosti Moábské , na hoře , kteráž jest naproti Jeruzalému , a Molochovi , ohavnosti synů Ammon . A tak vzdělal všechněm ženám svým z cizího národu , kteréž kadily a obětovaly bohům svým . I rozhněval se Hospodin na Šalamouna , proto že se uchýlilo srdce jeho od Hospodina Boha Izraelského , kterýž se jemu byl ukázal po dvakrát , A zapověděl jemu tu věc , aby nechodil po bozích cizích . Ale neostříhal toho , což byl přikázal Hospodin . Protož řekl Hospodin Šalomounovi : Poněvadž se to nalezlo při tobě , a neostříhal jsi smlouvy mé ani ustanovení mých , kterážť jsem přikázal , věz , že odtrhnu království toto od tebe , a dám je služebníku tvému . A však za dnů tvých neučiním toho pro Davida otce tvého , než z ruky syna tvého odtrhnu je . Všeho pak království neodtrhnu , ale pokolení jednoho zanechám synu tvému pro Davida služebníka svého a pro Jeruzalém , kterýž jsem vyvolil . A tak vzbudil Hospodin protivníka Šalomounovi , Adada Idumejského z semene královského , kterýž byl v zemi Idumejské . Nebo stalo se , když bojoval David proti Idumejským , a Joáb kníže vojska vytáhl , aby pochoval zmordované , a pobil všecky pohlaví mužského v zemi Idumejské , ( Za šest zajisté měsíců byl tam Joáb se vším lidem Izraelským , dokudž nevyplénil všech pohlaví mužského v zemi Idumejské ) , Že tehdáž utekl Adad sám , a někteří muži Idumejští z služebníků otce jeho s ním , aby šli do Egypta . Adad pak byl pachole neveliké . Kteříž jdouce z Madian , přišli do Fáran , a vzavše s sebou některé muže z Fáran , přišli do Egypta k Faraonovi , králi Egyptskému , kterýž dal jemu dům , i stravou opatřil ho , dal jemu také i zemi . A tak nalezl Adad milost velikou před Faraonem , tak že jemu dal za manželku sestru ženy své , sestru Tafnes královny . I porodila jemu sestra Tafnes syna Genubata , a odchovala ho Tafnes v domu Faraonovu . I byl Genubat v domě Faraonově mezi syny Faraonovými . Když pak uslyšel Adad v Egyptě , že by usnul David s otci svými , a že umřel i Joáb kníže vojska , tedy řekl Adad Faraonovi : Propusť mne , ať jdu do země své . Jemuž řekl Farao : Čehožť se nedostává u mne , že chceš odjíti do země své ? I řekl : Ničeho , a však vždy mne propusť . Vzbudil ještě Bůh proti němu protivníka , Rázona syna Eliadova , kterýž byl utekl od Hadarezera krále Soby , pána svého , A shromáždiv k sobě muže , byl knížetem roty , když je David hubil . Protož odšedše do Damašku , bydlili v něm a kralovali v Damašku . I byl protivníkem Izraelovým po všecky dny Šalomounovy ; a to bylo nad to zlé , kteréž mu činil Adad . I měl v ošklivosti Izraele , když kraloval v Syrii . Jeroboám také syn Nebatův Efratejský z Sareda , ( a jméno matky jeho ženy vdovy bylo Serua ) , služebník Šalomounův , pozdvihl ruky proti králi . A tato byla příčina , pro kterouž pozdvihl ruky proti králi Šalomounovi : Že vystavěv Šalomoun Mello , zavřel mezeru města Davidova otce svého . Jeroboám pak byl muž silný a udatný . Protož vida Šalomoun mládence , že by pracovitý byl , ustanovil ho nade všemi platy z domu Jozefa . I stalo se téhož času , že když vyšel Jeroboám z Jeruzaléma , našel jej prorok Achiáš Silonský na cestě , jsa odín rouchem novým . A byli sami dva na poli . Tedy ujav Achiáš roucho nové , kteréž měl na sobě , roztrhal je na dvanácte kusů . A řekl Jeroboámovi : Vezmi sobě deset kusů ; nebo takto praví Hospodin Bůh Izraelský : Aj , já roztrhnu království z ruky Šalomounovy , a dám tobě desatero pokolení . Jedno toliko pokolení zůstane jemu pro služebníka mého Davida , a pro město Jeruzalém , kteréž jsem vyvolil ze všech pokolení Izraelských , Proto že opustili mne , a klaněli se Astarot bohyni Sidonské , a Chámos bohu Moábskému , i Moloch bohu Ammonskému , a nechodili po cestách mých , aby činili to , což mi se líbí , totiž ustanovení má a soudy mé , jako David otec jeho . A však neodejmu ničeho z království z rukou jemu ; nebo vůdcím zanechám ho po všecky dny života jeho pro Davida služebníka svého , kteréhož jsem vyvolil , kterýž ostříhal přikázaní mých a ustanovení mých . Ale potom vezma království z ruky syna jeho , dám tobě z něho desatero pokolení , Synu pak jeho dám jedno pokolení , aby zůstala svíce Davidovi služebníku mému po všecky dny přede mnou v městě Jeruzalémě , kteréž jsem sobě vyvolil , aby tam jméno mé přebývalo . A tak tebe vezmu , abys kraloval ve všech věcech , kterýchž by žádala duše tvá , a budeš králem nad Izraelem . Protož jestliže uposlechneš všeho toho , což přikáži tobě , a choditi budeš po cestách mých , a činiti to , což mi se líbí , ostříhaje ustanovení mých a přikázaní mých , jako činil David služebník můj : budu s tebou a vzdělám tobě dům stálý , jako jsem vzdělal Davidovi , a dám tobě lid Izraelský . Potrápímť zajisté semene Davidova pro tu věc , a však ne po všecky dny . Pro tu příčinu chtěl Šalomoun zabiti Jeroboáma . Kterýž vstav , utekl do Egypta k Sesákovi králi Egyptskému , a byl v Egyptě , dokudž neumřel Šalomoun . Jiné pak věci Šalomounovy , kteréž činil , i moudrost jeho vypsány jsou v knize činů Šalomounových . Dnů pak , v nichž kraloval Šalomoun v Jeruzalémě nade vším Izraelem , bylo čtyřidceti let . I usnul Šalomoun s otci svými , a pochován jest v městě Davida otce svého . Kraloval pak Roboám syn jeho místo něho . Tedy přibral se Roboám do Sichem ; nebo tam sešel se byl všecken Izrael , aby ho ustanovili za krále . Stalo se pak , když uslyšel Jeroboám syn Nebatův , jsa ještě v Egyptě , kamž byl utekl před Šalomounem králem , ( bydlel zajisté Jeroboám v Egyptě ) , Že poslali a povolali ho ; protož přišed Jeroboám i všecko shromáždění Izraelské , mluvili k Roboámovi , řkouce : Otec tvůj ztížil jho naše ; protož nyní polehč služby otce svého tvrdé a břemena jeho těžkého , kteréž vzložil na nás , a budeme tobě sloužiti . Kterýž řekl jim : Odejděte , a třetího dne navraťte se ke mně . I odšel lid . Tedy radil se král Roboám s starci , kteříž stávali před Šalomounem otcem jeho ještě za života jeho , řka : Kterak vy radíte , jakou odpověd mám dáti lidu tomuto ? I odpověděli jemu , řkouce : Jestliže dnes povolný budeš lidu tomuto a ochotně se jim ukážeš , a odpověd dávaje , mluviti budeš přívětivě , budouť služebníci tvoji po všecky dny . Ale on opustil radu starců , kterouž dali jemu , a radil se s mládenci , kteříž s ním zrostli a stávali před ním . A řekl k nim : Co vy radíte , jakou bychom dali odpověd lidu tomuto , kteříž mluvili ke mně , řkouce : Polehč břemene , kteréž vzložil otec tvůj na nás ? I odpověděli jemu mládenci , kteříž zrostli s ním , řkouce : Takto odpovíš lidu tomu , kteříž mluvili k tobě a řekli : Otec tvůj ztížil jho naše , ty pak polehč nám . Takto díš jim : Nejmenší prst můj tlustší jest nežli bedra otce mého . Nyní tedy otec můj těžké břímě vložil na vás , já pak přidám břemene vašeho ; otec můj trestal vás bičíky , ale já trestati vás budu biči uzlovatými . Přišel tedy Jeroboám i všecken lid k Roboámovi dne třetího , jakž byl rozkázal král , řka : Navraťte se ke mně dne třetího . I odpověděl král lidu tvrdě , opustiv radu starců , kterouž dali jemu . A mluvil k nim vedlé rady mládenců , řka : Otec můj ztížil jho vaše , já pak přidám břemene vašeho ; otec můj trestal vás bičíky , ale já trestati vás budu biči uzlovatými . I neuposlechl král lidu . Nebo byla příčina od Hospodina , aby se naplnila řeč jeho , kterouž mluvil Hospodin skrze Achiáše Silonského k Jeroboámovi synu Nebatovu . Protož vida všecken Izrael , že by je král oslyšel , odpověděl lid králi v tato slova : Jakýž máme díl v Davidovi ? Ani dědictví nemáme v synu Izai . K stanům svým , ó Izraeli ! Nyní opatř dům svůj , Davide . Odšel tedy Izrael k stanům svým , Tak že nad syny Izraelskými toliko , kteříž bydlili v městech Judských , kraloval Roboám . I poslal král Roboám Adurama , kterýž byl nad platy , a uházel ho všecken Izrael kamením až do smrti , čímž král Roboám přinucen byl , aby vsedna na vůz , utekl do Jeruzaléma . A tak odstoupili synové Izraelští od domu Davidova až do dnešního dne . I stalo se , když uslyšeli všickni Izraelští , že by se navrátil Jeroboám , poslavše , povolali ho do shromáždění , a ustanovili ho králem nade vším Izraelem . Nezůstávalo při domu Davidovu než samo pokolení Judovo . Když pak přijel Roboám do Jeruzaléma , shromáždil všecken dům Judský a pokolení Beniamin , totiž sto a osmdesáte tisíců výborných bojovníků , aby bojovali proti domu Izraelskému , a aby zase přivedeno bylo království k Roboámovi synu Šalomounovu . Tedy stala se řeč Boží k Semaiášovi muži Božímu , řkoucí : Pověz Roboámovi synu Šalomounovu , králi Judskému a všemu domu Judovu i Beniaminovu , a ostatku lidu těmito slovy : Takto praví Hospodin : Netáhněte a nebojujte proti bratřím svým synům Izraelským . Navraťte se jeden každý do domu svého , nebo ode mne stala se věc tato . I uposlechli rozkazu Hospodinova a navrátili se , aby odešli vedlé řeči Hospodinovy . Potom vystavěl Jeroboám Sichem na hoře Efraim , a bydlil v něm , a vyšed odtud , vystavěl Fanuel . Řekl pak Jeroboám v srdci svém : Tudíž by se navrátilo království toto k domu Davidovu , Když by chodíval lid tento k obětování obětí v domě Hospodinově do Jeruzaléma ; i obrátilo by se srdce lidu tohoto ku pánu jeho Roboámovi králi Judskému , a tak zabijíce mne , navrátili by se k Roboámovi králi Judskému . Protož poradiv se král , udělal dvé telat zlatých a řekl lidu : Dosti jste již chodili do Jeruzaléma . Aj , teď bohové tvoji , ó Izraeli , kteříž tě vyvedli z země Egyptské . I postavil jedno v Bethel , a druhé postavil v Dan . Kterážto věc byla příčinou k hřešení , nebo chodíval lid k jednomu z těch až do Dan . Vzdělal zajisté dům výsostí , a ustanovil kněží z lidu obecného , kteříž nebyli z synů Léví . Ustanovil také Jeroboám svátek měsíce osmého , v patnáctý den téhož měsíce , ku podobenství svátku , kterýž byl v Judstvu , a obětoval na oltáři . Takž učinil i v Bethel , obětuje telatům , kteréž byl udělal ; také i v Bethel ustanovil kněží výsostí , kteréž byl zdělal . A obětoval na oltáři , kterýž byl udělal v Bethel , v patnáctý den měsíce osmého , toho měsíce , kterýž byl sobě smyslil v srdci svém , a slavil svátek s syny Izraelskými , a přistoupil k oltáři , aby kadil . A aj , muž Boží přišel z Judstva s slovem Hospodinovým do Bethel , tehdáž když Jeroboám , stoje u oltáře , kadil . I zvolal proti oltáři slovem Hospodinovým , řka : Oltáři , oltáři , toto praví Hospodin : Hle , syn narodí se domu Davidovu , jménem Joziáš , kterýž obětovati bude na tobě kněží výsostí , jenž zapalují kadidlo na tobě ; i kosti lidské páliti budou na tobě . I dal téhož dne znamení , řka : Totoť jest znamení , že mluvil Hospodin : Aj , oltář roztrhne se a vysype se popel , kterýž jest na něm . V tom uslyšev král Jeroboám slovo muže Božího , že zvolal proti oltáři v Bethel , vztáhl ruku svou od oltáře a řekl : Jměte ho . I uschla ruka jeho , kterouž vztáhl proti němu , a nemohl ji zase přitáhnouti k sobě . Oltář také se roztrhl , a vysypal se popel z oltáře podlé znamení , kteréž byl předpověděl muž Boží slovem Hospodinovým . Protož mluvil král a řekl tomu muži Božímu : Pomodl se medle Hospodinu Bohu svému a pros za mne , abych mohl přitáhnouti ruku svou k sobě . I modlil se muž Boží Hospodinu , a přitáhl král ruku zase k sobě , a byla jako prvé . Tedy řekl král muži Božímu : Poď se mnou domů a posilň se , a dámť dar . I řekl muž Boží králi : Bys mi dal polovici domu svého , nešel bych s tebou , aniž bych jedl chleba , aniž bych pil vody na místě tomto . Nebo tak mi přikázal slovem svým Hospodin , řka : Nebudeš jísti chleba , ani píti vody , aniž se navrátíš tou cestou , kterouž jsi přišel . A tak odšel jinou cestou , a nenavrátil se tou cestou , kterouž byl přišel do Bethel . Prorok pak jeden starý bydlil v Bethel , jehož syn přišed , vypravoval mu všecky věci , kteréž učinil muž Boží toho dne v Bethel ; i slova , kteráž mluvil králi , vypravovali otci svému . Tedy řekl jim otec jejich : Kterou cestou šel ? I ukázali mu synové jeho cestu , kterouž šel ten muž Boží , kterýž byl z Judstva přišel . Zatím řekl synům svým : Osedlejte mi osla . Kteříž osedlali mu osla , a on vsedl na něj . A jel za mužem Božím a nalezl jej , an sedí pod dubem . I řekl jemu : Ty-li jsi ten muž Boží , kterýž jsi přišel z Judstva ? A on odpověděl : Jsem . Kterýž řekl jemu : Poď se mnou domů , a pojíš chleba . Ale on odpověděl : Nemohuť se navrátiti , ani jíti s tebou , aniž budu jísti chleba , ani píti vody s tebou na místě tomto . Nebo stala se ke mně řeč slovem Hospodinovým : Nebudeš tam jísti chleba , ani píti vody ; nenavrátíš se , jda touž cestou , kterouž jsi šel . Jemuž odpověděl : Takéť já prorok jsem jako i ty , a mluvil ke mně anděl slovem Hospodinovým , řka : Navrať ho s sebou do domu svého , ať pojí chleba a napije se vody . To pak sklamal jemu . Takž se navrátil s ním , a jedl chléb v domě jeho a pil vodu . Když pak oni seděli za stolem , stalo se slovo Hospodinovo k proroku tomu , kterýž onoho byl zase navrátil . A zvolal na muže Božího , kterýž byl přišel z Judstva , řka : Toto praví Hospodin : Proto že jsi na odpor učinil řeči Hospodinově , a neostříhal jsi přikázaní , kteréžť vydal Hospodin Bůh tvůj , Ale navrátils se a jedls chléb , a pils vodu na místě , o kterémžť řekl : Nebudeš jísti chleba , ani píti vody : nebudeť pochováno tělo tvé v hrobě otců tvých . Tedy když pojedl chleba a napil se , osedlal mu osla , totiž tomu proroku , kteréhož byl navrátil . A když odšel , trefil na něj lev na cestě a udávil jej . I leželo tělo jeho na cestě , a osel stál podlé něho ; lev také stál vedlé těla mrtvého . A aj , muži někteří jdouce tudy , uzřeli tělo mrtvé ležící na cestě , a lva , an stojí vedlé něho . Kteříž přišedše , pověděli v městě , v kterémž ten starý prorok bydlil . Což když uslyšel ten prorok , kterýž ho byl navrátil s cesty , řekl : Muž Boží jest , kterýž na odpor učinil řeči Hospodinově ; protož vydal jej Hospodin lvu , kterýž potřev ho , udávil jej vedlé řeči Hospodinovy , kterouž mluvil jemu . Zatím mluvě k synům svým , řekl : Osedlejte mi osla . I osedlali . A odjev , nalezl mrtvé tělo jeho ležící na cestě , a osla i lva , an stojí u toho těla ; a nejedl lev těla toho , aniž co uškodil oslu . Protož vzav prorok tělo muže Božího , vložil je na osla , a přinesl je . I přišel do města svého , aby ho plakal a pochoval . Položil pak tělo jeho v hrobě svém , a plakali ho : Ach , bratře můj . A pochovav ho , mluvil k synům svým , řka : Když já umru , pochovejte mne v témž hrobě , v němž muž Boží jest pochován , vedlé kostí jeho položte kosti mé . Neboť se jistě stane to , což ohlásil slovem Hospodinovým proti oltáři , kterýž jest v Bethel , a proti všechněm domům výsostí , kteréž jsou v městech Samařských . Po těchto příbězích neodvrátil se Jeroboám od cesty své zlé , ale opět nadělal z lidu obecného kněží výsostí . Kdo jen chtěl , posvětil ruky jeho , a ten byl knězem výsostí . I byla ta věc domu Jeroboámovu příčinou k hřešení , aby vypléněn a vyhlazen byl se svrchku země . Toho času roznemohl se Abiáš , syn Jeroboámův . I řekl Jerobám ženě své : Vstaň medle a změň se , aby nepoznali , že jsi žena Jeroboámova , a jdi do Sílo . Hle , tam jest Achiáš prorok , kterýž mi byl předpověděl , že mám býti králem nad lidem tímto . A vezma v ruce své deset chlebů a koláčů , a láhvici medu , jdi k němu ; onť oznámí tobě , co se stane pacholeti tomuto . I učinila tak žena Jeroboámova ; nebo vstavši , šla do Sílo , a přišla do domu Achiášova . Ale Achiáš nemohl již hleděti , nebo pošly mu byly oči pro starost jeho . Hospodin pak řekl Achiášovi : Aj , žena Jeroboámova jde , aby se tebe něco zeptala o synu svém , proto že jest nemocen . Toto a toto budeš jí mluviti . Budeť pak , že když přijde , činiti se bude jinou . Protož uslyšev Achiáš šust noh jejích , když vcházela do dveří , řekl : Poď , ženo Jeroboámova , proč se jinou činíš ? Já zajisté poslán jsem k tobě s řečí tvrdou . Jdi , pověz Jeroboámovi : Toto praví Hospodin Bůh Izraelský : Poněvadž jsem tě vyvýšil z prostředku lidu , a postavil jsem tě za vůdce nad lidem svým Izraelským , A odtrhl jsem království od domu Davidova , a dal jsem je tobě , ty však nebyl jsi jako služebník můj David , kterýž ostříhal přikázaní mých , a následoval mne v celém srdci svém , čině toliko to , což jest pravého přede mnou , Ale zlost jsi páchal hojněji nade všecky , kteříž byli před tebou ; nebo odšed , učinils sobě bohy cizí a slité , abys mne dráždil , mne pak zavrhl jsi za hřbet svůj : Protož aj , já uvedu zlé věci na dům Jeroboámův , a vyhladím z Jeroboáma , i toho , jenž močí na stěnu , i zajatého i zanechaného v Izraeli , a vyvrhu ostatky domu Jeroboámova , jako hnůj vymítán bývá až dočista . Toho , kdož z domu Jeroboámova umře v městě , psi žráti budou , a toho , kdož umře na poli , ptáci nebeští jísti budou ; neboť jest mluvil Hospodin . Ty pak vstana , jdi do domu svého , a když vcházeti budeš do města , tehdy umře pachole . I budou ho plakati všecken lid Izraelský , a pochovají jej ; nebo ten sám z domu Jeroboámova dostane se do hrobu , proto že o něm z domu Jeroboámova jest slovo dobré u Hospodina Boha Izraelského . Vyzdvihneť však sobě Hospodin krále nad Izraelem , kterýž vyhladí dům Jeroboámův toho dne . Ale co ? Nýbrž již vyzdvihl . A zaklátí Hospodin Izraelem tak , jako se klátí třtina u vodách , a vykoření Izraele z země výborné této , kterouž dal otcům jejich , a rozptýlí je daleko za řeku , proto že sobě zdělali háje , popouzejíce Hospodina . A tak vydá Izraele pro hříchy Jeroboámovy , kterýž i sám hřešil , i v hřích uvodil Izraele . Tedy vstavši žena Jeroboámova , odešla a přišla do Tersa , a když vstupovala na prah domu , umřelo pachole . I pochovali je , a plakal ho všecken lid Izraelský vedlé řeči Hospodinovy , kterouž mluvil skrze služebníka svého , Achiáše proroka . Jiné pak věci Jeroboámovy , jaké boje vedl a kterak kraloval , aj , sepsány jsou v knize o králích Izraelských . Všech dnů , v nichž kraloval Jeroboám , bylo dvamecítma let . I usnul s otci svými , a kraloval Nádab syn jeho místo něho . Roboám také syn Šalomounův kraloval nad Judou . V jednom a ve čtyřidcíti letech byl Roboám , když počal kralovati , a sedmnácte let kraloval v Jeruzalémě městě , kteréž vyvolil Hospodin ze všech pokolení Izraelských , aby tam přebývalo jméno jeho . Bylo pak jméno matky jeho Naama Ammonitská . Činil také lid Judský to , což zlého jest před Hospodinem , a k zůřivosti ho popudili hříchy svými , kterýmiž hřešili , více nežli otcové jejich všemi věcmi , kteréž činili . Nebo i oni vystavěli sobě výsosti a sloupy , i háje na každém pahrbku vysokém a pod každým stromem zeleným . Přesto byli ohyzdní sodomáři v zemi té , činíce vedlé všech ohavností pohanských , kteréž byl vyplénil Hospodin před tváří synů Izraelských . I stalo se léta pátého království Roboámova , že vytáhl Sesák král Egyptský proti Jeruzalému , A pobral poklady domu Hospodinova a poklady domu královského , všecko to pobral . Vzal také všecky pavézy zlaté , kterýchž byl nadělal Šalomoun . Místo kterýchž nadělal král Roboám pavéz měděných , a poručil je úředníkům nad drabanty , kteříž ostříhali brány domu královského . A když král chodíval do domu Hospodinova , nosili je drabanti , a zase je přinášeli do pokoje drabantů . Jiné pak věci Roboámovy , a všecko , což činil , zdaliž není zapsáno v knize o králích Judských . Ano i válka , kteráž byla mezi Roboámem a Jeroboámem po všecky dny . I usnul Roboám s otci svými , a pochován jest s nimi v městě Davidově . A jméno matky jeho bylo Naama Ammonitská . I kraloval Abiam syn jeho místo něho . Léta pak osmnáctého království Jeroboáma syna Nebatova , kraloval Abiam nad Judou . Tři léta kraloval v Jeruzalémě . A jméno matky jeho bylo Maacha , dcera Abissalomova . Ten chodil ve všech hříších otce svého , kteréž páchal před oblíčejem jeho ; a nebylo srdce jeho celé při Hospodinu Bohu jeho , jako srdce Davida otce jeho . A však pro Davida dal jemu Hospodin Bůh jeho svíci v Jeruzalémě , vzbudiv syna jeho po něm , a utvrdiv Jeruzalém , Proto že David činil to , což bylo dobrého před Hospodinem , a neuchýlil se od žádné věci z těch , kteréž jemu byl přikázal , po všecky dny života svého , kromě skutku při Uriášovi Hetejském . A byl boj mezi Roboámem a Jeroboámem po všecky dny života jeho . Jiné pak věci Abiamovy , a všecko což činil , popsáno jest v knize o králích Judských , ano i o boji mezi Abiamem a Jeroboámem . A když usnul Abiam s otci svými , pochovali ho v městě Davidově . I kraloval Aza syn jeho místo něho . A tak léta dvadcátého Jeroboáma , krále Izraelského , kraloval Aza nad Judou . Jedno a čtyřidceti let kraloval v Jeruzalémě . A jméno matky jeho bylo Maacha , dcera Abissalomova . I činil Aza , což dobrého bylo před Hospodinem , jako David otec jeho . Nebo ohyzdné sodomáře vyplénil z země , a odjal všecky modly , kterýchž nadělali otcové jeho . Nadto i Maachu matku svou ssadil , aby nebyla královnou ; nebo byla udělala hroznou modlu v háji . Protož podťal Aza modlu tu ohyzdnou , a spálil při potoku Cedron . A ačkoli výsosti nebyly zkaženy , a však srdce Azovo bylo celé při Bohu po všecky dny jeho . Vnesl také ty věci , kteréž posvěceny byly od otce jeho , i ty věci , kterýchž sám posvětil , do domu Hospodinova , stříbro a zlato i nádoby . Pročež byla válka mezi Azou a Bázou , králem Izraelským , po všecky dny jejich . Nebo Báza král Izraelský vytáhl proti Judovi , a stavěl Ráma , aby nedal žádnému vyjíti ani jíti k Azovi králi Judskému . Ale vzav Aza všecko stříbro i zlato , kteréž pozůstalo v pokladích domu Hospodinova , a v pokladích domu královského , dal je v ruce služebníků svých , a poslal je král Aza k Benadadovi synu Tabremmon , syna Hezion , králi Syrskému , kterýž bydlil v Damašku , řka : Smlouva jest mezi mnou a mezi tebou , mezi otcem mým a mezi otcem tvým . Aj , teď posílám tobě dar , stříbro a zlato ; jdi , zruš smlouvu svou s Bázou králem Izraelským , ať odtrhne ode mne . I uposlechl Benadad krále Azy , a poslav knížata s vojsky svými proti městům Izraelským , dobyl Jon a Dan , též Abelbetmaachy , i všeho Ceneretu , a vší země Neftalím . To když uslyšel Báza , přestal stavěti Ráma , a zůstal v Tersa . Tedy král Aza provolal po všem Judstvu , žádného nevyměňuje . I pobrali to kamení z Ráma , i dříví jeho , z něhož stavěl Báza , a vystavěl z toho král Aza Gabaa Beniaminovo a Masfa . Jiné pak všecky věci Azovy , i všecka síla jeho a cokoli dělal , i jaká města vystavěl , zapsáno jest v knize o králích Judských . Jen že v věku starosti své byl nemocný na nohy . I usnul Aza s otci svými , a pochován jest s nimi v městě Davida otce svého . A kraloval místo něho Jozafat syn jeho . Nádab pak syn Jeroboámův , počal kralovati nad Izraelem léta druhého Azy , krále Judského , a kraloval nad Izraelem dvě létě . A činil to , což zlého jest před očima Hospodinovýma , chodě po cestě otce svého , v hříších jeho , jimiž k hřešení přivodil lid Izraelský . I činil mu úklady Báza syn Achiášův z domu Izachar , a porazil ho Báza u Gebbeton , kteréž bylo Filistinských . Nádab zajisté a všickni Izraelští oblehli byli Gebbeton . A tak zabil ho Báza léta třetího Azy , krále Judského , a kraloval místo něho . I stalo se , když počal kralovati , že zahubil všecken dům Jeroboámův , a nepozůstavil žádné duše z Jeroboáma , až je i vyhladil vedlé řeči Hospodinovy , kterouž byl mluvil skrze služebníka svého Achiáše Silonského , Pro hříchy Jeroboámovy , jimiž hřešil , a jimiž k hřešení přivodil lid Izraelský , pro dráždění jeho , kterýmž dráždil Hospodina Boha Izraelského . Jiné pak věci Nádabovy a všecko , což činil , zapsáno jest v knize o králích Izraelských . Byla tedy válka mezi Azou , a mezi Bázou králem Izraelským , po všecky dny jejich . Léta třetího Azy , krále Judského , kraloval Báza syn Achiášův nade vším Izraelem v Tersa za čtyřmecítma let . A činil to , což zlého jest před Hospodinem , chodě po cestě Jeroboámově a v hříších jeho , jimiž k hřešení přivodil Izraele . Stala se pak řeč Hospodinova k Jéhu , synu Chanani , proti Bázovi , řkoucí : Proto že jsem tě vyzdvihl z prachu , a postavil za vůdci lidu mého Izraelského , ty jsi pak chodil po cestě Jeroboámově , a přivedls k hřešení lid můj Izraelský , aby mne popouzeli hříchy svými : Aj , já vyhladím potomky Bázovy a potomky domu jeho , a učiním domu tvému , jako domu Jeroboáma , syna Nebatova . Toho , kdož z rodiny Bázovy umře v městě , psi žráti budou , a kdož z nich umře na poli , ptáci nebeští jísti budou . Jiné pak věci Bázovy a všecko , což činil , i síla jeho , o tom zapsáno jest v knize o králích Izraelských . Když pak usnul Báza s otci svými , pochován jest v Tersa , a Ela syn jeho kraloval místo něho . A tak skrze Jéhu syna Chanani , proroka , stala se řeč Hospodinova proti Bázovi a proti domu jeho , i proti všemu zlému , kteréž činil před oblíčejem Hospodinovým , popouzeje ho dílem rukou svých , že má býti podobný domu Jeroboámovu , a proto že jej zabil . Léta dvadcátého šestého Azy , krále Judského , kraloval Ela syn Bázův nad Izraelem v Tersa dvě létě . I zprotivil se jemu služebník jeho Zamri , hejtman nad polovicí vozů , když on v Tersa kvasil a opilý byl v domě Arsy , vládaře města Tersa . V tom Zamri přišed , ranil ho , a zabil jej léta dvadcátého sedmého Azy krále Judského , a kraloval místo něho . Když pak kraloval a seděl na stolici jeho , pobil všecken dům Bázův , i příbuzné jeho , i přátely jeho , nepozůstaviv z něho ani močícího na stěnu . A tak vyhladil Zamri všecken dům Bázův vedlé řeči Hospodinovy , kterouž byl mluvil proti Bázovi skrze Jéhu proroka , Pro všecky hříchy Bázovy , i hříchy Ela syna jeho , kteříž hřešili , i v hříchy uvodili Izraele , popouzejíce Hospodina Boha Izraelského marnostmi svými . Jiné pak věci Ela a všecko , což činil , vypsáno jest v knize o králích Izraelských . Léta dvadcátého sedmého Azy , krále Judského , kraloval Zamri v Tersa sedm dní , když lid vojenský ležel proti Gebbeton Filistinských . Nebo uslyšev lid , kterýž byl v ležení , takové věci , že by se Zamri zprotivil a že krále zabil , tedy všecken Izrael ustanovili sobě krále Amri , hejtmana nad vojskem Izraelským toho času v vojště . Protož táhl Amri a s ním všecken Izrael od Gebbeton , a oblehli Tersu . A když viděl Zamri , že již město jest vzato , všed na palác domu královského , zapálil nad sebou dům královský , i umřel , Pro hříchy své , kterýmiž hřešil , čině , což zlého jest před oblíčejem Hospodinovým , a chodě po cestě Jeroboámově a v hříších jeho , kteréž páchal , přivozuje k hřešení lid Izraelský . Jiné pak věci Zamri i jeho úkladové , kteréž činil , zapsáni jsou v knize o králích Izraelských . Tedy rozdělil se lid Izraelský na dvé . Polovice lidu postoupilo po Tebni synu Ginet , aby ho učinili králem , a druhá polovice postoupila po Amri . Ale přemohl lid , kterýž postoupil po Amri , lid ten , kterýž postoupil po Tebni synu Ginet . I umřel Tebni , a kraloval Amri . Léta třidcátého prvního Azy , krále Judského , kraloval Amri nad Izraelem dvanácte let . V Tersa kraloval šest let . I koupil horu Someron od Semera za dvě hřivny stříbra , a když vystavěl tu horu , nazval jméno města toho , kteréž vzdělal , od jména Semery , pána té hory , totiž Samaří . Činil pak Amri to , což jest zlého před oblíčejem Hospodinovým ; nýbrž horší věci činil , než kdo ze všech , kteříž před ním byli . Nebo chodil po všeliké cestě Jeroboáma syna Nebatova , a ve všech hříších jeho , kterýmiž přivodil k hřešení Izraele , popouzeje Hospodina Boha Izraelského marnostmi svými . Jiné pak věci Amri i všecko , což činil , i síla jeho , kterouž prokazoval , o tom zapsáno jest v knize o králích Izraelských . I usnul Amri s otci svými , a pochován jest v Samaří , a kraloval místo něho Achab syn jeho . Achab tedy syn Amri kraloval nad Izraelem léta třidcátého osmého Azy , krále Judského , a kraloval Achab syn Amri nad Izraelem v Samaří dvamecítma let . I činil Achab syn Amri před oblíčejem Hospodinovým horší věci než kdo ze všech , kteříž před ním byli . V tom stalo se , ( nebo málo mu to bylo , že chodil v hříších Jeroboáma syna Nebatova ) , že sobě pojal ženu Jezábel dceru Etbál , krále Sidonského , a odšed , sloužil Bálovi a klaněl se jemu . A vzdělal oltář Bálovi v chrámě Bálově , kterýž byl ustavěl v Samaří . Udělal také Achab i háj , a tak přičinil toho , čím by popouzel Hospodina Boha Izraelského , nade všecky jiné krále Izraelské , kteříž byli před ním . Za dnů jeho Hiel Bethelský vystavěl Jericho . V Abiramovi prvorozeném svém založil je , a v Segubovi nejmladším svém postavil brány jeho , vedlé řeči Hospodinovy , kterouž byl mluvil skrze Jozue syna Nun . Tedy Eliáš Tesbitský , obyvatel Galádský , mluvil k Achabovi : Živť jest Hospodin Bůh Izraelský , před jehož oblíčejem stojím , že nebude těchto let rosy ani deště , jediné vedlé řeči mé . I stalo se slovo Hospodinovo k němu , řkoucí : Odejdi odsud a obrať se k východu , a skrej se u potoka Karit , kterýž jest naproti Jordánu . A budeš z toho potoka píti , krkavcům pak jsem přikázal , aby tě tam krmili . Kterýž odšed , učinil , jakž mu přikázal Hospodin . Nebo odšed , usadil se při potoku Karit , kterýž byl proti Jordánu . A krkavci přinášeli jemu chléb a maso každého jitra , též chléb a maso každého večera , a z potoka pil . Tedy po přeběhnutí dnů některých vysechl ten potok , nebo nebylo žádného deště v té zemi . I stalo se slovo Hospodinovo k němu , řkoucí : Vstaň a jdi do Sarepty Sidonské , a buď tam . Aj , přikázal jsem ženě vdově , aby tě živila . Kterýž vstav , šel do Sarepty , a přišel k bráně města , a aj , žena vdova sbírala tu dříví . A zavolav jí , řekl : Medle , přines mi trochu vody v nádobě , abych se napil . A když šla , aby přinesla , zavolal jí zase a řekl : Medle , přines mi také kousek chleba v ruce své . I odpověděla : Živť jest Hospodin Bůh tvůj , žeť nemám žádného chleba , ani podpopelného , kromě hrsti mouky v kbelíku a maličko oleje v nádobce , a aj , sbírám dvě dřevě , abych šla a připravila to sobě a synu svému , abychom snědouce to , za tím zemříti musili . I řekl jí Eliáš : Neboj se . Jdi a učiň , jakž jsi řekla , a však udělej mi prvé z toho malý chléb podpopelný a přines mi ; potom sobě a synu svému uděláš . Neboť toto praví Hospodin Bůh Izraelský : Mouka z kbelíka toho nebude strávena , aniž oleje v nádobce té ubude až do toho dne , když dá Hospodin déšť na zemi . I šla a učinila vedlé řeči Eliášovy , a jedla ona i on i čeled její až do těch dní . Z kbelíka toho mouka nebyla strávena , aniž oleje v nádobce ubylo , vedlé řeči Hospodinovy , kterouž mluvil skrze Eliáše . A když to přeběhlo , stalo se , že se roznemohl syn ženy , paní toho domu , a byla nemoc jeho velmi těžká , tak že nezůstalo v něm dýchání . Protož řekla Eliášovi : Co mně a tobě , muži Boží ? Přišel jsi ke mně , abys mi připomenul nepravost mou , a umořil syna mého ? Kterýž odpověděl jí : Dej sem syna svého . A vzav ho z lůna jejího , vnesl jej na síň , kdež sám přebýval , a položil ho na lůžko své . Tedy volal k Hospodinu a řekl : Hospodine Bože můj , také-liž s tou vdovou , u kteréž pohostinu jsem , tak zle nakládáš , že jsi umořil syna jejího ? A roztáh se nad dítětem po třikrát , zvolal k Hospodinu a řekl : Hospodine Bože můj , prosím , nechť se navrátí duše dítěte tohoto do vnitřností jeho . I vyslyšel Hospodin hlas Eliášův , a navrátila se duše dítěte do vnitřností jeho , i ožilo . A vzav Eliáš dítě , snesl je z síně do domu , a dal je matce jeho . I řekl Eliáš : Pohleď , syn tvůj živ jest . Tedy řekla žena Eliášovi : Jižť jsem nyní poznala , že jsi muž Boží , a že řeč Hospodinova v ústech tvých jest pravá . Potom po mnohých dnech , po třetím tom létě , stalo se slovo Hospodinovo k Eliášovi , řkoucí : Jdi , ukaž se Achabovi , neboť dám déšť na zemi . Odšel tedy Eliáš , aby se ukázal Achabovi . Byl pak hlad veliký v Samaří . I povolal Achab Abdiáše , kterýž byl představen domu jeho . ( Abdiáš pak bál se Hospodina velmi . Nebo když Jezábel mordovala proroky Hospodinovy , vzal Abdiáš sto proroků a skryl je po padesáti v jeskyni , a krmil je chlebem a vodou . ) A řekl Achab Abdiášovi : Jdi skrze tu zemi ke všechněm studnicím vod , a ke všechněm potokům , zdali bychom kde nalezli trávu , abychom živé zachovali koně a mezky , a nezmořili dobytka . I rozdělili sobě zemi , kterouž by prošli . Achab šel jednou cestou sám , Abdiáš také šel cestou druhou sám . A když Abdiáš byl na cestě , aj , Eliáš potkal se s ním . Kterýž když ho poznal , padl na tvář svou a řekl : Nejsi-liž ty , pane můj , Eliáš ? Odpověděl jemu : Jsem . Jdi , pověz pánu svému : Aj , Eliáš přišel . Jemuž řekl : Což jsem zhřešil , že služebníka svého vydati chceš v ruku Achabovu , aby mne zamordoval ? Živť jest Hospodin Bůh tvůj , žeť není národu ani království , kamž by neposlal pán můj hledati tě , a když řekli , že tebe není , přísahy požádal od království a národu , že tě nemohou nalezti . A ty nyní pravíš : Jdi , pověz pánu svému : Aj , Eliáš přišel . I stalo by se , že jakž bych odšel od tebe , tedy duch Hospodinův zanesl by tě nevím kam , já pak jda , oznámil bych Achabovi , a když by tě nenalezl , zabil by mne . Služebník zajisté tvůj bojí se Hospodina od mladosti své . Zdaliž není oznámeno pánu mému , co jsem učinil , když Jezábel mordovala proroky Hospodinovy , že jsem skryl z proroků Hospodinových sto mužů , po padesáti mužích v jeskyni , a krmil jsem je chlebem a vodou ? Ty pak nyní pravíš : Jdi , pověz pánu svému : Aj , Eliáš přišel . A zamordujeť mne . Odpověděl Eliáš : Živť jest Hospodin zástupů , před jehož oblíčejem stojím , žeť se jemu dnes ukáži . A tak šel Abdiáš vstříc Achabovi , a oznámil jemu . Pročež šel i Achab v cestu Eliášovi . A když uzřel Achab Eliáše , řekl Achab k němu : Zdaliž ty nejsi ten , kterýž kormoutíš lid Izraelský ? Kterýž odpověděl : Jáť nekormoutím lidu Izraelského , ale ty a dům otce tvého , když opouštíte přikázaní Hospodinova a následujete Bálů . Protož nyní pošli a shromažď ke mně všecken lid Izraelský na horu Karmel , a proroků Bálových čtyři sta a padesáte , i proroků toho háje čtyři sta , kteříž jedí z stolu Jezábel . Obeslal tedy Achab všecky syny Izraelské , a shromáždil ty proroky na horu Karmel . A přistoupiv Eliáš ke všemu lidu , řekl : I dokudž kulhati budete na obě straně ? Jestližeť jest Hospodin Bohem , následujtež ho ; pakli jest Bál , jdětež za ním . A neodpověděl jemu lid žádného slova . Opět řekl Eliáš lidu : Já sám toliko pozůstal jsem prorok Hospodinův , proroků pak Bálových jest čtyři sta a padesáte mužů . Nechť jsou nám dáni dva volkové , a ať vyberou sobě volka jednoho , kteréhož nechť rozsekají na kusy a vkladou na dříví , ale ohně ať nepodkládají . Jáť také připravím volka druhého , kteréhož vložím na dříví , a ohně nepodložím . Tedy vzývejte jméno bohů vašich , já pak vzývati budu jméno Hospodinovo , a budeť to , že Bůh , kterýž se ohlásí skrze oheň , ten jest Bůh . A odpověděl všecken lid , řka : Dobráť jest řeč tato . I řekl Eliáš prorokům Bálovým : Vybeřte sobě volka jednoho a připravte ho nejprvé , poněvadž jest vás více , a vzývejte jméno bohů vašich , ale ohně nepodkládejte . A tak vzali volka , kteréhož jim dal , a připravili a vzývali jméno Bálovo od jitra až do poledne , říkajíce : Ó Báli , uslyš nás . Ale nebylo hlasu , ani kdo by odpověděl . I skákali u oltáře , kterýž byli udělali . Když pak bylo poledne , posmíval se jim Eliáš a řekl : Křičte vysokým hlasem , poněvadž bůh jest . Neb snad rozmlouvání má , neb jinou práci , neb jest na cestě , anebť spí , ať procítí . Takž křičeli hlasem velikým , a bodli se vedlé obyčeje svého nožíky a špicemi , tak až se krví polívali . I stalo se , když již bylo s poledne , že prorokovali až dotud , když se obětuje obět suchá , ale nebylo žádného se ohlášení , ani kdo by odpověděl , ani kdo by vyslyšel . Zatím řekl Eliáš všemu lidu : Přistuptež ke mně . I přistoupil všecken lid k němu . Tedy opravil oltář Hospodinův , kterýž byl zbořený . Nebo vzal Eliáš dvanácte kamenů , ( vedlé počtu pokolení synů Jákobových , k němuž se byla stala řeč Hospodinova , že Izrael bude jméno jeho ) , A vzdělal z těch kamenů oltář ve jménu Hospodinovu ; udělal také struhu vůkol oltáře zšíří , co by mohl dvě míry obilé vsíti . Narovnal i dříví , a rozsekav volka na kusy , vkladl na dříví . A řekl : Naplňte čtyři stoudve vodou , a vylíte na obět zápalnou i na dříví . Řekl opět : Učiňtež to po druhé . I učinili po druhé . Řekl ještě : Po třetí učiňte . I učinili po třetí , Tak že tekly vody okolo oltáře ; také i struhu naplnila voda . Stalo se pak , když se obětuje obět suchá , přistoupil Eliáš prorok a řekl : Hospodine Bože Abrahamův , Izákův a Izraelův , nechť dnes poznají , že jsi ty Bůh v Izraeli , a já služebník tvůj , a že jsem vedlé slova tvého činil všecky věci tyto . Vyslyš mne , Hospodine , vyslyš mne , aťby poznal lid tento , že jsi ty , Hospodine , Bohem , když bys obrátil srdce jejich zase . V tom spadl oheň Hospodinův , a spálil obět zápalnou , dříví i kamení i prsť ; též vodu , kteráž byla v struze , vypil . Což když uzřel všecken ten lid , padli na tváři své a řekli : Hospodinť jest Bohem , Hospodin jest Bohem . I řekl jim Eliáš : Zjímejte ty proroky Bálovy , žádný ať z nich neujde . I zjímali je . Kteréž svedl Eliáš ku potoku Císon , a tam je zmordoval . Tedy řekl Eliáš Achabovi : Jdi , pojez a napí se , nebo aj , zvuk velikého deště . I jel Achab , aby pojedl a napil se . Eliáš pak vstoupil na vrch Karmele , a rozprostřel se na zemi a sklonil tvář svou k kolenům svým . Potom řekl mládenci svému : Vystup nyní , a pohleď tam k moři . Kterýž vystoupiv , pohleděl a řekl : Nic není . Řekl opět : Vrať se po sedmkrát . I stalo se po sedmé , řekl : Aj , oblak maličký jako dlaň člověčí vystupuje z moře . Ještě řekl : Jdi , rci Achabovi : Zapřáhej a jeď , aby tě nezastihl déšť . Stalo se mezi tím , když se nebesa zamračila oblakem a větrem , odkudž byl déšť veliký , že jel Achab a přišel do Jezreel . Ruka pak Hospodinova byla s Eliášem , tak že přepásav bedra svá , běžel před Achabem , až přišel do Jezreel . Tedy oznámil Achab Jezábel všecko to , což učinil Eliáš , a že naprosto všecky proroky její pobil mečem . A protož poslala Jezábel posla k Eliášovi , řkuci : Toto ať mi učiní bohové a toto přidadí , jestliže v tuto hodinu zítra neučiním tobě , jako ty kterému z nich . Což když zvěděl , vstana , odšel pro zachování života svého , a přišel do Bersabé , jenž jest v Judstvu , kdež nechal mládence svého . Sám pak šel předce po poušti cestou dne jednoho , a přišed , usadil se pod jedním jalovcem , a žádal sobě smrti a řekl : Jižť jest dosti , ó Hospodine , vezmi duši mou , nebť nejsem lepší otců svých . I lehl a usnul pod tím jalovcem . A aj , v touž chvíli anděl dotekl se ho a řekl jemu : Vstaň , pojez . A když pohleděl vůkol , a aj , u hlavy jeho chléb na uhlí pečený a číše vody . I pojedl a napil se , a lehl zase . Opět vrátiv se anděl Hospodinův po druhé , dotekl se ho a řekl : Vstaň , pojez , nebo velmi dlouhou máš cestu před sebou . A vstav , jedl a pil , a šel v síle pokrmu toho čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí , až na horu Boží Oréb . Kdežto všed do jakési jeskyně , nocoval tam . A aj , řeč Hospodinova k němu , a řekl jemu : Co tu děláš , Eliáši ? Kterýž odpověděl : Velice jsem horlil pro Hospodina Boha zástupů ; nebo opustili smlouvu tvou synové Izraelští , oltáře tvé zbořili a proroky tvé zmordovali mečem . I zůstal jsem já sám , teď pak hledají života mého , aby mi jej odjali . Řekl Bůh : Vyjdi a stůj na hoře před Hospodinem . A aj , Hospodin šel tudy , a vítr veliký a silný , podvracující hory a rozrážející skály před Hospodinem , ale nebyl v tom větru Hospodin . Za tím pak větrem země třesení , ale nebyl v tom třesení Hospodin . A za třesením oheň , ale nebyl v ohni Hospodin . A za ohněm hlas tichý a temný . Což když uslyšel Eliáš , zavinul tvář svou pláštěm svým , a vyšed , stál u dveří jeskyně , a aj , hlas k němu , řkoucí : Co tu děláš , Eliáši ? Kterýž odpověděl : Náramně horlil jsem pro Hospodina Boha zástupů ; nebo opustili smlouvu tvou synové Izraelští , oltáře tvé zbořili , a proroky tvé pomordovali mečem . I zůstal jsem já sám , teď pak hledají života mého , aby mi jej odjali . Ale Hospodin řekl jemu : Jdi , navrať se cestou svou k Damašské poušti , kdežto přijda , pomažeš Hazaele za krále nad Syrií . Jéhu také syna Namsi pomažeš za krále nad Izraelem , a Elizea syna Safatova z Abelmehula pomažeš za proroka místo sebe . I stane se , že toho , kdož by ušel meče Hazaelova , zamorduje Jéhu , a toho , kdož by ušel meče Jéhu , zamorduje Elizeus . Zachovalť jsem pak v Izraeli sedm tisíců , jichžto všech kolena neskláněla se Bálovi , a jichžto všech ústa nelíbala ho . A tak odšed odtud , nalezl Elizea syna Safatova , an oře , a dvanáctero spřežení před ním , sám také byl při dvanáctém . A jda mimo něj Eliáš , uvrhl plášť svůj na něj . Kterýž zanechav volů , běžel za Eliášem a řekl : Prosím , nechť políbím otce svého a matky své , i půjdu za tebou . Jemuž řekl : Jdi , vrať se zase , nebo vidíš , coť jsem učinil . Navrátil se tedy od něho , a vzav pár volů , zabil je a dřívím z pluhu uvařil maso jejich , kteréž dal lidu , i jedli . A vstav , šel za Eliášem a přisluhoval jemu . Tedy Benadad král Syrský , shromáždiv všecka vojska svá , a maje s sebou třidceti a dva krále , též koně i vozy , vytáhl a oblehl Samaří a dobýval ho . I poslal posly k Achabovi králi Izraelskému do města , A vzkázal jemu : Takto praví Benadad : Stříbro tvé a zlato tvé mé jest , též ženy tvé i synové tvoji nejzdárnější moji jsou . I odpověděl král Izraelský a řekl : Vedlé řeči tvé , pane můj králi , tvůj jsem i všecko , což mám . Opět navrátivše se poslové , řekli : Takto praví Benadad : Poslal jsem k tobě , aťby řekli : Stříbro své a zlato své , ženy své i syny své dáš mi . Ale však o tomto čase zítra pošli služebníky své k tobě , aby přehledali dům tvůj i domy služebníků tvých , a oniť všecko , cožkoli máš nejlepšího , vezmouce v ruce své , poberou . A tak povolav král Izraelský všech starších země té , řekl : Posuďte medle , a vizte , jakť ten zlého hledá ; nebo poslal ke mně pro ženy mé a pro syny mé , též pro stříbro mé i pro zlato mé , a neodepřel jsem jemu . I řekli jemu všickni starší a všecken lid : Neposlouchejž ho , ani mu povoluj . Protož odpověděl poslům Benadadovým : Povězte pánu mému králi : Všecko to , o čež jsi poslal k služebníku svému prvé , učiním , ale této věci učiniti nemohu . Takž odešli poslové , a donesli mu tu odpověd . Ještě poslal k němu Benadad a řekl : Toto ať mi učiní bohové a toto ať přidadí , dostane-li se prachu Samařského do hrstí všeho lidu , kterýž jest se mnou . Zase odpověděl král Izraelský a řekl : Povězte , ať se nechlubí ten , kterýž se strojí do zbroje , jako ten , kterýž svláčí zbroj . I stalo se , když uslyšel tu řeč , ( nebo pil on i králové v staních ) , že řekl služebníkům svým : Přitrhněte . I přitrhli k městu . A hle , prorok nějaký přišed k Achabovi králi Izraelskému , řekl : Toto praví Hospodin : Zdaliž jsi neviděl všeho množství tohoto velikého ? Hle , já dám je dnes v ruku tvou , abys poznal , že já jsem Hospodin . A když řekl Achab : Skrze koho ? odpověděl on : Tak praví Hospodin : Skrze služebníky knížat krajů . Řekl ještě : Kdo svede tu bitvu ? Odpověděl : Ty . A protož sečtl služebníky knížat krajů , jichž bylo dvě stě třidceti a dva ; po nich sečtl i všecken lid všech synů Izraelských , sedm tisíců . I vytáhli o poledni . Benadad pak pil a ožral se v staních , on i třidceti a dva králové pomocníci jeho . A tak vytáhli služebníci knížat krajů nejprvé . I poslal Benadad , ( když mu pověděli , řkouce : Muži vytáhli z Samaří ) , A řekl : Buď že vytáhli o pokoj , zjímejte je živé , buď že k bitvě vytáhli , zjímejte je živé . Tak , pravím , vytáhli z města ti služebníci knížat krajů , a vojsko za nimi táhlo . A porazili jeden každý muže svého , tak že utíkali Syrští , Izraelští pak honili je . Ale Benadad král Syrský utekl na koni s jízdnými . Potom vytáhl král Izraelský , a pobil koně i vozy zkazil , a tak porazil Syrské ranou velikou . Opět přišel prorok ten k králi Izraelskému , a řekl jemu : Jdiž , zmužile se měj a věz i viz , co bys měl činiti ; nebo zase po roce král Syrský vytáhne proti tobě . Tedy služebníci krále Syrského řekli jemu : Bohové hor jsouť bohové jejich , protož nás přemohli ; ale bojujme proti nim na rovinách , zvíš , nepřemůžeme-li jich . Protož učiň toto : Odbuď těch králů , jednoho každého z místa jeho , a postav vývody místo nich . Ty pak sečti sobě vojsko z svých jako vojsko oněch , kteříž padli , a koně jako ony koně , a vozy jako ony vozy ; i budeme bojovati proti nim na rovinách , a zvíš , nepřemůžeme-liť jich . I uposlechl hlasu jejich a učinil tak . I stalo se po roce , že sečtl Benadad Syrské a vytáhl do Afeku , aby bojoval proti Izraelovi . Izraelští také sečteni jsou , a opatřivše se stravou , vytáhli jim v cestu . I položili se Izraelští proti nim jako dvě malá stáda koz , Syrští pak přikryli tu zemi . V tom přišel týž muž Boží , a mluvil králi Izraelskému a řekl : Takto praví Hospodin : Proto že pravili Syrští : Bohem hor jest Hospodin a ne Bohem rovin , dám všecko množství toto veliké v ruce tvé , abyste věděli , že já jsem Hospodin . A tak leželi oni proti nim za sedm dní ; i stalo se dne sedmého , že svedli bitvu . I porazili synové Izraelští z Syrských sto tisíc pěších dne jednoho . Jiní pak zutíkali do města Afeku , kdež padla zed na dvadceti a sedm tisíc mužů , kteříž byli pozůstali . Ale Benadad utíkaje , přišel do města , do nejtajnějšího pokoje . I řekli jemu služebníci jeho : Aj , toto jsme slýchali , že králové domu Izraelského jsou králové milosrdní . Medle , nechť vezmeme pytle na bedra svá a provazy na hlavy své , a vejdeme k králi Izraelskému ; snad při životu zachová tebe . A protož přepásali pytli bedra svá , a provazy vzali na hlavy své , a přišli k králi Izraelskému a řekli : Služebník tvůj Benadad praví : Prosím , nechť jsem zachován při životu . Kterýž řekl : Což jest ještě živ ? Bratr tě můj . Muži pak ti soudíc to za dobré znamení , rychle chytili ta slova od něho a řekli : Bratrť jest tvůj Benadad . I řekl : Jděte , přiveďte ho sem . Takž vyšel k němu Benadad , i kázal mu vstoupiti na svůj vůz . Tedy řekl jemu Benadad : Města , kteráž otec můj pobral otci tvému , navrátímť , a ulice zděláš sobě v Damašku , jako byl udělal otec můj v Samaří . I odpověděl : Já vedlé smlouvy této propustím tě . A tak učinil s ním smlouvu a propustil ho . Muž pak nějaký z synů prorockých řekl bližnímu svému z rozkazu Božího : Ubí mne medle . Ale muž ten nechtěl ho bíti . Kterýž řekl jemu : Proto že jsi neuposlechl hlasu Hospodinova , aj teď , když půjdeš ode mne , udáví tě lev . A když šel od něho , trefil na něj lev a udávil ho . Opět nalezl muže druhého , jemuž řekl : Medle , ubí mne . Kterýž ubil ho velice a ranil . I odšed prorok ten , postavil se králi v cestě , a změnil se , zavěsiv sobě oči . A když král pomíjel , zvolal na něj a řekl : Služebník tvůj vyšel do bitvy , a hle , jeden odšed , přivedl ke mně muže a řekl : Ostříhej toho muže , jestliže se pak ztratí , budeť život tvůj za život jeho , aneb centnéř stříbra položíš . V tom když služebník tvůj toho i onoho hleděl , tožť se ztratil . Pročež řekl jemu král Izraelský : Takový buď soud tvůj , jakýž jsi sám vypověděl . Tedy rychle odhradil tvář svou , a poznal ho král Izraelský , že by z proroků byl . I řekl jemu : Takto praví Hospodin : Poněvadž jsi z ruky pustil muže k smrti odsouzeného , budeť život tvůj za život jeho , a lid tvůj za lid jeho . Protož odjel král Izraelský do domu svého , smutný jsa a hněvaje se , a přišel do Samaří . Stalo se pak po těch věcech , měl Nábot Jezreelský vinici , kteráž byla v Jezreel podlé paláce Achaba krále Samařského . I mluvil Achab k Nábotovi , řka : Dej mi vinici svou , ať ji mám místo zahrady k zelinám , poněvadž jest blízko podlé domu mého , a dámť za ni vinici lepší , než ta jest , aneb jestližeť se vidí , dámť stříbra cenu její . Odpověděl Nábot Achabovi : Nedejž mi toho Hospodin , abych měl dáti dědictví otců mých tobě . Tedy přišel Achab do domu svého , smutný jsa a hněvaje se pro řeč , kterouž mluvil jemu Nábot Jezreelský , řka : Nedám tobě dědictví otců svých . I lehl na lůžko své , a odvrátiv tvář svou , ani chleba nejedl . V tom přišedši k němu Jezábel žena jeho , řekla jemu : Proč tak smutný jest duch tvůj , že ani nejíš chleba ? Kterýž odpověděl jí : Proto že jsem mluvil s Nábotem Jezreelským , a řekl jsem jemu : Dej mi vinici svou za peníze , aneb jestliže raději chceš , dámť jinou vinici za ni . On pak odpověděl : Nedám tobě své vinice . I řekla mu Jezábel žena jeho : Takliž bys ty nyní spravoval království Izraelské ? Vstaň , pojez chleba a buď dobré mysli , já tobě dám vinici Nábota Jezreelského . Zatím napsala list jménem Achabovým , kterýž zapečetila jeho pečetí , a poslala ten list k starším a předním města jeho , spoluobyvatelům Nábotovým . Napsala pak v tom listu takto : Vyhlaste půst , a posaďte Nábota mezi předními z lidu , A postavte dva muže nešlechetné proti němu , kteříž by svědčili na něj , řkouce : Zlořečil jsi Bohu a králi . Potom vyveďte ho a ukamenujte jej , ať umře . Učinili tedy muži města toho , starší a přední , kteříž bydlili v městě jeho , jakž rozkázala jim Jezábel , tak jakž psáno bylo v listu , kterýž jim byla poslala . Vyhlásili půst , a posadili Nábota mezi předními z lidu . Potom přišli ti dva muži nešlechetní , a posadivše se naproti němu , svědčili proti němu muži ti nešlechetní , proti Nábotovi před lidem , řkouce : Zlořečil Nábot Bohu a králi . I vyvedli ho za město a kamenovali jej , až umřel . A poslali k Jezábel , řkouce : Ukamenovánť jest Nábot a umřel . I stalo se , jakž uslyšela Jezábel , že by ukamenován byl Nábot , a že by umřel , řekla Achabovi : Vstaň , vládni vinicí Nábota Jezreelského , kteréžť nechtěl dáti za peníze ; neboť není živ Nábot , ale umřel . A tak uslyšev Achab , že by umřel Nábot , vstal , aby šel do vinice Nábota Jezreelského , a aby ji ujal . Tedy stala se řeč Hospodinova k Eliášovi Tesbitskému , řkoucí : Vstana , vyjdi vstříc Achabovi králi Izraelskému , kterýž bydlí v Samaří , a hle , jest na vinici Nábotově , do níž všel , aby ji ujal . A mluviti budeš k němu těmito slovy : Takto praví Hospodin : Zdaliž jsi nezabil , ano sobě i nepřivlastnil ? Mluv tedy k němu , řka : Takto praví Hospodin : Proto že lízali psi krev Nábotovu , i tvou krev také lízati budou . I řekl Achab Eliášovi : Což jsi mne našel , nepříteli můj ? Kterýž odpověděl : Našel , nebo jsi prodal se , abys činil to , což zlého jest před oblíčejem Hospodinovým . Aj , já uvedu na tebe zlé , a odejmu potomky tvé , a vypléním z domu Achabova močícího na stěnu , i zajatého i zanechaného v Izraeli . A učiním s domem tvým jako s domem Jeroboáma syna Nebatova , a jako s domem Bázy syna Achiášova , pro zdráždění , kterýmž jsi mne popudil , a že jsi k hřešení přivodil Izraele . Ano i proti Jezábel mluvil Hospodin , řka : Psi žráti budou Jezábel mezi zdmi Jezreelskými . Toho , kdož umře z domu Achabova v městě , psi žráti budou , a kdož umře na poli , ptáci nebeští jísti budou . Nebo nebylo podobného Achabovi , kterýž by se prodal , aby činil to , což zlého jest před oblíčejem Hospodinovým , proto že ho ponoukala Jezábel žena jeho . Dopouštěl se zajisté věcí velmi ohavných , následuje modl vedlé všeho toho , čehož se dopouštěli Amorejští , kteréž vyplénil Hospodin od tváři synů Izraelských . I stalo se , když uslyšel Achab slova tato , že roztrhl roucho své , a vzav žíni na tělo své , postil se a léhal na pytli , a chodil krotce . Tedy stala se řeč Hospodinova k Eliášovi Tesbitskému , řkoucí : Viděl-lis , jak se ponížil Achab před tváří mou ? Poněvadž se tak ponížil před tváří mou , neuvedu toho zlého za dnů jeho , ale za dnů syna jeho uvedu to zlé na dům jeho . Nebylo pak za tři léta války mezi Syrskými a Izraelskými . I stalo se léta třetího , přijel Jozafat král Judský k králi Izraelskému . Mluvil pak byl král Izraelský služebníkům svým : Víte-li , že naše bylo Rámot Galád , a my zanedbáváme vzíti ho zase z moci krále Syrského ? Pročež řekl Jozafatovi : Potáhneš-li se mnou na vojnu proti Rámot Galád ? Odpověděl Jozafat králi Izraelskému : Jako jsem já , tak jsi ty , jako lid můj , tak lid tvůj , jako koni moji , tak koni tvoji . Řekl také Jozafat králi Izraelskému : Vzeptej se dnes medle na slovo Hospodinovo . I shromáždil král Izraelský proroků okolo čtyř set mužů a řekl jim : Mám-li táhnouti na vojnu proti Rámot Galád , či tak nechati ? I řekli : Táhni , nebo dá je Pán v ruku krále . Tedy řekl Jozafat : Což není zde již žádného proroka Hospodinova , abychom se ho zeptali ? Na to řekl král Izraelský Jozafatovi : Ještěť jest muž jeden , skrze něhož bychom se mohli poraditi s Hospodinem , ale já ho nenávidím , proto že mi dobrého neprorokuje , než zlé , Micheáš syn Jemlův . Ale Jozafat řekl : Nechť tak nemluví král . Protož povolav král Izraelský komorníka jednoho , řekl : Přiveď sem rychle Micheáše syna Jemlova . ( Mezi tím král Izraelský a Jozafat král Judský , jeden každý na stolici své , odění jsouce rouchem , seděli v placu u vrat brány Samařské , a všickni proroci prorokovali před nimi . Sedechiáš pak syn Kenanův udělal sobě byl rohy železné a řekl : Takto praví Hospodin : Těmito trkati budeš Syrské , dokudž nepohubíš jich . Takž podobně i jiní všickni proroci prorokovali , řkouce : Jeď do Rámot Galád , a šťastněť se povede ; nebo dá je Hospodin v ruku královu . ) V tom posel ten , kterýž šel , aby zavolal Micheáše , mluvil jemu , řka : Aj , nyní slova proroků jedněmi ústy předpovídají dobré věci králi . Medle , buď řeč tvá jako řeč kterého z nich , a mluv dobré věci . Tedy řekl Micheáš : Živť jest Hospodin , že což mi koli řekne Hospodin , to mluviti budu . A když přišel k králi , řekl jemu král : Micheáši , máme-li jeti na vojnu proti Rámot Galád , či tak nechati ? Kterýž řekl jemu : Jeď a šťastněť se povede , nebo dá je Hospodin v ruku krále . I řekl jemu král : I kolikrátž tě mám přísahou zavazovati , abys mi nemluvil než pravdu ve jménu Hospodinovu ? Protož řekl : Viděl jsem všecken lid Izraelský rozptýlený po horách jako ovce , kteréž nemají pastýře ; nebo řekl Hospodin : Nemají pána tito , navrať se jeden každý do domu svého v pokoji . I řekl král Izraelský Jozafatovi : Zdaližť jsem neřekl , že mi nebude prorokovati dobrého , ale zlé ? Řekl dále : Z té příčiny slyš slovo Hospodinovo : Viděl jsem Hospodina sedícího na stolici své , a všecko vojsko nebeské stojící po pravici jeho i po levici jeho . I řekl Hospodin : Kdo oklamá Achaba , aby vytáhl a padl u Rámot Galád ? A když pravil ten toto , a jiný pravil jiné , Tožť vyšel jakýsi duch , a postaviv se před Hospodinem , řekl : Já ho oklamám . Hospodin pak řekl jemu : Jakým způsobem ? Odpověděl : Vyjdu a budu duchem lživým v ústech všech proroků jeho . Kterýžto řekl : Oklamáš a dovedeš toho ; vyjdiž a učiň tak . Protož , aj , jižtě dal Hospodin ducha lživého v ústa všech proroků tvých těchto , ješto však Hospodin mluvil zlé proti tobě . Tedy přistoupiv Sedechiáš syn Kenanův , dal Micheášovi poliček a řekl : Kudyže odšel duch Hospodinův ode mne , aby mluvil tobě ? Odpověděl Micheáš : Aj , uzříš v ten den , když vejdeš do nejtajnějšího pokoje , abys se skryl . I řekl král Izraelský : Jmi Micheáše , a doveď ho k Amonovi knížeti města , a k Joasovi synu královu . A řekneš : Takto praví král : Dejte tohoto do žaláře , a dávejte mu jísti maličko chleba a maličko vody , dokudž se nenavrátím v pokoji . Ale Micheáš řekl : Jestliže ty se navrátíš v pokoji , tedyť nemluvil skrze mne Hospodin . Přes to řekl : Slyštež to všickni lidé ! A tak táhl král Izraelský , a Jozafat král Judský proti Rámot Galád . I řekl král Izraelský Jozafatovi : Změním já se , když půjdu k bitvě , ale ty oblec se v roucho své . I změnil se král Izraelský a jel k bitvě . Král pak Syrský přikázal třidcíti dvěma svým hejtmanům nad vozy , a řekl : Nebojujte proti malému ani proti velikému , než proti samému králi Izraelskému . I stalo se , když uzřeli hejtmané nad vozy Jozafata , řekli : Jistě král Izraelský jest . I obrátili se proti němu , aby bojovali . Tedy zkřikl Jozafat . V tom když uzřeli hejtmané nad vozy , že on není král Izraelský , obrátili se od něho . Muž pak jeden střelil z lučiště náhodou , a postřelil krále Izraelského , kdež se pancíř spojuje . Pročež řekl vozkovi svému : Obrať se a vyvez mne z vojska , nebo jsem nemocen . I rozmohla se bitva v ten den . Král pak stál na voze proti Syrským ; potom umřel u večer , a tekla krev z rány do vozu . I volal biřic po vojště , když již slunce zapadlo , řka : Jeden každý do města svého , a jeden každý do země své navrať se . Umřel tedy král a dovezen jest do Samaří , i pochovali ho v Samaří . A když pohřížen byl vůz v rybníku Samařském , střebali psi krev jeho , též když umývali zbroj jeho , vedlé řeči Hospodinovy , kterouž byl mluvil . Jiné pak věci Achabovy , a cožkoli činil , i jaký dům z kostí slonových vystavěl , i všecka města , kteráž vzdělal , o tom zapsáno jest v knize o králích Izraelských . A tak usnul Achab s otci svými , a kraloval Ochoziáš syn jeho místo něho . Jozafat pak syn Azy počal kralovati nad Judou léta čtvrtého Achaba , krále Izraelského . A byl Jozafat ve třidcíti pěti letech , když počal kralovati , a dvadceti pět let kraloval nad Jeruzalémem , jehož matky jméno bylo Azuba , dcera Silchi . I chodil po vší cestě Azy otce svého , aniž se od ní uchýlil , čině , což dobrého bylo před oblíčejem Hospodinovým . Toliko poněvadž výsostí nezkazili , ještě lid obětoval a kadil na těch výsostech . Všel také v pokoj král Jozafat s králem Izraelským . Jiné pak věci Jozafatovy , i síla jeho , kterouž prokazoval a kterouž bojoval , zapsány jsou v knize o králích Judských . Ten ostatky ohyzdných sodomářů , kteříž ještě pozůstali za dnů Azy otce jeho , vyplénil z země . Tehdáž nebylo žádného krále v zemi Idumejské , hejtmana měli místo krále . I nadělal Jozafat lodí mořských , aby jeli do Ofir pro zlato . Ale nejeli , nebo polámaly se lodí v Aziongaber . Řekl byl také Ochoziáš syn Achabův Jozafatovi : Nechť jedou služebníci moji s služebníky tvými na lodech . Ale Jozafat nechtěl . I usnul Jozafat s otci svými , a pochován jest s otci svými v městě Davida otce svého ; kraloval pak Joram syn jeho místo něho . Ochoziáš syn Achabův počal kralovati nad Izraelem v Samaří , léta sedmnáctého Jozafata krále Judského , a kraloval nad Izraelem dvě létě . Nebo činil zlé věci před oblíčejem Hospodinovým , a chodil po cestě otce svého a po cestě matky své , i po cestě Jeroboáma syna Nebatova , kterýž přivodil k hřešení lid Izraelský . Sloužil také Bálovi a klaněl se jemu , čímž popudil k hněvu Hospodina Boha Izraelského vedlé toho všeho , což činil otec jeho . V tom zprotivil se Moáb Izraelovi po smrti Achabově . A Ochoziáš spadl skrze mříži paláce svého letního , kterýž byl v Samaří , a stonal . I poslal posly , řka jim : Jděte , pilně se ptejte Belzebuba , boha Akaron , povstanu-li z nemoci této ? Ale anděl Hospodinův řekl Eliášovi Tesbitskému : Vstana , jdi vstříc poslům krále Samařského a mluv k nim : Zdali není Boha v Izraeli , že jdete dotazovati se Belzebuba , boha Akaron ? Protož takto praví Hospodin : S ložce , na kterémžs se složil , nesejdeš , ale jistotně umřeš . I odšel Eliáš . A když se navrátili poslové k němu , řekl jim : Pročež jste se zase vrátili ? Odpověděli jemu : Muž nějaký vyšel nám v cestu a řekl nám : Jděte , navraťte se k králi , kterýž vás poslal , a rcete jemu : Takto praví Hospodin : Zdali není Boha v Izraeli , že ty posíláš tázati se Belzebuba , boha Akaron ? Protož s ložce , na kterémžs se složil , nesejdeš , ale jistotně umřeš . I řekl jim : Jaký jest způsob muže toho , kterýž vám vstříc vyšel a mluvil vám ty řeči ? Kteříž odpověděli jemu : Jest člověk chlupatý , a pasem koženým přepásán na bedrách svých . Tedy řekl : Eliáš Tesbitský jest . Protož poslal pro něj padesátníka s padesáti jeho . Kterýž šel k němu , a aj , seděl na vrchu hory . I řekl jemu : Muži Boží , král rozkázal , abys sstoupil dolů . Odpovídaje Eliáš , řekl padesátníku : Jestliže jsem muž Boží , nechť sstoupí oheň s nebe , a sžíře tě i tvých padesát . A tak sstoupil oheň s nebe , a sežral jej i padesát jeho . Opět poslal k němu král padesátníka jiného s padesáti jeho . Kterýž mluvil a řekl jemu : Muži Boží , takto rozkázal král : Rychle sstup dolů . I odpověděl Eliáš a řekl jim : Jestliže jsem muž Boží , nechť sstoupí oheň s nebe , a sžíře tě i tvých padesát . A tak sstoupil oheň Boží s nebe , a sežral jej i padesát jeho . Ještě poslal padesátníka třetího s padesáti jeho . Pročež vstoupiv , přišel ten třetí padesátník , a klekl na kolena svá před Eliášem , a prose ho pokorně , řekl jemu : Muži Boží , prosím , nechť jest drahá duše má i duše služebníků tvých padesáti těchto před očima tvýma . Aj , oheň sstoupiv s nebe , sežral dva první padesátníky s padesáti jejich , ale nyní nechť jest drahá duše má před očima tvýma . Řekl pak anděl Hospodinův Eliášovi : Sstup s ním , neboj se nic tváři jeho . Tedy vstav , šel s ním k králi . A mluvil jemu : Takto praví Hospodin : Proto že jsi poslal posly tázati se Belzebuba , boha Akaron , ( jako by nebylo Boha v Izraeli , abys se tázal slova jeho ) , protož s ložce , na kterémžs se složil , nesejdeš , ale jistotně umřeš . I umřel podlé řeči Hospodinovy , kterouž mluvil Eliáš , a kraloval Joram místo něho léta druhého Jehorama syna Jozafatova , krále Judského ; nebo on neměl syna . O jiných pak věcech Ochoziášových , kteréž činil , zapsáno jest v knize o králích Izraelských . Stalo se potom , když měl již vzíti Hospodin Eliáše u vichru do nebe , že vyšel Eliáš s Elizeem z Galgala . I řekl Eliáš Elizeovi : Medle , poseď tuto , nebo Hospodin poslal mne až do Bethel . Jemuž řekl Elizeus : Živť jest Hospodin , a živať jest duše tvá , žeť se tebe nespustím . I přišli do Bethel . Tedy vyšli synové proročtí , kteříž byli v Bethel , k Elizeovi a řekli jemu : Víš-liž , že dnes Hospodin vezme pána tvého od tebe ? Kterýž odpověděl : A já vím , mlčte . Opět řekl jemu Eliáš : Elizee , medle poseď tuto , nebo Hospodin poslal mne do Jericha . Kterýž odpověděl : Živť jest Hospodin , a živať jest duše tvá , žeť se tebe nespustím . I přišli do Jericha . Přistoupivše pak synové proročtí , kteříž byli v Jerichu , k Elizeovi , řekli jemu : Víš-liž , že dnes vezme Hospodin pána tvého od tebe ? I řekl : A já vím , mlčte . Řekl mu ještě Eliáš : Poseď medle tuto , nebo Hospodin poslal mne k Jordánu . Kterýž odpověděl : Živť jest Hospodin , a živať jest duše tvá , žeť se tebe nespustím . Šli tedy oba . Padesáte pak mužů z synů prorockých šli , a postavili se naproti zdaleka , ale oni oba zastavili se u Jordánu . A vzav Eliáš plášť svůj , svinul jej a udeřil na vodu . I rozdělila se sem i tam , tak že přešli oba po suše . V tom když přešli , řekl Eliáš Elizeovi : Žádej sobě , co chceš , prvé než vzat budu od tebe . I řekl Elizeus : Nechť jest , prosím , dvojnásobní díl ducha tvého na mně . Jemuž řekl : Nesnadnés věci požádal , a však jestliže uzříš mne , když budu vzat od tebe , staneť se tak ; pakli nic , nestane se . Takž stalo se , že když předce jdouce , rozmlouvali , aj , vůz ohnivý a koni ohniví rozdělili je na různo . I vstoupil Eliáš u vichru do nebe . To vida Elizeus , volal : Otče můj , otče můj ! Vozové Izraelští i jezdci jeho ! A neviděl ho více . Potom uchopiv roucho své , roztrhl je na dva kusy . A zdvih plášť Eliášův , kterýž byl spadl s něho , navrátil se a stál na břehu Jordánském . Tedy vzav plášť Eliášův , kterýž byl spadl s něho , udeřil na vodu a řekl : Kdež jest Hospodin Bůh Eliášův i on sám ? A udeřil , pravím , na vodu , kteráž rozstoupila se sem i tam . I přešel Elizeus . Což vidouce synové proročtí z Jericha , naproti stojíce , řekli : Odpočinul duch Eliášův na Elizeovi . I šli proti němu a poklonili se mu až k zemi . A řekli jemu : Aj , nyní jest s služebníky tvými padesáte mužů silných , medle nechť jdou a hledají pána tvého . Snad ho zanesl duch Hospodinův , a povrhl jej na některé hoře aneb v některém údolí . Kterýž řekl : Neposílejte . Ale když na něj vždy dotírali , tak že mu to obtížné bylo , řekl : Pošlete . I poslali padesáte mužů , a hledajíce za tři dni , nenalezli ho . A když se k němu navrátili , ( on pak bydlil v Jerichu ) , řekl jim : Zdaliž jsem vám neřekl : Nechoďte ? Muži pak města toho řekli Elizeovi : Hle , nyní byt v městě tomto jest výborný , jakož , pane můj , vidíš , ale vody jsou zlé a země neúrodná . Tedy řekl : Přineste mi nádobu novou , a dejte do ní soli . I přinesli mu . A vyšed k pramenu těch vod , vsypal tam sůl a řekl : Takto praví Hospodin : Uzdravuji vody tyto ; nebudeť více odtud smrti , ani nedochůdčete . A tak uzdraveny jsou ty vody až do dnešního dne , vedlé řeči Elizeovy , kterouž byl mluvil . Potom šel odtud do Bethel . A když šel cestou , pacholata malá vyšedše z města , posmívali se jemu , říkajíce : Jdi lysý , jdi lysý ! Kterýž ohlédna se , uzřel je a zlořečil jim ve jménu Hospodinovu . Protož vyskočivše dvě nedvědice z lesa , roztrhaly z nich čtyřidcatero a dvé dětí . I šel odtud na horu Karmel , odkudž navrátil se do Samaří . Joram pak syn Achabův počal kralovati nad Izraelem v Samaří léta osmnáctého Jozafata krále Judského , a kraloval dvanácte let . A činil to , což jest zlého před očima Hospodinovýma , ač ne tak jako otec jeho a jako matka jeho ; nebo odjal modly Bál , kterýchž byl nadělal otec jeho . A však v hříších Jeroboáma syna Nebatova , kterýž k hřešení přivodil Izraele , vždy vězel , a neodstoupil od nich . Mésa pak král Moábský měl hojnost dobytka , a dával králi Izraelskému sto tisíc beranů , a sto tisíc skopců i s vlnou . I stalo se , když umřel Achab , že se zprotivil král Moábský králi Izraelskému . Tedy vytáhl v ten čas král Joram z Samaří , a sečtl všecken Izrael . A když táhl , poslal k Jozafatovi králi Judskému , aby mu řekli : Král Moábský zprotivil mi se . Potáhneš-li se mnou proti Moábovi na vojnu ? Odpověděl : Potáhnu . Jako jsem já , tak jsi ty , jako lid můj , tak lid tvůj , jakž koni moji , tak koni tvoji . Zatím řekl : Kterouž pak cestou potáhneme ? Odpověděl : Cestou pouště Idumejské . A tak vytáhl král Izraelský a král Judský i král Idumejský . A když objížděli cestou za sedm dní , nedostávalo se vody vojsku a hovadům jejich , kteráž měli s sebou . I řekl král Izraelský : Ach , běda ! Nebo povolal Hospodin tří králů těchto , aby je vydal v ruku Moábovu . Ale Jozafat řekl : Není-liž zde proroka Hospodinova , abychom se otázali Hospodina skrze něho ? Odpovídaje pak jeden z služebníků krále Izraelského , řekl : Jestiť zde Elizeus syn Safatův , kterýž líval vodu na ruce Eliášovy . Tedy řekl Jozafat : U tohoť jest slovo Hospodinovo . I šli k němu , král Izraelský a Jozafat , i král Idumejský . I řekl Elizeus králi Izraelskému : Co mně do tebe ? Jdi k prorokům otce svého a k prorokům matky své . Řekl jemu král Izraelský : Nikoli , nebo povolal Hospodin tří králů těchto , aby je vydal v ruku Moábovu . K tomu řekl Elizeus : Živť jest Hospodin zástupů , před jehož oblíčejem stojím , bychť sobě nevážil Jozafata krále Judského , nepohleděl bych na tě , ani popatřil . Ale nyní přiveďte mi toho , kterýž by uměl hráti na harfu . A když on hral , byla nad ním ruka Hospodinova . I řekl : Takto praví Hospodin : Nadělej v tomto potoku množství dolů . Nebo toto dí Hospodin : Neuzříte větru , aniž uzříte přívalu , však potok tento naplněn bude vodou , tak že píti budete i vy i množství vaše , i hovada vaše . A i to málo jest před oblíčejem Hospodinovým , nebo i Moábské dá v ruku vaši . A zkazíte všeliké město hrazené , i všeliké město výborné , též všecko stromoví dobré zporážíte , a všecky studnice vod zasypete , a všeliké pole dobré kamením přiházíte . I stalo se ráno , když obětována bývá obět suchá , a aj , vody přicházely cestou od strany Idumejské , a naplněna jest země vodami . Všecken pak Moáb uslyšev , že by vytáhli králové , aby bojovali proti nim , svolali se všickni , od toho , kterýž se pasem opásati může , a výše , a postavili se na pomezí . Potom ráno vstavše , když slunce vzešlo nad těmi vodami , uzřeli Moábští naproti ty vody rdějící se jako krev . A řekli : Krev jest . Jistě žeť jsou se pohubili ti králové , a zabil jeden každý bližního svého ; protož nyní k loupežem , ó Moábští ! A přišli až k ležení Izraelskému . Tedy povstavše Izraelští , porazili Moábské , kteříž utíkali před nimi , a oni porazili je porážkou velikou , také i v jejich krajině . Nebo města jejich zbořili , a na všeliké pole výborné házejíce jeden každý kamením svým , naplnili je , i všecky studnice vod zasypali , a všecko stromoví dobré zporáželi , tak že toliko nechali u Kirchareset zdi jeho . Protož shlukše se prakovníci , dobývali ho . A vida král Moábský , že jsou mu silní bojovníci ti , vzal s sebou sedm set mužů bojovných , chtě se probiti skrze vojska krále Idumejského . Ale nemohli . Pročež jav syna jeho prvorozeného , kterýž měl kralovati místo něho , obětoval jej v obět zápalnou na zdi . I stalo se rozhněvání veliké proti Izraelovi ; protož odtrhše od něho , navrátili se do země své . Tedy žena jedna z manželek synů prorockých volala k Elizeovi , řkuci : Služebník tvůj , muž můj , umřel , ty pak víš , že služebník tvůj bál se Hospodina . A teď věřitel přišel , aby vzal dva syny mé sobě za služebníky . Řekl jí Elizeus : Což chceš , ať učiním ? Oznam mi , co máš v domě ? Ona řekla : Nemáť služebnice tvá nic v domě , jediné báni oleje . I řekl : Jdi , vyžádej sobě nádob vně ode všech sousedů svých , nádob prázdných tím více . A vejda , zavři za sebou dvéře i za syny svými , a nalévej do všech těch nádob , a kteráž bude plná , rozkážeš ji odstaviti . A tak odešla od něho a zavřela dvéře za sebou a za syny svými . Oni podávali jí , a ona nalévala . I stalo se , že když naplnila ty nádoby , řekla synu svému : Podej mi ještě nádoby . Kterýž odpověděl : Již není více nádob . I přestal olej . Tedy ona přišedši , oznámila to muži Božímu . On pak řekl : Jdi , prodej ten olej , a spokoj věřitele svého , ty pak s syny svými budeš se živiti z ostatku . Potom stalo se některého času , že šel Elizeus skrze Sunem , kdež byla jedna žena vzácná , kteráž ho pozdržela , aby jedl u ní . A od toho času chodívaje tudy , stavoval se tam , a jídal chléb . Nebo řekla byla muži svému : Aj , nyní vím , že ten muž Boží svatý jest , kterýž často tudyto chodívá . Medle , udělejme pokojík malý , a postavme tam jemu ložce , stůl , stolici a svícen , aby , když by koli k nám přišel , obrátil se tam . Některého tedy času přišel tam , a všed do toho pokojíku , odpočinul tu . I řekl Gézi služebníku svému : Zavolej té Sunamitské . Kterýž zavolal jí . I postavila se před ním . Přitom řekl jemu : Rci jí nyní : Hle , pečuješ a staráš se o nás všelijak . Co chceš , ať učiním ? Máš-li jakou potřebu před králem aneb před hejtmanem vojska ? Kteráž řekla : U prostřed lidu svého bydlím . Řekl on : Což tedy mám pro ni učiniti ? Odpověděl Gézi : Hle , syna nemá , a muž její starý jest . Protož řekl : Zavolej jí . Takž jí zavolal , a ona stála u dveří . I řekl : V času jistém vedlé času života chovati budeš syna . Řekla ona : Nechtěj , pane můj , muži Boží , nechtěj se posmívati služebnici své . Zatím počala žena a porodila syna v času jistém vedlé času života , kterýž předpověděl jí Elizeus . I rostlo dítě . Stalo se pak některého času , že vyšedši k otci svému k žencům , Řeklo otci svému : Hlava má , hlava má ! I řekl služebníku : Dones jej k matce jeho . Kterýž když ho vzal a přinesl k matce jeho , seděl na klíně jejím až do poledne a umřel . Tedy ona vstoupivši , položila jej na ložce muže Božího , a zavřevši ho , vyšla . Potom zavolala muže svého a řekla : Medle , pošli mi jednoho z služebníků a jednu oslici , ať doběhnu až k muži Božímu , a zase se navrátím . Kterýž řekl : Proč chceš jíti k němu ? Dnes není novměsíce , ani sobota . Odpověděla ona : Měj o to pokoj . Osedlavši tedy oslici , řekla služebníku svému : Pobádej a běž , a nemeškej se pro mne v jízdě , leč bych rozkázala tobě . A tak jela , až přijela k muži Božímu na horu Karmel . A když ji uzřel muž Boží zdaleka , řekl Gézi služebníku svému : Hle , Sunamitská tamto . Protož nyní běž jí v cestu a rci jí : Dobře-li se máš ? Dobře-li se má muž tvůj ? Dobře-li se má syn ? Ona řekla : Dobře . V tom přišla k muži Božímu na horu , a chopila se noh jeho . I přistoupil Gézi , aby ji odehnal . Ale muž Boží řekl : Nechej jí ; nebo v hořkosti jest duše její , a Hospodin zatajil to přede mnou , aniž mi oznámil . Ona pak řekla : Zdaliž jsem žádala syna od pána mého ? Zdaliž jsem neřekla , abys mne nešálil ? Tedy řekl k Gézi : Přepaš bedra svá , a vezmi hůl mou v ruku svou a jdi . Jestliže potkáš koho , nepozdravuj ho , a jestliže tě kdo pozdraví , neodpovídej jemu , a přijda , polož hůl mou na tvář dítěte . I řekla matka dítěte : Živť jest Hospodin a živať jest duše tvá , žeť se tebe nespustím . Protož vstav , bral se za ní . Gézi pak byl předšel je , a položil hůl na tvář dítěte , ale nebylo hlasu , ani čitelnosti . Pročež vracuje se jemu vstříc , pověděl mu , řka : Neprobudilo se dítě . Všel tedy Elizeus do domu , a aj , dítě mrtvé leželo na ložci jeho . A když všel tam , zavřel dvéře před oběma , a modlil se Hospodinu . Zatím vstoupiv na lože , zpolehl na dítě , vloživ ústa svá na ústa jeho , a oči své na oči jeho , a ruce své na ruce jeho , a rozprostřel se nad ním . I zahřelo se tělo dítěte . A odvrátiv se , procházel se po domě jednak sem jednak tam ; potom vstoupiv , rozprostřel se opět nad ním . I kýchalo dítě až do sedmikrát , a otevřelo to dítě oči své . Tedy zavolav Gézi , řekl : Zavolej Sunamitské . I zavolal jí . A když přišla k němu , řekl jí : Vezmiž syna svého . Kteráž jakž vešla , padla k nohám jeho a poklonila se k zemi . I vzala syna svého a vyšla . Potom Elizeus navrátil se do Galgala . Byl pak hlad v té zemi , a synové proročtí seděli před ním . I řekl mládenci svému : Přistav hrnec veliký , a navař kaše synům prorockým . Protož vyšel jeden na pole , aby nasbíral zelin , a nalezl rév polní , a nasbíral z něho tykví polních plnou sukni svou , a přišed , skrájel to do hrnce , aby navařil kaše ; nebo neznali toho . I vylili mužům těm , aby jedli . Stalo se pak , když jedli tu kaši , že zkřikli a řekli : Smrt v hrnci , muži Boží ! A nemohli jísti . Kterýžto řekl : Vezměte mouky . Kteréž nasypav do hrnce , rozkázal vyliti lidu . I jedli , aniž co zlého bylo v hrnci . V tom muž přišel z Balsalisa , kterýž přinesl muži Božímu chleby z prvotin , totiž dvadceti chlebů ječných , a klasů nových nevymnutých . I řekl : Dej lidu , ať jedí . Odpověděl služebník jeho : Což to mám předložiti sto mužům ? Opět řekl : Dej lidu , ať pojedí . Nebo tak praví Hospodin : Jísti budou , a ještě zůstane . A tak předložil jim , i jedli , a zůstalo ještě vedlé řeči Hospodinovy . Náman hejtman vojska krále Syrského , jsa muž veliký u pána svého , a osoba vzácná , skrze něho zajisté dal Hospodin vysvobození zemi Syrské , ten , pravím , muž tak udatný byl malomocný . Byli pak vyšli z země Syrské lotříkové , kteříž zajali z země Izraelské děvečku malou , a ta sloužila manželce Námanově . Kteráž řekla paní své : Ó by pán můj dostal se k proroku , kterýž jest v Samaří , tedy on by ho uzdravil od malomocenství jeho . A on všed , oznámil pánu svému , řka : Takto a takto pravila děvečka , kteráž jest z země Izraelské . Tedy řekl král Syrský : Jdi , vyprav se , a já pošli list králi Izraelskému . A odcházeje , vzal s sebou deset centnéřů stříbra a šest tisíců zlatých , nad to desatero roucho proměnné . I přinesl list králi Izraelskému v tato slova : Hned , jakž tě dojde list tento , aj , poslal jsem k tobě Námana služebníka svého , abys ho uzdravil od malomocenství jeho . I stalo se , že když přečetl král Izraelský ten list , roztrhl roucho své a řekl : Zdali jsem já Bohem , abych mohl umrtviti a obživiti , že tento poslal ke mně , abych uzdravil muže od malomocenství jeho ? Nýbrž posuďte , prosím , a pohleďte , že příčiny hledá proti mně . A když uslyšel Elizeus muž Boží , že roztrhl král Izraelský roucho své , poslal k králi , řka : Proč jsi roztrhl roucho své ? Nechť nyní přijde ke mně a zvíť , že jest prorok v Izraeli . A tak přibral se Náman s jízdou svou a s vozy svými , a stál u dveří domu Elizeova . Poslal pak k němu Elizeus posla , řka : Jdi a umej se sedmkrát v Jordáně , a uzdraveno bude tělo tvé , a čist budeš . Tedy rozhněvav se Náman , bral se odtud a mluvil : Hle , řekl jsem u sebe , že jistotně vyjde , a stoje , vzývati bude jméno Hospodina Boha svého , a vznášeje ruku svou nad místem neduživým , tak uzdraví malomocenství mé . Zdali nejsou lepší Abana a Farfar , řeky Damašské , nad všecky vody Izraelské ? Zdaliž bych se nemohl v nich zmýti , abych čist byl ? A obrátiv se , jel s hněvem . Ale přistoupivše služebníci jeho , mluvili k němu a řekli : Otče můj , jakkoli velikou věc prorok ten rozkázal by tobě , což bys neměl učiniti toho ? Čím tedy více , kdyžť řekl : Umej se , a budeš čist . A protož sstoupiv , pohřížil se v Jordáně sedmkrát vedlé řeči muže Božího . I učiněno jest tělo jeho jako tělo dítěte malého , a očištěn jest . A hned navrátil se k muži Božímu se vším komonstvem svým , a přišed , stál před ním a řekl : Aj , již jsem poznal , žeť není Boha na vší zemi , jediné v Izraeli . Protož nyní vezmi , prosím , dary tyto od služebníka svého . On pak řekl : Živť jest Hospodin , před jehož oblíčejem stojím , žeť nic nevezmu . A ač ho nutil , aby vzal , však nikoli nechtěl . I řekl Náman : Tedy nic ? Ale nechť jest dáno , prosím , mně služebníku tvému břímě země na dva mezky ; neboť nebude více obětovati služebník tvůj zápalů aneb obětí bohům cizím , ale Hospodinu . V této však věci odpusť Hospodin služebníku tvému : Když vchází pán můj do chrámu Remmon , aby se tam modlil , a on podpírá se na mou ruku , že i já skláním se v chrámě Remmon . Toho sklánění mého v chrámě Remmon nechť neváží , prosím , Hospodin služebníku tvému při té věci . I řekl jemu : Jdi v pokoji . A když odjel od něho nedaleko , V tom řekl Gézi služebník Elizea muže Božího : Hle , nedopustil pán můj Námanovi Syrskému tomuto , aby dáti měl z ruky své to , což přivezl . Živť jest Hospodin , žeť poběhnu za ním , a vezmu něco od něho . Protož běžel Gézi za Námanem . A vida Náman běžícího za sebou , rychle skočil s vozu vstříc jemu a řekl : Dobře-li se děje ? A on odpověděl : Dobře . Pán můj poslal mne , aťbych řekl : Aj , teď nyní přišli ke mně dva mládenci s hory Efraim z synů prorockých ; dej jim medle centnéř stříbra a dvoje roucho proměnné . I řekl Náman : Raději vezmi dva centnéře . I přinutil ho . A svázav dva centnéře stříbra do dvou pytlů , a dvoje roucho proměnné , vložil to na dva pacholky své , kteříž nesli před ním . A když přišel na vrch , vzal to z rukou jejich , a složil v jednom domě , propustiv muže ty , kteřížto odešli . Sám pak všed , stál před pánem svým . I řekl mu Elizeus : Odkudžto , Gézi ? Odpověděl : Nechodil služebník tvůj nikam . Kterýž řekl jemu : Zdaliž srdce mé nebylo při tom , když obrátil se muž s vozu svého vstříc tobě ? Zdaliž čas byl bráti stříbro aneb roucho , aneb olivoví a vinice , aneb stáda a voly , neb služebníky aneb děvky ? Protož malomocenství Námanovo přichytí se tebe i semene tvého na věky . I vyšel od tváři jeho malomocný jako sníh . Řekli pak synové proročtí Elizeovi : Ej , teď místo toto , v němž bydlíme s tebou , jest nám těsné . Medle , nechť jdeme až k Jordánu , abychom vzali odtud jeden každý jedno dřevo , a uděláme sobě tu místo , v němž bychom bydlili . Jimž řekl : Jděte . I řekl jeden : Prosím , poď také s služebníky svými . Kterýž odpověděl : A já půjdu . Takž šel s nimi . A když přišli k Jordánu , sekali dříví . I stalo se , když jeden z nich podtínal dřevo , že sekera spadla mu do vody . Tedy zkřikl a řekl : Ach , pane můj , a ta ještě byla vypůjčená . Jemuž řekl muž Boží : Kamž jest upadla ? I ukázal mu to místo . Kterýž uťav dřevo , uvrhl je tam , a učinil , aby zplynula sekera . A řekl : Vezmi ji sobě . Kterýž vztáh ruku svou , vzal ji . Když pak král Syrský bojoval proti Izraelovi , a vešel v radu s služebníky svými , řka : Na tom a na tom místě položí se vojsko mé : Tedy poslal muž Boží k králi Izraelskému , řka : Viz , abys netáhl přes to místo , nebo tam Syrští jsou v zálohách . Protož posílal král Izraelský na to místo , o kterémž mu byl řekl muž Boží , a vystříhal ho , aby se ho šetřil a to nejednou ani dvakrát . A tak zkormoutil se v srdci svém král Syrský pro tu věc , a svolav služebníky své , řekl jim : Proč mi neoznámíte , kdo z našich králi Izraelskému donáší ? Jemuž řekl jeden z služebníků jeho : Nikoli , pane můj králi , ale Elizeus prorok , kterýž jest v Izraeli , oznamuje králi Izraelskému slova , kteráž ty mluvíš v nejtajnějším pokoji svém . Kterýž řekl : Jděte a vizte , kde jest , abych poslal a jal jej . I oznámeno jemu těmito slovy : Hle , jest v Dotain . Protož poslal tam koně a vozy a vojsko veliké . Kteříž přitáhše v noci , oblehli město . Vstav pak ráno služebník muže Božího , vyšel , a aj , vojsko obklíčilo město , koni i vozové . I řekl služebník ten jeho k němu : Ach , pane můj , což budeme dělati ? Kterýž odpověděl : Neboj se , nebo mnohem více jich s námi jest , než s nimi . I modlil se Elizeus a řekl : Ó Hospodine , otevři , prosím , oči jeho , aby viděl . A tak otevřel Hospodin oči služebníka toho , a viděl , a aj , hora ta plná koňů , a vozové ohniví okolo Elizea . A když nepřátelé táhli k němu , modlil se Elizeus Hospodinu a řekl : Poraz , prosím , národ tento slepotou . I porazil je slepotou vedlé řeči Elizeovy . V tom řekl jim Elizeus : Neníť to ta cesta , ani to město . Poďte za mnou , a dovedu vás k muži , kteréhož hledáte . Takž je vedl do Samaří . I stalo se , když vešli do Samaří , že řekl Elizeus : Ó Hospodine , otevři oči těchto , ať vidí . Tedy otevřel Hospodin oči jejich , a viděli , že jsou u prostřed Samaří . Řekl pak král Izraelský Elizeovi , když je uzřel : Mám-liž je zmordovati , otče můj ? Odpověděl on : Nemorduj . Zdaliž jsi je zjímal mečem svým a lučištěm svým , abys je zmordoval ? Dej jim chleba a vody , ať jedí a pijí , a navrátí se ku pánu svému . A tak připravil jim hojnost velikou , a když pojedli a napili se , propustil je . Oni pak navrátili se ku pánu svému , aniž kdy více potom lotříkové Syrští vskakovali do země Izraelské . Stalo se potom , že shromáždil Benadad král Syrský všecka vojska svá , a přitáh , oblehl Samaří . Pročež byl hlad veliký v Samaří ; nebo aj , tak dlouho obleženo bylo , až hlava oslová byla za osmdesáte stříbrných , a čtvrtý díl míry káb trusů holubích za pět stříbrných . I přihodilo se , když král Izraelský šel po zdi , žena jedna zvolala k němu , řkuci : Spomoz mi , pane můj králi . Kterýž řekl : Jestliť nespomůže Hospodin , odkud já mám pomoci tobě ? Zdali z humna aneb z presu ? Řekl jí ještě král : Cožtě pak ? Kteráž odpověděla : Žena tato řekla mi : Dej syna svého , abychom ho dnes snědly , zítra také sníme syna mého . I uvařily jsme syna mého , a snědly jsme jej . Potom druhého dne řekla jsem jí : Dej syna svého , abychom ho snědly . Ale ona skryla syna svého . A když uslyšel král slova ženy té , roztrhl roucha svá . ( Když pak on šel po zdi , viděl lid , an pytel byl na těle jeho zespod . ) Protož řekl král : Toto mi učiň Bůh a toto přidej , jestliže zůstane hlava Elizea syna Safatova na něm dnes . ( Elizeus pak seděl v domě svém , a starší s ním seděli . ) I poslal jednoho z přístojících svých , a prvé než přišel posel ten k němu , již byl řekl starším : Nevíte-liž , že poslal ten syn vražedlníkův , aby sťal hlavu mou ? Šetřtež , když by vcházel ten posel , zavřete dvéře a odstrčte jej ode dveří . Zdaliž i dusání noh pána jeho není za ním ? A když on ještě mluvil s nimi , hle , posel přicházel k němu , a řekl : Aj , toto zlé jest od Hospodina , což mám déle čekati na něj ? Řekl pak Elizeus : Slyšte slovo Hospodinovo . Toto praví Hospodin : O tomto času zítra míra mouky bělné bude za lot stříbra , a dvě míry ječmene za lot stříbra v bráně Samařské . I odpověděl muži Božímu jeden z knížat , na jehož ruku král zpoléhal , a řekl : Kdyby otevřel Hospodin průduchy nebeské , zdali by to býti mohlo ? Kterýž řekl : Aj , uzříš očima svýma , ale nebudeš jísti z toho . Byli pak u vrat brány čtyři muži malomocní , kteříž řekli jeden druhému : Co tu sedíme , až bychom zemříti musili ? Díme-li : Poďme do města , hlad jest v městě , i zemřeme tam ; pakli zde zůstaneme , také zemřeme . Protož nyní poďte , a utecme do vojska Syrských . Budou-li nás živiti , zůstaneme živi ; pakli nás zbijí , též zemřeme . Vstavše tedy v soumrak , aby šli k vojsku Syrských , přišli až k kraji ležení Syrského , a hle , nebylo tu žádného . Nebo Pán učinil to , aby slyšelo vojsko Syrské hřmot vozů a zvuk koňů , a tak hluk vojska velikého . I řekli jeden druhému : Hle , ze mzdy najal proti nám král Izraelský krále Hetejské a krále Egyptské , aby připadli na nás . A vstavše , utekli v soumrak a nechali tu stanů svých , a koňů svých i oslů svých , a ležení , tak jakž bylo , a utekli pro zachování života svého . Když tedy přišli malomocní ti na kraj ležení , všedše do jednoho stanu , jedli a pili , a pobravše v něm stříbro a zlato i roucha , odešli a schovali . Opět navrátivše se , vešli do jiného stanu a pobrali v něm , a odšedše , schovali . I řekli vespolek : Nedobře děláme . Den tento jest den dobrých novin , a my mlčíme . Budeme-li čekati až do svitání , postihne nás nepravost ; protož nyní poďte , vejdouce , oznamme to domu královskému . A přišedše , volali na branné města , a pověděli jim , řkouce : Přišli jsme do ležení Syrského , a aj , nebylo tam žádného , ani hlasu lidského , kromě koní přivázaných a oslů přivázaných , a stanů , jakž prvé byli . I volal ten na jiné branné , a ti ohlásili to po všem domě královském . Vstav tedy král v noci , řekl služebníkům svým : Povím vám nyní , co jsou nám udělali Syrští . Vědí , že jsme hladovití , protož vyšli z ležení , aby se skryli v poli , řkouce : Když vyjdou z města , zjímáme je živé a vejdeme do města . K tomu odpovídaje jeden z služebníků jeho , řekl : Nechť , prosím , vezmou pět koní z těch , kteříž pozůstali v městě . ( Hle , oniť jsou jako i všecko množství Izraelské , jenž zůstali v něm , hle , jsou jako všecko množství Izraelské , kteréž již hyne . ) Ty pošleme a přezvíme . A tak vzali dva koně vozní , kteréž poslal král za vojskem Syrským , řka : Jděte a vizte . I jeli za nimi až k Jordánu , a aj , po vší té cestě plno bylo šatů a nádob , kteréž metali od sebe Syrští , splašeni jsouce . Tedy navrátivše se poslové , oznámili to králi . Protož vyšed lid , vzebral ležení Syrské . A byla míra mouky bělné za lot , a dvě míry ječmene za lot vedlé řeči Hospodinovy . Král pak byl ustanovil to kníže , na jehož ruku zpoléhal , u brány . Kteréhož pošlapal lid v bráně , tak že umřel , vedlé řeči muže Božího , kterouž mluvil , když král k němu byl sešel . A stalo se tak , jakž mluvil muž Boží králi , řka : Dvě míry ječmene budou za lot stříbra , a míra mouky bělné za lot stříbra zítra o tomto času v bráně Samařské . K čemuž bylo odpovědělo kníže muži Božímu , a řeklo : Kdyby otevřel Hospodin průduchy nebeské , zdali by to podlé řeči této býti mohlo ? Jemuž on řekl : Aj , ty uzříš očima svýma , ale z toho jísti nebudeš . A tak se stalo jemu ; nebo pošlapal ho lid v bráně , tak že umřel . Mluvil pak Elizeus k ženě té , jejíhož byl syna vzkřísil , řka : Vstaň a jdi , ty i čeled tvá , a buď pohostinu , kdežkoli budeš moci byt míti ; nebo zavolal Hospodin hladu , a přijdeť na zemi za sedm let . Vstavši tedy žena , učinila vedlé řeči muže Božího , a odešla s čeledí svou , a bydlila pohostinu v zemi Filistinských sedm let . I stalo se , že když pominulo těch sedm let , navrátila se ta žena z země Filistinské , a šla , aby prosila krále za dům svůj a za pole své . Mezi tím král mluvil s Gézi , služebníkem muže Božího , řka : Vypravuj mi medle o všech věcech velikých , kteréž činil Elizeus . A když on vypravoval králi , kterak obživil mrtvého , aj žena , jejíhož syna vzkřísil , prosila krále za dům svůj a za pole své . I řekl Gézi : Pane můj králi , to jest ta žena , a tento syn její , kteréhož vzkřísil Elizeus . Tedy tázal se král ženy , kteráž vypravovala jemu . I poručil král komorníku jednomu , řka : Ať jsou navráceny všecky věci , kteréž byly její , i všecky užitky pole , ode dne , v němž opustila zemi , až po dnes . Potom přišel Elizeus do Damašku , král pak Syrský Benadad stonal . I oznámeno jemu těmito slovy : Přišel muž Boží sem . I řekl král Hazaelovi : Vezmi v ruce své dar , a jdi vstříc muži Božímu , a zeptej se Hospodina skrze něho , řka : Povstanu-li z nemoci této ? A tak šel Hazael vstříc jemu , vzav s sebou dar , a všeliké věci výborné Damašské , břemena na čtyřidcíti velbloudích , a přišed , stál před ním a řekl : Syn tvůj Benadad , král Syrský , poslal mne k tobě , řka : Povstanu-li z nemoci této ? Odpověděl mu Elizeus : Jdi , pověz jemu : Zajisté mohl bys živ zůstati . Ale Hospodin mi ukázal , že jistotně umře . V tom proměniv muž Boží tvář svou , ukázal se k němu neochotně a plakal . Jemuž řekl Hazael : Proč pán můj pláče ? Odpověděl : Proto že vím , co zlého ty učiníš synům Izraelským . Pevnosti jejich spálíš a mládence jejich zmorduješ mečem , a nemluvňátka jejich rozrážeti budeš , a těhotné jejich zroztínáš . I řekl Hazael : I což jest služebník tvůj pes , aby učiniti mohl věc tak velikou ? Odpověděl Elizeus : Ukázal tě mi Hospodin , že budeš králem Syrským . A odšed od Elizea , přišel ku pánu svému . Kterýž řekl jemu : Cožť řekl Elizeus ? Odpověděl : Pravil mi , že bys mohl živ zůstati . I stalo se nazejtří , že vzal koberec , a namočiv jej v vodě , prostřel jej na tvář jeho . I umřel , a kraloval Hazael místo něho . Léta pak pátého Jorama , syna Achabova krále Izraelského , a Jozafata krále Judského , počal kralovati Jehoram , syn Jozafatův král Judský . Ve dvou a třidcíti letech byl , když počal kralovati , a kraloval osm let v Jeruzalémě . A chodil po cestě králů Izraelských , tak jako činil dům Achabův ; nebo měl dceru Achabovu za manželku . Takž činil zlé věci před očima Hospodinovýma . Hospodin však nechtěl zahladiti Judy pro Davida služebníka svého , jakž mu byl zaslíbil , že dá jemu svíci i synům jeho po všecky dny . Ve dnech jeho odstoupil Edom od království Judského , a ustanovili nad sebou krále . Tou příčinou táhl Jehoram do Seir , i všickni vozové s ním . A vstav v noci , porazil Idumejské , kteříž jej byli obklíčili , i hejtmany vozů , a lid utekl do stanů svých . Však předce odstoupil Edom od království Judského až do tohoto dne . Takž odstoupilo i Lebno téhož času . O jiných pak věcech Jehoramových , a o všem , cožkoli činil , psáno jest v knize o králích Judských . I usnul Jehoram s otci svými , a pochován jest s otci svými v městě Davidově , kraloval pak Ochoziáš syn jeho místo něho . Léta dvanáctého Jorama syna Achabova , krále Izraelského , počal kralovati Ochoziáš syn Jehorama , krále Judského . Ve dvamecítma letech byl Ochoziáš , když počal kralovati , a kraloval jeden rok v Jeruzalémě . Jméno matky jeho bylo Atalia , dcera Amri krále Izraelského . A chodil cestou domu Achabova , čině , což jest zlého před očima Hospodinovýma , jako i dům Achabův , nebo byl zetěm domu Achabova . Pročež vycházel s Joramem synem Achabovým , na vojnu proti Hazaelovi králi Syrskému , do Rámot Galád ; ale porazili Syrští Jorama . A tak navrátil se král Joram , aby se hojil v Jezreel na rány , kterýmiž ho ranili Syrští v Ráma , když bojoval s Hazaelem králem Syrským . Ochoziáš pak syn Jehorama , krále Judského , přijel , aby navštívil Jorama syna Achabova v Jezreel ; nebo tam nemocen byl . Prorok pak Elizeus povolal jednoho z synů prorockých , a řekl jemu : Přepaš bedra svá , a vezmi tuto nádobku oleje do ruky své , a jdi do Rámot Galád . A když tam přijdeš , uzříš tam Jéhu , syna Jozafata syna Namsi . K němuž když přijdeš , vyvoláš ho z prostředku bratří jeho , a uvedeš ho do nejtajnějšího pokojíku . A vezma nádobku oleje , vyleješ na hlavu jeho a díš : Toto praví Hospodin : Pomazuji tebe za krále nad Izraelem . A hned otevra dvéře , utec a nemeškej se . I odšel mládenec ten služebník prorokův do Rámot Galád . A když přišel , aj , knížata vojska seděli . I řekl : Mámť něco povědíti , ó kníže . I řekl Jéhu : Komu ze všech nás ? Odpověděl : Tobě , ó kníže . Vyvstav tedy , všel do vnitřku . I vylil olej na hlavu jeho a řekl jemu : Toto praví Hospodin , Bůh Izraelský : Pomazuji tebe za krále nad lidem Hospodinovým , nad Izraelem . A zmorduješ dům Achaba pána svého ; neboť pomstím krve služebníků svých proroků , a krve všech služebníků Hospodinových z ruky Jezábel . A tak zahyne všecken dům Achabův , a vypléním z domu Achabova močícího na stěnu , a zajatého i zanechaného v Izraeli . Učiním zajisté domu Achabovu , jako domu Jeroboámovu syna Nebatova , a jako domu Bázy syna Achiášova . Jezábel pak sežerou psi na poli Jezreel , a nebude , kdo by ji pochoval . A rychle otevřev dvéře , utekl . A když Jéhu vyšel k služebníkům pána svého , řekl mu jeden : Dobře-li se děje ? Proč přišel ten blázen k tobě ? Odpověděl jim : Vy znáte člověka i řeč jeho . I řekli : Klamť jest , pověz nám medle . Kterýž řekl : Takto a takto mluvil mi , řka : Toto praví Hospodin : Pomazuji tě za krále nad Izraelem . Tedy rychle vzali jeden každý roucho své , a prostřeli pod něj na nejvyšším stupni , a troubíce v troubu , pravili : Kralujeť Jéhu . Zatím spuntoval se Jéhu syn Jozafata , syna Namsi , proti Joramovi , ( když Joram ostříhaje Rámot Galád spolu se vším Izraelem , před Hazaelem králem Syrským , Navrátil se byl Joram král , aby se hojil v Jezreel na rány , kterýmiž ho ranili Syrští , když bojoval proti Hazaelovi králi Syrskému ) . A řekl Jéhu : Vidí-li se vám , nechť nevychází žádný z města , kterýž by šel a oznámil to v Jezreel . I vsedl na vůz Jéhu a jel do Jezreel , nebo Joram ležel tam . Ochoziáš také král Judský přijel byl , aby navštívil Jorama . V tom strážný , kterýž stál na věži v Jezreel , když viděl houf Jéhu přicházející , řekl : Vidím jakýsi houf . I řekl Joram : Povolej jízdného , a pošli vstříc jim , aby se otázal : Jest-li pokoj ? I vyjel jízdný proti nim a řekl : Takto praví král : Jest-li pokoj ? Odpověděl Jéhu : Co tobě do pokoje ? Jeď za mnou . Protož oznámil to strážný , řka : Přijel posel až k nim , ale nevracuje se . Ještě poslal druhého jízdného . Kterýž přijel k nim a řekl : Takto praví král : Jest-li pokoj ? Odpověděl Jéhu : Co tobě do pokoje ? Jeď za mnou . Opět oznámil to strážný , řka : Přijel až k nim , ale nevrací se . Příjezd pak jest jako příjezd Jéhu syna Namsi ; nebo vztekle jede . Tedy řekl Joram : Zapřáhni . I zapřáhl k vozu jeho . Takž vyjel Joram král Izraelský a Ochoziáš král Judský , každý na voze svém , a vyjevše proti Jéhu , potkali se s ním na poli Nábota Jezreelského . I stalo se , když uzřel Joram Jéhu , že řekl : Jest-liž pokoj , Jéhu ? Odpověděl : Jaký pokoj , poněvadž ještě smilství Jezábel matky tvé a kouzelnictví její velmi mnohá trvají ? Pročež obrátiv se Joram , utíkal a řekl Ochoziášovi : Zrada , Ochoziáši ! Ale Jéhu pochytiv lučiště , postřelil Jorama mezi ramenem jeho , tak že střela pronikla srdce jeho . I padl na voze svém . Zatím řekl Jéhu Badakerovi , hejtmanu svému : Vezma , povrz jej na pole Nábota Jezreelského ; nebo pamatuješ , když jsme já a ty jeli spolu za Achabem otcem jeho , že Hospodin vynesl proti němu pohrůžku tuto , řka : Zajisté krve Nábotovy a krve synů jeho , kterouž jsem viděl včera , řekl Hospodin , pomstím na tobě na poli tomto . Hospodin to řekl , nyní tedy vezma , povrz jej na pole , vedlé řeči Hospodinovy . Ochoziáš pak král Judský uzřev to , utíkal cestou k domu zahradnímu . Ale honil ho Jéhu a řekl : I toho zabíte na voze jeho . Takž ho ranili , když vyjížděl k Guru , kteréž jest podlé Jibleam . I utekl do Mageddo a tam umřel . Kteréhož vloživše na vůz služebníci jeho , vezli jej do Jeruzaléma , a pochovali jej v hrobě jeho s otci jeho v městě Davidově . Léta jedenáctého Jorama syna Achabova počal kralovati Ochoziáš nad Judou . Potom Jéhu přijel do Jezreel . O čemž když uslyšela Jezábel , ulíčila tvář svou , a ozdobila hlavu svou , a vyhlédala z okna . A když Jéhu jel skrze bránu , řekla : Jest-li pokoj , ó Zamri , mordéři pána svého ? On pak pozdvih tváři své k oknu , řekl : Kdo drží se mnou , kdo ? I vyhlédli na něj dva či tři komorníci její . Jimž řekl : Svrzte ji . Kteřížto svrhli ji . I pokropena jest krví její stěna i koni ; a tak pošlapal ji . A když přijel , jedl a pil , a řekl : Pohleďte již na tu zlořečenou a pochovejte ji , nebť jest dcera královská . Protož odšedše , aby ji pochovali , nenalezli z ní než leb a nohy a dlaně rukou . A navrátivše se , pověděli jemu . Kterýž řekl : Slovo Hospodinovo jest , kteréž mluvil skrze služebníka svého , Eliáše Tesbitského , řka : Na poli Jezreel žráti budou psi tělo Jezábel . Budiž tedy tělo Jezábel na poli Jezreel , jako hnůj na svrchku pole , tak aby žádný neřekl : Tato jest Jezábel . Měl pak Achab sedmdesáte synů v Samaří . I napsal Jéhu list , a poslal jej do Samaří k knížatům Jezreelským , starším , a kteříž chovali syny Achabovy , s tímto poručením : Hned jakž vás dojde list tento , poněvadž u vás jsou synové pána vašeho , jsou i vozové u vás , i koni , i město hrazené a zbroj , Vybeřte nejlepšího a nejzpůsobnějšího z synů pána svého , a posaďte na stolici otce jeho , a bojujte za dům pána svého . Kteříž bojíce se náramně , pravili : Aj , dva králové neostáli před ním , a kterak my ostojíme ? A tak poslal ten , kterýž byl ustanoven nad domem , a kterýž ustanoven byl nad městem , i starší , a kteříž chovali syny Achabovy , k Jéhu , řkouce : Služebníci tvoji jsme , a všecko , což nám rozkážeš , učiníme . Neustanovíme žádného krále ; což se tobě dobře líbí , učiň . I napsal k nim list po druhé , řka : Jste-li moji a hlasu mého posloucháte-li , vezmouce hlavy všech synů pána svého , přiďte ke mně zítra o tomto času do Jezreel . ( Synů pak králových bylo sedmdesáte mužů u nejpřednějších v městě , kteříž chovali je . ) Tedy stalo se , jakž jich došel list ten , že zjímali syny královské , a zbili sedmdesáte mužů , a vkladše hlavy jejich do košů , poslali je k němu do Jezreel . A přišed posel , oznámil jemu , řka : Přinesli hlavy synů královských . A on řekl : Sklaďte je na dvě hromady u vrat brány až do jitra . Potom ráno vyšed , postavil se a řekl všemu lidu : Spravedliví jste vy . Aj , já spuntoval jsem se proti pánu svému a zabil jsem jej ; kdo by pobil tyto všecky ? Věztež nyní , žeť nepochybilo nižádné slovo Hospodinovo , kteréž mluvil Hospodin proti domu Achabovu , ale vykonal Hospodin to , což byl mluvil skrze služebníka svého Eliáše . A tak pobil Jéhu všecky , kteříž pozůstali z domu Achabova v Jezreel , i všecky nejpřednější jeho , i známé jeho , i kněží jeho , tak že nezůstalo z nich žádného živého . Potom vstav , odebral se a jel do Samaří , a již byl v Betekedu pastýřů na cestě . I nalezl tam Jéhu bratří Ochoziáše , krále Judského , a řekl : Kdo jste vy ? Odpověděli : Jsme bratří Ochoziášovi a jdeme , abychom pozdravili synů králových a synů královny . Tedy řekl : Zjímejte je živé . I zjímali je živé , a pobili je u čisterny v Betekedu , čtyřidceti a dva muže , a nezůstal z nich žádný . Potom bera se odtud , nalezl Jonadaba syna Rechabova , kterýž se s ním potkal , a pozdravil ho . I řekl jemu : Jest-liž srdce tvé přímé , jako jest srdce mé s srdcem tvým ? Odpověděl Jonadab : Jest , arci jest . Řekl Jéhu : Podejž mi ruky své . I podal mu ruky své . A on kázal mu vsednouti k sobě na vůz , A řekl : Pojeď se mnou , a viz horlivost mou pro Hospodina . A tak vezli jej na voze jeho . Když pak přijel do Samaří , pobil všecky , kteříž byli pozůstali z domu Achabova v Samaří , a vyhladil jej vedlé řeči Hospodinovy , kterouž byl mluvil k Eliášovi . Zatím shromáždiv Jéhu všecken lid , řekl jim : Achab málo sloužil Bálovi , Jéhu bude mu více sloužiti . Protož nyní všecky proroky Bálovy , všecky služebníky jeho , a všecky kněží jeho svolejte ke mně , ať žádný tam nezůstává ; nebo velikou obět budu obětovati Bálovi . Kdož by koli nebyl přítomen , nezůstane živ . Ale Jéhu činil to chytře , aby vyhladil ctitele Bálovy . Řekl také Jéhu : Zasvěťte svátek Bálovi . I prohlásili jej . Rozeslal zajisté Jéhu po vší zemi Izraelské . I sešli se všickni ctitelé Bálovi , tak že nezůstalo ani jednoho , ješto by nepřišel . A když vešli do domu Bálova , naplněn jest dům Bálův , od jednoho konce až do druhého . Tedy řekl tomu , kterýž vládl rouchem : Vynes roucha všechněm ctitelům Bálovým . I přinesl jim roucha . Potom všel i Jéhu a Jonadab syn Rechabův do domu Bálova , a řekl ctitelům Bálovým : Vyhledejte a vizte , ať není zde s vámi někdo z ctitelů Hospodinových , kromě samých ctitelů Bálových . A tak vešli , aby obětovali oběti a zápaly . Jéhu pak postavil sobě vně osmdesáte mužů , jimž byl řekl : Jestliže kdo uteče z lidí těch , kteréž já uvozuji vám v ruce vaše , život váš za život jeho . I stalo se , když kněz dokonal obětování zápalu , řekl Jéhu drabantům a hejtmanům : Vejdětež a zbíte je , ať žádný neuchází . Kteřížto pobili je ostrostí meče , a rozmetali těla jejich drabanti a hejtmané . Potom šli dále do každého města , kdež byl dům Bálův , A vymítajíce modly z domu Bálova , pálili je . Zkazili také modlu Bálovu , a zbořivše dům jeho , nadělali z něho záchodů až do dnešního dne . A tak vyplénil Jéhu Bále z lidu Izraelského . A však proto od hříchů Jeroboáma syna Nebatova , kterýž přivedl k hřešení Izraele , neodstoupil Jéhu , totiž od těch telat zlatých , kteráž byla v Bethel a v Dan . Tedy řekl Hospodin Jéhu : Poněvadž jsi snažně vykonal to , což dobrého jest před očima mýma , a všecky věci , kteréž jsem měl v srdci svém , učinil jsi domu Achabovu , synové tvoji až do čtvrtého pokolení seděti budou na stolici Izraelské . Ale Jéhu nebyl toho pilen , aby chodil v zákoně Hospodina , Boha Izraelského , celým srdcem svým , aniž odstoupil od hříchů Jeroboáma , kterýž byl uvedl v hříchy lid Izraelský . Za těch dnů počal Hospodin zmenšovati Izraele ; nebo je porazil Hazael po všech končinách Izraelských , Od Jordánu , proti východu slunce , všecku zemi Galád , Gádovu a Rubenovu i Manassesovu , od Aroer , kteréž jest při potoku Arnon , tak Galád jako Bázan . O jiných věcech Jéhu , a cožkoli činil , i o vší síle jeho , sepsáno jest v knize o králích Izraelských . I usnul Jéhu s otci svými , a pochovali jej v Samaří , a kraloval Joachaz syn jeho místo něho . Dnů pak , v nichž kraloval Jéhu nad lidem Izraelským v Samaří , bylo let osmmecítma . Atalia pak matka Ochoziášova viduci , že umřel syn její , vstavši , pomordovala všecko símě královské . Ale Jozaba dcera krále Jehorama , sestra Ochoziášova , vzala Joasa syna Ochoziášova , a ukradši ho z prostředku synů královských , kteříž mordováni byli , skryla jej i s chůvou jeho v pokoji , kdež lůže byla . A tak skryli ho před Atalií , a není zamordován . I byl s ní v domě Hospodinově tajně za šest let , v nichž Atalia kralovala nad zemí . Léta sedmého poslav Joiada , povolal setníků , hejtmanů a drabantů . I uvedl je k sobě do domu Hospodinova , a učinil s nimi smlouvu , a zavázav je přísahou v domě Hospodinově , ukázal jim syna králova . A přikázal jim , řka : Tato jest věc , kterouž učiníte : Třetí díl vás , kteříž přicházíte v sobotu , a držíte stráž , bude při domě králově , A díl třetí bude u brány Sur , a třetí díl bude u brány za drabanty , a budete stráž držeti , ostříhajíce domu tohoto před outokem . Vy pak všickni , kteříž byste odjíti měli v sobotu , po vykonání povinnosti při domě Hospodinově , ve dvě poboční stráže rozdělení , buďte při králi . A tak obstoupíte krále vůkol , jeden každý majíce braň svou v rukou svých . Kdož by pak šel do šiku vašeho , ať umře ; a budete při králi , když bude vycházeti i když bude vcházeti . Protož učinili setníci ti všecky věci tak , jakž byl rozkázal Joiada kněz , a vzavše jeden každý muže své , kteříž přicházeli v sobotu a kteříž odcházeli v sobotu , přišli k Joiadovi knězi . I dal kněz setníkům kopí a pavézy , kteréž byly Davida krále , a kteréž byly v domě Hospodinově . Stáli pak ti drabanti , jeden každý držíce braň svou v ruce své , od pravé strany domu až do levé strany domu , proti oltáři a proti domu při králi vůkol . Tedy vyvedl syna králova , a vstavil na něj korunu a ozdobu . I ustanovili jej králem a pomazali ho , a plésajíce rukama , říkali : Živ buď král ! V tom uslyševši Atalia hluk plésajícího lidu , vešla k lidu do domu Hospodinova . A když pohleděla , a aj , král stál na místě vyšším , vedlé obyčeje s knížaty , a trouby byly před králem , a všecken lid země byl vesel , i troubili v trouby . Tedy roztrhla Atalia roucho své a zkřikla : Spiknutí , spiknutí ! Protož rozkázal Joiada kněz těm setníkům ustaveným nad vojskem , řka jim : Pusťte ji prostředkem řadu , a i toho , kdož by za ní šel , zabíte mečem . Nebo byl řekl kněz : Ať není zabita v domě Hospodinově . I pustili ji . Ale když přišla na cestu , kudy koni vcházejí do domu královského , tu jest zabita . Tedy učinil Joiada smlouvu mezi Hospodinem a mezi králem , i mezi lidem , aby byli lid Hospodinův ; též mezi králem a mezi lidem . Potom šel všecken lid země do domu Bálova , a zbořili jej , i oltáře jeho a obrazy jeho v kusy stroskotali ; Matana také kněze Bálova zabili před oltáři . Kněz pak znovu nařídil přisluhující v domě Hospodinově . A pojav ty setníky a hejtmany , i drabanty se vším lidem země , provázeli krále z domu Hospodinova , a přišli cestou k bráně drabantů do domu královského . Kdežto posadil se na stolici královské . I veselil se všecken lid země , a město se upokojilo . Atalii pak zabili mečem u domu královského . A byl Joas v sedmi letech , když počal kralovati . Léta sedmého Jéhu počal kralovati Joas , a kraloval čtyřidceti let v Jeruzalémě . Jméno matky jeho bylo Sebia z Bersabé . I činil Joas , což dobrého jest před očima Hospodinovýma po všecky dny své , pokudž ho vyučoval Joiada kněz . A však výsosti nebyly zkaženy , ještě lid obětoval a kadil na těch výsostech . Řekl pak Joas kněžím : Všecky peníze svaté , kteréž se vnášejí do domu Hospodinova , totiž peníze těch , kteříž jdou v počet , a peníze ceny za osobu jednoho každého , a všecky peníze , kteréž by kdo dobrovolně uložil dáti do domu Hospodinova , Vezmou kněží k sobě , jeden každý od známého svého , a oni opraví zbořeniny domu všudy , kdež by bylo zboření . Stalo se potom léta dvadcátého třetího krále Joasa , když ještě neopravili kněží zbořenin chrámových , Že povolal král Joas Joiady kněze i jiných kněží , a řekl jim : Proč neopravujete zbořenin chrámových ? Protož nyní nepřijímejte peněz od známých svých , ale na zbořeniny domu dávejte je . Jemuž povolivše kněží , nebrali peněz od lidu , ani neopravovali domu . Protož Joiada kněz vzav jednu truhlici , udělal díru v víku jejím , a postavil ji vedlé oltáře po pravé straně , kudy se vchází do domu Hospodinova . I postavili tu kněží ostříhající prahu i všech peněz , kteréž vnášíny byly do domu Hospodinova . A když rozuměli , že by mnoho peněz bylo v truhlici , tedy přicházel kancléř královský a kněz nejvyšší , a sčetše , schovávali ty peníze , kteréž se nalézaly v domě Hospodinově . Odkudž vydávali peníze hotové v ruce řemeslníků postavených nad dílem domu Hospodinova , a ti obraceli je na tesaře a dělníky , kteříž opravovali dům Hospodinův , Totiž na zedníky a kameníky , a k jednání dříví i tesaného kamení , aby opraveny byly zbořeniny domu Hospodinova , i na všecko to , což obráceno mělo býti na dům k opravě jeho . A však nebylo děláno do domu Hospodinova číší stříbrných , žaltářů , kotlíků , trub a žádné nádoby zlaté , ani nádoby stříbrné z peněz , kteréž přinášíny byly do domu Hospodinova , Ale těm , kteříž představeni byli nad dílem , dávali je , a opravovali na ně dům Hospodinův . Aniž žádali počtu od mužů těch , jimž v ruce peníze dávali , aby platili dělníkům ; nebo věrně dělali . Peněz za vinu , a peněz za hříchy nebylo vnášíno do domu Hospodinova ; kněžím se dostávaly . Tedy vytáhl Hazael král Syrský , a bojoval proti Gát a dobyl ho . Potom obrátil Hazael tvář svou , aby táhl proti Jeruzalému . Protož pobral Joas král Judský všecky věci svaté , kterýchž byli nadali Jozafat a Jehoram a Ochoziáš , otcové jeho , králové Judští , i to , čehož sám posvětil , i všecko zlato , kteréž se nalezlo v pokladích domu Hospodinova a domu královského , a poslal k Hazaelovi králi Syrskému . I odtáhl od Jeruzaléma . O jiných pak činech Joasových , a cožkoli činil , psáno jest v knize o králích Judských . Potom povstavše služebníci jeho , spikli se spolu , a zabili Joasa v Betmillo , kudy se chodí do Silla , Totiž Jozachar syn Simatův , a Jozabad syn Somerův . Ti služebníci jeho zabili ho , a umřel . I pochovali jej s otci jeho v městě Davidově , a kraloval Amaziáš syn jeho místo něho . Léta třimecítmého Joasa syna Ochoziáše , krále Judského , kraloval Joachaz syn Jéhu nad Izraelem v Samaří sedmnácte let . A činil to , což jest zlého před očima Hospodinovýma ; nebo následoval hříchů Jeroboáma syna Nebatova , kterýž přivedl k hřešení Izraele , a neuchýlil se od nich . I rozhněvala se prchlivost Hospodinova na Izraele , a vydal je v ruku Hazaele krále Syrského , a v ruku Benadada syna Hazaelova po všecky ty dny . Ale když se modlil Joachaz Hospodinu , vyslyšel jej Hospodin . Viděl zajisté trápení Izraelské , že je ssužoval král Syrský . Protož dal Hospodin Izraelovi vysvoboditele , a vyšli z ruky Syrských , i bydlili synové Izraelští v příbytcích svých jako kdy prvé . Však proto neodstoupili od hříchů domu Jeroboámova , kterýž přivedl k hřešení Izraele , nýbrž v nich chodili , ano i háj ještě zůstával v Samaří , Ačkoli nezanechal Joachazovi lidu , kromě padesáti jízdných a desíti vozů a desíti tisíců pěších ; nebo je pohubil král Syrský , a setřel je jako prach při mlácení . O jiných pak činech Joachazových , a cožkoli činil , i o síle jeho zapsáno jest v knize o králích Izraelských . I usnul Joachaz s otci svými , a pochovali ho v Samaří . Kraloval pak Joas syn jeho místo něho . Léta třidcátého sedmého Joasa krále Judského kraloval Joas syn Joachazův nad Izraelem v Samaří šestnácte let . A činil to , což jest zlého před očima Hospodinovýma , neuchýliv se od žádných hříchů Jeroboáma syna Nebatova , kterýž přivedl k hřešení Izraele , ale chodil v nich . O jiných pak činech Joasových , i cožkoli činil , i o síle jeho , kterouž bojoval proti Amaziášovi králi Judskému , zapsáno jest v knize o králích Izraelských . I usnul Joas s otci svými , a sedl Jeroboám na stolici jeho . I pochován jest Joas v Samaří s králi Izraelskými . Elizeus pak roznemohl se nemocí těžkou , v kteréž i umřel . A přišel byl k němu Joas král Izraelský , a pláče nad ním , řekl : Otče můj , otče můj , vozové Izraelští a jízdo jeho ! Ale Elizeus řekl jemu : Vezmi lučiště a střely . I vzav , přinesl k němu lučiště a střely . Řekl dále králi Izraelskému : Vezmi v ruku svou lučiště . I vzal je v ruku svou . Vložil také Elizeus ruce své na ruce královy . A řekl : Otevři to okno k východu . A když otevřel , řekl Elizeus : Střeliž . I střelil . Tedy řekl : Střela spasení Hospodinova a střela vysvobození proti Syrským ; nebo porazíš Syrské v Afeku , až i do konce vyhladíš je . Opět řekl : Vezmi střely . I vzal . Tedy řekl králi Izraelskému : Střílej k zemi . I střelil po třikrát , potom tak nechal . Pročež rozhněvav se na něj muž Boží , řekl : Měls pětkrát neb šestkrát střeliti , ješto bys byl porazil Syrské , ažbys je i do konce byl vyhladil ; nyní pak jen po třikrát porazíš Syrské . Potom umřel Elizeus , a pochovali ho . Lotříkové pak Moábští vtrhli do země nastávajícího roku . I stalo se , když pochovávali jednoho , že uzřevše ty lotříky , uvrhli muže toho do hrobu Elizeova . Kterýžto muž , jakž tam padl , a dotekl se kostí Elizeových , ožil a vstal na nohy své . Hazael pak král Syrský , ssužoval Izraele po všecky dny Joachaza . A milostiv jsa jim Hospodin , slitoval se nad nimi , a popatřil na ně , pro smlouvu svou s Abrahamem , s Izákem a s Jákobem , a nechtěl jich zahladiti , aniž zavrhl jich od tváři své až do tohoto času . I umřel Hazael král Syrský , a kraloval Benadad syn jeho místo něho . Protož Joas syn Joachazův pobral zase města z ruky Benadada syna Hazaelova , kteráž byl vzal z ruky Joachaza otce jeho válečně ; nebo po třikrát porazil ho Joas , a navrátil města Izraelská . Léta druhého Joasa syna Joachaza , krále Izraelského , kraloval Amaziáš syn Joasa , krále Judského . V pětmecítma letech byl , když počal kralovati , a kraloval dvadceti devět let v Jeruzalémě . Jméno matky jeho Joadan z Jeruzaléma . Ten činil to , což dobrého jest před očima Hospodinovýma , ačkoli ne tak jako David otec jeho . Všecko , což činil Joas otec jeho , tak činil . A však výsostí nezkazili , ještě lid obětoval a kadil na výsostech . I stalo se , když upevněno bylo království v ruce jeho , že pobil služebníky své , kteříž byli zabili krále otce jeho . Synů pak těch vražedlníků nepobil , jakož jest psáno v knize zákona Mojžíšova , kdež přikázal Hospodin , řka : Nebudouť na hrdle trestáni otcové za syny , aniž synové trestáni budou na hrdle za otce , ale jeden každý za svůj hřích umře . On také porazil Idumejských v údolí solnatém deset tisíců , a dobyl Sela bojem . I nazval jméno jeho Jektehel až do tohoto dne . Tedy poslal Amaziáš posly k Joasovi synu Joachaza , syna Jéhu krále Izraelského , řka : Nuže , pohleďme sobě v oči . Zase poslal Joas král Izraelský k Amaziášovi králi Judskému a řekl : Bodlák , kterýž byl na Libánu , poslal k cedru Libánskému , řka : Dej dceru svou synu mému za manželku . V tom šlo tudy zvíře polní , kteréž bylo na Libánu , a pošlapalo ten bodlák . Že jsi mocně porazil Idumejské , protož pozdvihlo tě srdce tvé . Chlub se a seď v domě svém . I proč se máš plésti v neštěstí , abys padl ty i Juda s tebou ? Ale Amaziáš neuposlechl . Protož vytáhl Joas král Izraelský , a pohleděli sobě v oči , on s Amaziášem králem Judským u Betsemes Judova . I poražen jest Juda od Izraele , a utíkali jeden každý do příbytků svých . Amaziáše pak krále Judského , syna Joasa syna Ochoziášova , jal Joas král Izraelský u Betsemes , a přitáh do Jeruzaléma , zbořil zed Jeruzalémskou , od brány Efraim až k bráně úhlu , na čtyři sta loktů . A pobral všecko zlato i stříbro , a všecky nádoby , kteréž se nalézaly v domě Hospodinově a v pokladích domu královského , také i mládence zastavené , a navrátil se do Samaří . O jiných pak činech Joasa , kteréž činil , i síle jeho , a kterak bojoval proti Amaziášovi králi Judskému , psáno jest v knize o králích Izraelských . I usnul Joas s otci svými , a pochován jest v Samaří s králi Izraelskými , i kraloval Jeroboám syn jeho místo něho . Živ pak byl Amaziáš syn Joasův , král Judský , po smrti Joasa syna Joachaza , krále Izraelského , patnácte let . O jiných pak věcech Amaziášových psáno jest v knize o králích Judských . Potom spuntovali se proti němu v Jeruzalémě , a on utekl do Lachis . Protož poslali za ním do Lachis , a zamordovali ho tam . Odkudž odnesli jej na koních , a pochován jest v Jeruzalémě s otci svými v městě Davidově . Tedy všecken lid Judský vzali Azariáše , kterýž byl v šestnácti letech , a ustanovili ho za krále na místě otce jeho Amaziáše . Onť jest vzdělal Elat a dobyl ho Judovi , když byl již usnul král s otci svými . Léta patnáctého Amaziáše syna Joasa , krále Judského , kraloval Jeroboám syn Joasa , krále Izraelského , v Samaří čtyřidceti a jedno léto . A činil to , což jest zlého před očima Hospodinovýma , neuchýliv se od žádných hříchů Jeroboáma syna Nebatova , kterýž k hřešení přivedl Izraele . On zase dobyl končin Izraelských od toho místa , kudy se jde do Emat , až k moři pustému , vedlé řeči Hospodina Boha Izraelského , kterouž byl mluvil skrze služebníka svého Jonáše syna Amaty proroka , kterýž byl z Gethefer . Nebo viděl Hospodin trápení Izraele těžké náramně , a že jakož zajatý , tak i zanechaný s nic býti nemůže , aniž jest , kdo by spomohl Izraelovi . A nemluvil Hospodin , že by chtěl zahladiti jméno Izraele , aby ho nebylo pod nebem ; protož vysvobodil je skrze Jeroboáma syna Joasova . O jiných pak věcech Jeroboámových , a cožkoli činil , i o síle jeho , a kterak bojoval , jak zase dobyl Damašku a Emat Judova Izraelovi , psáno jest v knize o králích Izraelských . I usnul Jeroboám s otci svými , s králi Izraelskými , a kraloval Zachariáš syn jeho místo něho . Léta sedmmecítmého Jeroboáma krále Izraelského kraloval Azariáš syn Amaziáše , krále Judského . V šestnácti letech byl , když počal kralovati , a kraloval padesáte dvě létě v Jeruzalémě . Jméno matky jeho bylo Jecholia z Jeruzaléma . Ten činil , což dobrého jest před očima Hospodinovýma vedlé všech věcí , kteréž činil Amaziáš otec jeho . A však výsostí nezkazili , ještě lid obětoval a kadil na výsostech . Ranil pak Hospodin krále , tak že byl malomocný až do dne smrti své , a bydlil v domě obzvláštním . Pročež Jotam syn královský držel správu nad domem , soudě lid země . O jiných pak činech Azariášových , i cožkoli činil , psáno jest v knize o králích Judských . I usnul Azariáš s otci svými , a pochovali jej s otci jeho v městě Davidově , a kraloval Jotam syn jeho místo něho . Léta třidcátého osmého Azariáše krále Judského kraloval Zachariáš syn Jeroboamův nad Izraelem v Samaří šest měsíců . A činil to , což jest zlého před očima Hospodinovýma , jakž činívali otcové jeho , neuchýliv se od hříchů Jeroboáma syna Nebatova , kterýž přivedl k hřešení Izraele . I spikl se proti němu Sallum syn Jábes a bil ho před lidem , i zabil jej a kraloval místo něho . O jiných pak věcech Zachariášových zapsáno jest v knize o králích Izraelských . Toť jest slovo Hospodinovo , kteréž mluvil k Jéhu , řka : Synové tvoji do čtvrtého kolena seděti budou na stolici Izraelské . A tak se stalo . Sallum syn Jábesův kraloval léta třidcátého devátého Uziáše krále Judského , a kraloval jeden měsíc v Samaří . Nebo přitáhl Manahem syn Gádi z Tersa , a přišed do Samaří , porazil Sallum syna Jábes v Samaří , a zabiv jej , kraloval na místě jeho . O jiných pak činech Sallum i spiknutí jeho , kteréž učinil , zapsáno jest v knize o králích Izraelských . Tehdy pohubil Manahem město Tipsach , a všecky , kteříž byli v něm , i všecky končiny jeho od Tersa , proto že mu ho neotevřeli . I pomordoval je , a všecky těhotné jejich zroztínal . Léta třidcátého devátého Azariáše krále Judského kraloval Manahem syn Gádi nad Izraelem v Samaří za deset let . A činil to , což jest zlého před očima Hospodinovýma , neodvrátiv se od hříchů Jeroboáma syna Nebatova , ( kterýž přivedl Izraele k hřešení ) , po všecky dny své . Když pak vytáhl Ful král Assyrský proti zemi té , dal Manahem Fulovi deset tisíc centnéřů stříbra , aby mu byl nápomocen k utvrzení království v rukou jeho . I uložil Manahem daň na Izraele , na všecky bohaté , aby dávali králi Assyrskému jeden každý po padesáti lotech stříbra . Takž obrátiv se král Assyrský , nemeškal se více tu v zemi . O jiných pak činech Manahemových , a cožkoli činil , zapsáno jest v knize o králích Izraelských . I usnul Manahem s otci svými , a kraloval Pekachia syn jeho místo něho . Léta padesátého Azariáše , krále Judského , kraloval Pekachia syn Manahemův nad Izraelem v Samaří dvě létě . A činil to , což jest zlého před očima Hospodinovýma , neuchýliv se od hříchů Jeroboáma syna Nebatova , kterýž k hřešení přivedl Izraele . Tedy spuntoval se proti němu Pekach syn Romeliův , hejtman jeho , s Argobem i s Ariášem , a zabil jej v Samaří na paláci domu královského , maje s sebou padesáte mužů Galádských . A zabiv jej , kraloval místo něho . Jiní pak skutkové Pekachia a všecko , což činil , zapsáno jest v knize o králích Izraelských . Léta padesátého druhého Azariáše krále Judského kraloval Pekach syn Romeliův nad Izraelem v Samaří dvadceti let . A činil to , což jest zlého před očima Hospodinovýma , aniž odstoupil od hříchů Jeroboáma syna Nebatova , kterýž k hřešení přivedl Izraele . Za dnů Pekacha krále Izraelského přitáhl Tiglatfalazar král Assyrský , a vzal Jon a Abel , dům Maacha a Janoe , Kedes a Azor , i Galád a Galilei , i všecku zemi Neftalím , a přenesl obyvatele jejich do Assyrie . Tedy spuntoval se Ozee syn Ela , proti Pekachovi synu Romeliovu , a raniv ho , zabil jej , a kraloval na místě jeho léta dvadcátého Jotama syna Uziášova . O jiných pak činech Pekachových , a cožkoli činil , zapsáno jest v knize o králích Izraelských . Léta druhého Pekacha syna Romelia , krále Izraelského , kraloval Jotam syn Uziáše , krále Judského . V pětmecítma letech byl , když počal kralovati , a šestnácte let kraloval v Jeruzalémě . Jméno matky jeho Jerusa , dcera Sádochova . A činil to , což pravého jest před očima Hospodinovýma . Všecko , jakž činil Uziáš otec jeho , tak činil . A však výsosti nebyly zkaženy , ještě lid obětoval a kadil na výsostech . On vystavěl bránu hořejší domu Hospodinova . O jiných pak činech Jotamových , a cožkoli činil , zapsáno jest v knize o králích Judských . Za dnů těch počal Hospodin posílati na Judu Rezina krále Syrského a Pekacha syna Romeliova . I usnul Jotam s otci svými , a pochován jest s otci svými v městě Davida otce svého . I kraloval Achas syn jeho místo něho . Sedmnáctého léta Pekacha syna Romeliova kraloval Achas syn Jotama , krále Judského . Ve dvadcíti letech byl Achas , když kralovati počal , a šestnácte let kraloval v Jeruzalémě , ale nečinil toho , což pravého jest , před Hospodinem Bohem svým , jako David otec jeho . Nýbrž chodil po cestě králů Izraelských ; nadto i syna svého dal provésti skrze oheň vedlé ohavností pohanských , kteréž byl Hospodin vyplénil před oblíčejem synů Izraelských . Obětoval také a kadil na výsostech a na pahrbcích , i pod každým stromem zeleným . Tedy vytáhl Rezin král Syrský a Pekach syn Romeliášův , král Izraelský , proti Jeruzalému k boji , a oblehli Achasa . Ale nemohli ho dobyti . ( Toho času Rezin král Syrský odtrhl zase město Elat k Syrii , a vyplénil Židy z Elot ; Syrští pak přišedše do Elat , bydlili tam až do dnešního dne . ) I poslal Achas posly k Tiglatfalazarovi králi Assyrskému , řka : Služebník tvůj a syn tvůj jsem , přitáhni a vysvoboď mne z ruky krále Syrského , a z ruky krále Izraelského , kteříž povstali proti mně . A pobrav Achas stříbro a zlato , kteréž se nalézti mohlo v domě Hospodinově a v pokladích domu královského , poslal králi Assyrskému dar . Tedy povolil jemu král Assyrský , a přitáhl k Damašku a dobyl ho , a přenesl obyvatele jeho do Kir , Rezina pak zabil . I vypravil se král Achas vstříc Tiglatfalazarovi králi Assyrskému do Damašku . A uzřev král Achas oltář v Damašku , poslal k Uriášovi knězi podobenství toho oltáře , a formu jeho vedlé všelikého díla jeho . I vzdělal Uriáš kněz oltář vedlé všeho toho , což byl poslal král Achas z Damašku . Tak učinil kněz Uriáš , prvé než se vrátil král Achas z Damašku . Když se pak navrátil král z Damašku , uzřev ten oltář přistoupil k němu a obětoval na něm . A tak zapálil zápal svůj i suchou obět svou , a obětoval obět mokrou svou , a pokropil krví oltáře z pokojných obětí svých . Oltář pak měděný , kterýž byl před Hospodinem , přenesl z přední strany domu , aby nestál mezi oltářem jeho a mezi domem Hospodinovým , a postavil jej po boku oltáře svého k půlnoci . I přikázal král Achas knězi Uriášovi , řka : Na větším oltáři obětuj zápaly jitřní , a obět suchou večerní , a obět zápalnou královskou s obětí suchou její , i obět zápalnou všeho lidu země , a oběti suché jejich , i oběti mokré jejich , a všelikou krví zápalu a všelikou krví oběti kropiti budeš na něj , oltář pak měděný bude mi k doptávání se Boha . Tedy učinil Uriáš kněz všecko , jakž mu přikázal Achas . Osekal také král Achas přepásaní podstavků , a odjal od nich pánve , a moře složil s volů měděných , kteříž byli pod ním , a položil je na dlážení kamenné . Zastření také sobotní , kteréž byli udělali v domě , a vcházení královské z zevnitř odjal od domu Hospodinova , boje se krále Assyrského . Jiní pak skutkové krále Achasa , kteréž činil , zapsáni jsou v knize o králích Judských . I usnul Achas s otci svými , a pochován jest s nimi v městě Davidově , a kraloval Ezechiáš syn jeho místo něho . Léta dvanáctého Achasa krále Judského kraloval Ozee syn Ela v Samaří nad Izraelem devět let . A činil to , což jest zlého před očima Hospodinovýma , ač ne tak jako jiní králové Izraelští , kteříž byli před ním . Proti němuž přitáhl Salmanazar král Assyrský . I učiněn jest Ozee služebníkem jeho , a dával mu plat . Shledal pak král Assyrský při Ozee puntování ; nebo poslal posly k Sua králi Egyptskému , a neposílal králi Assyrskému ročního platu . Protož oblehl ho král Assyrský , a svázaného dal do žaláře . I táhl král Assyrský po vší zemi ; přitáhl také do Samaří , a ležel u ní tři léta . Léta pak devátého Ozee vzal král Assyrský Samaří , a přenesl Izraele do Assyrie , a osadil je v Chelach a v Chabor při řece Gozan , a v městech Médských . To se stalo , proto že hřešili synové Izraelští proti Hospodinu Bohu svému , kterýž je vyvedl z země Egyptské , aby nebyli pod mocí Faraona krále Egyptského , a ctili bohy cizí , Chodíce v ustanoveních pohanů , ( kteréž byl vyvrhl Hospodin od tváři synů Izraelských ) , a králů Izraelských , kteráž nařídili . Přesto pokrytě se měli synové Izraelští , činíce to , což není dobrého před Hospodinem Bohem svým , a vzdělali sobě výsosti ve všech městech svých , od věže strážných až do města hrazeného . A nastavěli sobě obrazů i hájů na všelikém pahrbku vysokém , a pod každým stromem zeleným , Zapalujíce tam vonné věci na všech výsostech , rovně jako pohané , kteréž vyhnal Hospodin od tváři jejich . A činili věci nejhorší , popouzejíce Hospodina . A sloužili bohům nečistým , o nichž byl Hospodin řekl jim , aby nečinili toho . I osvědčoval Hospodin proti Izraelovi a proti Judovi skrze všecky proroky i všecky vidoucí , řka : Odvraťte se od cest svých zlých , a ostříhejte přikázaní mých a ustanovení mých vedlé všeho zákona , kterýž jsem vydal otcům vašim , a kterýž jsem poslal k vám skrze služebníky své proroky . Však neposlechli , ale zatvrdili šíji svou , jako i otcové jejich šíje své , kteříž nevěřili v Hospodina Boha svého . A opovrhli ustanovení jeho i smlouvu jeho , kterouž učinil s otci jejich , i osvědčování jeho , kterýmiž se jim osvědčoval , a odešli po marnosti , a marní učiněni jsou , následujíce pohanů , kteříž byli vůkol nich , o nichž jim byl přikázal Hospodin , aby nečinili jako oni . A opustivše všecka přikázaní Hospodina Boha svého , udělali sobě slitinu , dvé telat a háj , a klaněli se všemu vojsku nebeskému ; sloužili také Bálovi . A vodili syny své a dcery své skrze oheň , a obírali se s hádáním a kouzly , a tak vydali se v činění toho , což jest zlé před očima Hospodinovýma , popouzejíce ho . Protož rozhněval se Hospodin náramně na Izraele , a zahnal je od tváři své , nezanechav z nich nic , kromě samého pokolení Judova . Ano i Juda neostříhal přikázaní Hospodina Boha svého , ale chodili v ustanoveních Izraelských , kteráž byli nařídili . A protož opovrhl Hospodin všecko símě Izraelské a ssužoval je , a vydal je v ruku loupežníků , až je i zavrhl od tváři své . Nebo odtrhl Izraele od domu Davidova , a krále ustanovili Jeroboáma syna Nebatova , Jeroboám pak odvrátil Izraele od následování Hospodina , a přivedl je k hřešení hříchem velikým . A chodili synové Izraelští ve všech hříších Jeroboámových , kteréž on činil , a neodstoupili od nich , Až zavrhl Hospodin Izraele od tváři své , jakož byl mluvil skrze všecky služebníky své proroky . I vyhnán jest Izrael z země své do Assyrie až do tohoto dne . Potom král Assyrský přivedl lidi z Babylona , a z Kut a z Ava , a z Emat a z Sefarvaim , a osadil je v městech Samařských místo synů Izraelských , kteříž opanovavše Samaří , bydlili v městech jejich . I stalo se , když tam bydliti počali , a nesloužili Hospodinu , že poslal na ně Hospodin lvy , kteříž je dávili . Protož mluvili králi Assyrskému , řkouce : Národové ti , kteréž jsi přenesl a osadil v městech Samařských , neznají obyčeje Boha země té ; protož poslal na ně lvy , kteříž je hubí , proto že neznají obyčeje Boha země té . I přikázal král Assyrský , řka : Doveďte tam jednoho z těch kněží , kteréž jste odtud přivedli , a odejdouce , nechť tam bydlí , a učí je obyčeji Boha země té . Přišel tedy jeden z kněží , kteréž byli přivedli z Samaří , a bydlil v Bethel , a učil je , jak by měli sloužiti Hospodinu . A však nadělali sobě jeden každý národ bohů svých , kteréž stavěli v domě výsostí , jichž byli nadělali Samařští , jeden každý národ v městech svých , v nichž bydlili . Muži zajisté Babylonští udělali Sukkot Benot , muži pak Kutští udělali Nergale , a muži Ematští udělali Asima . Hevejští tolikéž udělali Nibchaz a Tartak , a Sefarvaimští pálili syny své ohněm Adramelechovi a Anamelechovi , bohům Sefarvaimským . A tak sloužili Hospodinu , nadělavše sobě z počtu svého kněží výsostí , kteříž přisluhovali jim v domích výsostí . Hospodina ctili , však předce bohům svým sloužili vedlé obyčeje těch národů , odkudž převedeni byli . A do dnes činí vedlé obyčejů starých ; nebojí se Hospodina , a nečiní vedlé ustanovení a úsudků jeho , ani vedlé zákona a přikázaní , kteráž vydal Hospodin synům Jákobovým , jehož nazval Izraelem . Učinil také byl Hospodin s nimi smlouvu , a přikázal jim , řka : Nebudete ctíti bohů cizích , ani se jim klaněti , ani jim sloužiti , ani jim obětovati . Ale Hospodina , kterýž vás vyvedl z země Egyptské v síle veliké a v rameni vztaženém , toho ctíti budete , a jemu se klaněti , a jemu obětovati . Také ustanovení a úsudků , i zákona a přikázaní , kteráž napsal vám , ostříhati budete , plníce je po všecky dny , a nebudete ctíti bohů cizích . Nadto na smlouvu , kterouž jsem učinil s vámi , nezapomínejte , aniž ctěte bohů cizích . Ale Hospodina Boha vašeho se bojte ; onť vás vysvobodí z ruky všech nepřátel vašich . A však neposlechli , ale vedlé obyčeje svého starého činili . A tak ti národové ctili Hospodina , a však proto rytinám svým sloužili . Takž i synové jejich a synové synů jejich vedlé toho , což činili otcové jejich , také činí až do dnešního dne . Stalo se pak léta třetího Ozee syna Ela , krále Izraelského , kraloval Ezechiáš syn Achasa , krále Judského . V pětmecítma letech byl , když počal kralovati , a dvadceti devět let kraloval v Jeruzalémě . Jméno matky jeho bylo Abi , dcera Zachariášova . Ten činil , což jest dobrého před očima Hospodinovýma , všecko tak , jakž činil David otec jeho . On zkazil výsosti a stroskotal obrazy , a háje posekal , a ztloukl hada měděného , jehož byl udělal Mojžíš ; nebo až do těch dnů synové Izraelští kadívali jemu , a nazval jej Nechustam . V Hospodinu Bohu Izraelském doufal , a nebylo po něm jemu rovného mezi všemi králi Judskými , i z těch , kteříž byli před ním . Nebo se přídržel Hospodina , aniž se uchýlil od něho , a ostříhal přikázaní jeho , kteráž byl přikázal Hospodin Mojžíšovi . A byl Hospodin s ním ; k čemuž se koli obrátil , šťastně se mu vedlo . Zprotivil se pak králi Assyrskému , a nesloužil jemu . On porazil Filistinské až do Gázy a končin jeho , od věže strážných až do města hrazeného . Stalo se pak léta čtvrtého krále Ezechiáše , ( jenž byl sedmý rok Ozee syna Ela , krále Izraelského ) , vytáhl Salmanazar král Assyrský proti Samaří a oblehl ji . I vzali ji při konci léta třetího ; léta šestého Ezechiášova , ( jenž byl rok devátý Ozee krále Izraelského ) , vzata jest Samaří . I zavedl král Assyrský Izraele do Assyrie , a osadil jej v Chelach a v Chabor při potoku Gozan , a v městech Médských , Proto že neposlouchali hlasu Hospodina Boha svého , ale přestupovali smlouvu jeho , i všecko to , což přikázal Mojžíš služebník Hospodinův , tak že ani poslechnouti ani činiti nechtěli . Potom čtrnáctého léta krále Ezechiáše přitáhl Senacherib král Assyrský proti všechněm městům Judským hrazeným , a zdobýval jich . Tedy poslal Ezechiáš král Judský k králi Assyrskému do Lachis , řka : Zhřešilť jsem , odtáhni ode mne ; cožkoli na mne vzložíš , ponesu . I uložil král Assyrský Ezechiášovi králi Judskému tři sta centnéřů stříbra a třidceti centnéřů zlata . I dal Ezechiáš všecky peníze , kteréž jsou nalezeny v domě Hospodinově a v pokladích domu královského . Toho času obloupal Ezechiáš dvéře chrámu Hospodinova , i sloupy , kteréž byl obložil Ezechiáš král Judský , a dal je králi Assyrskému . A však poslal král Assyrský Tartana a Rabsara a Rabsace z Lachis k králi Ezechiášovi s vojskem velikým k Jeruzalému . Kteříž vytáhše , přijeli k Jeruzalému , a přitáhše , přitrhli a položili se u struhy rybníka hořejšího , kteráž jest podlé cesty dlážené při poli valchářovu . A když volali na krále , vyšel k nim Eliakim syn Helkiášův , kterýž byl správce domu , a Sobna písař , a Joach syn Azafův kancléř . I mluvil k nim Rabsace : Povězte medle Ezechiášovi : Toto praví král veliký , král Assyrský : Jakéž jest to doufání , na kterémž se zakládáš ? Mluvils , ( ale slova rtů svých ) , že jest rady i síly k válce dosti . V kohož tedy nyní doufáš , že mi se protivíš ? Aj , nyní zpolehl jsi na hůl třtinovou , a to ještě nalomenou , na Egypt , na niž zpodepřel-li by se kdo , pronikne ruku jeho a probodne ji . Takovýť jest Farao král Egyptský všechněm , kteříž doufají v něho . Pakli mi díte : V Hospodina Boha svého doufáme : zdaliž on není ten , jehož Ezechiáš pobořil výsosti i oltáře , a přikázal Judovi i Jeruzalému , řka : Před tímto oltářem klaněti se budete v Jeruzalémě . Nyní tedy , založ se medle se pánem mým , králem Assyrským , a dámť dva tisíce koní , budeš-li moci míti , kdo by na nich jeli ? I jakž bys tedy odolati mohl jednomu knížeti z nejmenších služebníků pána mého , ačkoli máš doufání v Egyptu pro vozy a jezdce ? Přesto , zdali bez Hospodina přitáhl jsem proti místu tomuto , abych je zkazil ? Hospodin řekl mi : Táhni proti zemi té a zkaz ji . I řekl Eliakim syn Helkiášův a Sobna a Joach Rabsacovi : Mluv medle k služebníkům svým Syrsky , však rozumíme , a nemluv k nám Židovsky před lidem tímto , kterýž jest na zdech . I odpověděl jim Rabsace : Zdaliž ku pánu tvému a k tobě poslal mne pán můj , abych mluvil slova tato ? Však k mužům těm , kteříž jsou na zdech , aby lejna svá jedli , a moč svůj spolu s vámi pili . A tak stoje Rabsace , volal hlasem velikým , Židovsky mluvě a řka : Slyšte slovo krále velikého , krále Assyrského . Toto praví král : Nechť vás nesvodí Ezechiáš , neboť nebude moci vás vysvoboditi z ruky mé . A nechť vám nevelí Ezechiáš doufati v Hospodina , řka : Zajisté vysvobodí nás Hospodin , a nebudeť dáno město toto v ruku krále Assyrského . Neposlouchejtež Ezechiáše , nebo takto praví král Assyrský : Učiňte se mnou smlouvu , a vyjděte ke mně , a jezte jeden každý z vinice své a z fíku svého , a píte jeden každý vodu z čisterny své , Dokudž nepřijdu a nepřenesu vás do země podobné zemi vaší , do země úrodné , země chleba a vinic , země olivoví , oleje a medu , a budete živi a nezemřete . Neposlouchejtež Ezechiáše , neboť vás svodí , řka : Hospodin vysvobodí nás . Zdaliž mohli vysvoboditi bohové národů jeden každý zemi svou z ruky krále Assyrského ? Kdež jsou bohové Emat a Arfad ? Kde jsou bohové Sefarvaim , Ana a Ava ? Zdaliž jsou vysvobodili Samaří z ruky mé ? Kteří jsou mezi všemi bohy těch zemí , ješto by vysvobodili zemi svou z ruky mé ? Aby pak Hospodin vysvoboditi mohl Jeruzalém z ruky mé ? Lid pak mlčel , a neodpověděl mu žádného slova ; nebo takové bylo rozkázaní královo , řkoucí : Neodpovídejte jemu . Přišli tedy Eliakim syn Helkie , kterýž byl správcím domu , a Sobna písař , a Joach syn Azafův kancléř k Ezechiášovi , majíce roucho roztržené , a oznámili jemu slova Rabsacova . To když uslyšel král Ezechiáš , roztrhl roucho své , a oděv se žíní , všel do domu Hospodinova . I poslal Eliakima správce domu , a Sobnu písaře , i starší z kněží , oblečené v žíně , k Izaiášovi proroku , synu Amosovu . Kteříž řekli jemu : Toto praví Ezechiáš : Den úzkosti a útržek i rouhání jest den tento ; přiblížilť se plod k vyjití , ale není síly při rodičce . Ó by slyšel Hospodin Bůh tvůj všecka slova Rabsacova , jehož poslal král Assyrský pán jeho , aby utrhal Bohu živému , aby pomstil Hospodin Bůh tvůj těch slov , kteráž by slyšel . Protož pozdvihni modlitby své za tento ostatek , kterýž se nalézá . A tak přišli služebníci krále Ezechiáše k Izaiášovi . Jimž odpověděl Izaiáš : Toto povíte pánu svému : Takto praví Hospodin : Nestrachuj se slov těch , kteráž jsi slyšel , jimiž se mi rouhali služebníci krále Assyrského . Aj , já pustím naň vítr , aby uslyše pověst , navrátil se do země své , a učiním to , že padne od meče v zemi své . Rabsace pak navrátiv se , nalezl krále Assyrského , an dobývá Lebna ; nebo uslyšel , ( pročež odtrhl od Lachis ) , Uslyšel , pravím , o Tirhákovi králi Mouřenínském , ano pravili : Aj , teď táhne , aby bojoval s tebou . I navrátil se , a však poslal jiné posly k Ezechiášovi s těmito slovy : Takto povíte Ezechiášovi králi Judskému , řkouce : Nechť tebe nesvodí Bůh tvůj , v němž ty doufáš , říkaje : Nebudeť dán Jeruzalém v ruku krále Assyrského . Aj , slyšels , co jsou činili králové Assyrští všechněm zemím , pohubivše je , a ty bys měl býti vysvobozen ? Zdaliž jsou je vysvobodili bohové těch národů , kteréž zahladili otcové moji , totiž Gozana , Charana , Resefa a syny Eden , kteříž byli v Telasar ? Kde jest král Emat , a král Arfad , a král města Sefarvaim , Ana i Ava ? Protož vzav Ezechiáš list z ruky poslů , přečetl jej , a vstoupiv do domu Hospodinova , rozvinul jej Ezechiáš před Hospodinem . A modlil se Ezechiáš před Hospodinem , řka : Hospodine Bože Izraelský , kterýž sedíš nad cherubíny , ty jsi sám Bůh všech království země , ty jsi učinil nebe i zemi . Nakloniž , Hospodine , ucha svého a uslyš ; otevři , Hospodine , oči své a pohleď ; slyš slova Senacheribova , kterýž poslal k činění útržek Bohu živému . Takť jest , Hospodine , žeť jsou zkazili králové Assyrští národy ty i země jejich . A uvrhli bohy jejich do ohně . Nebo nebyli bohové , ale dílo rukou lidských , dřevo a kámen , protož zahladili je . A nyní , Hospodine Bože náš , vysvoboď nás , prosím , z ruky jeho , ať by poznala všecka království země , že jsi ty sám , Hospodine , Bohem . Tedy poslal Izaiáš syn Amosův k Ezechiášovi , řka : Toto praví Hospodin Bůh Izraelský : Zač jsi mi se modlil strany Senacheriba krále Assyrského , vyslyšel jsem tě . Totoť jest slovo , kteréž mluvil Hospodin o něm : Pohrdá tebou , a posmívá se tobě , králi , panna dcera Sionská , potřásá za tebou hlavou dcera Jeruzalémská . Kohož jsi zhaněl ? A komus se rouhal ? Proti komu jsi povýšil hlasu a pozdvihls vzhůru očí svých ? Však proti svatému Izraelskému . Skrze posly své utrhal jsi Pánu , a řekl jsi : Ve množství vozů svých vytáhl jsem na hory vysoké , na stráně Libánské , a zpodtínám vysoké cedry jeho , i spanilé jedle jeho , a vejdu do nejdalších příbytků jeho , do lesů a výborných rolí jeho . Já jsem vykopal a pil jsem vody cizí , a vysušil jsem nohama svýma všecky potoky podmaněných . Zdaliž jsi neslyšel , že již dávno jsem jej učinil , a ode dnů starých jej sformoval ? Což tedy nyní přivedl bych jej k zkažení a v hromady rumu , jako jiná města hrazená ? Jejichž obyvatelé mdlí byli , předěšení a zahanbení , byvše jako bylina polní a zelina vzcházející , jako tráva na střechách , a jako osení rzí zkažené , prvé než by dorostlo obilí . Sedání pak tvé , vycházení tvé i vcházení tvé znám , i vzteklost tvou proti mně . Poněvadž jsi se rozzlobil proti mně , a tvé zpouzení přišlo v uši mé , protož vpustím udici svou v chřípě tvé , a udidla svá do úst tvých , a odvedu tě zase tou cestou , kterouž jsi přišel . Toto pak měj , Ezechiáši , za znamení : Že jíte roku prvního to , což se samo rodí , též druhého roku , což samo vzchází , třetího teprv roku sejte a žněte , a štěpujte vinice , a jezte ovoce z nich . Ostatek zajisté domu Judova , kterýž pozůstal , vpustí zase kořeny své hluboce , a vydá užitek nahoru . Nebo z Jeruzaléma vyjdou ostatkové , a ti , kteříž jsou zachováni , z hory Siona . Horlivost Hospodina zástupů učiní to . A protož toto praví Hospodin o králi Assyrském : Nevejdeť do města tohoto , aniž sem střely vstřelí , aniž se ho zmocní pavézníci , aniž udělají u něho náspu . Cestou , kterouž přitáhl , zase navrátí se , a do města tohoto nevejde , praví Hospodin . Nebo chrániti budu města tohoto , abych je zachoval pro sebe a pro Davida služebníka svého . Tedy stalo se té noci , že vyšel anděl Hospodinův , a zbil v vojště Assyrském sto osmdesáte pět tisíců . I vstali ráno , a aj , všickni mrtví . Pročež odjel a utekl Senacherib král Assyrský , a navrátiv se , bydlil v Ninive . I stalo se , když se klaněl v chrámě Nizrocha boha svého , že Adramelech a Sarasar , synové jeho , zabili jej mečem , a sami utekli do země Ararat . I kraloval Esarchaddon syn jeho místo něho . V těch dnech roznemohl se Ezechiáš až k smrti . I přišel k němu Izaiáš syn Amosův prorok , a řekl jemu : Toto praví Hospodin : Zřeď dům svůj , nebo umřeš , a nebudeš živ . I obrátil tvář svou k stěně , a modlil se Hospodinu , řka : Prosím , ó Hospodine , rozpomeň se nyní , že jsem stále chodil před tebou v pravdě a v srdci upřímém , a že jsem to činil , což dobrého jest před očima tvýma . I plakal Ezechiáš pláčem velikým . Ještě pak Izaiáš nebyl vyšel do půl síně , když se k němu stalo slovo Hospodinovo , řkoucí : Navrať se a rci Ezechiášovi vůdci lidu mého : Toto praví Hospodin Bůh Davida otce tvého : Slyšelť jsem modlitbu tvou , a viděl jsem slzy tvé ; aj , já uzdravím tě , třetího dne vstoupíš do domu Hospodinova . A přidám ke dnům tvým patnácte let , a z ruky krále Assyrského vysvobodím tě , i město toto , a chrániti budu města tohoto , pro sebe a pro Davida služebníka svého . I řekl Izaiáš : Vezměte hrudu suchých fíků . Kterouž vzavše , přiložili na vřed , i uzdraven jest . Řekl pak Ezechiáš Izaiášovi : Jaké bude znamení toho , že mne uzdraví Hospodin , a že půjdu třetího dne do domu Hospodinova ? Odpověděl Izaiáš : Toto bude tobě znamení od Hospodina , že Hospodin učiní věc tuto , kterouž mluvil : Chceš-li , aby postoupil dále stín o deset stupňů , aneb navrátil se zpátkem o deset stupňů ? Odpověděl Ezechiáš : Snázeť může stín postoupiti dolů o deset stupňů . Nechci , ale nechť zase postoupí stín zpátkem o deset stupňů . Volal tedy Izaiáš prorok k Hospodinu , a navrátil stín po stupních , po nichž sešel na hodinách slunečných Achasových , zpátkem o deset stupňů . Toho času poslal Berodach Baladan syn Baladanův , král Babylonský , list a dary Ezechiášovi ; nebo slyšel , že nemocen byl Ezechiáš . I vyslyšel je Ezechiáš a ukázal jim všecky schrany klénotů svých , stříbra a zlata i vonných věcí , a olej nejvýbornější , tolikéž dům zbroje své , a cožkoli mohlo nalezeno býti v pokladích jeho . Ničeho nebylo , čehož by jim neukázal Ezechiáš v domě svém i ve všem panství svém . Protož přišel prorok Izaiáš k králi Ezechiášovi , a řekl jemu : Co pravili ti muži ? A odkud přišli k tobě ? Odpověděl Ezechiáš : Z země daleké přišli , z Babylona . I řekl : Co viděli v domě tvém ? Odpověděl Ezechiáš : Všecko , což jest v domě mém , viděli . Ničeho není v pokladích mých , čehož bych jim neukázal . Ale Izaiáš řekl Ezechiášovi : Slyšiž slovo Hospodinovo . Aj , dnové přijdou , v nichž odneseno bude do Babylona , cožkoli jest v domě tvém , a cožkoli nachovali otcové tvoji až do tohoto dne ; nezůstaneť ničeho , praví Hospodin . Syny také tvé , kteříž pojdou z tebe , kteréž ty zplodíš , poberou a budou komorníci při dvoru krále Babylonského . Tedy řekl Ezechiáš Izaiášovi : Dobréť jest slovo Hospodinovo , kteréž jsi mluvil . Řekl ještě : Ovšem , žeť jest dobré , jestliže pokoj a pravda bude za dnů mých . O jiných pak činech Ezechiášových , i vší síle jeho , a kterak udělal rybník , a vodu po trubách uvedl do města , zapsáno jest v knize o králích Judských . I usnul Ezechiáš s otci svými , a kraloval Manasses syn jeho místo něho . Ve dvanácti letech byl Manasses , když počal kralovati , a kraloval padesáte a pět let v Jeruzalémě . Jméno matky jeho bylo Chefziba . I činil to , což jest zlého před očima Hospodinovýma , vedlé ohavností těch národů , kteréž Hospodin vyplénil před syny Izraelskými . Nebo převrátiv se , vzdělal zase výsosti , kteréž byl zkazil Ezechiáš otec jeho , a vystavěl oltáře Bálovi , a vysadil háj , tak jako byl učinil Achab král Izraelský . A klaněje se všemu vojsku nebeskému , ctil je . Vzdělal také oltáře v domě Hospodinově , o němž byl řekl Hospodin : V Jeruzalémě položím jméno své . Nadto nadělal oltářů všemu vojsku nebeskému , v obou síních domu Hospodinova . Syna také svého provedl skrze oheň , a šetřil časů , s hadačstvím zacházel , zaklinače a čarodějníky zřídil , a velmi mnoho zlého činil před očima Hospodinovýma , popouzeje ho . Postavil také rytinu háje , kterouž byl udělal v domě , o kterémž byl řekl Hospodin k Davidovi a Šalomounovi synu jeho : V domě tomto a v Jeruzalémě , kterýž jsem vyvolil ze všech pokolení Izraelských , položím jméno své na věky , Aniž více dopustím , aby se pohnula noha Izraele z země , kterouž jsem dal otcům jejich , jen toliko budou-li skutečně ostříhati všeho , což jsem jim přikázal , a všeho zákona , kterýž jim vydal Mojžíš služebník můj . Ale neuposlechli ; nebo je svedl Manasses , tak že činili horší věci , nežli ti národové , kteréž vyplénil Hospodin od tváři synů Izraelských , Ačkoli mluvíval Hospodin skrze služebníky své proroky , řka : Proto že činil Manasses král Judský ohavnosti tyto , a páchal horší věci nad všecko , což činili Amorejští , kteříž byli před ním , a že přivedl i Judu k hřešení skrze ukydané bohy své , Protož řekl Hospodin Bůh Izraelský : Aj , já uvedu zlé věci na Jeruzalém a na Judu , aby každému slyšícímu o tom znělo v obou uších jeho . Nebo vztáhnu na Jeruzalém šňůru Samařskou , a závaží domu Achabova , a vytru Jeruzalém , jako vytírá někdo misku , a vytra , poklopí ji . A opustím ostatky dědictví svého , a vydám je v ruku nepřátel jejich , i budou v loupež a v rozchvátání všechněm nepřátelům svým , Proto že činili to , což jest zlého před očima mýma , a popouzeli mne od toho dne , jakž vyšli otcové jejich z Egypta , až do dnešního dne . Ano i krve nevinné vylil Manasses velmi mnoho , tak že naplnil Jeruzalém od jednoho konce k druhému , kromě hříchu svého , kterýmž přivedl k hřešení Judu , aby činili , což zlého jest před očima Hospodinovýma . O jiných pak činech Manassesových , a cožkoli činil , i hřích jeho , kterýmž zhřešil , zapsáno jest v knize o králích Judských . I usnul Manasses s otci svými , a pohřben jest v zahradě domu svého , v zahradě Uzy , a kraloval Amon syn jeho místo něho . Ve dvamecítma letech byl Amon , když počal kralovati , a kraloval dvě létě v Jeruzalémě . Jméno matky jeho bylo Mesullemet , dcera Charus z Jateba . I ten činil to , což jest zlého před očima Hospodinovýma , jako činil Manasses otec jeho . A chodil po vší cestě , po níž chodil otec jeho . Sloužil také ukydaným bohům , jimž sloužíval otec jeho , a klaněl se jim , Opustiv Hospodina Boha otců svých , aniž chodil po cestě Hospodinově . Spuntovali se pak služebníci Amonovi proti němu , a zamordovali jej v domě jeho . Tedy pobil lid země všecky ty , kteříž se byli spuntovali proti králi Amonovi , a ustanovil lid země krále Joziáše syna jeho místo něho . O jiných pak činech Amonových , kteréž činil , zapsáno jest v knize o králích Judských . I pochoval ho lid v hrobě jeho v zahradě Uzy , a kraloval Joziáš syn jeho místo něho . V osmi letech byl Joziáš , když počal kralovati , a kraloval jedno a třidceti let v Jeruzalémě . Jméno matky jeho bylo Jedida , dcera Adaiášova z Baskat . Ten činil to , což pravého jest před očima Hospodinovýma , chodě po vší cestě Davida otce svého , a neuchyluje se na pravo ani na levo . Stalo se pak osmnáctého léta krále Joziáše , že poslal král Safana syna Azaliášova , syna Mesullamova , písaře , do domu Hospodinova , řka : Jdi k Helkiášovi knězi nejvyššímu , ať sečtou peníze , kteréž jsou vneseny do domu Hospodinova , kteréž sebrali strážní prahu od lidu . A ať je dadí v ruce řemeslníků představených nad dílem domu Hospodinova , aby je obraceli na dělníky , kteříž dělají dílo v domě Hospodinově , k opravení zbořenin domu , Totiž na tesaře a stavitele a zedníky , též aby jednali dříví a tesané kamení k opravování domu . A však ať počtu nečiní z peněz , kteréž se dávají v ruce jejich ; nebo věrně dělati budou . I řekl Helkiáš kněz nejvyšší Safanovi písaři : Knihu zákona nalezl jsem v domě Hospodinově . I dal Helkiáš knihu tu Safanovi , kterýž četl v ní . Přišel pak Safan písař k králi , a oznamuje králi tu věc , řekl : Sebrali služebníci tvoji peníze , kteréž se nalezly v domě Páně , a dali je v ruce řemeslníků představených nad dílem domu Hospodinova . Oznámil také Safan písař králi , řka : Knihu mi dal Helkiáš kněz . I četl ji Safan před králem . A když slyšel král slova knihy zákona , roztrhl roucho své . A rozkázal král Helkiášovi knězi , a Achikamovi synu Safanovu , a Achborovi synu Michaia , a Safanovi písaři , a Asaiášovi služebníku královskému , řka : Jděte , poraďte se s Hospodinem o mne i o lid , a o všeho Judu z strany slov knihy této , kteráž jest nalezena ; nebo veliký jest hněv Hospodinův , kterýž rozpálen jest proti nám , proto že otcové naši neposlouchali slov knihy této , aby činili všecko tak , jakž jest nám zapsáno . Tedy šli Helkiáš kněz a Achikam , a Achbor , a Safan a Asaia k Chuldě prorokyni , manželce Salluma , syna Tekue , syna Charchas , strážného nad rouchem ; nebo bydlila v Jeruzalémě na druhé straně . A mluvili s ní . Kteráž řekla jim : Toto praví Hospodin Bůh Izraelský : Povězte muži , kterýž vás poslal ke mně : Takto praví Hospodin : Aj , já uvedu zlé věci na místo toto a na obyvatele jeho , všecka slova knihy té , kterouž četl král Judský , Proto že mne opustili a kadili bohům cizím , aby mne popouzeli všelikým dílem rukou svých . Z té příčiny rozpálila se prchlivost má na místo toto , aniž bude uhašena . Králi pak Judskému , kterýž vás poslal , abyste se tázali Hospodina , takto povíte : Toto praví Hospodin Bůh Izraelský o slovích těch , kteráž jsi slyšel : Poněvadž obměkčeno jest srdce tvé , a ponížils se před tváří Hospodinovou , když jsi slyšel , které věci jsem mluvil proti místu tomuto , a proti obyvatelům jeho , že má přijíti v zpuštění a v zlořečení , a roztrhl jsi roucho své , a plakals přede mnou , i já také uslyšel jsem tě , praví Hospodin . Protož , aj , já připojím tě k otcům tvým , a pochován budeš v hrobích svých v pokoji , aby neviděly oči tvé ničeho z toho zlého , kteréž přivedu na místo toto . I oznámili králi tu řeč . Tedy poslav král , aby se shromáždili k němu všickni starší Judští a Jeruzalémští , Vstoupil král do domu Hospodinova a všickni muži Judští , i všickni obyvatelé Jeruzalémští s ním , i kněží a proroci , a všecken lid od malého až do velikého , i četl , aby všickni slyšeli všecka slova knihy smlouvy , kteráž byla nalezena v domě Hospodinově . Potom stoje král na místě vyšším , učinil smlouvu před Hospodinem , že bude následovati Hospodina , a ostříhati přikázaní jeho , i svědectví jehoa ustanovení jeho , vším srdcem svým a vší duší svou , a plniti slova smlouvy té , kteráž jsou zapsána v knize té . K kteréžto smlouvě i všecken lid přistoupil . A přikázal král Helkiášovi knězi nejvyššímu a kněžím nižším i strážným prahu , aby vymetali z chrámu Hospodinova všecky nádoby , kteréž udělány byly Bálovi a háji , i všemu vojsku nebeskému . Kterýž popáliv je vně za Jeruzalémem na poli Cedron , vnesl prach jejich do Bethel . Složil také kněží , kteréž byli ustanovili králové Judští , aby kadívali na výsostech v městech Judských a vůkol Jeruzaléma ; takž podobně i ty , kteříž kadívali Bálovi , slunci , měsíci a planétám , i všemu vojsku nebeskému . Vyvezl také háj z domu Hospodinova ven z Jeruzaléma ku potoku Cedron , a spálil jej u potoka Cedron a setřel na prach ; ten pak prach vysypal na hroby synů toho lidu . Domky také sodomářů hanebných zkazil , kteříž byli při domě Hospodinově , v nichž ženy tkaly kortýny k háji . A kázal přivésti všecky kněží z měst Judských , a poškvrnil výsostí , na nichž kadívali kněží , od Gabaa až do Bersabé . Zkazil také výsostí u bran , kteréž byly u vrat brány Jozue , knížete města , a byly po levé straně vcházejícímu do brány městské . A však nepřistupovali ti kněží výsostí k oltáři Hospodinovu v Jeruzalémě , ale jídali chleby přesné mezi bratřími svými . Poškvrnil také i Tofet , jenž jest v údolí syna Hinnom , aby více žádný nevodil syna svého aneb dcery své skrze oheň Molochovi . Zahladil také ty koně , kteréž byli postavili králové Judští slunci , kdež se vchází do domu Hospodinova , k domu Netanmelecha komorníka , kterýž byl v Parvarim ; a vozy slunce spálil ohněm . Ano i oltáře , kteříž byli na vrchním paláci Achasovu , jichž byli nadělali králové Judští , a oltáře , jichž nadělal Manasses v obou síních domu Hospodinova , pobořil král , a pospíšiv s nimi odtud , dal vysypati prach jejich do potoka Cedron . Výsosti také , kteréž byly před Jeruzalémem , a kteréž byly po pravé straně hory Olivetské , jichž byl nadělal Šalomoun král Izraelský Astarotovi , ohavnosti Sidonských , a Chámosovi , ohavnosti Moábských , a Melchomovi , ohavnosti synů Ammon , poškvrnil král , A potřískal obrazy , háje posekal , a místa jejich naplnil kostmi lidskými . Nadto i oltář , jenž byl v Bethel , a výsost , kterouž udělal Jeroboám syn Nebatův , kterýž přivedl k hřešení Izraele , i ten oltář i výsost zkazil , a spáliv výsost , setřel ji na prach ; spálil i háj . A obrátiv se Joziáš , uzřel hroby , kteříž tu na hoře byli , a poslav , pobral kosti z těch hrobů a spálil je na tom oltáři . A tak poškvrnil ho vedlé řeči Hospodinovy , kterouž mluvil muž Boží ten , kterýž to předpověděl . I řekl : Jaký jest onenno nápis , kterýž vidím ? Odpověděli jemu muži města : Hrob muže Božího jest , kterýž přišed z Judstva , předpověděl tyto věci , kteréž jsi učinil při oltáři v Bethel . Tedy řekl : Nechtež ho , aniž kdo hýbej kostmi jeho . I vysvobodili kosti jeho s kostmi proroka toho , kterýž byl přišel z Samaří . Též všecky domy výsostí , kteříž byli v městech Samařských , jichž byli nadělali králové Izraelští , aby popouzeli Hospodina , zkazil Joziáš , a učinil jim rovně tak , jakž byl učinil v Bethel . Zbil také všecky kněží výsostí , kteříž tu byli , na oltářích , a pálil kosti lidské na nich . Potom navrátil se do Jeruzaléma . Přikázal pak král všemu lidu , řka : Slavte velikunoc Hospodinu Bohu svému , jakož psáno jest v knize smlouvy této . Nebo nebyla slavena taková velikanoc od času soudců , kteříž soudili Izraele , a po všecky dny králů Izraelských a králů Judských . Osmnáctého léta krále Joziáše slavena jest ta velikanoc Hospodinu v Jeruzalémě . Ano i věšťce a hadače , obrazy i ukydané bohy , a všecky ty ohavnosti , což jich bylo viděti v zemi Judské a v Jeruzalémě , vyplénil Joziáš , aby naplnil slova zákona zapsaná v knize , kterouž nalezl Helkiáš kněz v domě Hospodinově . A nebylo jemu podobného krále před ním , kterýž by obrátil se k Hospodinu celým srdcem svým , a celou duší svou , i všemi mocmi svými vedlé všeho zákona Mojžíšova , ani po něm nepovstal podobný jemu . A však neodvrátil se Hospodin od prchlivosti hněvu svého velikého , kterouž vzbuzen byl hněv jeho proti Judovi , pro všecka popouzení , kterýmiž popouzel ho Manasses . Protož řekl Hospodin : Také i Judu zavrhu od tváři své , jako jsem zavrhl Izraele , a opovrhu to město , kteréž jsem vyvolil , Jeruzalém , i ten dům , o němž jsem byl řekl : Jméno mé tam bude . O jiných pak činech Joziášových , a cožkoli činil , zapsáno jest v knize o králích Judských . Za dnů jeho přitáhl Farao Nécho král Egyptský proti králi Assyrskému k řece Eufraten . I vytáhl král Joziáš proti němu , a on zabil jej v Mageddo , když ho uzřel . Tedy služebníci jeho vloživše jej mrtvého na vůz , přivezli ho z Mageddo do Jeruzaléma , a pochovali jej v hrobě jeho . I vzal lid země Joachaza syna Joziášova , a pomazali ho , i ustanovili králem na místě otce jeho . Ve třímecítma letech byl Joachaz , když počal kralovati , a kraloval tři měsíce v Jeruzalémě . Jméno matky jeho bylo Chamutal , dcera Jeremiášova z Lebna . A činil to , což jest zlého před očima Hospodinovýma , všecko tak , jakž činili otcové jeho . I svázal ho Farao Nécho v Ribla , v zemi Emat , když kraloval v Jeruzalémě , a uložil daň na tu zemi , sto centnéřů stříbra a centnéř zlata . A ustanovil Farao Nécho za krále Eliakima syna Joziášova , na místo Joziáše otce jeho , a proměnil jméno jeho , aby sloul Joakim . Ale Joachaza vzal , kterýž , když se dostal do Egypta , umřel tam . To pak zlato i stříbro dával Joakim Faraonovi ; pročež šacoval obyvatele země , aby mohl dáti stříbro k rozkázaní Faraonovu . Od jednoho každého vedlé toho , jakž byl šacován , bral stříbro i zlato od lidu země , aby dal Faraonovi Néchovi . V pětmecítma letech byl Joakim , když počal kralovati , a jedenácte let kraloval v Jeruzalémě . Jméno matky jeho bylo Zebuda , dcera Pedaiova z Ruma . I činil to , což jest zlého před očima Hospodinovýma , podlé všeho , což činili otcové jeho . Za dnů jeho přitáhl Nabuchodonozor král Babylonský , i učiněn jest Joakim služebníkem jeho za tři léta . Potom odvrátiv se , zprotivil se jemu . Protož poslal Hospodin na něj lotříky Kaldejské a lotříky Syrské , i lotříky Moábské a lotříky synů Ammon , poslal je , pravím , na Judu , aby ho zkazili vedlé řeči Hospodinovy , kterouž byl mluvil skrze služebníky své proroky . A jistě podlé řeči Hospodinovy to se dálo proti Judovi , aby jej zavrhl od tváři své pro hříchy Manassesovy , vedlé toho všeho , což byl činil , Ano i pro krev nevinnou , kterouž vylil , naplniv Jeruzalém krví nevinnou , čehož nechtěl Hospodin prominouti . O jiných pak věcech Joakimových , a cožkoli činil , psáno jest v knize o králích Judských . A tak usnul Joakim s otci svými , a kraloval Joachin syn jeho místo něho . Král pak Egyptský nikdy více nevytáhl z země své ; nebo král Babylonský pobral od řeky Egyptské až k řece Eufraten všecko , cožkoli měl král Egyptský . V osmnácti letech byl Joachin , když počal kralovati , a tři měsíce kraloval v Jeruzalémě . Jméno matky jeho Nechusta , dcera Elnatanova z Jeruzaléma . I činil to , což jest zlého před očima Hospodinovýma , všecko tak , jakž byl činil otec jeho . Toho času vytáhli služebníci Nabuchodonozora krále Babylonského proti Jeruzalému , a obleženo jest město . Ano i Nabuchodonozor král Babylonský přitáhl proti městu , když služebníci jeho leželi vůkol něho . Tedy vyšel Joachin král Judský k králi Babylonskému , i s matkou svou i s služebníky , knížaty i komorníky svými , kteréhož vzal král Babylonský léta osmého kralování svého . A vynesl odtud všecky poklady domu Hospodinova , a poklady domu královského , a ztloukl všecky nádoby zlaté , jichž byl nadělal Šalomoun král Izraelský do domu Hospodinova , jakož byl mluvil Hospodin . Při tom přenesl všecken Jeruzalém a všecka knížata i všecky muže udatné , deset tisíců zajatých , i všecky tesaře a kováře . Žádného nezanechal , kromě chaterných lidí země . Zavedl také i Joachina do Babylona , a matku jeho i ženy královské i komorníky jeho ; silné také země zavedl do vězení z Jeruzaléma do Babylona . Všech také mužů udatných sedm tisíců , tesařů také a kovářů tisíc , všecky též zmužilé bojovníky zavedl jaté král Babylonský do Babylona . Ustanovil pak král Babylonský Mataniáše , strýce jeho , králem místo něho , a změnil mu jméno , aby sloul Sedechiáš . V jedenmecítma letech byl Sedechiáš , když počal kralovati a jedenácte let kraloval v Jeruzalémě . Jméno matky jeho bylo Chamutal , dcera Jeremiášova z Lebna . I činil to , což jest zlého před očima Hospodinovýma , všecko tak , jakž byl dělal Joakim . Nebo se to dálo pro rozhněvání Hospodinovo proti Jeruzalému a Judovi , až je i zavrhl od tváři své . V tom opět zprotivil se Sedechiáš králi Babylonskému . Stalo se pak léta devátého kralování jeho , měsíce desátého , v desátý den téhož měsíce , že přitáhl Nabuchodonozor král Babylonský se vším vojskem svým k Jeruzalému , a položil se u něho , a vzdělali proti němu hradbu vůkol . A bylo město obleženo , až do jedenáctého léta krále Sedechiáše . V kterémžto , devátého dne čtvrtého měsíce , rozmohl se hlad v městě , a neměl chleba lid země . I protrženo jest město , a všickni muži bojovní utekli noci té skrze bránu mezi dvěma zdmi u zahrady královské ; Kaldejští pak leželi okolo města . Ušel také král cestou pouště . I honilo vojsko Kaldejské krále , a postihli ho na rovinách Jerišských , a všecko vojsko jeho rozprchlo se od něho . A tak javše krále , přivedli jej k králi Babylonskému do Ribla , kdež učinili o něm soud . Syny pak Sedechiášovy zmordovali před očima jeho . Potom Sedechiáše oslepili , a svázavše ho řetězy ocelivými , zavedli jej do Babylona . Potom měsíce pátého , sedmý den téhož měsíce , léta devatenáctého kralování Nabuchodonozora krále Babylonského , přitáhl Nebuzardan hejtman nad žoldnéři , služebník krále Babylonského , do Jeruzaléma . A zapálil dům Hospodinův i dům královský , i všecky domy v Jeruzalémě , a tak všecky domy veliké vypálil . Zdi také Jeruzalémské vůkol pobořilo všecko vojsko Kaldejské , kteréž bylo s tím hejtmanem nad žoldnéři . Ostatek pak lidu , kterýž byl zůstal v městě , i poběhlce , kteříž se byli obrátili k králi Babylonskému , a jiný obecný lid , zavedl Nebuzardan hejtman nad žoldnéři . Toliko něco chaterného lidu země zanechal hejtman nad žoldnéři , aby byli vinaři a oráči . Nadto sloupy měděné , kteříž byli v domě Hospodinově , i podstavky , i moře měděné , kteréž bylo v domě Hospodinově , ztloukli Kaldejští , a měď z nich odvezli do Babylona . Též hrnce , lopaty a nástroje hudebné , a kadidlnice i všecky nádoby měděné , jimiž sloužili , pobrali . I nádoby k oharkům a kotlíky , a cokoli zlatého a stříbrného bylo , pobral hejtman nad žoldnéři , Sloupy dva , moře jedno a podstavky , jichž byl nadělal Šalomoun do domu Hospodinova . Nebylo váhy mědi všech těch nádob . Osmnácti loket byla výška sloupu jednoho , a makovice na něm měděná , kterážto makovice tří loket zvýší byla , a mřežování i jablka zrnatá na té makovici vůkol ; všecko bylo měděné . Takovýž byl i druhý sloup s mřežováním . Vzal také týž hejtman nad žoldnéři Saraiáše kněze předního , a Sofoniáše kněze nižšího , a tři strážné prahu . A z města vzal komorníka jednoho , kterýž byl hejtmanem nad muži bojovnými , a pět mužů z těch , jenž bývali při králi , kteříž nalezeni byli v městě , a předního spisovatele vojska , kterýž popisoval vojsko z lidu země , a šedesáte mužů z lidu země , kteříž se nalezli v městě . Zjímav tedy je Nebuzardan hejtman nad žoldnéři , přivedl je k králi Babylonskému do Ribla . I pobil je král Babylonský , a zmordoval je v Ribla , v zemi Emat , a tak zaveden jest Juda z země své . Lidu pak , kterýž zůstal v zemi Judské , jehož byl zanechal Nabuchodonozor král Babylonský , představil Godoliáše syna Achikama , syna Safanova . I uslyšeli všickni hejtmané vojska , oni i lid jejich , že postavil za správce král Babylonský Godoliáše , a přišli k Godoliášovi do Masfa , totiž Izmael syn Netaniášův , a Jochanan syn Kareachův , a Saraiáš syn Tanchumeta Netofatského , a Jazaniáš syn Machatův , oni i lid jejich . Tedy přisáhl jim Godoliáš i lidu jejich , a řekl jim : Nebojte se služby Kaldejských , zůstaňte v zemi , a služte králi Babylonskému , a dobře vám bude . I stalo se měsíce sedmého , přišel Izmael syn Netaniáše , syna Elisamova , z semene královského , a deset mužů s ním . I zabili Godoliáše , a umřel ; takž i Židy i Kaldejské , kteříž s ním byli v Masfa . Pročež zdvih se všecken lid , od malého až do velikého , i hejtmané vojsk , ušli do Egypta ; nebo se báli Kaldejských . Stalo se také léta třidcátého sedmého po zajetí Joachina krále Judského , dvanáctého měsíce , dvadcátého sedmého dne téhož měsíce , povýšil Evilmerodach král Babylonský toho léta , když počal kralovati , Joachina krále Judského , pustiv ho z žaláře . A mluvil s ním dobrotivě , i stolici jeho postavil nad stolice jiných králů , kteříž s ním byli v Babyloně . Změnil též roucho jeho , kteréž měl v žaláři . I jídal vždycky před ním po všecky dny života svého . Nebo vyměřený pokrm ustavičně dáván byl jemu od krále , a to na každý den po všecky dny života jeho . Adam , Set , Enos , Kainan , Mahalaleel , Járed , Enoch , Matuzalém , Lámech , Noé , Sem , Cham a Jáfet . Synové Jáfetovi : Gomer , Magog , Madai , Javan , Tubal , Mešech a Tiras . Synové pak Gomerovi : Ascenez , Difat a Togorma . Synové pak Javanovi : Elisa , Tarsis , Cetim a Rodanim . Synové Chamovi : Chus , Mizraim , Put a Kanán . A synové Chusovi : Sába , Evila , Sabata , Regma , Sabatacha . Synové pak Regmovi : Sába a Dedan . Zplodil také Chus Nimroda ; ten počal mocným býti na zemi . Mizraim pak zplodil Ludim , Anamim , Laabim a Neftuim , Fetruzim také a Chasluim , ( odkudž pošli Filistinští ) , a Kafturim . Kanán pak zplodil Sidona , prvorozeného svého , a Het , A Jebuzea , Amorea a Gergezea , A Hevea , Aracea a Sinea , A Aradia , Samarea a Amatea . Synové Semovi : Elam , Assur , Arfaxad , Lud , Aram , Hus a Hul , Geter a Mas . A Arfaxad zplodil Sále , Sále pak zplodil Hebera . Heberovi pak narodili se dva synové , z nichž jednoho jméno Peleg , proto že za dnů jeho rozdělena byla země , jméno pak bratra jeho Jektan . Kterýžto Jektan zplodil Elmodada , Salefa , Azarmota a Járe , A Adoráma , Uzala a Dikla , A Ebale , Abimahele a Sebai , A Ofira , Evila a Jobaba . Všickni ti byli synové Jektanovi . Sem , Arfaxad , Sále , Heber , Peleg , Réhu , Sárug , Náchor , Táre , Abram , ten jest Abraham . Synové Abrahamovi : Izák a Izmael . Tito jsou rodové jejich : Prvorozený Izmaelův Nabajot , Cedar , Adbeel a Mabsan , Masma , Dumah , Massa , Hadad a Tema , Jetur , Nafis a Cedma . Ti jsou synové Izmaelovi . Synové pak Cetury , ženiny Abrahamovy : Ta porodila Zamrana , Jeksana , Madana , Madiana , Jezbocha a Suecha . Synové pak Jeksanovi : Sába a Dedan . Synové pak Madianovi : Efa , Efer , Enoch , Abida a Helda . Všickni ti synové Cetury . Zplodil tedy Abraham Izáka . Synové pak Izákovi : Ezau a Izrael . Synové Ezau : Elifaz , Rahuel , Jehus , Jhelom a Kore . Synové Elifazovi : Teman , Omar , Sefi , Gatam , Kenaz a syn Tamny , totiž Amalech . Synové Rahuelovi : Nahat , Zára , Samma a Méza . Synové pak Seir : Lotan , Sobal , Sebeon , Ana , Dison , Eser a Dízan . Synové pak Lotanovi : Hori a Homam . Sestra pak Lotanova : Tamna . Synové Sobalovi : Alian , Manáhat , Ebal , Sefi a Onam . Synové pak Sebeonovi : Aia a Ana . Synové Anovi : Dison . A synové Disonovi : Hamran , Eseban , Jetran a Charan . Synové Eser : Balaan , Závan a Jakan . Synové Dízonovi : Hus a Aran . Tito pak jsou králové , kteříž kralovali v zemi Idumejské , prvé než kraloval který král z synů Izraelských : Béla syn Beorův , jehožto město jméno mělo Denaba . A když umřel Béla , kraloval na místě jeho Jobab , syn Záre z Bozra . A když umřel Jobab , kraloval místo něho Husam z země Temanské . A když umřel Husam , kraloval místo něho Adad syn Badadův , kterýž porazil Madianské v krajině Moábské ; jehož město jméno mělo Avith . A když umřel Adad , kraloval na místě jeho Semla z Masreka . A když umřel Semla , kraloval místo něho Saul z Rohobot řeky . A když umřel Saul , kraloval místo něho Bálanan , syn Achoborův . A když umřel Bálanan , kraloval místo něho Adad , jehož město řečené Pahu ; jméno pak ženy jeho Mehetabel , dcera Matredy , dcery Mezábovy . A když umřel Adad , byli vývodové Idumejští : Vývoda Tamna , vývoda Alja , vývoda Jetet , Vývoda Olibama , vývoda Ela , vývoda Finon , Vývoda Kenaz , vývoda Teman , vývoda Mabsar , Vývoda Magdiel , vývoda Híram . Ti byli vývodové Idumejští . Tito jsou synové Izraelovi : Ruben , Simeon , Léví , Juda , Izachar a Zabulon , Dan , Jozef , Beniamin , Neftalím , Gád a Asser . Synové Judovi : Her , Onan a Séla . Ti tři narodili se jemu z dcery Suovy Kananejské . Ale Her , prvorozený Judův , byl zlý před očima Hospodinovýma , protož zabil ho . Támar pak nevěsta jeho porodila mu Fáresa a Záru . Všech synů Judových pět . Synové Fáresovi : Ezron a Hamul . Synové pak Záre : Zamri , Etan , Héman , Kalkol a Dára , všech těch pět . A synové Zamri : Charmi , vnuk Achar , kterýž zkormoutil Izraele , zhřešiv při věci proklaté . Synové pak Etanovi : Azariáš . Synové pak Ezronovi , kteříž se mu zrodili : Jerachmeel , Ram a Chelubai . Ram pak zplodil Aminadaba , a Aminadab zplodil Názona , kníže synů Juda . Názon pak zplodil Salmona , a Salmon zplodil Bóza . A Bóz zplodil Obéda , a Obéd zplodil Izai . Izai pak zplodil prvorozeného svého Eliaba , a Abinadaba druhého , a Sammu třetího , Natanaele čtvrtého , Raddaia pátého , Ozema šestého , Davida sedmého , A sestry jejich : Sarvii a Abigail . Synové pak Sarvie byli : Abizai , Joáb , Azael , tři . Abigail pak porodila Amazu , otec pak Amazův byl Jeter Izmaelitský . Kálef pak syn Ezronův zplodil s Azubou manželkou a s Jeriotou syny . Jehož tito synové byli : Jeser , Sobab a Ardon . Když pak umřela Azuba , pojal sobě Kálef Efratu , kteráž mu porodila Hura . A Hur zplodil Uri , a Uri zplodil Bezeleele . Potom všel Ezron k dceři Machira otce Galádova , kterouž on pojal , když byl v šedesáti letech . I porodila jemu Seguba . Segub pak zplodil Jaira , kterýž měl třimecítma měst v zemi Galád . Nebo vzal Gessurejským a Assyrským vsi Jairovy , i Kanat s městečky jeho , šedesáte měst . To všecko pobrali synové Machirovi , otce Galádova . Též i po smrti Ezronově , když již pojal byl Kálef Efratu , manželka Ezronova Abia porodila jemu také Ashura , otce Tekoa . Byli pak synové Jerachmeele prvorozeného Ezronova : Prvorozený Ram , po něm Buna a Oren , a Ozem s Achia . Měl také manželku druhou Jerachmeel , jménem Atara . Ta jest matka Onamova . Byli pak synové Ramovi prvorozeného Jerachmeele : Maaz a Jamin a Eker . Též synové Onamovi byli : Sammai a Jáda . A synové Sammai : Nádab a Abisur . Jméno pak manželky Abisurovy Abichail ; ktéráž porodila jemu Achbana a Molida . A synové Nádabovi : Seled a Appaim . Ale umřel Seled bez dětí . Synové pak Appaimovi : Jesi ; a synové Jesi : Sesan ; a dcera Sesanova : Achlai . Synové pak Jády , bratra Sammaiova : Jeter a Jonatan . Ale umřel Jeter bez dětí . Synové pak Jonatanovi : Felet a Záza . Ti byli synové Jerachmeelovi . Neměl pak Sesan synů , ale dceru . A měl Sesan služebníka Egyptského jménem Jarchu . Protož dal Sesan dceru svou Jarchovi služebníku svému za manželku , kteráž porodila mu Attaie . Attai pak zplodil Nátana , a Nátan zplodil Zabada . Zabad pak zplodil Eflale , a Eflal zplodil Obéda . Obéd pak zplodil Jéhu , a Jéhu zplodil Azariáše . Azariáš pak zplodil Cheleza , a Chelez zplodil Elasu . Elasa pak zplodil Sismaie , a Sismai zplodil Salluma . Sallum pak zplodil Jekamiáše , a Jekamiáš zplodil Elisama . Synové pak Kálefa , bratra Jerachmeelova : Mésa prvorozený jeho . On byl otec Zifejských i synů Marese , otce Hebronova . Synové pak Hebronovi : Chóre a Tapuach , a Rekem a Sema . Sema pak zplodil Rachama otce Jorkeamova , a Rekem zplodil Sammaie . Syn pak Sammai byl Maon ; kterýžto Maon byl otec Betsurských . Efa také , ženina Kálefova , porodila Chárana a Mozu a Gazeza . A Cháran zplodil Gazeza . Synové pak Johedai : Regem , Jotam , Gesan , Felet , Efa a Saaf . S ženinou Maachou Kálef zplodil Sebera a Tirchana . Porodila pak Saafa otce Madmanejských , Sévu otce Makbenejských a otce Gibejských . Též dcera Kálefova Axa . Ti byli synové Kálefovi , syna Hur prvorozeného Efraty : Sobal otec Kariatjeharimských , Salma otec Betlémských , Charef otec čeledi Betgaderských . Měl pak syny Sobal otec Kariatjeharimských : Haroe otce obyvatelů dílu Menuchotských . A čeledi Kariatjeharimských , Jeterských , Putských , Sumatských a Misraiských . Z těch pošli Zaratští a Estaolští . Synové Salmy : Betlémští , Netofatští , Atarotští z čeledi Joábovy , a Zarští , kteříž užívali dílu Menuchotských , A čeledi písařů obývajících v Jábezu , Tiratských , Simatských , Suchatských . Ti jsou Cinejští příchozí z Amata , otce čeledi Rechabovy . Tito jsou pak synové Davidovi , kteříž se jemu zrodili v Hebronu : Prvorozený Amnon z Achinoam Jezreelské , druhý Daniel z Abigail Karmelské ; Třetí Absolon syn Maachy , dcery Tolmai , krále Gessur , čtvrtý Adoniáš , syn Haggit ; Pátý Sefatiáš z Abitál , šestý Jetram , z Egly manželky jeho . Šest se mu jich zrodilo v Hebronu , kdež kraloval sedm let a šest měsíců ; třidceti pak a tři kraloval v Jeruzalémě . Potom tito se jemu zrodili v Jeruzalémě : Sammua , Sobab , Nátan a Šalomoun , čtyři , z Betsabé , dcery Amielovy ; Též Ibchar , Elisama a Elifelet ; A Noga , Nefeg a Jafia ; A Elisama , Eliada a Elifelet , těch devět . Všickni ti synové Davidovi krom synů ženin , a Támar sestra jejich . Syn pak Šalomounův Roboám , Abiam syn jeho , Aza syn jeho , Jozafat syn jeho , Joram syn jeho , Ochoziáš syn jeho , Joas syn jeho , Amaziáš syn jeho , Azariáš syn jeho , Jotam syn jeho , Achas syn jeho , Ezechiáš syn jeho , Manasses syn jeho , Amon syn jeho , Joziáš syn jeho . Synové pak Joziášovi : Prvorozený Jochanan , druhý Joakim , třetí Sedechiáš , čtvrtý Sallum . Synové pak Joakimovi : Jekoniáš syn jeho , Sedechiáš syn jeho . Synové pak Jekoniáše vězně : Salatiel syn jeho . Toho pak Malkiram , Pedai , Senazar , Jekamia , Hosama a Nedabia . Synové pak Pedaiovi : Zorobábel a Semei . A syn Zorobábelův : Mesullam , Chananiáš , a Selomit sestra jejich . Toho pak Chasuba , Ohel , Berechiáš , Chasadiáš a Jusabchesed , těch pět . Syn pak Chananiášův : Pelatia a Izaiáš . Synové Refaie , synové Arnanovi , synové Abdiášovi , synové Sechaniovi . A synové Sechaniovi : Semaiáš . A synové Semaiášovi : Chattus , Igal , Bariach , Neariáš a Safat , šest . A syn Neariáše : Elioenai , Ezechiáš a Azrikam , ti tři . Též synové Elioenai : Hodaviáš , Eliasib , Pelaiáš , Akkub , Jochanan , Delaiáš a Anani , těch sedm . Synové Judovi : Fáres , Ezron , Charmi , Hur a Sobal . Reaiáš pak syn Sobalův zplodil Jachata , Jachat pak zplodil Ahumai a Laad . Ti jsou rodové Zarati . A tito z otce Etama : Jezreel , Isma a Idbas ; a jméno sestry jejich Zelelfoni . Fanuel pak otec Gedor , a Ezer otec Chusův . Ti jsou synové Hur prvorozeného Efraty , otce Betlémských . Ashur pak otec Tekoe měl dvě manželky , Chélu a Naaru . I porodila jemu Naara Achuzama , Hefera , Temana a Achastara . Ti jsou synové Naary . Synové pak Chéle : Zeret , Jezochar a Etnan . Kóz pak zplodil Anuba , Hazobeba , a rodiny Acharchele syna Harumova . Byl pak Jábez slavnější nad bratří své , a matka jeho nazvala jméno jeho Jábez , řkuci : Nebo jsem ho porodila s bolestí . Kterýžto Jábez vzýval Boha Izraelského , řka : Jestliže štědře požehnáš mi , a rozšíříš meze mé , a bude ruka tvá se mnou , a vysvobodíš mne od zlého , abych bolesti netrpěl . I učinil Bůh , začež žádal . Chelub pak , bratr Sucha , zplodil Mechiru . Onť jest otec Estonův . Eston pak zplodil Betrafa , Paseacha a Techinna , otce města Náchas . Ti jsou muži Rechy . Synové pak Cenezovi : Otoniel a Saraiáš . Synové pak Otonielovi : Chatat . Meonatai pak zplodil Ofru , Saraiáš pak zplodil Joába , otce bydlících v údolí řemeslníků ; nebo tam řemeslníci byli . Synové pak Kálefa , syna Jefonova : Iru , Ela a Naam . Syn pak Ela : Cenez . Synové pak Jehalleleelovi : Zif , Zifa , Tiriáš a Asarel . A synové Ezry : Jeter , Mered , Efer a Jalon . Porodila také Miriama , Sammai a Jezba otce Estemo . Manželka pak jeho Jehudia porodila Jereda otce Gedor , a Hebera otce Socho , a Jekutiele otce Zanoe . A ti jsou synové Betie dcery Faraonovy , kterouž pojal Mered . Synové pak manželky Hodia sestry Nachamovy , otce Cejly : Garmi a Estemo Maachatský . Synové pak Simonovi : Amnon , Rinna , Benchanan a Tilon . A synové Jesi : Zochet a Benzochet . Synové Séla syna Judova : Her otec Lechův , a Lada otec Maresův , a čeledi domu těch , jenž dělali díla kmentová v domě Asbea , A Jokim a muži Chozeby , Joas a Saraf , kteříž panovali v Moáb , a Jasubi Lechem . Ale ty věci jsou starodávní . Toť jsou ti hrnčíři obyvatelé v štěpnicích a ohradách u krále , příčinou díla jeho tam bydlíce . Synové Simeonovi : Namuel , Jamin , Jarib , Zára a Saul . Sallum syn jeho , Mabsam syn jeho , Masma syn jeho . Synové pak Masmovi : Hamuel syn jeho , Zakur syn jeho , Semei syn jeho . Ten Semei měl synů šestnácte a dcer šest . Bratří pak jejich neměli mnoho synů , tak že vší rodiny jejich nebylo tak mnoho , jako synů Judových . Bydlili pak v Bersabé a Molada a v Azarsual , A v Bála , v Esem a v Tolad , A v Betueli , v Horma a v Sicelechu , A v Betmarchabot , a v Azarsusim , v Betberi a v Saraim . Ta byla města jejich , dokudž kraloval David . Vsi také jejich při Etam , Ain , Remmon , Tochen , Asan , pěti městech . A tak všecky vesnice jejich , kteréž byly vůkol těch měst až do Baal , ta byla obydlé jejich vedlé rodu jejich . A Mesobab , Jamlech a Josa syn Amazův ; A Joel , a Jéhu syn Jozabiáše , syna Saraiášova , syna Azielova ; A Elioenai , Jákoba , Jesochaiáš , Asaiáš , Adiel a Jesimeel a Benaiáš ; A Ziza syn Sifi , syna Allonova , syna Jedaiášova , syna Simri , syna Semaiášova . Tito ze jména vyčtení ustaveni jsou za knížata v čeledech svých , a čeledi otcovské jejich rozmnožily se náramně . A protož brali se , kudyž se vchází k Gedor , až k východu po údolí tom , aby hledali pastev dobytku svému . I nalezli pastvu hojnou a výbornou , zemi pak prostrannou , bezpečnou a pokojnou , a že z Chama byli ti , kteříž bydlili tam před tím . Protož přišedše ti napsaní ze jména ve dnech Ezechiáše krále Judského , pobořili stany jejich a příbytky , kteříž tam nalezeni byli , a zmordovali je , tak že jich do tohoto dne není , a sami osedli místo nich ; nebo měli tu pastvu dobytku svému . Někteří pak z těch synů Simeonových odebrali se na horu Seir , mužů pět set , jichž Pelatia , Neariáš , Refaiáš a Uziel , synové Jesi , byli vůdcové . I vyplénili ostatek těch , kteříž ušli z Amalechitských , a bydlili tam až do tohoto dne . Synové pak Rubenovi prvorozeného Izraelova : ( nebo on byl prvorozený , ale když poškvrnil lože otce svého , dáno jest prvorozenství jeho synům Jozefovým , syna Izraelova , však jemu není přičteno prvorozenství . Nebo Judas byl nejsilnější z bratří svých , a kníže mezi nimi , ale prvorozenství Jozefovi náleželo ) . Synové , pravím , Rubenovi , prvorozeného Izraelova : Enoch , Fallu , Ezron a Charmi . Synové Joelovi : Semaiáš syn jeho , Gog syn jeho , Semei syn jeho ; Mícha syn jeho , Reaiáš syn jeho , Bál syn jeho ; Béra syn jeho , jehož zavedl Tiglatfalazar král Assyrský . Ten byl knížetem pokolení Rubenova . Bratří pak jeho po čeledech jejich , když vyčteni byli po rodinách svých , knížetem byl Jehiel a Zachariáš . A Béla syn Azaza , syna Semy , syna Joelova . Ten bydlil v Aroer až do Nébo a Balmeon . Potom i na východ bydlil , až kudy se vchází na poušť od řeky Eufrates ; nebo stáda jejich rozmnožila se v zemi Galádské . Pročež ve dnech Saulových bojovali s Agarenskými , kteříž poraženi jsou od ruky jejich . A tak bydlili v staních jejich po vší krajině východní země Galádské . Synové pak Gádovi naproti nim bydlili v zemi Bázan , až do Sálechy . Joel byl kníže jejich , a Safan druhý . Ale Janai a Safat v Bázan zůstali . Bratří pak jejich po domích otců svých : Michael , Mesullam , Seba , Jorai , Jachan , Zia , Heber , těch sedm . ( Ti byli synové Abichailovi , synové Hurovi , synové Jaroachovi , synové Galádovi , synové Michaelovi , synové Jesisovi , synové Jachdovi , synové Buzovi . ) Též Ahi syn Abdiele , syna Gunova , kníže v domě otců jich . I bydlili v Galád , v Bázan a v vesnicech jeho , a ve všech předměstích Sáron , až do hranic jejich . Všickni tito vyčteni byli ve dnech Jotama krále Judského , a ve dnech Jeroboáma krále Izraelského . Synů Rubenových a Gádových a polovice pokolení Manassesova , mužů silných , nosících štít a meč , a natahujících lučiště , a umělých v bitvě , čtyřidceti a čtyři tisíce , sedm set a šedesát vycházejících k boji . I bojovali s Agarenskými , Iturejskými , Nafejskými a Nodabskými . A měli pomoc proti nim . I dáni jsou v ruku jich Agarenové i všecko , což měli . Nebo k Bohu volali v boji , a vyslyšel je , nebo doufali v něho . I zajali stáda jejich , velbloudů jejich padesáte tisíců , a dobytka dvě stě a padesáte tisíců , a oslů dva tisíce , a lidí sto tisíc osob . Zraněných také množství padlo , nebo od Boha byla porážka ta . I bydlili na místě jejich až do přestěhování svého . Synové pak polovice pokolení Manassesova bydlili v té zemi od Bázanu až do Balhermon i Sanir , totiž hory Hermon ; nebo i oni rozmnoženi byli . Tato pak byla knížata v domě otců jejich : Efer , Jesi , Eliel , Azriel , Jeremiáš , Hodaviáš a Jachdiel , muži udatní a silní , muži slovoutní , knížata domu otců svých . Ale když přestoupili proti Bohu otců svých , a smilnili , následujíce bohů národů země té , kteréž shladil Bůh od tváři jejich : Vzbudil Bůh Izraelský ducha Fule krále Assyrského , a ducha Tiglatfalazara krále Assyrského , kterýž přenesl pokolení Rubenovo a Gádovo a polovici pokolení Manassesova , a dovedl je do Chelach a do Chabor , až do Hara a k řece Gozan až do dnešního dne . Synové Léví : Gerson , Kahat a Merari . Synové pak Kahat : Amram , Izar , Hebron a Uziel . Synové pak Amramovi : Aron , Mojžíš , a Maria . Synové pak Aronovi : Nádab , Abiu , Eleazar a Itamar . Eleazar zplodil Fínesa , Fínes zplodil Abisua . Abisua pak zplodil Bukki , Bukki pak zplodil Uzi . Uzi pak zplodil Zerachiáše , Zerachiáš pak zplodil Meraiota . Meraiot zplodil Amariáše , Amariáš pak zplodil Achitoba . Achitob pak zplodil Sádocha , Sádoch pak zplodil Achimaasa . Achimaas pak zplodil Azariáše , Azariáš pak zplodil Jochanana . Jochanan pak zplodil Azariáše . Onť jest užíval kněžství v domě , jejž ustavěl Šalomoun v Jeruzalémě . Zplodil pak Azariáš Amariáše , Amariáš pak zplodil Achitoba . Achitob zplodil Sádocha , Sádoch pak zplodil Salluma . Sallum pak zplodil Helkiáše , Helkiáš pak zplodil Azariáše . Azariáš pak zplodil Saraiáše , Saraiáš pak zplodil Jozadaka . Jozadak pak odšel , když převedl Hospodin Judu a Jeruzalém skrze Nabuchodonozora . Synové Léví : Gersom , Kahat a Merari . Tato pak jsou jména synů Gersomových : Lebni a Semei . Synové pak Kahat : Amram , Izar , Hebron a Uziel . Synové Merari : Moholi a Musi . A tak ty jsou čeledi Levítů po otcích jejich . Gersomovi : Lebni syn jeho , Jachat syn jeho , Zimma syn jeho , Joach syn jeho , Iddo syn jeho , Zára syn jeho , Jetrai syn jeho . Synové Kahat : Aminadab syn jeho , Chóre syn jeho , Assir syn jeho , Elkána syn jeho , a Abiazaf syn jeho , Assir syn jeho , Tachat syn jeho , Uriel syn jeho , Uziáš syn jeho , Saul syn jeho . Synové pak Elkánovi : Amasai a Achimot . Elkána : Synové Elkánovi : Zofai syn jeho , a Nachat syn jeho , Eliab syn jeho , Jerocham syn jeho , Elkána syn jeho . Synové pak Samuelovi : Prvorozený Vasni a Abia . Synové Merari : Moholi , Lebni syn jeho , Semei syn jeho , Uza syn jeho , Sima syn jeho , Aggia syn jeho , Azaiáš syn jeho . Tito jsou pak , kteréž ustanovil David k zpívání v domě Hospodinově , když tam postavena truhla , Kteříž přisluhovali před příbytkem stánku úmluvy zpíváním , dokudž neustavěl Šalomoun domu Hospodinova v Jeruzalémě , a stáli podlé pořádku svého v přisluhování svém . Tito jsou pak , kteříž stáli , i synové jejich , z synů Kahat : Héman kantor , syn Joele , syna Samuelova , Syna Elkánova , syna Jerochamova , syna Elielova , syna Tohu , Syna Sufova , syna Elkánova , syna Machatova , syna Amasai , Syna Elkánova , syna Joelova , syna Azariášova , syna Sofoniášova , Syna Tachatova , syna Assirova , syna Abiazafova , syna Chóre , Syna Izarova , syna Kahatova , syna Léví , syna Izraelova . A bratr jeho Azaf , kterýž stával po pravici jeho . Azaf pak byl syn Berechiáše , syna Simova , Syna Michaelova , syna Baaseiášova , syna Malkiášova , Syna Etni , syna Záry , syna Adaiova , Syna Etanova , syna Zimmova , syna Semeiova , Syna Jachatova , syna Gersomova , syna Léví . Synové pak Merari , bratří jejich , stávali po levici : Etan , syn Kísi , syna Abdova , syna Malluchova , Syna Chasabiášova , syna Amaziášova , syna Helkiášova , Syna Amzova , syna Bánova , syna Semerova , Syna Moholi , syna Musi , syna Merari , syna Léví . Bratří pak jejich Levítové jiní oddáni jsou ke všelikému přisluhování příbytku domu Božího . Ale Aron a synové jeho pálili na oltáři zápalu a na oltáři kadění , při všelikém přisluhování svatyně svatých , a k očišťování Izraele podlé všeho toho , jakož přikázal Mojžíš služebník Boží . Tito pak jsou synové Aronovi : Eleazar syn jeho , Fínes syn jeho , Abisua syn jeho , Bukki syn jeho , Uzi syn jeho , Zerachiáš syn jeho , Meraiot syn jeho , Amariáš syn jeho , Achitob syn jeho , Sádoch syn jeho , Achimaas syn jeho . A tato obydlé jejich , po příbytcích jejich , v mezech jejich , synů Aronových po čeledi Kahatských ; nebo jejich byl los . A protož dali jim Hebron v zemi Judské , a předměstí jeho vůkol něho . Pole však městská a vsi jejich dali Kálefovi synu Jefonovu . Synům pak Aronovým dali z měst Judských města útočišťná : Hebron a Lebno a předměstí jeho , a Jeter i Estemo a předměstí jeho , A Holon i předměstí jeho , a Dabir i předměstí jeho , Též Asan a předměstí jeho , a Betsemes a předměstí jeho . Z pokolení pak Beniamin : Gaba a předměstí jeho , a Allemet i předměstí jeho , i Anatot a předměstí jeho , všech měst jejich třinácte měst po čeledech jejich . Synům též Kahatovým ostatním z čeledi toho pokolení dáno v polovici pokolení Manassesova losem měst deset . Synům pak Gersonovým po čeledech jejich v pokolení Izachar a v pokolení Asser , a v pokolení Neftalím , a v pokolení Manassesovu v Bázan měst třináct . Synům Merari po čeledech jejich v pokolení Ruben , a v pokolení Gád , a v pokolení Zabulon losem měst dvanáct . Dali synové Izraelští Levítům ta města a předměstí jejich . A dali je losem v pokolení synů Judových , a v pokolení synů Simeonových , a v pokolení synů Beniaminových , města ta , kteráž jmenovali ze jména . A kteříž byli z čeledi synů Kahat , ( byla pak města a hranice jejich v pokolení Efraimovu ) , Těm dali města útočišťná : Sichem a předměstí jeho na hoře Efraim , a Gázer a předměstí jeho , A Jekmaam i předměstí jeho , a Betoron i předměstí jeho , Též i Aialon a předměstí jeho , a Getremmon s předměstím jeho . A v polovici pokolení Manassesova : Aner a předměstí jeho , Balám a předměstí jeho , čeledem synů Kahat ostatním . Synům pak Gersonovým v čeledi polovice pokolení Manassesova dali Golan v Bázan s předměstím jeho , a Astarot i předměstí jeho . V pokolení pak Izachar : Kádes s předměstím jeho , Daberet a předměstí jeho , Rámot také s předměstím jeho , a Anem i předměstí jeho . V pokolení pak Asser : Masal s předměstím jeho , a Abdon i předměstí jeho , Též Hukok s předměstím jeho , Rohob také i předměstí jeho . V pokolení pak Neftalímovu : Kádes v Galilei a předměstí jeho , Hamon a předměstí jeho , a Kariataim i předměstí jeho . Synům Merari ostatním v pokolení Zabulonovu dali Remmon s předměstím jeho , Tábor a předměstí jeho . A za Jordánem u Jericha , k východní straně Jordánu , v pokolení Rubenovu : Bozor na poušti s předměstím jeho , a Jasa i předměstí jeho . Kedemot také s předměstím jeho , a Mefat i předměstí jeho . V pokolení pak Gád : Rámot v Galád s předměstím jeho , a Mahanaim i předměstí jeho , I Ezebon s předměstím jeho , a Jazer i předměstí jeho . Synové pak Izacharovi : Tola , Fua , Jasub a Simron , čtyři . Synové pak Tolovi : Uzi , Refaia , Jeriel , Jachmai , Jipsam , Samuel , knížata po domích otců jejich , pošlí od Toly , muži udatní v pokoleních svých . Počet jejich ve dnech Davidových byl dvamecítma tisíců a šest set . Synové Uzovi : Izrachiáš . Synové pak Izrachiášovi : Michael , Abdiáš , Joel a Isia , všech pět knížat . A s nimi v pokoleních jejich , po čeledech jejich otcovských , mužů válečných třidceti šest tisíců ; nebo mnoho měli žen a synů . Bratří také jejich po všech čeledech Izachar , mužů udatných osmdesáte sedm tisíců , všech vyčtených . Synové Beniaminovi : Béla , Becher , Jediael , tři . Synové pak Bélovi : Ezbon , Uzi , Uziel , Jerimot a Iri , pět knížat čeledí otcovských , muži udatní ; načteno jich dvamecítma tisíců , třidceti a čtyři . Potom synové Becherovi : Zemira , Joas , Eliezer , Elioenai , Amri , Jeremot , Abiáš , Anatot a Alemet , všickni synové Becherovi . Kterýchž počet po pokoleních jejich , a po knížatech v domě čeledí otcovských , mužů udatných , dvadceti tisíců a dvě stě . Synové také Jediaelovi : Bilan . Synové pak Bilanovi : Jeus , Beniamin , Ahod , Kenan , Zetan , Tarsis a Achisachar . Všech těch synů Jediaelových po knížatech čeledí , mužů udatných , sedmnáct tisíc a dvě stě , vycházejících na vojnu k bitvě , Kromě Suppim a Chuppim , synů doma zrozených , a Chusim , synů vně zplozených . Synové Neftalímovi : Jasiel , Guni , Jezer a Sallum , synové Bály . Synové Manassesovi : Asriel , kteréhož mu manželka porodila . ( Ženina též jeho Syrská porodila Machira , otce Galád . Machir pak vzal manželku Chuppimovu a Suppimovu , a jméno sestry jeho Maacha . ) Jméno pak druhého Salfad , a měl Salfad dcery . Porodila pak Maacha manželka Machirova syna , kteréhož nazvala Fáres , a jméno bratra jeho Sáres , synové pak jeho Ulam a Rekem . Synové pak Ulamovi : Bedan . Tiť jsou synové Galád syna Machirova , syna Manassesova . Sestra pak jeho Molechet porodila Ishoda a Abiezera a Machla . Byli pak synové Semidovi : Achian , Sechem , Likchi a Aniam . Synové pak Efraimovi : Sutelach , a Bered syn jeho , Tachat syn jeho , Elada syn jeho , Tachat syn jeho , Též Zabad syn jeho , Sutelach syn jeho , Ezer a Elad . I zbili je muži Gát , kteříž zrozeni byli v zemi té ; nebo sstoupili byli , aby zajali dobytky jejich . Protož kvílil Efraim otec jejich za mnohé dny , a přišli bratří jeho , aby ho těšili . Potom všel k manželce své , kteráž počala a porodila syna , a nazval jméno jeho Beria , že byl v zámutku pro rodinu svou . Dceru také Seeru , kteráž vystavěla Betoron dolní i horní , a Uzen Seera . A Refacha syna jeho , Resefa , Telecha , a Tachana syna jeho , Ladana syna jeho , Amiuda syna jeho , Elisama syna jeho , Non syna jeho , Jozue syna jeho . Vládařství pak jejich a bydlení jejich Bethel s vesnicemi svými , a k východu Náran , a k západu Gázer a vesnice jeho , Sichem s vesnicemi svými , až do Gázy a vesnic jeho . A v místech naproti synům Manassesovým : Betsan s vesnicemi svými , Tanach s vesnicemi svými , Mageddo s vesnicemi svými , Dor s vesnicemi svými . V těch bydlili synové Jozefa syna Izraelova . Synové Asser : Jemna , Jesua , Jesui , Beria , a Serach sestra jejich . Synové pak Beriovi : Heber , Melchiel . Onť jest otec Birzavitův . Heber pak zplodil Jafleta , Somera , Chotama , a Suu sestru jejich . Synové pak Jafletovi : Pasach , Bimhal , a Asvat . Ti jsou synové Jafletovi . Synové pak Somerovi : Achi , Rohaga , Jehubba a Aram . Synové pak Helema , bratra jeho : Zofach , Jimna , Seles a Amal . Synové Zofachovi : Suach , Charnefer , Sual , Beri a Jimra , Bezer , Hod , Samma , Silsa , Jitran a Béra . Synové Jeterovi : Jefunne , Fispa a Ara . Synové pak Ulla : Arach , Haniel a Riziáš . Všickni ti synové Asser , knížata domů otcovských , vybraní , udatní , přední z knížat , kteříž vyčteni do vojska k bitvě , v počtu šest a dvadceti tisíc mužů . Beniamin pak zplodil Bélu , prvorozeného svého , Asbele druhého , Achracha třetího , Nocha čtvrtého , Rafa pátého . Béla pak měl syny : Addara , Geru , Abiuda , Abisua , Námana , Achoacha , A Geru , Sefufana a Churama . Ti jsou synové Echudovi , ti jsou knížata čeledí otcovských , bydlících v Gabaa , kteříž je uvedli do Manáhat , Totiž : Náman , a Achia a Gera . On přestěhoval je ; zplodil pak Uza a Achichuda . Sacharaim pak zplodil v krajině Moábské , když onen byl propustil je , s Chusimou a Bárou manželkami svými . Zplodil s Chodes manželkou svou Jobaba , Sebia , Mésa a Malkama , Jehuza , Sachia a Mirma . Ti jsou synové jeho , knížata čeledí otcovských . S Chusimou pak byl zplodil Abitoba a Elpále . Synové pak Elpálovi : Heber , Misam a Semer . Ten vystavěl Ono a Lod , i vsi jeho . A Beria a Sema . Ti jsou knížata čeledí otcovských , bydlících v Aialon ; ti zahnali obyvatele Gát . Achio pak , Sasák a Jeremot , Zebadiáš , Arad a Ader , Michael , Ispa a Jocha synové Beria . A Zebadiáš , Mesullam , Chiski , Heber , Ismerai , Izliáš a Jobab synové Elpálovi . A Jakim , Zichri a Zabdi . Elienai , Ziletai a Eliel , Adaiáš , Baraiáš a Simrat synové Simei . Ispan a Heber a Eliel , Abdon , Zichri a Chanan , Chananiáš , Elam a Anatotiáš , Ifdaiáš a Fanuel synové Sasákovi . Samserai , Sechariáš a Ataliáš , Jaresiáš , Eliáš a Zichri synové Jerochamovi . Ta jsou knížata otcovských čeledí po rodinách svých , kterážto knížata bydlila v Jeruzalémě . V Gabaon pak bydlilo kníže Gabaon , a jméno manželky jeho Maacha . A syn jeho prvorozený Abdon , Zur , Cis , Bál a Nádab , Ale Gedor , Achio , Zecher . A Miklot zplodil Simea . I ti také naproti bratřím svým bydlili v Jeruzalémě s bratřími svými . Ner pak zplodil Cisa , a Cis zplodil Saule . Saul pak zplodil Jonatu , Melchisua , Abinadaba a Ezbále . Syn pak Jonatův Meribbál , Meribbál pak zplodil Mícha . Synové pak Míchovi : Piton , Melech , Tarea a Achaz . Achaz pak zplodil Jehoadu , Jehoada pak zplodil Alemeta , Azmaveta a Zimru . Zimri pak zplodil Mozu . Moza pak zplodil Bina . Ráfa syn jeho , Elasa syn jeho , Azel syn jeho . Azel pak měl šest synů , jichž tato jsou jména : Azrikam , Bochru , Izmael , Seariáš a Abdiáš a Chanan . Všickni ti synové Azelovi . Synové pak Ezeka , bratra jeho : Ulam prvorozený jeho , Jehus druhý , a Elifelet třetí . A byli synové Ulamovi muži udatní a střelci umělí , kteříž měli mnoho synů a vnuků až do sta a padesáti . Všickni ti byli z synů Beniaminových . A tak všickni Izraelští sečteni byli , a aj , zapsáni jsou v knize králů Izraelských a Judských , a přeneseni jsou do Babylona pro přestoupení své . Ti pak , kteříž bydlili prvé v vládařství svém v městech svých , totiž Izraelští , kněží , Levítové a Netinejští , Bydlili v Jeruzalémě , z synů Judových , z synů Beniaminových , ano i z synů Efraimových a Manassesových : Uttai syn Amiuda , syna Amri , syna Imri , syna Bani , z synů Fáresových , syna Judova . A z čeledi Silonovy : Azaiáš prvorozený a synové jeho . A z synů Zerachových : Jehuel , a příbuzných jejich šest set a devadesát . Z synů pak Beniaminových : Sallu syn Mesullama , syna Hodavia , syna Hasenuova , A Ibneiáš syn Jerochamův , Ela syn Uzi , syna Michri , a Mesullam syn Sefatiáše , syna Rehuelova , syna Ibniášova . Bratří také jejich po pokoleních jejich , devět set padesáte a šest ; všickni ti muži knížata čeledí po domích otců svých . Z kněží také Jedaiáš , Jehoiarib a Jachin , Azariáš syn Helkiáše , syna Mesullamova , syna Sádochova , syna Meraiotova , syna Achitobova , kníže v domě Božím . A Adaiáš syn Jerochama , syna Paschurova , syna Malchiášova , a Masai syn Adiele , syna Jachzery , syna Mesullamova , syna Mesillemitova , syna Immerova . A bratří jejich knížata po domích otců svých , tisíc sedm set a šedesát mužů udatných v práci přisluhování domu Božího . A z Levítů : Semaiáš syn Chasuba , syna Azrikamova , syna Chasabiášova , z synů Merari . A Bakbakar Cheres , a Galal , a Mataniáš syn Míchy , syna Zichri , syna Azafova . A Abdiáš syn Semaiáše , syna Galalova , syna Jedutunova , a Berechiáš syn Asy , syna Elkánova , kterýž přebýval ve vsech Netofatských . Též vrátní : Sallum a Akkub , a Talmon , Achiman , i bratří jejich , z nichž byl Sallum kníže . Kterýž až po dnes v bráně královské stával k východu , onino pak vrátnými byli po houfích synů Léví . Ale Sallum syn Chóre , syna Abiazafova , syna Chóre , a bratří jeho z domu otce jeho , Chorejští , nad pracemi přisluhování , ostříhali prahů při stánku , tak jako otcové jejich nad vojskem Hospodinovým , kteříž ostříhali vcházení . Nad kterýmiž Fínes syn Eleazarův byl někdy knížetem , a Hospodin byl s ním . Zachariáš pak syn Meselemiášův vrátným byl u dveří stánku úmluvy . Všickni ti voleni za vrátné k veřejím , osob dvě stě a dvanáct . Ti ve vsech svých vyčteni jsou , kteréž nařídil David a Samuel vidoucí , pro jejich věrnost , Aby oni i synové jejich byli při branách domu Hospodinova , v domě stánku po strážích . Po čtyřech stranách byli vrátní , k východu , k západu , k půlnoci a ku poledni . A bratří jejich , po vsech svých bydlící , aby každého sedmého dne časy svými přicházeli s nimi . Nebo Levítové byli pod spravou těch čtyř předních vrátných , a byli nad komorami a nad poklady domu Božího , A aby vůkol domu Božího ponocovali ; nebo jim poručena stráž , a otvírati každý den ráno . Z těch také ustaveni nad nádobami přisluhování ; nebo v počtu vnášeli je , a v jistém počtu též vynášeli . Z nichž opět někteří postaveni byli nad nádobami jinými a nade všemi nádobami posvátnými , a nad bělí , vínem , olejem , kadidlem a vonnými věcmi . Někteří také synové kněžští strojili masti z těch vonných věcí . Matatiáš pak z Levítů , prvorozený Salluma Choritského , správcí byl těch věcí , kteréž se na pánvi smažily . A z synů Kahat , z bratří jejich , byli ustanoveni nad chlebem předložení , aby jej připravovali na každou sobotu . Z těch také byli zpěváci , přednější z čeledí otcovských mezi Levíty bydlíce , nejsouce zaměstknaní něčím jiným ; nebo ve dne i v noci k své povinnosti státi musili . Ti jsou přední z čeledí otcovských mezi Levíty v čeledech svých , a ti přední jsouce , bydlili v Jeruzalémě . V Gabaon pak bydlili , otec Gabaonitských Jehiel , a jméno manželky jeho Maacha . Syn pak jeho prvorozený Abdon , Zur , Cis , Bál , Ner a Nádab . Ale Gedor , Achio , Zachariáš a Miklot , ( Miklot pak zplodil Simam ) , ti také naproti bratřím svým bydlili v Jeruzalémě s bratřími svými . Ner pak zplodil Cisa , a Cis zplodil Saule , Saul pak zplodil Jonatu , Melchisua , Abinadaba a Ezbále . Syn pak Jonatův Meribbál , a Meribbál zplodil Mícha . Synové pak Míchovi : Piton , Melech , Tarea . Achaz pak zplodil Járu , Jára pak zplodil Alemeta , Azmaveta a Zimri . Zimri pak zplodil Mozu . Moza pak zplodil Bina . Refaiáš syn jeho , Elasa syn jeho , Azel syn jeho . Azel pak měl šest synů , jichžto tato jsou jména : Azrikam , Bochru , Izmael , Seariáš , Abdiáš a Chanan . Ti jsou synové Azelovi . Když pak bojovali Filistinští s Izraelem , utíkali muži Izraelští před Filistinskými , a padli , zbiti jsouce na hoře Gelboe . I stihali Filistinští Saule a syny jeho , a zabili Filistinští Jonatu , Abinadaba a Melchisua , syny Saulovy . A když se zsilila bitva proti Saulovi , trefili na něj střelci s luky , a postřelen jest od střelců . Protož řekl Saul oděnci svému : Vytrhni meč svůj a probodni mne jím , aby přijdouce ti neobřezanci , nečinili sobě ze mne posměchu . Ale nechtěl oděnec jeho , nebo se bál velmi . A pochytiv Saul meč , nalehl na něj . Tedy vida oděnec jeho , že umřel Saul , nalehl i on na meč a umřel . A tak umřel Saul i tři synové jeho , a všecka čeled jeho spolu zemřeli . Když pak uzřeli všickni muži Izraelští , kteříž bydlili za tím údolím , že utekli Izraelští , a že zemřeli Saul i synové jeho , opustivše města svá , též utíkali . I přišli Filistinští a bydlili v nich . Potom nazejtří přišli Filistinští , aby zloupili pobité . I nalezli Saule a syny jeho , ležící na hoře Gelboe . A svlékše ho , vzali hlavu jeho i odění jeho , a poslali po zemi Filistinské vůkol , aby to ohlášeno bylo modlám jejich i lidu . Složili také i odění jeho v chrámě boha svého , hlavu pak jeho přibili v chrámě Dágon . Tedy uslyšavše všickni v Jábes Galád všecko , což učinili Filistinští Saulovi , Zdvihli se všickni muži silní a vzali tělo Saulovo , a těla synů jeho , a přinesli je doJábes . A pochovavše kosti jejich pod jedním dubem v Jábes , postili se sedm dní . A tak umřel Saul pro přestoupení své , jímž byl přestoupil proti Hospodinu , totiž proti slovu Hospodinovu , jehož neostříhal , a že se také radil s duchem věštím , doptávaje se ho , A nedoptával se Hospodina . Protož zabil jej , a přenesl království na Davida syna Izai . Nebo shromáždivše se všickni Izraelští k Davidovi do Hebronu , řekli : Aj , my kost tvá a tělo tvé jsme . Ano předešlých časů , když byl Saul králem , ty jsi vyvodil i přivodil Izraele , a nadto řekl Hospodin Bůh tvůj tobě : Ty pásti budeš lid můj Izraelský , a ty budeš vývoda nad lidem mým Izraelským . Přišli také všickni starší Izraelští k králi do Hebronu , a učinil s nimi David smlouvu v Hebronu před Hospodinem . I pomazali Davida za krále nad Izraelem , podlé slova Hospodinova skrze Samuele . Táhl pak David a všecken lid Izraelský k Jeruzalému , ( jenž bylo Jebus , nebo tam byli Jebuzejští obyvatelé té země ) . I mluvili obyvatelé Jebus Davidovi : Nevejdeš sem . Ale David vzal hrad Sion , to jest město Davidovo . Nebo byl řekl David : Kdož by koli nejprvé porazil Jebuzea , bude předním a knížetem . Protož vstoupil nejprvé Joáb syn Sarvie , a učiněn předním . Potom bydlil David na tom hradě , pročež nazvali jej městem Davidovým . I vystavěl město vůkol a vůkol , od Mello až do okolku , Joáb pak opravil ostatek města . A tak David čím dále tím více prospíval a rostl ; nebo Hospodin zástupů byl s ním . Tito pak jsou přední z udatných , kteréž měl David , ježto se zmužile přičinili s ním o království jeho se vším Izraelem , aby ho za krále vyzdvihli podlé slova Hospodinova nad Izraelem . Tento jest počet silných , kteréž měl David : Jasobam syn Chachmonův , přední z vůdců . Ten pozdvihl kopí svého proti třem stům , a zbil je pojednou . Po něm též Eleazar syn Dodi Achochitského . On byl jeden z těch tří udatných . Ten byl s Davidem v Pasdammim , když se Filistinští sebrali k boji . A byl tu díl rolí poseté ječmenem , a lid byl utekl před Filistinskými . I zastavili se u prostřed toho dílu , a obdrželi jej , porazivše Filistinské . A vysvobodil Hospodin lid vysvobozením velikým . Ti také tři ze třidcíti předních sstoupili k skále k Davidovi do jeskyně Adulam , když vojsko Filistinských leželo v údolí Refaim . ( Nebo David tehdáž bydlil v pevnosti své , a osazený lid Filistinských byl tehdáž u Betléma . ) Pohnul se pak David žádostí , a řekl : Ó by mi někdo dal píti vody z čisterny Betlémské , kteráž jest u brány . A protož probivše se ti tři skrze vojsko Filistinských , navážili vody z čisterny Betlémské , kteráž jest u brány , a nabravše , přinesli k Davidovi . David pak nechtěl jí píti , ale vylil ji v obět Hospodinu , A řekl : Nedejž mi toho , Bože můj , abych to učiniti měl . Zdali krev mužů těch píti budu , kteříž se opovážili života svého ? Nebo s opovážením života svého přinesli ji . I nechtěl jí píti . To učinili ti tři silní . Potom Abizai bratr Joábův byl přední mezi třmi , a ten také pozdvihl kopí svého proti třem stům , i pobil je , a byl z těch tří nejslovoutnější . Z těch tří nad druhé dva jsa nejvzácnější , byl knížetem jejich , a však oněm prvním nebyl rovný . Banaiáš také syn Joiadův , syn muže udatného , velikých činů , z Kabsael , ten zabil dva reky Moábské . Tentýž sstoupiv , zabil lva v jámě , když byl sníh . Ten také zabil muže Egyptského zvýší pěti loket . A ačkoli měl Egyptský ten v ruce kopí , jako vratidlo tkadlcovské , však šel k němu s holí , a vytrh kopí z ruky Egyptského , zabil jej kopím jeho . To učinil Banaiáš syn Joiadův , kterýž také slovoutný byl mezi těmi třmi silnými . A ač byl mezi třidcíti slavný , však oněm třem se nevrovnal . I ustanovil ho David nad drabanty svými . Udatní rytíři také i tito : Azael bratr Joábův , Elchanan syn Dodův Betlémský , Sammot Charodský , Chelez Pelonský , Híra syn Ikeš Tekoitský , Abiezer Anatotský , Sibbechai Chusatský , Ilai Achochský , Maharai Netofatský , Cheleb syn Baany Netofatský , Ittai syn Ribai z Gabaa synů Beniaminových , Banaiáš Faratonský , Churai od potoku Gás , Abiel Arbatský , Azmavet Bacharomský , Eliachba Salbonský , Synové Chasem Gizonského , Jonatan syn Sage Hararského , Achiam syn Sacharův Hararský , Elifal syn Urův , Hefer Mecheratský , Achiáš Pelonský , Chezro Karmelský , Narai syn Ezbai , Joel bratr Nátanův , Mibchar syn Geri , Zelek Ammonský , Nacharai Berotský , oděnec Joába syna Sarvie , Híra Itrejský , Gareb Itrejský , Uriáš Hetejský , Zabad syn Achlai , Adina syn Sizův Rubenský , kníže nad Rubenskými , a s ním jiných třidceti , Chanan syn Maachův , a Jozafat Mitnejský , Uziáš Asteratský , Sama a Johiel , synové Chotama Aroerského , Jediael , syn Simri , a Jocha bratr jeho Tizejský , Eliel Machavimský , a Jeribai a Josaviáš synové Elnámovi , a Itma Moábský , Eliel , a Obéd , a Jaasiel z Mezobaia . Tito pak jsou , kteříž přišli k Davidovi do Sicelechu , když se ještě kryl před Saulem synem Cis , a ti byli mezi udatnými , pomocníci boje , Nosíce lučiště , a bojujíce pravicí i levicí kamením i střelami z lučiště , a byli z bratří Saulových , z pokolení Beniaminova : Kníže Achiezer a Joas , synové Semmaa Gabatského , a Jeziel a Felet , synové Azmavetovi , Beracha , a Jéhu Anatotský , A Ismaiáš Gabaonitský , silný mezi třidcíti , kterýž byl nad třidcíti , Jeremiáš , Jachaziel , Jochanan a Jozabad Gederatský , A Eluzai , Jerimot , Bealiáš , Semariáš , a Sefatiáš Charufský , Elkána , Isiáš , Azareel , Joezer a Jasobam , Chorejští , A Joela a Zebadiáš synové Jerochamovi z Gedor . Též i z pokolení Gádova utekli k Davidovi k pevnosti na poušť , muži udatní , muži způsobní k boji , užívajíce štítu a pavézy , jichžto tváři jako tváři lvové , a podobní srnám na horách v rychlosti : Ezer první , Abdiáš druhý , Eliab třetí , Mismanna čtvrtý , Jeremiáš pátý , Attai šestý , Eliel sedmý , Jochanan osmý , Elzabad devátý , Jeremiáš desátý , Machbannai jedenáctý . Ti byli z synů Gádových , knížata vojska , jeden nad stem menší , a větší nad tisícem . Ti jsou , kteříž přepravili se přes Jordán měsíce prvního , ačkoli se byl vylil ze všech břehů svých , a zahnali všecky z údolí na východ i na západ . Přišli také někteří z synů Beniaminových a Judových k pevnosti Davidově . I vyšel jim David vstříc , a mluvě , řekl jim : Jestliže z příčiny pokoje jdete ke mně , abyste mi pomáhali , i mé srdce také s vámi se sjednotí ; pakli k vyzrazení mne nepřátelům mým , ( ješto není nepravosti při mně ) , popatřiž Bůh otců našich a tresci . Duch pak posilnil Amazu předního mezi hejtmany , i řekl : Tobě , ó Davide , a těm , jenž s tebou jsou , synu Izai , pokoj ; pokoj tobě , pokoj i pomocníkům tvým . Toběť zajisté pomáhá Bůh tvůj . A tak přijal je David , a postavil je mezi knížaty houfů . Nadto i z pokolení Manassesova odstoupili k Davidovi , když táhl s Filistinskými k boji proti Saulovi , ale nepomáhali jim . Nebo uradivše se , propustili ho zase knížata Filistinská , řkouce : S nebezpečenstvím hrdel našich odstoupil by ku pánu svému Saulovi . Takž když táhl do Sicelechu , odstoupili k němu někteří z pokolení Manassesova : Adnach , Jozabad , Jediael , Michael , Jozabad , Elihu , a Zilletai , hejtmané nad tisíci v pokolení Manassesovu . Ti také pomáhali Davidovi s houfy jeho ; nebo udatní byli všickni , pročež byli knížaty v jeho vojště . Anobrž každého dne přibývalo jich Davidovi ku pomoci , až bylo vojsko veliké , jako vojsko Boží . Tento pak jest počet vývod způsobných k boji , kteříž přišli k Davidovi do Hebronu , aby obrátili království Saulovo k němu podlé slova Hospodinova . Z synů Judových , nosících pavézy a kopí , šest tisíc a osm set způsobných k boji . Z synů Simeonových , udatných mužů k boji , sedm tisíc a sto . Z synů Léví čtyři tisíce a šest set . Joiada také vývoda synů Aronových , a s ním tři tisíce a sedm set . A Sádoch mládenec rek udatný , a z domu otce jeho knížat dvamecítma . A z synů Beniaminových , bratří Saulových tři tisíce ; nebo ještě množství jiných drželi stráž domu Saulova . Z synů též Efraimových dvadceti tisíc a osm set . Ti byli rekové udatní , muži slovoutní v čeledech otců svých . Z polovice pak pokolení Manassesova osmnáct tisíc , kteříž vyčteni byli ze jména , aby přišli a ustanovili Davida za krále . Z synů také Izacharových , znajících a rozumějících časům , tak že věděli , co by měl činiti lid Izraelský , knížat jejich dvě stě , a všickni bratří jejich činili podlé rčení jejich . Z synů Zabulon vycházejících na vojnu , vycvičených v bitvě všelijakými nástroji válečnými , padesáte tisíc , a ku potýkání se v šiku bez choulostivosti srdce . Z Neftalímova pak pokolení knížat tisíc , a s nimi pavézníků a kopidlníků třidceti a sedm tisíc . Z pokolení Dan , způsobných k boji , osm a dvadceti tisíc a šest set . A z pokolení Asserova , kteříž způsobní byli k boji , a umělí v šikování se k bitvě , čtyřidceti tisíc . A z Zajordání , totiž z Rubenských a Gádských , a z polovice pokolení Manassesova , přišli se všemi nástroji válečnými sto a dvadceti tisíc . Všickni ti muži bojovní , umělí v šiku , úmyslem upřímým přišli do Hebronu , aby ustanovili Davida za krále nade vším lidem Izraelským . Nýbrž i všickni ostatní Izraelští srdce jednoho byli , aby za krále ustanovili Davida . I byli tu s Davidem tři dni , jedouce a pijíce , nebo jim byli připravili bratří jejich . Ano i ti , kteříž jim blízcí byli až k Izachar a Zabulon a Neftalím , přinášeli chleba na oslích a na velbloudích , i na mezcích a na volích , potravy , mouky , fíků a hroznů sušených , vína , oleje , volů , a ovcí v hojnosti . Nebo radost byla v lidu Izraelském . David pak poradil se s hejtmany nad tisíci , s setníky a se všemi vývodami . A řekl David všemu shromáždění Izraelskému : Jestliže se vám líbí , a jestli to od Hospodina Boha našeho , rozešleme posly k bratřím našim pozůstalým do všech zemí Izraelských , a též kněžím a Levítům do měst a předměstí jejich , a nechť se shromáždí k nám , Abychom zase k nám přivezli truhlu Boha našeho ; nebo jsme jí nehledali ve dnech Saulových . I řeklo všecko množství , aby se tak stalo ; nebo líbila se ta věc všemu lidu . Protož shromáždil David všecken lid Izraelský od Nílu Egyptského , až kudy se vchází do Emat , aby přivezli truhlu Hospodinovu z Kariatjeharim . A tak vstoupil David a všecken lid Izraelský do Bála , v Kariatjeharim , kteréž jest v Judstvu , aby přenesli odtud truhlu Boha Hospodina , sedícího nad cherubíny , jehož se jméno vzývá . I vstavili truhlu Boží na nový vůz , vzavše ji z domu Abinadabova , Uza pak a Achio spravovali vůz . Ale David a všecken lid Izraelský hrali před Bohem ze vší síly , v zpěvích na harfy , na loutny , na bubny , na cymbály a na trouby . A když přišli až k humnu Kídon , vztáhl Uza ruku svou , aby pozdržel truhly ; nebo uchýlili se volové . Protož rozhněval se Hospodin na Uzu a zabil jej , proto že vztáhl ruku svou k truhle ; a umřel tu před Bohem . Tedy zkormoutil se David , proto že se Hospodin tak přísně obořil na Uzu . I nazval to místo Perez Uza až do tohoto dne . A boje se David Boha v ten den , řekl : Kterakž mám k sobě přivezti truhlu Boží ? Pročež nepřenesl David truhly k sobě do města Davidova , ale obrátil ji do domu Obededoma Gittejského . I pozůstala truhla Boží mezi čeledí Obededomovou , v domě jeho za tři měsíce , a požehnal Hospodin domu Obededomovu a všem věcem jeho . Potom poslal Chíram král Tyrský posly k Davidovi , a dříví cedrového a zedníky i tesaře , aby stavěli jemu dům . I poznal David , že ho potvrdil Hospodin za krále nad Izraelem , a že zvýšil království jeho pro lid svůj Izraelský . Pojal pak David ještě ženy v Jeruzalémě , a zplodil David více synů a dcer . A tato jsou jména těch , kteříž se jemu zrodili v Jeruzalémě : Sammua , Sobab , Nátan a Šalomoun , Též Ibchar , Elisua , Elfelet , Za tím Noga , Nefeg , Jafia , Elisama , Beeliada a Elifelet . V tom uslyšavše Filistinští , že by pomazán byl David za krále nade vším Izraelem , vytáhli všickni Filistinští hledati Davida . O čemž uslyšav David , vytáhl proti nim . Nebo když Filistinští přišli , a rozprostřeli se v údolí Refaim , Radil se David s Bohem , řka : Potáhnu-li proti Filistinským , a dáš-li je v ruku mou ? Odpověděl jemu Hospodin : Táhni , a dám je v ruku tvou . Tedy vtrhli do Balperazim . I porazil je tam David a řekl : Protrhlť jest Bůh nepřátely mé rukou mou , jako vody protrhují břehy . A protož nazváno jméno místa toho Balperazim . Nebo nechali tam bohů svých . I přikázal David , aby je spálili . Ale Filistinští sebravše se znovu , rozprostřeli se v tom údolí . Pročež David radil se opět s Bohem . I řekl jemu Bůh : Nepřistupuj k nim po zadu ; odvrať se od nich , abys na ně trefil naproti moruším . A když uslyšíš , že šustí vrchové moruší , tedy vytáhneš k bitvě ; nebo vyšel Bůh před tebou , aby porazil vojska Filistinská . I učinil David tak , jakž mu byl přikázal Bůh , a porazili vojska Filistinská od Gabaon až do Gázera . A tak rozešla se pověst o Davidovi do všech zemí , a způsobil Hospodin to , že se ho báli všickni národové . Když pak sobě nastavěl domů v městě Davidově , a připravil místo pro truhlu Boží , a roztáhl jí stánek , Tehdy řekl David : Nemáť nositi žádný truhly Boží kromě Levítů , ty zajisté vyvolil Hospodin , aby nosili truhlu Boží , a aby přisluhovali jemu až na věky . Protož shromáždil David všecken lid Izraelský do Jeruzaléma , aby přenesl truhlu Hospodinovu na místo její , kteréž jí byl připravil . Shromáždil také David syny Aronovy a Levíty . Z synů Kahat byli Uriel kníže , a bratří jeho sto a dvadceti . Z synů Merari Asaiáš kníže , a bratří jeho dvě stě a dvadceti . Z synů Gersomových Joel kníže , a bratří jeho sto a třidceti . Z synů Elizafanových Semaiáš kníže , a bratří jeho dvě stě . Z synů Hebronových Eliel kníže , a bratří jeho osmdesát . Z synů Uzielových Aminadab kníže , a bratří jeho sto a dvanáct . Tedy povolal David Sádocha a Abiatara , kněží , též i Levítů : Uriele , Asaiáše , Joele , Semaiáše , Eliele a Aminadaba , A řekl jim : Vy jste přední z otcovských čeledí mezi Levíty , posvěťte sebe i bratří svých , abyste vnesli truhlu Hospodina Boha Izraelského tu , kdež jsem jí připravil . Nebo že spočátku ne vy jste spravovali toho , obořil se Hospodin Bůh náš na nás ; nebo jsme ho nehledali náležitě . I posvětili se kněží i Levítové , aby přenesli truhlu Hospodina Boha Izraelského . A nesli synové Levítů truhlu Boží , jakož byl přikázal Mojžíš , podlé slova Hospodinova , na ramenou svých na sochořích . Řekl také David předním z Levítů , aby ustanovili z bratří svých zpěváky s nástroji muzickými , loutnami , harfami a cymbály , aby zvučeli , povyšujíce hlasu s radostí . Takž ustanovili Levítové Hémana syna Joelova , a z bratří jeho Azafa syna Berechiášova , a z synů Merari bratří jejich Etana syna Kusaiova . A s nimi bratří jejich z druhého pořádku : Zachariáše , Béna , Jaaziele , Semiramota , Jechiele , Unni , Eliaba , Benaiáše , Maaseiáše , Mattitiáše , Elifele , Mikneiáše , Obededoma a Jehiele , vrátné . Nebo zpěváci Héman , Azaf a Etan hrali hlasitě na cymbálích měděných , A Zachariáš , Aziel , Semiramot , Jechiel , Unni , Eliab , Maaseiáš a Benaiáš na loutnách , při zpěvu vysokém . A Mattitiáš , Elifele , Mikneiáš , Obededom , Jehiel a Azaziáš hrali na harfách při zpěvu nízkém . Chenaniáš pak , přední z Levítů nesoucích truhlu , spravoval , jak by nésti měli ; nebo byl umělý . Berechiáš pak a Elkána byli vrátní u truhly . Sebaniáš také a Jozafat , Natanael , Amazai , Zachariáš , Benaiáš a Eliezer kněží , troubili na trouby před truhlou Boží ; ale Obededom a Jechiáš byli též vrátní u truhly . A tak vypravil se David a starší Izraelští a hejtmané , aby přenesli truhlu smlouvy Hospodinovy z domu Obededomova s veselím . I stalo se , poněvadž Bůh pomáhal Levítům nesoucím truhlu smlouvy Hospodinovy , že obětovali sedm volů a sedm beranů . David pak odín byl pláštěm kmentovým , tolikéž všickni Levítové , kteříž nesli truhlu , i zpěváci , i Chenaniáš , správce nesoucích , mezi zpěváky . Měl také David na sobě efod lněný . Takž všecken lid Izraelský provázeli truhlu smlouvy Hospodinovy s plésáním a zvukem trouby , a pozaunů a cymbálů , a hrali na loutny a na harfy . Když pak truhla smlouvy Hospodinovy vcházela do města Davidova , Míkol dcera Saulova vyhlédla z okna , a viduci krále Davida poskakujícího a plésajícího , pohrdla jím v srdci svém . A když přinesli truhlu Boží a postavili ji u prostřed stánku , kterýž jí byl rozbil David , tedy obětovali oběti zápalné a oběti pokojné před Bohem . Zatím dokonav David obětování obětí zápalných a pokojných , dal požehnání lidu ve jménu Hospodinovu . Rozdělil také všechněm mužům Izraelským , od muže až do ženy , jednomu každému po pecnu chleba a kusu masa , a í láhvici . Potom postavil před truhlou Hospodinovou služebníky z Levítů k připomínání , k vyznávání a k chválení Hospodina Boha Izraelského . Azaf byl přední , a druhý po něm Zachariáš , Jehiel , Semiramot , Jechiel , Mattitiáš , Eliab , Benaiáš , Obededom a Jehiel . Ti na nástrojích , na loutnách a harfách , ale Azaf na cymbálích hral . Benaiáš pak a Jachaziel kněží s trubami byli ustavičně před truhlou smlouvy Boží . Teprv toho dne ponejprvé nařídil David , aby slaven byl Hospodin zpěvem tímto od Azafa a bratří jeho : Slavte Hospodina , zvěstujte jméno jeho , a oznamujte mezi národy skutky jeho . Zpívejte a žalmy prozpěvujte jemu , rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho . Chlubte se v svatém jménu jeho , vesel se srdce těch , jenž hledají Hospodina . Hledejte Hospodina i síly jeho , hledejte tváři jeho ustavičně . Rozpomínejte se na divné skutky jeho , kteréž činil , na zázraky jeho , i na soudy úst jeho . Ó símě Izraele , služebníka jeho , ó synové Jákobovi , vyvolení jeho , Onť jest Hospodin Bůh náš , na vší zemi soudové jeho . Rozpomínejte se ustavičně na smlouvu jeho , na slovo , kteréž přikázal až do tisíce pokolení , Kterouž učinil s Abrahamem , a na přísahu jeho Izákovi . A vystavil ji Jákobovi za ustanovení , Izraelovi za smlouvu věčnou , Pravě : Tobě dám zemi Kananejskou za provazec vládařství vašeho , Ačkoli vás byl malý počet , a maličko byli jste v ní pohostinu . A přecházeli od národu do národu , a z království k jinému lidu . Nedopustil žádnému ublížiti jim , ano i krále pro ně trestal , řka : Nedotýkejte se pomazaných mých , a prorokům mým nečiňte nic zlého . Zpívejte Hospodinu všecka země , zvěstujte den po dni spasení jeho . Vypravujte mezi pohany slávu jeho , a mezi všemi národy divy jeho . Nebo veliký jest Hospodin , a chvalitebný náramně , hroznější nade všecky bohy . Všickni zajisté bohové národů jsou modly , Hospodin pak nebesa učinil . Sláva a jasnost před ním , síla a veselé na místě jeho . Vzdejte Hospodinu čeledi národů , vzdejte Hospodinu slávu i moc . Vzdejte Hospodinu čest jména jeho , přineste dary a přiďte před oblíčej jeho , a sklánějte se před Hospodinem v okrase svatosti . Bojte se oblíčeje jeho všickni obyvatelé země , a budeť upevněn okršlek země , aby se nepohnul . Veseliti se budou nebesa , a plésati bude země , a řeknou mezi pohany : Hospodin kraluje . Zvuk vydá moře , i což v něm jest , veseliti se bude pole i vše , což jest na něm . Tedy prozpěvovati bude dříví lesní před Hospodinem , neboť se béře , aby soudil zemi . Oslavujte Hospodina , neb dobrý jest , nebo na věky milosrdenství jeho . A rcete : Zachovej nás , Bože spasení našeho , a shromažď nás , a vytrhni nás z pohanů , abychom slavili svaté jméno tvé , a chlubili se v chvále tvé . Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků a až na věky . I řekl všecken lid : Amen , i Halelujah . I nechal tu David před truhlou smlouvy Hospodinovy Azafa a bratří jeho , aby přisluhovali před truhlou ustavičně podlé povinnosti dne každého . Též i Obededoma s bratřími jejich , osob šedesáte osm , Obededoma , pravím , syna Jedutunova , a Chosi , aby vrátní byli . Sádocha také kněze a bratří jeho za kněží nechal před příbytkem Hospodinovým na výsosti , kteráž byla v Gabaon , Aby obětovali zápaly Hospodinu na oltáři zápalu ustavičně , ráno i večer , podlé všeho , což psáno jest v zákoně Hospodinově , jejž vydal Izraelovi . A s nimi nechal Hémana a Jedutuna a jiných vybraných , kteříž vyčteni byli zejména , aby vzdávali chválu Hospodinu , proto že na věky trvá milosrdenství jeho . Těm také , totiž Hémanovi a Jedutunovi , nechal trub a cymbálů , aby zvučeli , i jiných nástrojů muziky Boží , syny pak Jedutunovy postavil u vrat . A tak rozešel se všecken lid , jeden každý do domu svého ; David též navrátil se , aby požehnání dal domu svému . I stalo se , když bydlil David v domě svém , že řekl Nátanovi proroku : Aj , já přebývám v domě cedrovém , truhla pak smlouvy Hospodinovy jest pod kortýnami . I řekl Nátan Davidovi : Cožkoli jest v srdci tvém , učiň ; nebo Bůh s tebou jest . Potom té noci stalo se slovo Boží k Nátanovi , řkoucí : Jdi a rci Davidovi služebníku mému : Toto dí Hospodin : Ne ty stavěti mi budeš dům k bydlení , Poněvadž jsem nebydlil v žádném domě od toho dne , jakž jsem vyvedl syny Izraelské , až do dne tohoto , ale procházel jsem se z stánku do stánku , také i vně kromě příbytku . Nadto kudyž jsem koli chodil se vším Izraelem , zdali jsem slovo řekl kterému z soudců Izraelských , ( jimž jsem přikázal , aby pásli lid můj ) , řka : Proč jste mi neustavěli domu cedrového ? Protož nyní toto díš služebníku mému Davidovi : Takto praví Hospodin zástupů : Já jsem tě vzal z ovčince , když jsi chodil za stádem , abys byl vývodou lidu mého Izraelského . A býval jsem s tebou všudy , kamž jsi koli se obrátil , všecky také nepřátely tvé vyhladil jsem před tváří tvou , a učinilť jsem jméno veliké , jako jméno vznešených na zemi . Ano i lidu svému Izraelskému způsobil jsem místo , a vštípil jej tu . I bude bydliti na místě svém , a nepohne se více , aniž na něj dotírati budou lidé nešlechetní , jako prvé , Hned od toho času , jakž jsem ustanovil soudce nad lidem svým Izraelským , až jsem ponížil všech nepřátel tvých ; nýbrž oznamujiť , že Hospodin sám vystaví tobě dům . Nebo když se vyplní dnové tvoji , abys šel za otci svými , vzbudím símě tvé po tobě , kteréž bude z synů tvých , a utvrdím království jeho . Onť mi ustaví dům , a já utvrdím trůn jeho až na věky . Já budu jemu otcem , a on mi bude synem , a milosrdenství svého neodejmu od něho , jako jsem je odjal od toho , kterýž byl před tebou . Ale postavím jej v domě svém a v království svém až na věky , a trůn jeho bude nepohnutelný až na věky . Podlé všech slov těchto , a podlé všeho vidění tohoto , tak mluvil Nátan Davidovi . Tedy všed král David , posadil se před Hospodinem , a řekl : Kdož jsem já , ó Hospodine Bože , a jaký jest dům můj , že jsi mne tak zvýšil ? Anobrž i to jsi za málo u sebe položil , ó Bože , pročež jsi zamluvil se o domu služebníka svého i na dlouhé časy , a popatřil jsi na mne , jako na osobu člověka vzácného , Hospodine Bože . Což ještě více mluviti má David před tebou o zvelebení služebníka tvého ? Ty zajisté znáš služebníka svého . Hospodine , pro služebníka svého a podlé srdce svého činíš velikou věc tuto , abys v známost uvedl všecky převeliké věci . Hospodine , neníť tobě rovného , anobrž není žádného Boha kromě tebe , podlé toho všeho , jakž jsme slýchali ušima svýma . Nebo kde jest který národ na zemi , jako lid tvůj Izraelský , jehož by Bůh šel , aby vykoupil sobě lid a dobyl sobě jména , čině veliké a hrozné věci , vyháněje před tváří lidu svého , kterýž jsi vykoupil z Egypta , pohany ? Zvolil jsi zajisté lid svůj Izraelský sobě za lid až na věky , a ty , Hospodine , sám jsi jejich Bohem . Nyní tedy , Hospodine , slovo to , jímž jsi zamluvil se služebníku svému a domu jeho , budiž jisté až na věky , a učiň tak , jakž jsi mluvil . Budiž , pravím , jisté , tak aby velebeno bylo jméno tvé až na věky , a říkáno : Hospodin zástupů , Bůh Izraelský , jest Bůh nad Izraelem , a dům Davida služebníka tvého ať jest nepohnutelný před oblíčejem tvým . Nebo ty , Bože můj , zjevil jsi služebníku svému , že mu ustavíš dům , a protož směl služebník tvůj modliti se před tebou . A tak , ó Hospodine , ty jsi sám Bůh , a mluvil jsi o služebníku svém dobré věci tyto . Nyní tedy ráčil jsi požehnati domu služebníka svého , aby trval na věky před oblíčejem tvým ; nebo jsi ty , Hospodine , požehnal , i budeť požehnaný na věky . Stalo se potom , že porazil David Filistinské , a zemdlil je , a vzal Gát i vesnice jeho z ruky Filistinských . Porazil také i Moábské , a učiněni jsou Moábští služebníci Davidovi , a dávali jemu plat . Porazil též David Hadarezera krále Soba v Emat , když byl vytáhl , aby opanoval řeku Eufrates . A pobral mu David tisíc vozů , a sedm tisíc jízdných , a dvadceti tisíc mužů pěších , a zpodřezoval David žily všechněm koňům vozníkům . Toliko zanechal z nich ke stu vozům . Přitáhli pak byli Syrští od Damašku na pomoc Hadarezerovi králi Soba , ale David porazil z Syrských dvamecítma tisíc mužů . Tedy osadil David Syrii Damašskou . I učiněni jsou Syrští služebníci Davidovi , dávajíce plat ; nebo zachovával Hospodin Davida , kamž se koli obrátil . Pobral také David štíty zlaté , kteréž měli služebníci Hadarezerovi , a přinesl je do Jeruzaléma . Z Tibchat též a z Chun , měst Hadarezerových , nabral David mědi velmi mnoho , z kteréž potom slil Šalomoun moře měděné , a sloupy i nádobí měděné . A když uslyšel Tohu král Emat , že porazil David všecko vojsko Hadarezera krále Soba , Poslal Adorama syna svého k králi Davidovi , aby ho pozdravil přátelsky , a spolu se s ním radoval z toho , že bojoval s Hadarezerem , a porazil ho ; ( nebo válčil Tohu s Hadarezerem ) . Kterýžto přinesl všelijaké nádoby zlaté a stříbrné i měděné . Ty také obětoval král David Hospodinu s stříbrem a zlatem , kteréhož byl nabral ze všech národů , z Idumejských , z Moábských , z synů Ammon , z Filistinských , i z Amalechitských . Abizai také syn Sarvie porazil Idumejských v údolí solnatém osmnácte tisíc . Protož i nad Idumejskými postavil stráž , a učiněni jsou všickni Idumejští služebníci Davidovi ; nebo zachovával Hospodin Davida , kamž se koli obrátil . A tak kraloval David nade vším Izraelem , a činil soud a spravedlnost všemu lidu svému . Joáb pak syn Sarvie byl nad vojskem , a Jozafat syn Achiludův byl kancléřem . Sádoch také syn Achitobův a Abimelech syn Abiatarův byli kněžími , a Susa byl písařem . Banaiáš pak syn Joiadův byl nad Cheretejskými a Peletejskými , a synové Davidovi knížaty při králi . Stalo se zatím , že umřel Náhas král Ammonitský , a kraloval syn jeho místo něho . I řekl David : Učiním milosrdenství s Chanunem synem Náhasovým , nebo učinil otec jeho milosrdenství nade mnou . Tedy poslal David posly , aby ho potěšili pro otce jeho . I přišli služebníci Davidovi do země synů Ammon k Chanunovi , aby ho těšili . Tedy řekla knížata Ammonitská Chanunovi : Cožť se zdá , že David činí poctivost otci tvému , že poslal k tobě , kteříž by tě potěšili ? Zdali ne proto , aby shlédli a vyšpehovali , i podvrátili zemi tuto , přišli služebníci jeho k tobě ? Pročež Chanun vzav služebníky Davidovy , oholil je a zustřihoval roucha jejich polovici až do rozkroků , a propustil je . Tedy odešli někteří , a oznámili Davidovi o těch mužích . I poslal proti nim , ( nebo byli muži ti zlehčeni velice ) , a rozkázal jim král : Pobuďte v Jerichu , dokudž neobrostou brady vaše ; potom se navrátíte . Vidouce pak Ammonitští , že se zošklivili Davidovi , poslal Chanun a synové Ammon tisíc hřiven stříbra , aby sobě najali ze mzdy z Mezopotamie a z Syrie Maacha a z Soba vozů a jezdců . A najali sobě ze mzdy třidceti a dva tisíce vozů , a krále Maachu i lid jeho . Kteřížto přitáhše , položili se s vojskem naproti Medaba . Ammonitští také shromáždivše se z měst svých , přitáhli k té bitvě . Což uslyšav David , poslal Joába se vším vojskem udatných . A tak vytáhše Ammonitští , sšikovali se k boji u brány města toho . Králové pak , kteříž byli přitáhli , byli zvláště na poli . A protož vida Joáb proti sobě sšikovaný lid z předu i z zadu , vybrav některé ze všech výborných Izraelských , sšikoval je také proti Syrským . Ostatek pak lidu dal pod správu Abizaie bratra svého , a sšikovali se proti Ammonitským . I řekl Joáb : Jestliže Syrští budou mne silnější , přispěješ mi na pomoc ; pakli Ammonitští silnější budou tebe , já pomohu tobě . Posiliž se , a zmužile se mějme , bojujíce za lid náš a za města Boha našeho , Hospodin však , což mu se dobře líbí , nechť učiní . Takž přistoupil Joáb i lid , kterýž při něm byl , k bitvě proti Syrským . Ale oni utekli před ním . V tom Ammonitští vidouce , že utíkají Syrští , utekli také i oni před Abizaiem bratrem jeho , a ušli do města . Joáb též navrátil se do Jeruzaléma . A tak vidouce Syrští , že jsou poraženi od Izraelských , poslali posly , a vyvedli Syrské , kteříž bydlejí za řekou , a Sofach kníže vojska Hadarezerova vedl je . I oznámeno to Davidovi . Kterýžto shromáždiv všecken lid Izraelský , přepravil se přes Jordán , a přitáhl k nim , a sšikoval vojsko proti nim . A když sšikoval David vojsko proti Syrským k bitvě , bojovali s ním . Tedy utekli Syrští před Izraelem . I porazil David z Syrských sedm tisíc vozů , a čtyřidceti tisíc lidu pěšího , až i Sofacha hejtmana vojska toho zabil . Pročež když viděli služebníci Hadarezerovi , že jsou poraženi od Izraele , vešli v pokoj s Davidem , a sloužili jemu . A nechtěli více Syrští táhnouti na pomoc Ammonitským . I stalo se po roce , když králové vyjíždívají na vojnu , že vedl Joáb lid válečný , a hubil zemi synů Ammon . A když přitáhl , oblehl Rabbu ; ( ale David zůstal v Jeruzalémě ) . I dobyl Joáb Rabby , a rozbořil ji . Tedy sňal David korunu krále jejich s hlavy jeho , a našel , že vážila hřivnu zlata . A bylo v ní kamení drahé , i vstavena byla na hlavu Davidovu . Vyvezl též kořisti města velmi veliké . Lid pak , kterýž v něm byl , vyvedl , a dal je pod pily a brány železné i sekery . A tak učinil David všechněm městům Ammonitským . I navrátil se David se vším lidem do Jeruzaléma . Potom pak když trvala válka v Gázer s Filistinskými , tehdy zabil Sibbechai Chusatský Sippaje , kterýž byl zplozený z obrů , i sníženi jsou . Byla ještě i jiná válka s Filistinskými , kdežto zabil Elchanan , syn Jairův , Lachmi bratra Goliáše Gittejského , u jehož kopí bylo dřevo jako vratidlo tkadlcovské . Opět byla jiná válka v Gát , a byl tam muž veliké postavy , kterýž měl po šesti prstech , všech čtyřmecítma , a byl i on zplozený z téhož obra . Ten když haněl Izraele , zabil ho Jonata syn Semmaa , bratra Davidova . Ti byli synové jednoho obra v Gát , kteříž padli od ruky Davidovy a od ruky služebníků jeho . Satan pak povstal proti Izraelovi , a ponukl Davida , aby sečtl lid Izraelský . Protož řekl David Joábovi a knížatům lidu : Jděte , sečtěte lid Izraelský od Bersabé až do Dan , a oznamte mi , abych věděl počet jich . Ale Joáb řekl : Přidejž Hospodin lidu svého , což ho koli , stokrát více . I zdaliž , pane můj králi , nejsou všickni oni pána mého služebníci ? Proč toho vyhledává pán můj ? Proč má býti uvedena pokléska na Izraele ? Ale řeč královská přemohla Joába . A tak vyšed Joáb , prošel všecken lid Izraelský ; potom navrátil se do Jeruzaléma . I dal Joáb počet lidu sečteného Davidovi . A bylo všeho lidu Izraelského jedenáctekrát sto tisíc mužů bojovných , lidu pak Judského čtyřikrát sto tisíc , a sedmdesáte tisíc mužů bojovných . Pokolení pak Léví a Beniaminova nepočítal mezi ně ; nebo v ošklivosti měl Joáb rozkázaní královo . Ovšem nelíbila se Bohu ta věc , protož ranil Izraele . I řekl David Bohu : Zhřešil jsem těžce , že jsem to učinil , ale nyní odejmi , prosím , nepravost služebníka svého , nebo jsem velmi bláznivě učinil . V tom mluvil Hospodin k Gádovi , proroku Davidovu , řka : Jdi a rci Davidovi : Toto praví Hospodin : Trojíť věci podávám , vyvol sobě jednu z nich , kteroužť bych učinil . Tedy přišel Gád k Davidovi a řekl jemu : Toto praví Hospodin : Vol sobě , Buďto hlad za tři léta , buď abys za tři měsíce kažen byl od protivníků svých , když by meč nepřátel tvých dotekl se tebe , aneb aby za tři dni meč Hospodinův a mor byl v zemi , a anděl Hospodinův aby hubil po všech končinách Izraelských . Již tedy viz , co mám odpovědíti tomu , kterýž mne poslal . I řekl David Gádovi : Úzko mi náramně ; nechť prosím , upadnu v ruce Hospodinovy , neboť jsou mnohá slitování jeho , jediné ať v ruce lidské neupadám . A tak uvedl Hospodin mor na lid Izraelský , a padlo jich z Izraele sedmdesáte tisíc mužů . Poslal také Bůh anděla i na Jeruzalém , aby hubil jej . A když hubil , popatřil Hospodin , a zželelo mu se toho zlého . I řekl andělu , kterýž hubil : Dostiť jest , zdrž ruku svou . Anděl pak stál podlé humna Ornana Jebuzejského . Mezi tím pozdvih David očí svých , uzřel anděla Hospodinova , stojícího mezi zemí a nebem , a meč dobytý v ruce jeho , vztažený proti Jeruzalému . I padl David , ano i starší , odíni jsouce žíněmi , na tváři své . A řekl David Bohu : Zdaliž jsem já nerozkázal čísti lidu ? A jáť jsem sám ten , kterýž jsem zhřešil , a převelmi jsem zle učinil , tyto pak ovce co učinily ? Hospodine , Bože můj , nechť jest , prosím , ruka tvá proti mně , a proti domu otce mého , ale proti lidu tvému nechť není rána . Zatím anděl Hospodinův mluvil k Gádovi , aby řekl Davidovi , aby vstoupě , vzdělal oltář Hospodinu na humně Ornana Jebuzejského . I vstoupil David podlé řeči Gádovy , kterouž byl mluvil ve jménu Hospodinovu . A obrátiv se Ornan , uzřel toho anděla , a čtyři synové jeho s ním skryli se . Ornan pak mlátil pšenici . V tom přišel David k Ornanovi . A pohleděv Ornan , uzřel Davida , a vyšed z humna toho , klaněl se Davidovi až k zemi . Tedy řekl David Ornanovi : Dej mi to místo humna , ať vzdělám na něm oltář Hospodinu ; za slušné peníze dej mi je , i přestane rána v lidu . I řekl Ornan Davidovi : Nechť sobě vezme , a učiní pán můj král , což se mu za dobré vidí . Hle , přidám i voly tyto k oběti zápalné , a smyky na drva , i pšenici k oběti suché , to všecko dávám . Král pak David řekl Ornanovi : Nikoli , ale raději koupím je od tebe za slušné peníze ; neboť nevezmu , což tvého jest , Hospodinu , aniž budu obětovati oběti zápalné darem dané . I dal David Ornanovi za to místo zlata ztíží šesti set lotů . A vzdělal tu David oltář Hospodinu , a obětoval zápaly a oběti pokojné , a vzýval Hospodina . Kterýžto vyslyšel ho , spustiv oheň s nebe na oltář zápalu . I řekl Hospodin andělu , aby obrátil meč svůj do pošvy jeho . Toho času když uzřel David , že jej vyslyšel Hospodin na humně Ornana Jebuzejského , obětovával tu oběti . Nebo stánek Hospodinův , kterýž byl učinil Mojžíš na poušti , a oltář k zápalu toho času byl na výsosti v Gabaon . David pak nemohl tam choditi k němu , aby hledal Boha , proto že se zhrozil meče anděla Hospodinova . I řekl David : Totoť jest místo domu Hospodina Boha , a toto jest místo oltáři k zápalu Izraelovi . Protož přikázal David , aby shromáždili cizozemce přebývající v zemi Izraelské , a ustanovil z nich kameníky , aby tesali kamení k stavení domu Božího . Železa také mnoho na hřeby , a na dvéře k branám i k spojováním , připravil David , i mědi mnoho bez váhy . Též i dříví cedrového bez počtu ; nebo přiváželi Sidonští a Tyrští dříví cedrového množství Davidovi . Nebo řekl byl David : Šalomoun syn můj mládenček jest malý , dům pak vystaven býti má Hospodinu veliký , znamenitý a slovoutný po všech zemích , a protož připravím mu nyní potřeb . A tak připravil David množství toho před smrtí svou . Potom povolav Šalomouna syna svého , přikázal mu , aby vystavěl dům Hospodinu Bohu Izraelskému . A řekl David Šalomounovi : Synu můj , uložil jsem byl v srdci svém vystavěti dům jménu Hospodina Boha svého . Ale stala se ke mně řeč Hospodinova , řkoucí : Mnohou jsi krev vylil , a boje veliké jsi vedl ; nebudeš stavěti domu jménu mému , proto že jsi mnoho krve vylil na zem přede mnou . Aj , syn narodí se tobě , tenť bude muž pokojný . Odpočinutí zajisté dám jemu vůkol přede všemi nepřátely jeho , pročež Šalomoun slouti bude ; nebo pokoj a odpočinutí dám Izraelovi za dnů jeho . Onť ustaví dům jménu mému , a on bude mi za syna , a já jemu za otce , a upevním trůn království jeho nad Izraelem až na věky . Protož , synu můj , Hospodin bude s tebou , a šťastněť se povede , a vystavíš dům Hospodina Boha svého , jakož mluvil o tobě . A však dejž tobě Hospodin rozum a moudrost , a ustanoviž tě nad Izraelem , abys ostříhal zákona Hospodina Boha svého . A tehdyť se šťastně povede , když ostříhati a činiti budeš ustanovení a soudy , kteréž přikázal Hospodin skrze Mojžíše lidu Izraelskému . Posilniž se a zmocni , neboj se , ani lekej . A aj , já v nevolech svých připravil jsem k domu Hospodinovu sto tisíců centnéřů zlata , a stříbra tisíc tisíců centnéřů , mědi pak a železa bez váhy ; nebo toho mnoho jest . Dříví také i kamení připravil jsem , a k tomu ostatek přidáš . Přes to máš u sebe hojně dělníků , kameníků a zedníků , i tesařů i jiných zběhlých ve všelijakém díle . Zlata , stříbra , mědi a železa není počtu ; snažiž se a dělej , a Hospodin budiž s tebou . Přikázal také David všechněm knížatům Izraelským , aby pomáhali Šalomounovi synu jeho , řka : Zdaliž Hospodin Bůh váš není s vámi , kterýž vám způsobil vůkol a vůkol odpočinutí ? Nebo dal v ruku mou obyvatele země této , a podmaněna jest země Hospodinu a lidu jeho . Nyní tedy vydejte se srdcem svým a duší svou k hledání Hospodina Boha svého , a přičiníce se , vystavějte svatyni Hospodinu Bohu , abyste tam vnesli truhlu smlouvy Hospodinovy , a nádobí Bohu posvěcená do domu vystaveného jménu Hospodinovu . Sstarav se pak David , a jsa pln dnů , ustanovil králem Šalomouna syna svého nad Izraelem , A shromáždil všecka knížata Izraelská , i kněží a Levíty . I sečteni jsou Levítové od třidcítiletých a výše , a byl počet jich , vedlé jmen a osob jejich , třidceti a osm tisíců . Z kterýchž postaveno bylo nad dílem domu Hospodinova čtyřmecítma tisíců , vladařů pak a soudců šest tisíců , A vrátných čtyři tisíce , a čtyři tisíce chválících Hospodina na nástrojích , kterýchž nadělal k chválení Boha . I nařídil David pořádku mezi syny Léví , totiž mezi syny Gerson , Kahat a Merari . Z Gersona byli Ladan a Semei . Synové Ladan : Kníže Jehiel , Zetam a Joel , ti tři . Synové Semei : Selomit , Oziel a Háran , ti tři . Ta jsou knížata otcovských čeledí Ladanských . Synové pak Semei : Jachat , Zina , Jehus a Beria . Ti čtyři jsou synové Semei . Byl pak Jachat kníže , a Ziza druhý , ale Jehus a Beria ne mnoho měli synů , a protož v čeledi otcovské za jedny byli počítáni . Synové Kahat : Amram , Izar , Hebron a Uziel , ti čtyři . Synové Amramovi : Aron a Mojžíš . Byl pak oddělen Aron , aby sloužil v svatyni svatých , on i synové jeho na věky , a aby kadili před Hospodinem , a sloužili jemu , i dobrořečili ve jménu jeho až na věky . Ale synové Mojžíše , muže Božího , počteni jsou v pokolení Léví . Synové Mojžíšovi : Gersom a Eliezer . Synové Gersomovi : Sebuel kníže . A synové Eliezerovi : Rechabiáš kníže . Neměl pak Eliezer více synů , ale synové Rechabiášovi rozmnožili se velmi . Synové Izarovi : Selomit kníže . Synové Hebronovi : Jeriáš kníže , Amariáš druhé , Jachaziel třetí , a Jekmaam čtvrté . Synové Uzielovi : Mícha kníže , a Jezia druhý . Synové Merari : Moholi a Musi . Synové Moholi : Eleazar a Cis . Umřel pak Eleazar , a neměl synů , než toliko dcery , kteréž pojali synové Cis , bratří jejich . Synové Musi : Moholi a Eder a Jerimot , ti tři . Ti jsou synové Léví po čeledech svých , knížata čeledí , kteříž vyčteni byli vedlé počtu jmen a osob , konající dílo v přisluhování domu Hospodinova od dvadcítiletých a výše . Nebo řekl David : Odpočinutí dal Hospodin Bůh Izraelský lidu svému , a bydliti bude v Jeruzalémě až na věky . Ano i Levítové nebudou více nositi stánku , ani kterých nádob jeho k přisluhování jeho . A tak podlé nařízení Davidova nejposlednějšího byvše sečteni synové Léví , počna od dvadcítiletých a výše , Postaveni byli , aby byli ku pomoci synů Aronových , v přisluhování domu Hospodinova v síňcích , v pokojích a při očišťování všeliké věci svaté , i při práci služebnosti domu Božího , Též při chlebích posvátných , a při běli k obětem suchým , při koláčích přesných , a při pánvicích a rendlících , i při všeliké míře a měření , A aby stáli každého jitra k slavení a chválení Hospodina , tolikéž i u večer , A při všeliké oběti zápalů Hospodinových ve dny sobotní , a na novměsíce a v svátky výroční v jistém počtu , vedlé řádu jejich ustavičně před Hospodinem , A tak aby drželi stráž stánku úmluvy , a stráž svatyně , i stráž synů Aronových , bratří svých v službě domu Hospodinova . Synů pak Aronových tato jsou zpořádaní : Synové Aronovi : Nádab , Abiu , Eleazar a Itamar . Ale že umřel Nádab a Abiu před otcem svým , a neměli synů , protož konali úřad kněžský Eleazar a Itamar . Kteréž zpořádal David , totiž Sádocha z synů Eleazarových , a Achimelecha z synů Itamarových , vedlé počtu a řádu jejich v přisluhováních jejich . Nalezeno pak synů Eleazarových více předních mužů , než synů Itamarových , a rozdělili je . Z synů Eleazarových bylo předních po domích otcovských šestnáct , a z synů Itamarových po čeledech otcovských osm . I rozděleni jsou losem jedni od druhých , ačkoli byli knížata nad věcmi svatými , a knížata Boží z synů Eleazarových a z synů Itamarových . I popsal je Semaiáš syn Natanaelův , písař z pokolení Léví před králem a knížaty , a Sádochem knězem a Achimelechem synem Abiatarovým i knížaty čeledí otcovských mezi kněžími a Levíty , tak že dům otcovský jeden zaznamenán Eleazarovi , tolikéž druhý zaznamenán Itamarovi . Padl pak los první na Jehoiariba , na Jedaiáše druhý , Na Charima třetí , na Seorima čtvrtý , Na Malkiáše pátý , na Miamin šestý , Na Hakkoza sedmý , na Abiáše osmý , Na Jesua devátý , na Sechaniáše desátý , Na Eliasiba jedenáctý , na Jakima dvanáctý , Na Chuppa třináctý , na Jesebaba čtrnáctý , Na Bilgu patnáctý , na Immera šestnáctý , Na Chezira sedmnáctý , na Happizeza osmnáctý , Na Petachiáše devatenáctý , na Ezechiele dvadcátý , Na Jachina jedenmecítmý , na Gamule dvamecítmý , Na Delaiáše třímecítmý , na Maaseiáše čtyřmecítmý . Ti jsou , jenž zřízeni byli v přisluhováních svých , aby vcházeli do domu Hospodinova podlé řádu svého , pod spravou Arona otce jejich , jakož mu byl přikázal Hospodin Bůh Izraelský . Z synů Léví ostatních , z synů Amramových Subael , z synů Subael Jechdeiáš . Z Rechabiáše , z synů Rechabiášových kníže Iziáš . Z Izara Selomot , z synů Selomotových Jachat . Synové pak Jeriášovi : Amariáš druhý , Jachaziel třetí , Jekamam čtvrtý . Syn Uzielův Mícha , z synů Míchy Samir . Bratr Míchův Iziáš , a syn Iziášův Zachariáš . Synové Merari : Moholi a Musi , synové Jaaziášovi : Beno . Synové Merari z Jaaziáše : Beno , Soham , Zakur a Ibri . Z Moholi Eleazar , kterýž neměl synů . Z Cisa synové Cisovi : Jerachmeel . Synové pak Musi : Moholi , Eder a Jerimot . Ti jsou synové Levítů po domích otců svých . I ti také metali losy naproti bratřím svým , synům Aronovým , před Davidem králem , Sádochem a Achimelechem , i knížaty otcovských čeledí z kněží a Levítů , z čeledí otcovských , každý přednější naproti bratru svému mladšímu . I oddělil David a knížata vojska k službě syny Azafovy a Hémanovy a Jedutunovy , kteříž by prorokovali při harfách , při loutnách a při cimbálích . Byl pak počet jejich , totiž mužů těch , jenž práci vedli v přisluhování svém , Z synů Azafových : Zakur , Jozef , Netaniáš a Asarela , synové Azafovi , pod spravou Azafavou byli , kterýž prorokoval k rozkazu královu . Z Jedutuna synů Jedutunových bylo šest : Godoliáš , Zeri , Izaiáš , Chasabiáš , Mattitiáš a Simei , pod spravou otce jejich Jedutuna , kterýž prorokoval při harfě k slavení a chválení Hospodina . Z Hémana synové Hémanovi : Bukkiáš , Mataniáš , Uziel , Sebuel , Jerimot , Chananiáš , Chanani , Eliata , Giddalti , Romantiezer , Jazbekasa , Malloti , Hotir a Machaziot . Všickni ti synové Hémanovi , proroka králova v slovích Božských , k vyvyšování moci . A dal Bůh Hémanovi synů čtrnácte a dcery tři . Všickni ti byli pod spravou otce svého , při zpívání v domě Hospodinově na cymbálích , loutnách a harfách , k službě v domě Božím vedlé poručení králova Azafovi , Jedutunovi a Hémanovi . Byl pak počet jich s bratřími jejich , těmi , kteříž byli vycvičení v zpěvích Hospodinových , všech mistrů dvě stě osmdesát osm . Tedy metali losy , houf držících stráž naproti druhému , jakž malý , tak veliký , mistr i učedlník . I padl první los v čeledi Azaf na Jozefa , na Godoliáše s bratřími a syny jeho druhý , jichž bylo dvanáct . Třetí na Zakura , synům jeho a bratřím jeho dvanácti . Čtvrtý na Izara , synům jeho a bratřím jeho dvanácti . Pátý na Netaniáše , synům jeho a bratřím jeho dvanácti . Šestý na Bukkiáše , synům jeho a bratřím jeho dvanácti . Sedmý na Jesarele , synům jeho a bratřím jeho dvanácti . Osmý na Izaiáše , synům jeho a bratřím jeho dvanácti . Devátý na Mataniáše , synům a bratřím jeho dvanácti . Desátý na Simei , synům a bratřím jeho dvanácti . Jedenáctý na Azarele , synům a bratřím jeho dvanácti . Dvanáctý na Chasabiáše , synům a bratřím jeho dvanácti . Třináctý na Subaele , synům a bratřím jeho dvanácti . Čtrnáctý na Mattitiáše , synům a bratřím jeho dvanácti . Patnáctý na Jerimota , synům a bratřím jeho dvanácti . Šestnáctý na Chananiáše , synům a bratřím jeho dvanácti . Sedmnáctý na Jazbekasa , synům a bratřím jeho dvanácti . Osmnáctý na Chanani , synům a bratřím jeho dvanácti . Devatenáctý na Malloti , synům a bratřím jeho dvanácti . Dvadcátý na Eliatu , synům a bratřím jeho dvanácti . Jedenmecítmý na Hotira , synům a bratřím jeho dvanácti . Dvamecítmý na Giddalta , synům a bratřím jeho dvanácti . Třímecítmý na Machaziota , synům a bratřím jeho dvanácti . Čtyřmecítmý na Romantiezera , synům a bratřím jeho dvanácti . Zpořádání pak vrátných takové bylo : Z Chorejských Meselemiáš syn Chóre , z synů Azafových . A z Meselemiášových synů : Zachariáš prvorozený , Jediael druhý , Zebadiáš třetí , Jatniel čtvrtý , Elam pátý , Jochanan šestý , Elioenai sedmý . A z Obededomových synů : Semaiáš prvorozený , Jozabad druhý , Joach třetí , Sachar čtvrtý a Natanael pátý , Amiel šestý , Izachar sedmý , Pehulletai osmý ; nebo požehnal mu Bůh . Semaiášovi pak synu jeho zrodili se synové , kteříž panovali v domě otce svého ; nebo muži udatní byli . Synové Semaiášovi : Otni a Refael , Obéd a Elzabad , jehož bratří byli muži udatní ; též Elihu a Semachiáš . Všickni ti z potomků Obededomových , oni sami i synové jejich a bratří jejich , jeden každý muž udatný a způsobný k službě , šedesáte a dva všech z Obededoma . Též synů a bratří Meselemiášových , mužů silných , osmnáct . Z Chosových pak , kterýž byl z synů Merari , synové byli : Simri kníže . Ačkoli nebyl prvorozený , však postavil ho otec jeho za předního . Helkiáš druhý , Tebaliáš třetí , Zachariáš čtvrtý . Všech synů a bratří Chosových třinácte . Těm rozděleny jsou povinnosti , aby byli vrátnými po mužích předních , držíce stráž naproti bratřím svým při službě v domě Hospodinově . Nebo metali losy , jakož malý , tak veliký , po domích svých otcovských , k jedné každé bráně . I padl los k východu Selemiášovi . Zachariášovi také synu jeho , rádci opatrnému , uvrhli losy , i padl los jeho na půlnoci . Obededomovi pak na poledne , ale synům jeho na dům pokladů . Suppimovi a Chosovi na západ s branou Salléchet , na cestě podlážené vzhůru jdoucí . Stráž byla naproti stráži . K východu Levítů šest , k půlnoci na den čtyři , ku poledni na den čtyři , a při domě pokladů dva a dva , V straně zevnitřní k západu , po čtyřech k příkopu , po dvou k straně zevnitřní . Ta jsou zpořádání vrátných synů Chóre a synů Merari . Tito také Levítové : Achiáš byl nad poklady domu Božího , totiž nad poklady věcí posvátných . Z synů Ladanových synové Gersunských , z Ladana knížata otcovských čeledí , z Ladana totiž Gersunského Jechiel . Synové Jechielovi , Zetam a Joel bratr jeho , byli nad poklady domu Hospodinova . Z Amramských , z Izarských z Hebronských a z Ozielských . Sebuel pak syn Gersoma , syna Mojžíšova , přední nad poklady . Ale bratří jeho z Eliezera : Rechabiáš syn jeho , a Izaiáš syn jeho , a Joram syn jeho , a Zichri syn jeho , a Selomit syn jeho . Ten Selomit a bratří jeho byli nade všemi poklady věcí posvátných , kterýchž byl posvětil David král a knížata čeledí otcovských , i hejtmané a setníci s vývodami vojska . Nebo z bojů a z kořistí obětovávali k opravě domu Hospodinova , A čehožkoli byl posvětil Samuel prorok , a Saul syn Cis , a Abner syn Nerův , a Joáb syn Sarvie . Kdokoli posvěcoval čeho , dával do rukou Selomita a bratří jeho . Z Izarských Chenaniáš a synové jeho , nad dílem , kteréž vně děláno , byli v Izraeli za úředníky a soudce . Z Hebronských Chasabiáš a bratří jeho , mužů silných tisíc a sedm set bylo v přednosti nad Izraelem , za Jordánem k západu , ve všelikém díle Hospodinově a v službě královské . Mezi kterýmiž Hebronskými Jeriáš kníže byl nad Hebronskými v pokolení jejich , po čeledech otcovských ; nebo léta čtyřidcátého kralování Davidova vyhledáváni byli , a nalezeni jsou mezi nimi muži udatní v Jazar Galádské , A bratří jeho , mužů silných , dva tisíce a sedm set , knížat otcovských čeledí . Kteréž ustanovil David král nad Rubenskými a Gádskými , a nad polovicí pokolení Manassesova , ve všech věcech Božských i věcech královských . Synové pak Izraelští podlé počtu svého , knížata čeledí otcovských a hejtmané a setníci a úředníci nad těmi , kteříž přisluhovali králi ve všech věcech jedni po druhých , vcházejíce a vycházejíce na každý měsíc , přes všecky měsíce roku : V jednom každém houfě bylo jich čtyřmecítma tisíců . Nad houfem prvním první měsíc byl Jasobam , syn Zabdielův , a v houfě jeho bylo čtyřmecítma tisíců . Z synů Fáresových bylo to kníže všech knížat nad vojsky , měsíce prvního . Zatím nad houfem na měsíc druhý byl Dodai Achochitský i s houfem svým , potom Miklot vývoda , a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců . Kníže vojska třetího na třetí měsíc Banaiáš syn Joiady , nejvyššího kněze , a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců . Ten Banaiáš byl silný mezi třidcíti a nad třidcíti , a v houfě jeho Amizabad syn jeho . Čtvrtého houfu kníže na čtvrtý měsíc Azael , bratr Joábův , a Zebadiáš syn jeho po něm , a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců . Pátého na pátý měsíc kníže Samhut Izrachitský , a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců . Šestého na šestý měsíc Híra , syn Ikeše Tekoitského , a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců . Sedmého na sedmý měsíc Chelez Pelonský z synů Efraimových , a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců . Osmého na osmý měsíc Sibbechai Chusatský z Zarchejských , a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců . Devátého na devátý měsíc Abiezer Anatotský z Beniaminských , a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců . Desátého na měsíc desátý Maharai Netofatský z Zarchejských , a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců . Jedenáctého na jedenáctý měsíc Banaiáš Faratonský z synů Efraimových , a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců . Dvanáctého na dvanáctý měsíc Cheldai Netofatský z Otoniele , a v houfě jeho čtyřmecítma tisíců . Mimo to byli nad pokoleními Izraelskými , nad Rubenskými vývoda Eliezer syn Zichrův , nad Simeonskými Sefatiáš syn Maachův , Nad pokolením Léví Chasabiáš syn Kemuelův , nad Aronovým Sádoch , Nad Judovým Elihu z bratří Davidových , nad Izacharovým Amri syn Michaelův , Nad Zabulonovým Izmaiáš syn Abdiášův , nad Neftalímovým Jerimot syn Azrielův , Nad syny Efraimovými Ozeáš syn Azaziášův , nad polovicí pokolení Manasse Joel syn Pedaiášův , Nad druhou pak polovicí Manasse v Gálad Iddo syn Zachariášův , nad Beniaminovým Jaasiel syn Abnerův , Nad Danovým Azarel syn Jerochamův . Ta jsou knížata pokolení Izraelských . Nesečtl jich pak David všech od dvadcítiletých a níže ; nebo byl řekl Hospodin , že rozmnoží Izraele jako hvězdy nebeské . A ačkoli Joáb syn Sarvie počal jich počítati , však nedokonal ; nebo proto přišel hněv Boží na Izraele , aniž jest vložen počet ten v knihu o králi Davidovi . Nad poklady pak královskými byl Azmavet syn Adielův , a nad důchody z polí , z měst a ze vsí i z zámků byl Jonatan syn Uziášův . A nad dělníky na poli , při dělání rolí , Ezri syn Chelubův . A nad vinicemi Semeiáš Ramatský , a nad úrodami z vinic i nad sklepy vinnými Zabdi Sifmejský . A nad olivovím a planým fíkovím , kteréž jest na polích , Baalchanan Gederský , a nad špižírnami olejnými Joas . A nad skoty , kteříž se pásli v Sáron , Sitrai Sáronský , a nad skoty v údolích Safat syn Adlai . A nad velbloudy Obil Izmaelský , nad oslicemi Jechdeiáš Meronotský , Nad bravy pak Jazim Agarejský . Všickni ti úředníci byli nad statkem krále Davida . Ale Jonatan strýc Davidův byl rada , muž rozumný a kancléř . On a Jechiel syn Chachmonův býval s syny královskými . Achitofel též rada králova , a Chusai Architský přítel králův . Po Achitofelovi potom byl Joiada syn Banaiášův , a Abiatar , a kníže vojska králova Joáb . Shromáždil pak David všecka knížata Izraelská , knížata jednoho každého pokolení , a knížata houfů sloužících králi , i hejtmany a setníky , i úředníky nade vším statkem a jměním královým i synů jeho s komorníky , i se všemi vzácnými a udatnými lidmi , do Jeruzaléma . A povstav David král na nohy své , řekl : Slyšte mne , bratří moji a lide můj . Já jsem uložil v srdci svém vystavěti dům k odpočinutí truhle úmluvy Hospodinovy , a ku podnoži noh Boha našeho , a připravil jsem byl potřeby k stavení . Ale Bůh mi řekl : Nebudeš stavěti domu jménu mému , proto že jsi muž válkami zaměstknaný a krev jsi vyléval . Vyvolil pak Hospodin Bůh Izraelský mne ze vší čeledi otce mého , abych byl králem nad Izraelem na věky ; nebo z Judy vybral vývodu a z domu Judova čeled otce mého , a z synů otce mého mne ráčil za krále ustanoviti nade vším Izraelem . Tolikéž ze všech synů mých , ( nebo mnoho synů dal mi Hospodin ) , vybral Šalomouna syna mého , aby seděl na stolici království Hospodinova nad Izraelem , A řekl mi : Šalomoun syn tvůj , ten mi vzdělá dům můj a síně mé ; nebo jsem jej sobě zvolil za syna , a já budu jemu za otce . I utvrdím království jeho až na věky , bude-li stálý v ostříhání přikázaní mých a soudů mých , jako i nynějšího času . Nyní tedy při přítomnosti všeho Izraele , shromáždění Hospodinova , an slyší Bůh náš , napomínám vás : Zachovávejte a dotazujte se na všecka přikázaní Hospodina Boha svého , abyste vládli zemí dobrou , a v dědictví její uvedli i syny své po sobě až na věky . Ty také , Šalomoune , synu můj , znej Boha otce svého , a služ jemu celým srdcem a myslí ochotnou . Nebo všecka srdce zpytuje Hospodin a všeliká mysli tanutí zná . Budeš-li ho hledati , nalezneš jej ; pakli ho opustíš , zavrže tě na věky . A tak viziž , že tě Hospodin zvolil , abys vystavěl dům svatyně ; posilniž se a dělej . Dal pak David Šalomounovi synu svému formu síňce i pokojů jejích , a sklepů i paláců a komor jejích vnitřních , i domu pro slitovnici , A formu všeho toho , což byl složil v mysli své o síních domu Hospodinova , i o všech komorách vůkol chrámu pro poklady domu Božího , i pro poklady věcí posvátných , I pro houfy kněží a Levítů , a pro všecko dílo služby domu Hospodinova , a pro všecko nádobí k přisluhování v domě Hospodinově . Dal též zlata v jisté váze na nádobí zlaté , na všelijaké nádobí k jedné každé službě , též stříbra na všecky nádoby stříbrné v jisté váze na všelijaké nádobí k jedné každé službě , Totiž váhu na svícny zlaté , a lampy jejich zlaté podlé váhy jednoho každého svícnu i lamp jeho , na svícny pak stříbrné podlé váhy svícnu každého a lamp jeho , jakž potřebí bylo každému svícnu . Zlata též váhu na stoly předložení na jeden každý stůl , i stříbra na stoly stříbrné , I na vidličky a na kotlíky , i na přikryvadla zlata ryzího , a na medenice zlaté váhu na jednu každou medenici , tolikéž na medenice stříbrné jistou váhu na jednu každou medenici . Také na oltář k kadění zlata ryzího váhu , zlata i k udělání vozů cherubínů , kteříž by roztaženými křídly zastírali truhlu úmluvy Hospodinovy . Všecko to skrze vypsání z ruky Hospodinovy mne došlo , kterýž mi to dal , abych vyrozuměl všemu dílu formy té . A tak řekl David Šalomounovi synu svému : Posilniž se a zmocni a dělej ; neboj se , ani lekej . Nebo Hospodin Bůh , Bůh můj s tebou bude , nenecháť tebe samého , aniž tě opustí , až i dokonáno bude všecko dílo služby domu Hospodinova . Hle , i houfové kněží a Levítů ke všeliké službě domu Božího s tebou také budou při všelikém díle , jsouce všickni ochotní a prozřetelní v moudrosti při všeliké práci , knížata také i všecken lid ke všechněm slovům tvým . Potom řekl David král všemu shromáždění : Šalomouna syna mého jediného vyvolil Bůh ještě maličkého a mladého , dílo pak toto veliké jest ; nebo ne člověku palác ten , ale Hospodinu Bohu býti má . Já zajisté podlé své nejvyšší možnosti nachystal jsem potřeb k domu Boha svého , zlata k nádobám zlatým , a stříbra k stříbrným , mědi k měděným , železa k železným a dříví k dřevěným , kamení onychinového i kamení k vsazování , i karbunkulového , a rozličných barev , a všelijakého kamení drahého , i kamení mramorového hojně . Nadto z veliké lásky k domu Boha svého , maje zvláštní poklad zlata a stříbra , i ten dávám k domu Boha svého mimo všecko to , což jsem připravil k domu svatyně , Totiž tři tisíce centnéřů zlata , zlata z Ofir , a sedm tisíc centnéřů stříbra přečištěného k potažení stěn domů svatých , Zlata k nádobám zlatým a stříbra k stříbrným i ke všelikému dílu řemeslnému . A jestliže jest kdo více , ješto by co chtěl dobrovolně obětovati dnes Hospodinu ? Tedy knížata čeledí otcovských a knížata pokolení Izraelských , i hejtmané a setníci i úředníci nad dílem královským dobrovolně obětovali . A dali k službě domu Božího zlata pět tisíc centnéřů , a deset tisíc zlatých , stříbra pak deset tisíc centnéřů , a mědi osmnácte tisíc centnéřů , a železa sto tisíc centnéřů . Kdožkoli měli kamení drahé , dávali do pokladu domu Hospodinova do rukou Jechiele Gersunského . I veselil se lid , že tak ochotně obětovali ; nebo celým srdcem dobrovolně obětovali Hospodinu . Nýbrž i král David radoval se radostí velikou . A protož dobrořečil David Hospodinu před oblíčejem všeho shromáždění , a řekl David : Požehnaný jsi ty Hospodine , Bože Izraele otce našeho , od věků až na věky . Tváť jest , ó Hospodine , velebnost i moc i sláva , i vítězství i čest , ano i všecko , což jest v nebi i v zemi . Tvé jest , ó Hospodine , království , a ty jsi vyšší nad všelikou vrchnost . I bohatství i sláva od tebe jest , a ty panuješ nade vším , a v ruce tvé jest moc a síla , a v ruce tvé také jest i to , kohož chceš zvelebiti a upevniti . Nyní tedy , Bože náš , děkujeme tobě , a chválíme jméno slávy tvé . Nebo kdo jsem já , a co jest lid můj , abychom mohli míti moc k tak dobrovolnému obětování tobě ? Od tebeť jest zajisté všecko , a i to z ruky tvé dali jsme tobě . Nebo my příchozí jsme před tebou a hosté , jako i všickni otcové naši ; dnové naši jsou jako stín běžící po zemi beze vší zástavy . Hospodine , Bože náš , všecka ta hojnost , kterouž jsme připravili k stavení domu tvého , jménu svatému tvému , z ruky tvé jest , a tvé jsou všecky věci . Známť pak , Bože můj , že ty zpytuješ srdce , a upřímnost oblibuješ ; protož já z upřímnosti srdce svého ochotně obětoval jsem toto všecko . Ano i lid tvůj , kterýž se teď shledal , viděl jsem , jak s radostí chtivě obětuje tobě . Hospodine , Bože Abrahama , Izáka a Izraele , otců našich , zachovejž to na věky , totiž snažnost takovou srdce lidu svého , a nastrojuj srdce jejich sobě . Šalomounovi také synu mému dej srdce upřímé , aby ostříhal přikázaní tvých , svědectví tvých a ustanovení tvých , a aby činil všecko , a vystavěl dům ten , k němuž jsem potřeby připravil . Potom řekl David všemu shromáždění : Dobrořečte nyní Hospodinu Bohu svému . I dobrořečilo všecko shromáždění Hospodinu Bohu otců svých , a přisehnuvše hlavy , poklonili se Hospodinu i králi . Zatím obětovali Hospodinu oběti , obětovali také zápaly Hospodinu nazejtří , volů tisíc , skopců tisíc , beranů tisíc , s mokrými obětmi jejich , a jiných obětí množství za všecken lid Izraelský . I jedli a pili před Hospodinem v ten den s radostí velikou . Potom za krále ustanovili po druhé Šalomouna syna Davidova , a pomazali jej Hospodinu za vývodu , a Sádocha za kněze . A tak dosedl Šalomoun na stolici Hospodinovu , aby byl králem místo Davida otce svého . I vedlo se mu šťastně , a poslouchal ho všecken Izrael . Tolikéž i všecka knížata a znamenití , i všickni synové krále Davida poddali se Šalomounovi králi . I zvelebil Hospodin Šalomouna náramně před očima všeho Izraele , a dal mu slávu královskou , jakéž neměl před ním žádný král v Izraeli . Kraloval pak byl David syn Izai nade vším Izraelem . A dnů , v nichž kraloval David nad Izraelem , bylo čtyřidceti let . V Hebronu kraloval sedm let , a v Jeruzalémě kraloval třidceti a tři léta . I umřel v starosti dobré , pln jsa dnů , bohatství a slávy , a kraloval Šalomoun syn jeho místo něho . Činové pak Davida krále první i poslední popsáni jsou v knize Samuele proroka , a v knize Nátana proroka , též v knize Gáda proroka , Se vším kralováním i silou jeho , i se všemi příběhy časů při něm i při lidu Izraelském , i při všech královstvích zemských . Když se pak zmocnil Šalomoun syn Davidův v království svém , a Hospodin Bůh jeho byl s ním , a zvelebil ho náramně : Tedy rozkázal Šalomoun všemu Izraelovi i hejtmanům , setníkům i soudcům , i všechněm knížatům nade vším Izraelem , i přednějším v čeledech otcovských . I bral se Šalomoun a všecko to shromáždění s ním na výsost , kteráž byla v Gabaon ; nebo tam byl stánek shromáždění Božího , kterýž byl udělal Mojžíš služebník Hospodinův na poušti . ( Truhlu pak Boží přivezl byl David z Kariatjeharim , připraviv jí místo ; nebo byl rozbil jí stan v Jeruzalémě . ) A oltář měděný , kterýž byl udělal Bezeleel syn Uri , syna Hur , byl tam před stánkem Hospodinovým , kdež hledal ho Šalomoun i všecko to shromáždění . I obětoval tam Šalomoun před Hospodinem na oltáři měděném , kterýž byl před stánkem úmluvy , a obětoval na něm tisíc zápalů . Té noci ukázal se Bůh Šalomounovi , a řekl jemu : Žádej , zač chceš , a dám tobě . I řekl Šalomoun Bohu : Ty jsi učinil otci mému Davidovi milosrdenství veliké , mne jsi též ustanovil králem místo něho . Již tedy , Hospodine Bože , budiž stálé slovo tvé mluvené s Davidem otcem mým ; nebo ty jsi mne ustanovil za krále nad lidem tak mnohým , jako jest prachu zemského . Protož dej mi moudrost a umění , aťbych vycházeti mohl před lidem tímto i vcházeti . Nebo kdož by mohl souditi tento lid tvůj tak mnohý ? Tedy odpověděl Bůh Šalomounovi : Proto že bylo to v srdci tvém , a nežádal jsi bohatství , ani zboží , ani slávy , ani bezživotí těch , jenž tebe nenávidí , aniž jsi také za dlouhý věk žádal , ale žádal jsi sobě moudrosti a umění , abys soudil lid můj , nad nímž jsem tě ustanovil za krále : Moudrost a umění dáno jest tobě , k čemužť přidám i bohatství a zboží , i slávy , tak že žádný z králů , kteříž byli před tebou , nebyl tobě rovný , aniž bude po tobě takového . I navrátil se Šalomoun s výsosti , kteráž byla v Gabaon , do Jeruzaléma , od stánku úmluvy , a tak kraloval nad Izraelem . Nashromáždil pak Šalomoun vozů a jezdců , a měl tisíc a čtyři sta vozů , a dvanácte tisíc jezdců , kteréž rozsadil do měst vozů , a při králi v Jeruzalémě . I složil král stříbra a zlata v Jeruzalémě jako kamení , a dříví cedrového jako planého fíkoví , kteréž roste v údolí u velikém množství . Přivodili také Šalomounovi koně z Egypta a koupě rozličné ; nebo kupci královští brávali koupě rozličné za slušnou mzdu . A vycházejíce , vodívali spřež vozníků z Egypta za šest set lotů stříbra , koně pak za půl druhého sta . A tak všechněm králům Hetejským i králům Syrským oni dodávali . A umíniv Šalomoun stavěti dům jménu Hospodinovu , a dům svůj královský , Odečtl Šalomoun sedmdesát tisíc nosičů a osmdesát tisíc těch , kteříž tesali na hoře , a úředníků nad nimi tři tisíce a šest set . Poslal také Šalomoun k Chíramovi králi Tyrskému , řka : Jakž jsi se choval k Davidovi otci mému , posílaje mu dříví cedrové , aby sobě stavěl dům k bydlení , tak čiň i mně . Nebo aj , já stavěti chci dům jménu Hospodina Boha svého , aby posvěcen byl jemu k tomu , aby se před ním kadilo vonnými věcmi , a k ustavičnému předkládání chlebů , i k zápalným obětem , ranním i večerním , ve dny sobotní a novoměsíčné , i na slavnosti Hospodina Boha našeho , což v Izraeli na věky trvati má . Dům pak , kterýž stavěti chci , veliký býti má ; nebo Bůh náš větší jest nade všecky bohy . Ač kdo jest , ješto by mohl dům jemu vystavěti , poněvadž ho nebe i nebesa nebes obsáhnouti nemohou ? Ano i já kdo jsem , abych jemu dům vystavěti měl , než toliko k tomu , aby se kadilo před ním ? Protož nyní pošli mi muže umělého , kterýž by uměl dělati na zlatě , na stříbře , na mědi , na železe , i z zlatohlavu a z červce , a z postavce modrého , a kterýž by uměl řezati řezby s jinými umělými , kteříž jsou u mne v Judstvu a v Jeruzalémě , kteréž zjednal David otec můj . Přes to pošli mi také dříví cedrového a jedlového , a algumim z Libánu ; nebo vím , že služebníci tvoji umějí sekati dříví Libánské . A hle , služebníci moji budou s služebníky tvými , Aby mi připravili dostatek dříví ; nebo dům , kterýž já stavěti chci , veliký býti má a slavný . A aj , dám na dělníky , kteříž sekati mají dříví , pšenice semlené služebníkům tvým dvadcet tisíc měr , a dvadcet tisíc měr ječmene , a dvadcet tisíc lák vína , a dvadcet tisíc tun oleje . I odpověděl Chíram král Tyrský psáním , kteréž poslal k Šalomounovi : Jistě , žeť miluje Hospodin lid svůj , protož tě ustanovil nad nimi za krále . Řekl dále Chíram : Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský , kterýž učinil nebe i zemi , a kterýž dal králi Davidovi syna moudrého , umělého , rozumného a opatrného , aby vystavěl dům Hospodinu a dům svůj královský . Protož posílámť teď muže moudrého , umělého a opatrného , kterýž byl u Chírama otce mého , Syna jedné ženy ze dcer Dan , otce pak měl Tyrského , kterýž umí dělati na zlatě , na stříbře , na mědi , železe , kamení a na dříví , i z šarlatu , z postavce modrého , z kmentu a z červce , tolikéž řezati všelijaké řezby , a vymysliti všelijaké dílo , kteréž dáno mu bude s moudrými tvými , a s moudrými pána mého Davida otce tvého . Pšenice však toliko a ječmene , oleje a vína , což řekl pán můj , nechť pošle služebníkům svým . My pak nasekáme dříví z Libánu , což ho koli bude potřebí tobě , a připlavíme je tobě v vořích po moři k Joppe , a ty dáš je voziti do Jeruzaléma . A tak sečtl Šalomoun všecky cizozemce , kteříž byli v zemi Izraelské po sečtení tom , kterýmž sečtl je David otec jeho , a nalezeno jich sto a padesát tisíc , tři tisíce a šest set . I vybral z nich sedmdesát tisíc nosičů , a osmdesát tisíc těch , kteříž sekali na hoře , tři pak tisíce a šest set úředníků , kteříž lid k dílu přídrželi . I začal stavěti Šalomoun domu Hospodinova v Jeruzalémě na hoře Moria , kteráž byla ukázána Davidovi otci jeho , na místě , kteréž byl připravil David , na humně Ornana Jebuzejského . A počal stavěti druhého měsíce , dne druhého , království svého léta čtvrtého . A toto jest vyměření Šalomounovo při stavení domu Božího : Dlouhost loktů podlé první míry bylo šedesáti loket , a šíř dvadcíti loket . A síň , kteráž byla v čele , jakž široký dům , byla na dvadceti loktů , vysokost pak sto a dvadcíti , a obložil ji vnitř zlatem čistým . Dům pak veliký opažil dřívím jedlovým , kteréž obložil zlatem nejčistším , na němž po vrchu dal nadělati palm a řetízků . Přikryl také dům ten kamenem drahým ozdobně ; zlato pak to bylo zlato Parvaimské . Obložil , pravím , dům , trámy , veřeje i stěny jeho , i dvéře jeho zlatem , a vyryl cherubíny na stěnách . Udělal i dům svatyně svatých , jehož dýlka byla jako šířka domu , dvadcíti loktů , a šířka loktů dvadcíti , a obložil ji zlatem výborným šesti sty centnéři . Hřebíkové též vážili padesát lotů zlata , ano i síňce obložil zlatem . Udělal také v domě svatyně svatých dva cherubíny dílem řemeslným , a obložil je zlatem . Dlouhost křídel těch cherubínů byla na dvadceti loket . Křídlo jedno na pět loket , a dotýkalo se stěny domu , a druhé křídlo na pět loket dotýkalo se křídla cherubína druhého . A tak křídlo cherubína jednoho na pět loket dotýkalo se stěny domu , a křídlo druhé na pět loket dosahovalo křídla cherubína druhého . A tak křídla cherubínů těch roztažená byla na dvadceti loktů , a stáli na nohách svých , tváří svou obráceni do domu . Udělal také i oponu z postavce modrého , z šarlatu , z červce a z kmentu , a udělal na ní cherubíny . Udělal též před domem sloupy dva na třidceti a pět loktů zvýší , a makovice , kteréž byly na každém svrchu , na pět loket . Zdělal též i řetízky jako v svatyni svatých , a otočil je okolo makovic těch sloupů , a udělav jablek zrnatých sto , dal mezi řetízky . A tak postavil ty sloupy před chrámem , jeden po pravé a druhý po levé straně , a dal jméno tomu , kterýž byl po pravici Jachin , a jméno tomu , kterýž byl po levici , Boaz . Udělal také i oltář měděný , zdélí dvadcíti loktů , a dvadcíti loktů zšíří , desíti pak loktů zvýší . Udělal též moře slité , desíti loket od jednoho kraje k druhému , okrouhlé vůkol , zvýší na pět loktů , a okolek jeho třidcíti loket vůkol . Podobenství také volů pod ním , kterýchž všudy vůkol bylo deset do lokte , obkličujících moře vůkol ; a tak byly dva řady volů slitých , spolu s mořem . A stálo na dvanácti volích . Tři obráceni byli na půlnoci , a tři patřili k západu , tři zase postaveni byli ku poledni , a tři obráceni byli k východu , a moře svrchu na nich stálo , ale všech jich zadkové byli pod mořem . A bylo ztlouští na dlaň . Kraj jeho byl , jakýž bývá u koflíku aneb květu liliového , tři tisíce tun v se beroucí . Udělal také deset umyvadel , a postavil jich pět po pravé straně , a pět po levé , k obmývání z nich . Všecko , což se strojilo k zápalům , obmývali z nich , ale moře , aby se z něho kněží umývali . Nadto udělal i svícnů zlatých deset vedlé slušnosti jejich , a postavil v chrámě , pět po pravé straně a pět po levé . Udělal i stolů deset , kteréž postavil v chrámě , pět po pravé a pět po levé straně . K tomu udělal číší zlatých sto . Udělal potom síň kněžskou , též síň velikou , a dvéře u též síně okoval mědí . Moře pak postavil na pravé straně k východu , naproti polední straně . Nadělal také Chíram hrnců , lopat a kotlíků , a dokonal Chíram dílo , kteréž byl dělal králi Šalomounovi k domu Božímu . Dva sloupy a kruhy , makovice také na vrchu těch dvou sloupů , a mřežování dvoje , aby přikrývalo ty dvě makovice okrouhlé , kteréž byly na vrchu sloupů , A jablek zrnatých čtyři sta na dvojím mřežování . Dvěma řady jablka zrnatá byla na mřežování jednom , aby přikrývala ty dvě makovice okrouhlé , kteréž byly na vrchu sloupů . Podstavky také zdělal , a umyvadla na těch podstavcích . Moře jedno , a volů dvanácte pod ním . Též hrnce a lopaty a vidličky třírohé , a všecko nádobí jejich zdělal Chíram s otcem svým králi Šalomounovi k domu Hospodinovu z mědi přečisté . Na rovinách Jordánských sléval to král v zemi jilovaté , mezi Sochot a Saredata . A tak nadělal Šalomoun všech těch nádob velmi mnoho , tak že váhy té mědi vyhledáváno nebylo . Zdělal také Šalomoun i jiná všelijaká nádobí k domu Božímu , jako oltář zlatý a stoly , na nichž kladeni byli chlebové předložení , Tolikéž svícny i lampy jejich z zlata nejčistšího , aby je rozsvěcovali příslušně před svatyní svatých , Květy také a lampy i utěradla z zlata , a to bylo zlato nejvýbornější . I žaltáře a kotlíky , kadidlnice a nádoby k oharkům z zlata čistého , k tomu i bránu domu , dvéře vnitřní svatyně svatých , i dvéře domu , totiž v chrámě , byly z zlata . A tak dokonáno jest všecko dílo , kteréž dělal Šalomoun k domu Hospodinovu , a vnesl tam Šalomoun věci posvěcené od Davida otce svého , též stříbro a zlato , a všecko nádobí , složiv je mezi poklady domu Božího . Tedy shromáždil Šalomoun starší Izraelské , a všecky přední z pokolení , totiž knížata čeledí otcovských s syny Izraelskými do Jeruzaléma , aby přenesli truhlu smlouvy Hospodinovy z města Davidova , jenž jest Sion . I shromáždili se k králi všickni muži Izraelští na slavnost , kteráž bývá měsíce sedmého . Když pak přišli všickni starší Izraelští , vzali Levítové truhlu , A nesli ji zhůru , též stánek úmluvy , i všecka nádobí posvátná , kteráž byla v stánku , přenesli to kněží a Levítové . Zatím král Šalomoun i všecko shromáždění Izraelské , kteréž se k němu sešlo , obětovali před truhlou ovce a voly , kteříž ani popisováni , ani vyčítáni nebyli pro množství . A tak vnesli kněží truhlu smlouvy Hospodinovy na místo její , do vnitřního domu , do svatyně svatých , pod křídla cherubínů . Nebo cherubínové měli roztažená křídla nad místem truhly , a přikrývali cherubínové truhlu i sochory její svrchu . A povytáhli sochorů , tak že vidíni byli koncové jejich z truhly , k předku svatyně svatých , vně však nebylo jich viděti . A byla tam až do tohoto dne . Nic nebylo v truhle , kromě dvou tabulí , kteréž tam složil Mojžíš na Orébě tehdáž , když učinil Hospodin smlouvu s syny Izraelskými , a oni vyšli z Egypta . I stalo se , když vycházeli kněží z svatyně , ( nebo všickni kněží , kteříž se koli našli , byli se posvětili , aniž šetřili pořádku . Tak i Levítové zpěváci všickni , kteříž byli při Azafovi , Hémanovi a Jedutunovi , i synové jejich i bratří jejich , odíni jsouce kmentem , stáli s cymbály a loutnami a harfami k východní straně oltáře , a s nimi kněží sto a dvadceti , troubících v trouby . Nebo měli ti , kteříž spolu troubili v trouby , a zpěváci vydávati jeden zvuk k chválení a oslavování Hospodina ) ; a když povyšovali hlasu na trouby a cymbály i jiné nástroje hudebné , chválíce Hospodina a řkouce , že dobrý jest , a že na věky trvá milosrdenství jeho : tedy oblak naplnil dům ten , dům totiž Hospodinův , Tak že nemohli kněží ostáti a sloužiti pro ten oblak ; nebo sláva Hospodinova byla naplnila dům Boží . Tehdy řekl Šalomoun : Hospodin řekl , že bude přebývati v mrákotě . Aj , jižť jsem vystavěl tobě , Pane , dům k přebývání , a místo , v němž bys přebýval na věky . A obrátiv král tvář svou , dával požehnání všemu shromáždění Izraelskému . ( Všecko pak shromáždění Izraelské stálo . ) A řekl : Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský , kterýž mluvil ústy svými Davidovi otci mému , a to teď skutečně naplnil , řka : Od toho dne , jakž jsem vyvedl lid svůj z země Egyptské , nevyvolil jsem města z žádného pokolení Izraelského k vystavení domu , kdež by přebývalo jméno mé , aniž jsem vyvolil kterého muže , aby byl vývodou nad lidem mým Izraelským . Ale vyvolil jsem Jeruzalém , aby tu přebývalo jméno mé , a vyvolil jsem Davida , aby byl nad lidem mým Izraelským . Uložil tě byl zajisté David otec můj stavěti dům jménu Hospodina Boha Izraelského . Ale Hospodin řekl Davidovi otci mému : Ačkoli jsi uložil v srdci svém stavěti dům jménu mému , a dobřes učinil , žes to myslil v srdci svém , A však ty nebudeš stavěti toho domu , ale syn tvůj , kterýž vyjde z bedr tvých , on vystaví dům ten jménu mému . A tak splnil Hospodin slovo své , kteréž byl mluvil . Nebo jsem povstal na místo Davida otce svého , a dosedl jsem na stolici Izraelskou , jakož byl mluvil Hospodin , a ustavěl jsem dům tento jménu Hospodina Boha Izraelského . A postavil jsem tam truhlu , v níž jest smlouva Hospodinova , kterouž učinil s syny Izraelskými . I postavil se před oltářem Hospodinovým , přede vším shromážděním Izraelským , a pozdvihl rukou svých . Udělal pak byl Šalomoun výstupek měděný ku podobenství pánve , a postavil jej u prostřed síně , pěti loktů zdélí , a pěti loket zšíří , a tří loket zvýší , i vstoupil na něj , a poklekl na kolena svá přede vším shromážděním Izraelským , a pozdvihl rukou svých k nebi , A řekl : Hospodine Bože Izraelský , neníť podobného tobě Boha na nebi ani na zemi , kterýž by ostříhal smlouvy a milosrdenství služebníkům svým , chodícím před tebou v celém srdci svém , Kterýž jsi splnil služebníku svému , Davidovi otci mému , to , což jsi mluvil jemu . Jakž jsi mluvil ústy svými , tak jsi to skutečně naplnil , jakž se to dnes vidí . Nyní tedy , ó Hospodine Bože Izraelský , naplniž služebníku svému , Davidovi otci mému , což jsi mluvil jemu , řka : Nebudeť vyhlazen muž z rodu tvého od tváři mé , aby neměl seděti na stolici Izraelské , jestliže toliko ostříhati budou synové tvoji cesty své , chodíce v zákoně mém , tak jakož jsi ty chodil přede mnou . Protož nyní , ó Hospodine Bože Izraelský , nechť jest upevněno slovo tvé , kteréž jsi mluvil služebníku svému Davidovi . ( Ač zdali v pravdě bydliti bude Bůh s člověkem na zemi ? Aj , nebesa , nýbrž nebesa nebes neobsahují tě , mnohem méně dům tento , kterýž jsem vystavěl . ) A popatř k modlitbě služebníka svého a k úpění jeho , Hospodine Bože můj , slyše volání a modlitbu , kterouž služebník tvůj modlí se před tebou , Aby oči tvé byly otevřené na dům tento dnem i nocí , na místo toto , o němž jsi mluvil , že tu přebývati bude jméno tvé , abys vyslýchal modlitbu , kterouž se modlívati bude služebník tvůj na místě tomto . Vyslýchejž tedy modlitbu služebníka svého , i lidu svého Izraelského , kterouž se modlívati budou na místě tomto , ty vždy vyslýchej z místa přebývání svého , s nebe , a vyslýchaje , buď milostiv . Když by zhřešil člověk proti bližnímu svému , a nutil by ho k přísaze , tak že by přisahati musil , a přišla by ta přísaha před oltář do domu tohoto : Ty vyslýchej s nebe , a rozeznej i rozsuď služebníky své , mstě nad bezbožným , obraceje usilování jeho na hlavu jeho , a ospravedlňuje spravedlivého , odplacuje mu podlé spravedlnosti jeho . Tolikéž když by poražen byl lid tvůj Izraelský od nepřátel , proto že zhřešili proti tobě , jestliže by obrátíce se , vyznávali jméno tvé , a modléce se , poníženě by prosili tebe v domě tomto : Ty vyslýchej s nebe , a odpusť hřích lidu svému Izraelskému , a přiveď je zase do země , kterouž jsi jim dal i otcům jejich . Podobně když by zavříno bylo nebe , a nepršel by déšť , proto že zhřešili proti tobě , a modléce se na místě tomto , vyznávali by jméno tvé , a od hříchu svého by se odvrátili po tvém trestání : Ty vyslýchej na nebi , a odpusť hřích služebníků svých a lidu svého Izraelského , vyučuje je cestě výborné , po níž by chodili , a dej déšť na zemi svou , kterouž jsi dal lidu svému za dědictví . Byl-li by hlad na zemi , byl-li by mor , sucho neb rez , kobylky neb brouci jestliže by byli , ssoužil-li by jej nepřítel jeho v zemi obývání jeho , aneb jakákoli rána a jakákoli nemoc : Všelikou modlitbu a každé úpění , kteréž by pocházelo od kteréhokoli člověka , aneb ode všeho lidu tvého Izraelského , když by jen poznajíce jeden každý ránu svou a bolest svou , pozdvihl by rukou svých v domě tomto , Ty vyslýchej s nebe , z místa přebývání svého , a slituj se , a odplať jednomu každému podlé skutků jeho , vedlé toho , jakž znáš srdce jeho , ( ty zajisté sám znáš srdce lidská ) , Aby se báli tebe , a chodili po všech cestách tvých , po všecky dny , v nichž by živi byli na zemi , kterouž jsi dal otcům našim . Nýbrž také i cizozemec , kterýž není z lidu tvého Izraelského , přišel-li by z země daleké pro jméno tvé veliké a ruku tvou silnou , a rámě tvé vztažené , když by přišli a modlili se v domě tomto : Ty vyslýchej s nebe , z místa přebývání svého , a učiň všecko to , o čež volati bude k tobě cizozemec ten , aby poznali všickni národové země jméno tvé , a báli se tebe jako lid tvůj Izraelský , a aby poznali , že jméno tvé vzýváno jest nad domem tímto , kterýž jsem vystavěl . Když by vytáhl lid tvůj k boji proti nepřátelům svým cestou , kterouž bys je poslal , a modlili by se tobě naproti městu tomuto , kteréž jsi vyvolil , a domu tomuto , kterýž jsem ustavěl jménu tvému : Ty vyslýchej s nebe modlitbu a úpění jejich , a vyvoď při jejich . Když by zhřešili proti tobě , ( jakož není člověka , ješto by nehřešil ) , a rozhněvaje se na ně , vydal bys je v moc nepříteli , tak že by je jaté vedli ti , kteříž by je zjímali , do země daleké neb blízké ; A usmyslili by sobě v zemi , do níž by zajati byli , a obrátíce se , modlili by se tobě v zemi zajetí svého , řkouce : Zhřešili jsme , převráceně jsme činili , a bezbožně jsme se chovali ; A tak navrátili by se k tobě celým srdcem svým a celou duší svou v zemi zajetí svého , do kteréž by zajati byli , a modlili by se naproti zemi své , kterouž jsi dal otcům jejich , a naproti městu , kteréž jsi vyvolil , a domu , kterýž jsem vzdělal jménu tvému : Vyslýchej s nebe , z místa příbytku svého , modlitbu jejich a úpění jejich , a vyvoď při jejich , a odpusť lidu svému , kterýž by zhřešil proti tobě . Nyní tedy , Bože můj , nechť jsou , prosím , oči tvé otevřené , a uši tvé nakloněné k modlitbě na místě tomto . Aj , nyní povstaň , ó Hospodine Bože , k odpočinutí svému , ty i truhla síly tvé ; kněží tvoji , Hospodine Bože , nechť jsou oblečeni v spasení , a svatí tvoji ať se veselí v dobrých věcech . Hospodine Bože , neodvracejž tváři od pomazaného svého , pamatuj na milosrdenství zaslíbená Davidovi služebníku svému . A když přestal Šalomoun modliti se , rychle oheň sstoupil s nebe , a sehltil zápal i jiné oběti , a sláva Hospodinova naplnila dům ten , Tak že nemohli kněží vjíti do domu Hospodinova , proto že naplnila sláva Hospodinova dům Hospodinův . Všickni pak synové Izraelští viděli , když sstupoval oheň a sláva Hospodinova na dům , a padše tváří k zemi na dlážení , klaněli se a chválili Hospodina , že dobrý jest , a že na věky trvá milosrdenství jeho . Při tom král a všecken lid obětovali oběti před Hospodinem . Obětoval zajisté král Šalomoun obět dvamecítma tisíc volů , a ovec sto a dvadceti tisíců , když posvěcovali domu Božího král i všecken lid . Ale kněží stáli při svých úřadích , též i Levítové s nástroji hudebnými Hospodinovými , kterýchž byl nadělal David král k oslavování Hospodina , ( nebo na věky milosrdenství jeho ) , žalmem Davidovým , kterýž jim vydal . Jiní pak kněží troubili v trouby naproti nim , a všecken lid Izraelský stál . Posvětil také Šalomoun prostředku té síně , kteráž byla před domem Hospodinovým ; nebo obětoval tu oběti zápalné a tuky obětí , pokojných , proto že na oltáři měděném , kterýž byl udělal Šalomoun , nemohli se směstknati zápalové a oběti suché i tukové jejich . I držel Šalomoun slavnost toho času za sedm dní , a všecken Izrael s ním , shromáždění velmi veliké odtud , kudyž se vchází do Emat , až ku potoku Egyptskému . I světili dne osmého svátek ; nebo posvěcení oltáře slavili za sedm dní , tolikéž slavnost tu za sedm dní . Třimecítmého pak dne měsíce sedmého propustil lid k příbytkům jejich s radostí a veselím srdce z toho , což dobrého učinil Hospodin Davidovi a Šalomounovi a Izraelovi lidu svému . I dokonal Šalomoun dům Hospodinův a dům královský , a všecko , cožkoli byl uložil v srdci svém , aby učinil v domě Hospodinově a v domě svém , šťastně se mu vedlo . V tom ukázal se Hospodin Šalomounovi v noci , a řekl jemu : Uslyšel jsem modlitbu tvou , a vyvolil jsem sobě to místo za dům obětí . Jestliže zavru nebe , tak že by nebylo deště , a jestliže přikáži kobylkám , aby pohubily zemi , též jestliže pošli morovou ránu na lid svůj , A ponižujíce se lid můj , nad nímž jest vzýváno jméno mé , modlili by se , a hledali by tváři mé , a odvrátili by se od cest svých zlých : i já také vyslyším je s nebe , a odpustím hřích jejich , a uzdravím zemi jejich . Budouť již i oči mé otevřené , a uši mé nakloněné k modlitbě z místa tohoto . Nebo nyní vyvolil jsem a posvětil domu tohoto , aby tu přebývalo jméno mé až na věky , a aby tu byly oči mé a srdce mé po všecky dny . A ty budeš-li choditi přede mnou , jako chodil David otec tvůj , tak abys činil všecko to , což jsem přikázal tobě , ustanovení i soudů mých ostříhaje : Utvrdím zajisté stolici království tvého , jakož jsem učinil smlouvu s Davidem otcem tvým , řka : Nebude vyhlazen muž z rodu tvého , aby nepanoval nad Izraelem . Jestliže pak se odvrátíte a opustíte ustanovení má a přikázání má , kteráž jsem vám vydal , a odejdouce , sloužiti budete bohům cizím a klaněti se jim : Vypléním takové z země své , kterouž jsem jim dal , a dům tento , kteréhož jsem posvětil jménu svému , zavrhu od tváři své , a vydám jej v přísloví a v rozprávku mezi všemi národy . A tak dům ten , kterýž byl zvýšený každému jdoucímu mimo něj , bude k užasnutí , a dí : Proč tak učinil Hospodin zemi této a domu tomuto ? Tedy odpovědí : Proto že opustili Hospodina Boha otců svých , kterýž je vyvedl z země Egyptské , a chopili se bohů cizích , a klanějíce se jim , sloužili jim , protož uvedl na ně všecky tyto zlé věci . Stalo se potom po přeběhnutí dvadcíti let , v nichž stavěl Šalomoun dům Hospodinův a dům svůj , Že vystavěl Šalomoun města , kteráž byl dal Chíram Šalomounovi , a osadil tam syny Izraelské . Zatím táhl Šalomoun do Emat Soby , a zmocnil se jí . I ustavěl Tadmor na poušti , a všecka města skladů vystavěl v Emat . Vystavěl i Betoron hořejší , též i Betoron dolejší , města ohrazená zdmi , branami i závorami . Ano i Baalat a všecka města , v nichž měl sklady Šalomoun , a všecka města vozů , i města jízdných , všecko vedlé žádosti své , cožkoli chtěl stavěti v Jeruzalémě a na Libánu , i po vší zemi panování svého . Všecken také lid , kterýž byl pozůstal z Hetejských , a Amorejských a Ferezejských , a Hevejských a Jebuzejských , kteříž nebyli z Izraele , Z synů jejich , kteříž byli pozůstali po nich v zemi té , jichž byli nevyhubili synové Izraelští , uvedl Šalomoun pod plat až do tohoto dne . Ale z synů Izraelských , jichž nepodrobil Šalomoun v službu při díle svém , ( nebo oni byli muži bojovní a přední knížata jeho , úředníci nad vozy a jezdci jeho ) , Z těch , pravím , bylo předních vládařů , kteréž měl král Šalomoun , dvě stě a padesáte , kteříž panovali nad lidem . Dceru pak Faraonovu přestěhoval Šalomoun z města Davidova do domu , kterýž jí byl vystavěl . Nebo řekl : Nemohlať by bydliti manželka má v domě Davida krále Izraelského , nebo svatý jest , proto že vešla do něho truhla Hospodinova . Tedy obětoval Šalomoun zápaly Hospodinu na oltáři Hospodinovu , kterýž byl vzdělal před síní , Cokoli náležitě každého dne obětováno býti mělo podlé přikázaní Mojžíšova , ve dny sobotní , na novměsíce a na slavnosti , po třikrát do roka , na slavnost přesnic , na slavnost téhodnů , a na slavnost stánků . Ustanovil také podlé nařízení Davida otce svého pořádky kněžské k úřadům jejich , a Levíty ku povinnostem jejich , aby chválili Boha , a přisluhovali při kněžích náležitě každého dne , a vrátné v pořádcích jejich u jedné každé brány ; nebo tak byl rozkaz Davida muže Božího . Aniž se uchýlili od rozkázaní králova kněžím a Levítům při všeliké věci i při pokladích . A když dostrojeno bylo všecko dílo Šalomounovo od toho dne , v němž založen byl dům Hospodinův , až do vystavení jeho , a tak dokonán byl dům Hospodinův , Tedy jel Šalomoun do Aziongaber a do Elat při břehu mořském v zemi Idumejské . I poslal jemu Chíram po služebnících svých lodí , a služebníky umělé na moři , kteříž plavivše se s služebníky Šalomounovými do Ofir , nabrali odtud čtyři sta a padesáte centnéřů zlata , a přinesli je králi Šalomounovi . Královna pak z Sáby uslyševši pověst o Šalomounovi , přijela do Jeruzaléma , aby zkusila Šalomouna v pohádkách , s vojskem velmi velikým a s velbloudy , na nichž přinesla vonných věcí , a zlata velmi mnoho i kamení drahého . Přišla tedy k Šalomounovi , a mluvila s ním o všecko , což měla v srdci svém . Jížto odpověděl Šalomoun na všecka slova její . Nebylo nic skrytého před Šalomounem , nač by jí neodpověděl . Protož uzřevši královna z Sáby moudrost Šalomounovu , a dům , kterýž byl ustavěl , I pokrmy stolu jeho , též sedání a stávání služebníků jeho přisluhujících jemu , i roucha jejich , šeňkýře také jeho a oděv jejich , i stupně , kterýmiž vstupoval k domu Hospodinovu : zděsila se náramně , A řekla králi : Praváť jest řeč , kterouž jsem slyšela v zemi své o věcech tvých a o moudrosti tvé . Však jsem nechtěla věřiti řečem jejich , až jsem přijela a uzřela očima svýma , a aj , není mi praveno ani polovice o velikosti moudrosti tvé . Převýšil jsi pověst tu , kterouž jsem slyšela . Blahoslavení muži tvoji , a blahoslavení služebníci tvoji tito , kteříž stojí před tebou vždycky , a slyší moudrost tvou . Budiž Hospodin Bůh tvůj požehnaný , kterýž tě sobě oblíbil , aby tě posadil na stolici své , abys byl králem na místě Hospodina Boha tvého . Proto že miluje Bůh tvůj Izraele , aby jej utvrdil na věky , ustanovil tě nad nimi králem , abys činil soud a spravedlnost . I dala králi sto a dvadceti centnéřů zlata , a vonných věcí velmi mnoho , i kamení drahého , aniž bylo kdy přivezeno takových vonných věcí , jakéž darovala královna z Sáby Šalomounovi . K tomu také i služebníci Chíramovi , a služebníci Šalomounovi , kteříž byli přivezli zlata z Ofir , přivezli dříví algumim a kamení drahého . I nadělal král z toho dříví algumim stupňů k domu Hospodinovu i k domu královu , též harf a louten zpěvákům , aniž kdy prvé vídány takové věci v zemi Judské . Král také Šalomoun dal královně z Sáby vedlé vší vůle její , čehož požádala , kromě toho , což byla přinesla k králi . Potom se navrátila a odjela do země své , ona i služebníci její . Byla pak váha toho zlata , kteréž přicházelo Šalomounovi na každý rok , šest set šedesáte a šest centnéřů zlata , Kromě toho , což kupci a prodavači přinášeli , a všickni králové Arabští . A vývodové té země přiváželi zlato a stříbro Šalomounovi . A protož nadělal král Šalomoun dvě stě štítů z zlata taženého ; šest set lotů zlata taženého dával na každý štít . A tři sta pavéz z zlata taženého ; tři sta lotů zlata dal na každou pavézu . I složil je král v domě lesu Libánského . Udělal také král stolici z kostí slonových velikou , a obložil ji zlatem čistým . A bylo šest stupňů k té stolici , a podnože té stolice také byly z zlata , držící se stolice , ano i spolehadla rukám s obou stran , tu kdež se sedalo , a dva lvové stáli u spolehadel . Dvanácte též lvů stálo tu na šesti stupních s obou stran . Nebylo nic uděláno takového v žádném království . Nadto všecky nádoby krále Šalomouna , jichž ku pití užívali , byly zlaté , a všecky nádoby v domě lesu Libánského byly z zlata nejčistšího . Nic nebylo z stříbra , aniž ho sobě co vážili za dnů Šalomounových . Nebo měl král lodí , kteréž přecházely přes moře s služebníky Chíramovými . Jednou ve třech letech vracovaly se ty lodí mořské , přinášející zlato a stříbro , kosti slonové a opice a pávy . I zveleben jest král Šalomoun nad všecky krále zemské v bohatství a v moudrosti . Pročež všickni králové země žádostivi byli viděti tvář Šalomounovu , aby slyšeli moudrost jeho , kterouž složil Bůh v srdci jeho . Z nichž jeden každý přinášeli také dar svůj , nádoby stříbrné a nádoby zlaté , roucha a zbroj , i vonné věci , koně a mezky , každého roku , Tak že měl Šalomoun čtyři tisíce stájí koní a vozů , a dvanácte tisíc jezdců , kteréž rozsadil v městech vozů a při králi v Jeruzalémě . I panoval nade všemi králi od řeky Eufrates až k zemi Filistinské , a až k končinám Egyptským . A složil král stříbra v Jeruzalémě jako kamení , a cedrového dříví jako planého fíkoví , kteréž roste v údolí u velikém množství . Přivodili také Šalomounovi koně z Egypta i ze všech zemí . Jiné pak věci Šalomounovy , první i poslední , vypsány jsou v knize Nátana proroka , a v proroctví Achiáše Silonského , a u viděních Jaaddy proroka o Jeroboámovi synu Nebatovu . A kraloval Šalomoun v Jeruzalémě nade vším Izraelem čtyřidceti let . I usnul Šalomoun s otci svými , a pochovali jej v městě Davida otce jeho . Kraloval pak Roboám syn jeho místo něho . Tedy odšel Roboám do Sichem ; nebo tam sešel se byl všecken Izrael , aby ho ustanovili za krále . Stalo se pak , když o tom uslyšel Jeroboám syn Nebatův , jsa v Egyptě , kamž byl utekl před králem Šalomounem , navrátil se Jeroboám z Egypta . Nebo poslali a povolali ho . Tedy přišed Jeroboám i všecken Izrael , mluvili k Roboámovi , řkouce : Otec tvůj stížil jho naše , protož nyní polehč služby otce svého tvrdé a břemene jeho těžkého , kteréž vložil na nás , a budeme tobě sloužiti . Kterýž řekl jim : Po třech dnech navraťte se ke mně . I odšel lid . V tom radil se král Roboám s starci , kteříž stávali před Šalomounem otcem jeho , ještě za života jeho , řka : Kterak vy radíte , jakou odpověd mám dáti lidu tomu ? I odpověděli jemu , řkouce : Jestliže se dobrotivě ukážeš lidu tomuto a povolíš jim , a mluviti budeš přívětivě , budou služebníci tvoji po všecky dny . Ale on opustil radu starců , kterouž dali jemu , a radil se s mládenci , kteříž odrostli s ním , a stávali před ním . A řekl jim : Co vy radíte , jakou máme dáti odpověd lidu tomuto , kteříž mluvili ke mně , řkouce : Polehč břemene , kteréž vložil otec tvůj na nás ? Jemuž odpověděli mládenci , kteříž zrostli s ním , řkouce : Takto odpovíš lidu tomu , kteříž mluvili k tobě a řekli : Otec tvůj stížil jho naše , ty pak polehč nám , takto díš jim : Nejmenší prst můj tlustší jest , nežli bedra otce mého . Nyní tedy , otec můj těžké břímě vzložil na vás , já pak přidám břemene vašeho ; otec můj trestal vás bičíky , ale já biči uzlovatými . Potom přišel Jeroboám i všecken lid k Roboámovi dne třetího , jakž byl vyřkl král , řka : Navraťte se ke mně dne třetího . I odpověděl jim král tvrdě . Nebo opustil král Roboám radu starců , A mluvil k nim vedlé rady mládenců , řka : Otec můj stížil jho vaše , já pak k němu přidám ; otec můj trestal vás bičíky , ale já biči uzlovatými . A tak neuposlechl král lidu . ( Příčina zajisté byla od Boha , aby naplnil Hospodin řeč svou , kterouž mluvil skrze Achiáše Silonského k Jeroboámovi synu Nebatovu . ) Protož vida všecken Izrael , že by je král oslyšel , odpověděl lid králi , řkouce : Jakýž máme díl v Davidovi ? Ani dědictví nemáme v synu Izai . Jeden každý k stanům svým , ó Izraeli ! Nyní opatř dům svůj , Davide . Odšel tedy všecken Izrael k stanům svým , Tak že nad syny Izraelskými toliko , kteříž bydlili v městech Judských , kraloval Roboám . A když poslal král Roboám Adurama , kterýž byl nad platy , uházeli ho synové Izraelští kamením až do smrti , čímž král Roboám přinucen byl , aby vsedna na vůz , utekl do Jeruzaléma . A tak odstoupili synové Izraelští od domu Davidova až do dnešního dne . Když pak přijel Roboám do Jeruzaléma , shromáždil dům Judův a Beniaminův , sto a osmdesáte tisíc výborných bojovníků , aby bojovali proti Izraelovi , a aby zase obráceno bylo království k Roboámovi . Tedy stala se řeč Hospodinova k Semaiášovi , muži Božímu , řkoucí : Pověz Roboámovi synu Šalomounovu , králi Judskému , a všemu lidu Izraelskému , kterýž jest v pokolení Judově a Beniaminově , řka : Takto praví Hospodin : Netáhněte a nebojujte proti bratřím svým , navraťte se jeden každý do domu svého ; nebo ode mne stala se věc tato . I uposlechli rozkazu Hospodinova , a navrátili se , aby netáhli proti Jeroboámovi . I bydlil Roboám v Jeruzalémě , a vzdělal města hrazená v Judstvu . A vzdělal Betlém , Etam . a Tekoe , Betsur , Socho a Adulam , Gát , Maresa a Zif , Adoraim , Lachis a Azeka , Zaraha , Aialon a Hebron , kteráž byla v pokolení Judově a Beniaminově města hrazená . A když upevnil města hrazená , osadil v nich knížata , a zdělal špižírny k potravám , k oleji a vínu . A v jednom každém městě složil štíty a kopí , a opatřil ta města velmi dobře , a tak kraloval nad Judou a Beniaminem . Kněží také a Levítové , kteříž byli ve všem Izraeli , postavili se k němu ze všech končin svých . Opustili byli zajisté Levítové předměstí svá i vládařství svá , a odebrali se do Judstva a do Jeruzaléma , ( proto , že je zavrhl Jeroboám a synové jeho , aby v úřadu kněžském nesloužili Hospodinu . A nařídil sobě kněží k sloužení po výsostech ďáblům a telatům , kterýchž byl nadělal ) . A za nimi ze všech pokolení Izraelských ti , kteříž oddali srdce své k hledání Hospodina Boha Izraelského , přišli do Jeruzaléma , aby obětovali Hospodinu Bohu otců svých . A tak utvrdili království Judské , a zsilili Roboáma syna Šalomounova za tři léta , a po ta tři léta chodili po cestě Davidově a Šalomounově . Potom pojal sobě Roboám ženu , Mahalat , dceru Jerimota syna Davidova , a Abichail , dceru Eliaba syna Izai . Kteráž mu zplodila syny : Jeusa a Semariáše a Zahama . A po té pojal Maachu dceru Absolonovu , kteráž mu porodila Abiáše , Attaie , Zizu a Selomita . Ale miloval Roboám Maachu dceru Absolonovu , nade všecky ženy i ženiny své ; nebo byl pojal žen osmnáct , a ženin šedesát , a zplodil dvadceti a osm synů a šedesáte dcer . Ustanovil pak Roboám Abiáše syna Maachy za kníže a vývodu mezi bratřími jeho ; nebo myslil ho ustanoviti králem . A opatrnosti užívaje , rozsadil všecky jiné syny své po všech krajích Judových a Beniaminových , ve všech městech ohrazených , i dal jim potravy hojně , a nabral jim mnoho žen . I stalo se , když utvrdil království Roboám a zmocnil je , opustil zákon Hospodinův , i všecken Izrael s ním . Stalo se , pravím , léta pátého království Roboámova , že vytáhl Sesák král Egyptský proti Jeruzalému , ( nebo byli zhřešili proti Hospodinu ) , S tisícem a dvěma sty vozů , a s šedesáti tisíci jízdných , a nebylo počtu lidu , kterýž přitáhl s ním z Egypta , Lubimských , Sukkimských a Chussimských . A pobral města hrazená , kteráž byla v Judstvu , a přitáhl až k Jeruzalému . Tedy Semaiáš prorok přišel k Roboámovi a k knížatům Judským , kteříž se byli sebrali do Jeruzaléma , bojíce se Sesáka , a řekl jim : Toto praví Hospodin : Vy jste mne opustili , i já také opouštím vás v rukou Sesákových . I ponížili se knížata Izraelská i král , a řekli : Spravedlivýť jest Hospodin . A když viděl Hospodin , že se ponížili , stalo se slovo Hospodinovo k Semaiášovi , řkoucí : Ponížiliť jsou se , neshladím jich , ale dám jim tudíž vysvobození , aniž se vyleje prchlivost má na Jeruzalém skrze Sesáka . A však sloužiti jemu budou , aby zkusili , co jest to mně sloužiti , a sloužiti králům zemským . A tak vstoupiv Sesák král Egytský do Jeruzaléma , pobral poklady domu Hospodinova , i poklady domu královského , všecko to pobral . Vzal i pavézy zlaté , kterýchž byl nadělal Šalomoun . I nadělal král Roboám místo nich pavéz měděných , a poručil je úředníkům nad drabanty , kteříž ostříhali brány domu královského . A když král chodíval do domu Hospodinova , přicházívali drabanti a nosili je ; potom též zase přinášeli je do pokoje drabantů . Když se pak ponížil , odvrátila se od něho prchlivost Hospodinova , a neshladil ho do cela , tak jakož se k Judovi v dobrých věcech ohlašoval . Tedy zmocnil se král Roboám v Jeruzalémě a kraloval ; nebo ve čtyřidcíti a v jednom létě byl Roboám , když počal kralovati , a sedmnácte let kraloval v Jeruzalémě , městě , kteréž vyvolil Hospodin ze všech pokolení Izraelských , aby tam přebývalo jméno jeho . Jméno matky jeho bylo Naama Ammonitská . Kterýž činil zlé věci ; nebo neustavil srdce svého , aby hledal Hospodina . Věci pak Roboámovy , první i poslední , zdaž zapsány nejsou v knihách Semaiáše proroka , a Iddo proroka , kdež se vyčítá pořádek rodů , ano i války mezi Roboámem a Jeroboámem , po všecky dny ? I usnul Roboám s otci svými , a pochován jest v městě Davidově , a kraloval Abiáš syn jeho místo něho . Léta osmnáctého krále Jeroboáma kraloval Abiáš nad Judou . Tři léta kraloval v Jeruzalémě , ( a jméno matky jeho Michaia , dcera Urielova z Gabaa ) , a byla válka mezi Abiášem a Jeroboámem . Pročež sšikoval Abiáš vojsko udatných bojovníků , čtyřikrát sto tisíc mužů výborných , Jeroboám pak sšikoval se proti němu , maje osmkrát sto tisíc mužů výborných , velmi udatných . I postavil se Abiáš na vrchu hory Semaraim , kteráž byla mezi horami Efraimskými , a řekl : Slyšte mne , Jeroboáme i všecken Izraeli . Zdaliž jste neměli věděti , že Hospodin Bůh Izraelský dal království Davidovi nad Izraelem na věky , jemu i synům jeho smlouvou trvánlivou ? Ale povstal Jeroboám syn Nebatův , služebník Šalomouna syna Davidova , a zprotivil se pánu svému . A sebrali se k němu lidé nevážní a bezbožní a zsilili se proti Roboámovi synu Šalomounovu , Roboám pak byv dítě a srdce choulostivého , neodepřel jim zmužile . Tak vy nyní myslíte zsiliti se proti království Hospodinovu , kteréž jest v ruce synů Davidových , a jest vás veliké množství ; máte také při sobě telata zlatá , kterýchž vám nadělal Jeroboám , za bohy . Zdaliž jste nezavrhli kněží Hospodinových , synů Aronových a Levítů , a nadělali jste sobě kněží , tak jako národové jiných zemí ? Kdožkoli přichází , aby posvěceny byly ruce jeho volčetem mladým a sedmi skopci , hned je knězem těch , jenž nejsou bohové . Ale my jsme Hospodina Boha našeho , aniž jsme se ho spustili , kněží pak přisluhující Hospodinu jsou synové Aronovi a Levítové , kteříž konají práci svou , A pálí Hospodinu zápaly každého jitra a každého večera , kadí také vonnými věcmi , zpořádaní také chlebů na stole čistém , a svícen zlatý s lampami jeho spravují , aby hořely každého večera . A tak my ostříháme nařízení Hospodina Boha svého , ale vy strhli jste se jeho . Protož aj , s námi jest Bůh vůdce náš , a kněží jeho a trouby zvučné , aby zněly proti vám . Synové Izraelští , nebojujte s Hospodinem Bohem otců svých , nebo nepovede se vám šťastně . Mezi tím Jeroboám obvedl zálohy , aby po zadu na ně připadli , a tak byli Izraelští před Judskými , a zálohy ty byly jim pozadu . Tedy spatřiv Juda , an válka jim s předu i s zadu , zvolali k Hospodinu , a kněží troubili v trouby . Učinili také pokřik muži Judští . I stalo se v tom pokřiku mužů Judských , ranil Bůh Jeroboáma i všecken Izrael před Abiášem a Judou . A tak utíkali synové Izraelští před Judou , ale dal je Bůh v ruku jejich . Nebo porazili je Abiáš a lid jeho ranou velikou , tak že padlo zbitých z Izraele pětkrát sto tisíc mužů výborných . Protož sníženi jsou synové Izraelští v ten čas , a zmocnili se synové Judovi , nebo zpolehli na Hospodina Boha otců svých . I honil Abiáš Jeroboáma , a vzal mu města , Bethel i vsi jeho , Jesana i vsi jeho , a Efron i vsi jeho . Aniž se mohl zase zsiliti více Jeroboám po všecky dny Abiášovy . I ranil jej Hospodin , tak že umřel . Ale Abiáš zmocnil se , kterýž byl sobě pojal žen čtrnáct , a zplodil dvamecítma synů a šestnácte dcer . Ostatek pak činů Abiášových , a života jeho i řečí jeho , sepsáno jest v knize proroka Iddo . Když pak usnul Abiáš s otci svými , a pochovali jej v městě Davidově , kraloval Aza syn jeho místo něho . Za jeho dnů v pokoji byla země deset let . I činil Aza to , což se dobře líbilo Hospodinu Bohu jeho . Nebo zbořil oltáře cizí i výsosti , a stroskotal obrazy jejich , a posekal háje jejich . A přikázal Judovi , aby hledali Hospodina Boha otců svých , a ostříhali zákona a přikázaní jeho . Zkazil , pravím , po všech městech Judských výsosti a slunečné obrazy , a bylo v pokoji království za času jeho . Zatím vzdělal města hrazená v Judstvu , proto že v pokoji byla země , aniž jaká proti němu válka povstala těch let ; nebo Hospodin dal jemu odpočinutí . I řekl lidu Judskému : Vzdělejme ta města , a ohraďme je zdmi a věžemi , branami i závorami , dokudž země jest v moci naší . Aj , že jsme hledali Hospodina Boha svého , hledali jsme ho , a dal nám odpočinutí odevšad . A tak stavěli a šťastně se jim zvedlo . Měl pak Aza vojsko těch , kteříž nosili štíty a kopí , z pokolení Judova třikrát sto tisíců , a z Beniaminova pavézníků a střelců dvě stě a osmdesáte tisíců . Všickni ti byli muži udatní . I vytáhl proti nim Zerach Mouřenín , maje v vojště desetkrát sto tisíců , a vozů tři sta , a přitáhl až k Maresa . Vytáhl též i Aza proti němu . I sšikovali vojska v údolí Sefata u Maresa . Tedy volal Aza k Hospodinu Bohu svému , a řekl : Hospodine , neníť potřebí tobě velikého množství , když ty chceš pomoci mdlejším . Pomoziž nám , Hospodine Bože náš , neboť v tebe doufáme , a ve jménu tvém jdeme proti množství tomuto . Hospodine , ty jsi Bůh náš ; nechť nemá moci proti tobě bídný člověk . I ranil Hospodin Mouřeníny před Azou a před lidem Judským , tak že utíkali Mouřenínové . A honil je Aza i lid , kterýž byl s ním , až do Gerar . I padli Mouřenínové , že se nijakž otaviti nemohli ; nebo potříni jsou před Hospodinem a před vojskem jeho . I odnesli onino kořistí velmi mnoho . Pohubili také všecka města vůkol Gerar ; strach zajisté Hospodinův připadl na ně . I vzebrali všecka města ; nebo mnoho kořistí v nich bylo . Též i obyvatele v staních při dobytcích zbili , a zajavše ovec velmi mnoho a velbloudů , navrátili se do Jeruzaléma . Tehdy na Azariáše syna Odedova sstoupil duch Boží . Pročež vyšed vstříc Azovi , řekl jemu : Slyšte mne , Azo i všecko pokolení Judovo a Beniaminovo . Hospodin byl s vámi , dokudž jste byli s ním , a budete-li ho hledati , najdete ho ; pakli ho opustíte , opustíť vás . Po mnohé zajisté dny Izrael jest bez pravého Boha a bez kněží , učitelů i bez zákona , Ješto , kdyby se v úzkosti své k Hospodinu Bohu Izraelskému byli obrátili a hledali ho , byliť by ho nalezli . Ale časů těchto není bezpečno vycházeti ani vcházeti ; nebo nepokoj veliký jest mezi všemi obyvateli země , Tak že šlapá národ po národu , a město po městu , proto že Bůh kormoutí je všelijakými úzkostmi . Protož vy posilňte se , a neopouštějte rukou svých ; nebo má mzdu práce vaše . A když slyšel Aza slova ta a proroctví Odeda proroka , posilil se , a vyplénil ohavnosti ze vší země Judské a Beniaminské , i z měst , kteráž byl vzal na hoře Efraim , a obnovil oltář Hospodinův , kterýž byl před síní Hospodinovou . Potom shromáždil všecko pokolení Judovo i Beniaminovo , a příchozí s nimi z Efraima , Manassesa a Simeona ; nebo jich bylo uteklo k němu z lidu Izraelského velmi mnoho , vidouce , že Hospodin Bůh jeho jest s ním . I sebrali se do Jeruzaléma třetího měsíce , patnáctého léta kralování Azova , A obětovali Hospodinu v ten den z kořistí přihnaných , volů sedm set a ovcí sedm tisíc . A vešli v smlouvu , aby hledali Hospodina Boha otců svých , z celého srdce svého a ze vší duše své , A kdož by koli nehledal Hospodina Boha Izraelského , aby byl usmrcen , buď malý neb veliký , buď muž neb žena . I přisáhli Hospodinu hlasem velikým , s zvukem na trouby i na pozouny . Všecken zajisté lid Judský radoval se z přísahy té ; nebo celým srdcem svým přisáhli , a se vší ochotností hledali ho , a nalezli jej . I dal jim odpočinutí Hospodin se všech stran . Nadto i Maachu matku ssadil Aza král , aby nebyla královnou , proto že byla vzdělala v háji hroznou modlu . I podťal Aza modlu tu hroznou , a zdrobil i spálil ji při potoku Cedron . Ačkoli výsosti nebyly zkaženy v lidu Izraelském , srdce však Azovo bylo celé po všecky dny jeho . Vnesl také ty věci , kteréž posvěceny byly od otce jeho , i to , čehož sám posvětil , do domu Božího , stříbro , zlato i nádoby . A nebylo války až do léta třidcátého pátého kralování Azova . Léta třidcátého šestého kralování Azova vytáhl Báza král Izraelský proti Judovi , a stavěl Ráma , aby nedal vyjíti ani jíti k Azovi králi Judskému . Tedy vzav Aza stříbro i zlato z pokladů domu Hospodinova i domu královského , poslal k Benadadovi králi Syrskému , kterýž bydlil v Damašku , řka : Smlouva jest mezi mnou a mezi tebou , mezi otcem mým a mezi otcem tvým . Aj , posílámť teď stříbro a zlato , jdi , zruš smlouvu svou s Bázou králem Izraelským , ať odtrhne ode mne . I uposlechl Benadad krále Azy , a poslal knížata s vojsky svými proti městům Izraelským . I dobyli Jon a Dan , též Abelmaim i všech měst Neftalímových , v nichž měli sklady . To když uslyšel Báza , přestal stavěti Ráma , a zanechal díla svého . V tom Aza král pojal všecken lid Judský , a pobrali kamení z Ráma i dříví , z něhož stavěl Báza , a vystavěl z něho Gabaa a Masfa . V ten pak čas přišel Chanani prorok k Azovi králi Judskému , a řekl jemu : Že jsi zpolehl na krále Syrského , a nezpolehl jsi na Hospodina Boha svého , proto ušlo vojsko krále Syrského z ruky tvé . Zdaliž jsou Chussimští a Lubimští neměli vojsk velmi velikých , s vozy a jezdci náramně mnohými ? A když jsi zpolehl na Hospodina , vydal je v ruku tvou . Oči zajisté Hospodinovy spatřují všecku zemi , aby dokazoval síly své při těch , kteříž jsou k němu srdce upřímého . Bláznivě jsi učinil v té věci , protož od toho času budou proti tobě války . Tedy rozhněvav se Aza na proroka , dal ho do vězení ; nebo se byl rozhněval na něj pro tu věc . A utiskal Aza některé z lidu toho času . O jiných pak věcech Azových , prvních i posledních , zapsáno jest v knize o králích Judských a Izraelských . Potom léta třidcátého devátého kralování svého nemocen byl Aza na nohy své těžkou nemocí , a však v nemoci své nehledal Boha , ale lékařů . A tak usnul Aza s otci svými , a umřel léta čtyřidcátého prvního kralování svého . A pochovali jej v hrobě jeho , kterýž byl vytesal sobě v městě Davidově , a položili ho na lůžku , kteréž byl naplnil vonnými věcmi a mastmi dílem apatykářským připravenými . I pálili to jemu ohněm velmi velikým . I kraloval Jozafat syn jeho místo něho , a zmocnil se Izraele . I osadil lidem válečným všecka města hrazená v Judstvu , a postavil stráž v zemi Judské a v městech Efraim , kteráž byl zdobýval Aza otec jeho . A byl Hospodin s Jozafatem ; nebo chodil po cestách Davida otce svého prvních , aniž hledal modl . Ale Boha otce svého hledal , a v přikázaních jeho chodil , aniž následoval skutků lidu Izraelského . I utvrdil Hospodin království v ruce jeho , a dal všecken lid Judský dary Jozafatovi , tak že měl bohatství a slávy hojně . A nabyv udatného srdce k cestám Hospodinovým , zkazil přesto také i výsosti a háje v Judstvu . Léta pak třetího království svého poslal knížata svá : Benchaile , Abdiáše , Zachariáše , Natanaele a Micheáše , aby učili v městech Judských . A s nimi Levíty : Semaiáše , Netaniáše , Zebadiáše , Azaele , Semiramota , Jonatana , Adoniáše , Tobiáše a Tobadoniáše , Levíty , a s nimi Elisama a Jehorama , kněží , Kteříž učili v Judstvu , majíce s sebou knihu zákona Hospodinova . Chodili pak vůkol po všech městech Judských , vyučujíce lid . I byl strach Hospodinův na všech královstvích zemí , kteréž byly vůkol Judstva , tak že nebojovali proti Jozafatovi . Nýbrž i Filistinští přinášeli Jozafatovi dary a berni uloženou . Arabští také přiháněli jemu dobytky , skopců po sedmi tisících a sedmi stech , též kozlů po sedmi tisících a sedmi stech . I prospíval Jozafat , a rostl až na nejvyšší , a vystavěl v Judstvu zámky a města k skladům . A práci mnohou vedl při městech Judských , muže pak válečné a slovoutné měl v Jeruzalémě . A tento jest počet jich po domích otců jejich : Z Judy knížata nad tisíci : Adna kníže , a s ním udatných rytířů třikrát sto tisíc . A po něm Jochanan kníže , a s ním dvě stě a osmdesát tisíc . Po něm Amaziáš syn Zichrův , kterýž se dobrovolně byl oddal Hospodinu , a při něm dvakrát sto tisíc mužů udatných . Z Beniamina pak muž udatný Eliada , a s ním lidu zbrojného s lučišti a pavézami dvakrát sto tisíc . A po něm Jozabad , a s ním sto a osmdesát tisíc způsobných k boji . Ti sloužili králi , kromě těch , kteréž byl osadil král po městech hrazených po všem Judstvu . I měl Jozafat bohatství a slávu velmi velikou , a spříznil se s Achabem . Přijel pak po letech k Achabovi do Samaří , a nabil Achab ovcí a volů hojně pro něj a pro lid , kterýž byl s ním , a namlouval ho , aby táhl do Rámot Galád . Nebo řekl Achab král Izraelský Jozafatovi králi Judskému : Potáhneš-li se mnou do Rámot Galád ? Odpověděl jemu : Jakž jsem já , tak jsi ty , jako lid tvůj , tak lid můj , a s tebouť budu v tom boji . Řekl také Jozafat králi Izraelskému : Vzeptej se medle dnes na slovo Hospodinovo . I shromáždil král Izraelský proroků svých čtyři sta mužů , a řekl jim : Máme-li jeti do Rámot Galád na vojnu , čili tak nechati ? I řekli : Táhni , nebo dá je Bůh v ruku královu . Tedy řekl Jozafat : Což již není zde proroka Hospodinova žádného , abychom se ho zeptali ? Odpověděl král Izraelský Jozafatovi : Ještěť jest muž jeden , skrze něhož bys se mohl poraditi s Hospodinem , ale já ho nenávidím , proto že mi nikdy nic dobrého neprorokuje , ale vždycky zlé . Ten jest Micheáš syn Jemlův . Ale Jozafat řekl : Nechť tak nemluví král . Protož povolav král Izraelský komorníka jednoho , řekl : Přiveď sem rychle Micheáše syna Jemlova . ( Mezi tím král Izraelský a Jozafat král Judský seděli jeden každý na stolici své , odíni jsouce rouchem . Seděli pak v placu u vrat brány Samařské , a všickni proroci prorokovali před nimi . Kdežto Sedechiáš syn Kenanův udělal sobě byl i rohy železné , a řekl : Takto praví Hospodin : Těmito trkati budeš Syrské , dokudž jich nepohubíš . Tak podobně všickni proroci prorokovali , řkouce : Jeď do Rámot Galád , a šťastněť se povede ; nebo dá je Hospodin v ruku královu . ) V tom posel ten , kterýž šel , aby zavolal Micheáše , mluvil jemu , řka : Aj , řeči proroků těch jednostejné jsou a dobré před králem . Medle , buď řeč tvá , jako řeč kterého z nich , a mluv dobré věci . Jemuž řekl Micheáš : Živť jest Hospodin , že cožkoli vyřkne Bůh můj , to mluviti budu . A když přišel k králi , řekl jemu král : Micheáši , máme-li jeti proti Rámot Galád na vojnu , čili tak nechati ? Kterýž řekl : Táhněte a šťastněť se vám povede , i budou dáni v ruku vaši . Ještě řekl jemu král : I kolikrátž tě mám přísahou zavazovati , abys mi nemluvil než pravdu ve jménu Hospodinovu ? Protož řekl : Viděl jsem všecken lid Izraelský rozptýlený po horách jako ovce , kteréž nemají pastýře ; nebo řekl Hospodin : Nemají pána tito , navrať se jeden každý do domu svého v pokoji . I řekl král Izraelský Jozafatovi : Zdaližť jsem neřekl , že mi nebude prorokovati nic dobrého , ale zlé ? Řekl dále : Protož slyšte slovo Hospodinovo : Viděl jsem Hospodina sedícího na trůnu svém , a všecko vojsko nebeské stojící po pravici jeho i po levici jeho . I řekl Hospodin : Kdo oklamá Achaba krále Izraelského , aby vytáhl a padl u Rámot Galád ? A když pravil ten toto , a jiný pravil jiné , Tožť vyšel duch , a postaviv se před Hospodinem , řekl : Já ho oklamám . Hospodin pak řekl jemu : Jakým způsobem ? Odpověděl : Vyjdu a budu duchem lživým v ústech všech proroků jeho . Kterýžto řekl : Oklamáš a dovedeš toho ; jdiž a učiň tak . Protož aj , jižtě dal Hospodin ducha lživého v ústa proroků tvých těchto , ješto však Hospodin mluvil zlé proti tobě . Tedy přistoupiv Sedechiáš syn Kenanův , dal políček Micheášovi a řekl : Kterouž jest cestou odšel duch Hospodinův ode mne , aby mluvil tobě ? Odpověděl Micheáš : Aj , uzříš v ten den , když vejdeš do nejtajnějšího pokoje , abys se skryl . I řekl král Izraelský : Jměte Micheáše , a doveďte ho k Amonovi hejtmanu města , a k Joasovi synu královu . A díte : Takto praví král : Dejte tohoto do žaláře a dávejte mu jísti maličko chleba a maličko vody , dokudž se nenavrátím v pokoji . Ale Micháš řekl : Jestliže se ty navrátíš v pokoji , tedyť nemluvil Hospodin skrze mne . Přesto řekl : Slyštež to všickni lidé . A tak táhl král Izraelský a Jozafat král Judský proti Rámot Galád . I řekl král Izraelský Jozafatovi : Změním já se , když půjdu k bitvě , ale ty oblec se v roucho své . I změnil se král Izraelský , a jeli k bitvě . Král pak Syrský přikázal byl hejtmanům nad vozy svými , řka : Nebojujte proti malému ani proti velikému , než proti samému králi Izraelskému . I stalo se , když hejtmané nad vozy uzřeli Jozafata , řekli : Král Izraelský jest . Takž se obrátili proti němu , aby bojovali . Tedy zkřikl Jozafat , a Hospodin spomohl jemu , a odvrátil je Bůh od něho . Nebo uzřevše hejtmané nad vozy , že on není král Izraelský , obrátili se od něho . Muž pak střelil z lučiště náhodou , a postřelil krále Izraelského , kdež se pancíř spojuje . Pročež řekl vozkovi : Obrať se , a vyvez mne z vojska ; nebo jsem nemocen . I rozmohla se bitva v ten den . Král pak Izraelský stál na voze proti Syrským až do večera , i umřel v západ slunce . Když se pak navracoval Jozafat král Judský do domu svého v pokoji do Jeruzaléma , Vyšel jemu vstříc Jéhu syn Chananův , prorok , a řekl králi Jozafatovi : Zdaliž jsi bezbožnému měl pomáhati , a ty , jenž nenávidí Hospodina , milovati ? Z té příčiny proti tobě jest hněv Hospodinův . Ale však nalezly se věci dobré při tobě , že jsi vysekal háje z země , a nastrojil srdce své , abys hledal Boha . I bydlil Jozafat v Jeruzalémě , a zase projel lid od Bersabé až k hoře Efraim , a navrátil je k Hospodinu Bohu otců jejich . A ustanovil soudce v zemi po všech městech Judských hrazených , v jednom každém městě . Tedy řekl soudcům : Vizte , jak co činíte ; nebo nevedete soudu za člověka , ale za Hospodina , kterýž vám přítomen jest při vykonávání soudu . A protož budiž bázeň Hospodinova při vás . Ostříhejte toho a čiňte tak , neboť není u Hospodina Boha našeho nepravosti , tak aby šetřiti měl osob , aneb přijímati dary . Tak i v Jeruzalémě ustanovil Jozafat některé z Levítů a z kněží , a z knížat otcovských , čeledí Izraelských , k soudu Hospodinovu a k rozepřem těch , kteříž by se obraceli o to do Jeruzaléma . A přikázal jim , řka : Takž dělejte v bázni Hospodinově , u víře a v srdci upřímém . A při všeliké rozepři , kteráž by přišla před vás od bratří vašich , kteříž bydlí v městech svých , buď mezi krví a krví , mezi zákonem a přikázaním , ustanoveními a soudy , napomenete jich , aby nehřešili proti Hospodinu , tak aby nepřišla prchlivost na vás , ani na bratří vaše . Tak čiňte , a neuběhnete v hřích . A aj , Amariáš , kněz nejvyšší , mezi vámi bude ve všech věcech Hospodinových , a Zebadiáš syn Izmaelův , vývoda domu Judova , ve všeliké věci královské . Máte také Levíty správce mezi sebou ; posilňtež se a zmužile sobě počínejte , a budeť Hospodin s tím , kdož bude dobrý . I stalo se potom , že přitáhli synové Moáb a synové Ammon , a s nimi někteří od Ammonitských , proti Jozafatovi na vojnu . A přišedše , oznámili Jozafatovi , řkouce : Přitáhlo proti tobě množství veliké z zámoří , z země Syrské , a aj , jsou v Hasesontamar , jenž jest Engadi . I ulekl se , a obrátil Jozafat tvář svou k hledání Hospodina , a vyhlásil půst všemu lidu Judskému . A tak shromáždil se lid Judský , aby hledali Hospodina . Také i ze všech měst Judských sešli se hledati Hospodina . Tedy stál Jozafat v shromáždění Judském a Jeruzalémském , v domě Hospodinově před síní novou , A řekl : Hospodine , Bože otců našich , zdaliž ty sám nejsi Bohem na nebi ? Zdaliž ty nepanuješ nade všemi královstvími národů ? Zdaliž v ruce tvé není síly a moci , tak že není , kdo by se mohl postaviti proti tobě ? Zdaliž jsi ty , Bože náš , nevyhnal obyvatelů země této před tváří lidu svého Izraelského , a dal jsi ji semeni Abrahama , milovníka svého na věky ? Kteřížto bydlili v ní , a vzdělali tobě v ní svatyni , jménu tvému , řkouce : Jestliže by na nás přišly zlé věci , meč pomsty , buď morová rána , buď hlad , postavíme se před tímto domem a před tebou , ( poněvadž jméno tvé jest v domě tomto ) , a budeme volati k tobě v úzkostech svých , i vyslyšíš a vysvobodíš . A nyní , aj , synové Ammon a Moáb , a hora Seir , skrze něž jsi nedopustil jíti Izraelovi , když se brali z země Egyptské , ale uhnuli se od nich , a nepohubili jich , Aj hle , oni odplacejí se nám , přitáhše , aby nás vyhnali z dědictví tvého , kteréž jsi právem dědičným dal nám . Bože náš , zdali jich souditi nebudeš ? V násť zajisté není žádné síly proti množství tomuto velikému , kteréž táhne proti nám , aniž my víme , co bychom činiti měli , toliko na tě patří oči naše . Všecken také lid Judský stáli před Hospodinem , též i dítky jich , ženy i synové jejich . Jachaziel pak syn Zachariáše syna Benaiášova , syna Jehielova , syna Mataniášova , Levíta z synů Azafových , nadšen jsa duchem Hospodinovým , u prostřed toho shromáždění , Řekl : Pozorujte všecken Judo a obyvatelé Jeruzalémští , i ty králi Jozafate . Takto vám praví Hospodin : Nebojte se vy , ani se lekejte množství tohoto velikého ; nebo ne váš bude boj , ale Boží . Zítra vytáhněte proti nim , aj , oni potáhnou po stráni Ziz , a naleznete je při konci údolí naproti poušti Jeruel . Nebudete vy bojovati tuto . Postavte se , stůjte a vizte vysvobození Hospodinovo při sobě , ó Judo a Jeruzaléme . Nebojte se , aniž se strachujte ; zítra vyjděte proti nim , a Hospodin bude s vámi . I sklonil se Jozafat tváří k zemi , a všecken lid Judský i obyvatelé Jeruzalémští padli před Hospodinem , klanějíce se Hospodinu . Vstali pak Levítové z synů Kahat a z synů Chóre , aby chválili Hospodina Boha Izraelského hlasem velikým a vysokým . Potom vstavše ráno , vytáhli na poušť Tekoe . A když vycházeli , stál Jozafat a řekl : Slyšte mne , Judo a obyvatelé Jeruzalémští . Věřte v Hospodina Boha svého , a stane se vám věrně ; věřte prorokům jeho , a šťastně se vám povede . A tak poradiv se s lidem , postavil zpěváky Hospodinu , aby chválili okrasu svatosti , a když by vycházeli sšikovaní k boji , aby oni napřed šli a říkali : Oslavujte Hospodina , nebo na věky milosrdenství jeho . Tu chvíli pak , když oni začali zpěv a chválení , obrátil Hospodin ty , kteříž byli v zálohách , na syny Ammon , Moáb a obyvatele hory Seir , ješto však byli přitáhli proti Judovi , a tak sami se bili . Nebo povstali synové Ammon a Moábští proti obyvatelům hory Seir , aby zmordovali a shladili je . A když dokonali boj proti obyvatelům hory Seir , pomáhali sobě a hubili jedni druhé . Mezi tím lid Judský přitáhl k stráži , kteráž jest na poušti , a uzřeli to množství , a aj , mrtví leží na zemi , aniž kdo ušel . Pročež přistoupil Jozafat s lidem svým , aby rozebrali loupeže jejich , a nalezli u nich hojnost zboží i klénotů na tělích zbitých . I rozbitovali toho mezi sebou , tak že unesti nemohli ; za tři dni dělili ty loupeže , proto že jich mnoho bylo . V den pak čtvrtý shromáždili se do údolí Beracha , a že tu dobrořečili Hospodinu , protož nazvali jméno místa toho údolí Beracha až do dnešního dne . Zatím obrátili se všickni muži Judští a Jeruzalémští , a Jozafat před nimi , aby se navrátili do Jeruzaléma s veselím ; nebo byl obveselil je Hospodin nad nepřátely jejich . I vešli do Jeruzaléma s loutnami a harfami a s trubami do domu Hospodinova . Tedy připadl strach Boží na všecka království zemská , když uslyšeli , že Hospodin bojoval proti nepřátelům lidu Izraelského . A tak v pokoji bylo království Jozafatovo ; nebo odpočinutí dal jemu Bůh jeho odevšad . Kraloval pak Jozafat nad Judou . Ve třidcíti pěti letech byl , když kralovati začal , a pětmecítma let kraloval v Jeruzalémě . Jméno matky jeho Azuba , dcera Silchi . A chodil po cestě Azy otce svého , aniž se uchýlil od ní , čině to , což pravého jest před očima Hospodinovýma . A však výsosti nebyly zkaženy , nebo ještě lid byl nenastrojil srdce svého k Bohu otců svých . O jiných pak věcech Jozafatových , prvních i posledních , sepsáno jest v knihách Jéhu syna Chanani , kterémuž bylo poručeno , aby to vložil do knihy o králích Izraelských . Potom stovaryšil se Jozafat král Judský s Ochoziášem králem Izraelským , kterýž sobě bezbožně počínal . Stovaryšil se pak s ním proto , aby nadělal lodí , kteréž by přecházely přes moře . I nadělali lodí v Aziongaber . Protož prorokoval Eliezer syn Dodavahův z Maresa proti Jozafatovi , řka : Jakž jsi se stovaryšil s Ochoziášem , roztrhl Hospodin skutky tvé . I stroskotány jsou lodí , a tak nemohly se doplaviti přes moře . Potom usnul Jozafat s otci svými , a pochován jest s nimi v městě Davidově . I kraloval Jehoram syn jeho místo něho . Měl pak bratří , syny Jozafatovy , Azariáše , Jechiele , Zachariáše , Azariáše , Michaele a Sefatiáše . Všickni ti byli synové Jozafata krále Izraelského . Kterýmž byl dal otec jejich darů mnoho , stříbra a zlata , a věcí drahých , s městy hrazenými v Judstvu , království pak dal Jehoramovi , proto že on byl prvorozený . I uvázal se Jehoram v království otce svého , a zmocniv se , zmordoval všecky bratří své mečem , ano i některé z knížat Izraelských . Ve dvou a třidcíti letech byl Jehoram , když počal kralovati , a osm let kraloval v Jeruzalémě . A chodil po cestě králů Izraelských , tak jako činil dům Achabův ; nebo dceru Achabovu měl za manželku , a činil zlé věci před očima Hospodinovýma . Hospodin však nechtěl zahladiti domu Davidova , pro smlouvu , kterouž byl učinil s Davidem , a poněvadž byl řekl , že dá jemu svíci i synům jeho po všecky dny . Ve dnech jeho odstoupili Idumejští , aby nebyli poddáni Judovi , a ustanovili nad sebou krále . Pročež přitáhl Jehoram s knížaty svými , i se všemi vozy svými , a vstav v noci porazil Idumejské , kteříž jej byli obklíčili , i hejtmany vozů jeho . Však předce vytáhli se Idumejští z manství Judova až do tohoto dne . Téhož času zprotivilo se i Lebno , aby nebylo pod jeho mocí , proto že opustil Hospodina Boha otců svých . Přesto nadělal výsostí po horách Judských , a uvedl v smilství obyvatele Jeruzalémské , nýbrž dostrčil , jako i Judské . I přišlo k němu psání od Eliáše proroka , řkoucího : Toto praví Hospodin Bůh Davida otce tvého : Proto že jsi nechodil po cestách Jozafata otce svého , a po cestách Azy krále Judského , Ale chodil jsi po cestě králů Izraelských , a uvedl jsi v smilství Judu i obyvatele Jeruzalémské , tak jako jest v smilství uvedl dům Achabův Izraele , nadto i bratří své , rodinu otce svého , lepší než jsi sám , zmordoval jsi : Aj , Hospodin uvede ránu velikou na lid tvůj a na syny tvé , na ženy tvé a na všecko jmění tvé , Ty pak nemocen budeš těžce nemocí střev svých , až z tebe vyjdou střeva tvá pro nemoc rozmáhající se den ode dne . A tak vzbudil Hospodin proti Jehoramovi ducha Filistinských a Arabských , kteříž jsou při končinách Chussimských . Kteříž vytáhše proti zemi Judské , vtrhli do ní , a rozchvátali všecko jmění , kteréž se nalezlo v domě královském , ano i syny jeho a ženy jeho , tak že mu nezůstalo žádného syna kromě Joachaza , nejmladšího z synů jeho . Potom pak po všem ranil jej Hospodin na střevách jeho nemocí nezhojitelnou . A když se to den po dni rozmáhalo , a již čas vycházel přeběhnutí dvou let , vyšla střeva jeho pro nemoc jeho , i umřel na hrozné bolesti . A nepálil mu lid jeho vonných věcí , jako pálívali otcům jeho . Ve třidcíti a ve dvou letech byl , když kralovati počal , a osm let kraloval v Jeruzalémě , a sešel tak , že po něm netoužili . A však jej pochovali v městě Davidově , ale ne v hrobích královských . Tedy ustanovili krále obyvatelé Jeruzalémští Ochoziáše , syna jeho nejmladšího , místo něho ; nebo všecky starší byl pobil houf lotříků , kteříž přitáhli s Arabskými do ležení . A tak kraloval Ochoziáš syn Jehorama krále Judského . Ve čtyřidcíti a dvou letech byl Ochoziáš , když kralovati počal , a jediný rok kraloval v Jeruzalémě . Jméno pak matky jeho Atalia dcera Amri . I on také chodil po cestách domu Achabova , nebo matka jeho nabádala jej k nepobožnosti . Protož činil zlé věci před očima Hospodinovýma , jako dům Achabův ; ty on měl zajisté rádce po smrti otce svého , k zahynutí svému . Nebo radou jejich se spravoval , a táhl s Joramem synem Achabovým , králem Izraelským , na vojnu proti Hazaelovi králi Syrskému do Rámot Galád , kdežto ranili Syrští Jorama . Kterýž navrátil se , aby se hojil v Jezreel ; nebo měl rány , kteréž mu učinili v Ráma , když bojoval s Hazaelem králem Syrským . V tom Azariáš syn Jehorama krále Judského sstoupil , aby navštívil Jorama syna Achabova v Jezreel , kterýž tam nemocen byl . Bylo pak to ku pádu od Boha Ochoziášovi , že přišel k Joramovi . Nebo jakž přišel , vyjel s Joramem proti Jéhu synu Namsi , kteréhož byl pomazal Hospodin , aby vyplénil dům Achabův . Tedy stalo se , když mstil Jéhu nad domem Achabovým , že našel knížata Judská , a syny bratří Ochoziášových , kteříž sloužili Ochoziášovi , i zmordoval je . Potom hledajíce i Ochoziáše , jali jej , an se pokrýval v Samaří , a přivedše ho k Jéhu , zabili jej a pochovali ; nebo řekli : Synť jest Jozafatův , kterýž hledal Hospodina celým srdcem svým . A tak nebylo žádného více z domu Ochoziášova , kterýž by měl moc k obdržení království . Pročež Atalia matka Ochoziášova viduci , že umřel syn její , vstavši , pomordovala všecko símě královské domu Judského . Ale Jozabat dcera králova vzala Joasa syna Ochoziášova , a tajně ho uchvátivši z prostředku synů královských , kteříž mordováni byli , schovala jej s chůvou jeho v pokoji , kdež lůže byla . I skryla ho Jozabat dcera krále Jorama , manželka Joiady kněze , ( nebo ona byla sestra Ochoziášova ) , před Atalií , aby ho nezamordovala . I byl s nimi v domě Božím , skryt jsa za šest let , v nichž Atalia kralovala v té zemi . Léta pak sedmého posilnil se Joiada , a pojal s sebou v smlouvu setníky , Azariáše syna Jerochamova , a Izmaele syna Jochananova , a Azariáše syna Obédova , a Maaseiáše syna Adaiášova , a Elizafata syna Zichri , Kteříž obcházejíce zemi Judskou , shromáždili Levíty ze všech měst Judských , a přední z otcovských čeledí Izraelských , a přišli do Jeruzaléma . I učinilo všecko to shromáždění smlouvu v domě Božím s králem . Byl pak jim řekl Joiada : Aj , syn králův kralovati bude , jakož mluvil Hospodin o synech Davidových . Tatoť jest věc , kterouž učiníte : Třetí díl vás , kteříž přicházíte v sobotu z kněží a z Levítů , budou vrátnými . Třetí pak díl bude při domě královu , a třetí díl u brány přední , ale všecken lid bude v síních domu Hospodinova . Aniž kdo vcházej do domu Hospodinova kromě kněží a těch Levítů , kteříž konají služby . Ti ať vcházejí , nebo svatí jsou , všecken pak lid ať drží stráž Hospodinovu . I obstoupí Levítové krále vůkol , jeden každý maje braň svou v rukou svých , a kdož by koli všel do domu , ať umře . A buďte při králi , když bude vcházeti , i když bude vycházeti . Tedy učinili Levítové a všecken Juda všecko , cožkoli přikázal Joiada kněz , a vzali jeden každý muže své , kteříž přicházeli v sobotu , a kteříž odcházeli v sobotu ; nebo byl nepropustil Joiada kněz žádné střídy . I dal Joiada kněz setníkům kopí a pavézy i štíty , kteříž byli krále Davida , jenž byli v domě Božím . A postavil všecken lid , ( a jeden každý měl braň v ruce své ) , od pravé strany domu až do levé strany domu , proti oltáři a proti domu , při králi všudy vůkol . A tak vyvedli syna králova , a vstavili na něj korunu královskou a ozdobu . I ustanovili jej králem , a pomazali ho Joiada a synové jeho , a říkali : Živ buď král ! V tom uslyševši Atalia hřmot sbíhajícího se lidu , a chválícího krále , vešla k lidu do domu Hospodinova . A když pohleděla , a aj , král stál na místě vyšším , kudyž se vchází , a knížata i trubači podlé krále , a všecken lid země veselící se , a zvučící na trouby , a zpěváci s nástroji hudebnými , a ti , kteříž předčili v zpívání . Tedy roztrhla Atalia roucho své , a řekla : Spiknutí , spiknutí ! Ale Joiada kněz rozkázal vyjíti setníkům , hejtmanům vojska , řka jim : Vyveďte ji prostředkem řadů , a kdož by za ní šel , ať jest zabit mečem . Nebo byl řekl kněz : Nezabijejte jí v domě Hospodinově . A když se jí rozstoupili s obou stran , šla , kudy se chodí k bráně koňské k domu královskému , a tu ji zabili . Tedy Joiada učinil smlouvu mezi Hospodinem a mezi vším lidem , i mezi králem , aby byli lid Hospodinův . Potom šel všecken lid do domu Bálova a zbořili jej i oltáře jeho , a obrazy stroskotali . Matana pak kněze Bálova zabili před oltáři . I uvedl zase Joiada úředníky domu Hospodinova pod moc kněží a Levítů , kteréž byl rozdělil David v domě Hospodinově , aby obětovali zápaly Hospodinu , ( jakož psáno jest v zákoně Mojžíšově ) , s veselím a zpíváním podlé nařízení Davidova . Postavil také vrátné u vrat domu Hospodinova , aby tam nevcházel poškvrněný jakoužkoli věcí . A pojav setníky a znamenitější , a ty , kteříž správu drželi nad lidem , i všecken lid země , provázel krále z domu Hospodinova . I šli branou hořejší do domu královského , a posadili krále na stolici královské . I veselil se všecken lid země , a město se upokojilo , jakž Atalii zabili mečem . V sedmi letech byl Joas , když počal kralovati , a čtyřidceti let kraloval v Jeruzalémě . Jméno pak matky jeho Sebia z Bersabé . A činil Joas to , což pravého bylo před očima Hospodinovýma po všecky dny kněze Joiady . Mezi tím vzal mu Joiada dvě ženě , i plodil syny i dcery . Potom pak uložil v srdci Joas , aby opravil dům Hospodinův . I shromáždil kněží a Levíty , a řekl jim : Vyjděte do měst Judských , a vybírejte ode všeho Izraele peníze , na opravu domu Boha vašeho na každý rok , vy pak pospěšte s tou věcí . Ale nepospíchali Levítové . Protož povolav král Joiady , předního kněze , řekl jemu : Proč nepřídržíš Levítů , aby snesli z Judstva a z Jeruzaléma sbírku Mojžíše služebníka Hospodinova a shromáždění všeho Izraele k stánku svědectví ? Nebo Atalia bezbožná a synové její vlámali se do domu Božího , a všecky věci posvěcené domu Hospodinova obrátili na modly . A tak poručil král , aby udělali jednu truhlu , a postavili ji u brány domu Hospodinova vně . I dali provolati v Judstvu a v Jeruzalémě , aby snesli Hospodinu sbírku Mojžíše služebníka Božího , uloženou na Izraele na poušti . Tedy veselila se všecka knížata i všecken lid , a přinášejíce , metali do truhly , až se zpořádali . Bývalo pak to , že když přinášeli truhlu k úředníkům královským skrze ruce Levítů , ( nebo když viděli , že mnoho jest peněz , tedy přicházel kanclíř královský a úředník nejvyššího kněze ) , aby vyprázdnili truhlu , potom ji zase donášeli a postavovali na místo její . A tak činívali den po dni , a sebrali peněz velmi mnoho . Kteréž vydával král a Joiada správcům nad dílem domu Hospodinova , a oni najímali kameníky a řemeslníky k opravování domu Hospodinova , ano i kováře a kotláře k utvrzení domu Hospodinova . Takž dělali dělníci , a spraveno jest dílo to skrze ruce jejich , tak že přivedli zase dům Boží k způsobu jeho , a upevnili jej . A když dokonali , přinesli před krále a Joiadu ostatek peněz . I dal nadělati z nich nádob do domu Hospodinova , nádob k službě a obětování , a kadidlnic , i jiných nádob zlatých a stříbrných . A tak obětovávali oběti zápalné v domě Hospodinově ustavičně , po všecky dny Joiadovy . Potom sstaral se Joiada , pln jsa dnů , a umřel . Ve stu a ve třidcíti letech byl , když umřel . I pochovali ho v městě Davidově s králi , proto že činil , což dobrého jest Izraelovi , Bohu i domu jeho . Po smrti pak Joiadově přišla knížata Judská , a padše , klaněli se králi . Tedy uposlechl jich král . Pročež opustivše dům Hospodina Boha otců svých , sloužili hájům a modlám . I rozhněval se Bůh na lid Judský a na Jeruzalém pro ten hřích jejich . I posílal k nim proroky , aby je zase obrátili k Hospodinu . Kteřížto svědčili jim , oni však neuposlechli . Nýbrž , když Duch Boží vzbudil Zachariáše syna Joiady kněze , ( kterýž vystoupiv před lid , mluvil jim : Takto praví Bůh : Proč přestupujete přikázaní Hospodinova ? Nepovedeť se vám šťastně . Proto že jste opustili Hospodina , i on také opustí vás ) ; Oni spikše se proti němu , ukamenovali jej z rozkazu králova v síni domu Hospodinova . ( Aniž se rozpomenul Joas král na milosrdenství , kteréž byl učinil jemu Joiada otec jeho , ale zamordoval syna jeho . ) Kterýž když umíral , řekl : Nechť popatří Hospodin , a vyhledá to . I stalo se po roce , vytáhlo proti němu vojsko Syrské a přitáhlo proti Judovi a Jeruzalému , a vyhladili z lidu všecka knížata jejich , a všecky loupeže jich poslali králi Damašskému . Nebo ač v malém počtu lidu bylo přitáhlo vojsko Syrské , však Hospodin dal v ruku jejich vojsko velmi veliké , proto že opustili Hospodina Boha otců svých . Ano i samého Joasa trápili . A jakž ti odešli od něho , ( opustivše jej v těžkých nemocech ) , spikli se proti němu služebníci jeho pro krev synů Joiady kněze , a zamordovali jej na loži jeho . I umřel . Tedy pochovali jej v městě Davidově , ale nepochovali ho v hrobích královských . A tito jsou , kteříž se spikli proti němu : Zabad syn Simaty Ammonitského , a Jozabad syn Simrity Moábského . O synech pak jeho , a o veliké dani od něho uložené , i o stavení domu Božího , to vše sepsáno jest v knize královské . Kraloval pak Amaziáš syn jeho místo něho . V pětmecítma letech kralovati počal Amaziáš , a kraloval dvadceti devět let v Jeruzalémě . Jméno matky jeho Joadan z Jeruzaléma . A činil to , což pravého bylo před očima Hospodinovýma , ale však ne srdcem upřímým . I stalo se , když bylo upevněno království jeho , že zmordoval služebníky své , kteříž zabili krále otce jeho . A však synů jejich nekázal mordovati , ale učinil tak , jakž psáno jest v zákoně , v knize Mojžíšově , kdež přikázal Hospodin , řka : Nebudou na hrdle trestáni otcové za syny , aniž synové trestáni budou na hrdle za otce , ale jeden každý za svůj hřích umře . Zatím shromáždil Amaziáš lid Judský , a ustanovil po domích otcovských čeledí jejich hejtmany a setníky , po všem Judstvu a pokolení Beniaminovu , a sečtl je od dvadcítiletých a výše , a našel jich třikrát sto tisíc vybraných mužů bojovných , kopidlníků a pavézníků . Najal také ze mzdy z Izraele sto tisíc mužů udatných ze sta hřiven stříbra . Muž pak Boží přišel k němu , řka : Ó králi , nechť netáhne s tebou vojsko Izraelské ; nebo Hospodin není s Izraelem , a všechněmi syny Efraimovými . Ale táhni ty . Učiniž tak , a posilň se k boji ; jinak porazí tě Bůh před nepřátely , neboť může Bůh i pomoci i poraziti . Tedy řekl Amaziáš muži Božímu : Jakž pak udělám s stem hřiven stříbra , kteréž jsem dal vojsku Izraelskému ? Odpověděl muž Boží : Máť Hospodin mnohem více nad to , což by dal tobě . A tak oddělil Amaziáš vojsko to , kteréž bylo přitáhlo k němu z Efraim , aby odešli na místo své . Pročež rozhněvali se náramně na Judské a navrátili se k místu svému s velikým hněvem . Mezi tím Amaziáš posiliv se , vedl lid svůj , a táhl do údolí solnatého , a porazil synů Seir deset tisíců . Deset také tisíců živých jali synové Judští , a vedli na vrch skály , a sházeli je s vrchu té skály , tak že se všickni zrozráželi . Vojsko pak to , kteréž zase odeslal Amaziáš , aby netáhlo s ním na vojnu , vtrhlo do měst Judských od Samaří až do Betoron , a pobivše z nich tři tisíce , nabrali loupeží mnoho . I stalo se , když se vracel Amaziáš od porážky Idumejských , že přivezl s sebou bohy synů Seir , a vyzdvihl je sobě za bohy , a skláněl se před nimi , a kadil jim . A protož rozhněval se náramně Hospodin na Amaziáše , a poslal k němu proroka , kterýž jemu řekl : Proč hledáš bohů lidu toho , kteříž nevytrhli lidu svého z ruky tvé ? Stalo se pak , když on k němu mluvil , řekl mu král : Co tě postavili , abys byl rádcím královským ? Přestaniž , nechceš-li bit býti . A tak přestal prorok , však řekl : Seznávám , že tě usoudil Bůh zahladiti , poněvadž učiniv to , neuposlechl jsi rady mé . Tedy poradiv se Amaziáš král Judský , poslal k Joasovi synu Joachaza syna Jéhu , králi Izraelskému , řka : Nuže , pohleďme sobě v oči . I poslal Joas král Izraelský k Amaziášovi králi Judskému , a řekl : Bodlák , kterýž byl na Libánu , poslal k cedru Libánskému , řka : Dej dceru svou synu mému za manželku . V tom šlo tudy zvíře polní , kteréž bylo na Libánu , a pošlapalo ten bodlák . Myslil jsi : Aj , porazil jsem Idumejské , protož pozdvihlo tě srdce tvé , tak že se tím honosíš . Medle , zůstaň v domě svém . Proč se máš zapletati v takové zlé , až bys padl i ty i Juda s tebou ? Ale neuposlechl Amaziáš ; nebo od Boha to bylo , aby je vydal v ruku oněchno , proto že hledali bohů Idumejských . Takž vytáhl Joas král Izraelský , a pohleděli sobě v oči s Amaziášem králem Judským v Betsemes , kteréž jest Judovo . I poražen jest Juda před Izraelem , a utíkali jeden každý do příbytků svých . Amaziáše pak krále Judského , syna Joasova , jenž byl syn Joachazův , jal Joas král Izraelský u Betsemes , a přivedl jej do Jeruzaléma , a zbořil zdi Jeruzalémské odbrány Efraim až k bráně úhlu na čtyři sta loktů . A pobrav všecko zlato a stříbro i všecko nádobí , kteréž se nalezlo v domě Božím u Obededoma , a v pokladích domu královského , také i ty , kteříž byli v zástavě , navrátil se do Samaří . Byl pak živ Amaziáš syn Joasův , král Judský , po smrti Joasa syna Joachaza , krále Izraelského , patnácte let . Ale o jiných činech Amaziášových , prvních i posledních , vypsáno jest v knize o králích Judských a Izraelských . Od toho zajisté času , jakž se spustil Amaziáš Hospodina , spikli se jedovatě proti němu v Jeruzalémě . A když utekl do Lachis , poslali za ním do Lachis , a zabili jej tam . A přinesše ho na koních , pochovali jej s otci jeho v městě Judově . Tedy všecken lid Judský vzali Uziáše , kterýž byl v šestnácti letech , a ustanovili jej za krále na místě otce jeho Amaziáše . Onť jest vzdělal Elot , a dobyl ho zase Judovi , když již umřel král s otci svými . V šestnácti letech byl Uziáš , když kralovati počal , a kraloval padesáte a dvě létěv Jeruzalémě . Jméno pak matky jeho Jecholia z Jeruzaléma . Ten činil to , což pravého bylo před očima Hospodinovýma , podlé všeho , což byl činil Amaziáš otec jeho . A hledal s pilností Boha ve dnech Zachariáše , rozumějícího vidění Božímu , a po ty dny , v nichž hledal Hospodina , šťastný prospěch dal jemu Bůh . Nebo vytáh , bojoval proti Filistinským , a probořil zed města Gát , a zed města Jabne , i zed města Azotu , a vystavěl města okolo Azotu , i v zemi Filistinské . Bůh zajisté pomáhal jemu proti Filistinským a proti Arabským , kteříž bydlili v Gurbal , i proti Maonitským . I dávali Ammonitští dary Uziášovi , a rozneslo se jméno jeho až do Egypta ; nebo zsilil se na nejvyšší . A vzdělal Uziáš věže v Jeruzalémě u brány úhlové , a u brány údolí , a u Mikzoa , i upevnil je . Vystavěl také věže na poušti , a vykopal studnic mnoho , proto že měl stád mnoho , jakož při údolí tak i na rovinách , oráče tolikéž a vinaře po horách i na místech úrodných ; nebo laskav byl na rolí . Měl také Uziáš vojsko bojovníků , vycházejících k boji po houfích v jistém počtu , jakž vyčteni byli od Jehiele kanclíře , a Maaseiáše úředníka , uvedené pod správu Chananiášovi knížeti královskému . Všecken počet knížat čeledí otcovských , mužů udatných , dva tisíce a šest set . A pod spravou jejich lidu válečného třikrát sto tisíc , sedm tisíc a pět set bojovníků udatných , aby pomáhali králi proti nepříteli . Připravil pak Uziáš všemu tomu vojsku pavézy , kopí , lebky , pancíře , lučiště i kamení prakové . Nadělal také v Jeruzalémě vtipně vymyšlených nástrojů válečných , aby byli na věžech a na úhlech k střílení střelami a kamením velikým . I rozneslo se jméno jeho daleko , proto že divné pomoci měl , až se i zmocnil . Ale když se zmocnil , pozdvihlo se srdce jeho k zahynutí jeho , a zhřešil proti Hospodinu Bohu svému ; nebo všel do chrámu Hospodinova , aby kadil na oltáři , na němž se kadívalo . I všel za ním Azariáš kněz , a s ním jiných kněží Hospodinových osmdesáte , mužů udatných . Kteříž postavili se proti Uziášovi králi , a mluvili jemu : Ne tobě , Uziáši , náleží kaditi Hospodinu , ale kněžím , synům Aronovým , kteříž posvěceni jsou , aby kadili . Vyjdiž z svatyně , nebo jsi zhřešil , aniž to bude tobě ke cti před Hospodinem Bohem . Pročež rozhněval se Uziáš , ( v ruce pak své měl kadidlnici , aby kadil ) . A když se spouzel na kněží , ukázalo se malomocenství na čele jeho před kněžími v domě Hospodinově u oltáře , na němž se kadilo . A pohleděv na něj Azariáš , nejvyšší kněz , a všickni kněží , a aj , byl malomocný na čele svém . Protož rychle jej vyvedli ven , nýbrž i sám se nutil vyjíti , proto že ho ranil Hospodin . A tak byl Uziáš král malomocný až do dne smrti své , a bydlil v domě obzvláštním , jsa malomocný ; nebo byl vyobcován z domu Hospodinova . Mezi tím Jotam syn jeho byl nad domem královským , soudě lid země . O jiných pak věcech Uziášových , prvních i posledních , psal Izaiáš prorok , syn Amosův . I usnul Uziáš s otci svými , a pochovali jej s otci jeho na poli hrobů královských ; nebo řekli : Malomocný jest . I kraloval Jotam syn jeho místo něho . V pětmecítma letech byl Jotam , když počal kralovati , a šestnáct let kraloval v Jeruzalémě . Jméno matky jeho Jerusa dcera Sádochova . Kterýž činil to , což pravého bylo před očima Hospodinovýma , podlé všeho , což činil Uziáš otec jeho , kromě že nevšel do chrámu Hospodinova , a lid ještě porušený byl . On ustavěl bránu domu Hospodinova hořejší , a na zdi Ofel mnoho stavěl . Nadto vystavěl i města na horách Judských , a v lesích zdělal zámky a věže . On také bojoval s králem synů Ammon , a zmocnil se jich . I dali mu synové Ammon toho roku sto centnéřů stříbra , a deset tisíc měr pšenice , a ječmene deset tisíců . Tolikéž dali mu synové Ammon i léta druhého i třetího . A tak zsilil se Jotam ; nebo nastrojil cesty své před Hospodinem Bohem svým . O jiných pak věcech Jotamových , a o všech válkách i cestách jeho , zapsáno jest v knize o králích Izraelských a Judských . V pětmecítma letech byl , když kralovati začal , a šestnáct let kraloval v Jeruzalémě . I usnul Jotam s otci svými , a pochovali jej v městě Davidově , a kraloval Achas syn jeho místo něho . Ve dvadcíti letech byl Achas , když počal kralovati , a šestnácte let kraloval v Jeruzalémě , a nečinil toho , což pravého bylo před očima Hospodinovýma , jako David otec jeho . Ale chodil po cestách králů Izraelských , nýbrž nadělal také slitin modlářských . Přesto i sám kadíval v údolí Benhinnom , a pálil syny své ohněm podlé ohavností pohanů , kteréž vyhnal Hospodin před syny Izraelskými . A obětoval i kadíval na výsostech a na pahrbcích , i pod každým stromem zeleným . Protož dal jej Hospodin Bůh jeho v ruku krále Syrského . Kteříž porazivše jej , zajali odtud množství veliké , a přivedli je do Damašku . Nad to i v ruku krále Izraelského dán jest , kterýž porazil jej porážkou velikou . Nebo pomordoval Pekach syn Romeliášův v Judstvu sto a dvadcet tisíců dne jednoho , vše mužů udatných , proto že opustili Hospodina Boha otců svých . Zabil také Zichri , rytíř Efraimský Maaseiáše syna králova , a Azrikama , správce domu jeho , a Elkána , druhého po králi . Nadto zajali též synové Izraelští z bratří svých dvakrát sto tisíc žen , synů a dcer , ano i kořistí mnoho nabrali od nich , a vezli loupež do Samaří . Byl pak tu prorok Hospodinův , jménem Oded , kterýž vyšed proti vojsku přicházejícímu do Samaří , řekl jim : Hle , rozhněvav se Hospodin Bůh otců vašich na Judské , vydal je v ruku vaši , a vy jste je pomordovali v prchlivosti , kteráž až k nebi dosáhla . A ještě Judské a Jeruzalémské myslíte sobě podrobiti za pacholky a děvky . Zdaliž i vy , i vy , jste bez hříchů proti Hospodinu Bohu vašemu ? A protož nyní poslechněte mne , a doveďte zase zajaté , kteréž jste zajali z bratří svých ; nebo jinak hněv prchlivosti Hospodinovy bude proti vám . Tedy povstali někteří z předních synů Efraimových : Azariáš syn Jochananův , Berechiáš syn Mesillemotův , Ezechiáš syn Sallumův , a Amaza syn Chadlaiův proti těm , kteříž se vracovali z té vojny . A řekli jim : Nepřivedete sem těch zajatých ; nebo vinu proti Hospodinu myslíte na nás uvesti , přivětšujíce hříchů našich a provinění našich . Veliký tě zajisté hřích náš a prchlivost hněvu proti Izraelovi . Takž nechali vojáci těch zajatých i kořistí svých před knížaty a vším shromážděním . A přičinivše se muži někteří ze jména znamenaní , vzali ty zajaté , a všecky , kteřížkoli z nich nebyli odění , přiodíli je z těch kořistí . A když je zobláčeli a zobouvali , nakrmili i napojili , ano i pomazali , a zprovodili na oslích , každého nemocného z nich , a dovedli ho do Jericha města palmového k bratřím jejich , potom navrátili se do Samaří . Toho času poslal král Achas k králům Assyrským , aby mu pomoc dali . Nebo ještě přitáhli i Idumejští , a zbili některé z Judských , a jiné zajali . Nadto i Filistinští učinili vpád do měst , na rovinách k straně polední Judstva , a vzali Betsemes a Aialon , a Gederot a Socho i vsi jeho , a Tamna i vsi jeho , a Gimzo i vsi jeho , a bydlili v nich . Tak zajisté ponižoval Hospodin Judy pro Achasa krále Izraelského , proto že odvrátil Judu , aby naprosto převráceně činil proti Hospodinu . A tak přitáhl k němu Tiglatfalazar král Assyrský , a více ho ssužoval , nežli mu pomáhal . A ačkoli Achas vzal z domu Hospodinova a domu královského , i od knížat , a dal králi Assyrskému , však nedal jemu pomoci . V který pak koli čas byl ssužován , tím větší převrácenost páchal proti Hospodinu . Takový byl král Achas . Nebo obětoval bohům Damašským , kteříž ho porazili , a řekl : Poněvadž bohové králů Syrských pomáhají jim , těm obětovati budu , aby mně pomáhali . Ale oni byli ku pádu jemu , ano i všemu Izraeli . Pročež shromáždiv Achas nádoby domu Božího , osekal je , a zamkl dvéře domu Hospodinova , a nadělal sobě oltářů při každém úhlu v Jeruzalémě . Ano i v každém městě Judském zdělal výsosti , aby kadil bohům cizím , a tak popouzel k hněvu Hospodina Boha otců svých . O jiných pak věcech jeho , a o všech cestách jeho , prvních i posledních zapsáno jest v knize králů Judských a Izraelských . I usnul Achas s otci svými , a pochovali jej v městě Jeruzalémě ; nebo nevložili ho do hrobů králů Izraelských . I kraloval Ezechiáš syn jeho místo něho . Ezechiáš kralovati počal , když byl v pětmecítma letech , a dvadceti devět let kraloval v Jeruzalémě . Jméno matky jeho bylo Abia dcera Zachariášova . A činil to , což pravého bylo před očima Hospodinovýma , podlé všech věcí , kteréž činil David otec jeho . On prvního léta kralování svého měsíce prvního otevřel dvéře domu Hospodinova , a opravil je . Uvedl také kněží a Levíty , shromáždiv je do ulice východní , A řekl jim : Slyšte mne , Levítové . Nyní posvěťte se , posvěťte také i domu Hospodina Boha otců vašich , a vyneste nečistotu z svatyně . Neboť zhřešili otcové naši , a činili zlé věci před očima Hospodina Boha našeho , opouštějíce jej , a odvracujíce tvář svou od stánku Hospodinova , obracejíce se hřbetem k němu . Zavřeli také dvéře síně , a zhasili lampy , a kadidlem nekadili , aniž zápalu obětovali v svatyni Bohu Izraelskému . Protož rozhněval se Hospodin na Judu a na Jeruzalém , a vydal je v posmýkání , zpuštění a ku podivení , jakož sami očima svýma vidíte . A aj , padli otcové naši od meče , a synové naši i dcery naše a manželky naše zajaty jsou pro tu příčinu . Nyní tedy umínil jsem učiniti smlouvu s Hospodinem Bohem Izraelským , aby odvrátil od nás hněv prchlivosti své . Synové moji , nebluďtež již . Vásť jest zajisté vyvolil Hospodin , abyste stojíce před ním , sloužili jemu , a byli služebníci jeho , a kadili . Tedy povstali Levítové tito : Machat syn Amazai , a Joel syn Azariášův z synů Kahat ; z synů pak Merari : Cis syn Abdi , a Azariáš syn Jehalleelův ; a z Gersonitských : Joach syn Zimma , a Eden syn Joachův ; Též z synů Elizafanových : Simri a Jehiel ; z synů pak Azafových : Zachariáš a Mataniáš ; A z synů Hémanových : Jechiel a Simei ; z synů pak Jedutunových : Semaiáš a Uziel . I shromáždili bratří své , kteříž posvětivše se , přišli podlé rozkázaní králova a slov Hospodinových , aby vyčistili dům Hospodinův . A všedše kněží do domu Hospodinova , aby jej vyčistili , vynesli všelikou nečistotu , kterouž našli v chrámě Hospodinově , do síně domu Hospodinova . Levítové pak probravše to , vynesli ven ku potoku Cedron . Začali pak prvního dne měsíce prvního posvěcovati , a dne osmého téhož měsíce vešli do síně Hospodinovy , a posvěcovali domu Hospodinova za osm dní , a dne šestnáctého měsíce prvního dokonali . Tedy vešli k Ezechiášovi králi , a řekli : Vyčistili jsme všecken dům Hospodinův , i oltář zápalu , i všecky nádoby jeho , i stůl předložení a všecky nádoby jeho . Všecky také nádoby , kteréž byl zavrhl král Achas za kralování svého , když převráceně činil , připravili jsme a posvětili , a aj , jsou před oltářem Hospodinovým . Potom vstav ráno Ezechiáš král , shromáždil úředníky města , a vstoupil do domu Hospodinova . A přivedli volků sedm , a skopců sedm , a beránků sedm , a kozlů sedm za hřích , za království , a za svatyni , a za Judu ; a rozkázal synům Aronovým kněžím , aby obětovali na oltáři Hospodinovu . Takž zbili voly ty , a kněží berouce krev jejich , kropili na oltář . Zbili též i skopce a pokropovali krví jejich oltáře ; zbili také i beránky , a krví jejich kropili na oltář . Přivedli i kozly k oběti za hřích před krále i shromáždění , kteřížto vložili ruce své na ně . I zbili je kněží a vyčistili krví jejich oltář k očištění všeho Izraele ; nebo za všecken lid Izraelský rozkázal král obětovati zápal a oběti za hřích . Postavil zase i Levíty v domě Hospodinově s cymbály , loutnami a harfami podlé rozkázaní Davidova , a Gáda proroka královského , a Nátana proroka ; nebo od Hospodina bylo to přikázáno skrze proroky jeho . A tak stáli Levítové s nástroji Davidovými a kněží s trubami . I rozkázal Ezechiáš , aby obětovali zápal na oltáři . A když se začala obět zápalná , začal se zpěv Hospodinův a troubení i zpěvové na nástroje Davida , krále Izraelského . Všecko pak shromáždění klanělo se , když zpěváci zpívali , a trubači troubili , a to vše , až se dokonal zápal . A když dokonali obětování zápalu , sklonili se král a všickni , kteříž byli s ním , a poklonu učinili . Tedy přikázal Ezechiáš král i knížata Levítům , aby chválili Hospodina slovy Davidovými a Azafa proroka . I chválili s velikým veselím , a sklánějíce se , poklonu činili . Potom mluvil Ezechiáš , řka : Nyní jste posvětili rukou svých Hospodinu . Přistupte , a přiveďte oběti vítězné a oběti chvály do domu Hospodinova . Protož přivodilo shromáždění to oběti vítězné a oběti chvály , ano i každý z srdce ochotného k zápalným obětem , Tak že počet obětí zápalných , kteréž přivedlo shromáždění to , byl volů sedmdesáte , skopců sto , beránků dvě stě , všecko to na obět zápalnou Hospodinu . Jiných pak věcí posvěcených bylo volů šest set , a ovec tři tisíce . Kněží však bylo málo , tak že nemohli postačiti vytahovati z koží všech obětí zápalných . Pročež pomáhali jim bratří jejich Levítové , až i dokonali dílo to , a dokudž se neposvětili jiní kněží ; nebo Levítové byli hotovější ku posvěcení se , nežli kněží . K tomu k zápalům bylo množství veliké tuků z obětí pokojných a obětí mokrých , kromě jiných zápalů . A tak vykonána byla služba domu Hospodinova . A veselil se Ezechiáš i všecken lid , že Bůh byl nastrojil lid , tak aby se ta věc rychle spravila . Potom poslal Ezechiáš ke všemu lidu Izraelskému a Judskému , psal také listy k Efraimovi a Manassesovi , aby přišli do domu Hospodinova do Jeruzaléma , a slavili velikunoc Hospodinu Bohu Izraelskému . Snesli se pak byli na tom král i knížata jeho , i všecko shromáždění v Jeruzalémě , aby slavili velikunoc měsíce druhého . Nebo nemohli slaviti toho času , proto že kněží posvěcených se nedostávalo , aniž se lid byl shromáždil do Jeruzaléma . I vidělo se to za dobré králi i všemu množství , A usoudili , aby provolati dali po všem Izraeli , od Bersabé až do Dan , aby přišli k slavení velikonoci Hospodinu Bohu Izraelskému do Jeruzaléma ; nebo již byli dávno neslavili tak , jakž psáno jest . Protož šli poslové s listy od krále a od knížat jeho po vší zemi Izraelské a Judské s rozkazem královským tímto : Synové Izraelští , obraťte se k Hospodinu Bohu Abrahamovu , Izákovu a Izraelovu , i obrátí se k ostatkům , kteříž jste koli znikli ruky králů Assyrských . A nebývejte jako otcové vaši a bratří vaši , kteříž převráceně činili proti Hospodinu Bohu otců svých , pročež dal je v zpuštění , jakž sami vidíte . Nyní tedy nezatvrzujte šijí svých tak , jako otcové vaši . Podejte ruky Hospodinu , a poďte do svatyně jeho , kteréž posvětil na věky , a služte Hospodinu Bohu svému , a odvrátí se od vás hněv prchlivosti jeho . Nebo obrátíte-li se k Hospodinu , bratří vaši i synové vaši milosrdenství obdrží u těch , kteříž je zjímali , tak že se navrátí do země této . Milosrdný zajisté a dobrotivý jest Hospodin Bůh váš , aniž odvrátí tváři od vás , jestliže se obrátíte k němu . Když pak ti poslové chodili z města do města po kraji Efraim a Manasse až do Zabulon , posmívali se a utrhali jim . Ale však někteří z Asser , Manasses a Zabulon , poníživše se , přišli do Jeruzaléma . V Judstvu tolikéž byla ruka Boží , tak že jim dal srdce jedno k vykonání rozkazu králova a knížat , podlé slova Hospodinova . I sešlo se do Jeruzaléma lidu mnoho , aby drželi slavnost přesnic měsíce druhého , shromáždění velmi veliké . Tedy povstavše , pobořili oltáře , kteříž byli v Jeruzalémě ; též i všecky oltáře , na kterýchž se kadívalo , rozbořili a vmetali do potoka Cedron . Potom pak obětovali beránka velikonočního , čtrnáctého dne měsíce druhého . Kněží pak a Levítové zastyděvše se , posvětili se , a přivedli oběti do domu Hospodinova . A stáli v řadu svém vedlé povinnosti své podlé zákona Mojžíše muže Božího , a kněží kropili krví , berouce ji z rukou Levítů . Nebo mnozí byli v shromáždění , kteříž se neposvětili . Protož Levítové zabíjeli beránky velikonoční za každého nečistého , k tomu , aby jich posvětili Hospodinu . Veliký zajisté díl toho lidu , množství z Efraima , Manassesa , Izachara a Zabulona , neočistili se , a však jedli beránka velikonočního jinak než psáno jest . Ale modlil se Ezechiáš za ně , řka : Dobrotivý Hospodin očistiž toho , Kdožkoli celým srdcem svým se ustavil , aby hledal Boha , Hospodina Boha otců svých , byť pak i očištěn nebyl vedlé očišťování svatého . I vyslyšel Hospodin Ezechiáše , a uzdravil lid . A tak drželi synové Izraelští , kteříž byli v Jeruzalémě , slavnost přesnic za sedm dní s veselím velikým , a chválili Hospodina každého dne Levítové a kněží na nástrojích sílu Hospodinovu . Mluvil pak byl Ezechiáš přívětivě ke všechněm Levítům vyučujícím známosti pravé Hospodina . I jedli oběti slavnosti té za sedm dní , obětujíce oběti pokojné , a oslavujíce Hospodina Boha otců svých . Tedy sneslo se na tom všecko shromáždění , aby učinili tolikéž za druhých sedm dní . Takž slavili jiných sedm dní s radostí . Nebo Ezechiáš král Judský dal shromáždění tomu tisíc volků , a sedm tisíc ovec . Knížata také dala shromáždění volků tisíc , a ovec deset tisíců . A posvětilo se kněží velmi mnoho . A tak veselilo se všecko shromáždění Judské , i kněží a Levítové a všecko shromáždění , kteréž přišlo z Izraele , i příchozí , kteříž byli přišli z země Izraelské , i obyvatelé Judští . A bylo veselí veliké v Jeruzalémě ; nebo ode dnů Šalomouna syna Davida , krále Izraelského , nic takového nebylo v Jeruzalémě . Potom pak vstali kněží i Levítové , a dali požehnání lidu . I vyslyšán jest hlas jejich , a přišla modlitba jejich k příbytku svatosti Hospodinovy v nebe . A když se to všecko dokonalo , vyšed všecken lid Izraelský , což ho koli bylo v městech Judských , stroskotali modly a posekali háje , a pobořili výsosti a oltáře po vší zemi Judské a Beniamin , i v Efraim a Manasses , až vše dokonali . Potom navrátili se všickni synové Izraelští , jeden každý k vládařství svému do města svého . Ezechiáš pak zase zřídil třídy kněží a Levítů podlé tříd jejich , jednoho každého podlé povinnosti přisluhování jeho , kněží a Levíty k obětem zápalným a pokojným , aby přisluhovali , a oslavovali i chválili Hospodina v branách vojska jeho . Též i částka z statku královského dávána k obětování zápalů , k zápalům jitřním i večerním , též k zápalům sobotním , a na novměsíce i na slavnosti výroční , jakož psáno jest v zákoně Hospodinově . Přikázal také lidu přebývajícímu v Jeruzalémě , dávati díl kněžím a Levítům , aby tím ochotnější byli v zákoně Hospodinově . A jakž vyšel tento rozkaz , snesli synové Izraelští mnoho prvotin obilé , mstu , oleje , ovoce palmového i všech úrod polních , a desátek ze všech věcí hojný přinesli . Synové také Izraelští a Judští , kteříž bydlili v městech Judských , i oni desátky z skotů a bravů , a desátky svaté , posvěcené Hospodinu Bohu svému , snášeli a skládali po hromadách . Třetího měsíce počali zakládati těch hromad , a měsíce sedmého dokonali . Přišed pak Ezechiáš s knížaty , a vidouce hromady ty , dobrořečili Hospodinu a lidu jeho Izraelskému . I tázal se Ezechiáš kněží a Levítů o těch hromadách . Jemuž odpověděl Azariáš kněz nejvyšší z domu Sádochova , řka : Jakž počali těch obětí přinášeti do domu Hospodinova , jedli jsme a nasyceni jsme , a ještě zůstává hojně ; nebo Hospodin požehnal lidu svému , že toho tak mnoho pozůstalo . Tedy rozkázal Ezechiáš nadělati špižírní při domu Hospodinovu . I nadělali , A snášeli tam věrně oběti a desátky , i věci posvěcené , a nad tím byl za správce Konaniáš Levíta , a Simei bratr jeho , druhý . Jechiel pak a Azaziáš , Nachat a Azael , a Jerimot a Jozabad , Eliel , Izmachiáš , Machat a Benaiáš , přivzati za úředníky od Konaniáše a Simei bratra jeho , podlé poručení Ezechiáše krále , a Azariáše knížete domu Božího . Chóre pak syn Imny , Levíta , vrátný brány východní , byl nad tím , což dobrovolně obětovali Bohu , aby rozděloval oběti Hospodinovy a věci svatosvaté . Jemuž ku pomoci byli Eden , Miniamin , Jesua , Semaiáš , Amariáš a Sechaniáš po městech kněžských , muži hodnověrní , aby rozdělovali bratřím svým díly , jakž velikému , tak malému , ( Mimo ty , kteříž z pokolení jejich byli pohlaví mužského , od tříletých a výše ) , každému vcházejícímu do domu Hospodinova ku povinnostem denním , podlé úřadů jejich , a podlé služby jich i podlé třídy jejich , A těm , kteříž počteni byli v rodině kněžské po čeledech otců jejich , i Levítům , ode dvadcítiletého a výše , podlé služby jich v třídách jejich , Též i rodině jejich , na všecky maličké jich , ženy jejich , syny jejich i dcery jejich , a všemu množství ; nebo dověrně posvětili se v svatosti . Synům také Aronovým kněžím v předměstích měst jejich po všech městech ti muži , kteříž zejména zaznamenáni jsou , dávali díly každému pohlaví mužského z kněží i každému z rodiny Levítů . A tak učinil Ezechiáš ve všem Judstvu , a činil , což dobrého , přímého a pravého jest před Hospodinem Bohem svým . A ve všelikém díle , kteréžkoli začal při službě domu Božího , a v zákoně i v přikázaní , hledaje Boha svého , celým srdcem svým to činil , a šťastně se mu vedlo . Po těch věcech a stálém nařízení jejich , přitáh Senacherib král Assyrský , vtrhl do Judstva , a položil se proti městům hrazeným , a uložil jich zdobývati sobě . Vida pak Ezechiáš , že přitáhl Senacherib , a že tvář jeho obrácena jest k boji proti Jeruzalému , Uradil se s knížaty a rytíři svými , aby zasypali vody studnic , kteréž byly vně za městem . I pomáhali jemu . Nebo shromáždilo se lidu množství , a zasypali všecky studnice i potok rozvodňující se u prostřed země , řkouce : Proč přijdouce králové Assyrští , mají najíti vody tak mnoho ? A posiliv se , vystavěl všecku zed zbořenou , a zopravoval věže , a vně zed druhou . Upevnil i Mello města Davidova , k tomu také nadělal braně velmi mnoho i pavéz . Zřídil též hejtmany válečné nad lidem , a shromáždil je k sobě do ulice u brány městské , a mluvil jim přívětivě , řka : Posilňte se a zmužile sobě počínejte , nebojte se , ani strachujte tváři krále Assyrského , ani všeho množství , kteréž jest s ním ; nebo větší jest s námi , než s ním . S nímť jest rámě člověka , s námi pak jest Hospodin Bůh náš , ku pomoci naší a k bojování za nás . I zpolehl lid na slova Ezechiáše krále Judského . Potom poslal Senacherib král Assyrský služebníky své do Jeruzaléma , ( sám pak ležel u Lachis , a všecko království jeho bylo s ním ) , k Ezechiášovi králi Judskému , i ke všemu lidu Judskému , kterýž byl v Jeruzalémě , řka : Takto praví Senacherib král Assyrský : V čem vy doufáte , že zůstáváte v ohradě v Jeruzalémě ? Zdaliž Ezechiáš nenavodí vás , aby vás zmořil hladem a žízní , pravě : Hospodin Bůh náš vytrhne nás z ruky krále Assyrského ? Zdaliž jest sám Ezechiáš nepobořil výsostí jeho a oltářů jeho , a přikázal Judovi a obyvatelům Jeruzalémským , řka : Před jedním oltářem klaněti se budete , a na něm kaditi . Nevíte-liž , co jsem učinil já i otcové moji všechněm národům zemí ? Zdaliž jak mohli bohové národů a zemí vytrhnouti země své z ruky mé ? Kdo byl mezi všemi bohy národů těch , kteréž jsou vyplénili otcové moji , kterýž by mohl vytrhnouti lid svůj z ruky mé ? Aby pak mohl Bůh váš vytrhnouti vás z ruky mé ? Protož tedy nechť vás nesvodí Ezechiáš , ani vás namlouvá , aniž mu věřte . Kdyžtě nemohl žádný bůh všech národů a království vytrhnouti lidu svého z ruky mé , jako i z ruky otců mých , nadtoť ovšem bohové vaši nevytrhnou vás z ruky mé . Přes to ještě mluvili služebníci jeho i proti Hospodinu Bohu , i proti Ezechiášovi služebníku jeho . Psal také listy , rouhaje se Hospodinu Bohu Izraelskému , a mluvě proti němu , řka : Jakož bohové národů zemských nevytrhli lidu svého z ruky mé , tak nevytrhne Bůh Ezechiášův lidu svého z ruky mé . Křičeli pak hlasem velikým Židovsky proti lidu Jeruzalémskému , kterýž byl na zdi , aby strach na ně pustili a předěsili je , aby tak vzali město . A tak mluvili o Bohu Jeruzalémském , jako o jiných bozích národů země , dílu rukou lidských . Tedy modlil se Ezechiáš král , a Izaiáš prorok syn Amosův z příčiny té , a volali k nebi . I poslal Hospodin anděla , kterýž vyhladil každého udatného i vývodu i kníže v vojště krále Assyrského , tak že se s hanbou velikou navrátil do země své . A když všel do chrámu boha svého , ti , kteříž vyšli z života jeho , zamordovali ho tam mečem . A tak vysvobodil Hospodin Ezechiáše a obyvatele Jeruzalémské z ruky Senacheriba krále Assyrského , a z ruky všech , a provázel je všudy vůkol . Tedy mnozí přinášeli oběti Hospodinu do Jeruzaléma , ano i dary drahé Ezechiášovi králi Judskému , tak že potom vznešen jest u všech národů . V těch dnech roznemohl se Ezechiáš až k smrti , i modlil se Hospodinu . Kterýž promluvil k němu , a ukázal mu zázrak . Ale Ezechiáš nebyl vděčen dobrodiní sobě učiněného , nebo pozdvihlo se srdce jeho . Pročež povstala proti němu prchlivost , i proti Judovi a Jeruzalému . Ale když se pokořil Ezechiáš pro to pozdvižení srdce svého i s obyvateli Jeruzalémskými , nepřišla na ně prchlivost Hospodinova za dnů Ezechiášových . Měl pak Ezechiáš bohatství a slávu velmi velikou ; nebo nashromáždil sobě pokladů stříbra a zlata i kamení drahého a vonných věcí , i pavéz i všelijakých klénotů . A měl špižírny pro úrody obilí , mstu , oleje , i stáje pro všeliká hovada a chlévy pro dobytek . Města také zdělal sobě , a měl bravů a skotů množství ; nebo Bůh dal jemu zboží náramně veliké . Tentýž Ezechiáš zasypal tok vody Gihonu hořejší , a přímo vedl jej dolů k západní straně města Davidova , a šťastně se vedlo Ezechiášovi ve všech skutcích jeho . Toliko při poselství knížat Babylonských poslaných k němu , aby se vyptali na zázrak , kterýž se byl stal v zemi , opustil ho Bůh , aby ho zkusil , aby známé bylo všecko , co bylo v srdci jeho . Jiné pak věci Ezechiášovy i pobožnost jeho zapsány jsou v proroctví Izaiáše proroka syna Amosova , a v knize o králích Judských a Izraelských . I usnul Ezechiáš s otci svými , a pochovali jej výše nad hroby potomků Davidových , a učinili jemu poctivost při smrti jeho všecken Juda i obyvatelé Jeruzalémští . A kraloval Manasses syn jeho místo něho . Ve dvanácti letech byl Manasses , když počal kralovati , a padesáte pět let kraloval v Jeruzalémě . Činil pak to , což jest zlého před očima Hospodinovýma , vedlé ohavností těch národů , kteréž Hospodin vyhnal před syny Izraelskými . Nebo vzdělal zase výsosti , kteréž byl rozbořil Ezechiáš otec jeho , a vystavěl oltáře Bálům , a vysadil háje , a klaněje se všemu vojsku nebeskému , sloužil jim . Vzdělal také oltáře v domě Hospodinově , o němž byl řekl Hospodin : V Jeruzalémě bude jméno mé na věky . Vzdělal , pravím , oltáře všemu vojsku nebeskému ve dvou síních domu Hospodinova . Přesto dal provoditi syny své skrze oheň v údolí Benhinnom , a šetřil času , s hadačstvím a s kouzly se obíral , a nařídil zaklinače a čarodějníky , a mnoho zlého páchal před očima Hospodinovýma , popouzeje ho . Postavil také obraz rytý , kterýž byl udělal , v domě Božím , o kterémž byl řekl Bůh Davidovi a Šalomounovi synu jeho : V domě tomto a v Jeruzalémě , kterýž jsem vyvolil ze všech pokolení Izraelských , oslavím jméno své na věky . Aniž více pohnu nohou lidu Izraelského z země , kterouž jsem oddělil otcům vašim , jen toliko budou-li šetřiti , aby plnili všecko to , což jsem jim přikázal , všecken zákon , ustanovení a soudy skrze Mojžíše vydané . Ale Manasses uvedl v blud Judské i obyvatele Jeruzalémské , tak že činili horší věci nežli ti národové , kteréž vyplénil Hospodin před tváří synů Izraelských . A ačkoli mluvil Hospodin k Manassesovi a k lidu jeho , oni však nepozorovali . Pročež přivedl na ně Hospodin hejtmany vojska krále Assyrského , kteříž jali Manassesa v trní , a svázavše ho dvěma řetězy ocelivými , dovedli jej do Babylona . Tam pak jsa sevřín , modlil se Hospodinu Bohu svému , a ponižoval se velmi před oblíčejem Boha otců svých , A modlil se jemu . I naklonil se k němu , a vyslyšel modlitbu jeho , a uvedl jej zase do Jeruzaléma do království jeho . Tehdy poznal Manasses , že sám Hospodin jest Bohem . A potom vystavěl zed zevnitřní města Davidova k západní straně Gihonu potoku , až kudy se chodí k bráně rybné , a obehnal Ofel , a vyhnal ji velmi vysoko . Rozsadil také hejtmany vojska po všech městech hrazených v Judstvu . Vymetal také bohy cizí a rytinu z domu Hospodinova , a všecky oltáře , kterýchž byl nadělal na hoře domu Hospodinova i v Jeruzalémě , a vyházel za město . Opravil zase i oltář Hospodinův , a obětoval na něm oběti pokojné a díkčinění , a přikázal Judským , aby sloužili Hospodinu Bohu Izraelskému . A však vždy ještě lid obětoval na výsostech , ale toliko Hospodinu Bohu svému . Jiné pak věci Manassesovy , i modlitba jeho k Bohu jeho , a slova proroků , kteříž mluvívali k němu ve jménu Hospodina Boha Izraelského , to vše zapsáno v knize o králích Izraelských . Modlitba pak jeho i to , že vyslyšán jest , a každý hřích jeho , i přestoupení jeho , i místa , na kterýchž byl postavil výsosti , a zdělal háje a rytiny , ještě prvé než se pokořil , to vše zapsáno jest v knihách Chozai . I usnul Manasses s otci svými , a pochovali jej v domě jeho , a kraloval Amon syn jeho místo něho . Ve dvamecítma letech byl Amon , když počal kralovati , a dvě létě kraloval v Jeruzalémě . I činil to , což jest zlého před očima Hospodinovýma , tak jako byl činil Manasses otec jeho ; nebo všechněm rytinám , kterýchž byl nadělal Manasses otec jeho , obětoval Amon a sloužil jim . Aniž se ponížil před Hospodinem , jako se ponížil Manasses otec jeho , nýbrž on Amon mnohem více hřešil . Spuntovali se pak proti němu služebníci jeho , a zamordovali jej v domě jeho . Tedy pobil lid země všecky ty , kteříž se byli spuntovali proti králi Amonovi , a ustanovil lid země krále Joziáše syna jeho místo něho . V osmi letech byl Joziáš , když kralovati počal , a kraloval jedno a třidceti let v Jeruzalémě . Ten činil to , což jest pravého před očima Hospodinovýma , chodě po cestách Davida otce svého , a neuchýlil se na pravo ani na levo . Léta zajisté osmého kralování svého , když ještě mládenček byl , počal hledati Boha Davida otce svého , dvanáctého pak léta počal vyčišťovati Judy a Jeruzaléma od výsostí , hájů , rytin a slitin . Nebo u přítomnosti jeho rozbořili oltáře Bálů , i obrazy slunečné , kteříž byli na nich , zpodtínal . Též i háje a rytiny , i slitiny zdrobil a setřel , a rozsypal po hrobích těch , kteříž jim obětovávali . Kosti pak kněží popálil na oltářích jejich , a vyčistil Judu a Jeruzalém , Též i města v pokolení Manasses , Efraim a Simeon , až i Neftalím i pustiny jejich vůkol . A tak zkazil oltáře a háje , a rytiny stroskotal na kusy , a všecky obrazy slunečné vysekal po vší zemi Izraelské . Potom navrátil se do Jeruzaléma . Léta pak osmnáctého kralování svého , když vyčistil zemi a dům Boží , poslal Safana syna Azaliášova , a Maaseiáše úředníka města , aJoacha syna Joachazova kanclíře , aby opraven byl dům Hospodina Boha jeho . Kteříž přišedše k Helkiášovi knězi nejvyššímu , dali peníze snesené do domu Božího , kteréž byli Levítové vrátní vybrali od Manassesa a Efraima , i ode všech ostatků Izraelských , i od všeho Judy a Beniamina , a navrátili se do Jeruzaléma . Dali je pak v ruce správců toho díla , kteříž představeni byli nad domem Hospodinovým , a ti vydávali je dělníkům , jenž dělali v domě Hospodinově , opravujíce a utvrzujíce jej . I dali tesařům a stavitelům , aby najednali kamení tesaného , a dříví k vazbám i k trámům domů , kteréž byli zbořili králové Judští . Muži pak ti věrně se měli při té práci , nad nimiž ustanoveni Jachat a Abdiáš Levítové z synů Merari , Zachariáš a Mesullam z synů Kahat , aby s pilností přídrželi k práci . A z těch Levítů každý uměl hráti na nástroje muzické . Ale nad nosiči , i kteříž přídrželi dělníky ke všeliké práci , byli z Levítů písaři , úředníci a vrátní . A když vynášeli peníze , kteréž byli sneseny do domu Hospodinova , našel Helkiáš kněz knihu zákona Hospodinova vydaného skrze Mojžíše . I řekl Helkiáš k Safanovi písaři : Knihu zákona nalezl jsem v domě Hospodinově . I dal Helkiáš tu knihu Safanovi . Safan pak přinesl tu knihu králi , a při tom jemu oznámil , řka : Všecko , cožkoli bylo poručeno služebníkům tvým , dělají . Nebo sebravše peníze , což se jich koli nalezlo v domě Hospodinově , vydali je v ruce úředníkům a dělníkům . Oznámil také Safan písař králi , řka : Knihu mi dal Helkiáš kněz . I četl v ní Safan před králem . Pročež když slyšel král slova zákona , roztrhl roucho své . A rozkázal král Helkiášovi , též Achikamovi synu Safanovu , a Abdonovi synu Míchovu , a Safanovi písaři , a Asaiášovi služebníku královskému , řka : Jděte , poraďte se s Hospodinem o mne i o pozůstalý lid Izraelský a Judský , z strany slov knihy této , kteráž jest nalezena ; nebo veliký jest hněv Hospodinův , kterýž jest vylit na nás , proto že neostříhali otcové naši slova Hospodinova , aby činili všecko , což psáno jest v knize této . Tedy šli , Helkiáš a kteříž byli při králi , k Chuldě prorokyni , manželce Salluma syna Tekue , syna Chasrova , strážného nad rouchem , nebo bydlila v Jeruzalémě na druhé straně , a mluvili k ní ty věci . Kteráž řekla jim : Toto praví Hospodin Bůh Izraelský : Povězte muži tomu , kterýž poslal vás ke mně , Takto praví Hospodin : Aj , já uvedu zlé věci na toto místo a na obyvatele jeho , všecka zlořečení napsaná v knize té , kterouž čtli před králem Judským , Proto že opustili mne a kadili bohům cizím , aby mne popouzeli všemi skutky rukou svých . Z té příčiny vylita bude prchlivost má na toto místo , aniž bude uhašena . Králi pak Judskému , kterýž poslal vás , abyste se tázali Hospodina , takto povíte : Toto praví Hospodin Bůh Izraelský o slovích těch , kteráž jsi slyšel : Poněvadž obměkčeno jest srdce tvé , a ponížil jsi se před tváří Boží , kdyžs slyšel slova jeho proti místu tomuto a proti obyvatelům jeho , a ponižuje se přede mnou , roztrhl jsi roucho své , a plakals přede mnou , i já vyslyšel jsem tě , praví Hospodin . Aj , já připojím tě k otcům tvým , a pochován budeš v hrobích svých v pokoji , aby neviděly oči tvé ničeho z toho zlého , kteréž já uvedu na místo toto a na obyvatele jeho . I oznámili králi tu řeč . Tedy poslav král , shromáždil všecky starší Judské a Jeruzalémské . A vstoupil král do domu Hospodinova , a všickni muži Judští i obyvatelé Jeruzalémští , kněží , Levítové a všecken lid od velikého až do malého , i četl , aby všickni slyšeli všecka slova knihy smlouvy , kteráž byla nalezena v domě Hospodinově . Potom stoje král na místě svém , učinil smlouvu před Hospodinem , že bude následovati Hospodina , a ostříhati přikázaní jeho i svědectví jeho a ustanovení jeho z celého srdce svého a ze vší duše své , a plniti slova smlouvy té , kteráž jsou v té knize zapsána . I rozkázal , aby k témuž každý stál , kdož by koli nalezen byl v Jeruzalémě a v Beniaminovi . I činili obyvatelé Jeruzalémští podlé smlouvy Boží , Boha otců svých . Tehdáž také vyprázdnil Joziáš všecky ohavnosti ze všech zemí synů Izraelských , a přídržel všecky , kteřížkoli byli v Izraeli , k tomu , aby sloužili Hospodinu Bohu svému . Po všecky dny jeho neodstoupili od následování Hospodina Boha otců svých . Slavil také Joziáš v Jeruzalémě velikunoc Hospodinu , a zabili beránka velikonočního čtrnáctého dne měsíce prvního . A postaviv kněží v strážech jejich , utvrdil je v přisluhování domu Hospodinova . I řekl Levítům , kteříž připravovali za všecken lid Izraelský věci svaté Hospodinu : Vneste truhlu svatosti do domu , kterýž ustavěl Šalomoun syn Davidův , král Izraelský . Nebudeť vám břemenem na ramenou . A tak nyní služte Hospodinu Bohu svému a lidu jeho Izraelskému . A připravte se po čeledech otců svých , po třídách svých , tak jakž nařídil David král Izraelský , a podlé nařízení Šalomouna syna jeho . A stůjte v svatyni podlé rozdílu čeledí otcovských , bratří národu svého , a podlé rozdělení každé čeledi otcovské Levítů . A tak zabíte beránka , a posvěťte se , a připravte bratřím svým , chovajíce se vedlé slova Hospodinova vydaného skrze Mojžíše . Daroval pak Joziáš všemu množství z stáda beránků a kozelců , vše k obětem velikonočním , podlé toho všeho , jakž postačovalo , v počtu třidcet tisíců , a skotů tři tisíce , to vše z statku královského . Knížata jeho také k lidu , kněžím i Levítům štědře se ukázali : Helkiáš , Zachariáš a Jechiel , přední v domě Božím , dali kněžím k obětem velikonočním dva tisíce a šest set bravů a skotů tři sta . Konaniáš pak s Semaiášem a Natanaelem bratřími svými , též Chasabiáš , Jehiel , Jozabad , přední z Levítů , darovali jiným Levítům k obětem velikonočním pět tisíc bravů a skotů pět set . A když připraveno bylo všecko k službě , stáli kněží na místě svém , a Levítové v třídách svých , podlé rozkazu královského . I zabíjeli beránky velikonoční , kněží pak kropili krví , berouce z rukou jejich , a Levítové vytahovali z koží . Tedy oddělili zápal , aby dali lidu podlé rozdělení domů čeledí otcovských , tak aby obětováno bylo Hospodinu , jakž psáno jest v knize Mojžíšově . Tolikéž i s voly učinili . I pekli beránky velikonoční ohněm podlé obyčeje , ale jiné věci posvěcené vařili v hrncích , v kotlících a v pánvicích , a rozdávali rychle všemu lidu . Potom pak připravili sobě a kněžím . Nebo kněží , synové Aronovi , zápaly a tuky až do noci obětovali , protož Levítové připravili sobě i kněžím , synům Aronovým . Též i zpěváci , synové Azafovi , stáli na místě svém podlé rozkázaní Davidova Azafovi , Hémanovi i Jedutunovi , proroku královskému , vydaného . Vrátní také při jedné každé bráně neměli odcházeti od své povinnosti , pročež bratří jejich Levítové jiní strojili jim . A tak nastrojena byla všecka služba Hospodinova v ten den , v slavení hodu beránka a obětování oběti zápalné na oltáři Hospodinovu , podlé rozkázaní krále Joziáše . I slavili synové Izraelští , což se jich našlo , hod beránka v ten čas a slavnost přesnic za sedm dní . Nebyla pak slavena velikanoc té podobná v Izraeli ode dnů Samuele proroka , aniž který z králů Izraelských slavil hodu beránka podobného tomu , kterýž slavil Joziáš s kněžími a Levíty , i se vším lidem Judským a Izraelským , což se ho našlo , i s obyvateli Jeruzalémskými . Osmnáctého léta kralování Joziášova slaven byl ten hod beránka . Potom po všem , když již spravil Joziáš dům Boží , přitáhl Nécho král Egyptský , aby bojoval proti Charkemis podlé Eufraten , Joziáš pak vytáhl proti němu . Kterýž ač poslal k němu posly , řka : Já nic nemám s tebou činiti , králi Judský . Ne proti tobě , slyš ty , dnes táhnu , ale proti domu , kterýž se mnou bojuje , kamž mi rozkázal Bůh , abych pospíšil . Nebojuj s Bohem , kterýž se mnou jest , ať tě neshladí : Joziáš však neodvrátil tváři své od něho , ale aby bojoval s ním , změnil oděv svůj , aniž uposlechl slov Néchových , pošlých z úst Božích . A tak přitáhl , aby se s ním potýkal na poli Mageddo . I postřelili střelci krále Joziáše . Tedy řekl král služebníkům svým : Odvezte mne , neboť jsem velmi nemocen . Takž přenesli jej služebníci jeho z toho vozu , a vložili ho na druhý vůz , kterýž měl , a dovezli jej do Jeruzaléma . I umřel a pochován jest v hrobích otců svých . I plakal všecken Juda a Jeruzalém nad Joziášem . Naříkal také i Jeremiáš nad Joziášem , a zpívávali všickni zpěváci a zpěvakyně v naříkáních svých o Joziášovi až do dnešního dne , kteráž uvedli v obyčej Izraeli . A ta jsou zapsána v pláči Jeremiášovu . Jiné pak věci Joziášovy , i pobožnost jeho , jakž napsáno jest v zákoně Hospodinově , I skutkové jeho první i poslední , to vše zapsáno jest v knize o králích Izraelských a Judských . Tedy vzal lid země Joachaza syna Joziášova , a ustanovili ho králem na místě otce jeho v Jeruzalémě . Ve třimecítma letech byl Joachaz , když počal kralovati , a tři měsíce kraloval v Jeruzalémě . Nebo vzal jej král Egyptský z Jeruzaléma , a uložil na zemi pokutu sto centnéřů stříbra a centnéř zlata . A ustanovil král Egyptský Eliakima bratra jeho nad Judou a Jeruzalémem za krále , a proměnil mu jméno jeho , aby sloul Joakim . Joachaza pak bratra jeho vzal Nécho , a zavedl ho do Egypta . V pětmecítma letech byl Joakim , když počal kralovati , a jedenáct let kraloval v Jeruzalémě . A když činil to , což jest zlého před očima Hospodina Boha svého , Přitáhl proti němu Nabuchodonozor král Babylonský , a svázal jej řetězy ocelivými , aby jej zavedl do Babylona . Nádoby také domu Hospodinova zavezl Nabuchodonozor do Babylona , a dal je do chrámu svého v Babyloně . Jiné pak věci Joakimovy i ohavnosti jeho , kteréž páchal , i což se nalézalo při něm , to vše zapsáno jest v knize o králích Izraelských a Judských . I kraloval Joachin syn jeho místo něho . V osmi letech byl Joachin , když kralovati počal , a kraloval tři měsíce a deset dní v Jeruzalémě , a činil to , což bylo zlého před očima Hospodinovýma . Potom pak po roce poslal král Nabuchodonozor , a dal ho zavésti do Babylona s klénoty domu Hospodinova , a ustanovil králem Sedechiáše , příbuzného jeho , nad Judou a Jeruzalémem . V jedenmecítma letech byl Sedechiáš , když počal kralovati , a jedenáct let kraloval v Jeruzalémě . I činil to , což jest zlého před očima Hospodina Boha svého , aniž se pokořil před Jeremiášem prorokem mluvícím řeč Hospodinovu . Nýbrž i Nabuchodonozorovi králi se zprotivil , jenž ho byl přísahou zavázal skrze Boha , a zatvrdiv šíji svou , urputně uložil v srdci svém , aby se nenavracoval k Hospodinu Bohu Izraelskému . Ano i všecka knížata , kněží i lid v mnohá přestoupení se vydali , podlé všech ohavností pohanských , a poškvrnili domu Hospodinova , jehož byl posvětil v Jeruzalémě . A když posílal Hospodin Bůh otců jejich k nim posly své , ráno vstávaje a posílaje , proto že se přívětivě měl k lidu svému a k příbytku svému : Posmívali se poslům Božím , a pohrdali slovy jeho , a za svůdce měli proroky jeho , až se rozpálila prchlivost Hospodinova na lid jeho , tak aby nebylo žádného uléčení . I přivedl na ně krále Kaldejského , kterýž zmordoval mládence jejich mečem v domě svatyně jejich , a neodpustil mládenci ani panně , starci ani kmeti . Všecky dal v ruku jeho . K tomu i všecky nádoby domu Božího , veliké i malé , i poklady domu Hospodinova , i poklady královské i knížat jeho , všecko zavezl do Babylona . A vypálili dům Boží , a zbořili zed Jeruzalémskou , též i všecky paláce v něm popálili , ano i všelijaké klénoty drahé v něm zkazili . A což jich pozůstalo po meči , to převedl do Babylona , a byli služebníci jeho i synů jeho , dokudž nekraloval král Perský , Aby se naplnila řeč Hospodinova skrze ústa Jeremiášova , dokudž země nevykonala sobot svých ; po všecky dny , pokudž byla pustá , odpočívala , až se vyplnilo sedmdesáte let . Potom léta prvního Cýra krále Perského , aby se naplnila řeč Hospodinova skrze ústa Jeremiášova , vzbudil Hospodin ducha Cýrova krále Perského . Kterýž dal provolati po všem království svém , ano také i rozepsal , řka : Toto praví Cýrus král Perský : Všecka království země dal mi Hospodin Bůh nebeský , a ten mi poručil , abych mu vystavěl dům v Jeruzalémě , kterýž jest v Judstvu . Kdo jest mezi vámi ze všeho lidu jeho , Hospodin Bůh jeho budiž s ním , a ať jde . Léta prvního Cýra krále Perského , aby se naplnila řeč Hospodinova skrze ústa Jeremiášova , vzbudil Hospodin ducha Cýrova krále Perského , aby dal provolati po všem království svém , ano také i rozepsal , řka : Toto praví Cýrus král Perský : Všecka království země dal mi Hospodin Bůh nebeský , a on mi poručil , abych mu vystavěl dům v Jeruzalémě , kterýž jest v Judstvu . Kdo jest mezi vámi ze všeho lidu jeho , budiž Bůh jeho s ním , a nechať jde do Jeruzaléma , kterýž jest v Judstvu , a staví dům Hospodina Boha Izraelského , toho Boha , kterýž jest v Jeruzalémě . Kdož by pak zůstal na kterémkoli místě , kdež jest pohostinu , lidé místa toho ať mu pomohou stříbrem a zlatem , statkem i hovady , mimo oběti dobrovolné k domu Božímu , kterýž jest v Jeruzalémě . I povstali přední z čeledí otců z pokolení Judova a Beniaminova , kněží také a Levítové i každý , číhož ducha vzbudil Bůh , aby šli k stavení domu Hospodinova , kterýž jest v Jeruzalémě . Jimž všickni ti , kteříž bydlili okolo nich , pomáhali nádobami stříbrnými a zlatými , statkem i hovady , a věcmi drahými , mimo všecko , což dobrovolně obětováno bylo . Král také Cýrus vydal nádoby domu Hospodinova , kteréž byl pobral Nabuchodonozor z Jeruzaléma , a dal je byl do domu Boha svého . Vydal je pak Cýrus král Perský skrze Mitridata správce nad poklady , kterýž je vyčtl Sesbazarovi knížeti Judskému . A tento jest počet jejich : Medenic zlatých třidceti , medenic stříbrných tisíc , nožů devětmecítma . Koflíků zlatých třidceti , koflíků stříbrných prostějších čtyři sta a deset , nádob jiných na tisíce . Všech nádob zlatých i stříbrných pět tisíc a čtyři sta . Všecko to odnesl Sesbazar , když se stěhoval lid zajatý z Babylona do Jeruzaléma . Tito pak jsou lidé té krajiny , kteříž se z zajetí a přestěhování toho brali , jakž je byl přestěhoval Nabuchodonozor král Babylonský do Babylona , a navrátili se do Jeruzaléma a do Judstva , jeden každý do města svého , Kteříž přišli s Zorobábelem , s Jesua , s Nehemiášem , Saraiášem , Reelaiášem , Mardocheem , Bilsanem , Misparem , Bigvajem , Rechumem a Baanou . Počet mužů z lidu Izraelského : Synů Farosových dva tisíce , sto sedmdesáte dva . Synů Sefatiášových tři sta sedmdesáte dva . Synů Arachových sedm set sedmdesát pět . Synů Pachat Moábových , synů Jesue a Joábových dva tisíce , osm set a dvanácte . Synů Elamových tisíc , dvě stě padesáte čtyři . Synů Zattuových devět set čtyřidceti pět . Synů Zakkai sedm set a šedesát . Synů Báni šest set čtyřidceti dva . Synů Bebai šest set třimecítma . Synů Azgadových tisíc , dvě stě dvamecítma . Synů Adonikamových šest set šedesáte šest . Synů Bigvai dva tisíce , padesáte šest . Synů Adinových čtyři sta padesáte čtyři . Synů Aterových z Ezechiáše devadesát osm . Synů Bezai tři sta třimecítma . Synů Jorahových sto a dvanácte . Synů Chasumových dvě stě třimecítma . Synů Gibbarových devadesáte pět . Synů Betlémských sto třimecítma . Mužů Netofatských padesáte šest . Mužů Anatotských sto osmmecítma . Synů Azmavetských čtyřidceti dva . Synů Kariatarimských , Kafirských a Berotských sedm set čtyřidceti a tři . Synů Ráma a Gabaa šest set jedenmecítma . Mužů Michmas sto dvamecítma . Mužů z Bethel a Hai dvě stě třimecítma . Synů z Nébo padesáte dva . Synů Magbisových sto padesáte šest . Synů Elama druhého tisíc , dvě stě padesáte čtyři . Synů Charimových tři sta dvadceti . Synů Lodových , Chadidových a Onových sedm set dvadceti pět . Synů Jerecho tři sta čtyřidceti pět . Synů Senaa tři tisíce , šest set a třidceti . Kněží , synů Jedaiášových z domu Jesua , devět set sedmdesáte tři . Synů Immerových tisíc , padesáte dva . Synů Paschurových tisíc , dvě stě čtyřidceti sedm . Synů Charimových tisíc a sedmnácte . Levítů , synů Jesua a Kadmiele , synů Hodaviášových , sedmdesáte čtyři . Zpěváků , synů Azafových , sto dvadceti osm . Synů vrátných , synů Sallumových , synů Aterových , synů Talmonových , synů Akkubových , synů Chatita , synů Sobai , všech sto třidceti devět . Netinejských , synů Zicha , synů Chasufa , synů Tabbaot , Synů Keros , synů Siaha , synů Fádon , Synů Lebana , synů Chagaba , synů Akkub , Synů Chagab , synů Samlai , synů Chanan , Synů Giddel , synů Gachar , synů Reaia , Synů Rezin , synů Nekoda , synů Gazam , Synů Uza , synů Paseach , synů Besai , Synů Asna , synů Meunim , synů Nefusim , Synů Bakbuk , synů Chakufa , synů Charchur , Synů Bazlut , synů Mechida , synů Charsa , Synů Barkos , synů Sisera , synů Tamach , Synů Neziach , synů Chatifa , Synů služebníků Šalomounových , synů Sotai , synů Soferet , synů Feruda , Synů Jaala , synů Darkon , synů Giddel , Synů Sefatiášových , synů Chattil , synů Pocheret Hazebaim , synů Ami , Všech Netinejských a synů služebníků Šalomounových tři sta devadesáte dva . Tito také byli , kteříž šli z Telmelach , Telcharsa , Cherub , Addan a Immer , ale nemohli ukázati domu otců svých a semene svého , že by z Izraele byli : Synů Delaiášových , synů Tobiášových , synů Nekodových šest set padesáte dva . A z synů kněžských synové Chabaiášovi , synové Kózovi , synové Barzillai , kterýž pojav sobě ze dcer Barzillai Galádského manželku , nazván jest jménem jejich . Ti vyhledávali zapsání o sobě , chtíce prokázati rod svůj , ale nenašlo se . Protož zbaveni jsou kněžství . A zapověděl jim Tirsata , aby nejedli z věcí svatosvatých , dokudž by nestál kněz s urim a thumim . Všeho toho shromáždění pospolu čtyřidceti a dva tisíce , tři sta šedesáte , Kromě služebníků jejich , a děvek jejich , jichž bylo sedm tisíc , tři sta třidceti sedm . A mezi nimi bylo zpěváků a zpěvakyní dvě stě . Koní jejich sedm set třidceti šest , mezků jejich dvě stě čtyřidceti pět . Velbloudů jejich čtyři sta třidceti pět , oslů šest tisíc , sedm set a dvadceti . Z knížat pak čeledí otcovských , někteří , když přišli k domu Hospodinovu , kterýž byl v Jeruzalémě , dobrovolně se oddavše , aby stavěli dům Boží na gruntech jeho , Vedlé možnosti své dali náklad k dílu : Zlata jeden a šedesáte tisíc drachem , stříbra pak pět tisíc liber , a sukní kněžských sto . A tak osadili se kněží i Levítové a někteří z lidu , i zpěváci i vrátní a Netinejští v městech svých , i všecken Izrael v městech svých . Když pak nastal měsíc sedmý , a byli synové Izraelští v městech , shromáždil se lid jednomyslně do Jeruzaléma . Tedy vstav Jesua syn Jozadakův s bratřími svými kněžími , a Zorobábel syn Salatielův s bratřími svými , vzdělali oltář Boha Izraelského , aby obětovali na něm oběti zápalné , jakož psáno jest v zákoně Mojžíše muže Božího . A když postavili oltář ten na základích jeho , ačkoli se obávali národů jiných zemí , však obětovali na něm oběti zápalné Hospodinu , oběti zápalné ráno i večer . Drželi také slavnost stánků , jakož psáno jest , obětujíce zápal na každý den , vedlé počtu a vedlé obyčeje každého dne , A potom obět zápalnou ustavičnou , i na novměsíce i na každou slavnost Hospodinu posvěcenou , i od každého dobrovolně obětujícího dobrovolnou obět Hospodinu . Od prvního dne toho měsíce sedmého počali obětovati zápalů Hospodinu , ačkoli chrám Hospodinův ještě nebyl založen . I dali peníze kameníkům a řemeslníkům , též potravy a nápoje i oleje Sidonským a Tyrským , aby vezli dříví cedrové z Libánu k moři Joppen , podlé povolení jim Cýra krále Perského . Léta pak druhého po jejich se navrácení k domu Božímu do Jeruzaléma , měsíce druhého , začali Zorobábel syn Salatielův , a Jesua syn Jozadakův , i jiní bratří jejich kněží a Levítové a všickni , kteříž byli přišli z toho zajetí do Jeruzaléma , a ustanovili Levíty od dvadcítiletých a výše , aby přihlédali k dílu domu Hospodinova . A tak postaven jest Jesua , synové jeho i bratří jeho , Kadmiel i synové jeho , synové Judovi spolu , aby přihlédali k dílu při domě Božím , potomci Chenadadovi , synové jejich i bratří jejich Levítové . A když zakládali grunty stavitelé chrámu Hospodinova , postavili kněží zobláčené s trubami , a Levíty , syny Azafovy s cymbály , aby chválili Hospodina vedlé nařízení Davida krále Izraelského . I prozpěvovali jedni po druhých , chválíce a oslavujíce Hospodina , nebo dobrý jest , a že na věky trvá milosrdenství jeho nad Izraelem . Všecken také lid prokřikoval hlasem velikým , chválíce Hospodina , proto že založen byl dům Hospodinův . Mnozí pak z kněží a z Levítů i z knížat čeledí otcovských , starci , kteříž byli viděli prvnější dům , když zakládali tento dům před očima jejich , plakali hlasem velikým . Mnozí nazpět prokřikovali s radostí hlasem velikým , Tak že lid nemohl rozeznati hlasu prokřikování radostného od hlasu plačícího lidu ; nebo lid ten prokřikoval hlasem velikým , a hlas ten slyšán byl daleko . Uslyšavše pak nepřátelé Judovi a Beniaminovi , že by ti , kteříž přestěhováni byli , stavěli chrám Hospodinu Bohu Izraelskému , Přistoupili k Zorobábelovi a k knížatům čeledí otcovských , a řekli jim : Budeme s vámi stavěti ; nebo jako i vy hledati budeme Boha vašeho , jemuž i oběti obětujeme ode dnů Esarchaddona krále Assyrského , kterýž nás sem uvedl . Tedy řekl jim Zorobábel a Jesua i jiná knížata čeledí otcovských z Izraele : Ne vám , ale nám náleží stavěti dům Bohu našemu ; nebo my sami stavěti budeme Hospodinu Bohu Izraelskému , jakž přikázal nám král Cýrus , král Perský . A však lid té krajiny zemdléval ruce lidu Judského , a odhrožovali je , aby nestavěli . Anobrž i najímali proti nim rádce , aby rušili rady jejich , po všecky dny Cýra krále Perského , až do kralování Daria krále Perského . Nebo když kraloval Asverus , při začátku kralování jeho sepsali žalobu proti obyvatelům Judským a Jeruzalémským . ( Tak jako za dnů Artaxerxa psal Bislam , Mitridates , Tabel a jiní tovaryši jeho k Artaxerxovi králi Perskému . ) Písmo pak listu toho psáno bylo Syrsky , i vykládáno Syrsky . Rechum totiž kancléř a Simsai písař napsali jeden list proti Jeruzalému Artaxerxovi králi , takový : Rechum kancléř a Simsai písař i jiní tovaryši jejich , Dinaiští a Afarsatchaiští , Tarpelaiští , Afarzaiští , Arkevaiští , Babylonští , Susanechaiští , Dehavejští a Elmaiští , I jiní národové , kteréž byl převedl Asnapar veliký a slavný , a rozsadil v městech Samařských , a jiní za řekou , i Cheenetští , ( Tento jest přípis listu , kterýž poslali k Artaxerxovi králi ) , služebníci tvoji , lidé za řekou a Cheenetští . Známo buď králi , že Židé , kteříž se vrátili od tebe , přišedše k nám do Jeruzaléma , město odporné a škodlivé stavějí , i zdi dělají , a základy spojují . Protož nyní buď vědomo králi , bude-li to město vystaveno , a zdi dodělány , platuť , cla a úroku dávati nebudou , a tak komoře královské újma bude . Nyní tedy poněvadž dobrodiní paláce užíváme , na obnažování krále neslušelo se nám dívati . Tou příčinou poslali jsme a oznámili to králi , Aby dal hledati v knihách kronik otců svých , a najdeš v nich , i zvíš , že město to jest město odporné a škodlivé králům i krajinám , a že se v něm puntovávají od starodávna , pročež to město prvé zkaženo bylo . Nadto známoť činíme králi , že bude-li to město vystaveno , a zdi dodělány , tedy vládařství za řekou míti nebudeš . Tedy odeslal odpověd král Rechumovi kancléři a Simsaiovi písaři i jiným tovaryšům jejich , kteříž bydlili v Samaří , a jiným za řekou v Selam i v Cheet : Psání , kteréž jste k nám poslali , zjevně čteno jest přede mnou . Protož rozkázal jsem , aby hledali . I nalezli , že to město zdávna povstává proti králům , a zprotivování i puntování bývají v něm . Nadto i králové mocní že bývali v Jeruzalémě , a panovali nade vším , co jest za řekou , jimž platové , cla a úrok dáván býval . Protož nyní přikažte , ať jest zastaveno mužům těm , aby to město nebylo staveno , dokudž by ode mne poručeno nebylo . Hleďtež pak , abyste se v té věci nemýlili , a ať skrze to nezroste něco zlého na škodu králům . Když pak ten přípis listu Artaxerxa krále čten byl před Rechumem a Simsaiem písařem a tovaryši jejich , odešli rychle do Jeruzaléma k Židům , a zastavili jim mocí a silou . A tak přetrženo jest dílo domu Božího , kterýž byl v Jeruzalémě , a stálo tak až do druhého léta kralování Daria krále Perského . Toho času prorokoval Aggeus prorok a Zachariáš syn Iddo , proroci , Židům , kteříž byli v Judstvu a v Jeruzalémě , ve jménu Boha Izraelského mluvíce k nim . Tedy povstavše Zorobábel syn Salatielův , a Jesua syn Jozadakův , počali zase stavěti domu Božího , kterýž jest v Jeruzalémě , a byli s nimi proroci Boží , pomáhajíce jim . Téhož času přišel k nim Tattenai , vývoda za řekou , a Setarbozenai , i tovaryši jejich , kteříž takto k nim řekli : Kdo vám poručil dům tento stavěti a zdi tyto dělati ? Tedy jsme jim řekli takto , ano i ty muže , kteří to stavení dělali , jmenovali . Nad staršími pak Židovskými byla ochrana Boha jejich , tak že nepřekazili jim , dokudž ta věc nepřišla před Daria , jehož tehdáž odpověd přinesli o té věci . Přípis listu , kterýž poslal Tattenai vývoda za řekou , a Setarbozenai s tovaryši svými , i Afarsechaiští , kteříž byli za řekou , k Dariovi králi . List poslali jemu , a takto bylo psáno v něm : Dariovi králi pokoj všeliký . Známo buď králi , že jsme přišli do Judské krajiny k domu Boha velikého . Kterýžto stavějí kamením velikým , a dříví kladou do stěn , a dílo to spěšně se staví , a daří se v rukou jejich . Tedy otázali jsme se těch starších , a takto jsme jim řekli : Kdo vám poručil stavěti dům tento , a zdi tyto dělati ? Ano i na jména jejich ptali jsme se jich , abychom oznámili tobě , a napsali jména mužů těch , kteříž jsou přední mezi nimi . Těmito pak slovy nám odpověděli , řkouce : My jsme služebníci Boha nebe a země , a stavíme dům , kterýž byl ustaven prvé před mnohými lety , jejž byl veliký král Izraelský stavěl i dokonal . Ale potom , když popudili otcové naši Boha nebeského , vydal je v ruku Nabuchodonozora krále v Babyloně , Kaldejského , kterýž dům tento zbořil , a lid převedl do Babylona . A však léta prvního Cýra krále Babylonského , Cýrus král rozkázal , aby tento Boží dům byl staven . Nadto i nádoby domu Božího zlaté a stříbrné , kteréž byl Nabuchodonozor vynesl z chrámu , jenž byl v Jeruzalémě , a vnesl je do chrámu Babylonského , i ty vynesl Cýrus král z chrámu Babylonského , a dány jsou Sesbazarovi , jehož byl vývodou ustanovil . A poručil mu , řka : Nádoby tyto vezma , odejdi a slož je v chrámě , kterýž jest v Jeruzalémě , a dům Boží ať stavějí na místě jeho . Tedy Sesbazar ten přišed , založil grunty domu Božího , kterýž jest v Jeruzalémě , a od toho času až po dnes staví se , a ještě není dokonán . Nyní tedy jestli se za dobré králi vidí , nechť se pohledá mezi poklady královskými , kteříž jsou tam v Babyloně , jest-li tak , že by Cýrus král poručil , aby staven byl dům Boží tento , kterýž jest v Jeruzalémě . Potom vůli královskou nechť nám pošle o té věci . Tedy král Darius rozkázal , aby hledali v bibliotéce , mezi poklady složenými v Babyloně . I nalezena jest v Achmeta na hradě , kterýž jest v Médské krajině , jedna kniha , a takto zapsána byla v ní pamět : Léta prvního Cýra krále Cýrus král rozkázal : Dům Boží , kterýž byl v Jeruzalémě , ať jest v městě staven na místě , kdež se obětují oběti , a grunty jeho ať vzhůru ženou , zvýší loktů šedesáti , a zšíří loktů šedesáti , Třmi řady z kamení velikého , a řad z dříví nového , náklad pak z domu královského bude dáván . Nadto nádobí domu Božího zlaté i stříbrné , kteréž Nabuchodonozor byl pobral z chrámu , jenž byl v Jeruzalémě , a byl je přenesl do Babylona , ať zase navrátí , aby se dostalo do chrámu Jeruzalémského na místo své , a složeno bylo v domě Božím . Protož nyní , ty Tattenai , vývodo za řekou , Setarbozenai s tovaryši svými , i Afarsechaiští , kteříž jste za řekou , ustupte odtud . Nechte jich při díle toho domu Božího . Vůdce Židovský a starší jejich nechať ten dům Boží stavějí na místě jeho . Ode mne také poručeno jest o tom , co byste měli činiti s staršími Židovskými při stavení toho domu Božího , totiž , aby z zboží královského , z důchodů , jenž jsou za řekou , bez meškání náklad dáván byl mužům těm , aby dílo nemělo překážky . A to , čehož by bylo potřebí , buď volků aneb skopců i beránků k zápalným obětem Boha nebeského , obilé , soli , vína i oleje , jakž by rozkázali kněží Jeruzalémští , nechť se jim dává na každý den , a to beze všeho podvodu , Aby měli z čeho obětovati vůni příjemnou Bohu nebeskému , a aby se modlili za život krále i za syny jeho . Nadto ode mne jest rozkázáno : Kdož by koli zrušil přikázaní toto , aby vybořeno bylo z domu jeho dřevo , a zdviženo bylo , na němž by oběšen byl , a dům jeho ať jest hnojištěm pro takovou věc . Bůh pak , jehož jméno tam přebývá , zkaziž všelikého krále i lid , kterýž by vztáhl ruku svou k změnění toho , a zkáze toho domu Božího , jenž jest v Jeruzalémě . Já Darius přikazuji sám , bez meškání ať se stane . Tedy Tattenai , vývoda za řekou , a Setarbozenai s tovaryši svými vedlé toho , jakž rozkázal Darius král , tak učinili bez meškání . I stavěli starší Židovští , a šťastně se jim vedlo vedlé proroctví Aggea proroka , a Zachariáše syna Iddova . Stavěli tedy a dokonali z rozkázaní Boha Izraelského , a z rozkázaní Cýra a Daria , a Artaxerxa krále Perského . A dokonán jest ten dům k třetímu dni měsíce Adar , a ten byl rok šestý kralování Daria krále . Tedy synové Izraelští , kněží a Levítové , i jiní , kteříž byli přišli z převedení , posvětili toho domu Božího s radostí . A obětovali při posvěcení toho Božího domu sto telat , skopců dvě stě , beránků čtyři sta , a kozlů k oběti za hřích za všecken Izrael dvanáct , vedlé počtu pokolení Izraelského . I postavili kněží v třídách jejich , a Levíty v pořádcích jejich při službě Boží v Jeruzalémě , jakož psáno jest v knize Mojžíšově . Slavili také ti , kteříž se vrátili z přestěhování , velikunoc čtrnáctého dne měsíce prvního . Nebo očistili se byli kněží a Levítové jednomyslně . Všickni čistí byli , a obětovali beránka velikonočního za všecky , jenž zajati byli , i za bratří své kněží , i sami za sebe . A jedli synové Izraelští , kteříž se byli navrátili z přestěhování , i každý , kdož odděliv se od poškvrnění pohanů země , připojil se k nim , aby hledal Hospodina Boha Izraelského . Drželi také slavnost přesnic za sedm dní s veselím , proto že je rozveselil Hospodin , a obrátil srdce krále Assyrského k nim , aby jich posilnil v díle domu Božího , Boha Izraelského . Po těch pak věcech , za kralování Artaxerxa krále Perského , Ezdráš syn Saraiáše , syna Azariášova , syna Helkiášova , Syna Sallumova , syna Sádochova , syna Achitobova , Syna Amariášova , syna Azariášova , syna Meraiotova , Syna Zerachiášova , syna Uzi , syna Bukki , Syna Abisuova , syna Fínesova , syna Eleazarova , syna Aronova , kněze nejvyššího , Tento Ezdráš vyšel z Babylona , a byl člověk zběhlý v zákoně Mojžíšově , kterýž dal Hospodin Bůh Izraelský , a dal mu král podlé toho , jakž ruka Hospodina Boha jeho byla s ním , všecko , zač ho koli žádal . Vyšli také synové Izraelští a kněží , i Levítové a zpěváci , vrátní a Netinejští do Jeruzaléma , léta sedmého Artaxerxa krále . A přišel do Jeruzaléma pátého měsíce . Tenť jest rok sedmý krále Daria . Prvního zajisté dne měsíce prvního vyšel z Babylona , a prvního dne měsíce pátého přišel do Jeruzaléma s pomocí Boha svého . Nebo Ezdráš byl uložil v srdci svém , aby zpytoval zákon Hospodinův i plnil jej , a aby učil lid Izraelský ustanovením a soudům . Tento pak jest přípis listu , kterýž dal král Artaxerxes Ezdrášovi knězi umělému v zákoně , zběhlému v těch věcech , kteréž přikázal Hospodin , a v ustanoveních jeho v Izraeli : Artaxerxes , král nad králi , Ezdrášovi knězi umělému v zákoně Boha nebeského , muži zachovalému i Cheenetským . Ode mne jest přikázáno , kdož by koli v království mém z lidu Izraelského , a z kněží jeho i z Levítů , dobrovolně jíti chtěl s tebou do Jeruzaléma , aby šel . Poněvadž jsi od krále a sedmi rad jeho poslán , abys dohlédal k Judstvu a k Jeruzalému podlé zákona Boha svého , kterýž máš v ruce své , A abys donesl stříbro a zlato , kteréž král a rady jeho dobrovolně obětovali Bohu Izraelskému , jehož příbytek jest v Jeruzalémě , A všecko stříbro a zlato , kteréhož bys dostal ve vší krajině Babylonské u těch , kteříž by z lidu dobrovolně co obětovati chtěli , i s kněžími , kteříž by dobrovolně obětovali k domu Boha svého , kterýž jest v Jeruzalémě , Abys rychle nakoupil za to stříbro telat , skopců , beránků s suchými i mokrými obětmi jejich , a obětoval je na oltáři domu Boha vašeho v Jeruzalémě . A což se koli tobě a bratřím tvým za dobré viděti bude , s ostatkem stříbra a zlata učiniti , vedlé vůle Boha vašeho učiňte . Nádoby pak , kteréžť jsou dány k službě domu Boha tvého , navrať před Bohem v Jeruzalémě , I jiné věci přináležející k domu Boha tvého . A což by bylo potřebí dáti , dáš z komory královské . A já , já Artaxerxes král poručil jsem všechněm výběrčím , kteříž jste za řekou , aby všecko , čehož by koli žádal od vás Ezdráš kněz , učitel zákona Boha nebeského , rychle se stalo , Až do sta centnéřů stříbra , a až do sta měr pšenice , a až do sta sudů vína , a až do sta tun oleje , a soli bez míry . Což by koli bylo z rozkazu Boha nebeského , nechť rychle spraví k domu Boha nebeského . Nebo proč má býti prchlivost jeho proti království královu i synům jeho ? Také vám oznamujeme , aby na žádného z kněží a Levítů , zpěváků , vrátných , Netinejských a služebníků v domě Boha toho , platu , cla a úroku žádný úředník nevzkládal . Přesto , ty Ezdráši , podlé moudrosti Boha svého , kterouž jsi obdařen , nařídíš soudce a rádce , kteříž by soudili všecken lid , jenž jest za řekou , ze všech , kteříž povědomi jsou zákona Boha tvého . A kdo by neuměl , budete učiti . Kdož by pak koli neplnil zákona Boha tvého a zákona králova , ať se i hned soud vynese o něm , buď k smrti , buďto k vypovědění jeho , neb aby na statku pokutován byl , aneb vězením trestán . Požehnaný Hospodin Bůh otců našich , kterýž dal to srdce královo , aby zvelebil dům Hospodinův , kterýž jest v Jeruzalémě , A naklonil ke mně milosrdenstvím krále i rad jeho , i všech mocných knížat královských . Protož já posilněn jsa rukou Hospodina Boha svého nade mnou , shromáždil jsem z lidu Izraelského přednější , kteříž by šli se mnou . Tito jsou pak přednější po čeledech svých otcovských , a rod těch , kteříž vyšli se mnou za kralování Artaxerxa krále z Babylona : Z synů Fínesových Gersom , z synů Itamarových Daniel , z synů Davidových Chattus . Z synů Sechaniášových , jenž byl z synů Farosových , Zachariáš , a s ním počet mužů sto a padesáte . Z synů Pachat Moábových Eliehoenai syn Zerachiášův , a s ním dvě stě mužů . Z synů Sechaniášových syn Jachazielův , a s ním tři sta mužů . Z synů Adinových Ebed syn Jonatanův , a s ním padesát mužů . Z synů pak Elamových Izaiáš syn Ataliášův , a s ním sedmdesát mužů . Z synů Sefatiášových Zebadiáš syn Michaelův , a s ním osmdesáte mužů . Z synů Joábových Abdiáš syn Jechielův , a s ním dvě stě a osmnácte mužů . Z synů Selomitových syn Josifiášův , a s ním sto a šedesáte mužů . Z synů Bebai Zachariáš syn Bebai , a s ním osmmecítma mužů . Z synů Azgadových Jochanan syn Hakatanův , a s ním sto a deset mužů . Z synů Adonikamových poslednějších , jichž jména jsou tato : Elifelet , Jehiel , Semaiáš , a s ním šedesáte mužů . Z synů Bigvai Utai a Zabbud , a s nimi sedmdesáte mužů . Shromáždil jsem je pak u potoku , kterýž vpadá do Ahavy , a leželi jsme tu tři dni . Potom přehlédal jsem lid a kněží , a z synů Léví nenašel jsem tu žádného . Protož poslal jsem Eliezera , Ariele , Semaiáše , Elnatana , Jariba , Elnatana , Nátana , Zachariáše a Mesullama , přednější , a Joiariba a Elnatana , muže učené , A rozkázal jsem jim k Iddovi , knížeti v Chasifia místě , a naučil sem je , jak by měli mluviti k Iddovi , Achivovi a Netinejským v Chasifia místě , aby nám přivedli služebníky domu Boha našeho . I přivedli nám s pomocí Boží muže rozumného z synů Moholi , syna Léví , syna Izraelova , a Serebiáše s syny jeho , a bratří jeho osmnácte , A Chasabiáše , a s ním Izaiáše z synů Merari , bratří jeho a synů jejich dvadceti . Z Netinejských pak , kteréž byl zřídil David a knížata k službě Levítům , dvě stě a dvadceti Netinejských . A ti všickni ze jména vyčteni byli . Tedy vyhlásil jsem tu půst u řeky Ahava , abychom se ponižovali před Bohem svým , a hledali od něho cesty přímé sobě a dítkám svým , i všemu jmění našemu . Nebo styděl jsem se žádati od krále vojska a jízdných , aby nás bránili před nepřátely na cestě ; nebo jsme byli pravili králi , řkouce : Ruka Boha našeho jest nade všemi , kteříž ho hledají upřímě , ale moc a prchlivost jeho proti všechněm , kteříž ho opouštějí . A když jsme se postili a hledali v tom Boha svého , tedy vyslyšel nás . Oddělil jsem pak přednějších kněží dvanácte : Serebiáše , Chasabiáše , a s nimi z bratří jejich deset . I odvážil jsem jim stříbro a zlato , a to nádobí , obět domu Boha našeho , kterouž obětovali král i rady jeho , i knížata jeho a všecken lid Izraelský , což se ho našlo . Odvážil jsem , pravím , do rukou jejich stříbra šest set centnéřů a padesát , a nádobí stříbrného sto centnéřů , a zlata sto centnéřů , A koflíků zlatých dvadceti , každý v tisíc drachem , a dvě nádoby z mosazi nejlepší , tak vzácné jako zlato . Potom jsem jim řekl : Vy jste posvěceni Hospodinu , i tyto nádoby posvěceny jsou , a to stříbro i zlato jest obět dobrovolná Hospodinu Bohu otců vašich . Pilni toho buďte a ostříhejte , až to i odvážíte před kněžími přednějšími a Levíty , i předními z čeledí otcovských z Izraele v Jeruzalémě v pokojích domu Hospodinova . A tak přijali kněží a Levítové váhu stříbra , zlata a nádobí , aby donesli do Jeruzaléma , do domu Boha našeho . Zatím hnuli jsme se od řeky Ahava , dvanáctého dne měsíce prvního , abychom se brali do Jeruzaléma , a ruka Boha našeho byla s námi , a vytrhla nás z ruky nepřátel a úkladníků na cestě . I přišli jsme do Jeruzaléma , a pobyli jsme tu tři dni . Čtvrtého pak dne odváženo jest stříbro a zlato , a nádobí to v domě Boha našeho k ruce Meremota syna Uriáše kněze , s nímž byl Eleazar syn Fínesův , a pomocníci jejich Jozabad syn Jesua , a Noadiáš syn Binnui , Levítové , Vše v počtu a váze , a zapsána jest všecka ta váha toho času . Vrátivše se pak z zajetí ti , kteříž byli přestěhováni , obětovali zápaly Bohu Izraelskému , volků dvanáct za všecken lid Izraelský , skopců devadesát a šest , beránků sedmdesát a sedm , kozlů za hřích dvanáct , vše v obět zápalnou Hospodinu . I dali výpovědi královy vládařům královským i vývodám za řekou . Kteříž pomocni byli lidu i domu Božímu . A když se to vykonalo , přistoupili ke mně knížata , řkouce : Neoddělil se lid Izraelský , ani kněží a Levítové od národů zemí , ale činí podlé ohavností Kananejských , Hetejských , Ferezejských , Jebuzejských , Ammonitských , Moábských , Egyptských a Amorejských . Nebo nabrali sobě a synům svým dcer jejich , a smísili se símě svaté s národy zemí , a knížata a vrchnost první byla v tom přestoupení . Kteroužto věc když jsem uslyšel , roztrhl jsem roucho své i plášť , a trhal jsem vlasy s hlavy své i z brady , a seděl jsem zděšený . I shromáždili se ke mně všickni , třesoucí se před řečmi Boha Izraelského pro přestoupení lidu přestěhovaného , já pak seděl jsem zděšený , až do oběti večerní . Ale v čas oběti večerní vstal jsem od trápení svého , maje na sobě roucho roztržené i plášť svůj , a klekl jsem na kolena svá , rozprostíraje ruce své k Hospodinu Bohu svému . A řekl jsem : Bože můj , stydím se a hanbím pozdvihnouti , Bože můj , tváři své k tobě ; nebo nepravosti naše rozmnožily se nad hlavou , a provinění naše vzrostlo až k nebi . Ode dnů otců našich u veliké jsme vině až do tohoto dne , a pro nepravosti naše vydáni jsme my , králové naši i kněží naši v ruku králů zemí pod meč , v zajetí a v loupež , a v zahanbení tváři , tak jakž se to nyní děje . Teď pak rychle stala se nám milost od Hospodina Boha našeho , že zanechal nám ostatků , a dal nám obydlí na místě svatém , aby osvítil oči naše Bůh náš , a dal nám maličké povydchnutí od služby naší . Nebo ač jsme byli služebníci , však nenechal nás Bůh náš v porobě naší , ale naklonil k nám milostí krále Perské , dav nám život , abychom vyzdvihli dům Boha našeho , a zase obnovili pustiny jeho , nýbrž ohradil nás v Judstvu a v Jeruzalémě . Nyní tedy což díme , ó Bože náš , po těch věcech , poněvadž jsme opustili přikázaní tvá , Kteráž jsi vydal skrze služebníky své proroky , řka : Země ta , do kteréž jdete , abyste jí dědičně vládli , jest země nečistá , pro nečistotu národů těch zemí , pro ohavnosti jejich , kterýmiž ji naplnili všudy naskrze v nečistotě své . Protož nyní dcer vašich nedávejte synům jejich , a dcer jejich nebeřte synům vašim , a nehledejte pokoje jejich a dobrého jejich , až na věky , abyste se zmocnili , a jedli dobré věci země , a k dědičnému vládařství zanechali ji synům svým až na věky . Po všech pak těch věcech , kteréž na nás přišly pro zlé skutky naše , a pro veliké naše provinění , poněvadž ty , Bože náš , netrestal jsi nás podlé nepravostí našich , a dal jsi nám vysvobození takové , Opět-liž bychom rušiti měli tvá přikázaní , a přízniti se s národy těmito ohavnými ? Zdaliž bys se zůřivě nehněval na nás , až bys nás do konce vyhladil , tak že by žádný nezůstal a neušel ? Hospodine Bože Izraelský , ty jsi spravedlivý ; nebo jsme pozůstali ostatkové , jakž se to vidí dnešního dne . Aj , my jsme před tebou s proviněním svým , ač bychom neměli postavovati se před tváří tvou pro věci takové . Když se pak Ezdráš , padna před domem Božím , tak modlil a vyznával s pláčem , sešel se k němu z lidu Izraelského zástup velmi veliký mužů i žen i dětí . A když plakal lid pláčem velikým , Tedy mluvil Sechaniáš syn Jechielův z synů Elamových , a řekl Ezdrášovi : Myť jsme zhřešili proti Bohu svému , že jsme pojímali ženy cizozemky z národů zemí , a však vždy Izrael může míti naději při té věci . Nyní tedy vejděme v smlouvu s Bohem svým , zapudíce všecky ženy i syny jejich podlé rady Páně a těch , jenž se třesou před přikázaním Boha našeho , a tak podlé zákona ať se stane . Vstaň , nebo na tobě jest ta věc , a my budeme při tobě . Posilň se a učiň tak . I vstal Ezdráš a zavázal přísahou přednější kněží a Levíty a všecken lid Izraelský , aby tak učinili . I přisáhli . A vstav Ezdráš od domu Božího , odšel do pokojíka Jochananova , syna Eliasibova , i všel tam , a nejedl chleba , ani vody nepil ; nebo zámutek měl pro přestoupení těch , jenž se přestěhovali . Zatím dali provolati v Judstvu a v Jeruzalémě všechněm přestěhovaným , aby se shromáždili do Jeruzaléma , Kdo by pak koli nepřišel ve třech dnech , podlé rady knížat a starších , aby všecken statek svůj propadl , a sám odloučen byl od shromáždění přestěhovaných . A protož shromáždili se všickni muži Judští i Beniamin do Jeruzaléma ke dni třetímu , dvadcátého dne měsíce , ( a ten měsíc byl devátý ) . I seděl všecken lid na ulici domu Božího , třesouce se pro tu věc i pro déšť . Tedy vyvstal Ezdráš kněz a řekl k nim : Vy jste zhřešili , že jste pojímali ženy cizozemky , abyste přidali k provinění lidu Izraelského . Protož již vyznejte se Hospodinu Bohu otců svých , a čiňte vůli jeho , a oddělte se od národů cizích , i od žen cizozemek . I odpovědělo všecko to shromáždění , a řekli hlasem velikým : Podlé slova tvého povinni jsme tak učiniti . Ale lidu mnoho jest , a prška , a nemůžeme vně státi . K tomu není ta práce jednoho dne ani dvou , nebo mnoho jest nás , kteříž jsme v tom přestoupili . Nechť jsou postavena , prosíme , knížata naše ze všeho shromáždění , a kdož koli jest v městech našich , kterýž pojal ženy cizozemky , ať přijde v čas uložený , a s nimi starší z jednoho každého města i soudcové jejich , až bychom tak odvrátili hněv prchlivosti Boha našeho od sebe pro tu věc . Takž Jonatan syn Azahelův , a Jachziáš syn Tekue , postaveni byli nad tím , Mesullam pak a Sabbetai , Levítové , pomáhali jim . Tedy učinili tak při těch , jenž přestěhováni byli . I odděleni jsou Ezdráš kněz a muži přední čeledí otcovských po domích otců svých , všickni ti ze jména , a zasedli prvního dne měsíce desátého , aby to vyhledali . Což i konali při všech mužích , kteříž byli pojali ženy cizozemky , až do prvního dne prvního měsíce . Našli se pak z synů kněžských , jenž zpojímali ženy cizozemky tito : Z synů Jesua syna Jozadakova , a z bratří jeho : Maaseiáš , Eliezer , Jarib a Gedaliáš . Ale povolili , aby zapudili ženy své . A ti , kteříž provinili , obětovali skopce z stáda za vinu svou . A z synů Immer : Chanani a Zebadiáš . Z synů Charim : Maaseiáš , Eliah , Semaiáš , Jechiel a Uziáš . Z synů Paschur : Elioenai , Maaseiáš , Izmael , Natanael , Jozabad a Elasa . A z Levítů : Jozabad , Simei , Kelaiáš , ( jenž jest Kelita ) , Petachiáš , Juda a Eliezer . Z zpěváků pak Eliasib , a z vrátných Sallum , Telem a Uri . A z lidu Izraelského , z synů Faresových : Ramiáš , Jeziáš , Malkiáš , Miamin , Eleazar , Malkiáš a Benaiáš . Z synů Elamových : Mataniáš , Zachariáš , Jechiel , Abdi , Jeremot a Eliah . Z synů Zattu : Elioenai , Eliasib , Mataniáš , Jeremot , Zabad , a Aziza . Též z synů Bebai : Jochanan , Chananiáš , Zabbai , Atlai . Z synů Báni : Mesullam , Malluch , Adaiáš , Jasub , Seal , Jeramot . Z synů Pachat Moábových : Adna a Chélal , Benaiáš , Maaseiáš , Mataniáš , Bezaleel , Binnui a Manasse . Z synů Charimových : Eliezer , Isiáš , Malkiáš , Semaiáš , Simeon , Beniamin , Malluch , Semariáš . Z synů Chasumových : Mattenai , Mattata , Zabad , Elifelet , Jeremai , Manasses , Simei . Z synů Báni : Maadai , Amram , Uel , Benaiáš , Bediáš , Keluhu , Vaniáš , Meremot , Eliasib , Mattaniáš , Mattenai , Jaasav , Báni , Binnui , Simei , Selemiáš , Nátan a Adaiáš , Machnadbai , Sasai , Sarai , Azarel , Selemiáš , Semariáš , Sallum , Amariáš a Jozef . Z synů Nébových : Jehiel , Mattitiáš , Zabad , Zebina , Jaddav , Joel a Benaiáš . Ti všickni pojali byli ženy cizozemky , a byly z těch žen některé , že i děti zplodily . Slova Nehemiáše syna Chachaliášova . I stalo se měsíce Kislev léta dvadcátého , když jsem byl na hradě Susan , Že přišel Chanani , jeden z bratří mých , s některými muži z Judstva . Kterýchžto vzeptal jsem se na Židy , na ostatky pozůstalé z zajetí a na Jeruzalém . I řekli mi : Ostatkové ti , kteříž pozůstali z zajetí tam v té krajině , jsou u velikém nátisku a v pohanění , nadto i zed Jeruzalémská rozbořena jest , a brány jeho ohněm zkaženy . Kterážto slova když jsem uslyšel , sedna plakal jsem a kvílil za několik dní , a postil jsem se , i modlil před Bohem nebeským . A řekl jsem : Prosím , Hospodine Bože nebeský , silný , veliký a hrozný , ostříhající smlouvy a milosrdenství těm , jenž tě milují , a ostříhají přikázaní tvých , Budiž , prosím , ucho tvé nakloněné , a oči tvé otevřené , abys slyšel modlitbu služebníka svého , kterouž já se modlím před tebou nyní dnem i nocí za syny Izraelské , služebníky tvé , a vyznávám hříchy synů Izraelských , jimiž jsme hřešili proti tobě . Já také i dům otce mého hřešili jsme . Zpronevěřili jsme se tobě , a neostříhali jsme přikázaní a ustanovení a soudů , kteréž jsi vydal skrze Mojžíše služebníka svého . Budiž pamětliv , prosím , na slovo , kteréž jsi přikázal Mojžíšovi služebníku svému , řka : Vy přestoupíte , já pak rozptýlím vás mezi národy . Ale když se obrátíte ke mně , a budete ostříhati přikázaní mých , a plniti je , by pak někteří z vás až na kraj světa zahnáni byli , i odtud shromáždím je , a přivedu je zase na místo , kteréž jsem vyvolil , aby tam přebývalo jméno mé . Však tito jsou služebníci tvoji a lid tvůj , kteréž jsi vykoupil mocí svou převelikou , a rukou svou přesilnou . Prosím , ó Hospodine , nechť jest nakloněné ucho tvé k modlitbě služebníka tvého , a k modlitbě služebníků tvých , kteříž žádají báti se jména tvého , a dej šťastný prospěch , prosím , služebníku svému dnes , nakloně k němu lítostí člověka toho . Já pak byl jsem šeňkéřem královským . Tedy stalo se měsíce Nísan léta dvadcátého Artaxerxa krále , když víno stálo před ním , že vzav víno , podal jsem ho králi . Nebýval jsem pak smuten před ním . Pročež mi řekl král : Proč oblíčej tvůj smutný jest , poněvadž nestůněš ? Jiného není , než sevření srdce . Pročež ulekl jsem se velmi velice . A řekl jsem králi : Král na věky buď živ . Kterak nemá býti smutný oblíčej můj , když město to , kdež jsou hrobové otců mých , zpuštěno jest , a brány jeho ohněm zkaženy ? Opět mi řekl král : Čeho žádáš ? Mezi tím modlil jsem se Bohu nebeskému . Potom řekl jsem králi : Zdá-liť se za dobré králi , a jestliže má lásku služebník tvůj u tebe , žádám , abys mne poslal do Judstva , do města , kdež jsou hrobové otců mých , abych je zase vystavěl . Ještě mi řekl král ( královna pak seděla podlé něho ) : Dlouho-li budeš na té cestě , a kdy se zas navrátíš ? I líbilo se to králi , a propustil mne , hned jakž jsem mu oznámil jistý čas . Zatím řekl jsem králi : Vidí-li se za dobré králi , nechť mi dadí listy k vývodám za řekou , aby mne provedli , až bych přišel do Judstva , Tolikéž psání k Azafovi , vládaři lesu královského , aby mi dal dříví na trámy , k branám paláce , při domě Božím , a ke zdem městským , a k domu , do něhož bych vjíti mohl . I dal mi král vedlé štědré ruky Boha mého ke mně . Tedy přišed k vývodám za řekou , dal jsem jim psání královské . Poslal pak byl se mnou král hejtmany vojska a jezdce . To když uslyšel Sanballat Choronský , a Tobiáš služebník Ammonitský , velmi je to mrzelo , že přišel člověk , kterýž by obmýšlel dobré synů Izraelských . A tak přišed do Jeruzaléma , pobyl jsem tam za tři dni . V noci pak vstal jsem , a kolikosi mužů se mnou , a neoznámil jsem žádnému , co mi dal Bůh můj v srdce , abych činil v Jeruzalémě , aniž jsem měl hovada jakého s sebou , kromě hovádka , na němž jsem jel . I vyjel jsem branou při údolí v noci k studnici drakové a k bráně hnojné , a ohledoval jsem zdí Jeruzalémských , kteréž byly pobořené , a bran jeho zkažených ohněm . Odtud jsem jel k bráně studničné , a k rybníku královskému , kdež nebylo brodu hovádku , na němž jsem jel , aby přejíti mohlo . Pročež bral jsem se zhůru podlé potoka v noci , a ohledoval jsem zdi . Odkudž vraceje se , vjel jsem branou při údolí , a tak jsem se navrátil . Ale knížata nic nevěděli , kam jsem jezdil , a co jsem činil ; nebo jsem Židům , ani kněžím , ani přednějším , ani knížatům , ani jiným úředníkům až do té chvíle neoznámil . Protož řekl jsem jim : Vy vidíte , v jakém jsme zlém , a Jeruzalém zpuštěný , a brány jeho ohněm zkaženy . Poďtež , a stavějme zed Jeruzalémskou , abychom nebyli více v pohanění . A když jsem jim oznámil , že pomoc Boha mého jest se mnou , ano i slova králova , kteráž ke mně mluvil , teprv řekli : Přičiňmež se a stavějme . I posilnili rukou svých k dobrému . Což když uslyšel Sanballat Choronský , a Tobiáš služebník Ammonitský , a Gesem Arabský , posmívali se , a utrhali nám , pravíce : Což to děláte ? Co se králi protivíte ? Jimž odpovídaje , řekl jsem : Bůh nebeský , tenť nám dá prospěch , a my služebníci jeho přičiníce se , stavěti budeme , vy pak nemáte žádného dílu , ani práva , ani památky v Jeruzalémě . Tedy povstal Eliasib , kněz nejvyšší , a příbuzní jeho kněží , a stavěli bránu bravnou , ( tiť jsou ji vystavěli , a zavěsili vrata její , až k věži Mea vystavěli ji ) , až k věži Chananeel . A podlé něho stavěli muži Jerecha , též podlé něho stavěl Zakur syn Imrův . Bránu pak rybnou stavěli synové Senaa . Ti položili trámy její , a vstavili vrata její s zámky i závorami jejími . Podlé těch také opravoval Meremot syn Uriáše , syna Kózova , a podlé nich opravoval Mesullam syn Berechiáše , syna Mesezabelova , a podlé těch opravoval Sádoch syn Baanův . A podlé nich opravovali Tekoitští . Ale ti , kteříž byli znamenitější z nich , nepodklonili šíje své k dílu pána svého . Bránu pak starou opravovali Joiada syn Paseachův , a Mesullam syn Besodiášův . Ti položili trámy její a vstavili vrata její s zámky a závorami jejími . Podlé nich opravoval Melatiáš Gabaonitský , a Jádon Meronotský , muži z Gabaon a z Masfa , až k stolici knížecí z této strany řeky . Podlé nich pak opravoval Uziel syn Charhaiášův s zlatníky , a podlé něho opravoval Chananiáš , syn apatekářův . A nechali Jeruzaléma až do zdi široké . Dále podlé nich opravoval Refaiáš syn Churův , hejtman nad polovicí kraje Jeruzalémského . A podlé nich opravoval Jedaiáš Charumafův proti domu svému . Podlé něhož opravoval Chattus syn Chasabneiášův . Druhý pak díl opravoval Malkiáš syn Charimův , a Chasub syn Pachat Moábův , a věži Tannurim . Podlé něhož opravoval Sallum syn Lochesův , hejtman nad polovicí kraje Jeruzalémského , se dcerami svými . Bránu při údolí opravil Chanun s obyvateli Zanoe . Oni ji stavěli , a vstavili vrata její s zámky i závorami jejími , a zdi na tisíc loket až do brány hnojné . Bránu pak hnojnou opravil Malkiáš syn Rechabův , hejtman kraje Betkarem . On ji ustavěl , a vstavil vrata s zámky i závorami jejími . Bránu pak studnice opravoval Sallun syn Kolchozův , hejtman kraje Masfa . On ji vystavěl a přikryl ji , a vstavil vrata její s zámky i závorami jejími , a zed rybníka Selach , od zahrady královské až k stupňům sstoupajícím z města Davidova . Za ním opravoval Nehemiáš syn Azbukův , hejtman nad polovici kraje Betsur , až naproti hrobům Davidovým , a až k rybníku udělanému , až k domu silných . Za ním opravovali Levítové , Rechum syn Báni , podlé něhož opravoval Chasabiáš , hejtman nad polovicí kraje Ceily s krajem svým . Za ním opravovali bratří jejich , Bavai syn Chenadadův , hejtman nad polovicí kraje Ceily . Podlé něho pak opravoval Ezer syn Jesua , hejtman Masfa , díl druhý naproti , kudyž se chodí k skladu zbroje Mikzoa . Za ním rozhorliv se , opravoval Báruch syn Zabbai , díl druhý od Mikzoa až ke dveřům domu Eliasiba , kněze nejvyššího . Za ním opravoval Meremot syn Uriáše , syna Kózi , díl druhý ode dveří domu Eliasibova až do konce domu jeho . Za ním opravovali kněží , kteříž bydlili v rovině . Za ním opravoval Beniamin a Chasub proti domům svým . Za ním opravoval Azariáš syn Maaseiáše , syna Ananiášova vedlé domu svého . Za ním opravoval Binnui syn Chenadadův díl druhý , od domu Azariášova až do Mikzoa a až k úhlu . Pálal syn Uzai proti Mikzoa a věži vysoké , kteráž vyhlédala z domu králova , jenž byla v placu u žaláře . Za ním Pedaiáš syn Farosův . Netinejští pak , jenž bydlili v Ofel , až naproti bráně vodné k východu , a věži vysoké . Za ním opravovali Tekoitští díl druhý , naproti věži veliké a vysoké , až ke zdi při Ofel . Od brány koňské opravovali kněží , jeden každý naproti domu svému . Za tím opravoval Sádoch syn Immerův naproti domu svému . Za ním pak opravoval Semaiáš syn Sechaniášův , strážný brány východní . Za ním opravoval Chananiáš syn Selemiášův , a Chanun syn Zalafův šestý , díl druhý . Za ním opravoval Mesullam syn Berechiášův proti pokoji svému . Za ním opravoval Malkiáš syn zlatníkův až k domu Netinejských a kupců , naproti bráně Mifkad , až do paláce úhlového . A mezi palácem úhlovým až do brány bravné opravovali zlatníci a kupci . I stalo se , když uslyšel Sanballat , že stavíme zed , rozpálil se hněvem , a rozzlobiv se velmi , posmíval se Židům . Nebo mluvil před bratřími svými a před vojskem Samařským , řka : Co ti bídní Židé berou před sebe ? Tak-liž mají býti zanecháni ? Což budou obětovati ? Za jeden-liž den to dodělati mají ? Také-liž i kamení z hromad rumu křísiti budou , kteréž spáleno jest ? Tobiáš pak Ammonitský podlé něho řekl : Nechať stavějí , však liška přiběhna , prorazí zed jejich kamennou . Slyš , ó Bože náš , že jsme v pohrdání , a obrať pohanění jejich na hlavu jejich , a dej je v loupež v zemi , do níž by zajati byli . A nepřikrývej nepravosti jejich , a hřích jejich od tváři tvé ať není shlazen , proto že jsou tě popouzeli v stavitelích . A tak stavěli jsme tu zed , a spojili všecku až do polu , a měl lid srdce k tomu dílu . Což když uslyšel Sanballat , a Tobiáš a Arabští , Ammonitští i Azotští , že by na dýl přibývalo zdi Jeruzalémské , a že se již byly počaly mezery zavírati , rozpálili se hněvem velice . Protož spuntovali se všickni společně , aby táhli k boji proti Jeruzalému a aby jemu překážku učinili . ( My pak modlili jsem se Bohu svému , a postavili jsme stráž proti nim ve dne i v noci , bojíce se jich . Nebo řekli Judští : Zemdlelať jest síla nosičů , a rumu ještě mnoho jest , neodolaliť bychom jim , stavějíce zed . ) Anobrž i řekli nepřátelé naši : Nezvědíť , ani spatří , až vpadneme mezi ně , a pomordujeme je , aneb zastavíme to dílo . Když pak přišli Židé , kteříž s nimi bydlili , a pravili nám na desetkrát : Mějte pozor na všecka místa , kudyž se chodí k nám : Tedy postavil jsem na dolních místech za zdí , i na místech příkrých , a osadil jsem lidem po čeledech s meči , s kopími a lučišti jejich . A když jsem to spatřil , vstana , řekl jsem k přednějším a knížatům i k jinému lidu : Nebojte se jich , ale na Pána velikého a hrozného pamatujte , a bojujte za bratří své , za syny své a dcery své , za manželky své a domy své . I stalo se , když uslyšeli nepřátelé naši , že jest nám to oznámeno , tožť Bůh rozptýlil radu jejich , a my navrátili jsme se všickni ke zdem , každý k dílu svému . Ale však od toho dne polovice služebníků mých dělali , a polovice jich držela kopí , pavézy a lučiště , a pancíře , a knížata stála za vší čeledí Judskou . Ti také , kteříž dělali na zdi , i nosiči břemen , i nakladači , každý jednou rukou dělal , a v druhé držel braň . Z těch pak , kteříž stavěli , měl jeden každý meč svůj připásaný na bedrách svých , a tak stavěli , a trubač stál podlé mne . Nebo jsem řekl k přednějším a knížatům i k jinému lidu : Dílo veliké a široké jest , a my porůznu jsme na zdi , podál jeden od druhého . Na kterém byste koli místě uslyšeli hlas trouby , tu se shromažďte k nám . Bůh náš bude bojovati za nás . A tak my dělali jsme dílo , a polovice jich držela kopí od svitání až do soumraku . Tehdáž také řekl jsem lidu : Každý s služebníkem svým nocuj u prostřed Jeruzaléma , ať je máme k stráži v noci , a ve dne k dílu . Pročež i já , i bratří moji , i služebníci moji , i strážní , kteříž chodí za mnou , nebudeme svláčeti oděvu svého . Žádný ho nesloží , leč u vody . Byl pak pokřik veliký lidu i žen jejich na bratří jich Židy . Nebo někteří pravili : Synů a dcer máme tak mnoho , že za ně obilé jednáme , abychom jísti a živi býti mohli . Jiní opět pravili : Pole svá i vinice své , a domy své zzastavovati musíme , abychom obilé jednati mohli v hladu tomto . Jiní ještě pravili : Musíme vypůjčiti peněz , abychom dali plat králi , na svá pole i vinice své , Ješto aj , jakož tělo bratří našich , tak těla naše , jakož synové jejich , tak i synové naši . A však my musíme podrobovati syny své a dcery své v službu , a některé již ze dcer našich podrobeny jsou , a nemůžeme s nic býti , poněvadž pole naše a vinice naše drží jiní . Protož rozhněval jsem se velmi , když jsem slyšel křik jejich a slova taková . I uložil jsem v srdci svém , abych domlouval přednějším a knížatům , řka jim : Vy jste ti , jenž obtěžujete jeden každý bratra svého . I svolal jsem proti nim shromáždění veliké . A řekl jsem jim : My vyplacujeme bratří své Židy , kteříž prodáni byli pohanům , podlé možnosti naší . Což vy zase prodávati máte bratří vaše , anobrž což je sobě prodávati budete ? Kteřížto umlkli a nenalezli odpovědi . Řekl jsem dále : Není to dobře , což děláte . Zdali v bázni Boha našeho nemáte choditi raději než v pohanění pohanů , nepřátel našich ? I já také s bratřími svými a s služebníky svými mohl bych bráti od nich peníze aneb obilé , a však odpusťme jim medle ten dluh . Navraťte jim , prosím , ještě dnes pole jejich , vinice jejich , zahrady olivové jejich i domy jejich , i ten stý díl peněz , obilé , vína i oleje , kterýž od nich béřete . Odpověděli : Navrátíme , aniž čeho od nich vyhledávati budeme ; tak učiníme , jakž ty pravíš . Tedy svolav kněží , zavázal jsem je přísahou , aby tak učinili . Vytřásl jsem také podolek svůj , a řekl jsem : Tak vytřes Bůh každého muže , kdož by nenaplnil slova tohoto , z domu jeho , z úsilí jeho , a tak buď vytřesený a prázdný . I řeklo všecko shromáždění : Amen , a chválili Hospodina . I učinil lid tak . Anobrž také ode dne , v němž jsem postaven , abych byl vývodou jejich v zemi Judské , od léta dvadcátého až do léta třidcátého druhého Artaxerxa krále , za dvanácte let , ani já ani bratří moji pokrmu knížecího jsme nejedli , Ješto vývodové prvnější , kteříž byli přede mnou , obtěžovali lid , berouce od nich chléb a víno mimo čtyřidceti lotů stříbra . Nadto i služebníci jejich ssužovali lid , čehož jsem já nečinil , boje se Boha . Alebrž také i při opravování zdi pracoval jsem , aniž jsme skupovali rolí , ano i všickni služebníci moji byli tu shromážděni k dílu . Přesto Židé a knížat půl druhého sta osob , a kteříž přicházeli k nám z národů okolních , jídali u stolu mého . Pročež strojívalo se toho na každý den jeden vůl , šest ovec výborných , též i ptáci byli mi strojeni , a v jednom z desíti dnů všelijakého vína dávalo se dosti . Však s tím se vším pokrmu knížecího nežádal jsem , nebo těžká poroba vzložena byla na lid ten . Budiž pamětliv na mne , Bože můj , k dobrému , což jsem pak koli činil při lidu tomto . I stalo se , když uslyšel Sanballat a Tobiáš , a Gesem Arabský i jiní nepřátelé naši , že bych vystavěl zed , a že nezůstalo v ní mezery , ačkoli jsem ještě až do toho času nevstavil vrat do bran , Že poslal Sanballat a Gesem ke mně , řka : Přiď , a rozmluvíme spolu ve vsi na rovinách Ono . Ale oni mé zlé obmýšleli . Takž jsem poslal k nim posly , řka : Dílo veliké dělám , protož nemohu odjíti . Což se má meškati dílo , když bych je opustě , k vám sjíti měl ? I posílali ke mně na týž způsob čtyřikrát , a odpověděl jsem jim týmiž slovy . Potom poslal ke mně Sanballat na tentýž způsob po páté služebníka svého s listem otevřeným . V kterémž bylo psáno : Slyší se mezi národy , jakž Gasmu praví , že ty a Židé myslíte se zprotiviti , a že ty proto stavíš zed , abys králem jejich byl , jakž se to dokoná . Také žes i proroky postavil , aby hlásali o tobě v Jeruzalémě , řkouce : Král v Judstvu . Nyní tedy uslyší král ty věci . Protož přiď , a poradíme se spolu . Tedy poslal jsem k němu , řka : Neníť toho nic , což ty pravíš , ale sám sobě to vymýšlíš . Nebo všickni ti nás ustrašiti se snažovali , myslíce : Oslábnou ruce jejich při díle , a nedokoná se to . Ale však ty , ó Bože , posilň rukou mých . A když jsem všel do domu Semaiáše syna Delaiášova , syna Mehetabelova , kterýž se byl zavřel , řekl mi : Sejděme se do domu Božího , do vnitřku chrámu , a zavřeme dvéře chrámové ; nebo přijdou , chtíc tě zamordovati . A to v noci přijdou , aby tě zamordovali . Jemuž jsem řekl : Takový-liž by muž , jako jsem já , utíkati měl ? Aneb kdo jest tak , jako jsem já , ješto by vejda do chrámu , živ byl ? Nevejduť . I poznal jsem , a aj , Bůh neposlal ho , ale proroctví to mluvil proti mně , že ho Tobiáš a Sanballat byli ze mzdy najali . Proto pak ze mzdy byl najat , abych já ustrašen jsa , učinil to a zhřešil , aby mi to bylo u nich k zlé pověsti , čímž by mi utrhali . Budiž pamětliv , můj Bože , na Tobiáše a Sanballata , podlé těch skutků jejich , i na Noadii prorokyni , a na jiné proroky , kteříž strašili mne . A tak dodělána jest zed ta pětmecítmého dne měsíce Elul v padesáti a dvou dnech . To když uslyšeli všickni nepřátelé naši , a viděli všickni národové , kteříž byli vůkol nás , ulekli se velmi ; nebo poznali , že od Boha našeho působeno bylo dílo to . Také v těch dnech i listy často posílali přednější Judští k Tobiášovi , tolikéž od Tobiáše docházely k nim . Nebo mnozí v Judstvu měli s ním přísahu , proto že byl zetěm Sechaniáše syna Arachova , a Jochanan syn jeho pojal byl dceru Mesullama syna Berechiášova . K tomu i dobré činy jeho vypravovali přede mnou , a řeči mé vynášeli k němu . Listy pak posílal Tobiáš , aby mne ustrašil . A když byla dostavena zed , a zavěsil jsem vrata , a ustanoveni byli vrátní i zpěváci i Levítové , Poručil jsem Chananovi bratru svému , a Chananiášovi hejtmanu hradu Jeruzalémského , ( proto že on byl muž věrný a bohabojný nad mnohé ) , A řekl jsem jim : Nechť nebývají otvírány brány Jeruzalémské , až obejde slunce , a když ti , jenž tu stávají , zavrou brány , vy ohledejte . A tak postavil jsem stráž z obyvatelů Jeruzalémských , každého v stráži jeho , a každého naproti domu jeho . Město pak to bylo široké a veliké , ale lidu málo v ohradě jeho , a domové nebyli vystaveni . Protož dal mi to Bůh můj v srdce mé , že jsem shromáždil přednější , a knížata i lid , aby byli vyčteni podlé pořádku rodů . I nalezl jsem knihu o rodu těch , kteříž se byli prvé přestěhovali , a našel jsem v ní napsáno : Tito jsou lidé té krajiny , kteříž šli z zajetí a přestěhování toho , jakž je byl přestěhoval Nabuchodonozor král Babylonský , a navrátili se do Jeruzaléma a do Judstva , jeden každý do města svého . Kteříž přišli s Zorobábelem , s Jesua , s Nehemiášem , Azariášem , Raamiášem , Nachamanem , Mardocheem , Bilsanem , Misperetem , Bigvajem , Nechumem , Baanou , počet mužů z lidu Izraelského : Synů Farosových dva tisíce , sto sedmdesát dva ; Synů Sefatiášových tři sta sedmdesát dva ; Synů Arachových šest set padesát dva ; Synů Pachat Moábových , synů Jesua a Joábových , dva tisíce , osm set a osmnáct ; Synů Elamových tisíc , dvě stě padesát čtyři ; Synů Zattuových osm set čtyřidceti pět ; Synů Zakkai sedm set a šedesát ; Synů Binnui šest set čtyřidceti osm ; Synů Bebai šest set dvadceti osm ; Synů Azgadových dva tisíce , tři sta dvamecítma ; Synů Adonikamových šest set šedesáte sedm ; Synů Bigvai dva tisíce , šedesáte sedm ; Synů Adinových šest set padesát pět ; Synů Aterových z Ezechiáše devadesát osm ; Synů Chasumových tři sta dvadceti osm ; Synů Bezai tři sta dvadceti čtyři ; Synů Charifových sto a dvanáct ; Synů Gabaonitských devadesát pět ; Mužů Betlémských a Netofatských sto osmdesát osm ; Mužů Anatotských sto dvadceti osm ; Mužů Betazmavetských čtyřidceti dva ; Mužů Kariatjeharimských , Kafirských a Berotských sedm set čtyřidceti a tři ; Mužů Ráma a Gabaa šest set dvadceti jeden ; Mužů Michmas sto dvadceti dva ; Mužů z Bethel a Hai sto dvadceti tři ; Mužů z Nébo druhého padesáte dva ; Synů Elama druhého tisíc , dvě stě padesát čtyři ; Synů Charimových tři sta dvadceti ; Synů Jerecho tři sta čtyřidceti pět ; Synů Lodových , Chadidových a Onových sedm set dvadceti jeden ; Synů Senaa tři tisíce , devět set a třidceti . Kněží : Synů Jedaiášových z domu Jesua devět set sedmdesát tři ; Synů Immerových tisíc , padesát dva ; Synů Paschurových tisíc , dvě stě čtyřidceti sedm ; Synů Charimových tisíc a sedmnáct . Levítů : Synů Jesua a Kadmiele , synů Hodevášových sedmdesát čtyři . Zpěváků : Synů Azafových sto čtyřidceti osm . Vrátných : Synů Sallumových , synů Aterových , synů Talmonových , synů Akkubových , synů Chatita , synů Sobai , sto třidceti osm . Netinejských : Synů Zicha , synů Chasufa , synů Tabbaot , Synů Keros , synů Sia , synů Fadon , Synů Lebana , synů Chagaba , synů Salmai , Synů Chanan , synů Giddel , synů Gachar , Synů Reaia , synů Rezin , synů Nekoda , Synů Gazam , synů Uza , synů Paseach , Synů Besai , synů Meunim , synů Nefisesim , Synů Bakbuk , synů Chakufa , synů Charchur , Synů Bazlit , synů Mechida , synů Charsa , Synů Barkos , synů Sisera , synů Tamach , Synů Neziach , synů Chatifa , Synů služebníků Šalomounových , synů Sotai , synů Soferet , synů Ferida , Synů Jaala , synů Darkon , synů Giddel , Synů Sefatiášových , synů Chattil , synů Pocheret Hazebaim , synů Amon , Všech Netinejských a synů služebníků Šalomounových tři sta devadesát dva . Tito také byli , kteříž vyšli z Telmelach a Telcharsa : Cherub , Addon a Immer . Ale nemohli prokázati rodu otců svých a semene svého , že by z Izraele byli . Synů Delaiášových , synů Tobiášových , synů Nekodových šest set čtyřidceti dva . A z kněží : Synové Chabaiášovi , synové Kózovi , synové Barzillai toho , kterýž pojav sobě z dcer Barzillai Galádského manželku , nazván jest jménem jejich . Ti vyhledávali jeden každý zapsání o sobě , chtíce prokázati rod svůj , ale nenašlo se . A protož zbaveni jsou kněžství . A zapověděl jim Tirsata , aby nejedli z věcí svatosvatých , dokudž by nestál kněz s urim a tumim . Všeho toho shromáždění pospolu čtyřidceti a dva tisíce , tři sta a šedesát , Kromě služebníků jejich a děvek jejich , jichž bylo sedm tisíc , tři sta třidceti sedm . A mezi nimi bylo zpěváků a zpěvakyní dvě stě čtyřidceti pět . Koní jejich sedm set třidceti šest , mezků jejich dvě stě čtyřidceti pět , Velbloudů čtyři sta třidceti pět , oslů šest tisíc , sedm set a dvadceti . Tehdy někteří z knížat čeledí otcovských dávali ku potřebám . Tirsata dal na poklad tisíc drachem zlata , bání padesát , sukní kněžských pět set a třidceti . Knížata také čeledí otcovských dali na poklad ku potřebám dvadceti tisíc drachem zlata , a stříbra liber dva tisíce a dvě stě . Což pak dali jiní z lidu , bylo zlata dvadcet tisíc drachem , a stříbra dva tisíce liber , a sukní kněžských šedesát sedm . A tak osadili se kněží a Levítové , a vrátní i zpěváci , lid a Netinejští , i všecken Izrael v městech svých . I nastal měsíc sedmý , a synové Izraelští byli v městech svých . I shromáždil se všecken lid jednomyslně do ulice , kteráž jest proti bráně vodné , a řekli Ezdrášovi učiteli , aby přinesl knihu zákona Mojžíšova , kterýž vydal Hospodin lidu Izraelskému . Tedy přinesl Ezdráš kněz zákon před to shromáždění mužů i žen i všech , kteříž by rozumně poslouchati mohli , prvního dne měsíce sedmého . I četl v něm na té ulici , kteráž jest proti bráně vodné , od jitra až do poledne , při přítomnosti mužů i žen , i kteřížkoli rozuměti mohli . A uši všeho lidu obráceny byly k knize zákona . Stál pak Ezdráš učitel na kazatelnici dřevěné , kterouž byli udělali k té věci , a stál podlé něho Mattitiáš , Sema , Anaiáš , Uriáš , Helkiáš a Maaseiáš , po pravé ruce jeho , po levé pak Pedaiáš , Misael , Malkiáš , Chasum , Chasbaddana , Zachariáš a Mesullam . Otevřel tedy Ezdráš knihu před očima všeho lidu , ( nebo výše stál než všecken lid ) . Kterouž jakž otevřel , povstal všecken lid . I dobrořečil Ezdráš Hospodinu Bohu velikému , a všecken lid odpovídal : Amen , amen , pozdvihujíce rukou svých , a skloňujíce hlavy , poklonu učinili Hospodinu tváří k zemi . Tak i Jesua , Báni , Serebiáš , Jamin , Akkub , Sabbetai , Hodiáš , Maaseiáš , Kelita , Azariáš , Jozabad , Chanan , Pelaiáš , a Levítové vyučovali lid zákonu . Lid pak byl na místě svém . Nebo čtli v té knize v zákoně Božím srozumitelně , a vykládajíce smysl , vysvětlovali to , což čtli . Potom řekl Nehemiáš , jinak Tirsata , a Ezdráš kněz , učitel , a Levítové , kteříž lid vyučovali , všemu lidu : Den tento posvěcený jest Hospodinu Bohu vašemu , nekvěltež , ani plačte . ( Nebo plakal všecken lid , když slyšeli slova zákona . ) Ale jděte , řekl jim , a jezte tučné věci , a píte sladké , sdílejíce se s těmi , kteříž nemají nic připraveno . Den zajisté tento svatý jest Pánu našemu , protož nermuťtež se , nýbrž radost Hospodinova budiž síla vaše . A když tak Levítové pospokojili všeho lidu , mluvíce : Mlčte , nebo den svatý jest , a nermuťte se , Odšel všecken lid , aby jedli a pili , a aby se sdíleli . I veselili se velmi , proto že srozuměli slovům těm , kteráž jim v známost uvedli . Potom nazejtří sešla se knížata čeledí otcovských ze všeho lidu , kněží i Levítové k Ezdrášovi učiteli , aby vyrozuměli slovům zákona . Našli pak napsáno v zákoně , že přikázal Hospodin skrze Mojžíše , aby bydlili synové Izraelští v stáncích na slavnost měsíce sedmého , A aby dali prohlásiti a provolati po všech městech svých i v Jeruzalémě , řkouce : Vyjděte na hory , a přineste ratolestí olivových a ratolestí dříví borového , a ratolestí myrtových , i ratolestí palmových , a ratolestí dříví hustého , abyste nadělali stánků , tak jakž psáno jest . Protož vyšed lid , přinesli a nadělali sobě stánků , jeden každý na střeše své , i v síních svých , i v síních domu Božího , i v ulici brány vodné , i v ulici brány Efraim . A tak nadělali stánků všecko shromáždění těch , jenž se vrátili z zajetí , a bydlili v nich , ( ačkoli nečinili tak synové Izraelští ode dnů Jozue syna Nun , až do dne toho ) . I byla radost velmi veliká . Četl pak v knize zákona Božího na každý den , od prvního dne až do posledního , a drželi slavnost za sedm dní . Osmého pak dne byl svátek podlé obyčeje . Potom dvadcátého čtvrtého dne téhož měsíce shromáždili se synové Izraelští , a postíce se v žíních , posypali se prstí , ( Oddělilo se pak bylo símě Izraelské ode všech cizozemců ) , a stojíce , vyznávali hříchy své i nepravosti otců svých . I stáli na místech svých , a čtli v knize zákona Hospodina Boha svého čtyřikrát za den , a čtyřikrát vyznávali a klaněli se Hospodinu Bohu svému . Za tím vystoupivše na výstupek Levítský Jesua a Báni , Kadmiel , Sebaniáš , Bunni , Serebiáš , Báni a Chenani , volali hlasem velikým k Hospodinu Bohu svému . A řekli Levítové ti , Jesua , Kadmiel , Báni , Chasabniáš , Serebiáš , Hodiáš , Sebaniáš a Petachiáš : Vstaňte , dobrořečte Hospodinu Bohu svému , od věků až na věky , a ať dobrořečí slavnému jménu jeho , a vyššímu nad každé dobrořečení i chválu . Ty jsi , Hospodine , sám ten jediný , ty jsi učinil nebesa , nebesa nebes i všecko vojsko jejich , zemi i všecko , což jest na ní , moře i všecko , což jest v nich , obživuješ také všecko , ano i vojska nebeská před tebou se sklánějí . Ty jsi , Hospodine , Bůh ten , kterýž jsi vyvolil Abrama , a vyvedl jej z Ur Kaldejských , a dal jsi jemu jméno Abraham . A nalezl jsi srdce jeho věrné před sebou , a učinil jsi s ním smlouvu , že dáš zemi Kananejského , Hetejského , Amorejského , Ferezejského , Jebuzejského a Gergezejského , že dáš ji semeni jeho , a naplnils slova svá , nebo spravedlivý jsi ty . Popatřil jsi zajisté na trápení otců našich v Egyptě , a křik jejich vyslyšel jsi při moři Rudém . A ukazovals znamení a zázraky na Faraonovi i na všech služebnících jeho , i na všem lidu země jeho ; nebo věděl jsi , že jsou pýchu provodili nad nimi . Čímž jsi dobyl sobě jména , jakž se to podnes vidí . Nadto i moře jsi před nimi rozdělil , tak že přešli prostředkem moře po suše , a ty , jenž je stihali , uvrhl jsi do hlubin , jako kámen do vody veliké . A sloupem oblakovým vodils je ve dne , a sloupem ohnivým v noci , osvěcuje jim cestu , kudy by jíti měli . Potom jsi sstoupil na horu Sinai , a mluvil jsi s nimi s nebe , a vydal jsi jim soudy přímé a zákony pravé , ustanovení a přikázaní dobrá . Též i sobotu svou svatou známu jsi jim učinil , a přikázaní , ustanovení i zákon vydals jim skrze Mojžíše , služebníka svého . Také i chléb s nebe dal jsi jim v hladu jejich , a vodu z skály vyvedl jsi jim v žízni jejich , a rozkázal jsi jim , aby šli a dědičně vládli zemí , kterouž jsi zdvihna ruku svou , přisáhl dáti jim . Oni pak a otcové naši pyšně sobě počínali , a zatvrdivše šíji svou , neposlouchali přikázaní tvých . Nýbrž hned nechtěli slyšeti , aniž se rozpomenuli na divné činy tvé , kteréž jsi působil při nich , a zatvrdivše šíji svou , ustavovali sobě vůdce , chtíce se navrátiti k porobení svému z zarputilosti své . Ty však , Bože , snadný k odpuštění , milostivý a lítostivý , dlouho shovívající a hojný v milosrdenství , neopustils jich . Ano i tehdáž , když sobě udělali tele slité a řekli : Tito jsou bohové tvoji , kteříž tě vyvedli z Egypta , a dopustili se velikého rouhání . Ty však pro svá mnohá slitování neopustil jsi jich na poušti . Sloup oblakový neodcházel od nich ve dne , veda je po cestě , ani sloup ohnivý v noci , osvěcuje je a cestu , po níž jíti měli . Nadto Ducha svého dobrého dal jsi k vyučování jich , manny své také neodjals od úst jejich , a vodu dal jsi jim v žízni jejich . A tak za čtyřidceti let krmil jsi je na poušti . V ničemž nedostatku neměli , oděv jejich nezvetšel , a nohy jejich se neodhnetly . Potom dal jsi jim království a národy , kteréž jsi rozehnal do koutů , tak že dědičně obdrželi zemi Seonovu , a zemi krále Ezebon , i zemi Oga krále Bázan . Syny pak jejich rozmnožil jsi jako hvězdy nebeské , a uvedl jsi je do země , o kteréž jsi byl řekl otcům jejich , že do ní vejdou , aby jí vládli . Nebo všedše synové , dědičně obdrželi zemi tu , když jsi snížil před nimi obyvatele té země Kananejské , a dals je v ruku jejich , i krále jejich , i národy té země , aby s nimi nakládali podlé vůle své . A tak vzali města hrazená i pole úrodná , a dědičně ujali domy plné všeho dobrého , studnice vykopané , vinice a olivoví , i stromoví ovoce nesoucí velmi mnohé . I jedli , a nasyceni jsouce , vytyli , a v dobrodiní tvém hojném rozkoší oplývali . Když pak popouzejíce tě , zprotivili se tobě , zavrhše zákon tvůj za hřbet svůj , a proroky tvé zmordovali , kteříž jim osvědčovali , aby je obrátili k tobě , a dopouštěli se velikého rouhání , Dával jsi je v ruku nepřátel jejich , kteříž je ssužovali . A když v čas ssoužení svého volali k tobě , tys je s nebe vyslýchal , a podlé mnohých slitování svých dával jsi jim vysvoboditele , kteříž je vysvobozovali z ruky nepřátel jejich . Mezitím , jakž jen oddechnutí měli , zase znovu činili zlé před tebou , a protož pouštěl jsi je v ruku nepřátel jejich , aby panovali nad nimi . Když se pak opět obrátili , a křičeli k tobě , tys je s nebe vyslýchal a vysvobozoval podlé slitování svých po mnohé časy . A napomínals jich , abys je obrátil k zákonu svému , ale oni pyšně sobě počínali , a neposlouchali přikázaní tvých , a proti soudům tvým hřešili , v nichžto , činil-li by je člověk , byl by živ . Nýbrž plece svého uchylujíce , šíji svou zatvrzovali , a neposlouchali . A však shovíval jsi jim po mnohá léta , osvědčuje jim duchem svým skrze proroky své , a když neposlouchali , dal jsi je v ruku národům zemí . Ale pro slitování svá mnohá nedals jim do konce zahynouti , aniž jsi jich opustil , proto že jsi Bůh milostivý a lítostivý . Nyní tedy , ó Bože náš , silný , veliký , mocný a hrozný , kterýž ostříháš smlouvy a milosrdenství , nechť to není u tebe za málo , že ty všecky těžkosti na nás přišly , na krále naše , knížata naše , kněží naše , proroky naše i na otce naše , a na všecken lid tvůj , hned ode dnů králů Assyrských , až do tohoto dne , Ačkoli ty jsi spravedlivý ve všech těch věcech , kteréž přišly na nás . Nebo jsi spravedlivě to učinil , ale my jsme bezbožně činili . I králové naši , knížata naše , kněží naši i otcové naši neplnili zákona tvého , aniž šetřili přikázaní tvých a svědectví tvých , jimiž se jim osvědčoval . Nebo oni v království svém a v dobrodiní tvém hojném , kteréž jsi jim ukazoval , a v zemi široké a úrodné , kterouž jsi jim dal , nesloužili tobě , aniž se odvrátili od činů svých zlých . Aj , my jsme dnes manové , a to v zemi , kterouž jsi dal otcům našim , aby jedli ovoce její a dobré věci její , aj , jsme v ní manové . Jižť úrody své vydává v hojnosti králům , kteréž jsi postavil nad námi pro hříchy naše , a oniť i nad těly našimi se potřásají , i nad hovady našimi podlé vůle své , tak že jsme u veliké úzkosti . Se vším však tím činíme smlouvu nepohnutelnou , i zapisujeme , kteréž potvrzují knížata naše , Levítové naši , i kněží naši . Kteříž pak potvrzovali , byli tito : Nehemiáš Tirsata , syn Chachaliášův , a Sedechiáš , Saraiáš , Azariáš , Jeremiáš , Paschur , Amariáš , Malkiáš , Chattus , Sebaniáš , Malluch , Charim , Meremot , Abdiáš , Daniel , Ginneton , Báruch , Mesullam , Abiáš , Miamin , Maaseiáš , Bilkai , Semaiáš . To kněží . Levítové pak : Jesua syn Azaniášův , Binnui z synů Chenadad , Kadmiel . Bratří pak jejich : Sebaniáš , Hodiáš , Kelita , Pelaiáš , Chanan , Mícha , Rechob , Chasabiáš , Zakur , Serebiáš , Sebaniáš , Hodiáš , Báni , Beninu . Přední z lidu : Paros , Pachat Moáb , Elam , Zattu , Báni , Bunni , Azgad , Bebai , Adoniáš , Bigvai , Adin , Ater , Ezechiáš , Azur , Hodiáš , Chasum , Bezai , Charif , Anatot , Nebai , Magpias , Mesullam , Chezir , Mesezabel , Sádoch , Jaddua , Pelatiáš , Chanan , Anaiáš , Ozeáš , Chananiáš , Chasub , Loches , Pilcha , Sobek , Rechum , Chasabna , Maaseiáš , Achiáš , Chanan , Anan , Malluch , Charim , Baana . Tak i jiní z lidu , kněží , Levítů , vrátných , zpěváků , Netinejských i všickni , kteříž se oddělili od národů zemí k zákonu Božímu , ženy jejich , synové jejich i dcery jejich , každý umělý a rozumný , Chopivše se téhož s bratřími svými a těmi , kteříž byli přednější , přistupovali , prokletím a přísahou se zavazujíce : Že budeme choditi v zákoně Božím , kterýž vydán jest skrze Mojžíše služebníka Božího , a ostříhati i plniti všecka přikázaní Hospodina Pána našeho , i soudy jeho , i ustanovení jeho ; Také že nebudeme dávati dcer svých národům zemí , ani dcer jejich bráti synům svým , Ani od cizozemců , kteříž by nám přinášeli jaké koupě a jakékoli potravy v den sobotní na prodaj , přijímati v sobotu aneb v sváteční den , a že necháme rolí sedmého léta , i všelikého dobývání dluhu . I to nařídili jsme mezi sebou , abychom dávali třetí díl lotu na každý rok k službě domu Boha našeho , Na chleby zpořádaní , i obět ustavičnou , i na zápal ustavičný k sobotám , novměsícům a slavnostem , i na věci svaté , i oběti za hříchy k očištění Izraele , i na všecko přisluhování domu Boha našeho . Metali jsme i losy s strany kněží , Levítů i lidu , příčinou dříví nošení , aby ho dodávali do domu Boha našeho , čeledem otců našich časy vyměřenými , rok po roku , aby hořelo na oltáři Hospodina Boha našeho , jakž psáno jest v zákoně . Také , že chceme přinášeti prvotiny země své , i prvotiny všelikého ovoce každého stromu , rok po roku do domu Hospodinova . K tomu i prvorozené syny své , i hovádka svá , ( jakož psáno jest v zákoně ) , i prvorozené z skotů i bravů svých , že přinášeti budeme do domu Boha svého , kněžím přisluhujícím v domě Boha našeho . A prvotiny těsta svého i obětí svých , i ovoce všelijakého stromu , mstu i oleje nového , aby přinášeli kněžím do pokojů domu Boha našeho , a desátky země naší Levítům . A Levítové desátky ty vybírati budou po všech městech , v nichž pracovati budeme . Bude pak při tom kněz , syn Aronův , s Levíty , když Levítové ty desátky vyberou , a Levítové sami vnesou desátek z desátků do domu Boha našeho , do pokojů v domě skladu . Nebo do těch pokojů donášeti budou synové Izraelští i synové Léví oběti obilé , mstu a oleje nového , ( kdež jsou nádoby svatyně ) , i kněží přisluhující , vrátní i zpěváci , abychom neopouštěli domu Boha svého . I přebývala knížata lidu v Jeruzalémě . Jiný pak lid metali losy , aby vzali desátého člověka k bydlení v Jeruzalémě městě svatém , ale devět dílů v jiných městech , Ačkoli dobrořečil lid všechněm mužům těm , kteříž se sami dobrovolně podali k bydlení v Jeruzalémě . A tito jsou přednější té krajiny , kteříž se osadili v Jeruzalémě . ( V jiných pak městech Judských bydlili jeden každý v vládařství svém , po městech svých , lid Izraelský , kněží a Levítové , i Netinejští , též i synové služebníků Šalomounových . ) A tak v Jeruzalémě bydlili někteří z synů Judových i z synů Beniaminových . Z Judových : Ataiáš syn Uziáše , syna Zachariášova , syna Amariášova , syna Sefatiášova , syna Mahalaleelova z synů Fáresových . Též Maaseiáš syn Bárucha , syna Kolchozy , syna Chazaiášova , syna Adaiášova , syna Joiaribova , syna Zachariášova , syna Silonského . Všech synů Fáresových , bydlících v Jeruzalémě , čtyři sta šedesáte osm , mužů udatných . Synové Beniaminovi tito : Sallu syn Mesullama , syna Joedova , syna Pedaiášova , syna Kolaiášova , syna Maaseiášova , syna Itielova , syna Izaiášova . A po něm Gabai , Sallai . Všech devět set dvadceti osm . Joel pak syn Zichri byl jim představen , a Juda syn Senua nad městem druhý po něm . Z kněží : Jedaiáš syn Joiaribův a Jachin . Saraiáš syn Helkiáše , syna Mesullamova , syna Sádochova , syna Meraiotova , syna Achitobova , přední v domě Božím . Bratří pak jejich , přisluhujících v tom domě , osm set dvadceti dva . A Adaiáš syn Jerochama , syna Pelaliášova , syna Amzi , syna Zachariášova , syna Paschurova , syna Malkiášova , A bratří jeho , knížat čeledí otcovských , dvě stě čtyřidceti dva . A Amassai syn Azarele , syna Achzai , syna Mesillemotova , syna Immerova . Bratří pak jejich , mužů udatných , sto dvadceti osm , jimž představen byl Zabdiel syn Gedolimův . Z Levítů tito : Semaiáš syn Chasuby , syna Azrikamova , syna Chasabiášova , syna Bunni . A Sabbetai s Jozabadem byli nad dílem při domě Božím vně , z předních Levítů . A Mataniáš syn Míchy , syna Zabdi , syna Azafova , přední , začínal chvály a modlitbu . A Bakbukiáš druhý z bratří jeho , a Abda syn Sammua , syna Galalova , syna Jedutunova . Všech Levítů v městě svatém dvě stě osmdesát a čtyři . Z vrátných : Akkub , Talmon a bratří jejich , strážní u bran , sto sedmdesát a dva . Ostatek pak lidu Izraelského , kněží a Levítů , bydlili ve všech městech Judských , jeden každý v dědictví svém . Ale Netinejští bydlili v Ofel , Zicha pak a Gispa byli představeni Netinejským . Představený pak Levítům v Jeruzalémě byl Uzi syn Báni , syna Chasabiášova , syna Mataniášova , syna Míchova z synů Azafových , jenž byli zpěváci při službě domu Božího . Nebo poručení královské bylo o nich , a stálé odměření pro zpěváky na každý den . A Petachiáš syn Mesezabelův , z synů Záry syna Judova , místo královské držící v každém jednání k lidu . Ve vsech pak s poli jejich , z synů Judových bydlili v Kariatarbe a v vesnicích jeho , v Dibon a vesnicích jeho , v Jekabsael i ve vsech jeho , A v Jesua , v Molada , v Betfelet , A v Azarsual , v Bersabé i v vesnicích jeho . A v Sicelechu , v Mechona , i v vesnicích jeho , V Enremmon , v Zaraha , v Jarmut , V Zanoe , v Adulam i ve vsech jeho , v Lachis s poli jeho , v Azeka a vesnicích jeho . A tak bydlili od Bersabé až do Gehinnom . Synové pak Beniaminovi z Gabaa v Michmas , v Aia , v Bethel i v vesnicích jeho , V Anatot , v Nobe , v Anania , V Azor , v Ráma , v Gittaim , V Chadid , v Seboim , v Neballat , V Lod , v Ono a v údolí řemeslníků . Z Levítů pak někteří bydlili v dílích Judských a Beniaminských . Tito pak jsou kněží a Levítové , kteříž se byli navrátili s Zorobábelem synem Salatielovým , a s Jesua : Saraiáš , Jeremiáš , Ezdráš , Amariáš , Malluch , Chattus , Sechaniáš , Rechum , Meremot , Iddo , Ginnetoi , Abiáš , Miamin , Maadiáš , Bilga , Semaiáš , Joiarib , Jedaiáš , Sallu , Amok , Helkiáš , Jedaiáš . Ti byli přednější z kněží a bratří svých za času Jesua . Levítové pak : Jesua , Binnui , Kadmiel , Serebiáš , Juda ; Mattaniáš , postavený nad zpěvy chvalitebnými s bratřími svými . A Bakbukiáš a Unni , bratří jejich , byli naproti nim v pořádcích svých . Jesua pak zplodil Joiakima , a Joiakim zplodil Eliasiba , Eliasib pak zplodil Joiadu . A Joiada zplodil Jonatana , Jonatan pak zplodil Jaddua . Za času pak Joiakima byli přední kněží z čeledí otcovských : Z Saraiášovy Meraiáš , z Jeremiášovy Chananiáš , Z Ezdrášovy Mesullam , z Amariášovy Jochanan , Z Melichovy Jonatan , z Sebaniášovy Jozef , Z Charimovy Adna , z Meraiotovy Chelkai , Z Iddovy Zachariáš , z Ginnetonovy Mesullam , Z Abiášovy Zichri , z Miniaminovy a z Moadiášovy Piltai , Z Bilgovy Sammua , z Semaiášovy Jonatan , Z Joiaribovy Mattenai , z Jedaiášovy Uzi , Z Sallaiovy Kallai , z Amokovy Heber , Z Helkiášovy Chasabiáš , z Jedaiášovy Natanael . Levítové pak přednější z čeledí otcovských za dnů Eliasiba , Joiady , Jochanana a Jaddua , zapsáni jsou až do kralování Daria Perského . Synové , pravím , Léví , přední v čeledech otcovských , zapsáni jsou v knize Paralipomenon , až do času Jochanana syna Eliasibova . Potom přední Levítové : Chasabiáš , Serebiáš , a Jesua syn Kadmielův , a bratří jejich naproti nim k chválení a oslavování Boha , podlé nařízení Davida muže Božího , třída proti třídě . Mataniáš , Bakbukiáš , Abdiáš , Mesullam , Talmon , Akkub , držící stráž vrátných při domu pokladů u bran . Ti byli za času Joiakima , syna Jesua , syna Jozadakova , a za času Nehemiáše vůdce , a Ezdráše kněze a učitele . Ku posvěcování pak zdí Jeruzalémských shlédávali Levíty ze všech míst jejich , aby je přivedli do Jeruzaléma , aby vykonali posvěcení a veselí , a to s oslavováním a zpěvy , cymbály , loutnami a harfami . Protož shromážděni jsou synové zpěváků , i z rovin okolo Jeruzaléma , i ze vsí Netofatských , Též z domu Galgal , a z polí Gaba i Azmavet ; nebo vsi stavěli sobě zpěváci okolo Jeruzaléma . A očistivše se kněží a Levítové , očistili také lid , brány i zed . Za tím rozkázal jsem vstoupiti knížatům Judským na zed , a postavil jsem dva houfy veliké oslavujících , z nichž jedni šli na pravo , od horní strany zdi k bráně hnojné . A za těmi šel Hosaiáš a polovice knížat Judských , Též Azariáš , Ezdráš , a Mesullam , Juda , Beniamin , Semaiáš a Jeremiáš . Potom za syny kněžskými s trubami Zachariáš syn Jonatana , syna Semaiášova , syna Mattaniášova , syna Michaiášova , syna Zakurova , syna Azafova . A bratří jeho : Semaiáš , Azarel , Milalai , Gilalai , Maai , Natanael a Juda , Chanani s nástroji hudebnými Davida muže Božího , Ezdráš pak učitel před nimi . Potom k bráně u studnice , kteráž naproti nim byla , vstupovali po stupních města Davidova , kudy se chodí na zed , a ode zdi při domě Davidově , až k bráně vodné k východu . Houf pak druhý oslavujících bral se naproti oněmno , a já za nimi , a polovice lidu po zdi od věže Tannurim až ke zdi široké , A od brány Efraim k bráně staré , a k bráně rybné , a věži Chananeel , a věži Mea , až k bráně bravné . I zastavili se v bráně stráže . Potom zastavili se oba houfové oslavujících v domě Božím , i já , a polovice knížat se mnou . Ano i kněží : Eliakim , Maaseiáš , Miniamin , Michaiáš , Elioenai , Zachariáš , Chananiáš , s trubami , A Maaseiáš , Semaiáš , Eleazar , Uzi , Jochanan , Malkiáš , Elam a Ezer . Zpěváci pak zvučně zpívali s Izrachiášem představeným svým . Obětovali také v ten den oběti veliké , a veselili se ; nebo Bůh obveselil je veselím velikým . Ano i ženy a děti veselily se , tak že bylo slyšáno veselí Jeruzaléma opodál . Mezi tím zřízeni jsou v ten den muži nad komorami k pokladům a k obětem , i k prvotinám a k desátkům , aby shromažďovali do nich s polí městských díly , zákonem vyměřené kněžím a Levítům ; nebo veselil se Juda z kněží a Levítů přístojících , Kteříž držeti měli stráž Boha svého , a stráž očišťování , a zpěváků i vrátných , podlé nařízení Davidova a Šalomouna syna jeho . Nebo za času Davidova a Azafova od starodávna přední zpěváci k zpívání , chválení a oslavování Boha stáli před ním . Pročež všecken Izrael za dnů Zorobábele a za času Nehemiáše dávali díly pro zpěváky a vrátné , na každý den stálé odměření , a odvodili je Levítům , Levítové pak dávali synům Aronovým . V ten den čteno jest v knize Mojžíšově , tak že lid slyšeti mohl . I nalezeno v ní napsáno , že nemá vjíti Ammonitský a Moábský do shromáždění Božího až na věky , Proto že nevyšli proti synům Izraelským s chlebem a s vodou , ale najali ze mzdy proti nim Baláma , aby jim zlořečil , ačkoli obrátil Bůh náš to zlořečení v požehnání . Stalo se pak , když slyšeli zákon , že odmísili všecky přimíšené od Izraele . Ale před tím Eliasib kněz , správce komory domu Boha našeho , spříznil se s Tobiášem . Kterémuž udělal pokoj veliký , kdež prvé skládali dary , kadidlo a nádoby , a desátky z obilé , mstu a oleje nového , nařízené Levítům a zpěvákům i vrátným , též i obět kněžím . Ale když se to vše dálo , nebyl jsem v Jeruzalémě . Nebo léta třidcátého druhého Artaxerxa krále Babylonského přišel jsem k králi , a po přeběhnutí let , vyžádán jsem na králi . Když jsem pak přišel do Jeruzaléma , srozuměl jsem tomu zlému , co učinil Eliasib pro Tobiáše , udělav mu pokoj v síních domu Božího . Což mi se velmi nelíbilo . Protož vyházel jsem všecko nádobí domu Tobiášova ven z toho pokoje . A rozkázal jsem očistiti ty pokoje . I vnesl jsem tam zase nádoby domu Božího , dary a kadidlo . Potom dověděv se , že dílové Levítům nebyli dáváni , a že rozběhli se jeden každý na svou rolí , Levítové i zpěváci vedoucí práci , Protož domlouval jsem se na starší , řka : Proč jest opuštěn dům Boží ? A shromáždiv je , postavil jsem je na místě jejich . A všecken Juda přinášeli desátky obilé , mstu a oleje nového do skladů . A ustanovil jsem úředníky nad sklady : Selemiáše kněze , a Sádocha učitele , a Pedaiáše z Levítů , přidav k nim Chanana syna Zakurova , syna Mattaniášova ; nebo za věrné jmíni byli . A ti měli rozdělovati bratřím svým . Budiž pamětliv na mne , Bože můj , pro to , a nevyhlazuj dobrodiní mých , kteráž jsem prokázal k domu Boha svého i k službám jeho . V těch dnech viděl jsem v Judstvu , ani tlačí presem v sobotu , a přinášejí snopy , kteréž nakládali na osly , též víno , hrozny , fíky i všeliká břemena , a snášejí v den sobotní do Jeruzaléma . I domlouval jsem jim v ten den , když prodávali potravu . Tyrští také , kteříž bydlili v něm , nosili ryby i všelijaké koupě , a prodávali v sobotu synům Juda , a to v Jeruzalémě . Protož jsem domlouval starším Judským , a řekl jsem jim : Jaká jest to nepravost , kterouž činíte , poškvrňujíce dne sobotního ? Zdaliž jsou tak nečinili otcové vaši ? Pročež Bůh náš přivedl na nás všecko toto zlé , i na toto město , a vy přidáváte hněvivosti na Izraele , poškvrňujíce soboty . Když tedy byly v stínu brány Jeruzalémské před sobotou , rozkázal jsem zavříti brány , a rozkázal jsem , aby jich neotvírali až po sobotě . K tomu i z služebníků svých některé postavil jsem v bráně , aby náklad nebyl vezen do města v sobotu . Protož zůstali kupci a prodavači všelijakých věcí prodajných vně před Jeruzalémem , jednou i podruhé . I osvědčil jsem se jim , řka jim : Proč zůstáváte přes noc naproti zdi ? Učiníte-li to více , vztáhnu ruku na vás . Od té chvíle nepřicházeli v sobotu . Rozkázal jsem pak Levítům , aby se očistili , a přijdouce , ostříhali bran , a světili den sobotní . Také i v tom pamatuj na mne , Bože můj , a buď mi milostiv podlé množství milosrdenství svého . V těch dnech spatřil jsem také Židy , kteříž byli pojali ženy Azotské , Ammonitské a Moábské , An synové jejich mluvili od polu Azotsky , a neuměli mluviti Židovsky , ale podlé jazyku každého toho lidu . Protož domlouval jsem jim , a zlořečil jsem jim , a některé z nich bil jsem a rval , přísahou je zavazuje skrze Boha , řka : Budete-li dávati dcery své synům jejich , aneb bráti dcery jejich synům svým neb sobě , zlořečení budete . Zdaliž tím nezhřešil Šalomoun král Izraelský ? Ješto ve mnohých národech nebylo krále jemu podobného , kterýž byl milý Bohu svému , tak že ustanovil jej Bůh králem nade vším Izraelem , však i toho k hříchu přivedly ženy cizozemky . A vám zdali povolíme , abyste se dopouštěli všeho toho zlého velikého , a přestupovali proti Bohu svému , pojímajíce ženy cizozemky ? Z synů pak Joiady syna Eliasiba , kněze nejvyššího , jeden byl zeť Sanballata Choronského , kteréhož jsem zahnal od sebe . Budiž pamětliv na to , Bože můj , proti těm , kteříž poškvrňují kněžství , a smlouvy kněžské i Levítské . Protož jsem je vyčistil od všelikého cizozemce , a ustanovil jsem zase třídy kněžím a Levítům , jednomu každému v práci jeho , I nošení dříví k obětem časy uloženými , též i prvotin . Budiž pamětliv na mne , Bože můj , k mému dobrému . Stalo se pak za času krále Asvera , ( to jest ten Asverus , jenž kraloval od Indie až k Mouřenínské zemi nad sto dvadcíti a sedmi krajinami ) , Že toho času , když seděl král Asverus na stolici království svého , jenž byla v Susan , městě královském , Léta třetího kralování svého , učinil u sebe hody všechněm knížatům svým a služebníkům svým , nejznamenitějším Perským a Médským , hejtmanům a vládařům nad krajinami , Ukazuje bohatství , slávu království svého a čest , i ozdobu důstojnosti své za mnoho dnů , totiž za sto a osmdesáte dnů . ( A když se vyplnili dnové ti , učinil král všemu lidu , což ho koli bylo v Susan městě královském , od největšího až do nejmenšího , hody za sedm dní na paláci v zahradě při domě královském . ) Též čalouny bílé , zelené a z postavce modrého , zavěšené na provázcích kmentových a šarlatových u kroužků stříbrných , na sloupích mramorových , lůžka zlatá a stříbrná na podlaze porfyretové a mramorové , pariové a socharetové . Nápoj pak dávali v nádobách zlatých , a to v nádobách jiných a jiných , i vína královského v hojnosti , jakž slušelo na krále . Ale ku pití , podlé nařízení , žádný nenutil . Nebo tak poručil král všechněm správcům domu svého , aby činili podlé vůle jednoho každého . Také i královna Vasti učinila hody ženám v domě královském krále Asvera . Dne pak sedmého , když se podveselil král vínem , rozkázal Mehumanovi , Biztovi , Charbonovi , Bigtovi a Abagtovi , Zetarovi a Karkasovi , sedmi komorníkům , kteříž sloužili před oblíčejem krále Asvera , Aby přivedli Vasti královnu před oblíčej krále v koruně královské , aby okázal národům i knížatům krásu její ; nebo velmi krásná byla . Ale odepřela královna Vasti přijíti k rozkazu královskému , skrze ty komorníky vzkázanému . Pročež král rozhněval se velmi a rozpálil se hněvem sám v sobě . I řekl král mudrcům znajícím časy , ( nebo tak každé věci podával král na všecky zběhlé v právích a soudech ) , A nejbližšímu sebe Charsenovi , Setarovi , Admatovi , Tarsisovi , Meresovi , Marsenovi , Memuchanovi , sedmi vývodám Perským a Médským , jenž vídali tvář královskou , a sedali první po králi : Co se má podlé práva státi s královnou Vasti , proto že nevyplnila rozkazu krále Asvera , stalého skrze komorníky ? Tedy řekl Memuchan před králem i knížaty : Ne proti samému králi zavinila královna Vasti , ale proti všechněm knížatům , a proti všechněm národům všech krajin Asvera krále . Nebo když se donese to , co učinila královna , všech žen , zlehčí sobě muže své a řeknou : An král Asverus rozkázal přivésti královnu Vasti před oblíčej svůj , a však nepřišla . Nýbrž ještě tohoto dne budou to mluviti kněžny Perské a Médské , ( kteréž slyšely , co učinila královna ) , všechněm knížatům královským , i naplodí se hojně pýchy a zpoury . Jestliže se tedy králi za dobré vidí , nechť se stane výpověď královská od oblíčeje jeho , a nechť jest vepsána mezi práva Perská a Médská , kteráž by nemohla změněna býti , že nechtěla přijíti Vasti před oblíčej krále Asvera , pročež království její dá král jiné , lepší nežli ona . Tak když uslyší výpověd královskou , kterouž vyhlásiti dá po všem království svém , jakkoli veliké jest , všecky ženy v poctivosti míti budou manžely své , od největšího až do nejmenšího . I líbila se ta rada králi i knížatům , a učinil král podlé rady Memuchanovy . A rozeslal listy do všech krajin královských , do jedné každé krajiny písmem jejím , a do každého národu jazykem jeho , aby každý muž byl pánem domu svého . Což oznámil každý hejtman lidu jazykem jeho . Ty věci když se zběhly , a když se upokojila prchlivost krále Asvera , zpomenul na Vasti a na to , což byla učinila , též i na to , jaká se výpověd stala proti ní . I řekli mládenci královští , služebníci jeho : Nechť hledají králi mladic , panen krásných . A nechť zřídí král úředníky ve všech krajinách království svého , kteříž by shromáždili všecky mladice , panny krásné , do Susan města královského , do domu ženského , pod stráž Hegai komorníka královského , strážce žen , a ať jim vydává okrasy jejich . A mladice , kteráž by se zalíbila králi , aby kralovala místo Vasti . I líbila se ta věc králi , a učinil tak . Byl pak jeden Žid v Susan , městě královském , jménem Mardocheus syn Jairův , syna Simei , syna Cis , z pokolení Beniamin . A ten byl přestěhován z Jeruzaléma s přestěhovanými , kteříž přestěhováni byli s Jekoniášem králem Judským , kteréhož přestěhoval Nabuchodonozor král Babylonský . Ten choval Hadassu , jinak Esteru , dceru strýce svého , proto že neměla otce ani matky . A děvečka ta byla pěkné postavy a krásné tváři , kterouž po smrti otce a matky její vzal sobě Mardocheus za dceru . Stalo se tedy , když vyšlo slovo královské a rozkaz jeho , a když shromážďováno bylo panen mnoho do Susan , města královského , pod stráž Hegai , že i Ester vzata byla do domu královského pod stráž Hegai , strážného nad ženami . I líbila se jemu ta mladice , a našla milost u něho . Pročež i hned dal jí okrasu její a díl její , a sedm panen způsobných z domu královského ; k tomu opatření její i jejích panen proměnil v lepší v domě ženském . Neoznámila pak Ester lidu svého , ani rodiny své ; nebo přikázal jí byl Mardocheus , aby nepravila . Ale Mardocheus každého dne chodíval před síní domu ženského , aby zvěděl , jak se má Ester , a co se s ní děje . Když pak přišel jistý čas jedné každé panny , aby vešla před krále Asvera , když se vyplnilo při ní podlé práva žen , za dvanácte měsíců , ( nebo za tolik dnů ozdobovaly se , šest měsíců olejem mirrovým , a šest měsíců věcmi vonnými a ozdobami ženskými ) , A tak přicházela panna před krále . Cožkoli řekla , dávalo se jí , aby s tím šla z domu žen až k domu královskému . U večer vcházela k králi , a ráno zase odcházela do druhého domu ženského , pod stráž Saasgazy , komorníka královského , strážce ženin . Nepřicházela více k králi , ale jestliže se líbila králi , povolána bývala ze jména . Tedy když přišel čas jistý Estery , dcery Abichaile , strýce Mardocheova , kterouž byl vzal sobě za dceru , aby vešla k králi , nežádala ničeho , než což řekl Hegai komorník královský , strážce žen . I líbila se Ester všechněm , kteříž ji viděli . A tak vzata jest Ester k králi Asverovi do domu jeho královského , měsíce desátého , ( jenž jest měsíc Tebet ) , léta sedmého kralování jeho . I zamiloval král Ester nade všecky jiné ženy , a nalezla milost a lásku u něho nade všecky panny , tak že vstavil korunu královskou na hlavu její , a učinil ji královnou místo Vasti . K tomu také učinil král hody veliké všechněm knížatům svým a služebníkům svým , totiž hody Estery , a dal odpočinutí krajinám , a daroval je tak , jakž slušelo na krále . A když podruhé shromažďovány byly panny , a Mardocheus seděl u brány královské , Ester pak neoznámila byla rodiny své a národu svého , jakž jí byl přikázal Mardocheus ; nebo rozkázaní Mardocheovo Ester činila , jako i když chována byla u něho : V těch dnech , ( když Mardocheus sedal u brány královské ) , rozhněval se Bigtan a Teres , dva komorníci královští z strážných prahu , a smýšleli o to , aby vztáhli ruce na krále Asvera . Čehož dověděv se Mardocheus , oznámil to Ester královně , Ester pak oznámila králi jménem Mardocheovým . A když bylo toho vyhledáváno , našlo se tak . I oběšeni jsou ti oba na šibenici , a zapsáno jest to do kronik před králem . Po těch věcech zvelebil král Asverus Amana syna Hammedatova Agagského , a vyvýšil ho , tak že vyzdvihl stolici jeho nade všecka jiná knížata , kteříž byli při něm . A všickni služebníci královští , kteříž vcházeli do brány královské , klaněli se a padali před Amanem ; nebo tak přikázal o něm král . Ale Mardocheus se neklaněl , ani padal . Protož řekli služebníci královští , kteříž byli v bráně královské , Mardocheovi : Proč přestupuješ přikázaní královské ? I stalo se , když o to s ním mluvívali každého dne , a neposlechl jich , že to oznámili Amanovi , aby viděli , bude-li stálý v svých slovích Mardocheus ; nebo oznámil jim , že jest Žid . Vida pak Aman , že se Mardocheus neklaní , ani padá před ním , naplněn jest Aman prchlivostí . Ale za malou věc sobě položil , vztáhnouti ruku na Mardochea samého , ( nebo byli oznámili jemu , z kterého by lidu byl Mardocheus ) . Protož smýšlel Aman , aby zahubil národ Mardocheův , totiž všecky Židy , kteříž byli ve všem království Asverovu . Takž měsíce prvního , totiž měsíce Nísan , léta dvanáctého kralování Asverova , rozkázal uvrci pur , totiž los , před sebou ode dne ke dni , a od měsíce až do měsíce dvanáctého , jenž jest měsíc Adar . Nebo byl řekl Aman králi Asverovi : Jest lid jakýsi rozptýlený a roztroušený mezi lidem ve všech krajinách království tvého , jejichž práva rozdílná jsou ode všech národů , práv pak královských neostříhají . Protož králi není užitečné , nechati jich . Jestliže se králi za dobré vidí , nechť se napíše , aby je zahladili , a já deset tisíc centnéřů stříbra odvážím do rukou představeným té práci , aby je vnesli do komory královské . Tedy král sňav prsten svůj s ruky své , dal jej Amanovi synu Hammedatovu Agagskému , nepříteli Židovskému . A řekl král Amanovi : Stříbro to daruji tobě i lid ten , abys naložil s ním , jakť se koli líbí . Protož povoláni jsou písaři královští téhož měsíce prvního třináctého dne , a psáno jest všecko tak , jakž přikázal Aman , k knížatům královským i vývodám , kteříž byli v jedné každé krajině , i hejtmanům jednoho každého národu , každé krajině vedlé písma jejího , a každému národu vedlé jazyku jeho ; jménem krále Asvera psáno , a zapečetěno prstenem královským . I jsou posláni listové po poslích do všech krajin královských , aby hubili , mordovali a vyhladili všecky Židy , od mladého až do starce , děti i ženy , jednoho dne , totiž třináctého , měsíce dvanáctého , ( jenž jest měsíc Adar ) , a loupeže jejich aby rozbitovali . Summa toho psání byla : Aby vyhlášeno bylo v jedné každé krajině a oznámeno všechněm národům , aby hotovi byli ke dni tomu . Tedy vyjeli poslové stěží s poručením královským , a vyhlášeno jest to v Susan , městě královském . Král pak a Aman seděli , kvasíce , ale měšťané Susan zkormouceni byli . : Mardocheus pak zvěděv všecko to , což se bylo stalo , roztrhl roucho své , a vzal na sebe žíni a popel , a jda po městě , křičel křikem velikým a žalostným . A přišel až před bránu královskou ; nebo žádný neměl vcházeti do brány královské v oděvu žíněném . V každé také krajině i místě , kamžkoli slovo královské a výpověd jeho došla , kvílení veliké bylo od Židů , a půst , pláč i úpění , a žíni s popelem podestřeli sobě mnozí . Pročež přišedše děvečky Estery a komorníci její , oznámili jí to . I zarmoutila se královna velmi , a poslala šaty , aby oblékli Mardochea , a aby vzali žíni jeho od něho . Ale on jich nepřijal . Tedy zavolavši Ester Hatacha , jednoho z komorníků královských , kteréhož jí byl dal za služebníka , poručila mu o Mardocheovi , aby přezvěděl , co a proč by to bylo . Takž vyšel Hatach k Mardocheovi na ulici města , kteráž jest před branou královskou . I oznámil jemu Mardocheus všecko , co se mu přihodilo , i o té summě peněz , kterouž připověděl Aman dáti do komory královské proti Židům , k vyhlazení jich . K tomu i přípis psané výpovědi , kteráž vyhlášena byla v Susan , aby zhubeni byli , dal jemu , aby ukázal Ester a oznámil jí , a aby jí rozkázal jíti k králi , a milosti hledati u něho , a prositi před tváří jeho za lid svůj . Tedy přišel Hatach , a oznámil Ester slova Mardocheova . I řekla Ester Hatachovi , a poručila mu oznámiti Mardocheovi : Všickni služebníci královští i lid krajin královských vědí , že kterýž by koli muž neb žena všel před krále do síně vnitřní , nejsa povolán , jedno právo o něm jest , aby hrdlo propadl , kromě toho , k komuž by král vztáhl berlu zlatou , že živ zůstane . Já pak nebyla jsem povolána , abych vešla k králi již třidceti dnů . Ale když oznámili Mardocheovi slova Estery , Řekl Mardocheus , aby zase oznámeno bylo Esteře : Nemysl sobě , abys zachována býti mohla v domě královském ze všech Židů . Nebo jestliže se umlčíš v tento čas , oddechnutí a vysvobození Židům přijde odjinud , ty pak a dům otce tvého zahynete . A kdo ví , ne pro tento-lis čas přišla k tomu království ? I řekla Ester , aby zase oznámili Mardocheovi : Jdi a shromažď všecky Židy , což jest jich v Susan , a posťte se za mne , a nejezte ani píte za tři dni , v noci ani ve dne . Já podobně , i panny mé postiti se budou , a teprv vejdu k králi , což však neobyčejné jest , a jestližeť zahynu , nechť zahynu . Tedy šel Mardocheus , a učinil všecko tak , jakž mu poručila Ester . Stalo se potom dne třetího , oblékši se Ester v roucho královské , postavila se v síni vnitřní domu královského , naproti pokoji královskému . Král pak seděl na stolici své královské , v pokoji královském naproti dveřím domu . Stalo se , pravím , když uzřel král Ester královnu , ana stojí v síni , že milostí jsa k ní nakloněn , vztáhl král k Ester berlu zlatou , kterouž držel v ruce své . Tedy přistoupivši Ester , dotkla se konce berly . I řekl jí král : Co jest tobě , královno Ester ? A jaká jest prosba tvá ? Až do polovice království dáno bude tobě . Odpověděla Ester : Jestliže se králi za dobré vidí , nechať přijde král s Amanem dnes na hody , kteréž jsem jemu připravila . I řekl král : Zavolejte rychle Amana , ať naplní žádost Estery . A tak přišel král s Amanem na hody , kteréž byla připravila Ester . Potom řekl král k Ester , napiv se vína . Jaká jest žádost tvá ? A budeť dáno . Aneb jaká jest prosba tvá ? Bys pak žádala až do polovice království , staneť se . I odpověděla Ester : Žádost má a prosba má jest : Nalezla-li jsem milost u krále , a jestliže se králi za dobré vidí povoliti žádosti mé , a naplniti prosbu mou , aby ještě přišel král i Aman na hody , kteréž jim připravím , a zítra učiním podlé slova královského . A tak vyšel Aman dne toho , vesel jsa a dobré mysli . Ale když viděl Aman Mardochea v bráně královské , že ani nepovstal , ani se nehnul před ním , naplněn jest Aman hněvem proti Mardocheovi . A však zdržel se Aman , až přišel do domu svého , a poslav , povolal přátel svých a Zeres ženy své . I vypravoval jim Aman o slávě bohatství svého , i o množství synů svých , i o všem , čímž ho zvelebil král , a jak ho vyvýšil nad knížata i služebníky královské . A doložil Aman : Nadto nepozvala Ester královna s králem na hody , kteréž byla připravila jen mne , a ještě i k zejtří pozván jsem od ní s králem . Ale všecko to nic mi neprospívá , pokudžkoli vídám Mardochea , toho Žida , sedati u brány královské . Řekla jemu Zeres žena jeho , i všickni přátelé jeho : Nechť udělají šibenici zvýši padesáti loket , a ráno rci králi , aby na ní oběsili Mardochea , a vejdi s králem na hody vesele . I líbila se ta rada Amanovi , a rozkázal postaviti šibenici . Té noci král nemoha spáti , rozkázal přinésti knihy pamětné , kroniky , kteréž čteny byly před králem . I našli zapsáno , že pověděl Mardocheus na Bigtana a Teresa , dva komorníky královské z těch , jenž ostříhali prahu , že ukládali vztáhnouti ruku na krále Asvera . Tedy řekl král : Čím jest poctěn , neb jak zveleben Mardocheus za to ? Odpověděli služebníci královští , dvořané jeho : Není jemu nic dáno . I řekl král : Kdo jest v síni ? ( Aman pak byl přišel do síně domu královského zevnitřní , mluviti s králem , aby oběšen byl Mardocheus na šibenici , kterouž jemu připravil . ) Odpověděli králi služebníci jeho : Aj , Aman stojí v síni . Řekl král : Nechť vejde sem . Takž všel Aman . Jemuž řekl král : Co sluší učiniti muži tomu , kteréhož by chtěl král ctíti ? ( Aman řekl sám v sobě : Kohož by jiného chtěl král více ctíti , nežli mne ? ) Odpověděl Aman králi : Muži tomu , jehož král ctíti chce , Ať přinesou roucho královské , do kteréhož se král obláčí , a přivedou koně , na kterémž jezdí král , a vstaví korunu královskou na hlavu jeho . A dadouce roucho to i koně toho v ruku některého z nejznamenitějších knížat královských , ať oblekou muže toho , jehož král chce ctíti , a ať jej vodí na koni po ulici města , a volají před ním : Tak se má státi muži tomu , jehož král ctíti chce . Tedy řekl král Amanovi : Pospěš , vezmi to roucho a koně , jakž jsi řekl , a učiň to Mardocheovi Židu , kterýž sedí v bráně královské . Nepomíjejž ničeho ze všeho toho , což jsi mluvil . Protož vzav Aman roucho i koně , oblékl Mardochea , a vedl jej na koni po ulici města , volaje před ním : Tak se má státi muži tomu , jehož král ctíti chce . Potom navrátil se Mardocheus k bráně královské . Aman pak rychle pospíšil do domu svého , smuten jsa , s zakrytou hlavou . I vypravoval Aman Zeres ženě své a všechněm přátelům svým všecko , což se mu přihodilo . I řekli jemu mudrci jeho i Zeres žena jeho : Poněvadž z národu Židovského jest Mardocheus , před jehož oblíčejem počal jsi klesati , neodoláš jemu , ale jistě padneš před oblíčejem jeho . A když oni ještě mluvili s ním , komorníci královští přišli , a rychle vzali Amana na hody , kteréž připravila Ester . A tak přišel král i Aman , aby hodovali s Ester královnou . I řekl král k Ester opět druhého dne , napiv se vína : Jaká jest žádost tvá , Ester královno ? A budeť dáno . Aneb jaká jest prosba tvá ? Až do polovice království staneť se . Tedy odpověděla Ester královna a řekla : Jestliže jsem nalezla milost před očima tvýma , ó králi , a jestliže se králi za dobré vidí , nechť mi jest darován život můj k mé žádosti , a národu mému k prosbě mé . Nebo prodáni jsme , já i národ můj , abychom zbiti , pomordováni a vyhlazeni byli , ješto kdybychom za služebníky a děvky prodáni byli , mlčela bych , ač by i tak ten nepřítel nijakž nemohl nahraditi králi té škody . Opět odpovídaje král Asverus , řekl Ester královně : I kdož jest to ten , a kde jest ten , jehož srdce tak jest naduté , aby to činil ? I řekla Ester : Muž protivník a nepřítel nejhorší jest Aman tento . Takž Aman zhrozil se před oblíčejem krále a královny . Tedy král vstal v prchlivosti své od pití vína , a vyšel na zahradu při paláci . Aman pak pozůstal tu , aby prosil za život svůj Estery královny ; nebo viděl , že jest o něm zle uloženo od krále . Potom král navrátil se z zahrady palácu do domu , kdež pil víno , a Aman padl na lůžko , na kterémž seděla Ester . I řekl král : Což ještě násilé učiniti chce královně u mne v domě ? A hned jakž slovo to vyšlo z úst krále , tvář Amanovu zakryli . Mezi tím řekl Charbona , jeden z komorníků , před králem : Aj , ještě šibenice , kterouž připravil Aman Mardocheovi , kterýž mluvil králi k dobrému , stojí při domě Amanově , zvýší padesáti loket . I řekl král : Oběstež ho na ní . Tedy oběsili Amana na té šibenici , kterouž byl připravil Mardocheovi . A tak prchlivost královská ukojila se . Téhož dne dal král Asverus Ester královně dům Amana nepřítele Židovského , a Mardocheus přišel před krále , ( nebo oznámila Ester , co by jí on byl ) . Kdežto král sňav prsten svůj , kterýž vzal od Amana , dal jej Mardocheovi . Ester pak ustanovila Mardochea nad domem Amanovým . Potom ještě Ester mluvila před králem , padši k nohám jeho , a s pláčem pokorně ho prosila , aby zrušil nešlechetnost Amana Agagského a jeho úklady , kteréž smyslil proti Židům . ( Tedy vztáhl král k Esteře berlu zlatou , a Ester vstavši , postavila se před králem . ) A řekla : Jestliže se králi za dobré vidí , a nalezla-li jsem milost před tváří jeho , a jestliže se ta věc králi slušná býti vidí , a já jsem-li příjemná před očima jeho : nechť jest psáno , aby byli zrušeni listové ti , a tak úkladové Amana syna Hammedatova Agagského , kteréž rozepsal , aby vyhladili Židy , což jest jich ve všech krajinách královských . Nebo jak bych se mohla dívati na to zlé , kteréž by potkalo lid můj ? A jak bych mohla hleděti na zhoubu rodiny své ? I řekl král Asverus Ester královně a Mardocheovi Židu : Ej , dům Amanův dal jsem Esteře , jeho pak oběsili na šibenici , proto že vztáhnouti chtěl ruku svou na Židy . Vy tedy pište Židům , jakž se vám za dobré zdá , jménem královským , a zapečeťte prstenem královským . ( Nebo což se píše jménem krále , a zapečetí prstenem královským , nemůže zpátkem jíti . ) Takž svolali písaře královské v ten čas měsíce třetího , jenž jest měsíc Siban , dvadcátého třetího dne téhož měsíce , a psáno jest všecko tak , jakž přikázal Mardocheus , k Židům a knížatům , i vývodám a hejtmanům krajin , kteréž jsou od Indie až do země Mouřenínské , sto dvadceti sedm krajin , do každé krajiny písmem jejím , každému národu jazykem jeho , též i Židům písmem jejich a jazykem jejich . A když napsal jménem krále Asvera a zapečetil prstenem královským , rozeslal listy po poslích , kteříž jezdívali na koních rychlých a mezcích mladých : Že jest povolil král Židům , kteřížby v kterémkoli městě byli , aby shromáždíce se , zastávali života svého , a aby hubili , mordovali a plénili všecka vojska národu i krajiny , útok činících na ně , na děti jejich i ženy jejich , a kořisti jejich aby rozbitovali . Jednoho a téhož dne ve všech krajinách krále Asvera , totiž třináctého , měsíce dvanáctého , jenž jest měsíc Adar . Summa toho psání : Aby vyhlášeno bylo v jedné každé krajině , a oznámeno všechněm národům , aby Židé byli hotovi ke dni tomu ku pomstě nad nepřátely svými . Tedy poslové , kteříž jezdívali na koních prudkých a na mezcích , vyjeli snažným a rychlým během s poručením královským , a vyhlášeno jest to v Susan , městě královském . Mardocheus pak vycházel od oblíčeje královského v rouše královském z postavce modrého a bílého , v koruně zlaté veliké a v plášti kmentovém a šarlatovém , a město Susan plésalo a veselilo se . Nebo Židům vzešlo světlo a radost , i veselé a sláva . Ano i v každé krajině i v každém městě , na kteréžkoli místo poručení královské a výpověd jeho došla , veselé a radost měli Židé , hody a dobrou vůli , a mnozí z národů jiných přistupovali k Židům ; nebo připadl na ně strach Židovský . Potom dvanáctého měsíce , ( jenž jest měsíc Adar ) , třináctého dne téhož měsíce , když přišel čas poručení královského a výpovědi jeho , aby se vyplnila , v ten den , v kterýž se nadáli nepřátelé Židovští , že budou panovati nad nimi , stalo se na odpor , že panovali Židé nad těmi , kteříž je v nenávisti měli . Nebo se byli shromáždili Židé v městech svých , po všech krajinách krále Asvera , aby vztáhli ruku na ty , kteříž hledali jejich zlého . A žádný před nimi neostál , nebo připadl strach jejich na všecky národy . A všickni hejtmané krajin , i knížata a vývodové , i správcové díla královského v poctivosti měli Židy ; nebo strach Mardocheův na ně připadl . Byl zajisté Mardocheus veliký v domě královském , a rozcházela se pověst o něm po všech krajinách ; nebo muž ten Mardocheus vždy více rostl . A tak zbili Židé všecky nepřátely své , mečem hubíce , mordujíce a vyhlazujíce je , a nakládajíce s těmi , kteříž je v nenávisti měli , podlé líbosti své . Ano i v Susan městě královském zmordovali Židé a vyhladili pět set mužů . A Parsandata , Dalfona i Aspata , A Porata , Adalia i Aridata , I Parimasta , Arisai i Aridai a Vajezata , Deset synů Amana syna Hammedatova , nepřítele Židovského , zmordovali . Ale k loupeži nevztáhli ruky své . Dne toho , když se donesl krále počet zmordovaných v Susan městě královském , Řekl král Esteře královně : V Susan městě královském zmordovali Židé a vyhladili pět set mužů , a deset synů Amanových . Co pak učinili v jiných krajinách královských ? Již tedy jaká jest žádost tvá ? A dánoť bude . Aneb která prosba tvá ještě ? A staneť se . Odpověděla Ester : jestliže se králi za dobré vidí , nechť jest dopuštěno ještě zítra Židům , kteříž jsou v Susan , učiniti podlé výpovědi dnešní , a deset synů Amanových zvěšeti na šibenici . I přikázal král , aby se tak stalo . Tedy vyhlášena jest výpověd v Susan , a tak deset synů Amanových zvěšeli . A shromáždivše se Židé , kteříž byli v Susan , také i čtrnáctého dne měsíce Adar , zmordovali v Susan tři sta mužů . Ale k loupeži nevztáhli ruky své . Jiní také Židé , kteříž byli v krajinách královských , shromáždivše se , a zastávajíce života svého , tak odpočinuli od nepřátel svých . Zmordovali pak těch , jenž je v nenávisti měli , sedmdesáte pět tisíc . Ale k loupeži nevztáhli ruky své . Stalo se to dne třináctého měsíce Adar . I odpočinuli čtrnáctého dne téhož měsíce , a učinili sobě v ten den hody a veselé . Ale Židé , kteříž byli v Susan , shromáždili se třináctého dne téhož měsíce a též čtrnáctého , a odpočinuli patnáctého , a učinili sobě na ten den hody a veselé . Protož Židé , kteříž bydlí ve vsech a v městečkách nehrazených , světí den čtrnáctý měsíce Adar , majíce veselé , hody a dobrou vůli , a posílajíce částky pokrmů jedni druhým . Nebo rozepsal Mardocheus ty věci , a rozeslal listy ke všem Židům , kteříž byli ve všech krajinách krále Asvera , blízkým i dalekým , Ustavuje jim , aby slavili den čtrnáctý měsíce Adar , a den patnáctý téhož měsíce každého roku , Podlé dnů těch , v nichž odpočinuli Židé od nepřátel svých , a měsíce toho , kterýž se jim obrátil z zámutku v radost , a z kvílení v dobrou vůli , aby ty dni slavili , hodujíce a veselíce se , a posílajíce částky pokrmů jeden druhému , i dary chudým . I přijali to všickni Židé , že budou činiti to , což začali , a což jim psal Mardocheus : Jak Aman syn Hammedatův Agagský , protivník všech Židů , ukládal o Židech , aby je vyhubil a uvrhl pur , totiž los , k setření a zahlazení jejich . Ale jak ona vešla před oblíčej krále , poručil král v listech , aby obráceni byli úkladové jeho nešlechetní , kteréž vymyslil proti Židům , na hlavu jeho , a aby ho oběsili i syny jeho na šibenici . I nazvali ty dny Purim , totiž losů , od jména toho pur . A tak z příčiny všech slov listu toho , a což viděli při tom , i což přišlo k nim , Ustavili a přijali Židé na sebe i na símě své , i na všecky připojené k sobě , aby to nepominulo , že budou slaviti ty dva dni podlé vypsání jejich , a podlé určitého času jejich každého roku . A že ti dnové budou pamětní a slavní v každém věku , rodině , krajině a městě ; k tomu , že ti dnové Purim nepominou z prostředku Židů , a památka jejich nepřestane u potomků jejich . Psala také Ester královna , dcera Abichailova , i Mardocheus Žid pro větší upevnění psání z strany dnů Purim po druhé . A on rozeslal to psání ke všem Židům , do sta dvadcíti sedmi krajin království Asverova , vzkazuje jim pozdravení , Aby tuze drželi dny ty Purim v určité časy jich , jakž je nařídil jim Mardocheus Žid a Ester královna , a jakž to přijali na sebe a na símě své , na pamět postů a křiku jejich . A tak výpověd Estery potvrdila ustanovení dnů Purim , což zapsáno jest v knize této . Potom uložil král Asverus daň na zemi i na ostrovy mořské . Všickni pak činové síly jeho a moci jeho , i vypsání důstojnosti Mardocheovy , kterouž ho zvelebil král , to vše zapsáno jest v knize o králích Médských a Perských . Nebo Mardocheus Žid byl druhý po králi Asverovi , a veliký u Židů , i vzácný u všeho množství bratří svých , pečuje o dobré lidu svého , a způsobuje pokoj všemu semeni svému . Byl muž v zemi Uz , jménem Job , a muž ten byl sprostný a upřímý , boje se Boha , a vystříhaje se zlého . Kterémuž se narodilo sedm synů a tři dcery . A měl dobytka sedm tisíc ovec , tři tisíce velbloudů , pět set spřežení volů , a pět set oslic , a čeledi služebné velmi mnoho , a byl muž ten vznešenější nade všecky lidi východní . I scházívali se synové jeho , a strojívali hody po domích , každý ve dni svém . Posílávali také , a zvávali své tři sestry , aby jedly a pily s nimi . A když vypořádali dny hodů , posílával Job , a posvěcoval jich , a vstávaje ráno , obětoval zápaly podlé počtu všech jich . Nebo říkával Job : Snad zhřešili synové moji , aneb zlořečili Bohu v srdci svém . Tak činíval Job po všecky ty dny . Jednoho pak dne , když přišli synové Boží , aby se postavili před Hospodinem , přišel také i Satan mezi ně . Tedy řekl Hospodin Satanovi : Odkud jdeš ? I odpověděl Satan Hospodinu , řka : Procházel jsem zemi , a obcházel jsem ji . I řekl Hospodin Satanovi : Spatřil-lis služebníka mého Joba , že není jemu rovného na zemi , a že jest muž sprostný a upřímý , bojící se Boha a varující se zlého . A odpovídaje Satan Hospodinu , řekl : Zdaliž se Job darmo bojí Boha ? Zdaž jsi ty ho neohradil i domu jeho a všeho , což má , se všech stran ? Dílu rukou jeho požehnal jsi , a dobytek jeho rozmnožil se na zemi . Ale vztáhni nyní ruku svou , a dotkni se všeho , což má , nebude-liť zlořečiti v oči . Tedy řekl Hospodin Satanovi : Aj , cožkoli má , v moci tvé buď , toliko na něj nevztahuj ruky své . I vyšel Satan od tváři Hospodinovy . Jednoho pak dne synové a dcery jeho jedli , a pili víno v domě bratra svého prvorozeného . I přišel posel k Jobovi , a řekl : Když volové orali , a oslice se pásly podlé nich , Vpád učinivše Sabejští , zajali je , a služebníky zbili ostrostí meče , a utekl jsem toliko já sám , abych oznámil tobě . A když on ještě mluvil , přišed druhý , řekl : Oheň Boží spadl s nebe , a rozpáliv se na dobytek i na služebníky , sehltil je , já pak utekl jsem toliko sám , abych oznámil tobě . A když ten ještě mluvil , jiný přišed , řekl : Kaldejští sšikovavše tři houfy , připadli na velbloudy , a zajali je , a služebníky zbili ostrostí meče , a utekl jsem toliko já sám , abych oznámil tobě . A když ten ještě mluvil , jiný přišel a řekl : Synové tvoji a dcery tvé jedli , a pili víno v domě bratra svého prvorozeného . A aj , vítr veliký strhl se z té strany od pouště , a udeřil na čtyři úhly domu , tak že se obořil na děti , i zemřeli , a utekl jsem toliko já sám , abych oznámil tobě . Tedy Job vstav , roztrhl roucho své , a oholil hlavu svou , a padna na zem , poklonu učinil . A řekl : Nahý jsem vyšel z života matky své , nahý se také zase tam navrátím . Hospodin dal , Hospodin též odjal . Buď požehnáno jméno Hospodinovo . V tom ve všem nezhřešil Job , a nepřivlastnil Bohu nic nemoudrého . I stalo se opět jednoho dne , že když přišli synové Boží , aby se postavili před Hospodinem , přišel také i Satan mezi ně , aby se postavil před Hospodinem . Tedy řekl Hospodin Satanovi : Odkud jdeš ? I odpověděl Satan Hospodinu , řka : Procházel jsem zemi , a obcházel jsem ji . I řekl Hospodin Satanovi : Spatřil-lis služebníka mého Joba , že není jemu rovného na zemi , že jest muž sprostný a upřímý , bojící se Boha , a varující se zlého , a že po dnes trvá v upřímnosti své , ačkoli jsi ty mne popudil proti němu , abych jej hubil bez příčiny . A odpovídaje Satan Hospodinu , řekl : Kůži za kůži , a všecko , což má člověk , dá za sebe samého . Ale vztáhni nyní ruku svou , a dotkni se kostí jeho , a masa jeho , nebude-liť v oči zlořečiti tobě . Tedy řekl Hospodin Satanovi : Aj , v moci tvé buď , a však zachovej ho při životu . Protož vyšed Satan od tváři Hospodinovy , ranil Joba nežitem nejhorším , od zpodku nohy jeho až do vrchu hlavy jeho , Tak že vzal střepinu , aby se jí drbal , usadiv se v popele . I řekla jemu žena jeho : Ještě vždy trváš v své upřímnosti ? Zlořeč Bohu a umři . Jížto řekl : Mluvíš , jako jedna z bláznivých mluvívá . Dobré-liž jen věci bráti budeme od Boha , zlých pak nebudeme přijímati ? V tom ve všem nezhřešil Job rty svými . Když pak uslyšeli tři přátelé Jobovi o všem tom zlém , kteréž přišlo na něj , přišli jeden každý z místa svého : Elifaz Temanský , a Bildad Suchský a Zofar Naamatský , na tom zůstavše spolu , aby přijdouce k němu , politovali ho a těšili jej . Kteříž pozdvihše očí svých zdaleka , nepoznali ho . Potom pozdvihše hlasu svého , plakali , a roztrhše jeden každý roucho své , házeli prachem nad hlavy své zhůru . A seděli s ním na zemi sedm dní a sedm nocí , a žádný k němu nepromluvil slova ; nebo viděli , že se velmi rozmohla bolest jeho . Potom otevřev Job ústa svá , zlořečil dni svému . Nebo mluvě Job , řekl : Ó by byl zahynul ten den , v němž jsem se naroditi měl , i noc , v níž bylo řečeno : Počat jest pacholík . Ten den ó by byl obrácen v temnost , aby ho byl nevyhledával Bůh shůry , a nebyl osvícen světlem . Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti , a aby jej byla přikvačila mračna , a předěsila horkost denní . Ó by noc tu mrákota byla opanovala , aby nebyla připojena ke dnům roku , a v počet měsíců nepřišla . Ó by noc ta byla osaměla , a zpěvu aby nebylo v ní . Ó by jí byli zlořečili ti , kteříž proklínají den , hotovi jsouce vzbuditi velryba . Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím , a očekávajíc světla , aby ho nebyla dočekala , ani spatřila záře jitřní . Nebo nezavřela dveří života mého , ani skryla trápení od očí mých . Proč jsem neumřel v matce , aneb vyšed z života , proč jsem nezahynul ? Proč jsem vzat byl na klín , a proč jsem prsí požíval ? Nebo bych nyní ležel a odpočíval , spal bych a měl bych pokoj , S králi a radami země , kteříž sobě vzdělávali místa pustá , Aneb s knížaty , kteříž měli zlato , a domy své naplňovali stříbrem . Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl , a jako nemluvňátka , kteráž světla neviděla ? Tamť bezbožní přestávají bouřiti , a tamť odpočívají ti , jenž v práci ustali . Také i vězňové pokoj mají , a neslyší více hlasu násilníka . Malý i veliký tam jsou rovni sobě , a služebník jest prost pána svého . Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm , kteříž jsou ducha truchlivého ? Kteříž očekávají smrti , a není jí , ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů ? Kteříž by se veselili s plésáním a radovali , když by nalezli hrob ? Člověku , jehož cesta skryta jest , a jehož Bůh přistřel ? Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází , a rozchází se jako voda řvání mé . To zajisté , čehož jsem se lekal , stalo se mi , a čehož jsem se obával , přišlo na mne . Neměl jsem pokoje , aniž jsem se ubezpečil , ani odpočíval , až i přišlo pokušení toto . Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský , řekl : Počneme-li mluviti s tebou , neponeseš-liž toho těžce ? Ale kdož by se zdržeti mohl , aby neměl mluviti ? Aj , učívals mnohé , a rukou opuštěných jsi posiloval . Padajícího pozdvihovals řečmi svými , a kolena zemdlená jsi zmocňoval . Nyní pak , jakž toto přišlo na tebe , těžce to neseš , a jakž tě dotklo , předěšen jsi . Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou , a upřímost cest tvých očekáváním tvým ? Rozpomeň se , prosím , kdo jest kdy nevinný zahynul ? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou ? Jakož jsem já vídal ty , kteříž orali nepravost , a rozsívali převrácenost , že ji i žali . Od dchnutí Božího hynou , a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají . Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají . Hyne lev , že nemá loupeže , a lvíčata mladá rozptýlena bývají . Nebo i tajně doneslo se mne slovo , a pochopilo ucho mé něco maličko toho . V přemyšlováních z vidění nočních , když připadá tvrdý sen na lidi , Strach připadl na mne a lekání , kteréž předěsilo všecky kosti mé . Duch zajisté před tváří mou šel , tak že vlasové vstávali na těle mém . Zastavil se , ale neznal jsem tváři jeho ; tvárnost jen byla před očima mýma . Mezi tím mlče , slyšel jsem hlas : Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh , aneb muž čistším nad toho , kterýž ho učinil ? Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti , a při andělích svých zanechal nedostatku . Čím více při těch , kteříž bydlejí v domích hliněných , jejichž základ jest na prachu , a setříni bývají snáze než mol . Od jitra až do večera stíráni bývají , a kdož toho nerozvažují , na věky zahynou . Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi ? Umírají , ale ne v moudrosti . Zavolejž tedy , dá-liť kdo odpověd ? A k kterému se z svatých obrátíš ? Pakli k bláznu , zahubí ho rozhněvání , a nesmyslného zabije prchlivost . Jáť jsem viděl blázna , an se vkořenil , ale hned jsem zle tušil příbytku jeho , řka : Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení ; nebo potříni budou v bráně , aniž bude , kdo by je vytrhl . Obilé jeho zžíře hladovitý , a i z prostřed trní je vychvátí ; nadto sehltí násilník statek takových . Neboť nepochází z prachu trápení , aniž se z země pučí bída . Ale člověk rodí se k bídě , tak jako jiskry z uhlí zhůru létají . Jistě žeť bych já hledal Boha silného , a jemu bych předložil při svou , Kterýž činí věci veliké , nezpytatelné , divné , a jimž počtu není , Kterýž dává déšť na zemi , a spouští vody na pole , Kterýž sází opovržené na místě vysokém , a žalostící vyvyšuje spasením , Kterýž v nic obrací myšlení chytráků , tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho , Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich ; nebo rada převrácených bláznová bývá . Ve dne motají se jako ve tmách , a jako v noci šámají o poledni . Kterýž zachovává od meče a od úst jejich , a chudého od ruky násilníka . Máť zajisté nuzný naději , ale nepravost musí zacpati ústa svá . Aj , jak blahoslavený jest člověk , kteréhož tresce Bůh ! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej . Onť zajisté uráží , on i obvazuje ; raní , ruka jeho také léčí . Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe , ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé . V hladu vykoupil by tě od smrti , a v boji od moci meče . Když utrhá jazyk , byl bys skryt , aniž bys se bál zhouby , když by přišla . Zhouba a hlad buď tobě za smích , a nestrachuj se ani líté zvěři zemské . Nebo s kamením polním příměří tvé , a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě . A shledáš , žeť stánek tvůj bude bezpečný , a navrátíš se zase k příbytku svému , a nezhřešíš . Shledáš také , žeť se rozmnoží símě tvé , a potomci tvoji jako bylina zemská . Vejdeš v šedinách do hrobu , tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým . Aj , toť jsme vyhledali , a takť jest ; poslechniž toho , a schovej sobě to . Odpovídaje pak Job , řekl : Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé , a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla . Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala , pročež mi se i slov nedostává . Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně , jejichž jed vysušil ducha mého , a hrůzy Boží bojují proti mně . Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou ? Řve-liž vůl nad picí svou ? Zdaliž jedí to , což neslaného jest , bez soli ? Jest-liž chut v věci slzké ? Ach , kterýchž se ostýchala dotknouti duše má , ty jsou již bolesti těla mého . Ó by se naplnila žádost má , a aby to , čehož očekávám , dal Bůh , Totiž , aby se líbilo Bohu setříti mne , vztáhnouti ruku svou , a zahladiti mne . Neboť mám ještě , čím bych se potěšoval , ( ačkoli hořím bolestí , aniž mne Bůh co lituje ) , že jsem netajil řečí Nejsvětějšího . Nebo jaká jest síla má , abych potrvati mohl ? Aneb jaký konec můj , abych prodlel života svého ? Zdali síla má jest síla kamenná ? Zdali tělo mé ocelivé ? Zdaliž pak obrany mé není při mně ? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne , Proti tomu , jehož lítostivost k bližnímu mizí , a kterýž bázeň Všemohoucího opustil ? Bratří moji zmýlili mne jako potok , pominuli jako prudcí potokové , Kteříž kalní bývají od ledu , a v nichž se kryje sníh . V čas horka vysychají ; když sucho bývá , mizejí z místa svého . Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného , v nic se obracejí a hynou . To vidouce houfové jdoucích z Tema , zástupové Sabejských , jenž naději měli v nich , Zastyděli se , že v nich doufali ; nebo přišedše až k nim , oklamáni jsou . Tak zajisté i vy byvše , nejste ; vidouce potření mé , děsíte se . Zdali jsem řekl : Přineste mi , aneb z zboží svého udělte darů pro mne ? Aneb : Vysvoboďte mne z ruky nepřítele , a z ruky násilníků vykupte mne ? Poučte mne , a budu mlčeti , a v čem bych bloudil , poslužte mi k srozumění . Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé ! Ale co vzdělá obviňování vaše ? Zdali jen z slov mne viniti myslíte , a převívati řeči choulostivého ? Také i na sirotka se obořujete , anobrž jámu kopáte příteli svému . A protož nyní chtějtež popatřiti na mne , a suďte , klamám-liť před oblíčejem vaším . Napravte se , prosím , nechť není nepravostí ; napravte se , pravím , a tak poznáte , žeť jest spravedlnost v té řeči mé . A jest-li na jazyku mém nepravost , neměl-liž bych , čitedlen býti bíd ? Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi ? A dnové jeho jako dnové nájemníka . Jako služebník , kterýž touží po stínu , a jako nájemník , jenž očekává skonání díla svého : Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní , a noci plné trápení jsou mi odečteny . Jestliže ležím , říkám : Kdy vstanu ? A pomine noc ? Tak pln bývám myšlení až do svitání . Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem , kůže má puká se a rozpouští . Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce , nebo stráveni jsou bez prodlení . Rozpomeň se , ó Pane , že jako vítr jest život můj , a oko mé že více neuzří dobrých věcí , Aniž mne spatří oko , jenž mne vídalo . Oči tvé budou ke mně , a mne již nebude . Jakož oblak hyne a mizí , tak ten , kterýž sstupuje do hrobu , nevystoupí zase , Aniž se opět navrátí do domu svého , aniž ho již více pozná místo jeho . Protož nemohuť já zdržeti úst svých , mluvím v ssoužení ducha svého , naříkám v hořkosti duše své . Zdali jsem já mořem čili velrybem , že jsi mne stráží osadil ? Když myslím : Potěší mne lůže mé , poodejme naříkání mého postel má : Tedy mne strašíš sny , a viděními děsíš mne , Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má , a smrt nad život . Mrzí mne , nebuduť déle živ . Poodstupiž ode mne , nebo marní jsou dnové moji . Co jest člověk , že ho sobě tak vážíš , a že tak o něj pečuješ ? A že ho navštěvuješ každého jitra , a každé chvíle jej zkušuješ ? Dokudž se neodvrátíš ode mne , a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny ? Zhřešil jsem , což mám učiniti , ó strážce lidský ? Proč jsi mne položil za cíl sobě , tak abych sám sobě byl břemenem ? Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého , a neodpustíš nepravosti mé ? Nebo již v zemi lehnu . Potom bys mne i pilně hledal , nebude mne . Tedy odpovídaje Bildad Suchský , řekl : Dokudž mluviti budeš takové věci , a slova úst tvých budou jako vítr násilný ? Což by Bůh silný neprávě soudil , a Všemohoucí což by převracel spravedlnost ? Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu , proto pustil je po nepravosti jejich . Kdybys ty opravdově hledal Boha silného , a Všemohoucímu se modlil , A byl čistý a upřímý : jistě žeť by se hned probudil k tobě , a napravil by příbytek spravedlnosti tvé . A byly by první věci tvé špatné , poslední pak rozmnožily by se náramně . Nebo vzeptej se , prosím , věku starého , a nastroj se k zpytování otců jejich . ( Myť zajisté včerejší jsme , aniž jsme čeho povědomi ; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi . ) Zdaliž tě oni nenaučí , a nepovědí tobě , a z srdce svého nevynesou-liž slov ? Zdali roste třtí bez bahna ? Roste-liž rákosí bez vody ? Nýbrž ještě za zelena , dříve než vytrháno bývá , ano prvé než jaká jiná tráva , usychá . Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného , tak , pravím , naděje pokrytce zahyne . Klesne naděje jeho , a doufání jeho jako dům pavouka . Spolehne-li na dům svůj , neostojí ; chytí-li se ho , nezdrží . Vláhu má před sluncem , tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají . Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou , i na místech skalnatých rozkládá se . A však bývá-li zachvácen z místa svého , až by se ho i odečtlo , řka : Nevidělo jsem tě : Tožť ta radost života jeho , a z země jiný vykvetá . Aj , Bůh silný nepohrdá upřímým , ale nešlechetným ruky nepodává : Až i naplní smíchem ústa tvá , a rty tvé plésáním , Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou , a stánku lidí bezbožných nikdež nebude . Odpověděv pak Job , řekl : I ovšem vím , žeť tak jest ; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným ? A chtěl-li by se hádati s ním , nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov . Moudrého jest srdce a silný v moci . Kdo zatvrdiv se proti němu , pokoje užil ? On přenáší hory , než kdo shlédne , a podvrací je v prchlivosti své . On pohybuje zemí z místa jejího , tak že se třesou sloupové její . On když zapovídá slunci , nevychází , a hvězdy zapečeťuje . On roztahuje nebe sám , a šlapá po vlnách mořských . On učinil Arktura , Oriona , Kuřátka a hvězdy skryté na poledne . On činí věci veliké , a to nevystižitelné a divné , jimž není počtu . Ano jde-li mimo mne , tedy nevidím ; ovšem když pomíjí , neznamenám ho . Tolikéž jestliže co uchvátí , kdo mu to rozkáže navrátiti ? Kdo dí jemu : Co činíš ? Nezdržel-li by Bůh hněvu svého , klesli by před ním spolu spuntovaní , jakkoli mocní . Jakž bych já tedy jemu odpovídati , a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl ? Kterémuž , bych i spravedliv byl , nebudu odpovídati , ale před soudcím svým pokořiti se budu . Ač bych pak i volal , a on mi se ozval , neuvěřím , aby vyslyšel hlas můj , Poněvadž vichřicí setřel mne , rozmnožil rány mé bez příčiny . Aniž mi dá oddechnouti , ale sytí mne hořkostmi . Obrátil-li bych se k moci , aj , onť jest nejsilnější ; pakli k soudu , kdo mi rok složí ? Jestliže se za spravedlivého stavěti budu , ústa má potupí mne ; pakli za upřímého , převráceného mne býti ukáží . Jsem-li upřímý , nebudu věděti toho ; nenáviděti budu života svého . Jediná jest věc , pročež jsem to mluvil , že upřímého jako bezbožného on zahlazuje . Jestliže bičem náhle usmrcuje , zkušování nevinných se posmívá ; Země dána bývá v ruku bezbožného , tvář soudců jejich zakrývá : jestliže ne on , kdož jiný jest ? Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel ; utekli , aniž viděli dobrých věcí . Pominuli jako prudké lodí , jako orlice letící na pastvu . Dím-li : Zapomenu se na své naříkání , zanechám horlení svého , a posilím se : Lekám se všech bolestí svých , vida , že mne jich nezprostíš . Jestli jsem bezbožný , pročež bych nadarmo pracoval ? Ano bych se i umyl vodou sněžnou , a očistil mýdlem ruce své , Tedy v jámě pohřížíš mne , tak že se ode mne zprzní i to roucho mé . Nebo Bůh není člověkem jako já , jemuž bych odpovídati mohl , a abychom vešli spolu v soud . Aniž máme prostředníka mezi sebou , kterýž by rozhodl nás oba . Kdyby odjal ode mne prut svůj , a strach jeho aby mne nekormoutil , Tehdáž bych mluvil , a nebál bych se , poněvadž není toho tak při mně . Stýště se duši mé v životě mém , vypustím nad sebou naříkání své , mluviti budu v hořkosti duše své . Dím Bohu : Neodsuzuj mne , oznam mi , proč se nesnadníš se mnou ? Jaký máš na tom užitek , že mne ssužuješ , že pohrdáš dílem rukou svých , a radu bezbožných osvěcuješ ? Zdali oči tělesné máš ? Zdali tak , jako hledí člověk , ty hledíš ? Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji , a léta tvá podobná dnům lidským , Že vyhledáváš nepravosti mé , a na hřích můj se vyptáváš ? Ty víš , žeť nejsem bezbožný , ačkoli není žádného , kdo by mne vytrhl z ruky tvé . Ruce tvé sformovaly mne , a učinily mne , a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne . Pamětliv buď , prosím , že jsi mne jako hlinu učinil , a že v prach zase obrátíš mne . Zdalis mne jako mléka neslil , a jako syření neshustil ? Kůží a masem přioděl jsi mne , a kostmi i žilami spojils mne . Života z milosrdenství udělil jsi mi , přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého . Ale toto skryl jsi v srdci svém ; vím , žeť jest to při tobě . Jakž zhřeším , hned mne šetříš , a od nepravosti mé neočišťuješ mne . Jestliže jsem bezbožný , běda mně ; pakliť jsem spravedlivý , ani tak nepozdvihnu hlavy , nasycen jsa hanbou , a vida trápení své , Kteréhož vždy více přibývá . Honíš mne jako lev , a jedno po druhém divně se mnou zacházíš . Obnovuješ svědky své proti mně , a rozmnožuješ rozhněvání své na mne ; vojska jedna po druhých jsou proti mně . Proč jsi jen z života vyvedl mne ? Ó bych byl zahynul , aby mne bylo ani oko nevidělo , A abych byl , jako by mne nikdy nebylo , z života do hrobu abych byl vnesen . Zdaliž jest mnoho dnů mých ? Ponechejž tedy a popusť mne , abych maličko pookřál , Prvé než odejdu tam , odkudž se zase nenavrátím , do krajiny tmavé , anobrž stínu smrti , Do krajiny , pravím , tmavé , kdež jest sama mrákota stínu smrti , a kdež není žádných proměn , ale sama pouhá mrákota . A odpovídaje Zofar Naamatský , řekl : Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti ? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane ? Žváním svým lidi zaměstknáváš , a posmíváš se , aniž jest , kdo by tě zahanbil . Nebo jsi řekl : Čisté jest učení mé , a čist jsem , ó Bože , před očima tvýma . Ješto , ó kdyby Bůh mluvil , a otevřel rty své proti tobě , Aťby oznámil tajemství moudrosti , že dvakrát většího trestání zasloužil jsi . A věz , že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou . Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš , aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš ? Vyšší jest nebes , což učiníš ? Hlubší než peklo , jakž porozumíš ? Delší jest míra její než země , a širší než moře . Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati , kdo se na něj bude domlouvati ? Poněvadž zná lidskou marnost , a vidí nepravost , což by tomu rozuměti neměl ? Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu , ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený . Jestliže ty nastrojíš srdce své , a ruce své k němu vztáhneš ; Byla-li by nepravost v ruce tvé , vzdal ji od sebe , aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti : Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny , a budeš nepohnutý , aniž se báti budeš . Nebo se na těžkost zapomeneš , na niž jako na vody , kteréž pominuly , zpomínati budeš . K tomu nad poledne jasný nastaneť čas ; zatmíš-li se pak , jitru podobný budeš . Budeš i mysli doufanlivé , maje naději ; stánek roztáhneš , i bezpečně spáti budeš . A tak v pokoji budeš , aniž tě kdo předěsí , a mnozí tváři tvé kořiti se budou . Oči pak bezbožných zkaženy budou , a utíkání jim zhyne ; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka . Odpověděv pak Job , řekl : V pravdě , že jste vy lidé , a že s vámi umře moudrost . I jáť mám srdce jako vy , aniž jsem zpozdilejší než vy , anobrž při komž toho není ? Za posměch příteli svému jsem , kteréhož , když volá , vyslýchá Bůh ; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý . Pochodně zavržená jest ( podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího ) ten , kterýž jest blízký pádu . Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti , kteříž popouzejí Boha silného , jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich . Ano zeptej se třebas hovad , a naučí tě , aneb ptactva nebeského , a oznámí tobě . Aneb rozmluv s zemí , a poučí tě , ano i ryby mořské vypravovati budou tobě . Kdo nezná ze všeho toho , že ruka Hospodinova to učinila ? V jehož ruce jest duše všelikého živočicha , a duch každého těla lidského . Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude , tak jako dásně pokrmu okoušejí ? Při starcích jest moudrost , a při dlouhověkých rozumnost . Nadto pak u Boha moudrost a síla , jehoť jest rada a rozumnost . Jestliže on boří , nemůže zase stavíno býti ; zavírá-li člověka , nemůže býti otevříno . Hle , tak zastavuje vody , až i vysychají , a tak je vypouští , že podvracejí zemi . U něho jest síla a bytnost , jeho jest ten , kterýž bloudí , i kterýž v blud uvodí . On uvodí rádce v nemoudrost , a z soudců blázny činí . Svazek králů rozvazuje , a pasem přepasuje bedra jejich . On uvodí knížata v nemoudrost , a mocné vyvrací . On odjímá řeč výmluvným , a soud starcům béře . On vylévá potupu na urozené , a sílu mocných zemdlívá . On zjevuje hluboké věci z temností , a vyvodí na světlo stín smrti . On rozmnožuje národy i hubí je , rozšiřuje národy i zavodí je . On odjímá srdce předním z lidu země , a v blud je uvodí na poušti bezcestné , Aby šámali ve tmě bez světla . Summou , činí , aby bloudili jako opilý . Aj , všecko to vidělo oko mé , slyšelo ucho mé , a srozumělo tomu . Jakož vy znáte to , znám i já , nejsem zpozdilejší než vy . Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti , a s Bohem silným o svou při jednati budu . Nebo vy jste skladatelé lži , a lékaři marní všickni vy . Ó kdybyste aspoň mlčeli , a bylo by vám to za moudrost . Slyštež medle odpory mé , a důvodů rtů mých pozorujte . Zdali zastávajíce Boha silného , mluviti máte nepravost ? Aneb za něho mluviti máte lest ? Zdaliž osobu jeho přijímati budete , a o Boha silného se zasazovati ? Zdaž vám to k dobrému bude , když na průbu vezme vás , že jakož člověk oklamán bývá , oklamati jej chcete ? V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude , budete-li povrchně osoby jeho šetřiti . Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje , ani strach jeho nepřikvačuje vás ? Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu , a hromadám bláta vyvýšení vaše . Postrptež mne , nechať já mluvím , přiď na mne cokoli . Pročež bych trhati měl maso své zuby svými , a duši svou klásti v ruku svou ? By mne i zabil , což bych v něho nedoufal ? A však cesty své před oblíčej jeho předložím . Onť sám jest spasení mé ; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde . Poslouchejte pilně řeči mé , a zprávu mou pusťte v uši své . Aj , jižť začínám pře své vésti , vím , že zůstanu spravedliv . Kdo jest , ješto by mi odpíral , tak abych nyní umlknouti a umříti musil ? Toliko té dvoji věci , ó Bože , nečiň mi , a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati : Ruku svou vzdal ode mne , a hrůza tvá nechť mne neděsí . Zatím povolej mne , a buduť odpovídati ; aneb nechať já mluvím , a odpovídej mi . Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů ? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi . Proč tvář svou skrýváš , a pokládáš mne sobě za nepřítele ? Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš , a stéblo suché stihati budeš ? Že zapisuješ proti mně hořkosti , a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé , A dáváš do klady nohy mé , a šetříš všech stezek mých , na paty noh mých našlapuješ ; Ješto člověk jako hnis kazí se , a jako roucho , kteréž jí mol . Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování . Jako květ vychází a podťat bývá , a utíká jako stín , a netrvá . A však i na takového otvíráš oko své , a mne uvodíš k soudu s sebou . Kdo toho dokáže , aby čistý z nečistého pošel ? Ani jeden . Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho , počet měsíců jeho u tebe , a cíles jemu položil , kterýchž by nepřekračoval : Odvrať se od něho , ať oddechne sobě , a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj . O stromu zajisté jest naděje , by i podťat byl , že se zase zotaví , a výstřelek jeho nevyhyne , By se pak i sstaral v zemi kořen jeho , a v prachu již jako umřel peň jeho : Avšak jakž počije vláhy , zase se pučí , a zahustí jako keř . Ale člověk umírá , mdlobou přemožen jsa , a když vypustí duši člověk , kam se poděl ? Jakož ucházejí vody z jezera , a řeka opadá a vysychá : Tak člověk , když lehne , nevstává zase dotud , dokudž nebes stává . Nebývajíť vzbuzeni lidé , aniž se probuzují ze sna svého . Ó kdybys mne v hrobě schoval , a skryl mne , dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj , ulože mi cíl , abys se rozpomenul na mne . Když umře člověk , zdaliž zase ožive ? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu , až přijde proměna při mně . Zavoláš , a já se ohlásím tobě , díla rukou svých budeš žádostiv , Ačkoli nyní kroky mé počítáš , aniž shovíváš hříchům mým , Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé , ještě přikládáš k nepravosti mé . Jistě že jako hora padnuc , rozdrobuje se , a skála odsedá z místa svého , Jako kamení stírá voda , a povodní zachvacuje , což z prachu zemského samo od sebe roste : tak i ty naději člověka v nic obracíš . Přemáháš jej ustavičně , tak aby odjíti musil ; proměňuješ tvář jeho , a propouštíš jej . Budou-li slavní synové jeho , nic neví ; pakli v potupě , nic o ně nepečuje . Toliko tělo jeho , dokudž živ jest , bolestí okouší , a duše jeho v něm kvílí . Tedy odpovídaje Elifaz Temanský , řekl : Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné , aneb naplňovati východním větrem břicho své , Hádaje se slovy neprospěšnými , aneb řečmi neužitečnými ? Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží , a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ . Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá , ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých . Potupují tě ústa tvá , a ne já , a rtové tvoji svědčí proti tobě . Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi , aneb prvé než pahrbkové sformován ? Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel , že u sebe zavíráš moudrost ? Co víš , čehož bychom nevěděli ? Čemu rozumíš , aby toho při nás nebylo ? I šedivýť i stařec mezi námi jest , ano i starší věkem než otec tvůj . Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného , čili něco je zastěňuje tobě ? Tak-liž tě jalo srdce tvé , a tak-liž blíkají oči tvé , Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně , a vypouštěti z úst svých ty řeči ? Nebo což jest člověk , aby se mohl očistiti , aneb spravedliv býti narozený z ženy ? An při svatých jeho není dokonalosti , a nebesa nejsou čistá před očima jeho , Nadto ohavný a neužitečný člověk , kterýž pije nepravost jako vodu . Já oznámím tobě , poslyš mne ; to zajisté , což jsem viděl , vypravovati budu , Což moudří vynesli a nezatajili , slýchavše od předků svých . Jimž samým dána byla země , aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich . Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí , po všecka , pravím léta , skrytá před ukrutníkem . Zvuk strachu jest v uších jeho , že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj . Nevěří , by se měl navrátiti z temností , ustavičně očekávaje na sebe meče . Bývá i tulákem , chleba hledaje , kde by byl , cítě , že pro něj nastrojen jest den temností . Děsí jej nátisk a ssoužení , kteréž se silí proti němu , jako král s vojskem sšikovaným . Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou , a proti Všemohoucímu postavil se . Útok učinil na něj , na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých . Nebo přiodíl tvář svou tukem svým , tak že se mu nadělalo faldů na slabinách . A bydlil v městech zkažených , a v domích , v nichž žádný nebydlil , kteráž v hromady rumu obrácena byla . Avšak nezbohatneť , aniž stane moc jeho , aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových . Nevyjde z temností , mladistvou ratolest jeho usuší plamen , a tak zahyne od ducha úst svých . Ale nevěří , že v marnosti jest ten , jenž bloudí , a že marnost bude směna jeho . Před časem svým vyťat bude , a ratolest jeho nebude se zelenati . Zmaří , jako vinný kmen nezralý hrozen svůj , a svrže květ svůj jako oliva . Nebo shromáždění pokrytce spustne , a oheň spálí stany oslepených dary . Kteřížto když počali ssužování , a porodili nepravost , hned břicho jejich strojí jinou lest . A odpovídaje Job , řekl : Slyšel jsem již podobných věcí mnoho ; všickni vy nepříjemní jste těšitelé . Bude-liž kdy konec slovům povětrným ? Aneb co tě popouzí , že tak mluvíš ? Zdaliž bych já tak mluviti mohl , jako vy , kdybyste byli na místě mém ? Shromažďoval-li bych proti vám slova , aneb potřásal na vás hlavou svou ? Nýbrž posiloval bych vás ústy svými , a otvírání rtů mých krotilo by bolest . Buď že mluvím , neumenšuje se bolesti mé , buď že tak nechám , neodchází ode mne . Ale ustavičně zemdlívá mne ; nebo jsi mne , ó Bože , zbavil všeho shromáždění mého . A vrásky jsi mi zdělal ; což mám za svědka , ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje . Prchlivost jeho zachvátila mne , a vzal mne v nenávist , škřipě na mne zuby svými ; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne . Rozedřeli na mne ústa svá , potupně mne poličkujíce , proti mně se shromáždivše . Vydal mne Bůh silný nešlechetníku , a v ruce bezbožných uvedl mne . Pokoje jsem užíval , však potřel mne , a uchopiv mne za šíji mou , roztříštil mne , a vystavil mne sobě za cíl . Obklíčili mne střelci jeho , rozťal ledví má beze vší lítosti , a vylil na zem žluč mou . Ranil mne ranou na ránu , outok učinil na mne jako silný . Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou , a zohavil jsem v prachu sílu svou . Tvář má oduřavěla od pláče , a na víčkách mých stín smrti jest . Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých ; nebo i modlitba má čistá jest . Ó země , nepřikrývej krve mé , a nechť nemá místa volání mé . Aj , nyní jestiť i v nebesích svědek můj , svědek můj , pravím , jest na výsostech . Ó mudráci moji , přátelé moji , k Bohuť slzí oko mé . Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati , jako synu člověka s přítelem svým . Nebo léta mně odečtená přicházejí , a cestou , kterouž se zase nenavrátím , již se beru . Dýchání mé ruší se , dnové moji hynou , hrobu blízký jsem . Jistě posměvači jsou u mne , a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé . Postav mi , prosím , rukojmě za sebe ; kdo jest ten , nechť mi na to ruky podá . Nebo srdce jejich přikryl jsi , aby nerozuměli , a protož jich nepovýšíš . Kdož pochlebuje bližním , oči synů jeho zhynou . Jistě vystavil mne za přísloví lidem , a za divadlo všechněm , Tak že pro žalost pošly oči mé , a oudové moji všickni stínu jsou podobni . Užasnouť se nad tím upřímí , a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude . Přídržeti se bude , pravím , spravedlivý cesty své , a ten , jenž jest čistých rukou , posilní se více . Tolikéž i vy všickni obraťte se , a poďte , prosím ; neboť nenacházím mezi vámi moudrého . Dnové moji pomíjejí , myšlení má mizejí , přemyšlování , pravím , srdce mého . Noc mi obracejí v den , a světla denního ukracují pro přítomnost temností . Abych pak čeho i očekával , hrob bude dům můj , ve tmě usteli ložce své . Jámu nazovu otcem svým , matkou pak a sestrou svou červy . Kdež jest tedy očekávání mé ? A kdo to , čím bych se troštoval , spatří ? Do skrýší hrobu sstoupí , poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati . Odpovídaje pak Bildad Suchský , řekl : Dokudž neučiníte konce řečem ? Pomyslte na to , a potom mluviti budeme . Proč jsme počteni za hovada ? Oškliví jsme jemu , jakž sami vidíte . Ó ty , jenž hubíš život svůj zůřením svým , zdaliž pro tebe opuštěna bude země , a odsedne skála z místa svého ? Anobrž světlo bezbožných uhašeno bude , aniž se blyštěti bude jiskra ohně jejich . Světlo se zatmí v stánku jeho , a lucerna jeho v něm zhasne . Ssouženi budou krokové síly jeho , a porazí jej rada jeho . Nebo zapleten jest do síti nohami svými , a v zamotání chodí . Chytí ho za patu osídlo , a zmocní se ho násilník . Skrytať jest při zemi smečka jeho , a léčka jeho na stezce . Odevšad hrůzy jej děsiti budou a dotírati na nohy jeho . Hladovitá bude síla jeho , a bída pohotově při boku jeho . Zžíře žily kůže jeho , zžíře oudy jeho kníže smrti . Uchváceno bude z stánku jeho doufání jeho , a to jej přivede k králi strachů . V stánku jeho hrůza bydleti bude , ač nebyl jeho ; posypáno bude obydlí jeho sirou . Od zpodku kořenové jeho uschnou , a svrchu osekány budou ratolesti jeho . Památka jeho zahyne z země , aniž jméno jeho slýcháno bude na ulicích . Vyženou ho z světla do tmy , anobrž z okršlku zemského vypudí jej . Nepozůstaví ani syna ani vnuka v lidu svém , ani jakého ostatku v příbytcích svých . Nade dnem jeho zděsí se potomci , a přítomní strachem podjati budou . Takovýť jest zajisté způsob nešlechetného , a takový cíl toho , kterýž nezná Boha silného . Tedy odpověděv Job , řekl : Dokudž trápiti budete duši mou , a dotírati na mne řečmi svými ? Již na desetkrát zhaněli jste mne , aniž se stydíte , že se zatvrzujete proti mně . Ale nechť jest tak , že jsem zbloudil , při mně zůstane blud můj . Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete , a obviňujíc mne , za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou : Tedy vězte , že Bůh podvrátil mne , a sítí svou otáhl mne . Nebo aj , volám-li pro nátisk , nemám vyslyšení ; křičím-li , není rozsouzení . Cestu mou zapletl tak , abych nikoli projíti nemohl , a stezky mé temnostmi zastřel . Slávu mou se mne strhl , a sňal korunu s hlavy mé . Zpodvracel mne všudy vůkol , abych zahynul , a vyvrátil jako strom naději mou . Nadto zažžel proti mně prchlivost svou , a přičtl mne mezi nepřátely své . Pročež přitáhše houfové jeho , učinili sobě ke mně cestu , a vojensky se položili okolo stanu mého . Bratří mé ode mne vzdálil , a známí moji všelijak se mne cizí . Opustili mne příbuzní moji , a známí moji zapomenuli se na mne . Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají , cizozemec jsem před očima jejich . Na služebníka svého volám , ale neozývá se , i když ho ústy svými pěkně prosím . Dýchání mého štítí se manželka má , ačkoli pokorně jí prosím , pro dítky života mého . Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou ; i když povstanu , utrhají mi . V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji , a ti , kteréž miluji , obrátili se proti mně . K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé , kůže při zubích mých toliko v cele zůstala . Slitujte se nade mnou , slitujte se nade mnou , vy přátelé moji ; nebo ruka Boží se mne dotkla . Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný , a masem mým nemůžte se nasytiti ? Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé , ó kdyby v knihu vepsány byly , Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly . Ačkoli já vím , že vykupitel můj živ jest , a že v den nejposlednější nad prachem se postaví . A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali , však vždy v těle svém uzřím Boha . Kteréhož já uzřím sobě , a oči mé spatří jej , a ne jiný , jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé . Ješto byste říci měli : I pročež ho trápíme ? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá . Bojte se meče , nebo pomsta za nepravosti jest meč , a vězte , žeť bude soud . Odpovídaje pak Zofar Naamatský , řekl : Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne , a to abych rychle učinil , Že kárání k zahanbení svému slyším , pročež duch můj osvícený nutí mne , aťbych odpovídal . Zdaž nevíš o tom , že od věků , a jakž postavil Bůh člověka na zemi , Plésání bezbožných krátké jest , a veselí pokrytce jen na chvílku ? Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho , a hlava jeho oblaku by se dotkla , Však jako lejno jeho na věky zahyne . Ti , kteříž jej vídali , řeknou : Kam se poděl ? Jako sen pomine , aniž ho naleznou ; nebo uteče jako vidění noční . Oko , kteréž ho vídalo , již ho nikdy neuzří , aniž více patřiti bude na něj místo jeho . Synové jeho budou přízně u nuzných hledati , a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou . Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho , a s ním v prachu lehnou . A ačkoli zlost sladne v ústech jeho , a chová ji pod jazykem svým ; Kochá se v ní , a nepouští jí , ale zdržuje ji u prostřed dásní svých : Však pokrm ten ve střevách jeho promění se ; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho . Zboží nahltané vyvrátí , z břicha jeho Bůh silný je vyžene . Jed hadů lítých ssáti bude , zabije ho jazyk ještěrčí . Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla . Navrátí úsilé cizí , a nezažive ho , vedlé nátisku svého rozličného ; nebude na ně vesel . Nebo utiskal a opouštěl nuzné , dům zloupil a nestavěl ho . Pročež nesezná nic pokojného v životě svém , aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati . Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho , tak že nebude míti , čím by se troštoval . Byť pak i dovršena byla hojnost jeho , ssoužení míti bude ; každá ruka trapiče oboří se na něj . By měl čím naplniti břicho své , dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého , kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho . Když utíkati bude před zbrojí železnou , prostřelí ho lučiště ocelivé . Střela vyňata bude z toulu a vystřelena , nadto meč pronikne žluč jeho ; a když odcházeti bude , přikvačí jej hrůzy . Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho , zžíře jej oheň nerozdmýchaný , zle se povede i pozůstalému v stanu jeho . Odkryjí nebesa nepravost jeho , a země povstane proti němu . Rozptýlena bude úroda domu jeho , rozplyne se v den hněvu jeho . Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha , to , pravím , dědictví vyrčené jemu od Boha silného . A odpovídaje Job , řekl : Poslouchejte pilně řeči mé , a bude mi to za potěšení od vás . Postrpte mne , abych i já mluvil , a když odmluvím , posmívejž se . Zdaliž já před člověkem naříkám ? A poněvadž jest proč , jakž nemá býti ssoužen duch můj ? Pohleďte na mne , a užasněte se , a položte prst na ústa . Ano já sám , když rozvažuji své bídy , tedy se děsím , a spopadá tělo mé hrůza . Proč bezbožní živi jsou , k věku starému přicházejí , též i bohatnou ? Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi , a rodina jejich před očima jejich . Domové jejich bezpečni jsou před strachem , aniž metla Boží na nich . Býk jejich připouštín bývá , ale ne na prázdno ; kráva jejich rodí , a nepotracuje plodu . Vypouštějí jako stádo maličké své , a synové jejich poskakují . Povyšují hlasu při bubnu a harfě , a veselí se k zvuku muziky . Tráví v štěstí dny své , a v okamžení do hrobu sstupují . Kteříž říkají Bohu silnému : Odejdi od nás , nebo známosti cest tvých neoblibujeme . Kdo jest Všemohoucí , abychom sloužili jemu ? A jaký toho zisk , že bychom se modlili jemu ? Ale pohleď , že není v moci jejich štěstí jejich , pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne . Často-liž svíce bezbožných hasne ? Přichází-liž na ně bída jejich ? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém ? Bývají-liž jako plevy před větrem , a jako drtiny , kteréž zachvacuje vicher ? Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho ? Odplacuje-liž jemu tak , aby to znáti mohl , A aby viděly oči jeho neštěstí jeho , a prchlivost Všemohoucího že by pil ? O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho , když počet měsíců jeho bude umenšen ? Zdali Boha silného kdo učiti bude umění , kterýž sám vysokosti soudí ? Tento umírá v síle dokonalosti své , všelijak bezpečný a pokojný . Prsy jeho plné jsou mléka , a mozk kostí jeho svlažován bývá . Jiný pak umírá v hořkosti ducha , kterýž nikdy nejídal s potěšením . Jednostejně v prachu lehnou , a červy se rozlezou . Aj , známť myšlení vaše , a chytrosti , kteréž proti mně neprávě vymýšlíte . Nebo pravíte : Kde jest dům urozeného ? A kde stánek příbytků bezbožných ? Což jste se netázali jdoucích cestou ? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte , Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný , v den , pravím , rozhněvání přistřín bývá ? Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho ? Aneb za to , co činil , kdo jemu odplatí ? A však i on k hrobu vyprovozen bude , a tam zůstane . Sladnou jemu hrudy údolí , nadto za sebou všecky lidi táhne , těch pak , kteříž ho předešli , není počtu . Hle , jak vy mne marně troštujete , nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš . A odpovídaje Elifaz Temanský , řekl : Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk , když sobě nejmoudřeji počíná ? Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom , že ty se ospravedlňuješ ? Aneb má-liž zisk , když bys dokonalé ukázal býti cesty své ? Zdali , že by se tebe bál , tresce tě , mstě nad tebou ? Zdali zlost tvá není mnohá ? Anobrž není konce nepravostem tvým . Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny , a roucha z nahých jsi svláčel . Vody ustalému jsi nepodal , a hladovitému zbraňovals chleba . Ale muži boháči přál jsi země , tak aby ten , jehož osoba vzácná , v ní seděl . Vdovy pak pouštěl jsi prázdné , ačkoli ramena sirotků potřína byla . A protož obkličuji tě osídla , a děsí tě strach nenadálý , Aneb tma , abys neviděl , anobrž rozvodnění přikrývá tě . Říkáš : Zdaž Bůh není na výsosti nebeské ? Ano shlédni vrch hvězd , jak jsou vysoké . Protož pravíš : Jak by věděl Bůh silný ? Skrze mrákotu-liž by soudil ? Oblakové jsou skrýše jeho , tak že nevidí ; nebo okršlek nebeský obchází . Šetříš-liž stezky věku předešlého , kterouž kráčeli lidé marní ? Kteříž vypléněni jsou před časem , potok vylit jest na základ jejich . Kteříž říkali Bohu silnému : Odejdi od nás . Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí ? On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi , ( ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne ) . Což vidouce spravedliví , veselí se , a nevinný posmívá se jim , Zvlášť když není vypléněno jmění naše , ostatky pak jejich sežral oheň . Přivykejž medle s ním choditi , a pokojněji se míti , skrze to přijde tobě všecko dobré . Přijmi , prosím , z úst jeho zákon , a slož řeči jeho v srdci svém . Navrátíš-li se k Všemohoucímu , vzdělán budeš , a vzdálíš-li nepravost od stanů svých , Tedy nakladeš na zemi zlata , a místo kamení potočního zlata z Ofir . Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým , a stříbrem i silou tvou . A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš , a pozdvihna k Bohu tváři své , Pokorně modliti se budeš jemu , a vyslyší tě ; pročež sliby své plniti budeš . Nebo cožkoli začneš , budeť se dařiti , anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo . Když jiní sníženi budou , tedy díš : Jáť jsem povýšen . Nebo toho , kdož jest očí ponížených , Bůh spasena učiní . Vysvobodí i toho , kterýž není bez viny , vysvobodí , pravím , čistotou rukou tvých . Tedy odpověděl Job a řekl : Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude , ješto bída má těžší jest nežli lkání mé ? Ó bych věděl , kde ho najíti , šel bych až k trůnu jeho . Pořádně bych před ním vedl při , a ústa svá naplnil bych důvody . Zvěděl bych , jakými slovy by mně odpověděl , a porozuměl bych , co by mi řekl . Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou ? Nikoli , nýbrž on sám dal by mi sílu . Tuť by upřímý hádati se mohl s ním , a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého . Ale aj , půjdu-li upřímo dále , tam ho není ; pakli nazpět , nepostihnu ho . By i čím zaměstknán byl na levo , předce ho nespatřím ; zastře-li se na pravo , ovšem ho neuzřím . Nebo on zná cestu , kteráž jest při mně ; bude-li mne zkušovati , jako zlato se ukáži . Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má , cesty jeho šetřil jsem , abych se s ní neuchyloval . Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se , nýbrž ustaviv se na tom , schované jsem měl řeči úst jeho . On pak jestliže při čem stojí , kdo jej odvrátí ? Ano duše jeho čehož jen žádá , toho hned dovodí . A vykoná uložení své o mně ; nebo takových příkladů mnoho jest při něm . Pročež před tváří jeho děsím se ; když to rozvažuji , lekám se ho . Bůh zajisté zemdlil srdce mé , a Všemohoucí předěsil mne , Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech ; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty . Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové , a ti , kteříž jej znají , neměli neviděti dnů jeho ? Bezbožníť nyní mezníky přenášejí , a stádo , kteréž mocí zajali , pasou . Osla sirotků zajímají , v zástavě berou vola od vdovy . Strkají nuznými s cesty , musejí se vůbec skrývati chudí na světě . Aj , oni jako divocí oslové na poušti , vycházejí jako ku práci své , ráno přivstávajíce k loupeži ; poušť jest chléb jejich i dětí jejich . Na cizím poli žnou , a z vinic bezbožníci sbírají . Nahé přivodí k tomu , aby nocovati musili bez roucha , nemajíce se čím přiodíti na zimě . A přívalem v horách moknouce , nemajíce obydlí , k skále se přivinouti musejí . Loupí sirotky , kteříž jsou při prsích , a od chudého základ berou . Nahého opouštějí , že musí choditi bez oděvu , a ti , kteříž snášejí snopy , v hladu zůstávati . Ti , jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují , a presy tlačí , žíznějí . Lidé v městech lkají , a duše zraněných volají , Bůh pak přítrže tomu nečiní . Oniť jsou ti , kteříž odporují světlu , a neznají cest jeho , aniž chodí po stezkách jeho . Na úsvitě povstávaje vražedlník , morduje chudého a nuzného , a v noci jest jako zloděj . Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku , říkaje : Nespatříť mne žádný , a tvář zakrývá . Podkopávají potmě i domy , kteréž sobě ve dne znamenali ; nebo nenávidí světla . Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti ; když jeden druhého poznati může , strachu stínu smrti okoušejí . Lehcí jsou na svrchku vody , zlořečené jest jmění jejich na zemi , aniž odcházejí cestou svobodnou . Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné , tak hrob ty , jenž hřešili . Zapomíná se na něj život matky , sladne červům , nebývá více připomínán , a tak polámána bývá nepravost jako strom . Připojuje mu neplodnou , kteráž nerodí , a vdově dobře nečiní . Zachvacuje silné mocí svou ; ostojí-li kdo z nich , bojí se o život svůj . Dává jemu , na čemž by bezpečně spolehnouti mohl , však oči jeho šetří cest jejich . Bývají zvýšeni poněkud , ale hned jich není ; tak jako jiní všickni sníženi , vypléněni , a jako vrškové klasů stínáni bývají . Zdaliž není tak ? Kdo na mne dokáže klamu , a v nic obrátí řeč mou ? Tedy odpovídaje Bildad Suchský , řekl : Panování a hrůza Boží působí pokoj na výsostech jeho . Zdaliž jest počet vojskům jeho ? A nad kým nevzchází světlo jeho ? Jakž by tedy spravedliv býti mohl bídný člověk před Bohem silným , aneb jak čist býti narozený z ženy ? Hle , ani měsíc nesvítil by , ani hvězdy nebyly by čisté před očima jeho , Nadto pak smrtelný člověk , jsa jako červ , a syn člověka , jako hmyz . A odpovídaje Job , řekl : Komu jsi napomohl ? Tomu-li , kterýž nemá síly ? Toho-lis retoval , kterýž jest bez moci ? Komu jsi rady udělil ? Nemoudrému-li ? Hned jsi základu dostatečně poučil ? Komužs ty řeči zvěstoval ? A čí duch vyšel z tebe ? Však i mrtvé věci pod vodami a obyvateli jejich sformovány bývají . Odkryta jest propast před ním , i zahynutí není zakryto . Ontě roztáhl půlnoční stranu nad prázdnem , zavěsil zemi na ničemž . Zavazuje vody v oblacích svých , aniž se trhá oblak pod nimi . On sám zdržuje stále trůn svůj , a roztahuje na něm oblaky své . Cíl vyměřil rozlévání se vodám , až do skonání světla a tmy . Sloupové nebeští třesou se a pohybují od žehrání jeho . Mocí svou rozdělil moře , a rozumností svou dutí jeho . Duchem svým nebesa ozdobil , a ruka jeho sformovala hada dlouhého . Aj , toť jsou jen částky cest jeho , a jak nestižitelné jest i to maličko , což jsme slyšeli o něm . Hřímání pak moci jeho kdo srozumí ? Potom dále Job vedl řeč svou a řekl : Živť jest Bůh silný , kterýž zavrhl při mou , a Všemohoucí , kterýž hořkostí naplnil duši mou , Že nikoli , dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých , Nebudou mluviti rtové moji nepravosti , a jazyk můj vynášeti lsti . Odstup ode mne , abych vás za spravedlivé vysvědčil ; dokudž dýchati budu , neodložím upřímosti své od sebe . Spravedlnosti své držím se , aniž se jí pustím ; nezahanbíť mne srdce mé nikdy . Bude jako bezbožník nepřítel můj , a povstávající proti mně jako nešlechetník . Nebo jaká jest naděje pokrytce , by pak lakoměl , když Bůh vytrhne duši jeho ? Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný , když na něj přijde ssoužení ? Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude ? Bude-liž vzývati Boha každého času ? Ale já učím vás , v kázni Boha silného jsa , a jak se mám k Všemohoucímu , netajím . Aj , vy všickni to vidíte , pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte ? Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného , a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají : Rozmnoží-li se synové jeho , rozmnoží se pod meč , a rodina jeho nenasytí se chlebem . Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou , a vdovy jeho nebudou ho plakati . Nashromáždí-li jako prachu stříbra , a jako bláta najedná-li šatů : Co najedná , to spravedlivý obleče , a stříbro nevinný rozdělí . Vystaví-li jako Arktura dům svůj , bude však jako bouda , kterouž udělal strážný . Bohatý když umře , nebude pochován ; pohledí někdo , anť ho není . Postihnou jej hrůzy jako vody , v noci kradmo zachvátí ho vicher . Pochytí jej východní vítr , a odejde , nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho . Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti , ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude . Tleskne nad ním každý rukama svýma , a ckáti bude z místa svého . Máť zajisté stříbro prameny své , a zlato místo k přehánění . Železo z země vzato bývá , a kámen rozpuštěný dává měď . Cíl ukládá temnostem , a všelikou dokonalost člověk vystihá , kámen mrákoty a stínu smrti . Protrhuje se řeka na obyvatele , tak že ji nemůže žádný přebřesti , a svozována bývá uměním smrtelného člověka , i odchází . Z země vychází chléb , ačkoli pod ní jest něco rozdílného , podobného k ohni . V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý , K čemuž stezky nezná žádný pták , aniž ji spatřilo oko luňáka , Kteréž nešlapala mladá zvěř , aniž šel po ní lev . K škřemeni vztahuje ruku svou , a z kořene převrací hory . Z skálí vyvodí potůčky , a všecko , což jest drahého , spatřuje oko jeho . Vylévati se řekám zbraňuje , a tak cožkoli skrytého jest , na světlo vynáší . Ale moudrost kde nalezena bývá ? A kde jest místo rozumnosti ? Neví smrtelný člověk ceny její , aniž bývá nalezena v zemi živých . Propast praví : Není ve mně , moře také dí : Není u mne . Nedává se zlata čistého za ni , aniž odváženo bývá stříbro za směnu její . Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir , ani za onychin drahý a zafir . Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen , aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata . Korálů pak a perel se nepřipomíná ; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty . Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země , aniž za čisté zlato může ceněna býti . Odkudž tedy moudrost přichází ? A kde jest místo rozumnosti ? Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého , i před nebeským ptactvem ukryta jest . Zahynutí i smrt praví : Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní . Sám Bůh rozumí cestě její , a on ví místo její . Nebo on končiny země spatřuje , a všecko , což jest pod nebem , vidí , Tak že větru váhu dává , a vody v míru odvažuje . On též vyměřuje dešti právo , i cestu blýskání hromů . Hned tehdáž viděl ji , a rozhlásil ji , připravil ji , a vystihl ji . Člověku pak řekl : Aj , bázeň Páně jest moudrost , a odstoupiti od zlého rozumnost . Ještě dále Job vedl řeč svou , a řekl : Ó bych byl jako za časů předešlých , za dnů , v nichž mne Bůh zachovával , Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou , při jehož světle chodíval jsem v temnostech , Tak jako jsem byl za dnů mladosti své , dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém , Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou , a všudy vůkol mne dítky mé , Když šlepěje mé máslem oplývaly , a skála vylévala mi prameny oleje , Když jsem vycházel k bráně skrze město , a na ulici strojíval sobě stolici svou . Jakž mne spatřovali mládenci , skrývali se , starci pak povstávali a stáli . Knížata choulili se v řečech , anobrž ruku kladli na ústa svá . Hlas vývod se tratil , a jazyk jejich lnul k dásním jejich . Nebo ucho slyše , blahoslavilo mne , a oko vida , posvědčovalo mi , Že vysvobozuji chudého volajícího , a sirotka , i toho , kterýž nemá spomocníka . Požehnání hynoucího přicházelo na mne , a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval . V spravedlnost jsem se obláčel , a ona ozdobovala mne ; jako plášť a koruna byl soud můj . Místo očí býval jsem slepému , a místo noh kulhavému . Byl jsem otcem nuzných , a na při , jíž jsem nebyl povědom , vyptával jsem se . A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka , a z zubů jeho vyrážel jsem loupež . A protož jsem říkal : V hnízdě svém umru , a jako písek rozmnožím dny . Kořen můj rozloží se při vodách , a rosa nocovati bude na ratolestech mých . Sláva má mladnouti bude při mně , a lučiště mé v ruce mé obnovovati se . Poslouchajíce , čekali na mne , a přestávali na radě mé . Po slovu mém nic neměnili , tak na ně dštila řeč má . Nebo očekávali mne jako deště , a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému . Žertoval-li jsem s nimi , nevěřili ; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali . Přišel-li jsem kdy k nim , sedal jsem na předním místě , a tak bydlil jsem jako král v vojště , když smutných potěšuje . Nyní pak posmívají se mi mladší mne , jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého . Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla ? Zmařena jest při nich starost jejich . Nebo chudobou a hladem znuzeni , utíkali na planá , tmavá , soukromná a pustá místa . Kteříž trhali zeliny po chrastinách , ano i koření , a jalovec za pokrm byl jim . Z prostřed lidí vyháníni byli ; povolávali za nimi , jako za zlodějem , Tak že musili bydliti v výmolích potoků , v děrách země a skálí . V chrastinách řvali , pod trní se shromažďovali , Lidé nejnešlechetnější , nýbrž lidé bez poctivosti , menší váhy i než ta země . Nyní , pravím , jsem jejich písničkou , jsa jim učiněn za přísloví . V ošklivosti mne mají , vzdalují se mne , a na tvář mou nestydí se plvati . Nebo Bůh mou vážnost odjal , a ssoužil mne ; pročež uzdu před přítomností mou svrhli . Po pravici mládež povstává , nohy mi podrážejí , tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své . Mou pak stezku zkazili , k bídě mé přidali , ač jim to nic nepomůže . Jako širokou mezerou vskakují , a k vyplénění mému valí se . Obrátily se na mne hrůzy , stihají jako vítr ochotnost mou , nebo jako oblak pomíjí zdraví mé . A již ve mně rozlila se duše má , pochytili mne dnové trápení mého , Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně ; pročež ani nervové moji neodpočívají . Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti , kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá . Uvrhl mne do bláta , tak že jsem již podobný prachu a popelu . Volám k tobě , ó Bože , a neslyšíš mne ; postavuji se , ale nehledíš na mne . Obrátils mi se v ukrutného nepřítele , silou ruky své mi odporuješ . Vznášíš mne u vítr , sázíš mne na něj , a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud . Nebo vím , že mne k smrti odkážeš , a do domu , do něhož se shromažďuje všeliký živý . Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky , by pak , když je stírá , i volali . Zdaliž jsem neplakal nad tím , kdož okoušel zlých dnů ? Duše má kormoutila se nad nuzným . Když jsem dobrého čekal , přišlo mi zlé ; nadál jsem se světla , ale přišla mrákota . Vnitřností mé zevřely , tak že se ještě neupokojily ; předstihli mne dnové trápení . Chodím osmahlý , ne od slunce , povstávaje , i mezi mnohými křičím . Bratrem učiněn jsem draků , a tovaryšem mladých pstrosů . Kůže má zčernala na mně , a kosti mé vyprahly od horkosti . A protož v kvílení obrátila se harfa má , a píšťalka má v hlas plačících . Smlouvu jsem učinil s očima svýma , a proč bych hleděl na pannu ? Nebo jaký jest díl od Boha s hůry , aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti ? Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není ? Zdaliž on nevidí cest mých , a všech kroků mých nepočítá ? Obíral-li jsem se s neupřímostí , a chvátala-li ke lsti noha má : Nechť mne zváží na váze spravedlnosti , a přezví Bůh upřímost mou . Uchýlil-li se krok můj s cesty , a za očima mýma odešlo-li srdce mé , a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna : Tedy co naseji , nechť jiný sní , a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni . Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě , a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady : Nechť mele jinému žena má , a nad ní ať se schylují jiní . Neboť jest to nešlechetnost , a nepravost odsudku hodná . Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral , a všecku úrodu mou vykořenil . Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou ? Nebo co bych činil , kdyby povstal Bůh silný ? A kdyby vyhledával , co bych odpověděl jemu ? Zdali ten , kterýž mne v břiše učinil , neučinil i jeho ? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž ? Odepřel-li jsem žádosti nuzných , a oči vdovy jestliže jsem kormoutil ? A jedl-li jsem skyvu svou sám , a nejedl-li i sirotek z ní ? Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce , a od života matky své býval jsem vdově za vůdce . Díval-li jsem se na koho , že by hynul , nemaje šatů , a nuzný že by neměl oděvu ? Nedobrořečila-li mi bedra jeho , že rounem beranů mých se zahřel ? Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou , když jsem v bráně viděl pomoc svou : Lopatka má od svých plecí nechť odpadne , a ruka má z kloubu svého ať se vylomí . Nebo jsem se bál , aby mne Bůh nesetřel , jehož bych velebnosti nikoli neznikl . Skládal-li jsem v zlatě naději svou , aneb hrudě zlata říkal-li jsem : Doufání mé ? Veselil-li jsem se z toho , že bylo rozmnoženo zboží mé , a že ho množství nabyla ruka má ? Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího , a na měsíc spanile chodící , Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé , a že by líbala ústa má ruku mou ? I toť by byla nepravost odsudku hodná ; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího . Radoval-li jsem se z neštěstí toho , kterýž mne nenáviděl , a plésal-li jsem , když se mu zle vedlo ? Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým , abych zlořečení žádal duši jeho . Jestliže neříkala čeládka má : Ó by nám dal někdo masa toho ; nemůžeme se ani najísti ? Nebo vně nenocoval host , dvéře své pocestnému otvíral jsem . Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá , skrývaje v skrýši své nepravost svou ? A ač bych byl mohl škoditi množství velikému , ale pohanění rodů děsilo mne ; protož jsem mlčel , nevycházeje ani ze dveří . Ó bych měl toho , kterýž by mne vyslyšel . Ale aj , totoť jest znamení mé : Všemohoucí sám bude odpovídati za mne , a kniha , kterouž sepsal odpůrce můj . Víť Bůh , nenosil-li bych ji na rameni svém , neotočil-li bych ji sobě místo koruny . Počet kroků svých oznámil bych jemu , jako kníže přiblížil bych se k němu . Jestliže proti mně země má volala , tolikéž i záhonové její plakali , Jídal-li jsem úrody její bez peněz , a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání : Místo pšenice nechť vzejde trní , a místo ječmene koukol . Skonávají se slova Jobova . A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi , proto že se spravedlivý sobě zdál , Tedy rozpáliv se hněvem Elihu , syn Barachele Buzitského z rodu Syrského , na Joba , rozhněval se , proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha . Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho , proto že nenalézajíce odpovědi , však potupovali Joba . Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí , proto že starší byli věkem než on . Ale vida Elihu , že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů , zažhl se v hněvě svém . I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského , řka : Já jsem nejmladší , vy pak jste starci , pročež ostýchaje se , nesměl jsem vám oznámiti zdání svého . Myslil jsem : Staří mluviti budou , a mnoho let mající v známost uvedou moudrost . Ale vidím , že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné . Slavní ne vždycky jsou moudří , aniž starci vždycky rozumějí soudu . A protož pravím : Poslouchejte mne , oznámím i já také zdání své . Aj , očekával jsem na slova vaše , poslouchal jsem důvodů vašich dotud , dokudž jste vyhledávali řeči , A bedlivě vás soudě , spatřil jsem , že žádného není , kdo by Joba přemohl , není z vás žádného , ješto by odpovídal řečem jeho . Ale díte snad : Nalezli jsme moudrost , Bůh silný stihá jej , ne člověk . Odpovím : Ač Job neobracel proti mně řeči , a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati . Bojí se , neodpovídají více , zavrhli od sebe slova . Čekal jsem zajisté , však poněvadž nemluví , ale mlčí , a neodpovídají více , Odpovím i já také za sebe , oznámím zdání své i já . Nebo pln jsem řečí , těsno ve mně duchu života mého . Aj , břicho mé jest jako mest nemající průduchu , jako sudové noví rozpuklo by se . Mluviti budu , a vydchnu sobě , otevru rty své , a odpovídati budu . Nebuduť pak šetřiti osoby žádného , a k člověku bez proměňování jména mluviti budu . Nebo neumím jmen proměňovati , nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj . Slyšiž tedy , prosím , Jobe , řeči mé , a všech slov mých ušima svýma pozoruj . Aj , jižť otvírám ústa svá , mluví jazyk můj v ústech mých . Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji . Duch Boha silného učinil mne , a dchnutí Všemohoucího dalo mi život . Můžeš-li , odpovídej mi , připrav se proti mně , a postav se . Aj , já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného ; z bláta sformován jsem i já . Pročež strach ze mne nepředěsí tě , a ruka má nebudeť k obtížení . Řekl jsi pak přede mnou , a hlas ten řečí tvých slyšel jsem : Čist jsem , bez přestoupení , nevinný jsem , a nepravosti při mně není . Aj , příčiny ku potření mne shledal Bůh , klade mne sobě za nepřítele , Svírá poutami nohy mé , střeže všech stezek mých . Aj , tím nejsi spravedliv , odpovídám tobě , nebo větší jest Bůh nežli člověk . Oč se s ním nesnadníš ? Žeť všech svých věcí nezjevuje ? Ano jednou mluví Bůh silný , i dvakrát , a nešetří toho člověk . Skrze sny u vidění nočním , když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci , Tehdáž odkrývá ucho lidem , a čemu je učí , to zpečeťuje , Aby odtrhl člověka od skutku zlého , a pýchu od muže vzdálil , A zachoval duši jeho od jámy , a život jeho aby netrefil na meč . Tresce i bolestí na lůži jeho , a všecky kosti jeho násilnou nemocí , Tak že sobě život jeho oškliví pokrm , a duše jeho krmi nejlahodnější . Hyne tělo jeho patrně , a vyhlédají kosti jeho , jichž prvé nebylo vídati . A tak bývá blízká hrobu duše jeho , a život jeho smrtelných ran . Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce , kterýž by za člověka oznámil pokání jeho : Tedy smiluje se nad ním , a dí : Vyprosť jej , ať nesstoupí do porušení , oblíbilť jsem mzdu vyplacení . I odmladne tělo jeho nad dítěcí , a navrátí se ke dnům mladosti své . Kořiti se bude Bohu , a zamiluje jej , a patřiti bude na něj tváří ochotnou ; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho . Kterýž hledě na lidi , řekne : Zhřešilť jsem byl , a to , což pravého bylo , převrátil jsem , ale nebylo mi to prospěšné . Bůh však vykoupil duši mou , aby nešla do jámy , a život můj , aby světlo spatřoval . Aj , všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku , Aby odvrátil duši jeho od jámy , a aby osvícen byl světlem živých . Pozoruj , Jobe , poslouchej mne , mlč , ať já mluvím . Jestliže máš slova , odpovídej mi , nebo bych chtěl ospravedlniti tebe . Pakli nic , ty mne poslouchej ; mlč , a poučím tě moudrosti . Ještě mluvil Elihu , a řekl : Poslouchejte , moudří , řečí mých , a rozumní , ušima pozorujte . Nebo ucho řečí zkušuje , tak jako dásně okoušejí pokrmu . Soud sobě zvolme , a vyhledejme mezi sebou , co by bylo dobrého . Nebo řekl Job : Spravedliv jsem , a Bůh silný zavrhl při mou . Své-liž bych pře ukrývati měl ? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění . Který muž jest podobný Jobovi , ješto by pil posměch jako vodu ? A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti , a chodil by s lidmi nešlechetnými ? Nebo řekl : Neprospívá to člověku líbiti se Bohu . A protož , muži rozumní , poslouchejte mne . Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost . Nebo on podlé skutků člověka odplací , a podlé toho , jaká jest čí cesta , působí , aby to nalézal . A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně , a Všemohoucí nepřevrací soudu . Kdo svěřil jemu zemi ? A kdo zpořádal všecken okršlek ? Kdyby se na něj obrátil , a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal , Umřelo by všeliké tělo pojednou , a tak by člověk do prachu se navrátil . Máš-li tedy rozum , poslyš toho , pusť v uši své hlas řečí mých . Ješto ten , kterýž by v nenávisti měl soud , zdaliž by panovati mohl ? Čili toho , jenž jest svrchovaně spravedlivý , za nešlechetného vyhlásíš ? Zdaliž sluší králi říci : Ó nešlechetný , a šlechticům : Ó bezbožní ? Mnohem méně tomu , kterýž nepřijímá osob knížat , aniž u něho má přednost urozený před nuzným ; nebo dílo rukou jeho jsou všickni . V okamžení umírají , třebas o půl noci postrčeni bývají lidé , a pomíjejí , a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou . Nebo oči jeho hledí na cesty člověka , a všecky kroky jeho on spatřuje . Neníť žádných temností , ani stínu smrti , kdež by se skryli činitelé nepravosti . Aniž zajisté vzkládá na koho více , tak aby se s Bohem silným souditi mohl . Pyšné stírá bez počtu , a postavuje jiné na místa jejich . Nebo zná skutky jejich ; pročež na ně obrací noc , a potříni bývají . Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném , Proto že odstoupili od něho , a žádných cest jeho nešetřili , Aby dokázal , že připouští k sobě křik nuzného , a volání chudých že vyslýchá . ( Nebo když on spokojí , kdo znepokojí ? A když skryje tvář svou , kdo jej spatří ? ) Tak celý národ , jako i každého člověka jednostejně , Aby nekraloval člověk pokrytý , aby nebylo lidem ourazu . Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má : Ponesuť , nezruším . Mimo to , nevidím-li čeho , ty vyuč mne ; jestliže jsem nepravost páchal , neučiním toho víc . Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má , že bys ty toho neliboval , že bys ono zvoloval , a ne on ? Pakli co víš jiného , mluv . Muži rozumní se mnou řeknou , i každý moudrý poslouchaje mne , Že Job hloupě mluví , a slova jeho nejsou rozumná . Ó by zkušen byl Job dokonale , pro odmlouvání nám jako lidem nepravým , Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost , mezi námi také jen chloubu svou vynáší , a rozmnožuje řeči své proti Bohu . Ještě mluvil Elihu , a řekl : Domníváš-liž se , že jsi to s soudem řekl : Spravedlnost má převyšuje Boží ? Nebo jsi řekl : Co mi prospěje , jaký užitek budu míti , bych i nehřešil ? Já odpovím tobě místně , i tovaryšům tvým s tebou . Pohleď na nebe a viz , anobrž spatř oblaky , vyšší , než-lis ty . Jestliže bys hřešil , co svedeš proti němu ? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé , co mu uškodíš ? Budeš-li spravedlivý , čeho mu udělíš ? Aneb co z ruky tvé vezme ? Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí , a synu člověka spravedlnost jeho prospěje . Z množství nátisk trpících , kteréž k tomu přivodí , aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených , Žádný neříká : Kde jest Bůh stvořitel můj ? Ješto on dává zpěv i v noci . On vyučuje nás nad hovada zemská , a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí . Tehdáž volají-li pro pýchu zlých , nebývají vyslyšáni . A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný , a Všemohoucí nepatří na ni . Mnohem méně , jestliže díš : Nepatříš na to . Sám s sebou vejdi v soud před ním , a doufej v něho . Ale nyní poněvadž nic není těch věcí , navštívil jej hněv jeho ; nebo nechce znáti hojnosti této veliké . A protož marně Job otvírá ústa svá , hloupě rozmnožuje řeči své . Zatím přidal Elihu , a řekl : Postrp mne maličko , a oznámímť šíře ; neboť mám ještě , co bych za Boha mluvil . Vynesu smysl svůj zdaleka , a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost . V pravdě , žeť nebudou lživé řeči mé ; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou . Aj , Bůh silný mocný jest , aniž svých zamítá ; silný jest , a srdce udatného . Neobživuje bezbožného , chudým pak k soudu dopomáhá . Neodvrací od spravedlivého očí svých , nýbrž s králi na stolici sází je na věky , i bývají zvýšeni . Pakli by poutami sevříni byli , zapleteni jsouce provazy ssoužení : Tudy jim v známost uvodí hřích jejich , a že přestoupení jejich se ssilila . A tak otvírá sluch jejich , aby se napravili , anobrž mluví jim , aby se navrátili od nepravosti . Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti , stráví dny své v dobrém , a léta svá v potěšení . Pakli neuposlechnou , od meče sejdou , a pozdychají bez umění . Nebo kteříž jsou nečistého srdce , přivětšují hněvu , aniž k němu volají , když by je ssoužil . Protož umírá v mladosti duše jejich , a život jejich s smilníky . Vytrhuje , pravím , ssouženého z jeho ssoužení , a ty , jejichž sluch otvírá , v trápení . A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost , kdež není stěsnění , a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající . Ale ty zasloužils , abys jako bezbožný souzen byl ; soud a právo na tě dochází . Jistě strach , aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu , tak že by jakkoli veliká výplaty mzda , tebe nevyprostila . Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého ? Jistě ani nejvýbornějšího zlata , ani jakékoli síly neb moci tvé . Nechvátejž tedy k noci , v kterouž odcházejí lidé na místo své . Hleď , abys se neohlédal na marnost , zvoluje ji raději , nežli ssoužení . Aj , Bůh silný nejvyšší jest mocí svou . Kdo jemu podobný učitel ? Kdo jemu vyměřil cestu jeho ? Kdo jemu smí říci : Činíš nepravost ? Pamětliv buď raději , abys vyvyšoval dílo jeho , kteréž spatřují lidé , Kteréž , pravím , všickni lidé vidí , na něž člověk patří zdaleka . Nebo Bůh silný tak jest veliký , že ho nemůžeme poznati , počet let jeho jest nevystižitelný . On zajisté vyvodí krůpěje vod , kteréž vylévají déšť z oblaků jeho , Když se rozpouštějí oblakové , a kropí na mnohé lidi . ( Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků , a zvuku stánku jeho , Jak rozprostírá nad ním světlo své , aneb všecko moře přikrývá ? Skrze ty věci zajisté tresce lidi , a též dává pokrmu hojnost . Oblaky zakrývá světlo , a přikazuje mu ukrývati se za to , co je potkává . ) Ohlašuje o něm zvuk jeho , též dobytek , a to hned , když pára zhůru vstupuje . Takéť se i nad tím děsí srdce mé , až se pohybuje z místa svého . Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho , a zvuku z úst jeho pocházejícího . Pode všecka nebesa jej rozprostírá , a světlo své k krajům země . Za nímž zvučí hlukem , a hřímá hlasem důstojnosti své , aniž mešká s jinými věcmi , když se slýchá hlas jeho . Bůh silný hřímá hlasem svým předivně , činí veliké věci , a však nemůžeme rozuměti , jak . Sněhu zajisté říká : Buď na zemi , tolikéž pršce dešťové , ano i přívalu násilnému . Zavírá ruku všelikého člověka , aby žádný z lidí nemohl konati díla svého . Tehdáž i zvěř vchází do skrýše , a v peleších svých obývá . Z skrýše vychází vichřice , a od půlnoční strany zima . Dchnutím Bůh silný dává mráz , až se široké vody zavírají . Také i při svlažování země pohybuje oblakem , a rozhání mračno světlem svým . A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho , aby činil , což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského . Buď k trestání , neb pro zemi svou , buď k prokazování dobrotivosti , spraví to , že se postaví . Pozorujž toho , Jobe , zastav se a podívej se divům Boha silného . Víš-li , kdy Bůh ukládá co o těch věcech , aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své ? Znáš-li , jak se vznášejí oblakové , a jiné divy dokonalého v uměních ? A že tě roucho tvé zahřívati bude , když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními ? Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá , k zrcadlu slitému podobná ? Poukaž nám , co bychom řekli jemu ; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost . Zdaž jemu kdo oznámí , co bych já mluvil ? Pakli by kdo za mne mluvil , jistě že by byl sehlcen . Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo , když jest jasné na oblacích , když je vítr prochází a vyčišťuje , Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje , ale v Bohu hroznější jest sláva . Všemohoucí , jehož vystihnouti nemůžeme , ač jest veliký v moci , však soudem a přísnou spravedlností netrápí . Protož bojí se ho lidé ; neohlédá se na žádného z těch , kdož jsou moudrého srdce . Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru , a řekl : Kdož jest to , jenž zatemňuje radu řečmi neumělými ? Přepaš nyní jako muž bedra svá , a nač se tebe tázati budu , oznam mi . Kdes byl , když jsem zakládal zemi ? Pověz , jestliže máš rozum . Kdo rozměřil ji , víš-li ? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni ? Na čem podstavkové její upevněni jsou ? Aneb kdo založil úhelný kámen její , Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní , a plésali všickni synové Boží ? Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře , když vyšlo z života , a zjevilo se ? Když jsem mu položil oblak za oděv , a mrákotu místo plének jeho , Když jsem jemu uložil úsudek svůj , přistaviv závory a dvéře , I řekl jsem : Až potud vycházeti budeš , a dále nic , tu , pravím , skládati budeš dutí vlnobití svého . Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru ? Ukázal-lis záři jitřní místo její , Aby uchvacovala kraje země , a bezbožní aby z ní vymítáni byli ? Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní , oni pak aby nedlouho stáli jako roucho , A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich , a rámě vyvýšené zlámáno bylo ? Přišel-lis až k hlubinám mořským ? A u vnitřnosti propasti chodil-lis ? Jsou-li tobě zjeveny brány smrti ? A brány stínu smrti viděl-lis ? Shlédl-lis širokosti země ? Oznam , jestliže ji znáš všecku . Která jest cesta k obydlí světla , a které místo temností , Že bys je pojal v meze jeho , poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho ? Věděl-lis tehdáž , že jsi měl se naroditi , a počet dnů tvých jak veliký býti má ? Přišel-lis až ku pokladům sněhu ? A poklady krupobití viděl-lis , Kteréž chovám k času ssoužení , ke dni bitvy a boje ? Kterými se cestami rozděluje světlo , kteréž rozhání východní vítr po zemi ? Kdo rozdělil povodní tok , a cestu blýskání hromovému , Tak aby pršel déšť i na tu zemi , kdež není lidí , na poušť , kdež není člověka , Aby zapájel místa planá a pustá , a k zrůstu přivodil trávu mladistvou ? Má-liž déšť otce ? A kdo plodí krůpěje rosy ? Z čího života vychází mráz ? A jíní nebeské kdo plodí ? Až i vody jako v kámen se proměňují , a svrchek propasti zamrzá . Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek , aneb stahování Orionovo rozvázati ? Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý , aneb Arktura s syny jeho povedeš-li ? Znáš-li řád nebes ? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi ? Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého , aby hojnost vod přikryla tebe ? Ty-liž vypustíš blýskání , aby vycházela ? Zdaliž řeknou tobě : Aj teď jsme ? Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost ? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost ? Kdo vypravovati bude o nebesích moudře ? A láhvice nebeské kdo nastrojuje , Aby svlažená země zase stuhnouti mohla , a hrudy se v hromadě držely ? Honíš-liž ty lvu loupež ? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž , Když se stulují v peleších svých , ustavičně z skrýší čihajíce ? Kdo připravuje krkavci pokrm jeho , když mladí jeho k Bohu silnému volají , a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu ? Víš-li , kterého času rodí kamsíkové , a laň ku porodu pracující spatřil-lis ? Máš-li v počtu měsíce , kteréž vyplňují ? Znáš-li , pravím , čas porodu jejich ? Jak se kladou , plod svůj utiskají , a s bolestí ho pozbývají ? Jak se zmocňují mladí jejich , i odchovávají picí polní , a vycházejíce , nenavracují se k nim ? Kdo propustil zvěř , aby byla svobodná ? A řemení divokého osla kdo rozvázal ? Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho , a místo příbytku jeho zemi slatinnou . Posmívá se hluku městskému , a na křikání toho , kdož by jej honil , nic nedbá . To , což nachází v horách , jest pastva jeho ; nebo toliko zeliny hledá . Svolí-liž jednorožec , aby tobě sloužil , a u jeslí tvých aby nocoval ? Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání ? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou ? Zdaž se na něj ubezpečíš , proto že jest veliká síla jeho , a poručíš jemu svou práci ? Zdaž se jemu dověříš , že sveze semeno tvé , a na humno tvé shromáždí ? Ty-lis dal pávům křídlo pěkné , aneb péro čápu neb pstrosu ? A že opouští na zemi vejce svá , ačkoli je v prachu osedí , Nic nemysle , že by je noha potlačiti , aneb zvěř polní pošlapati mohla ? Tak se zatvrzuje k mladým svým , jako by jich neměl ; jako by neužitečná byla práce jeho , tak jest bez starosti . Nebo nedal jemu Bůh moudrosti , aniž mu udělil rozumnosti . Časem svým zhůru se vznášeje , posmívá se koni i jezdci jeho . Zdaž ty dáti můžeš koni sílu ? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním ? Zdali jej zastrašíš jako kobylku ? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest . Kopá důl , a pléše v síle své , vycházeje vstříc i zbroji . Směje se strachu , aniž se leká , aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče , Ač i toul na něm chřestí , a blyští se dřevce a kopí . S hřmotem a s hněvem kopá zemi , aniž pokojně stojí k zvuku trouby . Anobrž k zvuku trouby řehce , a zdaleka cítí boj , hluk knížat a prokřikování . Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb , roztahuje křídla svá na poledne ? Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice , a vysoko se hnízdí ? Na skále přebývá , přebývá na špičaté skále jako na hradě , Odkudž hledá pokrmu , kterýž z daleka očima svýma spatřuje . Ano i mladí její střebí krev , a kde těla mrtvá , tu i ona jest . A tak odpovídaje Hospodin Jobovi , řekl : Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej ? Kdo chce viniti Boha , nechť odpoví na to . Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl : Aj , chaternýť jsem , což bych odpovídal tobě ? Ruku svou kladu na ústa svá . Jednou jsem mluvil , ale nebudu již odmlouvati , nýbrž i podruhé , ale nebudu více přidávati . Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi , i řekl : Přepaš nyní jako muž bedra svá , a nač se tebe tázati budu , oznam mi . Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš ? Což mne odsoudíš , jen abys se sám ospravedlnil ? Čili máš rámě jako Bůh silný , a hlasem jako on hřímáš ? Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností , v slávu a okrasu oblec se . Rozprostři prchlivost hněvu svého , a pohleď na všelikého pyšného , a sniž ho . Pohleď , pravím , na všelikého pyšného , a sehni jej , anobrž setři bezbožné na místě jejich . Skrej je v prachu spolu , tvář jejich zavěž v skrytě . A tak i já budu tě oslavovati , že tě zachovává pravice tvá . Aj , hle slon , jejž jsem jako i tebe učinil , trávu jí jako vůl . Aj , hle moc jeho v bedrách jeho , a síla jeho v pupku břicha jeho . Jak chce , ohání ocasem svým , ačkoli jest jako cedr ; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené . Kosti jeho jako trouby měděné , hnátové jeho jako sochor železný . Onť jest přední z účinků Boha silného , učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj . Hory zajisté přinášejí mu pastvu , a všecka zvěř polní hrá tam . V stínu léhá , v soukromí mezi třtím a bahnem . Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá , a vrbí potoční obkličuje jej . Aj , zadržuje řeku tak , že nemůže pospíchati ; tuší sobě , že požře Jordán v ústa svá . Zdaž kdo před očima jeho polapí jej , aneb provazy protáhne chřípě jeho ? Vytáhneš-liž velryba udicí , aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho ? Zdali dáš kroužek na chřípě jeho , aneb hákem probodneš čelist jeho ? Zdaž se obrátí k tobě s prosbami , aneb mluviti bude tobě lahodně ? Učiní-liž smlouvu s tebou ? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného ? Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem , aneb přivážeš jej dětem svým ? Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci , a rozdělí-liž jej mezi kupce ? Zdaž naplníš háky kůži jeho , a vidlicemi rybářskými hlavu jeho ? Vztáhni jen na něj ruku svou , a neučiníš zmínky o boji . Aj , naděje o polapení jeho mylná jest . Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen ? Není žádného tak smělého , kdo by jej zbudil , kdož tedy postaví se přede mnou ? Kdo mne čím předšel , abych se jemu odplacel ? Cožkoli jest pode vším nebem , mé jest . Nebudu mlčeti o údech jeho , a o síle výborného sformování jeho . Kdo odkryl svrchek oděvu jeho ? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí ? Vrata úst jeho kdo otevře ? Okolo zubů jeho jest hrůza . Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze . Jedna druhé tak blízko jest , že ani vítr nevchází mezi ně . Jedna druhé se přídrží , a nedělí se . Od kýchání jeho zažžehá se světlo , a oči jeho jsou jako záře svitání . Z úst jeho jako pochodně vycházejí , a jiskry ohnivé vyskakují . Z chřípí jeho vychází dým , jako z kotla vroucího aneb hrnce . Dýchání jeho uhlí rozpaluje , a plamen z úst jeho vychází . V šíji jeho přebývá síla , a před ním utíká žalost . Kusové masa jeho drží se spolu ; celistvé jest v něm , aniž se rozdrobuje . Srdce jeho tuhé jest jako kámen , tak tuhé , jako úlomek zpodního žernovu . Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější , až se strachem i vyčišťují . Meč stihající jej neostojí , ani kopí , šíp neb i pancíř . Pokládá železo za plevy , ocel za dřevo shnilé . Nezahání ho střela , v stéblo obrací se jemu kamení prakové . Za stéblo počítá střelbu , a posmívá se šermování kopím . Pod ním ostré střepiny , stele sobě na věci špičaté jako na blátě . Působí , aby vřelo v hlubině jako v kotle , a kormoutilo se moře jako v moždíři . Za sebou patrnou činí stezku , až sezdá , že propast má šediny . Žádného není na zemi jemu podobného , aby tak učiněn byl bez strachu . Cokoli vysokého jest , za nic pokládá , jest králem nade všemi šelmami . Tedy odpovídaje Job Hospodinu , řekl : Vím , že všecko můžeš , a že nemůže překaženo býti tvému myšlení . Kdo jest to ten , ptáš se , ješto zatemňuje radu Boží tak hloupě ? Protož přiznávám se , že jsem tomu nerozuměl . Divnějšíť jsou ty věci nad mou stižitelnost , anižť jich mohu poznati . Vyslýchejž , prosím , když bych koli mluvil ; když bych se tebe tázal , oznamuj mi . Tolikoť jsem slýchal o tobě , nyní pak i oko mé tě vidí . Pročež mrzí mne to , a želím toho v prachu a v popele . Stalo se pak , když odmluvil Hospodin slova ta k Jobovi , že řekl Hospodin Elifazovi Temanskému : Rozpálil se hněv můj proti tobě , a proti dvěma přátelům tvým , proto že jste nemluvili o mně toho , což pravého jest , tak jako služebník můj Job . Protož nyní vezměte sobě sedm volků , a sedm skopců , a jděte k služebníku mému Jobovi , abyste dali obětovati obět za sebe , a služebník můj Job , aby se modlil za vás . Nebo jistě oblíčej jeho přijmu , abych neučinil s vámi podlé bláznovství vašeho ; nebo nemluvili jste toho , což pravého jest , o mně , tak jako služebník můj Job . A tak odšedše Elifaz Temanský a Bildad Suchský a Zofar Naamatský , učinili , jakž jim byl přikázal Hospodin , a přijal Hospodin oblíčej Jobův . Navrátil také Hospodin to , což odjato bylo Jobovi , když se modlil za přátely své , tak že což měl Job , rozmnožil to Hospodin dvénásobně . A sšedše se k němu všickni příbuzní , a všecky příbuzné jeho , a všickni známí jeho prvnější , jedli s ním chléb v domě jeho , a lítost majíce nad ním , potěšovali ho nade vším tím zlým , kteréž byl uvedl Hospodin na něj . A dali jemu jeden každý peníz jeden , a jeden každý náušnici zlatou jednu . A tak požehnal Hospodin Jobovi k posledku více nežli v počátku jeho . Nebo měl čtrnácte tisíc ovcí , a šest tisíc velbloudů , a tisíc spřežení volů , a tisíc oslic . Měl také sedm synů a tři dcery , Z nichž první dal jméno Jemima , jméno pak druhé Keciha , a jméno třetí Kerenhappuch . Aniž se nacházely ženy tak krásné , jako dcery Jobovy , ve vší té krajině ; kterýmž dal otec jejich dědictví mezi bratřími jejich . Byl pak živ Job potom sto a čtyřidceti let , a viděl syny své , a syny synů svých , až do čtvrtého pokolení . I umřel Job , stár jsa a pln dnů . Blahoslavený ten muž , kterýž nechodí po radě bezbožných , a na cestě hříšníků nestojí , a na stolici posměvačů nesedá . Ale v zákoně Hospodinově jest líbost jeho , a v zákoně jeho přemýšlí dnem i nocí . Nebo bude jako strom štípený při tekutých vodách , kterýž ovoce své vydává časem svým , jehožto list nevadne , a cožkoli činiti bude , šťastně mu se povede . Ne takť budou bezbožní , ale jako plevy , kteréž rozmítá vítr . A protož neostojí bezbožní na soudu , ani hříšníci v shromáždění spravedlivých . Neboť zná Hospodin cestu spravedlivých , ale cesta bezbožných zahyne . Proč se bouří národové , a lidé daremné věci přemyšlují ? Sstupují se králové zemští , a knížata se spolu radí proti Hospodinu , a proti pomazanému jeho , Říkajíce : Roztrhejme svazky jejich , a zavrzme od sebe provazy jejich . Ale ten , jenž přebývá v nebesích , směje se , Pán posmívá se jim . Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém , a v prchlivosti své předěsí je , řka : Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem , horou svatou mou . Vypravovati budu úsudek . Hospodin řekl ke mně : Syn můj ty jsi , já dnes zplodil jsem tě . Požádej mne , a dámť národy , dědictví tvé , a končiny země , vládařství tvé . Roztlučeš je prutem železným , a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je . A protož , králové , nyní srozumějte , vyučujte se , soudcové zemští . Služte Hospodinu v bázni , a veselte se s třesením . Líbejte syna , aby se nerozhněval , a zhynuli byste na cestě , jakž by se jen málo zapálil hněv jeho . Blahoslavení jsou všickni , kteříž doufají v něho . Žalm Davidův , když utíkal před Absolonem synem svým . Hospodine , jakť jsou mnozí nepřátelé moji ! Mnozí povstávají proti mně . Mnozí mluví o duši mé : Nemáť tento žádné pomoci v Bohu . Ale ty , Hospodine , jsi štítem vůkol mne , slávou mou , a kterýž povyšuješ hlavy mé . Hlasem svým volal jsem k Hospodinu , a vyslyšel mne s hory svaté své . Sélah . Já jsem lehl , a spal jsem , i zas procítil ; nebo mne zdržoval Hospodin . Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí , kteříž se vůkol kladou proti mně . Povstaniž , Hospodine , zachovej mne , Bože můj , kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce , a zuby bezbožníků zvyrážel . Tvéť , ó Hospodine , jest spasení , a nad lidem tvým požehnání tvé . Sélah . Přednímu zpěváku na neginot , žalm Davidův . Když volám , vyslyš mne , Bože spravedlnosti mé . Ty jsi mi v úzkosti prostranství způsoboval , smiluj se nade mnou , a vyslyš modlitbu mou . Synové lidští , dokudž sláva má v potupě bude ? Dlouho-liž marnost milovati a lži hledati budete ? Sélah . Vězte , žeť jest oddělil Hospodin sobě milého . Vyslyšíť mne Hospodin , když k němu volati budu . Uleknětež se a nehřešte , přemyšlujte o tom v srdci svém , na ložci svém , a umlkněte . Sélah . Obětujte oběti spravedlnosti , a doufejte v Hospodina . Mnozí říkají : Ó bychom viděti mohli dobré věci . Hospodine , pozdvihni nad námi jasného oblíčeje svého , I způsobíš radost v srdci mém větší , než oni mívají , když obilé a víno jejich se obrodí . Jáť u pokoji i lehnu i spáti budu ; nebo ty , Hospodine , sám způsobíš mi bydlení bezpečné . Přednímu zpěváku na nechilot , žalm Davidův . Slova má slyš , Hospodine , porozuměj tužebnému úpění mému . Pozoruj hlasu volání mého , králi můj a Bože můj ; nebo se tobě modlím . Hospodine , v jitře vyslyšíš hlas můj , v jitře předložím tobě žádost , a šetřiti budu . Nebo ty , ó Bože silný , neoblibuješ bezbožnosti , nemá místa u tebe nešlechetník . Neostojí blázniví před očima tvýma , v nenávisti máš všecky činitele nepravosti . Zatratíš mluvící lež . Člověka ukrutného a lstivého v ohavnosti má Hospodin . Já pak ve množství milosrdenství tvého vejdu do domu tvého , klaněti se budu k svatému chrámu tvému v bázni tvé . Hospodine , proveď mne v spravedlnosti své , pro ty , jenž mne střehou ; spravuj přede mnou cestu svou . Neboť není v ústech jejich žádné upřímnosti , vnitřnosti jejich plné nešlechetnosti , hrob otevřený hrdlo jejich , jazykem svým lahodně mluví . Zkaz je , ó Bože , nechať padnou od rad svých ; pro množství nešlechetností jejich rozptyl je , poněvadž odporní jsou tobě . A ať se všickni v tě doufající radují , na věky ať plésají , když je zastírati budeš ; ať se v tobě veselí , kteřížkoli milují jméno tvé . Nebo ty , Hospodine , požehnáš spravedlivému , a jako štítem přívětivostí svou vůkol zastřeš jej . ] Přednímu kantoru na neginot , k nízkému zpěvu , žalm Davidův . Hospodine , netresci mne v hněvě svém , ani v prchlivosti své kárej mne . Smiluj se nade mnou , Hospodine , neboť jsem zemdlený ; uzdrav mne , Hospodine , nebo ztrnuly kosti mé . Ano i duše má předěšena jest náramně , ty pak , Hospodine , až dokavad ? Navratiž se , Hospodine , a vytrhni duši mou ; spomoz mi pro milosrdenství své . Nebo mrtví nezpomínají na tebe , a v hrobě kdo tě bude oslavovati ? Ustávám v úpění svém , ložce své každé noci svlažuji , slzami svými postel svou smáčím . Sškvrkla se zámutkem tvář má , sstarala se příčinou všech nepřátel mých . Odstuptež ode mne všickni činitelé nepravosti ; neboť jest vyslyšel Hospodin hlas pláče mého . Vyslyšel Hospodin pokornou modlitbu mou , Hospodin modlitbu mou přijal . Nechažť se zastydí a předěsí zřejmě všickni nepřátelé moji , nechažť jsou zpět obráceni a rychle zahanbeni . Osvědčení neviny Davidovy , o čemž zpíval Hospodinu z příčiny slov Chusi syna Jeminova . Hospodine Bože můj , v toběť doufám , vysvoboď mne ode všech protivníků mých , a vytrhni mne , Aby neuchvátil jako lev duše mé , a neroztrhal , když by nebyl , kdo by vysvobodil . Hospodine Bože můj , učinil-li jsem to , jest-li nepravost při mně , Činil-li jsem zle tomu , kdož se ke mně pokojně choval , ( nýbrž spomáhal jsem protivícímu se mi bez příčiny ) , Nechať stihá nepřítel duši mou , i popadne , a pošlapá na zemi život můj , a slávu mou v prach uvede . Sélah . Povstaň , Hospodine , v hněvě svém , vyvyš se proti vzteklostem mých nepřátel , a prociť ke mně , nebo jsi soud nařídil . I shrne se k tobě shromáždění lidí ; pro ně tedy u výsost navrať se zase . Hospodin souditi bude lidi . Sudiž mne , Hospodine , podlé spravedlnosti mé , a podlé nevinnosti mé , kteráž při mně jest . Ó by již k skončení přišla nešlechetnost bezbožných , spravedlivého pak abys utvrdil ty , kterýž zkušuješ srdce a ledví , Bože spravedlivý . Bůh jest štít můj , kterýž spaseny činí upřímé srdcem . Bůh jest soudce spravedlivý , Bůh silný hněvá se na bezbožného každý den . Neobrátí-li se , naostříť meč svůj ; lučiště své natáhl , a naměřil je . Připravil sobě i zbroj smrtelnou , střely své proti škůdcím přistrojil . Aj , rodí nepravost ; nebo počav těžkou bolest , urodí lež . Jámu kopal , i vykopal ji , ale padne do dolu , kterýž přistrojil . Obrátíť se usilování jeho na hlavu jeho , a na vrch hlavy jeho nepravost jeho sstoupí . Slaviti budu Hospodina podlé spravedlnosti jeho , a žalmy zpívati jménu Hospodina nejvyššího . Přednímu zpěváku na gittejský nástroj , žalm Davidův . Hospodine Pane náš , jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi ! Nebo jsi vyvýšil slávu svou nad nebesa . Z úst nemluvňátek a těch , jenž prsí požívají , mocně dokazuješ síly z příčiny svých nepřátel , abys přítrž učinil protivníku a vymstívajícímu se . Když spatřuji nebesa tvá , dílo prstů tvých , měsíc a hvězdy , kteréž jsi tak upevnil , říkám : Co jest člověk , že jsi naň pamětliv , a syn člověka , že jej navštěvuješ ? Nebo učinil jsi ho málo menšího andělů , slávou a ctí korunoval jsi jej . Pánem jsi ho učinil nad dílem rukou svých , všecko jsi podložil pod nohy jeho : Ovce i voly všecky , také i zvěř polní , Ptactvo nebeské , i ryby mořské , a cožkoli chodí stezkami mořskými . Hospodine Pane náš , jak důstojné jest jméno tvé na vší zemi ! Přednímu zpěváku na al mutlabben , žalm Davidův . Oslavovati tě budu , Hospodine , celým srdcem svým , vypravovati budu všecky divné skutky tvé . Radovati a veseliti se budu v tobě , žalmy zpívati budu jménu tvému , ó Nejvyšší , Proto že nepřátelé moji jsou nazpět obráceni , že klesli , a zahynuli od tváři tvé . Nebo jsi vyvedl soud můj a při mou , posadils se na stolici soudce spravedlivý . Ohromil jsi národy , zatratils bezbožníka , jméno jejich vyhladil jsi na věčné věky . Ó nepříteli , již-li jsou dokonány zhouby tvé na věky ? Již-li jsi města podvrátil ? Zahynula památka jejich s nimi . Ale Hospodin na věky kraluje , připravil k soudu trůn svůj . Onť soudí sám okršlek v spravedlnosti , a výpověd činí národům v pravosti . Hospodin zajisté jest útočiště chudého , útočiště v čas ssoužení . I budou v tebe doufati , kteříž znají jméno tvé ; nebo neopouštíš hledajících tě , Hospodine . Žalmy zpívejte Hospodinu , přebývajícímu na Sionu , zvěstujte mezi národy skutky jeho . Nebo on vyhledává krve , rozpomíná se na ni , aniž se zapomíná na křik utištěných . Smiluj se nade mnou , Hospodine , viz ssoužení mé od těch , kteříž mne nenávidí , ty , kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti , Abych vypravoval všecky chvály tvé v branách dcery Sionské , a veselil se v spasení tvém . Pohříženiť jsou národové v jámě , kterouž udělali ; v osídle , kteréž polékli , uvázla noha jejich . Přišelť jest v známost Hospodin , pomstu učiniv ; v díle rukou svých zapletl se bezbožník . Higgaion Sélah . Obráceni buďte bezbožníci do pekla , všickni národové , kteříž se zapomínají nad Bohem . Neboť nebude dán chudý u věčné zapomenutí ; očekávání ssoužených nezahyneť na věky . Povstaniž , Hospodine , ať se nesilí člověk ; národové buďte souzeni před tebou . Pusť na ně strach , ó Hospodine , ať tomu porozumějí národové , že smrtelní jsou . Sélah . Proč , ó Hospodine , stojíš zdaleka , a skrýváš se v čas ssoužení ? Z pychu bezbožník protivenství činí chudému . Ó by jati byli v zlých radách , kteréž vymýšlejí . Neboť se honosí bezbožník v líbostech života svého , a lakomý sobě pochlebuje , a Hospodina popouzí . Bezbožník pro pýchu , kterouž na sobě prokazuje , nedbá na nic ; všecka myšlení jeho jsou , že není Boha . Dobře mu se daří na cestách jeho všelikého času , soudové tvoji vzdáleni jsou od něho , i na všecky nepřátely své fouká , Říkaje v srdci svém : Nepohnuť se od národu až do pronárodu , nebo nebojím se zlého . Ústa jeho plná jsou zlořečenství , i chytrosti a lsti ; pod jazykem jeho trápení a starost . Sedí v zálohách ve vsech a v skrýších , aby zamordoval nevinného ; očima svýma po chudém špehuje . Číhá v skrytě jako lev v jeskyni své , číhá , aby pochytil chudého , uchvacujeť jej , a táhne pod sítku svou . Připadá a stuluje se , dokudž by nevpadlo v silné pazoury jeho shromáždění chudých . Říká v srdci svém : Zapomenulť jest Bůh silný , skryl tvář svou , nepohledíť na věky . Povstaniž , Hospodine Bože silný , vznes ruku svou , nezapomínejž se nad chudými . Proč má bezbožník Boha popouzeti , říkaje v srdci svém , že toho vyhledávati nebudeš ? Díváš se do času , nebo ty nátisk a bolest spatřuješ , abys jim odplatil rukou svou ; na tebeť se spouští chudý , sirotku ty jsi spomocník . Potři rámě bezbožného , a vyhledej nepravosti zlostného , tak aby neostál . Hospodin jest králem věčných věků , národové z země své hynou . Žádost ponížených vyslýcháš , Hospodine , utvrzuješ srdce jejich , ucha svého k nim nakloňuješ , Abys soud činil sirotku a ssouženému , tak aby jich nessužoval více člověk bídný a zemský . Přednímu zpěváku , žalm Davidův . Hospodina doufám , kterakž tedy říkáte duši mé : Uleť s hory své jako ptáče ? Nebo aj , bezbožníci napínají lučiště , přikládají šípy své na tětivo , aby stříleli skrytě na upřímé srdcem . Ale těmi usilováními zkaženi budou ; nebo spravedlivý co učinil ? Hospodin jest v chrámě svatém svém , trůn Hospodinův v nebi jest ; oči jeho hledí , víčka jeho zkušují synů lidských . Hospodin zkušuje spravedlivého , bezbožníka pak a milujícího nepravost nenávidí duše jeho . Dštíti bude na bezbožníky uhlím řeřavým , ohněm a sirou , a duch vichřice bude částka kalicha jejich . Nebo Hospodin spravedlivý jest , spravedlnost miluje , na upřímého oči jeho patří . Přednímu kantoru k nízkému zpěvu , žalm Davidův . Spomoz , ó Hospodine ; nebo se již nenalézá milosrdného , a vyhynuli věrní z synů lidských . Lež mluví jeden každý s bližním svým , rty úlisnými z srdce dvojitého řeči vynášejí . Ó by vyplénil Hospodin všeliké rty úlisné , a jazyk velikomluvný , Kteříž říkají : Jazykem svým přemůžeme , mámeť ústa svá s sebou , kdo jest pánem naším ? Pro zhoubu chudých , pro úpění nuzných jižť povstanu , praví Hospodin , v bezpečnosti postavím toho , na nějž polečeno bylo . Výmluvnosti Hospodinovy jsou výmluvnosti čisté , jako stříbro v hliněné peci přehnané a sedmkrát zprubované . Ty , Hospodine , jim spomáhati budeš , a ostříhati každého od národu tohoto až na věky . Vůkol a vůkol bezbožní se protulují , když takoví ničemní vyvýšeni bývají mezi syny lidskými . Přednímu zpěváku , žalm Davidův . Až dokud , Hospodine ? Což se na věky zapomeneš na mne ? Dokudž tvář svou skrývati budeš přede mnou ? Dokud rady vyhledávati budu v mysli své , a den ode dne svírati se v srdci svém ? Až dokud se zpínati bude nepřítel můj nade mnou ? Vzhlédni , vyslyš mne , Hospodine Bože můj , osvěť oči mé , abych neusnul snem smrti , A aby neřekl nepřítel můj : Svítězil jsem nad ním , a nepřátelé moji aby neplésali , jestliže bych se poklesl . Jáť zajisté v milosrdenství tvém doufám , plésati bude srdce mé v spasení tvém ; zpívati budu Hospodinu , že jest mi tak dobře učinil . Přednímu zpěváku , píseň Davidova . Říká blázen v srdci svém : Není Boha . Porušeni jsou , a ohavní v snažnostech ; není , kdo by činil dobré . Hospodin s nebe popatřil na syny lidské , aby viděl , byl-li by kdo rozumný a hledající Boha . Všickni se odvrátili , napořád neužiteční učiněni jsou ; není , kdo by činil dobré , není ani jednoho . Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti , že zžírají lid můj , jako by chléb jedli ? Hospodina pak nevzývají . Tehdáž se náramně strašiti budou ; nebo Bůh jest v rodině spravedlivého . Radu chudého potupujete , ale Hospodin jest naděje jeho . Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi . Když Hospodin zase přivede zajaté lidu svého , plésati bude Jákob , a veseliti se Izrael . Žalm Davidův . Hospodine , kdo bude přebývati v stánku tvém ? Kdo bydliti bude na hoře svaté tvé ? Ten , kdož chodí v upřímnosti , a činí spravedlnost , a mluví pravdu z srdce svého . Kdož neutrhá jazykem svým , bližnímu svému nečiní zlého , a potupy neuvodí na bližního svého . Ten , před jehož očima v nevážnosti jest zavržený , v poctivosti pak bojící se Hospodina ; a přisáhl-li by i se škodou , však toho nemění . Kdož peněz svých nedává na lichvu , a daru proti nevinnému nebéře . Kdož tyto věci činí , nepohneť se na věky . Zlatý zpěv Davidův . Ostříhej mne , Bože silný , neboť v tebe doufám . Rciž , duše má , Hospodinu : Ty jsi Pán můj , dobrota má nic tobě neprospěje . Ale svatým , kteříž jsou na zemi , a znamenitým , v nichž všecka líbost má . Rozmnožují bolesti své ti , kteříž k cizímu bohu chvátají ; neokusím obětí jejich ze krve , aniž vezmu jména jejich ve rty své . Hospodin jest částka dílu mého a kalicha mého ; ty zdržuješ los můj . Provazcové padli mi na místech veselých , a dědictví rozkošné dostalo se mi . Dobrořečiti budu Hospodinu , kterýž mi radí ; nebo i v noci vyučují mne ledví má . Představuji Hospodina před oblíčej svůj vždycky , a kdyžť jest mi po pravici , nikoli se nepohnu . Z té příčiny rozveselilo se srdce mé , a zplésala sláva má , ano i tělo mé v bezpečnosti přebývati bude . Nebo nenecháš duše mé v pekle , aniž dopustíš svatému svému viděti porušení . Známou učiníš mi cestu života ; sytost hojného veselí jest před oblíčejem tvým , a dokonalé utěšení po pravici tvé až na věky . Modlitba Davidova . Vyslyš , Hospodine , spravedlnost , a pozoruj volání mého ; nakloň uší k modlitbě mé , kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti . Od tváři tvé vyjdiž soud můj , oči tvé nechať patří na upřímnost . Zkusils srdce mého , navštívils je v noci ; ohněm jsi mne zpruboval , aniž jsi co shledal ; to , což myslím , nepředstihá úst mých . Z strany pak skutků lidských , já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce . Zdržuj kroky mé na cestách svých , aby se neuchylovaly nohy mé . Já volám k tobě , nebo vyslýcháš mne , ó Bože silný ; nakloň ke mně ucha svého , a slyš řeč mou . Prokaž milosrdenství svá , naději majících ochránce před těmi , kteříž povstávají proti pravici tvé . Ostříhej mne jako zřítelnice oka , v stínu křídel svých skrej mne , Od tváři bezbožných těch , kteříž mne hubí , od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne , Kteříž tukem svým zarostli , mluví pyšně ústy svými . Jižť i kroky naše předstihají , oči své obrácené mají , aby nás porazili na zem . Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže , a lvíčeti sedícímu v skrýši . Povstaniž , Hospodine , předejdi tváři jeho , sehni jej , a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým , Rukou svou od lidí , ó Hospodine , od lidí světských , jichžto oddíl jest v tomto životě , a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ . Čímž i synové jejich nasyceni bývají , a ostatků zanechávají maličkým svým . Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou ; nasycen budu obrazem tvým , když procítím . Přednímu zpěváku , služebníka Hospodinova Davida , kterýž mluvil Hospodinu slova písně této v ten den , v němž ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho i z ruky Saulovy , a řekl : Z vnitřnosti srdce miluji tě , Hospodine , sílo má . Hospodin skála má a hrad můj , i vysvoboditel můj , Bůh silný můj , skála má , v němž naději skládám , štít můj a roh spasení mého , mé útočiště . Chvály hodného vzýval jsem Hospodina , a od nepřátel svých byl jsem vyproštěn . Obklíčilyť mne byly bolesti smrti , a proudové nešlechetných předěsili mne . Bylyť jsou mne obklíčily bolesti hrobu , osídla smrti zachvátila mne . V úzkosti své vzýval jsem Hospodina , a k Bohu svému volal jsem , i vyslyšel z chrámu svého hlas můj , a volání mé před oblíčejem jeho přišlo v uši jeho . Tehdy pohnula se a zatřásla země , základové hor pohnuli se , a třásli se pro rozhněvání jeho . Dým vystupoval z chřípí jeho , a oheň zžírající z úst jeho , od něhož se uhlí rozpálilo . Nakloniv nebes , sstoupil , a mrákota byla pod nohami jeho . A sedě na cherubínu , letěl , letěl na peří větrovém . Udělal sobě z temností skrýši , vůkol sebe stánek svůj z temných vod a hustých oblaků . Od blesku před ním oblakové jeho rozehnáni jsou , krupobití i uhlí řeřavé . I hřímal na nebi Hospodin , a Nejvyšší vydal zvuk svůj , i krupobití a uhlí řeřavé . Vystřelil i střely své , a rozptýlil je , a blýskáním častým porazil je . I ukázaly se hlubiny vod , a odkryti jsou základové okršlku pro žehrání tvé , Hospodine , pro dchnutí větru chřípí tvých . Poslav s výsosti , uchopil mne , vytáhl mne z velikých vod . Vytrhl mne od nepřítele mého silného , a od těch , kteříž mne nenáviděli , ačkoli silnější mne byli . Předstihliť jsou mne byli v den trápení mého , ale Hospodin byl mi podpora . Kterýž vyvedl mne na prostranno , vytrhl mne , nebo mne sobě oblíbil . Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé , podlé čistoty rukou mých nahradil mi . Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových , aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého . Všickni zajisté soudové jeho jsou přede mnou , a ustanovení jeho neodložil jsem od sebe . Nýbrž upřímě choval jsem se k němu , a vystříhal jsem se nepravosti své . Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé , podlé čistoty rukou mých , kteráž jest před očima jeho . Ty , Pane , s milosrdným milosrdně nakládáš , a k člověku upřímému upřímě se máš . K sprostnému sprostně se ukazuješ , a s převráceným převráceně zacházíš . Lid pak ssoužený vysvobozuješ , a oči vysoké snižuješ . Ty zajisté rozsvěcuješ svíci mou ; Hospodin Bůh můj osvěcuje temnosti mé . Nebo v tobě proběhl jsem vojsko , a v Bohu svém přeskočil jsem i zed . Boha tohoto silného cesta jest dokonalá , výmluvnosti Hospodinovy jsou přečištěné , onť jest štít všech , kteříž v něho doufají . Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina , a kdo skalou kromě Boha našeho ? Ten Bůh silný přepasuje mne udatností , a činí dokonalou cestu mou . Činí nohy mé jako laní , a na vysokostech mých postavuje mne . Učí ruce mé boji , tak že lámi i lučiště ocelivé rukama svýma . Tys mi také dodal štítu spasení svého , a pravice tvá podpírala mne , a dobrotivost tvá mne zvelebila . Rozšířil jsi krokům mým místo pode mnou , a nepodvrtly se nohy mé . Honil jsem nepřátely své , a postihl jsem je , aniž jsem se navrátil , až jsem je vyhubil . Tak jsem je zranil , že nemohli povstati , padše pod nohy mé . Ty jsi zajisté mne přepásal udatností k boji , povstávající proti mně sehnul jsi pode mne . Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých , abych ty , kteříž mne nenáviděli , vyplénil . Volaliť jsou , ale nebylo spomocníka k Hospodinu , ale nevyslyšel jich . I potřel jsem je jako prach u povětří , jako bláto na ulicích rozšlapal jsem je . Ty jsi mne vyprostil z různic lidu , a postavils mne v hlavu národům ; lid , kteréhož jsem neznal , sloužil mi . Jakž jen zaslechli , uposlechli mne , cizozemci lhali mi . Cizozemci svadli a třásli se v ohradách svých . Živť jest Hospodin , a požehnaná skála má ; protož buď vyvyšován Bůh spasení mého , Bůh silný , kterýž mi pomsty poroučí , a podmaňuje mi lidi . Ty jsi vysvoboditel můj z moci nepřátel mých , také i nad povstávající proti mně vyvýšils mne , a od člověka ukrutného vyprostils mne . A protož chváliti tě budu mezi národy , ó Hospodine , a jménu tvému žalmy prozpěvovati , Kterýž tak důstojně vysvobozuješ krále svého , a činíš milosrdenství pomazanému svému Davidovi , i semeni jeho až na věky . Přednímu z kantorů , žalm Davidův . Nebesa vypravují slávu Boha silného , a dílo rukou jeho obloha zvěstuje . Den po dni vynáší řeč , a noc po noci ukazuje umění . Neníť řeči ani slov , kdež by nemohl slyšán býti hlas jejich . Po vší zemi rozchází se zpráva jejich , a až do končin okršlku slova jich , slunci pak rozbil stánek na nich . Kteréž jako ženich vychází z pokoje svého , veselí se jako udatný rek , cestou běžeti maje . Od končin nebes východ jeho , a obcházení jeho až zase do končin jejich , a ničeho není , což by se ukryti mohlo před horkostí jeho . Zákon Hospodinův jest dokonalý , očerstvující duši , Hospodinovo svědectví pravé , moudrost dávající neumělým . Rozkazové Hospodinovi přímí , obveselující srdce , přikázaní Hospodinovo čisté , osvěcující oči . Bázeň Hospodinova čistá , zůstávající na věky , soudové Hospodinovi praví , a k tomu i spravedliví . Mnohem žádostivější jsou než zlato , a než mnoho ryzího zlata , sladší než med a stred z plástů . Služebník tvůj zajisté jimi osvěcován bývá , a kdož jich ostříhá , užitek hojný má . Ale poblouzením kdo vyrozumí ? Protož i od tajných očisť mne . I od zúmyslných zdržuj služebníka svého , aby nade mnou nepanovali , a tehdyť dokonalý budu , a očištěný od přestoupení velikého . Ó ať jsou slova úst mých tobě příjemná , i přemyšlování srdce mého před tebou , Hospodine skálo má , a vykupiteli můj . Přednímu zpěváku , žalm Davidův . Vyslyšiž tě Hospodin v den ssoužení , k zvýšení tě přiveď jméno Boha Jákobova . Sešliž tobě pomoc z svatyně , a z Siona utvrzuj tě . Rozpomeniž se na všecky oběti tvé , a zápaly tvé v popel obrať . Sélah . Dejž tobě vše podlé srdce tvého , a všelikou radu tvou vyplň . I budeme prozpěvovati o spasení tvém , a ve jménu Boha našeho korouhve vyzdvihneme ; naplniž Hospodin všecky prosby tvé . Nyníť jsme poznali , že Hospodin zachoval svého pomazaného , a že jej vyslyšel s nebe svatého svého ; nebo v jeho přesilné pravici jest spasení . Tito v vozích , jiní v koních doufají , ale my jméno Hospodina Boha našeho sobě připomínáme . A protož oni sehnuti jsou , a padli , ale my povstali jsme , a zmužile stojíme . Hospodine , zachovávejž nás , i král ať slyší nás , když k němu volati budeme . Přednímu z kantorů , žalm Davidův . Hospodine , v síle tvé raduje se král , a v spasení tvém veselí se přenáramně . Žádost srdce jeho dal jsi jemu , a prosbě rtů jeho neodepřel jsi . Sélah . Předšel jsi jej zajisté hojným požehnáním , vstavil jsi na hlavu jeho korunu z ryzího zlata . Života požádal od tebe , a dal jsi mu prodlení dnů na věky věků . Veliká jest sláva jeho v spasení tvém , důstojností a krásou přioděl jsi jej . Nebo jsi jej vystavil za příklad hojného požehnání až na věky , rozveselil jsi jej radostí oblíčeje svého . A poněvadž král doufá v Hospodina , a v milosrdenství Nejvyššího , nepohneť se . Najdeť ruka tvá všecky nepřátely své , dosáhne pravice tvá těch , kteříž tě nenávidí . Uvržeš je jako do peci ohnivé v čas rozhněvání svého ; Hospodin v prchlivosti své sehltí je , a oheň sžíře je . Plémě jejich z země vyhladíš , a símě jejich z synů lidských , Nebo jsou proti tobě ukládali zlost , myslili na nešlechetnost , ač ji dovesti nemohli . Protož je vystavíš za cíl , na tětiva svá přikládati budeš proti tváři jejich . Zjeviž se , ó Hospodine , v síle své , a budemeť zpívati a oslavovati udatnost tvou . Přednímu zpěváku k času jitřnímu , žalm Davidův . Bože můj , Bože můj , pročež jsi mne opustil ? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého . Bože můj , přes celý den volám , a neslyšíš , i v noci , a nemohu se utajiti . Ty zajisté jsi svatý , zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi . V toběť doufali otcové naši , doufali , a vysvobozovals je . K tobě volávali , a spomáhals jim ; v tobě doufali , a nebývali zahanbeni . Já pak červ jsem , a ne člověk , útržka lidská a povrhel vůbec . Všickni , kteříž mne vidí , posmívají se mi , ošklebují se , a hlavami potřásají , říkajíce : Spustiltě se na Hospodina , nechť ho vysvobodí ; nechať jej vytrhne , poněvadž se mu v něm zalíbilo . Ješto ty jsi , kterýž jsi mne vyvedl z života , ustaviv mne v doufání při prsích matky mé . Na tebeť jsem uvržen od narození svého , od života matky mé Bůh můj ty jsi . Nevzdalujž se ode mne , nebo ssoužení blízké jest , a nemám spomocníka . Obkličujíť mne býkové mnozí , silní volové z Bázan obstupují mne . Otvírají na mne ústa svá , jako lev rozsapávající a řvoucí . Jako voda rozplynul jsem se , a rozstoupily se všecky kosti mé , a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých . Vyprahla jako střepina síla má , a jazyk můj přilnul k dásním mým , anobrž v prachu smrti položils mne . Nebo psi obskočili mne , rota zlostníků oblehla mne , zprobijeli ruce mé i nohy mé . Mohl bych sčísti všecky kosti své , oni pak hledí na mne , a dívají se mi . Dělí mezi sebou roucha má , a o můj oděv mecí los . Ale ty , Hospodine , nevzdalujž se , sílo má , přispěj k spomožení mému . Vychvať od meče duši mou , a z moci psů jedinkou mou . Zachovej mne od úst lva , a od rohů jednorožcových vyprosť mne . I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém , u prostřed shromáždění chváliti tě budu , řka : Kteříž se bojíte Hospodina , chvalte jej , všecko símě Jákobovo ctěte jej , a boj se ho všecka rodino Izraelova . Nebo nepohrdá , ani se odvrací od trápení ztrápeného , aniž skrývá tváři své od něho , nýbrž když k němu volá , vyslýchá jej . O tobě chvála má v shromáždění velikém , sliby své plniti budu před těmi , kteříž se bojí tebe . Jísti budou tiší a nasyceni budou , chváliti budou Hospodina ti , kteříž ho hledají , živo bude srdce vaše na věky . Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země , a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů . Nebo Hospodinovo jest království , a onť panuje nad národy . Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země , jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu , a kteříž duše své nemohou při životu zachovati . Símě jejich sloužiti mu bude , a přičteno bude ku Pánu v každém věku . Přijdouť , a lidu , kterýž z nich vyjde , vypravovati budou spravedlnost jeho ; nebo ji skutkem vykonal . Žalm Davidův . Hospodin jest můj pastýř , nebudu míti nedostatku . Na pastvách zelených pase mne , k vodám tichým mne přivodí . Duši mou očerstvuje , vodí mne po stezkách spravedlnosti pro jméno své . Byť mi se dostalo jíti přes údolí stínu smrti , nebuduť se báti zlého , nebo ty se mnou jsi ; prut tvůj a hůl tvá , toť mne potěšuje . Strojíš stůl před oblíčejem mým naproti mým nepřátelům , pomazuješ olejem hlavy mé , kalich můj naléváš , až oplývá . Nadto i dobrota a milosrdenství následovati mne budou po všecky dny života mého , a přebývati budu v domě Hospodinově za dlouhé časy . Žalm Davidův . Hospodinova jest země , a plnost její , okršlek země , i ti , kteříž obývají na něm . Nebo on ji na moři založil , a na řekách upevnil ji . Kdo vstoupí na horu Hospodinovu ? A kdo stane na místě svatém jeho ? Ten , kdož jest rukou nevinných , a srdce čistého , kdož neobrací duše své k marnosti , a nepřisahá lstivě . Ten přijme požehnání od Hospodina , a spravedlnost od Boha spasitele svého . Toť jest národ hledajících jeho , hledajících tváři tvé , ó Bože Jákobův . Sélah . Pozdvihnětež , ó brány , svrchků svých , pozdvihnětež se vrata věčná , aby vjíti mohl král slávy . Kdož jest to ten král slávy ? Hospodin silný a mocný , Hospodin udatný válečník . Pozdvihnětež , ó brány , svrchků svých , pozdvihněte se vrata věčná , aby vjíti mohl král slávy . Kdož jest to ten král slávy ? Hospodin zástupů , onť jest král slávy . Sélah . Žalm Davidův . K toběť , Hospodine , duše své pozdvihuji . Bože můj , v toběť naději skládám , nechť nejsem zahanben , aby se neradovali nepřátelé moji nade mnou . A takť i všickni , kteříž na tě očekávají , zahanbeni nebudou ; zahanbeni budou , kteříž se převráceně mají bez příčiny . Cesty své , Hospodine , uveď mi v známost , a stezkám svým vyuč mne . Dejž , ať chodím v pravdě tvé , a poučuj mne ; nebo ty jsi Bůh spasitel můj , na tebeť očekávám dne každého . Rozpomeň se na slitování svá , Hospodine , a na milosrdenství svá , kteráž jsou od věků . Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej , ale podlé milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou , Hospodine . Dobrý a přímý jest Hospodin , a protož vyučuje hříšníky cestě své . Působí to , aby tiší chodili v soudu , a vyučuje tiché cestě své . Všecky stezky Hospodinovy jsou milosrdenství a pravda těm , kteříž ostříhají smlouvy jeho a svědectví jeho . Pro jméno své , Hospodine , odpusť nepravost mou , neboť jest veliká . Který jest člověk , ješto se bojí Hospodina , jehož vyučuje , kterou by cestu vyvoliti měl ? Duše jeho v dobrém přebývati bude , a símě jeho dědičně obdrží zemi . Tajemství Hospodinovo zjevné jest těm , kteříž se jeho bojí , a v známost jim uvodí smlouvu svou . Oči mé vždycky patří k Hospodinu , on zajisté z leči vyvodí nohy mé . Popatřiž na mne , a smiluj se nade mnou , neboť jsem opuštěný a strápený . Ssoužení srdce mého rozmnožují se , z úzkostí mých vyveď mne . Viz trápení mé a bídu mou , a odpusť všecky hříchy mé . Viz nepřátely mé , jak mnozí jsou , a nenávistí nešlechetnou nenávidí mne . Ostříhej duše mé , a vytrhni mne , ať nejsem zahanben , neboť v tebe doufám . Sprostnost a upřímnost nechať mne ostříhají , nebo na tě očekávám . Vykup , ó Bože , Izraele ze všelijakých úzkostí jeho . Žalm Davidův . Suď mne , Hospodine , nebo já v upřímnosti své chodím , a v tě Hospodina doufám , nepohnuť se . Zprubujž mne , Hospodine , a zkus mne , přepal ledví má i srdce mé . Milosrdenství tvé zajisté před očima mýma jest , a chodím stále v pravdě tvé . S lidmi marnými nesedám , a s pokrytci v spolek nevcházím . V nenávisti mám shromáždění zlostníků , a s bezbožnými se neusazuji . Umývám v nevinnosti ruce své , postavuji se při oltáři tvém , Hospodine , Abych tě hlasitě chválil , a vypravoval všecky divné skutky tvé . Hospodine , jáť miluji obydlí domu tvého , a místo příbytku slávy tvé . Nezahrnujž s hříšnými duše mé , a s lidmi vražedlnými života mého , V jejichž rukou jest nešlechetnost , a pravice jejich vzátků plná . Já pak v upřímnosti své chodím , vykupiž mne , a smiluj se nade mnou . Noha má stojí na rovině , v shromážděních svatých dobrořečiti budu Hospodinu . Davidův . Hospodin světlo mé a spasení mé , kohož se budu báti ? Hospodin síla života mého , kohož se budu strašiti ? Útok učinivše na mne zlostníci , k sežrání těla mého , protivníci moji a nepřátelé moji , sami se potkli a padli . Protož byť i stany své proti mně rozbili , nebude se lekati srdce mé ; byť se pozdvihla proti mně i válka , na toť se já spouštím . Jedné věci žádal jsem od Hospodina , téť vždy hledati budu : Abych přebýval v domě Hospodinově po všecky dny života svého , a spatřoval okrasu Hospodinovu , a zpytoval v chrámě jeho . Nebo tu mne ukryje v stánku svém , v den zlý schová mne v skrýši stanu svého , a na skálu vyzdvihne mne . A tak vyvýšena bude hlava má nad nepřátely mými , kteříž mne obklíčili ; i budu obětovati v stánku jeho oběti plésání , prozpěvovati a chvály vzdávati budu Hospodinu . Slyš mne , Hospodine , hlasem volajícího , a smiluj se nade mnou , i vyslyš mne . O tobě přemýšlí srdce mé , že velíš , řka : Hledejte tváři mé , a protož tváři tvé , Hospodine , hledati budu . Neskrývejž tváři své přede mnou , aniž zamítej v hněvě služebníka svého ; spomožení mé býval jsi , neopouštěj mne , aniž se mne zhošťuj , Bože spasení mého . Ačkoli otec můj a matka má mne opustili , Hospodin však mne k sobě přivine . Vyuč mne , Hospodine , cestě své , a veď mne po stezce přímé pro ty , jenž mne střehou . Nevydávejž mne líbosti protivníků mých , neboť by ostáli proti mně svědkové lživí , i ten , jenž dýše ukrutností . Bychť nevěřil , že užívati budu dobroty Hospodinovy v zemi živých , nikoli bych neostál . Očekávejž na Hospodina , posilň se , a onť posilní srdce tvého ; protož očekávej na Hospodina . Davidův . K toběť , Hospodine , volám , skálo má , neodmlčujž mi se , abych , neozval-li bys mi se , nebyl podobný učiněn těm , kteříž sstupují do hrobu . Vyslýchej hlas pokorných modliteb mých , kdyžkoli k tobě volám , když pozdvihuji rukou svých k svatyni svatosti tvé . Nezahrnuj mne s bezbožníky , a s těmi , kteříž páší nepravost , kteříž mluvívají pokoj s bližními svými , ale převrácenost jest v srdcích jejich . Dejž jim podlé skutků jejich , a podlé zlosti nešlechetností jejich ; podlé práce rukou jejich dej jim , zaplať jim zaslouženou mzdu jejich . Nebo nechtí mysli přiložiti k skutkům Hospodinovým , a k dílu rukou jeho ; protož podvrátí je , a nebude jich vzdělávati . Požehnaný Hospodin , nebo vyslyšel hlas pokorných modliteb mých . Hospodin jest síla má a štít můj , v němť jest složilo naději srdce mé , a dána mi pomoc ; protož se veselí srdce mé , a písničkou svou oslavovati jej budu . Hospodin jest síla svých , a síla hojného spasení pomazaného svého on jest . Spas lid svůj , Hospodine , a požehnej dědictví svému , a pas je , i vyvyš je až na věky . Žalm Davidův . Vzdejte Hospodinu , velikomocní , vzdejte Hospodinu čest a sílu . Vzdejte Hospodinu slávu jména jeho , sklánějte se Hospodinu v ozdobě svatosti . Hlas Hospodinův nad vodami , Bůh silný slávy hřímání vzbuzuje , Hospodin to činí nad vodami mnohými . Hlas Hospodinův přichází s mocí , hlas Hospodinův s velebností . Hlas Hospodinův láme cedry , rozrážíť Hospodin cedry Libánské . A činí , aby skákali jako telata , Libán a Sirion , jako mladý jednorožec . Hlas Hospodinův rozkřesává plamen ohně . Hlas Hospodinův k bolesti přivodí poušť , k bolesti přivodí Hospodin poušť Kádes . Hlas Hospodinův to činí , že laně plodu pozbývají , obnažuje i lesy , ale v chrámě svém všecku svou slávu vypravuje . Hospodin nad potopou seděl , a budeť seděti Hospodin , jsa králem i na věky . Hospodin silou lid svůj daří , Hospodin požehná lidu svému v pokoji . Žalm písně , při posvěcení domu Davidova . Vyvyšovati tě budu , Hospodine , nebo jsi vyvýšil mne , aniž jsi obradoval nepřátel mých nade mnou . Hospodine Bože můj , k toběť jsem volal , a uzdravil jsi mne . Hospodine , vyvedl jsi z pekla duši mou , obživil jsi mne , abych s jinými nesstoupil do hrobu . Žalmy zpívejte Hospodinu svatí jeho , a oslavujte památku svatosti jeho . Nebo na kratičko trvá v hněvě svém , všecken pak život v dobré líbeznosti své ; z večera potrvá pláč , ale z jitra navrátí se prozpěvování . I jáť jsem řekl , když mi se šťastně vedlo : Nepohnu se na věky . Nebo ty , Hospodine , podlé dobře líbezné vůle své silou upevnil jsi horu mou , ale jakž jsi skryl tvář svou , byl jsem přestrašen . I volal jsem k tobě , Hospodine , Pánu pokorně jsem se modlil , řka : Jaký bude užitek z mé krve , jestliže sstoupím do jámy ? Zdaliž tě prach oslavovati bude ? Zdaliž zvěstovati bude pravdu tvou ? Vyslyšiž , Hospodine , a smiluj se nade mnou , Hospodine , budiž můj spomocník . I obrátil jsi mi pláč můj v plésání , odvázal jsi pytel můj , a přepásals mne veselím . Protož tobě žalmy zpívati bude jazyk můj , a nebude mlčeti . Hospodine Bože můj , na věky tě oslavovati budu . Přednímu zpěváku , žalm Davidův . V tebe , Hospodine , doufám , nedejž mi zahanbenu býti na věky , pro spravedlnost svou vysvoboď mne . Nakloň ke mně ucha svého , rychle vytrhni mne ; budiž mi pevnou skalou a domem ohraženým , abys mne zachoval . Nebo skála má a hrad můj ty jsi , protož pro jméno své veď i doveď mne . Vyveď mne z leči , kterouž polékli na mne ; nebo síla má ty jsi . V ruce tvé poroučím ducha svého , nebo jsi mne vykoupil , Hospodine , Bože silný a věrný . Nenávidím těch , kteříž následují pouhých marností , nebo já v Hospodinu naději skládám . Plésati a radovati se budu v milosrdenství tvém , že jsi vzezřel na mé trápení , a poznal jsi v ssoužení duši mou . Aniž jsi mne zavřel v ruce nepřítele , ale postavil jsi na širokosti nohy mé . Smiluj se nade mnou , Hospodine , nebo jsem ssoužen , tak že usvadla zámutkem tvář má , duše má , i život můj . Žalostí zajisté zhynulo zdraví mé , a léta má od úpění , zemdlena bídou mou síla má , a kosti mé vyprahly . U všech nepřátel svých jsem v pohanění , a nejvíce u sousedů , známým pak svým jsem strašidlem ; kteříž mne vídají vně , utíkají přede mnou . Vyšel jsem z paměti tak , jako mrtvý , učiněn jsem jako nádoba rozražená . Nebo slýchám utrhání mnohých , strach odevšad , když se proti mně spolu puntují , lstivě přemýšlejíce , jak by odjali duši mou . Ale já v tobě naději skládám , Hospodine ; řekl jsem : Bůh můj jsi ty . V rukou tvých jsou časové moji , vytrhni mne z ruky nepřátel mých a těch , kteříž mne stihají . Osvěť tvář svou nad služebníkem svým , zachovej mne pro milosrdenství své . Hospodine , ať nejsem zahanben , nebo jsem tě vzýval ; nechať jsou zahanbeni bezbožníci , a skroceni v pekle . Oněmějte rtové lživí , kteříž mluví proti spravedlivému tvrdě , pyšně a s potupou . Ó jak veliká jest dobrotivost tvá , kterouž jsi odložil těm , jenž se bojí tebe , a kterouž jsi činíval doufajícím v tebe před syny lidskými . Ty je skrýváš v skrýši oblíčeje svého před vysokomyslností člověka , skrýváš je jako v stanu před jazyky svárlivými . Požehnaný buď Hospodin , nebo prokázal ke mně divné milosrdenství své jako v městě ohraženém . Já zajisté když jsem pospíchal , řekl jsem : Zavrženť jsem od očí tvých , ale ty jsi vyslyšel hlas pokorných modliteb mých , když jsem k tobě volal . Milujtež Hospodina všickni svatí jeho , neboť ostříhá věřících Hospodin , a též odplací vrchovatě tomu , kdož pýchu provodí . Zmužile sobě čiňte , ( a posilní Bůh srdce vašeho ) , všickni , kteříž naději máte v Hospodinu . Žalm Davidův vyučující . Blahoslavený jest ten , jemuž odpuštěno přestoupení , a jehož hřích přikryt jest . Blahoslavený člověk , jemuž nepočítá Hospodin nepravosti , a v jehož duchu lsti není . Já když jsem mlčel , prahly kosti mé v úpění mém každého dne . Nebo dnem i nocí obtížena byla nade mnou ruka tvá , tak že přirozená vlhkost má obrátila se v sucho letní . Sélah . Protož hřích svůj oznámil jsem tobě , a nepravosti své jsem neukryl . Řekl jsem : Vyznám na sebe Hospodinu přestoupení svá , a ty jsi odpustil nepravost hříchu mého . Sélah . Za to se tobě bude modliti každý svatý , v času příhodném k nalezení tebe ; pročež vody mnohé v rozvodnění k němu nedosáhnou . Ty jsi skrýše má , od ssoužení zachováš mne , a plésáním vítězným obdaříš . Sélah . Já tobě k srozumění posloužím , a vyučím tě cestě , po níž bys choditi měl ; dámť radu , oči své na tě obrátě . Nebývejte jako kůň a jako mezek , kteříž rozumu nemají , jejichž ústa uzdou a udidly sevříti musíš , aby tobě neškodili . Mnohé bolesti jsou bezbožníka , ale toho , jenž naději skládá v Hospodinu , milosrdenství obklíčí . Radujte se v Hospodinu , a plésejte spravedliví , a prozpěvujte všickni srdce upřímého . Veselte se spravedliví v Hospodinu , na upříméť přísluší chválení . Oslavujte Hospodina na harfě , na loutně , a na nástroji o desíti strunách , žalmy zpívejte jemu . Zpívejte jemu píseň novou , a huďte dobře a zvučně . Nebo pravé jest slovo Hospodinovo , a všeliké dílo jeho stálé . Milujeť spravedlnost a soud , milosrdenství Hospodinova plná jest země . Slovem Hospodinovým nebesa učiněna jsou , a duchem úst jeho všecko vojsko jejich . Onť shrnul jako na hromadu vody mořské , a složil na poklad propasti . Boj se Hospodina všecka země , děstež se před ním všickni obyvatelé okršlku zemského . Nebo on řekl , a stalo se , on rozkázal , a postavilo se . Hospodin ruší rady národů , a v nic obrací přemyšlování lidská . Rada pak Hospodinova na věky trvá , myšlení srdce jeho od národu do pronárodu . Blahoslavený národ , kteréhož Hospodin jest Bohem jeho , lid ten , kterýž sobě on vyvolil za dědictví . Hospodin patře s nebe , vidí všecky syny lidské , Z příbytku trůnu svého dohlédá ke všechněm obyvatelům země . Ten , kterýž stvořil srdce jednoho každého z nich , spatřuje všecky skutky jejich . Nebývá král zachován skrze mnohý zástup , ani udatný rek vysvobozen skrze velikou moc svou . Oklamavatelný jest kůň k spomožení , aniž ve množství síly své vytrhuje . Aj , oči Hospodinovy patří na ty , kteříž se ho bojí , a na ty , kteříž očekávají milosrdenství jeho , Aby vyprostil od smrti duše jejich , a živil je v čas hladu . Duše naše očekává na Hospodina , on jest spomožení naše , a pavéza naše . V něm zajisté rozveselí se srdce naše , nebo ve jménu jeho svatém naději skládáme . Budiž milosrdenství tvé nad námi , Hospodine , jakož naději máme v tobě . Davidův , když proměnil oblíčej svůj před Abimelechem ; pročež jsa od něho vyhnán , odšel . Dobrořečiti budu Hospodinu každého času , vždycky chvála jeho v ústech mých . V Hospodinu chlubiti se bude duše má , což uslyšíc tiší , budou se veseliti . Zvelebujtež se mnou Hospodina , a jméno jeho společně vyvyšujme . Hledal jsem Hospodina , a vyslyšel mne , a ze všech přístrachů mých vytrhl mne . Pročež k němu patřiti budou , a sbíhati se , a nebudou zahanbeny tváři jejich , ale řkou : Tento chudý volal a Hospodin vyslyšel , i ze všech úzkostí jeho vysvobodil jej . Vojensky se klade anděl Hospodinův okolo těch , kteříž se ho bojí , a zastává jich . Okuste a vizte , jak dobrý jest Hospodin . Blahoslavený člověk , kterýž doufá v něho . Bojtež se Hospodina svatí jeho ; neboť nemívají nedostatku ti , kdož se ho bojí . Lvíčátka nedostatek a hlad trpívají , ale ti , kteříž hledají Hospodina , nemívají nedostatku ve všem dobrém . Poďtež , dítky , poslouchejte mne , bázni Hospodinově vyučovati vás budu . Který člověk žádostiv jest života , a miluje dny , aby užíval dobrých věcí ? Zdržuj jazyk svůj od zlého , a rty své od mluvení lsti . Odstup od zlého , a čiň dobré , hledej pokoje , a stíhej jej . Oči Hospodinovy obrácené jsou k spravedlivým , a uši jeho k volání jejich : Ale zůřivý oblíčej Hospodinův proti těm , kteříž páší zlé věci , aby vyplénil z země památku jejich . Volají-li spravedliví , Hospodin vyslýchá , a ze všech jejich úzkostí je vytrhuje . Nebo blízko jest Hospodin těm , kteříž jsou srdce skroušeného , a potřeným v duchu spomáhá . Mnohé úzkosti jsou spravedlivého , ale Hospodin ze všech jej vytrhuje . Onť ostříhá všech kostí jeho , žádná z nich nebývá zlámána . Bezbožníka zahubí zlost , a ti , kteříž nenávidí spravedlivého , zkaženi budou . Služebníků pak svých duše vykoupí Hospodin , a nebudou zkaženi , kteříž doufají v něho . Žalm Davidův . Suď se , Hospodine , s těmi , kteříž se se mnou soudí ; bojuj proti těm , kteříž proti mně bojují . Pochyť štít a pavézu , a povstaň mi ku pomoci . Vezmi i kopí , a vyjdi vstříc těm , kteříž táhnou proti mně . Rciž duši mé : Spasení tvé jáť jsem . Nechať se zahanbí a zapýří ti , kteříž hledají duše mé ; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti , kteříž mi zlé obmýšlejí . Ať jsou jako plevy před větrem , a anděl Hospodinův rozptylujž je . Cesta jejich budiž temná a plzká , a anděl Hospodinův stihej je . Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své , bez příčiny vykopali jámu duši mé . Připadniž na ně setření , jehož se nenadáli , a sít jejich , kterouž ukryli , ať je uloví ; s hřmotem ať do ní vpadnou . Duše má pak ať se veselí v Hospodinu , a ať raduje se v spasení jeho . A tuť všecky kosti mé řeknou : Hospodine , kdo jest podobný tobě , ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho , kterýž nad něj silnější jest , tolikéž chudého a nuzného od toho , kterýž ho násilně loupí ? Povstávají svědkové lživí , a na to , o čemž nevím , dotazují se mne . Zlým za dobré mi se odplacují , duše mé zbaviti mne chtíce , Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval , duši svou postem trápil , a sám u sebe za ně často se modlil . Jako k příteli , jako k bratru vlastnímu jsem chodíval ; jakožto ten , kterýž po matce kvílí , smutek nesa , tak jsem se ponižoval . Ale oni z mého zlého radovali se , a rotili se ; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější , o čemž jsem nevěděl ; utrhali mi , a nemlčeli . S pokrytci , posměvači , fatkáři škřipěli na mne zuby svými . Pane , dlouho-liž se dívati budeš ? Vytrhni duši mou od zhouby jejich , od lvů jedinkou mou . I budu tě oslavovati v shromáždění velikém , ve množství lidu tebe chváliti budu . Nechažť se nade mnou neradují ti , kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají ; ti , kteříž mne nenávidí bez příčiny , ať nemhourají očima . Neboť nemluví ku pokoji , ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí . Anobrž rozdírají proti mně ústa svá , a říkají : Hahá , hahá , jižť vidí oko naše . Vidíš ty to , Hospodine , neodmlčujž se , Pane , nevzdalujž se ode mne . Probudiž se a prociť k soudu mému , Bože můj a Pane můj , k obhájení pře mé . Suď mne podlé spravedlnosti své , Hospodine Bože můj , ať se neradují nade mnou . Ať neříkají v srdci svém : Měhoděk duši naší ; ať neříkají : Sehltili jsme jej . Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému , v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti , kteříž se zpínají proti mně . Ti pak , kteříž mi přejí mé spravedlnosti , ať plésají , a radují se , a ať říkají vždycky : Veleslaven budiž Hospodin , kterýž přeje pokoje služebníku svému . I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou , a na každý den chválu tvou . Přednímu z kantorů , služebníka Hospodinova Davida . Převrácenost bezbožníka pojišťuje u vnitřnosti srdce mého , že není žádné bázně Boží před očima jeho . Nebo mu ona pochlebuje před očima jeho , aby vykonal nepravost svou až do zošklivení . Slova úst jeho jsou nepravá a lstivá , přestal srozumívati , aby dobře činil . Nepravost smýšlí i na ložci svém , ustavuje se na cestě nedobré , zlého se nevaruje . Hospodine , až do nebes milosrdenství tvé , pravda tvá až do nejvyšších oblaků . Spravedlnost tvá jako nejvyšší hory , soudové tvoji jako hlubokost nesmírná ; lidi i hovada sám zachováváš , Hospodine . Jak převelmi drahé jest milosrdenství tvé , Bože , a protož synové lidští v stínu křídel tvých doufají . Tučností domu tvého rozvlažováni bývají , a potokem rozkoší svých napájíš je . Nebo u tebe jest studnice života , a v světle tvém světlo vidíme . Rozprostři milosrdenství své na ty , kteříž tebe znají , a spravedlnost tvou na upřímé srdcem . Nechažť nedotírá na mne noha pyšných , a ruka bezbožníků ať mne nezavozuje . Tam , kdež padají činitelé nepravosti , poraženi bývají , a nemohou povstati . Žalm Davidův . Nehněvej se příčinou zlostníků , nechtěj záviděti těm , kteříž páší nepravost . Nebo jako tráva v náhle podťati budou , a jako zelená bylina uvadnou . Doufej v Hospodina , a Těš se v Hospodinu , a dá tobě žádosti srdce tvého . Uval na Hospodina cestu svou , a slož v něm naději , onť zajisté všecko spraví . A vyvedeť spravedlnost tvou jako světlo , a nevinu tvou jako poledne . Mlčelivě se měj k Hospodinu , a očekávej na něj pečlivě . Nekormuť se příčinou toho , jemuž se daří na cestě jeho , příčinou člověka , kterýž provodí , cožkoli umyslil . Pusť mimo sebe hněv , a zanech prchlivosti ; nezpouzej se tak , abys zle činiti chtěl . Nebo zlostníci vypléněni budou , ale ti , kteříž očekávají na Hospodina , dědičně zemí vládnouti budou . Po malé chvíli zajisté , anť bezbožníka nebude , a pohledíš na místo jeho , anť ho již není . Ale tiší dědičně obdrží zemi , a rozkoš míti budou ve množství pokoje . Zle myslí bezbožník o spravedlivém , a škřipí na něj zuby svými , Ale Hospodin směje se jemu ; nebo vidí , že se přibližuje den jeho . Vytrhujíť bezbožníci meč , a natahují lučiště své , aby porazili chudého a nuzného , aby hubili ty , kteříž jsou ctného obcování ; Ale meč jejich vejde v jejich srdce , a lučiště jejich budou polámána . Lepší jest málo , což má spravedlivý , než veliká bohatství bezbožníků mnohých . Nebo ramena bezbožných polámána budou , spravedlivé pak zdržuje Hospodin . Znáť Hospodin dny upřímých , protož dědictví jejich na věky zůstane . Nebudouť zahanbeni v čas zlý , a ve dnech hladu nasyceni budou ; Ale bezbožníci zahynou , a nepřátelé Hospodinovi , jak tuk beranů s dymem mizí , tak zmizejí . Vypůjčuje bezbožník , a nemá co oplatiti , ale spravedlivý milost činí , a rozdává . Nebo požehnaní ode Pána zemí vládnouti budou , ale zlořečení od něho budou vypléněni . Krokové člověka spravedlivého od Hospodina spravováni bývají , a cestu jeho libuje . Jestliže by upadl , neurazí se ; nebo Hospodin drží jej za ruku jeho . Mlad jsem byl , a sstaral jsem se , a neviděl jsem spravedlivého opuštěného , ani semene jeho žebrati chleba . Každého dne milost činí , i půjčuje , a však símě jeho jest v požehnání . Odstup od zlého , a čiň dobré , a bydliti budeš na věky . Nebo Hospodin miluje soud , a neopouští svatých svých , na věky v stráži jeho budou ; símě pak bezbožníků bude vypléněno . Ale spravedliví ujmou zemi dědičně , a na věky v ní přebývati budou . Ústa spravedlivého mluví moudrost , a jazyk jeho vynáší soud . Zákon Boha jeho jest v srdci jeho , pročež nepodvrtnou se nohy jeho . Špehujeť bezbožník po spravedlivém , a hledá ho zahubiti ; Ale Hospodin ho nenechá v ruce jeho , aniž ho dopustí potupiti , když by souzen byl . Očekávejž tedy na Hospodina , a ostříhej cesty jeho , a on tě povýší , abys dědičně obdržel zemi , z níž že vykořeněni budou bezbožníci , uhlédáš . Viděl jsem bezbožníka hrozné síly , an se rozložil jako zelený samorostlý strom . Ale tudíž pominul , a aj nebylo ho ; nebo hledal jsem ho , a není nalezen . Pozor měj na pobožného , a viz upřímého , žeť takového člověka poslední věci jsou potěšené , Přestupníci pak že tolikéž vyhlazeni budou , a bezbožníci naposledy vyťati . Ale spasení spravedlivých jest od Hospodina , onť jest síla jejich v času ssoužení . Spomáháť jim Hospodin , a je vytrhuje , vytrhuje je od bezbožníků , a zachovává je ; nebo doufají v něho . Žalm Davidův k připomínání . Hospodine , v prchlivosti své netresci mne , ani v hněvě svém kárej mne . Nebo střely tvé uvázly ve mně , a ruka tvá na mne těžce dolehla . Nic není celého v těle mém pro tvou hněvivost , nemají pokoje kosti mé pro hřích můj . Nebo nepravosti mé vzešly nad hlavu mou , jako břímě těžké nemožné jsou mi k unesení . Zahnojily se , a kyší rány mé pro bláznovství mé . Pohrbený a sklíčený jsem náramně , každého dne v smutku chodím . Nebo ledví má plná jsou mrzkosti , a nic není celého v těle mém . Zemdlen jsem a potřín převelice , řvu pro úzkost srdce svého . Pane , před tebou jest všecka žádost má , a vzdychání mé není před tebou skryto . Srdce mé zmítá se , opustila mne síla má , i to světlo očí mých není se mnou . Ti , kteříž mne milovali , a tovaryši moji , štítí se ran mých , a příbuzní moji zdaleka stojí . Ti pak , kteříž stojí o bezživotí mé , osídla lécejí , a kteříž mého zlého hledají , mluví převráceně , a přes celý den lest a chytrost smýšlejí . Ale já jako hluchý neslyším , a jako němý , kterýž neotvírá úst svých ; Tak jsem , jako člověk , kterýž neslyší , a v jehož ústech není žádného odporu . Nebo na tě , Hospodine , očekávám , ty za mne odpovíš , Pane Bože můj . Nebo jsem řekl : Ať se neradují ze mne , poklesla-li by se noha má , ať se pyšně nepozdvihují nade mnou , Poněvadž k snášení bíd hotov jsem , anobrž bolest má vždycky jest přede mnou . A že nepravosti své vyznávám , a pro hřích svůj tesklím . Pročež nepřátelé moji veseli jsouce , silí se , a rozmnožují se ti , kteříž mne bez příčiny nenávidí . A zlým za dobré mi se odplacujíce , činí mi protivenství , proto že dobrého následuji . Neopouštějž mne , Hospodine Bože můj , nevzdalujž se ode mne . Přispěj k spomožení mému , Pane spasení mého . Přednímu zpěváku Jedutunovi , žalm Davidův . Řekl jsem : Ostříhati budu cest svých , abych nezhřešil jazykem svým ; pojmu v uzdu ústa svá , dokudž bude bezbožník přede mnou . Mlčením byl jsem k němému podobný , umlčel jsem se i spravedlivého odporu , ale bolest má více zbouřena jest . Hořelo ve mně srdce mé , roznícen jest oheň v přemyšlování mém , tak že jsem mluvil jazykem svým , řka : Dej mi znáti , Hospodine , konec života mého , a odměření dnů mých jaké jest , abych věděl , jak dlouho trvati mám . Aj , na dlaň odměřil jsi mi dnů , a věk můj jest jako nic před tebou , a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk , jakkoli pevně stojící . Sélah . Jistě tak pomíjí člověk jako stín , nadarmo zajisté kvaltuje se ; shromažďuje , a neví , kdo to pobéře . Načež bych tedy nyní očekával , Pane ? Očekávání mé jest na tebe . A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne , za posměch bláznu nevystavuj mne . Oněměl jsem , a neotevřel úst svých , proto že jsi ty učinil to . Odejmi ode mne metlu svou , nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem . Ty , když žehráním pro nepravost tresceš člověka , hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho ; marnost zajisté jest všeliký člověk . Sélah . Vyslyšiž modlitbu mou , Hospodine , a volání mé přijmi v uši své ; neodmlčujž se kvílení mému , nebo jsem příchozí a podruh u tebe , jako i všickni otcové moji . Ponechej mne , ať se posilím , prvé než bych se odebral , a již zde více nebyl . Přednímu zpěváku , Davidův žalm . Žádostivě očekával jsem na Hospodina , i naklonil se ke mně , a vyslyšel mé volání . A vytáhl mne z čisterny hlučící , i z bláta bahnivého , a postavil na skále nohy mé , a kroky mé utvrdil . A tak vložil v ústa má píseň novou , chválu Bohu našemu , což když uhlédají mnozí , i báti se , i doufání skládati budou v Hospodinu . Blahoslavený ten člověk , kterýž skládá v Hospodinu svou naději , a neohlédá se na pyšné , ani na ty , kteříž se ke lži uchylují . Mnohé věci činíš ty , Hospodine Bože můj , a divní jsou skutkové tvoji i myšlení tvá o nás ; není , kdo by je pořád vyčísti mohl před tebou . Já chtěl-li bych je vymluviti a vypraviti , mnohem více jich jest , nežli vypraveno býti může . Oběti a daru neoblíbils , ale uši jsi mi otevřel ; zápalu a oběti za hřích nežádal jsi . Tehdy řekl jsem : Aj , jduť , jakož v knihách psáno jest o mně . Abych činil vůli tvou , Bože můj , líbost mám ; nebo zákon tvůj jest u prostřed vnitřností mých . Ohlašoval jsem spravedlnost v shromáždění velikém ; aj , rtů svých že jsem nezdržoval , ty znáš , Hospodine . Spravedlnosti tvé neukryl jsem u prostřed srdce svého , pravdu tvou a spasení tvé vypravoval jsem , nezatajil jsem milosrdenství tvého a pravdy tvé v shromáždění velikém . Ty pak , Hospodine , nevzdaluj slitování svých ode mne ; milosrdenství tvé a pravda tvá vždycky ať mne ostříhají . Neboť jsou mne obklíčily zlé věci , jimž počtu není ; dostihly mne mé nepravosti , tak že prohlédnouti nemohu ; rozmnožily se nad počet vlasů hlavy mé , a srdce mé opustilo mne . Račiž ty mne , Hospodine , vysvoboditi ; Hospodine , pospěšiž ku pomoci mé . Zahanbeni buďte , a zapyřte se všickni , kteříž hledají duše mé , aby ji zahladili ; zpět obráceni a v potupu dáni buďte , kteříž líbost mají v neštěstí mém . Přijdiž na ně spuštění za to , že mne k hanbě přivésti usilují , říkajíce : Hahá , hahá . Ale ať radují a veselí se v tobě všickni hledající tebe , a milující spasení tvé ať říkají vždycky : Veleslaven budiž Hospodin . Já pak ačkoli chudý a nuzný jsem , Pán však pečuje o mne . Pomoc má a vysvoboditel můj ty jsi . Bože můj , neprodlévejž . Přednímu zpěváku , žalm Davidův . Blahoslavený , kdož prozřetelný soud činí o chudém ; v den zlý vysvobodí jej Hospodin . Hospodin ho ostřeže , a obživí jej ; blažený bude na zemi , aniž ho vydá líbosti nepřátel jeho . Hospodin ho na ložci ve mdlobě posilí , všecko ležení jeho v nemoci jeho promění . Já řekl jsem : Hospodine , smiluj se nade mnou , uzdrav duši mou , nebo jsem tobě zhřešil . Nepřátelé moji mluvili zle o mně , řkouce : Skoro-liž umřel , a zahyne jméno jeho ? A jestliže kdo z nich přichází , aby mne navštívil , pochlebenství mluví ; srdce jeho sbírá sobě nepravost , a vyjda ven , roznáší ji . Sšeptávají se spolu proti mně všickni , kteříž mne nenávidí , a přičítají mi zlé věci , říkajíce : Pomsta pro nešlechetnost přichytila se ho , a kdyžtě se složil nepovstaneť zase . Také i ten , s nímž jsem byl v přátelství , jemuž jsem se dověřoval , a kterýž jídal chléb můj , pozdvihl paty proti mně . Ale ty , Hospodine , smiluj se nade mnou , a pozdvihni mne , a odplatím jim ; Abych odtud poznal , že mne sobě libuješ , když by se neradoval nade mnou nepřítel můj . Mne pak v upřímnosti mé zachováš , a postavíš před oblíčejem svým na věky . Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský , od věků až na věky , Amen i Amen . Přednímu zpěváku z synů Chóre , žalm vyučující . Jakož jelen řve , dychtě po tekutých vodách , tak duše má řve k tobě , ó Bože . Žízní duše má Boha , Boha živého , a říká : Skoro-liž půjdu , a ukáži se před oblíčejem Božím ? Slzy mé jsou mi místo chleba dnem i nocí , když mi říkají každého dne : Kdež jest Bůh tvůj ? Na to když se rozpomínám , téměř duši svou sám v sobě vylévám , že jsem chodíval s mnohými , a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním , a díkčiněním v zástupu plésajících . Proč jsi smutná , duše má , a proč se kormoutíš ? Posečkej na Boha , neboť ještě vyznávati jej budu , i hojné spasení tváři jeho . Můj Bože , jak tesklí duše má ! Protož se na tě rozpomínám v krajině Jordánské a Hermonské , na hoře Mitsar . Propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých , všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila . Věřím však , žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého , a v noci písnička jeho se mnou , a modlitba má k Bohu života mého . Dím k Bohu silnému , skále své : Pročež jsi zapomenul se nade mnou ? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi ? Jako rána v kostech mých jest to , když mi utrhají nepřátelé moji , říkajíce mi každého dne : Kdež jest Bůh tvůj ? Proč jsi smutná , duše má , a proč se kormoutíš ve mně ? Posečkej na Boha , neboť ještě vyznávati jej budu ; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj . Suď mne , ó Bože , a zasaď se o mou při ; od národu nemilosrdného , a od člověka lstivého a nepravého vytrhni mne . Nebo ty jsi Bůh mé síly . Proč jsi mne zapudil ? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám ustavičně choditi ? Sešliž světlo své a pravdu svou , to ať mne vodí a zprovodí na horu svatosti tvé a do příbytků tvých , Abych přistoupil k oltáři Božímu , k Bohu radostného plésání mého , a budu tě oslavovati na harfě , ó Bože , Bože můj . Proč jsi smutná , duše má , a proč se kormoutíš ve mně ? Posečkej na Boha , neboť ještě vyznávati jej budu ; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj . Přednímu zpěváku z synů Chóre , vyučující . Bože , ušima svýma slýchali jsme , a otcové naši vypravovali nám o skutcích , kteréž jsi činíval za dnů jejich , za dnů starodávních . Tys sám rukou svou vyhnal pohany , a vštípil jsi je ; potřel jsi lidi , a je jsi rozplodil . Neboť jsou neopanovali země mečem svým , aniž jim rámě jejich spomohlo , ale pravice tvá a rámě tvé , a světlost oblíčeje tvého , proto že jsi je zamiloval . Ty jsi sám král můj , ó Bože , udílejž hojného spasení Jákobova . V toběť jsme protivníky naše potírali , a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám . Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal , aniž mne kdy obránil meč můj . Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich , a kteříž nás nenávidí , ty jsi zahanboval . A protož chválíme tě Boha na každý den , a jméno tvé ustavičně oslavujeme . Sélah . Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil , a nevycházíš s vojsky našimi . Obrátil jsi nás nazpět , a ti , kteříž nás nenávidí , rozchvátali mezi sebou jmění naše . Oddal jsi nás , jako ovce k snědení , i mezi pohany rozptýlil jsi nás . Prodal jsi lid svůj bez peněz , a nenadsadils mzdy jejich . Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim , ku posměchu a ku potupě těm , kteříž jsou vůkol nás . Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy , a mezi lidmi , aby nad námi hlavou zmítáno bylo . Na každý den styděti se musím , a hanba tváři mé přikrývá mne , A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího , z příčiny nepřítele a vymstívajícího se . Všecko to přišlo na nás , a však jsme se nezapomenuli na tě , aniž jsme zrušili smlouvy tvé . Neobrátilo se nazpět srdce naše , aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé , Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků , a přikryl jsi nás stínem smrti . Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého , a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu , Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával ? Nebo on zná skrytosti srdce . Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne , jmíni jsme jako ovce k zabití oddané . Procitiž , proč spíš , ó Pane ? Probudiž se , a nezaháněj nás na věky . I pročež tvář svou skrýváš , a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše ? Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše , přilnul k zemi život náš . Povstaniž k našemu spomožení , a vykup nás pro své milosrdenství . Přednímu kantoru z synů Chóre , na šošannim , vyučující . Píseň o lásce . Vyneslo srdce mé slovo dobré , vypravovati budu písně své o králi , jazyk můj jako péro hbitého písaře . Krásnější jsi nad všecky syny lidské , rozlita jest i milost ve rtech tvých , proto že jest tobě požehnal Bůh až na věky . Připaš meč svůj na bedra , ó reku udatný , prokaž důstojnost a slávu svou . A v té slávě své šťastně vyjížděj s slovem pravdy , tichosti a spravedlnosti , a dokáže pravice tvá hrozných věcí . Střely tvé jsou ostré , padati budou od nich před tebou národové , proniknou až k srdci nepřátel královských . Trůn tvůj , ó Bože , jest věčný a stálý , berla království tvého jestiť berla nejupřímější . Miluješ spravedlnost , a nenávidíš bezbožnosti , protož pomazal tě , Bože , Bůh tvůj olejem veselé nad účastníky tvé . Mirra , aloe a kassia , všecka roucha tvá voní z paláců , z kostí slonových vzdělaných , nad ty , jenž tě obveselují . Dcery králů jsou mezi vzácnými tvými , přístojíť i manželka tobě po pravici v ryzím zlatě . Slyšiž , dcerko , a viz , a nakloň ucha svého , a zapomeň na lid svůj a na dům otce svého . I zalíbí se králi tvá krása ; onť jest zajisté Pán tvůj , protož skláněj se před ním . Tuť i Tyrští s dary , před oblíčejem tvým kořiti se budou bohatí národové . Všecka slavná jest dcera královská u vnitřku , roucho zlatem vytkávané jest oděv její . V rouše krumpovaném přivedena bude králi , i panny za ní , družičky její , přivedeny budou k tobě . Přivedeny budou s radostí velikou a plésáním , a vejdou na palác královský . Místo otců svých budeš míti syny své , kteréž postavíš za knížata po vší zemi . V pamět uvoditi budu jméno tvé po všecky věky , pročež oslavovati tě budou národové na věky věků . Přednímu kantoru z synů Chóre , píseň na alamot . Bůh jest naše útočiště i síla , ve všelikém ssoužení pomoc vždycky hotová . A protož nebudeme se báti , byť se pak i země podvrátila , a zpřevracely se hory do prostřed moře . Byť i ječely , a kormoutily se vody jeho , a hory se rozrážely od dutí jeho . Sélah . Potok a pramenové jeho obveselují město Boží , nejsvětější z příbytků Nejvyššího . Bůh jest u prostřed něho , nepohneť se ; přispějeť jemu Bůh na pomoc hned v jitře . Když hlučeli národové , a pohnula se království , vydal hlas svůj , a rozplynula se země . Hospodin zástupů jest s námi , hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův . Sélah . Poďte , vizte skutky Hospodinovy , jakýchť jest pustin nadělal na zemi . Přítrž činí bojům až do končin země , lučiště láme , kopí posekává , a vozy spaluje ohněm , Mluvě : Upokojtež se , a vězte , žeť jsem já Bůh , kterýž vyvýšen budu mezi národy , vyvýšen budu na zemi . Hospodin zástupů jest s námi , hradem vysokým jest nám Bůh Jákobův . Sélah . Přednímu zpěváku z synů Chóre , žalm . Všickni národové plésejte rukama , trubte Bohu s hlasitým prozpěvováním . Nebo Hospodin nejvyšší , hrozný , jest král veliký nade vší zemi . Uvozuje lidi v moc naši , a národy pod nohy naše . Oddělil nám za dědictví naše slávu Jákobovu , kteréhož miloval . Sélah . Vstoupil Bůh s troubením , Hospodin s zvukem trouby . Žalmy zpívejte Bohu , zpívejte ; zpívejte žalmy králi našemu , zpívejte . Nebo král vší země Bůh jest , zpívejte žalmy rozumně . Kralujeť Bůh nad národy , Bůh sedí na trůnu svém svatém . Knížata národů připojili se k lidu Boha Abrahamova ; nebo pavézy země Boží jsou , pročež on náramně vyvýšen jest . Píseň žalmu synů Chóre . Veliký jest Hospodin , a převelmi chvalitebný v městě Boha našeho , na hoře svatosti své . Ozdoba krajiny , útěcha vší země jestiť hora Sion , k straně půlnoční , město krále velikého . Bůh na palácích jeho , a znají ho býti vysokým hradem . Nebo aj , králové když se shromáždili a spolu táhli , Sami to uzřevše , velmi se divili , a předěšeni byvše , náhle utíkali . Tuť jest je strach popadl , a bolest jako ženu rodící . Větrem východním rozrážíš lodí Tarské . Jakž jsme slýchali , tak jsme spatřili , v městě Hospodina zástupů , v městě Boha našeho . Bůh upevní je až na věky . Rozjímáme , ó Bože , milosrdenství tvé u prostřed chrámu tvého . Jakož jméno tvé , Bože , tak i chvála tvá až do končin země ; pravice tvá zajisté plná jest spravedlnosti . Raduj se , horo Sione , plésejte , dcery Judské , z příčiny soudů Božích . Obejděte Sion , a obstupte jej , sečtěte věže jeho . Přiložte mysl svou k ohradě , popatřte na paláce jeho , abyste uměli vypravovati věku potomnímu , Že tento Bůh jest Bůh náš na věčné věky , a že on vůdce náš bude až do smrti . Přednímu kantoru z synů Chóre , žalm . Slyšte to všickni národové , pozorujte všickni obyvatelé zemští . Tak z lidu obecného , jako z povýšených , tak bohatý , jako chudý . Ústa má mluviti budou moudrost , a přemyšlování srdce mého rozumnost . Nakloním k přísloví ucha svého , a při harfě vykládati budu přípovídku svou . I proč se báti mám ve dnech zlých , aby nepravost těch , kteříž mi na paty šlapají , mne obklíčiti měla ? Kteříž doufají v svá zboží , a množstvím bohatství svého se chlubí . Žádný bratra svého nijakž vykoupiti nemůže , ani Bohu za něj dáti mzdy vyplacení , ( Neboť by velmi drahé musilo býti vyplacení duše jejich , protož nedovedeť toho na věky ) , Aby živ byl věčně , a neviděl porušení . Nebo se vídá , že i moudří umírají , blázen a hovadný člověk zaroveň hynou , zboží svého i cizím zanechávajíce . Myšlení jejich jest , že domové jejich věční jsou , a příbytkové jejich od národu do pronárodu ; pročež je po krajinách nazývají jmény svými . Ale člověk v slávě netrvá , jsa podobný hovadům , kteráž hynou . Taková snažnost jejich jest bláznovstvím při nich , však potomci jejich ústy svými to schvalují . Sélah . Jako hovada v pekle skladeni budou , smrt je žráti bude , ale upřímí panovati budou nad nimi v jitře ; způsob pak oněchno aby zvetšel , z příbytku svého octnou se v hrobě . Ale Bůh vykoupí duši mou z moci pekla , když mne přijme . Sélah . Neboj se , když by někdo zbohatl , a když by se rozmnožila sláva domu jeho . Při smrti zajisté ničeho nevezme , aniž sstoupí za ním sláva jeho . Ačťkoli duši své , pokudž jest živ , lahodí ; k tomu chválí jej i jiní , když sobě čistě povoluje : A však musí se odebrati za věkem otců svých , a na věky světla neuzří . Summou : Člověk jsa ve cti , neusrozumí-li sobě , bývá učiněn podobný hovadům , kteráž hynou . Žalm Azafovi . Bůh silný , Bůh Hospodin mluvil , a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho . Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se . Béřeť se Bůh náš , a nebude mlčeti ; oheň před ním vše zžírati bude , a vůkol něho vichřice náramná . Zavolal nebes s hůry i země , aby soudil lid svůj , řka : Shromažďte mi svaté mé , kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech . I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho ; nebo sám Bůh soudce jest . Sélah . Slyš , lide můj , a buduť mluviti , Izraeli , a buduť tebou osvědčovati . Já zajisté Bůh , Bůh tvůj jsem . Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých , ani zápalů tvých , že by vždycky přede mnou nebyli . Nevezmuť z domu tvého volka , ani z chlévů tvých kozlů . Nebo má jest všecka zvěř lesní , i hovada na tisíci horách . Já znám všecko ptactvo po horách , a zvěř polní před sebou mám . Zlačním-li , nic tobě o to nedím ; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho . Zdaliž jídám maso z volů , a pijím krev kozlovou ? Obětuj Bohu obět chvály , a plň Nejvyššímu své sliby ; A vzývej mne v den ssoužení , vytrhnu tě , a ty mne budeš slaviti . Sic jinak bezbožníku praví Bůh : Což tobě do toho , že ty vypravuješ ustanovení má , a béřeš smlouvu mou v ústa svá , Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň , a zavrhl jsi za sebe slova má . Vidíš-li zloděje , hned s ním běžíš , a s cizoložníky díl svůj máš . Ústa svá pouštíš ke zlému , a jazyk tvůj skládá lest . Usazuješ se , a mluvíš proti bratru svému , a na syna matky své lehkost uvodíš . To jsi činil , a já mlčel jsem . Měl-liž jsi ty se domnívati , že já tobě podobný budu ? Nýbrž trestati tě budu , a představímť to před oči tvé . Srozumějtež tomu již aspoň vy , kteříž se zapomínáte na Boha , abych snad nepochytil , a nebyl by , kdo by vytrhl . Kdož obětuje obět chvály , tenť mne uctí , a tomu , kdož napravuje cestu svou , ukáži spasení Boží . Přednímu z kantorů , žalm Davidův , Když k němu přišel Nátan prorok , po jeho vjití k Betsabé . Smiluj se nade mnou , Bože , podlé milosrdenství svého , podlé množství slitování svých shlaď přestoupení má . Dokonale obmej mne od nepravosti mé , a od hříchu mého očisť mne . Nebo já znám přestoupení svá , a hřích můj přede mnou jest ustavičně . Tobě , tobě samému , zhřešil jsem , a zlého se před očima tvýma dopustil , abys spravedlivý zůstal v řečech svých , a bez úhony v soudech svých . Aj , v nepravosti zplozen jsem , a v hříchu počala mne matka má . Aj , ty libuješ pravdu u vnitřnostech , nadto skrytou moudrost zjevil jsi mi . Vyčisť mne yzopem , a očištěn budu , umej mne , a nad sníh bělejší budu . Dej mi slyšeti radost a potěšení , tak ať zpléší kosti mé , kteréž jsi potřel . Odvrať tvář svou přísnou od hříšností mých , a vymaž všecky nepravosti mé . Srdce čisté stvoř mi , ó Bože , a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých . Nezamítej mne od tváři své , a Ducha svatého svého neodjímej ode mne . Navrať mi radost spasení svého , a duchem dobrovolným utvrď mne . I budu vyučovati přestupníky cestám tvým , aby hříšníci k tobě se obraceli . Vytrhni mne z pomsty pro vylití krve , ó Bože , Bože spasiteli můj , a budeť s veselím prozpěvovati jazyk můj o spravedlnosti tvé . Pane , rty mé otevři , i budou ústa má zvěstovati chválu tvou . Nebo neoblíbil bys oběti , bychť ji i dal , aniž bys zápalu přijal . Oběti Boží duch skroušený ; srdcem skroušeným a potřebným , Bože , nezhrzíš . Dobrotivě nakládej z milosti své s Sionem , vzdělej zdi Jeruzalémské . A tehdáž sobě zalíbíš oběti spravedlnosti , zápaly a pálení celých obětí , tehdážť voly na oltáři tvém obětovati budou . Přednímu z kantorů , vyučující žalm Davidův . Když přišel Doeg Idumejský , a zvěstoval Saulovi , a pověděl mu , že David všel do domu Achimelechova . Proč se chlubíš nešlechetností , ty mocný ? Milosrdenstvíť Boha silného trvá každého dne . Těžkosti obmýšlí jazyk tvůj , tak jako břitva nabroušená lest provodí . Miluješ zlé více než dobré , raději lež mluvíš než spravedlnost . Sélah . Miluješ všelijaké řeči k sehlcení , a jazyk ošemetný . I tebeť Bůh silný zkazí na věky , pochytí tě , a vytrhne tě z stánku , a vykoření z země živých . Sélah . Což spravedliví vidouce , budou se báti a jemu posmívati : Aj , toť jest ten člověk , kterýž neskládal v Bohu síly své , ale doufaje ve množství bohatství svých , zmocňoval se v zlosti své . Já pak budu jako oliva zelenající se v domě Božím ; neboť jsem naději složil v milosrdenství Božím na věky věků . Oslavovati tě budu , Pane , na věky , že jsi to učinil , a poshovím na jméno tvé , neboť jest vzácné před oblíčejem svatých tvých . Přednímu z kantorů na machalat , vyučující žalm Davidův . Říká blázen v srdci svém : Není Boha . Porušeni jsou , a ohavnou páší nepravost ; není , kdo by činil dobré . Bůh s nebe popatřil na syny lidské , aby viděl , byl-li by kdo rozumný a hledající Boha . Aj , každý z nich nazpět odšel , napořád neužiteční učiněni jsou ; není , kdo by činil dobré , není ani jednoho . Zdaliž nevědí všickni činitelé nepravosti , lid můj sžírajíce , jako by chléb jedli ? Boha pak nevzývají . Tuť se náramně strašiti budou , kdež není strachu . Bůh zajisté rozptýlí kosti těch , kteříž tě vojensky oblehli ; zahanbíš je , nebo Bůh pohrdl jimi . Ó by z Siona dáno bylo spasení Izraelovi . Když Bůh zase přivede zajaté lidu svého , plésati bude Jákob , a veseliti se Izrael . Přednímu z kantorů na neginot , vyučující žalm Davidův , Když přišli Zifejští , a řekli Saulovi : Nevíš-liž , že se David pokrývá u nás ? Bože , spasena mne učiň pro jméno své , a v moci své veď při mou . Bože , slyš modlitbu mou , pozoruj řeči úst mých . Neboť jsou cizí povstali proti mně , a ukrutníci hledají duše mé , nepředstavujíce sobě Boha před oblíčej svůj . Sélah . Aj , Bůhť jest spomocník můj ; Pán s těmi jest , kteříž jsou podpůrcové života mého . Odplať zlým nepřátelům mým , v pravdě své vypleň je , ó Pane . I buduť dobrovolně oběti obětovati , slaviti budu jméno tvé , Hospodine , proto že jest dobré . Nebo z ssoužení všelikého vytrhl mne Bůh , nýbrž i pomstu nad nepřátely mými vidělo oko mé . Přednímu kantoru na neginot , vyučující žalm Davidův . Slyš , ó Bože , modlitbu mou , a neskrývej se před prosbou mou . Pozoruj a vyslyš mne , neboť naříkám v úpění svém , a kormoutím se , A to pro křik nepřítele , pro nátisk bezbožníka ; neboť sčítají na mne lživé věci , a s vzteklostí se proti mně postavují . Srdce mé bolestí ve mně , a strachové smrti připadli na mne . Bázeň a strach přišel na mne , a hrůza přikvačila mne . I řekl jsem : Ó bych měl křídla jako holubice , zaletěl bych a poodpočinul . Aj , daleko bych se vzdálil , a přebýval bych na poušti . Sélah . Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici . Zkaz je , ó Pane , změť jazyk jejich , neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě . Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho , a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost . Těžkosti jsou u prostřed něho , aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho . Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil , sic jinak snesl bych to ; ani ten , kdož mne nenávidí , pozdvihl se proti mně , nebo skryl bych se před ním : Ale ty , člověče mně rovný , vůdce můj a domácí můj ; Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali , a do domu Božího společně chodívali . Ó by je smrt náhle přikvačila , tak aby za živa sstoupiti musili do pekla ; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich . Já pak k Bohu volati budu , a Hospodin vysvobodí mne . U večer , i ráno , též o poledni modliti se , a nezbedně volati budu , až i vyslyší hlas můj . Vykoupíť duši mou , tak aby v pokoji byla před válkou proti mně ; nebo veliké množství bylo jich při mně . Vyslyšíť Bůh silný , a je ssouží , ( neboť sedí od věčnosti , Sélah ) , proto že nenapravují , aniž se bojí Boha . Vztáhl ruce své na ty , kteříž s ním pokoj měli , a zrušil smlouvu svou . Libější než máslo byla slova úst jeho , ale v srdci boj ; měkčejší nad olej řeči jeho , a však byly jako mečové . Uvrz na Hospodina břímě své , a onť opatrovati tě bude , aniž dopustí , aby na věky pohnut byl spravedlivý . Ale onyno , ty Bože , svedeš do jámy zatracení ; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých , já pak v tebe doufati budu . Přednímu z kantorů , o němé holubici v místech vzdálených , zlatý žalm Davidův , když ho jali Filistinští v Gát . Smiluj se nade mnou , ó Bože , nebo mne sehltiti chce člověk ; každého dne boj veda , ssužuje mne . Sehltiti mne usilují na každý den moji nepřátelé ; jistě žeť jest mnoho válčících proti mně , ó Nejvyšší . Kteréhokoli dne strach mne obkličuje , v tebe doufám . Boha chváliti budu z slova jeho , v Boha doufati budu , aniž se budu báti , aby mi co mohlo učiniti tělo . Na každý den slova má převracejí , proti mně jsou všecka myšlení jejich ke zlému . Spolu se scházejí , skrývají se , a šlepějí mých šetří , číhajíce na duši mou . Za nešlechetnost-liž zniknou pomsty ? V prchlivosti , ó Bože , smeceš lidi ty . Ty má utíkání v počtu máš , schovej slzy mé do láhvice své , a což bys jich v počtu neměl ? A tehdyť obráceni budou zpět nepřátelé moji v ten den , když volati budu ; toť vím , že Bůh při mně stojí . Jáť budu Boha chváliti z slova , Hospodina oslavovati budu z slova jeho . V Boha doufám , nebudu se báti , aby mi co učiniti mohl člověk . Tobě jsem , Bože , učinil sliby , a protož tobě vzdám chvály . Nebo jsi vytrhl z smrti duši mou , a nohy mé od poklesnutí , tak abych stále chodil před Bohem v světle živých . Přednímu kantoru , jako : Nevyhlazuj , zlatý žalm Davidův , když utekl před Saulem do jeskyně . Smiluj se nade mnou , ó Bože , smiluj se nade mnou ; neboť v tebe doufá duše má , a v stínu křídel tvých schráním se , až přejde ssoužení . Volati budu k Bohu nejvyššímu , k Bohu silnému , kterýž dokonává za mne . Onť pošle s nebe , a zachová mne od potupy usilujícího mne sehltiti . Sélah . Pošle Bůh milosrdenství své a pravdu svou . Duše má jest u prostřed lvů , bydlím mezi paliči , mezi lidmi , jejichž zubové kopí a střely , a jazyk jejich jako ostrý meč . Vyvyšiž se nad nebesa , ó Bože , a nade všecku zemi sláva tvá . Tenata roztáhli nohám mým , sklíčili duši mou , vykopali přede mnou jámu , ale sami upadli do ní . Sélah . Hotovo jest srdce mé , Bože , hotovo jest srdce mé , zpívati a oslavovati tě budu . Probuď se , slávo má , probuď se , loutno a harfo , když v svitání povstávám . Slaviti tě budu mezi lidmi , Pane , žalmy prozpěvovati tobě budu mezi národy . Nebo veliké jest až k nebi milosrdenství tvé , a až k nejvyšším oblakům pravda tvá . Vyvyšiž se nad nebesa , ó Bože , a nade všecku zemi sláva tvá . Přednímu z kantorů , jako : Nevyhlazuj , Davidův žalm zlatý . Právě-liž vy , ó shromáždění , spravedlnost vypovídáte ? Upřímě-liž soudy činíte , vy synové lidští ? Anobrž raději nepravosti v srdci ukládáte , a násilí rukou svých v zemi této odvažujete . Uchýlili se bezbožníci hned od narození , pobloudili hned od života matky , mluvíce lež . Jed v sobě mají jako jedovatý had , jako lítý had hluchý , kterýž zacpává ucho své , Aby neslyšel hlasu zaklinačů , a čarodějníka v čářích vycvičeného . Ó Bože , potři jim zuby v ústech jejich , střenovní zuby lvíčat těch polámej , Hospodine . Nechť se rozplynou jako voda , a zmizejí ; ať jsou jako ten , kterýž napíná luk , jehož však střely se lámí , Jako hlemejžď , kterýž tratí se a mizí , jako nedochůdče ženy , ješto nespatřilo slunce . Prvé než lidé pocítí trní jejich a bodláku , hned za živa zapálením jako vichřicí zachváceni budou . I bude se veseliti spravedlivý , když uzří pomstu , nohy své umyje ve krvi bezbožníka . Ano dí každý : V pravdě , žeť má užitek spravedlivý , jistě , žeť jest Bůh soudce na zemi . Přednímu z kantorů , jako : Nevyhlazujž , Davidův žalm zlatý , když poslal Saul , aby střehouc domu , zabili ho . Vytrhni mne od nepřátel mých , Bože můj ; před těmi , kteříž povstávají proti mně , bezpečna mne učiň . Vytrhni mne od těch , kteříž páší nepravost , a od mužů vražedlných zachovej mne . Neb aj , zálohy činí duši mé , sbírají se proti mně mocní , bez mého provinění a bez hříchu mého , ó Hospodine . Beze vší mé nepravosti sbíhají se , a strojí ; povstaniž mně vstříc , a popatř . Sám ty , Hospodine Bože zástupů , Bože Izraelský , prociť , abys navštívil všecky národy , aniž se smilovávej nad kterým z těch převrácenců nešlechetných . Sélah . Navracejí se k večerou , štěkají jako psi , a běhají okolo města . Aj , coť vynášejí ústy svými ! Mečové jsou ve rtech jejich , nebo říkají : Zdaliž kdo slyší ? Ale ty , Hospodine , směješ se jim , posmíváš se všechněm národům . Když on moc provozuje , na tebe pozor míti budu , nebo ty , Bože , jsi hrad můj vysoký . Bůh mně milosrdný předejdeť mne , Bůh dá mi viděti pomstu nad nepřátely mými . Nezbijej jich , aby nezapomněl lid můj , ale zmítej jimi mocí svou , a sházej je , pavézo naše , ó Pane . Hřích úst svých , slova rtů svých , ( postiženi jsouce v pýše své , pro prokletí a chřadnutí ) , ať vypravují . Zahlaď v prchlivosti , zahlaď je , ať jich není , ať poznají , že Bůh panuje v Jákobovi i do končin země . Sélah . I nechažť se pak zase navracejí k večerou , štěkají jako psi , a běhají okolo města . Nechať těkají , a potravy hledají , však hladovití jsouce , uložiti se musejí . Já pak zpívati budu o síle tvé , hned z jitra hlasitě slaviti budu milosrdenství tvé , nebo jsi byl hrad můj vysoký , a útočiště v den ssoužení mého . A posilen jsa , žalmy tobě zpívati budu ; nebo jsi Bůh , vysoký hrad můj , Bůh mně milosrdný . Přednímu z kantorů na šušan eduth , zlatý žalm Davidův , k vyučování , Když válku vedl proti Syrii Naharaim , a proti Syrii Soba , kdyžto navrátil se Joáb , pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců . Bože , zavrhl jsi byl nás , roztrhls nás a hněvals se , navratiž se zase k nám . Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji , uzdraviž rozsedliny její , neboť se chvěje . Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci , napájels nás vínem zkormoucení . Ale nyní dal jsi těm , kteříž se tebe bojí , korouhev , aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou . Sélah . Ať jsou vysvobozeni milí tvoji , zachovávejž jich pravicí svou , a vyslyš mne . Bůh mluvil skrze svatost svou , veseliti se budu , budu děliti Sichem , a údolí Sochot rozměřím . Můjť jest Galád , můj i Manasses , a Efraim síla hlavy mé , Juda učitel můj . Moáb medenice k umývání mému , na Edoma uvrhu obuv svou , proti mně , Palestino , trub . Kdo mne uvede do města ohraženého ? Kdo mne zprovodí až do Idumee ? Zdali ne ty , ó Bože , kterýž jsi nás byl zavrhl , a nevycházels , Bože , s vojsky našimi ? Uděliž nám pomoci před nepřítelem , nebo marná jest pomoc lidská . V Bohu udatně sobě počínati budeme , a onť pošlapá nepřátely naše . Přednímu z kantorů na neginot , Davidův . Slyš , ó Bože , volání mé , pozoruj modlitby mé . Od konce země v sevření srdce svého k tobě volám , na skálu nade mne vyšší uvediž mne . Nebo jsi býval mé útočiště , a pevná věže před tváří nepřítele . Buduť bydliti v stánku tvém na věky , schráním se v skrýši křídel tvých . Sélah . Ty jsi zajisté , Bože , vyslyšel žádosti mé , dal jsi dědictví bojícím se jména tvého . Ke dnům krále více dnů přidej , ať jsou léta jeho od národu do pronárodu , Ať bydlí na věky před tváří Boží ; milosrdenství a pravdu nastroj , ať ho ostříhají . A tak žalmy zpívati budu jménu tvému na věky , a sliby své plniti budu den po dni . Přednímu z kantorů Jedutunovi , žalm Davidův . Vždy předce k Bohu má se mlčelivě duše má , od něhoť jest spasení mé . Vždyť předce on jest skála má , mé spasení , vysoký hrad můj , nepohnuť se škodlivě . Až dokud zlé obmýšleti budete proti člověku ? Všickni vy zahubeni budete , jako zed navážená a stěna nachýlená jste . Však nic méně radí se o to , jak by jej odstrčili , aby nebyl vyvýšen ; lež oblibují , ústy svými dobrořečí , ale u vnitřnosti své proklínají . Sélah . Vždy předce měj se k Bohu mlčelivě , duše má , nebo od něho jest očekávání mé . Onť jest zajisté skála má , mé spasení , vysoký hrad můj , nepohnuť se . V Bohu jest spasení mé a sláva má ; skála síly mé , doufání mé v Bohu jest . Naději v něm skládejte všelikého času , ó lidé , vylévejte před oblíčejem jeho srdce vaše , Bůh útočiště naše . Sélah . Jistě žeť jsou marnost synové lidští , a synové mocných lživí . Budou-li spolu na váhu vloženi , lehčejší budou nežli marnost . Nedoufejtež v utiskování , ani v loupeži , a nebývejte marní ; statku přibývalo-li by , nepřikládejte srdce . Jednou mluvil Bůh , dvakrát jsem to slyšel , že Boží jest moc , A že tvé , Pane , jest milosrdenství , a že ty odplatíš jednomu každému podlé skutků jeho . Žalm Davidův , když byl na poušti Judské . Bože , Bůh silný můj ty jsi , tebeť hned v jitře hledám , tebe žízní duše má , po tobě touží tělo mé , v zemi žíznivé a vyprahlé , v níž není vody , Abych tě v svatyni tvé spatřoval , a viděl sílu tvou a slávu tvou , ( Neboť jest lepší milosrdenství tvé , nežli život ) , aby tě chválili rtové moji , A tak abych tobě dobrořečil , pokudž jsem živ , a ve jménu tvém pozdvihoval rukou svých . Jako tukem a sádlem sytila by se tu duše má , a s radostným rtů prozpěvováním chválila by tě ústa má . Jistě žeť na tě pamětliv jsem i na ložci svém , každého bdění nočního přemýšlím o tobě . Nebo jsi mi býval ku pomoci , protož v stínu křídel tvých prozpěvovati budu . Přilnula duše má k tobě , pravice tvá zdržuje mne . Pročež ti , kteříž hledají pádu duše mé , sami vejdou do největší hlubokosti země . Zabijí každého z nich ostrostí meče , i budou liškám za podíl . Král pak veseliti se bude v Bohu , i každý , kdož skrze něho přisahá , chlubiti se bude ; nebo ústa mluvících lež zacpána budou . Přednímu z kantorů , žalm Davidův . Slyš , ó Bože , hlas můj , když naříkám , před hrůzou nepřítele ostříhej života mého . Skrej mne před úklady zlostníků , před zbouřením těch , kteříž páší nepravost , Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj , naměřili střelu svou , řeč přehořkou . Aby stříleli z skrýší na upřímého ; nenadále naň vystřelují , aniž se koho bojí . Zatvrzují se ve zlém , smlouvají se , jak by poléci mohli osídla , a říkají : Kdo je spatří ? Vyhledávají snažně nešlechetnosti , hyneme od ran přelstivých ; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest . Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu , poraženi budou . A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich ; vzdálí se jich každý , kdož by je viděl . I budou se báti všickni lidé , a ohlašovati skutek Boží , a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí . Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu , a v něm doufati , anobrž chlubiti se budou všickni , kteříž jsou upřímého srdce . Přednímu z kantorů žalm , Davidova píseň . Na tobě přestávati sluší , ó Bože , tebe na Sionu chváliti , a tu tobě slib vyplňovati . Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude . Mnohé nepravosti , kteréž se zmocnily nás , a přestoupení naše ty očistíš . Blahoslavený , kohož vyvoluješ , a přivodíš , aby obýval v síňcích tvých . Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého , v svatyni chrámu tvého . Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš , Bože spasení našeho , naděje všech končin země i moře dalekého , Kterýž upevňuješ hory mocí svou , silou jsa přepásán , Kterýž skrocuješ zvuk moře , ječení vlnobití jeho , i bouření se národů , Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých , kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš . Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji , hojně ji obohacuješ . Potok Boží naplňován bývá vodami , i nastrojuješ obilé jejich , když ji tak spravuješ . Záhony její svlažuješ , brázdy její snižuješ , dešti ji obměkčuješ , a zrostlinám jejím požehnání dáváš . Korunuješ rok dobrotivostí svou , a šlepěje tvé kropí tučností ; Skropují pastviště po pustinách , tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají . Přiodíny bývají roviny dobytkem , a údolí přistřína obilím , tak že radostí prokřikují , a prozpěvují . Přednímu z kantorů , píseň žalmu . Plésej Bohu všecka země . Zpívejte žalmy k slávě jména jeho , ohlašujte slávu a chválu jeho . Rcete Bohu : Jak hrozný jsi v skutcích svých ! Pro velikost síly tvé lháti budou tobě nepřátelé tvoji . Všecka země skláněti se tobě a prozpěvovati bude , žalmy zpívati bude jménu tvému . Sélah . Poďte a vizte skutky Boží , jak hrozný jest v správě při synech lidských . Obrátil moře v suchost , řeku přešli nohou po suše , tuť jsme se veselili v něm . Panuje v síle své nade vším světem , oči jeho spatřují národy , zpurní nebudou míti zniku . Sélah . Dobrořečte národové Bohu našemu , a ohlašujte hlas chvály jeho . Zachoval při životu duši naši , aniž dopustil , aby se poklesla noha naše . Nebo jsi nás zpruboval , ó Bože , přečistil jsi nás , tak jako přečištěno bývá stříbro . Uvedl jsi nás byl do leči , krutě jsi bedra naše ssoužil , Vsadils člověka na hlavu naši , vešli jsme byli do ohně i do vody , a však jsi nás vyvedl do rozvlažení . A protož vejdu do domu tvého s zápalnými obětmi , a plniti tobě budu sliby své , Kteréž vyřkli rtové moji , a vynesla ústa má , když jsem byl v ssoužení . Zápaly tučných beranů obětovati budu tobě s kaděním , volů i kozlů nastrojím tobě . Sélah . Poďte , slyšte , a vypravovati budu , kteříž se koli bojíte Boha , co jest učinil duši mé . Ústy svými k němu jsem volal , a vyvyšoval jsem ho jazykem svým . Bychť byl patřil k nepravosti srdcem svým , nebyl by vyslyšel Pán . Ale vyslyšelť Bůh , a pozoroval hlasu modlitby mé . Požehnaný Bůh , kterýž neodstrčil modlitby mé , a milosrdenství svého ode mne neodjal . Přednějšímu z kantorů na neginot , žalm k zpívání . Bože , smiluj se nad námi , a požehnej nám , zasvěť oblíčej svůj nad námi , Sélah , Tak aby poznali na zemi cestu tvou , mezi všemi národy spasení tvé . I budou tě oslavovati národové , ó Bože , oslavovati tě budou všickni lidé . Veseliti se a prozpěvovati budou národové ; nebo ty souditi budeš lidi v pravosti , a národy spravovati budeš na zemi . Sélah . I budou tě oslavovati národové , ó Bože , oslavovati tě budou všickni lidé . Země také vydá úrodu svou . Požehnání svého uděliž nám Bůh , Bůh náš ; Požehnej nás Bůh , a bojtež se jeho všecky končiny země . Přednímu z kantorů , Davidův žalm k zpívání . Povstane Bůh , a rozprchnou se nepřátelé jeho , a utekou od tváři jeho ti , kteříž ho mají v nenávisti . Jakož rozehnán bývá dým , tak je rozženeš ; jakož se rozplývá vosk před ohněm , tak bezbožní zahynou před tváří Boží . Spravedliví pak veselíce se , poskakovati budou před Bohem , a plésati budou radostí . Prozpěvujte Bohu , žalmy zpívejte jménu jeho , vyrovnejte cestu tomu , kterýž se vznáší na oblacích . Hospodin jest jméno jeho , plésejtež před ním . Otec jest sirotků a ochránce vdov , Bůh v příbytku svatém svém . Bůh samotné rozmnožuje v domy , vyvodí vězně z okovů , zpurní pak bydliti musejí v zemi vyprahlé . Bože , když jsi předcházel lid svůj , když jsi kráčel po poušti , Sélah , Země se třásla , též i nebesa rozplývala se před tváří Boží , i ta hora Sinai před přítomností Boží , Boha Izraelského . Deštěm štědrosti hojné skropoval jsi , Bože , dědictví své , a když zemdlívalo , ty jsi je zase očerstvoval . Zástupové tvoji přebývají v něm , kteréžs ty nastrojil dobrotivostí svou pro chudého , ó Bože . Pán dal slovo své , i těch , kteréž potěšeně zvěstovaly , zástup veliký , řkoucích : Králové s vojsky utíkali , utíkali , a doma hlídající dělily kořisti . Ačkoli jste mezi kotly ležeti musili , však jste jako holubice , mající křídla postříbřená , a brky z ryzího zlata . Když Všemohoucí rozptýlí krále v této zemi , zbělíš jako sníh na hoře Salmon . Hoře veliké , hoře v Bázan , hoře pahrbkovaté , hoře v Bázan . Pročež vyskakujete , hory pahrbkovaté ? Na tétoť hoře zalíbilo se Bohu přebývati , jistě žeť na ní Hospodin na věky přebývati bude . Vozů Božích jest dvadceti tisíců , mnoho tisíců andělů , Pán pak mezi nimi jako na Sinai v svatyni přebývá . Vstoupil jsi na výsost , jaté jsi vedl vězně , vzal jsi dary pro lidi . I nejzpurnější k přebývání s námi , Hospodine Bože , přivozuješ . Požehnaný Pán , každého dne nás osýpá dary svými , Bůh silný spasení našeho . Sélah . Onť jest Bůh silný náš , Bůh silný k hojnému spasení . Hospodin Pán z smrti vyvodí . Raní zajisté Bůh hlavu nepřátel svých , a vrch hlavy vlasatý chodícího v hříších svých . Řekltě Pán : Zaseť vyvedu své , jako z Bázan , zase vyvedu z hlubokosti mořské . A protož noha tvá zbrocena bude ve krvi , i jazyk psů tvých krví nepřátelskou . Spatřili slavné jití tvé , Bože , jití silného Boha mého a krále mého v svatyni . Napřed šli zpěváci , z zadu hrající na nástroje hudebné , u prostřed pak děvečky bubnující . V shromážděních dobrořečte Bohu Pánu , kteříž jste z národu Izraelského . Tu ať jest Beniamin maličký , kterýž je opanoval , tu knížata z Judy a houfové jejich , knížata z Zabulona , i knížata z Neftalíma . Obdařil tě Bůh tvůj silou . Potvrdiž , Bože , což jsi mezi námi vzdělal , Z chrámu svého nad Jeruzalémem , do něhož tobě přinášeti budou králové dary . Zahub zástup kopidlníků , sebrání mocných vůdců i lidu bujného , pyšně vykračující s kusy stříbra ; rozptyl lidi žádostivé válek . Přijdouť nejvzácnější z Egypta , Mouřenínská země rychle vztáhne ruku svou k Bohu . Království země zpívejte Bohu , žalmy zpívejte Pánu , Sélah , Tomu , kterýž se vznáší nad nebem nebes starodávních ; aj , vydává hlas svůj , hlas přemocný . Dejte čest síly Bohu , jehož důstojnost nad Izraelem , a velikomocnost jeho na oblacích . Přehrozný jsi , ó Bože , z svatých příbytků svých . Bůh silný Izraelský , onť dává moc a sílu lidu svému , Bůh požehnaný . Přednímu z kantorů na šošannim , žalm Davidův . Vysvoboď mne , ó Bože , neboť jsou dosáhly vody až k duši mé . Pohřížen jsem v hlubokém bahně , v němž dna není ; všel jsem do hlubokosti vod , jejichž proud zachvátil mne . Ustal jsem , volaje , vyschlo hrdlo mé , zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého . Více jest těch , kteříž mne nenávidí bez příčiny , než vlasů hlavy mé ; zmocnili se ti , kteříž mne vyhladiti usilují , a jsou nepřátelé moji bez mého provinění ; to , čehož jsem nevydřel , nahražovati jsem musil . Bože , ty znáš sám nemoudrost mou , a výstupkové moji nejsou skryti před tebou . Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti , kteříž na tě očekávají , Pane , Hospodine zástupů ; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti , kteříž tě hledají , ó Bože Izraelský . Neboť pro tebe snáším pohanění , a stud přikryl tvář mou . Cizí učiněn jsem bratřím svým , a cizozemec synům matky své , Proto že horlivost domu tvého snědla mne , a hanění hanějících tě na mne připadla . Když jsem plakal , postem trápiv duši svou , bylo mi to ku potupě obráceno . Když jsem bral na se pytel místo roucha , tehdy jsem jim byl za přísloví . Pomlouvali mne , sedíce v bráně , a písničkou byl jsem těm , kteříž pili víno . Já pak modlitbu svou k tobě odsílám , Hospodine , časť jest dobré líbeznosti tvé . Ó Bože , vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne , pro pravdu svou spasitelnou . Vytrhni mne z bláta , abych nebyl pohřížen ; nechť jsem vytržen od těch , kteříž mne nenávidí , jako z hlubokostí vod , Aby mne nezachvátili proudové vod , a nesehltila hlubina , ani se nade mnou zavřela prohlubně . Vyslyšiž mne , Hospodine , neboť jest dobré milosrdenství tvé ; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne . A neskrývej tváři své od služebníka svého , neboť mám úzkost ; rychle vyslyš mne . Přibliž se k duši mé , a vyprosť ji ; pro nepřátely mé vykup mne . Ty znáš pohanění mé , a zahanbení mé , i potupu mou , před tebouť jsou všickni nepřátelé moji . Pohanění potřelo srdce mé , pročež jsem byl v žalosti . Očekával jsem , zdali by mne kdo politoval , ale žádného nebylo , zdali by kdo potěšiti chtěli , ale nedočkal jsem . Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči , a v žízni mé napájeli mne octem . Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo , a pokojný způsob jejich místo síti . Ať se zatmí oči jejich , aby viděti nemohli , a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení . Vylí na ně rozhněvání své , a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí . Budiž příbytek jejich pustý , v staních jejich kdo by obýval , ať není žádného . Nebo se tomu , jehož jsi ty zbil , protiví , a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají . Přilož nepravost k nepravosti jejich , a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé . Nechť jsou vymazáni z knihy živých , a s spravedlivými ať nejsou zapsáni . Já pak ztrápený jsem , a bolestí sevřený , ale spasení tvé , ó Bože , na místě bezpečném postaví mne . I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním , a velebiti je s děkováním . A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl , neb volek rohatý s rozdělenými kopyty . To když uhlédají tiší , radovati se budou , hledajíce Boha , a ožive srdce jejich . Neboť vyslýchá chudé Hospodin , a vězni svými nezhrzí . Chvaltež ho nebesa a země , moře i všeliký hmyz jejich . Bůhť zajisté zachová Sion , a vzdělá města Judská , i budou tu bydliti , a zemi tu dědičně obdrží . Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou , a milující jméno jeho v ní přebývati . Přednímu z kantorů , žalm Davidův , k připomínání . Bože , abys mne vytrhl , Hospodine , abys mi spomohl , pospěš . Zahanbeni buďte , a zapyřte se , kteříž hledají duše mé ; zpět obráceni a v potupu dáni buďte , kteříž se kochají v neštěstí mém . Zpět obráceni buďte za to , že mne k hanbě přivesti usilují ti , kteříž na mne povolávají : Hahá , hahá . Ale ať se radují a veselí v tobě všickni ti , kteříž tě hledají , a ti , kteříž milují spasení tvé , ať říkají vždycky : Veleslaven budiž Bůh náš . Já pak chudý a nuzný jsem , ó Bože , pospěšiž ke mně ; pomoc má , a vysvoboditel můj ty jsi , neprodlévejž , Hospodine . V tebeť , Hospodine , doufám , nechť nejsem zahanben na věky . Vedlé spravedlnosti své vytrhni mne , a vyprosť mne ; nakloň ke mně ucha svého , a spas mne . Budiž mi skalou obydlí , na niž bych ustavičně utíkal ; přikázal jsi ostříhati mne , nebo skála má i pevnost má ty jsi . Bože můj , vytrhni mne z ruky bezbožníka , z ruky převráceného a násilníka . Nebo ty jsi má naděje , Pane ; Hospodine , v tebeť doufám od své mladosti . Na tebe jsem zpolehl hned od života , z břicha matky mé ty jsi mne vyvedl , v tobě jest chvála má vždycky . Jako zázrak byl jsem mnohým , a však ty jsi mé silné doufání . Ó ať jsou naplněna ústa má chválením tebe , přes celý den slavením tebe . Nezamítejž mne v věku starosti ; když zhyne síla má , neopouštějž mne . Nebo mluvili nepřátelé moji proti mně , a ti , jenž střehou duše mé , radili se spolu , Pravíce : Bůh jej opustil , hoňte a popadněte jej , nebo kdo by ho vytrhl , není žádného . Bože , nevzdalujž se ode mne , Bože můj , přispějž mi na pomoc . Nechť jsou zahanbeni , a zhynou protivníci duše mé ; přikryti buďte lehkostí a hanbou , kteříž hledají pádu mého . Já pak ustavičně čekati , a vždy víc a víc tě chváliti budu . Ústa má budou vypravovati spravedlnost tvou , každého dne spasení tvé , ačkoli mu počtu nevím . Přistoupě k všelijaké moci Panovníka Hospodina , připomínati budu tvou vlastní spravedlnost . Bože , učinil jsi mne od mladosti mé , a až po dnes vypravuji o divných činech tvých . Protož také i do starosti a šedin , Bože , neopouštěj mne , až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku , a všechněm potomkům sílu tvou . Nebo spravedlnost tvá , Bože , vyvýšená jest , provodíš zajisté věci veliké . Bože , kdo jest podobný tobě ? Kterýž ač jsi mi dal okusiti úzkostí velikých a hrozných , však zase k životu navrátíš mne , a z propastí země zase mne vyzdvihneš . Rozmnožíš důstojnost mou , a zase utěšíš mne . I jáť také budu tě slaviti na nástroji hudebném , i pravdu tvou , Bože můj ; žalmy tobě zpívati budu na harfě , ó svatý Izraelský . Plésati budou rtové moji , když žalmy zpívati budu tobě , i duše má , kterouž jsi vykoupil . Nadto i jazyk můj každý den vypravovati bude spravedlnost tvou ; nebo se zastyděti a zahanbiti musili ti , jenž mého pádu hledali . Šalomounovi . Bože , soudy své králi dej , a spravedlnost svou synu královu , Aby soudil lid tvůj v spravedlnosti a chudé tvé v pravosti . Hory přinesou pokoj lidu i pahrbkové v spravedlnosti . Souditi bude chudé z lidu , a vysvobodí syny nuzného , násilníka pak potře . Báti se budou tebe , dokudž slunce a měsíc trvati bude , od národu až do pronárodu . Jako když sstupuje déšť na přisečenou trávu , a jako tiší déšťové skrápějící zemi : Tak zkvete ve dnech jeho spravedlivý , a bude hojnost pokoje , dokud měsíce stává . Panovati bude od moře až k moři , a od řeky až do končin země . Před ním skláněti se budou obyvatelé pustin vyprahlých , a nepřátelé jeho prach lízati budou . Králové při moři a z ostrovů pocty mu přinesou , králové Šebejští a Sabejští dary obětovati budou . Nadto klaněti se jemu budou všickni králové , všickni národové jemu sloužiti budou . Nebo vytrhne nuzného , volajícího a nátisk trpícího , kterýž nemá spomocníka . Smiluje se nad bídným a potřebným , a duše nuzných spasí . Od lsti a násilí vysvobodí duši jejich ; neboť jest drahá krev jejich před očima jeho . Budeť dlouhověký , a dávati mu budou zlato Arabské , a ustavně za něj se modliti , na každý den jemu dobrořečiti budou . Když se vrže hrst obilí do země na vrchu hor , klátiti se budou jako Libán klasové jeho , a kvésti budou měšťané jako byliny země . Jméno jeho bude na věky ; dokudž slunce trvá , děditi bude jméno jeho . A požehnání sobě dávajíce v něm všickni národové , budou ho blahoslaviti . Požehnaný Hospodin Bůh , Bůh Izraelský , kterýž sám činí divné věci , A požehnané jméno slávy jeho na věky . Budiž také naplněna slávou jeho všecka země , Amen i Amen . Skonávají se modlitby Davidovy , syna Izai . Žalm Azafovi . Jistě žeť jest Bůh dobrý Izraelovi , těm , kteříž jsou čistého srdce . Ale nohy mé téměř se byly ušinuly , o málo , že by byli sklouzli krokové moji , Když jsem horlil proti bláznivým , vida štěstí nešlechetných . Nebo nebývají vázáni až k smrti , ale zůstává v cele síla jejich . V práci lidské nejsou , a s lidmi trestáni nebývají . Protož otočeni jsou pýchou jako halží , a ukrutností jako rouchem ozdobným přiodíni . Vysedlo tukem oko jejich ; majíce hojnost nad pomyšlení srdce , Rozpustilí jsou , a mluví zlostně , o nátisku velmi pyšně mluví . Stavějí proti nebi ústa svá , a jazyk jejich po zemi se vozí . A protož na to přichází lid jeho , když se jim vody až do vrchu nalívá , Že říkají : Jakť má o tom věděti Bůh silný ? Aneb zdaž jest to známé Nejvyššímu ? Nebo aj , ti bezbožní jsouce , mají pokoj v světě , a dosahují zboží . Nadarmo tedy v čistotě chovám srdce své , a v nevinnosti ruce své umývám . Poněvadž každý den trestán bývám , a kázeň přichází na mne každého jitra . Řeknu-li : Vypravovati budu věci takové , hle , rodina synů tvých dí , že jsem jim křiv . Chtěl jsem to rozumem vystihnouti , ale vidělo mi se pracno . Až jsem všel do svatyní Boha silného , tu jsem srozuměl poslední věci jejich . Jistě že jsi je na místech plzkých postavil , a uvržeš je v spustliny . Aj , jakť přicházejí na spuštění jako v okamžení ! Mizejí a hynou hrůzami , Jako snové tomu , kdož procítí ; Pane , když je probudíš , obraz ten jejich za nic položíš . Když zhořklo srdce mé , a ledví má bodena byla , Nesmyslný jsem byl , aniž jsem co znal , jako hovádko byl jsem před tebou . A však vždycky jsem byl s tebou , nebo jsi mne ujal za mou pravici . Podlé rady své veď mne , a potom v slávu přijmeš mne . Kohož bych měl na nebi ? A mimo tebe v žádném líbosti nemám na zemi . Ač tělo i srdce mé hyne , skála srdce mého , a díl můj Bůh jest na věky . Nebo aj , ti , kteříž se vzdalují tebe , zahynou ; vytínáš ty , kteříž cizoloží odcházením od tebe . Ale mně nejlépe jest přídržeti se Boha ; pročež skládám v Panovníku Hospodinu doufání své , abych vypravoval všecky skutky jeho . Vyučující , Azafův . Proč , ó Bože , nás tak do konce zamítáš ? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé ? Rozpomeň se na shromáždění své , jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil , na proutek dědictví svého , na Sion horu tuto , na níž přebýváš . Přispějž k hrozným pustinám . Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni ! Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých , a na znamení toho zanechali množství korouhví svých . Za hrdinu jmín byl ten , kterýž co nejvýše zdvihl sekeru , roubaje vazbu dříví jeho . A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají . Uvrhli oheň do svatyně tvé , na zem zřítivše , poškvrnili příbytku jména tvého . Řekli v srdci svém : Vyhubme je napořád . Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi . Znamení svých nevidíme , jižť není proroka , aniž jest mezi námi , kdo by věděl , dokud to stane . I dokudž , ó Bože , útržky činiti bude odpůrce ? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému ? Proč zdržuješ ruku svou , a pravice své z lůna svého nevzneseš ? Však jsi ty , Bože , král můj od starodávna , působíš hojné spasení u prostřed země . Ty silou svou rozdělil jsi moře , a potřels hlavy draků u vodách . Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi , dal jsi jej za pokrm lidu na poušti . Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky , ty jsi osušil i řeky prudké . Tvůjť jest den , tvá jest také i noc , světlo i slunce ty jsi učinil . Ty jsi založil všecky končiny země , léto i zimy ty jsi sformoval . Rozpomeniž se na to , že útržky činil ten odpůrce Hospodinu , a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal . Nevydávejž té zběři duše hrdličky své , na stádce chudých svých nezapomínej se na věky . Ohlédni se na smlouvu ; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti . Nechažť bídní neodcházejí s hanbou , chudý a nuzný ať chválí jméno tvé . Povstaniž , ó Bože , a veď při svou , rozpomeň se na pohanění , kteréžť se děje od nesmyslných na každý den . Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel , a na hluk proti tobě povstávajících , kterýž se silí ustavičně . Přednímu z kantorů , jako : Nezahlazuj , žalm Azafův , a píseň . Oslavujeme tě , Bože , oslavujeme ; nebo že jest blízké jméno tvé , vypravují to předivní skutkové tvoji . Když přijde čas uložený , já právě souditi budu . Rozplynula se země i všickni obyvatelé její , já utvrdím sloupy její . Sélah . Dím bláznům : Neblázněte , a bezbožným : Nevyzdvihujte rohů . Nevyzdvihujte proti Nejvyššímu rohů svých , aniž mluvte tvrdošijně . Nebo ne od východu , ani západu , ani od pouště přichází zvýšení ; Ale Bůh soudce jednoho ponižuje , a druhého povyšuje . Kalich zajisté jest v rukou Hospodinových , a to vína kalného plný nalitý , z něhož nalévati bude , tak že i kvasnice jeho vyváží , a vypijí všickni bezbožníci země . Já pak zvěstovati budu skutky Páně na věčnost , žalmy zpívati budu Bohu Jákobovu . A všecky rohy bezbožníků srážím , rohové pak spravedlivého vyvýšeni budou . Přednímu z kantorů na neginot , žalm Azafův a píseň . Znám jest Bůh v Judstvu , a v Izraeli veliké jméno jeho . V Sálem jest stánek jeho , a obydlé jeho na Sionu . Tamť jest polámal ohnivé šípy lučišť , pavézu a meč , i válku . Sélah . Slavný jsi učiněn a důstojný horami loupeže . V loupež dáni jsou udatní srdcem , zesnuli snem svým , aniž nalezly zmužilé hrdiny síly v rukou svých . Od žehrání tvého , ó Bože Jákobův , i vůz i kůň tvrdě zesnuli . Ty jsi , ty velmi hrozný , a kdo jest , ješto by před tebou ostál v rozhněvání tvém ? Když s nebe dáváš slyšeti výpověd svou , země se bojí a tichne , Když povstává k soudu Bůh , aby zachoval všecky pokorné na zemi . Sélah . Zajisté i hněv člověka chváliti tě musí , a ostatek zůřivosti skrotíš . Sliby čiňte a plňte Hospodinu Bohu vašemu ; kteřížkoli jste vůkol něho , přinášejte dary Přehroznému . Onť odjímá ducha knížatům , a k hrůze jest králům zemským . Přednímu kantoru z potomků Jedutunových , s Azafem , žalm . Hlas můj k Bohu , když volám , hlas můj k Bohu , aby ucha naklonil ke mně . V den ssoužení svého Pána hledal jsem , v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání , a nedala se potěšiti duše má . Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se , přemyšloval jsem , a úzkostmi svírán byl duch můj . Sélah . Zdržoval jsi oči mé , aby bděly ; potřín jsem byl , aniž jsem mluviti mohl . I přicházeli mi na pamět dnové předešlí , a léta dávní . Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své , v srdci svém přemyšloval jsem , a zpytoval to duch můj , pravě : Zdali na věky zažene Bůh ? Nikdy-liž již více lásky neukáže ? Zdali do konce přestane milosrdenství jeho ? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení ? Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný ? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá ? Sélah . I řekl jsem : Toť jest má smrt . Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího . Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy , a připomínati sobě divné činy tvé , od starodávna . A přemyšlovati o všelikém díle tvém , a o skutcích tvých mluviti . Bože , svatá jest cesta tvá . Kdo jest silný , veliký , jako Bůh ? Ty jsi ten Bůh silný , jenž činíš divné věci ; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou . Vysvobodil jsi ramenem lid svůj , syny Jákobovy a Jozefovy . Sélah . Vidělyť jsou tě vody , Bože , viděly tě vody , a zstrašily se ; pohnuly se také i hlubiny . Vydali povodně oblakové , vydala hřmot nebesa , ano i kameníčko tvé skákalo . Vznělo hřímání tvé po obloze , blýskání osvěcovalo okršlek zemský , pohybovala se a třásla země . Skrze moře byla cesta tvá , a stezky tvé skrze vody veliké , a však šlepějí tvých nebylo znáti . Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona . Vyučující , Azafovi . Pozoruj , lide můj , zákona mého , nakloňte uší svých k slovům úst mých . Otevru v podobenství ústa svá , vypravovati budu přípovídky starobylé . Co jsme slýchali i poznali , a co nám otcové naši vypravovali , Nezatajíme toho před syny jejich , kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy , ano i moc jeho a divné skutky jeho , kteréž činil . Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi , a zákon vydal v Izraeli , což přikázal otcům našim , aby v známost uvodili synům svým , Aby to poznal věk potomní , synové , kteříž se zroditi měli , a ti povstanouce , aby vypravovali dítkám svým , Aby pokládali v Bohu naději svou , a nezapomínali se na skutky Boha silného , ale ostříhali přikázaní jeho , Aby nebývali jako otcové jejich , pokolení zpurné a protivné , národ , kterýž nenapravil srdce svého , a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho . Jako synové Efraim zbrojní , ač uměle z lučiště stříleli , však v čas boje zpět se obrátili , Nebo neostříhali smlouvy Boží , a v zákoně jeho zpěčovali se choditi . Zapomenuli se na činy jeho , a na divné skutky jeho , kteréž jim ukázal . Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské , na poli Soan . Rozdělil moře , a převedl je ; učinil , aby stály vody jako hromada . Vedl je ve dne v oblace , a každé noci v jasném ohni . Protrhl skály na poušti , a napájel je jako z propastí velikých . Vyvedl potoky z skály , a učinil , aby vody tekly jako řeky . A však vždy přičíněli hříchů proti němu , a popouzeli Nejvyššího na poušti . A pokoušeli Boha silného v srdci svém , žádajíce pokrmu podlé líbosti své . A mluvili proti Bohu , řkouce : Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti ? Aj , udeřilť jest v skálu , a tekly vody , a řeky se rozvodnily . Zdali také bude moci dáti chleba ? Zdali nastrojí masa lidu svému ? A protož uslyšav Hospodin , rozhněval se , a oheň zažžen jest proti Jákobovi , a prchlivost vstoupila na Izraele , Proto že se nedověřili Bohu , a neměli naděje v spasení jeho , Ačkoli rozkázal oblakům shůry , a průduchy nebeské otevřel , A dštil na ně mannou ku pokrmu , a obilé nebeské dával jim . Chléb mocných jedl člověk , seslal jim pokrmů do sytosti . Obrátil vítr východní u povětří , a přivedl mocí svou vítr polední . I dštil na ně masem jako prachem , a ptactvem pernatým jako pískem mořským . Spustil je do prostřed vojska jejich , a všudy vůkol stanů jejich . I jedli , a nasyceni jsou hojně , a dal jim to , čehož žádali . Ještě nevyplnili žádosti své , ještě pokrm byl v ústech jejich , A v tom prchlivost Boží připadla na ně , a zbil tučné jejich , a přední Izraelské porazil . S tím se vším vždy ještě hřešili , a nevěřili předivným skutkům jeho . A protož dopustil na ně , že marně skonali dny své , a léta svá s chvátáním . Když je hubil , jestliže ho hledali , a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli , Rozpomínajíce se na to , že Bůh byl skála jejich , a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich : ( Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými , a jazykem svým lhali jemu . A srdce jejich nebylo upřímé před ním , aniž se věrně měli v smlouvě jeho ) , On jsa milosrdný , odpouštěl nepravosti jejich , a nezahladil jich ; častokrát odvracel hněv svůj , a nevzbuzoval vší zůřivosti své . Nebo pamatoval , že jsou tělo , vítr , kterýž odchází , a nenavracuje se zase . Kolikrát jsou ho dráždili na poušti , a k bolesti přivodili na pustinách . Týž i týž navracujíce se , pokoušeli Boha silného , a svatému Izraelskému cíle vyměřovali . Nepamatovali na moc jeho , a na ten den , v kterémž je vysvobodil z ssoužení , Když činil v Egyptě znamení svá , a zázraky své na poli Soan , Když obrátil v krev řeky a potoky jejich , tak že jich píti nemohli . Dopustil na ně směsici žížal , aby je žraly , a žáby , aby je hubily . A dal chroustům úrody jejich , a úsilí jejich kobylkám . Stloukl krupami réví jejich , a stromy fíkové jejich ledem . Vydal krupobití na hovada jejich , a na dobytek jejich uhlí řeřavé . Poslal na ně prchlivost hněvu svého , rozpálení , zůřivost i ssoužení , dopustiv na ně anděly zlé . Uprostrannil stezku prchlivosti své , neuchoval od smrti duše jejich , ano i na hovada jejich mor dopustil . A pobil všecko prvorozené v Egyptě , prvotiny síly v staních Chamových . Ale lid svůj vyvedl jako ovce , a vodil se s nimi jako s stádem po poušti . Vodil je v bezpečnosti , tak že nestrašili , nepřátely pak jejich přikrylo moře , Až je přivedl ku pomezí svatosti své , na horu tu , kteréž dobyla pravice jeho . Vyhnav před tváří jejich národy , způsobil to , aby jim na provazec dědictví jejich přišli , a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská . Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího , a svědectví jeho neostříhali . Ale zpět odšedše , převráceně činili , jako i předkové jejich ; uchýlili se jako mylné lučiště . Nebo popouzeli ho výsostmi svými , a rytinami svými k horlení přivedli jej . Slyšel Bůh , a rozhněval se , a u velikou ošklivost vzal Izraele , Tak že opustiv příbytek v Sílo , stánek , kterýž postavil mezi lidmi , Vydal v zajetí sílu svou , a slávu svou v ruce nepřítele . Dal pod meč lid svůj , a na dědictví své se rozhněval . Mládence jeho sežral oheň , a panny jeho nebyly chváleny . Kněží jejich od meče padli , a vdovy jejich neplakaly . Potom pak procítil Pán jako ze sna , jako silný rek , kterýž po víně sobě vykřikuje . A ranil nepřátely své po zadu , a u věčné pohanění je vydal . Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým , a pokolení Efraimova nevyvolil , Však vyvolil pokolení Judovo , horu Sion , kterouž zamiloval . A vystavěl sobě , jako hrad vysoký , svatyni svou , jako zemi , kterouž utvrdil na věky . A vyvolil Davida služebníka svého , vzav jej od chlévů stáda . Když chodil za ovcemi březími , zavedl jej , aby pásl Jákoba , lid jeho , a Izraele , dědictví jeho . Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého , a zvláštní opatrností rukou svých vodil je . Žalm Azafovi . Bože , vtrhli pohané do dědictví tvého , poškvrnili chrámu svatosti tvé , obrátili Jeruzalém v hromady . Dali těla mrtvá služebníků tvých za pokrm ptákům nebeským , těla svatých tvých šelmám zemským . Vylili krev jejich jako vodu okolo Jeruzaléma , a nebyl , kdo by je pochovával . Vydáni jsme v pohanění sousedům našim , v posměch a žert těm , kteříž jsou vůkol nás . Až dokud , ó Hospodine ? Na věky-liž se hněvati budeš , a hořeti bude jako oheň horlení tvé ? Vylí hněv svůj na národy , kteříž tě neznají , a na království , kteráž jména tvého nevzývají . Neboť jsou sežrali Jákoba , a obydlí jeho v poustku obrátili . Nezpomínejž nám dřevních nepravostí našich , rychle ať předejdou nás milosrdenství tvá , neboť jsme velmi znuzeni . Pomoz nám , ó Bože spasení našeho , pro slávu jména svého ; vytrhni nás , a buď milostiv hříchům našim pro jméno své . Proč mají říkati pohané : Kdež jest Bůh jejich ? Budiž znám mezi pohany , před očima našima , skrze pomstu krve služebníků svých , kteráž jest vylita . Vstupiž před oblíčej tvůj lkání vězňů , a podlé velikosti síly své zanechej ostatků k smrti oddaných . A odplať sousedům našim sedmernásobně do lůna jejich za pohanění , kteréž jsou tobě činili , ó Pane . My pak , lid tvůj a ovce pastvy tvé , slaviti tě budeme na věky ; od národu do pronárodu vypravovati budeme chválu tvou . Přednímu z kantorů na šošannim , žalm svědectví , Azafovi . Ó pastýři Izraelský , pozoruj , kterýž vodíš Jozefa jako stádo , kterýž sedíš nad cherubíny , ó zastkvějž se . Před Efraimem , Beniaminem a Manasse vzbuď moc svou , a přispěj k spasení našemu . Ó Bože , navrať nás , a dejž , ať nám svítí oblíčej tvůj , a spaseni budeme . Hospodine Bože zástupů , dokudž se přísně stavěti budeš k modlitbám lidu svého ? Nakrmil jsi je chlebem pláče , a dals jim vypiti slz míru velikou . Postavils nás k sváru sousedům našim , a nepřátelé naši aby sobě posměch z nás činili . Ó Bože zástupů , navrať nás , a dej , ať nám svítí oblíčej tvůj , a spaseni budeme . Ty jsi kmen vinný z Egypta přenesl , vyhnal jsi pohany , a vsadils jej . Uprázdnil jsi mu , a učinils , aby se vkořenil , i zemi naplnil . Přikryty jsou hory stínem jeho , a réví jeho jako nejvyšší cedrové . Vypustil ratolesti své až k moři , a až do řeky rozvody své . I pročež jsi rozbořil hradbu vinice , tak aby každý , kdož by tudy šel , trhati z ní mohl ? Vepř divoký zryl ji , a zvěř polní spásla ji . Ó Bože zástupů , obrať se již , popatř s nebe , viz a navštěv kmen vinný tento , Vinici tu , kterouž štípila pravice tvá , a mladistvé réví , kteréž jsi zmocnil sobě . Popálenať jest ohněm a poroubána , od žehrání oblíčeje tvého hyne . Budiž ruka tvá nad mužem pravice tvé , nad synem člověka , kteréhož jsi zmocnil sobě , A neodstoupímeť od tebe ; zachovej nás při životu , ať jméno tvé vzýváme . Hospodine Bože zástupů , navratiž nás zase , a dej , ať nám svítí oblíčej tvůj , a spaseni budeme . Přednímu z kantorů na gittit , Azafovi . Plésejte Bohu , síle naší , prokřikujte Bohu Jákobovu . Vezměte žaltář , přidejte buben , harfu libou a loutnu . Trubte trubou na novměsíce , v uložený čas , v den slavnosti naší . Nebo toť jest ustavení v Izraeli , řád Boha Jákobova . Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej , když byl vyšel proti zemi Egyptské , kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili . Osvobodil jsem , dí Bůh , od břemene rameno jeho , a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly . V ssoužení tom , když jsi volal , vytrhl jsem tě , vyslyšel jsem tě z skrýše hromu , zkušoval jsem tě při vodách sváru . Sélah . Řeklť jsem : Slyš , lide můj , a osvědčím se tobě , ó Izraeli , budeš-li mne poslouchati , A nebude-li mezi vámi Boha jiného , a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu . Já jsem Hospodin Bůh tvůj , kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské , otevři jen ústa svá , a naplnímť je . Ale neuposlechl lid můj hlasu mého , a Izrael nepřestal na mně , A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich , i chodili po radách svých . Ó byť mne byl lid můj poslouchal , a Izrael po cestách mých chodil , Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil , a na protivníky jejich obrátil ruku svou . A ti , kteříž v nenávisti mají Hospodina , úlisně by se jim poddávati musili , i byl by čas jejich až na věky . A krmil bych je byl jádrem pšenice , a medem z skály sytil bych je . Žalm Azafův . Bůh stojí v shromáždění Božím , u prostřed bohů soud čině , a dí : Dokudž souditi budete nespravedlivě , a osoby nešlechetných přijímati ? Sélah . Zastávejte bídného a sirotka , utištěného a chudého spravedliva vyhlašujte . Vytrhněte bídného a nuzného , z ruky nešlechetných vytrhněte ho . Ale nevědí nic , nerozumějí nic ; ve tmách ustavně chodí , až se proto všickni základové země pohybují . Řeklť jsem já byl : Bohové jste , a synové Nejvyššího vy všickni ; A však jako i jiní lidé zemřete , a jako jeden z knížat padnete . Povstaniž , ó Bože , suď zemi ; nebo ty dědičně vládneš všemi národy . Píseň a žalm Azafův . Bože , neodmlčujž se , nečiň se neslyše , aniž se upokojuj , ó Bože silný . Nebo aj , nepřátelé tvoji se bouří , a ti , kteříž tě v nenávisti mají , pozdvihují hlavy . Chytře tajné rady proti lidu tvému skládají , a radí se proti těm , kteréž ty skrýváš , Říkajíce : Poďte , a vyhlaďme je , ať nejsou národem , tak aby ani zpomínáno nebylo více jména Izraelova . Jednomyslněť se na tom spolu snesli , i smlouvou se proti tobě zavázali , Stánkové Idumejští a Izmaelitští , Moábští a Agarenští , Gebálští a Ammonitští , a Amalechitští , Filistinští s obyvateli Tyrskými . Ano i Assyrští spojili se s nimi , jsouce na ruku synům Lotovým . Sélah . Učiniž jim jako Madianským , jako Zizarovi , a jako Jabínovi při potoku Císon , Kteříž jsou do konce vyhlazeni v Endor , a učiněni hnůj země . Nalož s nimi a s vůdci jejich jako s Gorébem , jako s Zébem , jako s Zebahem , a jako s Salmunou , se všemi knížaty jejich . Neboť jsou řekli : Uvažme se dědičně v příbytky Boží . Můj Bože , učiň to , ať jsou jako chumelice , a jako stéblo před větrem . Jakož oheň spaluje les , a jako plamen zapaluje hory , Tak ty je vichřicí svou stihej , a bouří svou ohrom je . Naplň tváře jejich zahanbením , tak aby hledali jména tvého , Hospodine . Nechať se hanbí a děsí na věčné časy , a ať potupu nesou a zahynou . A tak ať poznají , že ty , kterýž sám jméno máš Hospodin , jsi nejvyšší nade vší zemí . Přednímu z kantorů na gittit , synů Chóre , žalm . Jak jsou milí příbytkové tvoji , Hospodine zástupů ! Žádostiva jest a velice touží duše má po síňcích Hospodinových ; srdce mé , i tělo mé pléše k Bohu živému . Ano i ten vrabec nalezl sobě místo a vlaštovice hnízdo , v němž by schránila mladé své , při oltářích tvých , Hospodine zástupů , králi můj a Bože můj . Blahoslavení , kteříž přebývají v domě tvém , tiť tebe na věky chváliti budou . Sélah . Blahoslavený člověk , jehož síla jest Hospodin , a v jejichž srdci jsou stezky kroků jejich , Ti , kteříž jdouce přes údolí moruší , za studnici jej sobě pokládají , na něž i déšť požehnání přichází . Berou se houf za houfem , a ukazují se před Bohem na Sionu . Hospodine Bože zástupů , vyslyš modlitbu mou , pozoruj , ó Bože Jákobův . Sélah . Pavézo naše , popatř , ó Bože , a viz tvář pomazaného svého . Nebo lepší jest den v síňcích tvých , než jinde tisíc ; zvolil jsem sobě raději u prahu seděti v domě Boha svého , nežli přebývati v stáncích bezbožníků . Nebo Hospodin Bůh jest slunce a pavéza ; tuť milosti i slávy udílí Hospodin , aniž odepře čeho dobrého chodícím v upřímnosti . Hospodine zástupů , blahoslavený člověk , kterýž naději skládá v tobě . Přednímu z kantorů , synů Chóre , žalm . Laskavěs se , Hospodine , někdy ukazoval k zemi své , přivedls zase z vězení Jákoba . Odpustil jsi nepravost lidu svého , přikryls všeliký hřích jejich . Sélah . Zdržels všecken hněv svůj , odvrátils od zůřivosti prchlivost svou . Navratiž se zase k nám , ó Bože spasení našeho , a učiň přítrž hněvu svému proti nám . Zdaliž na věky hněvati se budeš na nás ? A protáhneš zůřivost svou od národu do pronárodu ? Zdaliž ty obrátě se , neobživíš nás , tak aby se lid tvůj veselil v tobě ? Ukaž nám , Hospodine , milosrdenství své , a spasení své dej nám . Ale poslechnu , co říká Bůh ten silný , Hospodin . Jistě žeť mluví pokoj k lidu svému , a k svatým svým , než aby se nenavracovali zase k bláznovství . Zajisté žeť jest blízké těm , kteříž se ho bojí , spasení jeho , a přebývati bude sláva v zemi naší . Milosrdenství a víra potkají se spolu , spravedlnost a pokoj dadí sobě políbení . Víra z země pučiti se bude , a spravedlnost s nebe vyhlédati . Dáť také Hospodin i časné dobré , tak že země naše vydá úrody své . Způsobí to , aby spravedlnost před ním šla , když obrátí k cestě nohy své . Modlitba Davidova . Nakloň , Hospodine , ucha svého , a vyslyš mne , neboť jsem chudý a nuzný . Ostříhejž duše mé , neboť jsem ten , jehož miluješ ; zachovej služebníka svého , ty Bože můj , v tobě naději majícího . Smiluj se nade mnou , Hospodine , k toběť zajisté každého dne volám . Potěš duše služebníka svého , neboť k tobě , ó Pane , duše své pozdvihuji . Nebo ty jsi , Pane , dobrotivý a lítostivý , a hojný v milosrdenství ke všechněm , kteříž tě vzývají . Slyš , Hospodine , modlitbu mou , a pozoruj hlasu žádostí mých . V den ssoužení svého vzývám tě , nebo mne vyslýcháš . Neníť žádného tobě podobného mezi bohy , ó Pane , a není takových skutků , jako jsou tvoji . Všickni národové , kteréž jsi učinil , přicházejíce , skláněti se budou před tebou , Pane , a ctíti jméno tvé . Nebo jsi ty veliký , a činíš divné věci , ty jsi Bůh sám . Vyuč mne , Hospodine , cestě své , abych chodil v pravdě tvé ; ustav srdce mé v bázni jména svého . I budu tě oslavovati , Pane Bože můj , z celého srdce svého a ctíti jméno tvé na věky , Poněvadž milosrdenství tvé veliké jest nade mnou , a vytrhls duši mou z jámy nejhlubší . Ó Bože , povstaliť jsou pyšní proti mně , a rota násilníků hledají bezživotí mého , ti , kteříž tě sobě nepředstavují . Ale ty Pane , Bože silný , lítostivý a milostivý , shovívající a hojný v milosrdenství , i pravdomluvný , Vzhlédniž na mne , a smiluj se nade mnou , obdař silou svou služebníka svého , a zachovávej syna děvky své . Prokaž ke mně znamení dobrotivosti , tak aby vidouce to ti , kteříž mne nenávidí , zahanbeni byli , že jsi ty mi , Hospodine , spomohl , a mne potěšil . Synům Chóre , žalm a píseň . Základ svůj na horách svatých . Milujeť Hospodin , totiž brány Sionské , nade všecky příbytky Jákobovy . Přeslavnéť jsou to věci , kteréž se o tobě hlásají , ó město Boží . Sélah . Připomínati budu Egypt a Babylon před svými známými , ano i Filistinské a Tyrské i Mouřeníny , že se tu každý z nich narodil . An i o Sionu praveno bude : Ten i onen jest rodem z něho , sám pak Nejvyšší utvrdí jej . Sečteť Hospodin při popisu národy , a dí , že tento se tu narodil . Sélah . Tou příčinou zpívají s plésáním o tobě všecky moci života mého . Píseň a žalm synů Chóre , přednímu zpěváku na machalat k zpívání , vyučující , složený od Hémana Ezrachitského . Hospodine , Bože spasení mého , ve dne i v noci k tobě volám . Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má , nakloň ucha svého k volání mému . Neboť jest naplněna trápeními duše má , a život můj až k hrobu se přiblížil . Počten jsem mezi ty , kteříž se dostávají do jámy ; připodobněn jsem člověku beze vší síly . Mezi mrtvé jsem odložen , jako zmordovaní ležící v hrobě , na něž nezpomínáš více , kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou . Spustils mne do jámy nejzpodnější , do nejtemnějšího a nejhlubšího místa . Dolehla na mne prchlivost tvá , a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne . Sélah . Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne , jimž jsi mne velice zošklivil , a tak jsem sevřín , že mi nelze nijakž vyjíti . Zrak můj hyne trápením ; na každý den vzývám tě , Hospodine , ruce své před tebou rozprostíraje . Zdali před mrtvými učiníš zázrak ? Aneb vstanou-liž mrtví , aby tě oslavovali ? Sélah . I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé , a pravda tvá v zahynutí ? Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj , a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí ? Já pak , Hospodine , k tobě volám , a každého jitra předchází tě modlitba má . Pročež , ó Hospodine , zamítáš mne , a tvář svou skrýváš přede mnou ? Ztrápený jsem , jako hned maje umříti od násilí ; snáším hrůzy tvé , a děsím se . Hněv tvůj přísný na mne se obořil , a hrůzy tvé krutě sevřely mne . Obkličují mne jako voda , na každý den obstupují mne hromadně . Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše , a známým svým jsem ve tmě . Vyučující , složený od Etana Ezrachitského . O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu , od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými . Nebo jsem řekl : Na věky milosrdenství vzdělávati se bude , na nebi utvrdíš pravdu svou , o nížs řekl : Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým , přisáhl jsem Davidovi služebníku svému , Že až na věky utvrdím símě tvé , a vzdělám od národu do národu trůn tvůj . Sélah . Protož oslavují nebesa div tvůj , Hospodine , i pravdu tvou v shromáždění svatých . Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu ? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných ? Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně , a hrozný nade všecky vůkol něho . Hospodine Bože zástupů , kdo jest jako ty , silný Hospodin ? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol . Ty panuješ nad dutím moře ; když se zdvihají vlny jeho , ty je skrocuješ . Ty jsi jako raněného potřel Egypt , a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své . Tváť jsou nebesa , tvá také i země , okršlek i plnost jeho ty jsi založil . Půlnoční i polední strana , kteréž jsi ty stvořil , i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají . Tvé rámě jest přemocné , silná ruka tvá , a vyvýšená pravice tvá . Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého , milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou . Blahoslavený lid , kterýž zná zvuk tvůj ; tiť , Hospodine , v světle oblíčeje tvého choditi budou . Ve jménu tvém plésati budou každého dne , a v spravedlnosti tvé vyvýší se . Nebo sláva síly jejich ty jsi , a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš . Nebo štít náš jest Hospodinův , a svatého Izraelského král náš . Tehdy mluvě u vidění k svatému svému , řekl jsi : Složil jsem pomoc v reku udatném , zvýšil jsem vybraného z lidu . Nalezl jsem Davida služebníka svého , olejem svým svatým pomazal jsem ho . A protož budeť s ním stále ruka má , ano i ramenem svým posilovati ho budu . Nebudeť ho moci nuziti nepřítel , ani člověk nešlechetný trápiti . Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho , a ty , kteříž ho nenávidí , porazím . Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude , a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho . A vložím na moře ruku jeho , a na řeky pravici jeho . On volaje ke mně , dí : Ty jsi otec můj , Bůh silný můj a skála spasení mého . Já také za prvorozeného vystavím jej , a za vyššího králů zemských . Na věky zachovám jemu milosrdenství své , a smlouva s ním stálá bude . Učiním i to , aby na věky trvalo símě jeho , a trůn jeho jako dnové nebes . Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj , a v soudech mých nechodili , Jestliže by ustanovení mých poškvrnili , a přikázaní mých neostříhali : Tedy navštívím metlou přestoupení jejich , a trestáním nepravost jejich , Ale milosrdenství svého neodejmu od něho , aniž klamati budu proti pravdě své . Nepoškvrnímť smlouvy své , a toho , což vyšlo z úst mých , nezměním . Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou , nesklamámť Davidovi , Že símě jeho na věky bude , a trůn jeho jako slunce přede mnou , Jako měsíc utvrzeno bude na věky , a jako svědkové na obloze hodnověrní . Ale ty jsi jej zavrhl a potupil , rozhněvals se na pomazaného svého . Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým , povrhls korunu jeho na zem . Roztrhal jsi všecky ohrady jeho , a bašty jeho jsi rozválel . Derou jej všickni , kteříž tudy jdou ; jest ku posměchu i sousedům svým . Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho , obveselils všecky nepřátely jeho . Ztupils i ostří meče jeho , aniž jsi dal jemu , aby ostáti mohl v boji . Učinils přítrž okrase jeho , a trůn jeho svrhl jsi na zem . Ukrátil jsi dnů mladosti jeho , a hanbous jej přiodíl . Sélah . Až dokud , Hospodine ? Na věky-liž se skrývati budeš ? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá ? Rozpomeniž se na mne , jak kratičký jest věk můj . Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské ? Kdo z lidí může tak živ býti , aby neokusil smrti ? Kdo vytrhne život svůj z hrobu ? Sélah . Kdež jsou milosrdenství tvá první , ó Pane ? Přísahuť jsi učinil Davidovi , v pravdě své . Pamatuj , Pane , na útržky činěné služebníkům tvým , a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů , Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji , Hospodine , jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého . Budiž pochválen Hospodin na věky , Amen i Amen . Modlitba Mojžíše , muže Božího . Pane , ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu . Prvé , než hory stvořeny byly , nežlis sformoval zemi , a okršlek světa , ano hned od věků a až na věky , ty jsi Bůh silný . Ty přivodíš člověka na to , aby setřín byl , říkaje : Navraťtež se zase , synové lidští . Nebo by tisíc let přetrval , jest to před očima tvýma jako den včerejší , a bdění noční . Povodní zachvacuješ je ; jsou sen , a jako bylina hned v jitře pomíjející . Toho jitra , kteréhož vykvetne , mění se , u večer pak jsuc podťata , usychá . Ale my hyneme od hněvu tvého , a prochlivostí tvou jsme zděšeni . Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe , a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého . Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání ; k skončení let svých docházíme jako řeč . Všech dnů let našich jest let sedmdesáte , aneb jest-li kdo silnějšího přirození , osmdesát let , a i to , což nejzdárnějšího v nich , jest práce a bída , a když to pomine , tožť ihned rychle zaletíme . Ale kdo jest , ješto by znal přísnost hněvu tvého , a ostýchal se zůřivosti tvé ? Naučiž nás počítati dnů našich , abychom uvodili moudrost v srdce . Navrať se zase , Hospodine , až dokud prodléváš ? Mějž lítost nad služebníky svými . Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím , tak abychom prozpěvovati , a veseliti se mohli po všecky dny naše . Obveseliž nás podlé dnů , v nichž jsi nás ssužoval , a let , v nichž jsme okoušeli zlého . Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé , a okrasa tvá při synech jejich . Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho , a díla rukou našich potvrď mezi námi , díla , pravím , rukou našich potvrď . Ten , kdož v skrýši Nejvyššího přebývá , v stínu Všemohoucího odpočívati bude . Dím Hospodinu : Útočiště mé a hrad můj , Bůh můj , v němž naději skládati budu . Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce , a od nejjedovatějšího nakažení morního . Brky svými přikryje tě , a pod křídly jeho bezpečen budeš ; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho . Nebudeš se báti přístrachu nočního , ani střely létající ve dne . Ani nakažení morního , vlekoucího se v mrákotě , ani povětří morního , v polední čas hubícího . Padne jich po boku tvém tisíc , a deset tisíců po pravici tvé , ale k tobě se to nepřiblíží . Očima toliko svýma to spatříš , a odplatě bezbožných se podíváš . Poněvadž jsi Hospodina , kterýž útočiště mé jest , a Nejvyššího za svůj příbytek položil , Nepřihodí se tobě nic zlého , aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému . Nebo andělům svým přikázal o tobě , aby tě ostříhali na všech cestách tvých . Na rukou ponesou tě , abys neurazil o kámen nohy své . Po lvu a bazališku choditi budeš , a pošlapáš lvíče i draka . Poněvadž mne , dí Bůh , zamiloval , vysvobodím jej , a vyvýším ; nebo poznal jméno mé . Vzývati mne bude , a vyslyším jej ; já s ním budu v ssoužení , vytrhnu a oslavím jej . Dlouhostí dnů jej nasytím , a ukáži jemu spasení své . Žalm a píseň , ke dni sobotnímu . Dobré jest oslavovati Hospodina , a žalmy zpívati jménu tvému , ó Nejvyšší , Zvěstovati každé jitro milosrdenství tvé , a pravdu tvou každé noci , Při nástroji o desíti strunách , při loutně , a při harfě s písničkou . Nebo jsi mne rozveselil , Hospodine , skutky svými , o skutcích rukou tvých zpívati budu . Jak velicí jsou skutkové tvoji , Hospodine ! Velmi hluboká jsou myšlení tvá . Člověk hovadný nezná toho , aniž blázen rozumí tomu , Že vyrostají bezbožní jako bylina , a kvetou všickni činitelé nepravosti , aby vyhlazeni byli na věky . Ty pak , ó Nejvyšší , že na věky jsi Hospodin . Nebo aj , nepřátelé tvoji , Hospodine , nebo aj , nepřátelé tvoji zahynou ; rozptýleni budou všickni činitelé nepravosti . Můj pak roh vyzdvihneš jako jednorožcův , pokropen budu olejem novým . I podívá se oko mé na ty , jenž mne špehují , a o těch nešlechetnících , jenž proti mně povstávají , ušima svýma uslyším . Spravedlivý jako palma kvésti bude , a jako cedr na Libánu rozloží se . Štípení v domě Hospodinově v síňcích Boha našeho kvésti budou . Ještě i v šedinách ovoce ponesou , spanilí a zelení budou , Aby to zvěstováno bylo , že přímý jest Hospodin , skála má , a že nepravosti žádné při něm není . Hospodin kraluje , v důstojnost se oblékl , oblékl se Hospodin v sílu , a přepásal se ; také okršlek země upevnil , aby se nepohnul . Utvrzenť jest trůn tvůj přede všemi časy , od věčnosti ty jsi . Pozdvihují se řeky , ó Hospodine , pozdvihují řeky zvuku svého , pozdvihují řeky vlnobití svých . Nad zvuk mnohých vod , nad sílu vln mořských mnohem silnější jest na výsostech Hospodin . Svědectví tvá jsou velmi jistá , domu tvému ušlechtilá svatost , Hospodine , až na věky . Bože silný pomst , Hospodine , Bože silný pomst , zastkvěj se . Zdvihni se , ó soudce vší země , a dej odplatu pyšným . Až dokud bezbožní , Hospodine , až dokud bezbožní budou plésati , Žváti a hrdě mluviti , honosíce se , všickni činitelé nepravosti ? Lid tvůj , Hospodine , potírati a dědictví tvé bědovati ? Vdovy a příchozí mordovati , a sirotky hubiti , Říkajíce : Nehledíť na to Hospodin , aniž tomu rozumí Bůh Jákobův ? Rozumějte , ó vy hovadní v lidu , a vy blázni , kdy srozumíte ? Zdali ten , jenž učinil ucho , neslyší ? A kterýž stvořil oko , zdali nespatří ? Zdali ten , jenž tresce národy , nebude kárati , kterýž učí lidi umění ? Hospodinť zná myšlení lidská , že jsou pouhá marnost . Blahoslavený jest ten muž , kteréhož ty cvičíš , Hospodine , a z zákona svého jej vyučuješ . Abys mu způsobil pokoj před časy zlými , až by za tím vykopána byla bezbožníku jáma . Neboť neopustí Hospodin lidu svého , a dědictví svého nezanechá , Ale až k spravedlnosti navrátí se soud , a za ním všickni upřímého srdce . Kdož by se byl o mne zasadil proti zlostníkům ? Kdo by se byl za mne postavil proti těm , jenž páší nepravost ? Kdyby mi Hospodin nebyl ku pomoci , tudíž by se byla octla duše má v mlčení . Již jsem byl řekl : Klesla noha má , ale milosrdenství tvé , ó Hospodine , zdrželo mne . Ve množství přemyšlování mých u vnitřnosti mé , tvá potěšování obveselovala duši mou . Zdaliž se k tobě přitovaryší stolice převráceností těch , jenž vynášejí nátisk mimo spravedlnost , Jenž se shlukují proti duši spravedlivého , a krev nevinnou odsuzují ? Ale Hospodin jest mým hradem vysokým , a Bůh můj skalou útočiště mého . Onť obrátí na ně nepravost jejich , a zlostí jejich zahladí je , zahladí je Hospodin Bůh náš . Poďte , zpívejme Hospodinu , prokřikujme skále spasení našeho . Předejděme oblíčej jeho s díkčiněním , žalmy prozpěvujme jemu . Nebo Hospodin jest Bůh veliký , a král veliký nade všecky bohy , V jehož rukou základové země , a vrchové hor jeho jsou . Jehož jest i moře , nebo on je učinil , i země , kterouž ruce jeho sformovaly . Poďte , sklánějme se , a padněme před ním , klekejme před Hospodinem stvořitelem naším . Onť jest zajisté Bůh náš , a my jsme lid pastvy jeho , a stádo rukou jeho . Dnes uslyšíte-li hlas jeho , Nezatvrzujte srdce svého , jako při popuzení , a v den pokušení na poušti , Kdežto pokoušeli mne otcové vaši , zkusiliť jsou mne , a viděli skutky mé . Za čtyřidceti let měl jsem nesnáz s národem tím , a řekl jsem : Lid tento bloudí srdcem , a nepoznali cest mých . Jimž jsem přisáhl v hněvě svém , že nevejdou v odpočinutí mé . Zpívejte Hospodinu píseň novou , zpívej Hospodinu všecka země . Zpívejte Hospodinu , dobrořečte jménu jeho , zvěstujte den po dni spasení jeho . Vypravujte mezi národy slávu jeho , mezi všemi lidmi divy jeho . Nebo veliký Hospodin , a vší chvály hodný , i hrozný jest nade všecky bohy . Všickni zajisté bohové národů jsou modly , ale Hospodin nebesa učinil . Sláva a důstojnost před ním , síla i okrasa v svatyni jeho . Vzdejte Hospodinu čeledi národů , vzdejte Hospodinu čest i moc . Vzdejte Hospodinu čest jména jeho , přineste dary , a vejděte do síňcí jeho . Sklánějte se Hospodinu v okrase svatoti , boj se oblíčeje jeho všecka země . Rcete mezi pohany : Hospodin kraluje , a že i okršlek zemský upevněn bude , tak aby se nepohnul , a že souditi bude lidi spravedlivě . Rozveseltež se nebesa , a plésej země , zvuč moře , i což v něm jest . Plésej pole a vše , což na něm , tehdáž ať prozpěvuje všecko dříví lesní , Před tváří Hospodina ; neboť se béře , béře se zajisté , aby soudil zemi . Budeť souditi okršlek světa v spravedlnosti , a národy v pravdě své . Hospodin kraluje , plésej země , a vesel se ostrovů všecko množství . Oblak a mrákota jest vůkol něho , spravedlnost a soud základ trůnu jeho . Oheň předchází jej , a zapaluje vůkol nepřátely jeho . Zasvěcujíť se po okršlku světa blýskání jeho ; to viduc země , děsí se . Hory jako vosk rozplývají se před oblíčejem Hospodina , před oblíčejem Panovníka vší země . Nebesa vypravují o jeho spravedlnosti , a slávu jeho spatřují všickni národové . Zastyďte se všickni , kteříž sloužíte rytinám , kteříž se chlubíte modlami ; sklánějte se před ním všickni bohové . To uslyše Sion , rozveselí se , a zpléší dcery Judské z příčiny soudů tvých , Hospodine . Nebo ty , Hospodine , jsi nejvyšší na vší zemi , a velice jsi vyvýšený nade všecky bohy . Vy , kteříž milujete Hospodina , mějte v nenávisti to , což zlého jest ; onť ostříhá duší svatých svých , a z ruky bezbožníků je vytrhuje . Světlo vsáto jest spravedlivým , a radost těm , kteříž jsou upřímého srdce . Veselte se , spravedliví v Hospodinu , a oslavujte památku svatosti jeho . Žalm . Zpívejte Hospodinu píseň novou , neboť jest divné věci učinil ; spomohla mu pravice jeho , a rámě svatosti jeho . V známost uvedl Hospodin spasení své , před očima národů zjevil spravedlnost svou . Rozpomenul se na milosrdenství své , a na pravdu svou k domu Izraelskému ; všecky končiny země vidí spasení Boha našeho . Prokřikuj Hospodinu všecka země ; zvuk vydejte , prozpěvujte , a žalmy zpívejte . Žalmy zpívejte Hospodinu na citaře , k citaře i hlasem přizpěvujte . Trubami a zvučnými pozouny hlas vydejte před králem Hospodinem . Zvuč moře i to , což v něm jest , okršlek světa i ti , kteříž na něm bydlí . Řeky rukama plésejte , spolu i hory prozpěvujte , Před Hospodinem ; neboť se béře , aby soudil zemi . Budeť souditi okršlek světa v spravedlnosti , a národy v pravosti . Hospodin kraluje , užasněte se národové ; sedí nad cherubíny , pohniž se země . Hospodin na Sionu veliký , a vyvýšený jest nade všecky lidi . Oslavujte jméno tvé veliké a hrozné , nebo svaté jest . Moc zajisté králova miluje soud ; ty jsi ustanovil práva , soud a spravedlnost v Jákobovi ty konáš . Vyvyšujte Hospodina Boha našeho , a sklánějte se u podnoží noh jeho , svatýť jest . Mojžíš a Aron mezi kněžími jeho , a Samuel mezi vzývajícími jméno jeho ; volávali k Hospodinu , a on je vyslýchal . V sloupu oblakovém mluvíval k nim ; kteřížto když ostříhali svědectví jeho , i ustanovení jim vydal . Hospodine Bože náš , tys je vyslýchal , Bože , bývals jim milostiv , i když jsi je trestal pro výstupky jejich . Vyvyšujte Hospodina Boha našeho , a sklánějte se na hoře svaté jeho ; neboť jest svatý Hospodin Bůh náš . Žalm k díků činění . Prokřikuj Hospodinu všecka země . Služte Hospodinu s veselím , předstupte před oblíčej jeho s prozpěvováním . Vězte , že Hospodin jest Bůh ; on učinil nás , a ne my sami sebe , abychom byli lid jeho , a ovce pastvy jeho . Vcházejte do bran jeho s díkčiněním , a do síní jeho s chvalami ; oslavujte jej , a dobrořečte jménu jeho . Nebo dobrý jest Hospodin , na věky milosrdenství jeho , a od národu až do pronárodu pravda jeho . Žalm Davidův . O milosrdenství a soudu zpívati budu , tobě , ó Hospodine , žalmy budu zpívati . Opatrně se míti budu na cestě přímé , až přijdeš ke mně ; choditi budu ustavičně v upřímnosti srdce svého i v domě svém . Nepředstavímť sobě před oči věci nešlechetné ; skutek uchylujících se v nenávisti mám , nepřichytíť se mne . Srdce převrácené odstoupí ode mne , zlého nebudu oblibovati . Škodícího jazykem bližnímu svému tajně , tohoť vytnu ; očí vysokých a mysli naduté nikoli nebudu moci trpěti . Oči mé na pravdomluvné v zemi , aby sedali se mnou ; kdož chodí po cestě upřímé , tenť mi sloužiti bude . Nebude bydliti v domě mém činící lest , a mluvící lež nebude míti místa u mne . Každého jitra pléniti budu všecky nešlechetné z země , abych tak vyplénil z města Hospodinova všecky , kdož páší nepravost . Modlitba chudého , když sevřín jsa , před Hospodinem vylévá žádosti své . Hospodine , slyš modlitbu mou , a volání mé přijdiž k tobě . Neskrývej tváři své přede mnou , v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého ; když k tobě volám , rychle vyslyš mne . Nebo mizejí jako dým dnové moji , a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou . Poraženo jest jako bylina , a usvadlo srdce mé , tak že jsem chleba svého jísti zapomenul . Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé . Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti , jsem jako výr na pustinách . Bdím , a jsem jako vrabec osamělý na střeše . Každý den utrhají mi nepřátelé moji , a posměvači moji proklínají mnou . Nebo jídám popel jako chléb , a k nápoji svému slz přiměšuji , Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj ; nebo zdvihna mne , hodils mnou . Dnové moji jsou jako stín nachýlený , a já jako tráva usvadl jsem . Ale ty , Hospodine , na věky zůstáváš , a památka tvá od národu až do pronárodu . Ty povstana , smiluješ se nad Sionem , nebo čas jest učiniti milost jemu , a čas uložený přišel . Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho , a nad prachem jeho slitují se , Aby se báli pohané jména Hospodinova , a všickni králové země slávy tvé , Když by Hospodin vzdělal Sion , a ukázal se v slávě své , Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu , nepohrdaje modlitbou jejich . Budeť to zapsáno pro budoucí potomky , a lid , kterýž má stvořen býti , chváliti bude Hospodina , Že shlédl s výsosti svatosti své . Hospodin s nebe na zemi že popatřil , Aby vyslyšel vzdychání vězňů , a rozvázal ty , kteříž již k smrti oddání byli , Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo , a chválu jeho v Jeruzalémě , Když se spolu shromáždí národové a království , aby sloužili Hospodinu . Ztrápilť jest na cestě sílu mou , ukrátil dnů mých , Až jsem řekl : Můj Bože , nebeř mne u prostřed dnů mých ; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá , I prvé nežlis založil zemi , a dílo rukou svých , nebesa . Onať pominou , ty pak zůstáváš ; všecky ty věci jako roucho zvetšejí , jako oděv změníš je , a změněny budou . Ty pak jsi tentýž , a léta tvá nikdy nepřestanou . Synové služebníků tvých bydliti budou , a símě jejich zmocní se před tebou . Davidův . Dobrořeč duše má Hospodinu , a všecky vnitřnosti mé jménu svatému jeho . Dobrořeč duše má Hospodinu , a nezapomínej se na všecka dobrodiní jeho , Kterýž odpouští tobě všecky nepravosti , kterýž uzdravuje všecky nemoci tvé , Kterýž vysvobozuje od zahynutí život tvůj , kterýž tě korunuje milosrdenstvím a mnohým slitováním , Kterýž nasycuje dobrými věcmi ústa tvá , tak že se obnovuje jako orlice mladost tvá . Činí , což spravedlivého jest , Hospodin , a soudy všechněm utištěným . Známé učinil Mojžíšovi cesty své , synům Izraelským skutky své . Lítostivý a milostivý jest Hospodin , dlouhoshovívající a mnohého milosrdenství . Nebudeť ustavičně žehrati , ani na věky hněvu držeti . Ne podlé hříchů našich nakládá s námi , ani vedlé nepravostí našich odplacuje nám . Nebo jakož jsou vysoko nebesa nad zemí , tak jest vyvýšené milosrdenství jeho nad těmi , kteříž se ho bojí . A jak daleko jest východ od západu , tak daleko vzdálil od nás přestoupení naše . Jakož se slitovává otec nad dítkami , tak se slitovává Hospodin nad těmi , kteříž se hobojí . Onť zajisté zná slepení naše , v paměti má , že prach jsme . Dnové člověka jsou jako tráva , a jako květ polní , tak kvete . Jakž vítr na něj povane , anť ho není , aniž ho již více pozná místo jeho . Milosrdenství pak Hospodinovo od věků až na věky nad těmi , kteříž se ho bojí , a spravedlnost jeho nad syny synů , Kteříž ostříhají smlouvy jeho , a pamatují na přikázaní jeho , aby je činili . Hospodin na nebesích utvrdil trůn svůj , a kralování jeho nade vším panuje . Dobrořečte Hospodinu andělé jeho , kteříž jste mocní v síle , a činíte slovo jeho , poslušní jsouc hlasu slova jeho . Dobrořečte Hospodinu všickni zástupové jeho , služebníci jeho , kteříž činíte vůli jeho . Dobrořečte Hospodinu všickni skutkové jeho , na všech místech panování jeho . Dobrořeč duše má Hospodinu . Dobrořeč duše má Hospodinu . Hospodine Bože můj , velmi jsi veliký , velebnost a krásu jsi oblékl . Přioděls se světlem jako rouchem , roztáhls nebesa jako kortýnu . Kterýž sklenul na vodách paláce své , kterýž užívá hustých oblaků místo vozů , a vznáší se na peří větrovém . Kterýž činí posly své duchy , služebníky své oheň plápolající . Založil zemi na sloupích jejich , tak že se nepohne na věky věků . Propastí jako rouchem byl jsi ji přioděl , i nad horami stály vody . K žehrání tvému rozběhly se , před hřmotem hromu tvého pospíšily , ( Vystoupily hory , snížilo se údolí ) , na místo , kteréž jsi jim založil . Meze jsi položil , aby jich nepřestupovaly , ani se navracovaly k přikrývání země . Kterýž vypouštíš potoky přes údolé , aby tekli mezi horami , A nápoj dávali všechněm živočichům polním . Tuť uhašují oslové divocí žízeň svou . Při nich hnízdí se ptactvo nebeské , a z prostřed ratolestí hlas svůj vydává . Kterýž svlažuješ hory z výsostí svých , aby ovocem činů tvých sytila se země . Dáváš , aby rostla tráva dobytku , a bylina ku potřebě člověku , abys tak vyvodil chléb z země , A víno , jenž obveseluje srdce člověka . Činí , aby se stkvěla tvář od oleje , ano i pokrmem zdržuje život lidský . Nasyceno bývá i dříví Hospodinovo , cedrové Libánští , kteréž štípil . Na nichž se ptáci hnízdí , i čáp příbytek svůj má na jedlí . Hory vysoké jsou kamsíků , skály útočiště králíků . Učinil měsíc k jistým časům , a slunce zná západ svůj . Uvodíš tmu , a bývá noc , v níž vybíhají všickni živočichové lesní : Lvíčata řvoucí po loupeži , aby hledali od Boha silného pokrmu svého . Když slunce vychází , zase shromažďují se , a v doupatech svých se ukládají . Člověk vychází ku práci své , a k dílu svému až do večera . Jak mnozí a velicí jsou skutkové tvoji , Hospodine ! Všeckys je moudře učinil , plná jest země bohatství tvého . V moři pak velikém a přeširokém , tamť jsou hmyzové nesčíslní , a živočichové malí i velicí . Tuť bárky přecházejí i velryb , kteréhož jsi stvořil , aby v něm hrál . Všecko to na tě očekává , abys jim dával pokrm časem svým . Když jim dáváš , sbírají ; když otvíráš ruku svou , nasyceni bývají dobrými věcmi . Když skrýváš tvář svou , rmoutí se ; když odjímáš ducha jejich , hynou , a v prach svůj se navracejí . Vysíláš ducha svého , a zase stvořeni bývají , a obnovuješ tvář země . Budiž sláva Hospodinova na věky , rozveselujž se Hospodin v skutcích svých . On když pohledí na zemi , anať se třese ; když se dotkne hor , anť se kouří . Zpívati budu Hospodinu , dokudž jsem živ ; žalmy Bohu svému zpívati budu , pokudž mne stává . Libé bude přemyšlování mé o něm , jáť rozveselím se v Hospodinu . Ó by hříšníci vyhynuli z země , a bezbožných aby již nebylo . Dobrořeč duše má Hospodinu . Halelujah . Oslavujte Hospodina , ohlašujte jméno jeho , oznamujte mezi národy skutky jeho . Zpívejte jemu , žalmy prozpěvujte jemu , rozmlouvejte o všech divných skutcích jeho . Chlubte se jménem svatým jeho ; vesel se srdce těch , kteříž hledají Hospodina . Hledejte Hospodina a síly jeho , hledejte tváři jeho ustavičně . Rozpomínejte se na divné skutky jeho , kteréž činil , na zázraky jeho a na soudy úst jeho , Símě Abrahamovo , služebníka jeho , synové Jákobovi , vyvolení jeho . Onť jest Hospodin Bůh náš , na vší zemi soudové jeho . Pamatuje věčně na smlouvu svou , na slovo , kteréž přikázal až do tisíce pokolení , Kteréž upevnil s Abrahamem , a na přísahu svou učiněnou Izákovi . Nebo ji utvrdil Jákobovi za ustanovení , Izraelovi za smlouvu věčnou , Pravě : Tobě dám zemi Kananejskou za podíl dědictví vašeho , Ješto jich byl malý počet , malý počet , a ještě v ní byli pohostinu . Přecházeli zajisté z národu do národu , a z království k jinému lidu . Nedopustil žádnému ublížiti jim , ano i krále pro ně trestal , řka : Nedotýkejte se pomazaných mých , a prorokům mým nečiňte nic zlého . Když přivolav hlad na zemi , všecku hůl chleba polámal , Poslal před nimi muže znamenitého , jenž za služebníka prodán byl , totiž Jozefa . Jehož nohy sevřeli pouty , železa podniknouti musil , Až do toho času , když se zmínka stala o něm ; řeč Hospodinova zkusila ho . Poslav král , propustiti ho rozkázal , panovník lidu svobodna ho učinil . Ustanovil ho pánem domu svého , a panovníkem všeho vládařství svého , Aby vládl i knížaty jeho podlé své líbosti , a starce jeho vyučoval moudrosti . Potom všel Izrael do Egypta , a Jákob pohostinu byl v zemi Chamově . Kdež rozmnožil Bůh lid svůj náramně , a učinil , aby silnější byl nad nepřátely své . Změnil mysl těchto , aby v nenávisti měli lid jeho , a aby ukládali lest o služebnících jeho . I poslal Mojžíše slouhu svého , a Arona , kteréhož vyvolil . Kteříž předložili jim slova znamení jeho a zázraků v zemi Chamově . Poslal tmu , a zatmělo se , aniž odporná byla slovu jeho . Obrátil vody jejich v krev , a zmořil ryby v nich . Vydala země jejich množství žab , i v pokoleních králů jejich . Řekl , i přišla směsice žížal , a stěnice na všecky končiny jejich . Dal místo deště krupobití , oheň hořící na zemi jejich , Tak že potloukl réví jejich i fíkoví jejich , a zpřerážel dříví v krajině jejich . Řekl , i přišly kobylky a chroustů nesčíslné množství . I sežrali všelikou bylinu v krajině jejich , a pojedli úrody země jejich . Nadto pobil všecko prvorozené v zemi jejich , počátek všeliké síly jejich . Tedy vyvedl své s stříbrem a zlatem , aniž byl v pokoleních jejich , ješto by se poklesl . Veselili se Egyptští , když tito vycházeli ; nebo byl připadl na ně strach Izraelských . Roztáhl oblak k zastírání jich , a oheň k osvěcování noci . K žádosti přivedl křepelky , a chlebem nebeským sytil je . Otevřel skálu , i tekly vody , a odcházely přes vyprahlá místa jako řeka . Nebo pamětliv byl na slovo svatosti své , k Abrahamovi služebníku svému mluvené . Protož vyvedl lid svůj s radostí , s prozpěvováním vyvolené své . A dal jim země pohanů , a tak úsilí národů dědičně obdrželi , Aby zachovávali ustanovení jeho , a práv jeho ostříhali . Halelujah . Halelujah . Oslavujte Hospodina , nebo dobrý jest , nebo na věky milosrdenství jeho . Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu , a vypraviti všecku chválu jeho ? Blahoslavení , kteříž ostříhají soudu , a činí spravedlnost každého času . Pamatuj na mne , Hospodine , pro milost k lidu svému , navštěv mne spasením svým , Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými , a veselil se veselím národu tvého , a chlubil se spolu s dědictvím tvým . Zhřešili jsme i s otci svými , neprávě jsme činili , a bezbožnost páchali . Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým , aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých , ale odporni byli při moři , při moři Rudém . A však vysvobodil je pro jméno své , aby v známost uvedl moc svou . Nebo přimluvil moři Rudému , a vyschlo ; i provedl je skrze hlubiny , jako po poušti . A tak zachoval je od ruky toho , jenž jich nenáviděl , a vyprostil je z ruky nepřítele . V tom přikryly vody ty , kteříž je ssužovali , nezůstalo ani jednoho z nich . A ačkoli věřili slovům jeho , a zpívali chválu jeho , Však rychle zapomenuli na skutky jeho , a nečekali na radu jeho ; Ale jati jsouce žádostí na poušti , pokoušeli Boha silného na pustinách . I dal jim , čehož se jim chtělo , a však dopustil hubenost na život jejich . Potom , když horlili proti Mojžíšovi v vojště , a Aronovi , svatému Hospodinovu , Otevřevši se země , požřela Dátana , a přikryla zběř Abironovu . A roznícen byl oheň na rotu jejich , plamen spálil bezbožníky . Udělali i tele na Orébě , a skláněli se slitině . A změnivše slávu svou v podobiznu vola , jenž jí trávu , Zapomněli na Boha silného , spasitele svého , kterýž činil veliké věci v Egyptě . A předivné v zemi Chamově , přehrozné při moři Rudém . Pročež řekl , že je vypléní , kdyby se byl Mojžíš , vyvolený jeho , nepostavil v té mezeře před ním , a neodvrátil prchlivosti jeho , aby nehubil . Za tím zošklivili sobě zemi žádanou , nevěříce slovu jeho . A repcíce v staních svých , neposlouchali hlasu Hospodinova . A protož pozdvihl ruky své proti nim , aby je rozmetal po poušti , A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany , a rozehnal je do zemí . Spřáhli se také byli s modlou Belfegor , a jedli oběti mrch . A tak dráždili Boha skutky svými , až se na ně obořila rána , Až se postavil Fínes , a pomstu vykonal , i přetržena jest rána ta . Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu , a až na věky . Opět ho byli popudili při vodách sváru , až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně . Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho , a pronesl ji rty svými . K tomu nevyplénili ani národů těch , o kterýchž jim byl Hospodin poručil , Ale směšujíce se s těmi národy , naučili se skutkům jejich , A sloužili modlám jejich , kteréž jim byly osídlem . Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům . A vylili krev nevinnou , krev synů svých a dcer svých , kteréž obětovali trapidlům Kananejským , tak že poškvrněna jest země těmi vraždami . I zmazali se skutky svými , a smilnili činy svými . Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj , v ošklivost vzal dědictví své . A vydal je v ruce pohanů . I panovali nad nimi ti , jenž je v nenávisti měli , A utiskali je nepřátelé jejich , tak že sníženi jsou pod ruku jejich . Mnohokrát je vysvobozoval , oni však popouzeli ho radou svou , pročež potlačeni jsou pro nepravost svou . A však patřil na úzkost jejich , a slyšel křik jejich . Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi , a želel toho podlé množství milosrdenství svých , Tak že naklonil k nim lítostí všecky , kteříž je u vězení drželi . Zachovej nás , Hospodine Bože náš , a shromažď nás z těch pohanů , abychom slavili jméno tvé svaté , a chlubili se v chvále tvé . Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky . Na to rciž všecken lid : Amen , Halelujah . Oslavujte Hospodina , nebo jest dobrý , nebo na věky milosrdenství jeho . Nechť o tom vypravují ti , kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina , jak je on vykoupil z ruky těch , kteříž je ssužovali , A shromáždil je z zemí , od východu a od západu , od půlnoci i od moře . Bloudili po poušti , po cestách pustých , města k přebývání nenacházejíce . Hladovití a žízniví byli , až v nich svadla duše jejich . Když volali k Hospodinu v ssoužení svém , z úzkostí jejich vytrhl je , A vedl je po cestě přímé , aby přišli do města k bydlení . Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho , a divné skutky jeho před syny lidskými , Poněvadž napájí duši žíznivou , a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi . Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti , sevříni jsouce bídou i železy , Protože odporni byli řečem Boha silného , a radou Nejvyššího pohrdli . Pročež ponížil bídou srdce jejich , padli , a nebylo pomocníka . Když volají k Hospodinu v ssoužení svém , z úzkostí je vysvobozuje . Vyvodí je z temností a stínu smrti , a svazky jejich trhá . Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho , a divné skutky jeho před syny lidskými , Poněvadž láme brány měděné , a závory železné posekává . Blázni pro cestu převrácenosti své , a pro nepravosti své v trápení bývají . Oškliví se jim všeliký pokrm , až se i k branám smrti přibližují . Když volají k Hospodinu v ssoužení svém , z úzkostí jejich je vysvobozuje . Posílá slovo své , a uzdravuje je , a vysvobozuje je z hrobu . Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho , a divné skutky jeho před syny lidskými , A obětujíce oběti chvály , ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním . Kteří se plaví po moři na lodech , pracujíce na velikých vodách , Tiť vídají skutky Hospodinovy , a divy jeho v hlubokosti . Jakž jen dí , hned se strhne vítr bouřlivý , a dme vlny mořské . Vznášejí se k nebi , sstupují do propasti , duše jejich v nebezpečenství rozplývá se . Motají se a nakloňují jako opilý , a všecko umění jejich mizí . Když volají k Hospodinu v ssoužení svém , z úzkostí jejich je vysvobozuje . Proměňuje bouři v utišení , tak že umlkne vlnobití jejich . I veselí se , že utichlo ; a tak přivodí je k břehu žádostivému . Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho , a divné skutky jeho před syny lidskými . Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu , a v radě starců chválí jej . Obrací řeky v poušť , a prameny vod v suchost , Zemi úrodnou v slatinnou , pro zlost obyvatelů jejích . Pustiny obrací v jezera , a zemi vyprahlou v prameny vod . I osazuje na ní hladovité , aby stavěli města k bydlení . Kteříž osívají pole , a dělají vinice , a shromažďují sobě užitek úrody . Takť on jim žehná , že se rozmnožují velmi , a dobytka jejich neumenšuje . A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím , bídou a truchlostí , Když vylévá pohrdání na knížata , dopouštěje , aby bloudili po poušti bezcestné . Onť vyzdvihuje nuzného z trápení , a rozmnožuje rodinu jako stádo . Nechť to spatřují upřímí , a rozveselí se , ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá . Ale kdo jest tak moudrý , aby toho šetřil , a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu ? Píseň a žalm Davidův . Hotovo jest srdce mé , Bože , zpívati a oslavovati tě budu , také i sláva má . Probuď se loutno a harfo , když v svitání povstávám . Slaviti tě budu mezi lidmi , Hospodine , a tobě žalmy prozpěvovati mezi národy . Nebo nad nebesa větší jest milosrdenství tvé , a až k nejvyšším oblakům pravda tvá . Vyvyšiž se nad nebesa , ó Bože , a nade všecku zemi sláva tvá . Ať jsou vysvobozeni milí tvoji , zachovávejž je pravicí svou , a vyslyš mne . Bůh mluvil skrze svatost svou ; veseliti se budu , že budu děliti Sichem , a údolí Sochot že rozměřím . Můjť jest Galád , můj i Manasses , a Efraim síla hlavy mé , Juda učitel můj . Moáb medenice k umývání mému , na Edoma uvrhu obuv svou , proti Palestině troubiti budu . Kdo mne uvede do města hrazeného ? Kdo mne zprovodí až do Idumejské země ? Zdali ne ty , ó Bože , kterýž jsi nás byl zavrhl , a nevycházels , ó Bože , s vojsky našimi ? Uděliž nám pomoci proti nepříteli , nebo marná jest pomoc lidská . V Bohu udatně sobě počínati budeme , a on pošlapá nepřátely naše . Přednímu zpěváku , žalm Davidův . Ó Bože chvály mé , nečiň se neslyše . Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela , mluvili proti mně jazykem lživým . A slovy jizlivými osočili mne , válčí proti mně beze vší příčiny . Protivili mi se za mé milování , ješto jsem se za ně modlíval . Odplacují se mi zlým za dobré , a nenávistí za milování mé . Postav nad ním bezbožníka , a protivník ať mu stojí po pravici . Když před soudem stane , ať zůstane za nešlechetného , a prosba jeho budiž jemu k hříchu . Budiž dnů jeho málo , a úřad jeho vezmi jiný . Buďtež děti jeho sirotci , a žena jeho vdovou . Buďtež běhouni a tuláci synové jeho , žebřete , vyhnáni jsouce z poustek svých . Přitáhni k sobě lichevník všecko , cožkoli má , a úsilé jeho rozchvátejte cizí . Nebudiž , kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati , aniž buď , kdo by se smiloval nad sirotky jeho . Potomci jeho z kořen vyťati buďte , v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich . Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem , a hřích matky jeho nebuď shlazen . Buďtež před Hospodinem ustavičně , až by vyhladil z země památku jejich , Proto že nepamatoval , aby činil milosrdenství , ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce , aby jej zamordoval . Poněvadž miloval zlořečení , nechať přijde na něj ; neměl líbosti v požehnání , nechať se vzdálí od něho . A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv , a ať vejde do vnitřností jeho jako voda , a jako olej do kostí jeho . Budiž jemu to jako plášť k přiodívání , a jako pás k ustavičnému opasování . Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina , a mluvícím zlé věci proti duši mé . Ty pak , Hospodine Pane , nalož se mnou laskavě pro jméno své , nebo dobré jest milosrdenství tvé ; vytrhni mne . Jsemť zajisté chudý a nuzný , a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých . Jako stín , když se nachyluje , ucházeti musím ; honí se za mnou jako za kobylkou . Kolena má klesají postem , a tělo mé vyschlo z tučnosti . Nadto jsem jim za posměch ; když mne uhlédají , potřásají hlavami svými . Spomoz mi , ó Hospodine Bože můj , zachovej mne podlé milosrdenství svého , Tak aby poznati mohli , že jest to ruka tvá , a že jsi ty , Hospodine , učinil to . Nechť oni jakkoli zlořečí , ty dobrořeč ; kteříž povstali , nechť se zastydí , aby se veselil služebník tvůj . Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení , a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou . Slaviti budu Hospodina velice ústy svými , a u prostřed mnohých chváliti jej budu , Proto že stojí po pravici nuznému , aby ho zachoval od těch , kteříž odsuzují život jeho . Davidův žalm . Řekl Hospodin Pánu mému : Seď na pravici mé , dokudž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých . Berlu moci tvé vyšle Hospodin z Siona , řka : Panuj u prostřed nepřátel svých . Lid tvůj dobrovolný v den boje tvého v ozdobě svatosti , z života hned v svitání jako rosa plod tvůj bude . Přisáhl Hospodin , a nebude želeti toho , řka : Ty jsi kněz na věky podlé řádu Melchisedechova . Pán po pravici tvé potře v den hněvu svého krále . Soud činiti bude mezi národy , porážku hroznou učiní , potře i hlavu panující nad mnohými krajinami . Z potoka na cestě píti bude , a protož povýší hlavy . Halelujah . Slaviti budu Hospodina z celého srdce , v radě přímých i v shromáždění ; Veliké skutky Hospodinovy , a patrné všechněm , kteříž v nich líbost mají ; Slavné a překrásné dílo jeho , a spravedlnost jeho zůstávající na věky . Památku způsobil předivnými skutky svými milostivý a milosrdný Hospodin . Pokrm dal těm , kteříž se ho bojí , pamětliv jsa věčně na smlouvu svou . Mocné skutky své oznámil lidu svému , dav jim dědictví pohanů . Skutkové rukou jeho pravda a soud , a nepohnutelní všickni rozkazové jeho . Upevnění na věčnou věčnost ; učiněni jsou v pravdě a v pravosti . Vykoupení poslav lidu svému , přikázal na věky smlouvu svou ; svaté a hrozné jest jméno jeho . Počátek moudrosti jest bázeň Hospodina ; rozumu výborného nabývají všickni , kteříž činí ty věci ; chvála jeho zůstává na věky . Halelujah . Blahoslavený muž , kterýž se bojí Hospodina , a v přikázaních jeho má velikou líbost . Mocné na zemi bude símě jeho , rodina upřímých požehnání dojde . Zboží a bohatství v domě jeho , a spravedlnost jeho zůstává na věky . Vzchází ve tmách světlo upřímým , milostivý jest , milosrdný a spravedlivý . Dobrý člověk slitovává se i půjčuje , a řídí své věci s soudem . Nebo nepohne se na věky , v paměti věčné bude spravedlivý . Slyše zlé noviny , nebojí se ; stálé jest srdce jeho , a doufá v Hospodina . Utvrzené srdce jeho nebojí se , až i uzří pomstu na svých nepřátelích . Rozděluje štědře , a dává nuzným ; spravedlnost jeho zůstává na věky , roh jeho bude vyvýšen v slávě . Bezbožný vida to , zlobiti se , zuby svými škřipěti a schnouti bude ; žádost bezbožníků zahyne . Halelujah . Chvalte služebníci Hospodinovi , chvalte jméno Hospodinovo . Budiž jméno Hospodinovo požehnáno od tohoto času až na věky . Od východu slunce až do západu jeho chváleno buď jméno Hospodinovo . Vyvýšenť jest nade všecky národy Hospodin , a nad nebesa sláva jeho . Kdo jest rovný Hospodinu Bohu našemu , kterýž vysoko bydlí ? Kterýž snižuje se , aby všecko spatřoval , což jest na nebi i na zemi . Vyzdvihuje z prachu nuzného , a z hnoje vyvyšuje chudého , Aby jej posadil s knížaty , s knížaty lidu svého . Kterýž vzdělává neplodnou v čeled , a matku veselící se z dítek . Halelujah . Když vycházel Izrael z Egypta , a rodina Jákobova z národu jazyka cizího , Byl Juda posvěcením jeho , Izrael panováním jeho . To když vidělo moře , uteklo , Jordán nazpět se obrátil . Hory poskakovaly jako skopci , pahrbkové jako jehňata . Coť bylo , ó moře , že jsi utíkalo ? Jordáne , že jsi nazpět se obrátil ? Ó hory , že jste poskakovaly jako skopci , pahrbkové jako jehňata ? Pro přítomnost Panovníka třásla jsem se já země , pro přítomnost Boha Jákobova , Kterýž obrací i tu skálu v jezero vod , a škřemen v studnici vod . Ne nám , Hospodine , ne nám , ale jménu svému dej čest , pro milosrdenství své a pro pravdu svou . Proč mají říkati pohané : Kdež jest nyní Bůh jejich ? Ješto Bůh náš jest na nebi , čině všecko , což se mu líbí . Modly pak jejich jsou stříbro a zlato , dílo rukou lidských . Ústa mají , a nemluví , oči mají , a nevidí . Uši mají , a neslyší , nos mají , a nečijí . Ruce mají , a nemakají , nohy mají , a nechodí , aniž volati mohou hrdlem svým . Nechať jsou jim podobni , kteříž je dělají , a kdožkoli v nich doufají . Izraeli , doufej v Hospodina , nebo spomocníkem a štítem takových on jest . Dome Aronův , doufej v Hospodina , spomocníkem a štítem takových on jest . Kteříž se bojíte Hospodina , doufejte v Hospodina , spomocníkem a štítem takových on jest . Hospodin rozpomena se na nás , požehná ; požehná domu Izraelovu , požehná i domu Aronovu . Požehná bojícím se Hospodina , malým , i velikým . Rozmnoží Hospodin vás , vás i syny vaše . Požehnaní vy od Hospodina , kterýž učinil nebesa i zemi . Nebesa jsou nebesa Hospodinova , zemi pak dal synům lidským . Ne mrtví chváliti budou Hospodina , ani kdo ze všech těch , kteříž sstupují do místa mlčení , Ale my dobrořečiti budeme Hospodinu od tohoto času až na věky . Halelujah . Miluji Hospodina , proto že vyslýchá hlas můj a pokorné modlitby mé . Nebo naklonil ucha svého ke mně , když jsem ho vzýval ve dnech svých . Obklíčilyť mne byly bolesti smrti , a úzkosti hrobu potkaly mne ; sevření a truchlost přišla na mne . I vzýval jsem jméno Hospodinovo , řka : Prosím , ó Hospodine , vysvoboď duši mou . Milostivý Hospodin a spravedlivý , Bůh náš lítostivý . Ostříhá sprostných Hospodin ; znuzen jsem byl , a spomohl mi . Navratiž se , duše má , do odpočinutí svého , poněvadž Hospodin jest dobrodince tvůj . Nebo jsi vytrhl duši mou od smrti , oči mé od slz , nohu mou od poklesnutí . Ustavičně choditi budu před Hospodinem v zemi živých . Uvěřil jsem , protož i mluvil jsem , ačkoli jsem byl velmi ztrápený . Já jsem byl řekl v pospíchání : Všeliký člověk jest lhář . Čím se odplatím Hospodinu za všecka dobrodiní jeho mně učiněná ? Kalich mnohého spasení vezmu , a jméno Hospodinovo vzývati budu . Sliby své Hospodinu splním , teď přede vším lidem jeho . Drahá jest před očima Hospodinovýma smrt svatých jeho . Ó Hospodine , že jsem služebník tvůj , služebník , pravím , tvůj , syn děvky tvé , rozvázal jsi svazky mé . Tobě obětovati budu obět díků činění , a jméno Hospodinovo vzývati budu . Sliby své Hospodinu splním , teď přede vším lidem jeho , V síňcích domu Hospodinova , u prostřed tebe , Jeruzaléme . Halelujah . Chvalte Hospodina všickni národové , velebtež ho všickni lidé . Neboť jest rozšířeno nad námi milosrdenství jeho , a pravda Hospodinova na věky . Halelujah . Oslavujte Hospodina , nebo jest dobrý , nebo na věky trvá milosrdenství jeho . Rciž nyní , Izraeli , že na věky milosrdenství jeho . Rciž nyní , dome Aronův , že na věky milosrdenství jeho . Rcetež nyní bojící se Hospodina , že na věky milosrdenství jeho . V úzkosti vzýval jsem Hospodina , a vyslyšev , uprostrannil mi Hospodin . Hospodin se mnou , nebudu se báti . Co mi může učiniti člověk ? Hospodin se mnou jest mezi pomocníky mými , pročež já podívám se těm , kteříž mne mají v nenávisti . Lépe jest doufati v Hospodina , než naději skládati v člověku . Lépe jest doufati v Hospodina , nežli naději skládati v knížatech . Všickni národové obklíčili mne , ale ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je . Mnohokrát obklíčili mne , ale ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je . Ssuli se na mne jako včely , však zhasli jako oheň z trní : nebo ve jménu Hospodinovu vyplénil jsem je . Velmi jsi ztuha na mne dotíral , abych padl , ale Hospodin spomohl mi . Síla má a písnička má jest Hospodin , on byl můj vysvoboditel . Hlas prokřikování a spasení v staních spravedlivých . Pravice Hospodinova dokázala síly , Pravice Hospodinova vyvýšila se , pravice Hospodinova dokázala síly . Neumruť , ale živ budu , abych vypravoval skutky Hospodinovy . Trestaltě mne přísně Hospodin , ale smrti mne nevydal . Otevřetež mi brány spravedlnosti , a vejda do nich , oslavovati budu Hospodina . Tať jest brána Hospodinova , kterouž spravedliví vcházejí . Tuť já tě oslavovati budu , nebo jsi mne vyslyšel , a byls můj vysvoboditel . Kámen , kterýž zavrhli stavitelé , učiněn jest v hlavu úhelní . Od Hospodina stalo se to , a jest divné před očima našima . Tentoť jest den , kterýž učinil Hospodin , a protož radujme se a veselme se v něm . Prosím , Hospodine , zachovávejž již ; prosím , Hospodine , dávej již šťastný prospěch . Požehnaný , jenž se béře ve jménu Hospodinovu ; dobrořečíme vám z domu Hospodinova . Bůh silný Hospodin , onť se zasvítil nám , važte beránky až k rohům oltáře . Bůh silný můj ty jsi , protož slaviti tě budu , Bože můj , vyvyšovati tě budu . Oslavujtež Hospodina , neboť jest dobrý , nebo na věky milosrdenství jeho . Aleph . Blahoslavení ti , kteříž jsou ctného obcování , kteříž chodí v zákoně Hospodinově . Blahoslavení , kteříž ostříhají svědectví jeho , a kteříž ho celým srdcem hledají . Nečiní zajisté nepravosti , ale kráčejí po cestách jeho . Ty jsi přikázal , aby pilně bylo ostříháno rozkazů tvých . Ó by spraveny byly cesty mé k ostříhání ustanovení tvých . Tehdážť nebudu zahanben , když budu patřiti na všecka přikázaní tvá . Oslavovati tě budu v upřímnosti srdce , když se vyučovati budu právům spravedlnosti tvé . Ustanovení tvých budu ostříhati s pilností , toliko neopouštěj mne . Beth . Jakým způsobem očistí mládenec stezku svou ? Takovým , aby se choval vedlé slova tvého . Celým srdcem svým hledám tebe , nedopouštějž mi blouditi od přikázaní tvých . V srdci svém skládám řeč tvou , abych nehřešil proti tobě . Ty chvály hodný Hospodine , vyuč mne ustanovením svým . Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých . Z cesty svědectví tvých raduji se více , než z největšího zboží . O přikázaních tvých přemyšluji , a patřím na stezky tvé . V ustanoveních tvých se kochám , aniž se zapomínám na slovo tvé . Gimel Tu milost učiň s služebníkem svým , abych , dokudž jsem živ , ostříhal slova tvého . Otevři oči mé , abych spatřoval divné věci z zákona tvého . Příchozí jsem na tom světě , neukrývejž přede mnou přikázaní svých . Umdlévá duše má pro žádost soudů tvých všelikého času . Vyhlazuješ pyšné , zlořečené , kteříž bloudí od přikázaní tvých . Odejmi ode mne útržku a potupu , neboť ostříhám svědectví tvých . Také i knížata se zasazují , a mluví proti mně , služebník pak tvůj přemýšlí o ustanoveních tvých . Svědectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové . Daleth Přilnula k prachu duše má ; obživiž mne podlé slova svého . Cesty své předložilť jsem , a vyslýchals mne ; vyuč mne ustanovením svým . Cestě rozkazů tvých dej ať vyrozumívám , a ať přemýšlím o divných skutcích tvých . Rozplývá se zámutkem duše má , očerstviž mne podlé slova svého . Cestu lživou odvrať ode mne , a zákon svůj z milosti dej mi . Cestu pravou jsem vyvolil , soudy tvé sobě předkládám . Svědectví tvých se přídržím , Hospodine , nedejž mi zahanbenu býti . Cestou rozkazů tvých poběhnu , když ty rozšíříš srdce mé . He Vyuč mne , Hospodine , cestě ustanovení svých , kteréž bych ostříhal do konce . Dej mi ten rozum , ať šetřím zákona tvého , a ať ho ostříhám celým srdcem . Dej , ať chodím cestou přikázaní tvých ; nebo v tom svou rozkoš skládám . Nakloň srdce mého k svědectvím svým , a ne k lakomství . Odvrať oči mé , ať nehledí marnosti ; na cestě své obživ mne . Potvrď služebníku svému řeči své , kterýž se oddal k službě tvé . Odvrať ode mne pohanění , jehož se bojím ; nebo soudové tvoji dobří jsou . Aj , toužím po rozkázaních tvých ; dej , ať jsem živ v spravedlnosti tvé . Vav Ó ať se přiblíží ke mně milosrdenství tvá , Hospodine , a spasení tvé vedlé řeči tvé , Tak abych odpovědíti uměl utrhači svému skutkem , že doufání skládám v slovu tvém . A nevynímej z úst mých slova nejpravějšího ; neboť na soudy tvé očekávám . I budu ostříhati zákona tvého ustavičně , od věků až na věky , A bez přestání choditi na širokosti , neboť jsem se dotázal rozkazů tvých . Nýbrž mluviti budu o svědectvích tvých i před králi , a nebudu se hanbiti . Nebo rozkoš svou skládám v přikázaních tvých , kteráž jsem zamiloval . Přičinímť i ruce své k přikázaním tvým , kteráž miluji , a přemýšleti budu o ustanoveních tvých . Zajin Rozpomeň se na slovo k služebníku svému , kterýmž jsi mne ubezpečil . Toť jest má útěcha v ssoužení mém , že mne slovo tvé obživuje . Pyšní mi se velmi posmívají , však od zákona tvého se neuchyluji . Neboť se rozpomínám na soudy tvé věčné , Hospodine , kterýmiž se potěšuji . Děsím se nad bezbožnými , kteříž opouštějí zákon tvůj . Ustanovení tvá jsou mé písničky na místě mého putování . Rozpomínám se i v noci na jméno tvé , Hospodine , a ostříhám zákona tvého . Toť mám odtud , abych ostříhal rozkazů tvých . Cheth Díl můj , řekl jsem , Hospodine , ostříhati výmluvnosti tvé . Modlívám se milosti tvé v celém srdci : Smiluj se nade mnou podlé slova svého . Rozvážil jsem na mysli cesty své , a obrátil jsem nohy své k tvým svědectvím . Pospíchámť a neodkládám ostříhati rozkazů tvých . Rota bezbožníků zloupila mne , na zákon tvůj se nezapomínám . O půlnoci vstávám , abych tě oslavoval v soudech spravedlnosti tvé . Účastník jsem všech , kteříž se bojí tebe , a těch , kteříž ostříhají přikázaní tvých . Milosrdenství tvého , Hospodine , plná jest země , ustanovením svým vyuč mne . Teth Dobrotivě jsi nakládal s služebníkem svým , Hospodine , podlé slova svého . Pravému soudu a umění vyuč mne , nebo jsem přikázaním tvým uvěřil . Prvé než jsem snížen byl , bloudil jsem , ale nyní výmluvnosti tvé ostříhám . Dobrý jsi ty a dobrotivý , vyuč mne ustanovením svým . Složiliť jsou lež proti mně pyšní , ale já celým srdcem ostříhám přikázaní tvých . Zbřidlo jako tuk srdce jejich , já zákonem tvým se potěšuji . K dobrémuť jest mi to , že jsem pobyl v trápení , abych se naučil ustanovením tvým . Za lepší sobě pokládám zákon úst tvých , nežli na tisíce zlata a stříbra . Jod Ruce tvé učinily a sformovaly mne , dej mi ten rozum , abych se naučil přikázaním tvým , Tak aby bojící se tebe mne vidouce , radovali se , že na slovo tvé očekávám . Seznávámť , Hospodine , že jsou spravedliví soudové tvoji , a že jsi mne hodně potrestal . Nechať jest již zřejmé milosrdenství tvé ku potěšení mému , podlé řeči tvé mluvené služebníku tvému . Přiďtež na mne slitování tvá , abych živ býti mohl ; nebo zákon tvůj rozkoš má jest . Zahanbeni buďte pyšní , proto že lstivě chtěli mne podvrátiti , já pak přemyšluji o přikázaních tvých . Obraťtež se ke mně , kteříž se bojí tebe , a kteříž znají svědectví tvá . Budiž srdce mé upřímé při ustanoveních tvých , tak abych nebyl zahanben . Kaph Touží duše má po spasení tvém , na slovo tvé očekávám . Hynou i oči mé žádostí výmluvností tvých , když říkám : Skoro-liž mne potěšíš ? Ačkoli jsem jako nádoba kožená v dymu , na ustanovení tvá však jsem nezapomenul . Mnoho-liž bude dní služebníka tvého ? Skoro-liž soud vykonáš nad těmi , kteříž mi protivenství činí ? Vykopali mi pyšní jámy , kterážto věc není podlé zákona tvého . Všecka přikázaní tvá jsou pravda ; bez příčiny mi se protiví , spomoziž mi . Téměřť jsou mne již v nic obrátili na zemi , já jsem však neopustil přikázaní tvých . Podlé milosrdenství svého obživ mne , abych ostříhal svědectví úst tvých . Lamed Na věky , ó Hospodine , slovo tvé trvánlivé jest v nebesích . Od národu do pronárodu pravda tvá , utvrdil jsi zemi , a tak stojí . Vedlé úsudků tvých stojí to vše do dnešního dne , všecko to zajisté jsou služebníci tvoji . Byť zákon tvůj nebyl mé potěšení , dávno bych byl zahynul v svém trápení . Na věky se nezapomenu na rozkazy tvé ; jimi zajisté obživil jsi mne . Tvůjť jsem já , zachovávejž mne ; nebo přikázaní tvá zpytuji . Očekávajíť na mne bezbožní , aby mne zahubili , já pak svědectví tvá rozvažuji . Každé věci dokonalé vidím skončení ; rozkaz tvůj jest přeširoký náramně . Mem Ó jak miluji zákon tvůj , tak že každého dne on jest mé přemyšlování . Nad nepřátely mé moudřejšího mne činíš přikázaními svými ; nebo mám je ustavičně před sebou . Nade všecky své učitele rozumnější jsem učiněn ; nebo svědectví tvá jsou má přemyšlování . I nad starce opatrnější jsem , nebo přikázaní tvých ostříhám . Od každé cesty zlé zdržuji nohy své , abych ostříhal slova tvého . Od soudů tvých se neodvracuji , proto že ty mne vyučuješ . Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé , nad med ústům mým . Z přikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl , a protož všeliké cesty bludné nenávidím . Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé , a světlo stezce mé . Přisáhl jsem , což i splním , že chci ostříhati soudů spravedlnosti tvé . Ztrápenýť jsem přenáramně , Hospodine , obživiž mne vedlé slova svého . Dobrovolné oběti úst mých , žádám , oblib , Hospodine , a právům svým vyuč mne . Duše má jest v ustavičném nebezpečenství , a však na zákon tvůj se nezapomínám . Polékli jsou mi bezbožní osídlo , ale já od rozkazů tvých se neodvracím . Za dědictví věčné ujal jsem svědectví tvá , neboť jsou radost srdce mého . Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustavičně , až i do konce . Samech Výmyslků nenávidím , zákon pak tvůj miluji . Skrýše má a pavéza má ty jsi , na slovo tvé očekávám . Odstuptež ode mne nešlechetníci , abych ostříhal přikázaní Boha svého . Zdržujž mne podlé slova svého , tak abych živ byl , a nezahanbuj mne v mém očekávání . Posiluj mne , abych zachován byl , a patřil k ustanovením tvým ustavičně . Potlačuješ všecky ty , kteříž odstupují od ustanovení tvých ; neboť jest lživá opatrnost jejich . Jako trůsku odmítáš všecky bezbožníky země , a protož miluji svědectví tvá . Děsí se strachem před tebou tělo mé ; nebo soudů tvých bojím se . Ajin Činím soud a spravedlnost , nevydávejž mne mým násilníkům . Zastup sám služebníka svého k dobrému , tak aby mne pyšní nepotlačili . Oči mé hynou čekáním na spasení tvé , a na výmluvnost spravedlnosti tvé . Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého , a ustanovením svým vyuč mne . Služebník tvůj jsem já , dejž mi rozumnost , abych uměl svědectví tvá . Časť jest , abys se přičinil , Hospodine ; zrušili zákon tvůj . Z té příčiny miluji přikázaní tvá více nežli zlato , i to , kteréž jest nejlepší . A proto , že všecky rozkazy tvé o všech věcech pravé býti poznávám , všeliké stezky bludné nenávidím . Pe Předivnáť jsou svědectví tvá , a protož jich ostříhá duše má . Začátek učení tvého osvěcuje , a vyučuje sprostné rozumnosti . Ústa svá otvírám , a dychtím , nebo přikázaní tvých jsem žádostiv . Popatřiž na mne , a smiluj se nade mnou podlé práva těch , kteříž milují jméno tvé . Kroky mé utvrzuj v slovu svém , a nedej , aby nade mnou panovati měla jaká nepravost . Vysvoboď mne z nátisků lidských , abych ostříhal rozkazů tvých . Zasvěť tvář svou nad služebníkem svým , a ustanovením svým vyuč mne . Potůčkové vod vyplývají z očí mých příčinou těch , kteříž neostříhají zákona tvého . Tsade Spravedlivý jsi , Hospodine , a upřímý v soudech svých . Ty jsi vydal spravedlivá svědectví svá , a vší víry hodná . Až svadnu , tak horlím , že se zapomínají na slovo tvé nepřátelé moji . Zprubovanáť jest řeč tvá dokonale , tou příčinou ji miluje služebník tvůj . Maličký a opvržený jsem já , však na rozkazy tvé se nezapomínám . Spravedlnost tvá jest spravedlnost věčná , a zákon tvůj pravda . Ssoužení a nátisk mne stihají , přikázaní tvá jsou mé rozkoše . Spravedlnost svědectví tvých trvá na věky ; dej mi z ní rozumnosti nabýti , tak abych živ býti mohl . Koph Z celého srdce volám , vyslyšiš mne , ó Hospodine , abych ostříhal ustanovení tvých . K tobě volám , vysvoboď mne , abych šetřil svědectví tvých . Předstihám svitání a volám , na tvéť slovo očekávám . Předstihají oči mé bdění proto , abych přemýšlel o výmluvnostech tvých . Hlas můj slyš podlé svého milosrdenství , Hospodine , podlé soudů svých obživ mne . Přibližují se následovníci nešlechetnosti , ti , kteříž se od zákona tvého vzdálili . Ty blíže jsi , Hospodine ; nebo všecka přikázaní tvá jsou pravda . Jižť to dávno vím o svědectvích tvých , že jsi je stvrdil až na věky . Reš Popatřiž na mé trápení , a vysvoboď mne ; neboť se na zákon tvůj nezapomínám . Zasaď se o mou při , a ochraň mne ; pro řeč svou obživ mne . Dalekoť jest od bezbožných spasení , nebo nedotazují se na ustanovení tvá . Slitování tvá mnohá jsou , Hospodine ; podlé soudů svých obživ mne . Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepřátelé moji , však od svědectví tvých se neuchyluji . Viděl jsem ty , kteříž se převráceně měli , velmi to těžce nesa , že řeči tvé neostříhali . Popatřiž , žeť rozkazy tvé miluji , Hospodine ; podlé milosrdenství svého obživ mne . Nejpřednější věc slova tvého jest pravda , a na věky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé . Šin Knížata mi se protiví bez příčiny , však slova tvého děsí se srdce mé . Já raduji se z řeči tvé tak jako ten , kterýž dochází hojné kořisti . Falše pak nenávidím , a jí v ohavnosti mám ; zákon tvůj miluji . Sedmkrát za den chválím tě z soudů tvých spravedlivých . Pokoj mnohý těm , kteříž milují zákon tvůj , a nemají žádné urážky . Očekávám na spasení tvé , Hospodine , a přikázaní tvá vykonávám . Ostříhá duše má svědectví tvých , nebo je velice miluji . Ostříhám rozkazů tvých a svědectví tvých ; nebo všecky cesty mé jsou před tebou . Thav Předstupiž úpění mé před oblíčej tvůj , Hospodine , a podlé slova svého uděl mi rozumnosti . Vejdiž pokorná prosba má před tvář tvou , a vedlé řeči své vytrhni mne . I vynesou rtové moji chválu , když ty mne vyučíš ustanovením svým . Zpívati bude i jazyk můj slovo tvé , a že všecka přikázaní tvá jsou spravedlnost . Budiž mi ku pomoci ruka tvá ; neboť jsem sobě zvolil přikázaní tvá . Toužím po spasení tvém , Hospodine , a zákon tvůj jest rozkoš má . Živa bude duše má , a bude tě chváliti , a soudové tvoji budou mi na pomoc . Bloudím jako ovce ztracená , hledejž služebníka svého , neboť se na přikázaní tvá nezapomínám . Píseň stupňů . K Hospodinu v ssoužení svém volal jsem , a vyslyšel mne . Hospodine , vysvoboď duši mou od rtů lživých , a od jazyka lstivého . Coť prospěje , aneb coť přidá jazyk lstivý , Podobný k střelám přeostrým silného , a k uhlí jalovcovému ? Běda mně , že pohostinu býti musím v Mešech , a přebývati v saláších Cedarských . Dlouho bydlí duše má mezi těmi , kteříž nenávidí pokoje . Já ku pokoji , ale když mluvím , oni k boji . Píseň stupňů . Pozdvihuji očí svých k horám , odkudž by mi přišla pomoc . Pomoc má jest od Hospodina , kterýž učinil nebe i zemi . Nedopustíť , aby se pohnouti měla noha tvá , nedřímeť strážný tvůj . Aj , nedřímeť , ovšem nespí ten , kterýž ostříhá Izraele . Hospodin strážce tvůj , Hospodin zastínění tvé tobě po pravici . Nebudeť bíti na tě slunce ve dne , ani měsíc v noci . Hospodin tě ostříhati bude ode všeho zlého , ostříhati bude duše tvé . Hospodin ostříhati tě bude , když vycházeti i vcházeti budeš , od tohoto času až na věky . Píseň stupňů , Davidova . Veselím se z toho , že mi říkáno bývá : Poďme do domu Hospodinova , A že se postavují nohy naše v branách tvých , ó Jeruzaléme . Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven , a jako v město k sobě vespolek připojen . Do něhož vstupují pokolení , pokolení Hospodinova , k svědectví Izraelovu , aby oslavovali jméno Hospodinovo . Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu , stolice domu Davidova . Žádejtež pokoje Jeruzalému , řkouce : Dějž se pokojně těm , kteříž tě milují . Budiž pokoj v předhradí tvém , a upokojení na palácích tvých . Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě . Pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati . Píseň stupňů . K toběť pozdvihuji očí svých , ó ty , kterýž na nebesích přebýváš . Aj hle , jakož oči služebníků k rukám pánů jejich , jakož oči děvky k rukám paní její : tak oči naše k Hospodinu Bohu našemu , až by se smiloval nad námi . Smiluj se nad námi , Hospodine , smiluj se nad námi , neboť jsme již příliš potupou nasyceni . Jižť jest příliš nasycena duše naše posmíšky bezbožných , a potupou pyšných . Píseň stupňů , Davidova . Byť Hospodina s námi nebylo , rciž nyní , Izraeli , Byť Hospodina s námi nebylo , když lidé povstali proti nám : Tehdáž by nás byli za živa sehltili v rozpálení hněvu svého proti nám ; Tehdáž by nás byly přikvačily vody , proud zachvátil by byl duši naši ; Tehdáž zachvátily by byly duši naši ty vody zduté . Požehnaný Hospodin , kterýž nás nevydal v loupež zubům jejich . Duše naše jako ptáče znikla osídla ptáčníků ; osídlo se ztrhalo , i vynikli jsme . Pomoc naše jest ve jménu Hospodinovu , kterýž učinil nebe i zemi . Píseň stupňů . Ti , kteříž doufají v Hospodina , podobni jsou k hoře Sionu , kteráž se nepohybuje , ale na věky zůstává . Okolo Jeruzaléma jsou hory , Hospodin jest vůkol lidu svého , od tohoto času až na věky . Neboť nebude státi sceptrum bezbožníků nad losem spravedlivých , aby nevztáhli spravedliví k nepravosti rukou svých . Dobře učiň , Hospodine , dobrým , a těm , kteříž jsou upřímého srdce . Ty pak , kteříž se uchylují k cestám svým křivým , zapudiž Hospodin s činiteli nepravosti . Pokoj přijdiž na Izraele . Píseň stupňů . Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské , zdálo se nám to jako ve snách . Tehdážť byla plná radosti ústa naše , a jazyk náš plésání ; tehdáž pravili mezi národy : Veliké věci s nimi učinil Hospodin . Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin , a protož veselili jsme se . Uvediž zase , ó Hospodine , zajaté naše , tak jako potoky na vyprahlou krajinu . Ti , kteříž se slzami rozsívali , s prozpěvováním žíti budou . Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě , ale potom přijda , s plésáním snášeti bude snopy své . Píseň stupňů , Šalomounova . Nebude-li Hospodin stavěti domu , nadarmo usilují ti , kteříž stavějí jej ; nebude-li Hospodin ostříhati města , nadarmo bdí strážný . Daremnéť jest vám ráno vstávati , dlouho sedati , a jísti chléb bolesti , poněvadž Bůh dává milému svému i sen . Aj , dědictví od Hospodina jsou dítky , a plod života jest mzda . Jako střely v ruce udatného , tak jsou dítky zdárné . Blahoslavený muž , kterýž by jimi naplnil toul svůj ; nebudouť zahanbeni , když v rozepři budou s nepřátely v branách . Píseň stupňů . Blahoslavený každý , kdo se bojí Hospodina , a chodí po cestách jeho . Nebo z práce rukou svých živnost míti budeš , blahoslavený budeš , a štastněť se povede . Manželka tvá jako vinný kmen plodný po bocích domu tvého , dítky tvé jako mladistvé olivoví vůkol stolu tvého . Aj , takovéť bude míti požehnání muž bojící se Hospodina . Požehnání tobě uděliž Hospodin z Siona , a ty spatřuj dobré věci Jeruzaléma po všecky dny života svého ; A viz syny synů svých , a pokoj nad Izraelem . Píseň stupňů . Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé , rciž nyní Izraeli , Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé , a však mne nepřemohli . Po hřbetě mém orali oráči , a dlouhé proháněli brázdy své . Ale Hospodin jsa spravedlivý , zpřetínal prostranky bezbožných . Zahanbeni a zpět obráceni budou všickni , kteříž nenávidí Siona . Budou jako tráva na střechách , kteráž prvé než odrostá , usychá . Z níž nemůže hrsti své naplniti žnec , ani náručí svého ten , kterýž váže snopy . Aniž řeknou tudy jdoucí : Požehnání Hospodinovo budiž s vámi , aneb : Dobrořečíme vám ve jménu Hospodinovu . Píseň stupňů . Z hlubokosti volám k tobě , Hospodine . Pane , vyslyš hlas můj , nakloň uší svých k hlasu pokorných proseb mých . Budeš-li nepravosti šetřiti , Hospodine Pane , kdo ostojí ? Ale u tebe jest odpuštění , tak aby uctivost k tobě zachována byla . Očekávám na Hospodina , očekává duše má , a ještě očekává na slovo jeho . Duše má čeká Pána , víc než ponocní svitání , kteříž ponocují až do jitra . Očekávejž , Izraeli , na Hospodina ; nebo u Hospodina jest milosrdenství , a hojné u něho vykoupení . Onť zajisté vykoupí Izraele ze všech nepravostí jeho . Píseň stupňů , Davidova . Hospodine , nepozdvihlotě se srdce mé , ani se povýšily oči mé , aniž jsem se vydal v věci veliké , aneb vyšší nad to , než mi náleží . Zdali jsem nepoložil a neupokojil duše své , jako dítě ostavené od matky své ? Ostavenému podobná byla ve mně duše má . Doufej , ó Izraeli , v Hospodina , od tohoto času až na věky . Píseň stupňů . Pamětliv buď , Hospodine , na Davida i na všecka trápení jeho , Jak se přísahou zavázal Hospodinu , a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu , řka : Jistě že nevejdu do stánku domu svého , a nevstoupím na postel ložce svého , Aniž dám očím svým usnouti , ani víčkám svým zdřímati , Dokudž nenajdu místa Hospodinu , k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu . Aj , uslyšavše o ní , že byla v kraji Efratském , našli jsme ji na polích Jaharských . Vejdemeť již do příbytků jeho , a skláněti se budeme u podnoží noh jeho . Povstaniž , Hospodine , a vejdi do odpočinutí svého , ty i truhla velikomocnosti tvé . Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost , a svatí tvoji ať vesele prozpěvují . Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého . Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi , aniž se od ní uchýlí , řka : Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj . Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých , kterýmž je vyučovati budu , také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé . Neboť jest vyvolil Hospodin Sion , oblíbil jej sobě za svůj příbytek , řka : Toť bude obydlí mé až na věky , tuť přebývati budu , nebo jsem sobě to oblíbil . Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím , chudé jeho chlebem nasytím , A kněží jeho v spasení zobláčím , a svatí jeho vesele prozpěvovati budou . Tuť způsobím , aby zkvetl roh Davidův ; připravím svíci pomazanému svému . Nepřátely jeho v hanbu zobláčím , nad ním pak kvésti bude koruna jeho . Píseň stupňů , Davidova . Aj , jak dobré a jak utěšené , když bratří v jednomyslnosti přebývají ! Jako mast výborná na hlavě , sstupující na bradu , bradu Aronovu , tekoucí až i na podolek roucha jeho . A jako rosa Hermon , kteráž sstupuje na hory Sionské . Nebo tu udílí Hospodin požehnání i života až na věky . Píseň stupňů . Ej nuž dobrořečte Hospodinu všickni služebníci Hospodinovi , kteříž stáváte v domě Hospodinově každé noci . Pozdvihujte rukou svých k svatyni , a dobrořečte Hospodinu , říkajíce : Požehnejž tobě Hospodin z Siona , kterýž učinil nebe i zemi . Halelujah . Chvalte jméno Hospodinovo , chvalte služebníci Hospodinovi , Kteříž stáváte v domě Hospodinově , v síňcích domu Boha našeho . Chvalte Hospodina , nebo jest dobrý Hospodin ; žalmy zpívejte jménu jeho , nebo rozkošné jest . Jákoba zajisté sobě vyvolil Hospodin , a Izraele za svůj lid zvláštní . Jáť jsem jistě seznal , že veliký jest Hospodin , a Pán náš nade všecky bohy . Cožkoli chce Hospodin , to činí na nebi i na zemi , v moři i ve všech propastech . Kterýž způsobuje to , že páry vystupují od krajů země ; blýskání s deštěm přivodí , a vyvodí vítr z pokladů svých . Kterýž zbil prvorozené v Egyptě , od člověka až do hovada . Poslal znamení a zázraky u prostřed tebe , Egypte , na Faraona i na všecky služebníky jeho . Kterýž pobil národy mnohé , a zbil krále mocné , Seona krále Amorejského , a Oga krále Bázan , i všecka království Kananejská . A dal zemi jejich v dědictví , v dědictví Izraelovi lidu svému . Hospodine , jméno tvé na věky , Hospodine , památka tvá od národu až do pronárodu . Souditi zajisté bude Hospodin lid svůj , a služebníkům svým bude milostiv . Ale modly pohanské stříbro a zlato , dílo rukou lidských , Ústa mají a nemluví , oči mají a nevidí . Uši mají a neslyší , nýbrž ani ducha není v ústech jejich . Buďtež jim podobní , kteříž je dělají , a kdožkoli naději svou v nich skládají . Dome Izraelský , dobrořečte Hospodinu ; dome Aronův , dobrořečte Hospodinu . Dome Léví , dobrořečte Hospodinu ; kteříž se bojíte Hospodina , dobrořečte Hospodinu . Požehnaný Hospodin z Siona , kterýž přebývá v Jeruzalémě . Halelujah . Oslavujte Hospodina , nebo jest dobrý , nebo věčné jest milosrdenství jeho . Oslavujte Boha bohů , nebo jest věčné milosrdenství jeho . Oslavujte Pána pánů , nebo jest věčné milosrdenství jeho . Toho , kterýž sám činí divy veliké , nebo jest věčné milosrdenství jeho . Kterýž učinil nebesa moudře , nebo jest věčné milosrdenství jeho . Kterýž roztáhl zemi na vodách , nebo jest věčné milosrdenství jeho . Kterýž učinil světla veliká , nebo jest věčné milosrdenství jeho . Slunce , aby panovalo ve dne , nebo jest věčné milosrdenství jeho . Měsíc a hvězdy , aby panovaly v noci , nebo jest věčné milosrdenství jeho . Kterýž ranil Egyptské v prvorozených jejich , nebo jest věčné milosrdenství jeho . A vyvedl Izraele z prostředku jejich , nebo jest věčné milosrdenství jeho . V ruce silné a v rameni vztaženém , nebo jest věčné milosrdenství jeho . Kterýž rozdělil moře Rudé na díly , nebo jest věčné milosrdenství jeho . A převedl Izraele prostředkem jeho , nebo jest věčné milosrdenství jeho . A uvrhl Faraona s vojskem jeho do moře Rudého , nebo jest věčné milosrdenství jeho . Kterýž vedl lid svůj přes poušť , nebo jest věčné milosrdenství jeho . Kterýž pobil krále veliké , nebo jest věčné milosrdenství jeho . A zbil krále znamenité , nebo jest věčné milosrdenství jeho . Seona krále Amorejského , nebo jest věčné milosrdenství jeho . Též Oga krále Bázan , nebo jest věčné milosrdenství jeho . A dal zemi jejich v dědictví , nebo jest věčné milosrdenství jeho . V dědictví Izraelovi , služebníku svému , nebo jest věčné milosrdenství jeho . Kterýž v snížení našem pamatuje na nás , nebo jest věčné milosrdenství jeho . A vytrhl nás z nepřátel našich , nebo jest věčné milosrdenství jeho . Kterýž dává pokrm všelikému tělu , nebo jest věčné milosrdenství jeho . Oslavujte Boha silného nebes , neboť jest věčné milosrdenství jeho . Při řekách Babylonských tam jsme sedávali , a plakávali , rozpomínajíce se na Sion . Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své . A když se tam dotazovali nás ti , kteříž nás zajali , na slova písničky , ( ješto jsme zavěsili byli veselí ) , říkajíce : Zpívejte nám některou píseň Sionskou : Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců ? Jestliže se zapomenu na tebe , ó Jeruzaléme , zapomeniž i pravice má . Přilniž i jazyk můj k dásním mým , nebudu-li se rozpomínati na tebe , jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení . Rozpomeň se , Hospodine , na Idumejské , a na den Jeruzaléma , kteříž pravili : Rozbořte , rozbořte až do základů v něm . Ó dcero Babylonská , zkažena býti máš . Blahoslavený ten , kdož odplatí tobě za to , což jsi nám zlého učinila . Blahoslavený , kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude . Davidův . Oslavovati tě budu , Pane , celým srdcem svým , a před mocnými žalmy tobě zpívati . Skláněti se budu k chrámu svatému tvému , a oslavovati jméno tvé pro milosrdenství tvé a pro pravdu tvou ; nebo jsi zvelebil nade všecko jméno své a slovo své . Kteréhokoli dne vzýval jsem tě , vyslyšels mne , a obdařils silou duši mou . Oslavovati tě budou , Hospodine , i všickni králové země , když uslyší řeč úst tvých . A zpívati budou o cestách Hospodinových , a že veliká jest sláva Hospodinova , A ač vyvýšený jest Hospodin , však že na poníženého patří , a vysokomyslného zdaleka zná . Bych pak chodil u prostřed ssoužení , obživíš mne ; proti vzteklosti nepřátel mých vztáhneš ruku svou , a tak vysvobodí mne pravice tvá . Hospodin dokoná za mne ; nebo milosrdenství tvé , Hospodine , na věky , aniž díla rukou svých kdy opustíš . Přednímu zpěváku , žalm Davidův . Hospodine , ty jsi mne zkusil a seznal . Ty znáš sednutí mé i povstání mé , rozumíš myšlení mému zdaleka . Chození mé i ležení mé ty obsahuješ , a všech mých cest svědom jsi . Než ještě mám na jazyku slovo , aj , Hospodine , ty to všecko víš . Z zadu i z předu obklíčils mne , a vzložils na mne ruku svou . Divnější jest umění tvé nad můj vtip ; vysoké jest , nemohu k němu . Kamž bych zašel od ducha tvého ? Aneb kam bych před tváří tvou utekl ? Jestliže bych vstoupil na nebe , tam jsi ty ; pakli bych sobě ustlal v hrobě , aj , přítomen jsi . Vzal-li bych křídla záře jitřní , abych bydlil při nejdalším moři : I tamť by mne ruka tvá provedla , a pravice tvá by mne popadla . Dím-li pak : Aspoň tmy , jako v soumrak , přikryjí mne , ale i noc jest světlem vůkol mne . Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou , anobrž noc jako den tobě svítí , rovně tma jako světlo . Ty zajisté v moci máš ledví má , přioděl jsi mne v životě matky mé . Oslavuji tě , proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím , a duše má zná je výborně . Neníť ukryta žádná kost má před tebou , jakž jsem učiněn v skrytě , a řemeslně složen , v nejhlubších místech země . Trupel můj viděly oči tvé , v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou , i dnové , v nichž formováni byli , když ještě žádného z nich nebylo . Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá , Bože silný , a jak jest jich nesčíslná summa ! Chtěl-li bych je sčísti , více jest jich než písku ; procítím-li , a já jsem vždy s tebou . Zabil-li bys , ó Bože , bezbožníka , tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne , Kteříž mluví proti tobě nešlechetně ; marně vyvyšují nepřátely tvé . Zdaliž těch , kteříž tě v nenávisti mají , ó Hospodine , v nenávisti nemám ? A ti , kteříž proti tobě povstávají , zdaž mne nemrzejí ? Úhlavní nenávistí jich nenávidím , a mám je za nepřátely . Vyzpytuj mne , Bože silný , a poznej srdce mé ; zkus mne , a poznej myšlení má . A popatř , chodím-liť já cestou odpornou tobě , a veď mne cestou věčnou . Přednímu z kantorů , žalm Davidův . Vysvoboď mne , Hospodine , od člověka zlého , a od muže ukrutného ostříhej mne , Kteříž myslí zlé věci v srdci , a na každý den sbírají se k válce . Naostřují jazyk svůj jako had , jed lítého hada jest ve rtech jejich . Sélah . Ostříhej mne , Hospodine , od rukou bezbožníka , od muže ukrutného zachovej mne , kteříž myslí podraziti nohy mé . Polékli pyšní na mne osídlo a provazy , roztáhli teneta u cesty , a léčky své mi položili . Sélah . Řekl jsem Hospodinu : Bůh silný můj jsi , pozoruj , Hospodine , hlasu pokorných modliteb mých . Hospodine Pane , sílo spasení mého , kterýž přikrýváš hlavu mou v čas boje , Nedávej , Hospodine , bezbožnému , čehož žádostiv jest , ani předsevzetí zlého vykonati jemu dopouštěj , aby se nepovýšil . Sélah . Vůdce těch , jenž obkličují mne , nepravost rtů jejich ať přikryje . Padej na ně uhlé řeřavé , a na oheň uvrz je , do jam hlubokých , aby nemohli povstati . Člověk utrhač nebude upevněn na zemi , a muž ukrutný , zlostí polapen jsa , padne . Vím , žeť se Hospodin zasadí o při chudého , a pomstí nuzných . A tak spravedliví slaviti budou jméno tvé , a upřímí přebývati před oblíčejem tvým . Žalm Davidův . Hospodine , k toběť volám , pospěš ke mně ; pozoruj hlasu mého , když tebe vzývám . Budiž příjemná modlitba má , jako kadění před oblíčejem tvým , pozdvižení rukou mých , jako obět večerní . Polož , Hospodine , stráž ústům mým , ostříhej dveří rtů mých . Nedopouštěj srdci mému uchýliti se ke zlé věci , k činění skutků bezbožných , s muži činícími nepravost , a abych nebyl přelouzen líbostmi jejich . Nechť mne bije spravedlivý , přijmu to za dobrodiní , a nechť tresce mne , bude mi to olej nejčistší , kterýž neprorazí hlavy mé , ale ještěť modlitba má platná bude proti zlosti jejich . Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich , aby slyšeli slova má , nebo jsou libá . Jako když někdo roubá a štípá dříví na zemi , tak se rozletují kosti naše až k ústům hrobovým . Ale k toběť , Hospodine Pane , oči mé ; v tebe doufám , nevylévej duše mé . Zachovej mne od osídla , kteréž mi roztáhli , a od sítek činících nepravost . Nechť padnou hromadně do sítek svých bezbožní , a já zatím přejdu . Vyučující Davidův , když byl v jeskyni , modlitba jeho . Hlasem svým k Hospodinu volám , hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím . Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou , a ssoužení své před ním oznamuji . Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj , ty znáš stezku mou ; na cestě , po kteréžkoli chodím , osídlo mi ukryli . Ohlédám-li se na pravo , a patřím , není , kdo by mne znáti chtěl ; zhynulo útočiště mé , není , kdo by se ujal o život můj . K tobě volám , Hospodine , říkaje : Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých . Pozorujž volání mého , neboť jsem zemdlen přenáramně ; vysvoboď mne od těch , jenž stihají mne , nebo jsou silnější nežli já . Vyveď z žaláře duši mou , abych oslavoval jméno tvé ; obstoupí mne spravedliví , když mi dobrodiní učiníš . Žalm Davidův . Hospodine , slyš modlitbu mou , pozoruj pokorné prosby mé ; pro pravdu svou vyslyš mne , i pro spravedlnost svou . A nevcházej v soud s služebníkem svým , neboť by nebyl spravedliv před tebou nižádný živý . Nebo stihá nepřítel duši mou , potírá až k zemi život můj ; na to mne přivodí , abych bydlil v mrákotě , jako ti , kteříž již dávno zemřeli , Tak že se svírá úzkostmi duch můj ve mně , u vnitřnosti mé hyne srdce mé . Rozpomínaje se na dny předešlé , a rozvažuje všecky skutky tvé , a dílo rukou tvých rozjímaje , Vztahuji ruce své k tobě , duše má jako země vyprahlá žádá tebe . Sélah . Pospěšiž a vyslyš mne , Hospodine , hyne duch můj ; neukrývejž tváři své přede mnou , neboť jsem podobný těm , kteříž sstupují do hrobu . Učiň to , ať v jitře slyším milosrdenství tvé , neboť v tobě naději mám ; oznam mi cestu , po kteréž bych choditi měl , neboť k tobě pozdvihuji duše své . Vytrhni mne z nepřátel mých , Hospodine , u tebeť se skrývám . Nauč mne činiti vůle tvé , nebo ty jsi Bůh můj ; duch tvůj dobrý vediž mne jako po rovné zemi . Pro jméno své , Hospodine , obživ mne , pro spravedlnost svou vyveď z úzkosti duši mou . A pro milosrdenství své vypleň nepřátely mé , a vyhlaď všecky , kteříž trápí duši mou ; nebo já jsem služebník tvůj . Davidův . Požehnaný Hospodin skála má , kterýž učí ruce mé boji , a prsty mé bitvě . Milosrdenství mé a hrad můj , útočiště mé , vysvoboditel můj , a štít můj , protož v něhoť já doufám ; onť mi podmaňuje lidi . Hospodine , co jest člověk , že se znáš k němu , a syn člověka , že ho sobě tak vážíš ? Člověk marnosti podobný jest , dnové jeho jako stín pomíjející . Hospodine , nakloň svých nebes a sstup , dotkni se hor , a kouřiti se budou . Sešli hromobití a rozptyl je , vypusť střely své a poraz je . Vztáhni ruku svou s výsosti , vysvoboď mne , a vytrhni mne z vod mnohých , z ruky cizozemců . Jejichž ústa mluví marnost , a pravice jejich jest pravice lživá . Bože , píseň novou zpívati budu tobě na loutně , a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati , Dávajícímu vítězství králům , a vysvobozujícímu Davida , služebníka svého od meče vražedlného . Vysvoboď mne , a vytrhni mne z ruky cizozemců , jejichž ústa mluví marnost , a pravice jejich pravice lživá . Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své , a dcery naše jako úhelní kamenové , tesaní ku podobenství chrámu . Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy ; dobytek náš ať rodí na tisíce , a na deset tisíců v stájích našich . Volové naši ať jsou vytylí ; ať není vpádu ani zajetí , ani naříkání na ulicích našich . Blahoslavený lid , jemuž se tak děje , blahoslavený ten lid , jehož Hospodin Bohem jest . Chvalitebná píseň Davidova . Vyvyšovati tě budu , Bože můj králi , a dobrořečiti jménu tvému na věky věků . Na každý den dobrořečiti budu tobě , a chváliti jméno tvé na věky věků . Hospodin veliký jest , a vší chvály hodný , a velikost jeho nemůž vystižena býti . Rodina rodině vychvalovati bude skutky tvé , a předivnou moc tvou zvěstovati . O slávě a kráse velebnosti tvé , i o věcech tvých předivných mluviti budu . A moc přehrozných skutků tvých rozhlašovati budou ; i já důstojnost tvou budu vypravovati . Pamět mnohé dobroty tvé hlásati budou , a o spravedlnosti tvé zpívati , řkouce : Milostivý a lítostivý jest Hospodin , dlouhoshovívající a velikého milosrdenství . Dobrotivý Hospodin všechněm , a slitování jeho nade všecky skutky jeho . Oslavujtež tebe , Hospodine , všickni skutkové tvoji , a svatí tvoji tobě dobrořečte . Slávu království tvého ať vypravují , a o síle tvé mluví , Aby v známost uvedli synům lidským moci jeho , a slávu i ozdobu království jeho . Království tvé jest království všech věků , a panování tvé nad jedním každým pokolením . Zdržujeť Hospodin všecky padající , a pozdvihuje všechněch sklíčených . Oči všechněch v tebe doufají , a ty dáváš jim pokrm jejich v čas příhodný . Otvíráš ruku svou , a nasycuješ každý živočich podlé dobře líbezné vůle své . Spravedlivý jest Hospodin ve všech cestách svých , a milosrdný ve všech skutcích svých . Blízký jest Hospodin všechněm , kteříž ho vzývají , všechněm , kteříž ho vzývají v pravdě . Vůli těch , kteříž se ho bojí , činí , a křik jejich slyší , a spomáhá jim . Ostříhá Hospodin všech , kdož jej milují , ale všecky bezbožné zatratí . Chválu Hospodinovu vypravovati budou ústa má , a dobrořečiti bude všeliké tělo jménu svatému jeho od věků až na věky . Halelujah . Chval , duše má , Hospodina . Chváliti budu Hospodina , dokud jsem živ , žalmy zpívati Bohu svému , dokud mne stává . Nedoufejtež v knížatech , v synech lidských , v nichž není vysvobození . Vychází duch jejich , navracují se do země své , v tentýž den mizejí myšlení jejich . Blahoslavený ten , jehož spomocník jest Bůh silný Jákobův , jehož naděje jest v Hospodinu Bohu jeho , Kterýž učinil nebe , zemi , moře , i vše , což v nich jest , kterýž ostříhá pravdy až na věky , Kterýž činí soud utištěným , dává chléb lačným . Hospodin vysvobozuje vězně . Hospodin otvírá oči slepých , Hospodin pozdvihuje snížených , Hospodin miluje spravedlivé . Hospodin ostříhá příchozích , sirotku a vdově pomáhá , ale cestu bezbožných podvrací . Kralovati bude Hospodin na věky , Bůh tvůj , ó Sione , od národu až do pronárodu . Halelujah . Chvalte Hospodina , nebo dobré jest zpívati žalmy Bohu našemu , nebo rozkošné jest , a ozdobná jest chvála . Stavitel Jeruzaléma Hospodin , rozptýlený lid Izraelský shromažďuje , Kterýž uzdravuje skroušené srdcem , a uvazuje bolesti jejich , Kterýž sčítá počet hvězd , a každé z nich ze jména povolává . Velikýť jest Pán náš , a nesmírný v síle ; rozumnosti jeho není počtu . Pozdvihuje pokorných Hospodin , ale bezbožné snižuje až k zemi . Zpívejte Hospodinu s díkčiněním , zpívejte žalmy Bohu našemu na citaře , Kterýž zastírá nebesa hustými oblaky , nastrojuje zemi déšť , a vyvodí trávu na horách . Kterýž dává hovadům potravu jejich , i mladým krkavcům , kteříž volají k němu . Nemáť v síle koně zalíbení , aniž se kochá v lejtkách muže udatného . Líbost má Hospodin v těch , kteříž se ho bojí , a kteříž doufají v milosrdenství jeho . Chval , Jeruzaléme , Hospodina , chval Boha svého , Sione . Nebo on utvrzuje závory bran tvých , požehnání udílí synům tvým u prostřed tebe . On působí v končinách tvých pokoj , a bělí pšeničnou nasycuje tě . On když vysílá na zemi rozkaz svůj , velmi rychle k vykonání běží slovo jeho . Onť dává sníh jako vlnu , jíním jako popelem posýpá . Hází ledem svým jako skyvami ; před zimou jeho kdo ostojí ? Vysílaje slovo své , rozpouští je ; hned jakž povane větrem svým , anť tekou vody . Zvěstuje slovo své Jákobovi , ustanovení svá a soudy své Izraelovi . Neučinilť tak žádnému národu , a protož soudů jeho nepoznali . Halelujah . Halelujah . Chvalte hospodina stvoření nebeská , chvaltež ho na výsostech . Chvalte jej všickni andělé jeho , chvalte jej všickni zástupové jeho . Chvalte jej slunce i měsíc , chvalte jej všecky jasné hvězdy . Chvalte jej nebesa nebes , i vody , kteréž jsou nad nebem tímto . Chvalte jméno Hospodinovo všecky věci , kteréž , jakž on řekl , pojednou stvořeny jsou . A utvrdil je na věčné věky , uložil cíle , z nichž by nevykračovaly . Chvalte Hospodina tvorové zemští , velrybové a všecky propasti , Oheň a krupobití , sníh i pára , vítr bouřlivý , vykonávající rozkaz jeho , I hory a všickni pahrbkové , stromoví ovoce nesoucí , i všickni cedrové , Zvěř divoká i všeliká hovada , zeměplazové i ptactvo létavé , Králové zemští i všickni národové , knížata i všickni soudcové země , Mládenci , též i panny , starci s dítkami , Chvalte jméno Hospodinovo ; nebo vyvýšeno jest jméno jeho samého , a sláva jeho nade všecku zemi i nebe . A vyzdvihl roh lidu svého , chválu všech svatých jeho , synů Izraelských , lidu s ním spojeného . Halelujah . Halelujah . Zpívejte Hospodinu píseň novou , chválu jeho v shromáždění svatých . Vesel se Izrael v tom , kterýž ho učinil , synové Sionští plésejte v králi svém . Chvalte jméno jeho na píšťalu , na buben a na citaru prozpěvujte jemu . Nebo zalíbilo se Hospodinu v lidu jeho ; onť ozdobuje pokorné spasením . Plésati budou svatí v Boží slávě , a zpívati v pokojích svých . Oslavování Boha silného bude ve rtech jejich , a meč na obě straně ostrý v rukou jejich , K vykonávání pomsty nad pohany , a k strestání národů , K svazování králů jejich řetězy , a šlechticů jejich pouty železnými , K nakládání s nimi podlé práva zapsaného , k slávě všechněm svatým jeho . Halelujah . Halelujah . Chvalte Boha silného pro svatost jeho , chvalte jej pro rozšíření síly jeho . Chvalte jej ze všelijaké moci jeho , chvalte jej podlé veliké důstojnosti jeho . Chvalte jej zvukem trouby , chvalte jej na loutnu a citaru . Chvalte jej na buben a píšťalu , chvalte jej na husle a varhany . Chvalte jej na cymbály hlasité , chvalte jej na cymbály zvučné . Všeliký duch chval Hospodina . Halelujah . Přísloví Šalomouna syna Davidova , krále Izraelského , Ku poznání moudrosti a cvičení , k vyrozumívání řečem rozumnosti , K dosažení vycvičení v opatrnosti , spravedlnosti , soudu a toho , což pravého jest , Aby dána byla hloupým důmyslnost , mládenečku umění a prozřetelnost . Když poslouchati bude moudrý , přibude mu umění , a rozumný bude vtipnější , K srozumění podobenství , a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich . Bázeň Hospodinova jest počátek umění , moudrostí a cvičením pohrdají blázni . Poslouchej , synu můj , cvičení otce svého , a neopouštěj naučení matky své . Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé , a bude zlatým řetězem hrdlu tvému . Synu můj , jestliže by tě namlouvali hříšníci , nepřivoluj . Jestliže by řekli : Poď s námi , úklady čiňme krvi , skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se ; Sehltíme je jako hrob za živa , a v cele jako ty , jenž sstupují do jámy ; Všelijakého drahého zboží dosáhneme , naplníme domy své loupeží ; Vrz los svůj mezi nás , měšec jeden budeme míti všickni : Synu můj , nevycházej na cestu s nimi , zdrž nohu svou od stezky jejich ; Nebo nohy jejich ke zlému běží , a pospíchají k vylévání krve . Jistě , že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva , Tak tito proti krvi své ukládají , skrývají se proti dušem svým . Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku , duši pána svého uchvacuje . Moudrost vně volá , na ulicech vydává hlas svůj . V největším hluku volá , u vrat brány , v městě , a výmluvnosti své vypravuje , řka : Až dokud hloupí milovati budete hloupost , a posměvači posměch sobě libovati , a blázni nenáviděti umění ? Obraťtež se k domlouvání mému . Hle , vynáším vám ducha svého , a v známost vám uvodím slova svá . Poněvadž jsem volala , a odpírali jste ; vztahovala jsem ruku svou , a nebyl , kdo by pozoroval , Anobrž strhli jste se všeliké rady mé , a trestání mého jste neoblíbili : Pročež i já v bídě vaší smáti se budu , posmívati se budu , když přijde to , čehož se bojíte , Když přijde jako hrozné zpuštění to , čehož se bojíte , a bída vaše jako bouře nastane , když přijde na vás trápení a ssoužení . Tehdy volati budou ke mně , a nevyslyším ; ráno hledati mne budou , a nenaleznou mne . Proto že nenáviděli umění , a bázně Hospodinovy nevyvolili , Aniž povolili radě mé , ale pohrdali všelikým domlouváním mým . Protož jísti budou ovoce skutků svých , a radami svými nasyceni budou . Nebo pokoj hloupých zmorduje je , a štěstí bláznů zahubí je . Ale kdož mne poslouchá , bydliti bude bezpečně , pokoj maje před strachem zlých věcí . Synu můj , přijmeš-li slova má , a přikázaní má schováš-li u sebe ; Nastavíš-li moudrosti ucha svého , a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti ; Ovšem , jestliže na rozumnost zavoláš , a na opatrnost zvoláš-li ; Budeš-li jí hledati jako stříbra , a jako pokladů pilně vyhledávati jí : Tehdy porozumíš bázni Hospodinově , a známosti Boží nabudeš ; Nebo Hospodin dává moudrost , z úst jeho umění a opatrnost . Chová upřímým dlouhověkosti , pavézou jest chodícím v sprostnosti , Ostříhaje stezek soudu ; on cesty svatých svých ostříhá . Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu , a upřímosti i všeliké cestě dobré , Když vejde moudrost v srdce tvé , a umění duši tvé se zalíbí . Prozřetelnost ostříhati bude tebe , a opatrnost zachová tě , Vysvobozujíc tě od cesty zlé , a od lidí mluvících věci převrácené , Kteříž opouštějí stezky přímé , aby chodili po cestách tmavých , Kteříž se veselí ze zlého činění , plésají v převrácenostech nejhorších , Jejichž stezky křivolaké jsou , anobrž zmotaní jsou na cestách svých ; Vysvobozujíc tě i od ženy postranní , od cizí , kteráž řečmi svými lahodí , Kteráž opouští vůdce mladosti své , a na smlouvu Boha svého se zapomíná ; K smrti se zajisté nachyluje dům její , a k mrtvým stezky její ; Kteřížkoli vcházejí k ní , nenavracují se zase , aniž trefují na cestu života ; Abys chodil po cestě dobrých , a stezek spravedlivých abys ostříhal . Nebo upřímí bydliti budou v zemi , a pobožní zůstanou v ní ; Bezbožní pak z země vyťati budou , a přestupníci vykořeněni budou z ní . Synu můj , na učení mé nezapomínej , ale přikázaní mých nechať ostříhá srdce tvé . Dlouhosti zajisté dnů , i let života i pokoje přidadí tobě . Milosrdenství a pravda nechť neopouštějí tě , přivaž je k hrdlu svému , napiš je na tabuli srdce svého , A nalezneš milost a prospěch výborný před Bohem i lidmi . Doufej v Hospodina celým srdcem svým , na rozumnost pak svou nezpoléhej . Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati , a onť spravovati bude stezky tvé . Nebývej moudrý sám u sebe ; boj se Hospodina , a odstup od zlého . Toť bude zdraví životu tvému , a rozvlažení kostem tvým . Cti Hospodina z statku svého , a z nejpřednějších věcí všech úrod svých , A naplněny budou stodoly tvé hojností , a presové tvoji mstem oplývati budou . Kázně Hospodinovy , synu můj , nezamítej , aniž sobě oškliv domlouvání jeho . Nebo kohož miluje Hospodin , tresce , a to jako otec syna , jejž libuje . Blahoslavený člověk nalézající moudrost , a člověk vynášející opatrnost . Lépeť jest zajisté těžeti jí , nežli těžeti stříbrem , anobrž nad výborné zlato užitek její . Dražší jest než drahé kamení , a všecky nejžádostivější věci tvé nevrovnají se jí . Dlouhost dnů v pravici její , a v levici její bohatství a sláva . Cesty její cesty utěšené , a všecky stezky její pokojné . Stromem života jest těm , kteříž jí dosahují , a kteříž ji mají , blahoslavení jsou . Hospodin moudrostí založil zemi , utvrdil nebesa opatrností . Uměním jeho propasti protrhují se , a oblakové vydávají rosu . Synu můj , nechť neodcházejí ty věci od očí tvých , ostříhej zdravého naučení a prozřetelnosti . I budeť to životem duši tvé , a ozdobou hrdlu tvému . Tehdy choditi budeš bezpečně cestou svou , a v nohu svou neurazíš se . Když lehneš , nebudeš se strašiti , ale odpočívati budeš , a bude libý sen tvůj . Nelekneš se strachu náhlého , ani zpuštění bezbožníků , když přijde . Nebo Hospodin bude doufání tvé , a ostříhati bude nohy tvé , abys nebyl lapen . Nezadržuj dobrodiní potřebujícím , když s to býti můžeš , abys je činil . Neříkej bližnímu svému : Odejdi , potom navrať se , a zítrať dám , maje to u sebe . Neukládej proti bližnímu svému zlého , kterýž s tebou dověrně bydlí . Nevaď se s člověkem bez příčiny , jestližeť neučinil zlého . Nechtěj záviděti muži dráči , aniž zvoluj které cesty jeho . Nebo ohavností jest Hospodinu převrácenec , ale s upřímými tajemství jeho . Zlořečení Hospodinovo jest v domě bezbožníka , ale příbytku spravedlivých žehná : Poněvadž posměvačům on se posmívá , pokorným pak dává milost . Slávu moudří dědičně obdrží , ale blázny hubí pohanění . Poslouchejte , synové , učení otcova , a pozorujte , abyste poznali rozumnost . Nebo naučení dobré dávám vám , neopouštějtež zákona mého . Když jsem byl syn u otce svého mladičký , a jediný při matce své , On vyučoval mne a říkal mi : Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé , ostříhej přikázaní mých , a živ budeš . Nabuď moudrosti , nabuď rozumnosti ; nezapomínej , ani se uchyluj od řečí úst mých . Neopouštějž jí , a bude tě ostříhati ; miluj ji , a zachová tě . Předně moudrosti , moudrosti nabývej , a za všecko jmění své zjednej rozumnost . Vyvyšuj ji , a zvýšíť tě ; poctí tě , když ji přijmeš . Přidá hlavě tvé příjemnosti , korunou krásnou obdaří tě . Slyš , synu můj , a přijmi řeči mé , a tak rozmnoží se léta života tvého . Cestě moudrosti učím tě , vedu tě stezkami přímými . Když choditi budeš , nebude ssoužen krok tvůj , a poběhneš-li , neustrčíš se . Chopiž se učení , nepouštěj , ostříhej ho , nebo ono jest život tvůj . Na stezku bezbožných nevcházej , a nekráčej cestou zlostníků . Opusť ji , nechoď po ní , uchyl se od ní , a pomiň jí . Neboť nespí , leč zlost provedou ; anobrž zahánín bývá sen jejich , dokudž ku pádu nepřivodí , Proto že jedí chléb bezbožnosti , a víno loupeží pijí . Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné , kteréž rozmáhá se , a svítí až do pravého dne . Cesta pak bezbožných jako mrákota ; nevědí , na čem se ustrčiti mohou . Synu můj , slov mých pozoruj , k řečem mým nakloň ucha svého . Nechať neodcházejí od očí tvých , ostříhej jich u prostřed srdce svého . Nebo životem jsou těm , kteříž je nalézají , i všemu tělu jejich lékařstvím . Přede vším , čehož se stříci sluší , ostříhej srdce svého , nebo z něho pochází život . Odlož od sebe převrácenost úst , a zlost rtů vzdal od sebe . Oči tvé ať k dobrým věcem patří , a víčka tvá ať přímě hledí před tebou . Zvaž stezku noh svých , a všecky cesty tvé ať jsou spraveny . Neuchyluj se na pravo ani na levo , odvrať nohu svou od zlého . Synu můj , pozoruj moudrosti mé , k opatrnosti mé nakloň ucha svého , Abys ostříhal prozřetelnosti , a rtové tvoji šetřili umění . Nebo rtové cizí ženy strdí tekou , a měkčejší nad olej ústa její . Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk , ostré jako meč na obě straně ostrý . Nohy její sstupují k smrti , krokové její hrob uchvacují . Stezku života snad bys zvážiti chtěl ? Vrtkéť jsou cesty její , neseznáš . Protož , synové , poslechněte mne , a neodstupujte od řečí úst mých . Vzdal od ní cestu svou , a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího , Abys snad nedal jiným slávy své , a let svých ukrutnému , Aby se nenasytili cizí úsilím tvým , a práce tvá nezůstala v domě cizím . I řval bys naposledy , když bys zhubil tělo své a čerstvost svou , A řekl bys : Jak jsem nenáviděl cvičení , a domlouváním pohrdalo srdce mé , A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne , a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého ! O málo , že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu . Pí vodu z čisterny své , a prameny z prostředku vrchoviště svého . Nechť se rozlévají studnice tvé ven , a potůčkové vod na ulice . Měj je sám sobě , a ne cizí s tebou . Budiž požehnaný pramen tvůj , a vesel se z manželky mladosti své . Laně milostné a srny utěšené ; prsy její ať tě opojují všelikého času , v milování jejím kochej se ustavičně . Nebo proč bys se kochal , synu můj , v cizí , a objímal život postranní , Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka , a on všecky stezky jeho váží ? Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového , a v provazích hříchu svého uvázne . Takovýť umře , proto že nepřijímal cvičení , a ve množství bláznovství svého blouditi bude . Synu můj , slíbil-lis za přítele svého , podal-lis cizímu ruky své , Zapleten jsi slovy úst svých , jat jsi řečmi úst svých . Učiniž tedy toto , synu můj , a vyprosť se , poněvadžs se dostal v ruku přítele svého . Jdi , pokoř se , a probuď přítele svého . Nedej usnouti očím svým , a zdřímati víčkám svým . Vydři se jako srna z ruky , a jako pták z ruky čižebníka . Jdi k mravenci , lenochu , shlédni cesty jeho , a nabuď moudrosti . Kterýž nemaje vůdce , ani správce , ani pána , Připravuje v létě pokrm svůj , shromažďuje ve žni potravu svou . Dokudž lenochu ležeti budeš ? Skoro-liž vstaneš ze sna svého ? Maličko pospíš , maličko zdřímeš , maličko složíš ruce , abys poležel , V tom přijde jako pocestný chudoba tvá , a nouze tvá jako muž zbrojný . Člověk nešlechetný , muž nepravý chodí v převrácenosti úst . Mhourá očima svýma , mluví nohama svýma , ukazuje prsty svými . Převrácenost všeliká jest v srdci jeho , smýšlí zlé všelikého času , sváry rozsívá . A protož v náhle přijde bída jeho , rychle setřín bude , a nebudeť uléčení . Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin , a sedmá ohavností jest duši jeho : Očí vysokých , jazyka lživého , a rukou vylévajících krev nevinnou , Srdce , kteréž ukládá myšlení nepravá , noh kvapných běžeti ke zlému , Svědka lživého , mluvícího lež , a toho , jenž rozsívá různice mezi bratřími . Ostříhejž , synu můj , přikázaní otce svého , a neopouštěj naučení matky své . Přivazuj je k srdci svému ustavičně , a k hrdlu svému je připínej . Kamžkoli půjdeš , ono tě zprovodí , když spáti budeš , bude tě ostříhati , a když procítíš , bude s tebou rozmlouvati , ( Nebo přikázaní jest svíce , a naučení světlo , a cesta života jsou domlouvání vyučující ) , Aby tě ostříhalo od ženy zlé , od úlisnosti jazyka ženy cizí . Nežádejž krásy její v srdci svém , a nechať tě nejímá víčky svými . Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba , anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje . Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém , aby roucho jeho se nepropálilo ? Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém , aby nohy jeho se neopálily ? Tak kdož vchází k ženě bližního svého , nebudeť bez viny , kdož by se jí koli dotkl . Neuvozují potupy na zloděje , jestliže by ukradl , aby nasytil život svůj , když lační , Ač postižen jsa , navracuje to sedmernásobně , vším statkem domu svého nahražuje : Ale cizoložící s ženou blázen jest ; kdož hubí duši svou , tenť to činí ; Trápení a lehkosti dochází , a útržka jeho nebývá shlazena . Nebo zůřivý jest hněv muže , a neodpouštíť v den pomsty . Neohlídá se na žádnou záplatu , aniž přijímá , by i množství darů dával . Synu můj , ostříhej řečí mých , a přikázaní má schovej u sebe . Ostříhej přikázaní mých , a živ budeš , a naučení mého jako zřítelnice očí svých . Přivaž je na prsty své , napiš je na tabuli srdce svého . Rci moudrosti : Sestra má jsi ty , a rozumnost přítelkyní jmenuj , Aby tě ostříhala od ženy cizí , od postranní , jenž řečmi svými lahodí . Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje , Viděl jsem mezi hloupými , spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého . Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího , a cestou k domu jejímu kráčel , V soumrak , u večer dne , ve tmách nočních a v mrákotě . A aj , žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce , Štěbetná a opovážlivá , v domě jejím nezůstávají nohy její , Jednak vně , jednak na ulici u každého úhlu úklady činící . I chopila jej , a políbila ho , a opovrhši stud , řekla jemu : Oběti pokojné jsou u mne , dnes splnila jsem slib svůj . Protož vyšla jsem vstříc tobě , abych pilně hledala tváři tvé , i nalezla jsem tě . Koberci jsem obestřela lůže své , s řezbami a prostěradly Egyptskými , Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí . Poď , opojujme se milostí až do jitra , obveselíme se v milosti . Nebo není muže doma , odšel na cestu dalekou . Pytlík peněz vzal s sebou , v jistý den vrátí se do domu svého . I naklonila ho mnohými řečmi svými , a lahodností rtů svých přinutila jej . Šel za ní hned , jako vůl k zabití chodívá , a jako blázen v pouta , jimiž by trestán byl . Dokudž nepronikla střela jater jeho , pospíchal jako pták k osídlu , nevěda , že ono bezživotí jeho jest . Protož nyní , synové , slyšte mne , a pozorujte řečí úst mých . Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé , aniž se toulej po stezkách jejích . Nebo mnohé zranivši , porazila , a silní všickni zmordováni jsou od ní . Cesty pekelné dům její , vedoucí do skrýší smrti . Zdaliž moudrost nevolá , a rozumnost nevydává hlasu svého ? Na vrchu vysokých míst , u cesty , na rozcestí stojí , U bran , kudy se chodí do města , a kudy se chodí dveřmi , volá , řkuci : Na vásť , ó muži , volám , a hlas můj jest k synům lidským . Poučte se hloupí opatrnosti , a blázni srozumějte srdcem . Poslouchejtež , nebo znamenité věci mluviti budu , a otevření rtů mých pouhou pravdu . Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má , a ohavností jest rtům mým bezbožnost . Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých , není v nich nic křivého ani převráceného . Všecky pravé jsou rozumějícímu , a přímé těm , kteříž nalézají umění . Přijmětež cvičení mé raději než stříbro , a umění raději než zlato nejvýbornější . Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení , tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou . Já moudrost bydlím s opatrností , a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám . Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé , pýchy a vysokomyslnosti , i cesty zlé a úst převrácených nenávidím . Má jest rada i šťastný prospěch , jáť jsem rozumnost , a má jest síla . Skrze mne králové kralují , a knížata ustanovují věci spravedlivé . Skrze mne knížata panují , páni i všickni soudcové zemští . Já milující mne miluji , a kteříž mne pilně hledají , nalézají mne . Bohatství a sláva při mně jest , zboží trvánlivé i spravedlnost . Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato , i než ryzí , a užitek můj než stříbro výborné . Stezkou spravedlnosti vodím , prostředkem stezek soudu , Abych těm , kteříž mne milují , přidědila zboží věčné , a poklady jejich naplnila . Hospodin měl mne při počátku cesty své , před skutky svými , přede všemi časy . Před věky ustanovena jsem , před počátkem , prvé než byla země . Když ještě nebylo propasti , zplozena jsem , když ještě nebylo studnic oplývajících vodami . Prvé než hory založeny byly , než byli pahrbkové , zplozena jsem ; Ještě byl neučinil země a rovin , ani začátku prachu okršlku zemského . Když připravoval nebesa , byla jsem tu , když vyměřoval okrouhlost nad propastí ; Když upevňoval oblaky u výsosti , když utvrzoval studnice propasti ; Když ukládal moři cíl jeho , a vodám , aby nepřestupovaly rozkázaní jeho , když vyměřoval základy země : Tehdáž byla jsem od něho pěstována , a byla jsem jeho potěšení na každý den , anobrž hrám před ním každého času ; Hrám i na okršlku země jeho , a rozkoše mé s syny lidskými . A tak tedy , synové , poslechněte mne , nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých . Poslouchejte cvičení , a nabuďte rozumu , a nerozpakujte se . Blahoslavený člověk , kterýž mne slýchá , bdě u dveří mých na každý den , šetře veřejí dveří mých . Nebo kdož mne nalézá , nalézá život , a dosahuje lásky od Hospodina . Ale kdož hřeší proti mně , ukrutenství provodí nad duší svou ; všickni , kteříž mne nenávidí , milují smrt . Moudrost vystavěla dům svůj , vytesavši sloupů svých sedm . Zbila dobytek svůj , smísila víno své , stůl také svůj připravila . A poslavši děvečky své , volá na vrchu nejvyšších míst v městě : Kdožkoli jest hloupý , uchyl se sem . Až i bláznivým říká : Poďte , jezte chléb můj , a píte víno , kteréž jsem smísila . Opusťte hloupost a živi buďte , a choďte cestou rozumnosti . Kdo tresce posměvače , dochází hanby , a kdo přimlouvá bezbožnému , pohanění . Nedomlouvej posměvači , aby tě nevzal v nenávist ; přimlouvej moudrému , a bude tě milovati . Učiň to moudrému , a bude moudřejší ; pouč spravedlivého , a bude umělejší . Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova , a umění svatých rozumnost . Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji , a přidánoť bude let života . Budeš-li moudrý , sobě moudrý budeš ; pakli posměvač , sám vytrpíš . Žena bláznivá štěbetná , nesmyslná , a nic neumí . A sedí u dveří domu svého na stolici , na místech vysokých v městě , Aby volala jdoucích cestou , kteříž přímo jdou stezkami svými , řkuci : Kdo jest hloupý , uchyl se sem . A bláznivému říká : Voda kradená sladší jest , a chléb pokoutní chutnější . Ale neví hlupec , že mrtví jsou tam , a v hlubokém hrobě ti , kterýchž pozvala . Syn moudrý obveseluje otce , ale syn bláznivý zámutkem jest matce své . Neprospívají pokladové bezbožně nabytí , ale spravedlnost vytrhuje od smrti . Nedopustí lačněti Hospodin duši spravedlivého , statek pak bezbožných rozptýlí . K nouzi přivodí ruka lstivá , ruka pak pracovitých zbohacuje . Kdo shromažďuje v létě , jest syn rozumný ; kdož vyspává ve žni , jest syn , kterýž hanbu činí . Požehnání jest nad hlavou spravedlivého , ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost . Památka spravedlivého požehnaná , ale jméno bezbožných smrdí . Moudré srdce přijímá přikázaní , ale blázen od rtů svých padne . Kdo chodí upřímě , chodí doufanlivě ; kdož pak převrací cesty své , vyjeven bude . Kdo mhourá okem , uvodí nesnáz ; a kdož jest bláznivých rtů , padne . Pramen života jsou ústa spravedlivého , ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost . Nenávist vzbuzuje sváry , ale láska přikrývá všecka přestoupení . Ve rtech rozumného nalézá se moudrost , ale kyj na hřbetě blázna . Moudří skrývají umění , úst pak blázna blízké jest setření . Zboží bohatého jest město pevné jeho , ale nouze jest chudých setření . Práce spravedlivého jest k životu , nábytek pak bezbožných jest k hříchu . Stezkou života jde , kdož přijímá trestání ; ale kdož pohrdá domlouváním , bloudí . Kdož přikrývá nenávist rty lživými , i kdož uvodí v lehkost , ten blázen jest . Mnohé mluvení nebývá bez hříchu , kdož pak zdržuje rty své , opatrný jest . Stříbro výborné jest jazyk spravedlivého , ale srdce bezbožných za nic nestojí . Rtové spravedlivého pasou mnohé , blázni pak pro bláznovství umírají . Požehnání Hospodinovo zbohacuje , a to beze všeho trápení . Za žert jest bláznu činiti nešlechetnost , ale muž rozumný moudrosti se drží . Čeho se bojí bezbožný , to přichází na něj ; ale čehož žádají spravedliví , dává Bůh . Jakož pomíjí vichřice , tak nestane bezbožníka , spravedlivý pak jest základ stálý . Jako ocet zubům , a jako dým očima , tak jest lenivý těm , kteříž jej posílají . Bázeň Hospodinova přidává dnů , léta pak bezbožných ukrácena bývají . Očekávání spravedlivých jest potěšení , naděje pak bezbožných zahyne . Silou jest upřímému cesta Hospodinova , a strachem těm , kteříž činí nepravost . Spravedlivý na věky se nepohne , bezbožní pak nebudou bydliti v zemi . Ústa spravedlivého vynášejí moudrost , ale jazyk převrácený vyťat bude . Rtové spravedlivého znají , což jest Bohu libého , ústa pak bezbožných převrácené věci . Váha falešná ohavností jest Hospodinu , ale závaží pravé líbí se jemu . Za pýchou přichází zahanbení , ale při pokorných jest moudrost . Sprostnost upřímých vodí je , převrácenost pak přestupníků zatracuje je . Neprospíváť bohatství v den hněvu , ale spravedlnost vytrhuje z smrti . Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho , ale pro bezbožnost svou padá bezbožný . Spravedlnost upřímých vytrhuje je , ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají . Když umírá člověk bezbožný , hyne naděje , i očekávání rekovských činů mizí . Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen , bezbožný pak přichází na místo jeho . Pokrytec ústy kazí bližního svého , ale spravedliví uměním vytrženi bývají . Z štěstí spravedlivých veselí se město , když pak hynou bezbožní , bývá prozpěvování . Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město , ústy pak bezbožných vyvráceno . Pohrdá bližním svým blázen , ale muž rozumný mlčí . Utrhač toulaje se , pronáší tajnost , věrný pak člověk tají věc . Kdež není dostatečné rady , padá lid , ale spomožení jest ve množství rádců . Velmi sobě škodí , kdož slibuje za cizího , ješto ten , kdož nenávidí rukojemství , bezpečen jest . Žena šlechetná má čest , a ukrutní mají zboží . Člověk účinný dobře činí životu svému , ale ukrutný kormoutí tělo své . Bezbožný dělá dílo falešné , ale kdož rozsívá spravedlnost , má mzdu jistou . Tak spravedlivý rozsívá k životu , a kdož následuje zlého , k smrti své . Ohavností jsou Hospodinu převrácení srdcem , ale ctného obcování líbí se jemu . Zlý , by sobě i na pomoc přivzal , neujde pomsty , símě pak spravedlivých uchází toho . Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu . Žádost spravedlivých jest toliko dobrých věcí , ale očekávání bezbožných hněv . Mnohý rozdává štědře , a však přibývá mu více ; jiný skoupě drží nad slušnost , ale k chudobě . Člověk štědrý bývá bohatší , a kdož svlažuje , také sám bude zavlažen . Kdo zadržuje obilí , zlořečí mu lid ; ale požehnání na hlavě toho , kdož je prodává . Kdo pilně hledá dobrého , nalézá přízeň ; kdož pak hledá zlého , potká jej . Kdo doufá v bohatství své , ten spadne , ale spravedliví jako ratolest zkvetnou . Kdo kormoutí dům svůj , za dědictví bude míti vítr , a blázen sloužiti musí moudrému . Ovoce spravedlivého jest strom života , a kdož vyučuje duše , jest moudrý . Aj , spravedlivému na zemi odplacováno bývá , čím více bezbožnému a hříšníku ? Kdo miluje cvičení , miluje umění ; kdož pak nenávidí domlouvání , nemoudrý jest . Dobrý nalézá lásku u Hospodina , ale muže nešlechetného potupí Bůh . Nebývá trvánlivý člověk v bezbožnosti , kořen pak spravedlivých nepohne se . Žena statečná jest koruna muže svého , ale jako hnis v kostech jeho ta , kteráž k hanbě přivodí . Myšlení spravedlivých jsou pravá , rady pak bezbožných lstivé . Slova bezbožných úklady činí krvi , ústa pak spravedlivých vytrhují je . Vyvráceni bývají bezbožní tak , aby jich nebylo , ale dům spravedlivých ostojí . Podlé toho , jakž rozumný jest , chválen bývá muž , převráceného pak srdce bude v pohrdání . Lepší jest nevzácný , kterýž má služebníka , nežli ten , kterýž sobě slavně počíná , a nemá chleba . Pečuje spravedlivý o život hovádka svého , srdce pak bezbožných ukrutné jest . Kdo dělá zemi svou , nasycen bývá chlebem ; ale kdož následuje zahalečů , blázen jest . Žádostiv jest bezbožný obrany proti zlému , ale kořen spravedlivých způsobuje ji . Do přestoupení rtů zapletá se zlostník , ale spravedlivý vychází z ssoužení . Z ovoce úst každý nasycen bude dobrým , a odplatu za skutky člověka dá jemu Bůh . Cesta blázna přímá se zdá jemu , ale kdo poslouchá rady , moudrý jest . Hněv blázna v tentýž den poznán bývá , ale opatrný hanbu skrývá . Kdož mluví pravdu , ohlašuje spravedlnost , svědek pak falešný lest . Někdo vynáší řeči podobné meči probodujícímu , ale jazyk moudrých jest lékařství . Rtové pravdomluvní utvrzeni budou na věky , ale na kratičko jazyk lživý . V srdci těch , kteříž zlé obmýšlejí , bývá lest , v těch pak , kteříž radí ku pokoji , veselí . Nepotká spravedlivého žádná těžkost , bezbožní pak naplněni budou zlým . Ohavností jsou Hospodinu rtové lživí , ale ti , jenž činí pravdu , líbí se jemu . Člověk opatrný tají umění , ale srdce bláznů vyvolává bláznovství . Ruka pracovitých panovati bude , lstivá pak musí dávati plat . Starost v srdci člověka snižuje ji , ale věc dobrá obveseluje ji . Vzácnější jest nad bližního svého spravedlivý , cesta pak bezbožných svodí je . Nebude péci fortelný , což ulovil , ale člověk bedlivý statku drahého nabude . Na stezce spravedlnosti jest život , a cesta stezky její nesmrtelná jest . Syn moudrý přijímá cvičení otcovo , ale posměvač neposlouchá domlouvání . Z ovoce úst každý jísti bude dobré , ale duše převrácených nátisky . Kdo ostříhá úst svých , ostříhá duše své ; kdo rozdírá rty své , setření na něj přijde . Žádá , a nic nemá duše lenivého , duše pak pracovitých zbohatne . Slova lživého nenávidí spravedlivý , bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje . Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě , bezbožnost pak vyvrací hříšníka . Někdo bohatým se dělaje , nemá nic : zase někdo dělaje se chudým , má však statku mnoho . Výplata života člověku jest bohatství jeho , ale chudý neslyší domlouvání . Světlo spravedlivých rozsvětluje se , svíce pak bezbožných zhasne . Samou toliko pýchou působí člověk svár , ale při těch , jenž užívají rady , jest moudrost . Statek zle dobytý umenšovati se bude , kdož pak shromažďuje rukou , přivětší ho . Očekávání dlouhé zemdlívá srdce , ale žádost splněná jest strom života . Kdož pohrdá slovem Božím , sám sobě škodí ; ale kdož se bojí přikázaní , odplaceno mu bude . Naučení moudrého jest pramen života , k vyhýbání se osídlům smrti . Rozum dobrý dává milost , cesta pak převrácených jest tvrdá . Každý důmyslný dělá uměle , ale blázen rozprostírá bláznovství . Posel bezbožný upadá v neštěstí , jednatel pak věrný jest lékařství . Chudoba a lehkost potká toho , jenž se vytahuje z kázně ; ale kdož ostříhá naučení , zveleben bude . Žádost naplněná sladká jest duši , ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého . Kdo chodí s moudrými , bude moudrý ; ale kdo tovaryší s blázny , setřín bude . Hříšníky stihá neštěstí , ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým . Dobrý zanechává dědictví vnukům , ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému . Hojnost jest pokrmů na rolí chudých , někdo pak hyne skrze nerozšafnost . Kdo zdržuje metlu svou , nenávidí syna svého ; ale kdož ho miluje , za času jej tresce . Spravedlivý jí až do nasycení duše své , břicho pak bezbožných nedostatek trpí . Moudrá žena vzdělává dům svůj , bláznice pak rukama svýma boří jej . Kdo chodí v upřímnosti své , bojí se Hospodina , ale převrácený v cestách svých pohrdá jím . V ústech blázna jest hůl pýchy , rtové pak moudrých ostříhají jich . Když není volů , prázdné jsou jesle , ale hojná úroda jest v síle volů . Svědek věrný neklamá , ale svědek falešný mluví lež . Hledá posměvač moudrosti , a nenalézá , rozumnému pak umění snadné jest . Odejdi od muže bláznivého , když neseznáš při něm rtů umění . Moudrost opatrného jest , aby rozuměl cestě své , bláznovství pak bláznů ke lsti . Blázen přikrývá hřích , ale mezi upřímými dobrá vůle . Srdce ví o hořkosti duše své , a k veselí jeho nepřimísí se cizí . Dům bezbožných vyhlazen bude , ale stánek upřímých zkvetne . Cesta zdá se přímá člověku , a však dokonání její jest cesta k smrti . Také i v smíchu bolí srdce , a cíl veselí jest zámutek . Cestami svými nasytí se převrácený srdcem , ale muž dobrý štítí se jeho . Hloupý věří každému slovu , ale opatrný šetří kroku svého . Moudrý bojí se a odstupuje od zlého , ale blázen dotře a smělý jest . Náhlý se dopouští bláznovství , a muž myšlení zlých v nenávisti bývá . Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím , ale opatrní bývají korunováni uměním . Sklánějí se zlí před dobrými , a bezbožní u bran spravedlivého . Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý , ale milovníci bohatého mnozí jsou . Pohrdá bližním svým hříšník , ale kdož se slitovává nad chudými , blahoslavený jest . Zajisté žeť bloudí , kteříž ukládají zlé ; ale milosrdenství a pravda těm , kteříž smýšlejí dobré . Všeliké práce bývá zisk , ale slovo rtů jest jen k nouzi . Koruna moudrých jest bohatství jejich , bláznovství pak bláznivých bláznovstvím . Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný , ale lstivý mluví lež . V bázni Hospodinově jestiť doufání silné , kterýž synům svým útočištěm bude . Bázeň Hospodinova jest pramen života , k vyhýbání se osídlům smrti . Ve množství lidu jest sláva krále , ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce . Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu , ale náhlý pronáší bláznovství . Život těla jest srdce zdravé , ale hnis v kostech jest závist . Kdo utiská chudého , útržku činí Učiniteli jeho ; ale ctí jej , kdož se slitovává nad chudým . Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný , ale naději má i při smrti své spravedlivý . V srdci rozumného odpočívá moudrost , co pak jest u vnitřnosti bláznů , nezatají se . Spravedlnost zvyšuje národ , ale hřích jest ku pohanění národům . Laskav bývá král na služebníka rozumného , ale hněviv na toho , kterýž hanbu činí . Odpověd měkká odvracuje hněv , ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost . Jazyk moudrých ozdobuje umění , ale ústa bláznů vylévají bláznovství . Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré . Zdravý jazyk jest strom života , převrácenost pak z něho ztroskotání od větru . Blázen pohrdá cvičením otce svého , ale kdož ostříhá naučení , opatrnosti nabude . V domě spravedlivého jest hojnost veliká , ale v úrodě bezbožného zmatek . Rtové moudrých rozsívají umění , srdce pak bláznů ne tak . Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu , ale modlitba upřímých líbí se jemu . Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného , toho pak , kdož následuje spravedlnosti , miluje . Trestání přísné opouštějícímu cestu , a kdož nenávidí domlouvání , umře . Peklo i zatracení jest před Hospodinem , čím více srdce synů lidských ? Nemiluje posměvač toho , kterýž ho tresce , aniž k moudrým přistoupí . Srdce veselé obveseluje tvář , ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá . Srdce rozumného hledá umění , ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím . Všickni dnové chudého zlí jsou , ale dobromyslného hody ustavičné . Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem . Lepší jest krmě z zelí , kdež jest láska , nežli z krmného vola , kdež jest nenávist . Muž hněvivý vzbuzuje sváry , ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu . Cesta lenivého jest jako plot z trní , ale stezka upřímých jest vydlážená . Syn moudrý obveseluje otce , bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou . Bláznovství jest veselím bláznu , ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje . Kdež není rady , zmařena bývají usilování , ale množství rádců ostojí . Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých ; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré ! Cesta života vysoko jest rozumnému proto , aby se uchýlil od pekla dole . Dům pyšných vyvrací Hospodin , meze pak vdovy upevňuje . Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého , ale čistých řeči vzácné . Kdož dychtí po lakomství , kormoutí dům svůj ; ale kdož nenávidí darů , živ bude . Srdce spravedlivého přemyšluje , co má mluviti , ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost . Vzdálen jest Hospodin od bezbožných , ale modlitbu spravedlivých vyslýchá . To , což se zraku naskýtá , obveseluje srdce ; pověst dobrá tukem naplňuje kosti . Ucho , kteréž poslouchá trestání života , u prostřed moudrých bydliti bude . Kdo se vyhýbá cvičení , zanedbává duše své ; ale kdož přijímá domlouvání , má rozum . Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti , a slávu předchází ponížení . Při člověku bývá spořádání myšlení , ale od Hospodina jest řeč jazyka . Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají , ale kterýž zpytuje duchy , Hospodin jest . Uval na Hospodina činy své , a budou upevněna předsevzetí tvá . Hospodin všecko učinil pro sebe samého , také i bezbožného ke dni zlému . Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce ; by sobě na pomoc i jiné přivzal , neujde pomsty . Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost , a v bázni Hospodinově uchází se zlého . Když se líbí Hospodinu cesty člověka , také i nepřátely jeho spokojuje k němu . Lepší jest maličko s spravedlností , než množství důchodů nespravedlivých . Srdce člověka přemýšlí o cestě své , ale Hospodin spravuje kroky jeho . Rozhodnutí jest ve rtech královských , v soudu neuchylují se ústa jeho . Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův , a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení . Ohavností jest králům činiti bezbožně ; nebo spravedlností upevňován bývá trůn . Rtové spravedliví líbezní jsou králům , a ty , kteříž upřímě mluví , milují . Rozhněvání královo jistý posel smrti , ale muž moudrý ukrotí je . V jasné tváři královské jest život , a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním . Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího , a nabyti rozumnosti lépe než stříbra . Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého ; ostříhá duše své ten , kdož ostříhá cesty své . Před setřením bývá pýcha , a před pádem pozdvižení ducha . Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými , než děliti kořist s pyšnými . Ten , kdož pozoruje slova , nalézá dobré ; a kdož doufá v Hospodina , blahoslavený jest . Ten , kdož jest moudrého srdce , slove rozumný , a sladkost rtů přidává naučení . Rozumnost těm , kdož ji mají , jest pramen života , ale umění bláznů jest bláznovství . Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá , tak že rty svými přidává naučení . Plást medu jsou řeči utěšené , sladkost duši , a lékařství kostem . Cesta zdá se přímá člověku , ale dokonání její jistá cesta smrti . Člověk pracovitý pracuje sobě , nebo ponoukají ho ústa jeho . Muž nešlechetný vykopává zlé , v jehožto rtech jako oheň spalující . Muž převrácený rozsívá sváry , a klevetník rozlučuje přátely . Muž ukrutný přeluzuje bližního svého , a uvodí jej na cestu nedobrou . Zamhuřuje oči své , smýšleje věci převrácené , a zmítaje pysky svými , vykonává zlé . Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající . Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek , a kdož panuje nad myslí svou nežli ten , kterýž dobyl města . Do klínu umítán bývá los , ale od Hospodina všecko řízení jeho . Lepší jest kus chleba suchého s pokojem , nežli dům plný nabitých hovad s svárem . Služebník rozumný panovati bude nad synem , kterýž jest k hanbě , a mezi bratřími děliti bude dědictví . Teglík stříbra a pec zlata zkušuje , ale srdcí Hospodin . Zlý člověk pozoruje řečí nepravých , a lhář poslouchá jazyka převráceného . Kdo se posmívá chudému , útržku činí Učiniteli jeho ; a kdo se z bídy raduje , nebude bez pomsty . Koruna starců jsou vnukové , a ozdoba synů otcové jejich . Nesluší na blázna řeči znamenité , ovšem na kníže řeč lživá . Jako kámen drahý , tak bývá vzácný dar před očima toho , kdož jej béře ; k čemukoli směřuje , daří se jemu . Kdo přikrývá přestoupení , hledá lásky ; ale kdo obnovuje věc , rozlučuje přátely . Více se chápá rozumného jedno domluvení , nežli by blázna stokrát ubil . Zpurný toliko zlého hledá , pročež přísný posel na něj poslán bývá . Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou , nežli s bláznem v bláznovství jeho . Kdo odplacuje zlým za dobré , neodejdeť zlé z domu jeho . Začátek svady jest , jako když kdo protrhuje vodu ; protož prvé než by se zsilil svár , přestaň . Kdož ospravedlňuje nepravého , i kdož odsuzuje spravedlivého , ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně . K čemu jest zboží v ruce blázna , když k nabytí moudrosti rozumu nemá ? Všelikého času miluje , kdož jest přítelem , a bratr v ssoužení ukáže se . Člověk bláznivý ruku dávaje , činí slib před přítelem svým . Kdož miluje svadu , miluje hřích ; a kdo vyvyšuje ústa svá , hledá potření . Převrácené srdce nenalézá toho , což jest dobrého ; a kdož má vrtký jazyk , upadá v těžkost . Kdo zplodil blázna , k zámutku svému zplodil jej , aniž se bude radovati otec nemoudrého . Srdce veselé očerstvuje jako lékařství , ale duch zkormoucený vysušuje kosti . Bezbožný tajně béře dar , aby převrátil stezky soudu . Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost , ale oči blázna těkají až na konec země . K žalosti jest otci svému syn blázen , a k hořkosti rodičce své . Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré , tolikéž , aby knížata bíti měli pro upřímost . Zdržuje řeči své muž umělý ; drahého ducha jest muž rozumný . Také i blázen , mlče , za moudrého jmín bývá , a zacpávaje rty své , za rozumného . Svémyslný hledá toho , což se jemu líbí , a ve všelijakou věc plete se . Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti , ale v tom , což zjevuje srdce jeho . Když přijde bezbožný , přichází také pohrdání , a s lehkomyslným útržka . Slova úst muže vody hluboké , potok rozvodnilý pramen moudrosti . Přijímati osobu bezbožného není dobré , abys převrátil spravedlivého v soudu . Rtové blázna směřují k svadě , a ústa jeho bití se domluví . Ústa blázna k setření jemu , a rtové jeho osídlem duši jeho . Slova utrhače jsou jako ubitých , ale však sstupují do vnitřností života . Také ten , kdož jest nedbalý v práci své , bratr jest mrhače . Věže pevná jest jméno Hospodinovo ; k němu se uteče spravedlivý , a bude povýšen . Zboží bohatého jest město pevné jeho , a jako zed vysoká v mysli jeho . Před setřením vyvyšuje se srdce člověka , ale před povýšením bývá ponížení . Kdož odpovídá něco , prvé než vyslyší , počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost . Duch muže snáší nemoc svou , ducha pak zkormouceného kdo snese ? Srdce rozumného dosahuje umění , a ucho moudrých hledá umění . Dar člověka uprostranňuje jemu , a před oblíčej mocných přivodí jej . Spravedlivý zdá se ten , kdož jest první v své při , ale když přichází bližní jeho , tedy stihá jej . Los pokojí svady , a mezi silnými rozeznává . Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté , a svárové jsou jako závora u hradu . Ovocem úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho , úrodou rtů svých nasycen bude . Smrt i život jest v moci jazyka , a ten , kdož jej miluje , bude jísti ovoce jeho . Kdo nalezl manželku , nalezl věc dobrou , a navážil lásky od Hospodina . Poníženě mluví chudý , ale bohatý odpovídá tvrdě . Ten , kdož má přátely , má se míti přátelsky , poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr . Lepší jest chudý , jenž chodí v upřímnosti své , nežli převrácený ve rtech svých , kterýž jest blázen . Jistě že bez umění duši není dobře , a kdož jest kvapných noh , hřeší . Bláznovství člověka převrací cestu jeho , ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho . Statek přidává přátel množství , ale chudý od přítele svého odloučen bývá . Svědek falešný nebude bez pomsty , a kdož mluví lež , neuteče . Mnozí pokoří se před knížetem , a každý jest přítel muži štědrému . Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají ; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho ! Když volá za nimi , není jich . Ten , kdož miluje duši svou , nabývá moudrosti , a ostříhá opatrnosti , aby nalezl dobré . Svědek falešný nebude bez pomsty , a kdož mluví lež , zahyne . Nesluší na blázna rozkoš , a ovšem , aby služebník nad knížaty panoval . Rozum člověka zdržuje hněv jeho , a čest jeho jest prominouti provinění . Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest , a ochotnost jeho jako rosa na bylinu . Trápení otci svému jest syn bláznivý , a ustavičné kapání žena svárlivá . Dům a statek jest po rodičích , ale od Hospodina manželka rozumná . Lenost přivodí tvrdý sen , a duše váhavá lačněti bude . Ten , kdož ostříhá přikázaní , ostříhá duše své ; ale kdož pohrdá cestami svými , zahyne . Kdo uděluje chudému , půjčuje Hospodinu , a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu . Tresci syna svého , dokudž jest o něm naděje , a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá . Veliký hněv ukazuj , odpouštěje trestání , proto že poněvadž odpouštíš , potom více trestati budeš . Poslouchej rady , a přijímej kázeň , abys vždy někdy moudrý byl . Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka , ale uložení Hospodinovo toť ostojí . Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným , ale počestnější jest chudý než muž lživý . Bázeň Hospodinova k životu . Takový jsa nasycen , bydlí , aniž neštěstím navštíven bývá . Lenivý schovává ruku svou za ňadra , ani k ústům svým jí nevztáhne . Ubí posměvače , ať se hlupec dovtípí ; a potresci rozumného , ať porozumí umění . Syn , kterýž hanbu a lehkost činí , hubí otce , a zahání matku . Přestaň , synu můj , poslouchati učení , kteréž od řečí rozumných odvozuje . Svědek nešlechetný posmívá se soudu , a ústa bezbožných přikrývají nepravost . Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové , a rány na hřbet bláznů . Víno činí posměvače , a nápoj opojný nepokojného ; pročež každý , kdož se kochá v něm , nebývá moudrý . Hrůza královská jako řvání mladého lva ; kdož ho rozhněvá , hřeší proti životu svému . Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti , ale kdožkoli se do nich zapletá , blázen jest . Lenoch neoře pro zimu , pročež žebrati bude ve žni , ale nadarmo . Rada v srdci muže voda hluboká , muž však rozumný dosáhne jí . Větší díl lidí honosí se účinností svou , ale v pravdě takového kdo nalezne ? Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své ; blažení synové jeho po něm . Král sedě na soudné stolici , rozhání očima svýma všecko zlé . Kdo může říci : Očistil jsem srdce své ? Čist jsem od hříchu svého ? Závaží rozdílná a míra rozdílná , obé to ohavností jest Hospodinu . Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole , jest-li upřímé a pravé dílo jeho . Ucho , kteréž slyší , a oko , kteréž vidí , obé to učinil Hospodin . Nemiluj snu , abys nezchudl , otevři oči své , a nasytíš se chlebem . Zlé , zlé , říká ten , kdož kupuje , a odejda , tedy se chlubí . Zlato a množství perel , a nejdražší klínot jsou rtové umělí . Vezmi roucho toho , kterýž slíbil za cizího , a kdo za cizozemku , základ jeho . Chutný jest někomu chléb falše , ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají . Myšlení radou upevňuj , a s opatrnou radou veď boj . Kdo vynáší tajnost , chodí neupřímě , pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se . Kdo zlořečí otci svému neb matce své , zhasne svíce jeho v temných mrákotách . Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno , Neříkej : Odplatím se zlým ; očekávej na Hospodina , a vysvobodí tě . Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná , a váhy falešné neoblibuje . Od Hospodina jsou krokové muže , ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho ? Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou , a po slibu zase toho vyhledávati . Král moudrý rozptyluje bezbožné , a uvodí na ně pomstu . Duše člověka jest svíce Hospodinova , kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné . Milosrdenství a pravda ostříhají krále , a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho . Ozdoba mládenců jest síla jejich , a okrasa starců šediny . Modřiny ran jsou lékařství při zlém , a bití vnitřnostem života . Jako potůčkové vod jest srdce královo v ruce Hospodinově ; kamžkoli chce , nakloňuje ho . Všeliká cesta člověka přímá se zdá jemu , ale kterýž zpytuje srdce , Hospodin jest . Vykonávati spravedlnost a soud více se líbí Hospodinu nežli obět . Vysokost očí , širokost srdce , a orání bezbožných jest hříchem . Myšlení bedlivého všelijak ku prospěchu přicházejí , ale každého toho , kdož kvapný jest , toliko k nouzi . Pokladové jazykem lživým shromáždění jsou marnost pomíjející hledajících smrti . Zhouba , kterouž činí bezbožníci , bydliti bude u nich ; nebo se zpěčují činiti soudu . Muž , jehož cesta převrácená jest , cizí jest , čistého pak dílo přímé jest . Lépe jest bydliti v koutě na střeše , nežli s ženou svárlivou v domě společném . Duše bezbožného žádá zlého , ani přítel jeho jemu příjemný nebývá . Posměvač když bývá trestán , hloupý bývá moudřejší ; a když se uměle nakládá s moudrým , přijímá umění . Vyučuje Bůh spravedlivého na domě bezbožného , kterýž vyvrací bezbožné pro zlost . Kdo zacpává ucho své k volání chudého , i on sám volati bude , a nebude vyslyšán . Dar skrytý ukrocuje prchlivost , a pocta v klíně hněv prudký . Radostí jest spravedlivému činiti soud , ale hrůzou činitelům nepravosti . Člověk bloudící z cesty rozumnosti v shromáždění mrtvých odpočívati bude . Muž milující veselost nuzníkem bývá , a kdož miluje víno a masti , nezbohatne . Výplatou za spravedlivého bude bezbožný , a za upřímé ošemetný . Lépe jest bydliti v zemi pusté než s ženou svárlivou a zlostnou . Poklad žádostivý a olej jest v příbytku moudrého , bláznivý pak člověk zžírá jej . Kdo snažně následuje spravedlnosti a milosrdenství , nalézá život , spravedlnost i slávu . Do města silných vchází moudrý , a boří pevnost doufání jeho . Kdo ostříhá úst svých a jazyka svého , ostříhá od úzkosti duše své . Hrdého a pyšného jméno jest posměvač , kterýž vše s neochotností a pýchou dělá . Žádost lenivého zabijí jej , nebo nechtí ruce jeho dělati . Každého dne žádostí hoří , spravedlivý pak dává a neskoupí se . Obět bezbožných ohavností jest , ovšem pak jestliže by ji s nešlechetností obětovali . Svědek lživý zahyne , ale muž , kterýž co slyší , stále mluviti bude . Muž bezbožný zatvrzuje tvář svou , upřímý pak měří cestu svou . Není žádné moudrosti , ani opatrnosti , ani rady proti Hospodinu . Kůň strojen bývá ke dni boje , ale Hospodinovo jest vysvobození . Vzácnější jest jméno dobré než bohatství veliké , a přízeň lepší než stříbro a zlato . Bohatý a chudý potkávají se , učinitel obou jest Hospodin . Opatrný vida zlé , vyhne se , ale hloupí předce jdouce , těžkosti docházejí . Pokory a bázně Hospodinovy odplata jest bohatství a sláva i život . Trní a osídla jsou na cestě převráceného ; kdož ostříhá duše své , vzdálí se od nich . Vyučuj mladého podlé způsobu cesty jeho ; nebo když se i zstará , neuchýlí se od ní . Bohatý nad chudými panuje , a vypůjčující bývá služebníkem toho , jenž půjčuje . Kdo rozsívá nepravost , žíti bude trápení ; prut zajisté prchlivosti jeho přestane . Oko dobrotivé , onoť požehnáno bude ; nebo udílí z chleba svého chudému . Vyvrz posměvače , a odejdeť svada , anobrž přestane svár a lehkost . Kdo miluje čistotu srdce , a v čích rtech jest příjemnost , takového král přítelem bývá . Oči Hospodinovy ostříhají umění , ale snažnosti ošemetného převrací . Říká lenoch : Lev jest vně , naprostřed ulic byl bych zabit . Jáma hluboká ústa postranních ; ten , na kohož se hněvá Hospodin , vpadne tam . Bláznovství přivázáno jest k srdci mladého , ale metla kázně vzdálí je od něho . Kdo utiská nuzného , aby rozmnožil své , a dává bohatému , jistotně bude v nouzi . Nakloň ucha svého , a slyš slova moudrých , a mysl svou přilož k učení mému . Nebo to bude utěšenou věcí , jestliže je složíš v srdci svém , budou-li spolu nastrojena ve rtech tvých . Aby bylo v Hospodinu doufání tvé , oznamujiť to dnes . I ty také ostříhej toho . Zdaližť jsem nenapsal znamenitých věcí z strany rad a umění , Aťbych v známost uvedl jistotu řečí pravých , tak abys vynášeti mohl slova pravdy těm , kteříž by k tobě poslali ? Nelup nuzného , proto že nuzný jest , aniž potírej chudého v bráně . Nebo Hospodin povede při jejich , a vydře duši těm , kteříž vydírají jim . Nebývej přítelem hněvivého , a s mužem prchlivým neobcuj , Abys se nenaučil stezkám jeho , a nevložil osídla na duši svou . Nebývej mezi rukojměmi , mezi slibujícími za dluhy . Nemáš-li , čím bys zaplatil , proč má kdo bráti lůže tvé pod tebou ? Nepřenášej mezníku starodávního , kterýž učinili otcové tvoji . Vídáš-li , že muž snažný v díle svém před králi stává ? Nestává před nepatrnými . Když sedneš k jídlu se pánem , pilně šetř , co jest před tebou . Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého , byl-li bys lakotný . Nežádej lahůdek jeho , nebo jsou pokrm oklamavatelný . Neusiluj , abys zbohatl ; od opatrnosti své přestaň . K bohatství-liž bys obrátil oči své ? Poněvadž v náhle mizí ; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím , a zaletuje k nebi . Nejez chleba člověka závistivého , a nežádej lahůdek jeho . Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své , tak ty pokrmu toho . Díť : Jez a pí , ale srdce jeho není s tebou . Skyvu svou , kterouž jsi snědl , vyvrátíš , a zmaříš slova svá utěšená . Před bláznem nemluv , nebo pohrdne opatrností řečí tvých . Nepřenášej mezníku starodávního , a na pole sirotků nevcházej . Silnýť jest zajisté ochránce jejich ; onť povede při jejich proti tobě . Zaveď k učení mysl svou , a uši své k řečem umění . Neodjímej od mladého kázně ; nebo umrskáš-li jej metlou , neumřeť . Ty metlou jej mrskávej , a tak duši jeho z pekla vytrhneš . Synu můj , bude-li moudré srdce tvé , veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně ; A plésati budou ledví má , když mluviti budou rtové tvoji pravé věci . Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku , ale raději choď v bázni Hospodinově celý den . Nebo poněvadž jest odplata , naděje tvá nebude podťata . Slyš ty , synu můj , a buď moudrý , a naprav na cestu srdce své . Nebývej mezi pijány vína , ani mezi žráči masa . Nebo opilec a žráč zchudne , a ospánlivost v hadry obláčí . Poslouchej otce svého , kterýž tě zplodil , aniž pohrdej matkou svou , když se zstará . Pravdy nabuď , a neprodávej jí , též moudrosti , umění a rozumnosti . Náramně bývá potěšen otec spravedlivého , a ten , kdož zplodil moudrého , veselí se z něho . Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá , a ať pléše rodička tvá . Dej mi , synu můj , srdce své , a oči tvé cest mých ať ostříhají . Nebo nevěstka jest jáma hluboká , a studnice těsná žena cizí . Onať také jako loupežník úklady činí , a zoufalce na světě rozmnožuje . Komu běda ? komu ouvech ? komu svady ? komu křik ? komu rány darmo ? komu červenost očí ? Těm , kteříž se zdržují na víně ; těm , kteříž chodí , aby vyhledali strojené víno . Nehleď na víno rdící se , že vydává v koflíku záři svou , a přímo vyskakuje . Naposledy jako had uštípne , a jako štír ušťkne . Oči tvé hleděti budou na cizí , a srdce tvé mluviti bude převrácené věci , A budeš jako ten , kterýž spí u prostřed moře , a jako ten , kterýž spí na vrchu sloupu bárky . Díš : Zbili mne , a nestonal jsem , tloukli mne , a nečil jsem ; když procítím , dám se zase v to . Nenásleduj lidí zlých , aniž žádej bývati s nimi . Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich , a rtové jejich o trápení mluví . Moudrostí vzdělán bývá dům , a rozumností upevněn . Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným . Muž moudrý jest silný , a muž umělý přidává síly . Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu , a vysvobození skrze množství rádců . Vysoké jsou bláznu moudrosti ; v bráně neotevře úst svých . Kdo myslí zle činiti , toho nešlechetným nazovou . Zlé myšlení blázna jest hřích , a ohavnost lidská posměvač . Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení , špatná bude síla tvá . Vytrhuj jaté k smrti ; nebo od těch , ješto se chýlí k zabití , což bys se zdržel ? Díš-li : Aj , nevěděli jsme o tom : zdaliž ten , jenž zpytuje srdce , nerozumí , a ten , kterýž jest strážce duše tvé , nezná , a neodplatí každému podlé skutků jeho ? Synu můj , jez med , nebo dobrý jest , a plást sladký dásním tvým . Tak umění moudrosti duši tvé . Jestliže ji najdeš , onať bude mzda , a naděje tvá nebude vyťata . Nečiniž úkladů , ó bezbožníče , příbytku spravedlivého , a nekaz odpočinutí jeho . Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý , však zase povstává , bezbožníci pak padají ve zlém . Když by padl nepřítel tvůj , neraduj se , a když by klesl , nechať nepléše srdce tvé , Aby snad nepopatřil Hospodin , a nelíbilo by se to jemu , a odvrátil by od něho hněv svůj . Nehněvej se příčinou zlostníků , aniž následuj bezbožných . Nebo zlý nebude míti odplaty ; svíce bezbožných zhasne . Boj se Hospodina , synu můj , i krále , a k neustavičným se nepřiměšuj . Nebo v náhle nastane bída jejich , a pomstu obou těch kdo zná ? Také i toto moudrým náleží : Přijímati osobu v soudu není dobré . Toho , kdož říká bezbožnému : Spravedlivý jsi , klnouti budou lidé , a v ošklivost jej vezmou národové . Ale kteříž kárají , budou potěšeni , a přijde na ně požehnání dobrého . Bude líbati rty toho , kdož mluví slova pravá . Nastroj vně dílo své , a sprav je sobě na poli ; potom také vystavíš dům svůj . Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému , aniž lahodně namlouvej rty svými . Neříkej : Jakž mi učinil , tak mu učiním ; odplatím muži tomu podlé skutku jeho . Přes pole muže lenivého šel jsem , a přes vinici člověka nemoudrého , A aj , porostlo všudy trním , přikryly všecko kopřivy , a ohrada kamenná její byla zbořená . A vida to , posoudil jsem toho ; vida , vzal jsem to k výstraze . Maličko pospíš , maličko zdřímeš , maličko složíš ruce , abys poležel , V tom přijde jako pocestný chudoba tvá , a nouze tvá jako muž zbrojný . Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova , kteráž shromáždili muži Ezechiáše , krále Judského : Sláva Boží jest skrývati věc , ale sláva králů zpytovati věc . Vysokosti nebes , a hlubokosti země , a srdce králů není žádného vystižení . Jako když bys odjal trůsku od stříbra , ukáže se slevači nádoba čistá : Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova , tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho . Nestavěj se za znamenitého před králem , a na místě velikých nestůj . Nebo lépe jest , aťby řečeno bylo : Vstup sem , nežli abys snížen byl před knížetem ; což vídávají oči tvé . Nevcházej v svár kvapně , tak abys naposledy něčeho se nedopustil , kdyby tě zahanbil bližní tvůj . Srovnej při svou s bližním svým , a tajné věci jiného nevyjevuj , Aťby lehkosti neučinil ten , kdož by to slyšel , až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět . Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně . Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho , jenž poslouchá . Jako studenost sněžná v čas žně , tak jest posel věrný těm , kteříž jej posílají ; nebo duši pánů svých očerstvuje . Jako oblakové a vítr bez deště , tak člověk , kterýž se chlubí darem lživým . Snášelivostí nakloněn bývá vývoda , a jazyk měkký láme kosti . Nalezneš-li med , jez , pokudž by dosti bylo tobě , abys snad nasycen jsa jím , nevyvrátil ho . Zdržuj nohu svou od domu bližního svého , aby syt jsa tebe , neměl tě v nenávisti . Kladivo a meč a střela ostrá jest každý , kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému . Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti . Jako ten , kdož svláčí oděv v čas zimy , a ocet lije k sanitru , tak kdož zpívá písničky srdci smutnému . Jestliže by lačněl ten , jenž tě nenávidí , nakrm jej chlebem , a žíznil-li by , napoj jej vodou . Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho , a Hospodin odplatí tobě . Vítr půlnoční zplozuje déšť , a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající . Lépe jest bydliti v koutě na střeše , nežli s ženou svárlivou v domě společném . Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké . Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený . Jísti mnoho medu není dobře ; tak zpytování slávy jejich není slavné . Město rozbořené beze zdi jest muž , kterýž nemá moci nad duchem svým . Jako sníh v létě , a jako déšť ve žni , tak nepřipadá na blázna čest . Jako vrabec přenáší se , a vlaštovice létá , tak zlořečení bez příčiny nedojde . Bič na koně , uzda na osla , a kyj na hřbet blázna . Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho , abys i ty jemu nebyl podobný . Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho , aby sám u sebe nebyl moudrý . Jako by nohy osekal , bezpráví se dopouští ten , kdož svěřuje poselství bláznu . Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého , tak řeč v ústech bláznů . Jako vložiti kámen do praku , tak jest , když kdo ctí blázna . Trn , kterýž se dostává do rukou opilého , jest přísloví v ústech bláznů . Veliký pán stvořil všecko , a dává odplatu bláznu , i odměnu přestupníkům . Jakož pes navracuje se k vývratku svému , tak blázen opětuje bláznovství své . Spatřil-li bys člověka , an jest moudrý sám u sebe , naděje o bláznu lepší jest než o takovém . Říká lenoch : Lev lítý jest na cestě , lev jest v ulici . Dvéře se obracejí na stežejích svých , a lenoch na lůži svém . Schovává lenivý ruku svou za ňadra ; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým . Moudřejší jest lenivý u sebe sám , nežli sedm odpovídajících s soudem . Psa za uši lapá , kdož odcházeje , hněvá se ne v své při . Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné , Tak jest každý , kdož oklamává bližního , a říká : Zdaž jsem nežertoval ? Když není drev , hasne oheň ; tak když nebude klevetníka , utichne svár . Uhel mrtvý k roznícení , a drva k ohni , tak člověk svárlivý k roznícení svady . Slova utrhače jako ubitých , ale však sstupují do vnitřností života . Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé . Rty svými za jiného se staví ten , jenž nenávidí , ale u vnitřnosti své skládá lest . Když se ochotný ukáže řečí svou , nevěř mu ; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho . Přikrývána bývá nenávist chytře , ale zlost její zjevena bývá v shromáždění . Kdo jámu kopá , do ní upadá , a kdo valí kámen , na něj se obrací . Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené , a ústy úlisnými způsobuje pád . Nechlub se dnem zítřejším , nebo nevíš , coť ten den přinese . Nechať tě chválí jiní , a ne ústa tvá , cizí , a ne rtové tvoji . Tíž má kamen , a váhu písek , ale hněv blázna těžší jest nad to obé . Ukrutnátě věc hněv a prudká prchlivost , ale kdo ostojí před závistí ? Lepší jest domlouvání zjevné , než milování tajné . Bezpečnější rány od přítele , než lahodná líbání nenávidícího . Duše sytá pohrdá i medem , ale duši lačné každá hořkost sladká . Jako pták zaletuje od hnízda svého , tak muž odchází od místa svého . Mast a kadění obveseluje srdce ; tak sladkost přítele víc než rada vlastní . Přítele svého a přítele otce svého neopouštěj , a do domu bratra svého nechoď v čas bídy své ; lepšíť jest soused blízký , než bratr daleký . Buď moudrý , synu můj , a obvesel srdce mé , ať mám co odpovědíti tomu , kdož mi utrhá . Opatrný vida zlé , vyhne se , ale hloupí předce jdouce , těžkosti docházejí . Vezmi roucho toho , kterýž slíbil za cizího , a od toho , kdo za cizozemku slíbil , základ jeho . Tomu , kdož dobrořečí příteli svému hlasem velikým , ráno vstávaje , za zlořečení počteno bude . Kapání ustavičné v čas přívalu , a žena svárlivá rovní jsou sobě ; Kdož ji schovává , schovává vítr , a jako mast v pravici voněti bude . Železo železem se ostří ; tak muž zostřuje tvář přítele svého . Kdo ostříhá fíku , jídá ovoce jeho ; tak kdo ostříhá pána svého , poctěn bude . Jakož u vodě tvář proti tváři se ukazuje , tak srdce člověka člověku . Propast a zahynutí nebývají nasyceni , tak oči člověka nasytiti se nemohou . Teglík stříbra a pec zlata zkušuje , tak člověka pověst chvály jeho . Bys blázna i v stupě mezi krupami píchem zopíchal , neodejde od něho bláznovství jeho . Pilně přihlídej k dobytku svému , pečuj o stáda svá . Nebo ne na věky trvá bohatství , ani koruna do pronárodu . Když zroste tráva , a ukazuje se bylina , tehdáž ať se shromažďuje seno s hor . Beránkové budou k oděvu tvému , a záplata pole kozelci . Nadto dostatek mléka kozího ku pokrmu tvému , ku pokrmu domu tvého , a živnosti děvek tvých . Utíkají bezbožní , ač jich žádný nehoní , ale spravedliví jako mladý lev smělí jsou . Pro přestoupení země mnoho knížat jejích , ale pro člověka rozumného a umělého trvánlivé bývá panování . Muž chudý , kterýž utiská nuzné , podoben jest přívalu zachvacujícímu , za čímž nebývá chleba . Kteří opouštějí zákon , chválí bezbožného , ale kteříž ostříhají zákona , velmi jsou jim na odpor . Lidé zlí nesrozumívají soudu , ti pak , kteříž hledají Hospodina , rozumějí všemu . Lepší jest chudý , kterýž chodí v upřímnosti své , než převrácený na kterékoli cestě , ačkoli jest bohatý . Kdo ostříhá zákona , jest syn rozumný ; kdož pak s žráči tovaryší , hanbu činí otci svému . Kdo rozmnožuje statek svůj lichvou a úrokem , shromažďuje tomu , kdož by jej z milosti chudým rozděloval . Kdo odvrací ucho své , aby neslyšel zákona , i modlitba jeho jest ohavností . Kdo zavodí upřímé na cestu zlou , do jámy své sám vpadne , ale upřímí dědičně obdrží dobré . Moudrý jest u sebe sám muž bohatý , ale chudý rozumný vystihá jej . Když plésají spravedliví , velmi to pěkně sluší ; ale když povstávají bezbožní , vyhledáván bývá člověk . Kdo přikrývá přestoupení svá , nepovede se jemu šťastně ; ale kdož je vyznává a opouští , milosrdenství důjde . Blahoslavený člověk , kterýž se strachuje vždycky ; ale kdož zatvrzuje srdce své , upadne ve zlé . Lev řvoucí a nedvěd hladovitý jest panovník bezbožný nad lidem nuzným . Kníže bez rozumu bývá veliký dráč , ale kdož v nenávisti má mrzký zisk , prodlí dnů . Člověka , kterýž násilí činí krvi lidské , ani nad jamou , když utíká , žádný ho nezadrží . Kdo chodí upřímě , zachován bude , převrácený pak na kterékoli cestě padne pojednou . Kdo dělá zemi svou , nasycen bývá chlebem ; ale kdož následuje zahalečů , nasycen bývá chudobou . Muž věrný přispoří požehnání , ale kdož chvátá zbohatnouti , nebývá bez viny . Přijímati osobu není dobré ; nebo mnohý pro kus chleba neprávě činí . Člověk závistivý chvátá k statku , nic nevěda , že nouze na něj přijde . Kdo domlouvá člověku , potom spíše milost nalézá nežli ten , kterýž lahodí jazykem . Kdo loupí otce svého a matku svou , a říká , že to není žádný hřích , tovaryš jest vražedlníka . Vysokomyslný vzbuzuje svár , ale kdo doufá v Hospodina , hojnost míti bude . Kdo doufá v srdce své , blázen jest ; ale kdož chodí moudře , pomůže sobě . Kdo dává chudému , nebude míti žádného nedostatku ; kdož pak zakrývá oči své , bude míti množství zlořečení . Když povstávají bezbožní , skrývá se člověk ; ale když hynou , rozmnožují se spravedliví . Člověk , kterýž často kárán bývaje , zatvrzuje šíji , rychle potřín bude , tak že neprospěje žádné lékařství . Když se množí spravedliví , veselí se lid ; ale když panuje bezbožník , vzdychá lid . Muž , kterýž miluje moudrost , obveseluje otce svého ; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám , mrhá statek . Král soudem upevňuje zemi , muž pak , kterýž béře dary , boří ji . Člověk , kterýž pochlebuje příteli svému , rozprostírá sít před nohama jeho . Výstupek bezbožného jest jemu osídlem , spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se . Spravedlivý vyrozumívá při nuzných , ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění . Muži posměvači zavozují město , ale moudří odvracují hněv . Muž moudrý , kterýž se nesnadní s mužem bláznivým , buď že se pohne , buď že se směje , nemá pokoje . Vražedlníci v nenávisti mají upřímého , ale upřímí pečují o duši jeho . Všecken duch svůj vypouští blázen , ale moudrý na potom zdržuje jej . Pána toho , kterýž rád poslouchá slov lživých , všickni služebníci jsou bezbožní . Chudý a dráč potkávají se , obou dvou však oči osvěcuje Hospodin . Krále toho , kterýž soudí právě nuzné , trůn na věky bývá utvrzen . Metla a kárání dává moudrost , ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou . Když se rozmnožují bezbožní , rozmnožuje se převrácenost , a však spravedliví spatřují pád jejich . Tresci syna svého , a přineseť odpočinutí , a způsobí rozkoš duši tvé . Když nebývá vidění , rozptýlen bývá lid ; kdož pak ostříhá zákona , blahoslavený jest . Slovy nebývá napraven služebník ; nebo rozuměje , však neodpoví . Spatřil-li bys člověka , an jest kvapný v věcech svých , lepší jest naděje o bláznu , než o takovém . Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého , naposledy bude syn . Člověk hněvivý vzbuzuje svár , a prchlivý mnoho hřeší . Pýcha člověka snižuje jej , ale chudý duchem dosahuje slávy . Kdo má spolek s zlodějem , v nenávisti má duši svou ; zlořečení slyší , však neoznámí . Strašlivý člověk klade sobě osídlo , ale kdo doufá v Hospodina , bývá povýšen . Mnozí hledají tváři pánů , ješto od Hospodina jest soud jednoho každého . Ohavností spravedlivým jest muž nepravý , ohavností pak bezbožnému , kdož upřímě kráčí . Slova Agura , syna Jáke . Sepsání řečí muže toho k Itielovi , k Itielovi a Uchalovi . Jistě žeť jsem hloupější nad jiné , tak že rozumnosti člověka obecného nemám , Aniž jsem se naučil moudrosti , a umění svatých neumím . Kdo vstoupil v nebe , i sstoupil ? Kdo sebral vítr do hrstí svých ? Kdo shrnul vody v roucho své ? Kdo upevnil všecky končiny země ? Které jméno jeho , a jaké jméno syna jeho , víš-li ? Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest ; onť jest štít doufajících v něho . Nepřidávej k slovům jeho , aby tě nekáral , a byl bys ve lži postižen . Dvou věcí žádám od tebe , neoslýchejž mne , prvé než umru : Marnost a slovo lživé vzdal ode mne , chudoby neb bohatství nedávej mi , živ mne pokrmem vedlé potřeby mé , Abych snad nasycen jsa , tě nezapřel , a neřekl : Kdo jest Hospodin ? a abych zchudna , nekradl , a nebral naprázdno jména Hospodina Boha svého . Nesoč na služebníka před pánem jeho , aťby nezlořečil , a ty abys nehřešil . Jest pokolení , kteréž otci svému zlořečí , a matce své nedobrořečí . Jest pokolení čisté samo u sebe , ačkoli od nečistot svých není obmyto . Jest pokolení , jehož vysoké jsou oči , a víčka jeho jsou vyzdvižená . Jest pokolení , jehož zubové jsou mečové , a třenovní zubové jeho nožové , k zžírání chudých na zemi a nuzných na světě . Pijavice má dvě dcery říkající : Dej , dej . Tři věci nebývají nasyceny , anobrž čtyry , kteréž nikdy neřeknou : Dosti : Peklo a život neplodné , země též nebývá nasycena vodou , a oheň neříká : Dosti . Oko , kteréž se posmívá otci , a pohrdá poslušenstvím matky , vyklubí krkavci potoční , aneb snědí je orličata . Tři tyto věci skryty jsou přede mnou , nýbrž čtyry , kterýchž neznám : Cesty orlice v povětří , cesty hada na skále , cesty lodí u prostřed moře , a cesty muže při panně . Takováž jest cesta ženy cizoložné : Jí , a utře ústa svá , a dí : Nepáchala jsem nepravosti . Pode třmi věcmi pohybuje se země , anobrž pod čtyřmi , jichž nemůž snésti : Pod služebníkem , když kraluje , a bláznem , když se nasytí chleba ; Pod omrzalou , když se vdá , a děvkou , když dědičkou bývá paní své . Čtyry tyto věci jsou malé na zemi , a však jsou moudřejší nad mudrce : Mravenci , lid nesilný , kteříž však připravují v létě pokrm svůj ; Králíkové , lid nesilný , kteříž však stavějí v skále dům svůj ; Krále nemají kobylky , a však vycházejí po houfích všecky ; Pavouk rukama dělá , a bývá na palácích královských . Tři tyto věci udatně vykračují , anobrž čtyry , kteréž zmužile chodí : Lev nejsilnější mezi zvířaty , kterýž neustupuje před žádným ; Přepásaný na bedrách kůň neb kozel , a král , proti němuž žádný nepovstává . Jestliže jsi bláznil , vynášeje se , a myslil-lis zle , ruku na ústa polož . Kdo tluče smetanu , stlouká máslo , a stiskání nosu vyvodí krev , tak popouzení k hněvu vyvodí svár . Slova proroctví Lemuele krále , kterýmž vyučovala jej matka jeho . Co dím , synu můj , co , synu života mého ? Co , řku , dím , synu slibů mých ? Nedávej ženám síly své , ani cest svých těm , kteréž k zahynutí přivodí krále . Ne králům , ó Lemueli , ne králům náleží píti víno , a ne pánům žádost nápoje opojného , Aby pije , nezapomněl na ustanovení , a nezměnil pře všech lidí ssoužených . Dejte nápoj opojný hynoucímu , a víno těm , kteříž jsou truchlivého ducha , Ať se napije , a zapomene na chudobu svou , a na trápení své nezpomíná více . Otevři ústa svá za němého , v při všech oddaných k smrti , Otevři , řku , ústa svá , suď spravedlivě , a veď při chudého a nuzného . Ženu statečnou kdo nalezne ? Nebo daleko nad perly cena její . Dověřuje se jí srdce muže jejího ; nebo tu kořistí nebude nedostatku . Dobře činí jemu a ne zle , po všecky dny života svého . Hledá pilně vlny a lnu , a dělá šťastně rukama svýma . Jest podobná lodi kupecké , zdaleka přiváží pokrm svůj . Kterážto velmi ráno vstávajíc , dává pokrm čeledi své , a podíl náležitý děvkám svým . Rozsuzuje pole , a ujímá je ; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici . Přepasuje silou bedra svá , a zsiluje ramena svá . Zakouší , jak jest užitečné zaměstknání její ; ani v noci nehasne svíce její . Rukama svýma sahá k kuželi , a prsty svými drží vřeteno . Ruku svou otvírá chudému , a ruce své vztahuje k nuznému . Nebojí se za čeled svou v čas sněhu ; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní . Koberce dělá sobě z kmentu , a z zlatohlavu jest oděv její . Patrný jest v branách manžel její , když sedá s staršími země . Plátno drahé dělá , a prodává ; též i pasy prodává kupci . Síla a krása oděv její , nestará se o časy potomní . Ústa svá otvírá k moudrosti , a naučení dobrotivosti v jazyku jejím . Spatřuje obcování čeledi své , a chleba zahálky nejí . Povstanouce synové její , blahoslaví ji ; manžel její také chválí ji , Říkaje : Mnohé ženy statečně sobě počínaly , ty pak převyšuješ je všecky . Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása ; žena , kteráž se bojí Hospodina , tať chválena bude . Dejtež takové z ovoce rukou jejích , a nechať ji chválí v branách skutkové její . Slova kazatele syna Davidova , krále v Jeruzalémě . Marnost nad marnostmi , řekl kazatel , marnost nad marnostmi , a všecko marnost . Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své , kterouž vede pod sluncem ? Věk pomíjí , a jiný věk nastává , ačkoli země na věky trvá . Vychází slunce , i zapadá slunce , a k místu svému chvátá , kdež vychází . Jde ku poledni , a obrací se na půlnoci , sem i tam se toče , chodí vítr , a okolky svými navracuje se vítr . Všecky řeky jdou do moře , a však se moře nepřeplňuje ; do místa , do něhož tekou řeky , navracují se , aby zase odtud vycházely . Všecky věci jsou plné zaneprázdnění , aniž může člověk vymluviti ; nenasytí se oko hleděním , aniž se naplní ucho slyšením . Což bylo , jest to , což býti má ; a což se nyní děje , jest to , což se díti bude ; aniž jest co nového pod sluncem . Jest-liž jaká věc , o níž by říci mohl : Pohleď , toť jest cosi nového ? Ano již to bylo před věky , kteříž byli před námi . Není paměti prvních věcí , aniž také potomních , kteréž budou , památka zůstane u těch , jenž potom nastanou . Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě , A přiložil jsem mysl svou k tomu , jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to , což se děje pod nebem . ( Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským , aby se jím bědovali . ) Viděl jsem všecky skutky , dějící se pod sluncem , a aj , všecko jest marnost a trápení ducha . Což křivého jest , nemůže se zpřímiti , a nedostatkové nemohou sečteni býti . Protož tak jsem myslil v srdci svém , řka : Aj , já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky , kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě , a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění . I přiložil jsem mysl svou , abych poznal moudrost a umění , nemoudrost i bláznovství , ale shledal jsem , že i to jest trápení ducha . Nebo kde jest mnoho moudrosti , tu mnoho hněvu ; a kdož rozmnožuje umění , rozmnožuje bolest . Řekl jsem opět srdci svému : Nuže nyní zkusím tě v veselí , užívejž tedy dobrých věcí . A hle , i to marnost . Smíchu jsem řekl : Blázníš , a veselí : Co to děláš ? Přemyšloval jsem v srdci svém , abych povoloval u víně tělu svému , srdce však své spravuje moudrostí , a přídržel se bláznovství dotud , až bych zkusil , co by lepšího bylo synům lidským , aby činili pod nebem v počtu dnů života svého . Veliké jsem skutky činil , vystavěl jsem sobě domy , štípil jsem sobě vinice . Vzdělal jsem sobě zahrady a štěpnice , a štípil jsem v nich stromy všelijakého ovoce . Nadělal jsem sobě rybníků , abych svlažoval jimi les plodící dříví . Najednal jsem sobě služebníků a děvek , a měl jsem čeled v domě svém ; k tomu i stáda skotů a bravů veliká měl jsem nade všecky , kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě . Nahromáždil jsem sobě také stříbra a zlata a klínotů od králů a krajin ; způsobil jsem sobě zpěváky a zpěvakyně i jiné rozkoše synů lidských a nástroje muzické rozličné . A tak velikým jsem učiněn , a zrostl jsem nade všecky , kteříž přede mnou byli v Jeruzalémě ; nadto moudrost má zůstávala při mně . A čehožkoli žádaly oči mé , nezbránil jsem jim , aniž jsem zbraňoval srdci svému jakého veselí ; srdce mé zajisté veselilo se ze vší práce mé , a to byl podíl můj ze vší práce mé . Ale jakž jsem se ohlédl na všecky skutky své , kteréž činily ruce mé , a na práci úsilně vedenou , a aj , všecko marnost a trápení ducha , a že nic není užitečného pod sluncem . Pročež obrátil jsem se , abych spatřoval moudrost a nemoudrost , i bláznovství . ( Nebo co by člověk spravil , chtěje následovati krále ? To , což již jiní spravili . ) I viděl jsem , že jest užitečnější moudrost než bláznovství , tak jako jest užitečnější světlo nežli temnost . Moudrý má oči v hlavě své , blázen pak ve tmách chodí ; a však poznal jsem , že jednostejné příhody všechněm se přiházejí . Protož jsem řekl v srdci svém : Máliť mi se tak díti , jako se děje bláznu , pročež jsem tedy moudrostí předčil ? A tak řekl jsem v srdci svém : I to jest marnost . Nebo není památka moudrého jako i blázna na věky , proto že to , což nyní jest , ve dnech budoucích všecko v zapomenutí přichází , a že jakož umírá moudrý , tak i blázen . Pročež mrzí mne tento život ; nebo semi nelíbí nic , což se děje pod sluncem , poněvadž všecky věci jsou marnost a trápení ducha . Ano mrzí mne i všecka práce má , kterouž jsem vedl pod sluncem proto že jí zanechati musím člověku , kterýž bude po mně . A kdo ví , bude-li moudrý , či blázen ? A však panovati bude nade vší prací mou , kterouž jsem vedl , a v níž jsem moudrý byl pod sluncem . A i to marnost . I přišel jsem na to , abych pochybil v srdci svém o vší práci , kterouž jsem konal , a v níž jsem moudrý byl pod sluncem . Mnohý zajisté člověk pracuje moudře , uměle a spravedlivě , a však jinému , kterýž nepracoval o tom , nechává toho za podíl jemu , ješto i to jest marnost a bídná věc . Nebo co má člověk ze vší práce své a z kvaltování srdce svého , kteréž snáší pod sluncem , Poněvadž všickni dnové jeho bolestní , a zaměstknání jeho hněv , tak že ani v noci neodpočívá srdce jeho ? A i to marnost . Zdaliž není to chvalitebné při člověku , jísti a píti , a učiniti životu svému pohodlí z práce své ? Ač i to také viděl jsem , že z ruky Boží pochází . Nebo kdož by jísti a užívati měl toho nežli já ? Člověku zajisté , kterýž se líbí jemu , dává moudrost , umění a veselí ; hříšníku pak dává trápení , aby shromažďoval a hrnul , čehož by zanechal tomu , kterýž se líbí Bohu . I to také jest marnost a trápení ducha . Všeliká věc má jistý čas , a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli . Jest čas rození i čas umírání , čas sázení a čas vykopání , což vsazeno bývá ; Čas mordování a čas hojení , čas boření a čas stavení ; Čas pláče a čas smíchu , čas smutku a čas proskakování ; Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení , čas objímání a čas vzdálení se od objímání ; Čas hledání a čas ztracení , čas chování a čas zavržení ; Čas roztrhování a čas sšívání , čas mlčení a čas mluvení ; Čas milování a čas nenávidění , čas boje a čas pokoje . Co tedy má ten , kdo práci vede , z toho , o čemž pracuje ? Viděl jsem zaměstknání , kteréž dal Bůh synům lidským , aby se jím trápili . Sám všecko činí ušlechtile časem svým , nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich , aby nestihal člověk díla toho , kteréž dělá Bůh , ani počátku ani konce . Odtud seznávám , že nic lepšího nemají , než aby se veselili , a činili dobře v životě svém , Ač i to , když všeliký člověk jí a pije , a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své , jest dar Boží . Znám , že cožkoli činí Bůh , to trvá na věky ; nemůže se k tomu nic přidati , ani od toho co odjíti . A činí to Bůh , aby se báli oblíčeje jeho . To , což bylo , i nyní jest , a což bude , již bylo ; nebo Bůh obnovuje to , což pominulo . Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost , a na místě spravedlnosti nespravedlnost . I řekl jsem v srdci svém : Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi ; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku . Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských , že jim ukázal Bůh , aby viděli , že jsou podobni hovadům . Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná . Jakož umírá ono , tak umírá i on , a dýchání jednostejné všickni mají , aniž co napřed má člověk před hovadem ; nebo všecko jest marnost . Obé to jde k místu jednomu ; obé jest z prachu , obé také zase navracuje se do prachu . Kdo to zná , že duch synů lidských vstupuje zhůru , a duch hovadí že sstupuje pod zemi ? Protož spatřil jsem , že nic není lepšího , než veseliti se člověku v skutcích svých , poněvadž to jest podíl jeho . Nebo kdo jej k tomu přivede , aby poznati mohl to , což jest budoucího po něm ? Opět obrátiv se , i viděl jsem všeliká ssoužení , kteráž se dějí pod sluncem , a aj , slzy křivdu trpících , ješto nemají potěšitele , ani moci k vyjití z ruky těch , kteříž je ssužují , a nemají potěšitele . Protož já chválil jsem mrtvé , kteříž již zemřeli , více nežli živé , kteříž jsou živi až po dnes . Nýbrž nad oba tyto šťastnější jest ten , kterýž ještě nebyl , a neviděl skutku zlého , dějícího se pod sluncem . Nebo spatřil jsem všelikou práci a každé dobré dílo , že jest k závisti jedněch druhým . I to také jest marnost a trápení ducha . Blázen skládá ruce své , a jí maso své , říkaje : Lepší jest plná hrst s odpočinutím , nežli přehršlí plné s prací a trápením ducha . Opět obrátiv se , viděl jsem jinou marnost pod sluncem : Jest samotný někdo , nemaje žádného , ani syna , ani bratra , a však není konce všeliké práci jeho , ani oči jeho nemohou se nasytiti bohatství . Nepomyslí : Komu já pracuji , tak že i životu svému ujímám pohodlí ? I to také jest marnost a bídné zaneprázdnění . Lépeť jest dvěma než jednomu ; mají zajisté dobrý užitek z práce své . Nebo padne-li který z nich , druhý pozdvihne tovaryše svého . Běda tedy samotnému , když by padl ; nebo nemá druhého , aby ho pozdvihl . Také budou-li dva spolu ležeti , zahřejí se , ale jeden jak se zahřeje ? Ovšem , jestliže by se kdo jednoho zmocniti chtěl , dva postaví se proti němu ; ano trojnásobní provázek nesnadně se přetrhne . Lepší jest dítě chudé a moudré , než král starý a blázen , kterýž neumí již ani napomenutí přijímati , Ačkoli z žaláře vychází , aby kraloval , nýbrž i v království svém může na chudobu přijíti . Viděl jsem všecky živé , kteříž chodí pod sluncem , ani se přídrželi pacholete , potomka onoho , kterýž měl kralovati místo něho . Nebývalo konce té vrtkosti všeho lidu , jakž toho , kterýž byl před nimi , takž ani potomci nebudou se těšiti z něho . Protož i to jest marnost a trápení ducha . Ostříhej nohy své , když jdeš do domu Božího , a buď hotovější k slyšení nežli k dávání obětí bláznů ; nebo oni neznají toho , že zle činí . Nebývej rychlý k mluvení , ani srdce tvé kvapné k vynášení slova před oblíčejem Božím , poněvadž Bůh jest na nebi , a ty na zemi ; protož nechť jsou slova tvá nemnohá . Nebo jakož přichází sen z velikého pracování , tak hlas blázna z množství slov . Když bys učinil slib Bohu , neprodlévej ho splniti , nebo nemá líbosti v blázních . Cožkoli slíbíš , splň . Lépe jest , abys nesliboval , než abys slibě , neplnil . Nedopouštěj ústům svým , aby k hříchu přivodila tělo tvé , aniž říkej před andělem , že to jest poblouzení . Proč máš hněvati Boha řečí svou , kterýž by na zkázu přivedl dílo rukou tvých ? Nebo kdež jest mnoho snů , tu i marnosti a slova mnohá , ale ty Boha se boj . Jestliže bys nátisk chudého a zadržení soudu a spravedlnosti spatřil v krajině , nediv se té věci ; nebo vyšší vysokého šetří , a ještě vyšší nad nimi . Zemský pak obchod u všech přední místo má ; i král rolí slouží . Kdo miluje peníze , nenasytí se penězi ; a kdo miluje hojnost , nebude míti užitku . I to jest marnost . Kde jest mnoho statku , mnoho bývá i těch , kteříž jedí jej . Jakýž tedy má užitek pán jeho ? Jediné , že očima svýma hledí na něj . Sladký jest sen pracovitému , jez on málo neb mnoho , ale sytost bohatého nedopouští mu spáti . Jest přebídná věc , kterouž jsem viděl pod sluncem : Bohatství nachované tomu , kdož je má , k jeho zlému . Nebo hyne bohatství takové pro zlou správu ; syn , kteréhož zplodí , nebude míti v ruce své ničeho . Jakž vyšel z života matky své nahý , tak zase odchází , jakž přišel , aniž čeho odnáší z práce své , což by vzal v ruku svou . A toť jest také přebídná věc , že rovně , jakž přišel , tak odjíti musí . Protož jaký užitek míti bude toho , že pracoval u vítr ? K tomu , že po všecky dny své v temnostech jídal , s mnohým zůřením , nemocí a hněvem ? Aj , toť jsem já spatřil , že dobrá a čistá jest věc jísti a píti a užívati pohodlí ze vší práce své , kterouž kdo vede pod sluncem v počtu dnů života svého , kteréž dal jemu Bůh , nebo to jest podíl jeho ; A že kterémukoli člověku dal Bůh bohatství a zboží , a dopustil , aby užíval jich , a bral díl svůj , a veselil se z práce své , to jest dar Boží . Nebo nebude mnoho pamatovati na dny života svého , proto že Bůh jemu přeje veselí srdce jeho . Jest bídná věc , kterouž jsem viděl pod sluncem , a lidem obyčejná : Kterému člověku dal Bůh bohatství a zboží i slávu , tak že nemá nedostatku duše jeho v ničemž , čehokoli žádá , a však nedopouští mu Bůh užívati těch věcí , ale jiný leckdos sžíře to , a toť jest marnost a bídná věc . Zplodil-li by kdo sto synů , a byl by živ mnoho let , jakkoli rozmnoženi jsou dnové let jeho , nebyl-li život jeho nasycen dobrými věcmi , a neměl by ani pohřbu , pravím , že šťastnější jest nedochůdče nežli on . Nebo ono v zmaření přicházeje , do temností odchází , a jméno jeho temnostmi přikryto bývá . Nýbrž ani slunce nevídá , aniž čeho poznává , a tak odpočinutí má lepší nežli onen . A byť pak byl živ dva tisíce let , a pohodlí by neužil , zdaliž k jednomu místu všickni neodcházejí ? Všecka práce člověka jest pro ústa jeho , a však duše jeho nemůže se nasytiti . Nebo co má více moudrý nežli blázen ? A co chudý , kterýž se umí chovati mezi lidmi ? Lépe jest viděti nežli žádati , ale i to jest marnost a trápení ducha . Čímžkoli jest , dávno jest tím nazván , a známé bylo , že člověk býti měl , a že se nebude moci souditi s silnějším , nežli jest sám . A poněvadž předsevzetí mnohá rozmnožují marnost , co na tom má člověk ? Nebo kdo ví , co by bylo dobrého člověku v tomto životě , v počtu dnů marného života jeho , kteříž pomíjejí jako stín ? Aneb kdo oznámí člověku , co se díti bude po něm pod sluncem ? Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná , a den smrti než den narození člověka . Lépe jest jíti do domu zámutku , nežli jíti do domu hodování , pro dokonání každého člověka , a kdož jest živ , složí to v srdci svém . Lepší jest horlení nežli smích ; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce . Srdce moudrých v domě zámutku , ale srdce bláznů v domě veselí . Lépe jest slyšeti žehrání moudrého , nežli aby někdo poslouchal písně bláznů . Nebo jako praštění trní pod hrncem , tak smích blázna . A i to jest marnost . Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého , a dar oslepuje srdce . Lepší jest skončení věci nežli počátek její ; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný . Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu ; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá . Neříkej : Čím jest to , že dnové první lepší byli nežli tito ? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval . Dobrá jest moudrost s statkem , a velmi užitečná těm , kteříž vidí slunce ; Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají . A však přednější jest umění moudrosti , přináší život těm , kdož ji mají . Hleď na skutky Boží . Nebo kdo může zpřímiti to , což on zkřivil ? V den dobrý užívej dobrých věcí , a v den zlý buď bedliv ; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny , aby nenalezl člověk po něm ničeho . Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své : Bývá spravedlivý , kterýž hyne s spravedlností svou ; tolikéž bývá bezbožný , kterýž dlouho živ jest v zlosti své . Nebývej příliš spravedlivý , aniž buď příliš moudrý . Proč máš na zkázu přicházeti ? Nebuď příliš starostlivý , aniž bývej bláznem . Proč máš umírati dříve času svého ? Dobréť jest , abys se onoho přídržel , a tohoto se nespouštěl ; nebo kdo se bojí Boha , ujde všeho toho . Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat , kteříž jsou v městě . Není zajisté člověka spravedlivého na zemi , kterýž by činil dobře a nehřešil . Také ne ke všechněm slovům , kteráž mluví lidé , přikládej mysli své , poněvadž nemáš dbáti , by i služebník tvůj zlořečil tobě . Neboť ví srdce tvé , že jsi i ty častokrát zlořečil jiným . Všeho toho zkusil jsem moudrostí , a řekl jsem : Budu moudrým , ale moudrost vzdálila se ode mne . Což pak vzdálené a velmi hluboké jest , kdož to najíti může ? Všecko jsem přeběhl myslí svou , abych poznal a vyhledal , i vynalezl moudrost a rozumnost , a abych poznal bezbožnost , bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost . I našel jsem věc hořčejší nad smrt , ženu , jejíž srdce tenata , a ruce její okovy . Kdož se líbí Bohu , zachován bývá od ní , ale hříšník bývá od ní jat . Pohleď , to jsem shledal , ( praví kazatel ) , jedno proti druhému stavěje , abych nalezl umění , Čeho pak přesto hledala duše má , však jsem nenalezl : Muže jednoho z tisíce našel jsem , ale ženy mezi tolika jsem nenalezl . Obzvláštně pohleď i na to , což jsem nalezl : Že učinil Bůh člověka dobrého , ale oni následovali smyšlínek rozličných . Kdo se může vrovnati moudrému , a kdo může vykládati všelikou věc ? Moudrost člověka osvěcuje oblíčej jeho , a nestydatost tváři jeho proměňuje . Jáť radím : Výpovědi královské ostříhej , a však podlé přísahy Boží . Nepospíchej odjíti od tváři jeho , aniž trvej v zpouře ; nebo cožť by koli chtěl , učinil by . Nebo kde slovo královské , tu i moc jeho , a kdo dí jemu : Co děláš ? Kdo ostříhá přikázaní , nezví o ničem zlém . I čas i příčiny zná srdce moudrého . Nebo všeliké předsevzetí má čas a příčiny . Ale i to neštěstí veliké člověka se přídrží , Že neví , co budoucího jest . Nebo jak se stane , kdo mu oznámí ? Není člověka , kterýž by moci měl nad životem , aby zadržel duši , aniž má moc nade dnem smrti ; nemá ani braně v tom boji , aniž vysvobodí bezbožnost bezbožného . Ve všem tom viděl jsem , přiloživ mysl svou ke všemu tomu , co se děje pod sluncem , že časem panuje člověk nad člověkem k jeho zlému . A tehdáž viděl jsem bezbožné pohřbené , že se zase navrátili , ale kteříž z místa svatého odešli , v zapomenutí dáni jsou v městě tom , v kterémž dobře činili . I to také jest marnost . Nebo že ne i hned ortel dochází pro skutek zlý , protož vroucí jest k tomu srdce synů lidských , aby činili zlé věci . A ačkoli hříšník činí zle na stokrát , a vždy se mu odkládá , já však vím , že dobře bude bojícím se Boha , kteříž se bojí oblíčeje jeho . S bezbožným pak nedobře se díti bude , aniž se prodlí dnové jeho ; minou jako stín , proto že jest bez bázně před oblíčejem Božím . Jest marnost , kteráž se děje na zemi : Že bývají spravedliví , jimž se však vede , jako by činili skutky bezbožných ; zase bývají bezbožní , kterýmž se však vede , jako by činili skutky spravedlivých . Protož jsem řekl : I to také jest marnost . A tak chválil jsem veselí , proto že nic nemá lepšího člověk pod sluncem , jediné aby jedl a pil , a veselil se , a že to pozůstává jemu z práce jeho ve dnech života jeho , kteréž dal jemu Bůh pod sluncem . A ač jsem se vydal srdcem svým na to , abych moudrost vystihnouti mohl , a vyrozuměti bídě , kteráž bývá na zemi , pro kterouž ani ve dne ani v noci nespí , A však viděl jsem při každém skutku Božím , že nemůže člověk vystihnouti skutku dějícího se pod sluncem . O čež pracuje člověk , vyhledati chtěje , ale nenalézá ; nýbrž byť i myslil moudrý , že se doví , nebude moci nic najíti . Všecko to zajisté rozvažoval jsem v srdci svém , abych vysvětlil všecko to , že spravedliví a moudří , i skutkové jejich jsou v rukou Božích . Jakož milosti , tak ani nenávisti nezná člověk ze všech věcí , kteréž jsou před oblíčejem jeho . Všecko se děje jednostejně při všech ; jedna a táž případnost jest spravedlivého jako bezbožného , dobrého a čistého jako nečistého , obětujícího jako toho , kterýž neobětuje , tak dobrého jako hříšníka , přisahajícího jako toho , kterýž se přísahy bojí . A toť jest přebídná věc mezi vším tím , což se děje pod sluncem , že případnost jednostejná jest všechněch , ovšem pak že srdce synů lidských plné jest zlého , a že bláznovství přídrží se srdce jejich , pokudž živi jsou , potom pak umírají , Ačkoli ten , kterýž tovaryší se všechněmi živými , má naději , an psu živému lépe jest nežli lvu mrtvému . Nebo živí vědí , že umříti mají , mrtví pak nevědí nic , aniž více mají odplaty , proto že v zapomenutí přišla památka jejich . Anobrž i milování jejich , i nenávist jejich , i závist jejich zahynula , a již více nemají dílu na věky v žádné věci , kteráž se děje pod sluncem . Nuže tedy jez s radostí chléb svůj , a pí s veselou myslí víno své , nebo již oblibuje Bůh skutky tvé . Každého času ať jest roucho tvé bílé , a oleje na hlavě tvé nechť není nedostatku . Živ buď s manželkou , kterouž jsi zamiloval , po všecky dny života marnosti své , kterýžť dán pod sluncem po všecky dny marnosti tvé ; nebo to jest podíl tvůj v životě tomto a při práci tvé , kterouž vedeš pod sluncem . Všecko , což by před se vzala ruka tvá k činění , podlé možnosti své konej ; nebo není práce ani důmyslu ani umění ani moudrosti v hrobě , do něhož se béřeš . A obrátiv se , spatřil jsem pod sluncem , že nezáleží běh na rychlých , ani boj na udatných , nýbrž ani živnost na moudrých , ani bohatství na opatrných , ani přízeň na umělých , ale podlé času a příhody přihází se všechněm . Nebo tak nezná člověk času svého jako ryby , kteréž loveny bývají sítí škodlivou , a jako ptáci polapeni bývají osídlem ; tak zlapáni bývají synové lidští v čas zlý , když na ně připadá v náhle . Také i tuto moudrost viděl jsem pod sluncem , kteráž za velikou byla u mne : Bylo město malé , a v něm lidí málo , k němuž přitáhl král mocný , a obehnav je , zdělal proti němu náspy veliké . I nalezen jest v něm muž chudý moudrý , kterýž vysvobodil to město moudrostí svou , ačkoli žádný nevzpomenul na muže toho chudého . Protož řekl jsem já : Lepší jest moudrost než síla , ačkoli moudrost chudého toho byla v pohrdání , a slov jeho neposlouchali . Slov moudrých pokojně poslouchati sluší , raději než křiku panujícího mezi blázny . Lepší jest moudrost než nástrojové váleční , ale nemoudrý jeden kazí mnoho dobrého . Muchy mrtvé nasmrazují a nakažují mast apatekářskou ; tak pro moudrost a slávu vzácného maličko bláznovství zohyžďuje . Srdce moudrého jest po pravici jeho , ale srdce blázna po levici jeho . I tehdáž , když blázen cestou jde , srdce jeho nedostatek trpí ; nebo všechněm znáti dává , že blázen jest . Jestliže by duch toho , jenž panuje , povstal proti tobě , neopouštěj místa svého ; nebo krotkost přítrž činí hříchům velikým . Jest zlá věc , kterouž jsem viděl pod sluncem , totiž neprozřetelnost , kteráž pochází od vrchnosti , Že blázen postaven bývá v důstojnosti veliké , a bohatí že v nízkosti sedávají . Viděl jsem služebníky na koních , knížata pak , ana chodí pěšky jako služebníci . Kdo kopá jámu , upadá do ní ; a kdo boří plot , ušťkne jej had . Kdo přenáší kamení , urazí se jím ; a kdo štípá dříví , nebezpečenství bude míti od něho . Jestliže se ztupí železo , a nenabrousí-li ostří jeho , tedy síly přičiniti musí ; ale mnohem lépe může to spraviti moudrost . Ušťkne-li had , než by zaklet byl , nic neprospějí slova zaklinače . Slova úst moudrého jsou příjemná , ale rtové blázna sehlcují jej . Počátek slov úst jeho jest nemoudrost , a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství . Nebo blázen mnoho mluví , ješto neví člověk ten , co budoucího jest . To zajisté , co bude po něm , kdo mu oznámí ? Práce bláznů k ustání je přivodí , nebo neumí ani do města trefiti . Běda tobě , země , když král tvůj dítě jest , a knížata tvá ráno hodují . Blahoslavená jsi ty země , když král tvůj jest syn šlechetných , a knížata tvá , když čas jest , jídají pro posilnění , a ne pro opilství . Ano pro lenost schází krov , a pro opuštění rukou kapává do domu . Pro obveselení strojívají hody , a víno obveseluje život , peníze pak ke všemu dopomáhají . Ani sám u sebe králi nezlořeč , ani v skrýších pokoje svého nezlořeč mocnějšímu ; nebo pták nebeský donesl by hlas ten , a to , což křídla má , vyjevilo by řeč tvou . Pouštěj chléb svůj po vodě , nebo po mnohých dnech najdeš jej . Dej částku sedmi aneb i osmi , nebo nevíš , co zlého bude na zemi . Když se naplňují oblakové , déšť na zem vydávají ; a když padá dřevo na poledne aneb na půlnoci , na kteréž místo padá to dřevo , tu zůstává . Kdo šetří větru , nebude síti ; a kdo hledí na husté oblaky , nebude žíti . Jakož ty nevíš , která jest cesta větru , a jak rostou kosti v životě těhotné , tak neznáš díla Božího , kterýž činí všecko . Hned z jitra rozsívej símě své , a u večer nedávej odpočinutí ruce své ; nebo ty nevíš , co jest lepšího , to-li či ono , čili obé jednostejně dobré jest . Příjemnéť jest zajisté světlo , a milá věc očima viděti slunce ; A však , by mnoho let živ jsa člověk , ve všech těch veselil by se , tedy rozpomenul-li by se na dny temnosti , jak jich mnoho bude , cožkoli přeběhlo , počte za marnost . Radujž se tedy , mládenče , v mladosti své , a nechť tě obveseluje srdce tvé ve dnech mladosti tvé , a choď po cestách srdce svého , a podlé žádosti očí svých , než věz , že tě s tím se vším přivede Bůh na soud . Anobrž odejmi hněv od srdce svého , a odvrať zlost od těla svého ; nebo dětinství a mladost jest marnost . A pamatuj na stvořitele svého ve dnech mladosti své , prvé než nastanou dnové zlí , a přiblíží se léta , o nichž díš : Nemám v nich zalíbení ; Prvé než se zatmí slunce a světlo , a měsíc i hvězdy , a navrátí se hustí oblakové po dešti ; V ten den , v kterémž se třísti budou strážní domu , a nakřiví se muži silní , a ustanou melící , proto že jich málo bude , a zatmí se ti , kteříž vyhlédají z oken , A zavříny budou dvéře od ulice s slabým zvukem mlení , a povstanou k hlasu ptačímu , a přestanou všecky slibnosti zpěvu ; Ano i vysokosti báti se budou , a úrazu na cestě , a kvésti bude mandlový strom , tak že i kobylka těžká bude , a poruší se žádost ; nebo béře se člověk do domu věčného , a choditi budou po ulici kvílící ; Prvé než se přetrhne provaz stříbrný , a než se rozrazí číše zlatá , a roztříští se věderce nad vrchovištěm , a roztrhne se kolo nad studnicí , A navrátí se prach do země , jakž prvé byl , duch pak navrátí se k Bohu , kterýž jej dal . Marnost nad marnostmi , řekl kazatel , a všecko marnost . Čím pak byl kazatel moudřejší , tím více vyučoval lid umění , a rozvažoval , zpytoval , i složil množství přísloví . Snažovaltě se kazatel vyhledati věci nejžádostivější , a napsal , což pravého jest , a slova věrná . Slova moudrých podobná ostnům a hřebíkům vbitým , slova skladatelů , kteráž jsou vydána od pastýře jednoho . A tak tedy jimi , synu můj , hojně dosti osvícen býti můžeš . Dělání knih mnohých žádného konce není , a čísti mnoho jest zemdlení těla . Summa všeho , což jsi slyšel : Boha se boj , a přikázaní jeho ostříhej , nebo na tom všecko člověku záleží . Poněvadž všeliký skutek Bůh přivede na soud , i každou věc tajnou , buďto dobrou , buďto zlou . Píseň nejpřednější z písní Šalomounových . Ó by mne políbil políbením úst svých ; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno . Pro vůni masti tvé jsou výborné , mast rozlitá jméno tvé ; protož tě mladice milují . Táhniž mne , a poběhnem za tebou . Uvedltě mne král do pokojů svých , plésati a veseliti se v tobě budeme , a vychvalovati milosti tvé více než víno ; upřímí milují tě . Jsemť černá , ale milostná , ó dcery Jeruzalémské , tak jako stanové Cedarští , jako opony Šalomounovy . Nehleďte na mne , žeť jsem snědá , nebo jsem obhořela od slunce . Synové matky mé rozpálivše se proti mně , postavili mne , abych ostříhala vinic , a vinice své nehlídala jsem . Oznam mi ty , kteréhož miluje duše má , kde paseš ? Kde dáváš odpočinutí o poledni ? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých ? Jestliže nevíš , ó nejkrašší mezi ženami , vyjdi po šlepějích ovcí , a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů . Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě , ó milostnice má . Líce tvá okrášlena jsou ozdobami , a hrdlo tvé halžemi . Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými . Dotud , dokudž král stolí , nardus můj vydává vůni svou . Svazček mirry jest mi milý můj , na prsech mých odpočívaje . Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi . Aj , jak jsi ty krásná , přítelkyně má , aj , jak jsi krásná ! Oči tvé jako holubičí . Aj , jak jsi ty krásný , milý můj , jak utěšený ! I to lůže naše zelená se . Trámové domů našich jsou z cedrů , a pavlače naše z boroví . Já jsem růže Sáronská , a lilium při dolinách . Jako lilium mezi trním , tak přítelkyně má mezi pannami . Jako jabloň mezi dřívím lesním , tak milý můj mezi mládenci . V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti , a sedímť ; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým . Uvedl mne na hody , maje za korouhev lásku ke mně . Očerstvětež mne těmi flašemi , posilňte mne těmi jablky , nebo umdlévám milostí , Levice jeho pod hlavou mou , a pravicí svou objímá mne . Zavazujiť vás přísahou , dcery Jeruzalémské , skrze srny a laně polní , abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého , dokudž by nechtěl . Hlas milého mého , aj , onť se béře , skáče po těch horách , poskakuje na těch pahrbcích . Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu ; aj , on stojí za stěnou naší , vyhlédá z oken , patří skrze mříži . Ozval se milý můj , a řekl mi : Vstaň , přítelkyně má , krásná má , a poď . Nebo aj , zima pominula , prška přestala a odešla . Kvítíčko se ukazuje po zemi , čas prozpěvování přišel , a hlas hrdličky slyší se v krajině naší . Fík vypustil holičky své , a réví rozkvetlé vydalo vůni . Vstaniž , přítelkyně má , krásná má , a poď . Holubičko má , v rozsedlinách skalních , v skrýši příkré , ukaž mi oblíčej svůj , nechať slyším hlas tvůj ; nebo hlas tvůj libý jest , a oblíčej tvůj žádostivý . Zlapejte nám lišky , lišky maličké , ješto škodu dělají na vinicích , poněvadž vinice naše kvete . Milý můj jest můj , a já jeho , jenž pase mezi lilium . Ažby zavítal ten den , a utekli by stínové ti , navratiž se , připodobni se , milý můj , srně neb mladému jelenu na horách Beter . Na ložci svém v noci hledala jsem toho , kteréhož miluje duše má . Hledala jsem ho , ale nenašla jsem ho . Již tedy vstanu , a zchodím město ; po ryncích i po ulicech hledati budu toho , kteréhož miluje duše má . Hledala jsem ho , ale nenašla jsem ho . Našli mne ponocní , kteříž chodí po městě . Viděli-liž jste toho , kteréhož miluje duše má ? A jakž jsem jich jen pominula , takž jsem našla toho , kteréhož miluje duše má . Chopila jsem ho , aniž ho pustím , až ho uvedu do domu matky své , a do pokojíka rodičky své . Přísahou vás zavazuji , dcery Jeruzalémské , skrze srny a laně polní , abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého , dokudž by sám nechtěl . Která jest to , jenž vstupuje z pouště jako sloupové dymu , okouřena jsuc mirrou a kadidlem , dražším nad všelijaký prach apatekářský ? Aj , lože Šalomounovo , okolo něhož šedesáte udatných z nejsilnějších Izraelských , Vše vládnoucích mečem , vycvičených v boji , z nichž jeden každý má svůj meč při boku svém z příčiny strachu nočního . Schranu vystavěl sobě král Šalomoun z dříví Libánského , Při níž udělal sloupy stříbrné , dno zlaté a ponebí šarlatové , vnitřek pak jeho postlaný milostí dcer Jeruzalémských . Vyjděte a pohleďte , dcery Sionské , na krále Šalomouna v koruně , kterouž ho korunovala matka jeho v den oddávání jeho a v den veselí srdce jeho . Aj , jak jsi ty krásná , přítelkyně má , aj , jak jsi krásná ! Oči tvé jako holubičí mezi kadeři tvými , vlasy tvé jako stáda koz , kteréž vídati na hoře Galád . Zubové tvoji podobní stádu ovcí jednostejných , když vycházejí z kupadla , z nichž každá mívá po dvém , a mezi nimiž není žádné neplodné . Jako provázek z hedbáví červeného dvakrát barveného rtové tvoji , a řeč tvá ozdobná ; jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými . Hrdlo tvé jest jako věže Davidova , vystavená k chování zbroje , v níž na tisíce pavéz visí , vše štítů mužů udatných . Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních , jenž se pasou v kvítí . Ažby zavítal ten den , a utekli by stínové , poodejdu k hoře mirrové a pahrbku kadidlovému . Všecka jsi krásná , přítelkyně má , a není na tobě poškvrny . Se mnou z Libánu , ó choti má , se mnou z Libánu půjdeš , a pohledíš s vrchu hory Amana , s vrchu Senir a Hermon , z peleší lvových a s hor pardových . Jala jsi srdce mé , sestro má choti , jala jsi srdce mé jedním okem svým , a jedinou točenicí hrdla svého . Jak utěšené jsou milosti tvé , sestro má choti ! Jak vzácnější jsou milosti tvé než víno , a vůně mastí tvých nade všecky vonné věci . Strdí tekou rtové tvoji , ó choti , med a mléko pod jazykem tvým , a vůně roucha tvého jako vůně Libánu . Zahrada zamčená jsi , sestro má choti , vrchoviště zamčené , studnice zapečetěná . Výstřelkové tvoji jsou zahrada stromů jablek zrnatých s ovocem rozkošným cypru a nardu , Nardu s šafránem , prustvorce s skořicí , a s každým stromovím kadidlo vydávajícím , mirry a aloes , i s všelijakými zvláštními věcmi vonnými . Ó ty sám vrchoviště zahradní , studnice vod živých , a tekoucích z Libánu . Věj , větříčku půlnoční , a přiď , větříčku polední , prověj zahradu mou , ať tekou vonné věci její , a ať příjde milý můj do zahrady své , a jí rozkošné ovoce své . Přišelť jsem do zahrady své , sestro má choti , sbírám mirru svou i vonné věci své , jím plást svůj i med svůj , pijí víno své a mléko své . Jezte , přátelé , píte a hojně se napíte , moji milí . Spávámť , a však srdce mé bdí . Hlas milého mého , tlukoucího : Otevři mi , sestro má , přítelkyně má , holubičko má , upřímá má ; nebo hlava má plná jest rosy , a kadeře mé krůpějí nočních . Svlékla jsem sukni svou , kterakž ji obleku ? Umyla jsem nohy své , což je mám káleti ? Milý můj sáhl rukou svou skrze dvéře , a vnitřnosti mé pohnuly se ve mně . I vstala jsem , abych otevřela milému svému , a aj , z rukou mých kapala mirra , i z prstů mých , mirra tekutá na rukovětech závory . Otevřelať jsem byla milému svému , ale milý můj již byl ušel , a pominul . Duše má byla vyšla , když on promluvil . Hledala jsem ho , ale nenašla jsem ho ; volala jsem ho , ale neozval se mi . Nalezše mne strážní , kteříž chodí po městě , zbili mne , ranili mne , vzali i rouchu mou se mne strážní zdí městských . Zavazuji vás přísahou dcery Jeruzalémské , jestliže byste našly milého mého , co jemu povíte ? Že jsem nemocná milostí . Což má milý tvůj mimo jiné milé , ó nejkrásnější z žen ? Co má milý tvůj nad jiné milé , že nás tak přísahou zavazuješ ? Milý můj jest bílý a červený , znamenitější nežli deset tisíců jiných . Hlava jeho jako ryzí zlato , vlasy jeho kadeřavé , černé jako havran . Oči jeho jako holubic nad stoky vod , jako v mléce umyté , stojící v slušnosti . Líce jeho jako záhonkové vonných věcí , jako květové vonných věcí ; rtové jeho jako lilium prýštící mirru tekutou . Ruce jeho prstenové zlatí , vysazení kamením drahým jako postavcem modrým ; břicho jeho stkvělost slonové kosti zafiry obložené . Hnátové jeho sloupové mramoroví , na podstavcích zlata nejčistšího založení ; oblíčej jeho jako Libán , výborný jako cedrové . Ústa jeho přesladká , a všecken jest přežádostivý . Takovýť jest milý můj , takový jest přítel můj , ó dcery Jeruzalémské . Kamže odšel milý tvůj , ó nejkrásnější z žen ? Kam se obrátil milý tvůj ? A hledati ho budeme s tebou . Milý můj sstoupil do zahrady své , k záhonkům věci vonných , aby pásl v zahradách , a aby zbíral lilium . Já jsem milého mého , a milý můj jest můj , kterýž pase mezi lilium . Krásná jsi , přítelkyně má , jako Tersa , pěkná jako Jeruzalém , hrozná jako vojsko s praporci . Odvrať oči své od patření na mne , nebo ony mne posilují . Vlasy tvé jsou jako stáda koz , kteréž vídati v Galád . Zubové tvoji jsou podobní stádu ovcí , když vycházejí z kupadla , z nichž každá mívá po dvém , a mezi nimiž není žádné neplodné . Jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými . Šedesáte jest královen , a osmdesáte ženin , a mladic bez počtu ; Jediná jest však má holubice , má upřímá , jedinká při matce své , nepoškvrněná při své rodičce . Spatřivše ji dcery , blahoslavily ji , královny a ženiny chválily ji , řkouce : Která jest to , kterouž viděti jako dennici , krásná jako měsíc , čistá jako slunce , hrozná jako vojsko s praporci ? Do zahrady vypravené sstoupila jsem , abych spatřila ovoce údolí , abych viděla , kvete-li vinný kmen , a pučí-li se jabloně zrnaté . Nezvěděla jsem , a žádost má ponukla mne na vůz přednějších z lidu mého . Navrať se , navrať , ó Sulamitská , navrať se , navrať , ať na tě patříme . Co uzříte na Sulamitské ? Jako zástup vojenský . Jak jsou krásné nohy tvé v střevících , dcero knížecí ! Okolek bedr tvých jako zápony , dílo ruku výborného řemeslníka . Pupek tvůj koflík okrouhlý , ne bez nápoje ; břicho tvé jako stoh pšenice obrostlý kvítím . Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních . Hrdlo tvé jako věže z kostí slonových , oči tvé rybníci v Ezebon podlé brány Batrabbim , nos tvůj věže Libánská patřící k Damašku . Hlava tvá na tobě jako Karmel , a vlasy hlavy tvé jako šarlat ; i král přivázán by byl na pavlačích . Jak jsi ty krásná , a jak utěšená , ó milosti přerozkošná ! Ta postava tvá podobna jest palmě , a prsy tvé hroznům . Řekl jsem : Vstoupím na palmu , dosáhnu vrchů jejích . Nechažť tedy jsou prsy tvé jako hroznové vinného kmene , a vůně chřípí tvých jako jablek vonných . Ústa tvá jako víno výborné , milá pro upřímnost , působící , aby i těch , jenž spí , rtové mluvili . Já jsem milého svého , a ke mně jest žádost jeho . Poď , milý můj , vyjděme na pole , přenocujme ve vsech . Ráno přivstaneme , na vinice pohledíme , kvete-li vinný kmen , již-li se ukázal začátek hroznů , kvetou-li jablka zrnatá , a tuť dám tobě milosti své . Pěkná jablečka vydala vůni , a na dveřech našich všecky rozkoše nové i staré , milý můj , zachovala jsem tobě . Ó bys byl jako bratr můj požívající prsí matky mé , abych tě naleznuc vně , políbila , a nebyla zahanbena . Vedla bych tě , a uvedla do domu matky své , a tu bys mne vyučoval ; a jáť bych dala píti vína strojeného , a mstu z jablek zrnatých . Levice jeho pod hlavou mou , a pravicí svou objímá mne . Přísahou vás zavazuji , dcery Jeruzalémské , abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého , dokudž by sám nechtěl . Která jest to , jenž vstupuje z pouště , zpolehši na milého svého ? Pod jabloní vzbudila jsem tě ; tuť tebe počala matka tvá , tuť tě počala rodička tvá . Položiž mne jako pečet na srdce své , jako pečetní prsten na ruku svou . Nebo silné jest jako smrt milování , tvrdá jako hrob horlivost ; uhlí její uhlí řeřavé , plamen nejprudší . Vody mnohé nemohly by uhasiti tohoto milování , aniž ho řeky zatopí . Kdyby někdo dáti chtěl všecken statek domu svého za takovou milost , se vším tím pohrdnut by byl . Sestru máme maličkou , kteráž ještě nemá prsí . Co učiníme s sestrou svou v den , v kterýž bude řeč o ní ? Jestliže jest zed , vzděláme na ní palác stříbrný ; pakli jest dveřmi , obložíme je dskami cedrovými . Já jsem zed , a prsy mé jako věže ; takž jsem byla před očima jeho , jako nacházející pokoj . Vinici měl Šalomoun v Balhamon , kteroužto pronajal strážným , aby jeden každý přinášel za ovoce její tisíc stříbrných . Ale vinice má , kterouž mám , přede mnou jest . Mějž sobě ten tisíc , ó Šalomoune , a dvě stě ti , kteříž ostříhají ovoce jejího . Ó ty , kteráž bydlíš v zahradách , přáteléť pozorují hlasu tvého , ohlašujž mi se . Pospěš , milý můj , a připodobni se k srně nebo mladému jelenu , na horách vonných věcí . Vidění Izaiáše syna Amosova , kteréž viděl o Judovi a Jeruzalému , za dnů Uziáše , Jotama , Achasa a Ezechiáše , králů Judských . Slyšte nebesa , a ušima pozoruj země , nebo Hospodin mluví : Syny jsem vychoval a vyvýšil , oni pak strhli se mne . Vůl zná hospodáře svého , a osel jesle pánů svých ; Izrael nezná , lid můj nesrozumívá . Ach , národe hříšný , lide obtížený nepravostí , símě zlostníků , synové nešlechetní , opustili Hospodina , pohrdli svatým Izraelským , odvrátili se zpět . Proč , čím více biti býváte , tím více se odvracujete ? Všecka hlava jest neduživá , a všecko srdce zemdlené . Od zpodku nohy až do vrchu hlavy není na něm místa celého , jen rána a zsinalost , a zbití zahnojené , aniž se vytlačuje , ani uvazuje , ani olejem změkčuje . Země vaše spustla , města vaše vypálena ohněm ; zemi vaši před vámi cizozemci zžírají , a v poušť obracejí , tak jakž vše kazí cizozemci . I zůstala dcera Sionská jako boudka na vinici , jako chaloupka v zahradě tykevné , a jako město zkažené . Byť nám byl Hospodin zástupů jakkoli malička ostatků nezanechal , byli bychom jako Sodoma , byli bychom Gomoře podobni . Slyšte slovo Hospodinovo , knížata Sodomská , ušima pozorujte zákona Boha našeho , lide Gomorský : K čemu jest mi množství obětí vašich ? dí Hospodin . Syt jsem zápalných obětí skopců a tuků krmných hovad , a krve volků a beránků a kozlů nejsem žádostiv . Že přicházíte , abyste se ukazovali přede mnou , kdož toho z ruky vaší hledal , abyste šlapali síně mé ? Nepřinášejte více oběti oklamání . Kadění v ohavnosti mám , novměsíců a sobot a svolávání nemohu trpěti , ( nepravost jest ) , ani shromáždění . Novměsíců vašich a slavností vašich nenávidí duše má ; jsou mi břemenem , ustal jsem , nesa je . Protož , když rozprostíráte ruce vaše , skrývám oči své před vámi , a když množíte modlitbu , neslyším ; ruce vaše krve plné jsou . Umejte se , očisťte se , odvrzte zlost skutků vašich od očí mých , přestaňte zle činiti . Učte se dobře činiti , hledejte soudu , pozdvihněte potlačeného , dopomozte k spravedlnosti sirotku , zastaňte vdovy . Poďtež nu , a poukažme sobě , praví Hospodin : Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený , jako sníh zbělejí ; budou-li červení jako šarlat , jako vlna budou . Budete-li povolní a poslušní , dobré věci země jísti budete . Pakli nebudete povolní , ale zpurní , od meče sežráni budete ; nebo ústa Hospodinova mluvila . Jak tě nevěstkou učiněno to město věrné , plné soudu ! Spravedlnost přebývala v něm , nyní pak vražedlníci . Stříbro tvé obrátilo se v trůsky , víno tvé smíšeno s vodou . Knížata tvá zpurná a tovaryši zlodějů , jeden každý z nich miluje dary , a dychtí po úplatcích ; sirotku k spravedlnosti nedopomáhají , a pře vdovy před ně nepřichází . Protož dí Pán , Hospodin zástupů , silný Izraelský : Aj , jáť se potěším nad protivníky svými , a vymstím se nad nepřátely svými , Když zase obrátím ruku svou na tě , až přepálím dočista trůsky tvé , a odejmu všecken cín tvůj , A obnovím soudce tvé tak jako na počátku , a rádce tvé jako s prvu . A tu potom slouti budeš městem spravedlnosti , městem věrným . Sion v soudu vykoupen bude , a kteříž zase uvedeni budou do něho , v spravedlnosti . Setření pak přestupníků a nešlechetných v náhle přijde , a kteříž opouštějí Hospodina , docela zahynou . Nebo zahanbeni budete pro háje , po nichž jste toužili , a zastydíte se pro zahrady , kteréž jste sobě zvolili . Budete zajisté jako dub , s něhož lístí prší , a jako zahrada , v níž vody není . I bude nejsilnější jako koudel , a učinitel jeho jako jiskra ; i bude to obé hořeti spolu , a nebude žádného , ješto by uhasiti mohl . Slovo , kteréž viděl Izaiáš syn Amosův o Judovi a Jeruzalému . I stane se v posledních dnech , že utvrzena bude hora domu Hospodinova na vrchu hor , a vyvýšena nad pahrbky , i pohrnou se k ní všickni národové . A půjdou lidé mnozí , říkajíce : Poďte , a vstupme na horu Hospodinovu , do domu Boha Jákobova , a bude nás vyučovati cestám svým , i budeme choditi po stezkách jeho . Nebo z Siona vyjde zákon , a slovo Hospodinovo z Jeruzaléma . Onť bude souditi mezi národy , a trestati bude lidi mnohé . I zkují meče své v motyky , a oštípy své v srpy . Nepozdvihne národ proti národu meče , a nebudou se více učiti boji . Dome Jákobův , poďtež , a choďme v světle Hospodinově . Ale ty jsi opustil lid svůj , dům Jákobův , proto že jsou naplněni ohavnostmi národů východních , a jsou pověrní jako Filistinští , a smyšlínky cizozemců že sobě libují . K tomu naplněna jest země jejich stříbrem a zlatem , tak že není konce pokladům jejich ; naplněna jest země jejich i koňmi , vozům pak jejich počtu není . Naplněna jest také země jejich modlami ; klanějí se dílu rukou svých , kteréž učinili prstové jejich . Klaní se obecný člověk , a ponižuje se i přední muž ; protož neodpouštěj jim . Vejdi do skály , a skrej se v prachu před hrůzou Hospodinovou , před slávou důstojnosti jeho . Tuť oči vysoké člověka sníženy budou , a skloněna bude vysokost lidská , ale Hospodin sám vyvýšen bude v ten den . Nebo den Hospodina zástupů se blíží na každého pyšného a zpínajícího se , i na každého vyvýšeného , i bude ponížen , I na všecky cedry Libánské vysoké a vyvýšené , i na všecky duby Bázanské , I na všecky hory vysoké , i na všecky pahrbky vyvýšené , I na všelikou věži vysokou , i na všelikou zed pevnou , I na všecky lodí mořské , i na všecka malování slibná . A sehnuta bude pýcha člověka , a snížena bude vysokost lidská , ale vyvýšen bude Hospodin sám v ten den , Modly pak docela vymizejí . Tehdy půjdou do jeskyní skal a do roklí země , před hrůzou Hospodinovou a slávou důstojnosti jeho , když povstane , aby potřel zemi . V ten den zavrže člověk modly své stříbrné a modly své zlaté , kterýchž mu nadělali , aby se klaněl , totiž krtům a netopýřům . I vejde do slují skal a do vysedlin jejich před hrůzou Hospodinovou , a před slávou důstojnosti jeho , když povstane , aby potřel zemi . Přestaňtež doufati v člověku , jehož dýchání v chřípích jeho jest . Nebo zač má jmín býti ? Nebo aj , Pán , Hospodin zástupů , odejme od Jeruzaléma a Judy hůl a podporu , všelijakou hůl chleba a všelikou podporu vody , Silného i muže válečného , soudce i proroka , mudrce i starce , Padesátníka i počestného , i rádci , i vtipného řemeslníka , i výmluvného , A dám jim děti za knížata ; děti , pravím , panovati budou nad nimi . I bude ssužovati v lidu jeden druhého , a bližní bližního svého ; zpurně se postaví dítě proti starci , a chaterný proti vzácnému . Pročež se chopí jeden každý bratra svého z domu otce svého , a dí : Máš oděv , knížetem naším budeš , a pád tento zdrž rukou svou . Ale on přisáhne v ten den , řka : Nebuduť vázati těch ran , nebo v domě mém není chleba ani oděvu ; neustanovujtež mne knížetem lidu . Nebo se obořil Jeruzalém , a Juda padl , proto že jazyk jejich a skutkové jejich jsou proti Hospodinu , k dráždění očí slávy jeho . Nestydatost tváři jejich svědčí proti nim ; hřích zajisté svůj jako Sodomští ohlašují , a netají . Běda duši jejich , nebo sami na sebe uvodí zlé . Rcete spravedlivému : Dobře bude ; nebo ovoce skutků svých jísti bude . Ale běda bezbožnému , zle bude ; nebo odplata rukou jeho dána jemu bude . Lidu mého knížata jsou děti , a ženy panují nad ním . Lide můj , kteříž tě vodí , svodí tě , a cestu stezek tvých ukrývají . Stojíť Hospodin k rozsudku , stojí , pravím , k rozsudku s lidmi . Hospodin k soudu přijde proti starším lidu svého a knížatům jejich , a dí : Vy jste pohubili vinici mou , loupež chudého jest v domích vašich . Proč vy nuzíte lid můj , a tváře chudých zahanbujete ? praví Pán , Hospodin zástupů . I dí Hospodin : Proto že se pozdvihují dcery Sionské , a chodí s vytaženým krkem , a pasou očima , protulujíce se , a zdrobna kráčejíce , i nohama svýma lákají , Protož okydne Pán prašivinou vrch hlavy dcer Sionských , a Hospodin hanbu jejich obnaží . V ten den odejme Pán okrasu těch nástrah , totiž paučníky a halže , Jablka zlatá a spinadla a čepce , Biréty a zápony , tkanice , punty a náušnice , Prsteny a náčelníky , Proměnná roucha , i plášťky , i roušky , i vačky , I zrcadla , i čechlíky , i věnce , i šlojíře . A budeť místo vonných věcí hnis , a místo pasů roztržení , a místo strojení kadeří lysina , a místo širokého podolku bude přepásání pytlem , obhoření pak místo krásy . Muži tvoji od meče padnou , a silní tvoji v boji . I budou plakati a kvíliti brány jeho , a spustlý na zemi seděti bude . I chopí se sedm žen muže jednoho v ten den , a řeknou : Chléb svůj jísti budeme , a rouchem svým se odívati , toliko ať po tobě se jmenujeme ; odejmi pohanění naše . V ten den bude výstřelek Hospodinův ušlechtilý a slavný , a plod země výtečný a krásný , totiž ti , kteříž zachováni budou z Izraele . I stane se , že kdož bude zanechán na Sionu , a pozůstaven bude v Jeruzalémě , svatý slouti bude , každý , kdož jest zapsán k životu v Jeruzalémě , Když Pán smyje nečistotu dcer Sionských , a krev Jeruzaléma vyplákne z něho v duchu soudu a v duchu horlivosti . A stvoří Hospodin nad každým obydlím hory Sion , a nad každým shromážděním jejím oblak ve dne , a dým a blesk plápolajícího ohně v noci ; nebo nad všecku slávu bude zastření . A bude stánkem k zastěňování ve dne před horkem , a za útočiště a skrýši před přívalem a deštěm . Zpívati již budu milému svému píseň milého svého o vinici jeho : Vinici má milý můj na vrchu úrodném . Kterouž ohradil , a kamení z ní vybral , a vysadil ji vinným kmenem výborným , a ustavěl věži u prostřed ní , také i pres udělal v ní , a očekával , aby nesla hrozny , ale vydala plané víno . Nyní tedy , obyvatelé Jeruzalémští a muži Judští , suďte medle mezi mnou a vinicí mou . Což ještě činěno býti mělo vinici mé , ješto bych jí neučinil ? Proč , když jsem očekával , aby nesla hrozny , plodila plané víno ? A protož oznámím vám , co já učiním vinici své : Odejmu plot její , a přijde na spuštění ; rozbořím hradbu její , i přijde na pošlapání . Zapustím ji , nebude řezána , ani kopána , i vzroste na ní bodláčí a trní ; oblakům také zapovím , aby nevydávali více na ni deště . Vinice zajisté Hospodina zástupů dům Izraelský jest , a muži Judští révové milí jemu . Očekával pak soudu , a aj , nátisk ; spravedlnosti , a aj , křik . Běda vám , kteříž připojujete dům k domu , a pole s polem spojujete , tak že místa jiným není , jako byste sami rozsazeni byli k přebývání u prostřed země . V uši mé řekl Hospodin zástupů : Jistě žeť domové mnozí zpustnou , velicí a krásní bez obyvatele budou . Nadto deset dílců viničných vydá láhvici jednu , a semena chomer vydá efi . Běda těm , kteříž ráno vstávajíce , chodí po opilství , a trvají při tom do večera , až je víno i rozpaluje . A harfa , loutna a buben , a píšťalka , a víno bývá na hodech jejich ; na skutky pak Hospodinovy nehledí , a díla rukou jeho nespatřují . Protož v zajetí půjde lid můj , nebo jest bez umění ; a slavní jeho budou hladovití , a množství jeho žízní usvadne . Pročež rozšířilo i peklo hrdlo své , a rozedřelo nad míru ústa svá , i sstoupí do něho slavní její a množství její , i hluk její , i ti , kteříž se veselí v ní . A tak sehnut bude člověk , a ponížen muž , a oči pyšných sníženy budou , Hospodin pak zástupů vyvýšen bude v soudu , a Bůh silný a svatý ukáže se svatý v spravedlnosti . I pásti se budou beránkové podlé obyčeje svého , a ostatky těch tučných , navrátíce se , jísti budou . Běda těm , kteříž táhnou nepravost za provazy marnosti , a jako provazem u vozu hřích ; Kteříž říkají : Nechať pospíší , a nemešká dílem svým , abychom viděli , a nechať se přiblíží , a přijde rada toho Svatého Izraelského , abychom zvěděli . Běda těm , kteříž říkají zlému dobré , a dobrému zlé , kladouce tmu za světlo , a světlo za tmu , pokládajíce hořké za sladké , a sladké za hořké . Běda těm , kteříž jsou moudří sami u sebe , a vedlé zdání svého opatrní . Běda těm , kteříž jsou silní ku pití vína , a muži udatní k smíšení nápoje opojného ; Kteříž ospravedlňují bezbožného pro dary , spravedlnost pak spravedlivých odjímají od nich . Z té příčiny , jakož plamen ohně zžírá strniště , a plevy plamen v nic obrací , tak kořen jejich bude jako shnilina , a květ jejich jako prach vzejde ; nebo zavrhli zákon Hospodina zástupů , a řečí svatého Izraelského pohrdli . Pročež rozpáliv se prchlivostí Hospodin na lid svůj , a vztáh ruku svou na něj , porazil jej , tak že se hory zatřásly , a těla mrtvá jejich jako hnůj u prostřed ulic . V tom však ve všem neodvrátila se prchlivost jeho , ale předce ruka jeho jest vztažená . Nebo vyzdvihne korouhev národu dalekému , a zahvízdne naň od končin země , a aj , rychle a prudce přijde . Žádného ustalého ani klesajícího nebude mezi nimi ; nebude dřímati ani spáti , aniž se rozepne pás bedr jeho , aniž se strhá řemen obuví jeho . Střely jeho ostré , a všecka lučiště jeho natažená ; kopyta koňů jeho jako škřemen souzena budou , a kola jeho jako vichřice . Řvání jeho jako řvání lva , a řváti bude jako lvíčata ; a mumlati bude , a pochytí loupež a uteče , aniž bude , kdo by vydřel . A zvučeti bude nad ním v ten den , jako zvučí moře . Tehdy pohledíme na zemi , a aj , mrákota a úzkost ; nebo se i světlo zatmí při pohubení jejím . Léta , kteréhož umřel král Uziáš , viděl jsem Pána sedícího na trůnu vysokém a vyzdviženém , a podolek jeho naplňoval chrám . Serafínové stáli nad ním . Šest křídel měl každý z nich : dvěma zakrýval tvář svou , a dvěma přikrýval nohy své , a dvěma létal . A volal jeden k druhému , říkaje : Svatý , svatý , svatý Hospodin zástupů , plná jest všecka země slávy jeho . A pohnuly se podvoje veřejí od hlasu volajícího , a dům plný byl dymu . I řekl jsem : Běda mně , jižť zahynu , proto že jsem člověk poškvrněné rty maje , k tomu u prostřed lidu rty poškvrněné majícího bydlím , a že krále Hospodina zástupů viděly oči mé . I přiletěl ke mně jeden z serafínů , maje v ruce své uhel řeřavý , kleštěmi vzatý z oltáře , A dotekl se úst mých , a řekl : Aj hle , dotekl se uhel tento úst tvých ; nebo odešla nepravost tvá , a hřích tvůj shlazen jest . Potom slyšel jsem hlas Pána řkoucího : Koho pošli ? A kdo nám půjde ? I řekl jsem : Aj já , pošli mne . On pak řekl : Jdi , a rci lidu tomu : Slyšte slyšíce , a nerozumějte , a hleďte hledíce , a nepoznávejte . Zatvrď srdce lidu toho , a uši jeho zacpej , a oči jeho zavři , aby neviděl očima svýma , a ušima svýma neslyšel , a srdcem svým nerozuměl , a neobrátil se , a nebyl uzdraven . A když jsem řekl : Až dokud , Pane ? i odpověděl : Dokudž nezpustnou města , tak aby nebylo žádného obyvatele , a domové , aby nebylo v nich žádného člověka , a země docela nezpustne , A nevzdálí Hospodin všelikého člověka , a nebude dokonalého zpuštění u prostřed země ; Dokudž ještě v ní nebude desateré zhouby , a teprv zkažena bude . Ale jakož ono jilmoví , a jako doubí onoho náspu podporou jest , tak símě svaté jest podpora její . I stalo se za dnů Achasa syna Jotamova , syna Uziáše , krále Judského , že přitáhl Rezin král Syrský , a Pekach syn Romeliáše , krále Izraelského , k Jeruzalému , aby bojoval proti němu , ale nemohl ho dobyti . I oznámeno jest domu Davidovu v tato slova : Spikla se země Syrská s Efraimem . Pročež pohnulo se srdce jeho , i srdce lidu jeho , tak jako se pohybuje dříví v lese od větru . Tedy řekl Hospodin Izaiášovi : Vyjdi nyní vstříc Achasovi , ty a Sear Jašub syn tvůj , až na konec struhy rybníka hořejšího , k silnici pole valchářova , A díš jemu : Šetř se , abys se nekormoutil . Neboj se , a srdce tvé nechať se neděsí dvou ostatků hlavní těch kouřících se , před rozpáleným hněvem Rezinovým s Syrskými , a syna Romeliášova , Proto že zlou radu složili proti tobě Syrský , Efraim a syn Romeliášův , řkouce : Táhněme proti zemi Judské , a vyležme ji , a odtrhněme ji k sobě , a ustavme krále u prostřed ní syna Tabealova . Toto praví Panovník Hospodin : Nestaneť se a nebude toho . Nebo hlava Syrské země jest Damašek , a hlava Damašku Rezin , a po šedesáti pěti letech potřín bude Efraim , tak že nebude lidem . Mezi tím hlava Efraimova Samaří , a hlava Samaří syn Romeliášův . Jestliže nevěříte , jistě že neostojíte . I mluvil ještě Hospodin k Achasovi , řka : Požádej sobě znamení od Hospodina Boha svého , buď dole hluboko , aneb na hoře vysoko . I řekl Achas : Nebudu prositi , aniž budu pokoušeti Hospodina . Tedy řekl prorok : Slyšte nyní , dome Davidův , ještě-liž jest vám málo , lidem býti k obtížení , že i Bohu mému k obtížení jste ? Protož sám Pán dá vám znamení : Aj , panna počne , a porodí syna , a nazůve jméno jeho Immanuel . Máslo a med jísti bude , až by uměl zavrci zlé , a vyvoliti dobré . Nýbrž prvé než bude uměti dítě to zavrci zlé a vyvoliti dobré , opuštěna bude země , kteréž nenávidíš pro dva krále její . Na tebe pak přivede Hospodin , a na lid tvůj , i na dům otce tvého dny , jakýchž nebylo ode dne , v němž odstoupil Efraim od Judy , a to skrze krále Assyrského . Nebo stane se v ten den , že pošepce Hospodin muchám , kteréž jsou při nejdalších řekách Egyptských , a včelám , kteréž jsou v zemi Assyrské . I přijdou , a usadí se všickni ti v údolích pustých a v děrách skalních , i na všech chrastinách i na všech stromích užitečných . V ten den oholí Pán tou břitvou najatou , ( skrze ty , kteříž za řekou jsou , skrze krále Assyrského ) , hlavu a vlasy noh , ano také i bradu do čista sholí . I bude tehdáž , že sotva člověk zachová kravičku neb dvě ovce , Avšak pro množství mléka , kteréhož nadojí , jísti bude máslo . Máslo zajisté a med jísti bude , kdožkoli v zemi bude zanechán . Bude také v ten čas , že každé místo , na němž jest tisíc kmenů vinných za tisíc stříbrných , trním a hložím poroste . S střelami a lučištěm tudy jíti musí ; hložím zajisté a trním zaroste všecka země . Všecky pak hory , kteréž motykou kopány býti mohou , nebudou se báti hloží a trní ; nebo budou za pastviště volům , a bravům ku pošlapání . I řekl mi Hospodin : Vezmi sobě knihu velikou , a napiš na ní písmem lidským : K rychlé kořisti pospíchá loupežník . I vzal jsem sobě za svědky věrné Uriáše kněze , a Zachariáše syna Jeberechiášova . V tom přistoupil jsem k prorokyni , kteráž počala , a porodila syna . I řekl mi Hospodin : Dej mu jméno : K rychlé kořisti pospíchá loupežník . Nebo prvé než bude uměti dítě to volati : Otče můj , matko má , odejme zboží Damašské a loupeže Samařské lid krále Assyrského . I to ještě mluvil Hospodin ke mně , řka : Poněvadž pohrdl lid ten vodami Siloe tiše tekoucími , raduje se z Rezina a syna Romeliášova , Protož aj , Pán uvede na ně vody , řeky násilné a mnohé , totiž krále Assyrského , a všecku slávu jeho , tak že vystoupí ze všech toků svých , a půjde nad všecky břehy své . Půjde i přes Judu , rozleje se a rozejde , až k hrdlu dosáhne , a roztažená křídla jeho naplní širokost země tvé , ó Immanueli . Puntujtež se lidé , však potříni budete , ( nýbrž pozorujte všickni v daleké zemi ) , přepašte se , však potříni budete , přepašte se , však potříni budete . Vejděte v radu , a zrušena bude , mluvte slovo , a neostojíť ; nebo s námi jest Bůh silný . Tak zajisté mluvil Hospodin ke mně , ujav mne za ruku , a dav mi výstrahu , abych nechodil cestou lidu tohoto , řka : Neříkejte : Spuntování , když lid ten praví : Spuntování ; aniž se jako oni strachujte , nerci-li , abyste se děsiti měli . Hospodina zástupů samého posvěcujte ; on budiž bázeň vaše i strach váš . A budeť vám i svatyní , kamenem pak urážky a skalou pádu oběma domům Izraelským , osídlem a léčkou i obyvatelům Jeruzalémským . I urazí se o to mnozí , a padnou , a potříni budou , aneb zapletouce se , popadeni budou . Zavaž osvědčení , zapečeť zákon mezi učedlníky mými . Pročež očekávati budu na Hospodina , kterýž skryl tvář svou od domu Jákobova ; na něj , pravím , čekati budu . Aj , já a dítky , kteréž mi dal Hospodin , na znamení a zázraky v Izraeli od Hospodina zástupů , kterýž přebývá na hoře Sion . Jestliže by vám pak řekli : Dotazujte se na hadačích a věšťcích , kteříž šepcí a šveholí , rcete : Nemá-liž se lid na Bohu svém dotazovati ? K mrtvým-liž místo živých má se utíkati ? K zákonu a svědectví ! Pakli nechtí , nechať mluví vedlé slova toho , v němž není žádné záře , Až by každý toulati se musil , zbědovaný jsa a hladovitý . I stane se , že se bude , hladovitý jsa , sám v sobě zlobiti , a zlořečiti králi svému a Bohu svému , buď že zhůru pohledí , Buď že na zemi popatří , a aj , všudy ssoužení a tma , mrákota , bída i nátisk v temnostech . A však ne tak obklíčí mrákota té země , kteráž ssoužena bude , jako když se ponejprv nepřítel dotkl země Zabulon a země Neftalím , ani jako potom , když více obtíží , naproti moři , při Jordánu Galilei lidnou . Nebo lid tento chodě v temnostech , uzří světlo veliké , a bydlícím v zemi stínu smrti světlo zastkví se . Rozmnožil jsi tento národ , ale nezveličils veselé . A však veseliti se budou před tebou , tak jako se veselí ve žni , jako se radují , když dělí kořisti , Když jho břemene jeho a prut ramene jeho , hůl násilníka jeho polámeš , jako za dnů Madianských , Kdyžto všickni bojovníci předěšeni , a roucha ve krvi zbrocena , ano což hořeti mohlo , i ohněm spáleno . Nebo dítě narodilo se nám , syn dán jest nám , i bude knížetství na rameni jeho , a nazváno bude jméno jeho : Předivný , Rádce , Bůh silný , Rek udatný , Otec věčnosti , Kníže pokoje . K rozmnožování pak toho knížetství a pokoje , jemuž nebude konce , sedne na stolici Davidově , a na království jeho , až je i v řád uvede , a utvrdí v soudu a v spravedlnosti , od tohoto času až na věky . Horlivost Hospodina zástupů to učiní . Slovo poslal Pán Jákobovi , a padlo v Izraeli . A zvíť všecken lid , Efraim , i obyvatelé Samařští , kteříž v pýše a vysokomyslnosti srdce říkají : Padly cihly , ale my tesaným kamenem stavěti budeme ; planí fíkové podťati jsou , a my to v cedry směníme . Ale zvýší Hospodin protivníky Rezinovy nad něj , a nepřátely jeho svolá , Syrské po předu , a Filistinské po zadu . I budou žráti Izraele celými ústy , aniž ve všem tom odvrátí se prchlivost jeho , ale ruka jeho předce bude vztažená . Protože se lid ten nenavrací k tomu , kterýž jej bije , a Hospodina zástupů nehledají , Protož odetne Hospodin od Izraele hlavu i ocas , ratolest i sítí jednoho dne . ( Stařec a vzácný člověk , onť jest hlava , prorok pak , kterýž učí lži , onť jest ocas . ) Nebo vůdcové lidu tohoto jsou svůdcové , a kteříž se jim vésti dadí , zhynuli . Protož z mládenců jeho nepotěší se Pán , a nad sirotky a vdovami jeho neslituje se ; nebo všickni jsou pokrytci a zločinci , a každá ústa mluví nešlechetnost . Aniž ve všem tom odvrátí se prchlivost jeho , ale předce ruka jeho bude vztažená . Nebo roznícena jsouc jako oheň bezbožnost , bodláčí a trní pálí , potom zapálí i houště lesu ; pročež rozptýleni budou jako dým u povětří . Pro hněv Hospodina zástupů zatmí se země , a ten lid bude jako pokrm ohně . Žádný ani bratra svého šanovati nebude , Ale krájeje sobě po pravé straně , však lačněti bude , a zžíraje po levé , však nenasytí se . Jeden každý maso ramene svého žráti bude , Manasses Efraima a Efraim Manessesa , oba pak spolu proti Judovi budou . Ve všem tom však neodvrátí se prchlivost jeho , ale předce ruka jeho bude vztažená . Běda těm , kteříž ustanovují práva nepravá , a spisovatelům , kteříž těžkosti spisují , Aby odstrkovali nuzné od soudu , a vydírali spravedlnost chudých lidu mého , vdovy aby byly kořist jejich , a sirotky aby loupili . I což učiníte v den navštívení a zpuštění , kteréž zdaleka přijde ? K komu se o pomoc utečete ? A kde zanecháte slávy své , By nemusila skloniti se mezi vězni , a mezi zbitými klesnouti ? Ve všem tom neodvrátí se prchlivost jeho , ale předce ruka jeho bude vztažená . Běda Assurovi , metle hněvu mého , ačkoli hůl rozhněvání mého jest v rukou jeho , A na národ ošemetný pošli jej , a o lidu hněvu mého přikáži jemu , aby směle bral kořisti , a loupil bez milosti , a položil jej v pošlapání jako bláto na ulicích . Ale on ne tak se bude domnívati , ani srdce jeho tak mysliti bude ; nebo srdce jeho jest hubiti a pléniti národy mnohé . Nebo řekne : Zdaliž knížata má nejsou také i králové ? Zdaliž jako Charkemis není Chalno ? Zdali není jako Arfad Emat ? Zdali není jako Damašek Samaří ? Jakož nalezla ruka má království bohů , ješto rytiny jejich byly nad Jeruzalémských a Samařských , Zdaliž jako jsem učinil Samaří a modlám jeho , tak neučiním Jeruzalému a obrazům jeho ? I staneť se , když dokoná Pán všecko dílo své na hoře Sion a v Jeruzalémě , že navštívím ovoce pyšného srdce krále Assyrského , a nádhernost vysokých očí jeho . Nebo řekne : V síle ruky své to jsem vykonal , a v moudrosti své ; nebo jsem rozumný byl , a odjal jsem meze národů , a poklady jejich jsem vzebral , a strhl jsem dolů , jako mocný , obyvatele . Anobrž jako hnízdo nalezla ruka má zboží národů , a jako zbírána bývají vejce opuštěná , tak všecku zemi já jsem sebral , aniž byl , kdo by křídlem hnul , aneb otevřel ústa a siptěl . Zdaliž se bude sekera velebiti nad toho , kdož ní seká ? Zdaliž se honositi bude pila nad toho , kdož ní tře ? Jako by se zpínala metla proti tomu , kdož by ji zdvihl ; jako by se chlubila hůl , že není dřevem . Protož pošle Pán , Hospodin zástupů , na vytylé jeho vyzáblost , a po zpodku slávu jeho prudce zapálí , jako silný oheň . Nebo světlo Izraelovo bude ohněm , a Svatý jeho plamenem , i spálí a sžíře trní i bodláčí jeho jednoho dne . Též spanilost lesu jeho , i úrodných polí jeho , od duše až do těla , všecko vyhubí . I stane se , že předěšený jsa , bude utíkati . A pozůstalého dříví lesu jeho malý počet bude , tak že by je mohlo dítě popsati . I stane se v ten den , nebudou více ostatkové Izraelští a pozůstalí z domu Jákobova zpoléhati na toho , kdož je tepe , ale zpoléhati budou na Hospodina , Svatého Izraelského v pravdě . Ostatkové obrátí se , ostatkové Jákobovi k Bohu silnému , reku udatnému . Nebo byť bylo lidu tvého , Izraeli , jako písku mořského , ostatkové jeho obrátí se . Pohubení uložené rozhojní spravedlnost . Pohubení , pravím , a to jisté , Pán , Hospodin zástupů , učiní u prostřed vší této země . Protož takto praví Pán , Hospodin zástupů : Neboj se Assyrského , lide můj , kterýž přebýváš na Sionu . Prutem umrská tě , a holí svou opřáhne na tebe na cestě Egyptské . Po maličkém zajisté času dokoná se hněv a prchlivost má k vyhlazení jich . Nebo vzbudí na něj Hospodin zástupů bič , jako porážku Madianských na skále Goréb , a jakož pozdvihl holi své na moře , tak jí pozdvihne na něj , na cestě Egyptské . I stane se v ten den , že složeno bude břímě jeho s ramene tvého , a jho jeho s šíje tvé , nýbrž zkaženo bude jho od přítomnosti pomazaného . Přitáhne do Aiat , přejde přes Migron , v Michmas složí nádobí svá . Projdou průchod , v Gabaa budou míti hospodu k přenocování ; ulekne se Ráma , Gabaa Saulovo uteče . Naříkej hlasem svým , město Gallim , ať se slyší v Lais : Ach , ubohá Anatot . Pohne se Madmena , obyvatelé Gábim schopí se . Ještě téhož dne zastavě se v Nobe , pohrozí rukou svou hoře dcery Sionské , pahrbku Jeruzalémskému . Aj , Panovník Hospodin zástupů oklestí vší silou ratolesti , ty pak , kteříž jsou vysokého zrostu , podetne ; i budou vysocí sníženi . Vyseká též houšť lesů sekerou , i Libán od velikomocného padne . Ale vyjdeť proutek z pařezu Izai , a výstřelek z kořenů jeho vyroste , a ovoce ponese . Na němž odpočine Duch Hospodinův , Duch moudrosti a rozumnosti , Duch rady a síly . Duch umění a bázně Hospodinovy . A bude stižitelný v bázni Hospodinově , a nebudeť podlé vidění očí svých souditi , ani podlé slyšení uší svých trestati . Ale souditi bude chudé podlé spravedlnosti , a v pravosti trestati tiché v zemi . Bíti zajisté bude zemi holí úst svých , a duchem rtů svých zabije bezbožného . Nebo spravedlnost bude pasem bedr jeho , a pravda přepásaním ledví jeho . I bude bydliti vlk s beránkem a pardus s kozlátkem ležeti ; tolikéž tele a lvíče i krmný dobytek spolu budou , a malé pacholátko je povede . Také i kráva a nedvědice spolu pásti se budou , a plod jejich spolu ležeti , lev pak jako vůl plevy jísti bude . A lítý had nad děrou pohrávati bude s dítětem prsí požívajícím , a to , kteréž ostaveno jest , směle sáhne rukou svou do díry bazališkovy . Neuškodí , aniž zahubí na vší mé hoře svaté ; nebo země naplněna bude známostí Hospodina , tak jako vodami moře naplněno jest . A budeť v ten den , že na kořen Izai , kterýž stane za korouhev národům , pohané pilně ptáti se budou ; nebo odpočívání jeho bude slavné . I bude v ten den , že přičiní Pán po druhé ruky své , aby shledal ostatky lidu svého , což jich zanecháno bude od Assura , a od Egypta , a od Patros , a od Chus , a od Elam , a od Sinear , a od Emat , a od ostrovů mořských . A vyzdvihne korouhev mezi pohany , a sbéře zahnané Izraelské , a rozptýlené Judovy shromáždí ode čtyř stran země . I přestane nenávist Efraimova , a nepřátelé Judovi vyhlazeni budou . Efraim nebude nenáviděti Judy , a Juda nebude ssužovati Efraima . Ale vletí na rameno Filistinských k západu , a spolu loupiti budou národy východní . Na Idumejské a Moábské sáhnou rukou svou , a synové Ammon poslouchati jich budou . Zkazí též Hospodin zátoku moře Egyptského , a vztáhne ruku svou na řeku v prudkosti větru svého , a rozrazí ji na sedm potůčků , a učiní , aby je v obuvi přejíti mohli . I bude silnice ostatkům lidu toho , kterýž zanechán bude od Assyrských , jako byla Izraelovi v ten den , když vycházel z země Egyptské . I díš v ten den : Oslavovati tě budu , Hospodine , proto že byv hněviv na mne , odvrátil jsi prchlivost svou , a utěšil jsi mne . Aj , Bůh silný spasení mé , doufati budu , a nebudu se strašiti ; nebo síla má a píseň a spasení mé jest Bůh Hospodin . I budete vážiti vody s radostí z studnic toho spasení , A řeknete v ten den : Oslavujte Hospodina , vzývejte jméno jeho , známé čiňte mezi lidmi skutky jeho , připomínejte , že vyvýšené jest jméno jeho . Žalmy zpívejte Hospodinu , nebo veliké věci učinil ; a to známé buď po vší zemi . Prokřikni a zpívej , obyvatelkyně Sionská , nebo veliký jest u prostřed tebe Svatý Izraelský . Břímě Babylona , kteréž viděl Izaiáš syn Amosův . Na hoře vysoké vyzdvihněte korouhev , povyšte hlasu k nim , dejte návěští rukou , ať vejdou do bran knížecích . Já jsem přikázal posvěceným svým , povolal jsem také i udatných reků svých k vykonání hněvu svého , veselících se z vyvýšení mého . Hlas množství na horách , jakožto lidu mnohého , hlas a zvuk království a národů shromážděných : Hospodin zástupů sbírá vojsko k válce . Táhnou z země daleké od končin nebes . Hospodin a osudí prchlivosti jeho , aby poplénil všecku zemi . Kvělte , nebo blízko jest den Hospodinův , jako zpuštění od Všemohoucího přijde . A protož všeliké ruce oslábnou , a všeliké srdce člověka rozplyne se . I budou předěšeni , svírání a bolesti je zachvátí , jako rodička stonati budou ; každý nad bližním svým užasne se , tváře jejich k plameni podobné budou . Aj , den Hospodinův přichází přísný , a zůřivost a rozpálení hněvu , aby obrátil tu zemi v poušť , a hříšníky její z ní vyhladil . Nebo hvězdy nebeské a planéty jejich nedopustí svítiti světlu svému ; zatmí se slunce při vycházení svém , a měsíc nevydá světla svého . A navštívím na okršlku země zlost , a na bezbožných nepravost jejich ; a káži přestati pýše pyšných , a vysokomyslnost tyranů snížím . Způsobím to , že dražší bude člověk nad zlato čisté , člověk , pravím , nad zlato z Ofir . Z té příčiny zatřesu nebesy , a pohne se země z místa svého , v prchlivosti Hospodina zástupů , a ve dni rozpálení hněvu jeho . I bude jako srna zplašená , a jako stádo , když není , kdo by je shromáždil ; jeden každý k lidu svému se obrátí , a každý do země své uteče . Kdožkoli nalezen bude , bude proboden , a kteříž by se koli shlukli , od meče padnou . Nadto i dítky jejich rozrážíny budou před očima jejich , domové jejich zloupeni , a ženy jejich poškvrněny . Aj , já vzbudím proti nim Médské , kteříž sobě stříbra nebudou vážiti , a v zlatě nebudou se kochati , Ale z luků dítky rozrážeti , aniž se nad plodem života slitují , aniž synům odpustí oko jejich . I budeť Babylon , někdy ozdoba království a okrasa důstojnosti Kaldejské , podobný podvrácené Sodomě a Gomoře . Nebudou se v něm osazovati na věky , ani bydliti od pokolení až do pokolení ; aniž rozbije tam stanu svého Arab , ani pastýři tam odpočívati budou . Ale lítá zvěř tam odpočívati bude , a domové jejich šelmami naplněni budou ; bydliti budou tam i sovy , a příšery tam skákati budou . Ozývati se také budou sobě hrozné potvory na palácích jejich , a draci na hradích rozkošných . A blízkoť jest , že přijde čas jeho , a dnové jeho prodlévati nebudou . Nebo slituje se Hospodin nad Jákobem , a vyvolí zase Izraele , a dá jim odpočinutí v zemi jejich ; a připojí se k nim cizozemec , a přídržeti se budou domu Jákobova . Nebo pojmou ty národy , a přivedou je k místu svému , i uvedou je v dědictví dům Izraelský v zemi Hospodinově , za služebníky a za děvky ; a jímati budou ty , kteříž je zjímali , a panovati budou nad násilníky svými . I staneť se v ten den , v němž tobě odpočinutí dá Hospodin od těžkosti tvé a strachu tvého , a od poroby těžké , v kterouž jsi byl podroben , Že uživeš přísloví tohoto o králi Babylonském , a řekneš : Aj , jak přestal násilník ! Přestalo dychtění po zlatě . Potřískal Hospodin hůl bezbožných , prut panujících , Mrskajícího lidi v prchlivosti mrskáním ustavičným , panujícího v hněvě nad národy , kteříž ssužováni bývali bez lítosti . Odpočívá , jest v pokoji všecka země , zvučně prozpěvují . I jedloví veselí se nad tebou , i cedroví Libánské , řkouce : Jakž jsi klesl , nepovstal , kdo by nás podtínal . I peklo zespod zbouřilo se pro tebe , k vyjití vstříc přicházejícímu tobě vzbudilo pro tě mrtvé , všecka knížata země ; kázalo vyvstati z stolic jejich i všechněm králům národů . Všickni tito odpovídajíce , mluví tobě : Což ty také jsi zemdlen jako i my , a nám podobný učiněn ? Svrženať jest do pekla pýcha tvá , i zvuk hudebných nástrojů tvých ; moli tobě podestláno , a červi tě přikrývají . Jakž to , že jsi spadl s nebe , ó lucifeře v jitře vycházející ? Poražen jsi až na zem , ještos zemdlíval národy . Však jsi ty říkával v srdci svém : Vstoupím do nebe , nad hvězdy Boha silného vyvýším stolici svou , a posadím se na hoře shromáždění k straně půlnoční . Vstoupím nad výsosti oblaku , budu rovný Nejvyššímu . A ty pak stržen jsi až do pekla , pryč na stranu do jámy . Ti , kdož tě uzří , za tebou se ohlédati , a tebe spatřovati budou , říkajíce : To-liž jest ten muž , kterýž nepokojil zemi , a pohyboval královstvími , Obracel jako v pustinu okršlek země , a města jeho bořil , vězňů svých nepropouštěl domů ? Všickni králové národů , což jich koli bylo , pochováni slavně doma jeden každý z nich ; Ty pak zavržen jsi od hrobu svého jako ratolest ohyzdná , a roucho zbitých , ukrutně zraněných , kteříž se dostávají do jámy mezi kamení , a jako mrcha pošlapaná . Nebudeš k oněmno v pohřbu přiúčastněn , nebo jsi poplénil zemi svou , lid svůj jsi pomordoval ; nebudeť připomínáno na věky símě zlostníků . Připravte se k zmordování synů jeho pro nepravosti otců jejich , aby nepovstali , a dědičně neujali země , a nenaplnili svrchku okršlku zemského městy . Nebo povstanu proti nim , praví Hospodin zástupů , a zahladím jméno Babylona i ostatky syna i vnuka , praví Hospodin . A obrátím jej v dědictví bukačů , a v jezera vod , a vymetu jej pometlem zahynutí , praví Hospodin zástupů . Přisáhl Hospodin zástupů , řka : Jistě že jakž jsem myslil , tak bude , a jakž jsem uložil , stane se , Že potru Assyrského v zemi své , a na horách svých pošlapám jej , a odejde z nich jho jeho , břímě také jeho s ramene jejich sňato bude . Toť jest ta rada , kteráž zavřína jest o vší té zemi , a to jest ta ruka vztažená proti všechněm těm národům . Poněvadž pak Hospodin zástupů usoudil , kdo to tedy zruší ? A ruku jeho vztaženou kdo odvrátí ? Léta kteréhož umřel král Achas , stalo se proroctví toto : Neraduj se všecka ty země Filistinská , že zlámán jest prut toho , kterýž tě mrskal ; nebo z plemene hadího vyjde bazališkus , jehož plod bude drak ohnivý létající . I budou se pásti prvorození chudých , a nuzní bezpečně odpočívati budou ; kořen pak tvůj umořím hladem , a ostatky tvé zmorduje . Kvěl , ó bráno , křič město , již jsi rozplynula se všecka ty země Filistinská ; nebo od půlnoci oheň přijde aniž bude , kdo by stranil z obcí jeho . Co pak odpovědí poslové národů ? To , že Hospodin upevnil Sion , v němž útočiště mají chudí z lidu jeho . Břímě Moábských . Když v noci Ar Moábské popléněno a zkaženo bude , když i Kir Moábské v noci popléněno a zkaženo bude , Vstoupí do Baít , a do Dibon a do Bamot s pláčem , nad Nébo a nad Medaba Moáb kvíliti bude , na všech hlavách jeho bude lysina , a každá brada oholena bude . Na ulicích jeho přepáší se žíní , na střechách jeho i na ryncích jeho každý kvíliti bude , s pláčem se vraceje . A křičeti bude Ezebon a Eleale , až v Jasa slyšán bude hlas jejich , nýbrž i zbrojní Moábští křičeti budou . Duše každého z nich žalostiti bude , a řekne : Srdce mé řve nad Moábem a pevnostmi jeho , až slyšeti v Ségor , jako jalovice tříletá ; nebo cestou Luchitskou s pláčem půjde , a kudyž se chodí k Choronaim , křik hrozný vydávati budou , Proto že vody Nimrim vymizejí , že uschne bylina , usvadne tráva , aniž co zeleného bude . A protož zboží nachované a statky jejich odnesou ku potoku Arabim . Nebo křik obejde vůkol meze Moábské , až do Eglaim kvílení jeho , a až do Beer Elim kvílení jeho , Poněvadž i vody Dimon naplněny budou krví . Přidám zajisté Dimonu přídavků , a pošli na ty , kteříž ujdou z Moábských , lvy , i na pozůstalé v té zemi . Pošlete beránky panovníku země , počnouc od Sela až do pouště , k hoře dcery Sionské . Sic jinak bude Moáb jako pták místa nemající , a s hnízda sehnaný ; budou dcery Moábské při brodech Arnon . Svolej radu , učiň soud , připrav stín svůj u prostřed poledne jako noc ; skrej vyhnané , místa nemajícího nevyzrazuj . Nechať u tebe pobudou vyhnaní moji , ó Moábe , buď skrýší jejich před zhoubcím ; nebo přestane násilník , přestane zhoubce , pošlapávající vyhlazen bude z země . A upevněn bude milosrdenstvím trůn , a seděti bude na něm stále v stánku Davidovu ten , kterýž by soudil a vyhledával soudu a pospíchal k spravedlnosti . Ale slýchaliť jsme o pýše Moábově , že velmi pyšný jest , o pýše jeho , a chloubě jeho i spouzení se jeho , ale nepřijdouť k vykonání myšlénky jeho . Protož kvíliti bude Moáb před Moábem , jeden každý kvíliti bude ; nad grunty Kirchareset úpěti budete , a říkati : Jižť jsou zkaženi . Nýbrž i réví Ezebon usvadlo , i vinní kmenové Sibma . Páni národů potřeli výborné réví jeho , kteréž až do Jazer dosahalo , a bylo se rozšířilo při poušti ; rozvodové jeho rozložili se , a dosahali až za moře . Protož pláči pro pláč Jazerských a pro vinici Sibma ; svlažuji tě slzami svými , ó Ezebon a Eleale , nebo provyskování nad ovocem tvým letním a nad žní tvou kleslo . A přestalo veselé a plésání nad polem úrodným , na vinicích se nezpívá , ani prokřikuje , vína v presích netlačí ten , kterýž tlačívá . Takž i já provyskování přestávám . Protože střeva má nad Moábem jako harfa znějí , a vnitřnosti mé pro Kircheres . I stane se , když zřejmé bude , an ustává Moáb nad výsostmi , že vejde do svatyně své , aby se modlil , však nic nespraví . Toť jest to slovo , kteréž mluvil Hospodin o Moábovi již dávno . Nyní pak praví Hospodin , řka : Po třech letech , jakáž jsou léta nájemníka , v potupu uvedena bude sláva Moábova se vším množstvím velikým , tak že ostatkové jeho budou skrovní , přemaličcí a mdlí . Břímě Damašku . Aj , Damašek přestane býti městem , a bude hromadou rumu . Zpuštěná města Aroer pro stáda budou , a odpočívati tam budou , a nebude žádného , kdo by je strašil . I bude odjata pevnost od Efraima , a království od Damašku i ostatků Syrských ; jako i sláva synů Izraelských na nic přijdou , praví Hospodin zástupů . I bude v ten den , že opadne sláva Jákobova , a tuk těla jeho vymizí . Nebo bude Assur jako ten , jenž shromažďuje ve žni obilé , a rámě jeho žne klasy , anobrž bude jako ten , jenž zbírá klasy v údolí Refaim . Paběrkové však zanecháni v něm budou , jako po očesání olivy dvě neb tři olivky na vrchu větve , a čtyry neb pět na ratolestech jejích plodistvých , praví Hospodin Bůh Izraelský . V ten den patřiti bude člověk k Učiniteli svému , a oči jeho k Svatému Izraelskému hleděti budou . A nebude patřiti k oltářům , dílu rukou svých ; ani k tomu , což učinili prstové jeho , hleděti bude , ani k hájům , ani k obrazům slunečným . V ten den budou města síly jeho opuštěna jako chrastinka a růžťka , kteráž opuštěna budou od synů Izraelských , i spustneš , ó země . Nebos se zapomněla na Boha spasení svého , a na skálu síly své nezpomenulas . Protož ačkoli štěpy rozkošné štěpuješ , a kmen vinný přespolní sázíš , V čas štěpování tvého štípí , aby rostlo , opatruješ , nýbrž téhož jitra o to , což seješ , aby se pučilo , pečuješ : v den však užitku odejde žeň , na žalost tvou přetěžkou . Běda množství lidí mnohých , kteříž jako zvuk mořský ječí , a hlučícím národům , kteříž jako zvuk vod násilných hlučí , Národům jako zvuk vod mnohých zvučícím ; nebo je Bůh okřikne . Pročež daleko utíkati budou , a honěni budou jako plevy po vrších od větru , a jako chumel od vichřice . Nebo u večer aj , předěšení , a než jitro přijde , anť ho není . Tenť jest podíl těch , kteříž nás potlačují , a los těch , kteříž nás loupí . Běda zemi zastěňující se křídly , kteráž jest při řekách země Mouřenínské , Posílající po moři posly , v nástrojích z sítí po vodách , řka : Jděte , poslové rychlí , k národu rozptýlenému a zloupenému , k lidu hroznému zdávna i posavad , k národu všelijak potlačenému , jehož zemi řeky roztrhaly . Všickni obyvatelé světa , a přebývající na zemi , když bude korouhev vyzdvižena na horách , uzříte , a když troubiti se bude trubou , uslyšíte . Nebo takto praví Hospodin ke mně : Spokojímť se , a podívám z příbytku svého , a budu jako teplo vysušující po dešti , a jako oblak dešťový v čas horké žně . Před vinobraním zajisté , když se vypučí pupenec , a květ vydá hrozen trpký , ještě rostoucí , tedy podřeže révíčko noži , a rozvody odejme a zpodtíná . I budou zanecháni všickni spolu ptactvu z hor , a šelmám zemským , a bude na nich přes léto ptactvo , a všeliké šelmy zemské na nich přes zimu zůstanou . V ten čas přinesen bude dar Hospodinu zástupů ( od lidu rozptýleného a zloupeného , od lidu hrozného zdávna i posavad , národu všelijak potlačeného , jehožto zemi řeky rozchvátaly ) , k místu jména Hospodina zástupů , hoře Sion . Břímě Egyptských . Aj , Hospodin béře se na oblaku lehkém , a přitáhne na Egypt . I pohnou se modly Egyptské před tváří jeho , a srdce Egyptských rozplyne se u prostřed něho . Nebo spustím Egyptské s Egyptskými , tak že bojovati budou jeden každý proti bratru svému , a přítel proti příteli svému , město proti městu , království proti království . A na nic přijde duch Egyptských u prostřed něho , a radu jeho sehltím . I raditi se budou modl a kouzedlníků a zaklinačů a hadačů . Dám zajisté Egypt v ruku pánů ukrutných , a král přísný panovati bude nad nimi , praví Pán , Hospodin zástupů . A vymizejí vody z moře , i řeka osákne a vyschne . I vzdálí se řeky , opadnou a vyschnou potokové Egyptští , třtí i rákosí usvadne . Tráva okolo potoka a při pramenu potoka , i vše , což se seje při potoku , uschne , zmizí a ztratí se . I budou žalostiti rybáři , a kvíliti všickni , kteříž mecí do potoka udici ; a kteříž rozstírají síti na vody , na nouzi přijdou . Zahanbeni budou i ti , kteříž dělají věci lněné a hedbávné , a kteříž tkají kment . Nebo síti jeho budou zkaženy , i všickni dělající rybníky pro ryby . Jistě žeť jsou blázni knížata Soan , moudrých rádců Faraonových rada zhlupěla . Jakž říkati můžete Faraonovi : Syn moudrých já jsem , syn králů starožitných ? Kdež jsou , kde ti moudří tvoji ? Nechať oznámí nyní tobě , vědí-li , co uložil Hospodin zástupů o Egyptu . Zbláznila se knížata Soan , podvedena jsou knížata Nof , svedli Egypt přednější v pokolení jeho . Hospodin pustil mezi ně ducha závrativého , i spraví to , že zbloudí Egypt při všelikém předsevzetí svém , tak jako bloudí ožralec při vývratku svém . Aniž bude dílo v Egyptě , kteréž by učinila hlava neb ocas , ratolest aneb sítí . V ten den bude Egypt podobný ženám ; nebo strašiti se a děsiti bude před zdvižením ruky Hospodina zástupů , kterouž on zdvihne proti němu . A budeť země Judská Egyptu k hrůzi ; každý , kdož zpomene na ni , strašiti se bude , pro radu Hospodina zástupů , kterouž zavřel o něm . V ten den bude pět měst v zemi Egyptské , mluvících jazykem Kananejským , a přisahajících skrze Hospodina zástupů , jedno pak nazváno bude město zpuštění . V ten den bude oltář Hospodinův u prostřed země Egyptské , a sloup při pomezí jejím Hospodinu ; Bude , pravím , na znamení a na svědectví Hospodinu zástupů v zemi Egyptské . A když volati budou k Hospodinu příčinou těch , kteříž by je ssužovali , tedy pošle jim spasitele a kníže , i vysvobodí je . I bude známý Hospodin Egyptským ; nebo poznají Egyptští Hospodina v ten den , a ctíti jej budou obětmi a dary , a činiti budou sliby Hospodinu , i plniti . A tak bíti bude Hospodin Egypt , aby zbije , uzdravil jej ; nebo obrátí se k Hospodinu , a on je vyslyší a uzdraví . V ten den bude silnice z Egypta do Assyrie , i budou choditi Assyrští do Egypta , a Egyptští do Assyrie , a sloužiti budou Egyptští s Assyrskými Hospodinu . V ten den bude Izrael Egyptským a Assyrským jako třetí z nich , i budou požehnaní u prostřed země . Nebo požehná jim Hospodin zástupů , řka : Požehnaný lid můj Egyptský , a dílo rukou mých Assur , i dědictví mé Izrael . Léta , kteréhož přitáhl Tartan do Azotu , poslán jsa od Sargona , krále Assyrského , a když bojoval proti Azotu , a vzal jej , Času toho mluvil Hospodin skrze Izaiáše syna Amosova , řka : Jdi a slož žíni z bedr svých , a obuv svou zzuj s noh svých . I učinil tak , a chodil nahý a bosý . I řekl Hospodin : Jakož chodí služebník můj Izaiáš nahý a bosý , na znamení a zázrak , třetího roku Egypta a Mouřenínské země , Tak povede král Assyrský jaté Egyptské a jaté Mouřenínské , mladé i staré , nahé a bosé , s obnaženými zadky , k hanbě Egyptských . I užasnou se a zahanbí nad Mouřeníny , útočištěm svým , a nad Egyptskými , chloubou svou . Tedy řekne obyvatel ostrovu tohoto v ten den : Aj hle , toť naše útočiště , k němuž jsme se utíkali o pomoc , abychom vysvobozeni byli z moci krále Assyrského . Jakž bychom my tedy ušli ? Břímě pustého moře . Jako vichřice na poledne se žene , tak přijde z pouště , z země hrozné . Vidění tvrdé jest mi ukázáno . Nešlechetník nešlechetnost páše , a zhoubce hubí . Přitáhniž Elame , Médský oblehni . Všelikému úpění jeho přestati rozkáži . Z té příčiny naplněna jsou bedra má bolestí , úzkosti postihly mne jako úzkosti rodičky ; sklíčen jsem , slyše to , strnul jsem , vida to . Zkormoutilo se srdce mé , hrůza předěsila mne , noc mých rozkoší obrátila se mi v strach . Přistroj na stůl , nechť stráž drží strážný , jez , pí . Vstaňte knížata , mažte pavézy . Nebo tak řekl ke mně Pán : Jdi , postav strážného , kterýž by to , což uhlédá , oznámil . I viděl vozy , a dvěma řady jízdu , vozy , kteréž oslové , a vozy , kteréž velbloudové táhli ; šetřil zajisté pilně s velikou bedlivostí . A volal jako lev : Jáť , Pane můj , stojím na stráži ustavičně ve dne , nýbrž na stráži své já stávám v každičkou noc . ( A aj , v tom přijeli na vozích muži a dvěma řady jízda . ) Zvolal tedy a řekl : Padl , padl Babylon , a všecky rytiny bohů jeho o zem roztřískány . Méť jest humno , a obilé humna mého . Což jsem slyšel od Hospodina zástupů , Boha Izraelského , oznámil jsem vám . Břímě Dumy . Slyším hlas z Seir : Strážný , co bylo v noci ? Strážný , co se stalo v noci ? Řekl strážný : Přišlo jitro , a tolikéž noc ; chcete-li hledati , hledejte . Navraťte se , přiďte . Břímě na Arabii . Po lesích v Arabii nocleh mívati budete , ó pocestní Dedanských . Obyvatelé země Tema nechať vynesou vody vstříc žíznivému ; s chlebem jeho nechať vyjdou proti utíkajícímu . Nebo před mečem utíkati budou , před mečem vytaženým , před lučištěm nataženým , před těžkostí boje . Tak zajisté řekl Pán ke mně : Že po roce , jakýž jest rok nájemníka , přestane všecka sláva Cedar , A pozůstalý počet střelců udatných synů Cedar zmenšen bude ; nebo Hospodin Bůh Izraelský to mluvil . Břímě údolí vidění . Cožť se stalo , že jsi vystoupilo všecko na střechy , Město plné hřmotu a hluku , město veselící se ? Zbití tvoji nejsou zbiti mečem , ani zhynuli v boji . Všecka knížata tvá rozprchla se napořád , od střelců svázána jsou . Což jich koli nalezeno jest v tobě , napořád svázáni jsou , zdaleka utíkají . Protož jsem řekl : Ponechejte mne , ať hořekuji s pláčem , a neusilujte mne těšiti nad popléněním dcerky lidu mého . Nebo jest den ssoužení , a pošlapání , a v mysli sevření ode Pána , Hospodina zástupů , v údolí vidění , den boření zdi , a křiku k horám . Byltě zajisté Elam pochytil toul s vozy lidu vojenského , a Kir ukázal pavézu . I stalo se , že nejvýbornější údolí tvá naplněna byla vozy , a vojáci silně položili se u brány , A odkryto bylo zastření Judovo ; však obrátilo jsi zřetel v ten den k zbrojné komoře . I k zbořeninám města Davidova dohlédli jste , nebo mnohé byly , a shromáždili jste vody rybníka dolního . Domy též Jeruzalémské sečtli jste , i pobořili , abyste utvrdili zed . Udělali jste také stav mezi dvěma zdmi pro vody rybníka starého , aniž jste popatřili k Učiniteli jeho , a toho , kdo jej vzdělal od starodávna , neviděli jste . Nadto když volal Pán , Hospodin zástupů , v ten den k pláči a k kvílení , a k lysině a k přepásání se žíní . A aj , radost a veselí vaše zabijeti voly , a bíti ovce , jísti maso , a píti víno , a říkati : Jezme , píme , nebo zítra zemřeme . Ale známéť jest to v uších mých , praví Hospodin zástupů . Protož nikoli vám nebude odpuštěna ta nepravost , až i zemřete , praví Pán , Hospodin zástupů . Takto praví Pán , Hospodin zástupů : Jdi , vejdi k Sochitskému tomu , k Sobnovi správci domu , a řekni : Co ty zde máš ? A koho zde máš , že jsi vytesal sobě zde hrob ? Vytesals sobě na vysokém místě hrob svůj , a vystavěls na skále příbytek svůj . Aj , Hospodin , kterýž tě přistřel , jakž na muže znamenitého náleží , a kterýž tě výborně přioděl , Prudce tě zakulí jako kuli do země všelijak prostranné . Tam umřeš , tam i vozové slávy tvé , ó ohyzdo domu Pána svého . A tak seženu tě s místa tvého , a s úřadu tvého svrhu tě . I stane se v ten den , že povolám služebníka svého Eliakima syna Helkiášova , A obleku jej v sukni tvou , a pasem tvým potvrdím ho , panování tvé také dám v ruku jeho . I bude za otce obyvatelům Jeruzalémským a domu Judovu , A vložím klíč domu Davidova na rameno jeho . Když otevře , žádný nezavře , a když zavře , žádný neotevře . A vbiji jej jako hřebík v místě pevném , a bude stolicí slávy domu otce svého . I zavěsí na něm synové a dcery všecku slávu domu otce jeho , všecko nádobí , i to nejmenší , od nádobí , z něhož se pije , až do všech nádob vinných . V ten den , praví Hospodin zástupů , pohne se hřebík , kterýž vbit byl v místě pevném , a vyťat bude , a spadne , odťato bude i břímě , kteréž jest na něm ; nebo Hospodin mluvil . Břímě Týru . Kvělte lodí mořské ; nebo popléněn jest , tak že není ani domu . Aniž kdo přichází z země Citim ; známé učiněno jest jim . Umlknětež obyvatelé ostrovu , kterýž kupci Sidonští , plavíce se přes moře , naplňovali , A jehož úrody na velikých vodách , símě Sichor , žeň jeho , užitek potoka , a kterýž byl skladem národů . Zastyď se , Sidone , nebo praví moře , pevnost mořská , řkuc : Nepracuji ku porodu , a nerodím , a nevychovávám mládenců , aniž odchovávám panen . Jakož nad pověstí o Egyptu , tak žalostiti budou nad pověstí o Týru . Přepravte se do Tarsu , kvělte obyvatelé ostrovu . To-liž by se vždycky veselilo ? Jestiť starožitnost jeho ode dnů starodávních , ale zavedouť je daleko nohy jeho . Kdo že to usoudil proti Týru , korunujícímu jiné , jehož kupci jsou jako knížata , a kramáři jeho znamenití v zemi ? Hospodin zástupů usoudil to , aby zohavil pýchu všelikého slavného , a za nic položil všecky znamenité země . Navrať se do země své jako řeka , ó dcero Tarská , neníť tam více ani pasu . Vztáhl ruku svou na moře , pohnul královstvími ; Hospodin přikázal o tržišti , aby zkaženy byly pevnosti jeho . A řekl : Nebudeš se více veseliti , trpěc nátisk , panno , dcero Sidonská . Povstaň , beř se do Citim , ale i tam nebudeš míti odpočinutí . Aj , země Kaldejská , ten lid nebyl lidem . Assur vzdělal ji pro obyvatele pustin , vystavěli věže jejich , vzdělali paláce její , tak že i Assyrii vyvrátil . Kvělte lodí mořské , nebo zpuštěna jest pevnost vaše . I stane se v ten den , že v zapomenutí bude Týrus za sedmdesáte let , jako za věk krále jednoho . Do skonání sedmdesáti let bude míti Týrus jako písničku nevěstky . Vezmi harfu , obcházej město , ó nevěstko v zapomenutí daná , hrej dobře , zpívej dlouho , abys v pamět uvedena byla . I bude po dokonání sedmdesáti let , že navštíví Hospodin Týr , ale on navrátí se zase k nevěstčí mzdě své , a smilniti bude se všemi královstvími země na okršlku světa . Však kupectví jeho a mzda jeho svatá bude Hospodinu . Nebude na poklad skládána , ani schovávána , ale pro ty , kteříž přebývají před Hospodinem , bude kupectví jeho , aby jedli do sytosti , a měli roucho dobré . Aj , Hospodin vyprázdní zemi , a pustou učiní ; promění zajisté způsob její , a rozptýlí obyvatele její . I budeť jakož lid tak kníže , jakož služebník tak pán jeho , jakož děvka tak paní její , jakož kupující tak prodávající , jakož půjčující tak vypůjčující , jakož lichevník tak ten , jenž lichvu dává . Náramně vyprázděna bude země , a velice zloupena ; nebo Hospodin mluvil slovo toto . Kvíliti bude a padne země , zemdlí a padne okršlek země , zemdlejí vysocí národové zemští , Proto že i ta země poškvrněna jest pod obyvateli svými ; nebo přestoupili zákony , změnili ustanovení , zrušili smlouvu věčnou . Protož prokletí zžíře zemi , a vypléněni budou obyvatelé její ; protož hořeti budou obyvatelé země , a pozůstane lidí maličko . Žalostiti bude mest , usvadne vinný kmen , úpěti budou všickni veselého srdce . Odpočine radost bubnů , přestane hluk veselících se , utichne veselí harfy . Nebudou píti vína s prozpěvováním , zhořkne opojný nápoj pitelům jeho . Potříno bude město marnosti ; zavřín bude každý dům , aby do něho nechodili . Naříkání bude na ulicích pro víno , zatemněno bude všeliké veselí , odstěhuje se radost země . Zůstane v městě poušť , i brány zbořeny budou . Nebo tak bude u prostřed země , u prostřed národů , jako očesání olivy , jako paběrkování , když se dokoná vinobraní . Tiť pozdvihnou hlasu svého , prozpěvovati budou v důstojnosti Hospodinově , prokřikovati budou i při moři . Protož v údolích oslavujte Hospodina , na ostrovích mořských jméno Hospodina Boha Izraelského . Od končin země slyšíme písničky o slávě spravedlivého . Ale já řekl jsem : Zchuravěl jsem , zchuravěl jsem . Ach , na mé hoře , že nešlechetní nešlechetnost provodí , nešlechetnost , pravím , že tak nestydatě páší . Hrůza a jáma a osídlo tě očekává , ó obyvateli země . I stane se , že kdož uteče před pověstí strachu , upadne do jámy , a kdož vyleze z jámy , v osídle uvázne ; nebo průduchové s výsosti otevříni budou , a zatřesou se základové země . Velmi se rozstoupí země , velice se rozpadne země , náramně pohybovati se bude země . Motaje , motati se bude země jako opilý , a přenešena bude jako chaloupka ; nebo těžce na ni dolehne nepravost její , i padne tak , že nepovstane více . I stane se v ten den , navštíví Hospodin vojsko vysoké na výsosti , též i krále zemské na zemi . Kteřížto shromážděni budou , tak jako shromažďováni bývají vězňové do žaláře , a zavříni budou u vězení ; po mnohých , pravím , dnech navštíveni budou . I zahanbí se měsíc , a zastydí slunce , když kralovati bude Hospodin zástupů na hoře Sion , a v Jeruzalémě , a před starci svými slavně . Hospodine , ty jsi Bůh můj , vyvyšovati tě budu , a oslavovati budu jméno tvé ; nebo jsi učinil předivné věci . Rady tvé zdávna uložené jsou věrná pravda . Nebo jsi obrátil město v hromadu , město hrazené v zříceninu , paláce cizozemců , aby nebyli městem , a na věky aby nebyli zase staveni . Protož ctíti tě budou lid silný , města národů hrozných báti se tebe budou . Nebo jsi byl hradem chudému , hradem nuznému v úzkosti jeho , útočištěm před povodní , zastíněním před horkem ; ( nebo vzteklost ukrutníků podvrátila by zed ) . Hlučení cizozemců jsi přetrhl jako horkost v sucho , horkost stínem oblaku ; zhouba ukrutných přetržena . I učiní Hospodin zástupů všechněm národům na hoře této hody z věcí tučných , hody z vína vystálého , z věcí tučných , mozk v sobě majících , z vína vystálého a učištěného . A zkazí na hoře této zastření , kteréž zastírá všecky lidi , a přikrytí , jímž přikryti jsou všickni národové . Sehltí i smrt u vítězství , a setře Panovník Hospodin slzu s všeliké tváři , a pohanění lidu svého odejme ze vší země ; ( nebo Hospodin mluvil ) . Pročež řekne v ten den : Aj , Bůh náš tento jest , očekávaliť jsme na něj , a vysvobodil nás . Onť jest Hospodin , jehož jsme očekávali ; plésati a veseliti se budeme v spasení jeho . Nebo odpočine ruka Hospodinova na hoře této , a mlácen bude Moáb na místě svém , jako vymlacována bývá pleva do hnoje . A roztáhneť ruce své u prostřed něho , jako roztahuje ten , kterýž plyne k plování , a poníží pýchy jeho rameny rukou svých . A tak pevnost i výsost zdí tvých sehne , poníží a srazí na zem až do prachu . V ten den zpívána bude píseň tato v zemi Judské : Město máme pevné , sám Bůh spasením obdařil zdi a valy jeho . Otevřete brány , ať vejde národ spravedlivý , ostříhající všeliké pravdy . Člověka spoléhajícího na tě ostříháš v pokoji ; v pokoji , nebo v tebe doufá . Doufejtež v Hospodina až na věky ; nebo v Hospodinu , v Hospodinu jest skála věčná . Ale obyvatele vysokých míst snižuje , města vyvýšeného ponižuje , ponižuje ho až k zemi , sráží je až do prachu . Pošlapává je noha , nohy chudého , krokové nuzných . Cesta spravedlivého jest upřímá ; stezku spravedlivého vyrovnáváš . Také na cestě soudů tvých , Hospodine , očekáváme na tě ; ke jménu tvému a k rozpomínání se na tě patří žádost duše . Duše má touží po tobě v noci , nýbrž i duchem svým ve mně ráno tě hledám . Nebo když soudové tvoji dějí se na zemi , obyvatelé okršlku zemského učí se spravedlnosti . Když se milost činí bezbožnému , neučí se spravedlnosti ; v zemi pravosti neprávě činí , a nehledí na důstojnost Hospodinovu . Hospodine , ačkoli vyvýšena jest ruka tvá , však toho nevidí . Uzříť a zahanbeni budou , závidíce lidu tvému ; nadto i ohněm ty nepřátely své sehltíš . Nám , Hospodine , způsobíš pokoj ; nebo i všecko , cožkoli se dálo při nás , dělal jsi pro dobré naše . Hospodine , Bože náš , panovaliť jsou nad námi páni jiní než ty , ( my však toliko v tebe doufajíce , rozpomínali jsme se na jméno tvé ) . Ale již zemřevše , neoživouť , mrtví jsouc , nevstanouť , proto že jsi je navštívil , a vyplénil , i zahladil všecku památku jejich . Rozmnožil jsi národ , ó Hospodine , rozmnožil jsi národ , a oslaven jsi , ač jsi jej byl vzdálil do všech končin země . Hospodine , v úzkosti hledali tebe , vylévali prosby , když jsi je trestával . Jako těhotná , blížíc se ku porodu , svírá se , křičí v bolestech svých , tak jsme byli před tváří tvou , Hospodine . Počali jsme , svírali jsme se , jako bychom rodili vítr : však jsme žádného vysvobození nezpůsobili zemi , aniž padli obyvatelé okršlku zemského . Oživouť mrtví tvoji , těla mrtvá má vstanou . Prociťte a prozpěvujte , obyvatelé prachu . Nebo rosa tvá jako rosa na bylinách , ale bezbožné k zemi zporážíš . Ej lide můj , vejdi do pokojů svých , a zavři dvéře své za sebou ; schovej se na maličkou chvilku , dokudž nepřejde hněv . Nebo aj , Hospodin béře se z místa svého , aby navštívil nepravost na obyvatelích země , a odkryje země zbité své , a nebude přikrývati více zmordovaných svých . V ten den navštíví Hospodin mečem svým přísným , velikým a mocným Leviatana , hada dlouhého , a Leviatana , hada stočilého , a zabije draka , kterýž jest v moři . V ten den o vinici výborné víno vydávající zpívejte . Já Hospodin , kterýž ji ostříhám , každé chvilky budu ji svlažovati , a aby jí někdo neuškodil , v noci i ve dne ji ostříhati . Prchlivosti při mně žádné není . Kdož mi dá bodlák a trn , abych proti ní válčil , a spálil ji docela ? Zdali sváže sílu mou , aby učinil se mnou pokoj , aby pravím , učinil se mnou pokoj ? Vždyť na to přijde , že se vkoření Jákob , zkvetne a zroste Izrael , a naplní okršlek zemský ovocem . Nebo zdaliž jej tak ubil , jako ubil nepřítele jeho ? Zdali jej zamordoval , jako jsou jiní zmordováni od něho ? Vedlé míry trestal jej i tehdáž , když jej zavesti dal , ješto nepřítele zachvátil větrem svým tuhým východním . A protož tím způsobem očištěna bude nepravost Jákobova , a toť bude veliký užitek , že odejme hřích jeho , když rozmece všecko kamení oltáře jako kamení vápenné rozsypané , neostojí hájové , ani sluneční obrazové ; Když město hrazené zpustne , a bude příbytkem zavrženým a opuštěným jako poušť , tam pásti se bude tele , a tam léhati , a pokazí docela výstřelky jeho . Když počne zráti žeň jeho , potřína bude ; ženy přijdouce , zapálí ji . Nebo ten lid nemá žádného rozumu ; protož neslituje se nad ním učinitel jeho , a stvořitel jeho neučiní jemu milosti . I stane se v ten den , když pomstu uvoditi bude Hospodin od toku řeky až do potoka Egyptského , že vy , synové Izraelští , po jednom sebráni budete . Stane se také v ten den , že troubeno bude trubou velikou , i přijdou , kteříž byli zahynuli v zemi Assyrské , a zahnáni byli do země Egyptské , a klaněti se budou Hospodinu na hoře svaté v Jeruzalémě . Běda koruně pýchy , ožralcům Efraimským , květu nestálému v kráse a slávě své , těm , kteříž jsou při vrchu údolí velmi úrodného , a ztupeným od vína . Aj , silný a mocný Páně jako příval s krupobitím , jako povětří vyvracející , jako povodeň vod prudkých a rozvodnilých prudce až k zemi porazí . Nohami pošlapána bude koruna pýchy , ožralci Efraimští . Tehdáž stane se , že květ ten nestálý v kráse a slávě své těch , kteříž jsou při vrchu údolí velmi úrodného , bude jako ranní ovoce , prvé než léto bývá ; kteréž vida někdo , nepustil by ho z ruky , až by je snědl . V ten den bude Hospodin zástupů korunou ozdoby , a korunou okrasy ostatkům lidu svého , A duchem soudu sedícímu na soudu , a silou těm , kteříž zapuzují válku až k bráně . Ale i ti od vína bloudí , a od opojného nápoje se potácejí . Kníže i prorok bloudí , přeplňujíce se nápojem opojným , pohlceni jsou od vína , potácejí se od nápoje opojného , bloudí u vidění , chybují v soudu . Nebo všickni stolové plní jsou vývratků a lejn , tak že žádného místa čistého není . Kohož by vyučoval umění ? A komu by posloužil , aby vyrozuměl naučení ? Zdali ostaveným od mléka , odtrženým od prsí ? Poněvadž měli naučení za naučením , naučení za naučením , správu za správou , správu za správou , trošku odtud , trošku od onud . A však jako by neznámou řečí a cizím jazykem mluvil lidu tomuto , Kdyžto jim řekl : Totoť jest odpočinutí , způsobte odpočinutí ustalému , toť jest , pravím , odpočinutí . Ale nechtěli slyšeti . I bude jim slovo Hospodinovo naučení za naučením , naučení za naučením , správa za správou , správa za správou , troška odtud , troška od onud ; k tomu aby šli a padajíce nazpět , setříni byli , a zapleteni jsouce , aby polapeni byli . Protož slyšte slovo Hospodinovo , muži posměvači , panující nad lidem tímto , kterýž jest v Jeruzalémě : Proto že říkáte : Učinili jsme smlouvu s smrtí , a s peklem máme srozumění , pomsta rozvodnilá , ač přecházeti bude , nepřijde na nás , jakžkoli jsme položili svod za útočiště své , a pod falší jsme se ukryli : Z té příčiny takto praví Panovník Hospodin : Aj , já zakládám na Sionu kámen , kámen zkušený , úhelný drahý , základ pevný ; kdo věří , nebudeť kvapiti . A vykonám soud podlé pravidla , a spravedlnost podlé závaží , i zamete to omylné útočiště krupobití , a skrýši povodeň zatopí . A tak zrušena bude smlouva vašes smrtí , a srozumění vaše s peklem neostojí ; a když přecházeti bude pomsta rozvodnilá , budete od ní pošlapáni . Jakž jen počne přecházeti , zachvátí vás ; každého zajisté jitra přecházeti bude , ve dne i v noci . I stane se , že sám strach tomu , což jste slýchali , k srozumění poslouží , Zvlášť když bude tak krátké lůže , že se nebude lze stáhnouti , a přikrýti úzké , by se i skrčil . Nebo jako na hoře Perazim povstane Hospodin , jako v údolí Gabaon hněvati se bude , aby dělal dílo své , neobyčejné dílo své , aby vykonal skutek svůj , neobyčejný skutek svůj . A protož nebuďtež již posměvači , aby se nezadrhla osídla vaše ; nebo o zkažení , a to jistém , vší země slyšel jsem ode Pána , Hospodina zástupů . Nastavte uší , a slyšte hlas můj ; pozorujte , a poslechněte řeči mé . Zdaliž každého dne oře oráč , aby sel , prohání brázdy , a vláčí rolí svou ? Zdali když srovná svrchek její , nerozsívá viky , a nerozmítá kmínu a neseje pšenice přední a ječmene výborného , i špaldy v místě příhodném ? Nebo učí jej rozšafnosti , Bůh jeho vyučuje jej . Nebýváť pak okovaným smykem mlácena vika , aniž kolem vozním po kmínu se vůkol jezdí ; nebo holí vytlouká se vika , a kmín prutem . Pšenice mlácena bývá ; však i té ne vždycky mlátiti bude , aniž ji potře kolem vozu svého , ani o zuby jeho rozdrobí . I to od Hospodina zástupu vyšlo , kterýž jest divný v radě , a veleslavný v skutku . Běda Arieli , Arieli městu , v kterémž bydlil David . Přidejte rok po roku , nechať zařezují beránky . Však předce ssoužím Ariele . I nastane žalost a zámutek , nebo mi bude jako Ariel . Položím se zajisté vůkol proti tobě vojensky , a ssoužím tě bez lítosti , a vzdělám proti tobě šance . Tehdy sníženo jsuc , z země mluviti budeš , a z prachu šeptati bude řeč tvá ; bude , pravím , jako hadače z země hlas tvůj , a z prachu řeč tvá siptěti . Nebo jako prášku drobného bude množství nepřátel tvých , a jako plev létajících množství ukrutníků , a stane se to hned v okamžení . Od Hospodina zástupů navštíveno bude hromem a země třesením , a zvukem velikým , vichřicí a bouří a plamenem ohně sžírajícího . I budeť jako zdání vidění nočního množství všech národů bojujících proti Arieli , a všech válčících proti němu a pevnostem jeho , a ssužujících jej . Bude , pravím , jako když se lačnému ve snách zdá , an jí , ale když procítí , prázdný jest život jeho ; a jako když se žíznivému ve snách zdá , an pije , a když procítí , žíznivým zůstává , a duše jeho vždy žádá : tak bude množství všech národů , bojujících proti hoře Sion . Jak zpozdilí jste , ješto byste se měli užasnouti ; rozkoš provodíte , ješto byste měli na pomoc volati . Zpili se , ale ne vínem ; potácejí se , ale ne od nápoje opojného . Nebo naplnil vás Hospodin duchem chropotu , a zavřel oči vaše ; proroků i knížat vašich nejopatrnějších oči zastřel . Protož jest vám všeliké vidění podobné slovům knihy zapečetěné , kterouž dadí-li tomu , kterýž zná písmo , řkouce : Čti ji medle , i řekne : Nemohu , nebo zapečetěná jest . Pakli dadí knihu tomu , kterýž nezná písma , řkouce : Čti ji medle , tedy dí : Neznám písma . Nebo praví Pán : Proto že lid tento přibližuje se ústy svými , a rty svými ctí mne , srdce pak své vzdaluje a bázeň jejich , již se mne bojí , jest z přikázaní lidských pošlá : Z té příčiny , aj , já také divně zajdu s lidem tímto , divně , pravím , a zázračně . I zahyne moudrost moudrých jeho , a opatrnost opatrných jeho vymizí . Běda těm , kteříž hluboko před Hospodinem skrývají radu , jejichž každý skutek děje se v temnostech , a říkají : Kdo nás vidí ? A kdo nás šetří ? Převrácená myšlení vaše zdali nejsou podobná hlině hrnčířově ? Zdali říká dílo o dělníku svém : Neučinil mne ? A účinek říká-liž o učiniteli svém : Nerozuměl ? Zdaliž po maličkém a kratičkém času neobrátí se Libán v pole , a pole za les nebude počteno ? I uslyší v ten den hluší slova knihy , a z mrákoty a tmy oči slepých prohlédnou . Ale tiší rozveselí se náramně v Hospodinu , a chudí lidé v Svatém Izraelském plésati budou , Kdyžto přestane ukrutník , a zahyne posměvač , a všickni , kteříž jsou pilni marnosti , vypléněni budou , Kteříž obviňují z hříchu člověka pro slovo , a na toho , kterýž je tresce , v bráně lécejí , a pro nic utiskují spravedlivého . Protož takto dí o domu Jákobovu Hospodin , kterýž vykoupil Abrahama : Nebudeť již zahanben Jákob , aniž více tvář jeho zbledne . Nebo když uzří syny své , dílo rukou mých u prostřed sebe , an posvěcují jména mého , tedy posvěcovati budou Svatého Jákobova , a k bázni Boha Izraelského sloužiti , Aby bloudící duchem nabyli rozumnosti , a reptáci naučili se umění . Běda synům zpurným , dí Hospodin , skládajícím radu , kteráž není ze mne , a přikrývajícím ji přikrytím , ale ne z ducha mého , aby hřích k hříchu přidávali ; Kteříž chodí a sstupují do Egypta , nedotazujíce se úst mých , aby se zmocňovali v síle Faraonově , a doufali v stínu Egyptském . Nebo síla Faraonova bude vám k hanbě , a to odpočívání v stínu Egyptském k lehkosti , Proto že knížata jeho byli v Soan , a poslové jeho do Chanes chodili . Všeckyť k zahanbení přivede skrze lid , kterýž jim nic neprospěje , aniž bude ku pomoci , ani k užitku , ale k hanbě toliko a k útržce . Břímě hovad poledních v zemi nátisku a ssoužení , odkudž lev a lvíče , ještěrka a drak ohnivý létající , odnesou na hřbetě hovádek bohatství svá , a na hrbu velbloudů poklady své k lidu , kterýž jim nic neprospěje . Nebo Egyptští nadarmo a na prázdno pomáhati budou . Pročež ohlašuji to , že by síla jejich byla s pokojem seděti . Nyní jdi , napiš to na tabuli před očima jejich , a na knize vyrej to , aby to zůstávalo do nejposlednějšího dne , a až na věky věků , Že lid tento zpurný jest , synové lháři , synové , kteříž nechtí poslouchati zákona Hospodinova ; Kteříž říkají vidoucím : Nemívejte vidění , a prorokům : Neprorokujte nám toho , což pravého jest ; mluvte nám pochlebenství , prorokujte oklamání . Sejděte s cesty , svozujte od stezky , nechať se vzdálí od tváří naší Svatý Izraelský . Protož takto praví Svatý Izraelský : Proto že pohrdáte slovem tím , a doufáte ve lsti a v převrácenosti , a spoléháte na ni : Z té příčiny bude vám tato nepravost jako zed tržená padající , a vydutí na zdi vysoké , jejíž brzké a náhlé bývá oboření . A rozrazí ji , jako rozrážejí nádobu hrnčířskou rozbitou ; neodpustíť , tak že nebude nalezena po rozražení jejím ani střepina k nabrání ohně z ohniště , anebo k nabrání vody z louže . Nebo tak řekl Panovník Hospodin , Svatý Izraelský : Obrátíte-li se , a spokojíte-li se , zachováni budete . V utišení se a v doufání bude síla vaše . Ale nechcete . Nýbrž říkáte : Nikoli , ale na koních utečeme . Protož utíkati budete . Na rychlých ujedeme . Ale rychlejší budou stihající vás . Jeden tisíc před okřiknutím jednoho , a před okřiknutím pěti utíkati budete , až ( jestliže však vás co pozůstane ) , budete zanecháni jako okleštěné dřevo na vrchu hory , a jako korouhev na pahrbku . Protoť pak shovívá Hospodin , milost vám čině , a protoť se vyvýší , aby se smiloval nad vámi ; nebo Hospodin jest Bůh spravedlivý . Blahoslavení všickni , kteříž očekávají na něj . Lid zajisté na Sionu a v Jeruzalémě bydliti bude . Nikoli plakati nebudeš ; k hlasu volání tvého bude všelijak milost činiti s tebou . Hned jakž uslyší , ohlásíť se . A ačkoli Pán dá vám chleba úzkosti a vody ssoužení , však nebudou více odjati tobě učitelé tvoji , ale očima svýma vídati budeš učitele své , A ušima svýma slýchati slovo tobě po zadu řkoucích : Toť jest ta cesta , choďte po ní , buď že byste se na pravo neb na levo uchýlili . Tedy zavržete obestření rytin svých stříbrných , a oděv slitin svých zlatých ; odloučíš je jako nemoc svou trpící , řka jim : Táhněte tam . Dáť i déšť na rozsívání tvé , kterýmž bys osíval zemi , a chléb z úrody země , kterýž bude jadrný a zdárný ; v ten den pásti se bude i dobytek tvůj na pastvišti širokém . Volové také i oslové , dělající zemi , píci čistou jísti budou , kteráž opálkou a věječkou vyčištěna bývá . Budou také na všeliké hoře vysoké , a na všelikém pahrbku vyvýšeném pramenové a potokové vod , v den porážky veliké , když padnou věže . Bude i světlo měsíce jako světlo slunce , světlo pak slunce bude sedmernásobní , jako světlo sedmi dnů , v den , v kterýž uváže Hospodin zlámání lidu svého , a ránu zbití jeho uzdraví . Aj , jméno Hospodinovo přichází z daleka , jehožto hněv hořící a těžká pomsta ; rtové jeho naplněni jsou prchlivostí , a jazyk jeho jako oheň sžírající . Duch pak jeho jako potok rozvodnilý , kterýž až do hrdla dosáhne , aby tříbil národy , až by v nic obráceni byli , a uzdou svíral čelisti národů . I budete zpívati , jako když se v noci zasvěcuje slavnost , a veseliti se srdečně , jako ten , kterýž jde s píšťalkou , bera se na horu Hospodinovu , k skále Izraelově , Když dá slyšeti Hospodin hlas důstojnosti své , a ukáže vztaženou ruku svou s hněvem prchlivosti a plamenem ohně sžírajícího , an vše rozráží i přívalem i kamenným krupobitím . Hlasem zajisté Hospodinovým potřín bude Assur , kterýž jiné kyjem bijíval . Ale stane se , že každé udeření holí , kterouž doloží na něj Hospodin , silně dolehne ; s bubny a harfami a bitvou veselou bojovati bude proti němu . Nebo připraveno jest již dávno peklo , také i samému králi připraveno jest . Hluboké a široké je učinil , hranic jeho , ohně a dříví mnoho ; dmýchání Hospodinovo jako potoksiry je zapaluje . Běda těm , kteříž se utíkají do Egypta o pomoc , a v koních zpoléhají , a doufají v vozích , že jich mnoho , a v jezdcích , že jich množství veliké , a nepatří k Svatému Izraelskému , aniž Hospodina hledají , Ještoť i on jest moudrý . Protož uvede pomstu , a nezměníť slov svých , ale povstane proti domu zlostníků a proti pomoci těch , kteříž páší nepravost . Egyptští pak jsou lidé , a ne Bůh silný , a koni jejich tělo , a ne duch . A protož jakž jen Hospodin vztáhne ruku svou , padne i pomocník , padne i ten , jemuž byl ku pomoci ; a tak jednostejně všickni ti na nic přijdou . Nebo tak řekl Hospodin ke mně : Jako když lev řve aneb lvíče nad loupeží svou , proti němuž byl-li by svolán houf pastýřů , křiku jejich se neděsí , aniž se pro hluk jejich koří : tak sstoupí Hospodin zástupů , aby bojoval o horu Sion , a o pahrbek její . Jako ptáci létajíce , tak hájiti bude Hospodin zástupů Jeruzaléma , anobrž obhajuje vysvobodí , pomíjeje zachová . Navraťtež se k tomu , od něhož hluboko zabředli synové Izraelští . Nebo v ten den zavržete jeden každý modly své stříbrné a modly své zlaté , kterýchž vám nadělaly ruce vaše , abyste hřešili . I padne Assur od meče ne muže , a meč ne člověka zžíře jej ; a utíkati bude před mečem , a nejudatnější jeho pod plat uvedeni budou . A tak skála jeho pro strach zmizí , a knížata jeho korouhve děsiti se budou , praví Hospodin , jehož jest oheň na Sionu a pec v Jeruzalémě . Aj , v spravedlnosti kralovati bude král , a knížata v soudu panovati budou . Nebo bude muž ten jako skrýše před větrem , a schrana před přívalem , jako potokové vod na místě suchém , jako stín skály veliké v zemi vyprahlé . A oči vidoucích nebudou blíkati , a uši slyšících pozorovati budou . Pročež srdce bláznů nabude umění , a jazyk zajikavých prostranně a světle mluviti bude . Nebudeť více nazýván nešlechetný šlechetným , a skrbný nebude slouti štědrým . Proto že nešlechetný o nešlechetnosti mluví , a srdce jeho skládá nepravost , jak by provodil ošemetnost , a mluvil proti Hospodinu scestné věci , jak by znuzil duši lačného , a nápoj žíznivému odjal . Také i usilování skrbného jsou škodlivá ; nebo nešlechetnosti obmýšlí , jak by k záhubě přivedl ponížené slovy lživými , a mluvil proti nuznému před soudem . Ješto šlechetný obmýšlí šlechetné věci , a takovýť při tom , což šlechetného jest , státi bude . Ženy lhostejné , vstaňte , slyšte hlas můj ; dcery bezpečně sobě počínající , ušima pozorujte řeči mé . Za mnohé dny a léta vichrovány budete , ó vy v bezpečnosti bydlící ; nebo přestane vinobraní , a klizení úrod nepřijde . Třestež se strachem , ó lhostejné , pohnětež se , bezpečně sobě počínající ; svlecte se , a obnažte se , a přepašte se po bedrách . Kvílíce nad prsy , nad poli výbornými a nad kmeny úrodnými . Na zemi lidu mého trní a hloží vzejde , anobrž na všech domích veselých a městě plésajícím . Nebo rozkošný palác opuštěn bude , hluk města přestane , hrad vysoký a věže obráceny budou v jeskyně na věčnost , k radosti divokým oslům , a ku pastvišti stádům . Dokudž nebude vylit na nás duch s výsosti , a nebude obrácena poušť v pole úrodné , a pole úrodné za les počítáno . I bude na poušti soud bydliti , a spravedlnost na poli úrodném přebývati . A zjeví se skutek spravedlnosti , pokoj , ovoce , pravím , spravedlnosti , pokoj a bezpečnost až na věky . Nebo bydliti bude lid můj v obydlí pokojném , totiž v příbytcích nejbezpečnějších a v odpočívání nejpokojnějším , Byť pak i krupobití spadlo na les , a velmi sníženo bylo město . Blaze vám , kteříž sejete na všelikých místech úrodných , vypouštějíc tam vola i osla . Běda tobě , zhoubce , ješto sám nebýváš huben , a kterýž nevěrně děláš , ješto tobě nečinili nevěrně . Když přestaneš býti zhoubcím , pohuben budeš ; když přestaneš nevěrně činiti , nevěrněť činiti budou . Hospodine , učiň nám milost , na tebeť očekáváme ; budiž ramenem svých každého jitra , a vysvobozením naším v čas ssoužení . Před zvukem hřmotu rozprchnou se národové , před vyvýšením tvým budou rozptýleni pohané . A sebrána bude loupež vaše , tak jako sbíráni bývají chroustové ; jako připadají kobylky , tak připadnou na ni . Vyvýšíť se Hospodin , nebo na výsosti přebývá , a naplní Sion soudem a spravedlností . I bude upevněním časů tvých , silou i hojným spasením ; moudrost a umění , a bázeň Hospodinova poklad tvůj . Aj , rekové jejich naříkali vně , jednatelé pokoje hořce plakali . Zpustly silnice , přestali choditi cestou ; zrušil příměří , nevážil sobě měst , za nic položil sobě člověka . Kvílila a zemdlela země , styděti se musil Libán a usvadl ; Sáron učiněn jako poušť , Bázan pak a Karmel oklácen . Jižť povstanu , praví Hospodin , již vyvýšen , již vyzdvižen budu . Počnouce slámu , porodíte strniště ; oheň dýchání vašeho sžíře vás . I budou národové vypálené vápno , trní podťaté , ohněm spáleni budou . Slyšte dalecí , co jsem učinil , a poznejte blízcí sílu mou . Zděsili se na Sionu hříšníci , podjala hrůza pokrytce , řkoucí : Kdož by z nás mohl ostáti před ohněm sžírajícím ? Kdož by z nás mohl ostáti před plamenem věčným ? Ten , kterýž chodí v spravedlnosti , a mluví pravé věci , kterýž pohrdá ziskem z útisku , kterýž otřásá ruce své , aby darů nepřijímal , kterýž zacpává uši své , aby neslyšel rady o vraždě , a zavírá oči své , aby se na zlé nedíval : Ten na vysokých místech přebývati bude , hradové na skalách útočiště jeho , tomu chléb dán bude , vody jeho stálé budou . Krále v okrase jeho uzří oči tvé , spatří i zemi dalekou . Srdce tvé přemyšlovati bude o strachu , řka : Kdež jest písař , kde výběrčí , kde spisovatel velikých domů ? Lidu ukrutného neuhledáš , lidu hluboké řeči , jíž bys neslýchal , a jazyku cizího , jemuž bys nerozuměl . Patř na Sion , město slavností našich , oči tvé nechať hledí na Jeruzalém , obydlí pokojné , stánek , kterýž nebude přenešen , kolíkové jeho na věky se nepohnou , a žádný provaz jeho se neztrhá ; Proto že velikomocný Hospodin jest nám na místě tom řekami toků širokých , po němž nepůjde lodí s vesly , aniž bárka veliká po něm přecházeti bude . Nebo Hospodin jest soudce náš , Hospodin ustanovitel práv našich , Hospodin král náš , onť spasí nás . Oslábliť jsou provazové tvoji , aniž budou moci utvrditi sloupu bárky své , ani roztáhnouti plachty , anť již rozdělena bude kořist loupeže mnohé ; i chromí rozchvátají kořist . Aniž dí kdo z obyvatelů : Nemocen jsem . Lid osedlý v něm zproštěn bude nepravosti . Přistuptež národové , abyste slyšeli , a lidé pozorujte . Nechať slyší země i plnost její , okršlek zemský i všeliký plod jeho . Proto že hněv Hospodinův jest proti všechněm národům , a prchlivost proti všemu vojsku jejich : vyhubí je jako proklaté , a vydá je k zabití . I budou povrženi zbití jejich , a z těl mrtvých jejich vzejde smrad , a rozplynou se hory od krve jejich . Chřadnouti bude i všecko vojsko nebeské , a svinuta budou nebesa jako kniha , a všecko vojsko jejich sprchne , jako prší list s vinného kmene , a jako nezralé ovoce s fíku . Nebo opojen jest na nebi meč můj ; na Idumejské sstoupí , a na lid , na nějž jsem klatbu vydal , aby trestán byl . Meč Hospodinův bude plný krve , umastí se tukem a krví beranů a kozlů , tukem ledvin skopových ; obět zajisté bude míti Hospodin v Bozra , a zabijení veliké v zemi Idumejské . Sstoupí s nimi i jednorožcové a volčata s voly , i opije se země jejich krví , a prach jejich tukem se omastí . Nebo den pomsty Hospodinovy , léto odplacování se , aby mštěno bylo Siona . A obráceni budou potokové její v smolu , a prach její v siru , a země její obrátí se v smolu hořící . V noci ani ve dne neuhasne , na věky vystupovati bude dým její , od národu až do pronárodu pustá zůstane , na věky věků nebude , kdo by šel přes ni . Ale osednou ji pelikán a výr , kalous také a krkavec budou bydliti v ní , a roztáhne po ní šňůru zahanbení a závaží marnosti . Šlechticů jejích volati budou k království , ale nebude tam žádného , nebo všecka knížata její zhynou . A vzroste na palácích jejích trní , kopřivy a bodláčí na hradích jejích , a bude příbytkem draků a obydlím sov . Tam se budou potkávati spolu zvěř s ptactvem , a příšera jedna druhé se ozývati ; tam toliko noční přeluda se usadí , a odpočinutí sobě nalezne . Tam se zhnízdí sup , a škřečeti bude , a když vysedí , shromáždí je pod stín svůj ; tam také shledají se luňáci jeden s druhým . Hledejte v knize Hospodinově , a čtěte . Ani jedno z těch nechybí , a jeden každý bez své druže nebude ; nebo to ústa Páně přikázala , a duch jeho shromáždí je . Onť zajisté vrže jim losy , a ruka jeho jim rozdělí ji provazcem ; až na věky dědičně ji osednou , od národu až do pronárodu v ní přebývati budou . Veseliti se budou z toho poušť a pustina , plésati , pravím , bude poušť , a zkvetne jako růže . Ušlechtile zkvetne , ano i radostně plésati bude s prozpěvováním . Sláva Libánská dána jí bude , okrasa Karmelská a Sáronská . Tyť věci uzří slávu Hospodinovu , důstojnost Boha našeho . Posilňtež rukou opuštěných , a kolena klesající utvrďte . Rcete těm , kteříž jsou bázlivého srdce : Posilňte se , nebojte se . Aj , Bůh váš s pomstou přijde , s odplatou Bůh sám přijde , a spasí vás . Tehdáž otevrou se oči slepých , otevrou se též i uši hluchých . Tehdáž poskočí kulhavý jako jelen , a jazyk němého prozpěvovati bude ; nebo se vyprýští vody na poušti , a potokové na pustinách . A obrátí se místo vyprahlé v jezero , a žíznivé v prameny vod ; v doupatech draků , v pelešech jejich tráva , třtí a sítí . Bude také tam silnice a cesta , kteráž cestou svatou slouti bude . Nepůjde po ní nečistý , ale bude samých těchto ; tou cestou jdoucí i nejhloupější nezbloudí . Nebude tam lva , a lítá zvěř nebude choditi po ní , aniž tam nalezena bude , ale půjdou po ní ti , jenž budou vysvobozeni . Vykoupení , pravím , Hospodinovi navrátí se , a přijdou na Sion s prozpěvováním , a veselé věčné bude na hlavě jejich ; radosti a veselé dojdou , zámutek pak a úpění uteče od nich . Stalo se pak čtrnáctého léta kralování Ezechiášova , přitáhl Senacherib král Assyrský proti všechněm městům Judským hrazeným , a zdobýval jich . I poslal král Assyrský Rabsaka z Lachis do Jeruzaléma k králi Ezechiášovi s vojskem velikým . Kterýž se postavil u struhy rybníka hořejšího , při silnici pole valchářova . Tedy vyšel k němu Eliakim syn Helkiášův , kterýž byl správce domu , a Sobna písař , a Joach syn Azafův , kancléř . I mluvil k nim Rabsaces : Povězte medle Ezechiášovi : Toto praví král veliký , král Assyrský : Jakéž jest to doufání , na kterémž se zakládáš ? Řekl jsem : Jistě žeť jest věc daremní ; radyť jest a síly k válce potřebí . A protož v koho doufáš , že mi se protivíš ? Aj , spolehl jsi na hůl třtiny té nalomené , na Egypt , na niž zpodepřel-li by se kdo , pronikne ruku jeho , a probodne ji . Takovýť jest Farao král Egyptský všechněm , kteříž v něm doufají . Pakli mi díš : V Hospodinu Bohu svém doufáme : zdaliž on není ten , jehož pobořil Ezechiáš výsosti i oltáře , a přikázal Judovi a Jeruzalému , řka : Před tímto oltářem klaněti se budete ? Ale nu , potkej se medle se pánem mým králem Assyrským . Přidámť ještě dva tisíce koní , můžeš-li jen míti , kdo by na nich jeli . Jakž tedy odoláš jednomu knížeti z nejmenších služebníků pána mého , ačkoli máš doufání v Egyptu pro vozy a jezdce ? Přesto , zdali jsem bez Hospodina přitáhl do země této , abych ji zkazil ? Hospodin řekl mi : Táhni na tu zemi , a zkaz ji . I řekl Eliakim a Sobna a Joach Rabsakovi : Mluv medle k služebníkům svým Syrsky , však rozumíme , a nemluv k nám Židovsky před lidem tímto , kterýž jest na zdech . I odpověděl Rabsaces : Zdaliž ku pánu tvému a k tobě poslal mne pán můj , abych mluvil slova tato ? Však k mužům těm , kteříž jsou na zdech , aby lejna svá jedli , a moč svůj spolu s vámi pili . A tak stoje Rabsaces , volal hlasem velikým Židovsky , a řekl : Slyšte slova krále velikého , krále Assyrského : Toto praví král : Nechť vás nesvodí Ezechiáš , neboť nebude moci vyprostiti vás . A nechť vám nevelí Ezechiáš doufati v Hospodina , řka : Zajisté vysvobodí nás Hospodin , a nebudeť dáno město toto v ruku krále Assyrského . Neposlouchejte Ezechiáše . Nebo takto praví král Assyrský : Učiňte mi to k líbosti , a vyjděte ke mně , i bude moci jísti jeden každý z vinice své , a jeden každý z fíku svého , a píti jeden každý vodu z čisterny své , Dokudž nepřijdu , a nepoberu vás do země podobné zemi vaší , do země úrodné , země chleba a vinic . Nechť vás nesvodí Ezechiáš , řka : Hospodin vysvobodí nás . Zdaliž mohli vysvoboditi bohové národů jeden každý zemi svou z ruky krále Assyrského ? Kde jsou bohové Emat a Arfad ? Kde jsou bohové Sefarvaim ? Zdaliž jsou vysvobodili i Samaří z ruky mé ? Kteří jsou mezi všemi bohy těch zemí , ješto by vysvobodili zemi svou z ruky mé ? Aby pak Hospodin měl vysvoboditi Jeruzalém z ruky mé ? Oni pak mlčeli , a neodpověděli jemu slova . Nebo takové bylo rozkázaní královo , řkoucí : Neodpovídejte jemu . I přišel Eliakim syn Helkiášův , kterýž byl správcím domu , a Sobna písař , a Joach syn Azafův , kancléř , k Ezechiášovi , majíce roucha roztržená , a oznámili jemu slova Rabsakova . I stalo se , když to uslyšel král Ezechiáš , že roztrhl roucho své , a oděl se žíní , a všel do domu Hospodinova . I poslal Eliakima správce domu , a Sobnu písaře , a starší z kněží , oblečené v žíně k Izaiášovi proroku , synu Amosovu . Kteříž řekli jemu : Toto praví Ezechiáš : Den úzkosti a útržky i rouhání jest den tento , proto že se přiblížil plod k vyjití , ale není síly ku porodu . Ó by slyšel Hospodin Bůh tvůj slova Rabsakova , jehož poslal král Assyrský pán jeho , aby utrhal Bohu živému , a pomstil Hospodin Bůh tvůj těch slov , kteráž slyšel . Protož pozdvihni modlitby za tento ostatek lidu , kterýž se nalézá . I přišli služebníci krále Ezechiáše k Izaiášovi . Jimž odpověděl Izaiáš : Toto povíte pánu svému : Takto praví Hospodin : Nestrachuj se slov těch , kteráž jsi slyšel , jimiž se mně rouhali služebníci krále Assyrského . Aj , já pustím naň vítr , aby uslyše pověst , navrátil se do země své , a učiním to , že padne od meče v zemi své . Navrátiv se pak Rabsaces , nalezl krále Assyrského , an dobývá Lebna . Nebo uslyšel , ( pročež odtrhl od Lachis ) , Uslyšel , pravím , o Tirhákovi králi Mouřenínském , ano pravili : Táhne , aby bojoval s tebou . A však uslyšev to , vždy poslal posly své k Ezechiášovi s těmito slovy : Takto povíte Ezechiášovi králi Judskému , řkouce : Nechť tebe nesvodí Bůh tvůj , v němž ty doufáš , říkaje : Nebude dán Jeruzalém v ruku krále Assyrského . Aj , slyšels , co jsou učinili králové Assyrští všechněm zemím , pohubivše je , a ty bys měl býti vysvobozen ? Zdaliž jsou je vysvobodili bohové těch národů , kteréž zahladili předkové moji , Gozana , Charana , Resefa a syny z Eden , kteříž byli v Telasar ? Kde jest král Emat , a král Arfad , a král města Sefarvaim , Ana i Ava ? Protož vzav Ezechiáš list z ruky poslů , přečtl jej a vstoupiv do domu Hospodinova , rozvinul jej Ezechiáš před Hospodinem . A modlil se Ezechiáš Hospodinu , řka : Hospodine zástupů , Bože Izraelský , kterýž sedíš nad cherubíny , ty jsi sám Bůh všech království země , ty jsi učinil nebe i zemi . Nakloniž , Hospodine , ucha svého a uslyš ; otevři , Hospodine , oči své a pohleď ; slyš , pravím , všecka slova Senacheribova , kterýž poslal k činění útržek Bohu živému . Takť jest , Hospodine , žeť jsou pohubili králové Assyrští všecky ty krajiny i zemi jejich , A uvrhli bohy jejich do ohně ; nebo nebyli bohové , ale dílo ruku lidských , dřevo a kámen , protož zahladili je . A nyní , Hospodine Bože náš , vysvoboď nás z ruky jeho , aťby poznala všecka království země , že jsi ty Hospodin sám . Tedy poslal Izaiáš syn Amosův k Ezechiášovi , řka : Toto praví Hospodin Bůh Izraelský : Zač jsi mi se modlil strany Senacheriba krále Assyrského , Totoť jest slovo , kteréž mluvil Hospodin o něm : Pohrdá tebou , a posmívá se tobě panna , dcera Sionská , potřásá hlavou za tebou dcera Jeruzalémská . Kohož jsi zhaněl ? A komus se rouhal ? A proti komus povýšil hlasu , a pozdvihl zhůru očí svých ? Proti Svatému Izraelskému . Skrze služebníky své utrhal jsi Pánu , a řekl jsi : Ve množství vozů svých já jsem vytáhl na hory vysoké , na stráně Libánské , a zpodtínám vysoké cedry jeho , i spanilé jedle jeho , a vejdu na nejvyšší kraj jeho do lesů a výborných rolí jeho . Já jsem vykopal a pil vody ; nebo jsem vysušil nohama svýma všecky potoky míst obležených . Zdalis neslyšel , že jsem již to dávno učinil , a ode dnů starých to sformoval ? Nyní pak k tomu přivozuji , aby v poušť a v hromady rumu města hrazená obrácena byla , A jejich obyvatelé ruce oslablé majíc , předěšeni a zahanbeni jsouc , byli jako bylina polní , a zelina vzcházející , jako tráva na střechách , a osení rzí zkažené , prvé než by dorostlo . Sedání pak tvé , a vycházení tvé i vcházení tvé znám , i vzteklost tvou proti sobě . Poněvadž ty se vztěkáš proti mně , a tvé zpouzení přišlo v uši mé , protož vpustím udici svou v chřípě tvé , a udidla svá v ústa tvá , a odvedu tě zase tou cestou , kterouž jsi přišel . A toto měj za znamení : Budete jísti roku prvního , co samo od sebe zroste , též druhého roku , což se samo od sebe zrodí , třetího pak roku budete síti a žíti a štěpovati vinice , a jísti ovoce jejich . Ostatek zajisté domu Judova , kterýž pozůstal , vpustí zase kořeny své hluboce , a vydá užitek zhůru . Nebo z Jeruzaléma vyjdou ostatkové , a zachovaní z hory Siona . Horlivost Hospodina zástupů učiní to . A protož toto praví Hospodin o králi Assyrském : Nevejdeť do města tohoto , aniž sem střely vstřelí , aniž na ně dotrou pavézníci , aniž udělají u něho náspu . Cestou , kterouž přitáhl , zase navrátí se , a do města tohoto nevejde , praví Hospodin . Nebo chrániti budu města tohoto , abych je zachoval pro sebe a pro Davida služebníka svého . Tedy vyšel anděl Hospodinův , a zbil v vojště Assyrském sto osmdesáte a pět tisíců . I vstali velmi ráno , a aj , všickni mrtví . A tak odjel , anobrž utekl , a navrátil se Senacherib král Assyrský , a bydlil v Ninive . I stalo se , když se klaněl v chrámě Nizrocha boha svého , že Adramelech a Sarasar , synové jeho , zabili jej mečem , a utekli do země Ararat . I kraloval Esarchaddon syn jeho místo něho . V těch dnech roznemohl se Ezechiáš až k smrti . I přišel k němu Izaiáš syn Amosův , prorok , a řekl jemu : Toto praví Hospodin : Zřeď dům svůj , nebo umřeš , a nebudeš živ . I obrátil Ezechiáš tvář svou k stěně , a modlil se Hospodinu . A řekl : Prosím , ó Hospodine , rozpomeň se nyní , že jsem stále chodil před tebou v pravdě a v srdci upřímém , a že jsem to činil , což dobrého jest před očima tvýma . I plakal Ezechiáš pláčem velikým . Tedy stalo se slovo Hospodinovo k Izaiášovi , řkoucí : Jdi a rci Ezechiášovi : Toto praví Hospodin Bůh Davida otce tvého : Slyšelť jsem modlitbu tvou , viděl jsem slzy tvé ; aj , já přidám ke dnům tvým patnácte let . A z ruky krále Assyrského vysvobodím tě i město toto , a chrániti budu města tohoto . A toto budeš míti znamení od Hospodina , že Hospodin učiní věc tuto , kterouž mluvil : Aj , já navrátím zpátkem stín po stupních , po nichž sešel na hodinách slunečných Achasových , o deset stupňů . I navrátilo se slunce o deset stupňů , po týchž stupních , po nichž bylo sešlo . Zapsání Ezechiáše krále Judského , když nemocen byl , a ozdravěl po nemoci své : Jáť jsem byl řekl v přestřižení dnů svých , že vejdu do bran hrobu , zbaven budu ostatku let svých . Řekl jsem byl , že neuzřím Hospodina , Hospodina v zemi živých , nebudu vídati člověka více mezi přebývajícími na světě . Přebývání mé pomíjí , a stěhuje se ode mne jako stánek pastýřský ; přestřihl jsem jako tkadlec život svůj , od třísní odřeže mne . Dnes dříve než noc přijde , učiníš mi konec . Předkládal jsem sobě v jitře , že jako lev tak potře všecky kosti mé , dnes dříve než noc přijde , že mi učiníš konec . Jako řeřáb a vlaštovice pištěl jsem , lkal jsem jako holubice , oči mé zhůru pozdvižené byly . Pane , násilé trpím , ó prodliž mi života . Ale coť mám více mluviti ? I předpověděl mi , i učinil , že živ pobudu mimo všecka léta svá po hořkosti duše své . Pane , kdo po nich i v nich živi budou , všechněm znám bude život dýchání mého , žes mi zdraví navrátil , a mne při životu zachoval . Aj , v čas pokoje potkala mne byla hořkost nejhořčejší , ale tobě zalíbilo se vytrhnouti duši mou z propasti zkažení , proto že jsi zavrhl za hřbet svůj všecky hříchy mé . Nebo ne hrob oslavuje tebe , ani smrt tě chválí , aniž očekávají ti , jenž do jámy sstupují , pravdy tvé . Ale živý , živý , tenť oslavovati bude tebe , jako já dnes , a otec synům v známost uvodí pravdu tvou . Hospodin vysvobodil mne , a protož písně mé zpívati budeme po všecky dny života našeho v domě Hospodinově . Řekl pak byl Izaiáš : Nechať vezmou hrudu suchých fíků , a přiloží na vřed , a zdráv bude . I řekl byl Ezechiáš : Jaké jest znamení , že vstoupím do domu Hospodinova ? Toho času poslal Merodach Baladan syn Baladanův , král Babylonský , list a dary Ezechiášovi , když uslyšel , že nemocen byv , zase ozdravěl . I zradoval se z toho Ezechiáš , a ukázal jim dům klénotů svých , stříbra a zlata a vonných věcí , a olej nejvýbornější , tolikéž dům zbroje své , a cožkoli mohlo nalezeno býti v pokladích jeho . Ničeho nebylo , čehož by jim neukázal Ezechiáš v domě svém i ve všem panství svém . V tom přišel prorok Izaiáš k králi Ezechiášovi , a řekl jemu : Co pravili ti muži ? A odkud přišli k tobě ? I odpověděl Ezechiáš : Z země daleké přišli ke mně , z Babylona . Řekl ještě : Co jsou viděli v domě tvém ? Odpověděl Ezechiáš : Všecko , což jest v domě mém , viděli . Ničeho není v pokladích mých , čehož bych jim neukázal . Tedy řekl Izaiáš Ezechiášovi : Slyšiž slovo Hospodina zástupů : Aj , dnové přijdou , že odneseno bude do Babylona , cožkoli jest v domě tvém , a cožkoli nachovali otcové tvoji , až do tohoto dne ; nezůstaneť ničeho , ( praví Hospodin ) . I syny tvé také , kteříž pojdou z tebe , kteréž zplodíš , poberou , a budou komorníci při dvoře krále Babylonského . Tedy řekl Ezechiáš Izaiášovi : Dobréť jest slovo Hospodinovo , kteréž jsi mluvil . ( A doložil ) : Proto že pokoj a pravda bude za dnů mých . Potěšujte , potěšujte lidu mého , dí Bůh váš . Mluvte k srdci Jeruzaléma , a ohlašujte jemu , že se již doplnil čas uložený jeho , že jest odpuštěna nepravost jeho , a že vzal z ruky Hospodinovy dvojnásobně za všecky hříchy své . Hlas volajícího : Připravtež na poušti cestu Hospodinovu , přímou učiňte na pustině stezku Boha našeho . Každé údolí ať jest vyvýšeno , a všeliká hora i pahrbek ať jest snížen ; což jest křivého , ať jest přímé , a místa nerovná ať jsou rovinou . Nebo se zjeví sláva Hospodinova , a uzří všeliké tělo spolu , že ústa Hospodinova mluvila . Hlas řkoucího : Volej . I řekl : Co mám volati ? To , že všeliké tělo jest tráva , a všeliká vzácnost jeho jako květ polní . Usychá tráva , květ prší , jakž vítr Hospodinův povane na něj . V pravděť jsou lidé ta tráva . Usychá tráva , květ prší , ale slovo Boha našeho zůstává na věky . Na horu vysokou vystup sobě , Sione , zvěstovateli věcí potěšených , povyš mocně hlasu svého , Jeruzaléme , zvěstovateli věcí potěšených , povyš , aniž se boj . Rci městům Judským : Aj , Bůh váš . Aj , Panovník Hospodin proti silnému přijde , a rámě jeho panovati bude nad ním ; aj , mzda jeho s ním , a dílo jeho před ním . Jako pastýř stádo své pásti bude , do náručí svého shromáždí jehňátka , a v klíně svém je ponese , březí pak poznenáhlu povede . Kdo změřil hrstí svou vody , a nebesa pídí rozměřil ? A kdo změřil měrou prach země , a zvážil na váze hory , a pahrbky na závaží ? Kdo vystihl ducha Hospodinova , a rádcím jeho byl , že by mu oznámil ? S kým se radil , že by mu přidal srozumění , a naučil jej stezce soudu , a vyučil jej umění , a cestu všelijaké rozumnosti jemu v známost uvedl ? Aj , národové jako krůpě od okova , a jako prášek na vážkách se počítají , ostrovy jako nejmenší věc zachvacuje . Ani Libán nepostačil by k zanícení ohně , a živočichové jeho nepostačili by k zápalné oběti . Všickni národové jsou jako nic před ním , za nic a za marnost pokládají se u něho . K komu tedy připodobníte Boha silného ? A jaké podobenství přirovnáte jemu ? Jakžkoli rytinu líčí řemeslník , a zlatník zlatem ji potahuje , a řetízky stříbrné k ní slévá ; A ten , kterýž pro chudobu nemá co obětovati , dřevo , kteréž by nepráchnivělo , vybírá , a řemeslníka umělého sobě hledá k přistrojení rytiny , aby se nepohnula . Zdaliž nevíte ? Zdaliž neslýcháte ? Zdaliž se vám nezvěstuje od počátku ? Zdaliž nesrozumíváte z základů země ? Ten , kterýž sedí nad okršlkem země , jejížto obyvatelé jako kobylky , kterýž rozprostřel jako kortýnu nebesa , a roztáhl je jako stánek k přebývání , Onť přivodí knížata na nic , soudce zemské jako nic rozptyluje , Tak že nebývají štípeni ani sáti , aniž kořene pouští do země pařez jejich . Nebo jakž jen zavane na ně , hned usychají , a vicher jako plevu zanáší je . K komu tedy připodobníte mne , abych podobný byl jemu , praví Svatý ? Pozdvihněte zhůru očí svých , a vizte , kdo to stvořil ? Kdo vyvodí v počtu vojsko jejich , a všeho toho zejména povolává ? Vedlé množství síly a veliké moci ani jedno z nich nehyne . Pročež tedy říkáš , Jákobe , a mluvíš , Izraeli : Skrytať jest cesta má před Hospodinem , a pře má před Boha mého nepřichází ? Zdaliž nevíš , zdaž jsi neslýchal , že Bůh věčný Hospodin , kterýž stvořil končiny země , neustává ani zemdlívá , a že vystižena býti nemůže moudrost jeho ? On dává ustalému sílu , a tomu , ješto žádné síly nemá , moci hojně udílí . Ustává a umdlévá mládež , a mládenci těžce klesají , Ale ti , jenž očekávají na Hospodina , nabývají nové síly . Vznášejí se peřím jako orlice ; běží , a však neumdlévají , chodí , a neustávají . Umlknětež přede mnou ostrovové , a národové nechať se ssilí , nechať přistoupí , a tu ať mluví . Přistupmež spolu k soudu . Kdo vzbudil od východu spravedlivého , aby ho následoval ? Kdo jemu podmanil národy , a způsobil , aby nad králi panoval , vydav je jako prach meči jeho , a jako plevy rozptýlené lučišti jeho ? Sháněje se s nimi , prošel pokojně cestou , po níž nohama svýma nechodíval . Kdo to spravil a učinil , povolávaje rodin od počátku ? Já Hospodin , první i poslední , já sám . Viděli ostrovové , a ulekli se , končiny země předěsily se , shromáždili se a sešli . Jeden druhému pomáhal , a bratru svému říkal : Posilň se . A tak posilňoval tesař zlatníka , vyhlazujícího kladivo tlučením na nákovadlí , říkaje : K sletování toto dobré jest . I utvrdil to hřebíky , aby se nepohnulo . Ale ty , Izraeli služebníče můj , ty Jákobe , kteréhož jsem vyvolil , símě Abrahama , přítele mého , Ty , kteréhož jsem vychvátil od končin země , nýbrž pominuv přednějších jejich , povolal jsem tě , řka tobě : Služebník můj jsi , vyvolil jsem tě , aniž jsem zavrhl tebe . Nebojž se , nebo jsem já s tebou ; nestrachujž se , nebo já jsem Bůh tvůj . Posilním tě , a pomáhati budu tobě , a podpírati tě budu pravicí spravedlnosti své . Aj , zastydí se , a zahanbeni budou všickni , kteříž se zlobí proti tobě ; v nic obráceni budou , a zahynou ti , kteříž tobě odporují . Hledal-li bys jich , nenalezneš jich . Ti , kteříž se s tebou nesnadní , v nic obráceni budou , a na nic přijdou ti , jenž s tebou válčí . Nebo já , Hospodin Bůh tvůj , ujal jsem tě za tvou pravici , a pravímť : Neboj se , já tobě pomáhati budu . Neboj se , červíčku Jákobův , hrstko Izraelova , já spomáhati budu tobě , praví Hospodin , a vykupitel tvůj , Svatý Izraelský . Aj , učinil jsem tě jako smyk i s zuby novými po obou stranách ; pomlátíš hory , a zetřeš je , a s pahrbky jako s plevami naložíš . Převěješ je , v tom je vítr zachvátí , a vicher rozptýlí , ty pak plésati budeš v Hospodinu , v Svatém Izraelském chlubiti se budeš . Chudé a nuzné , kteříž hledají vody , an jí není , jejichž jazyk žízní prahne , já Hospodin vyslyším , já Bůh Izraelský neopustím jich . Vyvedu na vysokých místech řeky , a u prostřed rovin studnice ; obrátím poušť v jezero vod , a zemi vyprahlou v prameny vod . Nasadím na poušti cedrů , výborných cedrů , myrtoví , a olivoví ; vysadím poušť jedlovím , jilmem , též i pušpanem , Aby viděli , a poznali , a rozvažujíce , srozuměli , že to ruka Hospodinova učinila , a Svatý Izraelský že to stvořil . Veďte při svou , praví Hospodin , ukažte mocné důvody své , dí král Jákobův . Nechať přistoupí , a nechť nám oznámí to , což se státi má . Věci prvé stalé oznamte , abychom povážili v srdci svém , a poznali cíl jejich , aneb aspoň co jest budoucího , povězte nám . Oznamte , co se budoucně státi má , a poznáme , že bohové jste . Pakli , učiňte něco dobrého neb zlého , abychom se děsili , když bychom to viděli spolu . Aj , vy naprosto nic nejste , a dílo vaše tolikéž nic není ; protož ohavnýť jest , kdo vás zvoluje . Vzbudím od půlnoci , ten přitáhne , od východu slunce , ten svolá ve jménu mém , a oboří se na knížata jako na bláto , a pošlapá je jako hrnčíř hlinu . Kdo oznámí od počátku , abychom věděli , aneb od starodávna , abychom řekli : Práv jest ? Naprosto žádného není , kdo by oznámil , aniž jest kdo , ješto by se dal slyšeti , aneb ješto by slyšel řeči vaše . Já jsem první , kterýž Sionu předpovídám : Aj , aj , teď jsou ; a Jeruzalému : Zvěstovatele potěšených věcí dám . Nebo vidím , že není žádného , není žádného mezi nimi rozumného ; ač se jich otazuji , však neodpovídají slova . Aj , všickni ti jsou marnost , za nic nestojí dílo jejich , vítr a daremní věc jsou slitiny jejich . Aj , služebník můj , na kteréhož se zpodepru , vyvolený můj , jehož libuje duše má . Ducha svého dám jemu , onť soud národům vynášeti bude . Nebude křičeti , ani se vyvyšovati , ani slyšán bude vně hlas jeho . Třtiny nalomené nedolomí , a lnu kouřícího se neuhasí , ale soud podlé pravdy vynášeti bude . Nebude neochotný , ani přísný , dokudž soudu na zemi nevykoná , a učení jeho ostrovové očekávati budou . Tak praví Bůh silný Hospodin , kterýž stvořil nebesa , a roztáhl je , kterýž rozšířil zemi , i to , což z ní pochází , kterýž dává dýchání lidu na ní , a ducha těm , jenž chodí po ní . Já Hospodin povolal jsem tě v spravedlnosti , a ujal jsem tě za ruku tvou ; protož ostříhati tě budu , a dám tě v smlouvu lidu , a za světlo národům , Abys otvíral oči slepé , a vyvodil z žaláře vězně , a z vězení ty , kteříž sedí ve tmách . Já jsem Hospodin , toť jest jméno mé , a slávy své jinému nedám , ani chvály své rytinám . Aj , prvnější věci přišly , a i nové předpovídaje , dříve než se začnou , dám o nich slyšeti vám . Zpívejte Hospodinu píseň novou , chvála jeho jest od končin země , kteříž se plavíte po moři , i všecko , což v něm jest , ostrovové i obyvatelé jejich . Pozdvihněte hlasu pustiny i města její , i vsi , v nichž bydlí Cedar , prokřikujte obyvatelé skal , s vrchu hor volejte . Vzdejte slávu Hospodinu , a chválu jeho na ostrovích zvěstujte . Hospodin jako silný rek vyjde , jako muž válečný rozhorlí se , troubiti , anobrž i prokřikovati bude , a proti nepřátelům svým zmužile sobě počínati , řka : Mlčel jsem dosti dlouho , činil jsem se neslyše , zdržoval jsem se , ale již jako pracující ku porodu křičeti budu , pohubím a sehltím vše pojednou . V pustinu obrátím hory i pahrbky , a všelikou bylinu jejich usuším , a obrátím řeky v ostrovy , a jezera vysuším . I povedu slepé po cestě , kteréž neznali , a po stezkách , kterýchž neuměli , provedu je ; obrátím před nimi tmu v světlo , a co nerovného , v rovinu . Toť jest , což jim učiním , a neopustím jich . Obrátí se zpět , zahanbeni budou ti , kteříž doufají v rytinu , kteříž říkají slitinám : Vy jste bohové naši . Ó hluší , slyštež , a vy slepí , prohlédněte , abyste viděli . Kdo jest to slepý , jediné služebník můj ? A hluchý , než posel můj , kteréhož posílám ? Kdo slepý tak jako dokonalý ? Slepý , pravím , jako služebník Hospodinův ? Hledě na mnohé věci , však nesrozumívá ; otevřené maje uši , však neslyší . Mělť jest Hospodin líbost v něm pro spravedlnost svou , zvelebil jej zákonem , a slavného učinil . Že pak lid tento obloupený jest a potlačený , jehožto mládence , což jich koli , jímají a do žalářů skrývají , že jsou dáni v loupež , aniž jest , kdo by je vytrhl , v rozchvátání , aniž jest , kdo by řekl : Navrať zase , Kdo z vás ušima pozoruje toho , srozumívá tomu , aby se bedlivěji chtěl míti napotom ? Kdo vydal v potlačení Jákoba , a Izraele loupežníkům ? Zdali ne Hospodin , proti němuž jsme zhřešili ? Nebo nechtěli po cestách jeho choditi , aniž poslouchali zákona jeho . A protož vylil na něj s prchlivostí hněv svůj , a násilé boje , a zapálil jej vůkol , a však nepoznal toho . Zapálil jej , pravím , a však nepřipustil toho k srdci . Ale nyní takto praví Hospodin stvořitel tvůj , ó Jákobe , a učinitel tvůj , ó Izraeli : Neboj se , nebo vykoupil jsem tě , a povolal jsem tě jménem tvým . Můj jsi ty . Když půjdeš přes vody , s tebou budu , pakli přes řeky , nepřikvačí tě ; půjdeš-li přes oheň , nespálíš se , aniž plamen chytí se tebe . Nebo já Hospodin Bůh tvůj , Svatý Izraelský , jsem spasitel tvůj . Dal jsem na výplatu za tebe Egypt , zemi Mouřenínskou a Sábu místo tebe . Hned jakž jsi drahým učiněn před očima mýma , zveleben jsi , a já jsem tě miloval ; protož dal jsem lidi za tebe , a národy za život tvůj . Nebojž se , nebo já s tebou jsem . Od východu zase přivedu símě tvé , a od západu shromáždím tě . Dím půlnoční straně : Navrať , a polední : Nezbraňuj . Přiveď zase syny mé zdaleka , a dcery mé od končin země , Každého toho , jenž se nazývá jménem mým , a kteréhož jsem k slávě své stvořil , jejž jsem sformoval , a kteréhož jsem učinil . Vyveď lid slepý , kterýž již má oči , a hluché , kteříž již mají uši . Všickni národové nechať se spolu shromáždí , a sberou se lidé . Kdo jest mezi nimi , ješto by to zvěstoval , a to , což se předně státi má , aby oznámil nám ? Nechť vystaví svědky své , a spravedlivi budou , aneb ať slyší , a řeknou : Pravdať jest . Vy svědkové moji jste , praví Hospodin , a služebník můj , kteréhož jsem vyvolil , tak že můžete věděti , a mně věřiti , i rozuměti , že já jsem , a že přede mnou nebyl sformován Bůh silný , aniž po mně bude . Já , já jsem Hospodin , a žádného není kromě mne spasitele . Já oznamuji , i vysvobozuji , jakž předpovídám , a ne někdo mezi vámi z cizích bohů , a vy mi toho svědkové jste , praví Hospodin , že já Bůh silný jsem . Ještě prvé nežli den byl , já jsem , a není žádného , kdož by vytrhl z ruky mé . Když co dělám , kdo ji odvrátí ? Takto praví Hospodin vykupitel váš , Svatý Izraelský : Pro vás pošli do Babylona , a sházím závory všecky , i Kaldejské s lodimi veselými jejich . Já jsem Hospodin svatý váš , stvořitel Izraele , král váš . Takto praví Hospodin , kterýž způsobuje na moři cestu , a na prudkých vodách stezku , Kterýž vyvodí vozy a koně , vojsko i sílu , činí , že v náhle padají , až i povstati nemohou , hasnou , jako knot hasne : Nezpomínejte na první věci , a na starodávní se neohlédejte . Aj , já učiním věc novou , a tudíž se zjeví . Zdaliž o tom nezvíte ? Nadto způsobím na poušti cestu , a na pustinách řeky . I slaviti mne bude zvěř polní , drakové i sovy , že jsem vyvedl na poušti vody a řeky na pustinách , abych dal nápoj lidu svému , vyvolenému svému . Lid , kterýž nastrojím sobě , chválu mou vypravovati bude , Poněvadž jsi mne nevzýval , ó Jákobe , nýbrž steskloť se se mnou , ó Izraeli . Nepřivedl jsi mi hovádka k zápalům svým , a obětmi svými neuctils mne ; nenutil jsem tě , abys mi sloužil obětmi suchými , aniž jsem tě tím obtěžoval , abys mi kadil . Nekoupil jsi mi za peníze vonných věcí , ani tukem obětí svých zavlažil jsi mne , ale zaměstknal jsi mne hříchy svými , a obtížils mne nepravostmi svými . Já , já sám shlazuji přestoupení tvá pro sebe , a na hříchy tvé nezpomínám . Přiveď mi ku paměti , suďme se spolu ; oznam ty , podlé čeho bys mohl spravedliv býti . Otec tvůj první zhřešil , a učitelé tvoji přestoupili proti mně . A protož smeci knížata z míst svatých , a vydám v prokletí Jákoba , a Izraele v pohanění . A však nyní slyš , Jákobe , služebníče můj , a Izraeli , kteréhož jsem vyvolil . Toto dí Hospodin , kterýž tě učinil , a sformoval hned od života matky , a spomáhá tobě : Neboj se , služebníče můj , Jákobe , a upřímý , kteréhož jsem vyvolil . Nebo vyleji vody na žíznivého , a potoky na vyprahlost ; vyleji Ducha svého na símě tvé , a požehnání své na potomky tvé . I porostou jako mezi bylinami , jako vrbí vedlé tekutých vod . Tento dí : Hospodinův já jsem , a onen nazůve se jménem Jákobovým , a jiný zapíše se rukou svou Hospodinu , a jménem Izraelským jmenovati se bude . Takto praví Hospodin , král Izraelův a vykupitel jeho , Hospodin zástupů : Já jsem první , a já poslední , a kromě mne není žádného Boha . Nebo kdo tak jako já ohlašuje a oznamuje to , aneb spořádá mi to hned od toho času , jakž jsem rozsadil lidi na světě ? A kdo to , což přijíti má , oznámiti jim mohou ? Nebojtež se , ani lekejte . Zdali hned zdávna nepověděl jsem tobě a neoznámil , čehož vy sami mně svědkové jste ? Zdaliž jest Bůh kromě mne ? Neníť jistě žádné skály , jáť o žádné nevím . Ti , kteříž formují rytiny , všickni nic nejsou ; tolikéž ty milostné jejich nic neprospívají . Čehož ony sobě samy svědectvím jsou ; nic nevidí , aniž čeho znají , aby se styděti mohly . Kdo formuje Boha silného a rytinu slévá , k ničemu se to nehodí . Aj , všickni , i ti , kteříž se k němu přiúčastňují , zahanbeni budou , ovšem řemeslníci ti nad jiné lidi ; byť se pak všickni shromáždili a postavili , strašiti se musejí , a spolu zahanbeni budou . Kovář pochytě železo , dělá při uhlí , a kladivy formuje modlu . Když ji dělá vší silou svou , ještě k tomu lační až do zemdlení , aniž se vody napije , až i ustává . Tesař roztáhna šňůru , znamenává ji hrudkou , spravuje ji úhelnicemi , a kružidlem rozměřuje ji , až ji udělá tvárnost muže mající a podobnost krásy člověka , aby seděla doma . Nasekaje sobě cedrů , vezme také cypřiš a dub aneb to , kteréž jest nejcelistvější mezi dřívím lesním ; i javor štěpuje , a déšť jej k zrostu přivozuje . I bývá člověku k topení ; nebo vezma z něho , zhřívá se . Rozněcuje také oheň , aby napekl chleba . Mimo to udělá sobě boha , a klaní se jemu ; udělá z něho rytinu , a kleká před ní . Částku jeho pálí ohněm , při druhé částce jeho maso jí , peče pečeni , a nasycen bývá . Zhřívá se také , a říká : Aha , zhřel jsem se , viděl jsem oheň . Z ostatku pak jeho udělá boha , rytinu svou , před níž kleká , a klaní se , a modlí se jí , řka : Vysvoboď mne , nebo Bůh silný můj jsi . Neznají ani soudí , proto že zaslepil oči jejich , aby neviděli , a srdce jejich , aby nerozuměli . Aniž považují toho v srdci svém . Není umění , není rozumu , aby kdo řekl : Díl z něho spálil jsem ohněm , a při uhlí jeho napekl jsem chleba , pekl jsem maso , a jedl jsem , a mám z ostatku jeho ohavnost udělati , a před špalkem dřevěným klekati ? Popelem se pase takový , srdce svedené skloňuje jej , aby nemohl osvoboditi duše své , ani říci : Není-liž omylu v předsevzetí mém ? Pamatujž na to , Jákobe a Izraeli , proto že jsi ty služebník můj . Já jsem tě sformoval , služebník můj jsi , Izraeli , nebudeš u mne v zapomenutí . Zahladím jako hustý oblak přestoupení tvá , a jako mrákotu hříchy tvé ; navratiž se ke mně , nebo jsem tě vykoupil . Prozpěvujte nebesa , nebo Hospodin to učinil ; zvučte nižiny země , zvučně prozpěvujte hory , les i všeliké dříví v něm , nebo vykoupil Hospodin Jákoba , a v Izraeli sebe oslavil . Takto praví Hospodin vykupitel tvůj , a ten , kterýž tě sformoval hned od života matky : Já Hospodin činím všecko , roztahuji nebesa sám , rozprostírám zemi mocí svou . Rozptyluji znamení lhářů , a z hadačů blázny dělám ; obracím moudré nazpět , a umění jejich v bláznovství . Potvrzuji slova služebníka svého , a radu poslů svých vykonávám . Kterýž dím o Jeruzalému : Bydleno bude v něm , a o městech Judských : Vystavena budou , nebo pustiny jejich vzdělám . Kterýž dím hlubině : Vyschni , nebo potoky tvé vysuším . Kterýž dím o Cýrovi : Pastýř můj , nebo všelikou vůli mou vykoná , a řekne Jeruzalému : Zase vystaven buď , a chrámu : Založen buď . Takto praví Hospodin pomazanému svému Cýrovi , jehož pravici zmocním , a národy před ním porazím , a bedra králů rozpáši , a zotvírám před ním vrata , a brány nebudou zavírány : Já před tebou půjdu , a cesty křivé zpřímím , vrata měděná potru , a závory železné posekám . A dám tobě poklady skryté , a klénoty schované , abys poznal , že já jsem Hospodin Bůh Izraelský , kterýž tě ze jména volám . Pro služebníka svého Jákoba a Izraele vyvoleného svého jmenoval jsem tě jménem tvým , i příjmím tvým , ačkoli mne neznáš . Já jsem Hospodin , a není žádného více , kromě mne není žádného Boha . Přepásal jsem tě , ačkoli mne neznáš , Aby poznali od východu slunce i od západu , že není žádného kromě mne . Jáť jsem Hospodin , a není , žádného více . Kterýž formuji světlo , a tvořím tmu , působím pokoj , a tvořím zlé , já Hospodin činím to všecko . Rosu dejte nebesa s hůry , a nejvyšší oblakové dštěte spravedlnost ; otevři se země , a ať vzejde spasení , a spravedlnost ať spolu vykvete . Já Hospodin způsobím to . Běda tomu , kdož se v odpory dává s tím , jenž jej sformoval , jsa střep jako jiné střepiny hliněné . Zdaliž dí hlina hrnčíři svému : Což děláš ? Dílo tvé zajisté ničemné jest . Běda tomu , kterýž říká otci : Co zplodíš ? A ženě : Co porodíš ? Takto praví Hospodin , Svatý Izraelský , a kterýž jej sformoval : Budoucí-liž věci na mně vyzvídati chcete , o synech mých a díle rukou mých mně vyměřovati ? Já jsem učinil zemi , a člověka na ní stvořil ; já jsem , jehož ruce roztáhly nebesa , a všemu vojsku jejich rozkazuji . Já vzbudím jej v spravedlnosti , a všecky cesty jeho zpřímím . Onť vzdělá město mé , a zajaté mé propustí , ne ze mzdy , ani pro dar , praví Hospodin zástupů . Takto praví Hospodin : Práce Egyptská , a kupectví Mouřenínská , a Sabejští , muži veliké postavy , k tobě přijdou , a tvoji budou . Za tebou se poberou , v poutech půjdou , tobě se klaněti , a tobě se kořiti budou , říkajíce : Toliko u tebe jest Bůh silný , a neníť žádného více kromě toho Boha . ( Jistě ty jsi Bůh silný , skrývající se , Bůh Izraelský , spasitel . ) Všickni onino se zastydí , a zahanbeni budou , spolu odejdou s hanbou činitelé obrazů ; Ale Izrael spasen bude skrze Hospodina spasením věčným . Nebudete zahanbeni , ani v lehkost uvedeni na věky věků . Nebo tak praví Hospodin stvořitel nebes , ( ten Bůh , kterýž sformoval zemi a učinil ji , kterýž utvrdil ji , ne na prázdno stvořil ji , k bydlení sformoval ji ) : Já jsem Hospodin , a není žádného více . Nemluvím tajně v místě zemském tmavém , neříkám semeni Jákobovu nadarmo : Hledejte mne . Já Hospodin mluvím spravedlnost , a zvěstuji věci pravé . Shromažďte se a přiďte , přibližte se spolu vy , kteříž jste pozůstali mezi pohany . Nic neznají ti , kteříž se s dřevem rytiny své nosí ; nebo se modlí bohu , kterýž nemůže vysvoboditi . Oznamte a přiveďte i jiné , a nechať spolu v radu vejdou , a ukáží , kdo to od starodávna předpověděl , a hned zdávna oznámil ? Zdali ne já Hospodin ? Neboť není žádného jiného Boha kromě mne , není Boha silného , spravedlivého , a spasitele žádného kromě mne . Obraťtež zřetel ke mně , abyste spaseny byly všecky končiny země ; nebo já jsem Bůh silný , a není žádného více . Skrze sebe přisáhl jsem , vyšlo z úst mých slovo spravedlnosti , kteréž nepůjde na zpět : Že se mně skláněti bude všeliké koleno , a přisahati každý jazyk , Říkaje : Toliko v Hospodinu mám všelijakou spravedlnost a sílu , a až k samému přijde ; ale zahanbeni budou všickni , kteříž se koli zlobí proti němu . V Hospodinu ospravedlněni budou , a chlubiti se všecko símě Izraelovo . Klesl Bél , padl Nébo , modly jejich octnou se na hovadech a na dobytku . Tím zajisté , což vy nosíváte , budou náramně obtížena až do ustání . Klesly , padly spolu , aniž budou moci retovati břemene , nýbrž i oni sami v zajetí odejdou . Slyšte mne , dome Jákobův , a všickni ostatkové domu Izraelova , kteréž pěstuji hned od života , kteréž nosím hned od narození : Až i do starosti já sám , nýbrž až do šedin já ponesu ; já jsem vás učinil , a já nositi budu , já , pravím , ponesu a vysvobodím . K komu mne připodobníte a přirovnáte , aneb podobna učiníte , abychom sobě podobní byli ? Ti , kteříž marně vynakládají zlato z měšce , a stříbro na vážkách váží , najímají ze mzdy zlatníka , aby udělal z něho boha , před nímž padají a sklánějí se . Nosí jej na rameni , pěstují se s ním , a stavějí ho na místě jeho , i stojí , z místa svého se nehýbaje . Volá-li kdo k němu , neozývá se , aniž jej z úzkosti jeho vysvobozuje . Pamatujtež na to , a zastyďte se ; připusťte to , ó zpronevěřilí , k srdci . Rozpomeňte se na první věci od věků stalé , nebo já jsem Bůh silný , a není žádného více Boha , aniž jest mně podobného . Kterýž oznamuji při počátku dokonání , a hned zdaleka to , což se ještě nestalo ; řeknu-li co , rada má se koná , a vše , což mi se líbí , činím . Kterýž zavolám od východu ptáka , z země daleké toho , kterýž by vykonal uložení mé . Řekl jsem , a dovedu toho , umínil jsem , a vykonám to . Slyšte mne , vy urputného srdce , kteříž jste dalecí od spravedlnosti . Jáť způsobím , aby se přiblížila spravedlnost má . Nebudeť prodlévati , aniž spasení mé bude meškati ; nebo složím v Sionu spasení , a v Izraeli slávu svou . Sstup a seď v prachu , panno dcero Babylonská , seď na zemi , a ne na trůnu , dcero Kaldejská ; nebo nebudou tě více nazývati milostnou a rozkošnou . Chyť se žernovu , a mel mouku ; odkrej kadeře své , obnaž nohy , odkrej hnáty , břeď přes řeky . Odkryta bude hanba tvá , a ukáže se mrzkost tvá . Mstíti budu , a nedám sobě žádnému překaziti , Praví vykupitel náš , jehož jméno jest Hospodin zástupů , Svatý Izraelský . Sediž mlče , a vejdi do tmy , dcero Kaldejská ; nebo nebudou tě více nazývati paní království . Rozhněval jsem se na lid svůj , v lehkost jsem uvedl dědictví své , a vydal jsem je v ruku tvou , a neprokázalas k nim milosrdenství . Starce jsi obtížila velmi jhem svým , A říkalas : Na věky budu paní , a nikdy jsi nesložila těch věcí v srdci svém , aniž jsi pamatovala na cíl jeho . Protož nyní slyšiž toto , ó rozkošná , ( kteráž sedíš bezpečně , a říkáš v srdci svém : Já jsem , a není kromě mne žádné ; nebuduť vdovou , aniž zvím o sirobě ) , Že obé to přijde na tě pojednou dne jednoho , i siroba i vdovství . Všecko zúplna přijde na tě , i na množství kouzlů tvých , a na velikou moc čárů tvých . Nebo doufáš v zlost svou , a říkáš : Žádný mne nevidí . Moudrost tvá a umění tvé , to tě převrátilo , abys říkala v srdci svém : Já jsem , a není kromě mne žádné . A protož přijde na tě zlé , jehož východu neznáš , a připadne na tě bída , kteréž nebudeš moci se odžehnati , a přijde na tě pojednou hrozné zpuštění , než zvíš . Postav se nyní s čáry svými , a s množstvím kouzlů svých , jimiž jsi se zaměstknávala od mladosti své , budeš-li moci co prospěti , aneb snad zmocniti se . Ustáváš s množstvím rad svých . Nechať se nyní postaví hvězdáři , kteříž spatřují hvězdy , a oznamují na každý měsíc , a vysvobodí tě z toho , což přijíti má na tě . Aj , jako pleva jsou , oheň popálí je , nevychvátí ani sami sebe z prudkosti plamene ; žádného uhlí nezůstane k zhřívání se , ani ohně , aby se mohlo poseděti u něho . Takť se stane i kupcům tvým , jimiž jsi se zaměstknávala od mladosti své . Jeden každý svou stranou půjde , aniž bude , kdo by tě vysvobodil . Slyštež to , dome Jákobův , kteříž se nazýváte jménem Izraelovým , a z vod Judových jste pošli , kteříž přisaháte ve jménu Hospodinovu , a Boha Izraelského připomínáte , však ne v pravdě , ani v spravedlnosti , Ačkoli od města svatého se jmenujete , a na Boha Izraelského , jehož jméno jest Hospodin zástupů , zpoléháte . Předešlé věci zdávna jsem oznamoval , a což vyšlo z úst mých , i což jsem ohlašoval , brzce jsem činíval , a stávalo se . Věděl jsem , že jsi zatvrdilý , a houžev železná šíje tvá , a čelo tvé ocelivé . A protožť jsem oznamoval z dávna , prvé než přicházelo , ohlašovalť jsem , abys neříkal : Modla má učinila ty věci , a rytina má neb slitina má přikázala to . Slýchals o tom , pohlediž na to na všecko , vy pak , nebudete-liž toho oznamovati ? Již nyní ohlašujiť nové a tajné věci , o nichž jsi ty nic nevěděl . Nyní stvořeny jsou , a ne předešlého času , o nichž jsi před tímto dnem nic neslyšel , abys neřekl : Aj , věděl jsem o tom . Anobrž aniž jsi slyšel , ani věděl , aniž se to tehdáž doneslo ucha tvého ; nebo jsem věděl , že sobě velmi nevážně počínati budeš , a že jsi převrácenec hned od života matky . Pro jméno své poshovím s prchlivostí svou , a pro chválu svou poukrotím hněvu proti tobě , abych tě nevyplénil . Aj , přepálím tě , ačkoli ne jako stříbro , přeberu tě v peci ssoužení . Pro sebe , pro sebe učiním to . Nebo jakž by mohlo v lehkost vydáno býti ? Slávy své zajisté jinému nedám . Slyš mne , Jákobe a Izraeli , povolaný můj : Já jsem , já první , já jsem i poslední . Má zajisté ruka založila zemi , a pravice má dlaní rozměřila nebesa ; povolal jsem jich , a hned se postavily . Shromažďte se vy všickni , a slyšte . Kdo z nich oznámil tyto věci : Hospodin miluje jej , onť vykoná vůli jeho proti Babylonu , a rámě jeho proti Kaldejským ? Já , já mluvil jsem , protož povolám ho ; přivedu jej , a šťastnou bude míti cestu svou . Přistupte ke mně , slyšte to : Nemluvíval jsem z počátku v skrytě ; od toho času , v kterémž se to dálo , přítomen jsem byl . A nyní Panovník Hospodin poslal mne a duch jeho . Toto praví Hospodin vykupitel tvůj , Svatý Izraelský : Já Hospodin Bůh tvůj učím tě , abys prospěch bral , a vodím tě po cestě , po kteréž bys chodil . Ó kdybys byl šetřil přikázaní mých , bylť by jako potok pokoj tvůj , a spravedlnost tvá jako vlny mořské . A bylo by jako písku semene tvého , a plodu života tvého jako štěrku jeho , aniž by vyťato , ani vyhlazeno bylo jméno jeho před oblíčejem mým . Vyjděte z Babylona , utecte od Kaldejských , hlasem zvučným zvěstujte , ohlašujte to , rozneste to až do končin země . Rcete : Vykoupil Hospodin služebníka svého Jákoba . Nebudouť žízniti , když je po pustinách povede , vody z skály vyvede jim ; nebo rozetne skálu , aby tekly vody . Nemajíť žádného pokoje , praví Hospodin , bezbožní . Poslouchejte mne ostrovové , a pozorujte národové dalecí : Hospodin hned z života povolal mne , od života matky mé v pamět uvedl jméno mé , A učinil ústa má podobná meči ostrému . V stínu ruky své skryl mne , a učiniv ze mne střelu vypulerovanou , v toule svém schoval mne . A řekl mi : Služebník můj jsi , v Izraeli skrze tebe oslaven budu . Já pak řekl jsem : Nadarmo jsem pracoval , daremně a marně sílu svou jsem strávil . Ale však soud můj jestiť u Hospodina , a práce má u Boha mého . A nyní dí Hospodin , kterýž mne sformoval hned od života za služebníka svého , abych zase přivedl k němu Jákoba ; ( byť pak i nebyl sebrán Izrael , slávu však mám před očima Hospodinovýma ; nebo Bůh můj jest síla má ) ; I to řekl Hospodin : Máloť by to bylo , abys mi byl služebníkem ku pozdvižení pokolení Jákobových , a k navrácení ostatků Izraelských ; protož dal jsem tě za světlo pohanům , abys byl spasení mé až do končin země . Toto praví Hospodin vykupitel Izraelův , Svatý jeho , tomu , jímž pohrdá každý , a jehož sobě oškliví národové , služebníku panujících : Králové , vidouce tě , povstanou , a knížata klaněti se budou pro Hospodina , kterýž věrný jest , Svatého Izraelského , jenž tě vyvolil . Toto praví Hospodin : V čas milosti vyslyším tě , a ve dni spasení spomohu tobě . Nadto ostříhati tě budu , a dám tě v smlouvu lidu , abys utvrdil zemi , a v dědictví uvedl dědictví zpuštěná ; Abys řekl vězňům : Vyjděte , těm , kteříž jsou ve tmách : Zjevte se . I budou se pásti podlé cest , a na všech místech vysokých bude pastva jejich . Nebudou lačněti ani žízniti , nebude na ně bíti horko ani slunce ; nebo slitovník jejich zprovodí je , a podlé pramenů vod povede je . Přes to způsobím na všech horách svých cesty , a silnice mé vyvýšeny budou . Aj , tito zdaleka přijdou , aj , onino od půlnoci a od moře , a jiní z země Sinim . Prozpěvujte nebesa , a plésej země , a zvučně prokřikujte hory ; neboť jest potěšil Hospodin lidu svého , a nad chudými svými slitoval se . Ale řekl Sion : Opustiltě mne Hospodin , a Pán zapomenul se na mne . I zdaliž se může zapomenouti žena nad nemluvňátkem svým , aby se neslitovala nad plodem života svého ? A byť se pak ony zapomněly , já však nezapomenu se na tě . Aj , na dlaních vyryl jsem tě , zdi tvé jsou vždycky přede mnou . Pospíšíť k tobě synové tvoji , ti pak , kteříž tě bořili a kazili , odejdou od tebe . Pozdvihni vůkol očí svých , a pohleď , všickni ti shromáždíce se , přijdou k tobě . Živť jsem já , praví Hospodin , že se jimi všemi jako okrasou přioděješ , a otočíš se jimi jako halží nevěsta , Proto že pustiny tvé , a pouště tvé , a zbořeniny země tvé že tehdáž těsné budou , příčinou obyvatelů , když vzdáleni budou ti , kteříž tě zžírali ; Tak že řeknou před tebou synové siroby tvé : Těsné mi jest toto místo , ustup mi , abych bydliti mohl . I díš v srdci svém : Kdo mi naplodil těchto ? Nebo jsem já byla osiřelá a osamělá , sem i tam přecházející a odcházející . Tyto , pravím , kdo vychoval ? Aj , pozůstala jsem byla sama jediná . Kdež tito byli ? Toto praví Panovník Hospodin : Aj , já pozdvihnu k národům ruky své , a k lidem vyzdvihnu korouhev svou , aby přinesli syny tvé na rukou , a dcery tvé aby na plecech neseny byly . I budou králové pěstounové tvoji , a královny jejich chovačky tvé . Tváří k zemi skláněti se budou před tebou , a prach noh tvých lízati budou , a poznáš , že jsem já Hospodin , a že nebývají zahanbeni , kteříž na mne očekávají . Ale díš : Zdaliž odjato bude reku udatnému to , což uchvátil ? A zdaž zajatý lid spravedlivého vyproštěn bude ? Anobrž tak praví Hospodin : I zajatý lid reku udatnému odjat bude , a to , což uchvátil násilník , vyproštěno bude ; nebo s tím , kterýž se s tebou nesnadní , já se nesnadniti budu , a syny tvé já vysvobodím . A nakrmím ty , kteříž tě utiskují , vlastním masem jejich , a jako mstem krví svou se zpijí . I poznáť všeliké tělo , že já Hospodin jsem spasitel tvůj , a vykupitel tvůj Bůh silný Jákobův . Takto praví Hospodin : Kdež jest lístek zapuzení matky vaší , kterýmž jsem ji propustil ? Aneb kdo jest z věřitelů mých , jemuž jsem vás prodal ? Aj , nepravostmi svými prodali jste sebe , a pro převrácenosti vaše propuštěna jest matka vaše . Proč , když přicházím , není žádného , když volám , žádný se neozývá ? Zdaliž jest naprosto ukrácena ruka má , aby nemohla vykoupiti ? A žádné-liž není ve mně moci k vysvobození ? Aj , žehráním svým vysušuji moře , obracím řeky v poušť , až se smrazují ryby jejich , proto že nebývá vody , a mrou žízní . Obláčím nebesa v smutek , a žíni dávám jim za oděv . Panovník Hospodin dal mi jazyk umělý , abych uměl příhodně ustalému mluviti slova . Probuzuje každého jitra , probuzuje mi uši , abych slyšel , tak jako pilně se učící . Panovník Hospodin otvírá mi uši , a já se nepostavuji zpurně , aniž se nazpět odvracím . Těla svého nastavuji bijícím , a líce svého rvoucím mne , tváři své neskrývám od pohanění a plvání . Nebo Panovník Hospodin spomáhá mi , pročež nebývám zahanben . Pro touž příčinu nastavuji tváři své jako škřemene ; nebo vím , že nebudu zahanben . Blízkoť jest ten , kterýž mne ospravedlňuje . Kdož se nesnadniti bude se mnou ? Postavme se spolu ; kdo jest odpůrce můj , nechť přistoupí ke mně . Aj , Panovník Hospodin spomáhati mi bude . Kdož jest , ješto by mne potupil ? Aj , všickni takoví jako roucho zvetšejí , mol sžíře je . Kdo jest mezi vámi , ješto se bojí Hospodina , poslouchej hlasu služebníka jeho . Kdo jest , ješto chodí v temnostech , a nemá žádného světla , doufej ve jméno Hospodinovo , a zpolehni na Boha svého . Aj , vy všickni , kteříž zaněcujete oheň , a jiskrami se přepasujete , choďtež v blesku ohně svého , a v jiskrách , kteréž jste roznítili . Od ruky mé toto se vám stane , že v bolesti ležeti budete . Poslouchejte mne , následovníci spravedlnosti , kteříž hledáte Hospodina , pohleďte na skálu , odkudž vyťati jste , a na hlubokost jámy , z níž vykopáni jste . Pohleďte na Abrahama otce vašeho , a na Sáru , kteráž vás porodila , že jsem jej jediného povolal , a požehnal jsem jemu , i rozmnožil jej . Nebo potěší Hospodin Siona , potěší všech pustin jeho , a učiní poušť jeho přerozkošnou , a pustinu jeho podobnou zahradě Hospodinově . Radost a veselí bude nalezeno v něm , díkčinění , a hlas žalmů zpívání . Pozorujte mne , lide můj , a rodino má , nastavte mi uší ; nebo zákon ode mne vyjde , a soud svůj za světlo národům vystavím . Blízko jest spravedlnost má , vyjdeť spasení mé , a ramena má národy souditi budou . Na mneť ostrovové čekají , a po mém rameni touží . Pozdvihněte k nebi očí svých , a popatřte na zem dolů . Nebesa zajisté jako dým zmizejí , a země jako roucho zvetší , a obyvatelé její též podobně zemrou : ale spasení mé na věky zůstane , a spravedlnost má nezahyne . Poslouchejte mne , kteříž znáte spravedlnost , lide , v jehož srdci jest zákon můj ; nebojte se útržky lidí bídných , a hanění jejich neděste se . Nebo jako roucho zžíře je mol , a jako vlnu zžíře je červ , ale spravedlnost má na věky zůstane , a spasení mé od národu do pronárodu . Probuď se , probuď se , oblec se v sílu , ó rámě Hospodinovo , probuď se , jako za dnů starodávních a národů předešlých . Zdaliž ty nejsi to , kteréžs poplénilo Egypt , a ranilo draka ? Zdaliž ty nejsi to , kteréžs vysušilo moře , vody propasti veliké , kteréžs obrátilo hlubiny mořské v cestu , aby přešli ti , jenž byli vysvobozeni ? A tak ti , kteréž vykoupil Hospodin , ať se navrátí , a přijdou na Sion s prozpěvováním , a veselé věčné ať jest na hlavě jejich ; radosti a veselé ať dojdou , zámutek pak a úpění ať utekou . Já , já jsem utěšitel váš . Jakáž jsi ty , že se bojíš člověka smrtelného , a syna člověka trávě podobného ? Že se zapomínáš na Hospodina učinitele svého , kterýž roztáhl nebesa , a založil zemi , a že se děsíš ustavičně každého dne prchlivosti ssužujícího , jakž se jen postrojí , aby hubil ? Ale kdež jest pak ta prchlivost toho , kterýž ssužuje ? Pospíšíť , aby zajatý propuštěn byl ; neboť neumře v jámě , aniž bude míti jaký nedostatek chleba svého . Jáť jsem zajisté Hospodin Bůh tvůj , kterýž rozděluje moře , jehož vlny zvuk vydávají . Hospodin zástupů jest jméno mé , Kterýž jsem vložil slova svá v ústa tvá , a stínem ruky své přikryl jsem tě , abys štípil nebesa , a založil zemi , a řekl Sionu : Lid můj jsi ty . Probuď se , probuď , povstaň , Jeruzaléme , kterýž jsi pil z ruky Hospodinovy kalich prchlivosti jeho , kvasnice z kalicha hrůzy vypil jsi , i vyvážil . Žádný jí nevedl ze všech synů , kterýchž naplodila , a žádný jí neujal za ruku její ze všech synů , kteréž vychovala . Toto dvé tě potkalo , ( kdo tě politoval ? ) zpuštění a setření , hlad a meč . Kdo tě potěšoval ? Synové tvoji omráčeni jsouc , leží na rozcestí všech ulic , jako bůvol v leči , plni jsouce prchlivosti Hospodinovy , žehrání Boha tvého . A protož slyš nyní toto , ztrápená a opilá , ale ne vínem : Takto praví Pán tvůj , Hospodin a Bůh tvůj , vedoucí při lidu svého : Aj , beru z ruky tvé kalich hrůzy , i kvasnice kalicha prchlivosti mé , nebudeš ho píti více . Ale dám jej do ruky těch , jenž tě ssužují , kteříž říkali duši tvé : Sehni se , ať přes tě přejdeme , jimž jsi podkládala jako zemi hřbet svůj , a jako ulici přecházejícím . Probuď se , probuď se , oblec se v sílu svou , Sione , oblec se v roucho okrasy své , ó Jeruzaléme , město svaté ; neboť nebude již více na tě dotírati neobřezaný a nečistý . Otřes se z prachu , povstaň , posaď se , Jeruzaléme ; dobuď se z okovů hrdla svého , ó jatá dcerko Sionská . Takto zajisté dí Hospodin : Darmo jste sebe prodali , protož bez peněz budete vykoupeni . Nebo takto praví Panovník Hospodin : Do Egypta sstoupil lid můj předešle , aby tam byl pohostinu , ale Assur bez příčiny jej ssužuje . Nyní tedy což mám činiti ? praví Hospodin . Poněvadž jest lid můj zajat darmo , a panovníci jeho k úpění jej přivodí , praví Hospodin . Nad to ustavičně každého dne jménu mému útržka se činí . Protož poznáť lid můj jméno mé , protož poznáť , pravím , v ten den , že já tentýž , kterýž mluvím , aj , přítomen budu . Ó jak krásné na horách nohy toho , ješto potěšené věci zvěstuje , a ohlašuje pokoj , toho , ješto zvěstuje dobré , ješto káže spasení , a mluví k Sionu : Kralujeť Bůh tvůj . Strážní tvoji hlasu , hlasu pozdvihnou , a spolu prokřikovati budou ; neboť okem v oko uzří , že Hospodin zase přivede Sion . Zvučte , prozpěvujte spolu pustiny Jeruzalémské ; neboť jest potěšil Hospodin lidu svého , vykoupil Jeruzalém . Ohrnul Hospodin rámě svatosti své před očima všech národů , aby viděly všecky končiny země spasení Boha našeho . Odejděte , odejděte , vyjděte z Babylona , nečistého se nedotýkejte ; vyjděte z prostředku jeho , očisťte se vy , kteříž nosíte nádobí Hospodinovo . Nebo ne s chvátáním vyjdete , aniž s utíkáním půjdete ; předcházeti zajisté bude vás Hospodin , a zbéře vás Bůh Izraelský . Aj , služebníku mému šťastně se povede , vyvýšen , vznešen a zveleben bude velmi . A jakož mnozí se nad ním užasnou , že tak zohavena jest nad jiné lidi osoba jeho , způsob jeho nad syny lidské : Tak zase skropí národy mnohé , i králové před ním zacpají ústa svá , proto že což jim nebylo vypravováno , to uzří , a tomu , o čemž neslýchali , porozumějí . Kdo uvěřil kázaní našemu ? A rámě Hospodinovo komu jest zjeveno ? Nebo před ním vyrostl jako proutek , a jako kořen z země vyprahlé , nemaje podoby ani krásy . Viděliť jsme jej , ale nic nebylo viděti toho , proč bychom ho žádostivi byli . Nejpohrdanější zajisté a nejopovrženější byl z lidí , muž bolestí , a kterýž zkusil nemocí , a jako ukrývající tvář svou ; nejpohrdanější , pročež jsme ho za nic nevážili . Ještotě on nemoci naše vzal , a bolesti naše vlastní on nesl , my však domnívali jsme se , že jest raněn , a ubit od Boha , i strápen . On pak raněn jest pro přestoupení naše , potřín pro nepravosti naše ; kázeň pokoje našeho na něj vzložena , a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno . Všickni my jako ovce zbloudili jsme , jeden každý na cestu svou obrátili jsme se , a Hospodin uvalil na něj nepravosti všech nás . Pokutován jest i strápen , však neotevřel úst svých . Jako beránek k zabití veden byl , a jako ovce před těmi , kdož ji střihou , oněměl , aniž otevřel úst svých . Z úzkosti a z soudu vyňat jest , a protož rod jeho kdo vypraví , ačkoli vyťat jest z země živých , a zraněn pro přestoupení lidu mého ? Kterýžto vydal bezbožným hrob jeho , a bohatému , aby byl usmrcen , ješto však nepravosti neučinil , aniž jest nalezena lest v ústech jeho . Taktě se líbilo Hospodinu jej stírati , a nemocí trápiti , aby polože duši svou v oběť za hřích , viděl símě své , byl dlouhověký , a to , což se líbí Hospodinu , skrze něho šťastně konáno bylo . Z práce duše své uzří užitek , jímž nasycen bude . Známostí svou ospravedlní spravedlivý služebník můj mnohé ; nebo nepravosti jejich on sám ponese . A protož dám jemu díl pro mnohé , aby s nesčíslnými dělil se o kořist , proto že vylil na smrt duši svou , a s přestupníky počten jest . Onť sám nesl hřích mnohých , a přestupníků zástupcím byl . Prozpěvuj , neplodná , kteráž nerodíš , zvučně prozpěvuj a prokřikni , kteráž ku porodu nepracuješ , nebo více bude synů opuštěné , nežli synů té , kteráž má muže , praví Hospodin . Rozšiř místo stanu svého , a čalounů příbytků svých roztáhnouti nezbraňuj ; natáhni i provazů svých , a kolíky své utvrď . Nebo na pravo i na levo se rozmůžeš , a símě tvé národy dědičně vládnouti bude , a města pustá osadí . Nebojž se , nebo nebudeš zahanbena , aniž se zapyřuj , nebo nebudeš v potupu uvedena ; nýbrž na potupu mladosti své zapomeneš , a na pohanění vdovství svého nezpomeneš více . Nebo manželem tvým jest Učinitel tvůj , jehož jméno Hospodin zástupů , a vykupitel tvůj Svatý Izraelský Bohem vší země slouti bude . Nebo jako ženy propuštěné a v duchu sevřené povolá tě Hospodin , a jako ženy mladice , když v pohrdnutí budeš , praví Bůh tvůj . Na maličkou chvilku poopustil jsem tě , ale v slitování převelikém shromáždím tě . V maličkém hněvě skryl jsem tvář svou na maličko před tebou , ale v milosrdenství věčném slituji se nad tebou , praví vykupitel tvůj Hospodin . Neboť jest to u mne , co při potopě Noé . Jakož jsem přisáhl , že se nebudou více rozlévati vody Noé po zemi , tak jsem přisáhl , že se nerozhněvám na tě , aniž tobě přísně domlouvati budu . A byť se i hory pohybovaly , a pahrbkové ustupovali , milosrdenství mé však od tebe neodstoupí , a smlouva pokoje mého se nepohne , praví slitovník tvůj Hospodin . Ó ssoužená , vichřicí zmítaná , potěšení zbavená , aj , já položím na karbunkulích kamení tvé , a založím tě na zafiřích . A vzdělám z křištálu skla tvá , a brány tvé z kamení třpytícího se , i všecka pomezí tvá z kamení drahého . Synové pak tvoji všickni vyučení budou od Hospodina , a hojnost pokoje budou míti synové tvoji . Na spravedlnosti upevněna budeš . Vzdálíš se od ssoužení , protož se ho nebudeš báti , a od setření , nebo nepřiblíží se k tobě . Aj , budouť nejedni bydliti s tebou , kteříž nejsou moji , ale kdož by bydleje s tebou , byl proti tobě , padne . Aj , já stvořil jsem kováře dýmajícího při ohni na uhlí , a vynášejícího nádobí k dílu svému , já také stvořil jsem zhoubce , aby hubil . Žádný nástroj proti tobě udělaný nepodaří se , a každý jazyk , povstávající proti tobě na soudu , potupíš . Toť jest dědictví služebníků Hospodinových , a spravedlnost jejich ode mne , praví Hospodin . Ej , všickni žízniví , poďte k vodám , i vy , kteříž nemáte žádných peněz . Poďte , kupujte a jezte , poďte , pravím , kupujte bez peněz a bez záplaty víno a mléko . Proč vynakládáte peníze ne za chléb , a práci svou za to , což nenasycuje ? Poslechněte mne raději , a jezte to , což jest dobrého , a nechť se kochá v tuku duše vaše . Nakloňte ucha svého , a poďte ke mně , poslechněte , a budeť živa duše vaše ; učiním zajisté s vámi smlouvu věčnou , milosrdenství Davidova přepevná . Aj , za svědka národům dal jsem jej , za vůdce a učitele národům . Aj , národu , k němužs se neznal , povoláš , a národové , kteříž tě neznali , k tobě se sběhnou , pro Hospodina Boha tvého , a Svatého Izraelského , nebo tě oslaví . Hledejte Hospodina , pokudž může nalezen býti ; vzývejte ho , pokudž blízko jest . Opusť bezbožný cestu svou , a člověk nepravý myšlení svá , a nechť se navrátí k Hospodinu , i slitujeť se nad ním , a k Bohu našemu , nebť jest hojný k odpuštění . Nejsouť zajisté myšlení má jako myšlení vaše , ani cesty vaše jako cesty mé , praví Hospodin . Ale jakož vyšší jsou nebesa než země , tak převyšují cesty mé cesty vaše , a myšlení má myšlení vaše . Nebo jakož prší déšť neb sníh s nebe , a zase se tam nenavracuje , ale napájí zemi , a činí ji plodistvou a úrodnou , tak že vydává símě rozsívajícímu , a chléb jedoucímu , Tak bude slovo mé , kteréž vyjde z úst mých . Nenavrátí se ke mně prázdné , ale učiní to , což mi se líbí , a prospěšně to vykoná , k čemuž je posílám . A protož s veselím vyjdete , a v pokoji sprovozeni budete . Hory i pahrbkové zvučně naproti vám prozpěvovati budou , a všecko dříví polní rukama plésati bude . Místo chrastiny vzejde jedlé , a místo hloží vyroste myrtus , a bude to Hospodinu k slávě , na znamení věčné , kteréž nebude vyhlazeno . Toto praví Hospodin : Ostříhejte soudu , a čiňte spravedlnost ; nebo brzo spasení mé přijde , a spravedlnost má zjevena bude . Blahoslavený člověk , kterýž činí to , a syn člověka , kterýž se přídrží toho , ostříhaje soboty , aby jí nepoškvrňoval , a ostříhaje ruky své , aby nic zlého neučinila . Nechť tedy nemluví cizozemec , kterýž se připojuje k Hospodinu , říkaje : Jistě odloučil mne Hospodin od lidu svého . Též ať neříká kleštěnec : Aj , já jsem dřevo suché . Nebo toto praví Hospodin o kleštěncích , kteříž by ostříhali sobot mých , a zvolili to , což mi se líbí , a drželi smlouvu mou : Že dám jim v domě svém a mezi zdmi svými místo , a jméno lepší nežli synů a dcer . Jméno věčné dám jim , kteréž nebude vyhlazeno . Cizozemce pak , kteříž by se připojili k Hospodinu , aby sloužili jemu , a milovali jméno Hospodinovo , jsouce u něho za služebníky , všecky ostříhající soboty , aby jí nepoškvrňovali , a držící smlouvu mou , Ty přivedu k hoře svatosti své , a obveselím je v domě svém modlitebném . Zápalové jejich a oběti jejich příjemné mi budou na oltáři mém ; nebo dům můj dům modlitby slouti bude u všech národů . Pravíť Panovník Hospodin , kterýž shromažďuje rozehnané Izraelovy : Ještěť shromáždím k němu a k shromážděným jeho . Všecka zvířata polní poďte žráti , i všecka zvířata lesní . Strážní jeho jsou slepí , všickni napořád nic neznají , všickni jsou psi němí , aniž mohou štěkati ; jsou ospalci , leží , milujíce dřímotu . Nadto jsou psi obžerní , nevědí , kdy jsou syti ; pročež sami se pasou . Neumějí učiti , všickni k cestám svým patří , jeden každý k zisku svému po své straně . Poďte , naberu vína , a opojíme se nápojem opojným , a bude rovně zítřejší jako dnešní den , nýbrž větší a mnohem hojnější . Spravedlivý hyne , a žádný nepřipouští toho k srdci , a muži pobožní odcházejí , a žádný nerozvažuje toho , že před příchodem zlého vychvácen bývá spravedlivý , Že dochází pokoje , a odpočívá na ložci svém , kdožkoli chodí v upřímosti své . Ale vy přistupte sem , synové kouzedlnice , símě cizoložníka a smilnice . Komu se to s takovou chutí posmíváte ? Proti komu rozdíráte ústa , vyplazujete jazyk ? Zdaliž nejste synové neřádní , símě postranní ? Kteříž smilníte v hájích pod každým dřevem zeleným , zabíjejíce syny své při potocích , pod vysokými skalami . Mezi hladkými kameny potočními jest díl tvůj . Tiť jsou , ti los tvůj , na něž také vyléváš mokrou obět , obětuješ suchou obět . V těch-liž bych věcech se kochal ? Na hoře vysoké a vyvýšené stavíš lože své , a tam vstupuješ k obětování oběti . Pamětné pak znamení své za dvéře a za veřeje stavíš , když ode mne , odkryvši se , vstupuješ , a rozšiřuješ lože své , činíc je prostrannější víc než pohané ; miluješ lože jejich , kdež místo oblíbíš . Chodíš i k králi s olejem , a s mnohými vonnými mastmi svými ; posíláš zajisté posly své daleko , a ponižuješ se až do hrobu . Pro množství cest svých ustáváš , aniž říkáš : Daremnéť jest to . Nalezla jsi sobě zběř ku pomoci , protož neželíš práce . A kohož jsi se děsila a bála , že jsi klamala , a na mne se nerozpomínala , ani připustila k srdci svému ? Zdali proto , že jsem já mlčel , a to zdávna , nebojíš se mne ? Já tvou spravedlnost oznámím , a skutky tvé , kteřížť nic neprospějí . Když křičeti budeš , nechať tě vysvobodí zběř tvá . Ano pak všecky je zanese vítr , a zachvátí marnost , ale kdož doufá ve mne , vládnouti bude zemí , a dědičně obdrží horu svatou mou . Nebo řečeno bude : Vyrovnejte , vyrovnejte , spravte cestu , odkliďte překážky z cesty lidu mého . Nebo takto dí ten důstojný a vyvýšený , kterýž u věčnosti přebývá , jehož jméno jest Svatý : Na výsosti a v místě svatém bydlím , ano i s tím , kterýž jest skroušeného a poníženého ducha přebývám , obživuje ducha ponížených , obživuje také srdce skroušených . Nebuduť se zajisté na věky nesnadniti , aniž se budu věčně hněvati , neboť by duch před oblíčejem mým zmizel , i dchnutí , kteréž jsem já učinil . Pro nepravost lakomství jeho rozhněval jsem se , a ubil jsem jej ; skryl jsem se a rozhněval proto , že odvrátiv se , odšel cestou srdce svého . Vidím cesty jeho , a však uzdravím jej ; zprovodím jej , a jemu potěšení navrátím , i těm , kteříž kvílí s ním . Stvořím ovoce rtů , hojný pokoj , dalekému jako blízkému , praví Hospodin , a tak uzdravím jej . Bezbožní pak budou jako moře zbouřené , když se spokojiti nemůže , a jehož vody vymítají nečistotu a bláto . Nemajíť žádného pokoje , praví Bůh můj , bezbožní . Volej vším hrdlem , nezadržuj , jako trouba povýš hlasu svého , a oznam lidu mému převrácenost jejich , a domu Jákobovu hříchy jejich . Jakkoli každého dne mne hledají , a znáti cesty mé jsou chtiví , jako by byli národ , kterýž spravedlnost činí , a soudu Boha svého neopouští . Dotazují se mne na soudy spravedlnosti , blízcí Boha býti chtějí , A říkají : Proč se postíváme , poněvadž nepatříš ? Trápíváme duše své , a nechceš věděti o tom ? Aj , v den postu vašeho líbost provodíte , a ke všem robotám svým přísně doháníte . Aj , k sváru a různici se postíváte , a abyste bili pěstí nemilostivě ; nepostíte se tak dnů těch , aby slyšán byl na výsosti hlas váš . Zdaliž to jest takový půst , jakýž oblibuji , a den , v němž by trápil člověk duši svou ? Zdali , aby svěsil jako třtina hlavu svou , a podstíral žíni a popel ? To-liž nazůveš postem a dnem vzácným Hospodinu ? Není-liž toto půst , kterýž oblibuji : Rozvázati svazky bezbožnosti ; roztrhnouti snopky obtěžující , a potřené propustiti svobodné , a tak všelijaké jho abyste roztrhli ? Není-liž : Abys lámal lačnému chléb svůj , a chudé vypověděné abys uvedl do domu ? Viděl-li bys nahého , abys jej přioděl , a před tělem svým abys se neskrýval . Tehdáž se vyrazí jako jitřní záře světlo tvé , a zdraví tvé rychle zkvetne ; předcházeti tě zajisté bude spravedlnost tvá , a sláva Hospodinova zbéře tě . Tehdy volati budeš , a Hospodin vyslyší tě ; zavoláš , a řekneť : Teď jsem . Jestliže vyvržeš z prostřed sebe jho , a vztahování prstů , a mluvení nepravostí , A vyleješ-li lačnému duši svou , a strápenou duši nasytíš-li : vzejde v temnostech světlo tvé , a mrákota tvá bude jako poledne . Nebo povede tě Hospodin ustavičně , a nasytí i v náramné sucho duši tvou , a kosti tvé tukem naplní . I budeš jako zahrada svlažená , a jako pramen vod , jehož vody nevysychají . A vzdělají od tebe zplození pustiny starodávní ; základy od národu do pronárodu vyzdvihneš . I slouti budeš vzdělavatel zbořeniny , a napravovatel stezek k bydlení . Jestliže odvrátíš od soboty nohu svou , abys nevykonával líbosti své v den svatý můj , anobrž nazůveš-li sobotu rozkoší , a svatou Hospodinu slavnou , a budeš-li ji slaviti tak , abys nečinil cest svých , ani vykonával , co by se líbilo , ani nemluvil slova : Tehdy rozkoš míti budeš v Hospodinu , a uvedu tě na vysoká místa země , a způsobím to , abys užíval dědictví Jákoba otce svého ; nebo ústa Hospodinova mluvila . Aj , neníť ukrácena ruka Hospodinova , aby nemohla zachovati , aniž jest obtíženo ucho jeho , aby nemohlo slyšeti . Ale nepravosti vaše rozloučily vás s Bohem vaším , a hříchové vaši to způsobili , že skryl tvář před vámi , aby neslyšel . Nebo ruce vaše jsou poškvrněné krví , a prstové vaši nepravostí ; rtové vaši mluví lež , jazyk váš vynáší převrácenost . Není žádného , ješto by se zasadil o spravedlnost , aniž jest kdo , ješto by zastával pravdy . Doufají v marnost , a mluví daremné věci ; počínají nátisk , a rodí nepravost . Vejce bazališková vyseděli , a plátna pavoukového natkali . Kdož by jedl vejce jejich , umře ; pakli je roztlačí , vynikne ještěrka . Plátna jejich nehodí se na roucho , aniž se odějí dílem svým ; skutkové jejich skutkové nepravosti , a dílo ukrutnosti jest v rukou jejich . Nohy jejich k zlému běží , a pospíchají k vylévání krve nevinné . Myšlení jejich jsou myšlení nepravá , zpuštění a setření jest na cestách jejich . Cesty pokoje neznají , a není žádné spravedlnosti v šlepějích jejich . Stezky své převracejí tajně ; kdožkoli po nich chodí , nemívá pokoje . Protož vzdálil se od nás soud , a nedochází nás spravedlnost . Čekáme-li na světlo , aj , tma , pakli na blesk , v mrákotách chodíme . Makáme jako slepí stěnu , a jako bychom žádných očí neměli , šámáme . Urážíme se o poledni jako v soumrak , u veliké hojnosti podobni jsme mrtvým . Mumleme všickni my jako nedvědi , a jako holubice ustavičně lkáme . Očekáváme na soud , ale není ho , na vysvobození , ale daleké jest od nás . Nebo rozmnožena jsou přestoupení naše před tebou , a hříchové naši svědčí proti nám , poněvadž přestoupení naše jsou při nás , i nepravosti naše . Známeť to , Že jsme se zpronevěřili , a lhali Hospodinu , a odvrátili se od následování Boha svého , že jsme mluvili o nátisku a odvrácení , že jsme ukládali a vynášeli z srdce slova lživá , Tak že odvrácen jest nazpět soud , a spravedlnost zdaleka stojí ; nebo klesla na ulici pravda , a pravost nemá průchodu . Nýbrž zhynula pravda , a ten , kdož se uchyluje od zlého , loupeži bývá vydán ; což vidí Hospodin , a nelíbí se to jemu , že není žádného soudu . Když tedy viděl , že není žádného muže , až se užasl , že není žádného prostředníka . A protož vysvobození jemu způsobilo rámě jeho , a spravedlnost jeho sama jej zpodepřela . Nebo oblékl spravedlnost jako pancíř , a lebka spasení na hlavě jeho . Oblékl se v roucho pomsty jako v sukni , a oděl se horlivostí jako pláštěm , Aby podlé skutků , aby podlé nich odplacel prchlivostí protivníkům svým , odměnu nepřátelům svým , i ostrovům odplatu aby dával . I budou se báti na západ jména Hospodinova , a na východu slunce slávy jeho , když se přivalí jako řeka nepřítel , jejž duch Hospodinův preč zažene . Neboť přijde k Sionu vykupitel , a k těm , kteříž se odvracují od přestoupení v Jákobovi , praví Hospodin . Tatoť pak bude smlouva má s nimi , praví Hospodin : Duch můj , kterýž jest v tobě , a slova má , kteráž jsem vložil v ústa tvá , neodejdouť od úst tvých , ani od úst semene tvého , ani od úst potomků semene tvého , praví Hospodin , od tohoto času až na věky . Povstaniž , zastkvěj se , poněvadž přišlo světlo tvé , a sláva Hospodinova vzešla nad tebou . Nebo aj , tmy přikryjí zemi , a mrákota národy , ale nad tebou vzejde Hospodin , a sláva jeho nad tebou vidína bude . I budou choditi národové v světle tvém , a králové v blesku , jenž vzejde nad tebou . Pozdvihni vůkol očí svých , a popatř . Všickni tito shromáždíce se , k tobě se poberou , synové tvoji zdaleka přijdou , a dcery tvé při boku tvém chovány budou . Tehdáž uzříš to , a rozveselíš se , tehdáž podiví se , a rozšíří se srdce tvé ; nebo se obrátí k tobě množství mořské , síla pohanů přijde k tobě . Stádo velbloudů přikryje tě , a dromedáři Madianští a Efejští , všickni ti z Sáby přijdou , zlato a kadidlo přinesou , a chvály Hospodinovy zvěstovati budou . Všecka stáda Cedarská shromáždí se k tobě , skopcové Nabajotští přisluhovati budou tobě , a obětováni jsouce na mém oltáři , příjemní budou . A takť dům okrasy své ozdobím . I díš : Kdo jsou ti , kteříž se jako hustý oblak sletují , a jako holubice k děrám svým ? Na mneť zajisté ostrovové očekávají , a lodí mořské hned zdávna , aby přivedli syny tvé zdaleka , též stříbro své a zlato své s sebou , k slávě Hospodina , Boha tvého a Svatého Izraelského ; nebo tě oslaví . I vystavějí cizozemci zdi tvé , a králové jejich přisluhovati budou tobě , když v prchlivosti své ubiji tě , a v dobré líbeznosti své slituji se nad tebou . A otevříny budou brány tvé ustavičně , ve dne ani v noci nebudou zavírány , aby přivedli k tobě sílu pohanů , i králové jejich aby přivedeni byli . Národ zajisté ten a království , kteréž by nesloužilo tobě , zahyne ; národové , pravím , ti docela pohubeni budou . Sláva Libánská přijde k tobě , jedle , jilm , též i pušpan k ozdobě místa svatyně mé , abych místo noh svých oslavil . Také přijdou k tobě s ponížením synové těch , kteříž tě trápili , a klaněti se budou k zpodku noh tvých , kteřížkoli pohrdali tebou , a nazývati tě budou městem Hospodinovým , Sionem Svatého Izraelského . Místo toho , že jsi byla opuštěná a v nenávisti , tak že žádný skrze tě nechodil , způsobímť důstojnost věčnou , a veselí od národu do pronárodu . Nebo ssáti budeš mléko národů , a prsy králů ssáti budeš ; i poznáš , že jsem já Hospodin vysvoboditel tvůj , a vykupitel tvůj silný Jákobův . Místo mědi dodávati budu zlata , a místo železa dodávati budu stříbra , a místo dříví mědi , a místo kamení železa , a představímť správce pokojné a úředníky spravedlivé . Nebude více slyšáno o bezpraví v zemi tvé , o zpuštění a zhoubě na hranicích tvých , ale hlásati budeš spasení na zdech svých , a v branách svých chválu . Nebudeš míti více slunce za světlo denní , a blesk měsíce nebude tě osvěcovati , ale budeť Hospodin světlem tvým věčným , a Bůh tvůj okrasou tvou . Nezajdeť více slunce tvé , a měsíc tvůj neschová se , nebo Hospodin bude světlem tvým věčným , a tak dokonáni budou dnové smutku tvého . Lid také tvůj , kteříž by koli byli spravedliví , na věky dědičně obdrží zemi , výstřelek štípení mého , dílo rukou mých , abych v něm oslavován byl . Samotný rozmnoží se v tisíce , a nejšpatnější v národ nesčíslný , já Hospodin časem svým brzo způsobím to . Duch Panovníka Hospodina jest nade mnou , proto že pomazal mne Hospodin , abych kázal evangelium tichým . Poslal mne , abych uvázal rány skroušených srdcem , abych vyhlásil jatým svobodu , a vězňům otevření žaláře , Abych vyhlásil léto milostivé Hospodinovo , a den pomsty Boha našeho , abych těšil všecky kvílící , Abych způsobil radost kvílícím Sionským , a dal jim okrasu místo popela , olej veselé místo smutku , oděv chvály místo ducha sevřeného . I nazvání budou stromové spravedlnosti , štípení Hospodinovo , abych oslavován byl . Tedy vzdělají pustiny starodávní , pouště staré spraví , a obnoví města zpuštěná , pustá po mnohé národy . Nebo postaví se cizozemci , a pásti budou stáda vaše , a synové cizozemců oráči vaši a vinaři vaši budou . Vy pak kněží Hospodinovi nazváni budete , služebníci Boha našeho slouti budete , zboží pohanů užívati budete , a v slávě jejich zvýšeni budete . Za dvojnásobní zahanbení vaše a pohanění prozpěvovati budete , z podílu jejich a v zemi jejich dvojnásobní dědictví obdržíte , a tak veselé věčné míti budete . Já zajisté Hospodin miluji soud , a nenávidím loupeže při oběti , a protož způsobím , aby skutkové jejich dáli se v pravdě , a smlouvu věčnou s nimi učiním . I vejdeť v známost mezi pohany símě jejich , a potomci jejich u prostřed národů . Všickni , kteříž je uzří , poznají je , že jsou símě , jemuž požehnal Hospodin . Velice se budu radovati v Hospodinu , a plésati bude duše má v Bohu mém ; nebo mne oblékl v roucho spasení , a pláštěm spravedlnosti přioděl mne jako ženicha , kterýž se strojí ozdobně , a jako nevěstu okrašlující se ozdobami svými . Nebo jakož země vydává zrostlinu svou , a jakož zahrada símě své vyvodí , tak Panovník Hospodin vyvede spravedlnost a chválu přede všemi národy . Pro Sion nebudu mlčeti , a pro Jeruzalém neupokojím se , dokudž nevyjde jako blesk spravedlnost jeho , a spasení jeho jako pochodně hořeti nebude . I uzří národové spravedlnost tvou , a všickni králové slávu tvou , a nazovou tě jménem novým , kteréž ústa Hospodinova vyřknou . Nadto budeš korunou ozdobnou v ruce Hospodinově , a korunou královskou v ruce Boha svého . Nebudeš více slouti opuštěná , a země tvá nebude více slouti pustinou , ale ty nazývána budeš rozkoší , a země tvá vdanou ; nebo rozkoš míti bude Hospodin v tobě , a země tvá bude vdaná . Nebo jakož pojímá mládenec pannu , tak tě sobě pojmou synové tvoji , a jakou má radost ženich z nevěsty , tak radovati se bude z tebe Bůh tvůj . Na zdech tvých , Jeruzaléme , postavím strážné , kteříž přes celý den i přes celou noc nikdy nebudou mlčeti . Kteříž tedy připomínáte Hospodina , nemlčtež , A nedávejte jemu pokoje , dokudž neutvrdí , a dokudž nezpůsobí , aby Jeruzalém byl slavný na zemi . Přisáhltě Hospodin skrze pravici svou , a skrze rámě síly své , řka : Nikoli nedám obilí tvého více za pokrm nepřátelům tvým , aniž píti budou cizozemci vína tvého , o němž jsi pracoval . Ale ti , kteříž je shromažďují , budou je jísti , a chváliti Hospodina , a kteříž je zbírají , budou je píti v síňcích svatosti mé . Vejdětež , vejdětež branami , spravte cestu lidu , vyrovnejte , vyrovnejte silnici , vybeřte kamení , vyzdvihněte korouhev k národům . Aj , Hospodin rozkáže provolati až do končin země : Rcetež dceři Sionské : Aj , Spasitel tvůj béře se , aj , mzda jeho s ním , a dílo jeho před ním . I nazovou syny tvé lidem svatým , vykoupenými Hospodinovými , ty pak slouti budeš městem vzácným a neopuštěným . Kdož jest to , ješto se béře z Edom , v ubroceném rouše z Bozra , ten ozdobený rouchem svým , kráčeje u velikosti síly své ? Jáť jsem , kterýž mluvím spravedlivě , dostatečný k vysvobození . Proč jest červené roucho tvé , a oděv tvůj jako toho , kterýž tlačí v presu ? Pres jsem tlačil sám , aniž kdo z lidí byl se mnou . Tlačil jsem nepřátely v hněvě svém , a pošlapal jsem je v prchlivosti své , až stříkala krev i nejsilnějších jejich na roucho mé , a tak všecken oděv svůj zkálel jsem . Den zajisté pomsty v srdci mém , a léto , v němž mají vykoupeni býti moji , přišlo . Když jsem pak viděl , že není žádného spomocníka , až jsem se užasl , že žádného nebylo , kdo by podpíral . A protož mi vysvobození způsobilo rámě mé , a prchlivost má , ta mne podepřela . I pošlapal jsem národy v hněvě svém , a opojil jsem je prchlivostí svou , a porazil jsem na zem nejsilnější reky jejich . Milosrdenství Hospodinova připomínati budu , a chvály Hospodinovy ze všeho , což učinil nám Hospodin , i množství dobroty , kteréž dokazoval k domu Izraelskému z veliké lítosti své , a z velikého milosrdenství svého . Nebo řekl : Vždyť jsou lidem mým , jsou synové , neučiníť mi nevěrně . A protož byl jejich spasitelem . Ve všelikém ssoužení jejich i on měl ssoužení , a anděl přístojící jemu vysvobozval je . Z milování svého a z lítosti své on sám vykoupil je , a pěstoval je , i nosil je po všecky dny věků . Ale oni zpurní byli , a zarmucovali Ducha svatého jeho ; pročež obrátil se jim v nepřítele , a sám bojoval proti nim . I rozpomínal se lid jeho na dny starodávní , i na Mojžíše : Kdež jest ten , kterýž je vyvedl z moře s pastýřem stáda svého ? Kde jest ten , kterýž položil u prostřed něho Ducha svatého svého ? Kterýž je vedl ramenem velebnosti své po pravici Mojžíšově , kterýž rozdělil vody před nimi , aby sobě způsobil jméno věčné , Kterýž je provedl skrze hlubiny jako koně po poušti , ani se nepoklesli . Jako když hovádko do údolí sstupuje , tak Duch Hospodinův poznenáhlu vedl z nich každého . Tak jsi vedl lid svůj , abys sobě způsobil jméno slavné . Popatřiž s nebe , a pohleď z příbytku svatosti své a okrasy své . Kdež jest horlivost tvá a veliká síla tvá ? Kde množství milosrdenství tvých a slitování tvých ? Mně-liž se zadržovati budou ? Ty jsi zajisté otec náš ; nebo Abraham nic neví o nás , a Izrael nezná nás . Ty jsi , Hospodine , otec náš , vykupitel náš , toť jest od věčnosti jméno tvé . Pročež jsi nám dal zblouditi , Hospodine , od cest svých , zatvrdil jsi srdce naše , abychom se nebáli tebe ? Navratiž se zase pro služebníky své , pokolení dědictví svého . Nejšpatnější vládne lidem svatosti tvé , nepřátelé naši pošlapali svatyni tvou . My tvoji jsme od věků ; nad nimi jsi nikdy nepanoval , aniž nad nimi jméno tvé vzýváno jest . Ó bys protrhl nebesa a sstoupil , aby se od přítomnosti tvé hory rozplynouti musily , ( Jako od rozníceného ohně rozpouštějícího voda vře ) , abys v známost uvedl jméno své nepřátelům svým , a aby se před tváří tvou národové třásli ; Jako když jsi činil hrozné věci , jichž jsme se nenadáli , sstoupil jsi , před oblíčejem tvým hory se rozplývaly ; Čehož se od věků neslýchalo , a ušima nepochopilo , oko nevídalo Boha kromě tebe , aby tak činil tomu , kterýž naň očekává . Vyšel jsi vstříc tomu , kdož ochotně činí spravedlnost , a na cestách tvých na tě se rozpomínali . Aj , ty rozhněvals se , proto že jsme hřešili na nich ustavičně , a však zachováni budeme , Ačkoli jsme jako nečistý my všickni , a jako roucho ohyzdné všecky spravedlnosti naše . Pročež pršíme jako list my všickni , a nepravosti naše jako vítr zachvacují nás . Nadto není žádného , ješto by vzýval jméno tvé , a probudil se k tomu , aby se chopil tebe , aspoň když jsi skryl tvář svou před námi , a způsobil to , abychom mizeli pro nepravosti naše . Ale již , ó Hospodine , ty jsi otec náš , my hlina , ty pak učinitel náš , a tak jsme všickni dílo ruky tvé . Nehněvejž se tak velmi , Hospodine , aniž se na věky rozpomínej na nepravost . Ó vzhlédniž , prosíme , všickni my lid tvůj jsme . Města svatosti tvé obrácena jsou v poušť , Sion v poušť , i Jeruzalém v pustinu obrácen . Dům svatosti naší a okrasy naší , v kterémž tě chválívali otcové naši , ohněm zkažen , a cožkoli jsme měli nejvzácnějšího , jest popléněno . I zdaliž pro ty věci , Hospodine , se zdržíš ? Mlčeti a nás tak velmi trápiti budeš ? Dal jsem se najíti těm , kteříž se na mne neptávali , nalezen jsem od těch , kteříž mne nehledali , a národu , kterýž se nenazýval jménem mým , řekl jsem : Teď jsem , teď jsem . Rozprostíral jsem ruce své na každý den k lidu zpurnému , kteříž chodí cestou nedobrou za myšlénkami svými , K lidu , kteříž zjevně popouzejí mne ustavičně , obětujíce v zahradách , a kadíce na cihlách , Kteříž sedají při hrobích , a při svých modlách nocují , kteříž jedí maso sviňské , a polívku nečistého z nádob svých , Říkajíce : Táhni preč , nepřistupuj ke mně , nebo světější jsem nežli ty . Tiť jsou dymem v chřípích mých a ohněm hořícím přes celý den . Aj , zapsáno jest to přede mnou : Nebuduť mlčeti , nýbrž nahradím a odplatím do lůna jejich , Za nepravosti vaše , a spolu za nepravosti otců vašich , praví Hospodin , kteříž kadívali na horách , a na pahrbcích v lehkost uvodili mne ; pročež odměřím za dílo jejich předešlé do lůna jejich . Takto praví Hospodin : Jako někdo nalezna víno v hroznu , i řekl by : Nekaz ho , proto že požehnání jest v něm , tak i já učiním pro služebníky své , že nevyhladím všech těchto . Nebo vyvedu z Jákoba símě , a z Judy toho , kterýž by dědičně obdržel hory mé , i budou ji dědičně držeti vyvolení moji , a služebníci moji bydliti budou tam . Lid pak můj , kteříž by mne hledali , budou míti Sáron za pastviště ovcím , a údolí Achor za odpočivadlo skotům . Ale vás , kteříž opouštíte Hospodina , kteříž se zapomínáte na horu svatosti mé , kteříž strojíte vojsku tomu stůl , a kteříž vykonáváte tomu počtu oběti , Vás , pravím , sečtu pod meč , tak že všickni vy k zabití na kolena padati budete , proto že , když jsem volal , neohlásili jste se , mluvil jsem , a neslyšeli jste , ale činili jste to , což zlého jest před očima mýma , a to , čehož neoblibuji , vyvolili jste . A protož takto dí Panovník Hospodin : Aj , služebníci moji jísti budou , vy pak hlad trpěti budete : aj , služebníci moji píti budou , vy pak žízniti budete ; aj , služebníci moji veseliti se budou , vy pak zahanbeni budete . Aj , služebníci moji prozpěvovati budou pro radost srdce , vy pak křičeti budete pro bolest srdce , a pro setření ducha kvíliti budete , A zanecháte jména svého k proklínání vyvoleným mým , když vás pomorduje Panovník Hospodin , služebníky pak své nazůve jménem jiným . Ten , kterýž bude sobě požehnání dávati na zemi , požehnání dávati sobě bude v Bohu pravém , a kdož přisahati bude na zemi , přisahati bude skrze Boha pravého ; v zapomenutí zajisté dána budou ta ssoužení první , a budou skryta od očí mých . Nebo aj , já stvořím nebesa nová a zemi novou , a nebudou připomínány první věci , aniž vstoupí na srdce . Anobrž radujte se a veselte se na věky věků z toho , což já stvořím ; nebo aj , já stvořím Jeruzalém k plésání , a lid jeho k radosti . I já plésati budu v Jeruzalémě , a radovati se v lidu svém , aniž se více bude slýchati v něm hlasu pláče , aneb hlasu křiku . Nebude tam více žádného v věku dětinském , ani starce , kterýž by dnů svých nevyplnil ; nebo dítě ve stu letech umře , hříšníku pak , by došel i sta let , zlořečeno bude . Nastavějí též domů , a bydliti budou v nich , i vinice štěpovati budou , a jísti budou ovoce jejich . Nebudou stavěti tak , aby jiný bydlil , nebudou štěpovati , aby jiný jedl ; nebo jako dnové dřeva budou dnové lidu mého , a díla rukou svých do zvetšení užívati budou vyvolení moji . Nebudouť pracovati nadarmo , aniž ploditi budou k strachu ; nebo budou símě požehnaných od Hospodina , i potomkové jejich s nimi . Nadto stane se , že prvé než volati budou , já se ohlásím ; ještě mluviti budou , a já vyslyším . Vlk s beránkem budou se pásti spolu , a lev jako vůl bude jísti plevy , hadu pak za pokrm bude prach . Neuškodíť , aniž zahubí na vší mé hoře svaté , praví Hospodin . Takto praví Hospodin : Nebe jest mi stolice , a země podnože noh mých . Kdež ten dům bude , kterýž mi vzděláte ? Aneb kde bude místo odpočívání mého ? Nebo všecko to ruka má učinila , a jí stojí všecko , praví Hospodin . I však na toho patřím , kdož jest chudý a skroušeného ducha , a třese se před slovem mým . Sic jinak ten , kdož zabijí vola , zabil člověka ; kdo zabijí hovádko , psa sťal ; kdo obětuje obět suchou , krev sviňskou obětoval ; kdo kadí kadidlem , dary dával modle . To oni vyvolili na cestách svých , proto že , v ohavnostech svých duše jejich se kochá . I jáť také vyvolím za nešlechetnosti jejich , a to , čehož se strachují , na ně uvedu , proto že , když jsem volal , žádný se neohlásil , když jsem mluvil , neslyšeli , ale činili to , což zlého jest před očima mýma , a to , čehož neoblibuji , vyvolili . Slyšte slovo Hospodinovo , kteříž se třesete před slovem jeho : Říkávají bratří vaši , v nenávisti majíce vás , a vypovídajíce vás pro jméno mé : Nechť se zjeví sláva Hospodinova . Ukážeť se zajisté ku potěšení vašemu , ale oni zahanbeni budou . Hlas hřmotu z města , hlas z chrámu , hlas Hospodinův , an odplatu dává nepřátelům svým . Prvé než pracovala ku porodu , porodila ; prvé než přišla na ni bolest , porodila pacholátko . Kdo slýchal co takového ? Kdo vídal co podobného ? Zdaliž může způsobeno býti , aby země zplodila lid dne jednoho ? Zdaliž zplozen bývá národ pojednou ? Ale Sion jen počal pracovati ku porodu , a porodil syny své . Což bych já , kterýž otvírám život matky , neplodil ? praví Hospodin . Což bych já , kterýž činím to , aby rodily , zavřín byl ? praví Bůh tvůj . Veselte se s Jeruzalémem , a plésejte v něm všickni , kteříž jej milujete . Radujte se s ním velice , kteříž jste koli kvílili nad ním , Proto že ssáti budete , a sytiti se z prs potěšení jeho , ssáti budete , a rozkoš míti v blesku slávy jeho . Nebo takto praví Hospodin : Aj , já obrátím na něj jako řeku pokoj , a jako potok rozvodnilý slávu národů . I budete ssáti , na rukou pěstováni a na klíně rozkošně chováni budete . Jako ten , kteréhož matka jeho těší , tak já vás těšiti budu , a tak v Jeruzalémě potěšováni budete . Uzříte zajisté , a radovati se bude srdce vaše , a kosti vaše jako bylinka zkvetnou . I seznána bude ruka Hospodinova při služebnících jeho , a prchlivost proti nepřátelům jeho . Nebo aj , Hospodin v ohni přijde , a jako vichřice budou vozové jeho , aby vypustil v prchlivosti hněv svůj , a žehrání své v plameni ohně . Hospodin , pravím , ohněm mstíti bude , a mečem svým nad všelikým tělem , tak že mnoho bude zbitých od Hospodina . I ti , kteříž se posvěcují a očišťují v zahradách , jeden po druhém zjevně , kteříž jedí maso sviňské , a věc ohavnou i myši , též konec vezmou , praví Hospodin . Nebo já , když skutkové a myšlení jejich přijdou , shromáždím všecky národy a jazyky . I přijdou , a uzří slávu mou . A položím na ně znamení , a pošli z nich , kteříž zachováni budou , k národům do Tarsu , Pul a Lud , jenž natahují lučiště , do Tubal a Javan , na ostrovy daleké , kteříž neslýchali pověsti o mně , aniž vídali slávy mé . I budou zvěstovati slávu mou mezi národy . A přivedou všecky bratří vaše ze všech národů za dar Hospodinu , na koních a na vozích , a na nůších a na mezcích , a na dromedářích , na horu svatosti mé do Jeruzaléma , praví Hospodin , tak jako přinášejí synové Izraelští dar v nádobě čisté do domu Hospodinova . A z těchť také vezmu za kněží a za Levíty , praví Hospodin . Nebo jakož ta nebesa nová , a země ta nová , kterouž já učiním , stane přede mnou , praví Hospodin , tak stane símě vaše a jméno vaše . I stane se , že od novměsíce do novměsíce , od soboty do soboty přicházeti bude všeliké tělo , aby se klanělo přede mnou , praví Hospodin . A vyjdouce , uzří těla mrtvá lidí těch , kteříž se mi zpronevěřili ; nebo červ jejich neumře , a oheň jejich neuhasne . I budouť v ošklivosti všelikému tělu . Slova Jeremiáše syna Helkiášova , z kněží , kteříž byli v Anatot , v zemi Beniamin , K němuž se stalo slovo Hospodinovo za dnů Joziáše syna Amonova , krále Judského , třináctého léta kralování jeho . Byl i za dnů Joakima syna Joziášova , krále Judského , až do vyplnění jedenáctého léta Sedechiáše syna Joziášova , krále Judského , až do zajetí Jeruzaléma měsíce pátého . Stalo se , pravím , slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Dříve než jsem tě sformoval v životě , znal jsem tebe , a dříve nežlis vyšel z života , posvětil jsem tě , za proroka národům dal jsem tebe . I řekl jsem : Ach , Panovníče Hospodine , aj , neumím mluviti , nebo dítě jsem . Ale Hospodin řekl mi : Neříkej , dítě jsem , nýbrž k čemuž tě koli pošli , jdi , a vše , cožť přikáži , mluv . Neboj se jich , neboť jsem s tebou , abych tě vysvobozoval , dí Hospodin . A vztáhna ruku svou Hospodin , dotekl se úst mých , a řekl mi Hospodin : Aj , vložil jsem slova svá v ústa tvá . Hle , ustanovuji tě dnešního dne nad národy a nad královstvími , abys plénil a kazil , a hubil a bořil , abys stavěl a štěpoval . Potom se stalo slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Co vidíš , Jeremiáši ? I řekl jsem : Prut mandlový vidím . Tedy řekl mi Hospodin : Dobře vidíš ; nebo pospíchám já s slovem svým , abych je vykonal . Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně po druhé , řkoucí : Co vidíš ? I řekl jsem : Vidím hrnec , an vře , a přední strana jeho k straně půlnoční . Tedy řekl mi Hospodin : Od půlnoci přivalí se to zlé na všecky obyvatele této země . Nebo aj , já svolám všecky rodiny království půlnočních , dí Hospodin , aby přitáhnouce , postavili jeden každý stolici svou v branách Jeruzalémských , a při všech zdech jeho vůkol , a při všech městech Judských . A tak vypovím úsudky své proti nim , pro všelikou nešlechetnost těch , kteříž opustili mne , a kadili bohům cizím , a skláněli se dílu rukou svých . Protož ty přepaš bedra svá , a vstana , mluv k nim , cožkoli já přikazuji tobě . Nelekej se jich , abych tě nepotřel před oblíčejem jejich . Nebo aj , já postavuji tě dnes jako město hrazené , a jako sloup železný , a jako zdi měděné proti vší této zemi , proti králům Judským , proti knížatům jejím , proti kněžím jejím , a lidu země této . Kteříž bojovati budou proti tobě , ale neodolají proti tobě . Nebo já jsem s tebou , praví Hospodin , abych tě vysvobozoval . I stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Jdi a volej , tak aby slyšel Jeruzalém , řka : Takto praví Hospodin : Rozpomínám se na tě pro milosrdenství mladosti tvé , a pro lásku snětí tvého , když jsi za mnou chodila po poušti v zemi , kteráž nebývá osívána . Tehdáž svatost Hospodinova byl Izrael , prvotiny úrod jeho . Všickni , kteříž jej zžírali , obviněni byli ; zlé věci na ně přišly , praví Hospodin . Slyšte slovo Hospodinovo , dome Jákobův , a všecky čeledi domu Izraelského . Takto praví Hospodin : Jakou shledali otcové vaši při mně nepravost , že se vzdálili ode mne , a chodíce za marností , marní učiněni jsou , Tak že ani neřekli : Kde jest Hospodin , kterýž nás vyvedl z země Egyptské , kterýž nás vodil po poušti , po zemi pusté a strašlivé , po zemi vyprahlé a stínu smrti , po zemi , skrze niž nechodil žádný , a kdež žádný člověk nebydlil ? Nýbrž , když jsem vás uvedl do země úrodné , abyste jedli ovoce její i dobré věci její , všedše tam , poškvrnili jste země mé , a dědictví mé zohavili jste . Kněží neřekli : Kde jest Hospodin ? a ti , kteříž se obírají s zákonem , nepoznali mne , pastýři pak odstoupili ode mne , a proroci prorokovali skrze Bále , a za věcmi neužitečnými chodili . Pročež vždy nesnáz mám s vámi , praví Hospodin , i s syny synů vašich nesnáz míti musím . Projděte ale ostrovy Citim , a pohleďte , i do Cedar pošlete , a pošetřte pilně , a pohleďte , stalo-li se co takového . Zdali změnil který národ bohy , ačkoli nejsou bohové ? Lid pak můj změnil slávu svou v věc neužitečnou . Užasněte se nebesa nad tím , a děste se , chřadněte velmi , praví Hospodin . Nebo dvojí zlost spáchal lid můj : Mne opustili pramen vod živých , aby sobě vykopali čisterny , čisterny děravé , kteréž nedrží vody . Zdali otrok jest Izrael ? Zdali man doma zplozený ? Pročež vydán jest v loupež ? Lvíčata řvou na něj , a vydávají hlas svůj , a obracejí zemi jeho v pustinu ; města jeho vypálena jsou , tak že není žádného obyvatele . Obyvatelé také Nof a Tachpanes pasou na vrchu hlavy tvé . Zdaliž toho sobě nepůsobíš , opouštějíc Hospodina Boha svého v ten čas , když tě vodí po cestě své ? A nyní co tobě do cesty Egyptské , že piješ vodu z Níle ? Aneb co tobě do cesty Assyrské , že piješ vodu z řeky ? Trestati tě bude zlost tvá , a odvrácení tvá domlouvati budou tobě . Poznejž tedy a viz , že zlá a hořká věc jest , že opouštíš Hospodina Boha svého , a není bázně mé při tobě , dí Panovník Hospodin zástupů . Ačkoli dávno polámal jsem jho tvé , potrhal jsem to , čím jsi svázána byla , a řeklas : Nebuduť sloužiti modlám , však po každém pahrbku vysokém , a pod každým dřevem zeleným touláš se , ó nevěstko . Ješto jsem já tě vysadil vinným kmenem výborným , všecku napořád semenem čistotným , i kterakž jsi mi proměnila se v plané réví cizího kmene ? Nebo bys ty se pak umyla sanitrem , a mnoho na sebe mýdla vypotřebovala , předceť patrná jest nepravost tvá před oblíčejem mým , praví Panovník Hospodin . Kterakž můžeš říci : Nepoškvrňovala jsem se , za Báli jsem nechodila ? Pohleď na cestu svou v tomto údolí , poznej , cos činila , dromedářko rychlá , kteráž znamení necháváš na cestách svých . Jsi divoká oslice , zvyklá na poušti , kteráž podlé líbosti duše své hltá vítr , když se jí příčina dá . Kdo jí překážku učiní ? Všickni ti , kteříž jí hledají , nepotřebí se jim kvaltovati , naleznouť ji v měsíci jejím . Dí-liť kdo : Zdržuj nohu svou , aby bosá nebyla , a hrdlo své od žízně , tedy říkáš : To nic , nikoli ; nebo jsem zamilovala cizí , a za nimi choditi budu . Jakož k hanbě přichází zloděj , když postižen bývá , tak zahanben bude dům Izraelský , oni , králové jejich , knížata jejich , a kněží jejich , i proroci jejich , Kteříž říkají dřevu : Otec můj jsi , a kameni : Ty jsi mne zplodil . Nebo se hřbetem ke mně obracejí a ne tváří , ale v čas trápení svého říkají : Vstaň a vysvoboď nás . I kdež jsou bohové tvoji , kterýchž jsi nadělal sobě ? Nechť vstanou , budou-li tě moci vysvoboditi v čas trápení tvého , poněvadž podlé počtu měst svých máš bohy své , ó Judo . Co se vaditi budete se mnou ? Vy všickni odstoupili jste ode mne , dí Hospodin . Nadarmo jsem bil syny vaše , kázně nepřijali ; sežral meč váš proroky vaše jako lev , kterýž dáví . Ó národe , vy posuďte slova Hospodinova , zdali jsem byl pouští Izraelovi , zdali zemí tmavou ? Proč říká lid můj : Panujeme , nepřijdeme více k tobě ? Zdali se zapomíná panna na ozdoby své , a nevěsta na tkanice své ? Lid pak můj zapomněl se na mne za dny nesčíslné . Proč zastáváš cesty své , hledajíc toho , což miluješ ? Pročež i jiné nešlechetnice učíš cestám svým . Nad to , na podolcích tvých nalézá se krev duší chudých nevinných . Nenesnadně nalézám to , nebo viděti to na těch všech podolcích . A vždy říkáš : Poněvadž nevinná jsem , jistě odvrácena jest prchlivost jeho ode mne . Aj , já v soud vejdu s tebou , proto že pravíš : Nehřešila jsem . Proč tak běháš , proměňujíc cestu svou ? Jakož jsi zahanbena od Assyrských , tak i od Egyptských zahanbena budeš . Také odtud vyjdeš , a ruce tvé budou nad hlavou tvou ; nebo zamítá Hospodin troštování tvá , a nepovedeť se šťastně v nich . Dí dále : Propustil-li by muž ženu svou , a ona odejduc od něho , vdala by se za jiného muže , zdaliž se navrátí k ní více ? Zdaliž by hrozně nebyla poškvrněna země ta ? Ale ty , ač jsi smilnila s milovníky mnohými , a však navratiž se ke mně , dí Hospodin . Pozdvihni očí svých k vysokým místům , a pohleď , kdes necizoložila ? Na cestách usazovalas se jim jako Arab na poušti , a poškvrnila jsi země smilstvím svým a nešlechetností svou . A ačkoli zadržáni jsou podzimní dešťové , a deště jarního nebývalo , však čelo ženy nevěstky majíc , nechtělas se styděti . Zdali od nynějšího času volati budeš ke mně : Otče můj , ty jsi vůdce mladosti mé ? Zdaliž Bůh držeti bude hněv na věčnost ? Zdali chovati jej bude na věky ? Aj , mluvíš i pášeš zlé věci , jakž jen můžeš . Tedy řekl mi Hospodin za dnů Joziáše krále : Viděl-lis , co činila zpurná dcera Izraelská ? Chodívala na každou horu vysokou , i pod každé dřevo zelené , a tam smilnila . A ačkoli jsem řekl , když ty všecky věci ona činila : Nechť se navrátí ke mně , však se nenavrátila . Načež hleděla zpronevěřilá sestra její , dcera Judská . Pročež vidělo mi se pro ty všecky příčiny , poněvadž cizoložila zpurná dcera Izraelská , propustiti ji , a dáti jí lístek zapuzení jejího . Však se vždy neulekla zpronevěřilá sestra její , dcera Judská , ale šedši , smilnila také sama . I stalo se , že hanebným smilstvím svým poškvrnila země ; nebo cizoložila s kamenem i s dřevem . A však s tím se vším neobrátila se ke mně zpronevěřilá sestra její , dcera Judská , celým srdcem svým , ale pokrytě , praví Hospodin . Protož řekl Hospodin ke mně : Ospravedlnila duši svou zpurná dcera Izraelská , více nežli zpronevěřilá Judská . Jdi a volej slovy těmito ku půlnoci , a rci : Navrať se , zpurná dcero Izraelská , dí Hospodin , a neoboří se tvář má zůřivá na vás ; nebo já dobrotivý jsem , dí Hospodin , aniž držím hněvu na věčnost . Jen toliko poznej nepravost svou , že jsi od Hospodina Boha svého odstoupila , a sem i tam běhala cestami svými k cizím pod každé dřevo zelené , a hlasu mého neposlouchali jste , dí Hospodin . Navraťte se synové zpurní , dí Hospodin ; nebo já jsem manžel váš , a přijmu vás , jednoho z města , a dva z čeledi , abych vás uvedl na Sion . Kdežto dám vám pastýře podlé srdce svého , kteříž pásti vás budou uměle a rozumně . I stane se , když se rozmnožíte a rozplodíte v této zemi za dnů těch , dí Hospodin , že nebudou říkati více : Truhla smlouvy Hospodinovy , aniž jim vstoupí na srdce , aniž zpomenou na ni , ani k ní choditi , aniž bude více u vážnosti . V ten čas nazývati budou Jeruzalém stolicí Hospodinovou , a shromáždí se tam všickni národové ke jménu Hospodinovu do Jeruzaléma , a nebudou choditi více podlé zdání srdce svého zlého . V těch dnech přijdou dům Judský s domem Izraelským , a přiberou se spolu z země půlnoční do země , kterouž jsem v dědictví uvedl otcům vašim ; Ač já pravím : Kterakž bych tě počísti mohl mezi syny , a dáti tobě zemi žádostivou , dědictví slavné zástupů pohanských , leč abys mne vzýval , říkaje : Otče můj , a od následování mne abys se neodvracel ? Poněvadž jakož žena zpronevěřuje se manželu svému , tak jste se zpronevěřili mně , dome Izraelský , dí Hospodin . Hlas po místech vysokých buď slyšán , pláč pokorné modlitby synů Izraelských . Nebo převrátivše cesty své , zapomněli se na Hospodina Boha svého , řkoucího : Navraťte se , synové zpurní , a uzdravím odvrácení vaše . Rcete : Aj , my jdeme k tobě , nebo ty , Hospodine , jsi Bůh náš . Právě marné jest v pahrbcích a v množství hor doufání ; zajisté v Hospodinu Bohu našem jest spasení Izraelovo . Nebo ohavnost ta zžírala práci otců našich od dětinství našeho , bravy jejich i skoty jejich , syny jejich i dcery jejich . Ležíme v hanbě své , a přikrývá nás pohanění naše , že jsme proti Hospodinu Bohu svému hřešili , my i otcové naši , od dětinství svého až do dne tohoto , a neposlouchali jsme hlasu Hospodina Boha svého . Budeš-li se míti navrátiti , Izraeli , dí Hospodin , ke mně se navrať . Nebo odejmeš-li ohavnosti své od tváři mé a nebudeš-li se toulati , A budeš-li přisahati právě , náležitě a spravedlivě , říkaje : Živť jest Hospodin , tedy požehnání dávati sobě v něm budou národové , a v něm se chlubiti . Nebo takto praví Hospodin mužům Judským a Jeruzalémským : Zořte sobě ouhor , a nerozsívejte do trní . Obřežte se Hospodinu , a odejměte neobřízky srdce vašeho , muži Judští a obyvatelé Jeruzalémští , aby nevyšla jako oheň prchlivost má , a nehořela , tak že by nebyl kdo uhasiti , pro nešlechetnost předsevzetí vašich . Oznamte v Judstvu , a v Jeruzalémě ohlaste , a rcete : Trubte trubou v zemi , svolejte a sbeřte lid , a rcete : Shromažďte se , a vejděme do měst hrazených . Vyzdvihněte korouhev na Sionu , zmužile se mějte , nepostávejte ; nebo já zlé věci uvedu od půlnoci , a potření veliké . Vychází lev z houště své , a ten , kterýž hubí národy , vyšed z místa svého , táhne , aby obrátil zemi tvou v pustinu , a města tvá aby zbořena byla , tak aby nebylo žádného obyvatele . Protož přepašte se žíněmi , kvělte a naříkejte ; nebo není odvrácen hněv prchlivosti Hospodinovy od nás . Stane se zajisté v ten den , dí Hospodin , že zhyne srdce královo a srdce knížat , užasnou se i kněží , a proroci diviti se budou . I řekl jsem : Ach , Panovníče Hospodine , jistě že jsi velice podvedl lid tento , i Jeruzalém , říkaje : Pokoj míti budete , a však pronikl meč až k duši . V ten čas řečeno bude lidu tomuto i Jeruzalému : Vítr tuhý z míst vysokých na poušti jde upřímo na lid můj , ne aby převíval , ani přečišťoval . Vítr silnější než oni přijde mi , nyní já také vypovím jim úsudky . Aj , jako oblakové vystupuje , a jako vicher vozové jeho , rychlejší jsou nežli orlice koni jeho . Běda nám , nebo popléněni jsme . Obmej od nešlechetnosti srdce své , Jeruzaléme , abys vysvobozen byl . Dokudž zůstávati budou u prostřed tebe myšlení marnosti tvé ? Nebo hlas oznamujícího přichází od Dan , a toho , kterýž ohlašuje nepravost , s hory Efraim . Připomínejte těmto národům , aj , ohlašujte Jeruzalémským , že strážní táhnou z země daleké , a vydávají proti městům Judským hlas svůj . Jako ti , kteříž hlídají polí , položí se proti němu vůkol ; nebo jest mi odporný , dí Hospodin . Cesta tvá a skutkové tvoji to způsobili tobě ; toť nešlechetnost tvá , žeť to hořké jest , a že dosahá až do srdce tvého . Ó , střeva má , střeva má , bolest trpím , ó osrdí mé , kormoutí se ve mně srdce mé , nemohuť mlčeti . Nebo hlas trouby slyšíš , duše má , a prokřikování vojenské . Potření za potřením provolává se , popléněna zajisté bude všecka země , náhle popléněni budou stanové moji , v okamžení kortýny mé . Až dokud vídati budu korouhev , slýchati hlas trouby ? Nebo bláznivý lid můj nezná mne , synové nemoudří a nerozumní jsou . Moudří jsou k činění zlého , ale činiti dobře neumějí . Hledím-li na zemi , a aj , nesličná jest a prázdná ; pakli na nebe , není na něm žádného světla . Hledím-li na hory , a aj , třesou se , a všickni pahrbkové pohybují se . Hledím-li , a aj , není žádného člověka , a všeliké ptactvo nebeské zaletělo . Hledím-li , a aj , pole úrodné jest pouští , a všecka města jeho zbořena jsou od Hospodina a od hněvu prchlivosti jeho . Nebo takto praví Hospodin : Spustne všecka země , a však konce ještě neučiním . Kvíliti bude nad tím země , a zasmuší se na hoře nebe , proto že jsem mluvil , co jsem myslil , a nelituji , aniž se odvrátím od toho . Před hřmotem jezdců a těch , kteříž střílejí z lučiště , uteče všecko město . Vejdou do hustých oblaků , a na skálí vylezou ; všecka města opuštěna budou , a žádný nebude bydliti v nich . Ty pak pohubena jsuc , což činiti budeš ? Ačkoli obláčíš se v šarlat , ačkoli se ozdobuješ ozdobou zlatou , ačkoli líčíš tvář svou líčidlem , darmo se okrašluješ . Pohrdají tebou frejíři , bezživotí tvého hledají . Nebo slyším hlas jako rodičky , svírání jako té , kteráž po nejprvé ku porodu pracuje , hlas dcery Sionské , ustavičně vzdychající , a lomící rukama svýma , říkající : Běda mně nyní , nebo ustala duše má pro vrahy . Zběhejte ulice Jeruzalémské , pohleďte nyní , a zvězte , a hledejte v ulicích jeho , naleznete-li muže , jest-li kdo , ješto by činil soud , a vyhledával toho , což pravého jest , a odpustím jemu . Ale i když říkají : Živť jest Hospodin , takovým způsobem křivě přisahají . Ó Hospodine , zdaliž oči tvé nepatří na pravdu ? Biješ je , ale necítí bolesti ; hubíš je , ale nechtí přijímati kázně . Tvrdší jsou tváře jejich než skála , nechtí se navrátiti . I řekl jsem já : Snad tito prostí jsou , nerozumně sobě počínají ; nebo nejsou povědomi cesty Hospodinovy , soudu Boha svého . Půjdu aspoň k přednějším , a mluviti budu k nim ; nebo oni povědomi jsou cesty Hospodinovy , soudu Boha svého . Ale i ti spolu polámali jho , roztrhali svazky . Protož je podáví lev z lesa , vlk večerní pohubí je , pardus číhati bude u měst jejich . Kdožkoli vyjde z nich , roztrhán bude ; nebo mnohá jsou přestoupení jejich , rozmohly se převrácenosti jejich . Kdež jest to , pročež bych měl odpustiti tobě ? Synové tvoji opouštějí mne , a přisahají skrze ty , kteříž nejsou bohové . Jakž jsem jen nasytil je , hned cizoloží , a do domu nevěstky houfem se valí . Ráno vstávajíce , jsou jako koni vytylí ; každý k ženě bližního svého řehce . Zdaliž pro takové věci nemám navštíviti ? dí Hospodin . A zdali nad národem takovým nemá mstíti duše má ? Vstupte na zdi jeho , a zkazte je , a nepřestávejte ; svrzte štítky zdí jeho , nebo nejsou Hospodinovy . Velice zajisté zpronevěřili se mi dům Izraelský a dům Judský , dí Hospodin . Sčítali klam na Hospodina , a říkali : Není tak , nikoli nepřijde na nás zlé , a meče ani hladu nepocítíme . Ti pak proroci pominou s větrem , a žádného slova není v nich . Takť se stane jim . Protož takto praví Hospodin Bůh zástupů : Proto že tak mluvíte , aj , já způsobím , aby slova tvá v ústech tvých byla jako oheň , a lid tento dřívím , kteréž on zžíře . Aj , já přivedu na vás národ zdaleka , ó dome Izraelský , dí Hospodin , národ silný , národ starodávní , národ , jehož jazyka nebudeš uměti , ani rozuměti , co mluví . Jehož toul jako hrob otevřený , všickni jsou silní . A vytráví obilé tvé a chléb tvůj , požerou syny tvé a dcery tvé , pojí bravy tvé i skot tvůj , pojí vinné kmeny tvé i fíkoví tvé , města tvá hrazená , v nichž ty doufáš , znuzí mečem . A však ani těch časů , dí Hospodin , neučiním s vámi konce . Nebo stane se , když řeknete : Proč nám činí Hospodin Bůh náš všecko toto ? že řekneš jim : Jakož jste opustili mne , a sloužili bohům cizozemců v zemi své , tak sloužiti budete cizozemcům v zemi ne své . Oznamtež to v domě Jákobově , a rozhlaste v Judstvu , řkouce : Slyštež nyní toto , lide bláznivý a nesmyslný , kteříž oči mají a nevidí , kteříž uši mají a neslyší : Což se mne nebudete báti ? dí Hospodin . Což před oblíčejem mým nebudete se třásti ? Kterýž jsem položil písek za cíl moři ustanovením věčným , jehož nepřekračuje . Ačkoli zmítají se , však neodolají , ačkoli zvučí vlnobití jeho , však ho nepřecházejí . Ale lid tento má srdce zarputilé a zpurné , odstoupili a odešli . Ani neřekli v srdci svém : Bojme se již Hospodina Boha našeho , kterýž dává déšť jarní i podzimní časem svým , téhodnů nařízených ke žni ostříhá nám . Nepravostiť vaše překážku činí těm věcem , a hříchové vaši připravují vás o to dobré . Nebo nalézají se v lidu mém bezbožníci ; střeže jako čižebníci , kteříž lécejí , stavějí osídla , lidi lapají . Jako klece plná ptáků , tak domové jejich plní jsou lsti . Protož zrostli a zbohatli , Vytylí jsou , lsknou se , nadto umějí se vyhýbati bídám . Pře nesoudí , ani pře sirotka , a však šťastně se jim vede , ačkoli k spravedlnosti chudým nedopomáhají . Zdaliž pro takové věci nemám navštíviti jich ? dí Hospodin . Zdali nad národem takovým nemá mstíti duše má ? Věc užasnutí hodná a hrozná děje se v zemi této . Proroci prorokují lživě , a kněží panují skrze ně , a lid můj miluje to . Čeho byste pak neučinili naposledy ? Shromažďte se , synové Beniaminovi , z prostředku Jeruzaléma , a v Tekoa trubte trubou , a nad Betkarem vyzdvihněte korouhev ; nebo viděti zlé od půlnoci , a potření veliké . Panně krásné a rozkošné připodobnil jsem byl dceru Sionskou . Ale přitáhnou k ní pastýři s stády svými , rozbijí proti ní stany vůkol , spase každý místo své . Vyzdvihněte proti ní válku , vstaňte a přitrhněme o poledni . Běda nám , že pomíjí den , že se roztáhli stínové večerní . Vstaňte a přitrhněme v noci , a zkazme paláce její . Takto zajisté praví Hospodin zástupů : Nasekejte dříví , a zdělejte proti Jeruzalému náspy . Toť jest to město , kteréž navštíveno býti musí ; což ho koli , jen nátisk jest u prostřed něho . Jakož studnice vypryšťuje vodu svou , tak ono vypryšťuje zlost svou . Nátisk a zhoubu slyšeti v něm před oblíčejem mým ustavičně , bolest i bití . Usmysl sobě , ó Jeruzaléme , aby se neodloučila duše má od tebe , abych tě neobrátil v pustinu , v zemi nebydlitelnou . Takto praví Hospodin zástupů : Jistě paběrovati budou jako vinný kmen ostatek Izraele , říkajíce : Sahej rukou svou jako ten , kterýž víno zbírá do putny . Komuž mluviti budu , a kým osvědčovati , aby slyšeli ? Aj , neobřezané jsou uši jejich , tak že nemohou pozorovati ; aj , slovo Hospodinovo mají v posměchu , a nemají líbosti v něm . Protož plný jsem prchlivosti Hospodinovy , ustal jsem , drže ji v sobě . Vylita bude i na maličké vně , spolu i na shromáždění mládenců , ovšem pak muž s ženou jat bude , stařec s kmetem . A dostanou se domové jejich jiným , též pole i ženy , když vztáhnu ruku svou na obyvatele této země , dí Hospodin . Od nejmenšího zajisté z nich , až do největšího z nich , všickni napořád vydali se v lakomství , anobrž od proroka až do kněze všickni napořád provodí faleš . A hojí potření dcery lidu mého povrchu , říkajíce : Pokoj , pokoj , ješto není žádného pokoje . Styděli-liž se pak co proto , že ohavnost páchali ? Aniž se lid co styděl , aniž jich proroci k zahanbení přivesti uměli . Protož padnou mezi padajícími ; v čas , v němž je navštívím , klesnou , praví Hospodin . Když takto říkával Hospodin : Zastavte se na cestách , a pohleďte , a vyptejte se na stezky staré , která jest cesta dobrá , i choďte po ní , a naleznete odpočinutí duši své , tedy říkávali : Nebudeme choditi . Když jsem pak ustanovil nad vámi strážné , řka : Mějtež pozor na zvuk trouby , tedy říkávali : Nebudeme pozorovati . Protož slyšte , ó národové , a poznej , ó shromáždění , co se děje mezi nimi . Slyš , ó země : Aj , já uvedu zlé na lid tento , ovoce myšlení jejich , proto že nepozorují slov mých , ani zákona mého , ale jím pohrdají . K čemuž mi kadidlo z Sáby přichází , a vonná třtina výborná z země daleké ? Zápalů vašich nelibuji sobě , aniž oběti vaše jsou mi příjemné . Protož takto praví Hospodin : Aj , já nakladu lidu tomuto úrazů , a zurážejí se o ně otcové , tolikéž i synové , soused i bližní jeho , a zahynou . Takto praví Hospodin : Aj , lid přitáhne z země půlnoční , a národ veliký povstane od končin země . Lučiště i kopí pochytí , každý ukrutný bude , a neslitují se . Hlas jejich jako moře zvučeti bude , a na koních jezditi budou , zšikovaní jako muž k boji , proti tobě , ó dcero Sionská . Jakž uslyšíme pověst o něm , opadnou ruce naše ; ssoužení zachvátí nás , a bolest jako rodičku . Nevycházejte na pole , a na cestu nechoďte ; nebo meč nepřítele a strach jest vůkol . Ó dcero lidu mého , přepaš se žíní , a válej se v popele . Vydej se v kvílení , jako po synu jednorozeném , v kvílení přehořké ; nebo náhle přitáhne zhoubce na nás . Dal jsem tě za věži v lidu tvém , a za baštu , abys spatřoval a zkušoval cesty jejich . Všickni jsou z zarputilých nejzarputilejší , chodí jako utrhač , jsou ocel a železo , všickni napořád zhoubcové jsou . Prahnou měchy , od ohně mizí olovo , nadarmo ustavičně přepaluje zlatník ; nebo zlé věci nemohou býti odděleny . Stříbrem falešným nazovou je , nebo Hospodin zavrhl je . Slovo , kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina , řkoucí : Postav se v braně domu Hospodinova , a ohlašuj tam slovo toto , a rci : Slyšte slovo Hospodinovo všickni Judští , kteříž vcházíte do bran těchto , abyste se klaněli Hospodinu . Takto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský : Polepšte cest svých i předsevzetí svých , a způsobím to , abyste bydlili na místě tomto . Neskládejte naděje své v slovích lživých , říkajíce : Chrám Hospodinův , chrám Hospodinův , chrám Hospodinův jest . Ale jestliže všelijak polepšíte cest svých , a předsevzetí svých , jestliže spravedlivě soud konati budete mezi mužem a mezi bližním jeho ; Přichozího , sirotka a vdovy neutisknete , a krve nevinné nevylejete na místě tomto , a za bohy cizími nebudete-li choditi k svému zlému : Tedy způsobím , abyste bydlili na místě tomto , v zemi , kterouž jsem dal otcům vašim , od věků až na věky . Aj , vy skládáte naději svou v slovích lživých , kteráž neprospívají . Zdaliž kradouce , mordujíce a cizoložíce i křivě přisahajíce a kadíce Bálovi ; též chodíce za bohy cizími , jichž neznáte , Předce choditi a postavovati se budete před oblíčejem mým v domě tomto , kterýž nazván jest od jména mého , a říkati : Vyproštěni jsme , abyste páchali ty všecky ohavnosti ? Což peleší lotrovskou jest dům tento před očima vašima , kterýž nazván jest od jména mého ? Aj , takéť já vidím , dí Hospodin . Ale jděte aspoň na místo mé , kteréž bylo v Sílo , kdež jsem byl způsobil příbytek jménu svému z počátku , a vizte , co jsem učinil jemu pro nešlechetnost lidu svého Izraelského . Protož nyní , že činíte všecky skutky tyto , dí Hospodin , a když mluvím k vám , ráno vstávaje , a to ustavičně , tedy neposloucháte , a když volám na vás , tedy neozýváte se : Protož učiním domu tomuto , kterýž nazván jest od jména mého , v němž vy doufáte , i místu tomuto , kteréž jsem dal vám a otcům vašim , jako jsem učinil Sílo ; A zavrhu vás od tváři své , jako jsem zavrhl bratří vaše , všecko símě Efraimovo . Ty tedy nemodl se za lid tento , aniž pozdvihuj za ně hlasu a modlitby , aniž se přimlouvej ke mně ; nebo tě nikoli nevyslyším . Zdaliž sám nevidíš , co oni činí v městech Judských a po ulicích Jeruzalémských ? Synové zbírají dříví , a otcové zaněcují oheň , ženy pak zadělávají těsto , aby pekly koláče tvoru nebeskému , a obětovali oběti mokré bohům cizím , aby mne popouzeli . Zdaliž to proti mně jest , že mne oni popouzejí ? dí Hospodin . Zdali není proti nim k zahanbení tváři jejich ? Pročež takto praví Panovník Hospodin : Aj , hněv můj a prchlivost má vylita bude na místo toto , na lidi i na hovada , i na dříví polní , i na úrody země , a hořeti bude , tak že neuhasne . Takto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský : Zápaly své přidejte k obětem svým , a jezte maso . Nebo jsem nemluvil s otci vašimi , aniž jsem přikázal jim v ten den , v kterýž jsem je vyvedl z země Egyptské , o zápalích a obětech . Ale toto přikázal jsem jim , řka : Poslouchejte hlasu mého , a budu vaším Bohem , a vy budete mým lidem , a choďte po vší cestě , kterouž jsem vám přikázal , aby vám dobře bylo . Však neposlechli , aniž naklonili ucha svého , ale chodili po radách , a podlé zdání srdce svého zlého . Obrátili se ke mně hřbetem a ne tváří svou . Od toho času , jakž vyšli otcové vaši z země Egyptské , až do tohoto dne posílal jsem k vám všecky služebníky své proroky , každý den ráno vstávaje , a to ustavičně . Však neposlechli mne , aniž naklonili ucha svého , ale zatvrdivše šíji svou , hůře činili nežli otcové jejich . Když jim mluvíš všecka slova tato , ani tebe neposlouchají , a když voláš na ně , neohlašují se tobě . Protož rciž jim : Tento jest národ , kteříž neposlouchají hlasu Hospodina Boha svého , aniž přijímají naučení . Zhynula pravda , a vymizela z úst jejich . Ohol vlasy své a zavrz , a naříkej hlasem na místech vysokých ; nebo zavrhl Hospodin a opustil rodinu , na kterouž se velmi hněvá . Činili zajisté synové Judovi , což zlého jest před očima mýma , dí Hospodin . Nastavěli ohavností svých v domě tom , kterýž nazván jest od jména mého , aby poškvrnili jej . Nadto vzdělali výsosti Tofet , kteréž jest v údolí syna Hinnom , aby pálili syny své i dcery své ohněm , čehož jsem nepřikázal , aniž vstoupilo na srdce mé . Protož aj , dnové jdou , dí Hospodin , kdyžto nebude slouti více Tofet , ani údolí syna Hinnom , ale údolí mordu , a pochovávati budou v Tofet , nebo nebude dostávati místa . I budou mrtvá těla lidu tohoto za pokrm ptactvu nebeskému a šelmám zemským , a nebude žádného , kdo by odstrašil . Způsobím také , aby přestal v městech Judských a v ulicích Jeruzalémských hlas radosti a hlas veselé , hlas ženicha a hlas nevěsty ; nebo pustinou učiněna bude země . V ten čas , dí Hospodin , vyberou kosti králů Judských , i kosti knížat jejich , i kosti kněží , i kosti proroků , ano i kosti obyvatelů Jeruzalémských z hrobů jejich , A rozmecí je proti slunci a měsíci , i proti všemu vojsku nebeskému , kteréž milují , a kterýmž slouží , a za kterýmiž chodí , a kterýchž hledají , a kterýmž se klanějí . Nebudou sebrány , ani pochovány , budou místo hnoje na svrchku země . I bude žádostivější smrt nežli život všechněm ostatkům těm , kteříž pozůstanou z rodiny této nešlechetné na všech místech , kdež by koli pozůstali , tam kamž je zaženu , dí Hospodin zástupů . Protož díš jim : Takto praví Hospodin : Tak-liž padli , aby nemohli povstati ? Tak-liž se odvrátil , aby se nemohl zase navrátiti ? Proč se odvrátil lid tento Jeruzalemský odvrácením věčným ? Chytají se lsti , a nechtí se navrátiti . Pozoroval jsem a poslouchal . Nemluví , což pravého jest ; není , kdo by želel zlosti své , říkaje : Což jsem učinil ? Každý obrácen jest k běhu svému jako kůň , kterýž prudce běží k boji . Ješto čáp u povětří zná nařízené časy své , a hrdlička i řeřáb i vlaštovice šetří času příletu svého , lid pak můj nezná soudu Hospodinova . Jakž můžete říci : Moudří jsme a zákon Hospodinův máme ? Aj , jistě nadarmo dělá písař péro , nadarmo jsou v zákoně zběhlí . Kohož zahanbili ti moudří ? Kdo jsou předěšeni a jati ? Aj , slovem Hospodinovým pohrdají , jakáž tedy jest moudrost jejich ? A protož dám ženy jejich jiným , pole jejich těm , kteříž by je opanovali ; nebo od nejmenšího až do největšího všickni napořád vydali se v lakomství , od proroka až do kněze všickni napořád provodí faleš . Nebo hojí potření dcery lidu mého po vrchu , říkajíce : Pokoj , pokoj , ješto není žádného pokoje . Jsou-liž zahanbováni , proto že ohavnost páchali ? Ba ani se co ustydli , ani zahanbiti uměli . Protož padnou , když oni padati budou ; v čas , v němž je navštívím , klesnou , praví Hospodin . Do konce vykořením je , dí Hospodin . Nebude žádného hroznu na vinném kmenu , ani žádných fíků na fíku , ano i list sprchne , a což dám jim , odjato bude . Proč my tu sedíme ? Shromažďte se , a vejděme do měst hrazených , a odpočineme tam . Ale Hospodin Bůh náš káže odpočívati nám , když vodou jedovatou napojí nás , proto že jsme hřešili proti Hospodinu . Čekej pokoje , ale nic dobrého , času uzdravení , ale aj , hrůza . Od Dan slyšeti frkání koní jeho , od hlasu prokřikování silných jeho všecka země se třese , kteříž táhnou , aby zžírali zemi i všecko , což jest na ní , město i ty , kteříž bydlejí v něm . Nebo aj , já pošli na vás hady nejjedovatější , proti nimž nic neprospívá zaklínání , a štípati vás budou , dí Hospodin . Srdce mé ve mně , kteréž by mne mělo občerstvovati v zármutku , mdlé jest . Aj , hlas křiku dcery lidu mého z země velmi daleké : Zdali Hospodina není na Sionu ? Zdali krále jeho není na něm ? Proč mne popouzeli rytinami svými , marnostmi cizozemců ? Pominula žeň , dokonalo se léto , a my nejsme vyproštěni . Pro potření dcery lidu mého potřín jsem , smutek nesu , užasnutí podjalo mne . Což není žádného lékařství v Galád ? Což není žádného lékaře tam ? Proč tedy není zhojena dcera lidu mého ? Ó kdo mi to dá , aby hlava má byla vodou , a oči mé pramenem slzí , abych dnem i nocí oplakati mohl zmordovaných dcerky lidu svého . Ó kdo mne postaví na poušti v hospodě pocestných , abych opustil lid svůj , a odešel od nich ; nebo všickni jsou cizoložníci , zběř zpronevěřilých , A natahují jazyka svého ke lži jako lučiště své . Zmocnili se na zemi , ale ne k pravdě ; nebo ze zlého ve zlé jdou , a mne neznají , praví Hospodin . Každý střez se bližního svého , a ne každému bratru se dověřuj ; nebo každý bratr hledí všelijak podtrhnouti , a každý bližní jako utrhač chodí . A jeden každý bližního svého oklamává , a pravdy nemluví ; učí jazyk svůj mluviti lež , neprávě činíce , ustávají . Tvůj byt jest u prostřed lidu přelstivého ; pro lest nechtějí mne poznati , dí Hospodin . Z té příčiny takto praví Hospodin zástupů : Aj , já přeháněje , pruboval jsem je . Jakž tedy již naložiti mám s dcerou lidu svého ? Střela zabíjející jest jazyk jejich , lest mluví . Ústy svými pokojně s bližním svým mluví , ale v srdci svém skládá úklady své . Zdali pro takové věci nemám jich navštíviti ? dí Hospodin . Zdaliž nad národem takovým nemá mstíti duše má ? Pro tyto hory dám se v pláč a v naříkání , a pro pastviště , kteráž jsou na poušti , v kvílení ; nebo popálena budou , tak že nebude žádného , kdo by skrze ně šel , aniž bude slyšán hlas dobytka . Od ptactva nebeského až do hovada všecko se odbéře a odejde . A obrátím Jeruzalém v hromady , příbytek draků , a města Judská obrátím v pustinu , tak že nebude obyvatele . Kdo jest ten muž moudrý , ješto by rozuměl tomu ? A k komu mluvila ústa Hospodinova , ješto by oznamoval to , proč zahynouti má tato země , a vypálena býti jako poušť , tak aby nebylo , kdo by skrze ni šel ? Nebo praví Hospodin : Proto že opustili zákon můj , kterýž jsem jim předložil , a neposlouchali hlasu mého , aniž chodili za ním , Ale chodili za myšlénkami srdce svého a za Báli , čemuž je naučili otcové jejich : Protož takto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský : Aj , já nakrmím je , totiž lid tento , pelynkem , a napojím je vodou jedovatou . Nebo rozptýlím je mezi národy , kterýchž neznali oni , ani otcové jejich , a posílati budu za nimi meč , až je do konce vyhladím . Takto praví Hospodin zástupů : Pilně považte , a svolejte ty , kteréž naříkávají , ať přijdou , a k těm , kteréž jsou vycvičené , pošlete , aby přišly . Nechť pospíší , a dadí se nad námi v naříkání , aby slzy tekly z očí našich , a víčka naše oplývala vodou . Hlas zajisté naříkání slyšeti z Siona : Jak jsme pohubeni ! Stydíme se náramně , že jsme ztratili zemi , že boří příbytky naše . Anobrž slyšte , ženy , slovo Hospodinovo , a nechť přijme ucho vaše slovo úst jeho , abyste učily dcerky své naříkání , a jedna každá tovaryšku svou kvílení . Nebo vlezla smrt okny našimi , vešla na paláce naše , aby vyhubila děti z rynků a mládence z ulic . ( Mluv i to : Takto dí Hospodin : ) A padla mrtvá těla lidská jako hnůj po poli , a jako snopové za žencem , a není žádného , kdo by pochoval . Takto praví Hospodin : Nechlub se moudrý v moudrosti své , ani se chlub silný v síle své , aniž se chlub bohatý v bohatství svém . Ale v tom nechť se chlubí , kdo se chlubí , že rozumí a zná mne , že já jsem Hospodin , kterýž činím milosrdenství , soud i spravedlnost na zemi ; nebo v těch věcech líbost mám , dí Hospodin . Aj , dnové jdou , praví Hospodin , v nichž navštívím každého , obřezaného i neobřezaného , Egyptské i Judské , a Idumejské i Ammonitské , a Moábské , i všecky , kteříž v nejzadnějším koutě bydlí na poušti . Nebo ti všickni národové jsou neobřezaní , tolikéž všecken dům Izraelský jest neobřezaného srdce . Slyšte slovo toto , kteréž mluví k vám Hospodin , ó dome Izraelský . Takto praví Hospodin : Cestě pohanů neučte se , aniž se znamení nebeských děste , neboť se jich děsí pohané . Ustanovení zajisté těch národů jsou pouhá marnost . Nebo setna dřevo sekerou v lese , dílo rukou řemeslníka , Stříbrem a zlatem ozdobí je , hřebíky a kladivy utvrzují je , aby se neviklalo . Jsou jako palmový špalek tvrdý , ani nemluví ; nošeni býti musejí , nebo choditi nemohou . Nebojtež se jich , nebo zle učiniti nemohou , aniž také dobře učiniti mohou . Z nichž není žádného tobě podobného , ó Hospodine ; veliký jsi , i jméno tvé veliké jest v moci . Kdož by se nebál tebe , králi národů ? Na tebeť zajisté to sluší , poněvadž mezi všemi mudrci národů , i ve všem království jejich nikdá nebylo podobného tobě . A však ze spolka zhlupěli , a blázni jsou ; z dřeva učiti se jest pouhá marnost . Stříbro tažené z zámoří přivážíno bývá , a zlato z Ufaz , dílo řemeslníka a rukou zlatníka ; z postavce modrého a šarlatový jest oděv jejich , všecko to jest dílo umělých . Ale Hospodin jest Bůh pravý , jest Bůh živý a král věčný , před jehož prchlivostí země se třese , aniž mohou snésti národové rozhněvání jeho . ( Takto říkejte jim : Bohové ti , kteříž nebe ani země neučinili , nechť zahynou z země , a nechť jich není pod nebem . ) Kterýž učinil zemi mocí svou , kterýž utvrdil okršlek světa moudrostí svou , a opatrností svou roztáhl nebesa . Kterýžto když vydává hlas , ječení vod bývá na nebi , a kterýž působí to , aby vystupovaly páry od kraje země , blýskání s deštěm přivodí , a vyvodí vítr z pokladů svých . Tak zhlupěl každý člověk , že nezná toho , že zahanben bývá každý zlatník pro rytinu ; nebo slitina jeho jest faleš , a není ducha v nich . Marnost jsou a dílo podvodů ; v čas , v němž je navštívím , zahynou . Neníť podobný těmto díl Jákobův , nebo on jest stvořitel všeho ; Izrael tolikéž jest pokolení dědictví toho , jehož jméno jest Hospodin zástupů . Sbeř z země koupi svou , ty kteráž bydlíš v pevnosti této . Nebo takto praví Hospodin : Aj , já vyhodím z praku obyvatele země této pojednou , a ssoužím je , aby shledali toto : Běda mně pro setření mé , přebolestná jest rána má , ješto jsem já byl řekl : Jistě tuto nemoc budu moci snésti . Stan můj popléněn jest , a všickni provazové moji potrháni jsou . Synové moji odebrali se ode mne , a není žádného ; není žádného , kdo by více rozbíjel stan můj , a roztáhl kortýny mé . Nebo zhlupěli pastýři , a Hospodina se nedotazovali ; protož nevede se jim šťastně , a všecko stádo pastvy jejich rozptýleno jest . Aj , pověst jistá přichází , a pohnutí veliké z země půlnoční , aby obrácena byla města Judská v pustinu a v příbytek draků . Vím , Hospodine , že není v moci člověka cesta jeho , aniž jest v moci muže toho , kterýž chodí , aby spravoval krok svůj . Kárej mne , Hospodine , však milostivě , ne v hněvě svém , abys nesetřel mne . Vylí hněv svůj na ty národy , kteříž tebe neznají , a na rodiny , kteréž jména tvého nevzývají ; nebo zžírají Jákoba , a tak zžírají jej , aby jej všeho sežrali , a obydlí jeho v poustku obrátili . Slovo , kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina , řkoucí : Slyšte slova smlouvy této , kteráž byste mluvili mužům Judským , a obyvatelům Jeruzalémským , A rci jim : Takto praví Hospodin Bůh Izraelský : Zlořečený ten člověk , kterýž by neposlechl slov smlouvy této , Kterouž jsem vydal otcům vašim tehdáž , když jsem je vyvedl z země Egyptské , z peci železné , řka : Poslouchejte hlasu mého , a čiňte to všecko , tak jakž přikazuji vám , i budete lidem mým , a já budu Bohem vaším , Abych splnil přísahu , kterouž jsem učinil otcům vašim , že jim dám zemi oplývající mlékem a strdí , jakž dnešní den jest . Jemuž odpověděv , řekl jsem : Amen , Hospodine . Potom řekl mi Hospodin : Ohlašuj všecka slova tato po městech Judských , a po ulicích Jeruzalémských , řka : Slyšte slova smlouvy této , a čiňte je . Nebo častokrát osvědčoval jsem se otcům vašim , od toho dne , jakž jsem je vyvedl z země Egyptské , až do dne tohoto ; ráno přivstávaje a osvědčuje se , říkával jsem : Poslouchejte hlasu mého . Ale neposlouchali , aniž naklonili ucha svého , nýbrž chodil jeden každý po zdání srdce svého zlého . Pročež uvedl jsem na ně všecka slova smlouvy této , kterouž jsem přikázal plniti , ale neplnili . Tehdy řekl mi Hospodin : Nalézá se spiknutí mezi muži Judskými , a mezi obyvateli Jeruzalémskými . Obrátili se k nepravostem otců svých starých , kteříž nechtěli poslouchati slov mých . Tolikéž tito chodí za bohy cizími , sloužíce jim ; dům Izraelský a dům Judský zrušili smlouvu mou , kterouž jsem učinil s otci jejich . Protož takto praví Hospodin : Aj , já uvedu na ně zlé , z něhož nebudou moci vyjíti . By pak volali ke mně , nevyslyším jich . I půjdou města Judská i obyvatelé Jeruzalémští , a budou volati k bohům těm , kterýmž kadí , ale nikoli nevysvobodí jich v čas bídy jejich , Ačkoli podlé počtu měst máš bohy své , ó Judo , a podlé počtu ulic Jeruzalémských nastavěli jste oltářů ohavnosti té , oltářů , na nichž byste kadili Bálovi . Protož ty nemodl se za lid tento , aniž pozdvihuj za ně hlasu a modlitby ; neboť nikoli nevyslyším jich v ten čas , když by volali ke mně příčinou svého zlého . Co jest milému mému do mého domu , poněvadž nestydatě páše nešlechetnosti s mnohými , a oběti svaté odešly od tebe , a že v zlosti své pléšeš ? Byltě Hospodin nazval jméno tvé olivou zelenající se , pěknou pro ovoce ušlechtilé , ale s zvukem bouře veliké zapálí ji s hůry , když polámí ratolesti její . Nebo Hospodin zástupů , kterýž tě byl štípil , vyřkl zlé proti tobě , pro nešlechetnost domu Izraelského a domu Judského , kterouž mezi sebou páchali , aby mne popouzeli , kadíce Bálovi . Hospodin zajisté oznámil mi , i dověděl jsem se . Tehdáž jsi mi ukázal předsevzetí jejich , Když jsem já byl jako beránek a volček , kterýž veden bývá k zabití . Nebo nevěděl jsem , by proti mně rady skládali : Zkazme strom s ovocem jeho , a vyhlaďme jej z země živých , aby jméno jeho nebylo připomínáno více . Ale ó Hospodine zástupů , soudce spravedlivý , kterýž zkušuješ ledví i srdce , nechť se podívám na pomstu tvou nad nimi ; nebo jsem tobě zjevil při svou . Protož takto praví Hospodin o Anatotských , kteříž hledají bezživotí tvého , říkajíce : Neprorokuj ve jménu Hospodinovu , abys neumřel v ruce naší : Protož takto praví Hospodin zástupů : Aj , já navštívím je . Mládenci zbiti budou mečem , synové jejich i dcery jejich zemrou hladem , A nebudou míti potomků , když uvedu zlé na Anatotské , času toho , v němž je navštívím . Spravedlivý zůstaneš , Hospodine , povedu-li odpor proti tobě , a však o soudech tvých mluviti budu s tebou . Proč se cestě bezbožníků šťastně vede ? Mají pokoj všickni , kteříž se pyšně zpronevěřili . Štěpuješ je , ano i vkořeňují se ; rostou , ano i ovoce nesou ti , jejichžto úst blízko jsi , ale daleko od ledví jejich . Ale ty , Hospodine , znáš mne , prohlédáš mne , a zkusils srdce mého , že s tebou jest , onyno pak táhneš jako ovce k zabíjení , a připravuješ je ke dni zabití . Dokudž by žalostila země , a bylina všeho pole svadla pro zlost přebývajících v ní , a hynulo každé hovado i ptactvo ? Nebo říkají : Nevidíť Bůh skončení našeho . Poněvadž tebe s pěšími běžícího k ustání přivodí , kterakž bys tedy stačil při koních ? A poněvadž v zemi pokojné , jíž jsi se dověřil , ustáváš , což pak spravíš při tom zdutém Jordánu ? Nebo i bratří tvoji i dům otce tvého zpronevěřili se tobě , a ti také povolávají za tebou plnými ústy . Nevěř jim , byť pak mluvili s tebou přátelsky . Opustil jsem dům svůj , zavrhl jsem dědictví své , dal jsem to , což velice milovala duše má , v ruce nepřátel jeho . Učiněno jest mi dědictví mé podobné lvu v lese , vydává proti mně hlas svůj , pročež ho nenávidím . A což ptákem dravým jest mi dědictví mé ? Což ptactvo vůkol bude proti němu ? Jdětež nu , shromažďte se všecka zvířata polní , sejděte se k jídlu . Mnozí pastýři zkazí vinici mou , pošlapají podíl můj , podíl mně velmi milý obrátí v poušť nejhroznější , Obrátí jej v pustinu . Kvíliti bude , spustošen jsa ode mne ; spustne všecka tato země , nebo není žádného , kdo by to v srdci skládal . Na všecka místa vysoká po poušti potáhnou zhoubcové , meč zajisté Hospodinův zžíře od jednoho kraje země až do druhého , nebude míti pokoje žádné tělo . Nasejí pšenice , ale trní žíti budou ; bolestně to ponesou , že užitku nevezmou , a styděti se budou za úrody své pro prchlivost hněvu Hospodinova . Takto praví Hospodin o všech mých sousedech zlých , jenž se dotýkají dědictví , kteréž jsem uvedl v dědictví lidu svému Izraelskému : Aj , já vypléním je z země jejich , když dům Judský vypléním z prostředku jejich . Stane se však , když je vypléním , že se navrátím a smiluji se nad nimi , a přivedu zase jednoho každého z nich k dědictví jeho , a jednoho každého do země jeho . Stane se také , jestliže by se pilně učili cestám lidu mého , a přisahali by ve jménu mém , říkajíce : Živť jest Hospodin , jakž oni učívali lid můj přisahati skrze Bále , že vzděláni budou u prostřed lidu mého . Jestliže by pak neposlouchali , tedy pléniti budu národ ten ustavičně a hubiti , dí Hospodin . Takto řekl Hospodin ke mně : Jdi a zjednej sobě pás lněný , a opaš jím bedra svá , do vody pak nedávej ho . Tedy zjednal jsem ten pás podlé slova Hospodinova , a opásal jsem bedra svá . Potom stalo se slovo Hospodinovo ke mně podruhé , řkoucí : Vezmi ten pás , kterýž jsi zjednal , kterýž jest na bedrách tvých , a vstana , jdi k Eufrates , a skrej jej tam do díry skalní . I šel jsem , a skryl jsem jej u Eufrates , jakž mi byl přikázal Hospodin . Stalo se pak po přeběhnutí dnů mnohých , že řekl Hospodin ke mně : Vstana , jdi k Eufrates , a vezmi odtud ten pás , kterýžť jsem přikázal skrýti tam . I šel jsem k Eufrates , a vykopav , vzal jsem ten pás z místa toho , kdež jsem jej byl skryl . A aj , zkažený byl ten pás , aniž se k čemu hodil . Tehdy stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Takto praví Hospodin : Takť zkazím pýchu Judských i pýchu Jeruzalémských velikou . Lidu toho přenešlechetného , kteříž nechtí poslouchati slov mých , kteříž chodí podlé zdání srdce svého , a chodí za bohy cizími , sloužíce jim , a klanějíce se jim . I bude podoben pasu tomu , kterýž se nehodí k ničemu . Nebo jakož se drží pás na bedrách muže , tak jsem byl připojil k sobě všecken dům Izraelský i všecken dům Judský , dí Hospodin , aby byli lidem mým , a to k slávě , a k chvále , i k ozdobě , ale nebyli poslušni . Protož rci jim slovo toto : Takto praví Hospodin Bůh Izraelský : Všeliká nádoba vinná naplňována bývá vínem . Kdyžť pak řeknou : Zdaliž nevíme dobře , že všeliká nádoba vinná naplňována bývá vínem ? I díš jim : Takto praví Hospodin : Aj , já naplním všecky obyvatele země této i krále , kteříž sedí místo Davida na stolici jeho , i kněží i proroky , a tolikéž všecky obyvatele Jeruzalémské opilstvím , A rozrazím jednoho o druhého , jakož otce , tak také syny , dí Hospodin . Nebudu šanovati , aniž odpustím , aniž se smiluji , abych zkaziti jich neměl . Poslouchejte a ušima pozorujte , nepovyšujte se , neboť Hospodin mluví . Dejte Hospodinu Bohu svému čest , dřív než by tmu uvedl , a dříve nežli by se zurážely nohy vaše o hory tmavé . I čekali byste světla , ale obrátil by je v stín smrti , proměnil by je v mrákotu . Jestliže pak toho neuposlechnete , v skrýších plakati bude duše má pro pýchu vaši , a náramně kvíliti bude . Potekou , pravím , z očí mých slzy , nebo zajato bude stádce Hospodinovo . Rci králi i královně : Seďte na zemi ; nebo odjata bude přednost vaše , koruna ozdoby vaší . Města polední uzavírána budou , tak že nebude žádného , kdo by otevříti mohl . Zastěhováno bude všecko Judstvo , zastěhováno bude docela . Pozdvihněte očí svých , a vizte ty , kteříž táhnou od půlnoci . Kdež jest to stádo , kteréžť dáno bylo , stádce ozdoby tvé ? Co díš , když tě navštíví , ještos ty naučila je , aby byli nad tebou vůdcové přední ? Zdaliž bolesti tebe nezachvátí jako ženu rodící ? Díš-li v srdci svém : Proč by mne to potkati mělo ? Pro množství nepravosti tvé odkryti budou podolkové tvoji , násilně odjata bude obuv tvá . Může-li změniti Mouřenín kůži svou , aneb pardus peřestost svou , také vy budete moci dobře činiti , naučivše se zle činiti . Protož rozptýlím je , jako vítr pouště rozptyluje plevy . Ten bude los tvůj a díl odměřený tobě ode mne , praví Hospodin , proto žes se zapomněla nade mnou , a úfalas v lež . A tak i já také odkryji podolek tvůj nad hlavu tvou , aby spatřína byla hanba tvá , Cizoložství tvá , a řehtání tvá , nešlechetná smilství tvá , na pahrbcích i na poli . Vidělť jsem ty ohavnosti tvé ; běda tobě , Jeruzaléme . A což se ještě neočistíš ? I až dokud pak ? Slovo , kteréž se stalo k Jeremiášovi o suchu . Kvíliti bude země Judská , a brány její zemdlejí , smutek ponesou na zemi , a naříkání Jeruzaléma vzejde . Také nejznamenitější z nich rozsílati budou i nejšpatnější své pro vodu . Přijdouce k čisternám , a nenaleznouce vody , navrátí se s nádobami svými prázdnými , hanbíce a stydíce se ; protož přikryjí hlavu svou . I oráči stydíce se , přikryjí hlavu svou příčinou země vyprahlé , proto že deště nebude na zemi . Anobrž i laň na poli , což porodí , opustí ; nebo mladistvé trávy nebude . A divocí oslové stojíce na vysokých místech , hltati budou vítr jako draci ; přehledí se oči jejich , nebo nebude žádné trávy . Ó Hospodine , poněvadž nepravosti naše svědčí proti nám , slituj se pro jméno své . Nebo mnohá jsou odvrácení naše , toběť jsme zhřešili . Ó naděje Izraelova , vysvoboditeli jeho v čas ssoužení , proč býti máš jako příchozí v této zemi , a jako pocestný stavující se na noclehu ? Proč se ukazuješ jako muž ustalý , jako silný , kterýž nemůže vysvoboditi ? Všaks ty u prostřed nás , Hospodine , a jméno tvé nad námi vzýváno jest ; neopouštějž nás . Takto praví Hospodin o lidu tomto : Tak milují toulky , noh svých nezdržují , až Hospodin nemá v nich líbosti , a nyní zpomíná nepravost jejich , a navštěvuje hříchy jejich . Potom řekl ke mně Hospodin : Nemodl se za lid tento k dobrému . Když se postiti budou , já nikoli nevyslyším volání jejich , a když obětovati budou obět zápalnou a suchou , já nikoli neoblíbím sobě těch věcí , ale mečem a hladem a morem já do konce zhubím je . Tedy řekl jsem : Ach , Panovníče Hospodine , aj , tito proroci říkají jim : Neuzříte meče , a hlad nepřijde na vás , ale pokoj pravý dám vám na místě tomto . I řekl Hospodin ke mně : Lež prorokují ti proroci ve jménu mém . Neposlalť jsem jich , aniž jsem přikázal jim , anobrž aniž jsem mluvil k nim . Vidění lživé a hádání , a marné věci i lest srdce svého oni prorokují vám . Protož takto praví Hospodin o prorocích , kteříž prorokují ve jménu mém , ješto jsem já jich neposlal , a kteříž říkají : Meče ani hladu nebude v zemi této : Mečem a hladem i ti sami proroci zhynou . Lid pak ten , jemuž oni prorokují , rozmetán bude po ulicích Jeruzalémských hladem a mečem , aniž bude , kdo by je pochovával , je , manželky jejich , a syny jejich , a dcery jejich . Tak vyleji na ně nešlechetnost jejich . Protož rciž jim slovo toto : Z očí mých tekou slzy dnem i nocí bez přestání ; nebo potřína bude velmi velice panna dcera lidu mého ranou náramně bolestnou . Vyjdu-li na pole , aj , tam zbití mečem ; pakli vejdu do města , aj , tam nemocní hladem . Nebo jakož prorok tak kněz obcházejíce , kupčí zemí , a lidé toho neznají . Zdaliž do konce zamítáš Judu ? Zdali Sion oškliví sobě duše tvá ? Proč nás biješ , tak abychom již nebyli uzdraveni ? Čekáme-li pokoje , a aj , nic dobrého pakli času uzdravení , a aj , hrůza . Poznávámeť , Hospodine , bezbožnost svou i nepravost otců svých , že jsme hřešili proti tobě . Nezamítejž pro jméno své , nezlehčuj stolice slávy své ; rozpomeň se , neruš smlouvy své s námi . Zdaliž jsou mezi marnostmi pohanskými ti , kteříž by déšť dávali ? A zdaliž nebesa dávají přívaly ? Zdaliž ty nejsi sám , Hospodine , Bůh náš ? Protož na tebeť očekáváme , nebo ty působíš všecko to . Tedy řekl Hospodin ke mně : Byť se postavil Mojžíš i Samuel před oblíčejem mým , nikoli srdce nemohu míti k lidu tomuto . Pusť je ode mne , a nechť jdou pryč . A řeknou-liť : Kam bychom šli ? tedy díš jim : Takto praví Hospodin : Kdo k smrti , na smrt , a kdo k meči , pod meč , a kdo k hladu , k hladu , a kdo k zajetí , do zajetí . Představím zajisté jim to čtvero , dí Hospodin : Meč k zmordování , a psy , aby je rozsmýkali , a ptactvo nebeské i zvěř zemskou , aby je sežrala a zkazila . A musejí se smýkati po všech královstvích země příčinou Manassesa syna Ezechiášova , krále Judského , pro ty věci , kteréž páchal v Jeruzalémě . Nebo kdo by se slitoval nad tebou , Jeruzaléme ? A kdo by tě politoval ? Aneb kdo by přišel , aby se zeptal , jakť se vede ? Tys opustil mne , dí Hospodin , odšels nazpět ; protož vztáhnu ruku svou na tebe , abych tě zkazil . Ustal jsem , želeje . Protož přetříbím je věječkou skrze brány země této , na sirobu přivedu a zkazím lid svůj , nebo se od cest svých nenavracují . Větší bude počet vdov jeho než písku mořského . Přivedu na ně , na matky , na mládence zhoubce i v poledne ; způsobím to , aby náhle připadli na to město , i budou zděšeni . Zemdlí i ta , kteráž rodívala po sedmerém ; vypustí duši svou , zapadne jí slunce ještě ve dne , hanbiti a styděti se bude . Ostatek pak jich vydám pod meč před oblíčejem nepřátel jejich , dí Hospodin . Běda mně , matko má , že jsi mne porodila , muže sváru a muže různice vší zemi . Nepůjčoval jsem jim , aniž mi oni půjčovali , a každý mi zlořečí . I řekl Hospodin : Zdaliž tobě , kterýž pozůstaneš , nebude dobře ? Zdaliž nebudu tvým zástupcím u nepřítele v čas trápení a v čas ssoužení ? Zdaliž železo poláme půlnoční železo a ocel ? Jmění tvé , ó Judo , i poklady tvé vydám v rozchvátání darmo , po všech končinách tvých , a to pro všelijaké hříchy tvé . A způsobím to , že musíš jíti s nepřátely svými do země cizí , když oheň zanícený v prchlivosti mé na vás pálati bude . Ty znáš mne , Hospodine , rozpomeň se na mne , a navštěv mne , a pomsti mne nad těmi , kteříž dotírají na mne . Shovívaje jim , nezachvacuj mne ; věz , že snáším pro tebe pohanění . Když se naskytly řeči tvé , snědl jsem je , a měl jsem slovo tvé za radost a potěšení srdce svého , poněvadž jsi ty mne povolal sám , ó Hospodine Bože zástupů . Nesedám v radě posměvačů , aniž pléši ; pro přísnost tvou samotný sedám , nebo prchlivostí naplnils mne . Proč má býti bolest má věčná , a rána má smrtelná , kteráž se nechce zhojiti ? Proč mi býti máš naprosto jako oklamavatelný , jako vody nestálé ? Protož takto praví Hospodin : Jestliže se obrátíš , také tě zase obrátím , abys stál před oblíčejem mým ; oddělíš-li věc drahou od ničemné , jako ústa má budeš . Nechť se oni obrátí k tobě , ty pak neobracej se k nim . Nebo jsem tě postavil proti lidu tomuto jako zed měděnou pevnou . Kteříž bojovati budou proti tobě , ale neodolají tobě ; nebo já jsem s tebou , abych tě vysvobozoval a vytrhoval , dí Hospodin . Vytrhnu tě zajisté z rukou nešlechetníků , a vykoupím tě z ruky násilníků . I stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Nepojímej sobě ženy , aniž měj synů neb dcer na místě tomto . Nebo takto praví Hospodin o synech i dcerách zplozených v místě tomto , a o matkách jejich , kteréž zrodily je , i o jejich otcích , kteříž zplodili je v zemi této : Smrtmi přebolestnými pomrou , nebudou oplakáni , ani pochováni ; místo hnoje na svrchku země budou , a mečem i hladem do konce zhubeni budou . I budou mrtvá těla jejich za pokrm ptactvu nebeskému a šelmám zemským . Nebo takto praví Hospodin : Nevcházej do domu smutku , aniž choď kvíliti , aniž jich lituj ; odjal jsem zajisté pokoj svůj od lidu tohoto , dobrotivost i slitování , dí Hospodin . Když pomrou velicí i malí v zemi této , nebudou pochováni , aniž kvíliti budou nad nimi , aniž se zřeží , aniž sobě lysiny zdělají pro ně . Aniž jim dadí jísti , aby v truchlosti potěšovali jich nad mrtvým , aniž jich napojí z číše potěšení po otci jejich neb matce jejich . Tolikéž do domu hodování nechoď , abys sedati měl s nimi při jídle a pití . Nebo takto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský : Aj , já způsobím , aby nebývalo na místě tomto před očima vašima a za dnů vašich hlasu radosti , ani hlasu veselé , hlasu ženicha , ani hlasu nevěsty . Když pak oznámíš lidu tomuto všecka slova tato , a řeknou-liť : Proč vyřkl Hospodin proti nám všecko zlé veliké toto , a jaká jest nepravost naše , aneb jaký hřích náš , jímž jsme hřešili proti Hospodinu Bohu svému ? Tedy rci jim : Proto že opustili mne otcové vaši , dí Hospodin , a chodíce za bohy cizími , sloužili jim , a klaněli se jim , mne pak opustili , a zákona mého neostříhali . Vy pak mnohem jste hůře činili nežli otcové vaši ; nebo aj , vy chodíte jeden každý podlé zdání srdce svého zlého , neposlouchajíce mne . Pročež hodím vámi z země této do země , o níž nevíte vy , ani otcové vaši , a sloužiti budete tam bohům cizím dnem i nocí , dokudž neučiním vám milosti . Protož aj , dnové jdou , dí Hospodin , v nichž nebude říkáno více : Živť jest Hospodin , kterýž vyvedl syny Izraelské z země Egyptské , Ale : Živť jest Hospodin , kterýž vyvedl syny Izraelské z země půlnoční a ze všech zemí , do nichž je byl rozehnal , když je zase přivedu do země jejich , kterouž jsem dal otcům jejich . Aj , já pošli k rybářům mnohým , dí Hospodin , aby je vylovili ; potom pošli i k mnohým lovcům , aby je zlapali na všeliké hoře , a na všelikém pahrbku , i v děrách skalních . Hledím na všecky cesty jejich , nejsouť tajné přede mnou , aniž jest skryta nepravost jejich před očima mýma . I odplatím jim prvé dvojnásobně za nepravost jejich a hřích jejich , proto že zemi mnou poškvrnili těly mrtvými ohyzdnými , a ohavnostmi svými naplnili dědictví mé . Hospodine , sílo má a hrade můj , i útočiště mé v den ssoužení , k toběť přijdou národové od končin země , a řeknou : Jistě žeť se falše drželi otcové naši , marnosti a právě neužitečných věcí . Zdaliž udělá sobě člověk bohy , poněvadž sami nejsou bohové ? Protož aj , já způsobím to , aby poznali té chvíle , způsobím , aby poznali ruku mou i moc mou , a zvědít , že jméno mé jest Hospodin . Hřích Judův napsán jest pérem železným , rafijí kamene přetvrdého , vyryt jest na tabuli srdce jejich , a na rozích oltářů vašich , Tak když zpomínají synové jejich na oltáře jejich i háje jejich , pod dřívím zeleným , na pahrbcích vysokých . Ó horo , s tím polem jmění tvé i všecky poklady tvé vydám v rozchvátání , pro hřích výsostí tvých , ve všech končinách tvých . A ty musíš lhůtu dáti z strany sebe dědictví svému , kteréž jsem byl dal tobě , a podrobím tě v službu nepřátelům tvým v zemi , o níž nevíš ; nebo jste oheň zanítili v prchlivosti mé , kterýž až na věky hořeti bude . Takto praví Hospodin : Zlořečený ten muž , kterýž doufá v člověka , a kterýž klade tělo za rámě své , od Hospodina pak odstupuje srdce jeho . Nebo bude podobný vřesu na pustině , kterýž necítí , když co přichází dobrého , ale bývá na vyprahlých místech na poušti v zemi slatinné , a v níž se nebydlí . Požehnaný ten muž , kterýž doufá v Hospodina , a jehož naděje jest Hospodin . Nebo podobný bude stromu štípenému při vodách , a při potoku pouštějícímu kořeny své , kterýž necítí , když přichází vedro , ale list jeho bývá zelený , a v rok suchý nestará se , aniž přestává nésti ovoce . Nejlstivější jest srdce nade všecko , a nejpřevrácenější . Kdo vyrozumí jemu ? Já Hospodin , kterýž zpytuji srdce , a zkušuji ledví , tak abych odplatil jednomu každému podlé cesty jeho , podlé ovoce skutků jeho . Koroptva škřečí , ale nevysedí . Tak kdož dobývá statku však s křivdou , v polovici dnů svých musí opustiti jej , a naposledy bude bláznem . Místo svatyně naší , stolice slavná Nejvyššího , věčně trvá . Ó naděje Izraelova , Hospodine , všickni , kteříž tě opouštějí , nechť jsou zahanbeni . Kárání má v zemi této nechť jsou zapsána ; nebo opustili pramen vod živých , Hospodina . Uzdrav mne , Hospodine , a zdráv budu ; vysvoboď mne , a vysvobozen budu , ty jsi zajisté chvála má . Aj , oni říkají mi : Kdež jest to , což předpovídal Hospodin ? Nechť již přijde . Ješto jsem já se nevetřel , abych pastýřem byl tvým , a dne bolesti nebylť jsem žádostiv , ty víš . Cožkoli vyšlo z rtů mých , před oblíčejem tvým jest . Nebudiž mi k strachu , útočiště mé jsi v čas trápení . Nechť jsou zahanbeni , kteříž mne stihají , já pak ať nejsem zahanben ; nechť se oni děsí , já pak ať se neděsím . Uveď na ně den trápení , a dvojím setřením setři je . Takto řekl Hospodin ke mně : Jdi a postav se v bráně lidu tohoto , skrze kterouž chodívají králové Judští , a skrze kterouž vycházívají , anobrž ve všech branách Jeruzalémských , A rci jim : Slyšte slovo Hospodinovo , králové Judští , i všecken Judo , a všickni obyvatelé Jeruzaléma , kteříž chodíváte skrze brány tyto : Takto praví Hospodin : Vystříhejte se s pilností , abyste nenosili břemen v den sobotní , ani vnášeli skrze brány Jeruzalémské . Ani nevynášejte břemen z domů svých v den sobotní , a žádného díla nedělejte , ale svěťte den sobotní , jakž jsem přikázal otcům vašim . ( Však neuposlechli , aniž naklonili ucha svého , ale zatvrdili šíji svou , neposlouchajíce a nepřijímajíce naučení . ) Stane se zajisté , jestliže s ochotností mne uposlechnete , dí Hospodin , abyste nenosili břemen skrze brány města tohoto v den sobotní , ale světili den sobotní , nedělajíce v něm žádného díla , Že poberou se skrze brány města tohoto králové i knížata sedící na stolici Davidově , jezdíce na vozích i na koních , oni i knížata jejich , muži Judští a obyvatelé Jeruzalémští , a státi bude toto město až na věčnost . I budou přicházeti z měst Judských a z okolí Jeruzaléma , jakož z země Beniaminovy , tak z roviny , i z té hory , i od poledne , nesouce zápal , a obět i dar s kadidlem , také i díků činění nesouce do domu Hospodinova . Jestliže pak neuposlechnete mne , abyste světili den sobotní , a nenosili břemen , chodíce skrze brány Jeruzalémské v den sobotní , tedy zanítím oheň v branách jeho , kterýžto zžíře paláce Jeruzalémské , a neuhasne . Slovo , kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina , řkoucí : Vstaň a sejdi do domu hrnčířova , a tam způsobím to , abys slyšel slova má . I sešel jsem do domu hrnčířova , a aj , on dělal dílo na kruzích . Když se pak zkazila nádoba v ruce hrnčířově , kterouž on dělal z hliny , tehdy zase udělal z ní nádobu jinou , jakouž se dobře líbilo hrnčíři udělati . I stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Zdaliž jako hrnčíř tento nemohl bych nakládati s vámi , ó dome Izraelský ? dí Hospodin . Aj , jakož hlina v ruce hrnčíře , tak jste vy v ruce mé , ó dome Izraelský . Mluvil-li bych proti národu a proti království , že je v okamžení vypléním a zkazím , i vyhubím , Však odvrátil-li by se národ ten od nešlechetnosti své , proti němuž bych mluvil : i já litoval bych toho zlého , kteréž jsem myslil učiniti jemu . Zase mluvil-li bych o národu a o království , že je v okamžení vzdělám a vštípím , Však činil-li by , což zlého jest před očima mýma , neposlouchaje hlasu mého : i já litoval bych dobrodiní toho , kteréž bych řekl učiniti jemu . Protož nyní rci mužům Judským i obyvatelům Jeruzalémským , řka : Takto praví Hospodin : Aj , já strojím na vás zlou věc , a obrátím na vás pohromu ; navraťtež se již jeden každý od cesty své zlé , a polepšte cest svých i předsevzetí svých . Kteřížto řekli : To nic , nebo za myšlénkami svými půjdeme , a jeden každý zdání srdce svého nešlechetného vykonávati budeme . Protož takto praví Hospodin : Vyptejte se nyní mezi pohany , slýchal-li kdo takové věci ? Mrzkosti veliké dopustila se panna Izraelská . Zdaliž kdo pohrdá čerstvou vodou Libánskou z skály ? Zdaž pohrdají vodami studenými odjinud běžícími ? Lid pak můj zapomenuvše se na mne , kadí marnosti . Nebo k úrazu je přivodí na cestách jejich , na stezkách starobylých , chodíce stezkami cesty neprotřené , Tak abych musil obrátiti zemi jejich v poušť na odivu věčnou ; každý , kdož by šel skrze ni , aby se užasl , a pokynul hlavou svou . Větrem východním rozptýlím je před nepřítelem ; hřbetem a ne tváří pohledím na ně v čas bídy jejich . I řekli : Poďte a vymyslme proti Jeremiášovi nějakou chytrost ; neboť nezhyne zákon od kněze , ani rada od moudrého , ani slovo od proroka . Poďte a zarazme jej jazykem , a nemějme pozoru na žádná slova jeho . Pozoruj mne , Hospodine , a slyš hlas těch , kteříž se vadí se mnou . Zdaliž má odplacováno býti za dobré zlým , že mi jámu kopají ? Rozpomeň se , že jsem se postavoval před oblíčejem tvým , abych se přimlouval k jejich dobrému , a odvrátil prchlivost tvou od nich . Protož dopusť na syny jejich hlad , a způsob to , ať jsou násilně zmordování mečem , a nechť jsou ženy jejich osiřelé a ovdovělé , a muži jejich ať jsou ukrutně zmordováni , a mládenci jejich zbiti mečem v boji . Nechť jest slýchati křik z domů jejich , když přivedeš na ně vojsko náhle . Nebo vykopali jámu , aby popadli mne , a osídla polékli nohám mým ; Ješto ty , Hospodine , povědom jsi vší rady jejich o mém usmrcení . Nebuď milostiv nepravosti jejich , a hříchu jejich před tváří svou neshlazuj , ale nechť jsou k úrazu dostrčeni před oblíčejem tvým , a v čas prchlivosti své s nimi zacházej . Takto řekl Hospodin : Jdi a zjednej báni záhrdlitou od hrnčíře , hliněnou , a pojma některé z starších lidu a z starších kněží , Vejdi do údolí Benhinnom , kteréž jest u vrat brány východní , a ohlašuj tam slova ta , kteráž mluviti budu tobě . A rci : Slyšte slovo Hospodinovo , králové Judští i obyvatelé Jeruzalémští : Takto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský : Aj , já uvedu bídu na místo toto , o kteréž kdokoli uslyší , zníti mu bude v uších jeho , Proto že mne opustili , a poškvrnili místa tohoto , kadíce na něm bohům cizím , jichž neznali oni , ani otcové jejich , ani králové Judští , a naplnili toto místo krví nevinných . Vzdělali také výsosti Bálovi , aby pálili syny své ohněm v zápaly Bálovi , čehož jsem nepřikázal , aniž jsem o tom mluvil , nýbrž ani nevstoupilo na mé srdce . Protož aj , dnové jdou , dí Hospodin , v nichž nebude slouti více toto místo Tofet , ani údolí Benhinnom , ale údolí mordu . Nebo v nic obrátím radu Judovu i Jeruzalémských v místě tomto , způsobě to , aby padli od meče před nepřátely svými , a od ruky těch , kteříž hledají bezživotí jejich , i dám mrtvá těla jejich za pokrm ptactvu nebeskému a šelmám zemským . Obrátím také město toto v poušť na odivu . Každý , kdožkoli půjde mimo ně , užasne se , a ckáti bude pro všelijaké rány jeho . A způsobím to , že žráti budou maso synů svých a maso dcer svých , tolikéž jeden každý maso bližního svého žráti bude , v obležení a v ssoužení , kterýmž ssouží je nepřátelé jejich , a ti , kteříž hledají bezživotí jejich . Potom roztluc tu záhrdlitou báni před očima těch lidí , kteříž půjdou s tebou , A rci jim : Takto praví Hospodin zástupů : Tak potluku lid tento i město toto , jako ten , kdož rozráží nádobu hrnčířskou , kteráž nemůže opravena býti více , a v Tofet pochovávati budou , proto že nebude žádného místa ku pohřbu . Tak učiním místu tomuto , dí Hospodin , i obyvatelům jeho , a naložím s městem tímto tak jako s Tofet . Nebo budou domové Jeruzalémských i domové králů Judských tak jako toto místo Tofet zanečištěni se všechněmi domy těmi , na jejichž střechách kadili všemu vojsku nebeskému , a obětovali oběti mokré bohům cizím . Tedy navrátiv se Jeremiáš z Tofet , kamž jej byl poslal Hospodin , aby prorokoval tam , postavil se v síňci domu Hospodinova , a řekl ke všemu lidu : Takto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský : Aj , já uvedu na město toto i na všecka města jeho všecko to zlé , kteréž jsem vyřkl proti němu ; nebo zatvrdili šíji svou , aby neposlouchali slov mých . Tedy slyšev Paschur syn Immerův , kněz , kterýž byl přední správce v domě Hospodinově , Jeremiáše prorokujícího o těch věcech , Ubil Paschur Jeremiáše proroka , a dal jej do vězení v bráně Beniaminově hořejší , kteráž byla při domě Hospodinově . Stalo se pak nazejtří , když vyvedl Paschur Jeremiáše z vězení , že řekl jemu Jeremiáš : Nenazval Hospodin jména tvého Paschur , ale Magor missabib . Nebo takto praví Hospodin : Aj , já pustím na tebe strach , na tebe i na všecky přátely tvé , kteříž padnou od meče nepřátel svých , načež oči tvé hleděti budou , když všecken lid Judský vydám v ruku krále Babylonského , kterýž zavede je do Babylona , a mečem je pobije . Vydám i všelijaké bohatství města tohoto , a všecko úsilé jeho , i všelijakou věc drahou jeho , i všecky poklady králů Judských vydám v ruku nepřátel jejich , a rozchvátají je , i poberou je , a dovezou je do Babylona . Ty pak Paschur i všickni , kteříž bydlí v domě tvém , půjdete do zajetí , a do Babylona se dostaneš , a tam umřeš , i tam pochován budeš ty i všickni milující tebe , jimž jsi prorokoval lživě . Namlouvals mne , Hospodine , a dalť jsem se přemluviti ; silnějšís byl nežli já , protož zmocnils se mne . Jsem v posměchu každý den , každý se mi posmívá . Nebo jakž jsem začal mluviti , úpím , pro ukrutenství a zhoubu křičím ; slovo zajisté Hospodinovo jest mi ku potupě a ku posměchu každého dne . I řekl jsem : Nebuduť ho připomínati , ani mluviti více ve jménu jeho . Ale jest v srdci mém jako oheň hořící , zavřený v kostech mých , jehož snažuje se zdržeti , však nemohu , Ačkoli slýchám utrhání mnohých , i Magor missabiba , říkajících : Povězte něco na něj , a oznámíme to králi . Všickni , kteříž by měli býti přátelé moji , číhají na poklesnutí mé , říkajíce : Snad někde podveden bude , a zmocníme se ho , a pomstíme se nad ním . Ale Hospodin jest se mnou jakožto rek udatný , protož ti , kteříž mne stihají , zurážejí se , a neodolají ; styděti se budou náramně , nebo se jim šťastně nezvede , aniž potupa věčná v zapomenutí dána bude . Protož ó Hospodine zástupů , kterýž zkušuješ spravedlivého , kterýž spatřuješ ledví a srdce , nechť se podívám na pomstu tvou nad nimi , tobě zajisté zjevil jsem při svou . Zpívejte Hospodinu , chvalte Hospodina , že vytrhl duši nuzného z ruky nešlechetných . Zlořečený ten den , v němžto zplozen jsem , den , v němž porodila mne matka má , ať není požehnaný . Zlořečený ten muž , kterýž zvěstoval otci mému , chtěje zvláštně obradovati jej , řka : Narodiloť se dítě pohlaví mužského . A nechť jest ten muž podobný městům , kteráž podvrátil Hospodin , a neželel ; nebo slyšel křik v jitře , a provyskování v čas polední . Ó že mne neusmrtil od života , ješto by mi matka má byla hrobem mým , a život její věčně těhotný . Proč jsem jen z života vyšel , abych okoušel těžkosti a zámutku , a aby stráveni byli v pohanění dnové moji ? Slovo , kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina , když poslal k němu král Sedechiáš Paschura syna Malkiášova a Sofoniáše syna Maaseiášova , kněze , aby řekli : Poraď se medle o nás s Hospodinem , nebo Nabuchodonozor král Babylonský bojuje proti nám , zdali by snad naložil Hospodin s námi podlé všech divných skutků svých , aby on odtáhl od nás . Tedy řekl Jeremiáš k nim : Tak rcete Sedechiášovi : Takto praví Hospodin Bůh Izraelský : Aj , já odvrátím nástroje válečné , kteréž jsou v rukou vašich , jimiž vy bojujete proti králi Babylonskému a Kaldejským , kteříž oblehli vás vně za zdí , a shromáždím je do prostřed města tohoto . Bojovati zajisté budu já proti vám rukou vztaženou a ramenem silným , a to v hněvě a v rozpálení i v prchlivosti veliké . A raním obyvatele města tohoto , tak že lidé i hovada morem velikým pomrou . Potom pak ( dí Hospodin ) , dám Sedechiáše krále Judského a služebníky jeho i lid , totiž ty , kteříž pozůstanou v městě tomto po moru , po meči a po hladu , v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského , a v ruku nepřátel jejich , a tak v ruku hledajících bezživotí jejich . Kterýžto je zbije ostrostí meče , neodpustí jim , aniž jich šanovati bude , aniž se smiluje . Protož rci lidu tomuto : Takto praví Hospodin : Aj , já kladu před vás cestu života i cestu smrti . Kdokoli zůstane v městě tomto , zahyne od meče , neb hladem , neb morem , ale kdož vyjde a poddá se Kaldejským , kteříž oblehli vás , jistotně živ zůstane , a bude míti život svůj místo kořisti . Nebo postavil jsem zůřivou tvář svou proti městu tomuto k zlému , a ne k dobrému , dí Hospodin . V ruku krále Babylonského vydáno bude , i vypálí je ohněm . Domu pak krále Judského rci : Slyšte slovo Hospodinovo , Ó dome Davidův , takto praví Hospodin : Držívejte každého jitra soud , a vychvacujte obloupeného z ruky násilníka , aby nevyšla jako oheň prchlivost má , a nehořela , tak že by nebylo žádného , kdo by uhasiti mohl , pro nešlechetnost předsevzetí vašich . Aj já , dí Hospodin , na tebe , kteráž přebýváš v údolí tomto , skálo roviny této , kteříž říkáte : Kdo by přitáhl na nás , aneb kdo by všel do příbytků našich ? Nebo trestati vás budu podlé skutků vašich , dí Hospodin , a zanítím oheň v lese tvém , kterýž zžíře všecko vůkol něho . Takto řekl Hospodin : Sejdi do domu krále Judského , a mluv tam slovo toto , A rci : Slyš slovo Hospodinovo , králi Judský , kterýž sedíš na stolici Davidově , ty i služebníci tvoji i lid tvůj , kteříž chodíte skrze brány tyto . Takto praví Hospodin : Konejte soud a spravedlnost , a vychvacujte obloupeného z ruky násilníka ; příchozímu tolikéž , sirotku , ani vdově nečiňte křivdy , aniž jich utiskujte , a krve nevinné nevylévejte na místě tomto . Nebo budete-li to pilně vykonávati , jistě že poberou se skrze brány domu tohoto králové , sedící místo Davida na stolici jeho , jezdíce na vozích , neb na koních , král s služebníky svými i s lidem svým . Jestliže pak neuposlechnete slov těchto , skrze sebe přisahám , dí Hospodin , že poušť bude dům tento . Nebo takto praví Hospodin o domu krále Judského : Byl jsi mi jako Galád a vrch Libánský , ale obrátím tě jistotně v poušť jako města , v nichž se bydliti nemůže . A přistrojím na tebe zhoubce , jednoho každého se zbrojí jeho , kteřížto zpodtínají nejvýbornější cedry tvé , a vmecí na oheň . A když půjdou národové mnozí mimo město toto , a řekne jeden druhému : Proč tak učinil Hospodin městu tomuto velikému ? Tedy řeknou : Proto že opustili smlouvu Hospodina Boha svého , a klaněli se bohům cizím a sloužili jim . Neplačtež mrtvého , aniž ho litujte , ale ustavičně plačte příčinou toho , kterýž odchází ; neboť se nenavrátí více , aby pohleděl na zemi , v níž se narodil . Nebo takto praví Hospodin o Sallumovi synu Joziáše , krále Judského , kterýž kraluje místo Joziáše otce svého : Když vyjde z místa tohoto , nenavrátí se sem více . Ale tam v tom místě , kamž jej zastěhují , umře , a tak země této neuzří více . Běda tomu , kdož staví dům svůj s útiskem , a paláce své s křivdou , kterýž bližního svého v službu podrobuje darmo , mzdy pak jeho nedává jemu ; Kterýž říká : Vystavím sobě dům veliký a paláce prostranné , kterýž prolamuje sobě okna , a tafluje cedrovím , a maluje barvou . Zdaliž kralovati budeš , že se pleteš v to cedrové stavení ? Otec tvůj zdaliž nejídal a nepíjel ? Když konal soud a spravedlnost , tedy dobře bylo jemu . Když soudíval při chudého a nuzného , tedy dobře bylo . Zdaliž mně to není známé ? dí Hospodin . Ale oči tvé i srdce tvé nehledí než lakomství tvého , a abys krev nevinnou proléval , a nátisk a křivdu činil . Protož takto praví Hospodin o Joakimovi synu Joziáše , krále Judského : Nebudouť ho kvíliti : Ach , bratře můj , aneb ach , sestro . Nebudou ho kvíliti : Ach , pane , aneb ach , kdež důstojnost jeho ? Pohřbem osličím pohřben bude , vyvlečen a vyvržen jsa za brány Jeruzalémské . Vstup na Libán a křič , i na hoře Bázan vydej hlas svůj ; křič také přes brody , když potříni budou všickni milovníci tvoji . Mluvíval jsem s tebou v největším štěstí tvém , říkávalas : Nebuduť poslouchati . Tať jest cesta tvá od dětinství tvého ; neuposlechlas zajisté hlasu mého . Všecky pastýře tvé zpase vítr , a milovníci tvoji v zajetí půjdou . Tehdáž jistě hanbiti a styděti se budeš za všelikou nešlechetnost svou . Ó ty , kteráž jsi usadila se na Libánu , jenž se hnízdíš na cedroví , jak milostná budeš , když na tě přijdou svírání a bolest jako rodičky ! Živť jsem já , dí Hospodin , že byť pak byl Koniáš syn Joakima , krále Judského , prstenem pečetním na mé ruce pravé , však tě i odtud strhnu . A vydám tě v ruku těch , kteříž hledají bezživotí tvého , a v ruku těch , jejichž ty se oblíčeje lekáš , totiž v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského , a v ruku Kaldejských . A hodím tebou i matkou tvou , kteráž tě porodila , do země cizí , tam , kdež jste se nezrodili , a tam zemřete . Do země pak , po níž toužiti budete , abyste se navrátili tam , tam se nenavrátíte . Zdaliž modlou ničemnou , kteráž roztřískána bývá , bude muž tento Koniáš ? Zdali nádobou , v níž není žádné líbosti ? Proč by vyházíni byli on i símě jeho , a uvrženi do země , o níž nevědí ? Ó země , země , země , slyš slovo Hospodinovo . Takto praví Hospodin : Zapište to , že muž tento bez dětí bude , a že se jemu nepovede šťastně za dnů jeho . Anobrž nepovede se šťastně i tomu muži , kterýž by z semene jeho seděl na stolici Davidově , a panoval ještě nad Judou . Běda pastýřům hubícím a rozptylujícím stádce pastvy mé , dí Hospodin . Protož takto praví Hospodin Bůh Izraelský o pastýřích , kteříž pasou lid můj : Vy rozptylujete ovce mé , anobrž rozháníte je , a nenavštěvujete jich ; aj , já navštívím vás pro nešlechetnost předsevzetí vašich , dí Hospodin . Ostatek pak ovcí svých já shromáždím ze všech zemí , do nichž jsem je rozehnal , a přivedu je zase do ovčinců jejich , kdežto ploditi a množiti se budou . Nadto ustanovím nad nimi pastýře , kteříž by je pásli , aby se nebály více , ani strachovaly , ani hynuly , dí Hospodin . Aj , dnové jdou , dí Hospodin , v nichž vzbudím Davidovi výstřelek spravedlivý , i kralovati bude král , a šťastně se jemu povede ; soud zajisté a spravedlnost na zemi konati bude . Za dnů jeho spasen bude Juda , a Izrael bydliti bude bezpečně , a toť jest jméno jeho , kterýmž ho nazývati bude : Hospodin spravedlnost naše . Protož aj , dnové jdou , dí Hospodin , v nichž nebude říkáno více : Živť jest Hospodin , kterýž vyvedl syny Izraelské z země Egyptské , Ale : Živť jest Hospodin , kterýž vyvedl a kterýž zprovodil símě domu Izraelského z země půlnoční i ze všech zemí , do nichž jsem byl je rozehnal , když se osadí v zemi své . Příčinou proroků potříno jest srdce mé ve mně , pohnuly se všecky kosti mé ; jsem jako člověk opilý , a jako muž , kteréhož rozešlo víno , pro Hospodina a pro slova svatosti jeho . Nebo cizoložníků plná jest tato země , a příčinou křivých přísah kvílí země , usvadla pastviska na poušti ; jest zajisté utiskování těchto nešlechetné , a moc jejich nepravá . Nebo jakož prorok , tak kněz pokrytství páchají . Také v domě svém nacházím nešlechetnost jejich , dí Hospodin . Pročež budou míti cestu svou podobnou plzkosti v mrákotě , na níž postrčeni budou a padnou , když uvedu na ně bídu v čas navštívení jejich , dí Hospodin . Při prorocích zajisté Samařských viděl jsem nesmyslnost ; prorokovali skrze Bále , a svodili lid můj Izraelský . Ale při prorocích Jeruzalémských vidím hroznou věc , že cizoložíce a se lží se obcházejíce , posilňují také rukou nešlechetníků , aby se neobrátil žádný od nešlechetnosti své . Mám všecky za podobné Sodomě , a obyvatele jeho za podobné Gomoře . Protož takto praví Hospodin zástupů o prorocích těchto : Aj , já nakrmím je pelynkem , a napojím je vodami jedovatými ; nebo od proroků Jeruzalémských vyšla poškvrna na všecku tuto zemi . Takto praví Hospodin zástupů : Neposlouchejtež slov těch proroků , jenž prorokují vám , prázdných vás zanechávajíce . Vidění srdce svého mluví , ne z úst Hospodinových . Ustavičně říkají těm , kteříž mnou pohrdají : Pravil Hospodin : Pokoj míti budete , a každému chodícímu podlé zdání srdce svého říkají : Nepřijdeť na vás nic zlého . Nebo kdož jest stál v radě Hospodinově , a viděl neb slyšel slovo jeho ? Kdo pozoroval slova jeho , neb vyslechl je ? Aj , vichřice Hospodinova s prchlivostí vyjde , a to vichřice trvající ; nad hlavou nešlechetných trvati bude . Neodvrátíť se hněv Hospodinův , dokudž neučiní a nevykoná úmyslu srdce svého . A tehdáž porozumíte tomu cele , Žeť jsem neposílal těch proroků , ale sami běželi , že jsem nemluvil k nim , a však oni prorokovali . Nebo byť byli stáli v radě mé , jistě že by byli ohlašovali slova má lidu mému , a byliť by je odvraceli od cesty jejich zlé , a od nešlechetnosti předsevzetí jejich . Zdaliž jsem já Bůh jen z blízka ? dí Hospodin . A nejsem Bůh i z daleka ? Zdaž se ukryje kdo v skrýších , abych já ho neshlédl ? dí Hospodin . Zdaliž nebe i země já nenaplňuji ? dí Hospodin . Slýchávámť , co říkají ti proroci , kteříž prorokují lež ve jménu mém , říkajíce : Měl jsem sen , měl jsem sen . I dokudž to bude ? Zdaliž v srdci těch proroků , kteříž prorokují , není lež ? Anobrž jsou proroci lsti srdce svého , Kteříž obmýšlejí to , jak by vyrazili z paměti lidu mému jméno mé sny svými , kteréž vypravují jeden každý bližnímu svému , jako se zapomněli otcové jejich na jméno mé za příčinou Bále . Prorok , kterýž má sen , nechť vypravuje sen , ale kterýž má slovo mé , nechť mluví slovo mé právě . Co jest té plevě do pšenice ? dí Hospodin . Zdaliž není slovo mé takové jako oheň , dí Hospodin , a jako kladivo rozrážející skálu ? Protož aj já , dí Hospodin , proti těm prorokům , kteříž ukrádají slova má jeden každý před bližním svým . Aj já , dí Hospodin , proti těm prorokům , kteříž chlubně mluví , říkajíce : Praví Hospodin . Aj já , dí Hospodin , proti těm , kteříž prorokují sny lživé , a vypravujíce je , svodí lid můj lžmi svými a žvavostí svou , ješto jsem já jich neposlal , aniž jsem jim přikázal . Pročež naprosto nic neprospívají lidu tomuto , dí Hospodin . Protož , když by se tázal tebe lid tento , neb některý prorok neb kněz , řka : Jaké jest břímě Hospodinovo ? tedy rci jim : Jaké břímě ? I to : Opustím vás , dí Hospodin . Nebo proroka a kněze toho i lid ten , kterýž by řekl : Břímě Hospodinovo , jistě trestati budu muže toho i dům jeho . Ale takto říkejte jeden každý bližnímu svému a jeden každý bratru svému : Co odpověděl Hospodin ? aneb : Co mluvil Hospodin ? Břemene pak Hospodinova nepřipomínejte více , sic by břemenem bylo jednomu každému slovo jeho , když byste převraceli slova Boha živého , Hospodina zástupů , Boha našeho . Takto říkati budeš proroku : Coť odpověděl Hospodin ? aneb : Co mluvil Hospodin ? Ale poněvadž říkáte : Břímě Hospodinovo , tedy takto praví Hospodin : Poněvadž říkáte slovo to : Břímě Hospodinovo , ješto jsem posílal k vám , říkaje : Neříkejte : Břímě Hospodinovo , Protož aj , já jistě zapomenu se na vás do konce , a zavrhu vás i to město , kteréž jsem byl dal vám i otcům vašim , od tváři své , A uvedu na vás pohanění věčné i potupu věčnou , kteráž nepřijde v zapomenutí . Ukázal mi Hospodin , a aj , dva košové fíků postaveni byli před chrámem Hospodinovým , když byl přestěhoval Nabuchodonozor král Babylonský Jekoniáše syna Joakimova , krále Judského , a knížata Judská , i tesaře a kováře z Jeruzaléma , a přivedl je do Babylona . Jeden koš byl fíků velmi dobrých , jacíž bývají fíkové ranní , druhý pak koš fíků velmi zlých , jakýchž nelze jísti pro trpkost . Tedy řekl mi Hospodin : Co vidíš , Jeremiáši ? I řekl jsem : Fíky , dobré fíky , a to velmi dobré , zlé pak , a to velmi zlé , jichž nelze jísti pro trpkost . I stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Takto praví Hospodin , Bůh Izraelský : Jako fíkové tito dobří , tak mně příjemní budou zajatí Judští , kteréž jsem zaslal z místa tohoto do země Kaldejské k dobrému . Obrátím zajisté oči své k nim k dobrému , a přivedu je zase do země této , kdežto vzdělám je , a nezkazím , štípím je , a nevypléním . Nebo dám jim srdce , aby znali mne , že já jsem Hospodin . I budou mým lidem , a já budu jejich Bohem , když se obrátí ke mně celým srdcem svým . Naodpor , jako fíky zlé , kterýchž nelze jísti pro trpkost , tak zavrhu ( toť zajisté praví Hospodin ) , Sedechiáše krále Judského s knížaty jeho , a ostatek Jeruzalémských pozůstalých v zemi této , i ty , kteříž bydlí v zemi Egyptské . Vydám je , pravím , v posmýkání k zlému po všech královstvích země , v pohanění a v přísloví , v rozprávku a v proklínání po všech těch místech , kamž je rozženu . A budu posílati na ně meč , hlad a mor , dokudž by do konce vyhlazeni nebyli z země , kterouž jsem byl dal jim i otcům jejich . Slovo , kteréž se stalo k Jeremiášovi proti všemu lidu Judskému , léta čtvrtého Joakima syna Joziášova , krále Judského , ( jenž jest první rok Nabuchodonozora krále Babylonského ) , Kteréž mluvil Jeremiáš prorok ke všemu lidu Judskému , i ke všechněm obyvatelům Jeruzalémským , řka : Od třináctého léta Joziáše syna Amonova , krále Judského , až do tohoto dne , po těchto třimecítma let , bývalo slovo Hospodinovo ke mně , kteréž jsem vám mluvíval , ráno přivstávaje , a to ustavičně , ale neposlouchali jste . Posílal také Hospodin k vám všecky slouhy své proroky , ráno přivstávaje , a to ustavičně , ( jichžto neposlouchali jste , aniž jste naklonili ucha svého , abyste slyšeli ) . Kteříž říkali : Navraťtež se již jeden každý z cesty své zlé a od nešlechetnosti předsevzetí svých , a tak osazujte se v té zemi , kterouž dal Hospodin vám i otcům vašim od věků až na věky . A nechoďte za bohy cizími , abyste sloužiti měli jim , aniž se jim klanějte , aniž hněvejte mne dílem rukou svých , a neučinímť vám zle . Ale neposlouchali jste mne , dí Hospodin , abyste jen hněvali mne dílem rukou svých k svému zlému . Protož takto praví Hospodin zástupů : Proto že jste neuposlechli slov mých , Aj , já pošli , a pojmu všecky národy půlnoční , dí Hospodin , i k Nabuchodonozorovi králi Babylonskému , služebníku svému , a přivedu je na zemi tuto i na obyvatele její , i na všecky národy tyto okolní , kteréž jako proklaté vyhladím , a způsobím to , aby byli k užasnutí , na odivu , a poustkou věčnou . Také způsobím to , aby zahynul jim hlas radosti i hlas veselé , hlas ženicha i hlas nevěsty , hluk žernovu i světlo svíce . I bude všecka země tato pustinou a pouští , a sloužiti budou národové tito králi Babylonskému sedmdesáte let . Potom pak po vyplnění sedmdesáti let trestati budu na králi Babylonském a na tom národu , dí Hospodin , nepravost jejich , totiž na zemi Kaldejské , tak že obrátím ji v pustiny věčné . A uvedu na zemi tu všecka slova svá , kteráž jsem mluvil o ní , všecko , což psáno jest v knize této , cožkoli prorokoval Jeremiáš o všech národech . Když je v službu podrobí , i jiné národy mnohé a krále veliké , tehdáž odplatím jim podlé skutků jejich a podlé činů rukou jejich . Nebo takto mi řekl Hospodin , Bůh Izraelský : Vezmi kalich vína prchlivosti této z ruky mé , a napájej jím všecky ty národy , k kterýmž já pošli tebe , Aby pili a potáceli se , anobrž bláznili příčinou meče , kterýž já pošli mezi ně . I vzal jsem kalich z ruky Hospodinovy , a napájel jsem všecky ty národy , k nimž mne poslal Hospodin , Jeruzalémské i města země Judské , a krále její i knížata její , abych je oddal v pustinu a v zpuštění , na odivu , i k proklínání tohoto dnešního dne , Faraona krále Egyptského i služebníky jeho , i knížata jeho , i všecken lid jeho , I všecku tu směsici , totiž všecky krále země Uz , všecky také krále země Filistinské , i Aškalon , i Gázy , i Akaron , i ostatek Azotu , Idumejské , i Moábské , i syny Ammon , I všecky krále Tyrské , i všecky krále Sidonské , i krále krajiny té , kteráž jest při moři , Dedana a Temu , a Buzu i všecky přebývající v koutech nejzadnějších , I všecky krále Arabské , i všecky krále té směsice , kteříž bydlí na poušti , Všecky také krále Zamritské , i všecky krále Elamitské , též všecky krále Médské , Anobrž všecky krále půlnoční , blízké i daleké , jednoho jako druhého , všecka také království země , kterážkoli jsou na svrchku země . Král pak Sesák píti bude po nich . A rci jim : Takto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský : Pítež a opojte se , anobrž vyvracejte z sebe , a padejte , tak abyste nepovstali pro meč , kterýž já pošli mezi vás . Jestliže by pak nechtěli vzíti kalichu z ruky tvé , aby pili , tedy díš jim : Takto praví Hospodin zástupů : Konečně že píti musíte . Nebo poněvadž na to město , kteréž nazváno jest od jména mého , já začínám uvozovati zlé věci , a vy abyste bez hodné pomsty byli ? Nebudete bez pomsty , nebo já zavolám meče na všecky obyvatele té země , dí Hospodin zástupů . Protož ty prorokuj proti nim všecka slova tato , a rci jim : Hospodin s výsosti řváti bude , a z příbytku svatosti své vydá hlas svůj , mocně řváti bude z obydlí svého . Křik ponoukajících se , jako presovníků , rozléhati se bude proti všechněm obyvatelům té země , I průjde hřmot až do konce země . Nebo rozepři má Hospodin s těmi národy , v soud vchází sám se všelikým tělem ; bezbožníky vydá pod meč , dí Hospodin . Takto praví Hospodin zástupů : Aj , bída půjde z národu na národ , a vichřice veliká strhne se od končin země . I budou zbiti od Hospodina v ten čas od konce země až do konce země ; nebudou oplakáni , ani sklizeni , ani pochováni , místo hnoje na svrchku země budou . Kvělte pastýři a křičte , anobrž válejte se v popele , vy nejznamenitější toho stáda ; nebo naplnili se dnové vaši , abyste zbiti byli , a abyste rozptýleni byli , i budete padati jako nádoba drahá . I zahyne útočiště pastýřům a utíkání nejznamenitějším toho stáda . Hlas žalostný pastýřů a kvílení nejznamenitějších toho stáda ; nebo zkazí Hospodin pastvu jejich . Zkažena budou i pastviska pokoj mající , pro prchlivost hněvu Hospodinova , Jako lev opustí jeskyni svou ; nebo přijde země jejich na spuštění , pro prchlivost zhoubce a pro prchlivost hněvu jeho . Na počátku kralování Joakima syna Joziášova , krále Judského , stalo se slovo toto od Hospodina , řkoucí : Takto praví Hospodin : Postav se v síňci domu Hospodinova , a mluv ke všechněm městům Judským , přicházejícím klaněti se v domě Hospodinově , všecka slova , kteráž tobě přikazuji mluviti k nim , neujímejž slova , Zdali by aspoň uposlechli , a odvrátili se jeden každý od cesty své zlé , abych litoval zlého kteréž myslím učiniti jim pro nešlechetnost předsevzetí jejich . Rciž tedy jim : Takto praví Hospodin : Neuposlechnete-li mne , abyste chodili v zákoně mém , kterýž jsem předložil vám , Poslouchajíce slov služebníků mých proroků , kteréž já posílám k vám , jakož jste , když jsem je , ráno přivstávaje posílal , neposlouchali : Jistě žeť naložím s domem tímto jako s Sílo , a město toto vydám v proklínání všechněm národům země . Slyšeli pak kněží a proroci , i všecken lid Jeremiáše mluvícího slova ta v domu Hospodinovu . I stalo se , že hned , jakž přestal Jeremiáš mluviti všeho , cožkoli přikázal Hospodin mluviti ke všemu lidu , jali jej ti kněží a proroci i všecken lid ten , řkouce : Smrtí umřeš . Proč jsi prorokoval ve jménu Hospodinovu , řka : Stane se jako Sílo domu tomuto , a město toto tak spustne , že nebude v něm žádného obyvatele ? Shromažďoval se pak všecken lid k Jeremiášovi do domu Hospodinova . Tedy uslyšavše knížata Judská ty věci , přišli z domu královského do domu Hospodinova , a posadili se u dveří brány Hospodinovy nové . I řekli kněží a proroci těm knížatům a všemu lidu , řkouce : Hoden jest smrti muž tento ; nebo prorokoval proti městu tomuto , jakž jste slyšeli v své uši . Tedy promluvil Jeremiáš ke všechněm knížatům těm i ke všemu lidu , řka : Hospodin poslal mne , abych prorokoval o domu tomto i o městě tomto všecky ty věci , kteréž jste slyšeli . Protož nyní polepšte cest svých a předsevzetí svých , a poslouchejte hlasu Hospodina Boha svého , i bude litovati Hospodin toho zlého , kteréž vyřkl proti vám . Já pak aj , v rukou vašich jsem , učiňte mi , což se vám za dobré a spravedlivé vidí . Ale však jistotně vězte , usmrtíte-li mne , že krev nevinnou na sebe uvedete , i na město toto , i na obyvatele jeho ; nebo v pravdě poslal mne Hospodin k vám , abych mluvil v uši vaše všecka slova tato . I řekli knížata i všecken lid kněžím a těm prorokům : Nemáť nikoli muž tento odsuzován býti na smrt , poněvadž ve jménu Hospodina Boha našeho mluvil nám . Tedy povstali někteří z starších té země , a promluvili ke všemu shromáždění lidu , řkouce : Micheáš Moraštický prorokoval za času Ezechiáše krále Judského , a pravil všemu lidu Judskému , řka : Takto praví Hospodin zástupů : Sion jako pole orán bude , a Jeruzalém jako hromady , hora pak domu tohoto jako lesové vysocí . Zdaliž hned proto usmrtil jej Ezechiáš král Judský a všecken Juda ? Zdaliž neulekl se Hospodina , a nemodlil se Hospodinu ? I litoval Hospodin toho zlého , kteréž vyřkl proti nim . Protož my činíme velmi zlou věc proti dušem svým . A byl také muž prorokující ve jménu Hospodinovu , Uriáš syn Semaiášův z Kariatjeharim , kterýž prorokoval o městě tomto i o zemi této v táž všecka slova jako Jeremiáš . A když uslyšel král Joakim a všickni udatní jeho , i všecka knížata slova jeho , hned usiloval král usmrtiti jej . O čemž uslyšev Uriáš , bál se , a utíkaje , přišel do Egypta . Ale poslal král Joakim některé do Egypta , Elnatana syna Achborova i jiné s ním do Egypta . Kteříž vyvedše Uriáše z Egypta , přivedli jej k králi Joakimovi . I zabil jej mečem , a vhodil tělo jeho do hrobů lidu obecného . A však ruka Achikamova syna Safanova byla při Jeremiášovi , aby ho nevydával v ruku lidu k usmrcení jeho . Na počátku kralování Joakima syna Joziášova , krále Judského , stalo se slovo toto k Jeremiášovi od Hospodina , řkoucí : Takto řekl Hospodin ke mně : Zdělej sobě oboječky a jha , a dej je na šíji svou . Potom je pošli k králi Idumejskému , a k králi Moábskému , a k králi synů Ammonových , a k králi Tyrskému , a k králi Sidonskému po těch poslích , kteříž přijedou do Jeruzaléma k Sedechiášovi králi Judskému . A přikaž jim , ať pánům svým řeknou : Takto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský : Tak rcete pánům svým : Já jsem učinil zemi , člověka i hovada , kterážkoli jsou na svrchku země , mocí svou velikou a ramenem svým vztaženým . Protož dávám ji , komuž se mi dobře líbí . Jako nyní já dal jsem všecky země tyto v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského , služebníka svého , ano i živočichy polní dal jsem jemu , aby sloužili jemu . Protož budouť sloužiti jemu všickni ti národové , i synu jeho , i synu syna jeho , dokudž by nepřišel čas země jeho i jeho samého , když v službu podrobí jej sobě národové znamenití a králově velicí . Stane se pak , že národ ten i království to , kteréž by nesloužilo jemu , Nabuchodonozorovi králi Babylonskému , a kterýž by nepoddal šíje své pod jho krále Babylonského , mečem a hladem i morem navštívím národ ten , dí Hospodin , dokudž bych do konce nevyplénil jich rukou jeho . Protož vy neposlouchejte proroků svých , ani hadačů svých , ani snů svých , ani planetářů svých , ani kouzedlníků svých , kteříž mluvívají k vám , říkajíce : Nebudete sloužiti králi Babylonskému . Nebo oni vám lež prorokují , abych vzdálil vás od země vaší , a vyhnal vás , abyste zahynuli . Národu pak , kterýž skloní šíji svou pod jho krále Babylonského a sloužiti bude jemu , toho zajisté nechám v zemi jeho , dí Hospodin , aby dělal ji , a bydlil v ní . Sedechiášovi také , králi Judskému , mluvil jsem naskrze ta všecka slova , řka : Skloňte šíje své pod jho krále Babylonského , a služte jemu i lidu jeho , a buďte živi . Proč máte zahynouti , ty i lid tvůj , mečem , hladem a morem , jakž mluvil Hospodin o národu , kterýž by nesloužil králi Babylonskému ? Neposlouchejtež tedy slov proroků těch , kteříž mluvíce k vám , říkají : Nebudete sloužiti králi Babylonskému . Nebo oni vám lež prorokují . Neposlalť jsem jich zajisté , dí Hospodin , a však oni prorokují ve jménu mém lživě , abych zahnal vás , kdež byste zahynuli vy i ti proroci , kteříž prorokují vám . Kněžím také i všemu lidu tomu mluvil jsem , řka : Takto praví Hospodin : Neposlouchejte slov proroků svých , kteříž prorokují vám , říkajíce : Aj , nádobí domu Hospodinova navrácena budou z Babylona již brzo . Neboť lež oni prorokují vám . Neposlouchejtež jich , služte králi Babylonskému a živi buďte . Proč má býti toto město pouští ? Jestliže pak oni jsou proroci , a jestliže slovo Hospodinovo jest v nich , nechť se medle přimluví k Hospodinu zástupů , ať nádobí to , pozůstávající v domě Hospodinově a v domě krále Judského a v Jeruzalémě , nedostává se do Babylona . Nebo takto praví Hospodin zástupů o těch sloupích , a o tom moři , a o těch podstavcích , i o ostatku nádobí pozůstávajícím v městě tomto , Kteréhož nepobral Nabuchodozor král Babylonský , když přestěhoval Jekoniáše syna Joakimova , krále Judského , z Jeruzaléma do Babylona , a všecky nejpřednější Judské i Jeruzalémské , Takto zajisté dí Hospodin zástupů , Bůh Izraelský , o těch nádobách , pozůstávajících v domě Hospodinově a v domě krále Judského i v Jeruzalémě : Do Babylona zavezeny budou , a tam budou až do dne toho , v němž je navštívím , dí Hospodin , a rozkáži je přivezti , a zase navrátím je na místo toto . Stalo se pak léta toho , na počátku kralování Sedechiáše krále Judského , léta totiž čtvrtého , měsíce pátého , mluvil ke mně Chananiáš syn Azurův , prorok , kterýž byl z Gabaon , v domě Hospodinově , před očima kněží i všeho lidu , řka : Takto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský , řka : Polámal jsem jho krále Babylonského . Po dvou letech já navrátím zase na místo toto všecka nádobí domu Hospodinova , kteráž pobral Nabuchodonozor král Babylonský z místa tohoto , a zavezl je do Babylona . Jekoniáše také syna Joakimova , krále Judského , i všecky zajaté Judské , kteříž se dostali do Babylona , já zase přivedu na místo toto , dí Hospodin ; nebo polámi jho krále Babylonského . Tedy řekl Jeremiáš prorok Chananiášovi proroku tomu před očima kněží a před očima všeho lidu , kteříž stáli v domě Hospodinově , Řekl , pravím , Jeremiáš prorok : Amen , učiniž tak Hospodin . Potvrdiž Hospodin slov tvých , kteráž jsi prorokoval o navrácení nádobí domu Hospodinova , a všech zajatých z Babylona na místo toto . Ale však poslechni medle slova tohoto , kteréž já mluvím při tvé přítomnosti a při přítomnosti všeho tohoto lidu . Proroci , kteříž bývali přede mnou i před tebou od věků , ti prorokovali proti zemím znamenitým a proti královstvím velikým o válce a o ssoužení a o moru . Prorok ten , kterýž prorokuje o pokoji , když dojde slovo toho proroka , ten prorok znám bývá , že jej poslal Hospodin v pravdě . Tedy sňal Chananiáš prorok to jho z šíje Jeremiáše proroka , a polámal je . A mluvil Chananiáš před očima všeho lidu , řka : Takto praví Hospodin : Tak polámi jho Nabuchodonozora krále Babylonského po dvou letech z šíje všech národů . I počal jíti Jeremiáš prorok cestou svou . Ale stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi , když polámal Chananiáš prorok to jho z šíje Jeremiáše proroka , řkoucí : Jdi a mluv k Chananiášovi , řka : Takto praví Hospodin : Jha dřevěná jsi polámal , protož zdělej místo nich jha železná . Nebo takto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský : Jho železné vložím na šíji všech národů těchto , aby sloužili Naduchodonozorovi králi Babylonskému , a budouť sloužiti jemu . Také i živočichy polní dám jemu . Zatím řekl Jeremiáš prorok Chananiášovi proroku : Slyšiž nyní , Chananiáši : Neposlal tebe Hospodin , ale ty jsi k tomu přivedl , aby lid tento ve lži skládal doufání . Protož takto praví Hospodin : Aj , já sklidím tě se svrchku země , tento rok ty umřeš ; nebo jsi mluvil to , čímž bys odvrátil lid od Hospodina . I umřel Chananiáš prorok roku toho měsíce sedmého . Tato jsou slova listu , kterýž poslal Jeremiáš prorok z Jeruzaléma k ostatku starších zajatých a k kněžím i k prorokům i ke všemu lidu , kterýž přestěhoval Nabuchodonozor z Jeruzaléma do Babylona , Když vyšel Jekoniáš král a královna , i komorníci , knížata Judská i Jeruzalémská , tolikéž tesaři i kováři z Jeruzaléma , Po Elasovi synu Safanovu , a Gemariášovi synu Helkiášovu , ( kteréž byl poslal Sedechiáš král Judský k králi Babylonskému do Babylona ) , řka : Takto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský , všechněm zajatým , kteréž jsem přestěhoval z Jeruzaléma do Babylona : Stavějte domy , a osazujte se , štěpujte také štěpnice , a jezte ovoce jejich . Pojímejte ženy , a ploďte syny i dcery , dávejte také synům svým ženy , dcery též své dávejte za muže , ať rodí syny a dcery ; množte se tam , a nebeřte umenšení . A hledejte pokoje města toho , do kteréhož jsem zastěhoval vás , a modlívejte se za ně Hospodinu ; nebo v pokoji jeho budete míti pokoj . Takto zajisté praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský : Nechť vás nesvodí proroci vaši , kteříž jsou mezi vámi , ani hadači vaši , a nespravujte se sny svými , jichž vy příčinou jste , aby je mívali . Nebo vám oni lživě prorokují ve jménu mém ; neposlalť jsem jich , dí Hospodin . Takto zajisté praví Hospodin : Že jakž se jen vyplní Babylonu sedmdesáte let , navštívím vás , a potvrdím vám slova svého výborného o navrácení vás na místo toto . Nebo já nejlépe znám myšlení , kteráž myslím o vás , dí Hospodin , myšlení o pokoji , a ne o trápení , abych učinil vašemu očekávání konec přežádostivý . Když mne vzývati budete , a půjdete , a modliti se mně budete , tedy vyslyším vás . A hledajíce mne , naleznete , když mne hledati budete celým srdcem svým . Dám se zajisté nalezti vám , dí Hospodin , a přivedu zase zajaté vaše , a shromáždím vás ze všech národů i ze všech míst , kamžkoli jsem zahnal vás , dí Hospodin , a uvedu vás zase na místo toto , odkudž jsem vás zastěhoval , Když řeknete : Vzbuzovalť nám Hospodin proroky v Babyloně . Nebo takto praví Hospodin o králi sedícím na stolici Davidově , a o všem lidu obývajícím v městě tomto , bratřích vašich , kteříž nevyšli s vámi v tom zajetí , Takto dí Hospodin zástupů : Aj , já pošli na ně meč , hlad a mor , a naložím s nimi jako s fíky trpkými , kterýchž nelze jísti pro trpkost . Nebo stihati je budu mečem , hladem i morem , a vydám je ku posmýkání po všech královstvích země , k proklínání , a k užasnutí , anobrž na odivu , a k utrhání mezi všemi národy , tam kdež je vypudím , Proto že neposlouchají slov mých , dí Hospodin , když posílám k nim služebníky své proroky , ráno přivstávaje , a to ustavičně , a neposlouchali jste , dí Hospodin . Protož slyštež vy slovo Hospodinovo , všickni zajatí , kteréž jsem vyslal z Jeruzaléma do Babylona . Takto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský , o Achabovi synu Kolaiášovu , a o Sedechiášovi synu Maaseiášovu , kteříž prorokují vám ve jménu mém lež : Aj , já vydám je v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského , aby je zbil před očima vašima . I bude vzato na nich klnutí mezi všecky zajaté Judské , kteříž jsou v Babyloně , aby říkali : Nechť nakládá Hospodin s tebou , jako s Sedechiášem a jako s Echabem , kteréž upekl král Babylonský na ohni , Proto že páchali nešlechetnost v Izraeli , cizoložíce s ženami bližních svých , a mluvíce slovo ve jménu mém lživě , čehož jsem nepřikázal jim . Já pak o tom vím , a jsem toho i svědkem , dí Hospodin . Semaiášovi Nechelamitskému mluv , řka : Takto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský , řka : Proto že jsi poslal jménem svým listy ke všemu lidu , kterýž jest v Jeruzalémě , a Sofoniášovi synu Maaseiášovu knězi i ke všechněm kněžím , řka : Hospodin dal tě za kněze na místo Joiady kněze , abyste pozor měli v domě Hospodinově na každého muže pošetilého a vystavujícího se za proroka , a abys dal takového do žaláře a do klady . Pročež jsi pak nyní neokřikl Jeremiáše Anatotského , kterýž se vám vystavuje za proroka ? Nebo posílal k nám do Babylona , řka : Protáhneť se to dlouho , stavějte domy , a osazujte se , štěpujte také štěpnice , a jezte ovoce jejich . Nebo Sofoniáš kněz četl ten list před Jeremiášem prorokem . I stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi , řkoucí : Pošli ke všechněm zajatým , řka : Takto praví Hospodin o Semaiášovi Nechelamitském : Proto že prorokuje vám Semaiáš , ješto jsem já ho neposlal , a přivodí vás k tomu , abyste doufání skládali ve lži , Protož takto praví Hospodin : Aj , já trestati budu Semaiáše Nechelamitského i símě jeho . Nebude míti žádného , kdo by bydlil u prostřed lidu tohoto , aniž uzří toho dobrého , kteréž já učiním lidu svému , dí Hospodin ; nebo mluvil to , čímž by odvrátil lid od Hospodina . Slovo , kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina , řkoucí : Takto praví Hospodin , Bůh Izraelský , řka : Spiš sobě do knihy všecka slova , kterážť jsem mluvil . Aj , dnové zajisté jdou , dí Hospodin , přivedu zase zajaté lidu svého Izraelského i Judského , praví Hospodin , a uvedu je do země , kterouž jsem byl dal otcům jejich , a dědičně ji obdrží , Tatoť pak jsou slova , kteráž mluvil Hospodin o Izraelovi a Judovi : Takto zajisté praví Hospodin : Hlas předěšení a hrůzy slyšíme , a že není žádného pokoje . Ptejte se nyní , a vizte rodívá-li samec . Pročež tedy vidím , an každý muž rukama svýma drží se za bedra svá jako rodička , a obrácené všechněch oblíčeje v zsinalost ? Ach , nebo veliký jest den tento , tak že nebylo žádného jemu podobného . Ale jakť koli čas jest ssoužení Jákobova , předceť z něho vysvobozen bude . Stane se zajisté v ten den , dí Hospodin zástupů , že polámi jho jeho z šíje tvé , a svazky tvé potrhám , i nebudou ho více v službu podrobovati cizozemci . Ale sloužiti budou Hospodinu Bohu svému , a Davidovi králi svému , kteréhož jim vzbudím . Protož ty neboj se , služebníče můj Jákobe , dí Hospodin , aniž se strachuj , ó Izraeli , nebo aj , já vysvobodím tě zdaleka , i símě tvé z země zajetí jejich . I navrátí se Jákob , aby odpočíval , a pokoj měl , a nebude žádného , kdo by jej předěsil . Neboť já s tebou jsem , dí Hospodin , abych tě vysvobodil , když učiním konec všechněm národům , mezi kteréž tě rozptýlím . Tobě však neučiním konce , ale budu tě trestati v soudu , ačkoli tě bez trestání naprosto nenechám . Takto zajisté praví Hospodin : Přetěžké bude potření tvé , přebolestná rána tvá . Nebude , kdo by přisoudil při tvou k uléčení ; lékařství platného žádného míti nebudeš . Všickni , kteříž tě milují , zapomenou se nad tebou , aniž tě navštíví , když tě raním ranou nepřítele , a trestáním přísným pro mnohou nepravost tvou a nesčíslné hříchy tvé . Proč křičíš nad svým potřením a těžkou bolestí svou ? Pro mnohou nepravost tvou a nesčíslné hříchy tvé to činím tobě . A však všickni , kteříž zžírají tebe , sežráni budou , a všickni , kteříž utiskají tebe , všickni , pravím , do zajetí půjdou , a kteříž tě pošlapávají , pošlapáni budou , a všecky , kteříž tě loupí , v loupež vydám , Tehdáž když tobě navrátím zdraví , a na rány tvé zhojím tě , dí Hospodin , proto že zahnanou nazývali tebe , říkajíce : Tato jest Sion , není žádného , kdo by ji navštívil . Takto praví Hospodin : Aj , já zase přivedu zajaté stánků Jákobových , a nad příbytky jeho slituji se , i budeť zase vzděláno město na prvním místě svém , a palác podlé způsobu svého vystaven . A bude pocházeti od nich díků činění a hlas veselících se ; nebo je rozmnožím , a nebudou umenšení bráti , zvelebím je , a nebudou sníženi . A budou synové jeho tak jako i prvé , a shromáždění jeho přede mnou utvrzeno bude , trestati pak budu všecky , kteříž jej ssužují . A povstane z něho nejdůstojnější jeho , a panovník jeho z prostředku jeho vyjde , kterémuž rozkáži přiblížiti se , aby předstoupil přede mne . Nebo kdo jest ten , ješto by slíbil za sebe , že předstoupí přede mne ? dí Hospodin . I budete mým lidem , a já budu vaším Bohem . Aj , vicher Hospodinův s prchlivostí vyjde , vicher trvající nad hlavou nešlechetných trvati bude . Neodvrátíť se prchlivost hněvu Hospodinova , dokudž neučiní toho , a dokudž nevykoná úmyslu srdce svého . Tehdáž porozumíte tomu . Toho času , dí Hospodin , budu Bohem všech čeledí Izraelových , a oni budou mým lidem . Takto praví Hospodin : Lid z těch pozůstalých po meči nalezl milost na poušti , když jsem chodil před ním , abych odpočinutí způsobil Izraelovi . Za starodávnať se mi ukazoval Hospodin . I však milováním věčným miluji tě , pročež ustavičně činím tobě milosrdenství . Ještě vždy vzdělávati tě budu , a vzdělána budeš , panno Izraelská ; ještě se obveselovati budeš bubny svými , a vycházeti s houfem plésajících . Ještě štěpovati budeš vinice v horách Samařských , štěpovati budou štěpaři i jísti . Nebo nastane den , v němž volati budou strážní na hoře Efraimově : Vstaňte a vstupme na Sion k Hospodinu Bohu svému . Takto zajisté praví Hospodin : Prozpěvujte Jákobovi o věcech veselých , prokřikujte zjevně před těmi národy ; dejte se slyšeti , chválu vzdávejte , a rcete : Vysvoboď , Hospodine , ostatek lidu svého Izraelského . Aj , já přivedu je z země půlnoční , a shromáždím je ze všech stran země , s nimi spolu slepého i kulhavého , těhotnou i rodící ; shromáždění veliké sem se navrátí . Kteréžto s pláčem jdoucí a s pokornými modlitbami zase přivedu , a povedu je podlé tekutých vod cestou přímou , na níž by se nepoklesli ; neboť jsem Izraelův otec , a Efraim jest prvorozený můj . Slyšte slovo Hospodinovo , ó národové , a zvěstujte na ostrovích dalekých , a rcete : Ten , kterýž rozptýlil Izraele , shromáždí jej , a ostříhati ho bude jako pastýř stáda svého . Neboť vykoupil Hospodin Jákoba , protož vysvobodí jej z ruky toho , kterýž silnější jest nad něj . I přijdou , a prozpěvovati budou na výsosti Siona , a pohrnou se k dobrotě Hospodinově s obilím , a s vínem , a s olejem , a s plodem skotů a bravů , duše pak jejich bude podobná zahradě svlažené , a nebudouť se rmoutiti více . Tehdáž veseliti se bude panna s plésáním , a mládenci i starci spolu ; obrátím zajisté kvílení jejich v radost , a potěším jich , a obveselím je po zámutku jejich . Rozvlažím i duši kněží tukem , a lid můj dobroty mé nasytí se , dí Hospodin . Takto praví Hospodin : Hlas v Ráma slyšán jest , naříkání a pláč přehořký . Ráchel plačeci synů svých , nedala se potěšiti po synech svých , proto že žádného není . Takto praví Hospodin : Zdrž hlas svůj od pláče , a oči své od slz , nebo budeš míti mzdu za práci svou , praví Hospodin , že se navrátí z země nepřátelské . Jest , pravím , čáka , žeť se potom , dí Hospodin , navrátí synové do svého kraje . V pravdě slyším Efraima , an sobě stýště , pravě : Trestals mne , abych strestán byl jako telátko neupřáhané ; obrať mne , abych obrácen byl , ty jsi zajisté , Hospodine , Bůh můj . Nebo po obrácení svém pokání činiti budu , a když mi k známosti sebe poslouženo bude , udeřím se v bedra . Stydímť se , anobrž i pýřím , že snáším útržku dětinství svého . Zdali Efraim jest mým synem milým , aneb dítě velmi milostné ? A však jakž jsem mluvil proti němu , ustavičně se vždy na něj rozpomínám . Pročež pohybují se vnitřnosti mé příčinou jeho ; jistě žeť se slituji nad ním , dí Hospodin . Nastavěj sobě pamětných znamení , naklaď sobě hromad kamení , pamatuj na tu silnici a cestu , kterouž jsi šla ; navrať se , panno Izraelská , navrať se k městům svým těmto . Dokudž se toulati budeš , ó dcero zpurná ? Neboť učiní Hospodin novou věc na zemi : Žena bude vůkol obcházeti muže . Takto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský : Ještěť říkati budou slovo toto v zemi Judově a v městech jeho , když zase přivedu zajaté jejich : Požehnejž tobě Hospodin , ó příbytku spravedlnosti , horo svatosti . Nebo osazovati se budou v zemi Judské , ve všech městech jeho spolu oráči , a kteříž zacházejí s stádem . Rozvlažím zajisté duši ustalou , a všelikou duši truchlou nasytím . V tom jsem procítil , a ohlédl se , a ten můj sen byl mi vděčný . Aj , dnové jdou , dí Hospodin , v nichžto oseji dům Izraelský a dům Judský semenem lidským a semenem hovad . I stane se , že jakož jsem se snažoval , abych je plénil , a bořil , a kazil a hubil , a trápil , tak se snažím , abych je vzdělal a rozsazoval , dí Hospodin . Těch časů nebudou říkati více : Otcové jedli hrozen trpký , pročež zubové synů laskominy mají , Nýbrž raději : Jeden každý pro nepravost svou umře . Každého člověka , kterýž by jedl hrozen trpký , laskominy míti budou zubové jeho . Aj , dnové jdou , dí Hospodin , v nichž učiním s domem Izraelským a s domem Judským smlouvu novou . Ne takovou smlouvu , jakouž jsem učinil s otci jejich v ten den , v kterýž jsem je ujal za ruku jejich , abych je vyvedl z země Egyptské . Kteroužto smlouvu mou oni zrušili , a já abych zůstati měl manželem jejich ? dí Hospodin . Ale tatoť jest smlouva , kterouž učiním s domem Izraelským po těchto dnech , dí Hospodin : Dám zákon svůj do vnitřnosti jejich , a na srdci jejich napíši jej ; i budu Bohem jejich , a oni budou mým lidem . A nebudou učiti více jeden každý bližního svého , a jeden každý bratra svého , říkajíce : Poznejte Hospodina . Všickni zajisté napořád znáti mne budou , od nejmenšího z nich až do největšího z nich , dí Hospodin ; milostiv zajisté budu nepravosti jejich , a na hřích jejich nezpomenu více . Takto praví Hospodin , kterýž dává slunce za světlo ve dne , zřízení měsíce a hvězd za světlo v noci , kterýž rozděluje moře , a zvučí vlnobití jeho , jehož jméno jest Hospodin zástupů : Jestliže se pohnou ta nařízení před oblíčejem mým , dí Hospodin , takéť símě Izraelovo přestane býti národem před oblíčejem mým po všecky dny . Takto praví Hospodin : Budou-li moci býti změřena nebesa zhůru , a vyhledáni základové země dolů , takéť já zavrhu docela símě Izraelovo pro všecko to , což činili , dí Hospodin . Aj , dnové jdou , dí Hospodin , v nichž vystaveno bude město toto Hospodinu , od věže Chananeel až k bráně úhlu . A půjde ještě šňůra měřící naproti ní , ku pahrbku Gareb , a přitočí se k Gou . A všecko údolí těl mrtvých a popela , i všecko to pole až ku potoku Cedron , až k úhlu brány východní koňské posvěcené bude Hospodinu ; nebudeť pléněno , ani kaženo více na věky . Slovo , kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina léta desátého Sedechiáše krále Judského , kterýžto rok jest osmnáctý Nabuchodonozorův . ( Bylo pak tehdáž vojsko krále Babylonského oblehlo Jeruzalém , a Jeremiáš prorok byl zavřín v síni stráže , kteráž byla v domě krále Judského . Nebo dal jej byl vsaditi Sedechiáš král Judský , řka : Proč ty prorokuješ , právě : Takto praví Hospodin : Aj , já dám město toto v ruku krále Babylonského , aby je vzal . Sedechiáš také král Judský neznikne ruky Kaldejských , ale jistotně vydán bude v ruku krále Babylonského , a budou mluviti ústa jeho s ústy jeho , a oči jeho uzří oči jeho . Nýbrž do Babylona zavede Sedechiáše , aby tam byl , až ho navštívím , dí Hospodin . Poněvadž bojujete s Kaldejskými , nepovede se vám šťastně . ) Tehdy řekl Jeremiáš : Stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Aj , Chanameel syn Salluma , strýce tvého , jde k tobě , aťby řekl : Kup sobě dvůr můj , kterýž jest v Anatot ; nebo tobě právem příbuznosti náleží koupiti jej . Když pak přišel ke mně Chanameel syn strýce mého , podlé slova Hospodinova , do síně stráže , a řekl ke mně : Kup medle dvůr můj , kterýž jest v Anatot , jenž jest v zemi Beniaminově ; nebo tvůj jest právem dědičným , a právem příbuznosti , kupiž jej sobě : tedy porozuměv , že jest to slovo Hospodinovo , I koupil jsem od Chanameele syna strýce svého ten dvůr , kterýž jest v Anatot , a odvážil jsem jemu peněz sedmnácte lotů stříbra . A zapsav to do cedule , zapečetil jsem , a osvědčil jsem svědky , odváživ peníze na váze . Potom vzal jsem , podlé přikázaní a ustanovení , cedule té koupě zapečetěnou i otevřenou , A dal jsem ceduli té koupě Báruchovi synu Neriášovu , synu Maaseiášovu , před očima Chanameele strýce svého , a před očima svědků , kteříž se podepsali v ceduli té koupě , před očima všech Judských , kteříž se byli posadili v síni stráže . A přikázal jsem Báruchovi před očima jejich , řka : Takto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský : Vezmi cedule tyto , tuto ceduli té koupě , jakož zapečetěnou , tak ceduli otevřenou tuto , a vlož je do nádoby hliněné , aby trvaly za mnohá léta . Nebo takto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský : Ještěť kupováni budou domové , a rolí , i vinice v zemi této . Potom modlil jsem se Hospodinu , když jsem dal ceduli té koupě Báruchovi synu Neriášovu , řka : Ach , Panovníče Hospodine , aj , ty jsi učinil nebe i zemi mocí svou velikou a ramenem svým vztaženým , nemůžeť skryta býti před tebou žádná věc . Činíš milosrdenství nad tisíci , a odplacíš za nepravost otců do lůna synů jejich po nich , Bůh veliký , silný , mocný , jehož jméno Hospodin zástupů , Veliký v radě a znamenitý v správě , poněvadž oči tvé otevřené jsou na všecky cesty synů lidských , abys odplatil jednomu každému podlé cest jeho , a podlé ovoce předsevzetí jeho . Kterýž jsi činil divy a zázraky v zemi Egyptské až do tohoto dne , jakož v Izraelovi tak mezi jinými lidmi , a dobyls sobě jména , jakéž jest po dnešní den . Nebo vyvedl jsi lid svůj Izraelský z země Egyptské v divích a v zázracích , a rukou silnou , a ramenem vztaženým , a v strachu velikém , A dals jim zemi tuto , kterouž jsi přisáhl dáti otcům jejich , zemi oplývající mlékem a strdí . Ale že všedše do ní , a dědičně ujavše ji , neposlouchali hlasu tvého , a v zákoně tvém nechodili , všeho , což jsi koli přikázal jim činiti , nečinili , protož způsobils to , aby je potkalo všecko toto zlé . Aj , střelci přitáhli na město , aby je vzali , a město skrze meč a hlad a mor dáno jest v ruku Kaldejských , bojujících proti němu ; a tak , což jsi koli promluvil , děje se , jakž to sám vidíš . Ty pak pravíš mi , Panovníče Hospodine : Zjednej sobě dvůr tento za peníze , a osvědč to svědky , ano již město toto dáno jest v ruku Kaldejských . I stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi , řkoucí : Aj , já jsem Hospodin Bůh všelikého těla , zdaliž přede mnou může býti skryta která věc ? Protož takto praví Hospodin : Aj , já dávám toto město v ruku Kaldejských a v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského , aby je vzal . A vejdouce Kaldejští , kteříž bojují proti městu tomuto , zapálí ohněm toto město , a vypálí je , i domy ty , na jejichž střechách kadívali Bálovi , a obětovali oběti mokré bohům cizím , aby mne hněvali . Nebo synové Izraelští a synové Judští od dětinství svého jen toliko činí to , což jest zlého před očima mýma ; synové , pravím , Izraelští jen toliko hněvají mne dílem rukou svých , dí Hospodin . Toto zajisté město od toho dne , jakž je vystavěli , až do tohoto dne k hněvu mému a prchlivosti mé popouzí mne , tak že je sklidím od tváři své , Pro všelikou nešlechetnost synů Izraelských a synů Judských , kterouž páchali , aby mne k hněvu popouzeli , oni , králové jejich , knížata jejich , kněží jejich i proroci jejich , jakož muži Judští , tak obyvatelé Jeruzalémští , Obracejíce se ke mně hřbetem , a ne tváří . A když je učím , ráno přivstávaje , a to ustavičně , však nikoli neposlouchají , aby přijímali naučení . Nadto nastavěli ohavností svých v domě tom , kterýž nazván jest od jména mého , aby jej zanečistili . Nastavěli , pravím , výsostí Bálovi , kteréž jsou v údolí Benhinnom , aby vodili syny své a dcery své Molochovi , ješto jsem jim toho nepřikázal , aniž vstoupilo na srdce mé , aby páchati měli tu ohavnost , a Judu k hřešení přivodili . A nyní z příčiny té takto dí Hospodin . Bůh Izraelský , o městě tomto , o kterémž vy říkáte : Dánoť jest v ruku krále Babylonského skrze meč a hlad a mor : Aj , já shromáždím je ze všech zemí , do nichž jsem je rozehnal v hněvě svém , a v rozpálení svém , i v prchlivosti veliké , a přivedu je zase na toto místo , a způsobím to , aby bydlili bezpečně . I budou lidem mým , a já budu jejich Bohem . Dám zajisté jim srdce jedno a cestu jednu , aby se mne báli po všecky dny , tak aby jim dobře bylo i synům jejich po nich . A učiním s nimi smlouvu věčnou , že se neodvrátím od nich , abych jim neměl dobře činiti ; nadto bázeň svou dám v srdce jejich , aby neodstupovali ode mne . I veseliti se budu z nich , dobře jim čině , když je štípím v zemi této pevně , celým srdcem svým a vší duší svou . Nebo takto praví Hospodin : Jakož jsem uvedl všecko toto zlé veliké na lid tento , tak uvedu na ně všecko to dobré , o němž jim mluvím . Tehdáž kupováno bude pole v zemi této , o níž vy říkáte : Pustá jest , tak že není v ní žádného člověka ani hovada , dánať jest v ruku Kaldejských . Pole za peníze kupovati budou , a zapisovati do cedulí , a zpečetíce , svědky osvědčovati v zemi Beniaminově a vůkol Jeruzaléma v městech Judských , jakož v městech , kteráž jsou při horách , tak v městech na rovinách , a v městech poledních , když zase přivedu zajaté jejich , dí Hospodin . Potom stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi po druhé , když ještě zavřín byl v síni stráže , řkoucí : Takto praví Hospodin , kterýž učiní to , Hospodin , kterýž sformuje to , potvrdí toho , Hospodin jméno jeho : Volej ke mně , a ohlásímť se , a oznámímť věci veliké a tajné , o nichž nevíš . Nebo takto praví Hospodin , Bůh Izraelský , o domích města tohoto , a o domích králů Judských , kteříž zkaženi býti mají berany válečnými a mečem : Potáhnouť k boji proti Kaldejským , ale aby naplnili tyto domy mrtvými těly lidskými , kteréž zbiji v hněvě svém a v prchlivosti své , pro jejichž všelikou nešlechetnost skryl jsem tvář svou od města tohoto . Aj , já zopravuji je a vzdělám , a uzdravím obyvatele , a zjevím jim hojnost pokoje , a to stálého . Nebo přivedu zase zajaté Judské a zajaté Izraelské , a vzdělám je jako prvé , A očistím je od všeliké nepravosti jejich , kterouž hřešili proti mně , a odpustím všecky nepravosti jejich , kterýmiž hřešili proti mně , a jimiž zpronevěřovali se mně . A toť mi bude k jménu , k radosti , k chvále , a k zvelebení mezi všemi národy země , kteříž uslyší o všem tom dobrém , kteréž já jim učiním , a děsíce se , třásti se budou nade vším tím dobrým a nade vším pokojem tím , kterýž já jim způsobím . Takto praví Hospodin : Na tomto místě , o kterémž vy říkáte : Popléněno jest , tak že není ani člověka ani žádného hovada v městech Judských a na ulicích Jeruzalémských zpustlých , tak že není žádného člověka , ani žádného obyvatele , ani žádného hovada , Ještěť bude slýchán hlas radosti a hlas veselé , hlas ženicha a hlas nevěsty , hlas řkoucích : Oslavujte Hospodina zástupů , nebo dobrý jest Hospodin , nebo na věky milosrdenství jeho , a obětujících díkčinění v domě Hospodinově , když zase přivedu zajaté země této jako na počátku , praví Hospodin . Takto praví Hospodin zástupů : Na místě tomto popléněném , tak že není žádného člověka ani hovada , i ve všech městech jeho bude ještě obydlé pastýřů , kdež by chovali stáda . V městech při horách , v městech na rovinách a v městech v straně polední , tolikéž v zemi Beniaminově a vůkol Jeruzaléma , i v městech Judských , ještě procházívati budou stáda skrze ruce počítajícího , praví Hospodin . Aj , dnové jdou , dí Hospodin , v nichž vykonám slovo to výborné , kteréž jsem mluvil o domu Izraelovu a o domu Judovu . V těch dnech a za času toho způsobím to , aby zrostl Davidovi výstřelek spravedlivý , kterýž konati bude soud a spravedlnost na zemi . V těch dnech spasen bude Juda , a Jeruzalém bydliti bude bezpečně , a toť jest , což jemu přivolá Hospodin , spravedlnost naše . Nebo takto praví Hospodin : Nebudeť vypléněn muž z rodu Davidova , ješto by neseděl na stolici domu Judského . Z kněží také Levítských nebude vypléněn muž od tváři mé , ješto by neobětoval zápalu , a zapaloval suchou obět , a obětoval obět po všecky dny . Potom stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi , řkoucí : Takto praví Hospodin : Jestliže budete moci zrušiti smlouvu mou se dnem , a smlouvu mou s nocí , aby nebývalo dne ani noci časem svým : Takéť smlouva má zrušena bude s Davidem služebníkem mým , aby neměl syna , kterýž by kraloval na stolici jeho , a s Levítskými kněžími , aby nebyli služebníky mými . A jakož nemůže sečteno býti vojsko nebeské , ani změřen býti písek mořský , tak rozmnožím símě Davida služebníka svého , a Levítů mně přisluhujících . Opět stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi , řkoucí : Což nesoudíš , co lid tento mluví , říkaje : Že dvojí čeled , kterouž byl vyvolil Hospodin , již ji zavrhl , a lidem mým že pohrdají , jako by nebyl více národem před oblíčejem jejich . Takto praví Hospodin : Nebude-liť smlouva má se dnem a nocí , a ustanovení nebes i země zdržáno , Také símě Jákobovo a Davida služebníka svého zavrhu , abych nebral z semene jeho těch , kteříž by panovati měli nad semenem Abrahamovým , Izákovým a Jákobovým , když zase přivedu zajaté jejich , a smiluji se nad nimi . Slovo , kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina , ( když Nabuchodonozor král Babylonský , a všecko vojsko jeho , i všecka království země pod moc jeho přináležející , všickni také národové bojovali proti Jeruzalému a proti všechněm městům jeho ) , řkoucí : Takto praví Hospodin Bůh Izraelský : Jdi a rci Sedechiášovi králi Judskému , rci , pravím , jemu : Takto dí Hospodin : Aj , já dám toto město v ruku krále Babylonského , aby je vypálil ohněm . I ty neznikneš ruky jeho , ale jistotně jat a v ruku jeho vydán budeš , a oči tvé uzří oči krále Babylonského , i ústa jeho s ústy tvými mluviti budou , a do Babylona se dostaneš . A však slyš slovo Hospodinovo , Sedechiáši králi Judský : Takto praví Hospodin o tobě : Neumřeš od meče , V pokoji umřeš . A jakož pálívali otcům tvým , králům předešlým , kteříž byli před tebou , tak páliti budou tobě , a říkajíce : Ach , pane , kvíliti budou nad tebou ; nebo slovo toto já mluvil jsem , dí Hospodin . I mluvil Jeremiáš prorok Sedechiášovi , králi Judskému , všecka slova ta v Jeruzalémě , Když vojsko krále Babylonského bojovalo proti Jeruzalému a proti všechněm městům Judským ostatním , proti Lachis a proti Azeku ; nebo ta byla pozůstala z měst Judských města hrazená . Slovo , kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina , když učinil král Sedechiáš smlouvu se vším lidem , kterýž byl v Jeruzalémě , o vyhlášení jim svobody , Aby propustil jeden každý služebníka svého a jeden každý děvku svou , Hebrejského neb Hebrejskou , svobodné , aby nepodroboval sobě v službu Žida , bratra svého , nižádný . Tedy uposlechla všecka knížata a všecken lid , kterýž byl v smlouvu všel , aby propustil jeden každý služebníka svého a jeden každý děvku svou svobodné , aby nepodroboval jich v službu více ; uposlechli , pravím , a propustili . Potom pak rozmyslivše se , zase pobrali služebníky své a děvky své , kteréž byli propustili svobodné , a podrobili je sobě za služebníky a děvky . I stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi od Hospodina , řkoucí : Takto praví Hospodin Bůh Izraelský : Já jsem učinil smlouvu s otci vašimi toho dne , když jsem je vyvedl z země Egyptské , z domu služebníků , řka : Po vyplnění sedmi let propouštívejte jeden každý bratra svého Žida , kterýž by prodán byl tobě , a sloužilť by šest let , propusť , pravím , jej svobodného od sebe . Ale neuposlechli otcové vaši mne , aniž naklonili ucha svého . Vy zajisté usmyslivše sobě dnes , učinili jste to , což jest spravedlivého před očima mýma , že jste vyhlásili svobodu jeden každý bližnímu svému , učinivše smlouvu před oblíčejem mým v domě tom , kterýž nazván jest od jména mého . Ale zase zpáčivše se , zlehčili jste jméno mé , že jste vzali zase jeden každý služebníka svého a jeden každý děvku svou , kteréž jste byli propustili svobodné podlé žádosti jejich , a podrobili jste je , aby byli vaši služebníci a děvky . Protož takto praví Hospodin : Vy neuposlechli jste mne , abyste vyhlásili svobodu jeden každý bratru svému , a jeden každý bližnímu svému , aj , já vyhlašuji proti vám svobodu , dí Hospodin , meči , moru a hladu , a vydám vás ku posmýkání po všech královstvích země . Vydám zajisté ty lidi , jenž přestoupili smlouvu mou , kteříž nevykonali slov smlouvy té , kterouž učinili před oblíčejem mým , když tele rozťali na dvé , a prošli mezi díly jeho , Totiž knížata Judská a knížata Jeruzalémská , komorníci , a kněží , i všecken lid té země , kteříž prošli mezi díly toho telete . Vydám je , pravím , v ruku nepřátel jejich , a v ruku hledajících bezživotí jejich , i budou těla mrtvá jejich za pokrm ptactvu nebeskému , a šelmám zemským . Sedechiáše také krále Judského , i knížata jeho vydám v ruku nepřátel jejich , a v ruku hledajících bezživotí jejich , v ruku , pravím , vojska krále Babylonského , kteříž odtáhli od vás . Aj , já přikáži , dí Hospodin , a přivedu je zase na město toto , aby bojovali proti němu , a vezmouce je , vypálili je ohněm ; města také Judská obrátím v poušť , tak že nebude žádného obyvatele . Slovo , kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina za dnů Joakima syna Joziášova , krále Judského , řkoucí : Jdi mezi Rechabitské , a promluvě s nimi , doveď je k domu Hospodinovu do jednoho z pokojů , a dej jim píti vína . Tedy pojav Jazaniáše syna Jeremiášova , syna Chabaciniášova , a bratří jeho i všecky syny jeho se vší rodinou Rechabitských , Dovedl jsem je k domu Hospodinovu do pokoje synů Chanana syna Igdaliášova , muže Božího , kterýž byl při pokoji knížat , jenž byl nad pokojem Maaseiáše syna Sallumova , ostříhajícího prahu . Potom postavě před syny domu Rechabitských koflíky plné vína a číše , i řekl jsem jim : Píte víno . Kteříž řekli : Nepíjíme vína . Nebo Jonadab syn Rechabův , otec náš , zapověděl nám , řka : Nepíjejte vína , vy , ani synové vaši na věky . A domu nestavějte , ani semene nerozsívejte , vinice také neštěpujte , ani mívejte , ale v staních přebývejte po všecky dny vaše , abyste živi byli mnoho dnů na tváři země , v níž pohostinu jste . Protož uposlechli jsme hlasu Jonadaba syna Rechabova , otce našeho , ve všem , což přikázal nám , abychom nepili vína po všecky dny své , my , manželky naše , synové naši , i dcery naše , Abychom nestavěli domů k bydlení svému , a vinice , ani rolí , ani nic osátého nemívali . Ale abychom bydlili v staních . Uposlechli jsme , pravím , a děláme všecko , jakž přikázal nám Jonadab otec náš . Stalo se pak , když vtrhl Nabuchodonozor král Babylonský do země , že jsme řekli : Poďte , a ujděme do Jeruzaléma před vojskem Kaldejským , a před vojskem Syrským . Takž bydlíme v Jeruzalémě . Tedy stalo se slovo Hospodinovo k Jeremiášovi , řkoucí : Takto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský : Jdi a rci mužům Judským a obyvatelům Jeruzalémským : Což nepřijmete naučení , abyste poslouchali slov mých ? dí Hospodin . K vykonání přichází všeliké slovo Jonadaba syna Rechabova , kterýž přikázal synům svým , aby nepili vína . Nepili zajisté až do tohoto dne , nebo poslouchají přikázaní otce svého . Já pak mluvím k vám , ráno přivstávaje , a to ustavičně , a však neposloucháte mne . Nadto posílám k vám všecky služebníky své proroky , ráno přivstávaje , a to ustavičně , říkaje : Navraťte se již jeden každý z cesty své zlé , a polepšte předsevzetí svých , a nechoďte za bohy cizími , sloužíce jim , a tak přebývejte v zemi této , kterouž jsem dal vám i otcům vašim : však nenakloňujete uší svých , aniž mne posloucháte . Ješto synové Jonadabovi syna Rechabova plní přikázaní otce svého , kteréž přikázal jim , lid pak tento neposlouchají mne . Protož takto praví Hospodin Bůh zástupů , Bůh Izraelský : Aj , já uvedu na Judu a na všecky obyvatele Jeruzalémské všecko to zlé , kteréž jsem vyřkl proti nim , proto že jsem mluvíval k nim , a neposlouchali , a volával jsem na ně , ale neohlásili se . Rodině pak Rechabitských řekl Jeremiáš : Takto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský : Protože posloucháte přikázaní Jonadaba otce vašeho , a ostříháte všech přikázaní jeho , anobrž děláte všecko , jakž přikázal vám , Protož takto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský : Nebudeť vypléněn muž z rodu Jonadabova syna Rechabova , ješto by nestál před oblíčejem mým po všecky dny . Stalo se pak léta čtvrtého Joakima syna Joziášova , krále Judského , stalo se slovo toto k Jeremiášovi od Hospodina , řkoucí : Vezmi sobě knihu , a zapiš do ní všecka slova , kteráž jsem mluvil tobě proti Izraelovi , a proti Judovi , i všechněm národům od toho dne , jakž jsem mluvíval s tebou , ode dnů Joziášových , až do dne tohoto , Zdali aspoň uslyšíce dům Judský o všem tom zlém , kteréž já myslím učiniti jim , navrátí se jeden každý z cesty své zlé , abych odpustil nepravost jejich a hřích jejich . Protož zavolal Jeremiáš Bárucha syna Neriášova , i sepsal Báruch do knihy z úst Jeremiášových všecka slova Hospodinova , kteráž mluvil jemu . Potom přikázal Jeremiáš Báruchovi , řka : Já zápověd maje , nemohu jíti do domu Hospodinova . Protož jdi ty , a čti v knize této , což jsi napsal z úst mých , slova Hospodinova , při přítomnosti lidu v domě Hospodinově , v den postu , též také při přítomnosti všech Judských , kteříž by se z měst svých sešli , čti je , Zda by snad poníženě a pokorně modléce se před Hospodinem , i navrátili by se jeden každý z cesty své zlé ; neboť jest veliký hněv a prchlivost , v níž mluvil Hospodin proti lidu tomuto . I učinil Báruch syn Neriášův všecko , jakž přikázal jemu Jeremiáš prorok , čta v knize té slova Hospodinova v domě Hospodinově . Stalo se pak léta pátého za Joakima syna Joziášova , krále Judského , měsíce devátého , že vyhlásili půst před Hospodinem všemu lidu v Jeruzalémě , a všemu lidu , kteříž se byli sešli z měst Judských do Jeruzaléma . I četl Báruch z knihy slova Jeremiášova v domě Hospodinově , v pokoji Gemariáše syna Safanova , písaře , na síni hořejší , u dveří brány domu Hospodinova nové , při přítomnosti všeho lidu . Když pak vyslyšel Micheáš syn Gemariášův , syna Safanova , všecka slova Hospodinova z té knihy , Hned šel do domu královského , do pokoje kancléřova , a aj , tam všecka knížata seděla : Elisama ten kancléř , a Delaiáš syn Semaiášův , a Elnatan syn Achborův , a Gemariáš syn Safanův , a Sedechiáš syn Chananiášův , i všecka knížata . A oznámil jim Micheáš všecka slova , kteráž slyšel , když četl Báruch v knize při přítomnosti lidu . Protož poslala všecka knížata k Báruchovi Judu syna Netaniášova , syna Selemiášova , syna Chuzova , aby řekl : Tu knihu , v níž jsi četl při přítomnosti lidu , vezmi do ruky své a poď . I vzal Báruch syn Neriášův tu knihu do ruky své , a přišel k nim . Kteříž řekli jemu : Seď medle a čti ji před námi . I četl Báruch před nimi . Stalo se pak , když uslyšeli všecka slova ta , že předěšeni byli všickni , a řekli Báruchovi : Jistotně oznámíme králi všecka slova tato . Potom otázali se Bárucha , řkouce : Oznam již nám , jak jsi všecka slova ta sepsal z úst jeho ? Jimž řekl Báruch : Z úst svých pravil mi všecka slova tato , a já psal jsem na knihách černidlem . Tedy řekla ta knížata Báruchovi : Jdi schovej se ty i Jeremiáš , ať žádný neví , kde jste . Potom vešli k králi na síň , když tu knihu schovati dali v pokoji Elisama kancléře , a oznámili králi všecka slova ta . I poslal král Judu , aby vzal tu knihu . Kterýžto vzal ji z pokoje Elisama kancléře , a četl ji Juda při přítomnosti krále , a při přítomnosti všech knížat stojících před králem . Král pak seděl v domě , v němž v zimě býval , měsíce devátého , a na ohništi před ním hořelo . Tedy stalo se , jakž jen přečtl Juda tři listy neb čtyři , že pořezal ji škriptorálem , a házel na oheň , kterýž byl na ohništi , až shořela všecka kniha ta ohněm tím , kterýž byl na ohništi . Ale neulekli se , aniž roztrhl roucha svá král a všickni služebníci jeho , kteříž slyšeli všecka slova ta . Nýbrž ještě když Elnatan a Delaiáš a Gemariáš přimlouvali se k králi , aby nepálil té knihy , tedy neuposlechl jich . Ale přikázal král Jerachmeelovi synu královu , a Saraiášovi synu Azrielovu , a Selemiášovi synu Abdeelovu , aby jali Bárucha písaře a Jeremiáše proroka . Ale skryl je Hospodin . Stalo se pak slovo Hospodinovo k Jeremiášovi , když spálil král tu knihu a slova , kteráž byl sepsal Báruch z úst Jeremiášových , řkoucí : Vezmi sobě zase knihu jinou , a napiš na ní všecka slova první , kteráž byla v té knize prvnější , kterouž spálil Joakim král Judský . O Joakimovi pak králi Judském rci : Takto praví Hospodin : Ty jsi spálil knihu tuto , pravě : Proč jsi psal v ní , řka : Jistotně přitáhne král Babylonský , a zkazí zemi tuto , a vyhladí z ní lidi i hovada ? Protož takto praví Hospodin o Joakimovi králi Judském : Nebude míti , kdo by seděl na stolici Davidově , a tělo jeho mrtvé bude vyvrženo na horko ve dne a na mráz v noci . Nebo trestati budu na něm , a na semeni jeho , i na služebnících jeho nepravost jejich , a uvedu na ně , a na obyvatele Jeruzalémské , i na muže Judské všecko to zlé , o kterémž jsem mluvíval jim , a neposlouchali . I vzal Jeremiáš knihu jinou , a dal ji Báruchovi synu Neriášovu , písaři , kterýž sepsal do ní z úst Jeremiášových všecka slova té knihy , kterouž byl spálil Joakim král Judský ohněm . A ještě přidáno jest k těm slovům mnoho těm podobných . Potom kraloval král Sedechiáš syn Joziášův místo Koniáše syna Joakimova , kteréhož ustanovil králem Nabuchodonozor král Babylonský v zemi Judské . Ale neposlouchal on , ani služebníci jeho , ani lid té země slov Hospodinových , kteráž mluvil skrze Jeremiáše proroka . Ač byl poslal Sedechiáš Jehuchale syna Selemiášova a Sofoniáše syna Maaseiášova , kněze , k Jeremiášovi proroku , aby řekli : Modl se medle za nás Hospodinu Bohu našemu . Nebo Jeremiáš ještě bydlil svobodně u prostřed lidu , aniž ho ještě byli dali do žaláře . A vojsko Faraonovo bylo vytáhlo z Egypta ; ( nebo uslyšavše Kaldejští , kteříž oblehli byli Jeruzalém , pověst o nich , odtrhli od Jeruzaléma ) . Stalo se pak slovo Hospodinovo k Jeremiášovi proroku , řkoucí : Toto praví Hospodin Bůh Izraelský : Takto rcete králi Judskému , kterýž vás poslal ke mně , abyste se radili se mnou : Aj , vojsko Faraonovo , kteréž potáhne vám na pomoc , navrátí se zase do země své Egyptské . Kaldejští pak navrátí se zase , a bojovati budou proti městu tomuto , a vezmouce je , vypálí je ohněm . Takto praví Hospodin : Nesvoďte sami sebe , říkajíce : Konečně odtrhnou od nás Kaldejští , neboť neodtrhnou . Nýbrž byste pobili všecko vojsko Kaldejských bojujících s vámi , tak že by pozůstali z nich toliko ranění , tiť z stanů svých povstanou , a toto město ohněm vypálí . Stalo se pak , když odtrhlo vojsko Kaldejské od Jeruzaléma před vojskem Faraonovým , Že vycházel Jeremiáš z Jeruzaléma , jíti chtěje do země Beniaminovy , aby tak vynikl z prostředku lidu . Když pak byl v bráně Beniaminské , byl tu hejtman nad stráží , jménem Jiriáš syn Selemiáše , syna Chananiášova , kterýž jal Jeremiáše proroka , řka : K Kaldejským ty ustupuješ . Jemuž řekl Jeremiáš : Není pravda , neustupujiť já k Kaldejským . Ale nechtěl ho slyšeti , nýbrž jal Jiriáš Jeremiáše , a dovedl jej k knížatům . Tedy rozhněvavše se knížata na Jeremiáše , ubili jej , a dali jej do vězení , do domu Jonatana písaře ; nebo z něho byli udělali žalář . Když pak vešel Jeremiáš do té jámy a do sklípků jejích , a seděl tam Jeremiáš mnoho dní . Teprv poslav král Sedechiáš , vzal jej , a tázal se ho král v domě svém tajně , řka : Stalo-li se slovo od Hospodina ? Jemuž řekl Jeremiáš : Stalo . Potom řekl : V ruku krále Babylonského vydán budeš . Při tom řekl Jeremiáš králi Sedechiášovi : Coť jsem zavinil aneb služebníkům tvým , aneb lidu tomuto , že jste mne dali do žaláře tohoto ? A kdež jsou proroci vaši , kteříž prorokují vám , říkajíce : Nepřitáhneť král Babylonský na vás , ani na zemi tuto ? Nyní tedy slyš , žádám , pane můj králi , nechť , prosím , místo má před tebou pokorná prosba má ; nedopouštěj mne zase voditi do domu Jonatana písaře , abych tam neumřel . I přikázal král Sedechiáš , aby vsadili Jeremiáše do síně stráže , a dávali jemu pecník chleba na den z ulice pekařů , dokudž by nebyl vytráven všecken chléb v městě . A tak seděl Jeremiáš v síni stráže . Slyšel pak Sefatiáš syn Matanův , a Gedaliáš syn Paschurův , a Juchal syn Selemiášův , a Paschur syn Malkiášův slova , kteráž Jeremiáš mluvil ke všemu lidu , řka : Takto praví Hospodin : Kdo by zůstal v městě tomto , zahyne mečem , hladem aneb morem , ale kdož by vyšel k Kaldejským , že bude živ , a že bude míti život svůj místo kořisti , a živ zůstane . Takto praví Hospodin : Jistotně vydáno bude město toto v ruku vojska krále Babylonského , a vezme je . Protož řekla ta knížata králi : Nechť jest usmrcen muž ten , poněvadž zemdlívá ruce mužů bojovných , pozůstalých v městě tomto , i ruce všeho lidu , mluvě jim slova taková ; nebo muž ten nikoli neobmýšlí pokoje lidu tomuto , ale zlé . Tedy řekl král Sedechiáš : Aj , v ruce vaší jest , neboť král zhola nic nemůže proti vám . I vzali Jeremiáše , kterýž byl v síni stráže , a uvrhli jej do jámy Malkiášovy , syna králova , a spustili Jeremiáše po provazích . V té pak jámě nebylo nic vody , ale bláto , tak že Jeremiáš tonul v tom blátě . Ale jakž uslyšel Ebedmelech Mouřenín , dvořan , kterýž byl v domě královském , že dali Jeremiáše do té jámy , ( král pak seděl v bráně Beniaminské ) , Hned vyšel Ebedmelech z domu královského , a mluvil s králem , řka : Pane můj , králi , zle učinili muži tito všecko , což učinili Jeremiášovi proroku , že jej uvrhli do té jámy ; neboť by byl umřel i na prvním místě hladem , poněvadž již není žádného chleba v městě . Protož poručil král Ebedmelechovi Mouřenínu , řka : Vezmi s sebou odsud třidceti mužů , a vytáhni Jeremiáše proroka z té jámy , prvé než by umřel . Tedy vzal Ebedmelech ty muže s sebou , a všel do domu královského pod pokladnici , a nabral starých hadrů strhaných , hadrů , pravím , zkažených , kteréž spustil k Jeremiášovi do té jámy po provazích . A řekl Ebedmelech Mouřenín Jeremiášovi : Nu , podlož ty staré , strhané hadry a zkažené pod paže rukou svých s provazy . I učinil tak Jeremiáš . Takž vytáhli Jeremiáše po provazích , a dobyli jej z té jámy . I seděl Jeremiáš v síni stráže . Potom poslav král Sedechiáš , vzal Jeremiáše proroka k sobě do třetího průchodu , kterýž byl při domu Hospodinovu , a řekl král Jeremiášovi : Zeptám se tebe na něco , netaj přede mnou ničehož . I řekl Jeremiáš Sedechiášovi : Oznámím-liť , zdaliž mne konečně neusmrtíš ? A poradím-liť , neuposlechneš mne . Tedy přisáhl král Sedechiáš Jeremiášovi tajně , řka : Živť jest Hospodin , kterýž učinil nám život tento , že tě neusmrtím , aniž tě vydám v ruku mužů těch , kteříž hledají bezživotí tvého . I řekl Jeremiáš Sedechiášovi : Takto praví Hospodin Bůh zástupů , Bůh Izraelský : Jestliže dobrovolně vyjdeš k knížatům krále Babylonského , i duše tvá živa bude , i město toto nebude vypáleno ohněm , a tak živ zůstaneš ty i dům tvůj . Jestliže pak nevyjdeš k knížatům krále Babylonského , jistě že vydáno bude město toto v ruku Kaldejských , a vypálí je ohněm , ano i ty neznikneš ruky jejich . Tedy řekl král Sedechiáš Jeremiášovi : Velmi se bojím Židů , kteříž ustoupili k Kaldejským , aby mne snad nevydali v ruku jejich , i učinili by sobě ze mne posměch . Ale Jeremiáš řekl : Nevydadí . Uposlechni , prosím , hlasu Hospodinova , o kterémž já mluvím tobě , a bude dobře tobě , i duše tvá živa bude . Jestliže pak nebudeš chtíti vyjíti , toto jest slovo to , kteréž mi ukázal Hospodin , Že aj , všecky ženy , kteréž pozůstaly v domě krále Judského , přivedeny budou knížatům krále Babylonského , a samyť říkati budou : Nabádaliť jsou tě , a obdrželi na tobě ti , kteříž tě troštovali pokojem ; uvázlyť v bahně nohy tvé , a nazpět obráceny . Všecky také manželky tvé i syny tvé dovedou k Kaldejským , i ty sám neznikneš ruky jejich , ale rukou krále Babylonského jat budeš , a město toto vypálíš ohněm , Tedy řekl Sedechiáš Jeremiášovi : Žádný ať neví o věcech těchto , abys neumřel . Pakli uslyšíce knížata , že jsem mluvil s tebou , přišli by k tobě , a řekliť by : Oznam medle nám , cos mluvil s králem , netaj před námi , a neusmrtíme tě , a co mluvil s tebou král ? Tedy rci jim : Předkládal jsem poníženou a pokornou prosbu svou před krále , aby mne nedal zase voditi do domu Jonatanova , abych tam neumřel . I sešla se všecka knížata k Jeremiášovi , aby se ho tázali . Kterýžto oznámil jim podlé toho všeho , jakž přikázal král . Takž mlčkem odešli od něho , když nebylo slyšeti o té věci . Jeremiáš pak seděl v síni stráže až do toho dne , v němž dobyt jest Jeruzalém , kdežto byl , když dobýván byl Jeruzalém . Léta devátého Sedechiáše krále Judského , měsíce desátého , přitáhl Nabuchodonozor král Babylonský se vším vojskem svým k Jeruzalému , a oblehli jej . Jedenáctého pak léta Sedechiášova , měsíce čtvrtého , devátého dne měsíce , prolomeno jest město . I vešla tam všecka knížata krále Babylonského , a posadila se v bráně prostřední : Nergalšaretser , Samgarnebu , Sarsechim , Rabsaris , Nergalšaretser , Rabmag , a všecka jiná knížata krále Babylonského . Stalo se pak , když je uzřel Sedechiáš král Judský , a že všickni muži bojovní utekli , a vyšli v noci z města cestou zahrady královské skrze bránu mezi dvěma zdmi , ušel také cestou pouště . I honilo je vojsko Kaldejské , a postihli Sedechiáše na rovinách Jerišských , a jali jej a přivedli ho k Nabuchodonozorovi králi Babylonskému do Ribla , do země Emat . Kdežto učinil soud . Nebo zmordoval král Babylonský syny Sedechiášovy v Ribla před očima jeho , i všecky nejpřednější Judské zmordoval král Babylonský . Oči pak Sedechiášovy oslepil , a svázav ho řetězy ocelivými , dovedl jej do Babylona . Dům také královský i domy toho lidu vypálili Kaldejští ohněm , a zdi Jeruzalémské pobořili . Ostatek pak lidu , kterýž byl zůstal v městě , i poběhlce , kteříž byli ustoupili k němu , a jiný lid pozůstalý zavedl Nebuzardan , hejtman nad žoldnéři , do Babylona . Toliko nejchaternějších z lidu , kteříž nikdež neměli nic , zanechal Nebuzardan , hejtman nad žoldnéři , v zemi Judské , jimž rozdal vinice a rolí v ten den . Přikázal pak Nabuchodonozor král Babylonský o Jeremiášovi Nebuzardanovi , hejtmanu nad žoldnéři , řka : Vezmi jej , a pilně ho opatruj , aniž jemu čiň co zlého , ale jakž tobě řekne , tak nalož s ním . Protož poslav Nebuzardan , hejtman nad žoldnéři , a Nebušazban , Rabsaris , a Nergalšaretser , Rabmag , a všickni hejtmané krále Babylonského , Poslavše , pravím , vzali Jeremiáše z síně stráže , a dali jej Godoliášovi synu Achikamovu , syna Safanova , aby jej domů dovedl . Takž bydlil u prostřed lidu . Stalo se pak k Jeremiášovi slovo Hospodinovo , když ještě byl zavřín v síni stráže , řkoucí : Jdi a rci Ebedmelechovi Mouřenínu , řka : Takto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský : Aj , já způsobím to , aby došla slova má na město toto ke zlému a ne k dobrému , a splní se před oblíčejem tvým v ten den . Ale vysvobodím tě v ten den , dí Hospodin , aniž budeš vydán v ruku mužů těch , jejichž oblíčeje se lekáš . Nebo jistotně vychvátím tě , abys od meče nepadl , a budeš míti život svůj místo kořisti , proto že jsi naději složil ve mně , dí Hospodin . Slovo to , kteréž se stalo k Jeremiášovi od Hospodina , když jej propustil Nebuzardan , hejtman nad žoldnéři , z Ráma , vzav jej , když byl svázaný řetězy u prostřed všech zajatých Jeruzalémských a Judských , zajatých do Babylona . Tedy vzal hejtman nad žoldnéři Jeremiáše , a řekl jemu : Hospodin Bůh tvůj byl vyřkl zlé toto proti místu tomuto . Protož je uvedl a učinil Hospodin , jakž mluvil ; nebo jste hřešili proti Hospodinu , a neposlouchali jste hlasu jeho , pročež stala se vám věc tato . Již tedy , aj , rozvazuji tě dnes z řetězů těch , kteříž jsou na rukou tvých . Vidí-liť se za dobré jíti se mnou do Babylona , poď , a budu tě pilně opatrovati ; jestližeť se pak nevidí za dobré jíti se mnou do Babylona , nech tak . Aj , všecka tato země jest před tebou ; kamžť se za dobré a slušné vidí jíti , tam jdi . Pakli , ( poněvadž se nenavracuje ) , obrať se k Godoliášovi synu Achikamovu , syna Safanova , kteréhož ustanovil král Babylonský nad městy Judskými , a zůstaň s ním u prostřed lidu , aneb kamžť se koli dobře líbí jíti , jdi . I dal jemu hejtman nad žoldnéři na cestu , a dar , a propustil jej . Takž přišel Jeremiáš k Godoliášovi synu Achikamovu do Masfa , a bydlil s ním u prostřed lidu pozůstalého v zemi . Uslyšeli pak všickni hejtmané vojsk , kteříž byli na poli , oni i všecken lid jejich , že ustanovil král Babylonský Godoliáše syna Achikamova nad tou zemí , a že jemu poručil muže a ženy i děti , a to z nejchaternějších té země , z těch kteříž nebyli zajati do Babylona . Protož přišli k Godoliášovi do Masfa , totiž Izmael syn Netaniášův , též Jochanan a Jonatan , synové Kareachovi , a Saraiáš syn Tanchumetův , a synové Efai Netofatského , a Jazaniáš syn Machatův , oni i lid jejich . Tedy přisáhl jim Godoliáš syn Achikamův , syna Safanova , i lidu jejich , řka : Nebojte se služby Kaldejských , zůstaňte v zemi , a služte králi Babylonskému , a dobře vám bude . Nebo aj , já bydlím v Masfa , abych sloužil Kaldejským , kteříž přicházejí k nám , vy pak slízejte víno a letní ovoce i olej , a skládejte do nádob svých , a zůstaňte v městech svých , kteráž držíte . Tak i všickni Judští , kteříž byli u Moábských a mezi Ammonitskými , a mezi Idumejskými , a kteříž byli ve všech zemích , uslyšavše , že by pozůstavil král Babylonský ostatek Judských , a že by ustanovil nad nimi Godoliáše syna Achikamova , syna Safanova , Navrátili se všickni Judští ze všech míst , kamž rozehnaní byli , a přišli do země Judské k Godoliášovi do Masfa . I nazbírali vína a letního ovoce velmi mnoho . Jochanan pak syn Kareachův , a všecka knížata vojsk , kteráž byla v poli , přišli k Godoliášovi do Masfa , A řekli jemu : Víš-li co o tom , že Baalis král Ammonitský poslal Izmaele syna Netaniášova , aby tě zabil ? Ale nevěřil jim Godoliáš syn Achikamův . Nadto Jochanan syn Kareachův řekl Godoliášovi tajně v Masfa , řka : Nechť jdu medle , a zabiji Izmaele syna Netaniášova , však žádný nezví . Proč má zabiti tebe , a mají rozptýleni býti všickni Judští , kteříž shromážděni jsou k tobě , a zahynouti ostatek Judských ? Ale řekl Godoliáš syn Achikamův Jochananovi synu Kareachovu : Nečiň toho , nebo lež ty mluvíš o Izmaelovi . Stalo se pak měsíce sedmého , že přišel Izmael syn Netaniášův , syna Elisamova z semene královského , a hejtmané královští , totiž deset mužů s ním , k Godoliášovi synu Achikamovu do Masfa , a jedli tam chléb spolu v Masfa . Potom vstav Izmael syn Netaniášův , a deset mužů , kteříž byli s ním , zabili Godoliáše syna Achikamova , syna Safanova , mečem ; zamordoval , pravím , toho , kteréhož ustanovil král Babylonský nad tou zemí . Všecky také Židy , kteříž byli s ním , s Godoliášem , v Masfa , i ty Kaldejské , kteříž postiženi byli tam , muže bojovné , pobil Izmael . Stalo se pak druhého dne , jakž zamordoval Godoliáše , ( o čemž žádný nezvěděl ) , Že přišli někteří z Sichem , z Sílo a z Samaří , mužů osmdesáte , oholivše bradu , a roztrhše roucha , a řežíce se , kteřížto suchou obět a kadidlo v rukou svých měli , aby je nesli do domu Hospodinova . Tedy Izmael syn Netaniášův vyšel jim vstříc z Masfa , ustavičně jda a plače . Stalo se pak , když je potkal , že řekl jim : Poďte k Godoliášovi synu Achikamovu . Ale stalo se , když přišli do prostřed města , že pobiv je Izmael syn Netaniášův , vmetal je do prostřed jámy , on i muži , kteříž s ním byli . Deset pak mužů nalezlo se mezi nimi , kteříž řekli Izmaelovi : Nemorduj nás ; nebo máme sklady skryté v poli , pšenice a ječmene , též oleje a medu . I nechal tak , a nemordoval jich u prostřed bratří jejich . Jáma pak , do níž Izmael vmetal k Godoliášovi všecka těla mužů těch , kteréž pobil , ta jest , kterouž udělal král Aza , boje se Bázy krále Izraelského . Kterouž naplnil Izmael syn Netaniášův zbitými . A zajal Izmael všecken ostatek lidu , kteříž byli v Masfa , dcery královské a všecken lid , kteříž byli pozůstali v Masfa , nad nimiž byl ustanovil Nebuzardan , hejtman nad žoldnéři , Godoliáše syna Achikamova . Kteréžto zajav Izmael syn Netaniášův , šel , aby se dopravil k Ammonitským . V tom uslyšel Jochanan syn Kareachův , i všickni hejtmané těch vojsk , kteříž s ním byli , o všem tom zlém , kteréž učinil Izmael syn Netaniášův . I vzali všecken svůj lid , a táhli k boji proti Izmaelovi synu Netaniášovu , jehož nalezli při vodách velikých , kteréž jsou v Gabaon . Stalo se pak , že když uzřel všecken lid , kterýž byl s Izmaelem , Jochanana syna Kareachova a všecka knížata vojsk , kteříž s ním byli , zradovali se . A obrátiv se všecken ten lid , kterýž byl zajal Izmael z Masfa , navrátil se zase , a přišel k Jochananovi synu Kareachovu . Izmael pak syn Netaniášův ušel před Jochananem s osmi muži , a přišel k Ammonitským . Protož vzal Jochanan syn Kareachův , a všecka knížata vojsk , kteříž s ním byli , všecken ostatek lidu , kterýž zase přivedl od Izmaele syna Netaniášova z Masfa , když zabil Godoliáše syna Achikamova , muže bojovné , též ženy a děti i komorníky , kteréž zase přivedl z Gabaon , A odšedše , pobyli v hospodě Chimhamově , kteráž jest u Betléma , aby jdouce , vešli do Egypta , Před Kaldejskými . Nebo báli se jich , proto že zabil Izmael syn Netaniášův Godoláše syna Achikamova , kteréhož byl ustanovil král Babylonský nad tou zemí . Potom přistoupili všecka knížata vojsk , i Jochanan syn Kareachův i Jazaniáš syn Hosaiášův , i všecken lid , od nejmenšího až do největšího , A řekli Jeremiášovi proroku : Uslyš medle nás v ponížené prosbě naší , a modl se za nás Hospodinu Bohu svému , za všecken ostatek tento , nebo nás maličko zůstalo z mnohých , jakž oči tvé nás vidí , Ať nám oznámí Hospodin Bůh tvůj cestu , po níž bychom jíti , a co činiti měli . Jimž řekl Jeremiáš prorok : Uslyšel jsem . Aj , já modliti se budu Hospodinu Bohu vašemu podlé slov vašich , a cožkoli vám odpoví Hospodin , oznámím vám ; nezatajím před vámi slova . Oni zase řekli Jeremiášovi : Nechť jest Hospodin mezi námi svědkem pravým a věrným , jestliže podlé každého slova , pro něž poslal tě Hospodin Bůh tvůj k nám , tak se chovati nebudeme . Buď dobré aneb zlé , hlasu Hospodina Boha našeho , pro nejž tě vysíláme k němu , uposlechneme , aby nám dobře bylo , když uposlechneme hlasu Hospodina Boha našeho . Stalo se pak po přeběhnutí desíti dnů , když se stalo slovo Hospodinovo k Jeremiášovi , Že povolal Jochanana syna Kareachova , a všech knížat vojsk , kteříž s ním byli , i všeho lidu , od nejmenšího až do největšího , A řekl jim : Takto praví Hospodin Bůh Izraelský , k němuž jste mne poslali , abych rozprostíral poníženou prosbu vaši před oblíčejem jeho : Jestliže navrátíce se , zůstanete v zemi této , zajisté že vzdělám vás , a nezkazím , anobrž vštípím vás , a nevypléním ; neboť lituji toho zlého , kteréž jsem učinil vám . Nebojtež se krále Babylonského , jehož se bojíte , nebojte se ho , dí Hospodin ; neboť s vámi jsem , abych vás vysvobozoval , a vytrhoval vás z ruky jeho . Nadto způsobím vám milost , aby se slitoval nad vámi , a dal se vám navrátiti do země vaší . Ale řeknete-li : Nezůstaneme v zemi této , neposlouchajíce hlasu Hospodina Boha svého , A říkajíce : Nikoli , ale do země Egyptské vejdeme , kdež neuzříme boje , ani zvuku trouby neuslyšíme , a chleba lačněti nebudeme , pročež tam se osadíme : Protož nyní slyštež slovo Hospodinovo , ostatkové Judští : Takto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský : Jestliže vy zarputile na tom zůstanete , abyste vešli do Egypta , a vejdete-li , abyste tam pobyli , Jistě stane se to , že meč , kteréhož se bojíte , tam v zemi Egyptské vás postihne , a hlad , jehož se obáváte , přijde na vás v Egyptě , a tam pomřete . Tak se stane všechněm těm mužům , kteříž uložili předce jíti do Egypta , aby tam byli pohostinu , že zhynou mečem , hladem a morem , a nezůstane z nich žádného , aniž kdo znikne toho zlého , kteréž já uvedu na ně . Nebo takto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský : Jakož vylit jest hněv můj a prchlivost má na obyvatele Jeruzalémské , tak vylita bude prchlivost má na vás , když vejdete do Egypta , a budete k proklínání , a k užasnutí , a k zlořečení , a za útržku ; nadto neuzříte více místa tohoto . K vámť mluví Hospodin , ó ostatkové Judští : Nevcházejte do Egypta . Jistotně vězte , ( neboť se vám dnes osvědčuji ) , Poněvadž jste se neupřímě ke mně měli v myšleních svých , poslavše mne k Hospodinu Bohu vašemu , řkouce : Modl se za nás Hospodinu Bohu našemu , a všecko , jakžť koli dí Hospodin Bůh náš , tak nám oznam , a učiníme , Když pak oznamuji vám dnes , však neposloucháte hlasu Hospodina Boha vašeho hned v ničemž , pročež mne k vám poslal : Protož pravím , vězte jistotně , že mečem , hladem a morem pomřete v tom místě , kamž se vám zachtělo jíti , abyste tam byli pohostinu . Stalo se pak , když přestal Jeremiáš mluviti ke všemu lidu všech slov Hospodina Boha jejich , s nimiž poslal jej Hospodin Bůh jejich k nim , všech , pravím , slov těch , Že řekl Azariáš syn Hosaiášův , a Jochanan syn Kareachův , i všickni muži ti pyšní , řkouce Jeremiášovi : Lež ty mluvíš , neposlalť tebe Hospodin Bůh náš , abys řekl : Nevcházejte do Egypta , abyste tam byli pohostinu . Ale Báruch syn Neriášův ponouká tě proti nám , aby vydal nás v ruku Kaldejských k usmrcení nás , aneb zajetí nás do Babylona . I neuposlechl Jochanan syn Kareachův , i všecka knížata vojsk , též i všecken lid hlasu Hospodinova , aby zůstal v zemi Judské . Ale Jochanan syn Kareachův , a všecka knížata vojsk vzali všecken ostatek Judských , kteříž se byli navrátili ze všech národů , kamž byli rozehnáni , k obývání v zemi Judské , Muže i ženy , též dítky a dcery královské , i všelikou duši , kterýchž Nebuzardan , hejtman nad žoldnéři , s Godoliášem synem Achikamovým , syna Safanova , zanechal , i s Jeremiášem prorokem a Báruchem synem Neriášovým , A šli do země Egyptské , ( nebo neuposlechli hlasu Hospodinova ) , a přišli až do Tachpanches . Stalo se pak slovo Hospodinovo k Jeremiášovi v Tachpanches , řkoucí : Nabeř do ruky své kamení velikého , a schovej je v hlině v cihelni , kteráž jest u brány domu Faraonova v Tachpanches , před očima mužů Judských . A rci jim : Takto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský : Aj , já pošli , a vezmu Nabuchodonozora krále Babylonského , služebníka svého , a postavím stolici jeho na tomto kamení , kteréž jsem schoval , i rozbije majestát svůj na něm . Nebo přitáhne a popléní zemi Egyptskou : Kteříž k smrti , k smrti , a kteříž k zajetí , do zajetí , a kteříž pod meč , A zanítím oheň v domích bohů Egyptských , aby je popálil , a zajal je . A přioděje se zemí Egyptskou , tak jako se odívá pastýř rouchem svým , a vyjde odtud s pokojem , Když poláme sochy Betsemes , kteréž jest v zemi Egyptské , a domy bohů Egyptských popálí ohněm . Slovo , kteréž se stalo k Jeremiášovi proti všechněm Judským bydlícím v zemi Egyptské , kteříž bydlili v Magdol a v Tachpanches , a v Nof , a v zemi Patros , řkoucí : Takto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský : Vy jste viděli všecko to zlé , kteréž jsem uvedl na Jeruzalém a na všecka města Judská , že aj , pustá jsou podnes , tak že v nich není žádného obyvatele , Pro nešlechetnost jejich , kterouž páchali , aby jen popouzeli mne , chodíce kaditi a sloužiti bohům cizím , jichž neznali sami , vy , ani otcové vaši , Ješto posílal jsem k vám všecky služebníky své proroky , ráno přivstávaje , a to ustavičně , říkaje : Nečiňte medle této věci ohavné , kteréž nenávidím . Ale neuposlechli , aniž naklonili ucha svého , aby se navrátili od nešlechetnosti své , a aby nekadili bohům cizím . Protož vylita jest prchlivost má i hněv můj , a rozpálil se v městech Judských i po ulicích Jeruzalémských , tak že obrácena jsou v poušť a v pustinu , jakž viděti v dnešní den . Nyní pak takto praví Hospodin Bůh zástupů , Bůh Izraelský : Proč vy činíte zlé převeliké proti dušem svým , abyste vyplénili z sebe muže i ženu , dítě i prsí požívajícího z prostředku Judy , abyste nepozůstavili sobě ostatků , Popouzejíce mne dílem ruku svých , kadíce bohům cizím v zemi Egyptské , do níž jste vešli , abyste tam byli pohostinu , abyste vyplénili sebe , a byli k zlořečení a za útržku u všech národů země ? Zdali jste zapomenuli na nešlechetnosti otců svých , a na nešlechetnosti králů Judských , a na nešlechetnosti manželek jejich , a na nešlechetnosti své , i na nešlechetnosti manželek svých , kteréž páchali v zemi Judské a po ulicích Jeruzalémských ? Nekořili se až do tohoto dne , aniž se báli , aniž chodili v zákoně mém a v ustanoveních mých , kteráž předkládám vám jako i otcům vašim . Protož takto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský : Aj , já obracím tvář svou proti vám k zlému , totiž abych vyplénil všecky Judské . Zhubím zajisté ostatek Judských , kteříž svévolně vešli do země Egyptské , aby tam byli pohostinu , tak že zhynou docela všickni v zemi Egyptské . Padnou od meče , hladem docela zhynou , od nejmenšího až do největšího , mečem a hladem pomrou ; nadto budou k proklínání a k užasnutí , a k zlořečení a za útržku . Nebo navštívím ty , kteříž bydlí v zemi Egyptské , jako jsem navštívil Jeruzalém mečem , hladem a morem , Tak že nebude , kdo by ušel , neb pozůstal z ostatků Judských , kteříž přišli do země Egyptské , aby tam byli pohostinu , aby se zase navrátiti mohli do země Judské . Čímž se však troštují , že se zase navrátí , aby přebývali tam , ale nenavrátíť se , než ti , kteříž sami ujdou . Tedy odpověděli Jeremiášovi všickni ti muži , věděvše , že kadívaly manželky jejich bohům cizím , ty všecky ženy , jichž stál veliký zástup , i všecken lid přebývající v zemi Egyptské v Patros , řkouce : V té věci , o kteréž jsi nám mluvil ve jménu Hospodinovu , neuposlechneme tebe . Ale dosti činiti chceme každému slovu , kteréž by pošlo z úst našich , kadíce tvoru nebeskému , a obětujíce jemu oběti mokré , jakž jsme činívali my i otcové naši , králové naši i knížata naše po městech Judských a po ulicích Jeruzalémských ; nebo nasyceni jsme bývali chlebem , a bývali jsme veseli , zlého pak neokoušeli jsme . Ale jakž jsme přestali kaditi tvoru nebeskému , a obětovati jemu oběti mokré , nedostatek trpíme ve všem , a mečem i hladem hyneme . Že pak kadíme tvoru nebeskému , a obětujeme jemu oběti mokré , zdaliž bez znamenitých mužů našich pečeme jemu koláče , službu jemu konajíce , a obětujíce jemu oběti mokré ? Tedy řekl Jeremiáš všemu lidu , mužům i ženám a všemu lidu , kteříž jemu to odpověděli , řka : Zdaliž na kadidlo , jímž jste kadívali po městech Judských a po ulicích Jeruzalémských vy i otcové vaši , králové vaši i knížata vaše i lid země , nerozpomenul se Hospodin , a zdaž jím to nepohnulo , Tak že nemohl Hospodin více snášeti nešlechetnosti předsevzetí vašich a ohavností , kteréž jste činili ? Pročež obrácena jest země vaše v poušť a v pustinu a v zlořečenství , tak že není v ní žádného obyvatele , jakž dnešní den jest . Proto že jste kadívali , a že jste hřešili proti Hospodinu , a neposlouchali jste hlasu Hospodinova , a tak v zákoně jeho a v ustanoveních jeho ani v svědectvích jeho nechodili jste , protož potkalo vás zlé toto , jakž viděti dnešní den . Nadto řekl Jeremiáš všemu tomu lidu i všechněm těm ženám : Slyšte slovo Hospodinovo všickni Judští , kteříž jste v zemi Egyptské : Takto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský , řka : Vy i ženy vaše ústy svými jste mluvili , a rukami doplnili , říkajíce : Konečněť budeme plniti sliby své , kteréž jsme slíbili , kadíce tvoru nebeskému , a obětujíce jemu oběti mokré , a tak vší snažností vyplňujete sliby vaše , a všelijak slibům vašim dosti činíte . Protož slyšte slovo Hospodinovo všickni Judští , kteříž bydlíte v zemi Egyptské : Aj , já přisahám skrze jméno své veliké , praví Hospodin , že nebude více vzýváno jméno mé ústy žádného muže Judského po vší zemi Egyptské , kterýž by řekl : Živť jest Panovník Hospodin . Aj , já bdíti budu nad nimi k zlému a ne k dobrému , i budou pléněni všickni muži Judští , kteříž jsou v zemi Egyptské , mečem a hladem , dokudž by docela nezhynuli . Kteříž pak ujdou meče , navrátí se z země Egyptské do země Judské , lidu malý počet . I zvědíť všickni ostatkové Judští , kteříž přišli do země Egyptské , aby tam byli pohostinu , čí slovo ostojí , mé-li čili jejich . A toto mějte za znamení , dí Hospodin , že já trestati budu vás v místě tomto , abyste věděli , že jistotně ostojí slova má proti vám k zlému . Takto praví Hospodin : Aj , já vydám Faraona Chofra krále Egyptského v ruku nepřátel jeho a v ruku hledajících bezživotí jeho , jako jsem vydal Sedechiáše krále Judského v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského , nepřítele jeho , a hledajícího bezživotí jeho . Slovo , kteréž promluvil Jeremiáš prorok k Báruchovi synu Neriášovu , když spisoval slova tato do knihy z úst Jeremiášových , léta čtvrtého Joakima syna Joziášova , krále Judského , řka : Takto praví Hospodin Bůh Izraelský o tobě , ó Báruchu . Řekls : Jižtě mi běda , nebo přičiní Hospodin zámutku k bolesti mé . Ustávám v úpění svém , a odpočinutí nenalézám . Takto rci jemu : Takto praví Hospodin : Aj , což jsem vystavěl , já bořím , a což jsem vštípil , já pléním , totiž všecku zemi tuto . A ty bys hledal sobě velikých věcí ? Nehledej . Nebo aj , já uvedu bídu na všeliké tělo , dí Hospodin , ale dám tobě život tvůj místo kořisti na všech místech , kamž půjdeš . Slovo Hospodinovo , kteréž se stalo k Jeremiášovi proroku proti národům těmto : O Egyptských . Proti vojsku Faraona Néchy krále Egyptského , ( jenž bylo při řece Eufrates u Charkemis , kteréž zbil Nabuchodonozor král Babylonský ) , léta čtvrtého Joakima syna Joziášova , krále Judského : Připravtež štít a pavézu , a jděte k boji . Zapřáhejte koně , a vsedejte jezdci , postavte se s lebkami , vytírejte kopí , zobláčejte se v pancíře . Proč vidím tyto zděšené , zpět obrácené , a nejsilnější jejich potřené , anobrž prudce utíkající , tak že se ani neohlédnou ? Strach jest vůkol , dí Hospodin , Aby neutekl čerstvý , a neušel silný , aby na půlnoci o břeh řeky Eufrates zavadili a padli . Kdo se to valí jako potok , jako řeky , jejichž vody sebou zmítají ? Egypt jako potok se valí a jako řeky , když se vody hýbají , tak pravě : Potáhnu , přikryji zemi , zkazím město i přebývající v něm . Křepčtež , ó koni , a běžte s hřmotem , ó vozové ; nechť vytáhnou i silní , Mouřenínové a Putští , kteříž užívají pavézy , i Ludimští , kteříž užívají a natahují lučiště . A však ten den Panovníka Hospodina zástupů bude den pomsty , aby uvedl pomstu na nepřátely své , kteréžto zžíře meč a nasytí se , anobrž opojí se krví jejich ; nebo obět Panovníka Hospodina zástupů bude v zemi půlnoční u řeky Eufrates . Vyprav se do Galád , a nabeř masti , panno dcero Egyptská , nadarmo však užíváš mnohého lékařství , nebo ty zhojena býti nemůžeš . Slyšíť národové o zlehčení tvém , a naříkání tvého plná jest země , proto že silný na silném se ustrkuje , tak že spolu zaroveň padají . Slovo , kteréž mluvil Hospodin k Jeremiášovi proroku o přitažení Nabuchodonozora krále Babylonského , aby zkazil zemi Egyptskou . Oznamte v Egyptě , a ohlaste v Magdol , rozhlaste také v Nof , i v Tachpanches rcete : Postůj a připrav se , ale však zžíře meč všecko , což vůkol tebe jest . Proč poražen jest každý z nejsilnějších tvých ? Nemůže ostáti , proto že Hospodin pudí jej . Mnohoť bude těch , kteříž klesnou a padnou jeden na druhého , a řeknou : Vstaň , a navraťme se k lidu svému , a do země , v níž jsme se zrodili , před mečem toho zhoubce . Budou křičeti tam : Faraona krále Egyptského není než sám chřest , jižť pominul volný jeho čas . Živť jsem já , ( dí král ten , jehož jméno Hospodin zástupů ) , že jakž jest Tábor mezi horami , a jako Karmel při moři , tak toto přijde . Připraviž sobě to , co bys s sebou vystěhovati měla , ó ty , kteráž jsi usadila se , dcero Egyptská ; neboť Nof v poušť obrácen a vypálen bude , tak že nebude tam žádného obyvatele . Velmi pěkná jalovice jest Egypt , ale zabití její od půlnoci jistotně přijde . Ano i nájemníci jeho u prostřed něho jsou jako telata vytylá , ale takéť i ti obrátíce se , utekou . Neostojí , když den bídy jejich přijde na ně , v čas navštívení jejich . Hlas jeho jako hadí siptěti bude , když s vojskem přitáhnou , a s sekerami přijdou na něj jako ti , kteříž sekají dříví . Posekají les jeho , dí Hospodin , ačkoli mu konce není ; více jest jich než kobylek , aniž mají počtu . Zahanbenať bude dcera Egyptská , vydána bude v ruku lidu půlnočního . Praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský : Aj , já navštívím lidné město No , též Faraona i Egypt s bohy jeho a králíky jeho , Faraona , pravím , a ty , kteříž v něm doufají . A vydám je v ruku těch , kteříž hledají bezživotí jejich , totiž v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského , a v ruku služebníků jeho ; potom však bydleno bude v něm , jako za dnů starodávních , dí Hospodin . Ale ty neboj se , služebníče můj Jákobe , aniž se strachuj , ó Izraeli ; nebo aj , já vysvobodím tě zdaleka , i símě tvé z země zajetí jejich . I navrátí se Jákob , aby odpočíval a pokoj měl , a aby nebylo žádného , kdo by předěsil . Ty , pravím , neboj se , služebníče můj Jákobe , dí Hospodin ; neboť jsem s tebou . Učiním zajisté konec všechněm národům , mezi kteréž tě zaženu , tobě pak neučiním konce , ale budu tě trestati v soudu , ačkoli tě naprosto bez trestání nenechám . Slovo Hospodinovo , kteréž se stalo k Jeremiášovi proroku proti Filistinským , prvé než dobyl Farao Gázy . Takto praví Hospodin : Aj , vody vystupují od půlnoci , a obrátí se v potok rozvodnilý , tak že zatopí zemi , i cožkoli jest na ní , město i ty , kteříž bydlí v něm ; pročež křičeti budou lidé , a kvíliti všeliký obyvatel té země ; Pro zvuk dusání kopyt silných jeho , pro hřmot vozů jeho , a hrčení kol jeho , neohlédnou se otcové na syny , majíce opuštěné ruce ; Pro ten den , kterýž přijíti má , aby pohubil všecky Filistinské , aby zahladil Týr a Sidon , i všelikou pozůstávající pomoc , když hubiti bude Hospodin Filistinské , ostatek krajiny Kaftor . Přijde lysina na Gázu , vypléněn bude Aškalon i ostatek údolí jejich . Dokudž se řezati budeš ? Ach , meči Hospodinův , dokudž se nespokojíš ? Navrať se do pošvy své , utiš se , a zastav se . I jakž by se spokojil ? Však Hospodin přikázal jemu . Proti Aškalon a proti břehu mořskému , tam postavil jej . Proti Moábovi . Takto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský : Běda městu Nébo , neboť popléněno bude ; zahanbeno a vzato bude Kariataim , zahanbeno bude Misgab a děsiti se bude . Nebudeť míti více žádné pochvaly Moáb z Ezebon , obmýšlejí proti němu zlé : Poďte , a vyhlaďme je z národu . I ty , ó Madmen , vypléněno budeš , půjde za tebou meč . Hlas žalostný z Choronaim : Ó poplénění a potření veliké . Potřín bude Moáb , slyšán bude křik maličkých jeho . Proto že na cestě Luchitské ustavičný bude pláč , a že kudyž se chodí k Choronaim , nepřátelé křik hrozný slyšeti budou : Utecte , vysvoboďte život svůj , a buďte jako vřes na poušti . Nebo proto , že doufáš v statku svém a v pokladích svých , také ty jat budeš ; i půjde Chámos do zajetí , kněží jeho , též i knížata jeho . Přitáhne zajisté zhoubce na každé město , aniž ho které město znikne ; zahyne i údolí , a zahlazena bude rovina , jakž praví Hospodin . Dejte brky Moábovi , ať rychle uletí ; nebo města jeho v poušť obrácena budou , tak že nebude žádného obyvatele v nich . Zlořečený ten , kdož dělá dílo Hospodinovo lstivě , a zlořečený ten , kdož zdržuje meč svůj od krve . Mělť jest pokoj Moáb od dětinství svého , a usadil se na kvasnicích svých , aniž býval přelíván z nádoby do nádoby , totiž do zajetí nechodíval ; pročež zůstala v něm chuť jeho , a vůně jeho není proměněna . Protož aj , dnové jdou , dí Hospodin , že pošli na něj ty , kteříž vpády činí , a zajmou jej , sudy pak jeho vyprázdní , a nádoby jeho roztříští . I zahanben bude Moáb od Chámos , jako zahanbeni jsou dům Izraelský od Bethel naděje své . Kterakž říkáte : Silní jsme a muži stateční k boji ? Pohuben bude Moáb a z měst svých vyjde , a nejvýbornější mládenci jeho půjdou k zabití , dí král , jehož jméno Hospodin zástupů . Blízkoť jest bída Moábova , aby přišla , a trápení jeho pospíchá velice . Litujte ho všickni okolní jeho , a všickni , kteříž víte o jménu jeho , rcete : Jak polámána jest hůl nejpevnější , prut nejozdobnější ? Sejdi z slávy své , a seď v žíni , ó ty , kterážs se usadila , dcero Dibonská ; neboť zhoubce Moábův přitáhne proti tobě , zkazí ohrady tvé . Postav se na cestě , a ohlédni se pilně , obyvatelkyně Aroer ; vyptej se toho , kdož utíká , a té , kteráž uchází , rci : Co se děje ? Stydí se Moáb , že jest potřín . Kvělte a křičte , oznamte u Arnon , že hubí Moába . Nebo soud přišel na zemi té roviny , na Holon a na Jasa a na Mefat , I na Dibon a Nébo , a na Betdiblataim , I na Kariataim a na Betgamul , a na Betmeon , A na Kariot , a na Bozru i na všecka města země Moábské , daleká i blízká . Odťat bude roh Moábův , a rámě jeho zlámáno bude , dí Hospodin . Opojte jej , poněvadž se proti Hospodinu zpínal , až by se válel Moáb v vývratku svém , a byl za smích i on také . Nebo zdali v posměchu nebyl u tebe Izrael ? Zdali mezi zloději zastižen jest , že jakž jen promluvíš o něm , poskakuješ ? Zanechte měst , a přebývejte v skále , ó obyvatelé Moábští , a buďte podobni holubici hnízdící se daleko v rozsedlinách . Slýchaliť jsme o pýše Moábově , že velmi pyšný jest , o vysokomyslnosti jeho a pýše jeho , i o nadutosti jeho , a povyšování se srdce jeho . Známť já , dí Hospodin , vzteklost jeho , ale špatnáť jest ona k tomu ; lži jeho nedovedouť toho . Protož nad Moábskými kvílím , a nade vším Moábem křičím , pro obyvatele Kircheres úpí srdce . Více než plakáno bylo Jazerských , plači tebe , ó vinný kmene Sibma . Rozvodové tvoji dostanouť se za moře , až k moři Jazerskému dosáhnou ; na letní ovoce tvé a na vinobraní tvé zhoubce připadne . I přestane veselé a plésání nad polem úrodným v zemi Moábské , a vínu z presu přítrž učiním ; nebudou ho tlačívati s prokřikováním . Prokřikování nebudeť prokřikováním . Více křičeti budou než Ezebonští , až do Eleale , až do Jasa vydávati budou hlas svůj , od Ségor až do Choronaim jako jalovice tříletá ; nebo také i vody Nimrim vymizejí . A tak učiním , dí Hospodin , přítrž Moábovi , obětujícímu na výsosti a kadícímu bohům jeho . Protož srdce mé nad Moábem jako píšťalky zníti bude , srdce mé i nad obyvateli Kircheres jako píšťalky zníti bude , proto že i zboží nashromážděná se v nic obrátí . Nebo na každé hlavě bude lysina , a každá brada oholena , na všech rukou řezání , a na bedrách žíně . Na všech střechách Moábových i po ulicích jeho všudy jen kvílení ; nebo rozrazím Moába jako nádobu neužitečnou , dí Hospodin . Kvíliti budou : Jakť jest potřín , jak se obrátil zpět Moáb s hanbou ! A jest Moáb v posměchu a k předěšení všechněm , kteříž jsou vůkol něho . Nebo takto praví Hospodin : Aj , jako orlice přiletí a roztáhne křídla svá na Moába . Vzato bude Kariot , i pevnosti pobrány budou , a bude srdce silných Moábských v ten den podobné srdci ženy svírající se . I vyhlazen bude Moáb z lidu , proto že se proti Hospodinu zpínal . Strach a jáma a osídlo nad tebou , ó obyvateli Moábský , praví Hospodin . Kdo uteče před strachem , vpadne do jámy , a kdo vyleze z jámy , osídlem lapen bude ; nebo uvedu na něj , totiž na Moába , rok navštívení jejich , dí Hospodin . Stávaliť jsou v stínu Ezebon ti , kteříž utíkávali před násilím , ale oheň vyjde z Ezebon , a plamen z prostřed Seon , a zžíře kout Moábův a vrch hlavy těch , kteříž jen bouří . Běda tobě , Moábe , zahyneť lid Chámosův ; nebo pobráni budou synové tvoji do zajetí , i dcery tvé do zajetí . A však zase přivedu zajaté Moábské v posledních dnech , dí Hospodin . Až potud soud o Moábovi . Proti Ammonitským . Takto praví Hospodin : Což nemá žádných synů Izrael ? Což dědice žádného nemá ? Proč dědičně opanoval král jejich Gádu , a lid jeho v městech tohoto bydlí ? Protož aj , dnové jdou , dí Hospodin , že způsobím , aby slyšáno bylo proti Rabba Ammonitských troubení válečné , a aby bylo obráceno v hromadu rumu , a jiná města jeho ohněm vypálena . I opanuje Izrael ty , kteříž jej byli opanovali , praví Hospodin . Kvěl Ezebon , když popléněno bude Hai , křičte , ó dcery Rabba , přepašte se žíněmi , plačte , a běžte přes ploty ; nebo král váš do zajetí půjde , kněží jeho i knížata jeho spolu . Což se chlubíš údolími , když oplývá údolí tvé , ó dcero zpurná , kteráž doufáš v pokladech svých , říkajíc : Kdo by táhl na mne ? Aj , já uvedu na tebe strach , praví Panovník Hospodin zástupů , ze všeho vůkolí tvého , jímž rozehnáni budete všickni , a nebude žádného , kdo by shromáždil toulající se . A však potom zase přivedu zajaté Ammonitské , dí Hospodin . Proti Idumejským . Takto praví Hospodin zástupů : Což není více moudrosti v Teman ? Zahynula rada od rozumných ? Zmařena moudrost jejich ? Utíkejte , obraťe se , a hluboko se schovejte , obyvatelé Dedan ; nebo bídu uvedu na Ezau v čas navštívení jeho . Kdyby ti , kteříž zbírají víno , přišli na tebe , zdaž by nepozůstavili paběrků ? Pakli zloději v noci , zdaž by škodili více nad potřebu svou ? Ale já obnažím Ezau , zodkrývám skrýše jeho , tak že se nebude moci ukryti . Pohubenoť bude símě jeho i bratří jeho i sousedé jeho , tak že nebude naprosto , kdo by řekl : Zanech sirotků svých , já živiti je budu , a vdov svých mně se dověřte . Takto zajisté praví Hospodin : Aj , ti , kteříž nemají žádného práva píti kalichu tohoto , předce pijí , ty pak sám abys toho naprosto prázen byl ? Nebudeš prázen , ale jistotně píti budeš . Nebo skrze sebe přisahám , dí Hospodin , že pustinou , útržkou , pouští a prokletím bude Bozra , a všecka města jeho budou pouští věčnou . Pověst slyšel jsem od Hospodina , že posel k národům poslán jest : Shromažďte se , a táhněte proti němu ; nuže , vstaňte k boji . Nebo aj , způsobím to , abys byl za nejšpatnějšího mezi národy , v nevážnosti mezi lidmi . To , že jsi hrozný , zklamá tě , i pýcha srdce tvého , ó ty , kterýž bydlíš v rozsedlinách skalních , kterýž se držíš vysokých pahrbků . Bys pak vysoko udělal hnízdo své jako orlice , i odtud tě strhnu , dí Hospodin . I bude země Idumejská pustinou . Každý , kdož půjde skrze ni , užasne se , a diviti se bude nade všemi ranami jejími ; Jako podvrácení Sodomy a Gomory a sousedů jejich , praví Hospodin . Neosadí se tam žádný , aniž bydliti bude v ní syn člověka . Aj , jako lev vystupuje i více než zdutí Jordána proti příbytku Nejsilnějšího , a však v okamžení zaženu jej z této země , a toho , kterýž jest vyvolený , ustanovím nad ní . Nebo kdo jest mně rovný ? A kdo mi složí rok ? A kdo jest ten pastýř , kterýž by se postavil proti mně ? Protož slyšte radu Hospodinovu , kterouž zavřel o Idumejských , a to , což myslil proti obyvatelům Temanským : Zajisté žeť je vyvlekou nejmenší tohoto stáda , zajisté že je popléní i příbytky jejich . Od hřmotu pádu jejich třásti se bude ta země , hlas a křik jejich slyšán bude u moře Rudého . Aj , jako orlice přitáhne a přiletí , a roztáhne křídla svá na Bozru , i bude srdce silných Idumejských v ten den podobné srdci ženy svírající se . Proti Damašku . Zastydí se Emat i Arfad , nebo novinu zlou uslyší , a užasnou se , tak že se i moře zkormoutí , aniž se bude moci upokojiti . Oslábne Damašek , obrátí se k utíkání , a hrůza podejme jej , svírání a bolesti zachvátí jej jako rodičku . Ale řkou : Jakž by nemělo ostáti město slovoutné , město radosti mé ? Protož padnou mládenci jeho na ulicích jeho , a všickni muži bojovní vypléněni budou v ten den , dí Hospodin zástupů . A zanítím oheň ve zdi Damašské , kterýž do konce zkazí paláce Benadadovy . Proti Cedar a královstvím Azor , kteráž pohubiti má Nabuchodonozor král Babylonský . Takto praví Hospodin : Vstaňte , táhněte proti Cedar , a vypleňte národy východní . Stany jejich i stáda jejich vezmou , kortýny jejich se vším nádobím jejich , i velbloudy jejich poberou sobě , a volati budou na ně : Strach jest vůkol . Utecte , rozprchněte se rychle , skrejte se hluboce , obyvatelé Azor , dí Hospodin , neboť Nabuchodonozor král Babylonský složil proti vám radu , a vymyslil proti vám chytrost . Vstaňte , táhněte proti národu upokojenému , kterýž sedí bezpečně , praví Hospodin . Nemá ani vrat ani závory , a samotní bydlejí . Budou zajisté velbloudi jejich v loupež , a množství dobytků jejich v kořist , a rozptýlím na všeliký vítr ty , kteříž i v nejzadnějších koutech bydlejí , a ze všech stran uvedu bídu na ně , dí Hospodin . I bude Azor příbytkem draků , pustinou až na věky ; neosadí se tam žádný , aniž bude bydleti v něm syn člověka . Slovo Hospodinovo , kteréž se stalo k Jeremiášovi proroku proti Elamitským , na počátku kralování Sedechiáše krále Judského , řkoucí : Takto praví Hospodin zástupů : Aj , já polámi lučiště Elamitských , největší sílu jejich . Uvedu zajisté na Elamitské čtyři větry ode čtyř stran světa , a rozptýlím je na všecky ty větry , tak že nebude národu , do něhož by se nedostal někdo z vyhnaných Elamitských . A předěsím Elamitské před nepřátely jejich a před těmi , kteříž hledají bezživotí jejich . Uvedu , pravím , na ně zlé , prchlivost hněvu svého , dí Hospodin , a budu posílati za nimi meč , dokudž jim konce neučiním . I postavím stolici svou mezi Elamitskými , a vypléním odtud krále i knížata , praví Hospodin . A však stane se v posledních dnech , že zase přivedu zajaté Elamitské , dí Hospodin . Slovo , kteréž mluvil Hospodin proti Babylonu a proti zemi Kaldejské skrze Jeremiáše proroka : Oznamujte mezi národy a rozhlašujte , zdvihněte korouhev , rozhlašujte , netajte , rcete : Vzat bude Babylon , zahanben bude Bél , potřín bude Merodach , zahanbeny budou modly jeho , potříni budou ukydaní bohové jeho . Nebo přitáhne na něj národ od půlnoci , kterýž obrátí zemi jeho v pustinu , tak že nebude obyvatele v ní . Od člověka až do hovada vystěhují se , odejdou . V těch dnech a toho času , dí Hospodin , přijdou synové Izraelští , oni i synové Judští spolu ; plačíce , ochotně půjdou , a Hospodina Boha svého hledati budou . Na cestu k Sionu ptáti se budou , a obrátíce se tam , řeknou : Poďte a připojte se k Hospodinu smlouvou věčnou , nepřicházející v zapomenutí . Ovce hynoucí jsou lid můj , pastýři jejich působí to , aby bloudily , a po horách se toulaly , s hůry na pahrbek chodily , zapomenuvše na příbytky své . Všickni , kteříž je nalézají , zžírají je , a nepřátelé jejich říkají : Nebudeme nic vinni , proto že hřeší proti Hospodinu . Příbytek spravedlnosti a otců jejich naděje jest Hospodin . Vystěhujte se z prostředku Babylona , a z země Kaldejské vyjděte , a buďte jako kozlové před stádem . Nebo aj , já vzbudím a přivedu na Babylon shromáždění národů velikých z země půlnoční , kteřížto sšikují se proti němu , i bude dobyt odtud . Kterýchžto střely jsou jako silného , jenž sirobu uvodí ; žádnáť se nenavrátí na prázdno . I bude země Kaldejských v loupež ; všickni , kteříž ji loupiti budou , nasytí se , dí Hospodin . Proto že se veselíte , proto že pléšete , ó dráči dědictví mého , proto že jste zbujněli jako jalovice vytylá , a provyskujete jako rekové , Zahanbena bude matka vaše velice , a zapýří se rodička vaše : Aj , nejzadnější z národů , poušť , země vyprahlá a pustina . Pro prchlivost Hospodinovu nebude v ní bydleno , ale velmi spustne všecko . Každý , kdož půjde mimo Babylon , užasne se , a diviti se bude nade všemi ranami jeho . Sšikujte se proti Babylonu vůkol všickni , kteříž natahujete lučiště , střílejte proti němu , nelitujte střely ; nebo hřešil proti Hospodinu . Křičte proti němu vůkol : Poddal se , padli základové jeho , pobořeny jsou zdi jeho . Nebo pomsta Hospodinova jest , uveďte pomstu na něj ; jakž činíval , učiňte jemu . Vypleňte rozsevače z Babylona , i držícího srp v čas žně ; před mečem hubícím každý nechť se k lidu svému obrátí , a každý do země své nechť uteče . Hovádko zahnané jest Izrael , kteréž lvové splašili . Nejprvé zžíral je král Assyrský , tento pak poslednější , Nabuchodonozor král Babylonský , kosti jeho potřel . Protož toto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský : Aj , já navštívím krále Babylonského i zemi jeho , jako jsem navštívil krále Assyrského . A přivedu zase Izraele do příbytku jeho , aby se pásl na Karmeli a Bázan , a na hoře Efraim , a v Galád aby se sytila duše jeho . V těch dnech a toho času , dí Hospodin , byla-li by vyhledávána nepravost Izraelova , nebude žádné , a hříchové Judovi , však nebudou nalezení ; nebo odpustím těm , kteréž pozůstavím . Proti té zemi zpurných táhni , a proti obyvatelům pomsty ; zhub je a zahlaď jako proklaté i utíkající , dí Hospodin . Učiniž , pravím , všecko , jakž přikazuji tobě , Ať jest hluk boje v té zemi a potření veliké . Jakž by posekáno a polámáno býti mohlo kladivo vší země ? Jak by k užasnutí Babylon býti mohl mezi národy ? Polékl jsem na tě , ó Babylone , pročež vzat budeš , než zvíš . Nalezen , ano i polapen budeš , proto že jsi směl potýkati se s Hospodinem . Otevřel Hospodin poklad svůj , a vynesl nástroje hněvu svého ; nebo dílo toto jest Panovníka Hospodina zástupů v zemi Kaldejské . Přitáhněte na ni od konce země , zotvírejte obilnice její , šlapejte po ní jako po stozích , a zahlaďte ji jako proklatou , tak aby z ní ničeho nepozůstalo . Zbíte mečem všecky volky její , nechť sstoupí k zabití ; běda jim , když přijde den jejich , čas navštívení jejich . Hlas utíkajících a ucházejících z země Babylonské , aby oznámili na Sionu pomstu Hospodina Boha našeho , pomštění chrámu jeho . Shromažďte proti Babylonu nejudatnější , všickni natahující lučiště , položte se proti němu vůkol , ať nelze jemu ujíti . Odplaťte jemu podlé skutků jeho , všecko , jakž dělával , učiňte jemu ; nebo proti Hospodinu pýchal , proti Svatému Izraelskému . Protož padnou mládenci jeho na ulicích jeho , a všickni muži bojovní jeho vypléněni budou v ten den , dí Hospodin . Aj , já jsem proti tobě , ó pýcho , praví Panovník Hospodin zástupů ; neboť přišel den tvůj , čas , abych tě navštívil . Poklesne se zajisté ten pyšný a padne , a nebude žádného , kdo by jej zdvihl ; a zanítím oheň v městech jeho , kterýžto zžíře všecka vůkolí jeho . Takto praví Hospodin zástupů : Utištěni jsou synové Izraelští , i s syny Judskými , a všickni , kteříž je zjímali , drží je , nechtí propustiti jich . Ale vykupitel jejich silný , jehož jméno jest Hospodin zástupů , jistotně povede při jejich , aby pokoj způsobil této zemi , a pohnul obyvateli Babylonskými . Meč na Kaldejské , dí Hospodin , a na obyvatele Babylonské , i na knížata jeho i na mudrce jeho . Meč na lháře , aby se zbláznili , meč na silné jeho , aby potříni byli . Meč na koně jeho a na vozy jeho , i na všecku tu směsici , kteráž jest u prostřed něho , aby byli jako ženy ; meč na poklady jeho , aby rozchvátáni byli . Sucho na vody jeho , aby vyschly ; nebo země plná jest rytin , a při modlách bláznívají . Protož bydliti budou tam šelmy s hroznými potvorami , bydliti budou v ní i mladé sovy ; a nebude tam bydleno na věky , ani přebýváno od národu až do pronárodu . Podobná bude k podvrácení hroznému Sodomy a Gomory i sousedů jejich , dí Hospodin ; neosadí se tam žádný , aniž bydliti bude v ní syn člověka . Aj , lid přitáhne od půlnoci , a národ veliký , i králové znamenití , vzbuzeni jsouce od stran země . Lučiště a kopí pochytí , ukrutní budou , a neslitují se ; hlas jejich jako moře zvučeti bude , a na koních pojedou , sšikovaní jako muž udatný k boji proti tobě , ó dcero Babylonská . Král Babylonský jakž uslyší pověst o nich , opadnou ruce jeho , úzkost zachvátí jej , bolest jako rodičku . Aj , jako lev vystupuje , více než zdutí Jordána proti příbytku Nejsilnějšího , a však v okamžení zaženu jej z této země , a toho , kterýž jest vyvolený , ustanovím nad ní . Nebo kdo jest mně rovný ? A kdo mi složí rok ? A kdo jest ten pastýř , kterýž by se postavil proti mně ? Protož slyšte radu Hospodinovu , kterouž zavřel o Babylonu , a to , což myslil proti zemi Kaldejské : Zajisté žeť je vyvlekou nejmenší tohoto stáda , zajisté že je popléní i příbytek jejich . Od zvuku při dobývání Babylona třásti se bude ta země , a křik mezi národy slyšán bude . Takto praví Hospodin : Aj , já vzbudím proti Babylonu a proti těm , kteříž bydlejí u prostřed povstávajících proti mně , vítr hubící . A pošli na Babylon ty , jenž vějí , kteřížto převívati budou jej , a vyprázdní zemi jeho , když budou proti němu vůkol v den bídy . Natahujícímu , kterýž silně natahuje lučiště své , a kráčí v pancíři svém , dím : Neslitovávejtež se nad mládenci jeho , zahlaďte jako proklaté všecko vojsko jeho . Ať padnou zbití v zemi Kaldejské , a probodnutí na ulicích jeho . Nebo není opuštěn Izrael a Juda od Boha svého , od Hospodina zástupů , ačkoli země jejich plná jest provinění proti Svatému Izraelskému . Utecte z prostředku Babylona , a zachovejte jeden každý život svůj , abyste nebyli vypléněni v nepravosti jeho . Nebo čas bude pomsty Hospodinovy , sám odplatu dá jemu . Byltě koflíkem zlatým Babylon v ruce Hospodinově , opojujícím všecku zemi ; víno jeho pili národové , protož se zbláznili národové . Ale v náhle padne Babylon , a potřín bude . Kvělte nad ním , nabeřte masti pro bolesti jeho , snad bude moci zhojen býti . Hojili jsme Babylon , ale není zhojen , opusťme jej , a poďme jeden každý do země své ; nebo až k nebi dosahá soud jeho , a vznesen jest až k nejvyšším oblakům . Vyvedl Hospodin při naši ; poďte , a vypravujme na Sionu dílo Hospodina Boha našeho . Vytřete střely , shledejte , což nejvíc můžete , pavéz , Hospodin vzbudil ducha králů Médských , proto že proti Babylonu usouzení jeho jest , aby jej zkazil ; pomsta zajisté jest Hospodinova , pomštění chrámu jeho . Na zdech Babylonských zdvihněte korouhev , osaďte stráž , postavte strážné , připravte zálohy ; nebo i myslil Hospodin , i učiní , což řekl proti obyvatelům Babylonským . Ó ty , kterýž bydlíš při vodách velikých , ó kterýž máš množství pokladů , přišloť skončení tvé , cíl lakomství tvého . Přisáhlť jest Hospodin zástupů skrze samého sebe : Jistotně naplním tě lidmi jako brouky , kteříž by prokřikovali nad tebou radostně : Ten , kterýž učinil zemi mocí svou , kterýž utvrdil okršlek světa moudrostí svou , a opatrností svou roztáhl nebesa , Kterýžto , když vydává hlas , ječí vody na nebi , a kterýž působí to , aby vystupovaly páry od kraje země , blýskání s deštěm přivodí , a vyvodí vítr z pokladů svých . Tak zhlupěl každý člověk , že nezná toho , že zahanben bývá každý zlatník od rytiny ; nebo faleš jest slitina jeho , a není ducha v nich . Marnost jsou a dílo podvodů ; v čas , v němž navštíveni budou , zahynou . Neníť jim podobný díl Jákobův ; nebo on jest stvořitelem všeho , a částka dědictví jeho , Hospodin zástupů jest jméno jeho . Ty jsi mým kladivem rozrážejícím , nástroji válečnými , abych rozrážel skrze tebe národy , a kazil skrze tebe království , Abych rozrážel skrze tebe koně s jezdcem jeho , abych rozrážel skrze tebe vůz s tím , kdož jezdí na něm . Abych rozrážel skrze tebe muže i ženu , abych rozrážel skrze tebe starého i dítě , abych rozrážel skrze tebe mládence i pannu , Abych rozrážel skrze tebe pastýře s stádem jeho , abych rozrážel skrze tebe oráče s spřežením jeho , abych rozrážel skrze tebe vývody a knížata . Ale jižť odplatím Babylonu i všechněm obyvatelům Kaldejským za všecko bezpráví jejich , kteréž činili Sionu před očima vašima , dí Hospodin . Aj , já jsem proti tobě , ó horo , kteráž hubíš , dí Hospodin , kteráž hubíš všecku zemi ; a vztáhna ruku svou na tebe , svalím tě z těch skal , a obrátím tě v horu spálenou . A nevezmou z tebe kamene k úhlu , ani kamene k základům ; nebo pustinou věčnou budeš , praví Hospodin . Vyzdvihněte korouhev v zemi , trubte trubou mezi národy , připravte proti němu národy , svolejte proti němu království Ararat , Minni , Ascenez , ustanovte hejtmana proti němu , přiveďte koní jako brouků počet nesčíslný . Připravte proti Babylonu národy , krále země Médské , vývody její a všecka knížata její , i všecku zemi panování jejich . I bude se třásti země a bolestiti , když vykonáváno bude usouzení Hospodinovo proti Babylonu , aby obrátil zemi Babylonskou v pustinu , v níž by se žádný neosazoval . Přestanou silní Babylonští bojovati , seděti budou v ohradách , zhyne síla jejich , budou jako ženy , zapálí příbytky jejich , polámány budou závory jejich . Pošta jedna druhou potká , a posel posla , aby oznámeno bylo králi Babylonskému , že vzato jest město jeho na kraji , A že brodové vzati , i jezera vypálena ohněm , a muži bojovní předěšeni . Nebo takto praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský : Dcera Babylonská jest jako humno , jehož nabíjení čas ; ještě maličko , a přijde čas žně její . Vyjídá mne , potírá mne Nabuchodonozor král Babylonský , vystavuje mne nádobu prázdnou , požírá mne jako drak , naplňuje břich svůj rozkošemi mými , vyhání mne . Násilé , kteréž se mně a mému tělu děje , přijdiž na Babylon , praví obyvatelkyně Sionská , a krev má na obyvatele země Kaldejské , praví Jeruzalém . Protož takto praví Hospodin : Aj , já vyvedu při tvou , a pomstím tě ; nebo vysuším moře jeho , vysuším i vrchoviště jeho . I bude Babylon v hromady , v příbytek draků , v užasnutí a ckání , tak že nebude v něm žádného obyvatele . Jako lvové spolu řváti budou , skučeti budou jako lvíčata . Když se rozpálí , učiním jim hody , a tak je opojím , že zkřiknouti a snem věčným zesnouti musejí , tak aby neprocítili , dí Hospodin . Povedu je jako berany k zabití , jako skopce s kozly . Jakž by dobyt býti mohl Sesák ? Jakž by vzata býti mohla chvála vší země ? Jakž by přijíti mohl na spuštění Babylon mezi národy ? Vystoupí proti Babylonu moře , množstvím vlnobití jeho přikryt bude . Města jeho budou pustinou , zemí vyprahlou a pustou , zemí , v jejíchž městech neosadí se žádný , aniž projde skrze ně syn člověka . Navštívím také Béle v Babyloně , a vytrhnu , což sehltil , z úst jeho , i nepohrnou se k němu více národové ; také i zdi Babylonské padnou . Vyjděte z prostředku jeho , lide můj , a vysvoboďte jeden každý duši svou od prchlivosti hněvu Hospodinova . A nebuďtež choulostivého srdce , aniž se bojte pověsti , kteráž slyšána bude v té zemi , když přijde tohoto roku pověst , a potom druhého roku pověst , i ukrutenství v zemi , a pán na pána . Protož aj , dnové přijdou , že navštívím rytiny Babylonské , a všecka země jeho zahanbena bude , i všickni zbití jeho padnou u prostřed něho . I budou prozpěvovati nad Babylonem nebesa i země , a cožkoli v nich jest , když na něj od půlnoci přitáhnou ti zhoubcové , dí Hospodin . Ano i Babylon padnouti musí , ó zbití Izraelovi , i s Babylonem padnou zbití vší země jeho . Ó kdož jste znikli meče , jděte , nezastavujte se ; zpomínejte , daleko jsouce , na Hospodina , a Jeruzalém nechť vstupuje na srdce vaše . Rcete : Stydímeť se , že slýcháme útržku , hanbí se tváře naše , že cizozemci chodí do svatyní domu Hospodinova . Protož aj , dnové přijdou , dí Hospodin , že navštívím rytiny jeho , a po vší zemi jeho stonati bude zraněný . Byť pak vstoupil Babylon na nebe , a byť pak ohradil velmi vysokou pevnost svou , přitáhnou ode mne na něj zhoubcové , praví Hospodin . Zvuk křiku z Babylona , a potření veliké z země Kaldejské . Nebo Hospodin popléní Babylon , a vyhladí z něho hřmot veliký , byť pak zvučela vlnobití jejich jako vody mnohé , vydáván byl hluk hlasu jejich , Když přitáhne na něj , na Babylon zhoubce . I budou jati silní jeho , potříno bude lučiště jejich ; nebo Bůh silný odplatí , Hospodin vrchovatě odplatí . Opojím knížata jeho i moudré jeho , vývody jeho i znamenitější jeho i silné jeho , aby zesnuli snem věčným , a neprocítili , dí král , jehož jméno jest Hospodin zástupů . Takto praví Hospodin zástupů : Oboje zed Babylonská velmi široká do gruntu zbořena bude , a brány jeho vysoké ohněm spáleny budou , a tak nadarmo pracovati budou lidé a národové při ohni , až ustanou . Slovo , kteréž přikázal Jeremiáš prorok Saraiášovi synu Neriášovu , synu Maaseiášovu , když se vypravil od Sedechiáše krále Judského do Babylona , léta čtvtého kralování jeho , ( byl pak Saraiáš kníže Menuchské ) , Když sepsal Jeremiáš všecko zlé , kteréž přijíti mělo na Babylon , do knihy jedné , všecka ta slova , kteráž jsou psána proti Babylonu . I řekl Jeremiáš Saraiášovi : Když přijdeš do Babylona , a uzříš jej , tedy čti všecka ta slova . A rci : Ó Hospodine , ty jsi mluvil o místě tomto , že je zkazíš , tak že nebude v něm obyvatele , od člověka až do hovada , ale že hrozně zpuštěno na věky bude . Když pak do konce přečteš knihu tuto , přivaž k ní kámen , a hoď ji do prostřed Eufrates , A rci : Tak potopen bude Babylon , a nepovstane z toho zlého , kteréž já uvedu na něj , ačkoli ustávati budou . Až potud slova Jeremiášova . V jedenmecítma letech byl Sedechiáš , když počal kralovati , a jedenácte let kraloval v Jeruzalémě . Jméno matky jeho bylo Chamutal , dcera Jeremiášova z Lebna . I činil to , což jest zlého před očima Hospodinovýma , všecko tak , jakž byl dělal Joakim . Nebo se to dálo pro rozhněvání Hospodinovo proti Jeruzalému a Judovi , až je i zavrhl od tváři své . V tom zprotivil se Sedechiáš králi Babylonskému . Stalo se pak léta devátého kralování jeho , měsíce desátého , v desátý den téhož měsíce , že přitáhl Nabuchodonozor král Babylonský se vším vojskem svým k Jeruzalému , a položili se u něho , a vzdělali proti němu hradbu vůkol . A bylo město obleženo až do jedenáctého léta krále Sedechiáše . V kterémžto , měsíce čtvrtého , devátého dne téhož měsíce , rozmohl se hlad v městě , a neměl chleba lid země . I prolomeny jsou zdi městské , a všickni muži bojovní utekli , a vyšli z města v noci skrze bránu mezi dvěma zdmi , u zahrady královské , ( Kaldejští pak leželi okolo města ) , a ušli cestou pouště . I honilo vojsko Kaldejské krále , a postihli Sedechiáše na rovinách Jerišských , a všecko vojsko jeho rozprchlo se od něho . A tak javše krále , přivedli ho k králi Babylonskému do Ribla v zemi Emat , kdežto učinil o něm soud . I zmordoval král Babylonský syny Sedechiášovy před očima jeho , ano i všecka knížata Judská zmordoval v Ribla . Oči pak Sedechiášovy oslepil , a svázav ho řetězy ocelivými král Babylonský , dal jej dovésti do Babylona , a dal jej do vězení až do dne smrti jeho . Potom měsíce pátého , desátého dne téhož měsíce , léta devatenáctého kralování Nabuchodonozora krále Babylonského , přitáhl Nebuzardan , hejtman nad žoldnéři , kterýž sloužíval králi Babylonskému , do Jeruzaléma . A zapálil dům Hospodinův , i dům královský , i všecky domy v Jeruzalémě , a tak všecky domy veliké vypálil ohněm . Všecky také zdi Jeruzalémské vůkol pobořilo všecko vojsko Kaldejské , kteréž bylo s tím hejtmanem nad žoldnéři . Přitom z chaterného lidu , totiž ostatek lidu , kterýž byl zůstal v městě , i poběhlce , kteříž byli ustoupili k králi Babylonskému , a jiný obecný lid zavedl Nebuzardan , hejtman nad žoldnéři . Toliko něco chaterného lidu země zanechal Nebuzardan , hejtman nad žoldnéři , aby byli vinaři a oráči . Nadto sloupy měděné , kteříž byli v domě Hospodinově , i podstavky i moře měděné , kteréž bylo v domě Hospodinově , ztloukli Kaldejští , a odvezli všecku měď z nich do Babylona . Též hrnce . lopaty a nástroje hudebné , a kotlíky a kadidlnice , i všecky nádoby měděné , jimiž sloužili , pobrali . I medenice a nádoby k oharkům , s kotlíky a hrnci , a svícny , a kadidlnice a koflíky , a cožkoli zlatého a stříbrného bylo , pobral hejtman nad žoldnéři ; Sloupy dva , moře jedno , a volů dvanáct měděných , kteříž byli pod podstavky , jichž byl nadělal král Šalomoun do domu Hospodinova . Nebylo váhy mědi všech těch nádob . Nebo sloupů těch , osmnácti loket byla výška sloupu jednoho , kterýž okolek měl dvanácti loktů , ztlouští pak čtyř prstů byl dutý . A makovice na něm měděná , a makovice jedné výška pěti loket , a mřežování i jablka zrnatá na té makovici vůkol ; všecko bylo měděné . Takovýž byl i sloup druhý s zrnatými jablky . A bylo jablek zrnatých devadesát a šest po každé straně ; všudy jablek zrnatých bylo po stu na mřežování vůkol . Vzal také hejtman nad žoldnéři Saraiáše kněze předního , a Sofoniáše kněze nižšího , a tři strážné prahu . A z města vzal komorníka jednoho , kterýž byl hejtmanem nad muži bojovnými , a sedm mužů , jenž bývali při králi , kteříž nalezeni byli v městě , a předního spisovatele vojska , kterýž popisoval vojsko z lidu země , a šedesáte mužů z lidu země , kteříž nalezeni byli v městě . Zjímav tedy je Nebuzardan , hejtman nad žoldnéři , přivedl je k králi Babylonskému do Ribla . I pobil je král Babylonský , a zmordoval je v Ribla v zemi Emat , a tak zaveden jest Juda z země své . Tenť jest lid , kterýž zavedl Nabuchodonozor léta sedmého , Judských tři tisíce a třimecítma . Léta osmnáctého Nabuchodonozora zavedl z Jeruzaléma duší osm set třidceti a dvě . Léta třimecítmého Nabuchodonozora zavedl Nebuzardan , hejtman nad žoldnéři , Judské , duší sedm set čtyřidceti a pět , všech duší čtyry tisíce a šest set . Stalo se také třidcátého sedmého léta po zajetí Joachina krále Judského , dvanáctého měsíce , dvadcátého pátého dne téhož měsíce , povýšil Evilmerodach král Babylonský toho léta , když počal kralovati , Joachina krále Judského , pustiv ho z žaláře . A mluvil s ním dobrotivě , i stolici jeho postavil nad stolice králů , kteříž s ním byli v Babyloně . Změnil též roucho jeho , kteréž měl v žaláři , a jídal chléb před ním vždycky , po všecky dny života svého . Nebo vyměřený pokrm ustavičně dáván byl jemu od krále Babylonského , a to na každý den , až do dne smrti jeho , po všecky dny života jeho . Ach , město tak lidné , jakť jest samotné zůstalo , a učiněno jako vdova ! Nejznamenitější mezi národy , přední mezi krajinami pod plat uvedeno . Ustavičně pláče v noci , a slzy jeho na lících jeho , ze všech milovníků svých nemá žádného potěšitele ; všickni přátelé jeho nevěrně se k němu mají , obrátili se mu v nepřátely . Zastěhoval se Juda , proto že byl trápen a u veliké porobě , však osadiv se mezi pohany , nenalézá odpočinutí ; všickni , kteříž jej honí , postihají jej v těsně . Cesty Siona kvílí , že žádný nepřichází k slavnosti . Všecky brány jeho zpustly , kněží jeho vzdychají , panny jeho smutné jsou , on pak sám pln jest hořkosti . Nepřátelé jeho jsou hlavou , odpůrcům jeho šťastně se vede ; nebo jej Hospodin zarmoutil pro množství přestoupení jeho . Maličcí jeho odešli do zajetí před oblíčejem nepřítele . A tak odňata od dcery Sionské všecka okrasa její . Knížata její jsou podobná jelenům , kteříž nenalézají pastvy , a ucházejí bez moci před tím , kdož je honí . Rozpomínáť se dcera Jeruzalémská ve dnech trápení svého a kvílení svého na všecka svá utěšení , kteráž mívala ode dnů starodávních , když padá lid její od ruky nepřítele , nemajíc žádného , kdo by ji retoval . Protivníciť se jí dívajíce , posmívají se klesnutí jejímu . Těžce hřešila dcera Jeruzalémská , protož jako nečistá odloučena jest . Všickni , kteříž ji v poctivosti mívali , neváží jí sobě , proto že vidí nahotu její ; ona pak vzdychá , obrácena jsuci zpět . Nečistota její na podolcích jejích ; nepamatovala na skončení své , protož patrně klesá , nemajíc žádného , kdo by ji potěšil . Popatřiž , Hospodine , na trápení mé , neboť se vyvýšil nepřítel . Sáhl rukou svou nepřítel na všecky drahé věci její ; nebo musí se dívati pohanům , an chodí do svatyně její , o čemž jsi byl přikázal , aby tobě nevcházeli do shromáždění . Všecken lid její vzdychajíce , hledají chleba , vynakládají nejdražší věci své za pokrm k očerstvení života . Vzezřiž , Hospodine , a popatřiž , neboť jsem v nevážnosti . Nic-liž vám do toho , ó všickni , kteříž tudyto jdete ? Pohleďte a vizte , jest-li bolest podobná bolesti mé , kteráž jest mi učiněna , jak mne zámutkem naplnil Hospodin v den prchlivosti hněvu svého . Seslal s výsosti oheň do kostí mých , kterýž opanoval je ; roztáhl sít nohám mým , obrátil mne zpět , obrátil mne v pustinu , celý den neduživá jsem . Tuze svázáno jest rukou jeho jho přestoupení mých , tuze spletené houžve připadly na hrdlo mé , porazilo sílu mou ; vydal mne Pán v ruku nepřátel , nemohuť povstati . Pošlapal Pán všecky mé silné u prostřed mne , svolal proti mně zástupy , aby potřel mládence mé , tlačil Pán presem pannu dceru Judskou . Pro tyť věci já pláči , z očí mých , z očí mých tekou vody , a že jest vzdálen ode mne potěšitel , kterýž by očerstvil duši mou ; synové moji jsou pohubeni , nebo ssilil se nepřítel . Rozprostírá dcera Sionská ruce své , nemá žádného , kdo by ji potěšil ; vzbudiltě Hospodin proti Jákobovi všudy vůkol něho nepřátely jeho , mezi nimiž jest dcera Jeruzalémská jako pro nečistotu oddělená . Spravedlivý jest Hospodin , neboť jsem na odpor činila ústům jeho . Slyšte medle všickni lidé , a vizte bolest mou ; panny mé i mládenci moji odebrali se do zajetí . Volala jsem na milovníky své , oni oklamali mne ; kněží moji a starci moji v městě pomřeli , hledajíce pokrmu , aby posilnili života svého . Popatřiž , ó Hospodine , neboť mi úzko ; vnitřnosti mé zkormouceny jsou , srdce mé svadne ve mně , proto že jsem na odpor velice činila . Vně meč na sirobu přivodí , v domě pouhá smrt . Slýchajíť , že já vzdychám , ale není žádného , kdo by mne potěšil . Všickni nepřátelé moji slyšíce o mých bídách , radují se , že jsi to učinil , a přivedl den předohlášený , ale budouť mně podobní . Nechť přijde všecka nešlechetnost jejich před oblíčej tvůj , a učiň jim , jakož jsi učinil mně pro všecka přestoupení má ; neboť jsou mnohá úpění má , a srdce mé neduživé . Jak hustým oblakem prchlivosti své přikryl Pán dceru Sionskou ! Shodil s nebe na zem slávu Izraelovu , aniž se rozpomenul na podnože noh svých v den prchlivosti své . Sehltil Pán beze vší lítosti všecky příbytky Jákobovy , zbořil v prchlivosti své ohrady dcery Judské , udeřil jimi o zem , v potupu uvedl království i knížata její . Odťal v rozpálení hněvu všecken roh Izraelův , odvrátil zpět pravici svou od nepřítele , a rozpáliv se proti Jákobovi jako oheň plápolající , pálí do cela vůkol . Natáhl lučiště své jako nepřítel , postavil pravici svou jako protivník , i zbil všecky nejzdařilejší z lidu , a vylil do stánku dcery Sionské jako oheň prchlivost svou . Učiněn jest Pán podobný nepříteli , sehltil Izraele , sehltil všecky paláce jeho , zkazil ohrady jeho , a rozmnožil v lidu Judském zámutek a žalost . Mocí zajisté odtrhl jako od zahrady plot svůj , zkazil stánek svůj , v zapomenutí uvedl Hospodin na Sionu slavnost a sobotu , a v prchlivosti hněvu svého zavrhl krále i kněze . Zavrhl Pán oltář svůj , v ošklivost vzal svatyni svou , vydal v ruku nepřítele zdi a paláce Sionské ; křičeli v domě Hospodinově jako v den slavnosti . Uložiltě Hospodin zkaziti zed dcery Sionské , roztáhl šňůru , a neodvrátil ruky své od zhouby ; pročež val i zed kvílí , a spolu mdlejí . Poraženy jsou na zem brány její , zkazil a polámal závory její ; král její i knížata její mezi pohany . Není ani zákona , proroci také její nemívají vidění od Hospodina . Starší dcery Sionské usadivše se na zemi , mlčí , posýpají prachem hlavy své , a přepasují se žíněmi panny Jeruzalémské , svěšují k zemi hlavy své . Zhynuly od slz oči mé , zkormoutily se vnitřnosti mé , a vykydla se na zem játra má , pro potření dcery lidu mého , když i nemluvňátka a prsí požívající na ulicích města se svírají . A říkají matkám svým : Kdež jest obilé a víno ? když se jako zraněný svírají po ulicích města , a vypouštějí duše své na klíně matek svých . Kohoť za svědka přivedu ? Koho připodobním k tobě , ó dcero Jeruzalémská ? Koho tobě přirovnám , abych tě potěšil , panno dcero Sionská ? Nebo veliké jest jako moře potření tvé . Kdož by tě zhojiti mohl ? Proroci tvoji předpovídali tobě lživé a ničemné věci , a neodkrývali nepravosti tvé , aby odvrátili zajetí tvé , ale předpovídali tobě těžkosti , oklamání a vyhnání . Všickni , kteříž jdou cestou , tleskají nad tebou rukama , diví se a potřásají hlavou svou za tebou , dcero Jeruzalémská , říkajíce : To-li jest to město , o němž říkávali , že jest nejkrásnější a utěšením vší země ? Všickni nepřátelé tvoji rozdírají na tebe ústa svá , hvízdají a škřipí zuby , říkajíce : Sehlťme ji . Totoť jest jistě ten den , jehož jsme očekávali ; jižtě nastal , vidíme . Učinil Hospodin to , což byl uložil , splnil řeč svou , kterouž přikazoval ode dnů starodávních , bořil bez lítosti , a obveselil nad tebou nepřítele , povýšil rohu protivníků tvých . Vykřikovalo srdce jejich proti Pánu . Ó ty zdi dcery Sionské , vylévej jako potok slzy dnem i nocí , nedávej sobě odpočinutí , aniž se spokojuj zřítelnice oka tvého . Vstaň , křič v noci , při počátku bdění , vylévej jako vodu srdce své před oblíčejem Páně ; pozdvihuj k němu rukou svých za život dítek svých svírajících se hladem , na rohu všech ulic , a rci : Pohleď , Hospodine , a popatř , komu jsi tak kdy učinil ? Zdaliž jídají ženy plod svůj , nemluvňátka rozkošná ? Zdaliž mordován býti má v svatyni Páně kněz a prorok ? Leží na zemi po ulicích mladý i starý , panny mé i mládenci moji padli od meče , zmordoval jsi je , a zbil v den prchlivosti své bez lítosti . Svolal jsi jako ke dni slavnosti z vůkolí ty , jichž se velice straším , a nebylo v den prchlivosti Hospodinovy , kdo by ušel neb pozůstal . Kteréž jsem na rukou pěstovala a vychovala , ty nepřítel můj do konce zhubil . Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího . Zahnal mne , a uvedl do tmy a ne k světlu . Toliko proti mně se postavuje , a obrací ruku svou přes celý den . Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou , a polámal kosti mé . Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí . Postavil mne v tmavých místech jako ty , kteříž již dávno zemřeli . Ohradil mne , abych nevyšel ; obtížil ocelivý řetěz můj . A jakžkoli volám a křičím , zacpává uši před mou modlitbou . Ohradil cesty mé tesaným kamenem , a stezky mé zmátl . Jest nedvěd číhající na mne , lev v skrejších . Cesty mé stočil , anobrž roztrhal mne , a na to mne přivedl , abych byl pustý . Natáhl lučiště své , a vystavil mne za cíl střelám . Postřelil ledví má střelami toulu svého . Jsem v posměchu se vším lidem svým , a písničkou jejich přes celý den . Sytí mne hořkostmi , opojuje mne pelynkem . Nadto potřel o kameníčko zuby mé , vrazil mne do popela . Tak jsi vzdálil , ó Bože , duši mou od pokoje , až zapomínám na pohodlí , A říkám : Zahynulatě síla má i naděje má , kterouž jsem měl v Hospodinu . A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj , pelynek a žluč , Rozvažujíc to ustavičně , ponižuje se ve mně . A přivodě sobě to ku paměti , ( naději mám ) , Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo , když jsme do konce nevyhynuli . Nepřestávajíť zajisté slitování jeho , Ale nová jsou každého jitra ; převeliká jest pravda tvá . Díl můj jest Hospodin , říká duše má ; protož naději mám v něm . Dobrý jest Hospodin těm , jenž očekávají na něj , duši té , kteráž ho hledá . Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo . Dobré jest muži tomu , kterýž by nosil jho od dětinství svého , Kterýž by pak byl opuštěn , trpělivě se má v tom , což na něj vloženo , Dávaje do prachu ústa svá , až by se ukázala naděje , Nastavuje líce tomu , kdož jej bije , a sytě se potupou . Neboť nezamítá Pán na věčnost ; Nýbrž ačkoli zarmucuje , však slitovává se podlé množství milosrdenství svého . Netrápíť zajisté z srdce svého , aniž zarmucuje synů lidských . Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi , Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího , Aby převracel člověka v při jeho , Pán nelibuje . Kdo jest , ješto když řekl , stalo se něco , a Pán nepřikázal ? Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré ? Proč by tedy sobě stýskal člověk živý , muž nad kázní za hříchy své ? Zpytujme raději a ohledujme cest našich , a navraťme se až k Hospodinu . Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe . Myť jsme se zpronevěřili , a zpurní jsme byli , protož ty neodpouštíš . Obestřels se hněvem a stiháš nás , morduješ a nešanuješ . Obestřels se oblakem , aby nemohla proniknouti k tobě modlitba . Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto . Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši . Strach a jáma potkala nás , zpuštění a setření . Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého . Oči mé slzí bez přestání , proto že není žádného odtušení , Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe . Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého . Loviliť jsou mne ustavičně , jako ptáče , nepřátelé moji bez příčiny . Uvrhli do jámy život můj , a přimetali mne kamením . Rozvodnily se vody nad hlavou mou , řekl jsem : Jižtě po mně . Vzývám jméno tvé , ó Hospodine , z jámy nejhlubší . Hlas můj vyslýchával jsi ; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým . V ten den , v němž jsem tě vzýval , přicházeje , říkávals : Neboj se . Pane , zasazuje se o při duše mé , vysvobozoval jsi život můj . Vidíš , ó Hospodine , převrácenost , kteráž se mně děje , dopomoziž mi k spravedlnosti . Vidíš všecko vymstívání se jejich , všecky úklady jejich proti mně . Slýcháš utrhání jejich , ó Hospodine , i všecky obmysly jejich proti mně , Řeči povstávajících proti mně , a přemyšlování jejich proti mně přes celý den . Pohleď , jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich . Dej jim odplatu , Hospodine , podlé díla rukou jejich . Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně . Stihej v prchlivosti , a vyhlaď je , ať nejsou pod nebem tvým . Jak tě zašlo zlato , změnilo se ryzí zlato nejvýbornější , rozmetáno jest kamení svaté sem i tam po všech ulicích . Synové Sionští nejdražší , kteříž ceněni býti měli za zlato nejčištší , jakť jsou počteni za nádoby hliněné , dílo rukou hrnčíře ! An draci vynímajíce prsy , krmí mladé své , dcera pak lidu mého příčinou ukrutníka podobná jest sovám na poušti . Jazyk prsí požívajícího přilnul žízní k dásním jeho ; děti prosí za chléb , ale není žádného , kdo by lámal jim . Ti , kteříž jídali rozkošné krmě , hynou na ulicích ; kteříž chováni byli v šarlatě , octli se v hnoji . Větší jest trestání dcery lidu mého , než pomsta Sodomy , kteráž podvrácena jest jako v okamžení , aniž trvaly při ní rány . Čistší byli Nazareové její než sníh , bělejší než mléko , rděla se těla jejich více než drahé kamení , jako by z zafiru vytesáni byli . Ale již vzezření jejich temnější jest než černost , nemohou poznáni býti na ulicích ; přischla kůže jejich k kostem jejich , prahne , jest jako dřevo . Lépe se stalo těm , jenž zbiti jsou mečem , nežli kteříž mrou hladem , ( oni zajisté zhynuli , probodeni byvše ) , pro nedostatek úrod polních . Ruce žen lítostivých vařily syny své , aby jim byli za pokrm v potření dcery lidu mého . Všelijak vypustil Hospodin prchlivost svou , vylévá zůřivost hněvu svého , a zapálil oheň na Sionu , kterýž sežral základy jeho . Králové země i všickni obyvatelé okršlku světa nikoli by neuvěřili , by měl byl vjíti protivník a nepřítel do bran Jeruzalémských , Pro hříchy proroků jeho a nepravosti kněží jeho , vylévajících u prostřed něho krev spravedlivých . Toulali se jako slepí po ulicích , kálejíce se ve krvi , kteréž nemohli se než dotýkati oděvy svými . Volali na ně : Ustupujte nečistí , ustupujte , ustupujte , nedotýkejte se . Právěť jsou ustoupili , anobrž sem i tam se rozlezli , až mezi národy říkají : Nebudouť více míti vlastního bydlení . Tvář hněvivá Hospodinova rozptýlila je , aniž na ně více popatří ; nepřátelé kněží nešanují , starcům milosti nečiní . A vždy ještě až do ustání očí svých hledíme o pomoc sobě neprospěšnou , zření majíce k národu , nemohoucímu vysvoboditi . Šlakují kroky naše , tak že ani po ulicích našich choditi nemůžeme ; přiblížilo se skončení naše , doplnili se dnové naši , přišlo zajisté skončení naše . Rychlejší jsou ti , kteříž nás stihají , než orlice nebeské ; po horách stihají nás , na poušti zálohy nám zdělali . Dýchání chřípí našich , totiž pomazaný Hospodinův , lapen jest v jamách jejich , o němž jsme říkali : V stínu jeho živi budeme mezi národy . Raduj se a vesel se , dcero Idumejská , kteráž jsi se usadila v zemi Uz . Takéť k tobě přijde kalich , opiješ se a obnažíš se . Ó dcero Sionská , když vykonána bude kázeň nepravosti tvé , nenechá tě déle v zajetí tvém . Ale tvou nepravost , ó dcero Idumejská , trestati bude a odkryje hříchy tvé . Rozpomeň se , Hospodine , co se nám děje ; popatř a viz pohanění naše . Dědictví naše obráceno jest k cizím , domové naši k cizozemcům . Sirotci jsme a bez otce , matky naše jsou jako vdovy . Vody své za peníze pijeme , dříví naše za záplatu přichází . Na hrdle svém protivenství snášíme , pracujeme , nedopouští se nám odpočinouti . Egyptským podáváme ruky i Assyrským , abychom nasyceni byli chlebem . Otcové naši hřešili , není jich , my pak trestáni po nich neseme . Služebníci panují nad námi ; není žádného , kdo by vytrhl z ruky jejich . S opovážením se života svého hledáme chleba svého , pro strach meče i na poušti . Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu . Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí . Knížata rukou jejich zvěšena jsou , osoby starých nemají v poctivosti . Mládence k žernovu berou , a pacholata pod dřívím klesají . Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých . Přestala radost srdce našeho , obrátilo se v kvílení plésání naše . Spadla koruna s hlavy naší ; běda nám již , že jsme hřešili . Protoť jest mdlé srdce naše , pro tyť věci zatměly se oči naše , Pro horu Sion , že zpuštěna jest ; lišky chodí po ní . Ty Hospodine , na věky zůstáváš , a stolice tvá od národu do pronárodu . Proč se zapomínáš na věky na nás , a opouštíš nás za tak dlouhé časy ? Obrať nás , ó Hospodine , k sobě , a obráceni budeme ; obnov dny naše , jakž byly za starodávna . Nebo zdali všelijak zavržeš nás , a hněvati se budeš na nás velice ? Stalo se pak třidcátého léta , čtvrtého měsíce , dne pátého , když jsem byl mezi zajatými u řeky Chebar , že otevřína byla nebesa , a viděl jsem vidění Boží . Pátého dne téhož měsíce , pátého léta zajetí krále Joachina , V pravdě stalo se slovo Hospodinovo k Ezechielovi knězi , synu Buzi , v zemi Kaldejské u řeky Chebar , a byla nad ním ruka Hospodinova . I viděl jsem , a aj , vítr tuhý přicházel od půlnoci , a oblak veliký , a oheň plápolající , a okolo něho byl blesk , a z prostředku jeho jako nějaká velmi prudká světlost , z prostředku toho ohně . Z prostředku jeho také ukázalo se podobenství čtyř zvířat , jejichž takový byl způsob : Podobenství člověka měli . A po čtyřech tvářích jedno každé , a po čtyřech křídlích jedno každé mělo . Jejichž nohy nohy přímé , ale zpodek noh jejich jako zpodek nohy telecí , a blyštěly se podobně jako ocel pulerovaná . Ruce pak lidské pod křídly jejich , po čtyřech stranách jejich , a tváři jejich i křídla jejich na čtyřech těch stranách . Spojena byla křídla jejich jednoho s druhým . Neobracela se , když šla ; jedno každé přímo na svou stranu šlo . Podobenství pak tváří jejich s předu tvář lidská , a tvář lvová po pravé straně každého z nich ; tvář pak volovou po levé straně všech čtvero , též tvář orličí s zadu mělo všech čtvero z nich . A tváři jejich i křídla jejich pozdvižena byla zhůru . Každé zvíře dvě křídla pojilo s křídly dvěma druhého , dvěma pak přikrývala těla svá . A každé přímo na svou stranu šlo . Kamkoli ukazoval duch , aby šla , tam šla , neuchylovala se , když chodila . Podobnost také těch zvířat na pohledění byla jako uhlí řeřavého , na pohledění jako pochodně . Kterýžto oheň ustavičně chodil mezi zvířaty , a ten oheň měl blesk , a z téhož ohně vycházelo blýskání . Také ta zvířata běhala , a navracovala se jako prudké blýskání . A když jsem hleděl na ta zvířata , a aj , kolo jedno bylo na zemi při zvířatech u čtyř tváří jednoho každého z nich . Na pohledění byla kola , a udělání jich jako barva tarsis , a podobnost jednostejnou měla všecka ta kola , a byla na pohledění i udělání jejich , jako by bylo kolo u prostřed kola . Na čtyři strany své jíti majíce , chodila , a neuchylovala se , když šla . A loukoti své , i vysokost měla , že hrůza z nich šla , a šínové jejich vůkol všech čtyř kol plní byli očí . Když pak chodila zvířata , chodila kola podlé nich , a když se vznášela zvířata vzhůru od země , vznášela se i kola . Kdekoli chtěl Duch , aby šla , tam šla ; kde Duch chtěl jíti , i kola vznášela se naproti nim , nebo duch zvířat byl v kolách . Když ona šla , šla , a když ona stála , stála , a když se vznášela od země , vznášela se také kola s nimi , nebo duch zvířat byl v kolách . Podobenství pak oblohy bylo nad hlavami zvířat jako podobenství křištálu roztaženého nad hlavami jejich svrchu . A pod oblohou křídla jejich pozdvižená byla , jedno připojené k druhému . Každé mělo dvě , jimiž se přikrývalo , každé , pravím , mělo dvě , jimiž přikrývalo tělo své . I slyšel jsem zvuk křídel jejich jako zvuk vod mnohých , jako zvuk Všemohoucího , když chodila , zvuk hluku jako zvuk vojska . Když pak stála , spustila křídla svá . Byl také zvuk svrchu nad oblohou , kteráž byla nad hlavou jejich , když stála a spustila křídla svá . Svrchu pak na obloze , kteráž byla nad hlavou jejich , bylo podobenství trůnu , na pohledění jako kámen zafirový , a nad podobenstvím trůnu na něm svrchu , na pohledění jako tvárnost člověka . I viděl jsem na pohledění jako velmi prudkou světlost , a u vnitřku jejím vůkol na pohledění jako oheň , od bedr jeho vzhůru ; od bedr pak jeho dolů viděl jsem na pohledění jako oheň , a blesk vůkol něho . Na pohledění jako duha , kteráž bývá na oblace v čas deště , takový na pohledění byl blesk vůkol . To bylo vidění podobenství slávy Hospodinovy . Kteréžto viděv , padl jsem na tvář svou , a slyšel jsem hlas mluvícího . Kterýž řekl ke mně : Synu člověčí , postav se na nohy své , ať mluvím s tebou . I vstoupil do mne duch , když promluvil ke mně , a postavil mne na nohy mé , a slyšel jsem , an mluví ke mně . Kterýž řekl mi : Synu člověčí , já tě posílám k synům Izraelským , k národům zpurným , kteříž zpurně se postavovali proti mně ; oni i otcové jejich zpronevěřovali se mi , až právě do tohoto dne . K těch , pravím , synům nestydaté tváři a zatvrdilého srdce já posílám tě , a díš k nim : Takto praví Panovník Hospodin , Již oni slyšte neb nechte : Že dům zpurný jsou . Ať vědí , že prorok byl u prostřed nich . Ty pak synu člověčí , neboj se jich , aniž se boj slov jejich , že zpurní a jako trní jsou proti tobě , a že mezi štíry bydlíš . Slov jejich neboj se , a tváři jejich se nestrachuj , proto že dům zpurný jsou . Ale mluv slova má k nim , již oni slyšte neb nechte : Že zpurní jsou . Ty pak synu člověčí , slyš , co já pravím tobě : Nebuď zpurný jako ten dům zpurný . Otevři ústa svá , a sněz , co já tobě dám . I viděl jsem , a aj , ruka vztažena byla ke mně , a aj , v ní svinutá kniha . Kteroužto rozvinul přede mnou , a byla popsaná s předu i z zadu , a bylo v ní psáno naříkání , kvílení a běda . Tedy řekl mi : Synu člověčí , což před tebou jest , sněz , sněz knihu tuto , a jdi , mluv k domu Izraelskému . I otevřel jsem ústa svá , a dal mi snísti knihu tu , Řka ke mně : Synu člověčí , nakrm břicho své , a střeva svá naplň knihou touto , kteroužť dávám . I snědl jsem , a byla v ústech mých jako med sladká . Za tím řekl mi : Synu člověčí , jdiž k domu Izraelskému , a mluv k nim slovy mými . Nebo nebudeš poslán k lidu hluboké řeči a nesnadného jazyka , ale k domu Izraelskému . Ne k národům mnohým hluboké řeči a nesnadného jazyka , jejichž bys slovům nerozuměl , ješto , kdybych tě k nim poslal , uposlechli by tebe . Ale dům Izraelský nebudou tě chtíti poslouchati , poněvadž nechtí poslouchati mne ; nebo všecken dům Izraelský jest tvrdočelný a zatvrdilého srdce . Ale učinil jsem tvář tvou tvrdou proti tváři jejich , a čelo tvé tvrdé proti čelu jejich . Jako kámen přetvrdý , pevnější než skálu učinil jsem čelo tvé ; nebojž se jich , aniž se strachuj tváři jejich , proto že dům zpurný jsou . I řekl ke mně : Synu člověčí , všecka slova má , kterážť mluviti budu , přijmi v srdce své , a ušima svýma slyš . A jdi k zajatým , k synům lidu svého , a mluv k nim , a rci jim : Takto praví Panovník Hospodin , již oni slyšte neb nechte . Tehdy odnesl mne Duch , a slyšel jsem za sebou hlas hřmotu velikého : Požehnaná sláva Hospodinova z místa svého . A hlas křídel těch zvířat , kteráž se vespolek dotýkala , a hlas kol naproti nim , a hlas hřmotu velikého . Duch pak odnesl mne , a vzal mne , a odšel jsem truchliv , v hněvě ducha svého , ale ruka Hospodinova nade mnou silnější byla . I přišel jsem k zajatým do Telabib , bydlícím při řece Chebar , a seděl jsem , kdež oni bydlili . Seděl jsem , pravím , sedm dní u prostřed nich s užasnutím . I stalo se po dokonání sedmi dnů , že se stalo slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , strážným jsem tě postavil nad domem Izraelským , abys slyše slovo z úst mých , napomínal jich ode mne . Když bych já řekl bezbožnému : Smrtí umřeš , a nenapomenul bys ho , ani nemluvil , abys ho odvedl od cesty jeho bezbožné , proto abys ho při životu zachoval : ten bezbožný pro nepravost svou umře , ale krve jeho z ruky tvé vyhledám . Paklibys ty napomenul bezbožného , a neodvrátil by se od bezbožnosti své , a od cesty své bezbožné , onť pro nepravost svou umře , ale ty duši svou vysvobodíš . Odvrátil-li by se pak spravedlivý od spravedlnosti své , a činil by nepravost , a já bych položil urážku před něj , a tak by umřel , ty pak bys ho nenapomenul : pro hříchť svůj umře , aniž na pamět přijde která spravedlnost jeho , kterouž činil , ale krve jeho z ruky tvé vyhledám . Pakli bys ty napomenul spravedlivého , aby nehřešil spravedlivý , a on by nehřešil , jistě že bude živ ; nebo napomenut byl . Ty také duši svou vysvobodíš . I byla tam nade mnou ruka Hospodinova , kterýžto řekl mi : Vstaň , jdi do tohoto údolí , a tam mluviti budu s tebou . A tak vstav , šel jsem do toho údolí , a aj , sláva Hospodinova stála tam , jako sláva , kterouž jsem viděl u řeky Chebar . I padl jsem na tvář svou . Tehdy vstoupil do mne Duch , a postaviv mne na nohy , mluvil ke mně , a řekl mi : Jdiž , zavři se v domě svém . Nebo na tě , synu člověčí , aj , dadí na tě provazy , a sváží tě jimi , a nebudeš moci vyjíti mezi ně . A já učiním , aby jazyk tvůj přilnul k dásním tvým , a abys oněměl , a nebyl jim mužem domlouvajícím , protože dům zpurný jsou . Ale když mluviti budu s tebou , otevru ústa tvá , a díš jim : Takto praví Panovník Hospodin : Kdo slyšeti chce , nechť slyší , a kdo nechce , nechť nechá , že dům zpurný jsou . Ty pak synu člověčí , vezmi sobě cihlu , a polože ji před sebe , vyrej na ní město Jeruzalém . A postav na ní obležení , a vzdělaje na ní šance , vysyp na ní násyp , a polož na ní vojska , a postav na ní berany válečné vůkol . Potom vezmi sobě pánev železnou , a polož ji místo zdi železné , mezi tebou a mezi městem , a zatvrď tvář svou proti němu , ať jest obleženo , a oblehneš je . Toť bude znamením domu Izraelskému . Ty pak lehni na levý bok svůj , a vlož na něj nepravost domu Izraelského . Podlé počtu dnů , v němž ležeti budeš na něm , poneseš nepravost jejich . A já dávám tobě léta nepravosti jejich v počtu dnů , tři sta a devadesáte dnů , v nichž poneseš nepravost domu Izraelského . Když je pak vyplníš , budeš ležeti na pravém boku podruhé , a poneseš nepravost domu Judova čtyřidceti dnů . Den za rok , den za rok dávám tobě . K obležení , pravím , Jeruzaléma zatvrď tvář svou , ohrna ruku svou , a prorokuje proti němu . A aj , dávám na tě provazy , abys se neobracel z boku jednoho na druhý , dokudž nevyplníš dnů obležení svého . Protož ty vezmi sobě pšenice a ječmene , též bobu , šočovice , i prosa , a špaldy , a dej to do jedné nádoby , abys sobě nastrojil z toho pokrmu podlé počtu dnů , v nichž ležeti budeš na boku svém . Za tři sta a devadesáte dnů jísti jej budeš . Pokrmu pak tvého , kterýž jísti budeš , váha bude dvadceti lotů na den . Od času až do času jísti jej budeš . Vodu také na míru píti budeš , šestý díl hin ; od času do času píti budeš . Podpopelný pak chléb ječný , kterýž jísti budeš , ten lejny nečistoty lidské pec před očima jejich . I řekl Hospodin : Tak budou jísti synové Izraelští chléb svůj nečistý pro pohany , kteréž tam shromáždím . Tedy řekl jsem : Ach , Panovníče Hospodine , aj , duše má není poškvrněna mrchami , a udáveného nejedl jsem od dětinství svého až podnes , aniž vešlo v ústa má maso ohavné . Kterýž řekl mi : Aj , dávámť kravince místo lejn lidských , abys sobě jimi napekl chleba . Za tím řekl mi : Synu člověčí , aj , já zlámi hůl chleba v Jeruzalémě , tak že jísti budou chléb na váhu , a to s zámutkem , a vodu na míru píti , a to s předěšením , Aby nedostatek majíce v chlebě a v vodě , děsili se jeden každý z nich , a svadli pro nepravost svou . Potom ty synu člověčí , vezmi sobě nůž ostrý , totiž břitvu holičů , vezmi jej sobě , a ohol ním hlavu i bradu svou . Potom vezma sobě váhu , rozděl to . Třetinu ohněm spal u prostřed města , když se vyplní dnové obležení ; zatím vezma druhou třetinu , posekej mečem okolo něho ; ostatní pak třetinu rozptyl u vítr . Nebo mečem dobytým budu je stihati . A však odejmi odtud něco málo , a zavaž do křídel svých . A i z těch ještě vezma , uvrz je do prostřed ohně , a spal je ohněm , odkudž vyjde oheň na všecken dům Izraelský . Takto praví Panovník Hospodin : Tento Jeruzalém , kterýž jsem postavil u prostřed pohanů , a vůkol otočil krajinami , Změnil soudy mé v bezbožnost více než pohané , a ustanovení má více než jiné země , kteréž jsou vůkol něho ; nebo soudy mými pohrdli , a v ustanoveních mých nechodili . Protož takto praví Panovník Hospodin : Proto že mnohem více než pohané , kteříž jsou vůkol vás , v ustanoveních mých nechodili jste , a soudů mých nečinili jste , nýbrž ani tak jako pohané , kteříž jsou vůkol vás , soudů nekonali jste : Protož takto praví Panovník Hospodin : Aj , já na tebe , aj já , a vykonám u prostřed tebe soudy před očima pohanů . Nebo učiním při tobě to , čehož jsem prv neučinil , a čehož podobně neučiním více pro všecky ohavnosti tvé , Tak že otcové jísti budou syny u prostřed tebe , a synové jísti budou otce své , a vykonám proti tobě soudy , a rozptýlím všecky ostatky tvé na všecky strany . Protož živť jsem já , praví Panovník Hospodin , že poněvadž jsi ty svatyně mé poškvrnil všelikými mrzkostmi svými , a všelikými ohavnostmi svými , i já také zlehčím tebe , a neodpustíť oko mé , a nikoli se neslituji . Třetina tebe morem zemře a hladem zhyne u prostřed tebe , a třetina druhá mečem padne vůkol tebe , ostatní pak třetinu na všecky stany rozptýlím , a mečem dobytým stihati je budu . A tak do konce vylit bude hněv můj , a dotru prchlivostí svou na ně , i potěším se . I zvědíť , že já Hospodin mluvil jsem v horlivosti své , když vykonám prchlivost svou na nich , A obrátím tě v poušť , a dám tě v útržku mezi národy , kteříž jsou vůkol tebe , před očima každého tudy jdoucího . A tak budeš k útržce , posměchu , k hroznému příkladu a k užasnutí národům , kteříž jsou vůkol tebe , tehdáž když vykonám proti tobě soudy v hněvě a v prchlivosti a v žehrání zůřivém . Já Hospodin mluvil jsem . Tehdáš když vystřelím jízlivé střely hladu k záhubě vaší , kteréž vystřelím , abych vás vyhubil , a hlad shromáždě proti vám , zlámi vám hůl chleba . Pošli zajisté na vás hlad a zvěř lítou , kteráž tě na sirobu přivede ; i mor a krev přijde na tebe , když uvedu na tě meč . Já Hospodin mluvil jsem . I stalo se ke mně slovo Hospodinovo , řkoucí : Synu člověčí , obrať tvář svou proti horám Izraelským , a prorokuj proti nim , A rci : Hory Izraelské , slyšte slovo Panovníka Hospodina : Takto praví Panovník Hospodin horám a pahrbkům , prudkým potokům a údolím : Aj , já , já uvedu na vás meč , a zkazím výsosti vaše . A tak zpustnou oltářové vaši , a ztroskotáni budou sluneční obrazové vaši , a rozmeci zbité vaše před ukydanými bohy vašimi . Povrhu také mrtvá těla synů Izraelských před ukydanými bohy jejich , a rozptýlím kosti vaše okolo oltářů vašich . Kdekoli bydliti budete , města zpuštěna budou , a výsosti zpustnou . Pročež popléněni budou a zpustnou i oltářové vaši , potroskotáni budou a přestanou ukydaní bohové vaši , a sluneční obrazové vaši zpodtínáni , a tak vyhlazena budou díla vaše . I padnou zbití u prostřed vás , a zvíte , že já jsem Hospodin . A pozůstavím některé z vás , kteříž by ušli meče , mezi pohany , když rozptýleni budete do zemí . I budou se rozpomínati na mne , kteříž z vás zachováni budou mezi národy , mezi něž budou zajati , že jsem kormoucen byl srdcem jejich smilným , kteréž odstoupilo ode mne , a očima jejich , kteréž smilníce , chodily za ukydanými bohy svými , a tak sami se býti hodné ošklivosti seznají pro nešlechetnosti , kteréž páchali ve všech ohavnostech svých . A zvědí , že já jsem Hospodin , a že jsem ne nadarmo mluvil , že na ně uvedu zlé toto . Takto praví Panovník Hospodin : Tleskni rukou svou , a dupni nohou svou , a rci : Nastojte na dům Izraelský , že pro všecky ohavnosti nejhorší mečem , hladem a morem padnouti mají . Ten , kdož daleko bude , morem umře , a kdo blízko , mečem padne , ostatní pak a obležený hladem umře , a tak docela vyleji prchlivost svou na ně . A zvíte , že já jsem Hospodin , když budou zbití jejich u prostřed ukydaných bohů jejich vůkol oltářů jejich , na všelikém pahrbku vysokém , na všech vrších hor , a pod všelikým dřevem zeleným , i pod všelikým dubem hustým , na kterémkoli místě obětovávali vůni libou všelikým ukydaným bohům svým . Nebo vztáhnu ruku svou na ně , a učiním zemi tuto zpustlou , zpustlejší než poušť Diblat , po všech obydlích jejich . I zvědí , že já jsem Hospodin . Potom stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Slyš , synu člověčí : Takto praví Panovník Hospodin o zemi Izraelské : Ach , skončení , přišlo skončení její na čtyři strany země . Jižtě skončení nastalo tobě ; nebo vypustím hněv svůj na tě , a budu tě souditi podlé cest tvých , a uvrhu na tě všecky ohavnosti tvé . Neodpustí zajisté oko mé tobě , aniž se slituji , ale cesty tvé na tebe uvrhu , a ohavnosti tvé u prostřed tebe budou . I zvíte , že já jsem Hospodin . Takto praví Panovník Hospodin : Bída jedna , aj hle , přichází bída . Skončení přichází , přichází skončení , procítil na tě , aj , přicházíť . Přicházíť to jitro na tebe , obyvateli země , přicházíť ten čas , přibližuje se ten den hřmotu , a ne hlas rozléhající se po horách . Již tudíž vyliji prchlivost svou na tě , a docela vypustím hněv svůj na tebe , a budu tě souditi podlé cest tvých , a uvrhu na tě všecky ohavnosti tvé . Neodpustíť zajisté oko mé , aniž se slituji , ale podlé cest tvých zaplatím tobě , a budou ohavnosti tvé u prostřed tebe . A tak zvíte , že já jsem Hospodin , ten , kterýž biji . Aj , teď jest ten den , aj , přicházeje , přišlo to jitro , zkvetl prut , vypučila se z něho pýcha , Ukrutnost vzrostla v prut bezbožnosti . Nezůstaneť z nich nic , ani z množství jejich , ani z hluku jejich , aniž bude naříkáno nad nimi . Přicházíť ten čas , blízko jest ten den . Kdo koupí , nebude se veseliti , a kdo prodá , nic toho nebude litovati ; nebo prchlivost přijde na všecko množství její . Ten zajisté , kdož prodal , k věci prodané nepůjde nazpět , by pak ještě byl mezi živými život jejich , poněvadž vidění na všecko množství její nenavrátí se , a žádný v nepravosti života svého nezmocní se . Troubiti budou v troubu , a připraví všecko , ale nebude žádného , kdo by šel k boji ; nebo prchlivost má oboří se na všecko množství její . Meč bude vně , mor pak a hlad doma ; kdo bude na poli , mečem zabit bude , toho pak , kdož bude v městě , hlad a mor zahubí . Kteříž pak z nich utekou , ti na horách , jako holubice v údolí , všickni lkáti budou , jeden každý pro nepravost svou . Všeliké ruce klesnou , a všeliká kolena rozplynou se jako voda . I přepáší se žíněmi , a hrůza je přikryje , a na všeliké tváři bude stud , a na všech hlavách jejich lysina . Stříbro své po ulicích rozházejí , a zlato jejich bude jako nečistota ; stříbro jejich a zlato jejich nebude jich moci vysvoboditi v den prchlivosti Hospodinovy . Nenasytí se , a střev svých nenaplní , proto že nepravost jejich jest jim k urážce , A že v slávě okrasy své , v té , kterouž k důstojnosti postavil Bůh , obrazu ohavností svých a mrzkostí svých nadělali . Protož obrátil jsem jim ji v nečistotu . Nebo vydám ji v ruku cizozemců k rozchvátání , a bezbožným na zemi za loupež , kteříž poškvrní jí . Odvrátím též tvář svou od nich , i poškvrní svatyně mé , a vejdou do ní , boříce a poškvrňujíce jí . Udělej řetěz , nebo země plná jest soudů ukrutných , a město plné jest nátisku . Protož přivedu nejhorší z pohanů , aby dědičně vládli domy jejich ; i učiním přítrž pýše silných , a poškvrněny budou , kteříž jich posvěcují . Zkažení přišlo , protož hledati budou pokoje , ale žádného nebude . Bída za bídou přijde , a novina bude za novinou , i budou hledati vidění od proroka , ale zákon zahyne od kněze , a rada od starců . Král ustavičně kvíliti bude , a kníže obleče se v smutek , a ruce lidu v zemi předěšeny budou . Podlé cesty jejich učiním jim , a podlé soudů jejich souditi je budu . I zvědí , že já jsem Hospodin . I stalo se léta šestého , v pátý den šestého měsíce , že jsem seděl v domě svém , a starší Judští seděli přede mnou . I připadla na mne tu ruka Panovníka Hospodina . A viděl jsem , a aj , podobenství na pohledění jako oheň . Od bedr jeho dolů oheň , od bedr pak jeho vzhůru na pohledění jako blesk , na pohledění jako nějaká velmi prudká světlost . Tedy vztáh podobenství ruky , vzal mne za kštici hlavy mé , a vyzdvihl mne Duch mezi nebe a mezi zemi , a uvedl mne do Jeruzaléma u viděních Božích , k vratům brány vnitřní , kteráž patří na půlnoci , kdež byla stolice modly k horlivosti a k zůřivosti popouzející . A aj , sláva Boha Izraelského byla tam na pohledění jako ta , kterouž jsem viděl v údolí . I řekl mi : Synu člověčí , pozdvihni nyní očí svých k cestě na půlnoci . Tedy pozdvihl jsem oči svých k cestě na půlnoci , a aj , na půlnoci u brány oltářové ta modla horlení , právě kudyž se vchází . V tom řekl mi : Synu člověčí , vidíš-liž ty , co tito činí , ohavnosti tak veliké , kteréž činí dům Izraelský tuto , tak že se vzdáliti musím od svatyně své ? Ale obrátě se , uzříš ještě větší ohavnosti . I přivedl mne ke dveřům síně , kdež jsem uzřel , a aj , díra jedna byla v stěně . A řekl mi : Synu člověčí , kopej medle tu stěnu . I kopal jsem stěnu , a aj , dvéře jedny . Tedy řekl mi : Vejdi , a viz ohavnosti tyto nejhorší , kteréž oni činí zde . Protož všed , uzřel jsem , a aj , všeliké podobenství zeměplazů a hovad ohyzdných , i všech ukydaných bohů domu Izraelského vyryto bylo na stěně vůkol a vůkol . A sedmdesáte mužů z starších domu Izraelského , s Jazaniášem synem Safanovým , stojícím u prostřed nich , stáli před nimi , maje každý kadidlnici svou v ruce své , tak že hustý oblak kadění vzhůru vstupoval . I řekl mi : Viděl-lis , synu člověčí , co starší domu Izraelského činí ve tmě , jeden každý v pokojích svých malovaných ? Nebo říkají : Nikoli na nás nepatří Hospodin , opustil Hospodin zemi . Dále mi řekl : Obrátě se , uzříš ještě větší ohavnosti , kteréž oni činí . I přivedl mne k vratům brány domu Hospodinova , kteráž jest na půlnoci , a aj , ženy seděly tam , plačíce Tammuze . I řekl mi : Viděl-lis , synu člověčí ? Obrátě se , uzříš ještě větší ohavnosti nad tyto . Tedy uvedl mne do síně domu Hospodinova vnitřní , a aj , u vrat chrámu Hospodinova , mezi síňcí a oltářem bylo okolo pětmecítma mužů , jejichž záda byla k chrámu Hospodinovu , tváři pak jejich k východu , kteříž klaněli se proti východu slunce . I řekl mi : Viděl-lis , synu člověčí ? Zdali lehká věc jest domu Judovu , aby činili ohavnosti tyto , kteréž činí zde ? Nebo naplnivše zemi nátiskem , obrátili se , aby mne popouzeli , a aj , přičinějí ratolest vinnou k nosům svým . Protož i já také učiním podlé prchlivosti ; neslitujeť se oko mé , aniž se smiluji . I budou volati v uši mé hlasem velikým , a nevyslyším jich . Potom zavolal hlasem velikým , tak že jsem slyšel , řka : Přistupte hejtmané k tomuto městu , a jeden každý s zbrojí svou hubící v ruce své . A aj , šest mužů přišlo cestou k bráně hořejší , kteráž patří na půlnoci , maje každý zbroj svou rozrážející v ruce své . Muž pak jeden byl u prostřed nich , oděný rouchem lněným , a kalamář písařský při bedrách jeho ; a přišedše , stáli u oltáře měděného . Sláva pak Boha Izraelského sstoupila byla s cherubína , na kterémž byla , k prahu domu , a zvolala na muže toho oděného rouchem lněným , při jehož bedrách byl kalamář písařský . I řekl jemu Hospodin : Přejdi prostředkem města , prostředkem Jeruzaléma , a znamenej znamením na čelích muže ty , kteříž vzdychají a naříkají nade všemi ohavnostmi dějícími se u prostřed něho . Oněmno pak řekl tak , že jsem slyšel : Projděte skrze město za ním , a bíte ; neodpouštějž oko vaše , aniž se slitovávejte . Starce , mládence i pannu , maličké i ženy mordujte do vyhubení , ale ke všelikému muži , na němž by bylo znamení , nepřistupujte , a od svatyně mé počněte . Takž začali od mužů těch starších , kteříž byli před chrámem . ( Nebo jim byl řekl : Poškvrňte domu , a naplňte síně zbitými . Jdětež . ) A vyšedše , bili v městě . I stalo se , když je bili , a já pozůstal , že jsem padl na tvář svou , a zvolal jsem , řka : Ach , Panovníče Hospodine , zdaliž zahubíš všecken ostatek Izraelský , vylévaje prchlivost svou na Jeruzalém ? I řekl mi : Nepravost domu Izraelského a Judského veliká jest velmi velice , a naplněna jest země mordy , a město plné jest převrácenců . Nebo říkali : Opustil Hospodin zemi tuto , a Hospodin nikoli nevidí nás . Protož já také cestu jejich na hlavu jejich obrátím ; neodpustí oko mé , aniž se slituji . A aj , muž oděný rouchem lněným , při jehož bedrách byl kalamář , oznámil to , řka : Učinil jsem , jakž jsi mi rozkázal . I viděl jsem , a aj , na obloze , kteráž byla nad hlavou cherubínů , jako kámen zafirový na pohledění , jako podobenství trůnu se ukázalo nad nimi . Tedy promluviv k muži tomu oděnému rouchem lněným , řekl : Vejdi do prostřed kol pod cherubíny , a naplň hrsti své uhlím řeřavým z prostředku cherubínů , a roztrus po městě . Kterýžto všel před očima mýma . ( Cherubínové pak stáli po pravé straně domu , když vcházel muž ten , a oblak hustý naplnil síň vnitřní . Nebo když se byla zdvihla sláva Hospodinova s cherubínů k prahu domu , tedy naplněn byl dům tím hustým oblakem , a síň naplněna byla bleskem slávy Hospodinovy . Zvuk také křídel cherubínů slyšán byl až k té síni zevnitřní jako hlas Boha silného , všemohoucího , když mluví . ) I stalo se , když přikázal muži tomu oděnému rouchem lněným , řka : Vezmi ohně z prostředku kol , z prostředku cherubínů , že všel a postavil se podlé kol . Tedy vztáhl cherubín jeden ruku svou z prostředku cherubínů k ohni tomu , kterýž byl u prostřed cherubínů , a vzav , dal do hrsti toho oděného rouchem lněným . Kterýžto vzal a vyšel . Nebo ukazovalo se na cherubíních podobenství ruky lidské pod křídly jejich . I viděl jsem , a aj , čtyři kola podlé cherubínů , jedno kolo podlé jednoho každého cherubína , podobenství pak kol jako barva kamene tarsis . A na pohledění měla podobnost jednostejnou ta kola , jako by bylo kolo u prostřed kola . Když chodili , na čtyři strany jejich chodili . Neuchylovali se , když šli , ale k tomu místu , kamž se obracel vůdce , za ním šli . Neuchylovali se , když šli . Všecko také tělo jejich i hřbetové jejich , i ruce jejich , i křídla jejich , též i kola plná byla očí vůkol jich samých čtyř i kol jejich . Kola pak ta nazval okršlkem , jakž slyšely uši mé . Čtyři tváři mělo každé . Tvář první tvář cherubínová , tvář pak druhá tvář člověčí , a třetí tvář lvová , čtvrtá pak tvář orličí . I zdvihli se cherubínové . To jsou ta zvířata , kteráž jsem viděl u řeky Chebar . Když pak šli cherubínové , šla i kola podlé nich , a když vznášeli cherubínové křídla svá , aby se pozdvihli od země , neuchylovala se také kola od nich . Když stáli oni , stála , a když se vyzdvihovali , vyzdvihovala se s nimi ; nebo duch zvířat byl v nich . I odešla sláva Hospodinova od prahu domu , a stála nad cherubíny , Hned jakž pozdvihli cherubínové křídel svých a vznesli se od země , před očima mýma odcházejíce , a kola naproti nim , a stála u vrat brány domu Hospodinova východní , a sláva Boha Izraelského svrchu nad nimi . To jsou ta zvířata , kteráž jsem viděl pod Bohem Izraelským u řeky Chebar , a poznal jsem , že cherubínové byli . Po čtyřech tvářích měl jeden každý , a po čtyřech křídlích jeden každý ; podobenství také rukou lidských pod křídly jejich . Podobenství pak tváří jejich bylo jako tváří , kteréž jsem byl viděl u řeky Chebar , oblíčej jejich i oni sami . Jeden každý přímo k své straně chodil . I vznesl mne Duch , a přivedl mne k bráně východní domu Hospodinova , kteráž patří na východ , a aj , ve vratech brány té pětmecítma mužů , mezi kterýmiž jsem viděl Jazaniáše syna Azurova , a Pelatiáše syna Banaiášova , knížata lidu . Tedy řekl mi : Synu člověčí , to jsou ti muži , kteříž smýšlejí nepravost , a skládají radu zlou v městě tomto , Říkajíce : Nestavějme domů blízko , sic město bude hrnec a my maso . Protož prorokuj proti nim , prorokuj , synu člověčí . I sstoupil na mne Duch Hospodinův , a řekl mi : Rci : Takto dí Hospodin : Tak říkáte , dome Izraelský . Nebo což vám koli vstupuje na mysl , o tom já vím . Veliké množství zmordovali jste v městě tomto , a naplnili jste ulice jeho zbitými . Protož takto praví Panovník Hospodin : Ti , kteříž jsou zbiti od vás , kteréž jste skladli u prostřed něho , oniť jsou maso , město pak hrnec , ale vás vyvedu z prostředku jeho . Báli jste se meče , ale meč uvedu na vás , praví Panovník Hospodin . A vyvedu vás z prostředku jeho , a dám vás v ruku cizích , a vykonám nad vámi soudy . Mečem padnete , na pomezí Izraelském souditi vás budu , a zvíte , že já jsem Hospodin . Město nebude vám hrnec , aniž vy budete u prostřed něho maso , na pomezí Izraelském souditi vás budu . I zvíte , že já jsem Hospodin , poněvadž jste v ustanoveních mých nechodili , a soudů mých nečinili , a podlé soudů těch národů , kteříž jsou vůkol vás , činili jste . Stalo se pak , když jsem prorokoval , že Pelatiáš syn Banaiášův umřel . Pročež padl jsem na tvář svou , a zvolal jsem hlasem velikým , řka : Ach , Panovníče Hospodine , skonání , činíš ostatkům Izraelským . Tedy stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , bratří tvoji , bratří tvoji , příbuzní tvoji , a všecken dům Izraelský , všecken dům , kterýmž říkali obyvatelé Jeruzalémští : Daleko zajděte od Hospodina , nám jest dána země tato v dědictví . Protož rci : Takto praví Panovník Hospodin : Ačkoli daleko zahnal jsem je mezi národy , a ačkoli rozptýlil jsem je do zemí , však budu jim svatyní i za ten malý čas v zemích těch , do kterýchž přijdou . Protož rci : Takto praví Panovník Hospodin : Shromáždím vás z národů a zberu vás z zemí , do kterýchž rozptýleni jste , a dám vám zemi Izraelskou . I vejdou tam , a vyvrhou všecky mrzkosti její , i všecky ohavnosti její z ní . Nebo dám jim srdce jedno , a Ducha nového dám do vnitřností vašich , a odejmu srdce kamenné z těla jejich , a dám jim srdce masité , Aby v ustanoveních mých chodili , a soudů mých ostříhali , a činili je . I budou lidem mým , a já budu jejich Bohem . Kterýchž pak srdce chodilo by po žádostech mrzkostí svých a ohavností svých , těch cestu na hlavu jejich obrátím , praví Panovník Hospodin . Tedy vznesli cherubínové křídla svá i kola s nimi , sláva pak Boha Izraelského nad nimi svrchu . I odešla sláva Hospodinova z prostředku města , a stála na hoře , kteráž jest na východ městu . Duch pak vznesl mne , a zase mne přivedl do země Kaldejské k zajatým , u vidění skrze Ducha Božího . I odešlo ode mne vidění , kteréž jsem viděl . A mluvil jsem k zajatým všecky ty věci Hospodinovy , kteréž mi ukázal . I stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , u prostřed domu zpurného ty bydlíš , kteříž mají oči , aby viděli , však nevidí ; uši mají , aby slyšeli , však neslyší , proto že dům zpurný jsou . Protož ty , synu člověčí , připrav sobě to , s čím bys se stěhoval , a stěhuj se ve dne před očima jejich . Přestěhuješ se pak z místa svého na místo jiné před očima jejich , zdaby aspoň viděli ; nebo dům zpurný jsou . Vynesa pak své věci , jakožto ty , s nimiž se stěhovati máš ve dne před očima jejich , vyjdi u večer před očima jejich , jako ti , kteříž se stěhují . Před očima jejich prokopej sobě zed , a vynes skrze ni . Před očima jejich na rameni nes , po tmě vynes , tvář svou přikrej , a nehleď na zemi ; nebo za zázrak dal jsem tě domu Izraelskému . I učinil jsem tak , jakž rozkázáno bylo . Věci své vynesl jsem , jakožto ty , s nimiž bych se stěhoval ve dne , u večer pak prokopal jsem sobě zed rukou ; po tmě jsem je vynesl , na rameni nesa před očima jejich . Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně ráno , řkoucí : Synu člověčí , zdaližť řekli dům Izraelský , dům ten zpurný : Co ty děláš ? Rciž jim : Takto praví Panovník Hospodin : Na kníže v Jeruzalémě vztahuje se břímě toto a na všecken dům Izraelský , kteříž jsou u prostřed něho . Rciž jim : Já jsem zázrakem vaším . Jakož jsem činil , tak se stane jim , postěhují se a v zajetí půjdou . A kníže , kteréž jest u prostřed nich , na rameni ponese po tmě a vyjde . Zed prokopají , aby jej vyvedli skrze ni ; tvář svou zakryje , tak že nebude viděti okem svým země . Nebo roztáhnu sít svou na něj , a polapen bude do vrše mé , a zavedu jej do Babylona , země Kaldejské , kteréž neuzří , a tam umře . Všecky také , kteříž jsou vůkol něho na pomoc jemu , i všecky houfy jeho rozptýlím na všecky strany , a mečem dobytým budu je stihati . I zvědí , že já jsem Hospodin , když je rozptýlím mezi národy , a rozženu je po krajinách . Pozůstavím pak z nich muže nemnohé po meči , po hladu a po moru , aby vypravovali všecky ohavnosti své mezi národy , kamž se dostanou , i zvědí , že já jsem Hospodin . Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , chléb svůj s strachem jez , a vodu svou s třesením a s zámutkem pí , A rci lidu země této : Takto praví Panovník Hospodin o obyvatelích Jeruzalémských , o zemi Izraelské : Chléb svůj s zámutkem jísti budou , a vodu svou s předěšením píti , aby obloupena byla země jeho z hojnosti své , pro nátisk všech přebývajících v ní . Města také , v nichž bydlejí , zpustnou , a země pustá bude , a tak zvíte , že já jsem Hospodin . Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , jaké to máte přísloví o zemi Izraelské , říkajíce : Prodlí se dnové , aneb zahyne všeliké vidění ? Protož rci jim : Takto praví Panovník Hospodin : Učiním , aby přestalo přísloví toto , aniž užívati budou přísloví toho více v Izraeli . Rci jim : Nýbrž přiblížili se dnové ti a splnění všelikého vidění . Nebo nebude více žádného vidění marného , a hádání pochlebníka u prostřed domu Izraelského , Proto že já Hospodin mluviti budu , a kterékoli slovo promluvím , stane se . Neprodlíť se dlouho , ale za dnů vašich , dome zpurný , mluviti budu slovo , a naplním je , praví Panovník Hospodin . I stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , aj , dům Izraelský říkají : Vidění to , kteréž vidí tento , ke dnům mnohým patří , a na dlouhé časy tento prorokuje . Protož rci jim : Takto praví Panovník Hospodin : Neprodlíť se dlouho všeliké slovo mé , ale slovo , kteréž mluviti budu , stane se , praví Panovník Hospodin . I stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , prorokuj proti prorokům Izraelským , kteříž prorokují , a rci prorokujícím z srdce svého : Slyšte slovo Hospodinovo : Takto praví Panovník Hospodin : Běda prorokům bláznivým , kteříž následují ducha svého , ješto však nic neviděli . Podobni jsou liškám na pustinách proroci tvoji , Izraeli . Nevstupujete k mezerám , aniž děláte hradby okolo domu Izraelského , aby ostáti mohl v boji v den Hospodinův . Vídají marnost a hádání lživé . Říkají : Praví Hospodin , ješto jich neposlal Hospodin , a troštují lidi , aby jen utvrdili slovo své . Zdaliž vidění marného nevídáte , a hádání lživého nevypravujete ? A říkáte : Praví Hospodin , ješto jsem já nemluvil . Pročež takto praví Panovník Hospodin : Proto že mluvíte marnost , a vídáte lež , protož aj , já jsem proti vám , praví Panovník Hospodin . Nebo bude ruka má proti prorokům , kteříž vídají marnost a hádají lež . V losu lidu mého nebudou , a v popisu domu Izraelského nebudou zapsáni , aniž do země Izraelské vejdou . I zvíte , že já jsem Panovník Hospodin , Proto , proto že v blud uvedli lid můj , říkajíce : Pokoj , ješto nebylo žádného pokoje . Jeden zajisté ustavěl stěnu hliněnou , a jiní obmítali ji vápnem ničemným . Rciž těm , kteříž obmítají vápnem ničemným : I však to padne . Přijde příval rozvodnilý , a vy , kamenové krupobití velikého , spadnete , a vítr bouřlivý roztrhne ji . A aj , když padne ta stěna , zdaliž vám nebude řečeno : Kdež jest to obmítání , jímž jste obmítali ? Protož takto praví Panovník Hospodin : Roztrhnu ji , pravím , větrem bouřlivým v prchlivosti své , a příval rozvodnilý v hněvě mém přijde , a kamení krupobití velikého v prchlivosti mé k vyhlazení jí . Nebo rozbořím stěnu tu , kterouž jste obmetali vápnem ničemným , a porazím ji na zem , tak že odkryt bude grunt její . I padne , a zkaženi budete u prostřed ní , a zvíte , že já jsem Hospodin . A tak vykonaje prchlivost svou na té stěně , a na těch , kteříž ji obmítají vápnem ničemným , dím vám : Není více té stěny , není ani těch , kteříž ji obmítali , Totiž proroků Izraelských , kteříž prorokují Jeruzalému , a ohlašují jemu vidění pokoje , ješto není žádného pokoje , praví Panovník Hospodin . Ty pak , synu člověčí , obrať tvář svou k dcerám lidu svého , kteréž prorokují z srdce svého , a prorokuj i proti nim . A rci : Takto praví Panovník Hospodin : Běda těm , kteréž šijí polštáříky pod všeliké lokty rukou lidu mého , a dělají kukly na hlavu všeliké postavy , aby lovily duše . Zdaliž loviti máte duše lidu mého , abyste se živiti mohly ? Nebo zlehčujete mne u lidu mého pro hrst ječmene a pro kus chleba , umrtvujíce duše , kteréž neumrou , a obživujíce duše , kteréž živy nebudou , lhouce lidu mému , kteříž poslouchají lži . Protož takto praví Panovník Hospodin : Aj , já dám se v polštáříky vaše , jimiž vy lovíte tam duše , abyste je oklamaly . Nebo strhnu je s ramenou vašich , a propustím duše , duše , kteréž vy lovíte , abyste je oklamaly . I strhnu kukly vaše , a vytrhnu lid svůj z ruky vaší , tak abyste jich nemohly více loviti , i zvíte , že já jsem Hospodin ; Proto že kormoutíte srdce spravedlivého lžmi , ješto jsem já ho nekormoutil , a posilujete rukou bezbožného , aby se neodvrátil od zlé cesty své , obživujíce jej . Protož nebudete vídati marnosti , a s hádáním nebudete se obírati více ; nebo vytrhnu lid svůj z ruky vaší , i zvíte , že já jsem Hospodin . Potom přišedše ke mně muži z starších Izraelských , seděli přede mnou . I stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , muži tito složili ukydané bohy své v srdci svém , a nepravost , kteráž jim k urážce jest , položili před tváři své . Zdaliž se upřímě radí se mnou ? Protož mluv jim a rci jim : Takto praví Panovník Hospodin : Kdo by koli z domu Izraelského složil ukydané bohy své v srdci svém , a nepravost , kteráž mu k urážce jest , položil před tvář svou , a přišel by k proroku : já Hospodin odpovídati budu tomu , kterýž přišel , o množství ukydaných bohů jeho , Abych polapil dům Izraelský v srdci jejich , že se odvrátili ode mne k ukydaným bohům svým všickni napořád . Protož rci domu Izraelskému : Takto praví Panovník Hospodin : Obraťte se a odvraťte od ukydaných bohů vašich , a ode všech ohavností vašich odvraťte tvář svou . Nebo kdož by koli z domu Izraelského i z pohostinných , kteříž jsou pohostinu v Izraeli , odvrátil se od následování mne , a složil by ukydané bohy své v srdci svém , a nepravost , kteráž mu k urážce jest , položil by před tvář svou a přišel by k proroku , aby se mne tázal skrze něho : já Hospodin odpovím jemu o sobě , A obrátím tvář svou hněvivou proti muži tomu , a dám jej za znamení a za přísloví , a vytnu jej z prostřed lidu svého , i zvíte , že já jsem Hospodin . Prorok pak , dal-li by se přivábiti , aby mluvil slovo , já Hospodin přivábil jsem proroka toho . Než vztáhnuť ruku svou na něj , a vyhladím jej z prostřed lidu svého Izraelského . A tak ponesou nepravost svou . Jakáž pokuta na toho , kdož by se tázal , takováž pokuta na proroka bude , Aby nebloudili více dům Izraelský ode mne , a nepoškvrňovali se více žádnými převrácenostmi svými , aby byli lidem mým , a já abych byl jejich Bohem , praví Panovník Hospodin . Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , když by země zhřešila proti mně , dopouštějíc se přestoupení , tehdy vztáhl-li bych ruku svou na ni , a zlámal jí hůl chleba , a poslal bych na ni hlad , a vyhubil z ní lidi i hovada : By pak byli u prostřed ní tito tři muži , Noé , Daniel a Job , oni v spravedlnosti své vysvobodili by sami sebe , praví Panovník Hospodin . Pakli bych zvěř lítou uvedl na zemi , tak že by ji na sirobu přivedla , a byla by pustá , aniž by kdo přes ni jíti mohl pro zvěř : Živť jsem já , praví Panovník Hospodin , že byť tři muži tito u prostřed ní byli , nikoli by nevysvobodili synů ani dcer . Oni by sami vysvobozeni byli , země pak byla by pustá . Aneb meč uvedl-li bych na zemi tu , a řekl bych meči : Projdi skrz zemi tu , abych vyhubil z ní lidi i hovada : Živť jsem já , praví Panovník Hospodin , že byť pak tři muži tito byli u prostřed ní , nikoli by nevysvobodili synů ani dcer , ale oni sami by vysvobozeni byli . Aneb mor poslal-li bych na zemi tu , a vylil prchlivost svou na ni k zhoubě , aby vyhlazeni byli z ní lidé i hovada : Živť jsem já , praví Panovník Hospodin , že byť pak Noé , Daniel a Job u prostřed ní byli , nikoli by ani syna ani dcery nevysvobodili . Oni v spravedlnosti své vysvobodili by sami sebe . Nýbrž takto praví Panovník Hospodin : Bych pak čtyři pokuty své zlé , meč a hlad , zvěř lítou a mor poslal na Jeruzalém , abych vyhubil z něho lidi i hovada , A aj , pozůstali-li by v něm , kteříž by toho ušli , a vyvedeni byli , synové neb dcery : aj , i oni musejí jíti k vám , a uzříte cestu jejich a skutky jejich , i potěšíte se nad tím zlým , kteréž uvedu na Jeruzalém , nade vším , což uvedu na něj . A tak potěší vás , když uzříte cestu jejich a skutky jejich . I zvíte , že jsem ne nadarmo učinil všecko to , což jsem učinil při něm , praví Panovník Hospodin . Tedy stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , co jest dřevo révové proti všelijakému dřevu , aneb proti ratolestem dříví lesního ? Zdaliž vzato bude z něho dřevo k udělání něčeho ? Zdaliž udělají z něho hřebík k zavěšování na něm všelijaké nádoby ? Aj , na oheň dává se k sežrání . Když oba konce jeho sežere oheň , a prostředek jeho obhoří , zdaž se k čemu hoditi může ? Aj , když byl celý , nic nemohlo býti z něho uděláno , ovšem když jej oheň sežral , a shořel , k ničemu se více hoditi nebude . Protož takto praví Panovník Hospodin : Jakož jest dřevo révové mezi dřívím lesním , kteréž jsem oddal ohni k sežrání , tak jsem oddal obyvatele Jeruzalémské . Nebo postavím tvář svou hněvivou proti nim . Z ohně jednoho vyjdou , a oheň druhý zžíře je . I zvíte , že já jsem Hospodin , když obrátím tvář svou hněvivou proti nim . A obrátím zemi tuto v poušť , proto že se přestoupení dopouštěli , praví Panovník Hospodin . Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , oznam Jeruzalému ohavnosti jeho , A rci : Takto praví Panovník Hospodin dceři Jeruzalémské : Obcování tvé a rod tvůj jest z země Kananejské , otec tvůj jest Amorejský , a matka tvá Hetejská . Narození pak tvé : V den , v němž jsi se narodila , nebyl přiřezán pupek tvůj , a vodou nebylas obmyta , abys ošetřena byla , aniž jsi byla solí posolena , ani plénkami obvinuta . Neslitovalo se nad tebou oko , aťby v jednom z těch věcí posloužilo , maje lítost nad tebou , ale bylas povržena na svrchku pole , proto že jsi ošklivá byla v den , v kterémž jsi narodila se . A jda mimo tebe , a vida tě ku potlačení vydanou ve krvi tvé , řekl jsem tobě : Ve krvi své živa buď . Řekl jsem , pravím , tobě : Ve krvi své živa buď . Rozmnožil jsem tě jako z rostliny polní , i rozmnožena jsi a zveličena , a přišlas k největší ozdobě . Prsy tvé oduly se , a vlasy tvé zrostly , ač jsi byla nahá a odkrytá . Protož jda mimo tě , a vida tě , an aj , čas tvůj čas milování , vztáhl jsem křídlo své na tě , a přikryl jsem nahotu tvou , a přísahou zavázav se tobě , všel jsem v smlouvu s tebou , praví Panovník Hospodin , a tak jsi má učiněna . I umyl jsem tě vodou , a splákl jsem krev tvou s tebe , a pomazal jsem tě olejem . Nadto přioděl jsem tě rouchem krumpovaným , a obul jsem tě v drahé střevíce , a opásal jsem tě kmentem , a přioděl jsem tě rouchem hedbávným . Ozdobil jsem tě také ozdobou , a dal jsem náramky na ruce tvé , a točenici na hrdlo tvé . Dalť jsem ozdobu i na čelo tvé , a náušnice na uši tvé , a korunu krásnou na hlavu tvou . A tak bylas ozdobena zlatem a stříbrem , a oděv tvůj byl kment a roucho hedbávné , a proměnných barev roucho . Běl a med a olej jídala jsi , a krásná jsi učiněna velmi velice , a šťastněť se vedlo v království , Tak že se rozešla pověst o tobě mezi národy pro krásu tvou ; nebo dokonalá byla , pro slávu mou , kterouž jsem byl vložil na tebe , praví Panovník Hospodin . Ale úfalas v krásu svou , a smilnilas přičinou pověstí své ; nebo jsi páchala smilství s každým mimo tebe jdoucím . Každý snadně užil krásy tvé . A vzavši z roucha svého , nadělalas sobě výsostí rozličných barev , a páchalas smilství při nich , jemuž podobné nikdy nepřijde , aniž kdy potom bude . Nad to , vzavši přípravy ozdoby své z zlata mého a stříbra mého , kteréžť jsem byl dal , nadělalas sobě obrazů pohlaví mužského , a smilnilas s nimi . Vzalas také roucha svá krumpovaná , a přiodílas je , olej můj i kadidlo mé kladlas před nimi . Ano i chléb můj , kterýžť jsem byl dal , běl a olej i med , jímž jsem tě krmil , kladlas před nimi u vůni příjemnou , a bylo tak , praví Panovník Hospodin . Bralas i syny své a dcery své , kteréž jsi mně zplodila , a obětovalas jim k spálení . Cožť se ještě zdálo málo , taková smilství tvá , Žes i syny mé zabíjela a dávalas je , aby je provodili jim ? K tomu ve všech ohavnostech svých a smilstvích svých nerozpomenulas se na dny mladosti své , když jsi byla nahá a odkrytá , ku potlačení vydaná ve krvi své . Ale stalo se přes všecku tuto nešlechetnost tvou , ( běda , běda tobě ) , praví Panovník Hospodin , Že jsi vystavěla sobě i vysoké místo , a vzdělalas sobě výsost v každé ulici . Při všelikém rozcestí udělalas výsost svou , a zohavilas krásu svou , roztahujíc nohy své každému tudy jdoucímu , a příliš jsi smilnila . Nebo smilnila jsi s syny Egyptskými , sousedy svými velikého těla , a příliš jsi smilnila , abys mne k hněvu popouzela . Protož aj , vztáhl jsem ruku svou na tebe , a ujal jsem vyměřeného pokrmu tvého , a vydal jsem tě k líbosti nenávidících tě dcer Filistinských , kteréžto styděly se za cestu tvou nešlechetnou . Smilnilas též s syny Assyrskými , proto že jsi nemohla nasytiti se , a smilnivši s nimi , aniž jsi tak se nasytila . A tak příliš jsi smilnila v zemi Kananejské s Kaldejskými , a aniž jsi tak se nasytila . Jakť jest zmámeno srdce tvé , praví Panovník Hospodin , poněvadž se dopouštíš všech těchto skutků ženy nevěstky přenestydaté , Stavěje sobě vysoké místo na rozcestí všeliké silnice , a výsost sobě stroje i v každé ulici . Nýbrž pohrdaje darem , nejsi ani jako nevěstka , A žena cizoložná , kteráž místo muže svého povoluje cizím . Všechněm nevěstkám dávají mzdu , ale ty dávalas mzdu svou všechněm frejířům svým , a darovalas je , aby vcházeli k tobě odevšad pro smilství tvá . A tak jest při tobě naproti obyčeji těch žen při smilstvích tvých , poněvadž tě k smilství nehledají , nýbrž ty dáváš dary , a ne tobě dar dáván bývá . A toť jest naopak . Protož ó nevěstko , slyš slovo Hospodinovo : Takto praví Panovník Hospodin : Proto že vylita jest mrzkost tvá , a odkrývána byla nahota tvá při smilstvích tvých s frejíři tvými , a se všemi ukydanými bohy ohavností tvých , též pro krev synů tvých , kteréž jsi dala jim : Proto aj , já shromáždím všecky frejíře tvé , s nimiž jsi obcovala , a všecky , kteréž jsi milovala , se všechněmi , jichž jsi nenáviděla , a shromáždě je proti tobě odevšad , odkryji nahotu tvou před nimi , aby viděli všecku nahotu tvou . A budu tě souditi soudem cizoložnic , a těch , kteříž krev vylévají , a oddám tě k smrti , kteráž přijde na tě z prchlivosti a horlení . Nebo vydám tě v ruku jejich . I rozboří vysoké místo tvé , a rozválejí výsosti tvé , a svlekouce tě z roucha tvého , poberou přípravy ozdoby tvé , a nechají tě nahé a odkryté . I přivedou proti tobě shromáždění , a uházejí tě kamením , a probodnou tě meči svými . Popálí také domy tvé ohněm , a vykonají na tobě pomstu před očima žen mnohých , a tak přítrž učiním tvému smilství , a aniž budeš dávati daru více . A tak odpočineť sobě hněv můj na tobě , a horlení mé odejde od tebe , abych upokojil se a nehněval se více , Proto žes se nerozpomenula na dny mladosti své , ale postavovalas se proti mně ve všem tom . Aj hle , já také cestu tvou na hlavu tvou obrátil jsem , praví Panovník Hospodin , tak že nebudeš páchati nešlechetnosti , ani kterých ohavností svých . Aj , kdožkoli užívá přísloví , o tobě užive přísloví , řka : Jakáž matka , takáž dcera její . Dcera matky své jsi , té , kteráž sobě zošklivila muže svého a dítky své , a sestra obou sestr svých jsi , kteréž zošklivily sobě muže své a dítky své . Matka vaše jest Hetejská , a otec váš Amorejský . Sestra pak tvá starší , kteráž sedí po levici tvé , jest Samaří a dcery její , a sestra tvá mladší , kteráž sedí po pravici tvé , jest Sodoma a dcery její . Nýbrž aniž jsi po cestách jejich chodila , ani podlé ohavností jejich činila , zošklivivši sobě jako věc špatnou , pročež pokazilas se více než ony na všech cestách svých . Živť jsem já , praví Panovník Hospodin , že Sodoma sestra tvá i dcery její nečinily , jako jsi ty činila s dcerami svými . Aj , tatoť byla nepravost Sodomy sestry tvé : Pýcha , sytost chleba a hojnost pokoje . To ona majíc i dcery její , ruky však chudého a nuzného neposilňovala . Ale pozdvihše se , páchaly ohavnost přede mnou ; protož sklidil jsem je , jakž mi se vidělo . Samaří také ani polovice hříchů tvých nenahřešila . Nebo jsi rozhojnila ohavnosti své nad ně , a tak jsi spravedlivější býti ukázala sestry své všemi ohavnostmi svými , kteréž jsi páchala . Nesiž i ty také potupu svou , kterouž jsi přisoudila sestrám svým , pro hříchy své , kteréž jsi ohavně páchala více než ony . Spravedlivějšíť byly než ty . I ty , pravím , styď se , a nes potupu svou , poněvadž spravedlivější býti ukazuješ sestry své . Přivedu-li zase zajaté jejich , totiž zajaté Sodomy a dcer jejich , též zajaté Samaří a dcer jejich , takéť zajetí zajatých tvých u prostřed nich , Proto , abys musila nésti potupu svou a hanbiti se za všecko , což jsi páchala , jsuc jejich potěšením . Jestližeť sestry tvé , Sodoma a dcery její , navrátí se k prvnímu způsobu svému , též Samaří a dcery její navrátí-li se k prvnímu způsobu svému : i ty také s dcerami svými navrátíte se k prvnímu způsobu svému . Poněvadž nebyla Sodoma sestra tvá pověstí v ústech tvých v den zvýšení tvého , Prvé než zjevena byla zlost tvá , jako za času útržky od dcer Syrských a všech , kteříž jsou vůkol nich , dcer Filistinských , kteréž tě hubily se všech stran : Nešlechetnost svou a ohavnosti své poneseš , praví Hospodin . Nebo takto praví Panovník Hospodin : Tak učiním tobě , jakž jsi učinila , když jsi pohrdla přísahou , a zrušila smlouvu . A však rozpomenu se na smlouvu svou s tebou ve dnech mladosti tvé , potvrdím , pravím , tobě smlouvy věčné . I rozpomeneš se na cesty své , a hanbiti se budeš , když přijmeš sestry své starší , nežli jsi ty , i mladší , nežli jsi ty , a dám je tobě za dcery , ale ne podlé smlouvy tvé . A tak utvrdím smlouvu svou s tebou , i zvíš , že já jsem Hospodin , Abys se rozpomenula a styděla , a nemohla více úst otevříti pro hanbu svou , když tě očistím ode všeho , což jsi činila , praví Panovník Hospodin . Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , vydej pohádku , a předlož podobenství o domu Izraelském , A rci : Takto praví Panovník Hospodin : Orlice veliká , velikých křídel a dlouhých brků , plná peří , strakatá , přiletěvši na Libán , vzala vrch cedru . Vrch mladistvých ratolestí jeho ulomila , a přenesla jej do země kupecké ; v městě kupeckém položila jej . Potom vzavši z semene té země , vsadila je v poli úrodném , a vsadila je velmi opatrně při vodách mnohých . Kteréžto bylo by vzešlo , a bylo by révem bujným , jakžkoli nízké postavy , a byly by patřily ratolesti jeho k ní , a kořenové jeho poddáni byli by jí , a tak bylo by kmenem vinným , kterýž by vydal byl ratolesti , a vypustil rozvody . Ale byla orlice jedna veliká velikých křídel a vypeřená , a aj , ten kmen vinný připjal kořeny své k ní , a ratolesti své vztáhl k ní , aby svlažovala jej z brázd štípení svého , Ješto v poli dobrém , při vodách mnohých štípen byl , aby vypustil ratolesti , a nesl ovoce , a byl kmenem slavným . Rci : Takto praví Panovník Hospodin : Zdaliž se podaří ? Zdaliž kořenů jeho nevytrhá , a ovoce jeho neotrhá a neusuší ? Zdaž všech ratolestí vyrostlých z něho neusuší ? Zdaliž s velikou silou a s mnohým lidem nevyhladí ho z kořenů jeho ? Aj , jakžkoli štípen , zdaliž se podaří ? Zdaliž , jakž se ho dotkne vítr východní , do konce neuschne ? Při brázdách , při nichž se ujal , zdaž neuschne ? Za tím stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Rci nyní domu zpurnému : Nevíte-liž , co je toto ? Rci : Aj , přitáhl král Babylonský do Jeruzaléma , a vzal krále jeho i knížata jeho , a zavedl je s sebou do Babylona . Vzal také z semene královského , a učiniv s ním smlouvu , přísahou jej zavázal , a silné země té pobral , Aby bylo království snížené , proto aby se nepozdvihovalo , aby ostříhaje smlouvy jeho , tak stálo . Ale zprotivil se jemu , poslav posly své do Egypta , aby jemu podal koní a lidu mnohého . Zdaž se mu to podaří ? Zdaž pomsty ujde ten , kdož tak činí ? Ten kdož ruší smlouvu , zdaliž pomsty ujde ? Živť jsem já , praví Panovník Hospodin , že v místě krále toho , kterýž jej králem učinil , jehož přísahou pohrdl , a jehož smlouvu zrušil , u něho v Babyloně umře . Aniž mu Farao s vojskem velikým a s zástupem mnohým co napomůže v boji , když vysype násyp , a vzdělá šance , aby zahubil množství lidí , Poněvadž pohrdl přísahou , zrušiv smlouvu . Neb aj , podal ruky své , a však všecko toto činí . Neujdeť pomsty . Protož takto praví Panovník Hospodin : Živť jsem já , že přísahu svou , kterouž pohrdl , a smlouvu svou , kterouž zrušil , jistotně obrátím na hlavu jeho . Nebo roztáhnu na něj sít svou , a polapen bude do vrše mé , i zavedu jej do Babylona , a souditi se s ním budu tam pro přestoupení jeho , kteréhož se dopustil proti mně . Všickni též , kteříž utekli od něho se všemi houfy jeho , od meče padnou , ostatní pak na všecky strany rozprostříni budou . I zvíte , že já Hospodin mluvil jsem . Takto praví Panovník Hospodin : A však vezmu z vrchu cedru toho vysokého a vsadím , z vrchu mladistvých ratolestí jeho mladou větvičku ulomím , a štípím na hoře vysoké a vyvýšené . Na hoře vysoké Izraelské štípím ji , i vypustí ratolesti , a ponese ovoce , a tak učiněna bude cedrem slavným , a bude bydliti pod ním všeliké ptactvo ; všecko , což křídla má , v stínu ratolestí jeho bydliti bude . A tak zvědí všecka dříví polní , že já Hospodin snížil jsem dřevo vysoké , a povýšil jsem dřeva nízkého ; usušil jsem strom zelený , a způsobil to , aby zkvetl strom suchý . Já Hospodin mluvil jsem to i učiním . Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Což jest vám , že užíváte přísloví tohoto o zemi Izraelské , říkajíce : Otcové jedli hrozen trpký , a zubové synů laskominy mají ? Živť jsem já , praví Panovník Hospodin , že nebudete moci více užívati přísloví tohoto v Izraeli . Aj , všecky duše mé jsou , jakož duše otcova , tak i duše synova mé jsou . Duše , kteráž hřeší , ta umře . Nebo byl-li by někdo spravedlivý , a činil by soud a spravedlnost ; Na horách by nejídal , a očí svých nepozdvihoval k ukydaným bohům domu Izraelského , a manželky bližního svého by nepoškvrnil , a k ženě pro nečistotu oddělené nepřistoupil ; Kterýž by žádného neutiskal , základ dlužníku svému by navracoval , cizího mocí nebral , chleba svého by lačnému udílel , a nahého přiodíval rouchem ; Na lichvu by nedával , a úroku nebral , od nepravosti ruku svou by odvracoval , soud pravý mezi jedním i druhým by činil ; V ustanoveních mých by chodil , a soudů mých ostříhal , čině , což pravého jest : spravedlivý ten jistě žeť živ bude , praví Panovník Hospodin . Zplodil-li by pak syna lotra , prolevače krve , kterýž by čímkoli z těch věcí škodil bratru , Onoho pak všeho nečinil by , anobrž i na horách by jídal , a ženy bližního svého by poškvrnil ; Chudého a nuzného by utiskl , cizí věci mocí vzal , základu by nenavrátil , a k ukydaným bohům očí svých by pozdvihoval , ohavnost provodil , Na lichvu by dával , a úrok bral : zdaž bude živ ? Nebude živ . Poněvadž všecky ohavnosti tyto činil , jistotně umře , krev jeho přijde na něj . A aj , zplodil-li by syna , kterýž by spatřil všecky hříchy otce svého , kteréž činil , a vida , nečinil by tak ; Na horách by nejídal , a očí svých nepozdvihoval k ukydaným bohům domu Izraelského , manželky bližního svého by nepoškvrnil , A aniž by koho utiskal , základu by nezadržoval , cizího mocí nebral , chleba svého lačnému by udílel , a nahého rouchem by přiodíl ; Od chudého by zdržel ruku svou , lichvy a úroku by nebral , soudy mé činil , v ustanoveních mých by chodil : tenť neumře pro nepravost otce svého , jistě živ bude . Otec pak jeho , proto že se bezpráví dopouštěl , cizí věci bratru mocí bral , a to , což není dobré , činil u prostřed lidu svého : protož aj , umře pro nepravost svou . Ale říkáte : Jak by to bylo ? Zdaž nenese syn nepravosti otcovy ? Když syn činí soud a spravedlnost , všech ustanovení mých ostříhá a činí je , jistě žeť živ bude . Duše , kteráž hřeší , ta umře . Syn neponese nepravosti otcovy , aniž otec ponese nepravosti synovy ; spravedlnost spravedlivého při něm zůstane , též bezbožnost bezbožného na něj připadne . Pakli byse bezbožný odvrátil ode všech hříchu svých , kteréž činil , a ostříhal by všech ustanovení mých , a činil by soud a spravedlnost , jistě živ bude a neumře . Žádná přestoupení jeho , jichž se dopustil , nebudou jemu připomínána ; v spravedlnosti své , kterouž by činil , živ bude . Zdaliž jakou líbost mám , když umírá bezbožný ? dí Panovník Hospodin . Zdali ne raději když se odvrací od cest svých , aby živ byl ? Pakli by se odvrátil spravedlivý od spravedlnosti své , a činil by nepravost , čině podlé všech ohavností , kteréž činí bezbožný , takový-liž by živ byl ? Na žádné spravedlnosti jeho , kteréž činil , nebude pamatováno . Pro přestoupení své , jehož se dopouštěl , a pro hřích svůj , kterýž páchal , pro tyť věci umře . Že pak říkáte : Není pravá cesta Páně , poslyštež nyní , ó dome Izraelský : Zdali má cesta není pravá ? Zdali nejsou cesty vaše nepravé ? Když by se odvrátil spravedlivý od spravedlnosti své , a čině nepravost , v tom by umřel , pro nepravost svou , kterouž činil , umře . A když by se odvrátil bezbožný od bezbožnosti své , kterouž činil , a činil by soud a spravedlnost , tenť duši svou zachová při životu . Nebo prohlédl , a odvrátil , se ode všech přestoupení svých , jichž se dopouštěl ; jistě žeť živ bude a neumře . A však vždy říká dům Izraelský : Není pravá cesta Páně . Zdali mé cesty nepravé jsou , ó dome Izraelský ? Zdaliž nejsou cesty vaše nepravé ? A protož každého z vás podlé cest jeho souditi budu , ó dome Izraelský , dí Panovník Hospodin . Navraťtež se a odvraťte ode všech přestoupení svých , aby vám nebyla k úrazu nepravost . Odvrzte od sebe všecka přestoupení vaše , jichž jste se dopouštěli , a učiňte sobě srdce nové a ducha nového . I pročež mřete , ó dome Izraelský ? Však nemám líbosti v smrti toho , jenž umírá , dí Panovník Hospodin . Obraťte se tedy , a živi buďte . Ty pak vydej se v naříkání nad knížaty Izraelskými . A rci : Co byla matka tvá ? Lvice mezi lvy odpočívající , a u prostřed dravých lvů vychovávala lvíčátka svá . A když odchovala jedno z lvíčat svých , udělal se z něho dravý lev , tak že naučiv se bráti loupeže , žrával lidi . To když uslyšeli národové , v jámě jejich polapen jest , a doveden v řetězích do země Egyptské . To viduc lvice , že očekávaná zhynula jí naděje její , vzavši jedno z lvíčat svých , učinila z něho silného lva ; Kterýž ustavičně chodě mezi lvy , udělal se dravým lvem , a naučiv se bráti loupeže , žrával lidi . Pobořil i pusté paláce jejich , a města jejich v poušť uvedl , tak že spustla země , i což v ní bylo , od hlasu řvání jeho . I polékli na něj národové z okolních krajin , a rozestřeli na něj tenata svá , a do jámy jejich lapen jest . I dali jej do klece v řetězích , a dopravili ho k králi Babylonskému , a uvedli jej do vězení nejtěžšího , aby nebyl slýchán hlas jeho více po horách Izraelských . Matka tvá v čas pokoje tvého jako vinný kmen při vodách štípený ; plodistvý a rozkladitý byl pro hojnost vod . A měl pruty mocné k berlám panovníků , zrůst pak jeho vyvýšil se nad prostředek hustého větvoví , tak že patrný byl pro svou vysokost a pro množství ratolestí svých . Ale vytržen jsa v prchlivosti , na zemi povržen jest , a vítr východní usušil ovoce jeho ; vylomily se a uschly ratolesti silné jeho , oheň sežral je . A nyní štípen jest na poušti , v zemi vyprahlé a žíznivé . Nadto vyšed oheň z prutu ratolestí jeho , sežral ovoce jeho , tak že není na něm prutu mocného k berle panovníka . Toť jest naříkání , a budeť v naříkání . Tedy stalo se léta sedmého , a dne desátého , pátého měsíce , přišli někteří z starších Izraelských raditi se s Hospodinem , a posadili se přede mnou . Tehdy stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , mluv k starším Izraelským a rci jim : Takto praví Panovník Hospodin : Zdali , abyste se se mnou radili , vy přicházíte ? Živ jsem já , že vy se neradíte se mnou , dí Panovník Hospodin . Zdali jich zastávati budeš ? Zdali zastávati budeš , synu člověčí ? Oznam jim ohavnosti otců jejich , A rci jim : Takto praví Panovník Hospodin : V ten den , v kterýž jsem zvolil Izraele , zdvihl jsem ruku svou semeni domu Jákobova , a v známost jsem se uvedl jim v zemi Egyptské ; zdvihlť jsem jim ruku svou , řka : Já jsem Hospodin Bůh váš . V ten den zdvihl jsem jim ruku svou , že je vyvedu z země Egyptské do země , kterouž jsem jim obhlédl , tekoucí mlékem a strdí , jenž jest okrasa všech jiných zemí . A řekl jsem jim : Jeden každý ohavnosti očí svých zavrzte , a ukydanými bohy Egyptskými se nepoškvrňujte , nebo já jsem Hospodin Bůh váš . Ale zpurně se postavovali proti mně , aniž mne chtěli slyšeti , aniž kdo ohavnosti očí svých zavrhl , a ukydaných bohů Egyptských nezanechali . Protož jsem řekl : Vyleji prchlivost svou na ně , a vyplním hněv svůj na nich u prostřed země Egyptské . A však učinil jsem pro jméno své , aby nebylo zlehčeno před očima těch národů , mezi nimiž byli , před jejichž očima jsem se jim v známost uvedl , že je chci vyvesti z země Egyptské . Takž jsem je vyvedl z země Egyptské , a přivedl jsem je na poušť , A dal jsem jim ustanovení svá , a soudy své v známost jsem jim uvedl , ješto činil-li by je kdo , jistě že by živ byl skrze ně . Nadto i soboty své vydal jsem jim , aby byly na znamení mezi mnou a mezi nimi , aby znali , že já Hospodin jsem posvětitel jejich . Ale dům Izraelský zpurně se postavovali proti mně na poušti , v ustanoveních mých nechodili , a soudy mými pohrdli , ješto činil-li by je kdo , jistě že by živ byl skrze ně ; též soboty mé poškvrnili náramně . Pročež jsem řekl : Že vyleji prchlivost svou na ně na poušti , abych je docela vyhladil . Ale učinil jsem pro jméno své , aby nebylo zlehčeno před očima těch národů , před jejichž očima jsem je vyvedl . A však i já také přisáhl jsem jim na té poušti , že jich neuvedu do země , kterouž jsem byl dal , tekoucí mlékem a strdí , jenž jest okrasa všech jiných zemí , Proto že soudy mými pohrdli , a v ustanoveních mých nechodili , a soboty mé poškvrnili , a že za ukydanými bohy jejich srdce jejich chodí . Však odpustilo jim oko mé , tak že jsem jich nezahladil , a neučinil jim konce na poušti . A řekl jsem synům jejich na též poušti : V ustanoveních otců svých nechoďte , a soudů jejich neostříhejte , a ukydanými bohy jejich se nepoškvrňujte . Já jsem Hospodin Bůh váš , v ustanoveních mých choďte , a soudů mých ostříhejte , a čiňte je . Též soboty mé svěťte , i budou na znamení mezi mnou a vámi , aby známé bylo , že já jsem Hospodin Bůh váš . Ale zpurně se měli ke mně ti synové , v ustanoveních mých nechodili , a soudů mých nešetřili , aby je činili , ( ješto činil-li by je kdo , jistě že by živ byl skrze ně ) , i soboty mé poškvrnili . I řekl jsem : Že vyleji prchlivost svou na ně , abych vyplnil hněv svůj na nich na té poušti . Ale odvrátil jsem zase ruku svou ; což jsem učinil pro jméno své , aby nebylo zlehčeno před očima těch národů , před jejichž očima jsem je vyvedl . Také i těm přisáhl jsem na poušti , že je rozptýlím mezi pohany , a že je rozženu po krajinách , Proto že soudů mých nečinili , a ustanoveními mými pohrdli , a soboty mé poškvrnili , a že k ukydaným bohům otců svých zření měli . Pročež já také dal jsem jim ustanovení nedobrá , a soudy , skrze něž nebudou živi . A poškvrnil jsem jich s jejich dary , ( proto že provodili všecko , což otvírá život ) , abych je zkazil , aby poznali , že já jsem Hospodin . Protož mluv k domu Izraelskému , synu člověčí , a rci jim : Takto praví Panovník Hospodin : Ještě i tímto rouhali se mi otcové vaši , dopouštějíce se proti mně přestoupení , Že , když jsem je uvedl do země , o kteréž jsem přisáhl , že jim ji dám , kdež spatřili který pahrbek vysoký , aneb které dřevo husté , hned tu obětovali oběti své , a tu dávali popouzející dary své , tu kladli i vůni svou příjemnou , a tu obětovali mokré oběti své . A ačkoli jsem říkal jim : Což jest ta výsost , kamž vy chodíváte ? ale ona slove výsostí až do tohoto dne . Protož rci domu Izraelskému : Takto praví Panovník Hospodin : Cestou-liž otců vašich vy se máte poškvrňovati , a s ohavnostmi jejich máte smilniti ? Též přinášejíce dary své , vodíce syny své skrze oheň , máte-liž se poškvrňovati při všech ukydaných bozích vašich až do tohoto dne , a ode mne vždy rady hledati , ó dome Izraelský ? Živť jsem já , dí Panovník Hospodin , že vy se nebudete mne více raditi . To pak , což jste sobě v mysli uložili , nikoli se nestane , že říkáte : Budeme jako jiní národové , jako čeledi jiných zemí , sloužíce dřevu a kameni . Živ jsem já , praví Panovník Hospodin , že rukou silnou a ramenem vztaženým , a prchlivostí vylitou kralovati budu nad vámi . Vyvedu vás zajisté z národů , a shromáždím vás z zemí , do nichž jste rozptýleni , rukou silnou a ramenem vztaženým , i prchlivostí vylitou . A vodě vás po poušti těch národů , souditi se budu s vámi tam tváří v tvář . Tak jako jsem se soudil s otci vašimi na poušti země Egyptské , tak se budu souditi s vámi , praví Panovník Hospodin . A proženu vás pod hůl , abych vás uvedl do závazku smlouvy . Ale ty , jenž se mi zprotivili a zpronevěřili , vymísím z vás ; z země , v níž pohostinu jsou , vyvedu je , do země však Izraelské nevejdou . I zvíte , že já jsem Hospodin . Vy tedy , ó dome Izraelský , takto praví Panovník Hospodin : Jdětež , služte každý ukydaným bohům svým i napotom , poněvadž neposloucháte mne , a jména mého svatého nepoškvrňujte více dary svými , a ukydanými bohy svými . Nebo na hoře mé svaté , na hoře vysoké Izraelské , dí Panovník Hospodin , tam mi sloužiti budou všecken dům Izraelský , což jich koli bude v té zemi . Tam je laskavě přijmu , a tam vyhledávati budu od vás obětí vzhůru pozdvižení i prvotin darů vašich , se všemi svatými věcmi vašimi . S vůní libou laskavě vás přijmu , když vás vyvedu z národů , a shromáždím vás z těch zemí , do nichž jste rozptýleni byli , a tak posvěcen budu v vás před očima těch národů . I poznáte , že já jsem Hospodin , když vás uvedu do země Izraelské , do země té , o kteréž jsem přisáhl , že ji dám otcům vašim . A tu se rozpomenete na cesty své a na všecky činy své , jimiž jste se poškvrňovali , tak že sami se býti hodné ošklivosti uznáte , pro všecky nešlechetnosti vaše , kteréž jste činívali . Tu poznáte , že já jsem Hospodin , když vám to učiním pro jméno své , ne podlé cest vašich zlých , ani podlé činů vašich porušených , dome Izraelský , praví Panovník Hospodin . I stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , obrať tvář svou k straně polední , a vypusť jako rosu na poledne , a prorokuj proti lesu toho pole , kteréž jest na poledne . A rci lesu polednímu : Slyš slovo Hospodinovo : Takto praví Panovník Hospodin : Aj , já zanítím v tobě oheň , kterýž sežere v tobě každé dřevo zelené i každé dřevo suché ; nezhasneť plamen přeprudký , a budou jím opáleny všecky tváře od poledne až na půlnoci . I uzří všeliké tělo , že jsem já Hospodin zapálil jej ; nezhasneť . I řekl jsem : Ach , Panovníče Hospodine , oni mi říkají : Však tento v přísloví nám toliko mluví . Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , obrať tvář svou k Jeruzalému , a vypusť jako rosu proti místům svatým , a prorokuj proti zemi Izraelské . A rci zemi Izraelské : Takto praví Hospodin : Aj , já jsem proti tobě , a vytáhnu meč svůj z pošvy jeho , a vypléním z tebe spravedlivého i bezbožného . Proto , abych vyplénil z tebe spravedlivého i bezbožného , proto vyjde meč můj z pošvy své proti všelikému tělu , od poledne až na půlnoci . I zvíť všeliké tělo , že jsem já Hospodin vytáhl meč svůj z pošvy jeho ; nenavrátíť se zase více . Ty pak synu člověčí , vzdychej , jako bys zlámaná měl bedra , a to s hořekováním vzdychej před očima jejich . I stane se , žeť řeknou : Nad čím ty vzdycháš ? Tedy řekneš : Nad pověstí , kteráž přichází , k níž rozplyne se každé srdce , a každé ruce klesnou , a všeliký duch skormoutí se , a každá kolena rozplynou se jako voda . Aj , přicházíť a děje se , praví Panovník Hospodin . Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , prorokuj a rci : Takto praví Hospodin : Rci : Meč , meč nabroušen , také i vyčištěn jest . Aby zabíjel k zabití oddané , nabroušen jest ; aby se blyštěl , vyčištěn jest . Radovati-liž se budeme , když prut syna mého pohrdá každým dřevem ? Dalť jej vyčistiti , aby v ruku vzat byl ; jestiť nabroušený meč , jest i vyčištěný , aby dán byl do ruky mordujícího . Křič a kvěl , synu člověčí , proto že ten bude proti lidu mému , tentýž proti všechněm knížatům Izraelským ; uvrženi budou na meč s lidem mým , protož bí se v bedra . Když jsem je trestával , co bylo ? Nemám-liž metly hubící již přičiniti ? dí Hospodin zástupů . Ty tedy synu člověčí , prorokuj a tleskej rukama ; nebo po druhé i po třetí přijde meč , meč mordujících , ten meč mordujících bez lítosti , pronikajících i do pokojů jejich . Tak aby se rozplynulo srdce , a rozmnoženi byli úrazové , v každé bráně jejich postavím ostří meče . Ach , vyčištěnť jest , aby se blyštěl , zaostřen , aby zabíjel . Shlukni se a pusť se na pravo i na levo , kamžkoli a načkoli se tobě nahodí . I jáť také tleskati budu rukama svýma , a doložím prchlivost svou . Já Hospodin mluvil jsem . V tom stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Ty pak synu člověčí , předlož sobě dvě cesty , kudy by jíti měl meč krále Babylonského . Z země jedné ať vycházejí obě dvě , a na rozcestí vybeř tu k městu , tu vybeř . Ukaž cestu , kudy by jíti měl meč , k Rabbat-li synů Ammon , čili k Judstvu , na Jeruzalémské pevnosti , Proto že stane král Babylonský na rozcestí , na počátku dvou cest , obíraje se s hádáním , vyčistí střely , doptávati se bude modl , hleděti bude do jater . Po pravé ruce jeho hádání ukáže Jeruzalém , aby sšikoval hejtmany , kteříž by ponoukali k mordování , a pozdvihovali hlasu s prokřikováním , aby přistavili berany válečné proti branám , aby vysypán byl násyp , a vzdělání byli šancové . I budou to míti za hádání marné před očima svýma ti , jenž se zavázali přísahami ; a toť přivede na pamět nepravost , kterouž by popadeni byli . Protož takto praví Panovník Hospodin : Proto že ku paměti přivodíte nepravost svou , a odkrývá se nevěra vaše , tak že jsou patrní hříchové vaši ve všech činech vašich , proto že na pamět přicházíte , rukou tou popadeni budete . Ty pak nečistý bezbožníče , kníže Izraelské , jehož den přichází , a čas skonání nepravosti , Takto praví Panovník Hospodin : Sejmi tu čepici , a svrz tu korunu , kteráž nikdy již taková nebude ; toho , kterýž na snížení přišel , povyš , a vyvýšeného poniž . Zmotanou , zmotanou , zmotanou učiním ji , ( čehož prvé nebývalo ) , až přijde ten , jenž má právo , kteréž jsem jemu dal . Ty pak synu člověčí , prorokuj a rci : Takto praví Panovník Hospodin o synech Ammon , i o pohanění jejich , rci , pravím : Meč , meč dobyt jest , k zabíjení vyčištěn jest , aby hubil všecko , a aby se blyštěl . A ačkoli předpovídají tobě marné věci , a hádají tobě lež , aby tě přiložili k hrdlům zbitých bezbožníků , jejichž den přichází a čas skonání nepravosti : Schovej meč do pošvy jeho . Na místě , na kterémž jsi zplozena , v zemi přebývání tvého , budu tě souditi . A vyleji na tě rozhněvání své , ohněm prchlivosti své na tě dmýchati budu , a dám tě v ruku lidí vzteklých , řemeslníků všecko kazících . Budeš ohni k sežrání , krev tvá bude u prostřed země , nebudeš připomínána ; neboť jsem já Hospodin mluvil . Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Ty pak synu člověčí , zastával-li bys , zastával-liž bys toho města vražedlného ? Raději mu oznam všecky ohavnosti jeho , A rci : Takto praví Panovník Hospodin : Přicházíť čas města toho , jenž prolévá krev u prostřed sebe , a dělá ukydané bohy proti sobě , aby se poškvrňovalo . Ty krví svou , kterouž jsi prolilo , zavinivší , a ukydanými bohy svými , jichž jsi nadělalo , sebe poškvrnivší , to jsi způsobilo , že se přiblížili dnové tvoji , a přišlo jsi k letům svým . Protož vydám tě v pohanění národům , a ku posměchu všechněm zemím . Blízké i daleké od tebe budou se tobě posmívati , ó zlopověstné a různic plné . Aj , knížata Izraelská jeden každý vší silou na to se vydali , aby krev v tobě prolévali . Otce i matku zlehčují v tobě , pohostinnému činí nátisk u prostřed tebe , sirotka a vdovu utiskují v tobě . Svatými věcmi mými zhrdáš , a sobot mých poškvrňuješ . Utrhači jsou v tobě , aby prolévali krev , a na horách jídají v tobě ; nešlechetnost páší u prostřed tebe . Nahotu otce syn odkrývá v tobě , a nečisté v oddělení ponižují v tobě . Jiný pak s ženou bližního svého páše ohavnost , a jiný s nevěstou svou poškvrňuje se nešlechetností , a jiný sestry své , dcery otce svého , ponižuje v tobě . Dar berou v tobě , aby krev prolili ; lichvu a úrok béřeš , a zisku hledáš s útiskem bližního svého , na mne se pak zapomínáš , dí Panovník Hospodin . Protož aj , já tleskl jsem rukama svýma nad ziskem tvým , jehož dobýváš , i nad tou krví , kteráž byla u prostřed tebe . Zdali ostojí srdce tvé ? Zdaž odolají ruce tvé dnům , v nichž já budu zacházeti s tebou ? Já Hospodin mluvil jsem i učiním . Nebo rozptýlím tě mezi pohany , a rozženu tě po krajinách , a do konce vyprázdním nečistotu tvou z tebe . A zavrženo jsuc před očima pohanů , poznáš , že já jsem Hospodin . Potom stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , obrátili se mi dům Izraelský v trůsku , všickni napořád jsou měď , cín , železo a olovo u prostřed peci , trůsky stříbra jsou . Pročež takto praví Panovník Hospodin : Proto že jste vy všickni obrátili se v trůsky , protož aj , já shromáždím vás do Jeruzaléma . Jakž se shromažďuje stříbro a měď , železo , olovo i cín do prostřed peci , k rozdmýchání ohně vůkol něho a k rozpouštění : tak shromáždím v hněvě a v prchlivosti své , a slože , rozpouštěti vás budu . Sberu vás , pravím , a rozdmýchám okolo vás oheň prchlivosti své , i rozpustíte se u prostřed města . Jakž se stříbro rozpouští v peci , tak se rozpustíte u prostřed něho , i zvíte , že já Hospodin vylil jsem prchlivost svou na vás . Ještě stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , rci : Ty země jsi nečistá , nebudeš deštěm svlažena v den rozhněvání . Spiknutí proroků jejích u prostřed ní , jsou podobni lvu řvoucímu , uchvacujícímu loupež , duše žerou , bohatství a věci drahé berou , a činí mnoho vdov u prostřed ní . Kněží její natahují zákona mého , a svaté věci mé poškvrňují , mezi svatým a poškvrněným rozdílu nečiní , a mezi nečistým a čistým nerozeznávají . Nadto od sobot mých skrývají oči své , tak že zlehčován bývám mezi nimi . Knížata její u prostřed ní jsou jako vlci uchvacující loupež , vylévajíce krev , hubíce duše , aby sháněli mrzký zisk . Proroci pak jejich obmítají jim vápnem ničemným , předpovídají marné věci , a hádají jim lež , říkajíce : Takto praví Panovník Hospodin , ješto Hospodin nemluvil . Lid této země činí nátisk , a cizí věci mocí béře , chudému a nuznému ubližují , a pohostinného utiskují nespravedlivě . Hledaje pak někoho z nich , kterýž by udělal hradbu , a postavil se v mezeře před tváří mou za tuto zemi , abych jí nezkazil , žádného nenacházím . Protož vyleji na ně rozhněvání své , ohněm prchlivosti své konec jim učiním , cestu jejich jim na hlavu obrátím , praví Panovník Hospodin . Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , dvě ženy , dcery jedné mateře byly . Ty smilnily v Egyptě , v mladosti své smilnily . Tam jsou mačkány prsy jejich , tam opiplány prsy panenství jejich . Jména pak jejich : větší Ahola , sestry pak její Aholiba . Tyť jsou byly mé , a rozplodily syny a dcery . Jména , pravím , jejich jsou : Samaří Ahola , Jeruzaléma pak Aholiba . Ale Ahola maje mne , smilnila a frejů hleděla s milovníky svými , s Assyrskými blízkými , Oděnými postavcem modrým , s vývodami a knížaty , i všemi napořád mládenci krásnými , a s jezdci jezdícími na koních . Vydala se , pravím , v smilství svá s nimi , se všemi nejpřednějšími syny Assyrskými , a se všemi , jimž frejovala , a poškvrnila se všemi ukydanými bohy jejich . A tak smilství svých Egyptských nenechala ; nebo ji zléhali v mladosti její , a oni mačkali prsy panenství jejího , a vylili smilství svá na ni . Protož dal jsem ji v ruku frejířů jejích , v ruku Assyrských , jimž frejovala . Oniť jsou odkryli nahotu její , syny i dcery její pobrali , ji pak samu mečem zamordovali . Takž vzata jest na slovo od jiných žen , když soudy vykonali při ní . To viděla sestra její Aholiba , však mnohem více než onano frejovala , a smilství její větší byla než smilství sestry její . S Assyrskými frejů hleděla , s vývodami a knížaty blízkými , oděnými nádherně , s jezdci jezdícími na koních , a všemi mládenci krásnými . I viděl jsem , že se poškvrnila , a že cesta jednostejná jest obou dvou . Ale tato ještě to přičinila k smilstvím svým , že viduc muže vyryté na stěně , obrazy Kaldejských vymalované barvou , Přepásané pasem po bedrách jejich , a klobouky barevné na hlavách jejich , a že jsou všickni na pohledění jako hejtmané , podobní synům Babylonským v Kaldejské zemi , jejichž ona vlast jest , I zahořela k nim z pohledění očima svýma , a vyslala posly k nim do země Kaldejské . Tedy vešli k ní Babylonští na lůže nepoctivé , a poškvrnili ji smilstvím svým . A když se poškvrnila s nimi , odloučila se duše její od nich . A odkryla smilství svá , odkryla též nahotu svou , i odloučila se duše má od ní , tak jako se odloučila duše má od sestry její . Nebo rozmnožila smilství svá , rozpomínajíc se na dny mladosti své , v nichž smilnila v zemi Egyptské , A frejovala s kuběnáři jejich , jejichž tělo jest jako tělo oslů , a tok jejich jako tok koňský . A tak jsi zase navrátila se k nešlechetnosti mladosti své , když mačkali Egyptští prsy tvé z příčiny prsů mladosti tvé . Protož ó Aholiba , takto praví Panovník Hospodin : Aj , já vzbudím frejíře tvé proti tobě , ty , od nichž se odloučila duše tvá , a přivedu je na tě odevšad , Babylonské a všecky Kaldejské , Pekodské , a Šohejské , i Kohejské , všecky syny Assyrské s nimi , mládence krásné , vývody a knížata všecka , hejtmany a slovoutné , všecky jezdící na koních . A přitáhnou na tě na vozích železných a přikrytých , i kárách , a to s zběří národů , s pavézami a štíty i lebkami , položí se proti tobě vůkol , i předložím jim právo , aby tě soudili soudy svými . Vyleji zajisté horlení své na tebe , tak že naloží s tebou prchlivě , nos tvůj i uši tvé odejmou , a ostatek tebe mečem padne . Ti syny tvé i dcery tvé poberou , a ostatek tebe spáleno bude ohněm . A vyvlekou tě z roucha tvého , a rozberou šperky okrasy tvé . A tak přítrž učiním při tobě nešlechetnosti tvé , i smilství tvému z země Egyptské vzatému , a nepozdvihneš očí svých k nim , a na Egypt nezpomeneš více . Nebo takto praví Panovník Hospodin : Aj , já dám tebe v ruku těch , kterýchž nenávidíš , v ruku těch , od nichž se odloučila duše tvá , I budou nakládati s tebou podlé nenávisti , a poberou všecko úsilé tvé , a nechají tě nahé a obnažené . A tak bude zřejmá nahota smilství tvého a nešlechetnosti tvé , smilství , pravím , tvého . Což vše učiní tobě proto , že jsi smilnila , následujíc pohanů , proto že jsi poškvrnila se ukydanými bohy jejich . Cestou sestry své chodila jsi , protož dám kalich její v ruku tvou . Takto praví Panovník Hospodin : Kalich sestry své píti budeš hluboký a široký ; budeť sporý , tak že smích a žert budou míti z tebe . Opilstvím a zámutkem naplněna budeš , kalichem pustiny a zpuštění , kalichem sestry své Samaří . I vypiješ jej a vyvážíš , a než jej polámeš , snáze prsy své roztrháš ; neboť jsem já mluvil , praví Panovník Hospodin . Protož takto praví Panovník Hospodin : Z té příčiny , že jsi zapomenula na mne , a zavrhlas mne za hřbet svůj , i ty také vezmi za svou nešlechetnost , a za smilství svá . I řekl Hospodin ke mně : Synu člověčí , budeš-liž zastávati Ahole neb Aholiby ? Nýbrž oznam jim ohavnosti jejich , Že cizoložily , a krev jest na rukou jejich , a s ukydanými bohy svými cizoložily . Také i syny své , kteréž mně zplodily , vodily jim , aby sežráni byli . Ještě i toto činily mi , že zanečišťovaly svatyni mou v tentýž den , a sobot mých poškvrňovaly . Nebo obětovavše syny své ukydaným bohům svým , vcházely do svatyně mé v tentýž den , aby ji poškvrnily . Aj hle , takť jsou činívaly u prostřed mého domu . Nadto , že vysílaly k mužům , jenž by přišli zdaleka , kteříž , jakž posel vyslán k nim , aj , hned přicházívali . Jimž jsi se umývala , a tvář svou líčila , a okrašlovalas se okrasou . A usazovalas se na loži slavném , před nímž stůl připravený byl , na něž jsi i kadidlo mé i masti mé vynakládala . Když pak hlas toho množství poutichl , tedy i k mužům z obecného lidu vysílaly , jenž bývali přivozováni ožralí z pouště . I dávali náramky na ruce jejich , i koruny ozdobné na hlavy jejich . A ačkoli jsem se domlouval na cizoložství té lotryně , a že oni jednak s jednou , jednak s druhou smilství provodí , A že každý z nich vchází k ní , tak jako někdo vchází k ženě nevěstce : však vždy vcházeli k Ahole a Aholibě , ženám přenešlechetným . Protož muži spravedliví , tiť je souditi budou soudem cizoložných a soudem těch , jenž vylévaly krev , proto že cizoložily , a krev jest na rukou jejich . Nebo takto praví Panovník Hospodin : Přivedu na ně vojsko , a dám je v posmýkání i v loupež . I uhází je to shromáždění kamením , a poseká je meči svými ; syny jejich i dcery jejich pomordují , a domy jejich ohněm popálí . A tak přítrž učiním nešlechetnosti v zemi této , i budou se tím káti všecky ženy , a nedopustí se nešlechetnosti podobné vaší . Nebo vzložena bude na vás nešlechetnost vaše , a ponesete hříchy ukydaných bohů svých . I zvíte , že já jsem Panovník Hospodin . Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně léta devátého , měsíce desátého , desátého dne téhož měsíce , řkoucí : Synu člověčí , napiš sobě jméno tohoto dne , vlastně dnešního dne tohoto : nebo oblehl král Babylonský Jeruzalém právě tohoto dnešního dne . A předlož tomu domu zpurnému podobenství , řka k nim : Takto praví Panovník Hospodin : Přistav tento hrnec , přistav a nalej také do něho vody . A sebera kusy náležité do něho , každý kus dobrý , stehno i plece , a nejlepšími kostmi napln jej . Přivezmi i nejlepších bravů , a udělej oheň z kostí pod ním , způsob , ať to vře , ažby kypělo , ať se i kosti jeho rozvaří v něm . Protož takto praví Panovník Hospodin : Běda městu tomu vražedlnému , hrnci , v němž zůstává připálenina jeho , z něhož , pravím , připálenina jeho nevychází . Po kusích , po kusích vytahuj z něho , nepadneť na něj los . Nebo krev jest u prostřed něho . Na vysedlou skálu vystavilo ji ; nevylilo jí na zemi , aby ji prach přikryl . I já zanítě prchlivost k vykonání pomsty , vystavím krev na vysedlou skálu , aby nebyla přikryta . Protož takto praví Panovník Hospodin : Běda městu vražedlnému , i já udělám veliký oheň , Přikládaje dříví , rozněcuje oheň , v nic obraceje maso , a kořeně kořením , tak že i kosti spáleny budou . A postavím ten hrnec na uhlí jeho prázdný , aby se zhřela i rozpálila měď jeho , ažby se vyvařila u prostřed něho nečistota jeho , a vyprázdnila připálenina jeho . Klamy svými bylo mi těžké , protož nevyjde z něho množství šumu jeho ; do ohně musí šum jeho . V tvé nečistotě jest nešlechetnost , proto že jsem tě očišťoval , však nejsi očištěno . Nebudeš více očišťováno od nečistoty své , až i doložím prchlivost svou na tebe . Já Hospodin mluvil jsem , dojdeť , a učiním to ; neustoupímť , aniž se slituji , ani želeti budu . Podlé cest tvých a činů tvých budou tě souditi , praví Panovník Hospodin . Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , aj , já odejmu od tebe žádost očí tvých v náhle , však nekvěl ani plač , a nechť nevycházejí slzy tvé . Stonati přestaň , smutku , jakž bývá nad mrtvým , nenes , klobouk svůj vstav na sebe , a střevíce své obuj na nohy své , a nezastírej brady své , aniž pokrmu čího jez . Což když jsem pověděl lidu ráno , tedy umřela žena má u večer . I učinil jsem na ráno , jakž mi rozkázáno bylo . I řekl ke mně lid : Což nám neoznámíš , co tyto věci nám znamenají , kteréž činíš ? Tedy řekl jsem jim : Slovo Hospodinovo stalo se ke mně , řkoucí : Rci domu Izraelskému : Takto praví Panovník Hospodin : Aj , já poškvrním svatyně své , vyvýšenosti síly vaší , žádosti očí vašich a toho , čehož šanuje duše vaše . Též synové vaši i dcery vaše , kterýchž jste zanechali , mečem padnou . I budete tak činiti , jakž já činím . Brady nezastřete , aniž čího pokrmu jísti budete . A majíce klobouky své na hlavách svých a střevíce na nohách svých , nebudete kvíliti ani plakati , ale svadnouce pro nepravosti své , úpěti budete jeden s druhým . Nebo jest vám Ezechiel zázrakem . Všecko , což on činí , budete činiti , a když to přijde , tedy zvíte , že já jsem Panovník Hospodin . Ty pak synu člověčí , zdali v ten den , když já odejmu od nich sílu jejich , veselé okrasy jejich , žádost očí jejich , a to , po čemž touží duše jejich , syny jejich i dcery jejich , Zdali v ten den přijde k tobě ten , kdož uteče , vypravuje tu novinu ? V ten den otevrou se ústa tvá při přítomnosti toho , kterýž ušel , i budeš mluviti , a nebudeš více němým . Takž jim budeš zázrakem , i zvědí , že já jsem Hospodin . I stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , obrať tvář svou proti synům Ammon , a prorokuj proti nim . A rci synům Ammon : Slyšte slovo Panovníka Hospodina : Takto praví Panovník Hospodin : Proto že jsi nad svatyní mou , když poškvrněna byla , říkal : To dobře to , a nad zemí Izraelskou , když zpuštěna byla , a nad domem Judským , když šel v zajetí , Protož aj , já dám tě národům východním za dědictví , i vzdělají sobě hrady v tobě , a vystavějí v tobě příbytky své . Tiť budou jísti ovoce tvé , a ti budou píti mléko tvé . A dám Rabbu za obydlé velbloudům , a města synů Ammon za odpočivadlo stádům , i zvíte , že já jsem Hospodin . Nebo takto praví Panovník Hospodin : Proto že jsi tleskal rukou , a dupal nohou , a veselil se srdečně , že jsi všelijak loupil zemi Izraelskou , Protož aj , já vztáhnu ruku svou na tebe , a vydám tě v loupež národům , a vypléním tě z lidí , a vyhubím tě z zemí , i zahladím tě . Tu zvíš , že já jsem Hospodin . Takto praví Panovník Hospodin : Z té příčiny , že říkal Moáb a Seir : Hle , podobný jest všechněm jiným národům dům Judský , Protož aj , já otevru bok Moábských , ( hned od Arim , od měst jejich na pomezí jejich , rozkošnou zemi Betjesimotských , Balmeonských i Kariataimských ) , Národům východním s zemí synů Ammon ; nebo jsem ji dal v dědictví , tak aby nebylo zpomínáno na syny Ammon mezi národy . A tak i nad Moábem soudy vykonám , i zvědí , že já jsem Hospodin . Takto praví Panovník Hospodin : Proto že Idumejští nenáležitě se vymstívajíce , ukrutně se měli k domu Judskému , a tak uvodili na se vinu velikou , vymstívajíce se na nich , Protož takto dí Panovník Hospodin : I na Idumea vztáhnu ruku svou , a vypléním z něho lidi i hovada , a obrátím jej v pustinu . Hned od Teman až do Dedan mečem padati budou . A tak uvedu pomstu svou na Idumejské skrze ruku lidu mého Izraelského , a naloží s Idumejskými podlé hněvu mého a podlé prchlivosti mé , i poznají pomstu mou , praví Panovník Hospodin . Takto praví Panovník Hospodin : Proto že se Filistinští ukrutně měli z příčiny pomsty , nenáležitě se vymstívajíce , loupíce zlostně , a zhoubu uvodíce z nenávisti starodávní , Protož takto praví Panovník Hospodin : Aj , já vztáhnu ruku svou na Filistinské , a vypléním Ceretejské , a zkazím ostatek přístavu mořského . A tak vykonám při nich pomsty veliké káraními zůřivými , a zvědí , že já jsem Hospodin , když uvedu pomstu svou na ně . Bylo pak jedenáctého léta , prvního dne měsíce , že se stalo slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , proto že Týrus o Jeruzalému říká : Dobře se stalo , že jest potříno město bran velmi lidných , obrací se ke mně , naplněn budu , kdyžtě zpuštěno , Protož takto praví Panovník Hospodin : Aj , já proti tobě , ó Týre , a přivedu na tě národy mnohé , tak jako bych přivedl moře s vlnami jeho . I zkazí zdi Týru , a zboří věže jeho ; vymetu také z něho prach jeho , a obrátím jej v skálu vysedlou , Tak že budou vysušovati síti u prostřed moře . Nebo jsem já mluvil , praví Panovník Hospodin , protož bude v loupež národům . Dcery pak jeho , kteréž na poli budou , mečem zmordovány budou , i zvědí , že já jsem Hospodin . Nebo takto praví Panovník Hospodin : Aj , já přivedu na Týr Nabuchodonozora krále Babylonského od půlnoci , krále nad králi , s koňmi a s vozy , i s jezdci i s vojskem a s lidem mnohým . Dcery tvé na poli mečem zmorduje , a vzdělá proti tobě šance , a vysype proti tobě násyp , a postaví proti tobě pavézníky . I střelbu zasadí proti zdem tvým , a věže tvé poboří nosatci svými . Od množství koní jeho přikryje tě prach jejich ; od hřmotu jezdců a kár i vozů zatřesou se zdi tvé , když on vcházeti bude do bran tvých , jako do průchodů města probořeného . Kopyty koní svých pošlapá všecky ulice tvé , lid tvůj mečem pomorduje , a sloupové pamětní síly tvé na zem padnou . I rozberou zboží tvá , a rozchvátají kupectví tvá , a rozválejí zdi tvé , i domy tvé rozkošné poboří , a kamení tvé i dříví tvé , i prach tvůj do vody vmecí . A tak přítrž učiním hluku zpěvů tvých , a zvuku citar tvých aby nebylo slýcháno více . A obrátím tě v skálu vysedlou , budeš k vysušování sítí , nebudeš vystaven více ; nebo já Hospodin mluvil jsem , praví Panovník Hospodin . Takto praví Panovník Hospodin Týru : Zdaliž od hřmotu padání tvého , když stonati budou zranění , když ukrutný mord bude u prostřed tebe , nepohnou se ostrovové ? A vyvstanou z stolic svých všecka knížata pomořská , a složí z sebe pláště své , i roucha svá krumpovaná svlekou ; v hrůzu se oblekou , na zemi seděti budou , a třesouce se každé chvíle , trnouti budou nad tebou . I vydadí se nad tebou v naříkání , a řeknou tobě : Jak jsi zahynulo , ó město , v němž bydleno bylo pro moře , město slovoutné , ješto bylo pevné na moři , ono i s obyvateli svými , kteříž pouštěli strach svůj na všecky obyvatele jeho ! Tehdáž třásti se budou ostrovové v den pádu tvého ; předěšeni , pravím , budou ostrovové , kteříž jsou na moři , nad zahynutím tvým . Nebo tak praví Panovník Hospodin : Když tě učiním městem zpuštěným jako města , v nichž se nebydlí , když uvedu na tě hlubinu , tak že tě přikryjí vody mnohé , Když učiním , že sstoupíš s sstupujícími do jámy k lidu dávnímu , a posadím tě v nejnižších stranách země , na pustinách starodávních s těmi , jenž sstupují do jámy , aby nebylo bydleno v tobě : prokáži slávu v zemi živých . Nebo učiním to , že budeš k náramné hrůze , když tě nestane , a bys pak bylo hledáno , abys nebylo na věky nalezeno , praví Panovník Hospodin . I stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Ty pak synu člověčí , vydej se nad Týrem v naříkání , A rci Týru , jenž sedě tu , kdež se na moře pouštějí , kupectví provodí s národy na ostrovích mnohých : Takto praví Panovník Hospodin : Ó Týre , ty jsi říkal : Já jsem nejkrásnější . U prostřed moře byly hranice tvé , stavitelé tvoji dokonale tě ozdobovali . Z jedloví z Sanir dělávali všecka taflování tvá , cedry z Libánu brávali k dělání sloupů tvých . Z dubů Bázanských dělávali vesla tvá , a lavičky tvé dělávali z kostí slonových , a z pušpanu z ostrovů Citejských . Kment s krumpováním Egyptským býval plátno tvé , z něhož jsi plachty míval ; modrý postavec a šarlat z ostrovů Elisa přikrýval tě . Obyvatelé Sidonští i Arvadští bývali plavci tvoji , moudří tvoji v tobě , ó Týre , ti bývali správcové tvoji . Starší Gebalští a moudří jejich opravovali v tobě zbořeniny tvé ; všecky lodí mořské i plavci jejich bývali v tobě , směňujíce s tebou kupectví . Perští a Ludští i Putští bývali v vojště tvém bojovníci tvoji , pavézu a lebku zavěšovali v tobě . Tiť jsou přidávali tobě ozdoby . Arvadští s vojskem tvým na zdech tvých vůkol , též Gamadští na věžech tvých bývali , štíty své zavěšovali na zdech tvých vůkol . Tiť jsou tě zvláštně ozdobovali . Zámořští kupci tvoji v množství všelijakého zboží , v stříbře , železe , cínu i olově kupčili na jarmarcích tvých . Javan , Tubal a Mešech , kupci tvoji , lidi a nádobí měděné dávali za směnu tobě . Z domu Togarma v koních a jezdcích i mezcích kupčili na jarmarcích tvých . Synové Dedanovi kupci tvoji , a ostrovové mnozí překupníci byli koupí tvých , tobě k ruce ; rohy , kosti slonové i dříví hebénové směňovali za mzdu tvou . Syrští kupci tvoji pro množství věcí tvých řemeslně udělaných , v karbunkulích , šarlatu , krumpování i kmentu , a korálích a křištálích kupčívali na jarmarcích tvých . Judští i země Izraelská kupci tvoji , pšenici Mennitskou i Fenickou , a med , olej i kadidlo dávali za směnu tobě . Damašští kupci tvoji , pro množství věcí tvých řemeslně udělaných , kupčili ve množství všelijakého zboží , ve víně Chelbonském a vně bělostkvoucí . Též Dan i Javan chodíce na jarmarky tvé , kupčili , a železo pulerované , kassii i třtinu vonnou tobě směňovali . Dedan kupčíval v tobě v suknech drahých k vozům . Arabští i všecka knížata Cedarská kupčívali tobě k ruce v beranech a skopcích i kozlích , tím kupčívali v tobě . Kupci Sabejští i Ragmejští bývali kupci tvoji ve všelijakých nejpřednějších vonných věcech , i ve všelijakém kamení drahém i zlatě , kupčívali na jarmarcích tvých . Cháran a Kanne i Eden , kupci Sabejští , Assur i Kilmad kupčíval v tobě . Ti bývali kupci tvoji na jarmarcích tvých s nejvýbornějšími věcmi , s štoučkami postavce modrého , a s krumpováním i s klénoty drahých věcí , kteréž se provazy svazují a zavírají do cedru . Lodí mořské předek měly v kupectví tvém . Summou , naplněno jsi i zvelebeno náramně u prostřed moře . Na vodu velikou zavezli tě ti , kteříž tě vesly táhli ; vítr východní potříská tě u prostřed moře . Zboží tvá i jarmarkové tvoji , kupectví tvá , plavci tvoji a správcové tvoji , i ti , kteříž opravovali zbořeniny tvé , a směňovali s tebou kupectví , a všickni muži váleční tvoji , kteříž byli v tobě , i všecko shromáždění tvé , kteréž bylo u prostřed tebe , padnou do hlubokosti mořské v den pádu tvého . Od hřmotu křiku správců tvých zbouří se i vlnobití . I vystoupí z lodí svých všickni ti , kteříž táhnou veslem , plavci i všickni správcové lodí mořských na zemi stanou , A hlasem velikým nad tebou naříkati a žalostně křičeti budou , a sypouce prach na hlavy své , v popele se váleti . Nadto zdělajíce příčinou tvou lysiny , přepáší se žíněmi , a kvílením hořkým nad tebou s žalostí srdečnou plakati budou . Vydadí se , pravím , nad tebou s hořekováním svým v naříkání , a budou naříkati nad tebou : Které město podobné Týru , zahlazenému u prostřed moře ? Když vycházely koupě tvé z moře , nasycovalo jsi národy mnohé ; množstvím zboží svého i kupectví svých zbohacovalos krále zemské . Ale když ztroskotáno budeš od moře v hlubokých vodách , kupectví tvé i všecko shromáždění tvé u prostřed tebe klesne . Všickni obyvatelé ostrovů ztrnou nad tebou , a králové jejich ohromeni jsouce , zhrozí se náramně . Kupci mezi národy ckáti budou nad tebou ; k hrůze veliké budeš , a nebude tě na věky . I stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , rci vývodovi Tyrskému : Takto praví Panovník Hospodin : Proto že se vyvyšuje srdce tvé , a říkáš : Bůh silný jsem , na stolici Boží sedím u prostřed moře , ješto jsi člověk a ne Bůh silný , ačkoli sobě přivlastňuješ srdce podobné srdci Božímu , Aj hle , moudřejší jsi nad Daniele , žádná věc tajná není před tebou ukrytá ; Moudrosti svou a rozumností svou nashromáždils sobě zboží , a nahrnuls zlata a stříbra do pokladů svých ; Velikou moudrostí svou v kupectví svém rozmnožil jsi zboží svá , a tak pozdvihlo se srdce tvé zbožím tvým ; Z té příčiny takto praví Panovník Hospodin : Proto že sobě přivlastňuješ srdce podobné srdci Božímu , Protož aj , já přivedu na tě cizozemce , nejukrutnější národy , kteříž vytrhnouce meče své na krásu moudrosti tvé , zabijí jasnost tvou . Do jámy spustí tě , a umřeš smrtí hroznou u prostřed moře . Budeš-liž tu ještě říkati před oblíčejem mordéře svého : Bohem jsem , poněvadž jsi člověk a ne Bůh silný , jsa v ruce toho , jenž tě mordovati bude ? Smrtí neobřezanců umřeš od ruky cizozemců ; nebo já mluvil jsem , praví Panovník Hospodin . I stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , vydej se v naříkání nad králem Tyrským , a rci jemu : Takto praví Panovník Hospodin : Ty , jenž zapečeťuješ summy , plný moudrosti a nejkrásnější , V Eden , zahradě Boží , byl jsi , všelijaké drahé kamení přikrývalo tě , sardius , topazius , jaspis , tarsis , onychin , beryl , zafir , karbunkulus a smaragd i zlato ; nástrojové bubnů tvých a píšťal tvých v tobě , hned jakžs se narodil , připraveni jsou . Ty jsi cherubem od pomazání . Jakž jsem tě za ochránce představil , na hoře svaté Boží jsi byl , u prostřed kamení ohnivého ustavičně jsi chodil . Byl jsi dokonalý na cestách svých , hned jakžs se narodil , až se našla nepravost při tobě . Pro množství kupectví tvého u prostřed tebe plno jest bezpráví , a velmi jsi prohřešil . Pročež zahubím tě , a vyhladím z hory Boží , ó cherube ochránce , z prostřed kamenů ohnivých . Pozdvihlo se srdce tvé slávou tvou , k zlému jsi užíval moudrosti své příčinou jasnosti své . Porazím tě na zemi , před oblíčej králů povrhu tě , aby se dívali na tebe . Pro množství nepravostí tvých , a pro nespravedlnosti kupectví tvého poškvrnil jsi svatyně své . Protož vyvedu oheň z prostřed tebe , kterýž tě sžíře , a obrátí tě v popel na zemi před očima všech na tě hledících . Všickni , kdož tě znali mezi národy , ztrnou nad tebou ; k hrůze veliké budeš , a nebude tě na věky . I stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , obrať tvář svou proti Sidonu , a prorokuj proti němu , A rci : Takto praví Panovník Hospodin : Aj , já proti tobě jsem , ó Sidone , a budu oslaven u prostřed tebe . I zvědí , že já jsem Hospodin , když vykonám při něm soudy , a posvěcen budu v něm . Pošli zajisté na něj mor , a krev na ulice jeho , a padati budou zranění u prostřed něho od meče na všecky strany , i zvědí , že já jsem Hospodin . A tak nebude více míti dům Izraelský trnu urážejícího a bodláku bodoucího ze všech okolních pohrdajících jimi , a zvědí , že já jsem Panovník Hospodin . Takto praví Panovník Hospodin : Když shromáždím dům Izraelský z národů , mezi něž rozptýleni jsou , a posvěcen budu v nich před očima pohanů , a bydliti budou v zemi své , kterouž jsem byl dal služebníku svému Jákobovi : Tehdy bydliti budou v ní bezpečně , a nastavějí domů , a štípí vinice . Bydliti , pravím , budou bezpečně , když vykonám soudy , při všech zhoubcích jejich vůkol nich , i zvědí , že já jsem Hospodin Bůh jejich . Léta desátého , desátého měsíce , dvanáctého dne téhož měsíce , stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , obrať tvář svou proti Faraonovi králi Egyptskému , a prorokuj proti němu i proti všemu Egyptu . Mluv a rci : Takto praví Panovník Hospodin : Aj , já proti tobě jsem , ó Faraone králi Egyptský , draku veliký , kterýž ležíš u prostřed řek svých , ješto říkáš : Já mám řeku svou , já zajisté jsem ji přivedl sobě . Protož dám udici do čelistí tvých , a učiním , že zváznou ryby řek tvých na tvých šupinách ; i vyvleku tě z prostředku řek tvých , i všecky ryby řek tvých na šupinách tvých zvázlé . A nechám tě na poušti , tebe i všech ryb řek tvých . Na svrchku pole padneš , nebudeš sebrán ani shromážděn ; šelmám zemským i ptactvu nebeskému dám tě k sežrání . I zvědí všickni obyvatelé Egyptští , že já jsem Hospodin , proto že jste holí třtinovou domu Izraelskému . Když se chytají tebe rukou , lámeš se , a roztínáš jim všecko rameno ; a když se na tě zpodpírají , ztroskotána býváš , ačkoli nastavuješ jim všech bedr . Protož takto praví Panovník Hospodin : Aj , já přivedu na tě meč , a vypléním z tebe lidi i hovada . I bude země Egyptská pustinou a pouští , i zvědí , že já jsem Hospodin , proto že říkal : Řeka má jest , já zajisté jsem ji přivedl . Protož aj , já budu proti tobě i proti řece tvé , a obrátím zemi Egyptskou v pustiny , v poušť přehroznou od věže Sevéne až do pomezí Mouřenínského . Nepůjdeť přes ni noha člověka , ani noha dobytčete půjde přes ni , a nebude v ní bydleno za čtyřidceti let . A tak uvedu zemi Egyptskou v pustinu nad jiné země pusté , a města její nad jiná města zpuštěná pustá budou za čtyřidceti let , když rozptýlím Egyptské mezi národy , a rozženu je do rozličných zemí . A však takto praví Panovník Hospodin : Po skonání čtyřidceti let shromáždím Egyptské z národů , kamž rozptýleni budou . A přivedu zase zajaté Egyptské , a uvedu je zase do země Patros , do země přebývání jejich , i budou tam královstvím sníženým . Mimo jiná království bude sníženější , aniž se bude vynášeti více nad jiné národy ; zmenším je zajisté , aby nepanovali nad národy . I nebude více domu Izraelskému doufáním , kteréž by na pamět přivodilo nepravost , když by se obraceli za nimi ; nebo zvědí , že já jsem Panovník Hospodin . Potom bylo dvadcátého sedmého léta , prvního měsíce , prvního dne , že se stalo slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , Nabuchodonozor král Babylonský podrobil vojsko své v službu velikou proti Týru . Každá hlava oblezla , a každé rameno odříno jest , mzdy pak nemá , on ani vojsko jeho , z Týru za tu službu , kterouž sloužili proti němu . Z té příčiny takto praví Panovník Hospodin : Aj , já dávám Nabuchodonozorovi králi Babylonskému zemi Egyptskou , aby pobral zboží její , a rozebral loupeže její , i rozchvátal kořisti její , aby mělo mzdu vojsko jeho . Za práci jejich , kterouž mi sloužili , dám jim zemi Egyptskou , proto že mně pracovali , praví Panovník Hospodin . V ten den rozkáži vypučiti se rohu domu Izraelského . Tobě též způsobím , že otevřeš ústa u prostřed nich , i zvědí , že já jsem Hospodin . Opět se stalo slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , prorokuj a rci : Takto praví Panovník Hospodin : Kvělte : Ach , nastojte na tento den . Nebo blízko jest den , blízko jest , pravím , den Hospodinův , den mrákoty , čas národů bude . A přijde meč do Egypta , a bude přetěžká bolest v Mouřenínské zemi , když padati budou zbití v Egyptě , a poberou zboží jeho , a zbořeni budou základové jeho . Mouřenínové a Putští i Ludští i všelijaká směsice , též Kubští i obyvatelé země smlouvy s nimi mečem padnou . Takť praví Hospodin , že padnou podpůrcové Egypta , a snížena bude vyvýšenost síly jeho ; od věže Sevéne mečem padati budou v ní , praví Panovník Hospodin . I budou v pustinu obráceni nad jiné země pusté , a města jejich nad jiná města pustá budou . I zvědí , že já jsem Hospodin , když zapálím oheň v Egyptě , a potříni budou všickni pomocníci jeho . V ten den vyjdou poslové od tváři mé na lodech , aby přestrašili Mouřenínskou zemi ubezpečenou , i budou míti bolest přetěžkou , jakáž byla ve dni Egypta ; nebo aj , přicházíť . Takto praví panovník Hospodin : Učiním zajisté konec množství Egyptskému skrze ruku Nabuchodonozora krále Babylonského . On i lid jeho s ním , nejukrutnější národové přivedeni budou , aby zkazili tu zemi ; nebo vytrhnou meče své na Egypt , a naplní tu zemi zbitými . A obrátě řeky v sucho , prodám tu zemi v ruku nešlechetných , a tak v pustinu uvedu zemi , i což v ní jest , skrze ruku cizozemců . Já Hospodin mluvil jsem . Takto praví Panovník Hospodin : Zkazím i ukydané bohy , a konec učiním modlám v Nof , a knížete z země Egyptské nebude více , když pustím strach na zemi Egyptskou . Nebo pohubím Patros , a zapálím oheň v Soan , a vykonám soudy v No . Vyleji prchlivost svou i na Sin , pevnost Egyptskou , a vypléním množství No . Když zapálím oheň v Egyptě , velikou bolest bude míti Sin , a No bude roztrháno , Nof pak nepřátely bude míti ve dne . Mládenci On a Bubastští mečem padnou , panny pak v zajetí půjdou . A v Tachpanches zatmí se den , když tam polámi závory Egypta , a přítrž se stane v něm vyvýšenosti síly jeho . Mrákota jej přikryje , dcery pak jeho v zajetí půjdou . A tak vykonám soudy při Egyptu , i zvědí , že já jsem Hospodin . Opět bylo jedenáctého léta , prvního měsíce , sedmého dne , že se stalo slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , rámě Faraona krále Egyptského zlámal jsem , a aj , nebudeť uvázáno , ani přičiněno lékařství , aniž přiložen bude šat pro obvázání jeho a posilnění jeho k držení meče . Protož takto praví panovník Hospodin : Aj , já jsem proti Faraonovi králi Egyptskému , a polámi ramena jeho , i sílu jeho , i budeť zlámané , a vyrazím meč z ruky jeho . A rozptýlím Egyptské mezi národy , a rozženu je do zemí . Posilním zajisté ramen krále Babylonského , a dám meč svůj v ruku jeho , i polámi ramena Faraonova , tak že stonati bude před ním , jakž stonává smrtelně raněný . Posilním , pravím , ramen krále Babylonského , ramena pak Faraonova klesnou . I zvědí , že já jsem Hospodin , když dám meč svůj v ruku krále Babylonského , aby jej vztáhl na zemi Egyptskou . A tak rozptýlím Egyptské mezi národy , a rozženu je do zemí , i zvědí , že já jsem Hospodin . Bylo pak jedenáctého léta , třetího měsíce , prvního dne téhož měsíce , že se stalo slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , rci Faraonovi králi Egyptskému i množství jeho : K komu jsi podoben v své velikosti ? Aj , Assur byl jako cedr na Libánu , pěkných ratolestí , a větvovím zastěňující , a vysokého zrůstu , jehož vrchové byli mezi hustými větvemi . Vody k zrůstu přivedly jej , propast jej vyvýšila , potoky jejími opuštěn byl vůkol kmen jeho , ješto jen praménky své vypouštěla na všecka dříví polní . Takž se vyvýšil zrůst jeho nade všecka dříví polní , a rozmnožili se výstřelkové jeho , a pro hojnost vod roztáhly se ratolesti jeho , kteréž vypustil . Na ratolestech jeho hnízdilo se všelijaké ptactvo nebeské , a pod větvemi jeho rodili se všelijací živočichové polní , a v stínu jeho sedali všickni národové velicí . I byl ušlechtilý pro svou velikost , a pro dlouhost větví svých ; nebo kořen jeho byl při vodách mnohých . Cedrové v zahradě Boží nepřikryli ho , jedle nevrovnaly se ratolestem jeho , a stromové kaštanoví nebyli podobni větvem jeho . Žádné dřevo v zahradě Boží nebylo rovné jemu v kráse své . Ozdobil jsem jej množstvím větvoví jeho , tak že mu záviděla všecka dříví Eden , kteráž byla v zahradě Boží . Protož takto praví Panovník Hospodin : Proto že vysoce vyrostl , a vypustil vrch svůj mezi husté větvoví , a pozdvihlo se srdce jeho příčinou vysokosti jeho : Protož vydal jsem jej v ruku nejsilnějšího z národů , aby s ním přísně nakládal ; pro bezbožnost jeho vyhnal jsem jej . A tak vyťali jej cizozemci , nejukrutnější národové , a nechali ho tu . Po horách i po všech údolích opadly větve jeho , a slomeny jsou ratolesti jeho na všecky prudké potoky té země . Pročež vystoupili z stínu jeho všickni národové země , a opustili jej . Na němž padlém bydlí všelijaké ptactvo nebeské , a na ratolestech jeho jsou všelijací živočichové polní , Proto aby se nevyvyšovalo v zrostu svém žádné dříví při vodách , a aby nevypouštělo vrchů svých mezi hustými větvemi , a nevypínalo se nad jiné vysokostí svou žádné dřevo zapojené vodami , proto že všickni ti oddáni jsou k smrti , dolů do země mezi syny lidské s těmi , kteříž sstupují do jámy . Takto praví Panovník Hospodin : Toho dne , v kterýž on sstoupil do hrobu , přivedl jsem k kvílení , a přikryl jsem příčinou jeho propast , a zadržel jsem potoky její , aby se zastavily vody mnohé , a učinil jsem , aby smutek nesl příčinou jeho Libán , a všecko dříví polní příčinou jeho aby umdlelo . Od hřmotu pádu jeho učinil jsem , že se třásli národové , když jsem jej svedl do hrobu s těmi , kteříž sstupují do jámy . Nad čímž se potěšila na zemi dole všecka dříví Eden , což výborného a dobrého jest na Libánu , vše což zapojeného jest vodou . I ti s ním sstoupili do hrobu k těm , kteříž jsou zbiti mečem , i rámě jeho , i kteříž sedali v stínu jeho u prostřed národů . Kterému z stromů Eden podoben jsi tak v slávě a velikosti ? Však svržen budeš s dřívím Eden dolů na zem , mezi neobřezanci s zbitými mečem lehneš . Toť jest Farao i všecko množství jeho , praví Panovník Hospodin . Opět bylo dvanáctého léta , dvanáctého měsíce , prvního dne téhož měsíce , že se stalo slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , vydej se v naříkání nad Faraonem králem Egyptským , a rci jemu : Lvu mladému mezi národy podoben jsi , a jsi jako velryb v moři , když procházeje se v potocích svých , kalíš vodu nohama svýma , a kormoutíš potoky její . Takto praví Panovník Hospodin : Rozestruť na tě síť svou skrze shromáždění národů mnohých , kteříž tě vytáhnou nevodem mým . I nechám tě na zemi , povrhu tě na svrchku pole , a učiním , že na tobě přebývati bude všelijaké ptactvo nebeské , a nasytím tebou živočichy vší země . A rozmeci maso tvé po horách , a naplním údolí vysokostí tvou . A napojím zemi , v níž ploveš , krví tvou až do hor , tak že i potokové naplněni budou tebou . V tom , když tě zhasím , zakryji nebesa , a zasmušilé učiním hvězdy jejich ; slunce mrákotou zastru , a měsíc nebude svítiti světlem svým . Všecka světla jasná na nebesích zasmušilá učiním příčinou tvou , a uvedu tmu na zemi tvou , praví Panovník Hospodin . Nadto zkormoutím srdce národů mnohých , když způsobím , aby došla pověst o potření tvém mezi národy , do zemí , jichž jsi neznal . Učiním , pravím , že trnouti budou nad tebou národové mnozí , a králové jejich hroziti se příčinou tvou velice , když šermovati budu mečem svým před tváří jejich . Budou se zajisté lekati každé chvilky , každý sám za sebe v den pádu tvého . Nebo takto praví Panovník Hospodin : Meč krále Babylonského přijde na tě . Meči udatných porazím množství tvé , nejukrutnějších ze všech národů ; tiť zkazí pýchu Egypta , a zahlazeno bude všecko množství jeho . Zahladím i všecka hovada jeho , kteráž jsou při vodách mnohých , tak že jich nezakalí noha člověčí více , aniž jich kaliti budou kopyta hovad . Tuť učiním , že se usadí vody jejich , a potokové jejich že jako olej půjdou , praví Panovník Hospodin , Když obrátím zemi Egyptskou v poušť přehroznou , v zemi prázdnou toho , což prvé v ní bylo , a když zbiji v ní všecky obyvatele . I zvědí , že já jsem Hospodin . Toť jest naříkání , jímž naříkati budou . Tak dcery národů naříkati budou , tak nad Egyptem i nade vším jeho množstvím naříkati budou , dí Panovník Hospodin . Potom bylo dvanáctého léta , patnáctého dne téhož měsíce , že se stalo slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , naříkej nad množstvím Egypta , a snes jej i dcery národů těch slavných do zpodních míst země k těm , kteříž sstupují do jámy . A rci : Nad kohož bys utěšenější byl ? Sstupiž a lež s neobřezanci . Mezi zbitými mečem padnou , meči vydán jest , vlectež jej i všecko množství jeho . Budouť k němu mluviti hrdiny s jeho pomocníky z prostřed hrobu , kdež neobřezanci mečem zbití sstoupivše , leží . Tam jest Assur i všecka zběř jeho , jehož hrobové jsou vůkol tohoto . Všickni ti byvše zbiti , padli od meče . Jehož hrobové jsou po stranách jámy , aby byla zběř jeho vůkol hrobu tohoto . Všickni ti byvše zbiti , padli od meče , kteříž pouštívali strach v zemi živých . Tam Elam i všecko množství jeho vůkol hrobu tohoto . Všickni ti neobřezanci byvše zbiti , padli od meče , a sstoupili do zpodních míst země , kteříž pouštívali strach svůj v zemi živých . Jižť nesou potupu svou s těmi , kteříž sstupují do jámy . Mezi zbitými postavili jemu lože , i všemu množství jeho , vůkol něhož jsou hrobové tohoto . Všickni ti neobřezanci zbiti mečem , nebo pouštín býval strach jejich v zemi živých . Jižť nesou potupu svou s těmi , jenž sstupují do jámy , mezi zbitými položeni jsouce . Tam Mešech , Tubal i všecko množství jeho , a vůkol něho hrobové tohoto . Všickni ti neobřezanci zbiti mečem , nebo pouštívali strach svůj v zemi živých . Ačťkoli ti ještě nelehli s hrdinami , kteříž padli z neobřezanců , kteříž sstoupili do hrobu s zbrojí svou vojenskou , a podložili meče své pod hlavy své , a však důjdeť nepravost jejich na kosti jejich ; nebo strach hrdin byl v zemi živých . I ty mezi neobřezanci potřín budeš , a lehneš s zbitými mečem . Tam Edom , králové jeho , i všecka knížata jeho , kteříž položeni jsou i s svou mocí s zbitými mečem . I ti s neobřezanci lehnou a s těmi , kteříž sstupují do jámy . Tam knížata půlnoční strany všickni napořád , i všickni Sidonští , kteříž sstoupí k zbitým , s strachem svým , za svou moc stydíce se , a ležeti budou ti neobřezanci s zbitými mečem , a ponesou potupu svou s těmi , kteříž sstupují do jámy . Ty uhlédaje Farao , potěší se nade vším množstvím svým , Farao i všecko vojsko jeho , zbiti jsouce mečem , dí Panovník Hospodin . Nebo pustím strach svůj v zemi živých , a položen bude mezi neobřezanci s zbitými mečem Farao i všecko množství jeho , praví Panovník Hospodin . Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , mluv k synům lidu svého a rci jim : Když uvedu na zemi některou meč , jestliže vezme lid té země muže jednoho od končin svých , a ustanoví jej sobě za strážného , A ten vida meč přicházející na tu zemi , troubil-li by na troubu a napomínal lidu , A slyše někdo zvuk trouby , však by se nedal napomenouti , a v tom přijda meč , shladil by jej : krev jeho na hlavu jeho bude . Nebo slyšel hlas trouby , však nedal se napomenouti ; krev jeho na něm zůstane . Byť se byl napomenouti dal , duši svou byl by vysvobodil . Pakli strážný vida , an meč přichází , však by nezatroubil na troubu , a lid by nebyl napomenut , a přijda meč , zachvátil by někoho z nich : ten pro nepravost svou zachvácen bude , ale krve jeho z ruky strážného toho vyhledávati budu . Tebe pak synu člověčí , tebe jsem strážným ustanovil nad domem Izraelským , abys slyše z úst mých slovo , napomínal jich ode mne . Když bych já řekl bezbožnému : Bezbožníče , smrtí umřeš , a nemluvil bys , vystříhaje bezbožného od cesty jeho : ten bezbožný pro nepravost svou umře , ale krve jeho z ruky tvé vyhledávati budu . Pakli bys ty vystříhal bezbožného od cesty jeho , tak aby se od ní odvrátil , a však neodvrátil by se od cesty své : onť pro nepravost svou umře , ale ty duši svou vysvobodíš . Protož ty synu člověčí , rci domu Izraelskému : Takto mluvíte , říkajíce : Proto že přestoupení naše a hříchové naši jsou na nás , a my v nich svadneme , i jakž bychom živi byli ? Rci jim : Živť jsem já , dí Panovník Hospodin , žeť nemám líbosti v smrti bezbožného , ale aby se odvrátil bezbožný od cesty své a živ byl . Odvraťtež se , odvraťte od cest svých zlých . I proč mříti máte , ó dome Izraelský ? Ty tedy synu člověčí , rci synům lidu svého : Spravedlnost spravedlivého nevytrhne ho v den přestoupení jeho , aniž bezbožný v své bezbožnosti padne , v kterýž by se den odvrátil od bezbožnosti své ; tolikéž spravedlivý nebude moci živ býti v ní , v kterýž by den zhřešil . Jestliže dím spravedlivému : Jistě živ budeš , a on doufaje v spravedlnost svou , činil by nepravost : žádná spravedlnost jeho nepřijde na pamět , ale pro tu nepravost svou , kterouž činil , umře . Zase řeknu-li bezbožnému : Smrtí umřeš , však odvrátí-li se od hříchu svého , a činiti bude soud a spravedlnost , Což v zástavě jest , navrátí-li bezbožný , což vydřel , nahradí-li , v ustanoveních života bude-li choditi , nečině nepravosti : jistě že bude živ , neumře . Žádní hříchové jeho , jimiž hřešil , nebudou mu zpomínáni ; soud a spravedlnost činil , jistě že bude živ . A vždy říkají synové lidu tvého : Není pravá cesta Páně , ješto jejich cesta není pravá . Když by se odvrátil spravedlivý od spravedlnosti své , a činil by nepravost , umřeť pro ty věci . Ale když by se odvrátil bezbožný od bezbožnosti své , a činil by soud a spravedlnost , podlé těch věcí živ bude . A předce říkáte : Není pravá cesta Páně . Každého z vás podlé cest jeho souditi budu , ó dome Izraelský . Stalo se pak dvanáctého léta , desátého měsíce , pátého dne téhož měsíce od zajetí našeho , že přišel ke mně jeden , kterýž ušel z Jeruzaléma , řka : Dobyto jest město . Ruka pak Hospodinova byla při mně u večer před tím , než přišel ten , kterýž utekl , a otevřela ústa má , až i ke mně přišel ráno ; otevřela , pravím , ústa má , abych nebyl němým déle . I stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , obyvatelé pustin těchto v zemi Izraelské mluví , řkouce : Jedinký byl Abraham , a dědičně držel zemi tuto , nás pak mnoho jest ; námť dána jest země tato v dědictví . Protož rci jim : Takto praví Panovník Hospodin : Se krví jídáte , a očí svých pozdvihujete k ukydaným modlám svým , i krev vyléváte , a chtěli byste zemí touto dědičně vládnouti ? Stojíte na meči svém , pášete ohavnost , a každý ženy bližního svého poškvrňujete , a chtěli byste zemí touto dědičně vládnouti ? Takto mluv k nim : Takto praví Panovník Hospodin : Živť jsem já , že ti , kteříž jsou na pustinách , mečem padnou , a kdo na poli , toho zvěři dám k sežrání , kdo pak na hradích neb v jeskyních , morem zemrou . I obrátím zemi tu v hroznou poušť a přestane vyvýšenost moci její , a zpustnou hory Izraelské , tak že nebude žádného , kdo by šel přes ně . I zvědí , že já jsem Hospodin , když obrátím zemi tu v hroznou poušť pro všecky ohavnosti jejich , kteréž páchali . Ty pak synu člověčí , slyš , synové lidu tvého často mluvívají o tobě , za stěnami i ve dveřích domů , a říkají jeden druhému a každý bratru svému , řka : Poďte medle a poslechněte , jaké slovo vyšlo od Hospodina . I scházejí se k tobě , tak jako se schází lid , a sedají před tebou lid můj , a poslouchají slov tvých , ale nečiní jich . A ačkoli je sobě ústy svými libují , však za mrzkým ziskem svým srdce jejich odchází . A aj , ty jsi jim jako zpěv libý pěkného zvuku a dobře vznějící . Slyšíť zajisté slova tvá , ale žádný jich nečiní . Než když to přijde , ( aj , přicházíť ) , tedy zvědí , že prorok byl u prostřed nich . I stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , prorokuj proti pastýřům Izraelským . Prorokuj a rci jim , těm pastýřům : Takto praví Panovník Hospodin : Běda pastýřům Izraelským , kteříž pasou sami sebe . Zdaliž pastýři nemají stáda pásti ? Tuk jídáte , a vlnou se odíváte , což tučného , zabijíte , stáda však nepasete . Neduživých neposilujete , a nemocné nehojíte , a zlámané neuvazujete , a zaplašené zase nepřivodíte , a zahynulé nehledáte , ale přísně a tvrdě panujete nad nimi , Tak že rozptýleny jsou , nemajíce pastýře , a rozptýleny jsouce , jsou za pokrm všelijaké zvěři polní . Bloudí stádo mé po všech horách , a na každém pahrbku vysokém , nýbrž po vší země širokosti rozptýleny jsou ovce stáda mého , a není žádného , kdo by se po nich ptal , ani žádného , kdo by jich hledal . Protož ó pastýři , slyšte slovo Hospodinovo : Živť jsem já , praví Panovník Hospodin , zajisté proto že stádo mé bývá v loupež , a ovce stáda mého bývají k sežrání všelijaké zvěři polní , nemajíce žádného pastýře , aniž se ptají pastýři moji po stádu mém , ale pasou pastýři sami sebe , stáda pak mého nepasou : Protož vy pastýři , slyšte slovo Hospodinovo : Takto praví Panovník Hospodin : Aj , já jsem proti pastýřům těm , a budu vyhledávati stáda mého z ruky jejich , a zastavím jim pasení stáda , aby nepásli více ti pastýři samých sebe . Vytrhnu zajisté ovce své z úst jejich , aby jim nebyly za pokrm . Nebo takto praví Panovník Hospodin : Aj já , já ptáti se budu po ovcích svých a shledávati je . Jakož shledává pastýř stádo své tehdáž , když bývá u prostřed ovec svých rozptýlených : tak shledávati budu stádo své , a vytrhnu je ze všech míst , kamž v den oblaku a mrákoty rozptýleny byly . A vyvedu je z národů , a shromáždím je z zemí , a uvedu je do země jejich , a pásti je budu na horách Izraelských , při potocích i na všech místech k bydlení příhodných v zemi té . Na pastvě dobré pásti je budu , a na horách vysokých Izraelských bude ovčinec jejich . Tamť léhati budou v ovčinci veselém , a pastvou tučnou pásti se budou na horách Izraelských . Já pásti budu stádo své , a já způsobím to , že odpočívati budou , praví Panovník Hospodin . Zahynulé hledati budu , a zaplašenou zase přivedu , a polámanou uvíži , a nemocné posilím , tučnou pak a silnou zahladím ; nebo je pásti budu v soudu . Vy pak , stádo mé , slyšte : Takto praví Panovník Hospodin : Aj , já soudím mezi dobytčetem a dobytčetem , mezi skopci a kozly . Což jest vám málo pastvou dobrou se pásti , že ještě ostatek pastvy vaší pošlapáváte nohama svýma ? a učištěnou vodu píti , že ostatek nohama svýma kalíte , Tak aby ovce mé tím , což vy nohama pošlapáte , se pásti , a kal noh vašich píti musily ? Protož takto praví Panovník Hospodin k nim : Aj já , já souditi budu mezi dobytčetem tučným a mezi dobytčetem hubeným , Proto že boky i plecemi strkáte , a rohy svými trkáte všecky neduživé , tak že je vyháníte i ven . Protož vysvobodím stádo své , aby nebylo více v loupež , a souditi budu mezi dobytčetem a dobytčetem . A vzbudím nad nimi pastýře jednoho , kterýž je pásti bude , služebníka svého Davida . Tenť je pásti bude , a ten bude jejich pastýřem . Já pak Hospodin budu jejich Bohem , a služebník můj David knížetem u prostřed nich . Já Hospodin mluvil jsem . A učině s nimi smlouvu pokoje , způsobím , že přestane zvěř zlá na zemi ; i budou bydleti na poušti bezpečně , a spáti i po lesích . K tomu obdařím je i okolí pahrbku svého požehnáním , a ssílati budu déšť časem svým ; dešťové požehnání budou bývati ; Tak že vydá dřevo polní ovoce své a země vydá úrodu svou ; i budou v zemi své bezpeční , a zvědí , že já jsem Hospodin , když polámi závory jha jejich , a vytrhnu je z ruky těch , jenž je v službu podrobují . I nebudou více loupeží národům , a zvěř zemská nebude jich žráti , ale bydliti budou bezpečně , aniž jich kdo přestraší . Nadto vzbudím jim výstřelek k slávě , a nebudou více mříti hladem v té zemi , aniž ponesou více potupy od pohanů . I zvědí , že já Hospodin Bůh jejich jsem s nimi , a oni lid můj , dům Izraelský , praví Panovník Hospodin . Vy pak ovce mé , ovce pastvy mé , jste vy lidé , a já Bůh váš , praví Panovník Hospodin . Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , obrať tvář svou proti hoře Seir , a prorokuj proti ní . A rci jí : Takto praví Panovník Hospodin : Aj , já jsem proti tobě , horo Seir , a vztáhnu ruku svou na tebe , a obrátím tě v hroznou poušť . Města tvá v poušť obrátím , a ty budeš pustinou , i zvíš , že já jsem Hospodin , Proto že máš nepřátelství věčné , a rozptyluješ syny Izraelské mečem v čas bídy jejich , v čas dokonání nepravosti . Protož živť jsem já , praví Panovník Hospodin , že k zabití připravím tě , a krev tě stihati bude . Poněvadž krve vylévání v nenávisti nemáš , také tě krev stihati bude . Obrátím , pravím , horu Seir v hroznou poušť , a vypléním z ní jdoucího přes ni i vracujícího se . A naplním hory její zbitými jejími ; na pahrbcích tvých i v údolích tvých , i při všech potocích tvých zbití mečem padati budou . V pustiny věčné obrátím tě , tak že města tvá nebudou zase vzdělána , i zvíte , že já jsem Hospodin . Proto že říkáš : Tito dva národové a tyto dvě země mé budou , a budeme dědičně vládnouti tou , v níž Hospodin přebýval , Protož živť jsem já , praví Panovník Hospodin , žeť učiním podlé hněvu tvého a podlé závisti tvé , kterouž jsi prokázala z nenávisti své proti nim . I budu poznán od nich , když tě budu souditi . A zvíš , že já Hospodin slyšel jsem všecka hanění tvá , kteráž jsi mluvila o horách Izraelských , řkuci : Zpuštěnyť jsou , námť jsou dány k sežrání . Nebo jste se honosili proti mně ústy svými , a množili proti mně slova svá , což jsem sám slyšel . Takto praví Panovník Hospodin : Jakž se veselí všecka ta země , tak pustinu učiním z tebe . Jakž se veselíš nad dědictvím domu Izraelského , proto že zpustl , tak učiním i tobě . Pustinou budeš , ó horo Seir , i všecka země Idumejská naskrze , i zvědíť , že já jsem Hospodin . Ty synu člověčí , prorokuj i o horách Izraelských a rci : Hory Izraelské , slyšte slovo Hospodinovo . Takto praví Panovník Hospodin : Proto že říká ten nepřítel o vás : Aj , to dobře , takéť i výsosti věčné v dědictví se nám dostanou , Protož prorokuj a rci : Takto praví Panovník Hospodin : Proto , proto že poplénili a sehltili vás vůkol , abyste byli za dědictví ostatku národů , a vydáni jste v pomluvu a v zlou pověst lidem , Protož hory Izraelské , slyšte slovo Panovníka Hospodina : Takto praví Panovník Hospodin horám i pahrbkům , potokům i údolím , pustinám hrozným i městům opuštěným , jenž jsou za loupež a posměch ostatku národů okolních , Protož takto dí Panovník Hospodin : jistě že v ohni horlivosti své mluviti budu proti ostatku těch národů , i proti vší zemi Idumejské , kteříž sobě osobili zemi mou za dědictví , veselíce se z celého srdce , a pléníce s chutí , aby sídlo vyhnaných z něho bylo v loupež . Protož prorokuj o zemi Izraelské , a mluv k horám a pahrbkům , potokům i k údolím : Takto praví Panovník Hospodin : Aj , já v horlivosti své a v prchlivosti své mluvím , proto že pohanění od národů snášíte . Protož takto praví Panovník Hospodin : já zdvihna ruku svou , přisahám , že ti národové , kteříž jsou vůkol vás , pohanění své nésti musejí . Vy pak hory Izraelské , ratolesti své vypouštěti , a ovoce své přinášeti budete lidu mému Izraelskému , když se přiblíží a přijdou . Nebo aj , já jsem s vámi , a patřím na vás , abyste dělány a osívány byly . A rozmnožím v vás lidi , všecken dům Izraelský , jakýžkoli jest , i budou se osazovati města , a pustiny vzdělávati . Rozmnožím , pravím , v vás lidi i hovada , a budou se množiti a ploditi , i učiním , že bydliti budete jako za předešlých let vašich , čině vám dobře , více než v prvotinách vašich . A zvíte , že já jsem Hospodin . Nebo uvedu do vás lidi , lid svůj Izraelský , a budou tebou dědičně vládnouti ; a budeš jim za dědictví , aniž kdy více siroby na ně uvedeš . Takto praví Panovník Hospodin : Proto že říkají vám , že jsi ty ta země , kteráž zžíráš lidi , a sirotky činíš z národů svých , Protož nebudeš více zžírati lidi , a národů svých více k sirobě přivoditi , praví panovník Hospodin . Aniž dopustím , aby více slýcháno bylo v tobě potupy národů , aniž útržky lidské snášeti budeš více , ani ku pádu přivoditi více národů svých , praví Panovník Hospodin . I stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , dům Izraelský , bydlíce v zemi své , poškvrnili jí cestou svou a skutky svými ; podobná nečistotě ženy pro nečistotu oddělené byla cesta jejich před očima mýma . Pročež vylil jsem prchlivost svou na ně , proto že krev vylévali na zemi , a ukydanými bohy svými poškvrnili jí . I rozptýlil jsem je po národech , tak že rozplašeni jsou po zemích ; podlé cesty jejich a podlé skutků jejich soudil jsem je . Nýbrž odšedše mezi národy , kamž přišli , poškvrnili jména svatosti mé , když říkáno o nich : Že jsou lid Hospodinův , a že z jeho země vyšli . Ale slitoval jsem se pro jméno svatosti své , kteréhož poškvrnili dům Izraelský mezi národy , kamž přišli . Protož rci domu Izraelskému : Takto praví Panovník Hospodin : Ne pro vás já to učiním , ó dome Izraelský , ale pro jméno svatosti své , kteréhož jste poškvrnili mezi národy , kamž jste přišli , Abych posvětil jména svého velikého , kteréž bylo poškvrněno mezi národy , kteréhož jste poškvrnili u prostřed nich , aby poznali národové , že já jsem Hospodin , praví Panovník Hospodin , když posvěcen budu v vás před očima jejich . Nebo poberu vás z národů , a shromáždím vás ze všech zemí , a uvedu vás do země vaší . A pokropím vás vodou čistou , a čisti budete ; ode všech poškvrn vašich , i ode všech ukydaných bohů vašich očistím vás . A dám vám srdce nové , a ducha nového dám do vnitřností vašich , a odejma srdce kamenné z těla vašeho , dám vám srdce masité . Ducha svého , pravím , dám do vnitřností vašich , a učiním , abyste v ustanoveních mých chodili , a soudů mých ostříhali a činili je . I budete bydliti v zemi , kterouž jsem byl dal otcům vašim , a budete lidem mým , a já budu vaším Bohem . Nebo vysvobodím vás ze všelijakých poškvrn vašich , a přivolám obilé , a rozmnožím je , a nedopustím na vás hladu . Rozmnožím i ovoce stromů a úrody polní , tak že neponesete více potupy hladu mezi národy . I rozpomenete se na zlé cesty vaše a na skutky vaše nedobré , tak že sami se býti hodné ošklivosti uznáte pro nepravosti vaše a pro ohavnosti vaše . Ne pro vás já to učiním , praví Panovník Hospodin , známo vám buď . Zahanbětež se a zastyďte za cesty své , dome Izraelský . Takto praví Panovník Hospodin : V ten den , v kterémž vás očistím ode všech nepravostí vašich , osadím města , a vzdělány budou pustiny . A tak země pustá bude dělána , kteráž prvé byla pouští před očima každého tudy jdoucího . I řeknou : Země tato zpuštěná jest jako zahrada Eden , ano i města pustá , zkažená a zbořená jsou ohrazena a osazena . I zvědí národové , kteříž pozůstanou vůkol vás , že já Hospodin vystavěl jsem zbořeniny , a vysadil pustiny . Já Hospodin mluvil jsem i učiním . Takto praví Panovník Hospodin : Ještě toho hledati bude při mně dům Izraelský , abych je rozmnožil . Rozmnožím je lidmi jako stády . Jako stádo k obětem , jako stádo Jeruzalémské při slavnostech jeho , tak města pustá budou plná stád lidí , i zvědí , že já jsem Hospodin . Byla nade mnou ruka Hospodinova , a vyvedl mne Hospodin v duchu , a postavil mne u prostřed údolí , kteréž bylo plné kostí . I provedl mne skrze ně vůkol a vůkol , a aj , bylo jich velmi mnoho v tom údolí , a aj , byly velmi suché . I řekl mi : Synu člověčí , mohly-li by ožiti kosti tyto ? I řekl jsem : Panovníče Hospodine , ty víš . V tom řekl mi : Prorokuj o těch kostech a rci jim : Kosti suché , slyšte slovo Hospodinovo . Toto praví Panovník Hospodin kostem těmto : Aj , já uvedu do vás ducha , abyste ožily . A dám na vás žily , a učiním , že zroste na vás maso , a otáhnu vás koží ; dám , pravím , do vás ducha , abyste ožily , i zvíte , že já jsem Hospodin . Tedy prorokoval jsem tak , jakž mi rozkázáno bylo . I stal se zvuk , když jsem já prorokoval , a aj , hřmot , když se přibližovaly kosti jedna k druhé . I viděl jsem , a aj , žily a maso na nich se ukázalo , i koží potaženy byly po vrchu , ale ducha žádného nebylo v nich . I řekl mi : Prorokuj k duchu , prorokuj , synu člověčí , a rci duchu : Takto praví Panovník Hospodin : Ode čtyř větrů přiď , duchu , a věj na tyto zmordované , ať oživou . Tedy prorokoval jsem , jakž mi rozkázal . I všel do nich duch , a ožili , a postavili se na nohách svých , zástup velmi veliký . I řekl mi : Synu člověčí , kosti tyto jsou všecken dům Izraelský . Aj , říkají : Uschly kosti naše , a zhynula čáka naše , jižť jest po nás . Protož prorokuj a rci jim : Takto praví Panovník Hospodin : Aj , já otevru hroby vaše , a vyvedu vás z hrobů vašich , lide můj , a uvedu vás do země Izraelské . I zvíte , že já jsem Hospodin , když otevru hroby vaše , a vyvedu vás z hrobů vašich , lide můj . A dám Ducha svého do vás , abyste ožili , a osadím vás v zemi vaší , i zvíte , že já Hospodin mluvím i činím , dí Hospodin . Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Ty pak synu člověčí , vezmi sobě dřevo jedno , a napiš na něm : Judovi , a synům Izraelským , tovaryšům jeho . Zatím vezma dřevo druhé , napiš na něm : Jozefovi dřevo Efraimovo , a všechněm synům Izraelským , tovaryšům jeho . I spojž je sobě jedno k druhému v jedno dřevo , aby byla jako jedno v ruce tvé . A když mluviti budou k tobě synové lidu tvého , řkouce : Což nám neoznámíš , co ty věci znamenají : Mluv k nim : Takto praví panovník Hospodin : Aj , já vezmu dřevo Jozefovo , kteréž jest v ruce Efraimově , a pokolení Izraelských , tovaryšů jeho , a přiložím je s ním k dřevu Judovu , a učiním je dřevem jedním , i budou jedno v ruce mé . A když budou ta dřeva , na kterýchž jsi psal , v ruce tvé před očima jejich , Tedy mluv k nim : Takto praví Panovník Hospodin : Aj , já vezmu syny Izraelské z prostřed národů těch , kamž odešli , a shromáždě je odevšad , uvedu je do země jejich . A učiním je , aby byli národem jedním v té zemi na horách Izraelských , a král jeden bude nad nimi nade všemi králem . A nebudou více dva národové , aniž se již více děliti budou na dvoje království . Aniž se budou poškvrňovati více ukydanými bohy svými , a ohavnostmi svými , ani jakými přestoupeními svými , i vysvobodím je ze všech obydlí jejich , v nichž hřešili , a očistím je . I budou mým lidem , a já budu jejich Bohem . A služebník můj David bude králem nad nimi , a pastýře jednoho všickni míti budou , aby v soudech mých chodili , a ustanovení mých ostříhali , i činili je . I budou bydliti v té zemi , kterouž jsem byl dal služebníku svému Jákobovi , v níž bydlili otcové vaši . Budou , pravím , v ní bydliti oni i synové jejich , i synové synů jejich až na věky , a David služebník můj knížetem jejich bude na věky . Nadto učiním s nimi smlouvu pokoje ; smlouva věčná bude s nimi . A rozsadím je , i rozmnožím je , a postavím svatyni svou u prostřed nich na věky . Bude i příbytek můj mezi nimi , a budu jejich Bohem , a oni budou lidem mým . I zvědí národové , že jsem já Hospodin , jenž posvěcuji Izraele , když bude svatyně má u prostřed nich na věky . Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Synu člověčí , obrať tvář svou proti Gogovi , země Magog , knížeti a hlavě v Mešech a Tubal , a prorokuj proti němu , A rci : Takto praví Panovník Hospodin : Aj , já budu proti tobě , Gogu , kníže a hlavo v Mešech a Tubal . A odvedu tě zpět , dada udice do čelistí tvých , když tě vyvedu i všecko vojsko tvé , koně i jezdce , všecky oblečené v celou zbroj , zástup veliký s pavézami a štíty , všecky ty , kteříž užívají meče : Perské , Mouřeníny i Putské s nimi , všecky ty s štíty a lebkami , Gomera i všecky houfy jeho , dům Togarmy od stran půlnočních , i všecky houfy jeho , národy mnohé s tebou . Budiž hotov , a připrav se , ty i všecko shromáždění tvé , těch , kteříž se k tobě sebrali , a buď strážcím jejich . Po mnohých dnech navštíven budeš , v potomních letech přitáhneš na lid vysvobozený od meče , a shromážděný z národů mnohých na hory Izraelské , kteréž byly pustinou ustavičně , když oni z národů jsouce vyvedeni , budou bydliti bezpečně všickni . V tom přitáhneš a přijdeš jako bouře , budeš jako oblak přikrývající zemi , ty i všickni houfové tvoji , i národové mnozí s tebou . Takto praví Panovník Hospodin : I stane se v ten den , že vstoupí mnohé věci na srdce tvé , a budeš mysliti myšlení zlé . A díš : Potáhnu na zemi , v níž jsou vsi , přitáhnu na ty , jenž pokoje užívají , bydlíce bezpečně , na všecky , kteříž bydlejí beze všech zdí , a nemají žádné závory ani bran , Abych vzebral kořisti , a rozchvátal loupeže , obraceje ruku svou proti pouštěm již osazeným , a proti lidu zase shromážděnému z národů , zacházejícímu s dobytkem a jměním , bydlejícím u prostřed země . Sába a Dedan , a kupci mořští , i všecka lvíčata jeho řeknou tobě : K rozebrání-liž kořistí ty se béřeš ? K rozchvátání-li loupeže shromáždil jsi množství své , abys bral stříbro a zlato , abys nabral dobytka i zboží , a nashromáždil loupeže veliké ? Protož synu člověčí , prorokuj a rci Gogovi : Takto praví Panovník Hospodin : Zdaliž toho dne , když bude lid můj Izraelský bydliti bezpečně , nezvíš , Kdyžto přitáhnouce z místa svého od stran půlnočních , ty i národové mnozí s tebou , sedíce na koních všickni , shromáždění veliké a vojsko znamenité , Potáhneš na lid můj Izraelský jako oblak , abys přikryl tu zemi ? V potomních dnech stane se , že tě přivedu na zemi svou , aby mne poznali národové , když posvěcen budu v tobě před očima jejich , ó Gogu . Takto praví Panovník Hospodin : Zdaliž ty nejsi ten , o kterémž jsem mluvil za dnů starodávních skrze služebníky své , proroky Izraelské , kteříž prorokovali za těch dnů a let , že tě přivedu na ně ? A však stane se v ten den , v den , v kterýž přitáhne Gog na zemi Izraelskou , praví Panovník Hospodin , že povstane prchlivost má s hněvem mým , A v rozhorlení svém , v ohni prchlivosti své mluviti budu . Jistě že v ten den bude pohnutí veliké v zemi Izraelské , Tak že se pohnou před tváří mou ryby mořské i ptactvo nebeské , a zvěř polní i všeliký zeměplaz plazící se po zemi , i všickni lidé , kteříž jsou na svrchku země . I rozválejí se hory , a padnou výsosti , i každá zed na zem upadne . Nebo zavolám proti němu po všech horách mých meče , praví Panovník Hospodin ; meč každého proti bratru jeho bude . A vykonám při něm soud morem a krve prolitím a přívalem rozvodnilým , a kamením krupobití velikého , ohněm a sirou dštíti budu na něj i na houfy jeho , a na národy mnohé , kteříž jsou s ním . A tak zveleben , a posvěcen , a v známost uveden budu před očima národů mnohých , a zvědí , že já jsem Hospodin . Ty synu člověčí , prorokuj ještě proti Gogovi a rci : Takto praví Panovník Hospodin : Aj , já povstanu proti tobě , ó Gogu , kníže a hlavo v Mešech a Tubal . A odvedu tě zpět , navštívě tě šesti ranami , když tě vzbudím , abys přitáhl od stran půlnočních , a přivedu tě na hory Izraelské . Nebo vyrazím lučiště tvé z ruky tvé levé , a střely z ruky tvé pravé vyvrhu . Na horách Izraelských padneš ty i všickni houfové tvoji i národové , kteříž budou s tebou ; ptákům a všemu ptactvu křídla majícímu i zvěři polní dám tě k sežrání . Na svrchku pole padneš ; neboť jsem já mluvil , praví Panovník Hospodin . Vypustím také oheň na Magoga i na ty , kteříž přebývají na ostrovích bezpečně , i zvědíť , že já jsem Hospodin . A jméno svatosti své uvedu v známost u prostřed lidu svého Izraelského . Nedopustím , pravím , více poškvrňovati jména svatosti své , i zvědíť národové , že já jsem Hospodin Svatý v Izraeli . Aj , přijdeť a stane se to , praví Panovník Hospodin , téhož dne , o kterémž jsem mluvil . Tehdy vyjdou obyvatelé měst Izraelských , a zapálíce , popálí zbroj a štíty i pavézy , lučiště i střely , dřevce i kopí , a budou je páliti ohněm sedm let . Aniž nositi budou dříví s pole , ani sekati v lesích , proto že zbrojí zaněcovati budou oheň , když zloupí ty , kteříž je loupívali , a mocí poberou těm , kteříž jim mocí brávali , praví Panovník Hospodin . I stane se v ten den , že dám Gogovi místo ku pohřbu tam v Izraeli , údolí , kudyž se jde k východní straně k moři , kteréžto zacpá ústa tudy jdoucích . I pohřbí tam Goga i všecko množství jeho , a nazovou je údolí množství Gogova . Nebo pochovávati je budou dům Izraelský za sem měsíců proto , aby vyčistili zemi . A tak pohřbí je všecken lid té země , a bude jim to ku poctivosti v den , v kterýž oslaven budu , praví Panovník Hospodin . Oddělíť pak muže statečné , kteříž by procházeli tu zemi , proto aby pochovávali ty , kteříž by pozůstali na svrchku země , aby ji vyčistili . Po vyjití sedmi měsíců přehledávati začnou . A ti procházejíce , choditi budou po zemi , a když uzří kosti člověčí , vzdělají při nich znamení pamětné , aby je pohřbili hrobaři v údolí množství Gogova . Nýbrž to množství jeho bude k slávě i městu , když vyčistí tu zemi . Ty pak synu člověčí , takto praví Panovník Hospodin : Rci ke všelijakým ptákům křídla majícím i ke všelijaké zvěři polní : Shromažďte se a přiďte , zbeřte se odevšad k obětem mým , kterýchž já nabiji vám , obětí velikých na horách Izraelských , a budete jísti maso a píti krev . Maso silných reků jísti budete , a krev knížat zemských píti , skopců , beranů a kozlů , volků , všecko tučných Bázanských . A budete jísti tuk do sytosti , a píti krev do opití z obětí mých , kterýchž vám nabiji . A nasytíte se z stolu mého koňmi i jezdci , silnými reky i všemi muži válečnými , dí Panovník Hospodin . A tak zjevím slávu svou mezi národy , aby viděli všickni národové soud můj , kterýž jsem vykonal , i ruku mou , kterouž jsem doložil na ně . I zvíť dům Izraelský , že já jsem Hospodin Bůh jejich , od tohoto dne i potom . Zvědí také i národové , že pro svou nepravost zajat jest dům Izraelský , proto že se dopouštěli přestoupení proti mně ; pročež jsem skryl tvář svou před nimi , a vydal jsem je v ruku protivníků jejich , aby padli mečem všickni napořád . Podlé nečistoty jejich a podlé zpronevěření se jejich učinil jsem jim , a skryl jsem tvář svou před nimi . Z té příčiny takto praví Panovník Hospodin : Jižť zase přivedu zajaté Jákobovy , a smiluji se nade vším domem Izraelským a horliti budu příčinou jména svatosti své , Ač ponesou potupu svou a všecko přestoupení své , kteréhož se dopustili proti mně , když bydlili v zemi své bezpečně , aniž byl , kdo by je přestrašil . A však je zase přivedu z národů , a shromáždím je z zemí nepřátel jejich , a posvěcen budu v nich před očima národů mnohých . A tak poznají , že já jsem Hospodin Bůh jejich , když zaveda je do národů , shromáždím je do země jejich , a nepozůstavím tam žádného z nich . Aniž skryji více tváři své před nimi , když vyleji Ducha svého na dům Izraelský , praví Panovník Hospodin . Dvadcátého pátého léta od zajetí našeho , na počátku roku , desátého dne měsíce , čtrnáctého léta po dobytí města , právě v tentýž den byla nade mnou ruka Hospodinova , a uvedl mne tam . U viděních Božích přivedl mne do země Izraelské , a postavil mne na hoře velmi vysoké , při níž bylo jako stavení města , ku poledni . I uvedl mne tam , a aj , muž , kterýž na pohledění byl jako měď , maje šňůru lněnou v ruce své , a prut k rozměřování , a ten stál v bráně . I mluvil ke mně ten muž : Synu člověčí , viz očima svýma , a ušima svýma slyš , a přilož srdce své ke všemu , což já ukáži tobě ; nebo proto aťbych ukazoval , přiveden jsi sem . Ty pak oznámíš všecko domu Izraelskému , což vidíš . A aj , zed zevnitř při domu vůkol a vůkol , a v ruce muže toho prut míry , šesti loket , ( loket o dlaň delší než obecní ) . Změřil šířku toho stavení jednoho prutu , a výšku jednoho prutu . A všed do brány , kteráž byla naproti východu , šel na horu po stupních jejích , i změřil prah brány jednoho prutu zšíří , a prah druhý jednoho prutu zšíří . A pokojíky jednoho prutu zdélí , a jednoho prutu zšíří , mezi pokojíky pak pět loket , a prah brány podlé síňce brány vnitř prutu jednoho . I změřil síňci brány vnitř na jeden prut . Změřil také síňci brány osmi loket , a veřeje její dvou loket , totiž síňce brány vnitř . I pokojíky brány východní , tři s jedné a tři s druhé strany . Jedné míry byly všecky tři , a míra jednostejná veřejí po obou stranách . Změřil též i širokost dveří té brány desíti loket , a dlouhost též brány třinácti loket , A přístřeší před pokojíky jednoho lokte , a na jeden loket přístřeší s této strany , pokojíky pak šesti loket s jedné , a šesti loket s druhé strany . A tak změřil bránu od střechy pokojíka do střechy druhého , širokost pětmecítma loket , dvéře naproti dveřím . A udělal veřeje šedesáti loket , a každé veřeje síně i brány vůkol a vůkol jedna míra . Od předku pak brány , kudyž se vchází do předku síňce brány vnitřní , bylo padesáte loket . A byla okna possoužená v pokojících i nad veřejemi jejich , do vnitřku brány vůkol a vůkol , takž i při klenutí , a na okních vůkol a vůkol do vnitřku , a na veřejích byly palmy . Potom mne uvedl do síně zevnitřní , a aj , komůrky a půda udělaná při síni vůkol a vůkol . Třidceti komůrek na té půdě bylo . Ta pak půda po straně těch bran , naproti dlouhosti bran , půda nižší byla . Změřil také šířku od předku brány dolejší až k předku síně vnitřní , zevnitř na sto loket k východu a půlnoci . Též bránu , kteráž byla na půlnoci při síni zevnitřní , změřil na dél i na šíř . ( Jejíž pokojíkové tři s jedné a tři s druhé strany , i veřeje její i síňce její byly podlé míry brány prvnější . ) Padesáti loket dlouhost její , širokost pak pětmecítma loket . Okna také její i síňce její i palmy její byly podlé míry brány té , kteráž byla k východu , a vstupovalo se k ní po sedmi stupních , před nimiž síňce její byly . A byla ta brána u síně vnitřní naproti bráně půlnoční a východní ; i odměřil od brány k bráně sto loket . Potom mne vedl ku poledni , a aj , brána ku poledni ; i změřil veřeje její , i síňce její podlé těch měr , ( A okna v ní i síňce její vůkol a vůkol podobná oknům oněm ) , padesáti loket zdélí a pětmecítma loket zšíří . A k vstupování k ní stupňů sedm , a síňce její před nimi ; též palmy při ní , jedna s jedné a druhá s druhé strany při veřejích jejích . Též bránu síně vnitřní ku poledni změřil od brány k bráně , na poledne , sto loket . I uvedl mne do síně vnitřní branou polední , a změřil tu bránu polední podlé týchž měr , I pokojíky její i veřeje její , i síňce její podlé týchž měr , i okna její i síňce její vůkol a vůkol , padesáti loket na dél , a na šíř pětmecítma loket . A síňce vůkol a vůkol zšíří pětmecítma loket , a zdélí padesáti loket . A síňce její jako síň zevnitřní , i palmy při veřejích jejích , též stupňů osm k vstupování k ní . Uvedl mne také do síně vnitřní k východu , i změřil bránu tu podlé týchž měr , Též pokojíky její i veřeje její , i síňce její , podlé týchž měr , i okna její i síňce její vůkol a vůkol , zdélí padesáti loket , zšíří pak pětmecítma loket . Též síňce její při síni zevnitřní , a palmy při veřejích s obou stran , a osm stupňů k vstupování k ní . Přivedl mne též k bráně půlnoční , a změřil ji podlé týchž měr , Pokojíky její , veřeje její i síňce její i okna její vůkol a vůkol , zdélí padesáti loket , a zšíří pětmecítma loket . I veřeje její při síni zevnitřní a palmy při veřejích s obou stran , též osm stupňů k vstupování k ní , I komůrky a dvéře její při veřejích bran , kdež obmývali oběti zápalné . A v síňci brány byli dva štokové s jedné strany , a dva štokové s druhé strany , aby na nich zabíjeli oběti zápalné , a za hřích i vinu . A po boku , kudyž se tam vstupuje při dveřích brány půlnoční , dva štokové ; tolikéž po boku druhém síňce též brány dva štokové . Čtyři štokové s jedné , a čtyři štokové s druhé strany po boku brány , osm štoků , na nichž zabíjeli . Čtyři pak štokové k zápalu byli z kamení tesaného , zdélí půldruhého lokte , a zšíří půldruhého lokte , a zvýší lokte jednoho , na nichž nechávali nádobí , kterýmž zabíjeli k zápalům a obětem . A kotliska ztlouští na jednu dlaň připravená v domě vůkol a vůkol , na štocích pak maso věcí obětovaných . Potom zevnitř , při bráně vnitřní , komůrky zpěváků v síni vnitřní , kteráž byla po boku brány půlnoční , a ty byly na poledne ; jedna při boku brány východní byla na půlnoci . I mluvil ke mně : Tyto komůrky na poledne jsou kněží stráž držících nad domem ; Ty pak komůrky na půlnoci jsou kněží stráž držících nad oltářem , totiž synů Sádochových , kteříž přistupují z synů Léví k Hospodinu , aby sloužili jemu . I změřil tu síň čtverhranou zdélí sto loket , a zšíří sto loket , i oltář před domem . I přivedl mne k síňci domu , a změřil veřeje té síňce , pěti loket s jedné a pěti loket s druhé strany , širokost pak brány byla tří loket s jedné a tří loket s druhé strany . Dlouhost síňce dvadcíti loket , širokost pak jedenácti loket i s stupni , po nichž se vstupovalo k ní ; sloupové pak byli při veřejích , jeden s jedné , a druhý s druhé strany . Opět přivedl mne k chrámu , a změřil veřeje , šesti loket zšíří s jedné strany , a šesti loket zšíří s druhé strany , podlé širokosti stánku . A širokost dveří desíti loket , boky pak dveří pěti loket s jedné a pěti loket s druhé strany . Změřil také i dlouhost jejich čtyřidcíti loket , širokost pak dvadcíti loket . Přišel také do vnitřku , a změřil veřeje dveří dvou loket , a dvéře šesti loket , širokost pak dveří sedmi loket . Změřil také dlouhost svatyně dvadcíti loket , a širokost dvadcíti loket v chrámě , a řekl mi : Tato jest svatyně svatých . Změřil též zed domu šesti loket , a širokost pavlače čtyř loket , vůkol a vůkol okolo domu . Ty pak pavlače , pavlač nad pavlačí , byly tři , a třidcíti noh zdélí , a scházely se při zdi domu vespolek , tak že se pavlače vůkol a vůkol držely , a nedržely se na zdi domu . Nebo se rozšiřovala vůkol více a více , svrchu pro pavlače , kteréž byly okolo domu , od vrchu až dolů , vůkol a vůkol domu , poněvadž nejširší dům byl na hoře , a tak nejnižší porozšiřovala se k vrchu pro prostřední . Tak podobně spatřil jsem při domu pavlače , i nejvyšší vůkol a vůkol , jejichž půdy zouplna odměřeny byly šesti loket k výstupkům . Širokost zdi , kteráž byla při pavlačích zevnitř , pěti loket byla , i plac pavlačí , kteréž byly při domu . Mezi nimiž a komůrkami byla širokost dvadcíti loket okolo domu vůkol a vůkol . A dvéře pavlačí byly k placu , dvéře jedny na půlnoci , a druhé dvéře na poledne , a širokost placu byla pěti loket vůkol a vůkol . Stavení pak , kteréž bylo před příhradkem v úhlu k západu , širokost byla sedmdesáti loket , a zed téhož stavení pěti loket zšíří vůkol a vůkol , a zdélí devadesáti loket . Potom změřil dům , zdélí sto loket , totiž příhradek i stavení , a zdi jeho zdélí sto loket . Též širokost předku domu i příhradku k východu sto loket . Změřil i dlouhost stavení před příhradkem , kteréž bylo za ním , též i paláce jeho s jedné i s druhé strany , a bylo sto loket ; též chrám vnitř i síňce s síní , Prahy i okna possoužená , i paláce vůkol po třech stranách jejich , naproti prahu taflování dřevěné vůkol a vůkol , i od země až do oken , též i okna otaflovaná , Od svrchku dveří až do vnitřní i zevnitřní strany domu , i všecku zed vůkol a vůkol vnitř i zevnitř změřené . Kteréž taflování bylo uděláno s cherubíny a palmami , a to vše palma mezi cherubínem a cherubínem . A cherubín měl dvě tváře . Totiž tvář lidskou naproti palmě s jedné strany , a tvář lvíčete naproti palmě s druhé strany . Tak uděláno bylo ve všem domu vůkol a vůkol . Od země až do vrchu dveří cherubínové a palmy zdělány byly i na zdi chrámu . Chrámu veřeje byly čtverhrané , a předek svatyně podobný jemu . Oltář dřevěný tří loket zvýší , zdélí pak dvou loket s úhly svými , jehož dlouhost i pobočnice jeho dřevěné byly . I mluvil ke mně : Tento jest stůl , kterýž stojí před Hospodinem . A dvojnásobní dvéře byly u chrámu i u svatyně , A dvojnásobní dvéře ve vratech , totiž dvojnásobní dvéře obracející se , dvojnásobní ve vratech jedněch , a dvojnásobní dvéře v druhých . Byli pak uděláni na nich , na těch dveřích chrámu , cherubínové a palmy , tak jakž uděláni byli na stěnách , trámové také dřevění byli před síňcí vně . Též na oknech possoužených byly palmy s obou stran po bocích síňce , i na pavlačích domu toho i trámích . Potom mne vyvedl k síni zevnitřní , kteráž byla na půlnoci , a přivedl mne k těm komůrkám , kteréž byly před příhradkem , a kteréž byly naproti stavení na půlnoci , Jehož délka při dveřích půlnočních na pohledění byla sto loket , a šířka padesát loket . Naproti síni vnitřní , kteráž měla dvadceti loket , a naproti dlážení , kteréž bylo v síni zevnitřní , byl palác naproti paláci třmi řady . Před komůrkami pak byli pláckové desíti loket zšíří vnitř , cesta k nim lokte jednoho , a dvéře jejich na půlnoci . Komůrky pak nejvyšší byly užší , proto že palácové byli širší než ony , nežli nejzpodnější a prostřední stavení . Nebo o trojím ponebí bylo , ale nemělo žádných sloupů , jacíž byli sloupové síní ; protož užší bylo nežli dolejší i než prostřední od země . Ohrady pak , kteráž byla vně naproti komůrkám k síni zevnitřní , před komůrkami , dlouhost byla padesáti loket . Nebo dlouhost komůrek , kteréž byly v síni zevnitřní , byla padesáti loket , před chrámem pak sto loket . Pod těmi pak komůrkami bylo vcházení od východu , skrze kteréž by se vcházelo do nich z síně té zevnitřní . Na šíř ohrady té síně k východu před příhradkem i před stavením byly komůrky . Cesta pak před nimi byla podobná cestě komůrek , kteréž byly na půlnoci . Jakáž byla dlouhost jejich , tak širokost jejich , a všecka vycházení jejich i dvéře jejich podobná oněmno . A dvéře těch komůrek , kteréž byly na poledne , podobné byly dveřím při začátku cesty , cesty před ohradou přímou k východu , kudyž se vchází do nich . I řekl mi : Komůrky na půlnoci a komůrky na poledne , kteréž jsou před příhradkem , jsou komůrky svaté , kdežto jídají kněží , kteříž přistupují k Hospodinu , věci nejsvětější . Tam nechávati budou věcí nejsvětějších a obětí suchých , též za hřích a za vinu ; nebo to místo svaté jest . Když tam vejdou kněží , tedy nevyjdou z svatyně do síně zevnitřní , leč tam nechají roucha svého , v němž přisluhovali ; nebo svaté jest . A oblekou roucha jiná , když budou míti přistupovati k tomu , což se dotýče lidu . A dokonav rozměřování domu vnitřního , i vedl mne k bráně , kteráž byla na východ , a změřil jej vůkol a vůkol . Změřil stranu východní prutem , pět set loket prutových tím prutem vůkol . Změřil stranu půlnoční tím prutem , pět set prutů vůkol . Změřil stranu polední tím prutem , pět set prutů . A obrátiv se k straně západní , naměřil tím prutem pět set prutů . Na čtyři strany změřil to , totiž zed vůkol a vůkol , zdélí pěti set , a zšíří pěti set , aby dělila svaté místo od obecného . Potom vedl mne k bráně , kterážto brána patřila k východu . A aj , sláva Boha Izraelského přicházela od východu , jejíž zvuk byl jako zvuk vod mnohých , a země svítila se od slávy jeho . A podobné bylo to vidění , kteréž jsem viděl , právě tomu vidění , kteréž jsem byl viděl , když jsem šel , abych kazil město , vidění , pravím , podobná vidění onomu , kteréž jsem viděl při řece Chebar . I padl jsem na tvář svou . A když sláva Boží vcházela do domu , cestou brány patřící k východu , Tedy pojal mne Duch , a uvedl mne do síně vnitřní , a aj , dům plný byl slávy Hospodinovy . I slyšel jsem , an mluví ke mně z domu , a muž stál podlé mne . I řekl mi : Synu člověčí , místo stolice mé a místo šlepějí noh mých , kdežto bydliti budu u prostřed synů Izraelských na věky , a nebudou poškvrňovati více dům Izraelský jména svatosti mé , oni ani králové jejich smilstvím svým a mrtvými těly králů svých , ani výsostmi svými , Když kladli prah svůj podlé prahu mého , a veřeji svou podlé veřeje mé , a stěnu mezi mnou a mezi sebou , a tak poškvrňovali jména svatosti mé ohavnostmi svými , kteréž páchali , pročež jsem je sehltil v hněvě svém . Ale nyní vzdálí smilství svá i mrtvá těla králů svých , ode mne , a budu bydliti u prostřed nich na věky . Ty synu člověčí , oznam domu Izraelskému o tomto domu , a nechť se zahanbí pro nepravosti své , a ať změří všecko naskrze . A když se hanbiti budou za všecko , což páchali , způsob domu i formu jeho , i vycházení jeho , též vcházení jeho , i všecky způsoby jeho , všecka ustanovení jeho , všecky , pravím , způsoby jeho i všecky zákony jeho v známost jim uveď , a napiš před očima jejich , ať ostříhají všeho způsobu jeho i všech ustanovení jeho a činí je . Tento jest zákon toho domu : Na vrchu hory všecko obmezení jeho vůkol a vůkol , nejsvětějšíť jest . Aj , ten jest zákon toho domu . Tyto pak jsou míry oltáře na též lokty , o dlaň delší : Předně zpodek lokte zvýší a lokte zšíří , obruba pak jeho při kraji jeho vůkol pídi jedné . Takový jest výstupek oltáře , Totiž od zpodku při zemi až do přepásaní dolejšího dva lokty , širokost pak lokte jednoho , a od přepásání menšího až do přepásaní většího čtyři lokty , širokost též na loket . Ale sám oltář ať jest čtyř loket , a z oltáře zhůru čtyři rohové . Oltář pak dvanácti loket zdélí a dvanácti zšíří , čtyřhranatý po čtyřech stranách svých . Přepásaní pak čtrnácti loket zdélí a čtrnácti zšíří po čtyřech stranách jeho , a obruba vůkol něho na půl lokte , a zpodek při něm na loket vůkol , a stupňové jeho naproti východu . I řekl ke mně : Synu člověčí , takto praví Panovník Hospodin : Ta jsou ustanovení oltáře v den , v kterýž bude udělán , k obětování na něm zápalů a kropení na něj krví . Nebo dáš kněžím Levítským , kteříž jsou z semene Sádochova , kteříž přistupují ke mně , dí Panovník Hospodin , aby mi sloužili , volka mladého za hřích . A nabera krve jeho , dáš na čtyři rohy jeho , i na čtyři úhly toho přepásaní , i na obrubu vůkol , a tak jej očistíš i vyčistíš . A vezmeš toho volka za hřích , i spálí jej na místě uloženém v tom domě , vně před svatyní . V den pak druhý obětovati budeš kozla bez poškvrny za hřích , a očistí oltář , tak jakž vyčistili volkem . A když dokonáš očišťování , obětuj volka mladého bez vady , a skopce z stáda bez poškvrny . Kteréž když obětovati budeš před Hospodinem , uvrhou kněží na ně soli , a budou je obětovati v zápal Hospodinu . Po sedm dní obětuj kozla za hřích , na každý den ; též i volka mladého a skopce z stáda bez poškvrny obětovati budou . Sedm dní očišťovati budou oltář , a vyčistí jej , a posvětí ruky své . A když vyplní ty dny , osmého dne i potom obětovati budou kněží na oltáři zápaly vaše , a pokojné oběti vaše , i přijmu vás laskavě , praví Panovník Hospodin . Tedy přivedl mne zase cestou k bráně svatyně zevnitřní , kteráž patří k východu , a ta byla zavřená . I řekl ke mně Hospodin : Brána tato zavřená bude , nebudeť otvírána , aniž kdo bude vcházeti skrze ni . Nebo Hospodin Bůh Izraelský všel skrze ni ; protož budeť zavřená . Knížecí jest , kníže samo v ní sedati bude , aby jídalo chléb před Hospodinem . Cestou síně této brány vejde , a cestou její vyjde . I vedl mne cestou k bráně půlnoční , k přední straně domu , i viděl jsem , a aj , naplnila sláva Hospodinova dům Hospodinův . I padl jsem na tvář svou . I řekl ke mně Hospodin : Synu člověčí , přilož srdce své , a viz očima svýma , i ušima svýma slyš , cožkoli já mluvím tobě o všech ustanoveních domu Hospodinova , i o všech zákonech jeho . Přilož , pravím , srdce své k vcházení do domu , i ke všemu vycházení z svatyně , A rci zpurnému domu Izraelskému : Takto praví Panovník Hospodin : Dosti mějte na všech ohavnostech svých , ó dome Izraelský , Že jste uvodili cizozemce neobřezaného srdce a neobřezaného těla , aby bývali v svatyni mé , a poškvrňovali i domu mého , když jste obětovali chléb můj , tuk i krev , ješto oni sic rušili smlouvu mou , mimo všecky ohavnosti vaše , A nedrželi jste stráže nad svatými věcmi mými , ale postavili jste strážné na stráži mé , v svatyni mé místo sebe . Takto praví Panovník Hospodin : Žádný cizozemec neobřezaného srdce a neobřezaného těla nevejde do svatyně mé , ze všech cizozemců , kteříž mezi syny Izraelskými jsou . Nýbrž i Levítové , kteříž se vzdalovali ode mne , když bloudil Izrael , kteříž zbloudili ode mne za ukydanými bohy svými , ponesou nepravost svou . Nebo budou v svatyni mé za služebníky , v povinnostech při branách domu , a za slouhy při domu . Oni budou zabíjeti oběti zápalné i oběti lidu , a oni stávati budou před nimi k sloužení jim , Proto že přisluhovali jim před ukydanými bohy jejich , a byli domu Izraelskému příčinou pádu v nepravost . Pročež přisáhl jsem jim , praví Panovník Hospodin , že ponesou nepravost svou . Aniž přistoupí ke mně , aby mi kněžský úřad konali , ovšem aby přistupovati měli k kterým svatým věcem mým , neb k nejsvětějším , ale ponesou pohanění své i ohavnosti své , kteréž páchali . Protož postavím je za strážné u domu , ke vší službě jeho i ke všemu , což činěno býti má v něm . Kněží pak Levítští , synové Sádochovi , kteříž drželi stráž nad svatyní mou , když zbloudili synové Izraelští ode mne , ti budou přistupovati ke mně , aby mi přisluhovali , a státi před tváří mou , obětujíce mi tuk i krev , praví Panovník Hospodin . Ti přicházeti budou k svatyni mé , a ti přistupovati k stolu mému , aby mi sloužili a drželi stráž mou . I stane se , když budou míti vcházeti do bran síně vnitřní , že roucha lněná oblekou , aniž na se vezmou vlněného , když by služby konati měli v branách síně vnitřní i u vnitřku . Klobouky lněné míti budou na hlavě své , a košilky lněné ať mají na bedrách svých , a nepřepasují se ničímž , což by pot vyvodilo . A majíce vyjíti do síně zevnitřní , do síně zevnitřní k lidu , svlekou roucha svá , v kterýchž služby konali , a nechají jich v komůrkách svatyně , a oblekou roucha jiná , a nebudou posvěcovati lidu rouchem svým . Aniž hlavy své holiti budou , ani vlasů nositi , ale slušně ostříhají vlasy své . Vína též nebude píti žádný z kněží , když budou míti vcházeti do síně vnitřní . Vdovy také aneb zahnané nebudou sobě pojímati za manželky , ale panny z semene domu Izraelského , aneb vdovu , kteráž by ovdověla po knězi , pojíti mohou . A lid můj budou rozdílu učiti mezi svatým a nesvatým , též mezi nečistým a čistým ať je učí rozeznávati . V rozepři pak ať se postavují k souzení , a podlé soudu mého soudí ji . Zákonů mých i ustanovení mých při všech slavnostech mých ať ostříhají , a soboty mé světí . K mrtvému pak člověku nepůjde , aby se poškvrniti měl , leč při otci neb při mateři , též při synu a při dceři , při bratru a sestře , kteráž nebyla za mužem , může se poškvrniti . Po očištění pak jeho ( sedm dní odečtou jemu ) , V ten den , v kterýž vejde do svatyně , do síně vnitřní , aby služby konal v svatyni , obětovati bude za hřích svůj , praví Panovník Hospodin . Dědictví pak jejich toto : Já jsem dědictví jejich , protož vládařství nedávejte jim v Izraeli ; já jsem vládařství jejich . Oběti suché a za hřích i vinu , to oni jísti budou , i všelijaká věc , oddána Bohu v Izraeli , jejich bude . I přední věci všech prvotin ze všeho , i každá obět zhůru pozdvižení všeliké věci , ze všech obětí zhůru pozdvižení vašich , kněžské bude . I prvotiny těsta vašeho dávati budete knězi , aby odpočinulo požehnání v domě tvém . Žádné mrchy a udáveného , ani z ptactva ani z hovad nebudou jídati kněží . Když pak ujmete zemi v dědictví , obětovati budete obět Hospodinu , díl svatý té země , zdélí pětmecítma tisíc loket , zšíří pak deset tisíc , a budeť svatý po všem pomezí svém vůkol . Z něhož bude místo svaté pět set zdélí , a pět set zšíří , čtyřhrané vůkol , a ať má padesáte loket prostranství vůkol . Z toho pak odměření odměříš dýlku pětmecítma tisíc loket , a šířku deset tisíc , aby na něm byla svatyně , i svatyně svatých . Díl ten země svatý jest . Kněží služebníků při svatyni býti má , těch , kteříž přistupují , aby přisluhovali Hospodinu , aby měli místo pro domy i místo svaté pro svatyni . Těch pak pětmecítma tisíc loket dýlka a deset tisíc šířka ať jest také Levítům , služebníkům domu , jim k držení dvadceti komůrek . Místo pak k vystavení na něm města oddělíte pět tisíc loket na šíř , a na dýl pětmecítma tisíc , naproti oběti místa svatého ; bude pro všecken dům Izraelský . Knížeti pak s obou stran té oběti místa svatého , i položení města před oběti místa svatého , a před položením města od strany západní díl k západu , a po straně východní díl k východu , dlouhost pak naproti každému z těch dílů od pomezí západního ku pomezí východnímu . To bude míti za vládařství v Izraeli , a nebudou více utiskati knížata má lidu mého , ale rozdadí zemi domu Izraelskému po pokoleních jejich . Takto praví Panovník Hospodin : Dostitě již , ó knížata Izraelská , nátisk a zhoubu odložte , a soud a spravedlnost konejte , sejměte těžké roboty vaše s lidu mého , praví Panovník Hospodin . Váhu spravedlivou a efi spravedlivou i bát spravedlivý míti budete . Efi i bát v jednu míru ať jest , aby chomer bral v se deset bátů , efi pak desátý díl chomeru ; podlé chomeru ať jest míra . Lot dvadceti peněz ; dvadceti lotů , pětmecítma lotů , a patnácte lotů libra bude vám . Tato pak obět pozdvižení bude , kterouž obětovati budete : Šestý díl efi z chomeru pšenice , též šestý díl efi dáte z chomeru ječmene . Nařízení pak o oleji ( bát jest míra oleje ) : Desátý díl bátu z míry chomeru , desíti bátů ; nebo deset bátů jest chomer . A dobytče jedno ze dvou set bravů z dobrých pastvišť Izraelských , k oběti suché a zápalné a k obětem pokojným , k očištění vás , praví Panovník Hospodin . Všecken lid té země , i s knížetem Izraelským zavázán bude k té oběti zhůru pozdvižení . Nebo kníže povinen bude zápaly , a suché i mokré oběti , v svátky a na novměsíce , i v soboty , na všecky slavnosti domu Izraelského ; on obětovati bude za hřích , i obět suchou i zápalnou , i oběti pokojné , aby se očištění dálo za dům Izraelský . Takto praví Panovník Hospodin : Prvního měsíce , prvního dne vezmeš volka mladého bez poškvrny , kterýmž očistíš svatyni . I nabéře kněz krve té oběti za hřích , a pomaže veřejí domu , a čtyř rohů toho přepásání na oltáři , i veřeje brány síně vnitřní . Takž také učiní sedmého dne téhož měsíce , za každého pobloudilého i za hloupého . Tak očistíte dům . Prvního měsíce , čtrnáctého dne , budete míti Fáze , svátek sedmi dnů , chlebové přesní jísti se budou . A bude obětovati kníže v ten den za sebe i za všecken lid té země volka za hřích . A po sedm dní svátku obětovati bude zápal Hospodinu , sedm volků a sedm skopců bez poškvrny na den , po těch sedm dní , a za hřích kozla na den . A obět suchou , efi na volka a efi na skopce , připraví též oleje hin na efi . Sedmého měsíce , patnáctého dne , v svátek tolikéž obětovati bude po sedm dní , jakož za hřích , tak zápal , tak obět suchou i olej . Takto praví Panovník Hospodin : Brána síně vnitřní , kteráž patří k východu , bude zavřená po šest dní všedních , v den pak sobotní otevřína bude ; též v den novměsíce otvírána bude . I přijde kníže cestou síně brány zevnitř , a postaví se u veřeje té brány , a budou obětovati kněží obět zápalnou jeho , i oběti pokojné jeho , a pokloně se na prahu brány , potom vyjde . Brána pak nebude zavírána do večera , Aby se klaněl lid země té u dveří brány té ve dny sobotní , i na novměsíce před Hospodinem . Obět pak zápalná , kterouž obětovati má kníže Hospodinu v den sobotní , šest beránků bez vady a skopec bez poškvrny , A obět suchá , efi na skopce , i na beránky obět suchá , podlé toho , jakž naděleno , a oleje hin na efi . Ke dni pak novměsíce ať jest volek mladý bez poškvrny , a šest beránků i skopec bez poškvrny . Též ať obětuje efi oběti suché při volku , a efi při skopci i při beráncích , seč bude moci býti , a oleje hin na efi . Kníže pak vcházeje , cestou síňce též brány půjde , a cestou její odejde . Ale když vcházeti bude lid země té před Hospodina na slavnosti , ten kdož vejde cestou brány půlnoční , aby se klaněl , vyjde cestou brány polední ; a ten kdož vejde cestou brány polední , vyjde cestou brány půlnoční . Nenavrátí se cestou té brány , kterouž všel , ale naproti ní vyjde . A když oni vcházeti budou , kníže mezi nimi vcházeti bude , a když odcházeti budou , odejde . Též na svátky i na slavnosti ať jest suchá obět , efi na volka a efi na skopce , a na beránky , což naděleno , a oleje hin na efi . Bude-li pak obětovati kníže obět dobrovolnou , zápal aneb oběti pokojné dobrovolně Hospodinu , tedy ať jest mu otevřína brána , kteráž k východu patří , a ať obětuje zápal svůj aneb pokojné oběti své , tak jakž obětuje v den sobotní . Potom odejde , a brána bude zavřína po odchodu jeho . K tomu beránka ročního bez poškvrny obětovati bude v zápal každý den Hospodinu ; každého jitra beránka obětovati bude . Též suchou obět přičiní k němu , každého jitra šestý díl efi , též oleje třetinu hin k skropení mouky bělné , suchou obět Hospodinu , nařízením věčným ustavičně . A tak budou obětovati beránka i obět suchou , i olej každého jitra , zápal ustavičný . Taktoť praví Panovník Hospodin : Dá-li kníže dar někomu z synů svých , dědictvíť jeho jest , synů jeho buď , k vládařství jejich dědičnému . Jestliže pak dá dar z dědictví svého některému z služebníků svých , také bude jeho až do léta svobodného , kdyžto navrátí se knížeti tomu ; však dědictví jeho budou míti synové jeho . Aniž bude bráti kníže z dědictví lidu , z vládařství jejich je vytiskuje ; z svého vládařství dědictví dá synům svým , aby nebyl rozptylován lid můj žádný z vládařství svého . Potom vedl mne průchodem , kterýž jest po straně brány , k kněžím do komůrek svatých , kteréž patřily na půlnoci , a aj , tu bylo místo po dvou bocích k západu . I řekl mi : Toto jest místo , kdež vaří kněží oběti za vinu a za hřích , kdež smaží oběti suché , aby nevynášeli do síně zevnitřní ku posvěcování lidu . Vyvedl mne též do síně zevnitřní , a vodil mne po čtyřech koutech síně , a aj , síň byla v každém rohu té síně . Ve čtyřech úhlech té síně byly síně s komíny , čtyřidcíti loket zdélí a třídcíti zšíří ; míra jednostejná těch čtyř síní nárožních . A v těch čtyřech byly kuchyňky vůkol , též ohniště zdělána v těch kuchyňkách vůkol . I řekl mi : Ta jsou místa těch , kteříž vaří , kdežto vaří služebníci domu oběti lidu . Potom přivedl mne zase ke dveřím domu , a aj , vody vycházely od spodku prahu domu na východ ; nebo přední strana domu k východu byla , a vody scházely pozpodu po pravé straně domu , po straně polední oltáře . Odtud mne vyvedl cestou brány půlnoční , a obvedl mne cestou zevnitřní k bráně zevnitřní , cestou , kteráž patří k východu , a aj , vody vyplývaly po pravé straně . Když pak vycházel ten muž k východu , v jehož rukou míra , i naměřil tisíc loket , a provedl mne skrze vodu , vodu do kůtků . Potom naměřiv tisíc , provedl mne skrze vodu , vodu do kolenou ; ještě naměřiv tisíc , provedl mne vodou do pasu . Opět když naměřil tisíc , byl potok , kteréhož jsem nemohl přebřísti ; nebo vyzdvihly se vody , vody , přes něž by se musilo plynouti , potok , kterýž by nemohl přebředen býti . Tedy řekl mi : Viděl-lis , synu člověčí ? I vedl mne , a posadil mne na břeh toho potoka . Když jsem se pak obrátil , aj , na břehu toho potoka bylo dříví velmi veliké po obou stranách . I řekl mi : Vody tyto vycházejí od Galilee první , a sstupujíce po rovině , vejdou do moře , a když do moře vpadnou , opraví se vody . I stane se , že každý živočich , kterýž se plazí , všudy , kamžkoli přijdou potokové , ožive , a bude ryb velmi mnoho , proto že když přijdou tam tyto vody , očerstvějí , a živy budou všudy , kdežkoli dojde tento potok . Stane se i to , že se postaví podlé něho rybáři od Engadi až do studnice Eglaim ; budou tu rozstírány síti . Podlé rozličnosti své bude ryb jejich , jako ryb moře velikého , velmi mnoho . Bahna a louže jeho , kteréž se neopraví , soli oddány budou . Při potoku pak poroste na břehu jeho po obou stranách všelijaké dříví ovoce nesoucí , jehož list neprší , aniž ovoce jeho přestává , v měsících svých nese prvotiny ; nebo vody jeho z svatyně vycházejí , protož ovoce jeho jest ku pokrmu , a lístí jeho k lékařství . Takto praví Panovník Hospodin : Totoť jest obmezení , v němž sobě dědičně přivlastníte zemi po pokoleních Izraelských dvanácti ; Jozefovi dva provazcové . Dědičně , pravím , jí vládnouti budete , jeden rovně jako druhý , o níž přisáhl jsem , že ji dám otcům vašim . I připadne vám země tato v dědictví . Toto jest tedy pomezí té země : K straně půlnoční od moře velikého cestou Chetlonu , kudyž se vchází do Sedad , Emat , Berota , Sibraim , kteříž jsou mezi pomezím Damašským , a mezi pomezím Emat , vsi prostřední , kteréž jsou při pomezí Chavrón . A tak bude pomezí od moře Azar Enon , pomezí Damašek , a půlnoční strana na půlnoci , a pomezí Emat . A to jest strana půlnoční . Strana pak východní mezi Chavrón a mezi Damaškem , a mezi Galád , a mezi zemí Izraelskou při Jordánu ; od toho pomezí při moři východním měřiti budete . A toť jest strana východní . Strana pak polední na poledne , od Támar až k vodám sváru v Kádes , od potoka až k moři velikému . A to jest strana polední na poledne . Strana pak západní moře veliké , od pomezí až naproti , kudyž se vchází do Emat . Ta jest strana západní . A tak rozdělíte zemi tuto sobě po pokoleních Izraelských . I stane se , že když ji rozměříte , bude vám v dědictví i příchozím , kteříž by pohostinu byli mezi vámi , kteříž by zplodili syny mezi vámi ; nebo budou vám jako tu zrodilí mezi syny Izraelskými , s vámiť ujmou dědictví mezi pokoleními Izraelskými . Protož nechť jest v tom pokolení příchozí , u něhož pohostinu jest . Tu dědictví dáte jemu , praví Panovník Hospodin . Tato jsou pak jména pokolení : V končinách na půlnoční stranu podlé cesty Chetlon , kudyž se vchází do Emat , Azar Enan , ku pomezí Damašskému na půlnoční stranu , podlé Emat , od východní strany až do západní , osadí se pokolení jedno , totiž Dan , A při pomezí Dan , od strany východní až k straně západní jedno , totiž Asser , A při pomezí Asser , od strany východní až do strany západní jedno , totiž Neftalím , A při pomezí Neftalím , od strany východní až do strany západní jedno , totiž Manasses , A při pomezí Manasses , od strany východní až do strany západní jedno , totiž Efraim , A při pomezí Efraim , od strany východní až k straně západní jedno , totiž Ruben , A při pomezí Ruben , od strany východní až k straně západní jedno , totiž Juda . A při pomezí Juda , od strany východní až k straně západní bude obět , kterouž obětovati budete , pětmecítma tisíc loket zšíří , zdélí pak zaroveň s jedním z jiných dílů , od strany východní až k straně západní , a bude svatyně u prostřed něho . Ta obět , kterouž obětovati máte Hospodinu , bude zdélí pětmecítma tisíc loket , zšíří pak deset tisíc . Těmto pak se dostane ta obět svatá , totiž kněžím , na půlnoci pětmecítma tisíc loket , k západu pak zšíří desíti tisíc , a na východ zšíří desíti tisíc , na poledne též zdélí pětmecítma tisíc , a bude svatyně Hospodinova u prostřed něho , Kněžím , posvěcenému každému z synů Sádochových , kteříž drží stráž mou , kteříž nebloudili , když bloudili synové Izraelští , jako bloudili Levítové . I bude díl jejich obětovaný z oběti té země , věc nejsvětější při pomezí Levítů . Levítů pak díl bude naproti pomezí kněžskému , pětmecítma tisíc loket zdélí , a zšíří deset tisíc ; každá dlouhost pětmecítma tisíc , a širokost deset tisíc . A nebudou ho uprodávati , ani směňovati , ani přenášeti prvotin země , proto že jest posvěcená Hospodinu . Pět pak tisíc loket pozůstalých na šíř , proti těm pětmecítma tisícům , bude místo obecné , pro město k bydlení a k předměstí , i bude město u prostřed něho . Tyto pak jsou míry jeho : Strana půlnoční na čtyři tisíce a pět set loket , též strana polední na čtyři tisíce a pět set , od strany též východní čtyři tisíce a pět set , takž strana západní na čtyři tisíce a pět set . Bude i předměstí při městě k půlnoci na dvě stě a padesáte loket , a ku poledni na dvě stě a padesáte , takž na východ na dvě stě a padesáte , též k západu na dvě stě a padesáte . Ostatek pak na dél , naproti oběti svaté , deset tisíc loket k východu , a deset tisíc k západu ; a z toho , což bude naproti té oběti svaté , budou míti důchody ku pokrmu služebníci města . A ti služebníci města sloužiti budou Izraelovi ze všech pokolení Izraelských . Všecku tuto oběť , pětmecítma tisíc loket , podlé těch pětmecítma tisíc , čtverhranou obětovati budete v obět svatou k vládařství městu . Což pak pozůstane , knížeti , s obou stran oběti svaté a vládařství města , před těmi pětmecítma tisíci loket oběti , až ku pomezí východnímu , a od západu proti týmž pětmecítma tisíc loket , podlé pomezí západního naproti těm dílům , knížeti bude . A to bude obět svatá , a svatyně domu u prostřed něho . Od vládařství pak Levítů a od vládařství města , u prostřed toho , což jest knížecího , mezi pomezím Judovým a mezi pomezím Beniaminovým , knížecí bude . Ostatní pak pokolení , od strany východní až k straně západní , osadí se pokolení jedno , totiž Beniamin . A při pomezí Beniamin , od strany východní až k straně západní jedno , totiž Simeon , A při pomezí Simeon , od strany východní až k straně západní jedno , totiž Izachar , A při pomezí Izachar , od strany východní až k straně západní jedno , totiž Zabulon , A při pomezí Zabulon , od strany východní až k straně západní jedno , totiž Gád . A při pomezí Gád , k straně polední na poledne , tu bude pomezí od Támar až k vodám sváru v Kádes , ku potoku při moři velikém . Toť jest ta země , kterouž ujmete hned od potoka , po pokoleních Izraelských , a ti dílové jejich , praví Panovník Hospodin . Tato pak jsou vymezení města : Od strany půlnoční čtyř tisíc a pět set loket míra . Brány pak města podlé jmen pokolení Izraelských , brány tři na půlnoci , brána Rubenova jedna , brána Judova jedna , brána Léví jedna . A od strany východní čtyř tisíc a pět set , a brány tři , totiž brána Jozefova jedna , brána Beniaminova jedna , brána Danova jedna . Též od strany polední čtyř tisíc a pět set loket míra , a brány tři , brána Simeonova jedna , brána Izacharova jedna , brána Zabulonova jedna . Od strany západní čtyř tisíc a pět set , brány jejich tři , brána Gádova jedna , brána Asserova jedna , brána Neftalímova jedna . Okolek osmnácti tisíc loket , jméno pak města od dnešního dne bude : Hospodin tam přebývá . Léta třetího kralování Joakima krále Judského , přitáhl Nabuchodonozor král Babylonský k Jeruzalému , a oblehl jej . I vydal Pán v ruku jeho Joakima krále Judského , a něco nádobí domu Božího . Kterýž zavezl je do země Sinear , do domu boha svého , a nádobí to dal vnésti do domu pokladu boha svého . Rozkázal také král Ašpenazovi , správci dvořanů svých , aby přivedl z synů Izraelských , z semene královského a z knížat , Mládence , na nichž by nebylo žádné poškvrny , a krásného oblíčeje , a vtipné ke vší moudrosti , a schopné k umění i k nabývání jeho , a v kterýchž by byla síla , aby stávali na palácu královském , a učili se liternímu umění a jazyku Kaldejskému . I nařídil jim král odměřený pokrm na každý den z stolu královského , i vína , kteréž on sám pil , a aby je tak choval za tři léta , a po dokonání jich aby stávali před králem . Byli pak mezi nimi z synů Juda : Daniel , Chananiáš , Mizael a Azariáš . I dal jim správce dvořanů jména . Nazval Daniele Baltazarem , Chananiáše pak Sidrachem , a Mizaele Mizachem , a Azariáše Abdenágem . Ale Daniel uložil v srdci svém , aby se nepoškvrňoval pokrmem z stolu královského , a vínem , kteréž král pil . Pročež hledal toho u správce nad dvořany , aby se nemusil poškvrňovati . I způsobil Bůh Danielovi milost a lásku u správce nad dvořany . A řekl správce nad dvořany Danielovi : Já se bojím pána svého krále , kterýž vyměřil pokrm váš a nápoj váš , tak že uzřel-li by , že tváře vaše opadlejší jsou , nežli mládenců těch , kteříž podobně jako i vy chování býti mají , způsobíte mi to u krále , že přijdu o hrdlo . I řekl Daniel služebníku , kteréhož ustanovil správce dvořanů nad Danielem , Chananiášem , Mizaelem a Azariášem : Zkus , prosím , služebníků svých za deset dní , a nechť se nám vaření dává , kteréž bychom jedli , a voda , kterouž bychom pili . A potom nechť se spatří před tebou tváře naše a tváře mládenců , kteříž jídají pokrm z stolu královského , a jakž uhlédáš , učiň s služebníky svými . I uposlechl jich v té věci , a zkusil jich za deset dní . Po skonání pak desíti dnů spatříno jest , že tváře jejich byly krásnější , a byli tlustší na těle než všickni mládenci , kteříž jídali pokrm z stolu královského . Protož služebník brával ten vyměřený pokrm jejich , a víno nápoje jejich , a dával jim vaření . Mládence pak ty čtyři obdařil Bůh povědomostí a rozumností ve všelikém literním umění a moudrostí ; nadto Danielovi dal , aby rozuměl všelikému vidění a snům . A když se dokonali dnové , po kterýchž rozkázal král , aby je přivedli , přivedl je správce dvořanů před Nabuchodonozora . I mluvil s nimi král . Ale není nalezen mezi všemi těmi , jako Daniel , Chananiáš , Mizael a Azariáš . I stávali před králem . A ve všelikém slovu moudrosti a rozumnosti , na kteréž se jich doptával král , nalezl je desetkrát zběhlejší nade všecky mudrce a hvězdáře , kteříž byli ve všem království jeho . I zůstával tu Daniel až do léta prvního Cýra krále . Léta pak druhého kralování Nabuchodonozora měl Nabuchodonozor sen , a děsil se duch jeho , až se tudy i ze sna protrhl . I rozkázal král svolati mudrce , a hvězdáře i kouzedlníky a Kaldejské , aby oznámili králi sen jeho . Kteřížto přišli , a postavili se před králem . Tedy řekl jim král : Měl jsem sen , a předěsil se duch můj , tak že nevím , jaký to byl sen . I mluvili Kaldejští králi Syrsky : Králi , na věky buď živ . Pověz sen služebníkům svým , a oznámímeť výklad . Odpověděl král a řekl Kaldejským : Ten sen mi již z paměti vyšel . Neoznámíte-li mi snu i výkladu jeho , na kusy rozsekáni budete , a domové vaši v záchody obráceni budou . Pakli mi sen i výklad jeho oznámíte , daru , odplaty a slávy veliké důjdete ode mne . A protož sen i výklad jeho mi oznamte . Odpověděli po druhé a řekli : Nechať král sen poví služebníkům svým , a výklad jeho oznámíme . Odpověděl král a řekl : Jistotně rozumím tomu , že naschvál odtahujete , vidouce , že mi vyšel z paměti ten sen . Neoznámíte-li mi toho snu , jistý jest ten úsudek o vás . Nebo řeč lživou a chytrou smyslili jste sobě , abyste mluvili přede mnou , ažby se čas proměnil . A protož sen mi povězte , a zvím , budete-li mi moci i výklad jeho oznámiti . Odpověděli Kaldejští králi a řekli : Není člověka na zemi , kterýž by tu věc králi oznámiti mohl . Nadto žádný král , kníže neb potentát takové věci se nedoptával na žádném mudrci a hvězdáři aneb Kaldeovi . Nebo ta věc , na niž se král ptá , nesnadná jest , a není jiného , kdo by ji oznámiti mohl králi , kromě bohů , kteříž bydlení s lidmi nemají . Z té příčiný rozlítil se král a rozhněval velmi , a přikázal , aby zhubili všecky mudrce Babylonské . A když vyšel ortel , a mudrci mordováni byli , hledali i Daniele a tovaryšů jeho , aby zmordováni byli . Tedy Daniel odpověděl moudře a opatrně Ariochovi , hejtmanu nad žoldnéři královskými , kterýž vyšel , aby mordoval mudrce Babylonské . A odpovídaje , řekl Ariochovi , hejtmanu královskému : Proč ta výpověd náhle vyšla od krále ? I oznámil tu věc Arioch Danielovi . Pročež Daniel všed , prosil krále , aby jemu prodlel času k oznámení výkladu toho králi . A odšed Daniel do domu svého , oznámil tu věc Chananiášovi , Mizaelovi a Azariášovi , tovaryšům svým , Aby se za milosrdenství modlili Bohu nebeskému příčinou té věci tajné , a nebyli zahubeni Daniel a tovaryši jeho s pozůstalými mudrci Babylonskými . I zjevena jest Danielovi u vidění nočním ta věc tajná . Pročež Daniel dobrořečil Bohu nebeskému . Mluvil pak Daniel a řekl : Buď jméno Boží požehnáno od věků až na věky , nebo moudrost a síla jeho jest . A on proměňuje časy i chvíle ; ssazuje krále , i ustanovuje krále ; dává moudrost moudrým a umění majícím rozum . On zjevuje věci hluboké a skryté ; zná to , což jest v temnostech , a světlo s ním přebývá . Ó Bože otců mých , těť oslavuji a chválím , že jsi mne moudrostí a silou obdařil , ovšem nyní , že jsi mi oznámil to , čehož jsme žádali od tebe ; nebo věc královu oznámil jsi nám . A protož Daniel všel k Ariochovi , kteréhož ustanovil král , aby zhubil mudrce Babylonské . A přišed , takto řekl jemu : Mudrců Babylonských nezahlazuj ; uveď mne před krále a výklad ten oznámím . Tedy Arioch s chvátáním uvedl Daniele před krále , a takto řekl jemu : Našel jsem muže z zajatých synů Judských , kterýž výklad ten králi oznámí . Odpověděl král a řekl Danielovi , jehož jméno bylo Baltazar : Budeš-liž ty mi moci oznámiti sen , kterýž jsem viděl , i výklad jeho ? Odpověděl Daniel králi a řekl : Té věci tajné , na niž se král doptává , nikoli nemohou mudrci , hvězdáři , věšťci a hadači králi oznámiti . Ale však jest Bůh na nebi , kterýž zjevuje tajné věci , a on ukázal králi Nabuchodonozorovi , co se díti bude v potomních dnech . Sen tvůj , a což jsi ty viděl na ložci svém , toto jest : Tobě , ó králi , na mysl přicházelo na ložci tvém , co bude potom , a ten , kterýž zjevuje tajné věci , ukázalť to , což budoucího jest . Strany pak mne , ne skrze moudrost , kteráž by při mně byla nade všecky lidi , ta věc tajná mně zjevena jest , ale skrze modlitbu , aby ten výklad králi oznámen byl , a ty myšlení srdce svého abys zvěděl . Ty králi , viděl jsi , a aj , obraz nějaký veliký , ( obraz ten byl znamenitý a blesk jeho náramný ) , stál naproti tobě , kterýž na pohledění byl hrozný . Toho obrazu hlava byla z zlata výborného , prsy jeho a ramena jeho z stříbra , a břicho jeho i bedra jeho z mědi , Hnátové jeho z železa , nohy jeho z částky z železa a z částky z hliny . Hleděls na to , až se utrhl kámen , kterýž nebýval v rukou , a udeřil obraz ten v nohy jeho železné a hliněné , a potřel je . A tak potříno jest spolu železo , hlina , měď , stříbro i zlato , a bylo to všecko jako plevy z placu letního , a zanesl to vítr , tak že místa jejich není nalezeno . Kámen pak ten , kterýž udeřil v obraz , učiněn jest horou velikou , a naplnil všecku zemi . Toť jest ten sen . Výklad jeho také povíme králi : Ty králi , jsi král králů ; nebo Bůh nebeský dal tobě království , moc a sílu i slávu . A všeliké místo , na němž přebývají synové lidští , zvěř polní i ptactvo nebeské dal v ruku tvou , a pánem tě ustavil nade všemi těmi věcmi . Ty jsi ta hlava zlatá . Ale po tobě povstane království jiné , nižší než tvé , a jiné království třetí měděné , kteréž panovati bude po vší zemi . Království pak čtvrté bude tvrdé jako železo . Nebo jakož železo drobí a zemdlévá všecko , tak , pravím , jako železo , kteréž potírá všecko , i ono potře a potříská všecko . Že jsi pak viděl nohy a prsty z částky z hliny hrnčířské a z částky z železa , království rozdílné znamená , v němž bude něco mocnosti železa , tak jakž jsi viděl železo smíšené s hlinou ničemnou . Ale prstové noh z částky z železa a z částky z hliny znamenají království z částky mocné a z částky ku potření snadné . A že jsi viděl železo smíšené s hlinou ničemnou , ukazuje , že se přízniti budou vespolek lidé , a však nebude se přídržeti jeden druhého , tak jako železo nedrží se z hlinou . Za dnů pak těch králů vzbudí Bůh nebeský království , kteréž na věky nebude zkaženo , a království to na žádného jiného nespadne , ale ono potře a konec učiní všechněm těm královstvím , samo pak státi bude na věky , Tak jakž jsi viděl , že se s hory utrhl kámen , kterýž nebýval v rukou , a potřel železo , měď , hlinu , stříbro a zlato . Bůh veliký oznámil králi , co býti má potom , a pravý jest sen ten i věrný výklad jeho . Tedy král Nabuchodonozor padl na tvář svou , a poklonil se Danielovi , a rozkázal , aby oběti a vůně libé obětovali jemu . A odpovídaje král Danielovi , řekl : V pravdě že Bůh váš jest Bůh bohů a Pán králů , kterýž zjevuje skryté věci , poněvadž jsi mohl vyjeviti tajnou věc tuto . Tedy král zvelebil Daniele , a dary veliké a mnohé dal jemu , a pánem ho učinil nade vší krajinou Babylonskou , a knížetem nad vývodami , a nade všemi mudrci Babylonskými . Daniel pak vyžádal na králi , aby představil krajině Babylonské Sidracha , Mizacha a Abdenágo . Ale Daniel býval v bráně královské . Potom Nabuchodonozor král udělav obraz zlatý , jehož výška byla šedesáti loket , šířka pak šesti loket , postavil jej na poli Dura v krajině Babylonské . I poslal Nabuchodonozor král , aby shromáždili knížata , vývody a vůdce , starší , správce nad poklady , v právích zběhlé , úředníky a všecky , kteříž panovali nad krajinami , aby přišli ku posvěcování obrazu , kterýž postavil Nabuchodonozor král . Tedy shromáždili se knížata , vývodové a vůdcové , starší , správcové nad poklady , v právích zběhlí , úředníci a všickni , kteříž panovali nad krajinami ku posvěcování obrazu toho , kterýž postavil Nabuchodonozor král , a stáli před obrazem , kterýž postavil Nabuchodonozor . Biřic pak volal ze vší síly : Vám se to praví lidem , národům a jazykům , Jakž uslyšíte zvuk trouby , píšťalky , citary , huslí , loutny , zpívání a všelijaké muziky , padněte a klanějte se obrazu zlatému , kterýž postavil Nabuchodonozor král . Kdož by pak nepadl a neklaněl se , té hodiny uvržen bude do prostřed peci ohnivé rozpálené . A protož hned , jakž uslyšeli všickni lidé zvuk trouby , píšťalky , citary , huslí , loutny a všelijaké muziky , padli všickni lidé , národové a jazykové , klanějíce se obrazu zlatému , kterýž postavil Nabuchodonozor král . A hned téhož času přistoupili muži Kaldejští , a s křikem žalovali na Židy , A mluvíce , řekli Nabuchodonozorovi králi : Králi , na věky buď živ . Ty králi , vynesls výpověd , aby každý člověk , kterýž by slyšel zvuk trouby , píšťalky , citary , huslí , loutny , zpívání a všelijaké muziky , padl a klaněl se obrazu zlatému , A kdož by nepadl a neklaněl se , aby uvržen byl do prostřed peci ohnivé rozpálené . Našli se pak někteří Židé , kteréž jsi představil krajině Babylonské , totiž Sidrach , Mizach a Abdenágo , kteřížto muži nedbali na tvé , ó králi , nařízení . Bohů tvých nectí , a obrazu zlatému , kterýž jsi postavil , se neklanějí . Tedy Naduchodonozor v hněvě a v prchlivosti rozkázal přivésti Sidracha , Mizacha a Abdenágo . I přivedeni jsou muži ti před krále . I mluvil Nabuchodonozor a řekl jim : Zoumyslně-li , Sidrachu , Mizachu a Abdenágo , bohů mých nectíte , a obrazu zlatému , kterýž jsem postavil , se neklaníte ? Protož nyní , jste-liž hotovi , abyste hned , jakž uslyšíte zvuk trouby , píšťalky , citary , huslí , loutny , zpívání a všelijaké muziky , padli a klaněli se obrazu tomu , kterýž jsem učinil ? Pakli se klaněti nebudete , té hodiny uvrženi budete do prostřed peci ohnivé rozpálené , a který jest ten Bůh , ješto by vás vytrhl z ruky mé ? Odpověděli Sidrach , Mizach a Abdenágo , a řekli králi : My se nestaráme o to , ó Nabuchodonozoře , co bychom měli odpovědíti tobě . Nebo aj , buďto že Bůh , jehož my ctíme , ( kterýž mocen jest vytrhnouti nás z peci ohnivé rozpálené , a tak z ruky tvé , ó králi ) , vytrhne nás . Buď že nevytrhne , známo buď tobě , ó králi , žeť bohů tvých ctíti a obrazu zlatému , kterýž jsi postavil , klaněti se nebudeme . Tedy Nabuchodonozor naplněn jsa prchlivostí , tak že oblíčej tváři jeho se proměnil proti Sidrachovi , Mizachovi a Abdenágovi , a odpovídaje , rozkázal rozpáliti pec sedmkrát více , než obyčej měli ji rozpalovati . A mužům silným , kteříž byli mezi rytíři jeho , rozkázal , aby svížíce Sidracha , Mizacha a Abdenágo , uvrhli do peci ohnivé rozpálené . Tedy svázali muže ty v pláštích jejich , v košilkách jejich , i v kloboucích jejich a v oděvu jejich , a uvrhli je do prostřed peci ohnivé rozpálené . Že pak rozkaz královský náhlý byl , a pec velmi rozpálená , z té příčiny muže ty , kteříž uvrhli Sidracha , Mizacha a Abdenágo , zadusil plamen ohně . Ale ti tři muži , Sidrach , Mizach a Abdenágo , padli do prostřed peci ohnivé rozpálené svázaní . Tedy Nabuchodonozor král zděsil se , a vstal s chvátáním , a promluviv , řekl hejtmanům svým : Zdaliž jsme neuvrhli tří mužů do prostřed peci svázaných ? Odpověděli a řekli králi : Pravda jest , králi . On pak odpovídaje , řekl : Aj , vidím čtyři muže rozvázané , procházející se u prostřed ohně , a není žádného porušení při nich , a čtvrtý na pohledění podobný jest synu Božímu . A přistoupiv Nabuchodonozor k čelisti peci ohnivé rozpálené , mluvil a řekl : Sidrachu , Mizachu a Abdenágo , služebníci Boha nejvyššího , vyjděte a poďte sem . I vyšli Sidrach , Mizach a Abdenágo z prostředku ohně . Shromáždivše se pak knížata , vývodové a vůdcové a hejtmané královští , hleděli na ty muže , an žádné moci neměl oheň při tělích jejich , ani vlas hlavy jejich nepřiškvrkl , ani plášťové jejich se nezměnili , aniž co ohněm páchli . I mluvil Nabuchodonozor a řekl : Požehnaný Bůh jejich , totiž Sidrachův , Mizachův a Abdenágův , kterýž poslal anděla svého , a vytrhl služebníky své , kteříž doufali v něho , až i rozkazu královského neuposlechli , ale těla svá vydali , aby nesloužili a neklaněli se žádnému bohu , kromě Bohu svému . A protož toto já přikazuji , aby každý ze všelikého lidu , národu a jazyku , kdož by koli co rouhavého řekl proti Bohu Sidrachovu , Mizachovu a Abdenágovu , na kusy rozsekán byl , a dům jeho v záchod obrácen , proto že není Boha jiného , kterýž by mohl vytrhovati , jako tento . Tedy zvelebil zase král Sidracha , Mizacha a Abdenága v krajině Babylonské . Nabuchodonozor král všechněm lidem , národům i jazykům , kteříž bydlí na vší zemi : Pokoj váš rozmnožen buď . Znamení a divy , kteréž učinil při mně Bůh nejvyšší , vidělo mi se za slušné , abych vypravoval . Znamení jeho jak veliká jsou , a divové jeho jak mocní jsou , království jeho království věčné , a panování jeho od národu do pronárodu . Já Nabuchodonozor , užívaje pokoje v domě svém , a kveta na palácu svém , Měl jsem sen , kterýž mne zhrozil , a myšlení na ložci svém , a to , což jsem viděl , znepokojilo mne . A protož vyšla ode mne ta výpověd , aby uvedeni byli přede mne mudrci Babylonští , kteříž by mi výklad toho snu oznámili . Tedy předstoupili mudrci , hvězdáři , Kaldejští a hadači . I pověděl jsem jim sen , a však výkladu jeho nemohli mi oznámiti . Až naposledy předstoupil přede mne Daniel , jehož jméno Baltazar , podlé jména boha mého , a v němž jest duch bohů svatých . Jemuž jsem oznámil sen : Baltazaře , kníže mudrců , já vím , že duch bohů svatých jest v tobě , a nic tajného není tobě nesnadného . Vidění snu mého , kterýž jsem měl , i výklad jeho oznam . U vidění pak , kteréž jsem viděl na ložci svém , viděl jsem , a aj , strom u prostřed země , jehož vysokost byla veliká . Veliký byl strom ten a mocný , a výsost jeho dosahovala až k nebi , a patrný byl až do končin vší země . Lístí jeho bylo pěkné , a ovoce jeho hojné , všechněm za pokrm , pod stínem pak jeho byla zvěř polní , a na ratolestech jeho bydlili ptáci nebeští , a z něho potravu měl všeliký živočich . Viděl jsem také u viděních svých na ložci svém , a aj , hlásný a svatý s nebe sstoupiv , Volal ze vší síly , a tak pravil : Podetněte strom ten , a osekejte ratolesti jeho , a otlucte lístí jeho , a rozmecte ovoce jeho ; nechať se vzdálí zvěř od něho , a ptáci z ratolestí jeho . A však kmene kořenů jeho v zemi zanechejte , a v poutech železných a ocelivých na trávě polní , aby rosou nebeskou smáčín byl , a díl jeho s zvěří v bylině zemské . Srdce jeho od lidského ať jest rozdílné , a srdce zvířecí nechť jest dáno jemu , ažby sedm let vyplnilo se při něm . Usouzení hlásných a řeč žádosti svatých stane se , ažby k tomu přišlo , aby poznali lidé , že Nejvyšší panuje nad královstvím lidským , a že komuž chce , dává je , a toho , kterýž jest ponížený mezi lidmi , ustanovuje nad ním . Tento sen viděl jsem já Nabuchodonozor král , ty pak , Baltazaře , oznam výklad jeho . Nebo všickni mudrci v království mém nemohli mi výkladu oznámiti , ale ty můžeš , proto že duch bohů svatých jest v tobě . Tedy Daniel , jemuž jméno Baltazar , předěšený stál za jednu hodinu , a myšlení jeho strašila ho . A odpověděv král , řekl : Baltazaře , sen ani výklad jeho nechť nestraší tebe . Odpověděl Baltazar a řekl : Pane můj , sen tento přiď na ty , kteříž tě v nenávisti mají , a výklad jeho na tvé nepřátely . Strom ten , kterýž jsi viděl , veliký a mocný , jehož výsost dosahovala až k nebi , a kterýž patrný byl po vší zemi . A lístí jeho pěkné , a ovoce jeho hojné , a z něhož všickni pokrm měli , pod nímž byla zvěř polní , a na ratolestech jeho bydlili ptáci nebeští , Ty jsi ten , ó králi , kterýž jsi rozšířil se a zmocnil , a velikost tvá vzrostla a vznesla se až k nebi , a panování tvé až do konce země . Že pak viděl král hlásného a svatého sstupujícího s nebe , kterýž řekl : Podetněte strom ten a zkazte jej , a však kmene kořenů jeho v zemi zanechejte , a v okovách železných a ocelivých ať jest na trávě polní , aby rosou nebeskou smáčín byl , a s zvěří polní díl jeho , ažby sedm let vyplnilo se při něm : Tenť jest výklad , ó králi , a ortel Nejvyššího , kterýž vyšel na pána mého krále . Nebo zaženou tě lidé od sebe , a s zvěří polní bude bydlení tvé , a bylinu jako volům tobě jísti dávati budou , a rosou nebeskou smáčín budeš , až se vyplní sedm let při tobě , dokudž bys nepoznal , že panuje Nejvyšší nad královstvím lidským , a že komuž chce , dává je . Že pak řekli , aby zanechán byl kmen kořenů toho stromu , království tvé tobě zůstane , jakž jen poznáš , že nebesa panují . Protož ó králi , přijmi radu mou , a hříchy své spravedlností přetrhuj , a nepravosti své milostivostí k ssouženým , zdaby prodloužen byl pokoj tvůj . Všecko to přišlo na krále Nabuchodonozora . Nebo po dokonání dvanácti měsíců , procházeje se po palácu královském v Babyloně , Mluvil král a řekl : Zdaliž toto není ten Babylon veliký , kterýž jsem já vystavěl mocí síly své , aby byl stolicí království k ozdobě slávy mé ? Ještě ta řeč byla v ústech krále , a aj , hlas s nebe přišel : Toběť se praví , Nabuchodonozoře králi , že království odešlo od tebe , Nýbrž tě lidé i z sebe vyvrhou , a s zvěří polní bydliti budeš . Bylinu jako volům tobě jísti dávati budou , ažby sedm let vyplnilo se při tobě , dokudž bys nepoznal , že panuje Nejvyšší nad královstvím lidským , a že komuž chce , dává je . V touž hodinu řeč ta naplnila se při Nabuchodonozorovi . Nebo z spolku lidí vyvržen byl , a bylinu jako vůl jedl , a rosou nebeskou tělo jeho smáčíno bylo , až na něm vlasy zrostly jako peří orličí , a nehty jeho jako pazoury ptačí . Při skonání pak těch dnů já Nabuchodonozor pozdvihl jsem očí svých k nebi , a rozum můj ke mně se zase navrátil . I dobrořečil jsem Nejvyššímu , a živého na věky chválil jsem a oslavoval ; nebo panování jeho jest panování věčné , a království jeho od národu do pronárodu . A všickni obyvatelé země jako za nic počteni jsou , a podlé vůle své činí mezi vojskem nebeským i obyvateli země , aniž jest kdo , ješto by mu přes ruku dáti mohl , a říci jemu : Co to děláš ? Téhož času rozum můj navrátil se ke mně , a k slávě království mého ozdoba má , i důstojnost má navrátila se ke mně ; nadto i hejtmané moji a knížata má hledali mne , a zmocněn jsem v království svém , a velebnost větší jest mi přidána . Nyní tedy já Nabuchodonozor chválím , vyvyšuji a oslavuji krále nebeského , jehož všickni skutkové jsou pravda , a stezky jeho soud , a kterýž chodící v pýše může snižovati . Balsazar král učinil hody veliké tisíci knížatům svým , a před nimi víno pil . A když pil víno Balsazar , rozkázal přinésti nádobí zlaté a stříbrné , kteréž vynesl Nabuchodonozor otec jeho z chrámu Jeruzalémského , aby z něho pili král i knížata jeho , ženy jeho i ženiny jeho . I přineseno jest nádobí zlaté , kteréž vynesli z chrámu domu Božího , kterýž byl v Jeruzalémě , a pili z něho král i knížata jeho , ženy jeho i ženiny jeho . Pili víno , a chválili bohy zlaté a stříbrné , měděné , železné , dřevěné a kamenné . V touž hodinu vyšli prstové ruky lidské , a psali naproti svícnu na stěně paláce královského , a král hleděl na částky ruky , kteráž psala . Tedy jasnost královská změnila se , a myšlení jeho zkormoutila ho , a pasové bedr jeho rozpásali se , i kolena jeho jedno o druhé se tlouklo . A zkřikl král ze vší síly , aby přivedeni byli hvězdáři , Kaldejští a hadači . I mluvil král a řekl mudrcům Babylonským : Kdokoli přečte psání toto , a výklad jeho mi oznámí , šarlatem odín bude , a řetěz zlatý na hrdlo jeho , a třetím v království po mně bude . I předstoupili všickni mudrci královští , ale nemohli písma toho čísti , ani výkladu oznámiti králi . Pročež král Balsazar velmi předěšen byl , a jasnost jeho změnila se na něm , ano i knížata jeho zkormouceni byli . Královna pak , příčinou té věci královské a knížat jeho , do domu těch hodů vešla , a promluvivši královna , řekla : Králi , na věky živ buď . Nechť tě neděsí myšlení tvá , a jasnost tvá nechť se nemění . Jest muž v království tvém , v němž jest duch bohů svatých , v kterémž za dnů otce tvého osvícení , rozumnost a moudrost , jako moudrost bohů , nalezena , jehož král Nabuchodonozor otec tvůj knížetem mudrců , hvězdářů , Kaldejských a hadačů ustanovil , otec tvůj , ó králi , Proto že duch znamenitý , i umění a rozumnost vykládání snů a oznámení pohádek , i rozvázání věcí nesnadných nalezeno při Danielovi , jemuž král jméno dal Baltazar . Nechať nyní zavolán jest Daniel , a oznámíť výklad ten . Tedy přiveden jest Daniel před krále . I mluvil král a řekl Danielovi : Ty-li jsi ten Daniel , jeden z synů zajatých Judských , kteréhož přivedl král otec můj z Judstva ? Slyšel jsem zajisté o tobě , že duch bohů svatých jest v tobě , a osvícení i rozumnost a moudrost znamenitá nalezena jest v tobě . A nyní přivedeni jsou přede mne mudrci a hvězdáři , aby mi písmo toto přečtli , a výklad jeho oznámili , a však nemohli výkladu věci té oznámiti . Já pak slyšel jsem o tobě , že můžeš to , což jest nesrozumitelného , vykládati , a což nesnadného , rozvázati . Protož nyní , budeš-li moci písmo to přečísti , a výklad jeho mně oznámiti , v šarlat oblečen budeš , a řetěz zlatý na hrdlo tvé , a třetím v království po mně budeš . Tedy odpověděl Daniel a řekl před králem : Darové tvoji nechť zůstávají tobě , a odplatu svou dej jinému , a však písmo přečtu králi , a výklad oznámím jemu . Ty králi , slyš : Bůh nejvyšší královstvím a důstojností i slávou a okrasou obdařil Nabuchodonozora otce tvého , A pro důstojnost , kterouž ho obdařil , všickni lidé , národové a jazykové třásli a báli se před ním . Kohokoli chtěl , zabil , a kterékoli chtěl , bil , kteréž chtěl , povyšoval , a kteréž chtěl , ponižoval . Když se pak bylo pozdvihlo srdce jeho , a duch jeho zmocnil se v pýše , ssazen byl z stolice království svého , a slávu odjali od něho . Ano i z spolku synů lidských vyvržen byl , a srdce jeho zvířecímu podobné učiněno bylo , a s divokými osly bylo bydlení jeho . Bylinu jako volům dávali jemu jísti , a rosou nebeskou tělo jeho smáčíno bylo , dokudž nepoznal , že panuje Bůh nejvyšší nad královstvím lidským , a že kohož chce , ustanovuje nad ním . Ty také , synu jeho Balsazaře , neponížil jsi srdce svého , ačkolis o tom o všem věděl . Ale pozdvihls se proti Pánu nebes ; nebo nádobí domu jeho přinesli před tebe , a ty i knížata tvá , ženy tvé i ženiny tvé pili jste víno z něho . Nadto bohy stříbrné a zlaté , měděné , železné , dřevěné a kamenné , kteříž nevidí , ani slyší , aniž co vědí , chválil jsi , Boha pak , v jehož ruce jest dýchání tvé i všecky cesty tvé , neoslavoval jsi . Protož nyní od něho poslána jest částka ruky této , a písmo to napsáno jest . A totoť jest písmo napsané : Mene , mene , tekel , ufarsin , totiž : Zčetl jsem , zčetl , zvážil a rozděluji . Tento pak jest výklad slov : Mene , zčetl Bůh království tvé , a k konci je přivedl . Tekel , zvážen jsi na váze , a nalezen jsi lehký . Peres , rozděleno jest království tvé , a dáno jest Médským a Perským . Tedy z rozkazu Balsazarova oblékli Daniele v šarlat , a řetěz zlatý dali na hrdlo jeho , a rozhlašovali o něm , že má býti pánem třetím v království . V touž noc zabit jest Balsazar král Kaldejský . Darius pak Médský ujal království v letech okolo šedesáti a dvou . Líbilo se pak Dariovi , aby ustanovil nad královstvím úředníků sto a dvadceti , kteříž by byli po všem království . Nad těmi pak hejtmany tři , z nichžto Daniel přední byl , kterýmž by úředníci onino vydávali počet , aby se králi škoda nedála . Tedy Daniel převyšoval ty hejtmany a úředníky , proto že duch znamenitější v něm byl . Pročež král myslil ustanoviti jej nade vším královstvím . Tedy hejtmané a úředníci hledali příčiny proti Danielovi s strany království , a však žádné příčiny ani vady nemohli najíti ; nebo věrný byl , aniž jaký omyl neb vada nalézala se při něm . Protož muži ti řekli : Nenajdeme proti Danielovi tomuto žádné příčiny , jediné leč bychom našli něco proti němu s strany zákona Boha jeho . Tedy hejtmané a úředníci ti shromáždivše se k králi , takto mluvili k němu : Darie králi , na věky buď živ . Uradili se všickni hejtmané království , vývodové , úředníci , správcové a vůdcové , abys ustanovil nařízení královské , a utvrdil zápověd : Kdož by koli vložil žádost na kteréhokoli boha neb člověka do třidcíti dnů , kromě na tebe , králi , aby uvržen byl do jámy lvové . Nyní tedy , ó králi , potvrď zápovědi této , a vydej mandát , kterýž by nemohl změněn býti podlé práva Médského a Perského , kteréž jest neproměnitelné . Pročež král Darius vydal mandát a zápověd . Daniel pak , když se dověděl , že jest vydán mandát , všel do domu svého , kdež otevřená byla okna v pokoji jeho proti Jeruzalému , a třikrát za den klekal na kolena svá , a modlíval se a vyznával se Bohu svému , tak jakož prvé to činíval . Tedy muži ti shromáždivše se a nalezše Daniele , an se modlí a pokorně prosí Boha svého , Tedy přistoupili a mluvili k králi o zápovědi královské : Zdaliž jsi nevydal mandátu , aby každý člověk , kdož by koli něčeho žádal od kterého boha neb člověka až do třidcíti dnů , kromě od tebe , králi , uvržen byl do jámy lvové ? Odpověděv král , řekl : Pravéť jest slovo to , podlé práva Médského a Perského , kteréž jest neproměnitelné . Tedy odpovídajíce , řekli králi : Daniel ten , kterýž jest z zajatých synů Judských , nechtěl dbáti na tvé , ó králi , nařízení , ani na mandát tvůj , kterýž jsi vydal , ale třikrát za den modlívá se modlitbou svou . Tedy král , jakž uslyšel tu řeč , velmi se zarmoutil nad tím , a uložil král v mysli své vysvoboditi Daniele , a až do západu slunce usiloval ho vytrhnouti . Ale muži ti shromáždivše se k králi , mluvili jemu : Věz , králi , že jest takové právo u Médských a Perských , aby každá výpověd a nařízení , kteréž by král ustanovil , neproměnitelné bylo . I řekl král , aby přivedli Daniele , a uvrhli jej do jámy lvové . Mluvil pak král a řekl Danielovi : Bůh tvůj , kterémuž sloužíš ustavičně , on vysvobodí tebe . A přinesen jest kámen jeden , a položen na díru té jámy , a zapečetil ji král prstenem svým a prsteny knížat svých , aby nebyl změněn ortel při Danielovi . I odšel král na palác svůj , a šel ležeti , nic nejeda , a ničímž se obveseliti nedal , tak že i sen jeho vzdálen byl od něho . Tedy král hned ráno vstav na úsvitě , s chvátáním šel k jámě lvové . A jakž se přiblížil k jámě , hlasem žalostným zavolal na Daniele , a promluviv král , řekl Danielovi : Danieli , služebníče Boha živého , Bůh tvůj , kterémuž ty sloužíš ustavičně , mohl-liž tě vysvoboditi od lvů ? Tedy Daniel mluvil s králem , řka : Králi , na věky buď živ . Bůh můj poslal anděla svého , kterýž zavřel ústa lvů , aby mi neuškodili ; nebo před ním nevina nalezena jest při mně , nýbrž ani proti tobě , králi , nic zlého jsem neučinil . Tedy král velmi se z toho zradoval , a rozkázal Daniele vytáhnouti z jámy . I vytažen byl Daniel z jámy , a žádného úrazu není nalezeno na něm ; nebo věřil v Boha svého . I rozkázal král , aby přivedeni byli muži ti , kteříž osočili Daniele , a uvrženi jsou do jámy lvové , oni i synové jejich i ženy jejich , a prvé než dopadli dna té jámy , zmocnili se jich lvové , a všecky kosti jejich zetřeli . Tedy Darius král napsal všechněm lidem , národům a jazykům , kteříž bydlili po vší zemi : Pokoj váš rozmnožen buď . Ode mne vyšlo nařízení toto , aby na všem panství království mého třásli a báli se před Bohem Danielovým ; nebo on jest Bůh živý a zůstávající na věky , a království jeho nebude zrušeno , ani panování jeho až do konce . Vysvobozuje a vytrhuje , a činí znamení a divy na nebi i na zemi , kterýž vysvobodil Daniele z moci lvů . Danielovi pak šťastně se vedlo v království Dariovu , a v království Cýra Perského . Léta prvního Balsazara krále Babylonského Daniel měl sen a vidění svá na ložci svém , i napsal ten sen krátkými slovy . Mluvil Daniel a řekl ? Viděl jsem u vidění svém v noci , a aj , čtyři větrové nebeští bojovali na moři velikém . A čtyři šelmy veliké vystupovaly z moře , jedna od druhé rozdílná . První podobná lvu , a křídla orličí měla . Hleděl jsem , až vytrhána byla křídla její , jimiž se vznášela od země , tak že na nohách jako člověk státi musila , a srdce lidské dáno jest jí . A aj , jiná šelma druhá podobná nedvědu , kteráž panství jedno vyzdvihla , a tři žebra v ústech jejích , mezi zuby jejími , a tak mluveno bylo k ní : Vstaň , nažer se hojně masa . Potom jsem viděl , a aj , jiná podobná pardovi , kteráž měla čtyři křídla ptačí na hřbetě svém , a čtyřhlavá byla šelma ta , jíž moc dána byla . Potom viděl jsem u viděních nočních , a aj , šelma čtvrtá strašlivá a hrozná a velmi silná , mající zuby železné veliké , kteráž zžírala a potírala , ostatek pak nohama svýma pošlapávala ; a ta byla rozdílná ode všech šelm , kteréž byly před ní , a měla rohů deset . Pilně jsem šetřil těch rohů , a hle , roh poslední malý vyrostal mezi nimi , a tři z těch rohů prvních vyvráceni jsou před ním ; a aj , oči podobné očím lidským v rohu tom , a ústa mluvící pyšně . Hleděl jsem , až trůnové ti svrženi byli , a Starý dnů posadil se , jehož roucho jako sníh bílé , a vlasové hlavy jeho jako vlna čistá , trůn jako jiskry ohně , kola jeho jako oheň hořící . Potok ohnivý tekl a vycházel od něho , tisícové tisíců sloužili jemu , a desetkrát tisíckrát sto tisíců stálo před ním ; soud zasedl , a knihy otevříny byly . Patřil jsem tehdáž , hned jakž se začal zvuk té řeči pyšné , kterouž roh mluvil ; patřil jsem , dokudž ta šelma nebyla zabita , a vyhlazeno tělo její , a dáno k spálení ohni . A i ostatkům šelm odjali panství ; nebo dlouhost života jim odměřena byla až do času , a to uloženého času . Viděl jsem u vidění nočním , a aj , s oblaky nebeskými podobný Synu člověka přicházel ; potom až k Starému dnů přišel , a před něj postaven byl . I dáno jest jemu panství a sláva i království , aby všickni lidé , národové a jazykové sloužili jemu ; jehož panství jest panství věčné , kteréž nepomíjí , a království jeho , kteréž se neruší . I zhrozil se duch můj ve mně Danielovi u prostřed těla , a vidění má předěsila mne . Tedy přistoupil jsem k jednomu z přístojících , a ptal jsem se ho na jistotu vší té věci . I pověděl mi , a výklad řečí mi oznámil : Ty šelmy veliké , kteréž jsou čtyry , jsou čtyři králové , kteříž povstanou z země , A ujmou království svatých výsostí , kteříž obdržeti mají království až na věky , a až na věky věků . Tedy žádostiv jsem byl zprávy o šelmě čtvrté , kteráž rozdílná byla ode všech jiných , hrozná velmi ; zubové její železní , a pazoury její ocelivé , kteráž zžírala , potírala , ostatek pak nohama svýma pošlapávala . Tolikéž o rozích desíti , kteříž byli na hlavě její , a o posledním , kterýž vyrostl , a před ním spadli tři ; o tom rohu , pravím , kterýž měl oči a ústa mluvící pyšně , a byl na pohledění větší než jiní . Viděl jsem , an roh ten válku vedl s svatými , a přemáhal je , Až přišel Starý dnů , a oddán jest soud svatým výsostí , a čas přišel , aby to království svatí obdrželi . Řekl takto : Šelma čtvrtá znamená království čtvrté na zemi , kteréž rozdílné bude ode všech království , a zžíře všecku zemi , a zmlátí ji a potře ji . Rohů pak deset znamená , že z království toho deset králů povstane , a poslední povstane po nich , kterýž bude rozdílný od prvních , a poníží tří králů . A slova proti Nejvyššímu mluviti bude , a svaté výsostí potře ; nadto pomýšleti bude , aby proměnil časy i práva , když vydáni budou v ruku jeho , až do času a časů , i do částky časů . V tom bude soud osazen , a panství jeho odejmou , vypléní a vyhladí je docela . Království pak i panství , a důstojnost královská pode vším nebem dána bude lidu svatých výsostí ; jehož království bude království věčné , a všickni páni jemu sloužiti a jeho poslouchati budou . Až potud konec té řeči . Mne pak Daniele myšlení má velice zkormoutila , a krása má proměnila se při mně , slovo však toto v srdci svém zachoval jsem . Léta třetího kralování Balsazara krále ukázalo mi se vidění , mně Danielovi po onom , kteréž se mi ukázalo na počátku . I viděl jsem u vidění , ( tehdáž pak , když jsem viděl , byl jsem v Susan , na hradě , kterýž jest v krajině Elam ) , viděl jsem , pravím , byv u potoka Ulai . A pozdvih očí svých , viděl jsem , a aj , u toho potoka stál skopec jeden , kterýž měl dva rohy . A ti dva rohové byli vysocí , a však jeden vyšší než druhý , ale ten vyšší zrostl posléze . Viděl jsem skopce toho , an trkal k západu , půlnoci a poledni , jemuž žádná šelma odolati nemohla , aniž kdo co mohl vytrhnouti z moci jeho ; pročež činil podlé vůle své , a to věci veliké . A když jsem to rozvažoval , aj , kozel přicházel od západu na svrchek vší země , a žádný se ho nedotýkal na zemi , a ten kozel měl roh znamenitý mezi očima svýma . A přišel až k tomu skopci majícímu dva rohy , kteréhož jsem byl viděl stojícího u potoka , a přiběhl k němu v prchlivosti síly své . Viděl jsem také , an dotřel na toho skopce , a rozlítiv se proti němu , udeřil jej , tak že zlámal oba rohy jeho , a nebylo síly v skopci k odpírání jemu . A poraziv ho na zemi , pošlapal jej , aniž byl , kdo by vytrhl skopce z moci jeho . Kozel pak velikým učiněn jest velmi . A když se ssilil , zlámal se roh ten veliký , i zrostli znamenití čtyři místo něho , na čtyři strany světa . Z těch pak jednoho vyšel roh jeden maličký , a zrostl velmi ku poledni a východu , a k zemi Judské . A zpjal se až k vojsku nebeskému , a svrhl na zemi některé z vojska toho i z hvězd , a pošlapal je . Anobrž až k vojska toho knížeti zpjal se , nebo od něho zastavena byla ustavičná obět , a zavržen příbytek svatyně Boží , Tak že vojsko to vydáno v převrácenost proti ustavičné oběti , a povrhlo pravdu na zemi , a což činilo , šťastně mu se dařilo . Tedy slyšel jsem jednoho svatého mluvícího , a řekl ten svatý tomu , kterýž tajné věci v počtu maje , mluví : Dokudž toto vidění o oběti ustavičné , a převrácenost na zpuštění přivodící trvati bude , a svaté služby vydávány budou i vojsko v pošlapání ? A řekli mi : Až do dvou tisíc a tří set večerů a jiter , a přijdou k obnovení svému svaté služby . Stalo se pak , že když jsem já Daniel hleděl na to vidění , a ptal jsem se na rozum jeho , aj , postavil se podlé mne na pohledění jako muž . Slyšel jsem také hlas lidský mezi Ulaiem , kterýžto zavolav , řekl : Gabrieli , vylož tomuto vidění to . I přišel ke mně , kdež jsem stál , a když přišel , zhrozil jsem se , a padl jsem na tvář svou . I řekl ke mně : Pozoruj , synu člověčí ; nebo v času uloženém vidění toto se naplní . Když pak on mluvil se mnou , usnul jsem tvrdě , leže tváří svou na zemi . I dotekl se mne , a postavil mne tu , kdež jsem byl stál , A řekl : Aj , já oznámím tobě to , což se díti bude až do vykonání hněvu toho ; nebo v uloženém času konec bude . Skopec ten , kteréhož jsi viděl , an měl dva rohy , jsou králové Médský a Perský . Kozel pak ten chlupatý jest král Řecký , a roh ten veliký , kterýž jest mezi očima jeho , jest král první . Že pak zlámán jest , a povstali čtyři místo něho , čtvero království z svého národu povstane , ale ne s takovou silou . Při dokonání pak království jejich , když na vrch vzejdou nešlechetníci , povstane král nestydatý a chytrý . Jehož síla zmocní se , ačkoli ne jeho silou , tak že ku podivení hubiti bude , a šťastně se mu povede , až i vše vykoná ; nebo hubiti bude silné i lid svatý . A obmyslností svou šťastně svede lest v předsevzetí svém , a v srdci svém zvelebí sebe , a v čas pokoje zhubí mnohé ; nadto i proti knížeti knížat se postaví , a však bez rukou potřín bude . Vidění pak to večerní a jitřní , o němž povědíno , jest jistá pravda ; pročež ty zavři to vidění , nebo jest mnohých dnů . Tedy já Daniel zchuravěl jsem , a nemocen jsem byl několik dnů . Potom povstav , konal jsem povinnost od krále poručenou , byv předěšen nad tím viděním , čehož však žádný na mně neseznal . Léta prvního Daria syna Asverova z semene Médského , kteréhož učiněn jest králem v království Kaldejském , Léta prvního kralování jeho já Daniel porozuměl jsem z knih počtu let , o nichž se stalo slovo Hospodinovo k Jeremiášovi proroku , že se vyplní zpuštění Jeruzaléma sedmdesátého léta . A obrátil jsem tvář svou ku Pánu Bohu , hledaje ho modlitbou a pokornými prosbami , v postu , v žíni a popele . I modlil jsem se Hospodinu Bohu svému , a vyznávaje se , řekl jsem : Prosím , Pane Bože silný , veliký a všeliké cti hodný , ostříhající smlouvy a dobrotivosti k těm , kteříž tě milují , a ostříhají přikázaní tvých . Zhřešiliť jsme a převráceně jsme činili , bezbožnost jsme páchali , a protivili jsme se , a odvrátili od přikázaní tvých a soudů tvých . Aniž jsme poslouchali služebníků tvých proroků , kteříž mluvívali ve jménu tvém králům našim , knížatům našim a otcům našim , i všemu lidu země . Toběť , ó Pane , přísluší spravedlnost , nám pak zahanbení tváři , jakž se to děje nyní mužům Judským a obyvatelům Jeruzalémským , a všechněm Izraelským , blízkým i dalekým , ve všech zemích , kamž jsi je zahnal pro přestoupení jejich , jímž přestupovali proti tobě . Námť , ó Hospodine , sluší zahanbení tváři , králům našim , knížatům našim a otcům našim , neboť jsme zhřešili proti tobě , Pánu Bohu pak našemu milosrdenství a slitování , poněvadž jsme se protivili jemu , A neposlouchali jsme hlasu Hospodina Boha našeho , abychom chodili v naučeních jeho , kteréž předkládal před oči naše skrze služebníky své proroky . Nýbrž všickni Izraelští přestoupili zákon tvůj a odvrátili se , aby neposlouchali hlasu tvého ; protož vylito jest na nás to prokletí a klatba , kteráž jest zapsána v zákoně Mojžíše služebníka Božího , nebo jsme zhřešili proti němu . Pročež splnil slovo své , kteréž mluvil proti nám a proti soudcům našim , kteříž nás soudili , a uvedl na nás toto zlé veliké , jehož se nestalo pode vším nebem , jakéž se stalo v Jeruzalémě . Tak jakž zapsáno jest v zákoně Mojžíšově , všecko to zlé přišlo na nás , a však ani tak jsme se nekořili před tváří hněvivou Hospodina Boha našeho , abychom se odvrátili od nepravostí svých , a šetřili pravdy jeho . Protož neobmeškal Hospodin s tím zlým , ale uvedl je na nás ; nebo spravedlivý jest Hospodin Bůh náš ve všech skutcích svých , kteréž činí , jehož hlasu poslušni jsme nebyli . Nyní však , ó Pane Bože náš , kterýž jsi vyvedl lid svůj z země Egyptské rukou silnou , a způsobils sobě jméno , jakéž jest dnešního dne , zhřešili jsme , bezbožně jsme činili . Ó Pane , podlé vší tvé dobrotivosti nechť se , prosím , odvrátí hněv tvůj a prchlivost tvá od města tvého Jeruzaléma , hory svatosti tvé ; nebo pro hříchy naše a pro nepravosti otců našich Jeruzalém a lid tvůj v pohanění jest u všech , kteříž jsou vůkol nás . Nyní tedy , ó Bože náš , vyslyš modlitbu služebníka svého , a pokorné prosby jeho , a zasvěť tvář svou nad svatyní svou spuštěnou , pro Pána . Nakloň , Bože můj , ucha svého a slyš , otevři oči své a viz zpuštění naše i města , kteréž jest nazváno od jména tvého ; nebo ne pro nějaké naše spravedlnosti padajíce , pokorně prosíme tebe , ale pro milosrdenství tvá mnohá . Vyslyšiž , ó Pane , Pane , odpusť , Pane , pozoruj a učiň ; neprodlévejž pro sebe samého , můj Bože , nebo od jména tvého nazváno jest město toto i lid tvůj . Ještě jsem mluvil a modlil se , a vyznával hřích svůj i hřích lidu svého Izraelského , a padna , pokorně jsem se modlil před tváří Hospodina Boha svého , za horu svatosti Boha svého , Ještě , pravím , mluvil jsem při modlitbě , a muž ten Gabriel , kteréhož jsem viděl v tom vidění na počátku , rychle přiletěv , dotekl se mne v čas oběti večerní . A slouže mi k srozumění , mluvil se mnou a řekl : Danieli , nyní jsem vyšel , abych tě naučil vyrozumívati tajemstvím . Při počátku pokorných proseb tvých vyšlo slovo , a já jsem přišel , aťbych je oznámil , nebo jsi velmi milý ; pročež pozoruj slova toho , a rozuměj vidění tomu . Sedmdesáte téhodnů odečteno jest lidu tvému a městu svatému tvému k zabránění převrácenosti a k zapečetění hříchů , i vyčištění nepravosti a k přivedení spravedlnosti věčné , a k zapečetění vidění i proroctví , a ku pomazání Svatého svatých . Věziž tedy a rozuměj , že od vyjití výpovědi o navrácení a o vystavení Jeruzaléma až do Mesiáše vývody bude téhodnů sedm , potom téhodnů šedesáte dva , když již zase vzdělána bude ulice a příkopa , a ti časové budou přenesnadní . Po téhodnech pak těch šedesáti a dvou zabit bude Mesiáš , však jemu to nic neuškodí ; nýbrž to město i tu svatyni zkazí , i lid ten svůj budoucí , tak že skončení jeho bude hrozné , ano i do vykonání boje bude boj stálý všelijak do vyplénění . Utvrdí však smlouvu mnohým v téhodni posledním , u prostřed pak toho téhodne učiní konec oběti zápalné i oběti suché ; a skrze vojsko ohavné , až do posledního a uloženého poplénění hubící , na popléněné vylito bude zpuštění . Léta třetího Cýra krále Perského , zjeveno bylo slovo Danielovi , kterýž sloul jménem Baltazar , a pravé bylo slovo to , i uložený čas dlouhý , a rozum toho slova i smysl zjeven jemu u vidění . V těch dnech já Daniel kvílil jsem za tři téhodny dnů . Pokrmu pochotného jsem nejedl , ani maso ani víno nevešlo do úst mých , aniž jsem se mastí mazal , až se vyplnili dnové tří téhodnů . Dne pak dvadcátého čtvrtého měsíce prvního , když jsem byl na břehu řeky veliké , to jest Hiddekel . Pozdvih očí svých , viděl jsem , a aj , muž jeden oděný v roucho lněné , a bedra jeho přepásaná byla zlatem ryzím z Ufaz . Tělo pak jeho jako tarsis , a oblíčej jeho na pohledění jako blesk , a oči jeho podobné pochodním hořícím , a ramena jeho i nohy jeho na pohledění jako měď vypulerovaná , a zvuk slov jeho podobný zvuku množství . Viděl jsem pak já Daniel sám vidění to , ale muži ti , kteříž se mnou byli , neviděli toho vidění , než hrůza veliká připadla na ně , až i utekli , aby se skryli . Pročež já zůstal jsem sám , a viděl jsem vidění to veliké , ale nezůstalo i ve mně síly , a krása má změnila se , a porušila na mně , aniž jsem mohl zadržeti síly . Tedy slyšel jsem zvuk slov jeho , a uslyšav zvuk slov jeho , usnul jsem tvrdě na tváři své , na tváři své na zemi . V tom aj , ruka dotkla se mne , a pozdvihla mne na kolena má a na dlaně rukou mých . I řekl mi : Danieli , muži velmi milý , pozoruj slov , kteráž já mluviti budu tobě , a stůj na místě svém , nebo nyní poslán jsem k tobě . A když promluvil ke mně slovo to , stál jsem , třesa se . Pročež řekl mi : Nebojž se , Danieli ; nebo od prvního dne , jakž jsi přiložil srdce své , abys rozuměl , a trápil se před Bohem svým , vyslyšána jsou slova tvá , a já přišel jsem příčinou slov tvých . Ale kníže království Perského postavovalo se proti mně za jedenmecítma dnů , až aj , Michal , jeden přední z knížat , přišel mi na pomoc ; protož jsem já zůstával tam při králích Perských . Již pak přišel jsem , aťbych oznámil , co potkati má lid tvůj v potomních dnech ; nebo ještě vidění bude o těch dnech . A když mluvil ke mně ta slova , sklopiv tvář svou k zemi , oněměl jsem . A aj , jako podobnost člověka dotkla se rtů mých , a otevřev ústa svá , mluvil jsem a řekl tomu , kterýž stál naproti mně : Pane můj , příčinou toho vidění obrátili se bolesti mé na mne , a aniž jsem síly zadržeti mohl . Jakž tedy bude moci služebník Pána mého takový mluviti se Pánem mým takovým , poněvadž ve mně od toho času , ve mně , pravím , nezůstalo síly , ani dchnutí nepozůstalo ve mně ? Pročež opět dotkl se mne na pohledění jako člověk , a posilnil mne . A řekl : Neboj se , muži velmi milý , pokoj tobě , posilň se , posilň se , pravím . Když pak on mluvil se mnou , posilněn jsa , řekl jsem : Nechť mluví Pán můj , nebo jsi mne posilnil . I řekl : Víš-liž , proč jsem přišel k tobě ? Nebo již navrátím se , abych bojoval s knížetem Perským . A já odcházím , a aj , kníže Řecké přitáhne . Ale oznámímť to , což jest zapsáno v psání pravdomluvném ; nebo ani jednoho není , ješto by sobě zmužile počínal se mnou v těch věcech , kromě Michala knížete vašeho . A tak já léta prvního Daria Médského postavil jsem se , abych ho zmocňoval a posiloval . Již pak oznámímť pravdu : Aj , ještě tři králové kralovati budou v Perské zemi ; potom čtvrtý zbohatne bohatstvím velikým nade všecky , a když se zmocní v bohatství svém , vzbudí všecky proti království Řeckému . I povstane král mocný , kterýž bude míti panství široké , a bude činiti podlé vůle své . Když se pak zmocní , potříno bude království jeho , a rozděleno bude na čtyři strany světa , však ne mezi potomky jeho , aniž bude panství jeho takové , jakéž bylo ; nebo vykořeněno bude království jeho , a jiným mimo ně se dostane . Pročež posilní se král polední , ano i jedno z knížat jeho , a mocnější bude nad něho , a panovati bude ; panství široké bude panství jeho . Po některých pak letech spřízní se ; nebo dcera krále poledního dostane se za krále půlnočního , aby učinila příměří . Ale neobdrží síly ramene , aniž on ostojí s ramenem svým , ale vydána bude ona i ti , kteříž ji přivedou , i syn její , i ten , kterýž ji posilňoval v ty časy . Potom povstane z výstřelku kořenů jejích na místo jeho , kterýž přitáhne s vojskem svým , a udeří na pevnost krále půlnočního , a přičiní se , aby se jich zmocnil . Nadto i bohy jejich s knížaty jejich , s nádobami drahými jejich , stříbrem a zlatem v zajetí zavede do Egypta , a bude bezpečen za mnoho let před králem půlnočním . A tak přijde do království král polední , a navrátí se do země své . Ale synové onoho válčiti budou , a seberou množství vojsk velikých . A nenadále přijda , jako povodeň procházeti bude , a navracuje se , válkou dotírati bude až k jeho pevnostem . Pročež rozdrážděn jsa král polední , vytáhne , a bojovati bude s ním , s králem půlnočním , a sšikuje množství veliké , i bude vydáno množství to v ruku jeho . I pozdvihne se množství to , a povýší se srdce jeho , a ačkoli porazí na tisíce , a však se nezmocní . Potom navrátě se král půlnoční , sšikuje množství větší než prvé , a po dokonání času některých let , nenadále přijde s vojskem velikým a s dostatkem hojným . V těch časích mnozí se postaví proti králi polednímu , ale synové nešlechetní z lidu tvého zhubeni budou , a pro stvrzení vidění tohoto padnou . Nebo přitáhne král půlnoční , a vzdělaje náspy , dobude měst hrazených , tak že ramena poledního neostojí , ani lid vybraný jeho , aniž budou míti síly k odpírání . A přitáhna proti němu , bude činiti podlé vůle své , a nebude žádného , ješto by se postavil proti němu . Postaví se také v zemi Judské , kterouž docela zkazí rukou svou . Potom obrátí tvář svou , aby přitáhna s mocí všeho království svého , a ukazuje se jako by vše upřímě jednal , dovede něčeho . Nebo dá jemu krásnou pannu , aby ho zahubil skrze ni , ale ona nedostojí aniž bude držeti s ním . Zatím obrátí tvář svou k ostrovům , a dobude mnohých , ale vůdce přítrž učiní pohanění jeho , anobrž to hanění jeho na něj obrátí . Pročež obrátí tvář svou k pevnostem země své , ale klesne a padne , i zahyne . I povstane na místo jeho v slávě královské ten , kterýž rozešle výběrčí , ale ten po nemnohých dnech potřín bude , a to ne v hněvě , ani v boji . Na místě tohoto postaví se nevzácný , ačkoli nevloží na něj ozdoby královské , a však přijda pokojně , ujme království skrze úlisnost . A rameny jako povodní zachváceni budou před oblíčejem jeho mnozí , a potříni budou jako i ten vůdce , kterýž s ním smlouvu učinil . Nebo v tovaryšství s ním vejda , prokáže nad ním lest , a přijeda , zmocní se království s malým počtem lidu . Bezpečně také i do nejúrodnějších míst té krajiny vpadne , a činiti bude to , čehož nečinili otcové jeho , ani otcové otců jeho ; loupež a kořisti a zboží jim rozdělí , ano i proti pevnostem chytrosti své vymýšleti bude , a to do času . Potom vzbudí sílu svou a srdce své proti králi polednímu s vojskem velikým , s nímž král polední vojensky se potýkati bude , s vojskem velikým a velmi silným , ale neostojí , proto že vymyslí proti němu chytrost . Nebo kteříž jídají pokrm , potrou jej , když vojsko onoho se rozvodní ; i padnou , zbiti jsouce mnozí . Tehdáž obou těch králů srdce bude činiti zlé , a za jedním a týmž stolem lež mluviti budou , ale nepodaří se , proto že cíl uložený na jiný ještě čas odložen . A protož navrátí se do země své s zbožím velikým , a srdce jeho bude proti smlouvě svaté . Což učině , navrátí se do země své . V uložený čas navrátě se , potáhne na poledne , ale to nebude podobné prvnímu ani poslednímu . Nebo přijdou proti němu lodí Citejské , pročež bude jej to boleti , tak že opět zlobiti se bude proti smlouvě svaté . Což učině , navrátí se , a srozumění míti bude s těmi , kteříž opustili smlouvu svatou . A vojska veliká podlé něho státi budou , a poškvrní svatyně a pevnosti ; odejmou také obět ustavičnou , a postaví ohavnost zpuštění , Tak aby ty , kteříž se bezbožně proti smlouvě chovati budou , v pokrytství posiloval úlisnostmi , lid pak , kterýž zná Boha svého , aby jímali . Což i učiní . Pročež vyučující lid , vyučující mnohé , padati budou od meče a ohně , zajetí a loupeže za mnohé dny . A když padati budou , malou pomoc míti budou ; nebo připojí se k nim mnozí pochlebně . Z těch pak , kteříž jiné vyučují , padati budou , aby prubováni a čištěni a bíleni byli až do času jistého ; neboť to ještě potrvá až do času uloženého . Král zajisté ten bude činiti podlé vůle své , a pozdvihne se a zvelebí nad každého boha , i proti Bohu nade všemi bohy nejsilnějšímu mluviti bude divné věci ; a šťastně se mu povede až do vykonání prchlivosti , ažby se to , což uloženo jest , vykonalo . Ani k bohům otců svých se nenakloní , ani k milování žen , aniž k komu z bohů se nakloní , proto že se nade všecko velebiti bude . A na místě Boha nejsilnějšího ctíti bude boha , kteréhož neznali otcové jeho ; ctíti bude zlatem a stříbrem , a kamením drahým a klénoty . A tak dovede toho , že pevnosti Nejsilnějšího budou boha cizího , a kteréž se mu viděti bude , poctí slávou , a způsobí , aby panovali nad mnohými , a zemi rozdělí místo mzdy . Při dokonání pak toho času trkati se s ním bude král polední , ale král půlnoční oboří se na něj s vozy a s jezdci a lodími mnohými , a přitáhna do zemí , jako povodeň projde . Potom přitáhne do země Judské , a mnohé země padnou . Tito pak ujdou ruky jeho , Idumejští a Moábští , a prvotiny synů Ammon . A když ruku svou vztáhne na země , ani země Egyptská nebude moci jeho zniknouti . Nebo opanuje poklady zlata a stříbra , a všecky klénoty Egyptské ; Lubimští také a Mouřenínové za ním půjdou . V tom noviny od východu a od půlnoci přestraší jej ; pročež vytáhne s prchlivostí velikou , aby hubil a mordoval mnohé . I rozbije stany paláce svého mezi mořemi , na hoře okrasy svatosti ; a když přijde k skonání svému , nebude míti žádného spomocníka . Toho času postaví se Michal , kníže veliké , kterýž zastává synů lidu tvého , a bude čas ssoužení , jakéhož nebylo , jakž jest národ , až do toho času ; toho , pravím , času vysvobozen bude lid tvůj , kdožkoli nalezen bude zapsaný v knize . Tuť mnozí z těch , kteříž spí v prachu země , procítí , jedni k životu věčnému , druzí pak ku pohanění a ku potupě věčné . Ale ti , kteříž jiné vyučují , stkvíti se budou jako blesk oblohy , a kteříž k spravedlnosti přivozují mnohé , jako hvězdy na věčné věky . Ty pak Danieli , zavři slova tato , a zapečeť knihu tuto až do času jistého . Mnozíť budou pilně zpytovati , a rozmnoženo bude umění . Zatím viděl jsem já Daniel , a aj , jiní dva stáli , jeden z této strany břehu řeky , a druhý z druhé strany břehu též řeky . A řekl muži tomu oblečenému v roucho lněné , kterýž stál nad vodou té řeky : Když bude konec těm divným věcem ? I slyšel jsem muže toho oblečeného v roucho lněné , kterýž stál nad vodou té řeky , an zdvihl pravici svou i levici svou k nebi , a přisáhl skrze Živého na věky , že po uloženém času , a uložených časích , i půl času , a když do cela rozptýlí násilí lidu svatého , dokonají se všecky tyto věci . A když jsem já slyše , nerozuměl , řekl jsem : Pane můj , jaký konec bude těch věcí ? Tedy řekl : Odejdi , Danieli , nebo zavřína jsou a zapečetěna slova ta až do času jistého . Přečišťováni a bíleni a prubováni budou mnozí ; bezbožní zajisté bezbožnost páchati budou , aniž co porozumějí kteří z nich , ale moudří porozumějí . Od toho pak času , v němž odjata bude obět ustavičná , a postavena ohavnost hubící , bude dnů tisíc , dvě stě a devadesát . Blahoslavený , kdož dočeká a přijde ke dnům tisíci , třem stům , třidcíti a pěti . Ty pak odejdi k místu svému , a odpočívati budeš , a zůstaneš v losu svém na skonání dnů . Slovo Hospodinovo , kteréž se stalo k Ozeášovi synu Bérovu za dnů Uziáše , Jotama , Achasa , Ezechiáše , králů Judských , a za dnů Jeroboáma syna Joasova , krále Izraelského . Když Hospodin začal mluviti k Ozeášovi , řekl Hospodin Ozeášovi : Jdi , pojmi sobě ženu smilnou , a děti z smilstva ; nebo nestydatě smilněci tato země , odvrátila se od Hospodina . A tak šel a pojal Gomeru , dceru Diblaimskou , kterážto počala a porodila jemu syna . Tedy řekl jemu Hospodin : Nazoviž jméno jeho Jezreel ; nebo po malém času já vyhledávati budu krve Jezreel na domu Jéhu , a přestati káži království domu toho . I stane se v ten den , že polámi lučiště Izraelovo v údolí Jezreel . Opět počala znovu a porodila dceru . I řekl jemu : Nazov jméno její Lorucháma ; nebo již více neslituji se nad domem Izraelským , abych jim co prominouti měl . Ale nad domem Judským se slituji , a vysvobodím je skrze Hospodina Boha jejich ; nebo nevysvobodím jich lučištěm a mečem , ani bojem , koňmi neb jezdci . Potom ostavivši Loruchámu , opět počala a porodila syna . I řekl : Nazov jméno jeho Loammi ; nebo vy nejste lid můj , a já také nebudu váš . A však bude počet synů Izraelských jako písku mořského , kterýž ani změřen , ani sečten býti nemůže . A stane se , že místo toho , kdež řečeno jim bylo : Nejste vy lid můj , řečeno jim bude : Synové Boha silného a živého jste . I budou shromážděni synové Judští a synové Izraelští spolu , a ustanovíce nad sebou hlavu jednu , vyjdou z této země , ačkoli veliký bude den Jezreel . Rcete bratřím vašim : Ó lide můj , a sestrám vašim : Ó milosrdenství došlá . Odpor veďte proti matce vaší , dokažte , že ona není manželka má , a že já nejsem muž její , leč odvaruje smilství svých od tváři své , a cizoložství svých z prostřed prsí svých , Abych jí nesvlékl do naha , a nepostavil jí tak , jakž byla v den narození svého , a učině ji podobnou poušti , a obrátě ji jako v zemi vyprahlou , umořil bych ji žízní . Neslitoval bych se ani nad syny jejími , proto že jsou synové z smilstva . Nebo smilní matka jejich , hanebnost páše rodička jejich ; říká zajisté : Půjdu za frejíři svými , kteříž mi dodávají chleba mého , vody mé , vlny mé , lnu mého , oleje mého i nápojů mých . A protož aj , já opletu cestu její trním , a ohradím hradbou , aby stezek svých nalezti nemohla . Tehdy běhati bude za frejíři svými , a však nedostihne jich , hledati jich bude , ale nenalezne . I dí : Ej nu , již se navrátím k manželu svému prvnímu , proto že mi lépe tehdáž bylo než nyní . Nebo ona nezná toho , že jsem já dával jí obilé , a mest a olej , anobrž rozmnožoval stříbro i zlato , kteréž vynakládají na Bále . Protož poberu zase obilé své v čas jeho , i mest svůj v jistý čas jeho , a odejmu jí vlnu svou i len svůj k přiodívání nahoty její , A tak v brzce odkryji mrzkost její před očima frejířů jejích , a žádný jí nevytrhne z ruky mé . A učiním přítrž vší radosti její , svátkům jejím , novoměsícům jejím i sobotám jejím , a všechněm slavnostem jejím . Pohubím také révoví její a fíkoví její , proto že říká : Ty věci jsou mzda má , kterouž mi dali frejíři moji ; a obrátím je v les , a sžerou je živočichové polní . A budu na ní vyhledávati dnů Bálů , v nichž jim kadí , a ozdoběci se náušnicemi svými a záponami svými , chodí za frejíři svými , na mne se pak zapomíná , praví Hospodin . Protož aj , já namluvím ji , když ji uvedu na poušť ; nebo mluviti budu k srdci jejímu . A dám jí vinice její od téhož místa , i údolé Achor místo dveří naděje , i bude tam zpívati jako za dnů mladosti své , totiž jako tehdáž , když vycházela z země Egyptské . I stane se v ten den , dí Hospodin , že volati budeš : Muži můj , a nebudeš mne volati více : Báli můj . Nebo vyprázdním jména Bálů z úst tvých , aniž připomínáni budou více v jménu svém . A učiním pro tebe smlouvu v ten den s živočichy polními , a s ptactvem nebeským i s zeměplazy , lučiště pak a meč polámi , i válku odejmu z země , a způsobím to , aby bydleli bezpečně . I zasnoubím tě sobě na věčnost , zasnoubím tě sobě , pravím , v spravedlnosti a v soudu a v dobrotivosti a v hojném milosrdenství . Zasnoubím tě sobě také u víře , abys poznala Hospodina . I stane se v ten den , že vyslýchati budu , dí Hospodin , vyslýchati budu nebesa , a ona vyslyší zemi . Země pak vyslyší obilé , i mest , i olej , a ty věci vyslyší Jezreele . Nebo ji rozseji sobě na zemi , a smiluji se nad Loruchámou , Loammi pak řeknu : Lid můj jsi ty , a on dí : Bože můj . Opět řekl mi Hospodin : Ještě jdi , a zamiluj ženu , milou frejíři a cizoložnou , tak jako miluje Hospodin syny Izraelské , ačkoli oni hledí k bohům cizím , a milují kádě vína . Tedy zjednal jsem ji sobě z patnácti stříbrných a z půldruhého chomeru ječmene . A řekl jsem jí : Za mnoho dnů seď mi , nesmilni , aniž se vdávej za muže , a já také příčinou tvou . Nebo za mnohé dny budou synové Izraelští bez krále , bez knížete , bez oběti , bez modly , bez efodu a terafim . Potom pak obrátí se synové Izraelští , a hledati budou Hospodina Boha svého i Davida krále svého ; a předěšeni jsouce , poběhnou k Hospodinu a k dobrotě jeho v posledních časích . Slyšte slovo Hospodinovo , ó synové Izraelští , neboť má rozepři Hospodin s obyvateli země této , proto že není žádné věrnosti , ani žádného milosrdenství , ani žádné známosti Boží v této zemi . Proklínání a lži a vraždy , a zlodějství i cizoložství na vrch zrostlo , a vražda vraždu postihá . Protož kvíliti bude tato země , a umdlí všecko , což v ní přebývá , živočichové polní i ptactvo nebeské , ano i ryby mořské zhynou . A však žádný jim nedomlouvej , aniž jich kdo tresci ; nebo lid tvůj podobni jsou těm , kteříž se vadí s knězem . Protož ve dne padneš , padne také i prorok s tebou v noci , zahladím i matku tvou . Vyhlazen bude lid můj pro neumění . Poněvadž jsi ty pohrdl uměním , i tebou pohrdnu , abys mi kněžství nekonal ; a že jsi zapomněl na zákon Boha svého , já také zapomenu se na syny tvé . Čím se více rozmohli , tím více hřešili proti mně ; slávu jejich v pohanění směním . Oběti za hřích lidu mého jedí , protož k nepravosti jejich duše své pozdvihují . Pročež stane se jakž lidu tak knězi . Nebo vyhledávati budu na něm cest jeho , a skutky jeho jemu vrátím . I budou jísti , a však se nenasytí , smilniti budou , ale nerozmnoží se ; nebo nechtějí pozoru míti na Hospodina . Smilství a víno a mest odjímá srdce . Lid můj dřeva svého se dotazuje , a hůl jeho oznamuje jemu ; nebo je duch smilství v blud uvodí , aby smilnili , odcházejíce od Boha svého . Na vrších hor obětují , a na pahrbcích kadí , pod doubím a topolím a jilmovím , nebo jest příhodný stín jejich ; protož smilní dcery vaše , a nevěsty vaše cizoloží . Nevyhledával-liž bych na dcerách vašich , že smilní , a na nevěstách vašich , že cizoloží , že tito s nevěstkami se oddělují , a s ženkami obětují ? Anobrž lid , kterýž sobě nesrozumívá , padne . Jestliže smilníš ty Izraeli , nechažť nehřeší Juda . Protož nechoďtež do Galgala , aniž vstupujte do Betaven , aniž přisahejte : Živť jest Hospodin . Nebo jako jalovice tvrdošijná tvrdošijný jest Izrael , jižť je pásti bude Hospodin jako beránka na prostranně . Efraim stovaryšil se s modlami , nechej ho . Zpurné je činí nápoj jejich , velice smilní , milují : Dejte . Ochráncové jeho jsou ohyzda . Zachvátí je vítr křídly svými , i budou zahanbeni pro své oběti . Slyštež to , ó kněží , a pozorujte , dome Izraelský , i dome královský , poslouchejte , nebo proti vám soud tento jest , proto že jste osídlo v Masfa , a sítka rozestřená na vrchu Tábor . Nýbrž k zabíjení uchylujíce se , připadají k zemi , ale já ztresci každého z nich . Známť já Efraima , a Izrael není ukryt přede mnou ; nebo nyní smilníš , Efraime , poškvrňuje se Izrael . Nemají se k tomu , aby se obrátili k Bohu svému , proto že duch smilství mezi nimi jest , Hospodina pak znáti nechtějí , Tak že hrdost Izraelova svědčí vůči proti němu ; protož Izrael i Efraim padnou pro nepravost svou , padne také i Juda s nimi . S stády bravů a skotů svých půjdou hledati Hospodina , však nenaleznou ; vzdáliltě se od nich . Hospodinu se zpronevěřili , nebo syny cizí zplodili ; jižť je zžíře měsíc i s jměním jejich . Trubte trubou v Gabaa , a na pozoun v Ráma ; křičte v Betaven : Po tobě , ó Beniamine . Efraim zpuštěn bude v den kázně , v němž po pokoleních Izraelských uvedu v známost pravdu . Knížata Judská jsou podobná těm , kteříž přenášejí mezník ; vyleji na ně jako vodu prchlivost svou . Utištěn jest Efraim , potřín soudem , však sobě libuje choditi za rozkazem . Protož i já byl jsem jako mol Efraimovi , a jako hnis domu Judovu . Pročež vida Efraim neduh svůj , a Juda nežit svůj , utekl se Efraim k Assurovi , a poslal k králi , kterýž by se o něj zasadil . Ale on nebude moci zhojiti vás , ani uzdraviti vás od nežitů . Nebo já jsem jako lítý lev Efraimovi , a jako lvíče domu Judovu ; já , já uchvátím a ujdu , vezmu , a žádný nevytrhne . Odejda , navrátím se na místo své , až se vinni dadí , a hledati budou tváři mé . V úzkosti své ráno hledati mne budou : Poďte , a navraťme se k Hospodinu ; nebo on uchvátil a zhojí nás , ubil a uvíže rány naše . Obživí nás po dvou dnech , dne třetího vzkřísí nás , a budeme živi před oblíčejem jeho , Tak abychom znajíce Hospodina , více poznávati se snažovali ; nebo jako jitřní svitání jest vycházení jeho , a přijde nám jako déšť jarní a podzimní na zemi . Což mám činiti s tebou , ó Efraime ? Což mám činiti s tebou , ó Judo , ano vaše dobrota jest jako oblak ranní , a jako rosa jitřní pomíjející ? Protož otesával jsem skrze proroky , zbil jsem je řečmi úst svých , aby soudů tvých světlo vzešlo . Nebo milosrdenství oblibuji a ne obět , a známost Boha více než zápaly . Ale oni smlouvu mou jako lidskou přestoupili , a tu se mi zpronevěřili . Galád město činitelů nepravosti , plné šlepějí krvavých . Rota pak kněžstva jsou jako lotři , kteříž na někoho čekají na cestě , kudyž se jde do Sichem ; nebo zúmyslnou nešlechetnost páší . V domě Izraelském vidím hroznou věc : Tam smilstvím Efraimovým poškvrňuje se Izrael . Ano i u tebe , ó Judo , vsadil rouby , když jsem já zase vedl zajatý lid svůj . Když léčím Izraele , tedy zjevuje se nepravost Efraimova a zlosti Samařské ; nebo provodí faleš . Vnitř zlodějství , a vně provozují loupežnictví . Aniž na to pomýšlejí v srdci svém , že na všecku nešlechetnost jejich pamatují ; již je obkličují skutkové jejich , a před mým oblíčejem jsou . Nešlechetností svou obveselují krále , a klamy svými knížata . Všickni napořád cizoloží , podobni jsouce peci zanícené od pekaře , kterýž přestává bdíti , jen ažby zadělané těsto zkynulo . V den krále našeho k nemoci jej přivodí knížata láhvicí vína ; vztahuje ruku svou s posměvači . Nebo přiložili k úkladům svým srdce své podobné peci ; celou noc spí pekař jejich , v jitře hoří jako plamen ohně . Všickni napořád rozpáleni jsou jako pec , a zžírají soudce své ; všickni králové jejich padají , aniž kdo z nich volá ke mně . Efraim s národy smísil se , Efraim bude chléb podpopelný neobrácený . Cizozemci zžírají sílu jeho , ačkoli on toho nezná ; i šedinami prokvítaje , však vždy toho nezná . A ačkoli pýcha Izraelova svědčí vůči proti němu , však se nenavracují k Hospodinu Bohu svému , aniž ho hledají s tím se vším . A Efraim jest jako holubice hloupá bez srdce ; k Egyptskému králi volají , k Assyrskému se utíkají . Když odejdou , roztáhnu na ně sítku svou , a jako ptactvo nebeské přitrhnu je ; kárati je budu tak , jakž slýcháno bylo o tom v shromáždění jejich . Běda jim , že jsou poběhli mne . Zpuštění na ně , proto že se mi zpronevěřili , ješto jsem já je vykoupil , ale oni mluvili proti mně lži . Aniž volají ke mně z srdce svého , když kvílí na ložcích svých , a když pro obilé a mest shromažďujíce se , obracejí se ke mně , Ješto já potrestav , posiloval jsem ramen jejich , ale oni proti mně zlé vymýšlejí . Navracujíť se , ale ne k Nejvyššímu , jsou jako lučiště omylné , padají od meče knížata jejich , od rozhněvání jazyka jejich , což jim ku posměchu jest v zemi Egyptské . Přičině k ústům svým troubu , rci : Aj , letí jako orlice na dům Hospodinův , proto že přestoupili smlouvu mou , a proti zákonu mému převráceně činili . Budouť sic volati : Bože můj , znáť tebe Izrael , Ale opustilť jest Izrael dobré , nepřítel jej stihati bude . Oniť ustanovují krále , ale beze mne ; knížata vyzdvihují , k nimž já se neznám ; z stříbra i z zlata svého činí sobě modly k svému zkažení . Opustíť je tele tvé , ó Samaří , když se zažhne prchlivost má na ně . Až dokudž nebudou moci ostříhati nevinnosti ? Však i ono jest od Izraele , řemeslník je udělal , a neníť Bohem ; nebo drtiny budou z toho telete Samařského . Poněvadž větru rozsívají , takéť vichřici žíti budou ; ani stébla žádného míti nebudou ; úroda nevydá mouky , a by pak i vydala , cizozemci to sehltí . Sehlcen bude Izrael , tudíž budou mezi pohany jako nádoba , v níž není žádné líbosti . Proto že se oni utíkají k Assurovi , oslu divokému , kterýž jest toliko sám svůj , a že Efraim sobě najímá milovníky , A že posílali dary mezi pohany : protož tudíž je zberu i já , anobrž jižť jsou okusili něčeho pro břímě krále knížat . Nebo vzdělal Efraim mnoho oltářů k hřešení , máť oltáře k hřešení . Vypsal jsem jemu znamenité věci v zákoně svém , ale neváží sobě rovně jako cizí věci . Z obětí darů mých obětují maso a jedí , Hospodin neoblibuje jich . Jižť zpomene na nepravost jejich , a vyhledávati bude hříchy jejich , že se oni do Egypta navracují , A že se zapomenul Izrael na Učinitele svého , a nastavěl chrámů , a Juda vzdělal mnoho měst hrazených . Protož pošli oheň na města jeho , a zžíře paláce jeho . Neraduj se , Izraeli , s plésáním jako jiní národové , že smilníš , odcházeje od Boha svého , a miluješ mzdu po všech obilnicích . Obilnice ani pres nebude jich pásti , a mest pochybí jim . Aniž budou bydliti v zemi Hospodinově , ale navrátí se Efraim do Egypta , a v Assyrii věci nečisté jísti budou . Nebudou obětovati Hospodinu vína , aniž příjemné jemu bude . Oběti jejich budou jako chléb kvílících , z něhož kdož by koli jedli , poškvrnili by se , protože chléb jejich pro mrtvé jejich nemá přicházeti do domu Hospodinova . Co pak činiti budete v den slavnosti , a v den svátku Hospodinova ? Nebo aj , zahynou skrze poplénění , Egypt zbéře je , a pohřbí je Memfis ; nejrozkošnějšími schranami stříbra jejich kopřiva dědičně vládnouti bude , a bodláčí v domích jejich . Přijdou dnové navštívení , přijdou dnové odplacení , poznají Izraelští , že ten prorok jest blázen šílený a člověk ničemný , pro množství nepravosti tvé a velikou nenávist tvou . Prorok , kterýž stráž drží nad Efraimem spolu s Bohem mým , jest osídlem čihařským na všech cestách svých , nenávist jest v domě Boha jeho . Hlubokoť jsou zabředli a porušili se , tak jako za dnů Gabaa ; zpomeneť na nepravost jejich , a vyhledávati bude hříchy jejich . Jako hrozny na poušti nalezl jsem byl Izraele , jako ranní fíky v prvotinách jejich popatřil jsem na otce vaše ; oni odešli za Belfegor , a oddali se té ohavnosti , protož budouť ohavní , tak jakž se jim líbilo . Efraim jako pták zaletí , i sláva jejich od narození a od života , nýbrž od početí . A byť pak i odchovali syny své , však je zbavím věku zmužilého ; nýbrž i jim běda , když já se od nich odvrátím . Efraim , jakýž vidím Týr , vštípen jest v obydlí , a však Efraim vyvede k mordéři syny své . Dej jim , Hospodine ; co bys dal ? Dej jim život neplodný a prsy vyschlé . Vrch zlosti jejich jest v Galgala , protož i tam jich nenávidím . Pro zlost skutků jejich vyženu je z domu svého , aniž jich více budu milovati ; všecka knížata jejich jsou zpurná . Bit bude Efraim , kořen jejich uschne , ovoce nepřinesou , a byť pak zplodili , tedy zmořím nejmilejší života jejich . Pohrdne jimi Bůh můj , nebo nechtí ho poslouchati , i budou tuláci mezi pohany . Izrael jest vinný kmen prázdný , ovoce skládá sobě . Čím více mívá ovoce svého , tím více rozmnožuje oltáře , a čím lepší jest země jeho , tím více vzdělává obrazy . Klade díly srdce jejich , pročež vinni jsou . Onť poboří oltáře jejich , popléní obrazy jejich , Poněvadž i říkají : Nemáme žádného krále , nýbrž aniž se bojíme Hospodina , a král co by nám učinil ? Mluví slova , klnouce se lživě , když činí smlouvu , a soud podobný jedu roste na záhonech polí mých . Z příčiny jalovic Betavenských děsiti se budou obyvatelé Samařští , když kvíliti bude nad nimi lid jejich i kněží jejich , ( kteříž příčinou jejich nyní pléší ) , proto že sláva jejich zastěhuje se od nich . Ano i sám lid do Assyrie zaveden bude v dar králi , kterýž obhájce býti měl ; Efraim hanbu ponese , a Izrael styděti se bude za své předsevzetí . Vyhlazen bude král Samařský jako pěna na svrchku vody . Vypléněny budou také výsosti Avenu , hřích Izraelských , trní a hloží zroste na oltářích jejich . I dějí horám : Přikrejte nás , a pahrbkům : Padněte na nás . Ode dnů Gabaa hřešil jsi , Izraeli . Tamť jsou ostáli , nepostihla jich v Gabaa válka proti nešlechetným . A protož podlé líbosti své svíži je ; nebo sberou se na ně národové k svázání jich , pro dvojí nepravost jejich . Nebo Efraim jest jalovička , kteráž byla vyučována ; mlatbu miluje , ačkoli jsem já nastupoval na tučný krk její , abych k jízdě užíval Efraima , Juda aby oral , a Jákob vláčil . A říkal jsem : Rozsívejte sobě k spravedlnosti , žněte k milosrdenství , ořte sobě ouhor , poněvadž čas jest k hledání Hospodina , ažby přišel a dštil vám spravedlností . Ale orali jste bezbožnost , žali jste nepravost , jedli jste ovoce lži ; nebo doufáš v cestu svou a ve množství reků svých . Protož povstane rozbroj mezi lidem tvým , i každá pevnost tvá zpuštěna bude , tak jako zpustil Salman Bet Arbel v den boje ; matky s syny rozrážíny budou . Aj , toť vám způsobí Bethel pro přílišnou nešlechetnost vaši ; na svitání docela vyhlazen bude král Izraelský . Když dítětem byl Izrael , miloval jsem jej , a z Egypta povolal jsem syna svého . Volali jich , oni tím více ucházeli před nimi , Bálům obětovali , a rytinám kadili , Ješto jsem já na nohy stavěl Efraima , on pak bral je na lokty své ; aniž znáti chtěli , že jsem já je uzdravoval . Potahoval jsem jich provázky lidskými , provazy milování , a činil jsem jim tak jako ti , kteříž pozdvihují jha na čelistech hovádka , podávaje potravy jemu . Nenavrátíť se do země Egyptské , ale Assur bude králem jeho , proto že se nechtěli obrátiti . Nadto bude trvati meč v městech jeho , a zkazí závory jeho , a sžíře je pro rady jejich . Nebo lid můj ustrnul na odvrácení se ode mne , a ač ho k Nejvyššímu volají , však žádný ho neoslavuje . Jakž bych tě vydal , ó Efraime ? Jakž bych tě vydal , ó Izraeli ? Kterak bych tě položil jako Adamu , podvrátil jako Seboim ? Zkormouceno jest ve mně srdce mé , ano i střeva slitování mých pohnula se . Nevykonámť prchlivosti hněvu svého , nezkazím více Efraima ; nebo jsem já Bůh silný , a ne člověk , u prostřed tebe svatý , aniž přitáhnu na město . I půjdou za Hospodinem řvoucím jako lev ; on zajisté řváti bude , tak že s strachem přiběhnou synové od moře . S strachem poběhnou jako ptactvo z Egypta , a jako holubice z země Assyrské , i osadím je v domích jejich , dí Hospodin . Obklíčili mne Efraimští lží , a dům Izraelský lstí , když ještě Juda panoval s Bohem silným , a s svatými věrný byl . Efraim se větrem pase , a vítr východní honí , každého dne lež a zhoubu množí ; nebo smlouvu s Assurem činí , a masti do Egypta donášejí se . I s Judou má soud Hospodin ; pročež navštívě Jákoba podlé cest jeho , podlé snažností jeho odplatí jemu . V životě za patu držel bratra svého , a silou svou knížetsky se potýkal s Bohem . Knížetsky , pravím , potýkal se s andělem , a přemohl ; plakal a pokorně ho prosil ; v Bethel jej nalezl , a tam s námi mluvil . Toť jest Hospodin Bůh zástupů , pamětné jeho jest Hospodin . Protož ty k Bohu svému se obrať , milosrdenství a soudu ostříhej , a očekávej na Boha svého ustavičně . Kramářem jest , v jehož ruce jsou vážky falešné , rád utiskuje , A říká Efraim : Však jsem zbohatl , dobyl jsem sobě zboží ; ve všech mých pracech nenajdou mi nepravosti , jenž by hříchem byla . Já pak Hospodin jsa Bohem tvým od vyjití z země Egyptské , ještě-liž bych tě seděti nechal v stáncích jako ve dnech svátečních ? A mluvě skrze proroky , já abych vidění mnoho ukazoval , a skrze proroky podobenství předkládal ? Zdali toliko v Gálád byla nepravost a marnost ? I v Galgala voly obětují , přes to i oltářů jejich jest jako kopců na záhonech polí mých . Tamto utekl byl Jákob z krajiny Syrské , kdež sloužil Izrael pro ženu , a pro ženu byl pastýřem ; Sem pak skrze proroka přivedl Hospodin Izraele z Egypta , též skrze proroka ostříhán jest . Vzbudilť Efraim hněv přehořký , a protož krev jeho na něj se vztáhne , a potupu svou vrátí jemu Pán jeho . Když mluvíval Efraim , býval strach ; vznešený byl v Izraeli , ale prohřešiv při Bálovi , tožť umřel . A i nyní ještě předce hřeší . Nebo dělají sobě a slévají z stříbra svého podlé rozumu svého strašidla , ješto všecko to není než dílo řemeslníků , o čemž říkají : Lidé , kteříž obětují , telata ať líbají . Protož budou jako oblak ranní a jako rosa jitřní , kteráž odchází , jako plevy vichřicí zachvácené z humna , a jako dým z komínu , Ješto já jsem Hospodin Bůh tvůj od vyjití z země Egyptské , a Boha kromě mne nepoznal jsi , aniž jest jiný vysvoboditel kromě mne . Jáť jsem tě poznal na poušti v zemi velmi vyprahlé . Dobré pastvy měvše , nasyceni jsou , ale když se nasytili , pozdvihlo se srdce jejich , protož zapomenuli na mne . Pročež budu jim jako lítý lev , jako pardus vedlé cesty číhati budu . Potkám se s nimi jako nedvěd osiřelý , a roztrhám všecko srdce jejich , a sežeru je tam jako lev , jako zvěř divoká roztrhující je . Z tebeť jest zhouba tvá , ó Izraeli , ješto ve mně všecka pomoc tvá . Kdež jest král tvůj ? Kdež jest ? Nechť tě zachová ve všech městech tvých . Aneb soudcové tvoji , o nichž jsi řekl : Dej mi krále a knížata ? Dal jsem tobě krále v hněvě svém , a odjal jsem v prchlivosti své . Svázánať jest nepravost Efraimova , schován jest hřích jeho . Bolesti rodičky přijdou na něj ; jest syn nemoudrý , sic jinak nezůstával by tak dlouho v životě matky . Z ruky hrobu vyplatím je , od smrti vykoupím je ; budu zhoubcím tvým , ó smrti , budu zkažením tvým , ó hrobe , želení skryto bude od očí mých . Nebo on mezi bratřími ovoce ponese , ač prv přijde vítr východní , vítr Hospodinův od pouště vstupující , a vysuší studnice jeho , osuší i vrchoviště jeho ; onenno rozchvátá poklad všech nejdražších klénotů . Zpuštěna bude Samaří , proto že se protivila Bohu svému ; od meče padnou , dítky jejich zrozrážíny budou , a těhotné ženy jejich zroztínány . Obratiž se , ó Izraeli , cele k Hospodinu Bohu svému , nebo jsi padl příčinou nepravosti své . Vezměte s sebou slova , a obraťte se k Hospodinu , a rcete jemu : Sejmi všelikou nepravost , a dej to , což dobrého jest , a budemeť se odplaceti volky rtů našich . Assurť nemůže zachovati nás , na koních nepojedeme , aniž díme více dílu rukou našich : Bůh náš ; nebo v tobě smilování nalézá sirotek . Uzdravím odvrácení jejich , budu je milovati dobrovolně ; nebo odvrácen bude hněv můj od nich . Budu jako rosa Izraelovi , zkvetne jako lilium , a hluboce vpustí kořeny své jako Libán . Rozloží se ratoléstky jeho , a bude jako oliva okrasa jeho , a vůně jeho jako Libánská . Ti , kteříž by seděli pod stínem jeho , navrátí se , oživou jako obilé , a pučiti se budou jako kmen vinný , jehož památka bude jako vína Libánského . Efraime , což jest mi již do modl ? Já vyslýchati , a patřiti budu na tě ; já jsem jako jedle zelenající se , ze mneť ovoce tvé jest . Kdo jest moudrý , porozuměj těmto věcem , a rozumný poznej je ; nebo přímé jsou cesty Hospodinovy , a spravedliví choditi budou po nich , přestupníci pak na nich padnou . Slovo Hospodinovo , kteréž se stalo k Joelovi synu Petuelovu : Slyšte to starší , a pozorujte všickni obyvatelé této země , stalo-li se to za dnů vašich , aneb za dnů otců vašich ? Vypravujte o tom synům svým , a synové vaši synům svým , synové pak jejich rodině potomní . Co pozůstalo po housenkách , snědly kobylky , a co pozůstalo po kobylkách , snědli brouci , co pak pozůstalo po broucích , dojedli chroustové . Prociťte opilci , a plačte a kvělte všickni , kteříž píjíte víno , proto že odtržen jest mest od úst vašich . Nebo přitáhl do země mé národ silný a nesčíslný , jehož zubové zubové lva , a střenovní zubové jeho lvoví . Přivedl vinné kmeny mé v pustinu , a fíkoví mé na zkázu ; docela obnažil je a zporážel , zbělely ratolesti jejich . Kvěl jako mladice přepásaná žíní pro muže mladosti své . Odjata jest suchá i mokrá obět z domu Hospodinova , kvílí kněží , služebníci Hospodinovi . Zpustlo pole , kvílí země , proto že pohubeno obilé , vyschl mest , olej zhynul . Stydí se oráči , kvílí vinaři z příčiny pšenice a ječmene ; nebo zahynula žeň polní . Vinný kmen usechl , a fík usvadl , strom zrnatých jablek , též i palma i jabloň , všecko dříví polní poschlo , a že odňato potěšení od synů lidských . Přepašte se a kvělte , ó kněží , úpějte přisluhující oltáři , vejděte a léhejte i v noci v žíních , služebníci Boha mého . Nebo nevnáší se do domu Boha vašeho suché ani mokré oběti . Uložte půst , svolejte shromáždění , shromažďte starší i všecky obyvatele země do domu Hospodina Boha vašeho , a volejte k Hospodinu : Ach , nastojte na tento den ; nebo blízký jest den Hospodinův , a jako poplénění od Všemohoucího přichází . Ano před očima našima pokrm odjat jest , z domu Boha našeho veselé a plésání . Vyhynulo símě pod hrudami svými , zpustly stodoly , zbořeny jsou obilnice ; nebo vyschlo obilé . Aj , jak vzdychá dobytek , svírají se stáda skotů , proto že nemají žádné pastvy , ano i stáda bravů hynou . K toběť , ó Hospodine , volám ; nebo oheň sežral pastviska pouště ; a plamen popálil všecka dříví polní . Také i zvěř polní všecka lká k tobě , proto že vyschli potokové vod , a oheň sežral pastviska na poušti . Trubte trubou na Sionu , a křičte na hoře svaté mé , nechť se třesou všickni obyvatelé této země , nebo přichází den Hospodinův , nebo blízký jest , Den temnosti a mračna , den oblaku a mrákoty , jako záře jitřní rozprostřená po horách : Lid mnohý a silný , jemuž rovného nebylo od věků , aniž po něm kdy bude až do let národů i pronárodů . Před tváří jeho oheň zžírati bude , a za ním plamen plápolati ; před ním země tato jako zahrada Eden , ale po něm bude poušť přehrozná , a aniž bude , což by ušlo před ním . Způsob jeho bude jako způsob koní , a jako jízdní , tak poběhnou . Jako s hřmotem vozů po vrších hor skákati budou , jako hluk plamene ohně zžírajícího strniště , jako lid silný zšikovaný k bitvě . Tváři jeho děsiti se budou lidé , všecky tváře zčernají jako hrnec . Jako rekové poběhnou , jako muži váleční vstoupí na zed , a jeden každý cestou svou půjde , aniž se uchýlí z stezek svých . Jeden druhého nebude tlačiti , každý silnicí svou půjde , a byť i na meč upadli , nebudou raněni . Po městě těkati budou , po zdech běhati , na domy vstupovati , a okny polezou jako zloděj . Před tváří jeho třásti se bude země , pohnou se nebesa , slunce i měsíc se zatmí , a hvězdy potratí blesk svůj . Hospodin pak sám vydá hlas svůj před vojskem svým , proto že velmi veliký bude tábor jeho , proto že silný ten , kdož vykoná slovo jeho . ( Nebo veliký bude den Hospodinův a hrozný náramně ) , i kdož jej bude moci snésti ? A protož ještě nyní dí Hospodin : Obraťte se ke mně samému celým srdcem svým , a to s postem a s pláčem i s kvílením . A roztrhněte srdce vaše , a ne roucha vaše , a navraťte se k Hospodinu Bohu vašemu ; neboť jest on milostivý a lítostivý , dlouhočekající a hojný v milosrdenství , a kterýž lituje zlého . Kdo ví , neobrátí-li se a nebude-li želeti , a nezůstaví-li po něm požehnání , oběti suché a mokré Hospodinu Bohu vašemu . Trubte trubou na Sionu , uložte půst , svolejte shromáždění . Shromažďte lid , posvěťte shromáždění , shromažďte starce , shromažďte maličké i ty , jenž prsí požívají ; nechť vyjde ženich z pokojíka svého a nevěsta z schrany své . Kněží , služebníci Hospodinovi , ať plačí mezi síňcí a oltářem , a řeknou : Odpusť , ó Hospodine , lidu svému , a nevydávej dědictví svého v pohanění , tak aby nad nimi panovati měli pohané . Proč mají říkati mezi národy : Kde jest Bůh jejich ? I bude horlivou milostí zažžen Hospodin k zemi své , a slituje se nad lidem svým . A ohlásí se Hospodin , a řekne lidu svému : Aj , já pošli vám obilé , mest a olej , i budete jím nasyceni , aniž vás vydám více v pohanění mezi pohany . Nebo půlnoční vojsko vzdálím od vás , a zaženu je do země vyprahlé a pusté , přední houf jeho k moři východnímu , konec pak jeho k moři nejdalšímu ; i vzejde z něho smrad a puch , jakžkoli sobě mocně počíná . Neboj se země , plésej a vesel se ; neboť mocně dělati bude Hospodin dílo své . Nebojtež se zvířátka polí mých ; neboť se zotaví pastviska na poušti , a stromoví přinese ovoce své , fík i vinný kmen vydadí moc svou . I vy , synové Sionští , plésejte a veselte se v Hospodinu Bohu vašem ; nebo vám dá déšť příhodný , a sešle vám déšť hojný , podzimní i jarní , v čas . I budou naplněny stodoly obilím , a oplývati budou presové mstem a olejem . A tak nahradím vám léta , kteráž sežraly kobylky , brouci , chroustové a housenky , vojsko mé veliké , kteréž jsem posílal na vás . Budete zajisté míti co jísti , a nasyceni jsouce , chváliti budete jméno Hospodina Boha svého , kterýž učinil s vámi divné věci , aniž zahanben bude lid můj na věky . A poznáte , že já jsem u prostřed Izraele , a že já Hospodin jsem Bohem vaším , a že není žádného jiného ; neboť nebude zahanben lid můj na věky . I stane se potom , že vyleji Ducha svého na všeliké tělo , a budou prorokovati synové vaši i dcery vaše ; starci vaši sny mívati budou , mládenci vaši vidění vídati budou . Nýbrž i na služebníky a na služebnice v těch dnech vyleji Ducha svého , A ukáži zázraky na nebi i na zemi , krev a oheň a sloupy dymové . Slunce obrátí se v tmu a měsíc v krev , prvé než přijde den Hospodinův veliký a hrozný , A však stane se , že kdož by koli vzýval jméno Hospodinovo , vysvobozen bude ; nebo na hoře Sion a v Jeruzalémě bude vysvobození , jakož pověděl Hospodin , totiž v ostatcích , kterýchž povolá Hospodin . Nebo aj , v těch dnech a v ten čas , když zase přivedu zajatý lid Judský a Jeruzalémský , Shromáždím také všecky národy , a svedu je do údolí Jozafat , abych se tam soudil s nimi o lid svůj a dědictví své , Izraele , jejž rozptýlili mezi pohany a zemi mou rozdělili . Také o lid můj metali los , a dávali mládence za nevěstku , mladice pak prodávali za víno , aby pili . Anobrž , co vy máte proti mně , ó Tyrští a Sidonští , i všecky končiny Filistinské ? Zdaliž se mi odplacujete ? Jestliže mi se odplacujete , snadněť a vnáhleť i já obrátím odplatu vaši na hlavu vaši , Kteříž stříbro mé i zlato mé béřete , a klénoty mé výborné vnášíte do chrámů svých , A syny Judské i syny Jeruzalémské prodáváte synům Javanovým , aby je pryč zavodili od pomezí jejich . Aj , já vzbudím je z toho místa , kamž jste je prodali , a obrátím odplatu vaši na hlavu vaši . Prodám zajisté syny i dcery vaše v moc synů Judských , i prodadí je Sabejským , do národu dalekého ; neboť jest Hospodin mluvil . Provolejte to mezi národy , vyhlaste boj , probuďte reků , nechť přitáhnou , a dadí se najíti všickni muži váleční . Skujte motyky své v meče , a srpy své v oštípy ; ten , kterýž jest mdlý , nechť řekne : Udatný jsem . Shromažďte se a přitáhněte všickni národové okolní , a shlukněte se ; způsobiž to , ať tam sstoupí , ó Hospodine , rekové tvoji . Probudíť se a přitáhnou národové ti do údolé Jozafat ; nebo tam se posadím , abych soudil všecky ty národy okolní . Přičiňte srp , nebo uzralo obilé ; poďte , sstupte , nebo plný jest pres , oplývají kádě ; mnohá zajisté jest zlost jejich . Ale více hromad , hromad v údolí posekání ; nebo blízký jest den Hospodinův , v údolí posekání . Slunce a měsíc zatmí se , a hvězdy potratí blesk svůj . A Hospodin řváti bude z Siona , a z Jeruzaléma vydá hlas svůj , tak že se třásti budou nebesa i země ; nebo Hospodin jest útočiště lidu svého , a síla synů Izraelských . I zvíte , že já Hospodin jsem Bohem vaším , kterýž bydlím na Sionu , hoře svatosti své , a tak Jeruzalém bude svatý , a cizí nepůjdou přes něj více . I stane se v ten čas , že hory dštíti budou mstem , a pahrbkové oplývati mlékem , a všickni potokové Judští budou plní vody , a studnice z domu Hospodinova vyjde , kteráž zapojí údolé Setim . Egypt na zpuštění přijde , a země Idumejská hrozně zpuštěna bude pro násilí synům Judským činěné ; nebo vylévali krev nevinnou v zemi jejich . Juda pak na věky trvati bude , a Jeruzalém od národu do pronárodu . A očistím ty , jejichž jsem krve neočistil ; nebo Hospodin přebývá na Sionu . Slova Amosova , ( kterýž byl mezi pastýři ) z Tekoa , kteráž viděl o Izraelovi za dnů Uziáše krále Judského , a za dnů Jeroboáma syna Joasova , krále Izraelského , dvě létě před země třesením . I řekl : Hospodin řváti bude z Siona , a z Jeruzaléma vydá hlas svůj , i budou kvíliti salášové pastýřů , a vyschnou pole nejvýbornější . Takto praví Hospodin : Pro troji nešlechetnost Damašku , ovšem pro čtveru neodpustím jemu , proto že mlátili Galáda cepami okovanými . Ale pošli oheň na dům Hazaelův , kterýžto zžíře paláce Benadadovy . I polámi závoru Damašku , a vypléním obyvatele z údolí Aven , a toho , kterýž drží berlu , z domu Eden , i půjde v zajetí lid Syrský do Kir , dí Hospodin . Takto praví Hospodin : Pro troji nešlechetnost Gázy , ovšem pro čtveru neslituji se nad ním , proto že je zajímajíce , v zajetí věčné podrobovali Idumejským . Ale pošli oheň na zed Gázy , kterýžto zžíře paláce její , A vypléním obyvatele z Azotu , i toho , kterýž drží berlu , z Aškalon , a obrátím ruku svou proti Akaron , i zahyne ostatek Filistinských , praví Panovník Hospodin . Takto praví Hospodin : Pro troji nešlechetnost Týru , ovšem pro čtveru neodpustím jemu , proto že je v zajetí věčné podrobili Idumejským , a nepamatovali na smlouvu bratrskou . Ale pošli oheň na zed Tyrskou , kterýžto zžíře paláce jeho . Takto praví Hospodin : Pro troji nešlechetnost Edoma , ovšem pro čtveru neslituji se nad ním , proto že udusiv v sobě všecku lítostivost , stihá mečem bratra svého , a hněv jeho ustavičně rozsapává , anobrž vzteklost jeho špehuje bez přestání . Ale pošli oheň na Teman , kterýžto zžíře paláce v Bozra . Toto praví Hospodin : Pro troji nešlechetnost synů Ammon , ovšem pro čtveru neodpustím jemu , proto že roztínali těhotné Galádské , jen aby rozšiřovali pomezí své . Ale zanítím oheň na zdi Rabba , kterýžto zžíře paláce její , s troubením v den boje a s bouří v den vichřice . I půjde král jejich v zajetí , on i knížata jeho s ním , praví Hospodin . Takto praví Hospodin : Pro troji nešlechetnost Moábovu , ovšem pro čtveru neodpustím jemu , proto že spálil kosti krále Idumejského na vápno . Ale pošli oheň na Moába , kterýžto zžíře paláce Kariot , i umře s hlukem Moáb , s křikem a s hlasem trouby . A vypléním soudce jeho , i všecka knížata jeho zmorduji s ním , praví Hospodin . Takto praví Hospodin : Pro troji nešlechetnost Judovu , ovšem pro čtveru neslituji se nad ním , proto že oni pohrdají zákonem Hospodinovým , a ustanovení jeho neostříhají , a svodí se lžmi svými , jichž následovali otcové jejich . Ale pošli oheň na Judu , kterýžto zžíře paláce Jeruzalémské . Takto praví Hospodin : Pro troji nešlechetnost Izraelovu , ovšem pro čtveru neodpustím jemu , proto že prodávají spravedlivého za peníze , a nuzného za pár střevíců . Kteříž dychtí , aby chudé s prstí smísili , a cestu tichých převracejí ; nadto syn i otec vcházejí k jedné a též mladici , aby poškvrnili jména svatosti mé . A na oděvu zastaveném klanějí se při každém oltáři , a víno pokutovaných pijí v domě bohů svých , Ješto jsem já vyhladil Amorejského od tváři jejich , jehož vysokost byla jako vysokost cedrů . Ačkoli pevně stál jako dub , však jsem zkazil svrchu ovoce jeho , pospodu pak kořeny jeho . A vás já jsem vyvedl z země Egyptské , a vyvedl jsem vás po poušti čtyřidceti let , abyste dědičně vládli zemí Amorejského . A vzbuzoval jsem z synů vašich proroky , a z mládenců vašich Nazarejské . Zdaliž není tak , ó synové Izraelští ? praví Hospodin . Ale vy jste napájeli Nazarejské vínem , a prorokům jste zapovídali , řkouce : Neprorokujte . Aj , já tlačiti budu zemi vaši tak , jako vůz těžký tlačí snopy . I zahyne utíkání od rychlého , silný též neužive síly své , a udatný nevysvobodí života svého . A ten , kterýž se chápá lučiště , neostojí , a čerstvý na nohy své neuteče , a ten , kterýž jezdí na koni , nevysvobodí života svého . Ale i zmužilého srdce mezi nejudatnějšími nahý utíkati bude v ten den , praví Hospodin . Slyšte slovo to , kteréž mluví Hospodin proti vám , synové Izraelští , proti vší té rodině , kterouž jsem vyvedl z země Egyptské , řka : Toliko vás samy poznal jsem ze všeliké rodiny země , protož trestati vás budu ze všech nepravostí vašich . Zdaliž půjdou dva spolu , leč by se snesli ? Zdaliž zařve lev v lese , když by nebylo žádné loupeže ? Vydá-liž lvíček hlas svůj z peleše své , kdyby lapiti neměl ? Padne-liž ptáče do osídla na zem , když by žádné léčky nebylo ? Bude-liž zdviženo osídlo z země , když by nic neuvázlo ? Zdaliž když se troubí trubou v městě , lid s strachem se nezbíhá ? Zdaž když se má státi v městě co zlého , Hospodin toho známa nečiní ? Nečiníť zajisté Panovník Hospodin ničeho , leč by zjevil tajemství své služebníkům svým prorokům . Lev řve , kdož by se nebál ? Panovník Hospodin velí , kdož by neprorokoval ? Rozhlaste po palácích v Azotu , a po palácích v zemi Egyptské , a rcete : Sbeřte se na hory Samaří , a vizte znepokojení veliká u prostřed něho a nátisk trpící v něm , A že neumějí dělati upřímě , dí Hospodin . Poklady skládají z nátisku a loupeže na palácích svých . Protož takto praví Panovník Hospodin : Aj , nepřítel , a to na zemi tuto vůkol , a tenť odejme od tebe sílu tvou , i budou rozchvátáni palácové tvoji . Takto praví Hospodin : Jako když vytrhne pastýř z úst lva dva hnáty aneb kus ucha , tak vytrženi budou synové Izraelští , sedící v Samaří lhostejně na postelích , a na ložcích rozkošných . Slyšte a osvědčte v domě Jákobově , dí Panovník Hospodin , Bůh zástupů , Že v ten den , když Izraele trestati budu pro přestoupení jeho , navštívím také oltáře v Bethel , a odťati budou rohové oltáře , tak že spadnou na zem . A udeřím domem zimním o dům letní , i zahynou domové z kostí slonových , a konec vezmou domové velicí , praví Hospodin . Slyšte slovo toto , ó krávy Bázanské , kteréž jste na horách Samařských , kteréž nátisk činíte chudým , a potíráte nuzné , kteréž říkáte pánům jejich : Přineste , ať pijeme . Přisáhl Panovník Hospodin skrze svatost svou , že aj , dnové jdou na vás , v nichž vezme vás na háky , a potomky vaše na udice rybářské . I vyjdete mezerami , každá tak , jakž stojí , a budete rozhazovati , což na palácích , dí Hospodin . Jdětež do Bethel , a buďtež poběhlci Galgala , rozmnožujte převrácenost , a přinášejte každého jitra oběti své , třetího roku desátky své . A pálíce obět chvály z kvašených věcí , provolejte i oběti dobrovolné , a rozhlaste , poněvadž se vám tak líbí , ó synové Izraelští , dí Panovník Hospodin . A ačkoli já dal jsem vám čistotu zubů po všech městech vašich , totiž nedostatek chleba na všech místech vašich , a však jste se ke mně neobrátili , dí Hospodin . Já také zadržel jsem vám déšť , když ještě tři měsícové byli do žně , a dštil jsem na jedno město , a na druhé město jsem nedštil ; jeden díl deštěm svlažen byl , a ten díl , na kterýž nepršelo , uschl . A toulali se dvě i tři města k jednomu městu , aby se napili vody , aniž se napiti mohli , a však jste se neobrátili ke mně , dí Hospodin . Bil jsem vás suchem a rzí ; hojnost , kterouž přinášely zahrady vaše a vinice vaše , i fíkoví vaše , i olivoví vaše , pojedly housenky , a však jste se neobrátili ke mně , dí Hospodin . Poslal jsem na vás mor tak jako na Egypt , zbil jsem mečem mládence vaše , v zajetí jsem vydal koně vaše , a učinil jsem , že vstupoval smrad vojsk vašich i v chřípě vaše , a však jste se neobrátili ke mně , dí Hospodin . Podvrátil jsem vás , jako podvrátil Bůh Sodomu a Gomoru , tak že jste byli jako hlavně vychvácená z ohně , vždy však neobrátili jste se ke mně , dí Hospodin . A protož takť učiním , ó Izraeli , a poněvadž takť učiniti míním , připraviž se vstříc Bohu svému , ó Izraeli . Nebo aj , on jest sformovatel hor a stvořitel větrů , a oznamuje člověku , jaké by bylo jeho myšlení ; činí z záře jitřní tmu , a šlapá po vysokostech země . Hospodin Bůh zástupů jest jméno jeho . Slyšte slovo toto , kteréž já vynáším proti vám , totiž naříkání nad domem Izraelským . Padneť , aniž více povstane panna Izraelská ; opuštěna bude v zemi své , nebude žádného , kdo by jí pozdvihl . Nebo takto praví Panovník Hospodin : V městě , z kteréhož vycházelo tisíc , zůstane sto , v tom pak , z kteréhož vycházelo sto , zůstane deset domu Izraelskému . Nebo takto praví Hospodin domu Izraelskému : Hledejte mne a živi buďte . A nehledejte Bethel , aniž choďte do Galgala , a do Bersabé se nesmýkejte ; nebo Galgal jistotně se přestěhuje , a Bethel přijde na nic . Hledejte Hospodina , ( a živi buďte , aby nepronikl jako oheň domu Jozefova , a nesehltil , a nebylo by žádného , kdo by uhasil Bethelské , Kteříž proměňují v pelynek soud , a spravedlnosti na zemi zanechávají ) , Toho , kterýž učinil Kuřátka i Oriona , kterýž proměňuje stín smrti v jitro , a den v temnosti noční , kterýž přivolává vody mořské , a vylévá je na svrchek země , jehož jméno jest Hospodin , Kterýž očerstvuje zemdleného proti silnému , tak že zemdlený do pevnosti vchází . Nenávidí trescícího v bráně , a toho , kdož mluví věci pravé , v ohavnosti mají . A protož , proto že loupíte chudého , a břímě obilé béřete od něho , domů z tesaného kamení nastavěli jste , ale nebudete bydliti v nich ; vinic výborných naštěpovali jste , ale nebudete píti vína z nich . Nebo já vím o mnohých nešlechetnostech vašich a velikých hříších vašich , že trápíte spravedlivého , berouce poctu , a nuzných při v bráně převracíte . Protož rozumný v ten čas mlčeti musí , nebo čas ten zlý jest . Hledejte dobrého a ne zlého , abyste živi byli , a budeť tak Hospodin Bůh zástupů s vámi , jakž pravíte . Mějte v nenávisti zlé , a milujte dobré , a ustanovte v bráně soud ; snad Hospodin Bůh zástupů milost učiní ostatkům Jozefovým . Protož takto praví Panovník Hospodin , Bůh zástupů : Po všech ulicích bude kvílení , a na všecky strany zkřiknou : Ouvech , ouvech , a povolají oráče k pláči a kvílení s těmi , kteříž umějí naříkati . Nýbrž i po všech vinicích bude kvílení , když projdu prostředkem tebe , dí Hospodin . Běda těm , kteříž žádají dne Hospodinova . K čemuž jest vám ten den Hospodinův , poněvadž jest tmy a ne světla ? Jako když by někdo utíkal před lvem , potkal by se s ním nedvěd ; aneb když by všel do domu , a zpolehna rukou svou na stěnu , ušťkl by ho had . Zdali není tmy a ne světla den Hospodinův , v němž není blesku , ale mrákota ? Nenávidím , zavrhl jsem svátky vaše , aniž sobě chutnám slavností vašich . Nebo budete-li mi obětovati zápaly a suché oběti vaše , neoblíbím jich , a na pokojné oběti krmného dobytka vašeho nepopatřím . Odejmi ode mne hluk písní svých , ani hudby louten vašich nechci poslouchati . Ale povalí se jako voda soud , a spravedlnost jako potok silný . Zdali jste mně oběti a dary obětovali na poušti za čtyřidceti let , dome Izraelský ? Nýbrž nosili jste stánek Melecha vašeho a Kijuna , obrazy vaše , hvězdu boha vašeho , kteréžto věci sami jste sobě zdělali . Protož přestěhuji vás dále než Damašské , praví Hospodin , jehož jméno jest Bůh zástupů . Běda pokoj majícím na Sionu , a doufajícím v horu Samařskou , kteréžto hory jsou slovoutné mimo jiné u těch národů , k nimž se scházejí dům Izraelský . Projděte až do Chalne , a odtud jděte do Emat veliké , a sstupte do Gát Filistinských , a shlédněte , jsou-li která království lepší nežli tato ? Jest-li větší jejich kraj nežli kraj váš ? Kteříž smyslíte , že jest daleko den bídy , a přistavujete stolici nátisku . Kteříž léhají na ložcích slonových , a rozkošně sobě počínají na postelích svých , kteříž jídají berany z stáda a telata nejtučnější , Přizpěvujíce k loutně jako David , vymýšlejíce sobě nástroje muzické . Kteříž pijí z bání vinných , a drahými mastmi se maží , aniž jsou čitelni bolesti pro potření Jozefovo . Pročež jižť půjdou v zajetí v prvním houfu stěhujících se , a tak nastane žalost těm , kteříž sobě rozkošně počínají . Přisáhl Panovník Hospodin skrze sebe samého , dí Hospodin Bůh zástupů : V ohavnosti mám pýchu Jákobovu , i paláců jeho nenávidím , pročež vydám město i vše , což v něm jest . I stane se , že pozůstane-li deset osob v domě jednom , i ti zemrou . A vezme někoho strýc jeho , aneb ten , kterýž mu strojí pohřeb , aby vynesl kosti z domu , a dí tomu , kdož jest v pokoji domu : Jest-liž ještě s tebou kdo ? I dí : Není žádného . I řekne : Mlč , proto že nepřipomínali jména Hospodinova . Nebo aj , Hospodin přikáže , a bíti bude na dům veliký přívaly , a na dům menší rozsedlinami . Zdaliž koni běžeti mohou po skále ? Zdaliž ji kdo orati může voly ? Nebo jste proměnili soud v jed , a ovoce spravedlnosti v pelynek , Vy , kteříž se veselíte , ano není z čeho , říkajíce : Zdaliž jsme svou silou nevzali sobě rohů ? Ale aj , já vzbudím proti vám , ó dome Izraelský , praví Hospodin Bůh zástupů , národ , kterýž vás ssouží , odtud , kudy se jde do Emat , až do potoka roviny . Toto mi ukázal Panovník Hospodin , že aj , formoval kobylky , když nejprvé počala růsti otava , když aj , otava byla po královském posečení . I stalo se , když snědly byliny zemské , že jsem řekl : Panovníče Hospodine , odpustiž , prosím . Kdož zůstane Jákobovi ? Neboť ho maličko jest . I želel Hospodin toho . Nestaneť se , řekl Hospodin . Tedy ukázal mi Panovník Hospodin , a aj , Panovník Hospodin volal , že při svou povede ohněm . A spáliv propast velikou , spálil i díl . Já pak řekl jsem : Panovníče Hospodine , přestaniž , prosím . Kdož zůstane Jákobovi ? Neboť ho maličko jest . I želel Hospodin toho . A ani toho se nestane , řekl Panovník Hospodin . Potom ukázal mi , a aj , Pán stál na zdi podlé pravidla vzdělané , v jehož ruce bylo pravidlo . I řekl mi Hospodin : Co vidíš , Amose ? Řekl jsem : Pravidlo . I řekl Pán : Aj , já položím pravidlo u prostřed lidu svého Izraelského , nebuduť již více promíjeti jemu . Nebo zpuštěny budou výsosti Izákovy , a svatyně Izraelovy zpustnou , tehdáž , když povstanu proti domu Jeroboámovu s mečem . Tedy poslal Amaziáš kněz Bethelský k Jeroboámovi králi Izraelskému , řka : Spuntoval se proti tobě Amos u prostřed domu Izraelského , ta země nemohla by snésti všech slov jeho . Nebo takto praví Amos : Od meče umře Jeroboám , a Izrael jistotně přestěhován bude z země své . Potom řekl Amaziáš Amosovi : Ó vidoucí , ujdi , radímť , utec do země Judské , a jez tam chléb , a tam prorokuj . Ale v Bethel již více neprorokuj , nebo ono svatyně králova i dům královský jest . Tedy odpovídaje Amos , řekl Amaziášovi : Nebylť jsem já prorokem , ano ani synem prorockým , ale byl jsem skotákem , a česával jsem plané fíky . Ale Hospodin mne vzal , když jsem chodil za stádem , a řekl mi Hospodin : Jdi , prorokuj lidu mému Izraelskému . Nyní tedy slyšiž slovo Hospodinovo . Ty pravíš : Neprorokuj v Izraeli , a nekaž v domě Izákově . Protož takto praví Hospodin : Žena tvá cizoložiti bude v městě , synové pak tvoji i dcery tvé od meče padnou ; a země tvá provazcem dělena bude , a ty v zemi nečisté umřeš , Izrael pak jistotně přestěhován bude z země své . Také mi ukázal Panovník Hospodin , a aj , byl koš ovoce letního . A řekl : Co ty vidíš , Amose ? I řekl jsem : Koš ovoce letního . Opět mi řekl Hospodin : Přišeltě konec lidu mému Izraelskému , nebuduť již více promíjeti jemu . Pročež kvíliti budou zpěvové chrámoví v ten den , praví Panovník Hospodin . Množství mrtvých , mlče , namece na všelijaké místo . Slyštež to vy , kteříž sehlcujete chudého , abyste vyhladili nuzné z země , Říkajíce : Skoro-liž pomine novměsíce , abychom prodávali obilé , a sobota , abychom otevřeli obilnice , abychom ujímali efi , a přivětšovali váhy , a faleš provodili vážkami falešnými , Kupujíce za peníze nuzné , a chudého za pár střevíců , nadto abychom plevy obilné prodávali ? Přisáhl Hospodin skrze důstojnost Jákobovu : Žeť se nezapomenu na věky na všecky skutky jejich . Nad tím-liž by se netřásla i země , a nekvílil by každý , kdož přebývá na ní ? Proto-liž by neměla vystoupiti všecka jako potok , a zachvácena i zatopena býti jako potokem Egyptským ? Anobrž stane se v ten den , praví Panovník Hospodin , učiním , že slunce zajde o poledni , a uvedu tmy na zemi v jasný den . A proměním svátky vaše v kvílení , a všecky zpěvy vaše v naříkání , a způsobím to , že bude na každých bedrách žíně , a na každé hlavě lysina , a bude v zemi této kvílení jako nad jednorozeným , a poslední věci její jako den hořkosti . Aj , dnové jdou , dí Panovník Hospodin , že pošli hlad na zemi , ne hlad chleba , ani žízeň vody , ale slyšení slov Hospodinových , Tak že toulati se budou od moře až k moři , a od půlnoci až na východ běhati , hledajíce slova Hospodinova , však nenajdou . V ten čas umdlévati budou panny krásné , ano i mládenci tou žízní , Kteříž přisahají skrze ohavnost Samařskou , a říkají : Živť jest Bůh tvůj , ó Dan , a živa jest cesta Bersabé . I padnou , a nepovstanou více . Viděl jsem Pána , an se postavil na oltáři a řekl : Udeř v makovici , až se zatřesou ty veřeje , a rozetni je všecky od vrchu jejich , ostatek pak mečem zmorduji . Neutečeť žádný z nich , aniž kdo z nich bude , ješto by toho znikl . Byť se pak do země zakopali , i odtud by je ruka má vzala ; pakli by vstoupili do nebe , i odtud bych je strhl . A jestliže by se schovali na vrchu Karmele , vyhledám a vezmu je odtud ; pakli by se skryli před očima mýma na dně moře , přikáži hadu , aby je i odtud vyhryzl . Pakliť by šli v zajetí před nepřátely svými , i tam přikáži meči , aby je zmordoval ; obrátím zajisté oko své proti nim k zlému , a ne k dobrému . Nebo Panovník Hospodin zástupů když se jen dotkne země , rozplývá se , a kvílí všickni přebývající na ní , a vystupuje všecka jako potok , a zatopena bývá jako potokem Egyptským , Kterýž vzdělal na nebesích paláce své , a zástup svůj na zemi sšikoval , kterýž může zavolati vody mořské , a vyliti ji na svrchek země , jehož jméno jest Hospodin . Zdaliž nejste podobni synům Mouřenínů přede mnou , ó synové Izraelovi ? dí Hospodin . Zdaliž jsem Izraele nevyvedl z země Egyptské , tak jako Filistinské z Kaftor , a Syrské z Kir ? Aj , oči Panovníka Hospodina proti království tomuto hřešícímu , abych je vyhladil se svrchku země , a však nevyhladím docela domu Jákobova , dí Hospodin . Nebo aj , já přikázal jsem , a budu zmítati domem Izraelským mezi všemi národy , tak jako zmítáno bývá na říčici , tak že ani kameníčko nepropadne na zem . Mečem zbiti budou všickni hříšníci z lidu mého , kteříž říkají : Nepřiblížíť se , aniž potká nás to zlé . V ten den zdvihnu stánek Davidův , kterýž klesá , a zahradím mezery jeho , a zbořeniny jeho opravím , a vzdělám jej jako za dnů starodávních , Aby dědili s ostatky Idumejských a se všechněmi národy , nad kterýmiž jest vzýváno jméno mé , dí Hospodin , kterýž to učiní . Aj , dnové jdou , dí Hospodin , že postihati bude oráč žence , a ten , kdož tlačí hrozny , rozsevače , hory pak dštíti budou mstem , a všickni pahrbkové oplývati . Přivedu také zase zajatý lid svůj Izraelský , a vystavějí města zpuštěná , aby v nich bydlili ; a budou štěpovati vinice , a píti víno jejich , nadělají i zahrad , a jísti budou ovoce jejich . A tak je štípím v zemi jejich , že nebudou vykořeněni více z země své , kterouž jsem dal jim , praví Hospodin Bůh tvůj . Vidění Abdiášovo . Takto praví Panovník Hospodin o zemi Idumejské : Pověst jsme slyšeli od Hospodina , a legáta k národům vyslaného : Nuže , povstaňmež k boji proti ní . Aj , způsobím to , abys byl nejšpatnější mezi národy , a abys byl v náramném pohrdání . Pýcha srdce tvého zklamá tě , ó ty , kterýž bydlíš v rozsedlinách skalních , v převysokém obydlí svém , říkaje v srdci svém : Kdož by mne strhl na zem ? Bys pak vysoko udělal jako orlice , nýbrž bys mezi hvězdami položil hnízdo své , i odtud strhnu tě , praví Hospodin . Kterak jsi popléněn ? Zdali zloději přišli na tebe ? Zdali loupežníci noční ? Zdaliž by kradli přes spotřebu svou ? Kdyby ti , kteříž zbírají víno , přišli na tebe , zdaž by nepozůstavili aspoň paběrků ? Jakť jsou vystiženy věci Ezau , vyhledáni pokladové jeho ! Až ku pomezí vystrčí tě všickni , s kterýmiž smlouvu máš ; podvedou tě , zmocní se tebe ti , s nimiž pokoj máš ; náchlebníci tvoji udělajíť ránu zrádně , již nebude lze vyrozuměti . Zdaliž v ten den , praví Hospodin , nevyhladím moudrých z země Idumejské , a rozumných s hory Ezau ? I budou se děsiti udatní tvoji , ó Temane , proto , že poraženi jsouce , vypléněni budou všickni s hory Ezau . Pro nátisk bratru tvému Jákobovi činěný přikryje tě hanba , a vypléněn budeš na věčnost . Stál jsi v ten den naproti , a když zajímali cizí vojsko jeho , a když cizozemci vcházeli do bran jeho , a o Jeruzalém metali losy , ty jsi také byl jako jeden z nich . Nedívejž se tedy na den bratra svého , na den zajetí jeho , aniž se vesel nad syny Judskými v den zahynutí jejich , aniž pyšně mluv ústy svými v den uzkosti . Nevcházej do brány lidu mého v den bídy jejich , aniž se dívej trápení jeho v den bídy jeho , a nechtěj sahati na statek jeho v den bídy jeho . Aniž stůj při mezeře , abys hubil ty , kteříž z nich ucházejí , aniž vydávej nepříteli v moc těch , kteříž z nich pozůstali v den úzkosti . Nebo blízko jest den Hospodinův proti všechněm těm národům . Jakž jsi činil , tak se stane tobě , odplata tvá navrátí se na hlavu tvou . Nebo poněvadž vy na mé hoře svaté píti bedete , nadtoť píti budou všickni národové ustavičně . Píti , pravím , a požírati budou , až budou , jako by jich nebylo . Na hoře pak Sion bude vysvobození , a bude svatá , a tak dědičně držeti bude dům Jákobův dědictví svá . I bude dům Jákobův oheň , a dům Jozefův plamen , dům pak Ezau plevy , i rozpálí se na ně a sehltí je , aniž kdo pozůstane z domu Ezau ; nebo Hospodin mluvil . A tak děditi budou v krajině polední s horou Ezau , i v rovině s Filistinskými ; vládnouti také budou krajinou Efraimovou i krajinou Samařskou , a Beniaminovou i Galádskou . I zajaté vojsko toto synů Izraelských v tom , což bylo Kananejských až do Sarepty , zajatí pak Jeruzalémští v tom , což jest na konci panství , děditi budou s městy na poledne . I vstoupí vysvoboditelé na horu Sion , aby soudili horu Ezau , a tak bude Hospodinovo království . I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi synu Amaty , řkoucí : Vstaň , jdi do Ninive města toho velikého , a volej proti němu ; neboť jest vstoupila nešlechetnost jejich před oblíčej můj . Ale Jonáš vstal , aby utekl do Tarsu od tváři Hospodinovy . A přišed do Joppe , našel lodí , ana jde do Tarsu , a zaplativ od ní , vstoupil na ni , aby se plavil s nimi do Tarsu od tváři Hospodinovy . Ale Hospodin vzbudil vítr veliký na moři . I stala se bouře veliká na moři , až se domnívali , že se lodí ztroskoce . A bojíce se plavci , volali jeden každý k bohu svému , a vyhazovali to , což měli na lodí , do moře , aby sobě tím polehčili . Jonáš pak byl sešel k bokům lodí , a položiv se , spal tvrdě . Tedy přišed k němu správce lodí , řekl jemu : Což ty děláš , ospalče ? Vstaň , volej k Bohu svému . Snad ten Bůh rozpomene se na nás , abychom nezahynuli . I řekli jeden druhému : Poďte , vrzme losy , abychom zvěděli , pro koho to zlé přišlo na nás . Tedy metali losy , a padl los na Jonáše . I řekli jemu : Pověz nám medle , pro koho toto zlé na nás ? Jaký jest obchod tvůj , a odkud jdeš ? Z které jsi země a z kterého národu ? I řekl jim : Hebrejský jsem , a Hospodina Boha nebes , kterýž učinil moře i zemi , já ctím . Pročež báli se ti muži bázní velikou , a dověděvše se muži ti , že od tváři Hospodinovy utíká , ( nebo jim byl oznámil ) , řekli jemu : Což jsi to učinil ? Řekli ještě k němu : Což máme učiniti s tebou , aby se moře spokojilo ? ( Nebo moře vždy více a více bouřilo se . ) Jimžto řekl : Vezměte mne , a uvrzte mne do moře , a utichne moře před vámi ; nebo já vím , že příčinou mou bouře tato veliká jest proti vám . Ale muži ti statečně táhli , chtíce k břehu přistati , však nemohli ; nebo moře vždy více a více se bouřilo proti nim . I zvolali k Hospodinu , řkouce : Prosímeť , ó Hospodine , abychom nezahynuli pro smrt člověka tohoto , aniž na nás vyhledávej krve nevinné ; nebo ty , ó Hospodine , jakž chceš , tak činíš . Tedy vzavše Jonáše , uvrhli ho do moře . I přestalo moře bouřiti se . Pročež báli se muži ti bázní velikou Hospodina , a obětovali obět Hospodinu , a sliby činili . Nastrojil pak byl Hospodin rybu velikou , aby požřela Jonáše . I byl Jonáš v střevách té ryby tři dni a tři noci . I modlil se Jonáš Hospodinu Bohu svému v střevách té ryby , A řekl : Z ssoužení svého volal jsem k Hospodinu , a ozval se mi ; z břicha hrobu křičel jsem , a vyslyšel jsi hlas můj . Nebo jsi mne uvrhl do hlubiny , do prostřed moře , a řeka obklíčila mne ; všecka vlnobití tvá i rozvodnění tvá na mne se svalila . Bylť jsem již řekl : Vyhnán jsem od očí tvých , ale ještěť pohledím na tvůj svatý chrám . Obklíčily mne vody až k duši , propast obklíčila mne , lekno otočilo se okolo hlavy mé . Až k spodkům hor dostal jsem se , země závorami svými zalehla mi na věčnost , ty jsi však vysvobodil od porušení život můj , ó Hospodine Bože můj . Když se svírala ve mně duše má , na Hospodina jsem se rozpomínal , i přišla k tobě modlitba má do chrámu svatého tvého . Kteříž ostříhají marností pouhých , dobroty Boží se zbavují . Já pak s hlasem díkčinění obětovati budu tobě ; což jsem slíbil , splním . Hojné vysvobození jest u Hospodina . Rozkázal pak byl Hospodin rybě té , i vyvrátila Jonáše na břeh . I stalo se slovo Hospodinovo k Jonášovi podruhé , řkoucí : Vstaň , jdi do Ninive města toho velikého , a kaž proti němu to , což já poroučím tobě . Tedy vstav Jonáš , šel do Ninive podlé slova Hospodinova . ( Bylo pak Ninive město velmi veliké , cesty tří dnů . ) A jakž počal byl Jonáš jíti po městě cestou dne jednoho a volati , pravě : Po čtyřidcíti dnech Ninive vyvráceno bude , Tedy uvěřili Ninivitští Bohu , a vyhlásivše půst , oblékli se v žíně , od největšího z nich až do nejmenšího z nich . Nebo jakž došla ta řeč krále Ninivitského , vstav s trůnu svého , složil s sebe oděv svůj , a přioděv se žíní , seděl v popele . A dal provolati a oznámiti v Ninive z usouzení královského i knížat svých , takto řka : Lidé i hovada , volové i ovce , neokoušejte ničeho , nepaste se , ani vody nepíte . Ale přiodějte se žíněmi lidé i hovada , a volejte k Bohu horlivě , a odvrať se jeden každý od cesty své zlé , i loupeže , kteráž jest v rukou jeho . Kdo ví , neobrátí-li se a nebude-li želeti toho Bůh ; neodvrátí-li se , pravím , od prchlivosti hněvu svého , abychom nezahynuli . I viděl Bůh skutky jejich , že se odvrátili od cesty své zlé , a lítost měl Bůh nad tím zlým , kteréž řekl učiniti jim . A neučinil . I mrzelo to Jonáše velmi , a rozpálen byl hněv jeho . Pročež modlil se Hospodinu a řekl : Prosím , Hospodine , zdaliž jsem toho neřekl , když jsem ještě byl v zemi své ? Protož jsem pospíšil uteci do Tarsu ; nebo jsem věděl , že jsi ty Bůh milostivý a lítostivý , dlouhočekající a hojný v milosrdenství , a kterýž lituješ zlého . Nyní tedy , ó Hospodine , vezmi , prosím , duši mou ode mne ; nebo lépe jest mi umříti nežli živu býti . I řekl Hospodin : Jest-liž to dobře , že tak horlíš ? Nebo vyšel byl Jonáš z města , a seděl na východ proti městu , a udělav sobě tu boudu , seděl pod ní v stínu , ažby viděl , co se bude díti s tím městem . Přistrojil pak byl Hospodin Bůh břečtan , kterýž vyrostl nad Jonáše , aby zastěňoval hlavu jeho , a chránil ho před horkem . I radoval se Jonáš z toho břečtanu radostí velikou . V tom nazejtří v svitání nastrojil Bůh červa , kterýž ranil ten břečtan , tak že uschl . I stalo se , že když vzešlo slunce , nastrojil Bůh vítr východní žhoucí , a bilo slunce na hlavu Jonášovu , tak že umdléval , a žádal sobě , aby umřel , řka : Lépeť mi jest umříti nežli živu býti . I řekl Bůh Jonášovi : Jest-liž to dobře , že se tak hněváš pro ten břečtan ? Kterýžto řekl : An dobře jest , že se hněvám až na smrt . Jemuž řekl Hospodin : Ty lituješ toho břečtanu , o němž jsi nepracoval , aniž jsi ho k zrostu přivedl , kterýž za jednu noc zrostl , a jedné noci zahynul , A já abych nelitoval Ninive města tak velikého , v němž jest více nežli sto a dvadceti tisíc lidí , kteříž neznají rozdílu mezi pravicí svou a levicí svou , a dobytka mnoho ? Slovo Hospodinovo , kteréž se stalo k Micheášovi Moraštickému za dnů Jotama , Achasa a Ezechiáše králů Judských , kteréž u vidění slyšel o Samaří a Jeruzalému . Slyšte všickni lidé napořád , pozoruj země , i což na ní jest , a nechť jest Panovník Hospodin proti vám svědkem , Panovník z chrámu svatosti své . Nebo aj , Hospodin vyjde z místa svého , a sstoupě , šlapati bude po vysokostech země . I budou se rozplývati hory pod ním , a údolé se roztrhovati , tak jako vosk od ohně , a jako vody mající spád dolů , A to všecko pro Jákobovo zpronevěření , a pro hříchy domu Izraelského . Kdo jest příčina zpronevěření Jákobova ? Zdali ne Samaří ? A kdo výsostí Judských : Zdali ne Jeruzalém ? Protož obrátím Samaří v hromadu rumu , k štípení vinic , a svalím do údolí kamení její , i základy její odkryji . A všecky rytiny její ztlučeny budou , i všickni darové její ohněm spáleni , a všecky modly její obrátím v pustinu . Nebo ze mzdy nevěstčí toho nashromáždila , protož se zase ke mzdě nevěstčí to navrátí . Nad čímž kvíliti a naříkati budu , chodě svlečený a nahý , vydám se v naříkání jako drakové , a v kvílení jako mladé sovy , Proto že zneduživěla od ran svých , a že přišlo to až k Judovi , dosáhlo až k bráně lidu mého , až do Jeruzaléma . Neoznamujtež v Gát , aniž hned plačte ; v domě Ofra v prachu se válej . Ty , kteráž bydlíš v Safir , zajdi , obnaženou majíc hanbu . Nevyjdeť ta , kteráž bydlí v Zaanan pro kvílení v Betezel , od vás maje živnost svou . Bude , pravím , bolestiti pro dobré věci obyvatelkyně Marót , proto že sstoupí zlé od Hospodina až do brány Jeruzalémské . Zapřáhni do vozu rychlé koně , obyvatelkyně Lachis , kteráž jsi původ hřícha dceři Sionské ; nebo v tobě nalezena jsou přestoupení Izraelova . Protož pošleš dary své s Morešet v Gát ; domové Achzib zklamají krále Izraelské . Ó obyvatelkyně Maresa , i toběť tudíž přivedu dědice ; až do Adulam přijde , k slávě Izraelské . Učiniž sobě lysinu , a ohol se pro syny rozkoší svých ; rozšiř lysinu svou jako orlice , nebo stěhují se od tebe . Běda těm , kteříž vymýšlejí nepravost a ukládají zlé na ložcích svých , a na úsvitě ráno vykonávají je , když jest v moci rukou jejich . Požádají polí , i vydírají , takž i domů , a odjímají ; a tak provozují moc nad mužem i domem jeho , nad jedním každým i dědictvím jeho . Protož takto praví Hospodin : Aj , já myslím proti čeledi té věc zlou , odkudž nevyňmete hrdel vašich , aniž budete choditi vysokomyslně ; nebo čas zlý bude . V ten den užívati budou o vás přísloví , a naříkati budou naříkáním žalostným , řkouce : Do cela zpuštěni jsme , podíl lidu mého proměnil . Jaktě mi jej odjal , a vzav pole naše , rozdělil ! Protož nebudeš míti , kdožť by vztáhl provazec na los v shromáždění Hospodinovu . Neprorokujte . Budou prorokovati , ale nebudou těmto prorokovati , a neponesou pohanění . Ó kteráž sloveš domem Jákobovým , zdali do těsna vehnán býti má duch Hospodinův ? To-liž by skutkové jeho byli ? Zdaliž slova má nejsou dobrá tomu , kdož upřímě chodí ? Včera byl lidem mým , již jako nepřítel povstává . Majíce oděv , plášť strhujete s těch , kteříž chodí bezpečně , vyhýbajíce se bitvě . Manželky lidu mého vyháníte z domu rozkoší jejich , od dítek jejich odjímáte slávu mou na věky . Vstaňte a odejděte , neboť tato není sídlem pro nečistotu . Ztratí vás , a to ztracením jistým . Jestliže za proroka se vydávaje a lež mluvě , říká : Budu tobě prorokovati o víně aneb o nápoji opojujícím , takový bývá prorokem lidu tohoto . Jistotně zberu tě , Jákobe , docela , jistotně shromáždím ostatky Izraele , a seženu je v hromadu jako ovce v Bozra , jako stádo do prostřed ovčince jeho , i vzejde hluk od lidu . Vstoupí ten , kterýž prolamovati bude před nimi . Prolomí , a projdou bránu , a vyjdou skrze ni ; ano i král jejich půjde před nimi , a Hospodin na špici jejich . Protož pravím : Slyštež již přední v Jákobovi , a vůdcové domu Izraelského : Zdaliž vy nemáte povědomi býti soudu ? Nenávidí dobrého a milují zlé , sdírají s lidu kůži jejich , a maso jejich s kostí jejich . A jedí maso lidu mého , a kůži jejich s nich svláčejí , i kosti jejich rozlamují , a rozdělují jako do hrnce , a jako maso do kotlíku . Tehdy volati budou k Hospodinu , a nevyslyší jich , ale skryje tvář svou před nimi v ten čas , tak jakž oni vykonávali zlá předsevzetí svá . Takto praví Hospodin o těch prorocích , kteříž v blud uvodí lid můj , a hryzouce zuby svými , vyhlašují pokoj , a proti tomu , kdož by jim nic do úst nedal , válku vyzdvihují . A protož obrátí se vám vidění v noc , a předpovídání vaše v tmu ; nebo zajde slunce těm prorokům , a zatmí se jim den . I budou se hanbiti ti vidoucí , a styděti ti věštci , a zastrou bradu svou všickni napořád , proto že nebude žádné odpovědi Boží . Ale já naplněn jsem silou Ducha Hospodinova , a soudem i udatností , abych oznámil Jákobovi zpronevěření jeho , a Izraelovi hřích jeho . Slyštež již toto přední v domě Jákobově , a vůdcové domu Izraelského , kteříž v ošklivosti mají soud , a cožkoli jest pravého , převracejí : Každý vzdělává Sion vraždami , a Jeruzalém nepravostí . Jehož přední podlé darů soudí , a kněží jeho ze mzdy učí , a proroci jeho z peněz hádají , a však na Hospodina zpoléhají , říkajíce : Zdaliž Hospodina není u prostřed nás ? Nepřijdeť na nás nic zlého . A protož vaší příčinou Sion jako pole orán bude , a Jeruzalém v hromady obrácen bude , a hora domu toho v vysoké lesy . Ale stane se v posledních dnech , že utvrzena bude hora domu Hospodinova na vrchu hor , a vyvýšena nad pahrbky , i pohrnou se k ní národové . A půjdou lidé mnozí , říkajíce : Poďte , a vstupme na horu Hospodinovu , totiž do domu Boha Jákobova , a bude nás vyučovati cestám svým , i budeme choditi po stezkách jeho . Nebo z Siona vyjde zákon , a slovo Hospodinovo z Jeruzaléma . Onť bude souditi mezi národy mnohými , a trestati bude národy silné za dlouhé časy . I skují meče své v motyky , a oštípy své v srpy . Nepozdvihne národ proti národu meče , a nebudou se více učiti boji . Ale seděti bude každý pod vinným kmenem svým , a pod fíkovím svým , a nebude žádného , kdo by přestrašil ; nebo ústa Hospodina zástupů mluvila . Všickni zajisté národové choditi budou jeden každý ve jménu boha svého , ale my choditi budeme ve jménu Hospodina Boha našeho na věky věků . V ten den , dí Hospodin , zberu zase kulhavou , a zahnanou shromáždím , i tu , kteréž jsem zle činil . I dám té kulhavé potomky , a pryč zahnané národ silný , a bude kralovati Hospodin nad nimi na hoře Sion od tohoto času až na věky . A tak ty věže bravná , bašto dcery Sionské , až k tobě přijde , přijde , pravím , panování první , a království k dceři Jeruzalémské . Pročež nyní tak velice křičíš ? Zdaliž není žádného krále v tobě ? Zdali rádce tvůj zahynul , že tě zachvátila bolest jako rodičku ? Pracujž ku porodu a úpěj , dcero Sionská , jako rodička ; nebo již vyjdeš z města , a budeš bydliti na poli , a přijdeš až do Babylona . Tam vytržena budeš , tam tě vykoupí Hospodin z ruky nepřátel tvých . Sbírajíť se nyní sic proti tobě národové mnozí , říkající : Nechť jest poškvrněn Sion , a nechť se podívají na to oči naše . Však oni neznají myšlení Hospodinových , aniž rozumějí radě jeho , že je shromažďuje jako snopy na humno . Vstaniž a mlať , dcero Sionská ; nebo rok tvůj učiním železný , a kopyta tvá učiním ocelivá . I zetřeš národy mnohé , a posvětím Hospodinu jmění jejich , a zboží jejich Pánu vší země . Sbeřiž se nyní po houfích , ó záškodnice , oblehni nás , nechať bijí holí v líce soudce Izraelského . A ty Betléme Efrata , jakžkoli jsi nejmenší mezi tisíci Judskými , z tebe mi vyjde ten , kterýž má býti Panovníkem v Izraeli , a jehož východové jsou od starodávna , ode dnů věčných . Protož , ač je vydá v rozptýlení , ažby ta , kteráž rodí , porodila , však ostatek bratří jeho navrátí se s syny Izraelskými . I stane a pásti bude v síle Hospodinově , a u velebnosti jména Hospodina Boha svého . I budou bydliti , nebo již velikomocný bude až do končin země . I budeť takový pokoj , že když Assur přitáhne do země naší , a šlapati bude po palácích našich , tedy postavíme proti němu sedm pastýřů , a osmero knížat z lidu , Kteříž spasou zemi Assyrskou mečem , a zemi Nimrodovu v pomezích jejích . A tak vytrhne od Assura , když přitáhne do země naší , a šlapati bude po našem pomezí . A protož ostatkové Jákobovi u prostřed národů mnohých budou jako rosa od Hospodina , jako tiší dešťové skrápějící bylinu , jichž neočekává od žádného , aniž čeká od synů lidských . Budou též ostatkové Jákobovi mezi pohany , a u prostřed národů mnohých , jako lev mezi zvěří divokou , jako mladý lev mezi stády ovec . Kterýžto když jde , a pošlapává , i lapá , není žádného , kdo by vytrhl . Vyvýšiť se ruka tvá nad tvými nepřátely , a všickni protivníci tvoji vypléněni budou . I stane se v ten den , dí Hospodin , že vypléním koně tvé z prostředku tvého , a zkazím vozy tvé . A vypléním města země tvé , a rozbořím všecky pevnosti tvé . Vypléním též kouzly z tebe , a planetářů nebude v tobě . Zahladím i rytiny tvé , i obrazy tvé z prostředku tvého , a nebudeš se klaněti více dílu rukou svých . Vykořením i háje tvé z prostředku tvého , a zkazím nepřátely tvé . A tak v hněvu a v prchlivosti vykonám pomstu nad těmi národy , kteříž nebyli poslušni . Slyštež nyní , co praví Hospodin : Vstaň , suď se s těmito horami , a nechť slyší pahrbkové hlas tvůj . Slyštež hory rozepři Hospodinovu , i nejpevnější základové země ; nebo má rozepři Hospodin s lidem svým , a proti Izraelovi odpor povede . Lide můj , cožť jsem učinil ? A čím jsem tě obtěžoval ? Vydej svědectví proti mně . Ješto jsem tě vyvedl z země Egyptské , a z domu služebníků vykoupil jsem tě , a poslal jsem před tváří tvou Mojžíše , Arona a Marii . Lide můj , rozpomeň se nyní , jakou radu skládal Balák král Moábský , a co jemu odpovídal Balám syn Beorův , od Setim až do Galgala , abys poznal hojnou spravedlnost Hospodinovu . Čímž předejdu Hospodina ? Skloniti-liž se mám před Bohem nejvyšším ? Předejdu-liž ho zápaly , volky ročními ? Zalíbí-liž sobě Hospodin v tisících skopců , v mnohokrát desíti tisících potoků oleje ? Dám-liž prvorozeného svého za přestoupení své , plod života svého za hřích duše své ? Oznámiltě tobě , ó člověče , co jest dobrého , i čehož Hospodin vyhledává od tebe , jediné , abys činil soud , a miloval milosrdenství , a pokorně chodil s Bohem svým . Hlas Hospodinův na město volá ( ale sám rozumný spatřuje jméno tvé , ) : Slyštež o metle , a kdo ji uložil . Ještě-liž jsou v domě bezbožného pokladové nespravedliví , a míra nespravedlivá a ohavná ? Zdaliž ospravedlniti mám vážky nepravé , a v pytlíku kamení falešné ? Bohatí jeho plní jsou nátisku , a obyvatelé jeho mluví lež , a jazyk jejich lstivý jest v ústech jejich . Pročež i já také nemoc dopustím , bíti a pléniti tě budu pro hříchy tvé . Ty budeš jísti , a nenasytíš se , a snížení tvé bude u prostřed tebe . Vyneseš zajisté , ale neodneseš , a co vyneseš , vydám pod meč . Ty budeš síti , ale nebudeš žíti ; ty tlačiti budeš olivky , ale nebudeš se pomazovati olejem , i mest , ale nebudeš píti vína . Nebo snažně ostříhá ustanovení Amri , i každého skutku domu Achabova , a spravujete se radami jejich , tak abych tě vydal v zpuštění , a obyvatele jeho v posměch . A protož pohanění lidu mého ponesete . Běda mně , že jsem jako paběrek úrod letních , jako paběrkové po vinobraní . Není žádného hroznu k jídlu , prvotiny z ovoce žádá duše má . Zahynul pobožný z země této , a upřímého mezi lidmi není žádného ; všickni napořád o vylití krve úklady činí , jeden každý bratra svého loví sítí . Co zlého oběma rukama páchají , to aby za dobré počteno bylo . Kníže žádá , a soudce z úplatku soudí , a kdož veliký jest , ten mluví převrácenost duše své , a v hromadu ji pletou . Nejlepší z nich jest jako bodlák , nejupřímější převyšuje trní . Přicházíť den strážných tvých , navštívení tvé přichází ; jižť nastane zpletení jejich . Nedověřujte se příteli , nedoufejte v vůdce ; před tou , jenž leží v lůnu tvém , ostříhej dveří úst svých . Nebo syn v lehkost uvodí otce , dcera povstává proti mateři své , nevěsta proti svegruši své , a nepřátelé jednoho každého jsou vlastní jeho . Protož já na Hospodina vyhlédati budu , očekávati budu na Boha spasení svého , vyslyšíť mne Bůh můj . Neraduj se ze mne , nepřítelkyně má . Upadla-liť jsem , povstanu ; sedím-liť v temnostech , svítí mi Hospodin . Zůřivost Hospodinovu ponesu , nebo jsem proti němu zhřešila , až se vždy zasadí o mou při , a mne zastane . Vyvedeť mne na světlo , budu viděti spravedlnost jeho . Uzříť to nepřítelkyně má , a přikryje ji hanba , ješto mi říká : Kdež jest Hospodin Bůh tvůj ? Oči mé podívají se na ni ; jižť bude rozšlapána jako bláto na ulicích . Toho dne , v němž vystaveny budou hradby tvé , toho dne daleko se rozejde výpověd . Toho dne k tobě přicházeti budou i z Assyrské země až do pevností , a od pevností až k řece , a od moře k moři , a od hory k hoře . A však země tato zpuštěna bude pro obyvatele své , pro ovoce činů jejich . Pasiž lid svůj berlou svou , stádce dědictví svého , kteréž přebývá osamělé v lese u prostřed polí , ať spasou Bázan a Galád jako za dnů starodávních , Jako za dnů v nichž jsi vyšel z země Egyptské . Ukáži jemu divné věci . Což vidouce národové , styděti se budou za všecku sílu svou ; vloží ruku na ústa , a uši jejich ohlechnou . Lízati budou prach jako had , a jako hadové zemští s třesením polezou z děr svých ; k Hospodinu Bohu našemu , předěšeni jsouce , poběhnou , a báti se tebe budou . Kdo jest Bůh silný podobný tobě , kterýž by snímal nepravost a promíjel přestoupení ostatkům dědictví svého , kterýž by nedržel na věky hněvu svého , proto že líbost má v slitování se ? Navrátě se , slituje se nad námi , podmaní nepravosti naše ; nýbrž uvržeš do hlubin mořských všecky hříchy naše . Pravdomluvným se ukážeš Jákobovi , milosrdným Abrahamovi , jakož jsi přisáhl otcům našim ode dnů starodávních . Břímě Ninive : Kniha vidění Nahuma Elkošského . Hospodin jest Bůh horlivý a mstitel , mstitel jestiť Hospodin , a zůřivý . Hospodin uvodí pomstu na protivníky své , a drží hněv proti nepřátelům svým . Hospodin dlouhočekající jest a velikomocný , však nikoli neospravedlňuje vinného . U vichru a bouři jest cesta Hospodinova , a oblak jest prach noh jeho . Když domlouvá moři , vysušuje je , i všecky řeky vysušuje ; chřadne Bázan i Karmel , i květ Libánský chřadne . Hory se třesou před ním , a pahrbkové se rozplývají , země pak hoří před tváří jeho , i okršlek zemský a všickni , kteříž přebývají na něm . Před rozhněváním jeho kdo ostojí ? A kdo se postaví proti prchlivosti hněvu jeho ? Prchlivost jeho vylévá se jako oheň , a skály vyvracejí se před ním . Dobrýť jest Hospodin , silou jest v den ssoužení , a zná ty , kdož v něho doufají . Protož povodní prudkou konec učiní místu jeho , a nepřátely Boží stihati budou temnosti . Co myslíte proti Hospodinu ? Onť konec učiní , nezdvihne druhé rány . Nebo rovně jako trní spleteni jsouce , a jako vínem opojeni , jako strniště suché docela sehlceni budou . Z tebeť vyšel ten , kterýž myslí proti Hospodinu zlé , rádce nešlechetný . Takto dí Hospodin : Byť se byli pokojně měli , byliť by tak v rozšíření zůstali aneb by toliko přemrštěni byli ; i bylo by to pominulo , a netrápil bych jich více , tak jako jsem trápil . Nyní pak polámi jho jeho , aby neleželo na tobě , a to , čímž jsi svázán , roztrhám . Nebo přikázaní vydal proti tobě Hospodin , nebudeť rozsíváno ze jména tvého více ; z domu Boha tvého vyhladím rytinu i slitinu , a když zlehčen budeš , způsobímť hrob . Aj hle na horách těchto nohy potěšené věci zvěstujícího , ohlašujícího pokoj . Slaviž , o Judo , slavnosti své , plň sliby své . Neboť nepokusí se více ani mimo tebe choditi nešlechetný , docelať jest vyhlazen . Táhneť zhoubce na tebe , ostříhejž pevnosti , vyhlídej na cestu , posilň bedr , dobře se silou opatř . Neboť jest odjal Hospodin pýchu Jákobovu jako pýchu Izraelovu , proto že vyprázdnili je zhoubcové , a réví jejich pokazili . Pavéza udatných jeho červená , bojovníci červcem odění , vozové jako pochodně hořící jiskřiti budou v den mustruňku jeho , a jedle hrozně třásti se budou . Po ulicích jezditi budou vozové , a hrčeti po ryncích ; na pohledění budou jako pochodně , a jako blesk pronikati budou . Sšikuje nejznamenitější své , klesnou v šiku svém , pospíší ke zdem jeho , a skryše připravována bude . Brány při řekách se otevrou , chrám se rozplyne . A Hutsab zajata jsuc , zavedena bude , a děvečky její poberou se , lkajíce jako holubice , a tepouce prsy své . A ačkoli jako rybník vod bylo Ninive od začátku svého , však již sami utíkají . Stůjte , stůjte a však žádný se neohlédne . Rozchvátejtež stříbro , rozchvácejte zlato a nesčíslná zboží , a cožkoli nejvzácnějšího na všelikých klénotích drahých . Prázdné a vyprázdněné , nýbrž docela zpuštěné bude , a srdce se rozplyne , a tlučení kolen vespolek i bolest na všech bedrách bude , a tváře všech zčernají jako hrnec . Kdež jest peleš lvů a to pastviště lvíčat , kamž chodíval lev , lev i lvíče , a nebylo žádného , kdo by přestrašil . Lev , kterýž hojně lovíval mladým svým , a dávíval lvicím svým , kterýž naplňoval loupeží jeskyně své , a peleše své tím , což nahonil ? Aj , já proti tobě , praví Hospodin zástupů , a popálím na prach vozy tvé , a lvíčata tvá sžíře meč ; i vypléním z země loupež tvou , a nebude slyšán více hlas poslů tvých . Běda městu vražednému , kteréž všecko lži a ukrutenství plné jest , neodchází z něho loupež . Praskání bičů a hřmot kol , a dusání koní , a vozů skákání bude . Jezdec vyzdvihne třpytící se meč , a blýskající se kopí , i bude množství zbitých , a veliké hromady těl mrtvých , tak že nebude žádného počtu těl mrtvých , až i padati budou přes těla jejich , Pro množství smilství smilnice , velmi milé , mistryně kouzlů , kteráž prodávala národy smilstvými svými , a lidi kouzly svými . Aj , já proti tobě , dí Hospodin zástupů , a odkryji podolek tvůj nad hlavu tvou , a ukáži národům nahotu tvou , a královstvím hanbu tvou . A ukydaje tě ohavnými věcmi , uvedu tě v lehkost , a vystavím tě za divadlo . I stane se , že kdožkoli uzří tě , vzdálí se od tebe , a dí : Vyplundrováno jest Ninive . Kdož by ho litovati měl ? Kdež bych shledal ty , kteříž by tě těšiti měli ? Což by se tobě lépe díti mělo , nežli No lidnému , kteréž sedělo mezi řekami , vodami byvši opuštěno , jehož val bylo moře , zed mělo od moře ? Mouřenínská země i Egypt silou jeho byla , a nesčíslní , Putští a Lubimští , byli jemu na pomoc . A však i to v přestěhování přišlo a v zajetí , tak že i maličcí jeho rozrážíni byli na úhlech všech ulic , a o nejslavnější jeho metali los , a všickni znamenití jeho sevříni byli pouty . Takž i ty opiješ se , a pokrývati se musíš , i ty hledati budeš pomoci proti nepříteli . Všecky tvé pevnosti jsou jako fíkové s ovocem ranním , jimž jakž se zatřese , prší do úst toho , kdož by jedl . Aj , lid tvůj jsou ženy u prostřed tebe , nepřátelům tvým dokořen otevříny budou brány země tvé , a oheň sžíře závory tvé . Navaž sobě vody k obležení , upevni ohrady své , vejdi do bláta a šlapej hlinu , oprav cihelnu . Tam tě sžíře oheň , vytne tě meč , sžíře tě jako brouky , nechť jest vás veliký počet jako brouků , nechť jest vás veliký počet jako kobylek . Rozmnožilo jsi kupce své nad hvězdy nebeské , brouci připadnou i zaletují . Znamenití tvoji jako kobylky , a hejtmané tvoji jako velicí chroustové , kteříž se kladou vojensky po plotích v čas studena . Slunce vzešlo , tožť letí , aniž znáti místa jejich , kde byli . Zdřímají pastýři tvoji , ó králi Assyrský , ležeti budou znamenití tvoji , hojnost lidu tvého bude po horách , ale nebude žádného , kdo by shromáždil . K potření tvému není žádného léku , bolest rány tvé rozmohla se . Kteřížkoli uslyší pověst o tobě , rukama plésati budou nad tebou . Nebo na koho ustavičně nedocházelo ukrutenství tvé ? Břímě , kteréž u vidění viděl Abakuk prorok . Až dokud , ó Hospodine , křičeti budu , a nevyslyšíš ? Volati budu k tobě pro nátisk , a nespomůžeš ? Proč dopouštíš , abych hleděti musil na nepravost , a na bezpráví se dívati , též na zhoubu a na nátisk proti mně ? A vždy jest , kdož svár a různici vzbuzuje . Odkudž se děje opuštění zákona , a nedochází nikdá soud . Nebo bezbožný obkličuje spravedlivého , pročež vychází soud převrácený . Pohleďte na národy a popatřte , nýbrž s velikým podivením se užasněte , proto že dělám dílo ve dnech vašich , o němž když vypravováno bude , neuvěříte . Nebo aj , já vzbudím Kaldejské , národ lítý a rychlý , kterýž zjezdí všecku širokost země , aby dědičně opanoval příbytky jiných , Strašlivý a hrozný , od něhož soud jeho i vyvýšenost jeho vyjde . Koni jeho rychlejší budou než rysové , a lítější nad vlky večerní ; veliké množství bude jezdců jeho , kteřížto jezdci jeho zdaleka přijedou , a přiletí jako orlice , kteráž chvátá na pastvu . Každý z nich k utiskování přijde , obrátíce tváři své k východu , když seberou jako písek zajaté . Tentýž i králům se posmívati bude , a knížata smích jemu budou ; tentýž každé pevnosti smáti se bude , a zdělaje náspy , dobude jí . Tehdy promění se duch jeho , a přestoupí i zaviní , mysle , že ta moc jeho boha jeho jest . Hospodine Bože můj , Svatý můj , zdaliž ty nejsi od věčnosti ? Myť nezemřeme . Hospodine , k soudu postavil jsi jej , ty , ó skálo , k trestání nastrojil jsi ho . Čistéť jsou tvé oči , tak že na zlé věci hleděti , a na bezpráví se dívati nemůžeš . Pročež přehlídati máš nešlechetníkům a mlčeti , poněvadž bezbožník sehlcuje spravedlivějšího , než sám jest . A zanechávati lidí jako ryb mořských , jako zeměplazu , kterýž nemá pána ? Všecky napořád udicí vytahuje , zatahuje je sítí svou , a zahrnuje je nevodem svým , protož veselí se a pléše . Protož síti své obětuje , a kadí nevodu svému ; nebo skrze ně ztučněl díl jeho , a strava jeho zlepšena . S tím-liž se vším předce zatahovati má sít svou , a ustavičně národy mordovati bez lítosti ? Na stráži své státi budu , a postavím se na baště , vyhlédaje , abych viděti mohl , co mluviti bude ke mně Bůh , a co bych odpovídati měl po svém trestání . I odpověděl mi Hospodin , a řekl : Napiš vidění , a to zřetelně na dskách , aby je přeběhl čtenář , Proto že ještě do jistého času bude vidění , a směle mluviti bude až do konce , a nesklamáť . Jestliže by pak poprodlilo , posečkej na ně ; neboť jistotně dojde , aniž bude meškati . Aj ten , kdož se zpíná , tohoť duše není upřímá v něm , ale spravedlivý z víry své živ bude . Ovšem pak více opilec , nešlechetnost a pýchu provodě , neostojí v příbytku ; kterýž rozšiřuje jako peklo duši svou , jest jako smrt , kteráž se nemůže nasytiti , byť pak shromáždil k sobě všecky národy , a shrnul k sobě všecky lidi . Zdaliž všickni ti proti němu přísloví nevynesou , a světlých slov i pohádek o něm ? A neřeknou-liž : Běda tomu , kterýž rozmnožuje věci ne své , ( až dokud pak ? ) a obtěžuje se hustým blátem ? Zdaliž nepovstanou rychle , kteříž by tě hryzli , a neprocítí , kteříž by tebou smýkali ? A budeš u nich v ustavičném potlačení . Proto že jsi ty zloupil národy mnohé , zloupí tě všickni ostatkové národů , pro krev lidskou , a nátisk země a města , i všech , kteříž přebývají v něm . Běda tomu , kdož lakomě hledá mrzkého zisku domu svému , aby postavil na místě vysokém hnízdo své , a tak znikl nebezpečenství . Uradils se k hanbě domu svému , abys plénil národy mnohé , a zhřešil sobě samému . Nebo kamení ze zdi křičeti bude , a suk z dřeva posvědčovati bude toho . Běda tomu , kterýž staví město krví , a utvrzuje město nepravostí . Aj , zdaliž to není od Hospodina zástupů , že , o čemž pracují lidé a národové až do ustání nadarmo , oheň zkazí . Nebo naplněna bude země známostí slávy Hospodinovy , jako vody naplňují moře . Běda tomu , kterýž napájí bližního svého , přičiněje nádoby své , tak aby jej opojil , a díval se na jeho nahotu . Sytíš se potupou , proto že jsi slavný . Píti budeš i ty , a obnažen budeš ; obejdeť k tobě kalich pravice Hospodinovy , a vývratek mrzutý na slávu tvou . Nebo nátisk Libánu a zhouba zvěři , kteráž ji děsila , přikryje tě , pro krev lidskou , a nátisk země a města , i všech , kteříž přebývají v něm . Co prospívá rytina , že ji vyryl řemeslník její ? Slitina i učitel lži , že doufá učinitel v účinek svůj , dělaje modly němé ? Běda tomu , kterýž říká dřevu : Prociť , a kameni němému : Probuď se . On-liž by učiti mohl ? Pohleď na něj . Obloženť jest zlatem a stříbrem , ale není v něm žádného ducha . Hospodin pak v chrámě svatosti své jest , umlkniž před oblíčejem jeho všecka země . Modlitba Abakuka proroka podlé Šigejonót : Ó Hospodine , uslyšev pohrůžku tvou , ulekl jsem se . Hospodine , dílo své u prostřed let při životu zachovej , u prostřed let známé učiň , v hněvě na milosrdenství se rozpomeň . Když se Bůh bral od poledne , a Svatý s hory Fáran , Sélah , slávu jeho přikryla nebesa , a země byla plná chvály jeho . Blesk byl jako světlo , rohy po bocích svých měl , a tu skryta byla síla jeho . Před tváří jeho šlo morní nakažení , a uhlí řeřavé šlo před nohama jeho . Zastavil se , a změřil zemi ; pohleděl , a rozptýlil národy . Zrozrážíny jsou hory věčné , sklonili se pahrbkové věční , cesty jeho jsou věčné . Viděl jsem , že stanové Chusan jsou pouhá marnost , a třásli se kobercové země Madianské . Zdaliž se na řeky , ó Hospodine , zdaliž se na řeky rozpálil hněv tvůj ? Zdali proti moři rozhněvání tvé , když jsi jel na koních svých a na vozích svých spasitelných ? Patrně jest zjeveno lučiště tvé pro přísahy pokolením lidu tvého stalé , Sélah . Řeky země jsi rozdělil , Viděly tě hory , třásly se , povodeň vod ustoupila ; vydala propast hlas svůj , hlubina rukou svých pozdvihla . Slunce a měsíc v obydlí svém zastavil se , při světle střely tvé létaly , při blesku stkvoucí kopí tvé . V hněvě šlapal jsi zemi , v prchlivosti mlátil jsi pohany . Vyšel jsi k vysvobození lidu svého , k vysvobození s pomazaným svým ; srazil jsi hlavu s domu bezbožníka až do hrdla , obnaživ základ . Sélah . Holemi jeho probodl jsi hlavu vsí jeho , když se bouřili jako vichřice k rozptýlení mému , plésali , jako by sežrati měli chudého v skrytě . Bral jsi se po moři na koních svých , skrze hromadu vod mnohých . Slyšel jsem , a zatřáslo se břicho mé , k hlasu tomu drkotali rtové moji , kosti mé práchnivěly , a všecken jsem se třásl , že se mám upokojiti v den ssoužení , když přitáhne na lid , aby jej válečně hubil . Byť pak fík nekvetl , a nebylo úrody na vinicích ; byť i ovoce olivy pochybilo , a rolí nepřinesla užitky ; a od ovčince odřezován byl brav , a nebylo žádného skotu v chlévích : Já však v Hospodinu veseliti se budu , plésati budu v Bohu spasení svého . Hospodin Panovník jest síla má , kterýž činí nohy mé jako laní , a na vysokých místech mých cestu mi způsobuje . Přednímu zpěváku na můj neginot . Slovo Hospodinovo , kteréž se stalo k Sofoniášovi synu Chusi , syna Godoliášova , syna Amariášova , syna Ezechiášova , za dnů Joziáše syna Amonova , krále Judského . Zajisté že sklidím všecko se svrchku té země , praví Hospodin . Sklidím lidi i hovada , sklidím ptactvo nebeské i ryby mořské , i pohoršení s bezbožnými ; vypléním , pravím , lidi se svrchku této země , praví Hospodin . Nebo vztáhna ruku svou na Judu a na všecky obyvatele Jeruzalémské , zahladím z místa tohoto ostatek Bále , i kněží jeho s jich pomocníky , I ty , kteříž se klanějí na střechách vojsku nebeskému , i ty , kteříž klanějíce se , přisahají skrze Hospodina , i ty , kteříž přisahají skrze Melecha svého . I ty , kteříž zpět odcházejí , aby nenásledovali Hospodina , a kteříž nehledají Hospodina , aniž se ho dotazují . Umlkni před oblíčejem Panovníka Hospodina , nebo blízký jest den Hospodinův ; přistrojil zajisté Hospodin obět , povolal pozvaných svých . I stane se v den oběti Hospodinovy , že navštívím knížata a syny královy i všecky , kteříž se obláčejí v roucho cizozemců . Navštívím v ten den i každého , kterýž vskakuje na prah , kteříž naplňují dům pánů svých nátiskem a lstí . I stane se v ten den , praví Hospodin , hlas křiku od brány rybné , a kvílení od druhé strany a třeskot veliký od pahrbků . Kvělte vy , kteříž bydlíte u vnitřku ; nebo vyhlazen bude všecken obor kupců , vypléněni budou všickni snášející stříbro . I stane se v ten čas , že přehledávati budu Jeruzalém s lucernami , a navštívím muže , kteříž ulnuli v kvasnicích svých , kteříž říkají v srdci svém : Nečiniť dobře Hospodin , aniž zle činí . Nebo přijde statek jejich na rozchvátání , a domové jejich na zpuštění . Stavějí zajisté domy , ale nebudou v nich bydliti ; a štěpují vinice , ale nebudou píti vína z nich . Blízký jest den Hospodinův veliký , blízký jest a rychlý velmi zvuk dne Hospodinova , tuť hořce křičeti bude udatný . Den rozhněvání bude ten den , den úzkosti a trápení , den zpuštění a to hrozného , den temnosti a mračna , den oblaku a mrákoty , Den trouby a troubení proti městům hrazeným , a proti úhlům vysokým , V němž úzkostmi sevru lidi , aby chodili jako slepí , nebo proti Hospodinu zhřešili . I vylita bude krev jejich jako prach , a těla jejich jako lejna . Ani stříbro jejich , ani zlato jejich nebude jich moci vytrhnouti v den rozhněvání Hospodinova ; nebo ohněm horlivosti jeho sehlcena bude tato všecka země , proto že konec jistě rychlý učiní všechněm obyvatelům země . Ohledejte sebe , ohledejte , pravím , ó národe nemilý , Prvé než uložení přijde , a den jako plevy pomine , prvé než přijde na vás prchlivost hněvu Hospodinova , prvé než přijde na vás den hněvu Hospodinova . Hledejte Hospodina všickni tiší země , kteříž soud jeho činíte ; hledejte spravedlnosti , hledejte tichosti . Snad se ukryjete v den hněvu Hospodinova . Nebo Gáza bude opuštěno , a Aškalon zpustne ; Azot o polednách zaženou , a Akaron vykořeněn bude . Běda těm , kteříž bydlí v krajině pomořské , národu Ceretejských . Slovo Hospodinovo proti vám jest , ó země Kananejská Filistinských , že tě tak zahladím , aby nebylo žádného obyvatele . I bude krajina pomořská místo ovčinců , jam pastýřských a stájí dobytka . Bude také i ostatku domu Judského krajinou , kdež by pásli . V domích Aškalonu u večer léhati budou , když je navštíví Hospodin Bůh jejich , a přivede zase zajaté jejich . Slyšelť jsem hanění Moábských a utrhání synů Ammonitských , kterýmiž haněli můj lid , a honosili se na pomezí jejich . Protož živ jsem já , praví Hospodin zástupů , Bůh Izraelský , že Moáb jako Sodoma bude , a synové Ammonitští jako Gomora , místem kopřiv a domem solným a pustinou až na věky . Ostatkové lidu mého rozchvátají je , a pozůstalí z lidu mého dědičně je obdrží . To jim pro pýchu jejich , že zhaněli a zpínali se nad lid Hospodina zástupů . Hrozný jim bude Hospodin ; nebo způsobí , aby zhubeněli všickni bohové země . I bude se jemu klaněti každý z místa svého , všickni ostrovové národu . Také i vy , Mouřenínové , mečem mým zbiti budete . Nebo vztáhne ruku svou na půlnoci , a zhubí Assyrii , a obrátí Ninive v pustinu , a v suchost jako poušť . I budou u prostřed něho léhati stáda , všecky šelmy národů , pelikán i výr na makovicích jeho nocovati budou ; hlas zníti bude na okně , pustina na veřeji , když cedroví jeho obnaží . Takovéť bude to město plésající , kteréž sedí bezpečně , říkaje v srdci svém : Já jsem , a kromě mne není žádného více . Jakť jest učiněno pusté , peleší šelmám ! Kdožkoli půjde skrze ně , ckáti bude a zmítati rukou svou . Běda městu tomuto hltavému a poškvrněnému a utiskujícímu . Neposlouchá hlasu , aniž přijímá kázně ; v Hospodina nedoufá , k Bohu svému nepřibližuje se . Knížata jeho jsou u prostřed něho lvové řvoucí , soudcové jeho vlci večerní , nehryzou kostí až do rána . Proroci jeho kvapní , muži velmi nešlechetní ; kněží jeho poškvrňují věci svaté , natahují zákona . Hospodin spravedlivý u prostřed něho jest , nelibuje nepravosti , každého dne soud svůj vynáší na světlo bez přestání , a však nešlechetník neumí se styděti . Vyplénil jsem národy , zpustli zámkové jejich , v pustinu obrátil jsem ulice jejich , tak že žádný přes ně nechodí ; zpustla města jejich , tak že není člověka , není žádného obyvatele . Řekl jsem : Jistotně báti se mne budeš , přijmeš kázeň , aby nebyl vypléněn příbytek tvůj tím , čím jsem tě navštíviti chtěl . Ale ráno vstanouce , porušují všecky snažnosti své . Protož očekávejtež na mne , praví Hospodin , do dne toho , v kterémž povstanu k loupeži . Nebo soud můj jest , abych sebral národy , shromáždil království , abych vylil na ně rozhněvání své a všecku prchlivost hněvu svého ; ohněm zajisté horlivosti mé sehlcena bude všecka tato země . Tehdáž zajisté způsobím národům rty čisté , jimiž by vzývali všickni jméno Hospodinovo , a sloužili jemu jedním ramenem . Ti , kteříž jsou za řekami Mouřenínské země , koříce se mi , se dcerou rozptýlených mých dary mi přinesou . V ten den nebudeš se hanbiti za žádné skutky své , jichž jsi se dopustil proti mně ; nebo tehdáž odejmu z prostředku tvého ty , kteříž pléší v důstojnosti tvé , a nebudeš se více vyvyšovati na hoře svatosti mé . A pozůstavím u prostřed tebe lid chudý a nuzný , i budou doufati ve jménu Hospodinovu . Ostatkové Izraele neučiní nepravosti , aniž mluviti budou lži , aniž se nalezne v ústech jejich jazyk lstivý , ale pásti se budou a odpočívati , a nebude žádného , kdo by je přestrašil . Prozpěvuj , dcero Sionská , prokřikujte , Izraelští , vesel se a plésej vším srdcem , dcero Jeruzalémská , Že odjal Hospodin soudy tvé , odklidil nepřítele tvého . Král Izraelský Hospodin jest u prostřed tebe , nebudeš se báti více zlého . V ten den bude řečeno Jeruzalému : Neboj se , a Sionu : Nechť nemdlejí ruce tvé . Hospodin Bůh tvůj u prostřed tebe mocný zachová tě , radovati se bude z tebe velice , přestane na milování svém tebe , plésati bude nad tebou s prozpěvováním , řka : Toužící po Jeruzalému zase sberu , z tebeť jsou , bolestící pro břímě pohanění vzložené na tebe . Aj , já konec učiním všechněm , kteříž tě trápiti budou v ten čas , a zachovám kulhavou , a zahnanou shromáždím ; nýbrž způsobím jim chválu a jméno po vší zemi , v níž pohanění nesli . V ten čas přivedu vás , v ten čas , pravím , shromáždím vás ; nebo dám vám jméno a chválu mezi všemi národy země , když zase přivedu zajaté vaše před očima vašima , dí Hospodin . Léta druhého Daria krále , měsíce šestého , prvního dne téhož měsíce , stalo se slovo Hospodinovo skrze Aggea proroka k Zorobábelovi synu Salatielovu , knížeti Judskému , a k Jozue synu Jozadakovu , knězi nejvyššímu , řkoucí : Takto dí Hospodin zástupů , řka : Lid tento praví , že nepřišel čas , čas , v němž by dům Hospodinův staven byl . Pročež stalo se slovo Hospodinovo skrze Aggea proroka , řkoucí : Jest-liž vám čas , abyste vy seděli v domích svých taflovaných , a dům tento pustý stál ? Protož nyní takto praví Hospodin zástupů : Přiložte srdce své k cestám svým . Sejete mnoho , a shromažďujete málo ; jíte , ale nebýváte nasyceni ; pijete , ale neuhašujete žízně ; obláčíte se , ale žádný nemůže se zahříti ; a ten , kdož sobě mzdu shromažďuje , shromažďuje ji do pytlíka děravého . Takto praví Hospodin zástupů : Přiložte srdce své k cestám svým . Vstupte na tuto horu , a svezouce dříví , stavějte dům tento , i oblíbím sobě to , a budu oslaven , praví Hospodin . Patříte na mnoho , a aj , maličko jest , a což vnášíte do domu , já to rozdmychuji . Proč se to děje ? dí Hospodin zástupů . I pro dům můj , že pustý jest , ješto vy jeden každý pečlivi jste o dům svůj . Protož zavřelo se nebe nad vámi , aby nedávalo rosy , země také zavřela se , aby nevydávala úrody své . A tak zavolal jsem sucha na zemi tuto , a na tyto hory , i na obilé , i na víno , a na olej , i na to , což by měla vydávati země , i na lidi , i na dobytek , i na všecku práci rukou . I uposlechl Zorobábel syn Salatielův , a Jozue syn Jozadakův , kněz nejvyšší , i všickni ostatkové lidu hlasu Hospodina Boha svého , a slov Aggea proroka , poněvadž jej poslal Hospodin Bůh jejich ; nebo se bál lid tváři Hospodinovy . Tedy Aggeus posel Hospodinův mluvil lidu v poselství Hospodinovu , řka : Já s vámi jsem , praví Hospodin . V tom vzbudil Hospodin ducha Zorobábele syna Salatielova , knížete Judského , a ducha Jozue syna Jozadakova , kněze nejvyššího , a ducha ostatků všeho lidu , a přišedše , dělali dílo v domě Hospodina zástupů , Boha svého . Dne dvadcátého čtvrtého , měsíce šestého , léta druhého Daria krále . Měsíce sedmého , dvadcátého prvního dne téhož měsíce , stalo se slovo Hospodinovo skrze Aggea proroka , řkoucí : Mluv nyní k Zorobábelovi synu Salatielovu , knížeti Judskému , a Jozue synu Jozadakovu , knězi nejvyššímu , i k ostatkům lidu , řka : Kdo jest mezi vámi pozůstalý , ješto viděl dům ten v slávě jeho první ? A jaký vy jej nyní vidíte ? Zdaliž není proti onomu jako nic před očima vašima ? A však nyní posilň se Zorobábeli , praví Hospodin , posilň se i Jozue synu Jozadakův , kněže nejvyšší , a posilň se všecken lide země této , praví Hospodin , a dodělejte ; nebo já s vámi jsem , praví Hospodin zástupů , Podlé slova , jímž jsem smlouvu učinil s vámi , když jste vycházeli z Egypta . Duch také můj stane u prostřed vás , nebojtež se . Nebo takto praví Hospodin zástupů : Po malém času , aj , já ještě jednou pohnu nebem i zemí , a mořem i suchostí . Pohnu , pravím , všemi národy , a přijdou k Žádoucímu všechněm národům , i naplním dům tento slávou , praví Hospodin zástupů . Méť jest stříbro a mé jest zlato , praví Hospodin zástupů . Větší bude sláva domu tohoto posledního , než onoho prvního , praví Hospodin zástupů ; nebo na tomto místě způsobím pokoj , praví Hospodin zástupů . Dvadcátého čtvrtého dne , devátého měsíce , léta druhého Daria , stalo se slovo Hospodinovo skrze Aggea proroka , řkoucí : Takto praví Hospodin zástupů : Vzeptej se nyní kněží na zákon , řka : Ej , kdyby někdo nesl maso svaté v křídle sukně své , aneb dotkl by se křídlem svým chleba , neb vaření , neb vína , neb oleje , neb jakéžkoli krmě , zdali bude posvěcen ? I odpověděli kněží a řekli : Nikoli . Tedy řekl Aggeus : Jestliže někdo jsa nečistý od těla mrtvého , dotkl by se něčeho z těch věcí , bude-li nečisté ? I odpověděli kněží a řekli : Nečisté bude . Tedy odpovídaje Aggeus , řekl : Tak lid tento a tak národ tento před tváří mou , praví Hospodin , a tak všecko dílo rukou jejich , i cožkoli obětovali tam , nečisté bylo . Nyní tedy přiložte medle srdce své od tohoto dne až do onoho , jakž přestal kladen býti kámen na kameni v domě Hospodinově , Od toho času , když přišel někdo k hromadě dvadcíti , bylo jen deset ; když přišel k kádi , aby nabral padesáte z presu , bylo jen dvadcet . Bil jsem vás suchem a rzí , i krupobitím všecko dílo rukou vašich , však žádný z vás neobrátil se ke mně , praví Hospodin . Přiložte již srdce své od tohoto dne až do onoho , ode dne dvadcátého čtvrtého , měsíce devátého , až do dne , v kterémž založen byl chrám Hospodinův , ( přiložte srdce své ) . Zdali již jest semeno v obilnici ? Anobrž ani vinný kmen , ani fík , ani strom jablek zrnatých , ani strom olivový nevydal ovoce . Od tohoto dne požehnám . Potom stalo se slovo Hospodinovo po druhé k Aggeovi , dvadcátého čtvrtého dne téhož měsíce , řkoucí : Mluv k Zorobábelovi knížeti Judskému , řka : Já pohnu nebem i zemí , A podvrátím stolici království , a zkazím sílu království pohanských ; podvrátím , pravím , vůz i ty , kteříž na něm jezdí , a sejdou koni i jezdci jejich jeden každý od meče bratra svého . V ten den , praví Hospodin zástupů , vezmu tebe , Zorobábeli synu Salatielův , služebníče můj , praví Hospodin , a učiním tě jako pečetní prsten ; nebo jsem tě vyvolil , praví Hospodin zástupů . Měsíce osmého , léta druhého Dariova , stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi synu Barachiáše , syna Iddova , proroku , řkoucí : Rozhněval se Hospodin na otce vaše velice . Protož rci těmto : Takto praví Hospodin zástupů : Navraťte se ke mně , praví Hospodin zástupů , a navrátím se k vám , praví Hospodin zástupů . Nebuďte jako otcové vaši , na něž volávali proroci onino předešlí , říkajíce : Takto praví Hospodin zástupů : Navraťte se nyní od cest svých zlých , i od skutků vašich zlých , ale neuposlechli , ani pozorovali mne , praví Hospodin . Otcové vaši kde jsou ? A proroci ti zdali na věky živi jsou ? Ale však slova má a soudové moji , kteréž jsem přikázal služebníkům svým prorokům , zdali nepostihli otců vašich ? tak že obrátivše se , řekli : Jakž uložil Hospodin zástupů učiniti nám podlé cest našich , a podlé skutků našich , tak učinil nám . Dne čtyřmecítmého , jedenáctého měsíce , kterýž jest měsíc Šebat , léta druhého Dariova , stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi synu Barachiáše , syna Iddova , proroku , řkoucí : Viděl jsem v noci , a aj , muž sedí na koni ryzím , kterýž stál mezi myrtovím , kteréž bylo v dolině , za ním pak koně ryzí , strakaté a bílé . I řekl jsem : Kdo jsou tito , Pane můj ? Řekl mi anděl ten , kterýž mluvil se mnou : Já ukáži tobě , kdo jsou tito . Tedy odpovídaje muž ten , kterýž stál mezi myrtovím , řekl : Tito jsou , kteréž poslal Hospodin , aby zchodili zemi . I odpověděli andělu Hospodinovu tomu , kterýž stál mezi myrtovím , a řekli : Zchodili jsme zemi , a aj , všecka země bezpečně bydlí , a pokoje užívá . Tedy odpověděl anděl Hospodinův a řekl : Ó Hospodine zástupů , až dokudž ty se nesmiluješ nad Jeruzalémem a nad městy Judskými , na kteréž jsi hněval se již sedmdesáte let ? I odpověděl Hospodin andělu tomu , kterýž mluvil se mnou , slovy dobrými , slovy potěšitelnými . Tedy řekl mi anděl , kterýž mluvil ke mně : Volej a rci : Takto praví Hospodin zástupů : Horlím pro Jeruzalém a Sion horlením velikým . A hněvám se náramně na ty národy , kteříž mají pokoj ; nebo když jsem já se málo rozhněval , oni pomáhali k zlému . Protož takto praví Hospodin : Navrátil jsem se k Jeruzalému milosrdenstvím , dům můj staven bude v něm , praví Hospodin zástupů , a pravidlo vztaženo bude na Jeruzalém . Ještě volej a rci : Takto praví Hospodin zástupů : Ještěť se rozsadí města má pro hojnost dobrého ; neboť utěší ještě Hospodin Sion , a vyvolí ještě Jeruzalém . Tedy pozdvihl jsem očí svých , a uzřel jsem , a aj , čtyři rohové . I řekl jsem andělu , kterýž mluvil se mnou : Co jest toto ? I řekl mi : To jsou ti rohové , kteříž zmítali Judou , Izraelem a Jeruzalémem . Ukázal mi také Hospodin čtyři kováře . I řekl jsem : Co jdou dělati tito ? I mluvil , řka : Tito jsou rohové , kteříž zmítali Judou , tak že žádný nemohl pozdvihnouti hlavy své . Protož přišli tito , aby je přestrašili , a srazili rohy těch národů , kteříž pozdvihli rohu proti zemi Judské , aby ní zmítali . Opět pozdvihl jsem očí svých , a uzřel jsem , a aj muž , v jehož ruce byla šnůra míry . I řekl jsem : Kam jdeš ? I řekl mi : Měřiti Jeruzaléma , abych viděl , jak veliká širokost jeho , a jak veliká dlouhost jeho . A aj , když anděl ten , kterýž mluvil se mnou , vycházel , jiný anděl vycházel jemu vstříc . A řekl jemu : Běž , mluv k mládenci tomu , řka : Po vsech bydliti budou Jeruzalémští , pro množství lidu a dobytka u prostřed něho . A já budu , praví Hospodin , jeho zdí ohnivou vůkol , a slávou budu u prostřed něho . Nuže , nuže , utectež již z země půlnoční , praví Hospodin , poněvadž se čtyř stran světa volný průchod učinil jsem vám , praví Hospodin . Nuže , Sione , kterýž přebýváš u dcery Babylonské , vydobuď se . Nebo takto praví Hospodin zástupů : Po slávě poslal mne proti národům těm , kteříž zloupili vás ; nebo kdož se dotýká vás , dotýká se zřítelnice oka mého . Nebo aj , já zdvihnu ruku svou proti nim , a budou loupež služebníkům svým , i zvíte , že Hospodin zástupů poslal mne . Prozpěvuj a vesel se , dcero Sionská ; nebo aj , já přijdu a budu bydliti u prostřed tebe , praví Hospodin . I připojí se národové mnozí k Hospodinu v ten den , a budou mým lidem , a budu bydliti u prostřed tebe , i zvíš , že Hospodin zástupů poslal mne k tobě . Tehdy dědičně ujme Hospodin Judu , díl svůj , v zemi svaté , a vyvolí zase Jeruzalém . Umlkniž všeliké tělo před oblíčejem Hospodinovým , neboť procítí z příbytku svatosti své . Potom mi ukázal Jozue kněze nejvyššího , stojícího před andělem Hospodinovým , a satana stojícího po pravici jeho , aby se mu protivil . Ale Hospodin řekl satanu : Potresciž tě Hospodin , satane , potresciž tě , pravím , Hospodin , kterýž vyvoluje Jeruzalém . Zdaliž tento není jako hlavně vychvácená z ohně ? Jozue pak oblečen byl v roucha zmazaná , a stál před andělem . I odpověděl a řekl těm , kteříž stáli před ním , řka : Vezměte roucho to zmazané s něho . A řekl jemu : Pohleď , přenesl jsem s tebe nepravost tvou , a oblékl jsem tě v roucha proměnná . Opět řekl : Nechť vstaví čepici pěknou na hlavu jeho . I vstavili čepici pěknou na hlavu jeho , a oblékli ho v roucha . Anděl pak Hospodinův tu stál . A osvědčil anděl Hospodinův Jozue , řka : Takto praví Hospodin zástupů : Jestliže po cestách mých choditi budeš , a jestliže stráž mou držeti budeš , budeš-li také souditi dům můj , a budeš-li ostříhati síní mých : dámť zajisté to , abys chodil mezi těmito přístojícími . Slyš nyní , Jozue , kněže nejvyšší , ty i tovaryši tvoji , kteříž sedí před tebou : Ačkoli muži ti jsou za zázrak , aj , já však přivedu služebníka svého , Výstřelek . Nebo aj , totoť jest ten kámen , kterýž kladu před Jozue , na kámen jeden sedm očí ; aj , já vyřeži na něm řezbu , praví Hospodin zástupů , a odejmu nepravost té země jednoho dne . V ten den , praví Hospodin zástupů , povoláte jeden každý bližního svého pod vinný kmen a pod fík . Potom navrátil se anděl , kterýž mluvil se mnou , a zbudil mne jako muže , kterýž zbuzen bývá ze sna svého . I řekl mi : Co vidíš ? Jemuž jsem řekl : Vidím , že aj , svícen zlatý všecken , a olejný dčbán na vrchu jeho , a sedm lamp jeho na něm , a sedm nálevek k těm sedmi lampám , kteréž jsou na vrchu jeho . A dvě olivy při něm , jedna po pravé straně dčbánu olejného , a druhá po levé straně jeho . Tehdy odpověděl jsem a řekl jsem andělu tomu , kterýž mluvil ke mně , řka : Co ty věci jsou , pane můj ? A odpovídaje anděl , kterýž mluvil se mnou , řekl mi : Což nevíš , co ty věci jsou ? I řekl jsem : Nevím , pane můj . Tedy odpovídaje , mluvil ke mně , řka : Toto jest slovo Hospodinovo k Zorobábelovi , řkoucí : Ne silou , ani mocí , ale Duchem mým , praví Hospodin zástupů . Co jsi ty , ó horo veliká , před Zorobábelem ? Rovina . Nebo doloží nejvyšší kámen s hlučným prokřikováním : Milost , milost jemu . I stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Ruce Zorobábelovy založily dům tento , a ruce jeho dokonají . I zvíš , že Hospodin zástupů poslal mne k vám . Nebo kdož by pohrdal dnem malých začátků , poněvadž se veselí , hledíce na ten kámen , totiž na závaží v ruce Zorobábelově , těch sedm očí Hospodinových , procházejících všecku zemi ? Tedy odpovídaje jemu , řekl jsem ? Co ty dvě olivy po pravé straně toho svícnu , i po levé straně jeho ? Opět odpovídaje jemu , řekl jsem : Co ty dvě olivky , kteréž jsou mezi dvěma trubicemi zlatými , kteréž vylévají z sebe zlato ? I mluvil ke mně , řka : Víš-liž , co ty věci jsou ? I řekl jsem : Nevím , pane můj . Tedy řekl : To jsou ty dvě olivy , kteréž jsou u Panovníka vší země . Potom opět pozdvihna očí svých , uzřel jsem , a aj , kniha letěla . I řekl mi : Co vidíš ? Jemuž jsem řekl : Vidím knihu letící , jejíž dlouhost byla dvadcíti loktů a širokost desíti loktů . Tedy řekl mi : Toto prokletí vyjde na širokost vší země . Nebo každý zloděj podlé něho jako i ona vyhlazen , a každý přisahající podlé něho jako i ona vyhlazen bude . Vynesu je , praví Hospodin zástupů , aby došlo na dům zloděje , a na dům přisahajícího skrze jméno mé falešně ; anobrž bude bydliti u prostřed domu jeho , a docela zkazí jej , i dříví jeho i kamení jeho . Tedy vyšel anděl ten , kterýž mluvil se mnou , a řekl mi : Pozdvihni nyní očí svých a viz , co jest to , což pochází . I řekl jsem : Co jest ? Kterýž odpověděl : Toto jest efi pocházející . Řekl také : Toto jest oko její prohlédající všecku zemi . A aj , plech tlustý olověný nesen byl , a přitom žena jedna , kteráž seděla u prostřed té efi . I řekl : Toto jest ta bezbožnost . I uvrhl ji do prostřed té efi , uvrhl i ten plech olověný na vrch její . A pozdvihna očí svých , uzřel jsem , a aj , dvě ženy vycházely , majíce vítr v křídlách svých . Měly pak křídla podobná křídlům čápím , a vyzdvihly tu efi mezi zemi a mezi nebe . I řekl jsem andělu tomu , kterýž mluvil se mnou : Kam ony nesou tu efi ? Kterýž řekl mi : Aby sobě vystavěla dům v zemi Sinear , kdež by utvrzena byla a postavena na podstavku svém . Potom opět pozdvihna očí svých , viděl jsem , a aj , čtyři vozové vycházeli z prostředku dvou hor , hory pak ty byly hory ocelivé . V prvním voze byli koni ryzí , a v druhém voze byli koni vraní , V voze pak třetím koni bílí , a v voze čtvrtém koni strakatí a hnědí . Tedy odpovídaje , řekl jsem andělu , kterýž mluvil se mnou : Co tyto věci , pane můj ? I odpověděl anděl ten a řekl mi : To jsou čtyři větrové nebeští , vycházející odtud , kdež stáli před Panovníkem vší země . Koni vraní zapřežení vycházejí do země půlnoční , a bílí vycházejí za nimi , strakatí pak vycházejí do země polední . Hnědí také vyšedše , chtěli jíti , aby schodili zemi . Protož řekl : Jděte , schoďte zemi . I schodili zemi . A povolav mne , mluvil ke mně , řka : Aj ti , kteříž vyšli do země půlnoční , spokojili ducha mého v zemi půlnoční . I stalo se slovo Hospodinovo ke mně , řkoucí : Vezmi od zajatých , od Cheldaje a od Tobiáše a od Jedaiáše , ( a přijdeš ty téhož dne , a vejdeš do domu Joziáše syna Sofoniášova ) , kteříž jdou z Babylona , Vezmi , pravím , stříbro a zlato , a udělej koruny , a vstav na hlavu Jozue syna Jozadakova , kněze nejvyššího . A mluviti budeš k němu , řka : Takto praví Hospodin zástupů , řka : Aj muž , jehož jméno jest Výstřelek , kterýž z místa svého pučiti se bude , ten vystaví chrám Hospodinův . Nebo ten má vystavěti chrám Hospodinův , a tentýž zase přinese slávu , a seděti a panovati bude na trůnu svém , a bude knězem na trůnu svém , a rada pokoje bude mezi nimi oběma . Budou pak ty koruny Chelemovi , a Tobiášovi , a Jedaiášovi , a Chenovi synu Sofoniášovu na památku v chrámě Hospodinově . Nebo dalecí přijdou , a budou stavěti chrám Hospodinův , i zvíte , že Hospodin zástupů poslal mne k vám . A to se stane , jestliže skutečně poslouchati budete hlasu Hospodina Boha svého . Potom stalo se léta čtvrtého Daria krále , stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi , čtvrtého dne měsíce devátého , kterýž jest Kislef , Když poslal do domu Božího Sarezer a Regemmelech , i muži jeho , aby se kořili tváři Hospodinově , A aby mluvili k kněžím , kteříž byli v domě Hospodina zástupů , i k prorokům , řkouce : Budeme-li plakati měsíce pátého , oddělujíce se , jako jsme činili již po mnoho let ? I stalo se slovo Hospodina zástupů ke mně , řkoucí : Rci všemu lidu této země i kněžím takto : Když jste se postívali a kvílili , pátého a sedmého měsíce , a to po sedmdesáte let , zdaliž jste se opravdu mně , mně , pravím , postili ? A když jíte aneb pijete , zdaliž ne pro sebe jíte a ne pro sebe pijete ? Zdaliž tato nejsou slova , kteráž prohlásil Hospodin skrze proroky předešlé , když ještě Jeruzalém seděl bezpečně a užíval pokoje , i města jeho vůkol něho , a lid v straně polední i na rovinách bydlil ? I stalo se slovo Hospodinovo k Zachariášovi , řkoucí : Takto mluvíval Hospodin zástupů , řka : Soud pravý vynášejte , a milosrdenství a lítosti dokazujte jeden každý k bližnímu svému . A vdovy ani sirotka , příchozího ani chudého neutiskejte , a zlého žádný bližnímu svému neobmýšlejte v srdci svém . Ale nechtěli pozorovati , a nastavili ramene urputného , a uši své obtížili , aby neslyšeli . A srdce své učinili kámen přetvrdý , aby neslyšeli zákona toho a slov těch , kteráž posílal Hospodin zástupů Duchem svým skrze proroky předešlé . Pročež přišel hněv veliký od Hospodina zástupů . Nebo stalo se , že jakož volajícího neslyšeli , tak když volali , neslyšel jsem , praví Hospodin zástupů . A vichřicí rozptýlil jsem je mezi všecky ty národy , kterýchž neznali , a země tato spustla po nich , tak že nebylo žádného , kdo by tudy chodil , a tak přivedli zemi žádoucí na spuštění . Opět stalo se slovo Hospodina zástupů , řkoucí : Takto praví Hospodin zástupů : Horlil jsem pro Sion horlením velikým , nýbrž rozhněváním velikým horlil jsem pro něj . Takto praví Hospodin : Navrátil jsem se k Sionu , a bydlím u prostřed Jeruzaléma , aby sloul Jeruzalém městem věrným , a hora Hospodina zástupů horou svatosti . Takto praví Hospodin zástupů : Ještěť sedati budou starci i baby na ulicích Jeruzalémských , maje každý z nich hůl v ruce své pro sešlost věku . Ulice také města plné budou pacholat a děvčat , hrajících na ulicích jeho . Takto praví Hospodin zástupů : Zdali , že se to nepodobné zdá před očima ostatků lidu tohoto dnů těchto , také před očima mýma nepodobné bude ? praví Hospodin zástupů . Takto praví Hospodin zástupů : Aj , já vysvobozuji lid svůj z země východní , a z země na západ slunce , A přivedu je zase . I budou bydliti u prostřed Jeruzaléma , a budou lidem mým , a já budu jejich Bohem v pravdě a v spravedlnosti . Takto praví Hospodin zástupů : Posilňtež se ruce vaše , kteříž jste slyšeli těchto dnů slova tato z úst proroků , od toho dne , v němž založen jest dům Hospodina zástupů , že má chrám dostaven býti . Nebo před těmito dny práce lidská , ani práce hovádek se nenahražovala , nýbrž ani vycházejícímu ani vcházejícímu nebylo pokoje pro nepřítele , nebo já spustil jsem všecky lidi jedny s druhými . Nyní pak , ne jako ve dnech těch předešlých , činím ostatkům lidu tohoto , praví Hospodin zástupů . Ale rozsívání máte pokojné , vinný kmen vydává ovoce své , a země vydává úrodu svou , nebesa také dávají rosu svou , a to všecko dávám v dědictví ostatkům lidu tohoto . A tak stane se , že jakož jste byli zlořečením mezi pohany , ó dome Judský a dome Izraelský , tak zase vás chrániti budu , a budete požehnáním . Nebojtež se , posilňte se ruce vaše . Nebo takto praví Hospodin zástupů : Jakož jsem byl myslil zle učiniti vám , když mne hněvali otcové vaši , praví Hospodin zástupů , aniž jsem litoval : Tak obrátě se , myslím v těchto dnech dobře činiti Jeruzalému a domu Judskému . Nebojtež se . Tyto pak věci jsou , kteréž činiti budete : Mluvte pravdu každý s bližním svým , pravý a pokojný soud vynášejte v branách svých . Aniž kdo bližnímu svému zlého obmýšlej v srdci svém , též přísahy falešné nemilujte ; nebo všecko to jest , čehož nenávidím , praví Hospodin . I stalo se slovo Hospodina zástupů ke mně , řkoucí : Takto praví Hospodin zástupů : Půst čtvrtého měsíce , a půst pátého , a půst sedmého , a půst desátého obrátí se domu Judskému v radost a veselí , i v slavnosti rozkošné , ale pravdu a pokoj milujte . Takto praví Hospodin zástupů : Ještěť budou přicházeti národové a obyvatelé měst mnohých , Přicházeti budou , pravím , obyvatelé jednoho k druhému , řkouce : Poďmež s ochotností kořiti se tváři Hospodinově , a hledati Hospodina zástupů . Půjdu i já . A tak přijdou lidé mnozí a národové nesčíslní , aby hledali Hospodina zástupů v Jeruzalémě , a kořili se tváři Hospodinově . Takto praví Hospodin zástupů : V těch dnech chopí se deset mužů ze všech jazyků těch národů , chopí se , pravím , podolka jednoho Žida , řkouce : Půjdeme s vámi ; nebo slyšíme , že jest Bůh s vámi . Břímě slova Hospodinova proti zemi , kteráž jest v vůkolí tvém , a Damašek bude odpočinutí jeho . Nebo k Hospodinu zřetel člověka i všech pokolení Izraelských . Ano i do Emat dosáhne , do Týru i Sidonu , ačkoli jest moudrý velmi . Vystavěltě sobě Týrus pevnost , a nashromáždil stříbra jako prachu , a ryzího zlata jako bláta na ulicích . Aj , Pán vyžene jej , a vrazí do moře sílu jeho , i on od ohně sežrán bude . Vida to Aškalon , báti se bude , i Gáza velikou bolest míti bude , též i Akaron , proto že jej zahanbilo očekávání jeho . I zahyne král z Gázy , a Aškalon neosedí . A bude bydliti pankhart v Azotu , a tak vypléním pýchu Filistinských . Když pak odejmu vraždu jednoho každého od úst jeho , a ohavnosti jeho od zubů jeho , připojen bude také i on Bohu našemu , aby byl jako vývoda v Judstvu , a Akaron jako Jebuzejský . A položím se vojensky u domu svého pro vojsko a pro ty , kteříž tam i zase jdou ; aniž půjde skrze ně více násilník , proto že se tak nyní vidí očím mým . Plésej velice , dcerko Sionská , prokřikuj , dcerko Jeruzalémská . Aj , král tvůj přijde tobě spravedlivý a spasení plný , chudý a sedící na oslu , totiž na oslátku mladém . Nebo vypléním vozy z Efraima a koně z Jeruzaléma , a vypléněna budou lučiště válečná ; nadto rozhlásí pokoj národům , a panování jeho od moře až k moři , a od řeky až do končin země . Anobrž ty , pro krev smlouvy své vypustil jsem vězně tvé z jámy , v níž není žádné vody . Navraťež se k ohradě , ó vězňové v naději postavení . A tak v ten den , jakžť oznamuji , dvojnásobně nahradím tobě , Když sobě napnu Judu a lučiště naplním Efraimem , a vzbudím syny tvé , ó Sione , proti synům tvým , ó Javane , a nastrojím tě jako meč udatného . Nebo Hospodin proti nim se ukáže , a vynikne jako blesk střela jeho . Panovník , pravím , Hospodin trubou troubiti bude , a pobéře se s vichřicemi poledními . Hospodin zástupů chrániti bude lidu svého , aby zmocníce se kamením z praku , jedli a pili , prokřikujíce jako od vína , a naplní jakož číši tak i rohy oltáře . A tak je vysvobodí v ten den Hospodin Bůh jejich , jakožto stádce lid svůj , a vystaveno bude kamení pěkně tesané místo korouhví v zemi jeho . Nebo aj , jaké blahoslavenství jeho , a jak veliká okrasa jeho ! Obilé mládence a mest panny učiní mluvné . Žádejte od Hospodina deště v čas příhodný , i způsobí Hospodin pršku , a dá vám déšť hojný , a každému bylinu na poli . Nebo obrazové mluví marnost , a věšťci prorokují faleš , a sny marné mluví , marností potěšují . Protož šli jako stádo , ztrestáni jsou , proto že žádného nebylo pastýře . Proti pastýřům takovým zažžen jest hněv můj , a kozly ty trestati budu , ale stádo své , dům Judský , navštíví Hospodin zástupů , a učiní je jako koně ozdobného k boji . Od něho úhel , od něho hřeb , od něho lučiště válečné , od něho též pojde všeliký úředník . A budou podobni rekům , pošlapávajíce do bláta na ulicích v boji , když bojovati budou ; nebo Hospodin s nimi , a zahanbí ty , kteříž jedou na koních . Posilním zajisté domu Judova , a dům Jozefův vysvobodím , a bezpečně je osadím . Nebo lítost mám nad nimi , i budou , jako bych jich nezahnal ; nebo já jsem Hospodin Bůh jejich , a vyslyším je . I budou Efraimští jako silný rek , a veseliti se bude srdce jejich jako od vína . I jejich synové vidouce to , rozveselí se , a zpléše srdce jejich v Hospodinu . Šeptati jim budu , a tak je shromáždím ; nebo je vykoupím , a rozmnoženi budou , jakož rozmnoženi byli . Nadto rozseji je mezi národy , aby na místech dalekých rozpomínali se na mne , a živi jsouce s syny svými , navrátili se . A tak je zase přivedu z země Egyptské , i z Assyrské shromáždím je , a do země Galád a k Libánu přivedu je , ale nepostačí jim . Protož pro těsnost přejde přes moře , a prorazí na moři vlnobití , i vyschnou všecky hlubiny řeky , budeť snížena i pýcha Assyrie , a berla Egypta odjata bude . A posilním jich v Hospodinu , aby ve jménu jeho ustavičně chodili , praví Hospodin . Otevři , Libáne , vrata svá , ať zžíře oheň cedry tvé . Kvěl jedle , nebo padl cedr , nebo znamenití vypléněni jsou ; kvělte dubové Bázanští , nebo klesl les ohražený . Hlas kvílení pastýřů , proto že popléněno důstojenství jejich ; hlas řvání lvů , proto že popléněna pýcha Jordánu . Takto praví Hospodin Bůh můj : Pas ovce tyto k zbití oddané , Kteříž držitelé jejich mordují , aniž bývají obviňováni , a kdož je prodávají , říkají : Požehnaný Hospodin , že jsme zbohatli , a kteříž je pasou , nemají lítosti nad nimi . Protož nebudu míti lítosti více nad obyvateli této země , praví Hospodin , ale aj , já uvedu ty lidi jednoho druhému v ruku , a v ruku krále jejich . I budou potírati zemi tuto , a nevytrhnu jí z ruky jejich . Nebo jsem pásl ovce k zbití oddané , totiž vás chudé toho stáda , a vzav sobě dvě hole , nazval jsem jednu utěšením , a druhou jsem nazval svazujících . A pásl jsem , pravím , ty ovce , A zahladil jsem tři pastýře měsíce jednoho , ale duše má stýskala sobě s nimi , proto že duše jejich nenáviděla mne . Pročež řekl jsem : Nebudu vás pásti . Kteráž umříti má , nechť umře , a kteráž má vyhlazena býti , nechť jest vyhlazena , a jiné nechažť jedí maso jedna druhé . Protož vzav hůl svou utěšení , posekal jsem ji , zrušiv smlouvu svou , kterouž jsem učinil se vším tím lidem . A v ten den , když zrušena byla , právě poznali chudí toho stáda , kteříž na mne pozor měli , že řeč Hospodinova jest . Nebo jsem řekl jim : Jestliže se vám vidí , dejte mzdu mou ; pakli nic , nechte tak . I odvážili mzdu mou třidceti stříbrných . I řekl mi Hospodin : Povrz je před hrnčíře . Znamenitá mzda , kterouž jsem tak draze šacován od nich . A tak vzav třidceti stříbrných , uvrhl jsem je v domě Hospodinově před hrnčíře . Potom posekal jsem hůl svou druhou svazujících , zrušiv bratrství mezi Judou a mezi Izraelem . I řekl mi Hospodin : Vezmi sobě ještě oruží pastýře bláznivého . Nebo aj , já vzbudím pastýře v této zemi . Pobloudilých nebude navštěvovati , ani jehňátka hledati , ani což polámaného jest , léčiti , ani toho , což se zastavuje , nositi , ale maso toho , což tučnějšího jest , jísti bude , a kopyta jejich poláme . Běda pastýři tomu ničemnému , kterýž opouští stádo . Meč na rameno jeho a na oko pravé jeho , rámě jeho docela uschne , a oko pravé jeho naprosto zatmí se . Břímě slova Hospodinova příčinou Izraele . Praví Hospodin , kterýž roztáhl nebesa , a založil zemi , a sformoval ducha člověka , kterýž jest v něm : Aj , já postavím Jeruzalém jako číši , kteráž ku potácení přivede všecky národy vůkol , kteříž budou proti Judovi v obležení , i proti Jeruzalému . Nýbrž stane se v ten den , že položím Jeruzalém jako kámen přetěžký všechněm národům , jejž kdožkoli zdvihati budou , velmi se urazí , byť se pak shromáždili proti němu všickni národové země . V ten den , praví Hospodin , raním všelikého koně strnutím , a jezdce jeho zblázněním , ale na dům Judský otevru oči své , a všecky koně národů raním slepotou . I dějí vůdcové Judští v srdci svém : Mámeť sílu , i obyvatelé Jeruzalémští , v Hospodinu zástupů , Bohu svém . V ten den učiním vůdce Judské podobné ohni zanícenému mezi dřívím , a pochodni hořící mezi snopy , i zžíře na pravo i na levo všecky národy vůkol , a ostojí Jeruzalém ještě na místě svém v Jeruzalémě . Zachová Hospodin i stánky Judské prvé , aby se nevelebila ozdoba domu Davidova a ozdoba , přebývajících v Jeruzalémě nad Judu . V ten den chrániti bude Hospodin obyvatelů Jeruzalémských , a bude nejnestatečnější z nich v ten den podobný Davidovi , a dům Davidův podobný bohům , podobný andělu Hospodinovu před nimi . Nebo stane se v ten den , že shledám všecky národy , kteříž přitáhnou proti Jeruzalému , abych je zahladil . A vyleji na dům Davidův a na obyvatele Jeruzalémské Ducha milosti a pokorných proseb . I obrátí zřetel ke mně , kteréhož jsou bodli , a kvíliti budou nad ním jako kvílením nad jednorozeným ; hořce , pravím , plakati budou nad ním , jako hořce plačí nad prvorozeným . V ten den bude veliké kvílení v Jeruzalémě , jako kvílení v Adadremmon na poli Mageddo . Nebo kvíliti bude země , každá čeled obzvláštně , čeled domu Davidova obzvláštně , a ženy jejich obzvláštně , čeled domu Nátanova obzvláštně , a ženy jejich obzvláštně , Čeled domu Léví obzvláštně , a ženy jejich obzvláštně , čeled Semei obzvláštně , a ženy jejich obzvláštně , I všecky čeledi jiné , každá čeled obzvláštně , a ženy jejich obzvláštně . V ten den bude studnice otevřená domu Davidovu a obyvatelům Jeruzalémským , k obmytí hřícha i nečistoty . Stane se také v ten den , praví Hospodin zástupů , že vyhladím jména modl z země , tak že nebudou připomínány více , nýbrž také i ty proroky a ducha nečistoty vyprázdním z země . I stane se , prorokoval-li by někdo více , že jemu řeknou otec jeho a matka jeho , kteříž jej zplodili : Nebudeš živ , proto že jsi lež mluvil ve jménu Hospodinovu . I probodnou jej otec jeho a matka jeho , kteříž jej zplodili , že prorokoval . A tak stane se v ten den , že se budou styděti proroci ti , každý za vidění své , když by prorokovali , aniž oblekou sukně z srstí , aby klamali . Ale dí každý : Nejsem já prorok . Muž , kterýž zemi dělá , jsem já ; nebo mne učil tomu člověk od dětinství mého . A dí-li kdo jemu : Jaké to máš rány na rukou svých ? I odpoví : Jimiž jsem zbit v domě těch , kteříž mne milují . Ó meči , prociť na pastýře mého , a na muže bližního mého , praví Hospodin zástupů . Bí pastýře , a rozprchnou se ovce , ale zase obrátím ruku svou k maličkým . Nebo stane se po vší zemi této , praví Hospodin , že dvě částky vyhlazeny budou v ní a zemrou , a třetí v ní zanechána bude . A i tu třetí uvedu do ohně , a přeženu je , jako se přehání stříbro , a zprubuji je , jako prubováno bývá zlato . Každý vzývati bude jméno mé , a já vyslyším jej . Řeknu : Lid můj jest : a on dí : Hospodin jest Bůh můj . Aj , den Hospodinův přichází , a rozděleny budou kořisti tvé u prostřed tebe . Nebo shromáždím všecky národy proti Jeruzalému k boji , i bude dobyto město , a domové zloupeni , a ženy zhanobeny budou . A když vyjde díl města v zajetí , ostatek lidu nebude vyhlazeno z města . Nebo Hospodin vytáhna , bude bojovati proti těm národům , jakž bojuje v den potýkání . I stanou nohy jeho v ten den na hoře Olivetské , kteráž jest naproti Jeruzalému od východu , a rozdvojí se hora Olivetská napoly k východu a k západu údolím velmi velikým , a odstoupí díl té hory na půlnoci , a díl její na poledne . I budete utíkati před údolím hor ; nebo dosáhne údolí hor až k Azal . Budete , pravím , utíkati , jako jste utíkali před země třesením za dnů Uziáše krále Judského , když přijde Hospodin Bůh můj , a všickni svatí s ním . I stane se v ten den , že nebude světla drahého , ani tmy husté . A tak bude den jeden , kterýž jest znám Hospodinu , aniž bude den , ani noc ; a však stane se , že v čas večera bude světlo . Stane se také v ten den , že vycházeti budou vody živé z Jeruzaléma , díl jich k moři východnímu , a díl jich k moři nejdalšímu . V létě i v zimě bude . A bude Hospodin králem nade vší zemí ; v ten den bude Hospodin jediný , a jméno jeho jedno . A učiněna bude všecka tato země jako rovina od Gaba k Remmon na polední straně Jeruzalému , kterýž vyvýšen jsa , státi bude na místě svém , od brány Beniaminovy až k místu brány první , a až k bráně úhlové , a od věže Chananeel až k presu královskému . A budou bydliti v něm , a nebude více v prokletí ; město Jeruzalém zajisté bezpečně seděti bude . Tato pak bude rána , kterouž raní Hospodin všecky národy , kteříž by bojovali proti Jeruzalému : Usuší tělo jednoho každého , stojícího na nohách svých , a oči jednoho každého usvadnou v děrách svých , a jazyk jednoho každého usvadne v ústech jejich . I stane se v ten den , že bude znepokojení Hospodinovo veliké mezi nimi , tak že uchopí jeden druhého ruku , a vztažena bude ruka jednoho na ruku druhého . Také i ty , Judo , bojovati budeš v Jeruzalémě , a shromážděno bude zboží všech národů vůkol , zlato a stříbro , i roucha velmi mnoho . A podobná bude rána koní , mezků , velbloudů a oslů i všech hovad , kteráž budou v tom ležení , podobná ráně té . I stane se , že kdožkoli pozůstane ze všech národů , kteříž by přitáhli proti Jeruzalému , přicházeti budou z rok do roka klaněti se králi Hospodinu zástupů a slaviti slavnost stánků . I stane se , kdo z čeledí země nebude přicházeti do Jeruzaléma klaněti se králi Hospodinu zástupů , že nebude na ně pršeti déšt . A jestliže čeled Egyptská nevstoupí , ani přijde , jakkoli na ně nepršívá , přijde však táž rána , kterouž raní Hospodin národy , kteříž by nepřicházeli k slavení slavnosti stánků . Tať bude pokuta pro hřích Egyptských a pokuta pro hřích všech národů , kteříž by nechodili k slavení slavnosti stánků . V ten den bude na zvoncích koňských : Svatost Hospodinu ; a bude hrnců v domě Hospodinově jako číší před oltářem . Nýbrž bude všeliký hrnec v Jeruzalémě a v Judstvu svatost Hospodinu zástupů ; a přicházejíce všickni , kteříž obětovati mají , budou je bráti a vařiti v nich . Aniž bude Kananejský více v domě Hospodina zástupů v ten den . Břímě slova Hospodinova proti Izraelovi skrze Malachiáše . Miluji vás , praví Hospodin , vy pak říkáte : V čem nás miluješ ? Zdaliž Ezau nebyl bratr Jákobův ? praví Hospodin . A však jsem miloval Jákoba . Ezau pak měl jsem v nenávisti ; protož zanechal jsem hor jeho pustých , a dědictví jeho drakům pouště . Řekne-li Idumejská země : Ochuzeniť jsme , ale navrátíme se zase , a vystavíme místa pustá , takto praví Hospodin zástupů : Oni nechť stavějí , a já budu bořiti . I budou je nazývati pomezím bezbožnosti a lidem , na nějž hněviv bude Hospodin až na věky . Což oči vaše uzří , a vy díte : Veleben buď Hospodin po pomezích Izraelských . Syn ctí otce , a služebník pána svého . Protož jestližeť jsem já otec , kdež jest čest má ? A jestliže jsem pán , kde jest bázeň má ? Vám to mluví Hospodin zástupů , ó kněží , kteříž sobě zlehčujete jméno mé . A však říkáte : V čem zlehčujeme jméno tvé ? Kteříž přinášejíce na oltář můj obět poškvrněnou , říkáte : Čímž jsme tě poškvrnili ? Tím , když říkáte : Stůl Hospodinův v pohrdání jest . Nebo když přivodíte slepé k obětování , což to není nic zlého ? A když přivodíte chromé aneb nemocné , což to není nic zlého ? Daruj je medle knížeti svému , zalíbíš-li mu se tím , a přijme-li tvář tvou , praví Hospodin zástupů . A protož nyní kořtež se tváři Boha silného , aby nám milost učinil . Ale když to z rukou vašich jest , přijme-liž kterého z vás oblíčej ? praví Hospodin zástupů . Anobrž kdo jest mezi vámi , aby zavřel dvéře , aneb zapálil na oltáři mém darmo ? Nemámť v vás žádné líbosti , praví Hospodin zástupů , a oběti nepřijmu z ruky vaší . Nebo od východu slunce až na západ jeho veliké bude jméno mé mezi národy , a na všelikém místě kadění přinášíno bude jménu mému , a obět čistá . Veliké zajisté jméno mé bude mezi národy , praví Hospodin zástupů , Ačkoli vy ho poškvrňujete , když říkáte : Stůl Hospodinův v pohrdání jest , a což kladeno bývá na něj , že jest chaterný pokrm . Říkáte také : Ach , větší práce , ješto byste to zdmýchnouti mohli , praví Hospodin zástupů . Nebo přinášíte to , což jest vydřeno , a chromé i nemocné , přinášejíce dar . To-liž mám přijímati z ruky vaší ? praví Hospodin . Anobrž zlořečený jest fortelný , kterýž maje v svém stádě samce , činí slib , a obětuje Pánu to , což jest churavého . Nebo král veliký já jsem , praví Hospodin zástupů , a jméno mé jest hrozné mezi národy . A tak nyní k vám přikázání to , ó kněží . Neuposlechnete-li a nesložíte-li v srdci , abyste dali slávu jménu mému , praví Hospodin zástupů , zajisté že pošli na vás zlořečenství , a zlořečiti budu požehnáním vašim . Anobrž již jsem zlořečil každému z nich , nebo jste nikoli nesložili toho v srdci . Aj , já pokazím vám to , což nasejete , a vkydnu lejno na tváře vaše , lejno obětí vašich , tak že vás zachvátí k sobě . Nebo víte , že jsem poslal k vám přikázaní to , aby byla stálá smlouva s Léví , praví Hospodin zástupů . Smlouva má byla s ním života a pokoje , a dal jsem jemu to pro bázeň ; nebo se bál mne , a pro jméno mé potřín byl . Zákon pravdy byl v ústech jeho , a nepravost nebyla nalezena ve rtech jeho , v pokoji a upřímosti chodil se mnou , a mnohé odvrátil od nepravosti . Nebo rtové kněze mají ostříhati umění , a na zákon doptávati se z úst jeho ; posel zajisté Hospodina zástupů jest . Vy pak sešli jste s cesty , byli jste příčinou mnohým , aby činili proti zákonu ; zrušili jste smlouvu Levítskou , praví Hospodin zástupů . Pročež i já také vydal jsem vás v potupu a v nevážnost všemu lidu , jakož vy v ničemž neostříháte cest mých , a přijímáte osoby v zákoně . Zdaliž není jeden otec všech nás ? Zdaliž Bůh jeden nestvořil nás ? Proč nevěrně činiti máme jeden druhému a zlehčovati smlouvu otců našich ? Nevěrně činí Juda , a ohavnost se děje v Izraeli a v Jeruzalémě ; nebo poškvrňuje Juda svatosti Hospodinovy , kterouž by milovati měl , pojímaje za manželku dceru boha jiného . Vypléní Hospodin muže , kterýž to činí , z stánků Jákobových , bdícího i odpovídajícího , i obětujícího dar Hospodinu zástupů . Již to podruhé činíte , že přikrýváte slzami oltář Hospodinův , pláčem a křikem , pročež nikoli nepatří již více k daru , aniž přijímá oběti vzácné z ruky vaší . A však říkáte ? Pro kterou příčinu ? Proto že Hospodin jest svědkem mezi tebou a manželkou mladosti tvé , kteréž ty nevěrně činíš , ješto ona jest tovaryška tvá , a manželka smlouvy tvé . Zdaliž neučinil jedno , ačkoli ještě více ducha měl ? Proč pak jedno ? Aby hledali semene Božího . Protož ostříhejte ducha svého , a manželce mladosti své nečiňte nevěrně . Proto že v nenávisti má propouštění , praví Hospodin Bůh Izraelský , proto že takový přikrývá ukrutnost pláštěm jeho , praví Hospodin zástupů , protož ostříhejte ducha svého , abyste nečinili nevěrně . Těžcí jste Hospodinu slovy svými , a však říkáte : V čem jsme těžcí ? Když říkáte : Každý , kdož činí zlé , líbí se Hospodinu , a v těch on líbost má , aneb : Kde jest Bůh soudu ? Aj , já posílám anděla svého , kterýž připraví cestu před tváří mou . V tom hned přijde do chrámu svého Panovník , kteréhož vy hledáte , a anděl smlouvy , v němž vy líbost máte . Aj , přijdeť , praví Hospodin zástupů . Ale kdo bude moci snésti den příchodu jeho ? A kdo ostojí , když se on ukáže ? Nebo on jest jako oheň rozpouštějící a jako mýdlo běličů . I sedna , přeháněti bude a přečišťovati stříbro , a přečistí syny Léví , a vyčistí je jako zlato a jako stříbro . I budou Hospodinovi , obětujíce oběti v spravedlnosti . I zachutná sobě Hospodin obět Judovu a Jeruzalémských , jako za dnů prvních , a jako za let starodávních . K vám pak přikročím s pomstou , a budu rychlým svědkem proti kouzedlníkům , a proti cizoložníkům , a proti křivopřísežníkům , i proti těm , kteříž s útiskem zadržují mzdu nájemníka , vdově a sirotku , a příchozímu křivdu činíce , nebojí se mne , praví Hospodin zástupů . Nebo já Hospodin neměním se , protož vy , synové Jákobovi , nevzali jste skončení . Hned ode dnů otců vašich odešli jste od ustanovení mých , a neostříhali jste jich . Navraťtež se ke mně , a navrátím se k vám , praví Hospodin zástupů . Ale říkáte : V čem bychom se navrátiti měli ? Loupiti-liž má člověk Boha , že vy loupíte mne ? A však říkáte : V čem tě loupíme ? V desátcích a obětech . Naprosto zlořečení jste , proto že mne loupíte , vy pokolení všecko . Sneste všecky desátky do obilnice , aby byla potrava v domě mém , a zkuste mne nyní v tom , praví Hospodin zástupů , nezotvírám-liť vám průduchů nebeských , a nevyleji-li na vás požehnání , tak že neodoláte . A přimluvím pro vás tomu , což zžírá , a nebude vám kaziti úrod zemských , aniž vám pochybí vinný kmen na poli , praví Hospodin zástupů . I budou vás blažiti všickni národové ; nebo vy budete zemí rozkošnou , praví Hospodin zástupů . Rozmohlať se proti mně slova vaše , praví Hospodin , a však říkáte : Což jsme mluvili proti tobě ? Říkáte : Daremná jest věc sloužiti Bohu , a jaký zisk , budeme-li ostříhati nařízení jeho , a budeme-li choditi zasmušile , bojíce se Hospodina zástupů ? Nýbrž nyní blahoslavíme pyšné . Ti , kteříž páší bezbožnost , vzdělávají se , a pokoušející Boha vysvobozeni bývají . Tehdy ti , kteříž se bojí Hospodina , tytýž mluvili jeden k druhému . I pozoroval Hospodin a slyšel , a psána jest kniha pamětná před ním pro ty , kteříž se bojí Hospodina , a myslí na jméno jeho . Tiť budou , praví Hospodin zástupů , v den , kterýž já učiním , mým klínotem , a slituji se nad nimi , jako se slitovává otec nad synem svým , kterýž mu slouží . Tehdy obrátíte se , a uzříte rozdíl mezi spravedlivým a bezbožným , mezi tím , kdo slouží Bohu , a tím , kdo jemu neslouží . Nebo aj , den ten přichází hořící jako pec , v němž budou všickni pyšní , a všickni pášící bezbožnost jako strniště . I zažhne je ten den , kterýž přijíti má , praví Hospodin zástupů , tak že neostaví jim ani kořene ani ratolesti . Vám pak , kteříž se bojíte jména mého , vzejde slunce spravedlnosti , a zdraví bude na paprslcích jeho . Tedy vycházeti budete , a porostete jako telata vykrmená . A pošlapáte bezbožné , tak že budou jako popel pod nohami vašimi v den , kterýž já učiním , praví Hospodin zástupů . Pamatujtež na zákon Mojžíše služebníka mého , jemuž jsem přikázal na Orébě přednesti všemu Izraeli ustanovení a soudy . Aj , já pošli vám Eliáše proroka , prvé nežli přijde den Hospodinův veliký a hrozný , Aby obrátil srdce otců k synům , a srdce synů k otcům jejich , abych přijda , neranil země prokletím . Kniha ( o ) rodu Ježíše Krista syna Davidova , syna Abrahamova . Abraham zplodil Izáka . Izák pak zplodil Jákoba . Jákob zplodil Judu a bratří jeho . Judas pak zplodil Fáresa a Záru z Támar . Fáres pak zplodil Ezroma . Ezrom zplodil Arama . Aram pak zplodil Aminadaba . Aminadab pak zplodil Názona . Názon zplodil Salmona . Salmon zplodil Bóza z Raab . A Bóz zplodil Obéda z Rut . Obéd pak zplodil Jesse . Jesse zplodil Davida krále . David pak král zplodil Šalomouna , z té , kteráž někdy byla žena Uriášova . Šalomoun zplodil Roboáma . Roboám zplodil Abiáše . Abiáš zplodil Azu . Aza zplodil Jozafata . Jozafat zplodil Joráma . Jorám zplodil Oziáše . Oziáš pak zplodil Joátama . Joátam pak zplodil Achasa . Achas zplodil Ezechiáše . Ezechiáš pak zplodil Manasesa . A Manases zplodil Amona . Amon pak zplodil Joziáše . Joziáš pak zplodil Jekoniáše a bratří jeho v zajetí Babylonském . A po zajetí Babylonském Jekoniáš zplodil Salatiele . Salatiel pak zplodil Zorobábele . A Zorobábel zplodil Abiuda . Abiud pak zplodil Eliachima . Eliachim zplodil Azora . Azor potom zplodil Sádocha . Sádoch zplodil Achima . Achim pak zplodil Eliuda . Eliud zplodil Eleazara . Eleazar zplodil Mátana . Mátan zplodil Jákoba . Jákob pak zplodil Jozefa , muže Marie , z nížto narodil se JEŽÍŠ , jenž slove Kristus . A tak všech rodů od Abrahama až do Davida bylo rodů čtrnácte . A od Davida až do zajetí Babylonského rodů čtrnácte . A od zajetí Babylonského až do Krista rodů čtrnácte . Jezukristovo pak narození takto se stalo : Když matka jeho Maria snoubena byla Jozefovi , prve než se sešli , nalezena jest těhotná z Ducha svatého . Ale Jozef muž její spravedlivý jsa , a nechtěv jí v lehkost uvésti , chtěl ji tajně propustiti . Když pak on o tom přemyšloval , aj , anděl Páně ve snách ukázal se jemu , řka : Jozefe synu Davidův , neboj se přijíti Marie manželky své ; nebo což v ní jest počato , z Ducha svatého jest . Porodíť pak syna , a nazůveš jméno jeho Ježíš ; onť zajisté vysvobodí lid svůj od hříchů jejich . Toto pak všecko stalo se , aby se naplnilo , což povědíno bylo ode Pána skrze proroka , řkoucího : Aj , panna těhotná bude , a porodí syna , a nazůveš jméno jeho Emmanuel , jenž se vykládá : S námi Bůh . Procítiv pak Jozef ze sna , učinil , jakož mu přikázal anděl Páně , a přijal manželku svou . Ale nepoznal jí , až i porodila Syna svého prvorozeného , a nazvala jméno jeho Ježíš . Když se pak narodil Ježíš v Betlémě Judově , za dnů Herodesa krále , aj , mudrci od východu slunce přijeli do Jeruzaléma , Řkouce : Kde jest ten , kterýž se narodil Král Židovský ? Nebo viděli jsme hvězdu jeho na východu slunce , a přijeli jsme klaněti se jemu . To uslyšev Herodes král , zarmoutil se i všecken Jeruzalém s ním . A svolav všecky přední kněží a učitele lidu , tázal se jich , kde by se Kristus měl naroditi . Oni pak řekli jemu : V Betlémě Judově . Nebo tak jest psáno skrze proroka : A ty Betléme , země Judská , nikoli nejsi nejmenší mezi knížaty Judskými ; neboť z tebe vyjde Vývoda , kterýž pásti bude lid můj Izraelský . Tedy Herodes tajně povolav mudrců , pilně se jich ptal , kterého by se jim času hvězda ukázala . A když je propouštěl do Betléma , řekl : Jdouce , ptejte se pilně na to dítě , a když naleznete , zvěstujtež mi , ať i já přijda , pokloním se jemu . Oni pak vyslyševše krále , jeli . A aj , hvězda , kterouž byli viděli na východu slunce , předcházela je , až i přišedši , stála nad domem , kdež bylo dítě . A uzřevše hvězdu , zradovali se radostí velmi velikou . I všedše do domu , nalezli dítě s Marijí matkou jeho , a padše , klaněli se jemu ; a otevřevše poklady své , obětovali jemu dary , zlato a kadidlo a mirru . A od Boha napomenuti jsouce ve snách , aby se nenavraceli k Herodesovi , jinou cestou navrátili se do krajiny své . Když pak oni odjeli , aj , anděl Páně ukázal se Jozefovi ve snách , řka : Vstana , vezmi dítě i matku jeho , a utec do Egypta , a buď tam , dokavadž nepovím tobě ; neboť bude Herodes hledati dítě , aby je zahubil . Kterýžto vstav hned v noci , vzal dítě i matku jeho , a odšel do Egypta . A byl tam až do smrti Herodesovy , aby se naplnilo povědění Páně skrze proroka , řkoucího : Z Egypta povolal jsem Syna svého . Tehdy Herodes uzřev , že by oklamán byl od mudrců , rozhněval se náramně , a poslav služebníky své , zmordoval všecky dítky , kteréž byly v Betlémě i ve všech končinách jeho , od dvouletých a níže , podle času , na kterýž se byl pilně vyptal od mudrců . Tehdy naplněno jest to povědění Jeremiáše proroka , řkoucího : Hlas v Ráma slyšán jest , naříkání a pláč a kvílení mnohé ; Ráchel plačící synů svých , a nedala se potěšiti , protože jich není . Když pak umřel Herodes , aj , anděl Páně ukázal se Jozefovi ve snách v Egyptě , Řka : Vstana , vezmi dítě i matku jeho , a jdiž do země Izraelské ; neboť jsou zemřeli ti , jenž hledali bezživotí dítěte . Kterýžto vstav , vzal dítě i matku jeho , a přišel do země Izraelské . A uslyšev , že by Archelaus kraloval v Judstvu místo Herodesa otce svého , obával se tam jíti ; a napomenut jsa od Boha ve snách , obrátil se do krajin Galilejských . A přišed , bydlil v městě , jenž slove Nazarét , aby se naplnilo , což povědíno bylo skrze proroky , že Nazaretský slouti bude . V těch pak dnech přišel Jan Křtitel , káže na poušti Judské , A řka : Pokání čiňte , nebo přiblížilo se království nebeské . Totoť jest zajisté ten Předchůdce předpověděný od Izaiáše proroka , řkoucího : Hlas volajícího na poušti : Připravujte cestu Páně , přímé čiňte stezky jeho . Měl pak Jan roucho z srstí velbloudových a pás kožený okolo bedr svých , a pokrm jeho byl kobylky a med lesní . Tedy vycházeli k němu z Jeruzaléma a ze všeho Judstva , i ze vší krajiny ležící při Jordánu , A křtěni byli od něho v Jordáně , vyznávajíce hříchy své . Uzřev pak mnohé z farizeů a z saduceů , že jdou k jeho křtu , řekl jim : Pokolení ještěrčí , i kdo vám ukázal , kterak byste utéci měli budoucího hněvu ? Protož čiňte ovoce hodné pokání . A nedomnívejte se , že můžete říkati sami u sebe : Otce máme Abrahama . Neboť pravím vám , že by mohl Bůh z kamení tohoto vzbuditi syny Abrahamovi . A jižť jest i sekera k kořenu stromů přiložena . Každý zajisté strom , kterýž nenese ovoce dobrého , vyťat a na oheň uvržen bývá . Já křtím vás vodou ku pokání , ten pak , kterýž po mně přichází , jestiť mocnější nežli já , jehožto nejsem hoden obuvi nositi . Onť vás křtíti bude Duchem svatým a ohněm . Jehožto věječka v ruce jeho , a vyčistíť humno své , a shromáždí pšenici svou do obilnice , ale plevy páliti bude ohněm neuhasitelným . Tehdy přišel Ježíš od Galilee k Jordánu k Janovi , aby také pokřtěn byl od něho . Ale Jan zbraňoval mu , řka : Mně jest potřebí , abych od tebe pokřtěn byl , a ty pak jdeš ke mně ? A odpovídaje Ježíš , dí jemu : Dopusť tak ; neboť tak sluší na nás , abychom plnili všelikou spravedlnost . Tedy dopustil jemu . A pokřtěn jsa Ježíš , vystoupil ihned z vody ; a aj , otevřína jsou mu nebesa , a viděl Ducha Božího , sstupujícího jako holubici a přicházejícího na něj . A aj , zavzněl hlas s nebe řkoucí : Tentoť jest ten můj milý Syn , v němž mi se dobře zalíbilo . Tehdy Ježíš veden jest na poušť od Ducha , aby pokoušín byl od ďábla . A postiv se čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí , potom zlačněl . A přistoupiv k němu pokušitel , řekl : Jsi-li Syn Boží , rciž , ať kamení toto chlebové jsou . On pak odpovídaje , řekl : Psánoť jest : Ne samým chlebem živ bude člověk , ale každým slovem vycházejícím skrze ústa Boží . Tedy pojal jej ďábel do svatého města a postavil ho na vrchu chrámu . A řekl mu : Jsi-li Syn Boží , spustiž se dolů ; nebo psánoť jest , že andělům svým přikázal o tobě , a na ruce uchopí tebe , abys někde o kámen nohy své neurazil . I řekl mu Ježíš : Zase psáno jest : Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého . Opět pojal ho ďábel na horu vysokou velmi , a ukázal mu všecka království světa i slávu jejich , a řekl jemu : Toto všecko tobě dám , jestliže padna , budeš mi se klaněti . Tedy dí mu Ježíš : Odejdiž , satane ; neboť jest psáno : Pánu Bohu svému klaněti se budeš a jemu samému sloužiti budeš . Tedy opustil ho ďábel , a aj , andělé přistoupili a sloužili jemu . A když uslyšel Ježíš , že by Jan vsazen byl do žaláře , odšel do Galilee . A opustiv Nazarét , přišed , bydlil v Kafarnaum za mořem , v krajinách Zabulon a Neftalím , Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka , řkoucího : Země Zabulon a Neftalím při moři za Jordánem , Galilea pohanská , Lid , kterýž bydlil v temnostech , viděl světlo veliké , a sedícím v krajině a stínu smrti , světlo vzešlo jim . Od toho času počal Ježíš kázati a praviti : Pokání čiňte ; neboť se přiblížilo království nebeské . A chodě Ježíš podle moře Galilejského , uzřel dva bratry , Šimona , kterýž slove Petr , a Ondřeje bratra jeho , ani pouštějí sít do moře , ( nebo byli rybáři . ) I dí jim : Pojďte za mnou , a učiním vás rybáře lidí . A oni hned opustivše síti , šli za ním . A poodšed odtud , uzřel jiné dva bratry , Jakuba syna Zebedeova , a Jana bratra jeho , na lodí s Zebedeem otcem jejich , ani tvrdí síti své . I povolal jich . A oni hned opustivše lodí a otce svého , šli za ním . I procházel Ježíš všecku Galilei , uče v shromážděních jejich a káže evangelium království a uzdravuje všelikou nemoc i všeliký neduh v lidu . A rozešla se o něm pověst po vší Syrii . I přivedli k němu všecky nemocné , rozličnými neduhy a trápeními poražené , i ďábelníky , i náměsičníky , i šlakem poražené ; a uzdravoval je . I šli za ním zástupové mnozí z Galilee a z krajiny Desíti měst , i z Jeruzaléma i z Judstva i z Zajordání . Vida pak Ježíš zástupy , vstoupil na horu ; a když se posadil , přistoupili k němu učedlníci jeho . I otevřev ústa svá , učil je , řka : Blahoslavení chudí duchem , nebo jejich jest království nebeské . Blahoslavení lkající , nebo oni potěšeni budou . Blahoslavení tiší , nebo oni dědictví obdrží na zemi . Blahoslavení , kteříž lačnějí a žíznějí spravedlnosti , nebo oni nasyceni budou . Blahoslavení milosrdní , nebo oni milosrdenství důjdou . Blahoslavení čistého srdce , nebo oni Boha viděti budou . Blahoslavení pokojní , nebo oni synové Boží slouti budou . Blahoslavení , kteříž protivenství trpí pro spravedlnost , neb jejich jest království nebeské . Blahoslavení jste , když vám zlořečiti budou lidé a protivenství činiti , a mluviti všecko zlé o vás , lhouce , pro mne . Radujte se a veselte se , nebo odplata vaše hojná jest v nebesích . Takť zajisté protivili se prorokům , kteříž byli před vámi . Vy jste sůl země . Jestliže sůl zmařena bude , čím bude osolena ? K ničemuž se nehodí více , než aby byla ven vyvržena a od lidí potlačena . Vy jste světlo světa . Nemůžeť město na hoře ležící skryto býti . Aniž rozsvěcují svíce a stavějí ji pod kbelec , ale na svícen ; i svítí všechněm , kteříž v domu jsou . Tak svěť světlo vaše před lidmi , ať vidí skutky vaše dobré , a slaví Otce vašeho , jenž jest v nebesích . Nedomnívejte se , že bych přišel rušiti Zákon anebo Proroky . Nepřišelť jsem rušiti , ale naplniti . Amen zajisté pravím vám : Dokudž nepomine nebe i země , jediná literka aneb jediný puňktík nepomine z Zákona , až se všecky věci stanou . Protož zrušil-li by kdo jedno z přikázání těchto nejmenších a učil by tak lidi , nejmenší slouti bude v království nebeském . Kdož by pak koli činil i jiné učil , ten veliký slouti bude v království nebeském . Nebo pravím vám : Nebude-liť hojnější spravedlivost vaše nežli zákoníků a farizeů , nikoli nevejdete do království nebeského . Slyšeli jste , že řečeno jest od starých : Nezabiješ . Pakli by kdo zabil , povinen bude státi k soudu . Ale jáť pravím vám : Že každý , kdož se hněvá na bratra svého bez příčiny , povinen k soudu státi . Kdož by pak řekl bratru svému : Rácha , povinen bude před radou státi ; a kdož by řekl : Blázne , povinen bude pekelný oheň trpěti . Protož obětoval-li bys dar svůj na oltář , a tu bys se rozpomenul , že bratr tvůj má něco proti tobě , Nechejž tu daru svého před oltářem a jdi , prve smiř se s bratrem svým , a potom přijda , obětuj dar svůj . Vejdi v dobrou vůli s protivníkem svým rychle , dokudž jsi s ním na cestě , ať by snad nedal tebe protivník tvůj soudci , a soudce dal by tě služebníku , a byl bys uvržen do žaláře . Amen pravím tobě : Nevyjdeš odtud nikoli , dokudž i toho posledního haléře nenavrátíš . Slyšeli jste , že řečeno jest od starých : Nezcizoložíš . Ale jáť pravím vám : Že každý , kdož by pohleděl na ženu ku požádání jí , již zcizoložil s ní v srdci svém . Jestliže pak oko tvé pravé horší tě , vylupiž je a vrz od sebe ; nebť jest užitečněji tobě , aby raději zahynul jeden úd tvůj , nežli by celé tělo tvé uvrženo bylo do ohně pekelného . A pakli ruka tvá pravá horší tě , utniž ji a vrz od sebe ; nebo užitečněji jest tobě , aby zahynul raději jeden úd tvůj , nežli by všecko tělo tvé uvrženo bylo do pekelného ohně . Též řečeno jest : Kdož by koli propustil manželku svou , aby jí dal lístek rozloučení . Jáť pak pravím vám : Že kdožkoli propustil by manželku svou , kromě příčiny cizoložstva , uvodí ji v cizoložstvo , a kdož propuštěnou pojme , cizoloží . Opět slyšeli jste , že řečeno jest od starých : Nebudeš křivě přisahati , ale splníš Pánu přísahy své . Ale jáť pravím vám : Abyste nepřisahali všelijak , ani skrze nebe , nebo stolice Boží jest , Ani skrze zemi , nebo podnož jeho jest , ani skrze Jeruzalém , nebo město velikého Krále jest . Ani skrze hlavu svou budeš přisahati , nebo nemůžeš jednoho vlasu učiniti bílého aneb černého . Ale buď řeč vaše : Jistě , jistě ; nikoli , nikoli . Což pak nad to více jest , to od toho zlého jest . Slyšeli jste , že řečeno jest : Oko za oko , a zub za zub . Jáť pak pravím vám : Abyste neodpírali zlému . Ale udeří-li tě kdo v pravé líce tvé , nasaď jemu i druhého . A tomu , kdož se s tebou chce souditi a sukni tvou vzíti , nech mu i pláště . A nutil-li by tě kdo jíti s sebou míli jednu , jdi s ním dvě . A prosícímu tebe dej , a od toho , kdo by chtěl vypůjčiti od tebe , neodvracuj se . Slyšeli jste , že řečeno jest : Milovati budeš bližního svého , a nenáviděti budeš nepřítele svého . Ale jáť vám pravím : Milujte nepřátely vaše , dobrořečte těm , kteříž vás proklínají , a dobře čiňte nenávidícím vás , a modlte se za nepřátely a protivníky vaše , Abyste byli synové Otce vašeho , jenž jest v nebesích ; ješto slunci svému velí vzchoditi na dobré i na zlé , a déšť dává na spravedlivé i na nespravedlivé . Nebo milujete-li ty , jenž vás milují , jakou odplatu míti budete ? Zdaliž i publikáni téhož nečiní ? A budete-li pozdravovati toliko bratří svých , což více nad jiné činíte ? Však i publikáni to činí . Buďtež vy tedy dokonalí , jako i Otec váš nebeský dokonalý jest . Pilně se varujte , abyste almužny vaší nedávali před lidmi , proto abyste byli vidíni od nich , jinak nebudete míti odplaty u Otce vašeho , jenž jest v nebesích . Protož když dáváš almužnu , netrub před sebou , jako pokrytci činí v školách a na ulicech , aby chváleni byli od lidí . Amen pravím vám , majíť odplatu svou . Ale ty když dáváš almužnu , tak čiň , ať neví levice tvá , co činí pravice tvá , Aby almužna tvá byla v skrytě , a Otec tvůj , kterýž vidí v skrytě , odplatí tobě zjevně . A když bys se chtěl modliti , nebývejž jako pokrytci , kteříž obyčej mají , v školách a na úhlech rynku stojíce , modliti se , aby byli vidíni od lidí . Amen pravím vám , žeť mají odplatu svou . Ale ty když bys se modliti chtěl , vejdi do pokojíka svého , a zavra dveře své , modliž se Otci svému , jenž jest v skrytě , a Otec tvůj , kterýž vidí v skrytě , odplatí tobě zjevně . Modléce se pak , nebuďtež marnomluvní jako pohané ; nebo se domnívají , že mnohomluvností svou to způsobí , aby byli uslyšáni . Nepřirovnávejtež se tedy jim , neboť ví Otec váš , čeho jest vám potřebí , prve nežli byste vy ho prosili . A protož vy takto se modlte : Otče náš , jenž jsi v nebesích , posvěť se jméno tvé . Přijď království tvé . Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi . Chléb náš vezdejší dej nám dnes . A odpusť nám viny naše , jakož i my odpouštíme vinníkům našim . I neuvoď nás v pokušení , ale zbav nás od zlého . Nebo tvé jest království , i moc , i sláva , na věky , Amen . Nebo budete-li odpouštěti lidem viny jejich , odpustíť i vám nebeský Otec váš . Jestliže pak neodpustíte lidem vin jejich , aniž Otec váš odpustí vám hříchů vašich . Když byste se pak postili , nebývejtež jako pokrytci zasmušilí ; neboť pošmuřují tváří svých , aby vědomé bylo lidem , že se postí . Amen pravím vám , vzaliť jsou odplatu svou . Ty pak , když se postíš , pomaž hlavy své a tvář svou umej , Aby nebylo zjevné lidem , že se postíš , ale Otci tvému , kterýž jest v skrytě . A Otec tvůj , kterýž vidí v skrytosti , odplatí tobě zjevně . Neskládejte sobě pokladů na zemi , kdežto mol a rez kazí , a kdež zloději vykopávají a kradou . Ale skládejte sobě poklady v nebi , kdežto ani mol ani rez kazí , a kdežto zloději nevykopávají ani kradou . Nebo kdežť jest poklad váš , tuť jest i srdce vaše . Svíce těla jestiť oko ; jestliže oko tvé sprostné bylo by , všecko tělo tvé světlé bude . Pakliť by oko tvé bylo nešlechetné , všecko tělo tvé tmavé bude . Protož jestliže světlo , kteréž jest v tobě , jest tma , co pak sama tma , jaká bude ? Žádný nemůže dvěma pánům sloužiti . Nebo zajisté jednoho nenáviděti bude , a druhého milovati , aneb jednoho přídržeti se bude , a druhým pohrdne . Nemůžte Bohu sloužiti i mamoně . Protož pravím vám : Nepečujte o život váš , co byste jedli a co pili , ani o tělo vaše , čím byste je odívali . Zdaliž není život více nežli pokrm , a tělo více nežli oděv ? Hleďte na ptactvo nebeské , žeť nesejí ani žnou , ani shromažďují do stodol , avšak Otec váš nebeský krmí je . I zdaliž vy jich mnohem nepřevyšujete ? A kdo z vás pečlivě mysle , může přidati ku postavě své loket jeden ? A o oděv proč pečujete ? Poučte se na kvítí polním , kterak roste , nepracuje ani přede . A aj , pravím vám , že ani Šalomoun ve vší slávě své tak odín nebyl , jako jedno z nich . Poněvadž tedy trávu polní , ješto dnes jest , a zítra do peci bývá vložena , Bůh tak odívá , i zdaliž mnohem více vám toho nečiní , ó malé víry ? Nepečujtež tedy , říkajíce : Co budeme jísti ? anebo : Co budeme píti ? anebo : Čím se budeme odívati ? Nebo toho všeho pohané hledají . Víť zajisté Otec váš nebeský , že toho všeho potřebujete . Ale hledejte vy nejprv království Božího a spravedlnosti jeho , a toto vše bude vám přidáno . Protož nepečujte o zítřejší den , nebo zítřejší den pečovati bude o své věci . Dostiť má den na svém trápení . Nesuďtež , abyste nebyli souzeni . Nebo jakým soudem soudíte , takovýmž budete souzeni , a jakouž měrou měříte , takovouž bude vám zase odměřeno . Kterakž pak vidíš mrvu v oku bratra svého , a v oku svém břevna necítíš ? Aneb kterak díš bratru svému : Nech , ať vyvrhu mrvu z oka tvého , a aj , břevno jest v oku tvém ? Pokrytče , vyvrz nejprv břevno z oka svého , a tehdy prohlédneš , abys vyňal mrvu z oka bratra tvého . Nedávejte svatého psům , aniž mecte perel svých před svině , ať by snad nepotlačily jich nohama svýma , a psi obrátíce se , aby neroztrhaly vás . Proste , a dánoť bude vám ; hledejte , a naleznete ; tlucte , a bude vám otevříno . Nebo každý , kdož prosí , béře ; a kdož hledá , nalézá ; a tomu , jenž tluče , bude otevříno . Nebo který z vás jest člověk , kteréhož kdyby prosil syn jeho za chléb , zdali kamene podá jemu ? A prosil-li by za rybu , zdali hada podá jemu ? Poněvadž tedy vy , jsouce zlí , umíte dobré dary dávati synům vašim , čím více Otec váš , jenž jest v nebesích , dá dobré věci těm , kteříž ho prosí ? A protož všecko , což byste chtěli , aby vám lidé činili , to i vy čiňte jim ; toť zajisté jest Zákon i Proroci . Vcházejte těsnou branou ; nebo prostranná brána a široká cesta jest , kteráž vede k zahynutí , a mnoho jest těch , kteříž vcházejí skrze ni . Nebo těsná jest brána a úzká cesta , kteráž vede k životu , a málo jest nalézajících ji . Pilně se pak varujte falešných proroků , kteříž přicházejí k vám v rouše ovčím , ale vnitř jsou vlci hltaví . Po ovocích jejich poznáte je . Zdaliž sbírají z trní hrozny , aneb z bodláčí fíky ? Takť každý strom dobrý ovoce dobré nese , zlý pak strom zlé ovoce nese . Nemůžeť dobrý strom zlého ovoce nésti , ani strom zlý ovoce dobrého vydávati . Všeliký strom , kterýž nenese ovoce dobrého , vyťat a na oheň uvržen bývá . A tak tedy po ovocích jejich poznáte je . Ne každý , kdož mi říká : Pane , Pane , vejde do království nebeského , ale ten , kdož činí vůli Otce mého , kterýž v nebesích jest . Mnozíť mi dějí v onen den : Pane , Pane , zdaliž jsme ve jménu tvém neprorokovali , a ve jménu tvém ďáblů nevymítali , a v tvém jménu zdaliž jsme divů mnohých nečinili ? A tehdyť jim vyznám , že jsem vás nikdy neznal . Odejděte ode mne , činitelé nepravosti . A protož každého , kdož slyší slova má tato a zachovává je , připodobním muži moudrému , kterýž ustavěl dům svůj na skále . I spadl příval , a přišly řeky , a váli větrové , a obořili se na ten dům , a nepadl ; nebo založen byl na skále . A každý , kdož slyší slova má tato , a neplní jich , připodobněn bude muži bláznu , kterýž ustavěl dům svůj na písku . I spadl příval , a přišly řeky , a váli větrové , a obořili se na ten dům , i padl , a byl pád jeho veliký . I stalo se , když dokonal Ježíš řeči tyto , že se převelmi divili zástupové učení jeho . Nebo učil je jako moc maje , a ne jako zákoníci . A když sstupoval s hory , šli za ním zástupové mnozí . A aj , malomocný přišed , klaněl se jemu , řka : Pane , kdybys jen chtěl , můžeš mne očistiti . I vztáh Ježíš ruku , dotekl se ho , řka : Chci , buď čist . A hned očištěno jest malomocenství jeho . I dí mu Ježíš : Viziž , abys žádnému nepravil . Ale jdi , a ukaž se knězi , a obětuj dar , kterýž přikázal Mojžíš , na svědectví jim . A když vcházel Ježíš do Kafarnaum , přistoupil k němu setník , prose ho , A řka : Pane , služebník můj leží doma šlakem poražený , velmi se trápě . I dí mu Ježíš : Já přijdu a uzdravím ho . A odpovídaje setník , řekl : Pane , nejsemť hoden , abys všel pod střechu mou , ale toliko rci slovo , a uzdraven bude služebník můj . Nebo i já jsem člověk moci poddaný , maje pod sebou žoldnéře , avšak dím-li tomuto : Jdi , tedy jde , a jinému : Přijď , a přijde , a služebníku svému : Učiň toto , a učiní . Tedy uslyšev to Ježíš , podivil se , a jdoucím za sebou řekl : Amen pravím vám , ani v Izraeli tak veliké víry jsem nenalezl . Pravím pak vám , žeť přijdou mnozí od východu i od západu , a stoliti budou s Abrahamem , s Izákem a s Jákobem v království nebeském , Ale synové království vyvrženi budou do temností zevnitřních . Tamť bude pláč a škřipení zubů . I řekl Ježíš setníkovi : Jdiž , a jakžs uvěřil , staň se tobě . I uzdraven jest služebník jeho v tu hodinu . A přišed Ježíš do domu Petrova , uzřel svegruši jeho , ana leží a má zimnici . I dotekl se ruky její , a hned přestala jí zimnice . I vstala a posluhovala jim . A když byl večer , přivedli k němu mnohé , kteříž ďábelství měli , a on vymítal duchy zlé slovem , a všecky , kteříž se zle měli , uzdravil , Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka , řkoucího : Onť jest vzal na se mdloby naše , a neduhy naše nesl . Vida pak Ježíš zástupy mnohé okolo sebe , kázal přeplaviti se na druhou stranu . A přistoupiv jeden zákoník , řekl jemu : Mistře , půjdu za tebou , kamžkoli půjdeš . I dí mu Ježíš : Lišky doupata mají , a ptactvo nebeské hnízda , ale Syn člověka nemá , kde by hlavu sklonil . Jiný pak z učedlníků jeho řekl jemu : Pane , dopusť mi prve odjíti a pochovati otce mého . Ale Ježíš řekl jemu : Pojď za mnou , a nech , ať tam mrtví pochovávají mrtvé své . A když vstoupil na lodí , vstoupili za ním i učedlníci jeho . A aj , bouře veliká stala se jest na moři , takže vlny přikrývaly lodí . On pak spal . A přistoupivše učedlníci jeho , zbudili jej , řkouce : Pane , zachovej nás , hynemeť . I dí jim : Proč se bojíte , ó malé víry ? Tedy vstav , přimluvil větrům a moři , i stalo se utišení veliké . Lidé pak divili se , řkouce : Kteraký jest tento , že ho i větrové i moře poslouchají ? A když se přeplavil na druhou stranu do krajiny Gergezenských , potkali se s ním dva ďábelníci z hrobu vyšlí , ukrutní náramně , takže pro ně žádný nemohl tou cestou choditi . A aj , zkřikli , řkouce : Co je nám po tobě , Ježíši , Synu Boží ? Přišel jsi sem před časem trápiti nás . A bylo opodál od nich stádo veliké vepřů , pasoucích se . Ďáblové pak prosili ho , řkouce : Poněvadž nás vymítáš , dopustiž nám vjíti do toho stáda vepřů . I řekl jim : Jděte . A oni vyšedše , vešli do stáda těch vepřů . A aj , hnalo se všecko stádo těch vepřů s vrchu dolů do moře , i ztonuli v vodách . Pastýři pak utekli . A přišedše do města , vypravovali to všecko , i o těch ďábelnících . A aj , všecko město vyšlo v cestu Ježíšovi , a uzřevše ho , prosili , aby šel z končin jejich . A vstoupiv na lodí , přeplavil se , a přišel do města svého . A aj , přinesli mu šlakem poraženého , ležícího na loži . A viděv Ježíš víru jejich , dí šlakem poraženému : Doufej , synu , odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji . A aj , někteří z zákoníků řekli sami v sobě : Tento se rouhá . A viděv Ježíš myšlení jejich , řekl : Proč vy myslíte zlé věci v srdcích vašich ? Nebo co jest snáze říci , to-li : Odpouštějí se tobě hříchové ? čili říci : Vstaň a choď ? Ale abyste věděli , žeť má moc Syn člověka na zemi odpouštěti hříchy , tedy dí šlakem poraženému : Vstaň , vezmi lože své , a jdi do domu svého . Tedy vstal a odšel do domu svého . A vidouce to zástupové , divili se a velebili Boha , kterýž dal takovou moc lidem . A jda odtud Ježíš , uzřel člověka sedícího na cle , jménem Matouše . I dí mu : Pojď za mnou . A on vstav , šel za ním . I stalo se , když seděl za stolem v domu jeho , a aj , mnozí celní a hříšníci přišedše , stolili s Ježíšem a s učedlníky jeho . A vidouce to farizeové , řekli učedlníkům jeho : Proč s celnými a hříšníky jí Mistr váš ? Ježíš pak uslyšev to , řekl jim : Nepotřebujíť zdraví lékaře , ale nemocní . Jděte vy raději a učte se , co jest to : Milosrdenství chci a ne oběti . Nebo nepřišel jsem volati spravedlivých , ale hříšných ku pokání . Tehdy přistoupili k němu učedlníci Janovi , řkouce : Proč my a farizeové postíme se často , učedlníci pak tvoji se nepostí ? I řekl jim Ježíš : Zdaliž mohou synové Ženichovi rmoutiti se , dokudž s nimi jest Ženich ? Ale přijdou dnové , když bude od nich odjat Ženich , a tehdyť se budou postiti . Žádný zajisté nepřišívá záplaty sukna nového k rouchu vetchému ; nebo ta záplata jeho odtrhla by ještě nějaký díl od roucha , a tak větší by díra byla . Aniž lejí vína nového do nádob starých ; sic jinak rozpuknou se sudové , a víno se vyleje , a sudové se zkazí . Ale víno nové lejí do nových nádob , a bývá obé zachováno . A když on toto k nim mluvil , aj , kníže jedno přistoupilo a klanělo se jemu , řka : Pane dcera má nyní umřela . Ale pojď , vlož na ni ruku svou , a budeť živa . A vstav Ježíš , šel za ním , i učedlníci jeho . ( A aj , žena , kteráž nemocí svou trápena byla ode dvanácti let , přistoupivši pozadu , dotkla se podolka roucha jeho . Nebo řekla sama v sobě : Dotknu-li se jen toliko roucha jeho , uzdravena budu . Ježíš pak obrátiv se a uzřev ji , řekl : Doufej , dcero , víra tvá tě uzdravila . A zdráva učiněna jest žena od té chvíle . ) Přišed pak Ježíš do domu knížete , a uzřev tu trubače a zástup hlučící , Řekl jim : Odejdětež ; nebť neumřela děvečka , ale spí . I posmívali se jemu . A když byl vyhnán zástup , všed tam , ujal ji za ruku její ; i vstala jest děvečka . A roznesla se pověst ta po vší té zemi . A když šel odtud Ježíš , šli za ním dva slepí , volajíce a řkouce : Smiluj se nad námi , Synu Davidův . A když všel do domu , přistoupili k němu ti slepí . I dí jim Ježíš : Věříte-li , že to mohu učiniti ? Řekli jemu : Ovšem , Pane . Tedy dotekl se očí jejich , řka : Podle víry vaší staniž se vám . I otevříny jsou oči jejich . Zapověděl jim pak tuze Ježíš , řka : Viztež , ať nižádný o tom nezví . Ale oni vyšedše , rozhlásali jej po vší té zemi . A když oni vycházeli , aj , přivedli mu člověka němého , majícího ďábelství . A když vyvrhl ďábelství , mluvil jest němý . I divili se zástupové , řkouce : Že nikdy se nic takového neukázalo v lidu Izraelském . Farizeové pak pravili : Mocí knížete ďábelského vymítá ďábly . I obcházel Ježíš všecka města i městečka , uče v školách jejich a káže evangelium království , a uzdravuje všelikou nemoc i všeliký neduh v lidu . A když hleděl na zástupy , slitovalo se mu jich , že byli tak opuštěni a rozptýleni jako ovce , nemajíce pastýře . Tedy dí učedlníkům svým : Žeň zajisté jest mnohá , ale dělníků málo . Protož proste Pána žni , ať vypudí dělníky na žeň svou . A svolav k sobě dvanácte učedlníků svých , dal jim moc nad duchy nečistými , aby je vymítali , a aby uzdravovali všelikou nemoc , i všeliký neduh . Dvanácti pak apoštolů jména jsou tato : První Šimon , jenž slove Petr , a Ondřej bratr jeho , Jakub Zebedeův a Jan bratr jeho , Filip a Bartoloměj , Tomáš a Matouš , jenž byl celný , Jakub Alfeův a Lebbeus , přijmím Thaddeus , Šimon Kananitský a Jidáš Iškariotský , kterýž i zradil ho . Těch dvanácte poslal Ježíš , přikazuje jim , řka : Na cestu pohanů nechoďte , a do měst Samaritánských nevcházejte . Ale raději jděte k ovcem zahynulým z domu Izraelského . Jdouce pak , kažte , řkouce : Že se přiblížilo království nebeské . Nemocné uzdravujte , malomocné čisťte , mrtvé křeste , ďábelství vymítejte ; darmo jste vzali , darmo dejte . Neshromažďujte zlata ani stříbra , ani peněz v opascích vašich mívejte , Ani mošny na cestě , ani dvou sukní , ani obuvi , ani hůlky ; hodenť jest zajisté dělník pokrmu svého . A do kteréhožkoli města neb městečka vešli byste , vzeptejte se , kdo by v něm hodný byl , a tu pobuďte , až byste i vyšli odtud . A vcházejíce do domu , pozdravtež ho . A jestližeť bude dům ten hodný , pokoj váš přijdiž naň ; pakliť by nebyl hodný , pokoj váš navratiž se k vám . A kdožkoli nepřijal by vás , a neuposlechl by řečí vašich , vyjdouce ven z domu neb z města toho , vyraztež prach z noh vašich . Amen pravím vám : Lehčeji bude zemi Sodomských a Gomorských v den soudný nežli městu tomu . Aj , já posílám vás jako ovce mezi vlky ; protož buďte opatrní jako hadové , a sprostní jako holubice . Vystříhejtež se pak lidí ; nebť vás vydávati budou do sněmů , a v školách svých budou vás bičovati . Ano i před vladaře i před krále vedeni budete pro mne , na svědectví jim , i těm národům . Kdyžť pak vás vydadí , nebuďtež pečliví , kterak aneb co byste mluvili ; dánoť bude zajisté vám v tu hodinu , co budete míti mluviti . Nebo ne vy jste , jenž mluvíte , ale duch Otce vašeho , jenž mluví v vás . Vydáť pak bratr bratra na smrt , i otec syna , a povstanouť dítky proti rodičům , a zmordují je . A budete v nenávisti všechněm pro jméno mé , ale kdož setrvá až do konce , tenť spasen bude . Když se pak vám budou protiviti v tom městě , utecte do jiného . Amen zajisté pravím vám , nezchodíte měst Izraelských , ažť přijde Syn člověka . Neníť učedlník nad mistra , ani služebník nad pána svého . Dostiť jest učedlníku , aby byl jako mistr jeho , a služebník jako pán jeho . Poněvadž jsou hospodáře Belzebubem nazývali , čím pak více domácí jeho ? Protož nebojte se jich ; nebť není nic skrytého , což by nemělo býti zjeveno , ani co tajného , ješto by nemělo zvědíno býti . Což vám pravím ve tmách , pravte na světle , a co v uši slyšíte , hlásejte na domích . A nebojte se těch , kteříž zabíjejí tělo , ale duše nemohou zabíti ; než bojte se raději toho , kterýž může i duši i tělo zatratiti v pekelném ohni . Zdaliž neprodávají dvou vrabců za malý peníz ? a jeden z nich nepadá na zem bez vůle Otce vašeho . Vaši pak i vlasové na hlavě všickni sečteni jsou . Protož nebojte se , mnohých vrabců dražší jste vy . Kdožkoli tedy vyzná mne před lidmi , vyznámť i já jej před Otcem svým , jenž jest v nebesích . Ale kdož by mne zapřel před lidmi , zapřímť ho i já před Otcem svým , kterýž jest v nebesích . Nedomnívejte se , že bych přišel pokoj dáti na zemi . Nepřišelť jsem , abych pokoj uvedl , ale meč . Přišelť jsem zajisté , abych rozdělil člověka proti otci jeho , a dceru proti mateři její , a nevěstu proti svegruši její . A nepřátelé člověka budou domácí jeho . Kdo miluje otce neb matku více nežli mne , neníť mne hoden ; a kdož miluje syna nebo dceru více nežli mne , neníť mne hoden . A kdož nebéře kříže svého a nenásleduje mne , neníť mne hoden . Kdož nalezne duši svou , ztratíť ji ; a kdo by ztratil duši svou pro mne , nalezneť ji . Kdož vás přijímá , mneť přijímá ; a kdo mne přijímá , přijímáť toho , kterýž mne poslal . Kdo přijímá proroka ve jménu proroka , odplatu proroka vezme ; a kdož přijímá spravedlivého ve jménu spravedlivého , odplatu spravedlivého vezme . A kdož by koli dal jednomu z těchto nejmenších číši vody studené k nápoji , toliko ve jménu učedlníka , zajisté pravím vám , neztratíť odplaty své . I stalo se , když dokonal Ježíš řeči své , kteréž mluvil , přikázání dávaje dvanácti učedlníkům svým , bral se odtud , aby učil a kázal v městech jejich . Jan pak v vězení uslyšev o skutcích Kristových , poslal dva z učedlníků svých , A řekl jemu : Ty-li jsi ten , kterýž přijíti má , čili jiného čekati máme ? I odpovídaje Ježíš , řekl jim : Jdouce , zvěstujtež Janovi , co slyšíte a vidíte : Slepí vidí , a kulhaví chodí , malomocní se čistí , a hluší slyší , mrtví z mrtvých vstávají , chudým pak evangelium se zvěstuje . A blahoslavený jest , kdož se nehorší na mně . A když oni odešli , počal Ježíš praviti zástupům o Janovi : Co jste vyšli na poušť viděti ? Zdali třtinu větrem se klátící ? Aneb co jste vyšli viděti ? Zda člověka měkkým rouchem oděného ? Aj , kteříž se měkkým rouchem odívají , v domích královských jsou . Aneb co jste vyšli viděti ? Proroka-li ? Jistě pravím vám , i více nežli proroka . Tentoť jest zajisté , o němž psáno : Aj , já posílám anděla svého před tváří tvou , kterýžto připraví cestu tvou před tebou . Amen pravím vám , mezi syny ženskými nepovstal větší nad Jana Křtitele ; ale kdo jest menší v království nebeském , jestiť větší nežli on . Ode dnů pak Jana Křtitele až dosavad království nebeské násilí trpí , a ti , kteříž násilí činí , uchvacujíť je . Nebo všickni Proroci i Zákon až do Jana prorokovali . A chcete-li přijmouti : Onť jest Eliáš , kterýž přijíti měl . Kdo má uši k slyšení , slyš . Ale k komu připodobním pokolení toto ? Podobno jest dětem , sedícím na ryncích , a kteříž na tovaryše své volají , A říkají : Pískali jsme vám , a neskákali jste ; žalostně jsme naříkali , a neplakali jste . Přišel zajisté Jan , nejeda ani pije , a oni řkou : Ďábelství má . Přišel Syn člověka , jeda a pije , a oni řkou : Aj , člověk žráč a pijan vína , přítel publikánů a hříšníků . Ale ospravedlněna jest moudrost od synů svých . Tehdy počal přimlouvati městům , v nichžto činěni jsou jeho mnozí divové , že pokání nečinili . Běda tobě Korozaim , běda tobě Betsaido . Nebo kdyby v Týru a Sidonu byli činěni divové ti , kteříž jsou činěni v vás , dávno by byli v žíni a v popele pokání činili . Nýbrž pravím vám , že Týru a Sidonu lehčeji bude v den soudný nežli vám . A ty Kafarnaum , kteréž jsi až k nebi vyvýšeno , až do pekla sstrčeno budeš . Nebo kdyby v Sodomě činěni byli divové ti , kteříž jsou činěni v tobě , byliť by zůstali až do dnešního dne . Ano více pravím vám , že zemi Sodomských lehčeji bude v den soudný nežli tobě . V ten čas odpověděv Ježíš , řekl : Chválím tě , Otče , Pane nebe i země , že jsi skryl tyto věci před moudrými a opatrnými , a zjevil jsi je maličkým . Jistě , Otče , že se tak líbilo před tebou . Všecky věci dány jsou mi od Otce mého , a žádnýť nezná Syna , jediné Otec , aniž Otce kdo zná , jediné Syn , a komuž by chtěl Syn zjeviti . Pojdtež ke mně všickni , kteříž pracujete a obtíženi jste , a já vám odpočinutí dám . Vezměte jho mé na se , a učte se ode mne , neboť jsem tichý a pokorný srdcem , a naleznete odpočinutí dušem vašim . Jho mé zajisté jestiť rozkošné , a břímě mé lehké . V ten čas šel Ježíš v den sváteční skrze obilí , a učedlníci jeho lačni jsouce , počali vymínati klasy a jísti . Farizeové pak vidouce to , řekli jemu : Hle , učedlníci tvoji činí to , čehož nesluší činiti v den sváteční . On pak řekl jim : Co jste nečtli , co jest učinil David , když lačněl , on i ti , kteříž s ním byli ? Kterak všel do domu Božího a chleby posvátné jedl , kterýchžto jemu neslušelo jísti , ani těm , kteříž s ním byli , než toliko samým kněžím ? Anebo zdali jste nečtli v Zákoně , že kněží ve dny sváteční v chrámě svátek ruší , a jsou bez hříchu ? Ale pravímť vám , žeť větší jest tuto nežli chrám . Než kdybyste věděli , co je to : Milosrdenství chci a ne oběti , neodsuzovali byste nevinných . Syn zajisté člověka jestiť pánem i dne svátečního . A poodšed odtud Ježíš , přišel do školy jejich . A aj , byl tu člověk , maje ruku uschlou . I tázali se ho , řkouce : Sluší-li v den sváteční uzdravovati ? aby jej obžalovali . On pak dí jim : Který bude z vás člověk , ješto by měl ovci jednu , a kdyby ta upadla do jámy v den sváteční , i zdaliž dosáhna nevytáhne jí ? A čím lepší jest člověk nežli ovce ? A protož slušíť v den sváteční dobře činiti . Tedy řekl člověku tomu : Vztáhni ruku svou . I vztáhl , a učiněna jest zdravá jako i druhá . Farizeové pak vyšedše , drželi radu proti němu , kterak by jej zahladili . A věda to Ježíš , šel odtud . I šli za ním zástupové mnozí , a uzdravil je všecky . A s pohrůžkou přikázal jim , aby ho nezjevovali , Aby se naplnilo povědění skrze Izaiáše proroka , řkoucího : Aj , služebník můj , kteréhož jsem vyvolil , milý můj , v němž se dobře zalíbilo duši mé . Položím Ducha svého na něj , a soud národům zvěstovati bude . Nebude se vaditi , ani křičeti , ani kdo na ulicích uslyší hlas jeho . Třtiny nalomené nedolomí , a lnu kouřícího se neuhasí , až i vypoví soud k vítězství . A ve jménu jeho národové doufati budou . Tedy podán jemu ďábelstvím posedlý , slepý a němý . I uzdravil jej , takže ten byv slepý a němý , i mluvil i viděl . I divili se všickni zástupové a pravili : Není-liž tento Syn Davidův ? Ale farizeové to uslyševše , řekli : Tento nevymítá ďáblů než Belzebubem , knížetem ďábelským . Ježíš pak znaje myšlení jejich , dí jim : Každé království rozdělené samo v sobě zpustne , a každé město neb dům proti sobě rozdělený nestane . A jestližeť satan satana vymítá , proti sobě rozdělen jest . Kterak tedy stane království jeho ? A vymítám-liť já ďábly v Belzebubu , synové vaši v kom vymítají ? Protož oni soudcové vaši budou . Pakliť já Duchem Božím ďábly vymítám , jistě přišlo jest mezi vás království Boží . Aneb kterak kdo může do domu silného reka vjíti a jeho nádobí pobrati , leč by prve svázal toho silného , a teprvť by dům jeho obloupiti mohl ? Kdož není se mnou , proti mně jest ; a kdo neshromažďuje se mnou , rozptylujeť . Protož pravím vám : Všeliký hřích i rouhání bude lidem odpuštěno , ale rouhání proti Duchu svatému nebude odpuštěno lidem . A kdyby kdo řekl slovo proti Synu člověka , bude jemu odpuštěno , ale kdož by mluvil proti Duchu svatému , nebude jemu odpuštěno , ani na tomto světě , ani na budoucím . A protož nebo čiňte strom dobrý , a ovoce jeho dobré ; anebo čiňte strom zlý , a ovoce jeho zlé . Neboť po ovoci strom bývá poznán . Pokolení ještěrčí , kterakž můžete dobré věci mluviti , jsouce zlí ? Nebo z hojnosti srdce ústa mluví . Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce vynáší dobré , a zlý člověk ze zlého pokladu vynáší zlé . Ale pravím vám , že z každého slova prázdného , kteréž mluviti budou lidé , vydadí počet v den soudný . Nebo z slov svých spravedliv budeš učiněn , a z řečí tvých budeš odsouzen . Tehdy odpověděli někteří z zákoníků a farizeů , řkouce : Mistře , chceme od tebe znamení viděti . On pak odpovídaje , dí jim : Pokolení zlé a cizoložné znamení hledá , a znamení nebude jemu dáno , jediné znamení Jonáše proroka . Nebo jakož byl Jonáš v břiše velryba tři dni a tři noci , takť bude Syn člověka v srdci země tři dni a tři noci . Muži Ninivitští stanou na soudu s pokolením tímto , a odsoudí je , protože pokání činili k Jonášovu kázání , a aj , víceť jest nežli Jonáš tuto . Královna od poledne povstane k soudu s pokolením tímto , a odsoudí je ; nebo přijela od končin země , aby slyšela moudrost Šalomounovu , a aj , víceť jest tuto nežli Šalomoun . Když pak nečistý duch vyjde od člověka , chodí po místech suchých , hledaje odpočinutí , ale nenalézaje , dí : Navrátím se do domu svého , odkudž jsem vyšel . A přijda , nalezne prázdný , vyčištěný a ozdobený . Tedy jde a vezme s sebou sedm jiných duchů horších , a vejdouce , přebývají tam , i bývají poslední věci člověka toho horší nežli první . Takť bude i tomuto zlému pokolení . A když on ještě mluvil k zástupům , aj , matka a bratří jeho stáli vně , žádajíce s ním promluviti . I řekl jemu jeden : Aj , matka tvá i bratří tvoji stojí vně , chtíce s tebou mluviti . On pak odpovídaje , řekl tomu , kterýž k němu byl promluvil : Kdo jest matka má ? A kdo jsou bratří moji ? A vztáhna ruku svou na učedlníky své , i řekl : Aj , matka má i bratří moji . Nebo kdož by činil vůli Otce mého nebeského , tenť jest bratr můj , i sestra má , i matka má . A v ten den vyšed Ježíš z domu , sedl podle moře . I sešli se k němu zástupové mnozí , takže vstoupiv na lodí , seděl , všecken pak zástup stál na břehu . I mluvil jim mnoho v podobenstvích , řka : Aj , vyšel rozsevač , aby rozsíval . A když on rozsíval , některá seménka padla podle cesty , a přiletěli ptáci , i szobali je . Jiná pak padla na místa skalnatá , kdežto neměla mnoho země ; a rychle vzešla , protože neměla hlubokosti země . Ale když slunce vzešlo , uvadla , a že neměla kořene , uschla . Jiná pak padla v trní ; i vzrostlo trní , a udusilo je . A jiná padla v zemi dobrou ; i vydalo užitek , některé stý , jiné šedesátý a jiné třidcátý . Kdo má uši k slyšení , slyš . Tedy přistoupivše učedlníci , řekli jemu : Proč jim v podobenstvích mluvíš ? On pak odpověděv , řekl jim : Nebo vám dáno jest znáti tajemství království nebeského , ale jim není dáno . ( Nebo kdož má , bude jemu dáno a rozhojníť se ; ale kdož nemá , i to , což má , bude od něho odjato . ) Protoť v podobenstvích mluvím jim , že vidouce nevidí , a slyšíce neslyší , ani rozumějí . A plní se na nich proroctví Izaiáše , řkoucí : Ušima uslyšíte , ale nesrozumíte ; a hledíce , hleděti budete , ale neuzříte . Nebo ztučnělo jest srdce lidu tohoto , a ušima těžce slyšeli a oči své zamhouřili , aby snad někdy neuzřeli očima a ušima neslyšeli a srdcem nesrozuměli , a neobrátili se , a já abych jich neuzdravil . Ale oči vaše blahoslavené jsou , že vidí , i uši vaše , že slyší . Amen zajisté pravím vám , že mnozí proroci a spravedliví žádali viděti to , což vy vidíte , a neviděli , a slyšeti to , což vy slyšíte , a neslyšeli . Vy tedy slyšte podobenství rozsevače . Každý , kdož slyší slovo království a nerozumí , přichází ten zlý a uchvacuje to , což jest vsáto v srdce jeho . To jest ten , kterýž podle cesty vsát jest . Ale v skalnatou zemi vsátý , ten jest , kterýž slyší slovo , a hned je s radostí přijímá . Než nemá v sobě kořene , ale jest časný , a když přichází soužení nebo protivenství pro slovo , hned se horší . Ale mezi trní vsátý , ten jest , kterýž slyší slovo Boží , ale pečování tohoto světa a oklamání zboží udušuje slovo , i bývá učiněno bez užitku . V dobrou pak zemi vsátý , ten jest , kterýž slyší slovo a rozumí , i ovoce nese a vydává , některé zajisté stý , a jiné šedesátý , jiné pak třidcátý . Jiné podobenství předložil jim , řka : Podobno jest království nebeské člověku , rozsívajícímu dobré semeno na poli svém . Když pak lidé zesnuli , přišel nepřítel jeho a nasál koukole mezi pšenici a odšel . A když vzrostla bylina a užitek přinesla , tedy ukázal se i koukol . I přistoupivše služebníci hospodáře toho , řekli jemu : Pane , všaks dobrého semene nasál na poli svém , kdeže se pak vzal koukol ? A on řekl jim : Nepřítel člověk to učinil . Služebníci pak řekli mu : Chceš-liž , tedy půjdeme a vytrháme jej ? On pak odpověděl : Nikoli , abyste trhajíce koukol , spolu s ním nevytrhali pšenice . Nechte , ať obé spolu roste až do žni . A v čas žni dím žencům : Vytrhejte nejprv koukol a svažte jej v snopky k spálení , ale pšenici shromažďte do stodoly mé . Jiné podobenství předložil jim , řka : Podobno jest království nebeské zrnu horčičnému , kteréž vzav člověk , vsál na poli svém . Kteréžto zajisté nejmenší jest mezi všemi semeny , když pak vzroste , větší jest všech bylin , a bývá strom , takže ptactvo nebeské přiletíce , hnízda sobě dělají na ratolestech jeho . Jiné podobenství mluvil jim , řka : Podobno jest království nebeské kvasu , kterýž vzavši žena , zadělala ve třech měřicích mouky , až by zkysalo všecko . Toto všecko mluvil Ježíš v podobenstvích k zástupům , a bez podobenství nemluvil jim , Aby se naplnilo povědění skrze proroka , řkoucího : Otevru v podobenstvích ústa svá , vypravovati budu skryté věci od založení světa . Tedy rozpustiv zástupy , šel do domu Ježíš . I přistoupili k němu učedlníci jeho , řkouce : Vylož nám podobenství o koukoli toho pole . On pak odpovídaje , řekl jim : Rozsevač dobrého semene jestiť Syn člověka . A pole jest tento svět , dobré pak símě jsouť synové království , ale koukol jsou synové toho zlostníka . A nepřítel , kterýž jej rozsívá , jestiť ďábel , ale žeň jest skonání světa , a ženci jsou andělé . Protož jakož vytrhávají koukol a ohněm spalují , takť bude při skonání světa tohoto . Pošle Syn člověka anděly své , i vyberouť z království jeho všecka pohoršení , i ty , kteříž činí nepravost , A uvrhouť je do peci ohnivé . Tamť bude pláč a škřipení zubů . A tehdážť spravedliví stkvíti se budou jako slunce v království Otce svého . Kdo má uši k slyšení , slyš . Opět podobno jest království nebeské pokladu skrytému v poli , kterýž nalezna člověk , skrývá , a radostí pro něj odejde a prodá všecko , což má , a koupí pole to . Opět podobno jest království nebeské člověku kupci , hledajícímu dobrých perel . Kterýž nalezna jednu velmi drahou perlu , odšel a prodal všecko , což měl , a koupil ji . Opět podobno jest království nebeské vrši puštěné do moře a ze všelikého plodu shromažďující ; Kteroužto , když naplněna byla , vytáhše na břeh a sedíce , vybírali , což dobrého bylo , v nádoby své , a což bylo zlého , preč zamítali . Takť bude při skonání světa . Vyjdou andělé a oddělí zlé z prostředku spravedlivých , A uvrhou je do peci ohnivé . Tamť bude pláč a škřipení zubů . Potom dí jim Ježíš : Srozuměli-li jste tomuto všemu ? Řekli jemu : I ovšem , Pane . On pak řekl jim : Protož každý učitel umělý v království nebeském podoben jest člověku hospodáři , kterýž vynáší z pokladu svého nové i staré věci . I stalo se , když dokonal Ježíš podobenství tato , bral se odtud . A přišed do vlasti své , učil je v školách jejich , takže se velmi divili , řkouce : Odkud má tento moudrost tuto a moc tuto ? Zdaliž tento není syn tesařův ? a zdaliž matka jeho neslove Maria a bratří jeho Jakub a Jozes a Šimon a Judas ? A sestry jeho zdaliž také všecky u nás nejsou ? Odkudž tedy má tyto všecky věci ? I zhoršili se na něm . A Ježíš řekl : Není prorok beze cti , než v své vlasti a v domu svém . I neučinil tu mnoho divů , pro nevěru jejich . V tom čase uslyšel Herodes čtvrták pověst o Ježíšovi . I řekl služebníkům svým : To jest Jan Křtitel . Onť jest vstal z mrtvých , a protož se divové dějí skrze něho . Nebo Herodes byl jal Jana a svázal jej a dal do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého . Nebo byl řekl jemu Jan : Nesluší tobě míti jí . A chtěv zabíti jej , bál se lidu ; nebo za proroka jej měli . Když pak slaven byl den narození Herodesova , tancovala dcera Herodiady uprostřed hodovníků , i líbilo se to Herodesovi , Tak že s přísahou zaslíbil jí dáti , zač by ho prosila . A ona jsuci prve navedena od mateře své , řekla : Dej mi zde na míse hlavu Jana Křtitele . I zarmoutil se král , ale pro přísahu a pro ty , kteříž spolu s ním stolili , rozkázal jí dáti . A poslav kata , sťal Jana v žaláři . I přinesena jest hlava jeho na míse , a dána děvečce . A ona nesla ji mateři své . A přišedše učedlníci jeho , vzali tělo jeho a pochovali je ; a šedše , pověděli to Ježíšovi . A uslyšev to Ježíš , plavil se odtud na lodičce na místo pusté soukromí . A uslyševše o tom zástupové , šli za ním pěšky z měst . A vyšed Ježíš , uzřel zástup mnohý . I slitovalo mu se jich , a uzdravoval nemocné jejich . A když bylo k večerou , přistoupili k němu učedlníci jeho , řkouce : Pusté jest místo toto , a čas již pominul . Rozpusť zástupy , ať jdouce do městeček , nakoupí sobě pokrmů . Ježíš pak řekl jim : Není potřebí odcházeti , dejte vy jim jísti . A oni řkou jemu : Nemáme zde , než pět chlebů a dvě rybě . Kterýžto dí jim : Přinestež mi je sem . A rozkázav zástupu posaditi se na trávě a vzav pět chlebů a dvě rybě , vzhléd v nebe , požehnal , a lámaje , dal učedlníkům chleby , a učedlníci zástupům . I jedli všickni a nasyceni jsou . I sebrali pozůstalých drobtů , dvanácte košů plných . Těch pak , kteříž jedli , bylo okolo pěti tisíců mužů , kromě žen a dětí . A ihned přinutil učedlníky své , aby vstoupili na lodí a předešli jej za moře , dokudž by nerozpustil zástupů . A rozpustiv zástupy , vstoupil na horu soukromí , aby se modlil . A když byl večer , sám byl tam . Lodí pak již byla uprostřed moře , zmítající se vlnami , nebo byl vítr odporný jim . Při čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš , jda po moři . A vidouce jej učedlníci po moři jdoucího , zarmoutili se , řkouce : Obluda jest . A strachem křičeli . Ale ihned Ježíš promluvil k nim , řka : Doufejtež , jáť jsem , nebojte se . I odpověděv Petr , řekl : Pane , jsi-li ty , rozkažiž mi k sobě přijíti po vodě . A on řekl : Pojď . A vystoupiv Petr z lodí , šel po vodě , aby přišel k Ježíšovi . Ale vida vítr tuhý , bál se . A počav tonouti , zkřikl , řka : Pane , pomoz mi . A ihned Ježíš vztáh ruku , ujal jej a řekl jemu : Malé víry , pročežs pochyboval ? A jakž oni vstoupili na lodí , přestal vítr . Ti pak , kteříž na lodí byli , přistoupivše , klaněli se jemu , řkouce : Jistě Syn Boží jsi . A přeplavivše se , přišli do země Genezaretské . A poznavše jej muži místa toho , rozeslali po vší té krajině vůkol , a shromáždili k němu všecky neduživé . A prosili ho , aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli . A kteřížkoli dotkli se , uzdraveni jsou . A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové , řkouce : Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších ? Nebo neumývají rukou svých , když mají jísti chléb . A on odpovídaje , řekl jim : Pročež i vy přestupujete přikázání Boží pro ustanovení vaše ? Nebo přikázal Bůh , řka : Cti otce svého i matku , a kdož by zlořečil otci neb mateři , smrtí ať umře . Ale vy pravíte : Kdož by koli řekl otci neb mateři : Dar ode mne obětovaný , tobě prospěje , by pak i neuctil otce svého neb mateře své , bez viny bude . A takž zrušili jste přikázání Boží pro své ustanovení . Pokrytci , dobře prorokoval o vás Izaiáš , řka : Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými a rty mne ctí , ale srdce jejich daleko jest ode mne . Nadarmoť mne ctí , učíce učení , jenž jsou přikázání lidská . A svolav zástup , řekl jim : Slyšte a rozumějte . Ne to , což vchází v ústa , poskvrňuje člověka , ale což z úst pochází , toť poskvrňuje člověka . Tehdy přistoupivše učedlníci jeho , řekli mu : Víš-li , že farizeové , slyševše tu řeč , zhoršili se ? A on odpovídaje , řekl : Všeliké štípení , jehož neštípil Otec můj nebeský , vykořeněno bude . Nechte jich , vůdcovéť jsou slepí slepých , a povede-li slepý slepého , oba v jámu upadnou . I odpověděv Petr , řekl jemu : Vylož nám to podobenství . Ježíš pak řekl : Ještě i vy bez rozumu jste ? Nerozumíte-liž , že všecko , což v ústa vchází , do břicha jde a vypouští se ven ? Ale které věci z úst pocházejí , z srdce jdou , a tyť poskvrňují člověka . Z srdceť zajisté vycházejí zlá myšlení , vraždy , cizoložstva , smilstva , krádeže , křivá svědectví , rouhání . Tyť jsou věci poskvrňující člověka . Ale neumytýma rukama jísti , toť neposkvrňuje člověka . A vyšed odtud Ježíš , bral se do krajin Tyrských a Sidonských . A aj , žena Kananejská z končin těch vyšedši , volala za ním , řkuci : Smiluj se nade mnou , Pane , synu Davidův . Dceru mou hrozně trápí ďábelství . Kterýžto neodpověděl jí slova . I přistoupivše učedlníci jeho , prosili ho , řkouce : Propusť ji , neboť volá za námi . On pak odpověděv , řekl : Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského . Ale ona přistoupivši , klaněla se jemu , řkuci : Pane , pomoz mi . On pak odpověděv , řekl : Není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům . A ona řekla : Takť jest , Pane . Avšak štěňata jedí drobty , kteříž padají z stolů pánů jejich . Tedy odpovídaje Ježíš , řekl jí : Ó ženo , veliká jest víra tvá . Staniž se tobě , jakž chceš . I uzdravena jest dcera její v tu hodinu . A odšed odtud Ježíš , šel podle moře Galilejského , a vstoupiv na horu , posadil se tam . I přišli k němu zástupové mnozí , majíce s sebou kulhavé , slepé , němé , polámané a jiné mnohé . I kladli je k nohám Ježíšovým , a on uzdravil je , Takže se zástupové divili , vidouce , ano němí mluví , polámaní zdraví jsou , kulhaví chodí , slepí vidí . I velebili Boha Izraelského . Ježíš pak svolav učedlníky své , řekl : Líto mi zástupu , ješto již tři dni trvají se mnou a nemají , co by jedli ; a rozpustiti jich lačných nechci , aby nezhynuli na cestě . I řekli mu učedlníci jeho : I kde bychom vzali tolik chleba na této poušti , abychom takový zástup nasytili ? I řekl jim Ježíš : Kolik chlebů máte ? A oni řkou : Sedm a málo rybiček . I rozkázal zástupům , aby se posadili na zemi . A vzav těch sedm chlebů a ryby , učiniv díky , lámal a dal učedlníkům svým , a učedlníci zástupu . I jedli všickni a nasyceni jsou . A sebrali , což zbylo drobtů , sedm košů plných . Bylo pak těch , kteříž jedli , čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí . A rozpustiv zástupy , vstoupil na lodí . I přišel do krajiny Magdala . I přistoupili k němu farizeové a saduceové , a pokoušejíce , prosili ho , aby jim znamení s nebe ukázal . On pak odpovídaje , řekl jim : Když bývá večer , říkáte : Jasno bude , nebo se červená nebe . A ráno : Dnes bude nečas , nebo se červená zasmušilé nebe . Pokrytci , způsob zajisté nebe rozsouditi umíte , znamení pak časů nemůžete souditi ? Národ zlý a cizoložný znamení hledá , ale znamení jemu nebude dáno , než toliko znamení Jonáše proroka . A opustiv je , odšel . A přeplavivše se učedlníci jeho přes moře , zapomenuli vzíti chleba . Ježíš pak řekl jim : Hleďte a varujte se kvasu farizejského a saducejského . Oni pak rozjímali mezi sebou , řkouce : Nevzali jsme chleba . A znaje to Ježíš , řekl jim : Co to rozjímáte mezi sebou , ó malé víry , že jste chlebů nevzali ? Ještě-liž nerozumíte , ani pamatujete na pět chlebů , jimiž nasyceno bylo pět tisíců lidu , a kolik jste košů drobtů sebrali ? Ani na sedm chlebů , jimiž nasyceno bylo čtyři tísíce lidí , a kolik jste košů drobtů sebrali ? I kterakž pak nerozumíte , že ne o chlebu mluvil jsem vám , pravě : Varujte se od kvasu farizejského a saducejského ? Tedy srozuměli , že neřekl , aby se varovali od kvasu chleba , ale od učení farizeů a saduceů . Přišed pak Ježíš do krajin Cesaree Filipovy , otázal se učedlníků svých , řka : Kým mne praví lidé býti , mne Syna člověka ? A oni řekli : Někteří Janem Křtitelem , a jiní Eliášem , jiní pak Jeremiášem , aneb jedním z proroků . I dí jim : Vy pak kým mne býti pravíte ? I odpověděv Šimon Petr , řekl : Ty jsi Kristus , Syn Boha živého . A odpovídaje Ježíš , řekl mu : Blahoslavený jsi Šimone , synu Jonášův ; nebo tělo a krev nezjevilo tobě toho , ale Otec můj , kterýž jest v nebesích . I jáť pravím tobě , že jsi ty Petr , a na téť skále vzdělám církev svou , a brány pekelné nepřemohou jí . A tobě dám klíče království nebeského . A což bys koli svázal na zemi , budeť svázáno i na nebi ; a což bys koli rozvázal na zemi , budeť rozvázáno i na nebi . Tedy přikázal učedlníkům svým , aby žádnému nepravili , že by on byl ten Ježíš Kristus . A od té chvíle počal Ježíš oznamovati učedlníkům svým , že musí jíti do Jeruzaléma , a mnoho trpěti od starších a předních kněží a od zákonníků , a zabit býti , a třetího dne z mrtvých vstáti . I odved ho Petr na stranu , počal mu přimlouvati , řka : Odstup to od tebe , Pane , nestaneť se tobě toho . Kterýžto obrátiv se , řekl Petrovi : Jdiž za mnou , satane , ku pohoršení jsi mi ; nebo nechápáš těch věcí , kteréž jsou Boží , ale kteréž jsou lidské . Tedy řekl Ježíš učedlníkům svým : Chce-li kdo za mnou přijíti , zapřiž sebe sám , a vezmi kříž svůj , a následujž mne . Nebo kdož by chtěl duši svou zachovati , ztratíť ji ; kdož by pak ztratil duši svou pro mne , nalezneť ji . Nebo co jest platno člověku , by pak všecken svět získal , a své duši uškodil ? Aneb kterou dá člověk odměnu za duši svou ? Syn zajisté člověka přijde v slávě Otce svého s anděly svými , a tehdážť odplatí jednomu každému podle skutků jeho . Amen pravím vám : Jsou někteří z stojících tuto , kteříž neokusí smrti , až i uzří Syna člověka , přicházejícího v království svém . A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana bratra jeho , i uvedl je na horu vysokou soukromí , A proměnil se před nimi . I zastkvěla se tvář jeho jako slunce , a roucho jeho učiněno bílé jako světlo . A aj , ukázali se jim Mojžíš a Eliáš , rozmlouvající s ním . A odpověděv Petr , řekl Ježíšovi : Pane , dobré jest nám tuto býti . Chceš-li , udělejme tuto tři stánky , tobě jeden a Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden . Když pak on ještě mluvil , aj , oblak světlý zastínil je . A aj , zavzněl hlas z oblaku řkoucí : Toto jest ten můj milý Syn , v němž mi se dobře zalíbilo , toho poslouchejte . To uslyšavše učedlníci , padli na tváři své a báli se velmi . A přistoupiv Ježíš , dotekl se jich , řka jim : Vstaňte , nebojte se . A pozdvihše očí svých , žádného neviděli , než samého Ježíše . Když pak sstupovali s hory , přikázal jim Ježíš , řka : Žádnému nepravte tohoto vidění , dokudž by Syn člověka nevstal z mrtvých . I otázali se ho učedlníci jeho , řkouce : Což to pak zákoníci praví , že má Eliáš prve přijíti ? A Ježíš odpovídaje , řekl jim : Eliáš zajisté přijde prve a napraví všecky věci . Ale pravím vám , že Eliáš již přišel , avšak nepoznali ho , ale učinili mu , což chtěli . Takť i Syn člověka trpěti bude od nich . Tedy srozuměli učedlníci , že jim to praví o Janovi Křtiteli . A když přišli k zástupu , přistoupil k němu člověk jeden , a poklekl před ním na kolena , A řekl : Pane , smiluj se nad synem mým , nebo náměsičník jest , a bídně se trápí . Často zajisté padá do ohně a častokrát do vody . I přivedl jsem ho učedlníkům tvým , ale nemohli ho uzdraviti . Odpovídaje pak Ježíš , řekl : Ó národe nevěrný a převrácený , dokud budu s vámi ? Dokudž vás trpěti budu ? Přiveďte jej sem ke mně . I pohrozil jemu Ježíš . I vyšlo od něho ďábelství a uzdraven jest mládenec v tu hodinu . Tedy přistoupivše učedlníci k Ježíšovi soukromí , řekli jemu : Proč jsme my ho nemohli vyvrci ? Řekl jim Ježíš : Pro nevěru vaši . Amen zajisté pravím vám : Budete-li míti víru , jako jest zrno horčičné , díte hoře této : Jdi odsud tam , a půjde , a nebudeť vám nic nemožného . Toto pak pokolení nevychází , jediné skrze modlitbu a půst . A když byli v Galileji , řekl jim Ježíš : Syn člověka bude zrazen v ruce lidí bezbožných . A zabijíť jej , a třetího dne z mrtvých vstane . I zarmoutili se náramně . A když přišli do Kafarnaum , přistoupili , kteříž plat vybírali , ku Petrovi a řekli : Což mistr váš nedává platu ? A on řekl : Dává . A když všel do domu , předšel jej Ježíš řečí , řka : Co se tobě zdá , Šimone ? Králové zemští od kterých berou daň anebo plat , od synů-li svých , čili od cizích ? Odpověděl jemu Petr : Od cizích . I dí mu Ježíš : Tedy synové jsou svobodní ? Ale abychom jich nepohoršili , jda k moři , vrz udici , a tu rybu , kteráž nejprve uvázne , vezmi , a otevra ústa její , nalezneš groš . Ten vezma , dej jim za mne i za sebe . V ten čas přistoupili učedlníci k Ježíšovi , řkouce : Kdo pak jest větší v království nebeském ? A zavolav Ježíš pacholete , postavil je uprostřed nich , A řekl : Amen pravím vám : Neobrátíte-li se a nebudete-li jako pacholátka , nikoli nevejdete do království nebeského . Protož kdož by se koli ponížil jako pacholátko toto , tenť jest větší v království nebeském . A kdož by koli přijal pacholátko takové ve jménu mém , mneť přijímá . Kdo by pak pohoršil jednoho z maličkých těchto věřících ve mne , lépe by jemu bylo , aby zavěšen byl žernov osličí na hrdlo jeho , a pohřížen byl do hlubokosti mořské . Běda světu pro pohoršení . Ačkoli musí to býti , aby přicházela pohoršení , ale však běda člověku , skrze něhož přichází pohoršení . Protož jestliže ruka tvá anebo noha tvá pohoršuje tě , utniž ji a vrz od sebe . Lépe jest tobě do života vjíti kulhavému anebo bezrukému , nežli dvě ruce aneb dvě noze majícímu uvrženu býti do věčného ohně . A pakli oko tvé pohoršuje tebe , vylup je a vrz od sebe . Lépe jest tobě jednookému do života vjíti , nežli obě oči majícímu uvrženu býti do pekelného ohně . Viztež , abyste nepotupovali ani jednoho z maličkých těchto . Neboť pravím vám , že andělé jejich v nebesích vždycky vidí tvář Otce mého , kterýž v nebesích jest . Nebo přišel Syn člověka , aby spasil to , což bylo zahynulo . Co se vám zdá ? Kdyby některý člověk měl sto ovec , a zbloudila by jedna z nich , zdaliž nenechá devadesáti devíti , a jda na hory , nehledá té pobloudilé ? A nahodí-liť mu se nalézti ji , amen pravím vám , že se radovati bude nad ní více , než nad devadesáti devíti nepobloudilými . Takť není vůle před Otcem vaším , kterýž jest v nebesích , aby zhynul jeden z maličkých těchto . Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj , jdi a potresci ho mezi sebou a jím samým . Uposlechl-li by tebe , získal jsi bratra svého . Jestliže by pak neuposlechl , přijmi k sobě jednoho anebo dva , aby v ústech dvou nebo tří svědků stálo každé slovo . Pakliť by jich neuposlechl , pověz církvi . Jestliže pak i církve neuposlechne , budiž tobě jako pohan a publikán . Amen pravím vám : Cožkoli svížete na zemi , budeť svázáno i na nebi ; a cožkoli rozvížete na zemi , budeť rozvázáno i na nebi . Opět pravím vám : Jestliže by dva z vás svolili se na zemi o všelikou věc , za kterouž by koli prosili , staneť se jim od Otce mého nebeského . Nebo kdežkoli shromáždí se dva nebo tři ve jménu mém , tuť jsem já uprostřed nich . Tedy přistoupiv k němu Petr , řekl : Pane , kolikrát zhřeší proti mně bratr můj , a odpustím jemu ? Do sedmilikrát ? I dí mu Ježíš : Nepravím tobě až do sedmikrát , ale až do sedmdesátikrát sedmkrát . A protož podobno jest království nebeské člověku králi , kterýž chtěl počet klásti s služebníky svými . A když počal počtu klásti , podán mu jeden , kterýž byl dlužen deset tisíců hřiven . A když neměl čím zaplatiti , kázal jej pán jeho prodati , i ženu jeho i děti i všecko , což měl , a zaplatiti . Tedy padna služebník ten , prosil ho , řka : Pane , poshověj mi , a všeckoť zaplatím tobě . I slitovav se pán nad služebníkem tím , propustil ho a dluh jemu odpustil . Vyšed pak služebník ten , nalezl jednoho z spoluslužebníků svých , kterýž mu byl dlužen sto peněz , a chopiv se ho , hrdloval se s ním , řka : Zaplať mi , cos dlužen . Tedy padna spoluslužebník ten k nohám jeho , prosil ho , řka : Poshověj mi , a všeckoť zaplatím tobě . On pak nechtěl , ale odšed , dal jej do žaláře , dokudž by nezaplatil dluhu . Tedy vidouce spoluslužebníci , co se dálo , zarmoutili se velmi ; a šedše , pověděli pánu svému všecko , co se bylo stalo . Tehdy povolav ho pán jeho , dí mu : Služebníče zlý , všecken ten tvůj dluh odpustil jsem tobě , nebs mne prosil . Zdaližs i ty neměl se smilovati nad spoluslužebníkem svým , jako i já smiloval jsem se nad tebou ? I rozhněvav se pán jeho , dal jej katům , dokudž by nezaplatil všeho , což mu byl dlužen . Takť i Otec můj nebeský učiní vám , jestliže neodpustíte jeden každý bratru svému z srdcí vašich jejich provinění . I stalo se , když dokonal Ježíš řeči tyto , bral se z Galilee , a přišel do končin Judských za Jordán . I šli za ním zástupové mnozí , a uzdravil je tam . I přistoupili k němu farizeové , pokoušejíce ho a řkouce jemu : Sluší-li člověku propustiti ženu svou z kterékoli příčiny ? On pak odpovídaje , řekl jim : Což jste nečtli , že ten , jenž stvořil člověka s počátku , muže a ženu učinil je ? A řekl : Protož opustí člověk otce i matku , a připojí se k manželce své , i budou dva jedno tělo . A tak již nejsou dva , ale jedno tělo . A protož , což jest Bůh spojil , člověk nerozlučuj . Řekli jemu : Pročež tedy Mojžíš rozkázal dáti list zapuzení a propustiti jí ? Dí jim : Mojžíš pro tvrdost srdce vašeho dopustil vám propouštěti manželky vaše , ale s počátku nebylo tak . Protož pravím vám : Že kdožkoli propustil by manželku svou , ( leč pro smilství ) a jinou pojme , cizoloží , a kdož propuštěnou pojme , také cizoloží . Řekli jemu učedlníci jeho : Poněvadž jest taková pře s manželkou , není dobré ženiti se . On pak řekl jim : Ne všickniť chápají slova toho , ale ti toliko , jimž jest dáno . Jsouť zajisté panicové , kteříž se tak z života matky zrodili ; a jsouť panicové , kteříž učiněni jsou od lidí ; a jsou panicové , kteříž se sami v panictví oddali pro království nebeské . Kdo může pochopiti , pochop . Tehdy přineseny jsou k němu dítky , aby na ně ruce vzkládal a modlil se za ně . Učedlníci pak přimlouvali jim . Ale Ježíš řekl jim : Nechte dítek a nebraňte jim jíti ke mně ; nebo takovýchť jest království nebeské . A po vzkládání na ně rukou odebral se odtud . A aj , jeden přistoupiv , řekl jemu : Mistře dobrý , co dobrého budu činiti , abych měl život věčný ? A on řekl jemu : Co mne nazýváš dobrým ? Žádný není dobrý , než jediný , totiž Bůh . Chceš-li pak vjíti do života , ostříhej přikázání . Dí jemu : Kterých ? A Ježíš řekl mu : Nezabiješ , nezcizoložíš , nepokradeš , nepromluvíš křivého svědectví , Cti otce svého i matku , a milovati budeš bližního svého jako sebe samého . Dí jemu mládenec : Všeho toho ostříhal jsem od své mladosti . Čehož mi se ještě nedostává ? Řekl mu Ježíš : Chceš-li dokonalým býti , jdiž a prodej statek svůj , a rozdej chudým , a budeš míti poklad v nebi , a pojď , následuj mne . Uslyšev pak mládenec tu řeč , odšel , smuten jsa ; nebo měl statku mnoho . Tedy Ježíš řekl učedlníkům svým : Amen pravím vám , že bohatý nesnadně vejde do království nebeského . A opět pravím vám : Snázeť jest velbloudu skrze ucho jehly projíti , nežli bohatému vjíti do království Božího . A uslyšavše to učedlníci jeho , i užasli se velmi , řkouce : I kdož tedy může spasen býti ? A pohleděv na ně Ježíš , řekl jim : U lidíť jest to nemožné , ale u Boha všecko jest možné . Tehdy odpověděv Petr , řekl mu : Aj , my opustili jsme všecky věci , a šli jsme za tebou . Což pak nám bude dáno za to ? A Ježíš řekl jim : Amen pravím vám , že vy , kteříž jste následovali mne , v druhém narození , když se posadí Syn člověka na trůnu velebnosti své , sednete i vy na dvanácti stolicích , soudíce dvanáctero pokolení Izraelské . A každý , kdož opustil by domy , nebo bratry , neb sestry , neb otce , neb matku , nebo manželku , nebo syny , nebo pole pro jméno mé , stokrát více vezme , a život věčný dědičně obdrží . Mnozí pak první budou poslední , a poslední první . Nebo podobno jest království nebeské člověku hospodáři , kterýž vyšel na úsvitě , aby najal dělníky na vinici svou . Smluviv pak s dělníky z peníze denního , odeslal je na vinici svou . A vyšed okolo hodiny třetí , uzřel jiné , ani stojí na trhu zahálejíce . I řekl jim : Jdětež i vy na vinici mou , a co bude spravedlivého , dám vám . A oni šli . Opět vyšed při šesté a deváté hodině , učinil též . Při jedenácté pak hodině vyšed , nalezl jiné , ani stojí zahálejíce . I řekl jim : Pročež tu stojíte , celý den zahálejíce ? Řkou jemu : Nebo nižádný nás nenajal . Dí jim : Jdětež i vy na vinici mou , a což by bylo spravedlivého , vezmete . Večer pak řekl pán vinice šafáři svému : Zavolej dělníků a zaplať jim , počna od posledních až do prvních . A přišedše ti , kteříž byli při jedenácté hodině najati , vzali jeden každý po penízi . Přišedše pak první , domnívali se , že by více měli vzíti ; ale vzali i oni jeden každý po penízi . A vzavše , reptali proti hospodáři , řkouce : Tito poslední jednu hodinu toliko dělali , a rovné jsi je nám učinil , kteříž jsme nesli břímě dne i horko . On pak odpovídaje jednomu z nich , řekl : Příteli , nečiním tobě křivdy ; však jsi z peníze denního smluvil se mnou . Vezmiž , což tvého jest , a jdi předce . Já pak chci tomuto poslednímu dáti jako i tobě . Zdaliž mi nesluší v mém učiniti , což chci ? Čili oko tvé nešlechetné jest , že já dobrý jsem ? Takť budou poslední první , a první poslední ; nebo mnoho jest povolaných , ale málo vyvolených . A vstupuje Ježíš do Jeruzaléma , pojal dvanácte učedlníků svých soukromí na cestě , i řekl jim : Aj , vstupujeme do Jeruzaléma , a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům , a odsoudí ho na smrt . A vydadíť jej pohanům ku posmívání a k bičování a ukřižování ; a třetího dne z mrtvých vstane . Tedy přistoupila k němu matka synů Zebedeových s syny svými , klanějící se a prosecí něco od něho . Kterýžto řekl jí : Co chceš ? Řekla jemu : Rci , ať tito dva synové moji sednou , jeden na pravici tvé a druhý na levici , v království tvém . Odpovídaje pak Ježíš , řekl : Nevíte , zač prosíte . Můžete-li píti kalich , kterýž já píti budu , a křtem , jímž já se křtím , křtěni býti ? Řekli jemu : Můžeme . Dí jim : Kalich zajisté můj píti budete , a křtem , jímž já se křtím , pokřtěni budete , ale seděti na pravici mé a na levici mé , neníť mé dáti vám , ale dáno bude těm , kterýmž připraveno jest od Otce mého . A uslyšavše to deset učedlníků Páně , rozhněvali se na ty dva bratry . Ale Ježíš svolav je , řekl : Víte , že knížata národů panují nad svými , a kteříž velicí jsou , moci užívají nad nimi . Ne tak bude mezi vámi ; ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti velikým , budiž služebník váš . A kdož by koli mezi vámi chtěl býti první , budiž váš služebník ; Jako i Syn člověka nepřišel , aby jemu slouženo bylo , ale aby on sloužil a aby dal život svůj na vykoupení za mnohé . A když vycházeli z Jericho , šel za ním zástup veliký . A aj , dva slepí sedící u cesty , uslyševše , že by Ježíš tudy šel , zvolali , řkouce : Smiluj se nad námi , Pane , synu Davidův . Zástup pak přimlouval jim , aby mlčeli . Oni pak více volali , řkouce : Smiluj se nad námi , Pane , synu Davidův . I zastaviv se Ježíš , zavolal jich , a řekl : Co chcete , abych vám učinil ? Řkou jemu : Pane , ať se otevrou oči naše . I slitovav se nad nimi Ježíš , dotekl se očí jejich , a ihned prohlédly oči jejich . A oni šli za ním . A když se přiblížili k Jeruzalému , a přišli do Betfage k hoře Olivetské , tedy Ježíš poslal dva učedlníky své , Řka jim : Jdětež do městečka , kteréž proti vám jest , a hned naleznete oslici přivázanou a oslátko s ní . Odvěžtež je a přiveďte ke mně . A řekl-liť by kdo co vám , rcete , že Pán jich potřebuje , a hnedť propustí je . Toto se pak všecko stalo , aby se naplnilo povědění skrze proroka , řkoucího : Povězte dceři Sionské : Aj , král tvůj béře se tobě tichý , a sedě na oslici , a na oslátku té oslice jhu podrobené . I jdouce učedlníci , a učinivše tak , jakož jim přikázal Ježíš , Přivedli oslici i oslátko , a vložili na ně roucha svá , a jej navrchu posadili . Mnohý pak zástup stlali roucha svá na cestě , jiní pak ratolesti z dříví sekali a metali na cestu . A zástupové , kteříž napřed šli , i ti , kteříž nazad byli , volali , řkouce : Aj syn Davidův , Spasitel . Požehnaný , jenž se béře ve jménu Páně ; spasiž nás ty , kterýž jsi na výsostech . A když vjel do Jeruzaléma , zbouřilo se všecko město , řkouce : I kdo jest tento ? Zástupové pak pravili : Toto jest ten Ježíš , prorok od Nazarétu Galilejského . I všel Ježíš do chrámu Božího , a vymítal všecky prodavače a kupce z chrámu , a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holubice převracel , A řekl jim : Psánoť jest : Dům můj dům modlitby slouti bude , ale vy učinili jste jej peleší lotrovskou . I přistoupili k němu slepí a kulhaví v chrámě , i uzdravil je . Vidouce pak přední kněží a zákoníci divy , kteréž činil , a dítky , any volají v chrámě a praví : Aj syn Davidův , Spasitel , rozhněvali se . A řekli jemu : Slyšíš-liž , co tito praví ? Ježíš pak řekl jim : I ovšem . Nikdá-liž jste nečtli , že z úst nemluvňátek a těch , jenž prsí požívají , dokonal jsi chválu ? A opustiv je , šel ven z města do Betany a tu zůstal . Ráno pak navracuje se do města , zlačněl . A vida jeden fíkový strom podle cesty , šel k němu , a nic na něm nenalezl , než listí toliko . I dí tomu stromu : Nikdy více neroď se z tebe ovoce na věky . I usechl jest hned fík ten . A vidouce to učedlníci , divili se , řkouce : Kterak jest ihned usechl fík ten ! I odpověděv Ježíš , řekl jim : Amen pravím vám : Budete-li míti víru , a nebudete-li pochybovati , netoliko to , co se stalo fíkovému dřevu , učiníte , a kdybyste i této hoře řekli : Zdvihni se a vrz sebou do moře , staneť se . A všecko , zač byste koli prosili na modlitbě , věříce , vezmete . A když přišel do chrámu , přistoupili k němu přední kněží a starší lidu , když učil , řkouce : Jakou mocí tyto věci činíš ? A kdo jest tobě tu moc dal ? Odpovídaje pak Ježíš , řekl jim : Otížiť se i já vás na jednu věc , kterouž povíte-li mi , i já vám povím , jakou mocí tyto věci činím . Křest Janův odkud jest byl ? S nebe-li , čili z lidí ? A oni rozvažovali mezi sebou , řkouce : Díme-li : S nebe , díť nám : Proč jste pak nevěřili jemu ? Pakli díme : Z lidí , bojíme se zástupu . Nebo všickni měli Jana za proroka . I odpovídajíce Ježíšovi , řekli : Nevíme . Řekl jim i on : Aniž já vám povím , jakou mocí tyto věci činím . Ale co se vám zdá ? Člověk jeden měl dva syny . A přistoupiv k prvnímu , řekl : Synu , jdi na vinici mou dnes a dělej . A on odpověděv , řekl : Nechci . A potom usmysliv sobě , šel . I přistoupiv k druhému , řekl jemu též . A on odpověděv , řekl : Jdu , pane . A nešel . Který z těch dvou učinil vůli otcovu ? Řekli jemu : První . Dí jim Ježíš : Amen pravím vám , že publikáni a nevěstky předcházejí vás do království Božího . Nebo přišel k vám Jan cestou spravedlnosti , a neuvěřili jste mu , ale publikáni a nevěstky uvěřili jemu . Vy pak viděvše to , aniž jste potom usmyslili sobě , abyste věřili jemu . Jiné podobenství slyšte : Byl jeden hospodář , kterýž vzdělal vinici , a opletl ji plotem , a vkopal v ní pres , a ustavěl věži , i pronajal ji vinařům , a odšel pryč přes pole . A když se přiblížil čas ovoce , poslal služebníky své k vinařům , aby vzali užitky její . Vinaři pak zjímavše služebníky jeho , jiného zmrskali , jiného zabili , a jiného ukamenovali . Opět poslal jiných služebníků více nežli prve . I učinili jim též . Naposledy pak poslal k nim syna svého , řka : Ostýchati se budou syna mého . Vinaři pak uzřevše syna jeho , řekli mezi sebou : Tentoť jest dědic ; pojďte , zabijme jej , a uvažme se v dědictví jeho . I chytivše ho , vyvrhli jej ven z vinice a zabili . Protož když přijde pán vinice , co učiní vinařům těm ? Řekli jemu : Zlé zle zatratí , a vinici svou pronajme jiným vinařům , kteříž budou vydávati jemu užitek časy svými . Řekl jim Ježíš : Nikdy-li jste nečtli v Písmích : Kámen , kterýž jsou zavrhli dělníci , ten učiněn jest v hlavu úhlovou ? Ode Pána stalo se toto , a jest divné před očima našima . Protož pravím vám , že bude odjato od vás království Boží , a bude dáno lidu činícímu užitky jeho . A kdož by padl na ten kámen , rozrazíť se ; a na kohož upadne , setřeť jej . A slyšavše přední kněží podobenství jeho , porozuměli , že by o nich mluvil . I hledajíce ho jíti , báli se zástupů ; neb ho měli za proroka . I odpovídaje Ježíš , mluvil jim opět v podobenstvích , řka : Podobno jest království nebeské člověku králi , kterýž učinil svadbu synu svému . I poslal služebníky své , aby povolali pozvaných na svadbu ; a oni nechtěli přijíti . Opět poslal jiné služebníky , řka : Povězte pozvaným : Aj , oběd můj připravil jsem , volové moji a krmný dobytek zbit jest , a všecko hotovo . Pojďtež na svadbu . Ale oni nedbavše na to , odešli , jiný do vsi své a jiný po kupectví svém . Jiní pak zjímavše služebníky jeho a posměch jim učinivše , zmordovali . A uslyšav to král , rozhněval se ; a poslav vojska svá , zhubil vražedníky ty a město jejich zapálil . Tedy řekl služebníkům svým : Svadba zajisté hotova jest , ale ti , kteříž pozváni byli , nebyli hodni . Protož jděte na rozcestí , a kteréžkoli naleznete , zovtež na svadbu . I vyšedše služebníci ti na cesty , shromáždili všecky , kteréžkoli nalezli , zlé i dobré . A naplněna jest svadba hodovníky . Tedy všed král , aby pohleděl na hodovníky , uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním . I řekl jemu : Příteli , kteraks ty sem všel , nemaje roucha svadebního ? A on oněměl . Tedy řekl král služebníkům : Svížíce ruce jeho i nohy , vezměte ho , a uvrztež jej do temností zevnitřních . Tamť bude pláč a škřipení zubů . Nebo mnoho jest povolaných , ale málo vyvolených . Tedy odšedše farizeové , radili se , jak by polapili jej v řeči . I poslali k němu učedlníky své s herodiány , řkouce : Mistře , víme , že pravdomluvný jsi a cestě Boží v pravdě učíš a nedbáš na žádného ; nebo nepatříš na osobu lidskou . Protož pověz nám , co se tobě zdá : Sluší-li daň dáti císaři , čili nic ? Znaje pak Ježíš zlost jejich , řekl : Co mne pokoušíte , pokrytci ? Ukažte mi peníz daně . A oni podali mu peníze . I řekl jim : Čí jest tento obraz a svrchu napsání ? Řekli mu : Císařův . Tedy dí jim : Dejtež , co jest císařova , císaři , a co jest Božího , Bohu . To uslyšavše , divili se , a opustivše jej , odešli . V ten den přišli k němu saduceové , kteříž praví , že není z mrtvých vstání . I otázali se ho , Řkouce : Mistře , Mojžíš pověděl : Umřel-li by kdo , nemaje dětí , aby bratr jeho právem švagrovství pojal ženu jeho a vzbudil símě bratru svému . I bylo u nás sedm bratrů . První pojav ženu , umřel , a nemaje semene , zůstavil ženu svou bratru svému . Takž podobně i druhý , i třetí , až do sedmého . Nejposléze pak po všech umřela i žena . Protož při vzkříšení kterého z těch sedmi bude žena ? Nebo všickni ji měli . I odpověděv Ježíš , řekl jim : Bloudíte , neznajíce Písem ani moci Boží . Však při vzkříšení ani se nebudou ženiti ani vdávati , ale budou jako andělé Boží v nebi . O vzkříšení pak mrtvých zdaliž jste nečtli , co jest vám povědíno od Boha , kterýž takto dí : Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův ; a Bůhť není Bůh mrtvých , ale živých . A slyševše to zástupové , divili se učení jeho . Farizeové pak uslyšavše , že by k mlčení přivedl saducejské , sešli se v jedno . I otázal se ho jeden z nich zákoník nějaký , pokoušeje ho , a řka : Mistře , které jest přikázání veliké v Zákoně ? I řekl mu Ježíš : Milovati budeš Pána Boha svého z celého srdce svého a ze vší duše své a ze vší mysli své . To jest přední a veliké přikázání . Druhé pak jest podobné tomu : Milovati budeš bližního svého jako sebe samého . Na těch dvou přikázáních všecken Zákon záleží i Proroci . A když se sešli farizeové , otázal se jich Ježíš , Řka : Co se vám zdá o Kristu ? Čí jest syn ? Řkou jemu : Davidův . Dí jim : Kterakž pak David v Duchu nazývá ho Pánem , řka : Řekl Pán Pánu mému : Seď na pravici mé , dokavadž nepodložím nepřátel tvých , aby byli za podnože noh tvých ? Poněvadž tedy David Pánem ho nazývá , i kterakž syn jeho jest ? A nižádný nemohl jemu odpovědíti slova , aniž se odvážil kdo více od toho dne jeho se nač tázati . Tedy Ježíš mluvil zástupům a učedlníkům svým , Řka : Na stolici Mojžíšově posadili se zákoníci a farizeové . Protož všecko , což by koli rozkázali vám zachovávati , zachovávejte a čiňte , ale podle skutků jejich nečiňte ; neboť praví , a nečiní . Svazujíť zajisté břemena těžká a nesnesitelná , a vzkládají na ramena lidská , ale prstem svým nechtí jimi ani pohnouti . A všeckyť ty své skutky činí , aby byli vidíni od lidí . Rozšiřují zajisté nápisy své a veliké dělají podolky pláštů svých , A milují přední místa na večeřích , a první stolice v školách , A pozdravování na trhu , a aby byli nazýváni od lidí : Mistři , mistři . Ale vy nebývejte nazýváni mistři ; nebo jeden jest Mistr váš , totiž Kristus , vy pak všickni bratří jste . A otce nenazývejte sobě na zemi ; nebo jeden jest Otec váš , kterýž jest v nebesích . Ani se nazývejte vůdcové ; nebo jeden jest vůdce váš Kristus . Ale kdo z vás větší jest , budeť služebníkem vaším . Nebo kdož by se sám povyšoval , bude ponížen ; a kdož by se ponížil , bude povýšen . Ale běda vám , zákoníci a farizeové pokrytci , že zavíráte království nebeské před lidmi ; nebo sami tam nevcházíte , ani těm , jenž by vjíti chtěli , vcházeti dopouštíte . Běda vám , zákoníci a farizeové pokrytci , že zžíráte domy vdovské , za příčinou dlouhého modlení ; protož těžší soud ponesete . Běda vám , zákoníci a farizeové pokrytci , že obcházíte moře i zemi , abyste učinili jednoho novověrce , a když bude učiněn , učiníte jej syna zatracení , dvakrát více , nežli jste sami . Běda vám , vůdcové slepí , kteříž říkáte : Přisáhl-li by kdo skrze chrám , to nic není ; ale kdo by přisáhl skrze zlato chrámové , povinenť jest přísaze dosti činiti . Blázni a slepci ; nebo co jest většího , zlato-li , čili chrám , kterýž posvěcuje zlata ? A přisáhl-li by kdo skrze oltář , nic není ; ale kdo by přisáhl skrze ten dar , kterýž jest na něm , povinen jest . Blázni a slepci , i co jest většího , dar-li , čili oltář , kterýž posvěcuje daru ? A protož kdokoli přisahá skrze oltář , přisahá skrze něj , i skrze to všecko , což na něm jest . A kdož přisahá skrze chrám , přisahá skrze něj , i skrze toho , kterýž přebývá v něm . A kdož přisahá skrze nebe , přisahá skrze trůn Boží , i skrze toho , kterýž na něm sedí . Běda vám , zákoníci a farizeové pokrytci , že dáváte desátky z máty a z kopru a z kmínu , a opouštíte to , což těžšího jest v Zákoně , totiž soud a milosrdenství a věrnost . Tyto věci měli jste činiti a oněch neopouštěti . Vůdcové slepí , kteříž cedíte komára , velblouda pak požíráte . Běda vám , zákoníci a farizeové pokrytci , že čistíte po vrchu konvice a mísy , a vnitř plno jest loupeže a nestředmosti . Farizee slepče , vyčisť prve to , což vnitř jest v konvi a v míse , aby i to , což jest zevnitř , bylo čisto . Běda vám , zákoníci a farizeové pokrytci , nebo jste se připodobnili hrobům zbíleným , kteříž ač se zdadí zevnitř krásní , ale vnitř jsou plní kostí umrlčích i vší nečistoty . Tak i vy zevnitř zajisté zdáte se lidem spravedliví , ale vnitř plní jste pokrytství a nepravosti . Běda vám , zákoníci a farizeové pokrytci , neboť vzděláváte hroby proroků a ozdobujete hroby spravedlivých , A říkáte : Kdybychom byli za dnů otců našich , nebyli bychom účastníci jejich ve krvi proroků . Protož osvědčujete sami proti sobě , že jste synové těch , kteříž proroky zmordovali . I vy také naplňte míru otců svých . Hadové , plémě ještěrčí , i jakž byste ušli odsudku do pekelného ohně ? Protož aj , já posílám k vám proroky a moudré a učitele , a vy z těch některé zmordujete a ukřižujete , a některé z nich bičovati budete v školách vašich , a budete je honiti z města do města , Aby přišla na vás všeliká krev spravedlivá , vylitá na zemi , od krve Abele spravedlivého , až do krve Zachariáše syna Barachiášova , kteréhož jste zabili mezi chrámem a oltářem . Amen pravím vám : Přijdou tyto všecky věci na pokolení toto . Jeruzaléme , Jeruzaléme , mordéři proroků , a kterýž kamenuješ ty , jenž byli k tobě posíláni , kolikrát jsem chtěl shromážditi dítky tvé , tak jako slepice shromažďuje kuřátka svá pod křídla , a nechtěli jste . Aj , zanecháváť se vám dům váš pustý . Neboť pravím vám , že mne již více nikoli neuzříte od této chvíle , až i díte : Požehnaný , jenž se béře ve jménu Páně . A vyšed Ježíš , bral se z chrámu ; i přistoupili učedlníci jeho , aby ukázali jemu stavení chrámové . Ježíš pak řekl jim : Vidíte-liž tyto všecky věci ? Amen pravím vám : Nebude zůstaven tuto kámen na kameni , kterýž by nebyl zbořen . A když se posadil na hoře Olivetské , přistoupili k němu učedlníci jeho soukromí , řkouce : Pověz nám , kdy to bude , a která znamení budou příchodu tvého a skonání světa ? I odpověděv Ježíš , řekl jim : Vizte , aby vás žádný nesvedl . Nebo mnozí přijdou ve jménu mém , řkouce : Jáť jsem Kristus , a svedouť mnohé . Budete slyšeti zajisté boje a pověsti bojů . Hleďtež , abyste se nekormoutili ; nebo musí to všecko býti ; ale ne ihned bude konec . Nebo povstane národ proti národu a království proti království , a budou morové a hladové a zemětřesení po místech . Ale tyto všecky věci jsou počátkové bolestí . A tehdy vy budete souženi , a budou vás mordovati , a budete v nenávisti u všech národů pro jméno mé . A tehdyť se zhorší mnozí a vespolek se budou zrazovati a nenáviděti . A mnozí falešní proroci povstanou , a svedou mnohé . A že rozmnožena bude nepravost , ustydneť láska mnohých . Ale kdož by setrval až do konce , tenť spasen bude . A budeť kázáno toto evangelium království po všem světě , na svědectví všem národům , a tehdážť přijde skonání . Protož když uzříte ohavnost zpuštění , předpověděnou od Daniele proroka , ana stojí na místě svatém , ( kdo čte , rozuměj , ) Tehdáž ti , kteříž by byli v Judstvu , nechť utekou k horám . A kdo na střeše , nesstupuj dolů , aby něco vzal z domu svého . A kdo na poli , nevracuj se zase , aby vzal roucha svá . Běda pak těhotným a těm , kteréž kojí , v těch dnech . Protož modlte se , aby utíkání vaše nebylo v zimě anebo v svátek . Nebo bude tehdáž soužení veliké , jakéž nebylo od počátku světa až dosavad , aniž kdy potom bude . A byť nebyli ukráceni dnové ti , nebyl by spasen nižádný člověk . Ale pro vyvolené ukráceni budou dnové ti . Tehdy řekl-li by vám kdo : Aj , tutoť jest Kristus , anebo tamto , nevěřte . Nebo povstanou falešní Kristové a falešní proroci , a činiti budou divy veliké a zázraky , tak aby v blud uvedli , ( by možné bylo , ) také i vyvolené . Aj , předpověděl jsem vám . Protož řeknou-liť vám : Aj , na poušti jest , nevycházejte . Aj , v skrýších , nevěřte . Neb jakož blesk vychází od východu slunce , a ukazuje se až na západ , takť bude i příchod Syna člověka . Neboť kdežkoli bude tělo , tuť se sletí i orlice . A hned po soužení , kteréž bude těch dnů , slunce se zatmí a měsíc nedá světla svého a hvězdy budou padati s nebe a moci nebeské budou se pohybovati . A tehdyť se ukáže znamení Syna člověka na nebi , a tuť budou kvíliti všecka pokolení země , a uzříť Syna člověka přicházejícího na oblacích nebeských s mocí a slavou velikou . Kterýž pošle anděly své s hlasem velikým trouby , a shromáždíť vyvolené jeho ode čtyř větrů , od končin nebes až do končin jejich . Od stromu pak fíkového naučte se podobenství : Když již ratolest jeho odmladne a listí se pučí , porozumíváte , že blízko jest léto . Takéž i vy , když uzřeli byste toto všecko , vězte , žeť blízko jest a ve dveřích království Boží . Amen pravím vám , že nepomine věk tento , až se tyto všecky věci stanou . Nebe a země pominou , ale slova má nepominou . O tom pak dni a hodině té nižádný neví , ani andělé nebeští , jediné sám Otec můj . Ale jakož bylo za dnů Noé , takť bude i příchod Syna člověka . Nebo jakož jsou za dnů těch před potopou žrali a pili , ženili se a vdávaly se , až do toho dne , když Noé všel do korábu , A nezvěděli , až přišla potopa , a zachvátila všecky , takť bude i příští Syna člověka . Tehdyť dva budou na poli ; jeden bude vzat , a druhý zanechán . Dvě budou ve mlýně při žernovu ; jedna bude vzata , a druhá zanechána . Bdětež tedy , poněvadž nevíte , v kterou hodinu Pán váš přijíti má . Toto pak vězte , že byť věděl hospodář , v které by bdění zloděj měl přijíti , bděl by zajisté , a nedalť by podkopati domu svého . Protož i vy buďte hotovi ; nebo v tu hodinu , v kterouž se nenadějete , Syn člověka přijde . Kdoť tedy jest služebník věrný a opatrný , kteréhož ustanovil pán jeho nad čeledí svou , aby jim dával pokrm v čas ? Blahoslavený služebník ten , kteréhož , přijda pán jeho , nalezl by , an tak činí . Amen pravím vám , že nade vším statkem svým ustanoví jej . Jestliže by pak řekl zlý služebník ten v srdci svém : Prodlévá pán můj přijíti , I počal by bíti spoluslužebníky , jísti a píti s opilci , Přijdeť pán služebníka toho v den , v kterýž se nenaděje , a v hodinu , v kterouž neví . I oddělíť jej , a díl jeho položí s pokrytci . Tamť bude pláč a škřipení zubů . Tehdy podobno bude království nebeské desíti pannám , kteréžto vzavše lampy své , vyšly proti Ženichovi . Pět pak z nich bylo opatrných , a pět bláznivých . Ty bláznivé vzavše lampy své , nevzaly s sebou oleje . Opatrné pak vzaly olej v nádobkách svých s lampami svými . A když prodléval Ženich , zdřímaly se všecky a zesnuly . O půlnoci pak stal se křik : Aj , Ženich jde , vyjděte proti němu . Tedy vstaly všecky panny ty , a ozdobily lampy své . Bláznivé pak opatrným řekly : Udělte nám oleje vašeho , nebo lampy naše hasnou . I odpověděly opatrné , řkouce : Bojíme se , že by se snad ani nám i vám nedostalo , jděte raději k prodavačům a kupte sobě . A když odešly kupovati , přišel Ženich , a které hotovy byly , vešly s ním na svadbu , i zavříny jsou dveře . Potom pak přišly i ty druhé panny , řkouce : Pane , pane , otevři nám . A on odpověděv , řekl : Amen , pravím vám , neznámť vás . Bdětež tedy ; neb nevíte dne ani hodiny , v kterou Syn člověka přijde . Neb tak se díti bude , jako když člověk jeden , jda na cestu , povolal služebníků svých a poručil jim statek svůj . I dal jednomu pět hřiven , jinému pak dvě , a jinému jednu , každému podle možnosti jeho , i odšel hned . Odšed pak ten , kterýž vzal pět hřiven , těžel jimi , i vydělal jiných pět hřiven . Též i ten , kterýž vzal dvě , získal jiné dvě . Ale ten , kterýž vzal jednu , odšed , zakopal ji v zemi , a skryl peníze pána svého . Po mnohém pak času přišel pán služebníků těch , i činil počet s nimi . A přistoupiv ten , kterýž byl pět hřiven vzal , podal jiných pěti hřiven , řka : Pane , pět hřiven dal jsi mi , aj , jiných pět hřiven získal jsem jimi . I řekl mu pán jeho : To dobře , služebníče dobrý a věrný , nad málem byl jsi věrný , nad mnohem tebe ustanovím . Vejdiž v radost pána svého . Přistoupiv pak ten , kterýž byl dvě hřivně vzal , dí : Pane , dvě hřivně jsi mi dal , aj , jiné dvě jimi získal jsem . Řekl mu pán jeho : To dobře , služebníče dobrý a věrný , nad málem byl jsi věrný , nad mnohem tebe ustanovím . Vejdiž v radost pána svého . Přistoupiv pak i ten , kterýž vzal jednu hřivnu , řekl : Pane , věděl jsem , že jsi ty člověk přísný , žna , kde jsi nerozsíval , a sbíraje , kde jsi nerozsypal , I boje se , odšel jsem a skryl hřivnu tvou v zemi . Aj , teď máš , což tvého jest . A odpovídaje pán jeho , řekl mu : Služebníče zlý a lenivý , věděl jsi , že žnu , kdež jsem nerozsíval , a sbírám , kdež jsem nerozsypal , Protož měl jsi ty peníze mé dáti penězoměncům , a já přijda , vzal byl bych , což jest mého , s požitkem . Nu vezmětež od něho tu hřivnu , a dejte tomu , kterýž má deset hřiven . ( Nebo každému majícímu bude dáno , a budeť hojně míti , od nemajícího pak i to , což má , budeť odjato . ) A toho neužitečného služebníka uvrztež do temností zevnitřních . Tamť bude pláč a škřipení zubů . A když přijde Syn člověka v slávě své , a všickni svatí andělé s ním , tedy se posadí na trůnu velebnosti své , A shromážděni budou před něj všickni národové . I rozdělí je na různo , jedny od druhých , tak jako pastýř odděluje ovce od kozlů . A postavíť ovce zajisté na pravici své , kozly pak na levici . Tedy dí Král těm , kteříž na pravici jeho budou : Pojďte požehnaní Otce mého , dědičně vládněte královstvím , vám připraveným od ustanovení světa . Nebo jsem lačněl , a dali jste mi jísti ; žíznil jsem , a dali jste mi píti ; hostem jsem býval , a přijali jste mne ; Nah jsem byl , a přioděli jste mne ; nemocen jsem byl , a navštívili jste mne ; v žaláři jsem seděl , a přicházeli jste ke mně . Tedy odpovědí jemu spravedliví , řkouce : Pane , kdy jsme tě vídali lačného , a krmili jsme tebe , žíznivého , a dávaliť jsme nápoj ? Aneb kdy jsme tě viděli hostě , a přijali jsme tebe , anebo nahého , a přioděli jsme tebe ? Aneb kdy jsme tě viděli nemocného , aneb v žaláři , a přicházeli jsme k tobě ? A odpovídaje Král , dí jim : Amen pravím vám : Cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších , mně jste učinili . Potom dí i těm , kteříž na levici budou : Jděte ode mne zlořečení do ohně věčného , kterýž jest připraven ďáblu i andělům jeho . Neboť jsem lačněl , a nedali jste mi jísti ; žíznil jsem , a nedali jste mi píti ; Hostem jsem byl , a nepřijali jste mne ; nah , a neodívali jste mne ; nemocen a v žaláři jsem byl , a nenavštívili jste mne . Tedy odpovědí jemu i oni , řkouce : Pane , kdy jsme tebe vídali lačného , neb žíznivého , aneb hostě , nebo nahého , neb nemocného , aneb v žaláři , a neposloužili jsme tobě ? Tedy odpoví jim , řka : Amen pravím vám : Čehož jste koli nečinili jednomu z nejmenších těchto , mně jste nečinili . I půjdou tito do trápení věčného , ale spravedliví do života věčného . I stalo se , když dokonal Ježíš řeči tyto všecky , řekl učedlníkům svým : Víte , že po dvou dnech velikanoc bude a Syn člověka zrazen bude , aby byl ukřižován . Tedy sešli se přední kněží a zákoníci , i starší lidu na síň nejvyššího kněze , kterýž sloul Kaifáš . A radili se , jak by Ježíše lstivě jali a zamordovali . Ale pravili : Ne v den sváteční , aby snad nebyl rozbroj v lidu . Když pak byl Ježíš v Betany , v domu Šimona malomocného , Přistoupila k němu žena , mající nádobu alabastrovou masti drahé , i vylila ji na hlavu jeho , když seděl za stolem . A vidouce to učedlníci jeho , rozhněvali se , řkouce : I k čemu jest ztráta tato ? Neb mohla tato mast prodána býti za mnoho , a dáno býti chudým . A znaje to Ježíš , dí jim : Proč za zlé máte této ženě ? Dobrý zajisté skutek učinila nade mnou . Nebo chudé vždycky máte s sebou , ale mne ne vždycky míti budete . Vylivši zajisté tato mast tuto na mé tělo , ku pohřebu mému to učinila . Amen pravím vám : Kdežkoli kázáno bude evangelium toto po všem světě , takéť i to bude praveno , co učinila tato , na památku její . Tedy odšed k předním kněžím , jeden ze dvanácti , kterýž sloul Jidáš Iškariotský , Řekl jim : Co mi chcete dáti , a já vám ho zradím ? A oni uložili jemu dáti třidceti stříbrných . A od té chvíle hledal příhodného času , aby ho zradil . Prvního pak dne přesnic , přistoupili k Ježíšovi učedlníci , řkouce jemu : Kde chceš , ať připravíme tobě , abys jedl beránka ? On pak řekl : Jděte tam k jednomu do města , a rcete jemu : Vzkázalť Mistr : Čas můj blízko jest , u tebeť jísti budu beránka s učedlníky svými . I učinili učedlníci tak , jakož jim poručil Ježíš , a připravili beránka . A když byl večer , posadil se za stůl se dvanácti . A když jedli , řekl jim : Amen pravím vám , že jeden z vás mne zradí . I zarmoutivše se velmi , počali každý z nich říci jemu : Zdali já jsem , Pane ? On pak odpovídaje , řekl : Kdo omáčí se mnou rukou v míse , tenť mne zradí . Synť zajisté člověka jde , jakož psáno o něm , ale běda člověku tomu , skrze něhož Syn člověka zrazen bude . Dobré by bylo jemu , by se byl nenarodil člověk ten . Odpovídaje pak Jidáš , kterýž ho zrazoval , dí : Zdali já jsem , Mistře ? Řekl jemu : Ty jsi řekl . A když oni jedli , vzav Ježíš chléb a dobrořečiv , lámal , a dal učedlníkům , a řekl : Vezměte , jezte , to jest tělo mé . A vzav kalich , a díky činiv , dal jim , řka : Pijte z toho všickni . Neb to jest krev má nové smlouvy , kteráž za mnohé vylévá se na odpuštění hříchů . Ale pravímť vám , žeť nebudu píti již více z tohoto plodu vinného kořene , až do onoho dne , když jej píti budu s vámi nový v království Otce mého . A sezpívavše písničku , vyšli na horu Olivetskou . Tedy dí jim Ježíš : Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci . Nebo psáno jest : Bíti budu pastýře , a rozprchnouť se ovce stáda . Ale když z mrtvých vstanu , předejdu vás do Galilee . Odpovídaje pak Petr , řekl jemu : Byť se pak všickni zhoršili nad tebou , jáť se nikdy nezhorším . Dí mu Ježíš : Amen pravím tobě , že této noci , prve než kohout zazpívá , třikrát mne zapříš . Řekl jemu Petr : Bychť pak měl také s tebou umříti , nezapřím tebe . Takž podobně i všickni učedlníci pravili . Tedy přišel s nimi Ježíš na místo , kteréž sloulo Getsemany . I dí učedlníkům : Poseďtež tuto , ažť odejda , pomodlím se tamto . A pojav s sebou Petra a dva syny Zebedeovy , počal se rmoutiti a teskliv býti . Tedy řekl jim : Smutnáť jest duše má až k smrti . Pozůstaňtež tuto a bděte se mnou . A poodšed maličko , padl na tvář svou , modle se a řka : Otče můj , jest-li možné , nechť odejde ode mne kalich tento . Avšak ne jakž já chci , ale jakž ty chceš . I přišel k učedlníkům , a nalezl je , ani spí . I řekl Petrovi : Tak-liž jste nemohli jediné hodiny bdíti se mnou ? Bdětež a modlte se , abyste nevešli v pokušení . Duchť zajisté hotov jest , ale tělo nemocno . Opět po druhé odšed , modlil se , řka : Otče můj , nemůže-liť tento kalich minouti mne , než abych jej pil , staniž se vůle tvá . I přišed k nim , nalezl je , a oni zase spí ; nebo byly oči jejich obtíženy . A nechav jich , opět odšel , a modlil se po třetí , touž řeč říkaje . Tedy přišel k učedlníkům svým , a řekl jim : Spětež již a odpočívejte . Aj , přiblížila se hodina , a Syna člověka zrazují v ruce hříšných . Vstaňtež , pojďme . Aj , přiblížil se ten , jenž mne zrazuje . A když on ještě mluvil , aj , Jidáš , jeden ze dvanácti , přišel , a s ním zástup mnohý s meči a s kyjmi , poslaných od předních kněží a starších lidu . Ten pak , jenž jej zrazoval , dal jim znamení , řka : Kteréhožťkoli políbím , ten jest ; držtež jej . A hned přistoupiv k Ježíšovi , řekl : Zdráv buď , Mistře , a políbil jej . I řekl jemu Ježíš : Příteli , nač jsi přišel ? Tedy přistoupili a ruce vztáhli na Ježíše a jali ho . A aj , jeden z těch , kteříž byli s Ježíšem , vztáh ruku , vytrhl meč svůj ; a udeřiv služebníka nejvyššího kněze , uťal ucho jeho . Tedy dí jemu Ježíš : Obrať meč svůj v místo jeho ; nebo všickni , kteříž meč berou , od meče zahynou . Zdaliž mníš , že bych nyní nemohl prositi Otce svého , a vydal by mi více nežli dvanácte houfů andělů ? Ale kterak by se pak naplnila Písma , kteráž svědčí , že tak musí býti ? V tu hodinu řekl Ježíš k zástupům : Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi jímati mne . Na každý den sedával jsem u vás , uče v chrámě , a nejali jste mne . Ale toto se všecko stalo , aby se naplnila Písma prorocká . Tedy učedlníci všickni opustivše ho , utekli . A oni javše Ježíše , vedli ho k Kaifášovi nejvyššímu knězi , kdežto zákoníci a starší byli se sešli . Ale Petr šel za ním zdaleka , až do síně nejvyššího kněze . A všed vnitř , seděl s služebníky , aby viděl všeho toho konec . Přední pak kněží a starší a všecka ta rada hledali falešného svědectví proti Ježíšovi , aby jej na smrt vydali , I nenalezli . A ačkoli mnozí falešní svědkové přistupovali , však nenalézali . Naposledy pak přišli dva falešní svědkové , A řekli : Tento jest pověděl : Mohu zbořiti chrám Boží a ve třech dnech zase jej ustavěti . A povstav nejvyšší kněz , řekl jemu : Nic neodpovídáš ? Což pak tito proti tobě svědčí ? Ale Ježíš mlčel . I odpovídaje nejvyšší kněz , řekl k němu : Zaklínám tě skrze Boha živého , abys nám pověděl , jsi-li ty Kristus Syn Boží ? Dí mu Ježíš : Ty jsi řekl . Ale však pravím vám : Od toho času uzříte Syna člověka sedícího na pravici moci Boží a přicházejícího na oblacích nebeských . Tedy nejvyšší kněz roztrhl roucho své , a řekl : Rouhal se . Což ještě potřebujeme svědků ? Aj , nyní jste slyšeli rouhání jeho . Co se vám zdá ? A oni odpovídajíce , řekli : Hodenť jest smrti . Tedy plili na tvář jeho a pohlavkovali jej ; jiní pak hůlkami jej bili , Říkajíce : Hádej nám , Kriste , kdo jest ten , kterýž tebe udeřil ? Ale Petr seděl vně v síni . I přistoupila k němu jedna děvečka , řkuci : I ty jsi byl s Ježíšem tím Galilejským . On pak zapřel přede všemi , řka : Nevím , co pravíš . A když vycházel ze dveří , uzřela jej jiná děvečka . I řekla těm , kteříž tu byli : I tento byl s Ježíšem tím Nazaretským . A on opět zapřel s přísahou , řka : Neznám toho člověka . A po malé chvíli přistoupili blíže , kteříž tu stáli , i řekli Petrovi : Jistě i ty z nich jsi , neb i řeč tvá známa tebe činí . Tedy počal se proklínati a přisahati , řka : Neznám toho člověka . A hned kohout zazpíval . I rozpomenul se Petr na slovo Ježíšovo , kterýž jemu byl řekl : Že prve než kohout zazpívá , třikrát mne zapříš . A vyšed ven , plakal hořce . A když bylo ráno , vešli v radu všickni přední kněží a starší lidu proti Ježíšovi , aby jej na smrt vydali . I svázavše jej , vedli , a vydali ho Pontskému Pilátovi hejtmanu . Tedy vida Jidáš , zrádce jeho , že by odsouzen byl , želeje toho , navrátil zase třidceti stříbrných předním kněžím a starším , Řka : Zhřešil jsem , zradiv krev nevinnou . Oni pak řekli : Co nám do toho ? Ty viz . A on povrh ty stříbrné v chrámě , odšel pryč , a odšed , oběsil se . A přední kněží vzavše peníze , řekli : Neslušíť jich vložiti do pokladnice , nebo mzda krve jest . A poradivše se , koupili za ně pole to hrnčířovo , ku pohřebu poutníků . Protož nazváno jest pole to pole krve , až do dnešního dne . A tehdy naplnilo se povědění skrze Jeremiáše proroka řkoucího : A vzali třidceti stříbrných , mzdu ceněného , kterýž šacován byl od synů Izraelských , A dali je za pole hrnčířovo , jakož mi ustanovil Pán . Ježíš pak stál před vladařem . A otázal se ho vladař , řka : Ty-li jsi ten král Židovský ? Řekl jemu Ježíš : Ty pravíš . A když na něj přední kněží a starší žalovali , nic neodpověděl . Tedy dí mu Pilát : Neslyšíš-li , kteraké věci proti tobě svědčí ? Ale on neodpověděl jemu k žádnému slovu , takže se vladař tomu velmi divil . Měl pak obyčej vladař v svátek propustiti lidu vězně jednoho , kteréhož by chtěli . I měli v ten čas vězně jednoho znamenitého , kterýž sloul Barabbáš . Protož když se lidé sešli , řekl : Kterého chcete , ať vám propustím ? Barabbáše-li , čili Ježíše , jenž slove Kristus ? Neboť věděl , že jej z závisti vydali . A když seděl na soudné stolici , poslala k němu žena jeho , řkuci : Nic neměj činiti s spravedlivým tímto , nebo jsem mnoho trpěla dnes ve snách pro něho . Ale přední kněží a starší navedli lid , aby prosili za Barabbáše , Ježíše pak aby zahubili . I odpověděv vladař , řekl jim : Kterého chcete ze dvou , ať vám propustím ? A oni řekli : Barabbáše . Dí jim Pilát : Co pak učiním s Ježíšem , jenž slove Kristus ? Řekli mu všickni : Ukřižován buď . Vladař pak řekl : I což jest zlého učinil ? Oni pak více volali , řkouce : Ukřižován buď . A vida Pilát , že by nic neprospěl , ale že by větší rozbroj byl , vzav vodu , umyl ruce před lidem , řka : Čist jsem já od krve spravedlivého tohoto . Vy vizte . A odpověděv všecken lid , řekl : Krev jeho na nás i na naše syny . Tedy propustil jim Barabbáše , ale Ježíše zbičovav , vydal , aby byl ukřižován . Tedy žoldnéři hejtmanovi , vzavše Ježíše do radného domu , shromáždili k němu všecku svou rotu . A svlékše jej , přiodíli ho pláštěm brunátným . A spletše korunu z trní , vstavili na hlavu jeho , a dali třtinu v pravou ruku jeho , a klekajíce před ním , posmívali se jemu , řkouce : Zdráv buď , ó králi Židovský . A plijíce na něho , brali třtinu a bili jej v hlavu . A když se mu naposmívali , svlékli s něho plášť , a oblékli jej v roucho jeho . I vedli ho , aby byl ukřižován . A vyšedše , nalezli člověka Cyrenenského , jménem Šimona . Toho přinutili , aby nesl kříž jeho . I přišedše na místo , kteréž slove Golgata , to jest popravné místo , Dali mu píti octa , smíšeného se žlučí . A okusiv ho , nechtěl píti . Ukřižovavše pak jej , rozdělili roucha jeho , mecíce o ně los , aby se naplnilo povědění proroka , řkoucího : Rozdělili sobě roucho mé , a o můj oděv metali los . A sedíce , ostříhali ho tu . I vstavili nad hlavu jeho vinu jeho napsanou : Totoť jest Ježíš , ten král Židovský . I ukřižováni jsou s ním dva lotři , jeden na pravici a druhý na levici . Ti pak , kteříž chodili tudy , rouhali mu se , ukřivujíce hlav svých , A říkajíce : Hej , ty jako rušíš chrám Boží a ve třech dnech jej zase vzděláváš , pomoziž sám sobě . Jsi-li Syn Boží , sestupiž s kříže . Tak podobně i přední kněží posmívajíce se s zákoníky a staršími , pravili : Jiným pomáhal , sám sobě nemůž pomoci . Jestliže jest král Židovský , nechať nyní sstoupí s kříže , a uvěříme jemu . Doufalť v Boha , nechať ho nyní vysvobodí , chce-liť mu ; nebo pravil : Syn Boží jsem . Takž také i lotři , kteříž byli s ním ukřižováni , utrhali jemu . Od šesté pak hodiny tma se stala po vší té zemi až do hodiny deváté . A při hodině deváté zvolal Ježíš hlasem velikým , řka : Eli , Eli , lama zabachtani ? To jest : Bože můj , Bože můj , proč jsi mne opustil ? A někteří z těch , jenž tu stáli , slyšíce , pravili , že Eliáše volá tento . A hned jeden z nich běžev , vzal houbu , naplnil ji octem a vloživ na tresť , dával jemu píti . Ale jiní pravili : Nech tak , pohledíme , přijde-li Eliáš , aby ho vysvobodil . Ježíš pak opět volaje hlasem velikým , vypustil duši . A aj , opona chrámová roztrhla se na dvé , od vrchu až dolů , a země se třásla a skálé se pukalo , A hrobové se otvírali , a mnohá těla zesnulých svatých vstala jsou . A vyšedše z hrobů , po vzkříšení jeho přišli do svatého města a ukázali se mnohým . Tedy centurio a ti , kteříž s ním byli , ostříhajíce Ježíše , vidouce zemětřesení a to , co se dálo , báli se velmi , řkouce : Jistě Syn Boží byl tento . Byly také tu ženy mnohé , zdaleka se dívajíce , kteréž byly přišly za Ježíšem od Galilee , posluhujíce jemu , Mezi nimiž byla Maria Magdaléna a Maria , matka Jakubova a Jozesova , a matka synů Zebedeových . A když byl večer , přišel jeden člověk bohatý od Arimatie , jménem Jozef , kterýž také byl učedlník Ježíšův . Ten přistoupil ku Pilátovi a prosil za tělo Ježíšovo . Tedy Pilát rozkázal dáti tělo . A vzav tělo Ježíšovo Jozef , obvinul je v plátno čisté , A vložil do svého nového hrobu , kterýž byl vytesal v skále ; a přivaliv kámen veliký ke dveřům hrobovým , odšel . A byla tu Maria Magdaléna a druhá Maria , sedíce naproti hrobu . Druhého pak dne , kterýž byl po velikém pátku , sešli se přední kněží a farizeové ku Pilátovi , Řkouce : Pane , rozpomenuli jsme se , že ten svůdce řekl , ještě živ jsa : Po třech dnech vstanu . Rozkažiž tedy ostříhati hrobu až do třetího dne , ať by snad učedlníci jeho , přijdouce v noci , neukradli ho , a řekli by lidu : Vstalť jest z mrtvých . I budeť poslední blud horší nežli první . Řekl jim Pilát : Máte stráž ; jděte , ostříhejte , jakž víte . A oni šedše , osadili hrob strážnými , zapečetivše kámen . Na skonání pak soboty , když již svitalo na první den toho téhodne , přišla Maria Magdaléna a druhá Maria , aby pohleděly na hrob . A aj , zemětřesení stalo se veliké . Nebo anděl Páně sstoupiv s nebe a přistoupiv , odvalil kámen ode dveří hrobových , a posadil se na něm . A byl obličej jeho jako blesk , a roucho jeho bílé jako sníh . A pro strach jeho zděsili se strážní a učiněni jsou jako mrtví . I odpověděv anděl , řekl ženám : Nebojte se vy , neboť vím , že Ježíše ukřižovaného hledáte . Neníť ho tuto ; nebo vstalť jest , jakož předpověděl . Pojďte , a vizte místo , kdež ležel Pán . A rychle jdouce , povězte učedlníkům jeho , že vstal z mrtvých . A aj , předchází vás do Galilee , tam jej uzříte . Aj , pověděl jsem vám . I vyšedše rychle z hrobu s bázní a s radostí velikou , běžely , aby učedlníkům jeho zvěstovaly . Když pak šly zvěstovati učedlníkům jeho , aj , Ježíš potkal se s nimi , řka : Zdrávy buďte . A ony přistoupivše , chopily se noh jeho , a klaněly se jemu . Tedy dí jim Ježíš : Nebojtež se . Jděte , zvěstujte bratřím mým , ať jdou do Galilee , a tamť mne uzří . Když pak ony odešly , aj , někteří z stráže přišedše do města , oznámili předním kněžím všecko , co se stalo . Kteřížto shromáždivše se s staršími a uradivše se , mnoho peněz dali žoldnéřům , Řkouce : Pravte , že učedlníci jeho nočně přišedše , ukradli jej , když jsme my spali . A uslyší-liť o tom hejtman , myť ho spokojíme a vás bezpečny učiníme . A oni vzavše peníze , učinili , jakž naučeni byli . I rozhlášeno jest slovo to u Židů až do dnešního dne . Jedenácte pak učedlníků šli do Galilee na horu , kdežto jim byl uložil Ježíš . A uzřevše ho , klaněli se jemu . Ale někteří pochybovali . A přistoupiv Ježíš , mluvil jim , řka : Dána jest mi všeliká moc na nebi i na zemi . Protož jdouce , učte všecky národy , křtíce je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého , Učíce je zachovávati všecko , což jsem koli přikázal vám . A aj , já s vámi jsem po všecky dny , až do skonání světa . Amen . Počátek evangelium Ježíše Krista , Syna Božího ; Jakož psáno jest v Prorocích : Aj , já posílám anděla svého před tváří tvou , kterýž připraví cestu tvou před tebou . Hlas volajícího na poušti : Připravujte cestu Páně , přímé čiňte stezky jeho . Křtil Jan na poušti a kázal křest pokání na odpuštění hříchů . I vycházeli k němu ze vší krajiny Židovské i Jeruzalémští , a křtili se od něho všickni v Jordáně řece , vyznávajíce hříchy své . Byl pak Jan odín srstmi velbloudovými , a pás kožený na bedrách jeho , a jídal kobylky a med lesní . A kázal , řka : Za mnou jde silnější mne , kteréhožto nejsem hoden , sehna se , rozvázati řeménka u obuvi jeho . Já zajisté křtil jsem vás vodou , ale onť vás křtíti bude Duchem svatým . I stalo se v těch dnech , přišel Ježíš z Nazarétu Galilejského , a pokřtěn jest v Jordáně od Jana . A hned vystoupě z vody , uzřel nebesa otevřená a Ducha jakožto holubici , sstupujícího na něj . A hlas stal se s nebe : Ty jsi ten můj milý Syn , v němž mi se dobře zalíbilo . A ihned ho Duch vypudil na poušť . I byl tam na poušti čtyřidceti dnů , a pokoušín byl od satana ; a byl s zvěří , a andělé přisluhovali jemu . Když pak byl vsazen Jan do žaláře , přišel Ježíš do Galilee , zvěstuje evangelium království Božího , Pravě : Že se naplnil čas , a přiblížilo se království Boží . Čiňte pokání , a věřte evangelium . A chodě podle moře Galilejského , uzřel Šimona a Ondřeje bratra jeho , ani pouštějí síti do moře , nebo rybáři byli . I řekl jim Ježíš : Pojďte za mnou , a učiním vás rybáře lidí . A oni hned opustivše síti své , šli za ním . A pošed odtud maličko , uzřel Jakuba Zebedeova , a Jana bratra jeho , kteříž také byli na lodí tvrdíce síti své ; A hned povolal jich . A oni opustivše otce svého Zebedea na lodí s pacholky , šli za ním . I vešli do Kafarnaum . A hned v sobotu šel Ježíš do školy , a učil . I divili se náramně učení jeho ; nebo učil je , jako moc maje , a ne jako zákoníci . I byl v škole jejich člověk , posedlý duchem nečistým . I zvolal , Řka : Ale což jest tobě do nás , Ježíši Nazaretský ? Přišel jsi zatratiti nás ; znám tě , kdo jsi , a vím , že jsi ten svatý Boží . I přimluvil mu Ježíš , řka : Umlkniž a vyjdi z něho . I polomcovav jím duch nečistý a křiče hlasem velikým , vyšel z něho . I lekli se všickni , takže se tázali mezi sebou , řkouce : I co jest toto ? Jakéž jest toto nové učení , že tento mocně duchům nečistým rozkazuje , a poslouchají ho ? I roznesla se pověst o něm hned po vší krajině Galilejské . A hned vyšedše ze školy , přišli do domu Šimonova a Ondřejova s Jakubem a s Janem . Šimonova pak svegruše ležela , majíc zimnici . A hned jemu pověděli o ní . A přistoupiv , pozdvihl jí , ujav ji za ruku její , a hned přestala jí zimnice . I posluhovala jim . Večer pak již při západu slunce , nosili k němu všecky nemocné i ďábelníky . A bylo se všecko město sběhlo ke dveřům . I uzdravoval mnohé ztrápené rozličnými neduhy , a ďábelství mnohá vymítal , a nedopustil mluviti ďáblům ; nebo znali ho . A přede dnem velmi ráno vstav Ježíš , vyšel , a šel na pusté místo , a tam se modlil . I šel za ním Šimon i ti , kteříž s ním byli . A když jej nalezli , řekli jemu : Všickni tě hledají . I dí jim : Pojďmež do okolních městeček , abych i tam kázal . Nebo na to jsem přišel . I kázal v školách jejich ve vší Galileji , a ďábelství vymítal . Tedy přišel k němu malomocný , prose ho , a klekna před ním , řekl jemu : Pane , chceš-li , můžeš mne očistiti . Ježíš pak slitovav se , vztáhl ruku , dotekl se ho a řekl jemu : Chci , buď čist . A když to řekl , hned odstoupilo od něho malomocenství , a očištěn jest . I pohroziv mu , hned ho odbyl , A řekl mu : Viziž , abys nižádnému nic nepravil . Ale jdi , ukaž se knězi , a obětuj za očištění své to , což přikázal Mojžíš , na svědectví jim . On pak vyšed , počal vypravovati mnoho a ohlašovati tu věc , takže již nemohl Ježíš do města zjevně vjíti , ale vně na místech pustých byl . I scházeli se k němu odevšad . A opět všel do Kafarnaum po několika dnech . I uslyšáno jest , že by doma byl . A hned sešlo se jich množství , takže již nemohli ani ke dveřům . I mluvil jim slovo . Tedy přijdou k němu někteří , nesouce šlakem poraženého , kterýžto ode čtyř nesen byl . A když k němu nemohli pro zástupy , loupali střechu , kdež byl Ježíš , a probořivše půdu , spustili po provazích dolů ložce , na němž ležel šlakem poražený . A vida Ježíš víru jejich , dí šlakem poraženému : Synu , odpouštějí se tobě hříchové tvoji . A byli tu někteří z zákoníků , sedíce a myslíce v srdcích svých : Co tento tak mluví rouhavě ? Kdo můž odpustiti hříchy , jediné sám Bůh ? To hned poznav Ježíš duchem svým , že by tak přemyšlovali sami v sobě , řekl jim : Proč o tom přemyšlujete v srdcích svých ? Co jest snáze říci šlakem poraženému : Odpouštějí se tobě hříchové , čili říci : Vstaň a vezmi lože své a choď ? Ale abyste věděli , že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy , dí šlakem poraženému : Toběť pravím : Vstaň , a vezmi lože své , a jdi do domu svého . I vstal hned , a vzav lože své přede všemi , odšel , takže se děsili všickni , a chválili Boha , řkouce : Nikdy jsme toho neviděli . I vyšel opět k moři , a všecken zástup přicházel k němu , i učil je . A pomíjeje Ježíš , uzřel Léví syna Alfeova , sedícího na cle . I dí jemu : Pojď za mnou . A on vstav , šel za ním . I stalo se , když seděl za stolem v domu jeho , že i publikáni mnozí a hříšníci seděli spolu s Ježíšem a s učedlníky jeho ; neb mnoho jich bylo , a šlo za ním . Zákoníci pak a farizeové vidouce , že jedl s publikány a s hříšníky , řekli učedlníkům jeho : Což jest toho , že s publikány a hříšníky jí a pije Mistr váš ? To uslyšav Ježíš , dí jim : Nepotřebují zdraví lékaře , ale nemocní . Nepřišelť jsem volati spravedlivých , ale hříšných ku pokání . Učedlníci pak Janovi a farizejští postívali se . I přišli a řekli jemu : Proč učedlníci Janovi a farizejští postí se , a tvoji učedlníci se nepostí ? I řekl jim Ježíš : Kterakž mohou synové Ženichovi postiti se , když jest s nimi Ženich ? Dokavadž mají s sebou Ženicha , nemohouť se postiti . Ale přijdouť dnové , když od nich odjat bude Ženich , a tehdáž se budou postiti v těch dnech . Ano nižádný záplaty sukna nového nepřišívá k rouchu starému ; jinak odtrhne ta záplata nová od starého ještě něco , i bývá větší díra . A žádný nevlévá vína nového do nádob starých ; jinak rozpučí nové víno nádoby , a tak víno se vyleje , a nádoby se pokazí . Ale víno nové má lito býti do nádob nových . I stalo se , že šel Ježíš v sobotu skrze obilí , i počali učedlníci jeho jdouce vymínati klasy . Tedy farizeové řekli jemu : Pohleď , coť činí učedlníci tvoji , čehož nesluší činiti v sobotu . I řekl jim : Nikdy-liž jste nečtli , co učinil David , když nouze byla , a lačněl , on i ti , kteříž s ním byli ? Kterak všel do domu Božího za Abiatara nejvyššího kněze , a jedl chleby posvátné , ( jichžto neslušelo jísti než samým kněžím , ) a dal i těm , kteříž s ním byli ? I pravil jim : Sobota pro člověka učiněna jest , a ne člověk pro sobotu . Protož Syn člověka jest pánem také i soboty . I všel opět do školy , a byl tu člověk , maje ruku uschlou . I šetřili ho , uzdraví-li jej v sobotu , aby ho obžalovali . I řekl tomu člověku , kterýž měl uschlou ruku : Vstaň a pojď sem do prostředku . I dí jim : Sluší-li v sobotu dobře činiti , čili zle , život zachovati , čili zamordovati ? Ale oni mlčeli . A pohleděv na ně vůkol hněvivě , zarmoutiv se nad tvrdostí srdce jejich , řekl člověku : Vztáhni ruku svou . I vztáhl , a učiněna jest ruka jeho zdravá , jako i druhá . A vyšedše farizeové , hned s herodiány radu učinili proti Ježíšovi , kterak by ho zahubili . Ježíš pak s učedlníky svými poodšel k moři , a veliké množství od Galilee šlo za ním , i z Judstva , I od Jeruzaléma , i od Idumee , i z Zajordání ; i ti , kteříž byli okolo Týru a Sidonu , množství veliké , slyšíce , kteraké věci činí , přišli k němu . I rozkázal učedlníkům svým , aby lodičku ustavičně nahotově měli , pro zástup , aby ho tak netiskli . Nebo mnohé uzdravoval , takže naň padali , aby se ho dotýkali , kteřížkoli měli jaké neduhy . A duchové nečistí , jakž ho zazřeli , padali před ním a křičeli , řkouce : Ty jsi Syn Boží . A on velmi jim přimlouval , aby ho nezjevovali . I vstoupil na horu , a povolal k sobě těch , kterýchž se jemu vidělo ; i přišli k němu . I ustanovil jich dvanácte , aby s ním byli , aby je poslal kázati , A aby měli moc uzdravovati nemoci a vymítati ďábelství : A nejprve Šimona , jemuž dal jméno Petr , A Jakuba Zebedeova , a Jana bratra Jakubova , ( a dal jim jméno Boanerges , to jest synové hromovi , ) A Ondřeje , a Filipa , a Bartoloměje , a Matouše , a Tomáše , a Jakuba Alfeova , a Taddea , a Šimona Kananejského , A Jidáše Iškariotského , kterýž i zradil jej . I šli s ním domů . A vtom opět sšel se zástup , takže nemohli ani chleba pojísti . A slyšavše o tom příbuzní jeho , přišli , aby jej vzali ; nebo pravili , že by se smyslem pominul . Zákoníci pak , kteříž byli přišli od Jeruzaléma , pravili , že Belzebuba má a že v knížeti ďábelském vymítá ďábly . A povolav jich , mluvil k nim v podobenstvích : Kterak může satan satana vymítati ? A jestliže království v sobě se rozdvojí , nemůže státi království to . A rozdvojí-li se dům proti sobě , nebude moci dům ten státi . Tak jestliže jest povstal satan sám proti sobě , a rozdvojen jest , nemůže státi , ale konec béře . Nižádný nemůže nádobí silného reka , vejda do domu jeho , rozebrati , leč by prve silného toho svázal ; a tehdyť dům jeho zloupí . Amen pravím vám , že všickni hříchové odpuštěni budou synům lidským , i rouhání , jímž by se rouhali , Ale kdo by se rouhal proti Duchu svatému , nemá odpuštění na věky , ale hoden jest věčného odsouzení . Nebo pravili : Že ducha nečistého má . Tedy přišla matka jeho a bratří , a stojíce vně , poslali k němu , aby ho vyvolali . A seděl okolo něho zástup . I řekli jemu : Aj , matka tvá a bratří tvoji vně hledají tebe . Ale on odpověděl jim , řka : Kdo jest matka má a bratří moji ? A obezřev učedlníky vůkol sedící , řekl : Aj , matka má a bratří moji . Nebo kdož by koli činil vůli Boží , tenť jest bratr můj , i sestra , i matka má . A opět počal Ježíš učiti u moře . I shromáždil se k němu zástup mnohý , takže vstoupiv na lodí , seděl na moři , a všecken zástup byl na zemi podle moře . I učil je mnohým věcem v podobenstvích , a pravil jim v učení svém : Slyšte . Aj , vyšel rozsevač , aby rozsíval . I stalo se v tom rozsívání , že jedno padlo podle cesty , a přiletělo ptactvo nebeské , i szobali je . A jiné padlo na místo skalnaté , kdežto nemělo mnoho země , a hned vzešlo ; neb nemělo hlubokosti země . A když vyšlo slunce , uvadlo , a protože nemělo kořene , uschlo . A jiné padlo mezi trní ; i zrostlo trní , a udusilo je . I nevydalo užitku . Jiné pak padlo v zemi dobrou , a dalo užitek vzhůru vstupující a rostoucí ; přineslo zajisté jedno třidcátý , a jiné šedesátý , a jiné pak stý . I pravil jim : Kdo má uši k slyšení , slyš . A když pak byl sám , tázali se ho ti , kteříž při něm byli , se dvanácti , na to podobenství . I řekl jim : Vámť jest dáno , znáti tajemství království Božího , ale těm , kteříž jsou vně , v podobenství všecko se děje , Aby hledíce , hleděli , a neuzřeli , a slyšíce , slyšeli , a nesrozuměli , aby se snad neobrátili , a byli by jim odpuštěni hříchové . I dí jim : Neznáte podobenství tohoto ? A kterakž pak jiná všecka podobenství poznáte ? Rozsevač , ten slovo rozsívá . Titoť pak jsou , ješto podle cesty símě přijímají , kdežto se rozsívá slovo , kteréž když oni slyší , ihned přichází satan a vynímá slovo , kteréž vsáto jest v srdcích jejich . A tak podobně ti , kteříž jako skalnatá země posáti jsou , kteřížto jakž uslyší slovo , hned s radostí přijímají je . Než nemají kořene v sobě , ale jsou časní ; potom když vznikne soužení a protivenství pro slovo Boží , hned se horší . A tito jsou , jenž mezi trní posáti jsou , kteříž ač slovo slyší , Ale pečování tohoto světa a oklamání zboží , a jiné žádosti zlé k tomu přistupující , udušují slovo , takže bez užitku bývá . Titoť pak jsou , jenž v zemi dobrou símě přijali , kteříž slyší slovo Boží , a přijímají , a užitek přinášejí , jedno třidcátý , a jiné šedesátý , a jiné stý . Dále pravil jim : Zdali rozsvícena bývá svíce , aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel ? Však aby na svícen vstavena byla . Nebo nic není skrytého , co by nebylo zjeveno ; aniž jest co tak ukrytého , aby najevo nevyšlo . Jestliže kdo má uši k slyšení , slyš . I mluvil k nim : Vizte , co slyšíte . Kterou měrou budete měřiti , touť vám bude odměřeno , a přidáno bude vám poslouchajícím . Nebo kdožť má , tomu bude dáno ; a kdo nemá , i to , což má , bude od něho odjato . I pravil jim : Tak jest království Boží , jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi . A spal by , a vstával by ve dne i v noci , a semeno by vzešlo a vzrostlo , jakž on neví . Nebo sama od sebe země plodí , nejprv bylinu , potom klas , potom plné obilé v klasu . A když sezrá úroda , ihned přičiní srp ; neboť jest nastala žeň . I řekl opět : K čemu připodobníme království Boží ? Aneb kterému podobenství je přirovnáme ? Jest jako zrno horčičné , kteréžto , když vsáto bývá v zemi , menší jest ze všech semen , kteráž jsou na zemi . Ale když vsáto bývá , roste , a bývá větší než všecky byliny , a činíť ratolesti veliké , takže pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati . A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo , jakž mohli slyšeti . A bez podobenství nemluvil jim , učedlníkům pak svým soukromí vykládal všecko . I řekl jim v ten den , když již bylo večer : Plavme se na druhou stranu . A nechavše zástupu , pojali jej , tak jakž byl na lodičce . Ale i jiné lodičky byly s ním . Tedy stala se bouře veliká od větru , až se vlny na lodí valily , takže se již naplňovala lodí . A on zzadu na lodí spal na podušce . I zbudili jej , a řekli jemu : Mistře , což pak nic nedbáš , že hyneme ? I probudiv se , přimluvil větru a řekl moři : Umlkni a upokoj se . I přestal vítr , a stalo se utišení veliké . I řekl jim : Proč se tak bojíte ? Což ještě nemáte víry ? I báli se bázní velikou , a pravili jeden k druhému : Hle kdo jest tento , že i vítr i moře poslouchají jeho ? Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských . A jakž vyšel z lodí , hned se s ním potkal člověk z hrobů , maje ducha nečistého . Kterýž bydlil v hrobích , a aniž ho kdo již mohl řetězy svázati , Nebo často jsa pouty a řetězy okován , polámal řetězy a pouta roztrhal , a žádný nemohl ho zkrotiti . A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl , křiče a tepa se kamením . Uzřev pak Ježíše zdaleka , běžel a poklonil se jemu , A křiče hlasem velikým , řekl : Co jest tobě do mne , Ježíši , Synu Boha nejvyššího ? Zaklínám tě skrze Boha , abys mne netrápil . ( Nebo pravil jemu : Vyjdiž , duchu nečistý , z člověka tohoto . ) I otázal se ho : Jakť říkají ? A on odpovídaje , řekl : Množství jméno mé jest , neb jest nás mnoho . I prosil ho velmi , aby jich nevyháněl z té krajiny . Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se . I prosili ho všickni ti ďáblové , řkouce : Pusť nás do vepřů , ať do nich vejdeme . I povolil jim hned Ježíš . A vyšedše duchové nečistí , vešli do vepřů . I běželo to stádo s vrchu dolů do moře , ( a bylo jich ke dvěma tisícům , ) i ztonuli v moři . Ti pak , kteříž ty vepře pásli , utekli a oznámili to v městě i ve vsech . I vyšli lidé , aby viděli , co je se to stalo . I přišli k Ježíšovi , a uzřeli toho , kterýž byl trápen od ďábelství , an sedí , odín jsa a maje zdravý rozum , toho totiž , kterýž měl tmu ďáblů . I báli se . A kteříž to viděli , vypravovali jim , kterak se stalo tomu , kterýž měl ďábelství , i o vepřích . Tedy počali ho prositi , aby odšel z krajin jejich . A když vstoupil na lodí , prosil ho ten , kterýž trápen byl od ďábelství , aby byl s ním . Ježíš pak nedopustil mu , ale řekl jemu : Jdi k svým do domu svého , a zvěstuj jim , kterak jest veliké věci učinil tobě Hospodin , a slitoval se nad tebou . I odšel , a počal ohlašovati v krajině Desíti měst , kterak veliké věci učinil mu Ježíš . I divili se všickni . A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu , sšel se k němu zástup mnohý . A on byl u moře . A aj , přišel jeden z knížat školy Židovské , jménem Jairus , a uzřev jej , padl k nohám jeho , A velmi ho prosil , řka : Dcerka má skonává . Prosím , pojď , vlož na ni ruce , aby uzdravena byla , a budeť živa . I šel s ním , a zástup mnohý šel za ním , i tiskli jej . ( Tedy žena jedna , kteráž tok krve měla dvanácte let , A mnoho byla trápena od mnohých lékařů , a vynaložila všecken statek svůj , a nic jí bylo neprospělo , ale vždy se hůře měla , Uslyšavši o Ježíšovi , přišla v zástupu pozadu , a dotkla se roucha jeho . Neb řekla byla : Dotknu-li se jen roucha jeho , uzdravena budu . A hned přestal jest krvotok její , a pocítila na těle , že by uzdravena byla od neduhu svého . A hned Ježíš poznav sám v sobě , že jest moc vyšla z něho k uzdravení , obrátiv se v zástupu , řekl : Kdo se dotekl roucha mého ? I řekli mu učedlníci jeho : Vidíš , že tě zástup tiskne , a pravíš : Kdo se mne dotekl ? I hleděl vůkol , aby ji uzřel , která jest to učinila . Ta pak žena s bázní a s třesením , věduci , co se stalo při ní , přistoupila a padla před ním , a pověděla mu všecku pravdu . On pak řekl jí : Dcero , víra tvá tě uzdravila , jdiž u pokoji , a buď zproštěna od trápení svého . ) A když on ještě mluvil , přišli někteří z domu knížete školy , řkouce : Dcera tvá umřela , proč již zaměstknáváš Mistra ? Ježíš pak , hned jakž uslyšel to , což oni mluvili , řekl knížeti školy : Neboj se , toliko věř . I nedal žádnému za sebou jíti , jediné Petrovi , Jakubovi a Janovi , bratru Jakubovu . I přišel do domu knížete školy , a viděl tam hluk , ano plačí a kvílí velmi . I všed tam , řekl jim : Co se bouříte a plačete ? Neumřelať jest děvečka , ale spí . I posmívali se jemu . On pak vyhnav všecky , pojal toliko otce a matku děvečky , a ty , kteříž s ním byli , i všel tam , kdež děvečka ležela . A vzav ruku děvečky , řekl jí : Talitha kumi , jenž se vykládá : Děvečko , ( toběť pravím , ) vstaň . A hned vstala děvečka , a chodila ; nebo byla ve dvanácti letech . I zděsili se divením převelikým . A přikázal jim pilně , aby žádný o tom nezvěděl . I rozkázal jí dáti jísti . I vyšel odtud a přišel do vlasti své , a šli za ním učedlníci jeho . A když bylo v sobotu , počal učiti v škole , a mnozí slyšíce , divili se , řkouce : Odkud tento má tyto věci ? A jaká jest to moudrost , kteráž jest jemu dána , že i takové moci dějí se skrze ruce jeho ? Zdaliž tento není tesař , syn Marie , bratr Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův ? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás ? I zhoršili se na něm . I řekl jim Ježíš : Není prorok beze cti , jediné v vlasti své a v rodině své a v domu svém . I nemohl tu znamení žádného učiniti , jediné málo nemocných , vzkládaje na ně ruce , uzdravil . I podivil se jejich nevěře , a obcházel vůkol po městečkách , uče . A svolav dvanácte , počal je posílati po dvou a dvou , a dal jim moc nad duchy nečistými . A přikázal jim , aby ničehož nebrali na cestu , jediné toliko hůl , ani mošny , ani chleba , ani na pase peněz , Ale jen obuté míti nohy v střevíce , a aby neobláčeli dvou sukní . A pravil jim : Kdežkoli vešli byste do domu , tu ostaňte , dokudž nevyšli byste odtud . A kdož by koli vás nepřijali , ani vás slyšeli , vyjdouce odtud , vyrazte prach z noh vašich na svědectví jim . Amen pravím vám : Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný nežli městu tomu . Tedy oni vyšedše , kázali , aby pokání činili . A ďábelství mnohá vymítali , a mazali olejem mnohé nemocné , a uzdravovali je . A uslyšev o tom Herodes král , ( neb zjevné učiněno bylo jméno jeho , ) i pravil , že Jan Křtitel vstal z mrtvých , a protož se dějí divové skrze něho . Jiní pak pravili , že jest Eliáš ; a jiní pravili , že jest prorok , aneb jako jeden z proroků . To uslyšev Herodes , řekl : Kteréhož jsem já sťal , Jana , tenť jest . Ontě z mrtvých vstal . Ten zajisté Herodes byl poslal a jal Jana a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého , že ji byl za manželku pojal . Nebo pravil Jan Herodesovi : Neslušíť tobě míti manželky bratra svého . Herodias pak lest skládala proti němu , a chtěla jej o hrdlo připraviti , ale nemohla . Nebo Herodes ostýchal se Jana , věda jej býti muže spravedlivého a svatého . I šetřil ho , a slýchaje jej , mnoho i činil , a rád ho poslouchal . A když přišel den příhodný , že Herodes , pamatuje den svého narození , učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee , A dcera té Herodiady tam vešla a tancovala , zalíbilo se Herodesovi i spoluhodovníkům , i řekl král děvečce : Pros mne , zač chceš , a dámť . I přisáhl jí : Že začkoli prositi budeš , dám tobě , by pak bylo až do polovice království mého . Ona pak vyšedši , řekla mateři své : Zač budu prositi ? A ona řekla : Za hlavu Jana Křtitele . A všedši hned s chvátáním k králi , prosila ho , řkuci : Chci , abys mi dal hned na míse hlavu Jana Křtitele . Král pak zarmoutiv se velmi , pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti . I poslav hned kata , rozkázal přinésti hlavu Janovu . A on odšed , sťal jej v žaláři , a přinesl hlavu jeho na míse , a dal ji děvečce , a děvečka dala mateři své . To uslyšavše učedlníci jeho , přišli a vzali tělo jeho , a pochovali je v hrobě . Tedy sšedše se apoštolé k Ježíšovi , zvěstovali jemu všecko , i to , co činili , i co učili . I řekl jim : Pojďte vy sami obzvláštně na pusté místo , a odpočiňte maličko . Nebo bylo množství těch , kteříž přicházeli a odcházeli , takže jsou ani k jídlu chvíle neměli . I plavili se až na pusté místo soukromí . A vidouce je zástupové , že jdou pryč , poznali jej mnozí . I sběhli se tam ze všech měst pěšky , a předešli je , a shromáždili se k němu . Tedy vyšed Ježíš , uzřel zástup mnohý , a slitovalo mu se jich , že byli jako ovce , nemající pastýře . I počal je učiti mnohým věcem . A když se již prodlilo , přistoupivše k němu učedlníci jeho , řekli : Pustéť jest toto místo , a již se prodlilo , Rozpusť je , ať jdouce do okolních vesnic a městeček , nakoupí sobě chleba ; nebo nemají , co by jedli . On pak odpověděv , řekl jim : Dejte vy jim jísti . I řkou jemu : Co tedy , jdouce koupíme za dvě stě grošů chleba , a dáme jim jísti ? I dí jim : Kolik chlebů máte ? Jděte a zvězte . A když zvěděli , řekli : Pět , a dvě rybě . I rozkázal jim , aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě . I usadili se rozdílně , místy po stu a místy po padesáti . A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě , popatřiv do nebe , dobrořečil , i lámal chleby , a dal učedlníkům svým , aby kladli před ně . A dvě rybě rozdělil též mezi všecky . I jedli všickni , a nasyceni jsou . Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných , i z ryb . A bylo těch , kteříž jedli ty chleby , okolo pět tisíců mužů . A hned přinutil učedlníky své vstoupiti na lodí , aby jej předešli přes moře do Betsaidy , až by on rozpustil zástup . A rozpustiv je , šel na horu , aby se modlil . A když bylo večer , byla lodí uprostřed moře , a on sám na zemi . A viděl je , a oni se s těžkostí plavili ; ( nebo byl vítr odporný jim . ) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim , chodě po moři , a chtěl je pominouti . Oni pak uzřevše jej , an chodí po moři , domnívali se , že by obluda byla , i zkřikli . ( Nebo jej všickni viděli , a zstrašili se . ) A hned promluvil k nim a řekl jim : Doufejtež , jáť jsem , nebojte se . I vstoupil k nim na lodí , a utišil se vítr ; a oni náramně sami v sobě se děsili a divili . Nebo nerozuměli byli , co se stalo při chlebích ; bylo zajisté srdce jejich zhrublo . A když se přeplavili , přišli do země Genezaretské , a tu lodí přistavili . A když vyšli z lodí , hned jej poznali . A běhajíce po vší krajině té , počali na ložcích k němu nositi nemocné , kdežkoli zvěděli o něm , že by byl . A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst nebo do vsí , na ulicech kladli neduživé , a prosili ho , aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli . A kolikož jich koli se jeho dotkli , uzdraveni byli . I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků , kteříž byli přišli z Jeruzaléma . A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama ( to jest neumytýma ) jísti chleby , reptali o to . Nebo farizeové i všickni Židé nejedí , leč by ruce umyli , držíce ustanovení starších . A z trhu přijdouce nejedí , leč se umyjí . A jiné mnohé věci jsou , kteréž přijali , aby zachovávali , jako umývání koflíků , žejdlíků a medenic i stolů . Potom otázali se ho farizeové a zákoníci : Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších , ale neumytýma rukama jedí chléb ? On pak odpověděv , řekl jim : Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš , jakož psáno jest : Lid tento rty mne ctí , srdce pak jejich daleko jest ode mne . Ale nadarmoť mne ctí , učíce učení , kterážto nejsou než ustanovení lidská . Nebo opustivše přikázání Boží , držíte ustanovení lidská , totiž umývání žejdlíků a koflíků ; a jiné mnohé věci těm podobné činíte . I pravil jim : Čistě vy rušíte přikázání Boží , abyste ustanovení své zachovali . Nebo Mojžíš pověděl : Cti otce svého i matku svou , a kdož by zlořečil otci nebo mateři , ať smrtí umře . Ale vy pravíte : Řekl-li by člověk otci neb mateři : Korban , to jest , dar , kterýžkoli jest ode mne , toběť prospěje , A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své , Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi , kteráž jste ustanovili . A mnohé těm podobné věci činíte . I svolav všecken zástup , pravil jim : Slyšte mne všickni a rozumějte . Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka , což by jej poskvrniti mohlo ; ale to , což pochází z něho , toť jest , což poskvrňuje člověka . Má-li kdo uši k slyšení , slyš . A když všel do domu od zástupu , tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství . I řekl jim : Tak jste i vy nerozumní ? Což nerozumíte , že všecko , což z zevnitřku do člověka vchází , nemůže ho poskvrniti ? Nebo nevchází v srdce jeho , ale v břicho , a potom ven vychází , čistěci všeliké pokrmy . Ale pravil , že to , což pochází z člověka , to poskvrňuje člověka . Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí , cizoložstva , smilstva , vraždy , Krádeže , lakomství , nešlechetnosti , lest , nestydatost , oko zlé , rouhání , pýcha , bláznovství . Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka . A vstav odtud , odšel do končin Týru a Sidonu , a všed do domu , nechtěl , aby kdo o něm věděl , ale nemohl se tajiti . Nebo uslyševši o něm žena , jejížto dcerka měla ducha nečistého , přišla a padla k nohám jeho . ( Byla pak ta žena pohanka , Syrofenitská rodem . ) I prosila ho , aby ďábelství vyvrhl z její dcery . Ale Ježíš řekl jí : Nechať se prve nasytí synové ; nebť není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům . A ona odpověděla a řekla mu : Ovšem , Pane , nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů . I řekl jí : Pro tu řeč jdi , vyšloť jest ďábelství z tvé dcery . I odšedši do domu svého , nalezla děvečku , ana leží na loži , a ďábelství z ní vyšlo . Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských , přišel k moři Galilejskému , prostředkem krajin Desíti měst . I přivedli jemu hluchého a němého , a prosili ho , aby na něj ruku vzložil . A pojav jej soukromí ven z zástupu , vložil prsty své v uši jeho , a plinuv , dotekl se jazyka jeho . A vzezřev k nebi , vzdechl , a řekl jemu : Effeta , to jest , otevři se . A hned otevříny jsou uši jeho , a rozvázán jest svazek jazyka jeho , i mluvil právě . I přikázal jim , aby žádnému nepravili . Ale jakžkoli on jim přikazoval , předce oni mnohem více ohlašovali . A převelmi se divili , řkouce : Dobře všecky věci učinil . I hluchým rozkázal slyšeti , i němým mluviti . V těch dnech když opět velmi veliký zástup byl s ním , a neměli , co by jedli , svolav Ježíš učedlníky své , řekl jim : Lítost mám nad zástupy ; nebo již tři dni trvají se mnou a nemají , co by jedli . A rozpustím-li je lačné do domů jejich , zhynou na cestě ; nebo někteří z nich zdaleka přišli . Odpověděli mu učedlníci jeho : I odkud bude moci kdo tyto nakrmiti chleby zde na poušti ? I otázal se jich : Kolik chlebů máte ? A oni řekli : Sedm . I kázal zástupu posaditi se na zemi . A vzav sedm chlebů , díky učiniv , lámal a dával učedlníkům svým , aby předkládali . I kladli před zástup . A měli také rybiček maličko . Jichž požehnav , kázal i ty před ně klásti . I jedli a nasyceni jsou ; a sebrali , což pozůstalo drobtů , sedm košů . Těch pak , kteříž jedli , bylo okolo čtyř tisíců . I rozpustil je . Potom hned vstoupiv na lodí s učedlníky svými , přeplavil se do krajin Dalmanutských . I vyšli farizeové a počali se s ním hádati , hledajíce od něho znamení s nebe , pokoušejíce ho . A on vzdech duchem svým , dí : Co pokolení toto znamení hledá ? Amen pravím vám : Nebude dáno znamení pokolení tomuto . A opustiv je , vstoupil zase na lodí , i plavil se přes moře . I zapomenuli s sebou vzíti chlebů , a neměli než jeden chléb s sebou na lodí . Tedy přikazoval jim , řka : Vizte a pilně se šetřte kvasu farizejského a kvasu Herodesova . I přemyšlovali , řkouce jeden k druhému : Chleba nemáme . A znaje to Ježíš , řekl jim : Co přemyšlujete o tom , že chleba nemáte ? Ještě neznáte , ani rozumíte ? Ještě máte oslepené srdce vaše ? Oči majíce , nevidíte ? A uši majíce , neslyšíte ? A nepomníte , Že jsem pět chlebů lámal mezi pět tisíců ? A kolik jste plných košů drobtů sebrali ? Řekli jemu : Dvanácte . A když také sedm chlebů lámal jsem mezi čtyři tisíce , kolik jste plných košů drobtů vzali ? I řkou jemu : Sedm . I řekl jim : Kterakž tedy ještě nerozumíte ? I přišel do Betsaidy , a přivedli k němu slepého , prosíce ho , aby se ho dotekl . I ujav slepého za ruku , vyvedl jej ven z městečka , a plinuv na oči jeho a vloživ na něj ruce , otázal se ho , viděl-li by co . A on pohleděv , řekl : Znamenám lidi ; nebo vidím , že chodí jako stromové . Potom opět vložil ruce na oči jeho , a kázal mu hleděti . I uzdraven jest , takže i zdaleka jasně viděl všecky . I odeslal jej do domu jeho , řka : Aniž do toho městečka choď , aniž komu z městečka co o tom prav . Tedy vyšel Ježíš a učedlníci jeho do městeček Cesaree Filipovy . A na cestě tázal se učedlníků svých , řka jim : Kým mne praví býti lidé ? Kteřížto odpověděli : Janem Křtitelem , a jiní Eliášem , jiní pak jedním z proroků . Tedy on řekl jim : Vy pak kým mne býti pravíte ? Odpověděv Petr , řekl jemu : Ty jsi Kristus . I přikázal jim , aby toho o něm žádnému nepravili . I počal učiti je , že Syn člověka musí mnoho trpěti , a potupen býti od starších a předních kněží a zákoníků , a zabit býti , a ve třech dnech z mrtvých vstáti . Zjevně to slovo mluvil . A chytiv jej Petr , počal mu domlouvati . Kterýžto obrátiv se a pohleděv na učedlníky své , přimluvil Petrovi , řka : Jdiž za mnou , satane ; nebo nechápáš , co jest Božího , ale co lidského . A svolav zástup s učedlníky svými , řekl jim : Chce-li kdo za mnou přijíti , zapři sebe sám , a vezmi kříž svůj , a následujž mne . Nebo chtěl-li by kdo duši svou zachovati , ztratíť ji ; pakli by kdo ztratil duši svou pro mne a pro evangelium , tenť ji zachová . Nebo co prospěje člověku , by všecken svět získal , a své duši škodu učinil ? Aneb jakou dá člověk odměnu za duši svou ? Nebo kdož by se koli za mne styděl a za má slova v tomto pokolení cizoložném a hříšném , i Syn člověka styděti se bude za něj , když přijde v slávě Otce svého s anděly svatými . I pravil jim : Amen pravím vám , žeť jsou někteří z stojících tuto , kteříž neokusí smrti , až i uzří království Boží přicházející v moci . A po šesti dnech pojal Ježíš Petra a Jakuba a Jana , i uvedl je na horu vysokou soukromí samy , a proměnil se před nimi . A učiněno jest roucho jeho stkvoucí a bílé velmi jako sníh , ješto tak bílého žádný bělič na zemi učiniti nemůže . I uzřeli Eliáše s Mojžíšem , ani s Ježíšem mluví . A odpověděv Petr , řekl k Ježíšovi : Mistře , dobréť jest nám tuto býti . Protož udělejme tři stánky , tobě jeden , Mojžíšovi jeden a Eliášovi jeden . Nebo nevěděl , co mluví ; byli zajisté přestrašeni . I stal se oblak zastěňující je , a přišel hlas z oblaku , řkoucí : Tentoť jest ten Syn můj milý , jeho poslouchejte . A hned obezřevše se , žádného víc neviděli než samého Ježíše s sebou . A když sstupovali s hory , přikázal jim , aby toho žádnému nevypravovali , co viděli , než až Syn člověka z mrtvých vstane . I zachovali tu věc u sebe , tížíce mezi sebou , co by to bylo z mrtvých vstáti ? I otázali se ho , řkouce : Což pak zákoníci praví , že Eliáš musí přijíti prve ? On pak odpověděv , řekl jim : Eliáš přijda nejprve , napraví všecky věci , a jakož psáno jest o Synu člověka , že má mnoho trpěti a za nic položen býti . Ale pravím vám , že Eliáš již přišel , a učinili mu , což jsou chtěli , jakož psáno jest o něm . Tedy přišed k učedlníkům , uzřel zástup veliký okolo nich a zákoníky , an se hádají s nimi . A hned všecken zástup uzřev jej , ulekli se ; a sběhše se , přivítali ho . I otázal se zákoníků : Co se hádáte spolu ? A odpovídaje jeden z zástupu , řekl : Mistře , přivedl jsem syna svého k tobě , kterýž má ducha němého . Ten kdyžkoli jej pochopí , lomcuje jím , a on se sliní , a škřipí zubami , a svadne . I řekl jsem učedlníkům tvým , aby jej vyvrhli , a nemohli . A on odpovídaje jemu , řekl : Ó národe nevěrný ! Ale dokudž s vámi budu ? A dokudž vás trpěti budu ? Přiveďte jej ke mně . I přivedli ho k němu . A jakž jej uzřel , hned jím duch lomcoval ; a padna na zemi , válel se a slinil . I otázal se otce jeho : Dávno-li se jemu to stalo ? A on řekl : Hned od dětinství . A často jím metal i na oheň i do vody , aby jej zahubil . Ale můžeš-li co , spomoz nám , slituje se nad námi . A Ježíš řekl jemu : Můžeš-li tomu věřiti ; všeckoť jest možné věřícímu . A ihned zvolav otec mládence toho s slzami , řekl : Věřím , Pane , spomoz nedověře mé . Uzřev pak Ježíš , že se zástup sbíhá , přimluvil duchu tomu nečistému , řka jemu : Hluchý a němý duše , já tobě přikazuji , vyjdi z něho , a nevcházej více do něho . Tedy křiče a velmi jím lomcuje , vyšel z něho . I učiněn jest člověk ten jako mrtvý , takže mnozí pravili , že umřel . Ale Ježíš ujav jej za ruku , pozdvihl ho , a on vstal . A když všel do domu , učedlníci jeho otázali ho soukromí : Pročež jsme my ho nemohli vyvrci ? I řekl jim : Toto pokolení nijakž nemůž vyhnáno býti , jediné modlitbou a postem . A jdouce odtud , šli skrze Galilei , a nechtěl , aby kdo o tom věděl . Nebo učil učedlníky své a pravil jim : Že Syn člověka dán bude v ruce lidské , a zamordujíť jej , ale zamordován jsa , třetí den z mrtvých vstane . Oni pak nesrozuměli tomu povědění , a ostýchali se ho otázati . I přišel do Kafarnaum , a v domě byv , otázal se jich : Co jste na cestě mezi sebou rozjímali ? A oni mlčeli . Nebo hádali se byli na cestě mezi sebou , kdo by z nich byl větší . A posadiv se , zavolal dvanácti , a dí jim : Chce-li kdo první býti , budeť všech nejposlednější a všech služebník . A vzav pacholátko , postavil je uprostřed nich , a vzav je na lokty své , řekl jim : Kdož by koli jedno z takových dítek přijal ve jménu mém , mneť přijímá ; a kdož by mne koli přijal , ne mneť přijímá , ale toho , kterýž mne poslal . I odpověděl mu Jan , řka : Mistře , viděli jsme tam jednoho , an ve jménu tvém ďábly vymítá , kterýž nechodí s námi ; i bránili jsme mu , protože s námi nechodí . Ježíš pak řekl : Nebraňtež mu . Nebť není žádného , kterýž by divy činil ve jménu mém , ať by mohl snadně zle mluviti o mně . Nebo kdož není proti nám , s námiť jest . Kdož by koli zajisté dal vám píti číši vody ve jménu mém , protože jste Kristovi , amen pravím vám , neztratíť nikoli odplaty své . A kdožť by koli pohoršil jednoho z těchto maličkých , věřících ve mne , mnohem by lépe mu bylo , aby byl zavěšen na hrdlo jeho žernov mlýnský a vržen byl do moře . A horšila-li by tě ruka tvá , utni ji . Lépeť jest tobě bezrukému vjíti do života , raději nežli obě ruce majícímu jíti do pekla , v oheň neuhasitelný , Kdež červ jejich neumírá a oheň nehasne . A pakli noha tvá horšila by tě , utniž ji . Lépeť jest tobě kulhavému vjíti do života , nežli obě noze majícímu uvrženu býti do pekla , v oheň neuhasitelný , Kdežto červ jejich neumírá a oheň nehasne . Pakli by tě oko tvé horšilo , vylup je . Lépeť jest tobě jednookému vjíti do království Božího , nežli obě oči majícímu uvrženu býti do ohně pekelného , Kdežto červ jejich neumírá a oheň nehasne . Nebo každý člověk ohněm bude solen , a všeliká obět solí bude osolena . Dobráť jest sůl . Pakli sůl bude neslaná , čím ji osolíte ? Mějte sůl v sobě sami , a pokoj mějte mezi sebou . A vstav odtud , přišel do končin Judských skrze krajinu za Jordánem ležící . I sešli se k němu zase zástupové , a jakž obyčej měl , opět je učil . Tedy přistoupivše farizeové , otázali se ho : Sluší-li muži ženu propustiti ? pokoušejíce ho . On pak odpovídaje , řekl jim : Co vám přikázal Mojžíš ? Kteřížto řekli : Mojžíš dopustil lístek zapuzení napsati a propustiti . I odpověděv Ježíš , řekl jim : Pro tvrdost srdce vašeho napsal vám Mojžíš to přikázání . Ale od počátku stvoření muže a ženu učinil je Bůh . Protoť opustí člověk otce svého i matku , a přídržeti se bude ženy své . I budou dva jedno tělo . A tak již nejsou dva , ale jedno tělo . Protož což Bůh spojil , člověk nerozlučuj . A v domu opět učedlníci jeho otázali se ho o též věci . I dí jim : Kdož by koli propustil manželku svou a jinou pojal , cizoloží a hřeší proti ní . A jestliže by žena propustila muže svého a za jiného se vdala , cizoloží . Tedy přinášeli k němu dítky , aby se jich dotýkal . Ale učedlníci přimlouvali těm , kteříž je nesli . To viděv Ježíš , nelibě to nesl , a řekl jim : Nechtež dítek jíti ke mně a nebraňtež jim , nebo takovýchť jest království Boží . Amen pravím vám : Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě , nikoliť do něho nevejde . A bera je na lokty své a vzkládaje na ně ruce , požehnání jim dával . Potom když vyšel na cestu , přiběhl jeden , a poklekna před ním , otázal se ho , řka : Mistře dobrý , co učiním , abych života věčného dědičně došel ? I řekl mu Ježíš : Co mne nazýváš dobrým ? Žádný není dobrý , než sám toliko Bůh . Přikázání umíš : Nezcizoložíš , nezabiješ , neukradneš , nevydáš falešného svědectví , neoklamáš , cti otce svého i matku . A on odpověděv , řekl jemu : Mistře , toho všeho jsem ostříhal od své mladosti . Tedy Ježíš pohleděv na něj , zamiloval ho , a řekl mu : Jednohoť se nedostává . Jdi , a cožkoli máš , prodej , a dej chudým , a budeš míti poklad v nebi ; a pojď , následuj mne , vezma kříž svůj . On pak zarmoutiv se pro to slovo , odšel , truchliv jsa ; nebo měl mnohá zboží . A pohleděv vůkol Ježíš , dí učedlníkům svým : Aj jak nesnadně ti , jenž statky mají , vejdou do království Božího . Tedy učedlníci užasli se nad řečmi jeho . Ježíš pak zase odpověděv , dí jim : Synáčkové , kterak nesnadné jest doufajícím v statek do království Božího vjíti . Snáze jest velbloudu skrze jehelní ucho projíti , nežli bohatému vjíti do království Božího . Oni pak více se děsili , řkouce mezi sebou : I kdož může spasen býti ? A pohleděv na ně Ježíš , dí : U lidíť jest nemožné , ale ne u Boha ; nebo u Boha všecko možné jest . I počal Petr mluviti k němu : Aj , my opustili jsme všecko a šli jsme za tebou . Odpověděv pak Ježíš , řekl : Amen pravím vám , žádného není , ješto by opustil dům , neb bratří , nebo sestry , neb otce , nebo matku , nebo manželku , nebo syny , nebo rolí pro mne a pro evangelium , Aby nevzal stokrát tolik nyní v času tomto domů a bratrů a sestr a matek a synů a rolí s protivenstvím , a v budoucím věku život věčný . Mnozíť zajisté byvše první , budou poslední , a poslední první . Byli pak na cestě , jdouce do Jeruzaléma , a Ježíš šel napřed . I byli předěšeni , a jdouce za ním , báli se . Tedy pojav Ježíš opět dvanácte , počal jim praviti , co se jemu má státi , Řka : Aj , vstupujeme do Jeruzaléma , a Syn člověka vydán bude předním kněžím a zákoníkům , i odsoudí jej na smrt , a vydadí jej pohanům . Kteřížto posmívati se budou jemu , a ubičují ho , a uplijí a zabijí jej , ale třetího dne z mrtvých vstane . Tedy přistoupili k němu Jakub a Jan , synové Zebedeovi , řkouce : Mistře , chceme , zač bychom koli prosili tebe , abys učinil nám . On pak řekl jim : Co chcete , abych vám učinil ? I řekli jemu : Dej nám , abychom jeden na pravici tvé a druhý na levici tvé seděli v slávě tvé . Ježíš pak řekl jim : Nevíte , zač prosíte . Můžete-li píti kalich , kterýž já piji , a křtíti se křtem , kterýmž já se křtím ? A oni řekli jemu : Můžeme . A Ježíš řekl jim : Kalich zajisté , kterýž já piji , píti budete , a křtem , kterýmž já se křtím , křtěni budete , Ale seděti na pravici mé , nebo na levici mé , neníť má věc dáti vám , ale dánoť bude , kterýmž připraveno jest . A uslyšavše to jiných deset , počali se hněvati na Jakuba a na Jana . Ale Ježíš povolav jich , řekl jim : Víte , že ti , kteříž sobě zalibují vládnouti nad národy , panujíť nad nimi ; a kteříž velicí u nich jsou , moc provozují nad nimi . Ne takť bude mezi vámi . Ale kdožkoli chtěl by mezi vámi býti veliký , budiž váš služebník . A kdožkoli z vás chtěl by býti přední , budiž služebník všech . Nebo i Syn člověka nepřišel , aby mu sloužili , ale aby on sloužil , a aby dal duši svou na vykoupení za mnohé . Tedy přišli do Jericho , a když vycházel on z Jericha , i učedlníci jeho a zástup mnohý , Timeův syn , Bartimeus slepý , seděl podle cesty , žebře . A když uslyšel , že by to byl Ježíš Nazaretský , počal volati a říci : Ježíši , synu Davidův , smiluj se nade mnou . I přimlouvali mu mnozí , aby mlčel . Ale on mnohem více volal : Synu Davidův , smiluj se nade mnou . Tedy zastaviv se Ježíš , kázal ho zavolati . I zavolali toho slepého , řkouce jemu : Dobré mysli buď , vstaň , volá tě . On pak povrh plášť svůj , a zchopiv se , šel k Ježíšovi . I odpověděv Ježíš , dí jemu : Co chceš , ať učiním ? A slepý řekl jemu : Mistře , ať vidím . Tedy Ježíš řekl mu : Jdi , víra tvá tě uzdravila . A on hned prohlédl , a šel cestou za Ježíšem . A když se přiblížili k Jeruzalému a Betfagi i Betany při hoře Olivetské , poslal dva z učedlníků svých , A řekl jim : Jděte do hrádku , kterýž proti vám jest , a hned vejdouce tam , naleznete oslátko přivázané , na kterémž ještě nižádný z lidí neseděl . Odvížíce , přiveďte ke mně . A řekl-liť by vám kdo : Co to činíte ? rcete : Že ho Pán potřebuje . A hned je propustí sem . I odešli , a nalezli oslátko přivázané vně u dveří na rozcestí . I odvázali je . Tedy někteří z těch , kteříž tu stáli , řekli jim : Co činíte , odvazujíce oslátko ? Oni pak řekli jim , jakož byl přikázal Ježíš . I nechali jich . Protož přivedli oslátko k Ježíšovi , a vložili na ně roucha svá . I vsedl na ně . Mnozí pak stlali roucha svá na cestě , a jiní ratolesti sekali z stromů , a metali na cestu . A kteříž napřed šli , i ti , kteříž za ním šli , volali , řkouce : Spas nás . Požehnaný , jenž se béře ve jménu Páně . Požehnané , kteréž jest přišlo ve jménu Páně , království otce našeho Davida ! Spas nás na výsostech . I všel do Jeruzaléma Ježíš , i do chrámu . A spatřiv tu všecko , když již byla večerní hodina , vyšel do Betany se dvanácti . A druhého dne , když vycházel z Betany , zlačněl . A uzřev zdaleka fík , an má listí , šel , zda by co nalezl na něm . A když přišel k němu , nic nenalezl kromě listí ; nebo nebyl čas fíků . Tedy odpověděv Ježíš , řekl jemu : Již více na věky nižádný z tebe ovoce nejez . A slyšeli to učedlníci jeho . I přišli do Jeruzaléma . A všed Ježíš do chrámu , počal vymítati ty , jenž prodávali a kupovali v chrámě , a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holuby převracel . A nedopustil , aby kdo jakou nádobu nesl skrze chrám . I učil je , řka jim : Zdaliž není psáno , že dům můj dům modlitby slouti bude u všech národů ? Vy pak učinili jste jej peleší lotrů . Slyšeli pak to zákoníci i přední kněží , a hledali , kterak by jej zahubili ; nebo se ho báli , protože všecken zástup divil se učení jeho . A když byl večer , vyšel Ježíš z města . A učedlníci ráno jdouce , uzřeli fík , an usechl hned z kořene . Tedy zpomenuv Petr , řekl jemu : Mistře , aj fík , kterémuž jsi zlořečil , usechl . I odpověděv Ježíš , řekl jim : Mějte víru Boží . Nebo amen pravím vám , že kdož by koli řekl hoře této : Zdvihni se a vrz sebou do moře , a nepochyboval by v srdci svém , ale věřil by , že se stane , cožkoli dí , budeť jemu tak , což by koli řekl . Protož pravím vám : Začež byste koli , modléce se , prosili , věřte , že vezmete , a staneť se vám . A když se postavíte k modlení , odpouštějte , máte-li co proti komu , aby i Otec váš nebeský odpustil vám hříchy vaše . Nebo jestliže vy neodpustíte , ani Otec váš , kterýž v nebesích jest , odpustí vám hříchů vašich . I přišli zase do Jeruzaléma . A když on chodil v chrámě , přistoupili k němu přední kněží a zákoníci a starší . I řekli jemu : Jakou mocí to činíš ? A kdo jest tobě dal tu moc , abys tyto věci činil ? Tedy odpovídaje Ježíš , řekl jim : Otížiť se i já vás na jednu věc . Odpovězte mi , a povím vám , jakou mocí to činím . Křest Janův s nebe-li byl , čili z lidí ? Odpovězte mi . I rozvažovali to sami mezi sebou , řkouce : Díme-li : S nebe , díť nám : Pročež jste tedy neuvěřili jemu ? Pakli díme : Z lidí , bojíme se lidu . Nebo všickni o Janovi smyslili , že jest právě byl prorok . I odpověděvše , řekli Ježíšovi : Nevíme . A Ježíš odpovídaje , řekl jim : Aniž já vám povím , jakou mocí to činím . Tedy počal jim mluviti v podobenstvích : Vinici štípil jeden člověk , a opletl ji plotem , a vkopal pres , a ustavěl věži , a najal ji vinařům , i odšel na cestu . A v čas užitků poslal k vinařům služebníka , aby od vinařů vzal ovoce z vinice . Oni pak javše jej , zmrskali ho a odeslali prázdného . I poslal k nim zase jiného služebníka . I toho též kamenovavše , ranili v hlavu a odeslali zohaveného . I poslal opět jiného . I toho zabili , a mnoho jiných , z nichž některé zmrskali a jiné zmordovali . Ještě pak maje jediného syna nejmilejšího , i toho poslal k nim naposledy , řka : Ostýchati se budou syna mého . Ale vinaři řekli jedni k druhým : Tentoť jest dědic ; pojďte , zabijme jej , a budeť naše dědictví . Tedy javše jej , zabili ho a vyvrhli ven z vinice . Což tedy učiní pán vinice ? Přijde , a zatratí vinaře ty , a dá vinici jiným . Zdaliž jste písma toho nečtli ? Kámen , kterýž zavrhli dělníci , ten učiněn jest hlavou úhlovou . Ode Pána stalo se toto , a jest divné před očima našima . I hledali ho jíti , ale báli se zástupu ; nebo poznali , že podobenství to proti nim pověděl . A nechavše ho , odešli pryč . Potom poslali k němu některé z farizeů a herodiánů , aby jej polapili v řeči . Kteřížto přišedše , řekli jemu : Mistře , víme , že jsi pravdomluvný , a nedbáš na žádného ; nebo nepatříš na osobu lidskou , ale v pravdě cestě Boží učíš . Sluší-li daň dávati císaři , čili nic ? Dáme-liž , čili nedáme ? On pak znaje pokrytství jejich , řekl jim : Co mne pokoušíte ? Přineste mi peníz , ať pohledím . A oni podali mu . Tedy řekl jim : Čí jest tento obraz a nápis ? A oni řekli mu : Císařův . I odpověděv Ježíš , řekl jim : Dávejtež tedy , což jest císařova , císaři , a což jest Božího , Bohu . I podivili se tomu . Potom přišli k němu saduceové , kteříž praví , že není z mrtvých vstání . I otázali se ho , řkouce : Mistře , Mojžíš nám napsal : Kdyby čí bratr umřel , a ostavil po sobě manželku , a synů by neměl , aby bratr jeho pojal manželku jeho a vzbudil símě bratru svému . I bylo sedm bratrů . A první pojav ženu , umřel , neostaviv semene . A druhý pojav ji , také umřel , a aniž ten ostavil semene . A třetí tolikéž . A tak ji pojalo všech sedm , a nezůstavili po sobě semene . Nejposléze pak po všech umřela i žena . Protož při vzkříšení , když z mrtvých vstanou , čí z těch bude manželka ? Neb jich sedm mělo ji za manželku . A odpovídaje Ježíš , řekl jim : Zdaliž ne proto bloudíte , že neznáte Písem ani moci Boží ? Nebo když vstanou z mrtvých , nebudou se ženiti ani vdávati , ale budou jako andělé nebeští . O mrtvých pak , že mají vstáti , zdaliž jste nečtli v knihách Mojžíšových , kterak ve kři promluvil k němu Bůh , řka : Já jsem Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův ? Neníť Bůh mrtvých , ale Bůh živých . Protož vy velmi bloudíte . Tedy přistoupil k němu jeden z zákoníků , slyšev je hádající se , a vida , že jim dobře odpověděl , otázal se ho , které by bylo přikázání první ze všech . A Ježíš odpověděl jemu , že první ze všech přikázání jest : Slyš , Izraeli , Pán Bůh náš Pán jeden jest . Protož milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého , a ze vší duše své , a ze vší mysli své , i ze všech mocí svých . To jest první přikázání . Druhé pak jest podobné tomu : Milovati budeš bližního svého jako sebe samého . Většího přikázání jiného nad tato není . I řekl jemu ten zákoník : Mistře , dobře jsi vpravdě pověděl . Nebo jeden jest Bůh , a není jiného kromě něho ; A milovati ho ze všeho srdce , a ze vší mysli , a ze vší duše , i ze všech mocí , a milovati bližního jako sebe samého , toť jest větší nade všecky zápalné i vítězné oběti . A viděv Ježíš , že by moudře odpověděl , dí jemu : Nejsi daleko od království Božího . A žádný více neodvážil se ho o nic tázati . I odpovídaje Ježíš , řekl , uče v chrámě : Kterak praví zákoníci , že Kristus jest syn Davidův ? Nebo David praví v Duchu svatém : Řekl Pán Pánu mému : Seď na pravici mé , ažť i položím nepřátely tvé podnože noh tvých . Poněvadž sám David nazývá jej Pánem , kterakž syn jeho jest ? A mnohý zástup rád ho poslouchal . I mluvil jim v učení svém : Varujte se zákoníků , kteříž rádi v krásném rouše chodí , a chtějí pozdravováni býti na trhu , A na předních stolicích seděti v školách , a přední místa míti na večeřech , Kteřížto zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhých modliteb . Tiť vezmou soud těžší . A posadiv se Ježíš proti pokladnici , díval se , kterak zástup metal peníze do pokladnice . A mnozí bohatí metali mnoho . A přišedši jedna chudá vdova , i vrhla dva šarty , jenž jest čtvrtá částka peníze tehdejšího . I svolav učedlníky své , dí jim : Amen pravím vám , že tato chudá vdova více uvrhla , než tito všickni , kteříž metali do pokladnice . Nebo všickni z toho , což jim zbývalo , metali , ale tato z své chudoby , všecko , což měla , uvrhla , všecku živnost svou . A když vycházel z chrámu , dí jemu jeden z učedlníků jeho : Mistře , pohleď , kteraké kamení a jaké jest toto stavení ! Tedy Ježíš odpovídaje , řekl jemu : Vidíš toto tak veliké stavení ? Nebudeť ostaven kámen na kameni , kterýž by nebyl zbořen . A když se posadil na hoře Olivetské proti chrámu , otázali se jeho obzvláštně Petr , Jakub a Jan a Ondřej , řkouce : Pověz nám , kdy to bude ? A které znamení , když se toto všecko bude plniti ? Ježíš pak odpovídaje jim , počal praviti : Vizte , aby vás někdo nesvedl . Neboť mnozí přijdou ve jménu mém , řkouce : Já jsem Kristus , a mnohéť svedou . Když pak uslyšíte boje a pověst o válkách , nestrachujte se ; nebo musí to býti , ale ne ihned konec . Povstaneť zajisté národ proti národu a království proti království , a bude zemětřesení po místech , a hladové i bouřky . A toť budou počátkové bolesti . Vy pak šetřte se . Nebo vydávati vás budou na sněmy a do shromáždění ; budete biti , a před vladaři a králi stanete pro mne , na svědectví jim . Ale ve všech národech nejprv musí býti kázáno evangelium . Když pak vás povedou vyzrazujíce , nestarejte se , co byste mluvili , aniž o to pečlivě přemyšlujte , ale což vám bude dáno v tu hodinu , to mluvte ; nebo nejste vy , jenž mluvíte , ale Duch svatý . Vydáť pak bratr bratra na smrt a otec syna , a povstanou děti proti rodičům , a budou je mordovati . A budete v nenávisti všechněm pro jméno mé . Ale kdož setrvá až do konce , tenť spasen bude . Když pak uzříte ohavnost zpuštění , o kteréž povědíno jest skrze Daniele proroka , ana stojí , kdež by státi neměla , ( kdo čte , rozuměj , ) tehdáž ti , kdož jsou v Židovstvu , ať utekou na hory . A kdož na střeše jest , nesstupuj do domu , ani vcházej , aby co vzal z domu svého . A kdo na poli , nevracuj se zase , aby vzal roucho své . Běda pak těhotným a těm , kteréž krmí v těch dnech . Protož modlte se , aby utíkání vaše nebylo v zimě . Neboť budou ti dnové plní takového soužení , jakéhož nebylo od počátku stvoření , kteréž Bůh stvořil , až dosavad , aniž potom bude . A byť neukrátil Pán těch dnů , nebyl by spasen žádný člověk . Ale pro vyvolené , kteréž vyvolil , ukrátil těch dnů . A tehdáž řekl-li by vám kdo : Aj teď jest Kristus , aneb , aj tamto , nevěřte . Neboť povstanou falešní Kristové a falešní proroci , a budou činiti divy a zázraky k svedení , by možné bylo , také i vyvolených . Vy pak šetřte se . Aj , předpověděl jsem vám všecko . V těch pak dnech , po soužení tom , slunce se zatmí a měsíc nedá světla svého . A hvězdy nebeské budou padati , a moci , které jsou na nebi , pohnou se . A tehdážť uzří Syna člověka , an se béře v oblacích s mocí velikou a s slavou . I tehdyť pošle anděly své , a shromáždí vyvolené své ode čtyř větrů , od končin země až do končin nebe . Od fíku pak učte se podobenství : Když již ratolest jeho odmladne a vypučí se listí , znáte , že blízko jest léto . Takž i vy , když uzříte , ano se tyto věci dějí , vězte , že blízko jest a ve dveřích království Boží . Amen pravím vám , žeť nepomine pokolení toto , až se tyto všecky věci stanou . Nebe a země pominou , ale slova má nepominou . Ale o tom dni a hodině žádný neví , ani andělé , jenž jsou v nebesích , ani Syn , jediné sám Otec . Vizte , bděte a modlte se ; nebo nevíte , kdy bude ten čas . Syn člověka zajisté jest jako člověk , kterýž daleko odšel , opustiv dům svůj , a poručiv služebníkům svým vladařství , a jednomu každému práci jeho , vrátnému přikázal , aby bděl . Protož bděte ; nebo nevíte , kdy Pán domu přijde , u večer-li , čili o půlnoci , čili když kohouti zpívají , čili ráno ; Aby snad přijda v nenadále , nenalezl vás , a vy spíte . A cožť vám pravím , všechněmť pravím : Bděte . Po dvou pak dnech byl hod beránka a přesnic ; i hledali přední kněží a zákoníci , kterak by jej lstivě jmouce , zamordovali . Ale pravili : Ne v svátek , aby snad nebyl rozbroj v lidu . A když byl v Betany , v domu Šimona malomocného , a seděl za stolem , přišla žena , mající nádobu alabastrovou masti velmi drahé , z nardového koření . A rozbivši nádobu , vylila ji na hlavu jeho . I hněvali se někteří mezi sebou , řkouce : I proč ztráta masti této stala se ? Nebo mohlo jest toto prodáno býti dráže než za tři sta peněz , a dáno býti chudým . I škřipěli zubami na ni . Ale Ježíš řekl : Nechtež jí . Proč ji rmoutíte ? Dobrýť jest skutek učinila nade mnou . Však chudé máte vždycky s sebou , a když budete chtíti , můžete jim dobře činiti , ale mne ne vždy míti budete . Ona což mohla , to učinila ; předešlať jest , aby těla mého pomazala ku pohřebu . Amen pravím vám : Kdežkoli bude kázáno toto evangelium po všem světě , také i to , což učinila tato , bude vypravováno na památku její . Tedy Jidáš Iškariotský , jeden ze dvanácti , odšel k předním kněžím , aby ho jim zradil . Oni pak uslyševše to , zradovali se , a slíbili mu peníze dáti . I hledal , kterak by ho příhodně zradil . Prvního pak dne přesnic , když velikonoční beránek zabíjín býval , řkou jemu učedlníci jeho : Kde chceš , ať jdouce , připravíme , abys jedl beránka ? I poslal dva z učedlníků svých , a řekl jim : Jděte do města , a potkáť vás člověk dčbán vody nesa . Jdětež za ním . A kamžkoli vejde , rcete k hospodáři domu toho : Mistrť praví : Kde jest večeřadlo , v němž bych jedl beránka s učedlníky svými ? A on vám ukáže večeřadlo veliké , podlážené a připravené . Tu nám připravte . I odešli učedlníci jeho , a přišli do města , a nalezli tak , jakož jim byl pověděl . I připravili beránka . Když pak byl večer , přišel se dvanácti . A když seděli za stolem a jedli , řekl Ježíš : Amen pravím vám , že jeden z vás mne zradí , kterýž jí se mnou . A oni počali se rmoutiti a praviti jemu jeden každý obzvláštně : Zdali já jsem ? A jiný : Zdali já ? On pak odpověděv , řekl jim : Jeden ze dvanácti , kterýž omáčí se mnou v míse . Syn zajisté člověka jde , jakož jest psáno o něm , ale běda člověku tomu , skrze něhož Syn člověka bude zrazen . Dobré by bylo jemu , aby se byl nenarodil člověk ten . A když oni jedli , vzav Ježíš chléb , a dobrořečiv , lámal a dával jim , řka : Vezměte , jezte , to jest tělo mé . A vzav kalich , a díky učiniv , dal jim . A pili z něho všickni . I řekl jim : To jest krev má nového Zákona , kteráž se za mnohé vylévá . Amen pravím vám , žeť již více nebudu píti z plodu vinného kořene , až do onoho dne , když jej píti budu nový v království Božím . A sezpívavše písničku , vyšli na horu Olivetskou . Potom řekl jim Ježíš : Všickni vy zhoršíte se nade mnou této noci . Nebo psáno jest : Bíti budu pastýře , a rozprchnou se ovce . Ale když z mrtvých vstanu , předejduť vás do Galilee . Tedy Petr řekl jemu : Byť se pak všickni zhoršili , ale já nic . Řekl jemu Ježíš : Amen pravím tobě , že dnes této noci , prve než kohout po dvakrát zazpívá , třikrát mne zapříš . On pak mnohem více mluvil : Bychť pak měl s tebou i umříti , nezapřímť tebe . A takž také i všickni mluvili . I přišli na místo , kterémuž jméno Getsemany . Tedy řekl učedlníkům svým : Seďtež tuto , ažť se pomodlím . A pojav s sebou Petra a Jakuba a Jana , počal se lekati a velmi teskliv býti . I dí jim : Smutnáť jest duše má až k smrti . Počekejtež tuto a bděte . A poodšed maličko , padl na zemi a modlil se , aby , bylo-li by možné , odešla od něho hodina ta . I řekl : Abba , Otče , všecko jest možné tobě . Přenes kalich tento ode mne , ale však ne , což já chci , ale co ty . I přišel k učedlníkům a nalezl je , ani spí . I řekl Petrovi : Šimone , spíš ? Nemohl-lis jediné hodiny bdíti ? Bděte a modlte se , abyste nevešli v pokušení . Duchť zajisté hotov jest , ale tělo nemocno . A opět odšed , modlil se , táž slova mluvě . A navrátiv se , nalezl je , ani opět spí ; nebo oči jejich byly obtíženy ; aniž věděli , co by jemu odpověděli . I přišel po třetí , a řekl jim : Spětež již a odpočívejte ; dostiť jest . Přišla hodina ; aj , Syna člověka zrazují v ruce hříšných . Vstaňte , pojďme . Aj , kterýž mne zrazuje , blízkoť jest . A hned , když on ještě mluvil , přišel Jidáš , jenž byl jeden ze dvanácti , a s ním zástup veliký s meči a s kyjmi , poslaných od předních kněží a od zákoníků a starších . Zrádce pak byl jim dal znamení , řka : Kteréhožkoli políbím , tenť jest , jmětež ho a veďte opatrně . A přišed , hned přistoupiv k němu , řekl : Mistře , Mistře , a políbil ho . Tedy oni vztáhli naň ruce své a jali jej . Jeden pak z těch , kteříž tu okolo stáli , vytrh meč , udeřil služebníka nejvyššího kněze , a uťal jemu ucho . I odpověděv Ježíš , řekl jim : Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi , abyste mne jali ? Na každý den býval jsem u vás , uče v chrámě , a nejali jste mne . Ale toť se děje , aby se naplnila písma . Tedy učedlníci opustivše jej , všickni utekli . Jeden pak mládenček šel za ním , odín jsa rouchem lněným po nahém těle . I popadli jej mládenci . On pak opustiv roucho , nahý utekl od nich . I přivedli Ježíše k nejvyššímu knězi , a sešli se k němu všickni přední kněží i starší i zákoníci . Petr pak šel za ním zdaleka až na dvůr nejvyššího kněze ; i seděl s služebníky , zhřívaje se u ohně . Ale nejvyšší kněz i všecka ta rada hledali proti Ježíšovi svědectví , aby jej na smrt vydali , avšak nenalezli . Nebo ač mnozí křivé svědectví mluvili proti němu , ale svědectví jejich nebyla jednostejná . Tedy někteří povstavše , křivé svědectví dávali proti němu , řkouce : My jsme slyšeli tohoto , že řekl : Já zbořím chrám tento rukou udělaný , a ve třech dnech jiný ne rukou udělaný postavím . Ale ani to jejich svědectví nebylo jednostejné . Tedy povstav nejvyšší kněz uprostřed , otázal se Ježíše , řka : Neodpovídáš ničehož , což tito na tebe svědčí ? Ale on mlčel , a nic neodpověděl . Opět nejvyšší kněz otázal se ho a řekl jemu : Jsi-liž ty Kristus , Syn Boha Požehnaného ? A Ježíš řekl : Jáť jsem , a uzříte Syna člověka , an sedí na pravici moci Boží , a přichází s oblaky nebeskými . Tedy nejvyšší kněz roztrh roucho své , řekl : I což ještě potřebujeme svědků ? Slyšeli jste rouhání . Co se vám zdá ? Oni pak všickni odsoudili jej , že jest hoden smrti . I počali někteří naň plvati , a tvář jeho zakrývati , a poličkovati , a říkati jemu : Prorokuj nám . A služebníci kyji jej bili . A když byl Petr v síni dole , přišla jedna z děveček nejvyššího kněze . A uzřevši Petra , an se ohřívá , a popatřivši naň , dí : I ty s Ježíšem Nazaretským byl jsi . Ale on zapřel , řka : Aniž vím , ani rozumím , co ty pravíš . I vyšel ven před síň , a kohout zazpíval . Tedy děvečka , uzřevši jej opět , počala praviti těm , kteříž tu okolo stáli , že tento z nich jest . A on opět zapřel . A po malé chvíli opět ti , kteříž tu stáli , řekli Petrovi : Jistě z nich jsi , nebo i Galilejský jsi , i řeč tvá podobná jest . On pak počal se proklínati a přisahati , pravě : Neznám člověka toho , o němž vy pravíte . A hned po druhé kohout zazpíval . I rozpomenul se Petr na slovo , kteréž byl řekl jemu Ježíš : Že prve než kohout dvakrát zazpívá , třikrát mne zapříš . A vyšed , plakal . A hned ráno uradivše se přední kněží s staršími a s zákoníky i se vším shromážděním , svázavše Ježíše , vedli jej a dali Pilátovi . I otázal se ho Pilát : Ty-liž jsi král Židovský ? A on odpověděv , řekl jemu : Ty pravíš . I žalovali na něj přední kněží mnoho . On pak nic neodpovídal . Tedy Pilát otázal se ho opět , řka : Nic neodpovídáš ? Hle , jak mnoho proti tobě svědčí . Ale Ježíš předce nic neodpověděl , takže se podivil Pilát . Ve svátek pak propouštíval jim jednoho z vězňů , za kteréhož by prosili . I byl jeden , kterýž sloul Barabbáš , jenž s svárlivými byl v vězení , kteříž v svadě vraždu byli spáchali . A zvolav zástup , počal prositi , aby učinil , jakož jim vždycky činíval . Pilát pak odpověděl jim , řka : Chcete-li , propustím vám krále Židovského ? ( Nebo věděl , že jsou jej z závisti vydali přední kněží . ) Ale přední kněží ponukli zástupu , aby jim raději propustil Barabbáše . A Pilát odpověděv , řekl jim zase : Což pak chcete , ať učiním tomu , kteréhož králem Židovským nazýváte ? A oni opět zvolali : Ukřižuj ho . A Pilát pravil jim : I což jest zlého učinil ? Oni pak více volali : Ukřižuj ho . Tedy Pilát , chtě lidu dosti učiniti , pustil jim Barabbáše , a dal jim Ježíše ubičovaného , aby byl ukřižován . Žoldnéři pak uvedli jej vnitř do síně , do radného domu , a svolali všecku sběř . I oblékli jej v šarlat , a korunu spletše z trní , vložili naň . I počali ho pozdravovati , řkouce : Zdráv buď , králi Židovský . A bili hlavu jeho třtinou , a plvali na něj , a sklánějíce kolena , klaněli se jemu . A když se jemu naposmívali , svlékli s něho šarlat , a oblékli jej v roucho jeho vlastní . I vedli jej , aby ho ukřižovali . I přinutili nějakého Šimona Cyrenenského , pomíjejícího je , ( kterýž šel z pole , otce Alexandrova a Rufova , ) aby vzal kříž jeho . I vedli jej až na místo Golgota , to jest , ( vyložil-li by , ) popravné místo . I dávali mu píti víno s mirrou , ale on nepřijal ho . A ukřižovavše jej , rozdělili roucha jeho , mecíce o ně los , kdo by co vzíti měl . A byla hodina třetí , když ho ukřižovali . A byl nápis viny jeho napsán těmi slovy : Král Židovský . Ukřižovali také s ním dva lotry : jednoho na pravici a druhého na levici jeho . I naplněno jest písmo , řkoucí : A s nepravými počten jest . A kteříž tudy chodili mimo něj , rouhali se jemu , potřásajíce hlavami svými , a říkajíce : Hahá , kterýž rušíš chrám Boží , a ve třech dnech jej zase vzděláváš , Spomoz sobě samému , a sstup s kříže . Též i přední kněží posmívajíce se , jeden k druhému s zákoníky pravili : Jinýmť jest pomáhal , sám sobě pomoci nemůže . Kristus král Izraelský , nechažť nyní sstoupí s kříže , ať uzříme a uvěříme . A i ti , kteříž s ním ukřižováni byli , útržku mu činili . A když byla hodina šestá , stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté . A v hodinu devátou zvolal Ježíš hlasem velikým , řka : Elói , Elói , lama zabachtani ? jenž se vykládá : Bože můj , Bože můj , pročs mne opustil ? A někteří z okolo stojících , slyševše to , pravili : Hle , Eliáše volá . A běžev jeden , naplnil houbu octem a vloživ na tresť , dával jemu píti , řka : Ponechte , uzříme , přijde-li Eliáš , aby jej složil . Ježíš pak zvolav hlasem velikým , pustil duši . A opona v chrámě roztrhla se na dvé , od vrchu až dolů . Viděv pak to centurio , kterýž naproti stál , že tak volaje , vypustil duši , řekl : Jistě člověk tento Syn Boží byl . Byly pak tu i ženy , zdaleka se dívajíce , mezi nimiž byla Maria Magdaléna , a Maria Jakuba menšího , a Jozesova mátě , a Salome . Kteréž , když ještě byl v Galilei , chodily za ním a posluhovaly jemu , i jiné mnohé , kteréž byly s ním vstoupily do Jeruzaléma . A když již byl večer , ( že byl den připravování , to jest před sobotou , ) Přišed Jozef z Arimatie , počestná osoba úřadná , kterýž také očekával království Božího , směle všel ku Pilátovi a prosil za tělo Ježíšovo . Pilát pak podivil se , již-li by umřel . A povolav centuriona , otázal se ho , dávno-li je umřel . A zvěděv od centuriona , dal tělo Jozefovi . A Jozef koupiv plátna , a složiv ho s kříže , obvinul v plátno , i položil do hrobu , kterýž byl vytesán z skály , a přivalil kámen ke dveřům hrobovým . Ale Maria Magdaléna a Maria Jozesova dívaly se , kde by byl položen . A když pominula sobota , Maria Magdaléna a Maria Jakubova a Salome nakoupily vonných věcí , aby přijdouce , pomazaly Ježíše . A velmi ráno vyšedše první den po sobotě , přišly k hrobu , an již slunce vzešlo . I pravily vespolek : Kdo nám odvalí kámen ode dveří hrobových ? ( A vzhlédše , uzřely odvalený kámen . ) Byl zajisté veliký velmi . A všedše do hrobu , uzřely mládence , an sedí na pravici , oděného rouchem bílým . I ulekly se . Kterýžto řekl jim : Nebojte se . Ježíše hledáte Nazaretského ukřižovaného . Vstalť jest , neníť ho tuto ; aj , místo , kdež jej byli položili . Ale jděte , povězte učedlníkům jeho i Petrovi , žeť vás předejde do Galilee . Tam jej uzříte , jakož jest pověděl vám . A ony vyšedše rychle , utekly od hrobu ; nebo přišel na ně strach a hrůza . A aniž komu co řekly , nebo se bály . Vstav pak Ježíš z mrtvých ráno v neděli , ukázal se nejprv Mariji Magdaléně , z nížto byl vyvrhl sedm ďáblů . Ona pak šedši , zvěstovala těm , kteříž s ním bývali , lkajícím a plačícím . A oni slyšavše , že by živ byl a vidín od ní , nevěřili . Potom pak dvěma z nich jdoucím ukázal se v jiné způsobě , když šli přes pole . A ti šedše , pověděli jiným . Ani těm nevěřili . Nejposléze sedícím spolu jedenácti ukázal se , a trestal nedověru jejich a tvrdost srdce , že těm , kteříž jej viděli vzkříšeného , nevěřili . A řekl jim : Jdouce po všem světě , kažte evangelium všemu stvoření . Kdož uvěří a pokřtí se , spasen bude ; kdož pak neuvěří , budeť zatracen . Znamení pak ti , kteříž uvěří , tato míti budou : Ve jménu mém ďábly budou vymítati , jazyky novými mluviti . Hady bráti ; a jestliže by co jedovatého pili , neuškodíť jim ; na nemocné ruce vzkládati budou , a dobře se míti budou . Když pak jim odmluvil Pán , vzhůru vzat jest do nebe , a sedí na pravici Boží . A oni šedše , kázali všudy , a Pán jim pomáhal , a slov jejich potvrzoval činěním divů . Poněvadž mnozí usilovali sepsati pořádně vypravování těch věcí , kteréž jsou u nás jisté , Jakž jsou nám vydali ti , kteřížto od počátku sami viděli , a služebníci toho Slova byli , Vidělo se i mně , kterýž jsem toho všeho pravé povědomosti došel , tobě z gruntu o tom pořádně vypsati , výborný Theofile , Abys zvěděl jistotu těch věcí , jimž jsi vyučován . Byl za dnů Herodesa krále Judského kněz nějaký , jménem Zachariáš , z třídy Abiášovy , a manželka jeho ze dcer Aronových , a jméno její Alžběta . Byli pak oba spravedliví před obličejem Božím , chodíce ve všech přikázáních a spravedlnostech Páně bez úhony . A neměli plodu , protože Alžběta byla neplodná , a oba se byli zstarali ve dnech svých . I stalo se , když on úřad kněžský konal v pořádku třídy své před Bohem , Že vedle obyčeje úřadu kněžského los naň přišel , aby položil zápal , vejda do chrámu Páně . A všecko množství lidu bylo vně , modlíce se v hodinu zápalu . Tedy ukázal se jemu anděl Páně , stoje na pravé straně oltáře zápalu . A uzřev jej Zachariáš , zstrašil se , a bázeň připadla na něj . I řekl jemu anděl : Neboj se , Zachariáši , neboť jest uslyšána modlitba tvá , a Alžběta manželka tvá porodí tobě syna , a nazůveš jméno jeho Jan . Z čehož budeš míti radost a veselé , a mnozí z jeho narození budou se radovati . Bude zajisté veliký před obličejem Páně , a vína i nápoje opojného nebudeť píti , a Duchem svatým bude naplněn hned od života matky své . A mnohé z synů Izraelských obrátí ku Pánu Bohu jejich . Neboť , on předejde před obličejem jeho v duchu a v moci Eliášově , aby obrátil srdce otců k synům , a nevěřící k opatrnosti spravedlivých , aby tak připravil Pánu lid hotový . I řekl Zachariáš k andělu : Po čemž to poznám ? Nebo já starý jsem , a manželka má zstarala se ve dnech svých . Odpověděv anděl , řekl jemu : Jáť jsem Gabriel , kterýž stojím před obličejem Božím , a poslán jsem , abych mluvil s tebou , a tyto věci veselé tobě zvěstoval . A aj , budeš němý , a nebudeš moci mluviti až do toho dne , v kterémž se tyto věci stanou , protože jsi neuvěřil řečem mým , kteréž se naplní časem svým . Lid pak očekával Zachariáše , a divili se , že on tak prodléval v chrámě . Vyšed pak , nemohl mluviti k nim . I srozuměli , že vidění viděl v chrámě . Nebo on návěští jim dával , a zůstal němý . I stalo se , když se vyplnili dnové konání úřadu jeho , odšel do domu svého . A po těch dnech počala Alžběta manželka jeho , a tajila se za pět měsíců , řkuci : Že tak mi učinil Pán ve dnech , v nichžto vzezřel , aby odjal mé pohanění mezi lidmi . V měsíci pak šestém poslán jest anděl Gabriel od Boha do města Galilejského , kterémuž jméno Nazarét , Ku panně zasnoubené muži , kterémuž jméno bylo Jozef , z domu Davidova , a jméno panny Maria . I všed k ní anděl , dí : Zdráva milosti došlá , Pán Bůh s tebou , požehnaná ty mezi ženami . Ona pak uzřevši ho , zarmoutila se nad řečí jeho , a myslila , jaké by to bylo pozdravení . I řekl jí anděl : Neboj se , Maria , nebo jsi nalezla milost u Boha . A počneš v životě a porodíš syna , a nazůveš jméno jeho Ježíš . Tenť bude veliký , a Syn Nejvyššího slouti bude , a dáť jemu Pán Bůh stolici Davida otce jeho . A kralovati bude v domě Jákobově na věky , a království jeho nebude konce . I řekla Maria k andělu : Kterak se to stane , poněvadž já muže nepoznávám ? A odpověděv anděl , řekl jí : Duch svatý sstoupí v tě , a moc Nejvyššího zastíní tobě ; a protož , což se z tebe svatého narodí , slouti bude Syn Boží . A aj , Alžběta , příbuzná tvá , i ona počala syna v starosti své , a tento jest jí šestý měsíc , kteráž sloula neplodná . Neboť nebude nemožné u Boha všeliké slovo . I řekla Maria : Aj , služebnice Páně , staniž mi se podle slova tvého . I odšel od ní anděl . Tedy povstavši Maria v těch dnech , odešla na hory s chvátáním do města Judova . I vešla do domu Zachariášova , a pozdravila Alžběty . I stalo se , jakž uslyšela pozdravení Marie Alžběta , zplésalo nemluvňátko v životě jejím , a naplněna jest Duchem svatým Alžběta . I zvolala hlasem velikým a řekla : Požehnaná ty mezi ženami , a požehnaný plod života tvého . A odkud mi to , aby přišla matka Pána mého ke mně ? Nebo aj , jakž se stal hlas pozdravení tvého v uších mých , zplésalo radostně nemluvňátko v životě mém . A blahoslavená , kteráž uvěřila , neboť dokonány budou ty věci , kteréž jsou povědíny jí ode Pána . Tedy řekla Maria : Velebí duše má Hospodina , A veselí se duch můj v Bohu , Spasiteli mém , Že jest vzezřel na ponížení služebnice své ; neb aj , od této chvíle blahoslaviti mne budou všickni národové . Neboť mi učinil veliké věci ten , jenž mocný jest , a svaté jméno jeho , A jehož milosrdenství od pokolení až do pokolení bojícím se jeho . Dokázal moci ramenem svým , rozptýlil pyšné myšlením srdce jejich . Sházel mocné s stolic , a povýšil ponížených . Lačné nakrmil dobrými věcmi , a bohaté pustil prázdné . Přijal Izraele , služebníka svého , pamětliv jsa na milosrdenství své ( Jakož mluvil k otcům našim , k Abrahamovi a semeni jeho ) na věky . I zůstala Maria s ní asi za tři měsíce , a potom navrátila se do domu svého . Alžbětě pak naplnil se čas , aby porodila ; i porodila syna . A uslyšeli sousedé a přátelé její , že Hospodin veliké učinil s ní milosrdenství své , i radovali se spolu s ní . Stalo se pak v den osmý , přišli obřezovati dítěte , a nazývali jej jménem otce jeho Zachariášem . Ale odpověděvši matka jeho , řekla : Nikoli , ale slouti bude Jan . I řekli k ní : Však nižádného není v rodu tvém , kterýž by sloul jménem tím . I dávali návěští otci jeho , jak by ho chtěl nazývati . A on požádav deštičky , napsal řka : Jan jest jméno jeho . I divili se všickni . A ihned otevřela se ústa jeho a jazyk jeho , i mluvil , velebě Boha . Tedy přišla bázeň na všecky sousedy jejich , a po všech horách Judských rozhlásána jsou všecka ta slova . A všickni , kteříž o tom slyšeli , skládali to v srdci svém , řkouce : I kteraké dítě toto bude ? A ruka Páně byla s ním . Zachariáš pak otec jeho naplněn jest Duchem svatým , a prorokoval řka : Požehnaný Pán Bůh Izraelský , že jest navštívil , a učinil vykoupení lidu svému , A vyzdvihl nám roh spasení v domu Davida , služebníka svého , Jakož mluvil skrze ústa proroků svých svatých , kteříž byli od věků , O vysvobození z nepřátel našich , a z ruky všech , kteříž nás nenáviděli , Aby učinil milosrdenství s otci našimi , a rozpomenul se na smlouvu svou svatou , Na přísahu , kterouž jest přisáhl Abrahamovi , otci našemu , že jistě nám to dá , Abychom bez strachu , z ruky nepřátel našich jsouce vysvobozeni , sloužili jemu , V svatosti a v spravedlnosti před obličejem jeho , po všecky dny života našeho . Ty pak , dítě , prorokem Nejvyššího slouti budeš , nebo předejdeš před tváří Páně připravovati cesty jeho , Aby bylo dáno umění spasitelné lidu jeho na odpuštění hříchů jejich , Skrze srdečné milosrdenství Boha našeho , v němžto navštívil nás , vyšed z výsosti , Aby se ukázal sedícím v temnostech a v stínu smrti , k spravení noh našich na cestu pokoje . Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu , a bylo na poušti až do dne zjevení svého lidu Izraelskému . I stalo se v těch dnech , vyšlo jest vyrčení od císaře Augusta , aby byl popsán všecken svět . ( To popsání nejprve stalo se , když vladařem Syrským byl Cyrenius . ) I šli všickni , aby zapsáni byli , jeden každý do svého města . Vstoupil pak i Jozef od Galilee z města Nazarétu do Judstva , do města Davidova , kteréž slove Betlém , ( protože byl z domu a z čeledi Davidovy , ) Aby zapsán byl s Marijí , zasnoubenou sobě manželkou , těhotnou . I stalo se , když tam byli , naplnili se dnové Marie , aby porodila . I porodila Syna svého prvorozeného , a plénkami ho obvinula , a položila jej v jeslech , neb neměli jinde místa v hospodě . A pastýři byli v krajině té , ponocujíce a stráž noční držíce nad svým stádem . A aj , anděl Páně postavil se podle nich , a sláva Páně osvítila je . I báli se bázní velikou . Tedy řekl jim anděl : Nebojtež se ; nebo aj , zvěstuji vám radost velikou , kteráž bude všemu lidu . Nebo narodil se vám dnes Spasitel , jenž jest Kristus Pán , v městě Davidově . A toto vám bude za znamení : Naleznete nemluvňátko plénkami obvinuté , a ležící v jeslech . A hned s andělem zjevilo se množství rytířstva nebeského , chválících Boha a řkoucích : Sláva na výsostech Bohu , a na zemi pokoj , lidem dobrá vůle . I stalo se , jakž odešli od nich andělé do nebe , že ti lidé , totiž pastýři , řekli vespolek : Pojďme až do Betléma a vizme tu věc , jenž se stala , o níž Pán oznámil nám . I přišli , chvátajíce , a nalezli Mariji a Jozefa , a nemluvňátko ležící v jeslech . A viděvše , rozhlašovali to , což jim povědíno bylo o tom dítěti . I divili se všickni , kteříž slyšeli o tom , což bylo mluveno od pastýřů k nim . Ale Maria zachovávala všecka slova tato , skládajici je v srdci svém . I navrátili se pastýři , velebíce a chválíce Boha ze všeho , což slyšeli a viděli , tak jakž bylo povědíno jim . A když se naplnilo dní osm , aby obřezáno bylo dítě , nazváno jest jméno jeho Ježíš , kterýmž bylo nazváno od anděla , prve než se v životě počalo . A když se naplnili dnové očišťování Marie podle Zákona Mojžíšova , přinesli jej do Jeruzaléma , aby ho postavili přede Pánem , ( Jakož psáno jest v Zákoně Páně , že každý pacholík , otvíraje život , svatý Pánu slouti bude , ) A aby dali obět , jakož povědíno jest v Zákoně Páně , dvě hrdličky anebo dvé holoubátek . A aj , člověk jeden byl v Jeruzalémě , jemuž jméno Simeon . A člověk ten byl spravedlivý a nábožný , očekávající potěšení Izraelského , a Duch svatý byl v něm . A bylo jemu zjeveno od Ducha svatého , že neuzří smrti , až by prve uzřel Krista Páně . Ten přišel , ponuknut jsa od Ducha Páně , do chrámu . A když uvodili dítě Ježíše rodičové , aby učinili podle obyčeje Zákona za něj , Tedy on vzal jej na lokty své , i chválil Boha a řekl : Nyní propouštíš služebníka svého , Pane , podle slova svého v pokoji . Neboť jsou viděly oči mé spasení tvé , Kteréž jsi připravil před obličejem všech lidí , Světlo k zjevení národům a slávu lidu tvého Izraelského . Otec pak a matka jeho divili se těm věcem , kteréž praveny byly o něm . I požehnal jim Simeon , a řekl k Mariji , matce jeho : Aj , položen jest tento ku pádu a ku povstání mnohým v Izraeli , a na znamení , kterémužto bude odpíráno , ( A tvou vlastní duši pronikne meč , ) aby zjevena byla z mnohých srdcí myšlení . Byla také Anna prorokyně , dcera Fanuelova z pokolení Aser . Ta se byla zstarala ve dnech mnohých , a živa byla s mužem svým sedm let od panenství svého . A ta vdova byla , mající let okolo osmdesáti a čtyř , kteráž nevycházela z chrámu , posty a modlitbami sloužeci Bohu dnem i nocí . A ta v touž hodinu přišedši , chválila Pána , a mluvila o něm všechněm , kteříž čekali vykoupení v Jeruzalémě . Oni pak , jakž vykonali všecko podle Zákona Páně , vrátili se do Galilee , do města svého Nazaréta . Dítě pak rostlo a posilovalo se v duchu , plné moudrosti , a milost Boží byla v něm . I chodívali rodičové jeho každého roku do Jeruzaléma na den slavný velikonoční . A když byl ve dvanácti letech , a oni vstupovali do Jeruzaléma , podle obyčeje toho dne svátečního , A když vykonali dni , a již se navracovali , zůstalo dítě Ježíš v Jeruzalémě , a nevěděli o tom Jozef a matka jeho . Domnívajíce se pak o něm , že by byl v zástupu , ušli den cesty . I hledali ho mezi příbuznými a známými . A nenalezše jeho , navrátili se do Jeruzaléma , hledajíce ho . I stalo se po třech dnech , že nalezli jej v chrámě , an sedí mezi doktory , poslouchaje jich a otazuje se jich . A děsili se všickni , kteříž jej slyšeli , nad rozumností a odpovědmi jeho . A uzřevše ho , ulekli se . I řekla matka jeho k němu : Synu , proč jsi nám tak učinil ? Aj , otec tvůj a já s bolestí hledali jsme tebe . I řekl k nim : Co jest , že jste mne hledali ? Zdaliž jste nevěděli , že v těch věcech , kteréž jsou Otce mého , musím já býti ? Ale oni nesrozuměli těm slovům , kteráž k nim mluvil . I šel s nimi , a přišel do Nazarétu , a byl poddán jim . Matka pak jeho zachovávala všecka slova ta v srdci svém . A Ježíš prospíval moudrostí , a věkem , a milostí , u Boha i u lidí . Léta pak patnáctého císařství Tiberia císaře , když Pontský Pilát spravoval Judstvo , a Herodes byl čtvrtákem v Galilei , Filip pak bratr jeho byl čtvrtákem Iturejské a Trachonitidské krajiny , a Lyzaniáš čtvrtákem Abilinským , Za nejvyššího kněze Annáše a Kaifáše , stalo se slovo Páně nad Janem synem Zachariášovým na poušti . I chodil po vší krajině ležící při Jordánu a kázal křest pokání na odpuštění hříchů , Jakož psáno jest v knihách proroctví Izaiáše proroka , řkoucího : Hlas volajícího na poušti : Připravujte cestu Páně , přímé čiňte stezky jeho . Každé údolí bude vyplněno , a každá hora a pahrbek bude ponížen ; i budou křivé věci spraveny a ostré cesty budou hladké . A uzříť všeliké tělo spasení Boží . Pravil pak k zástupům vycházejícím , aby se křtili od něho : Plemeno ještěrčí , kdo je vám ukázal , abyste utekli před budoucím hněvem ? Protož čiňte ovoce hodné pokání , a neříkejtež u sebe : Otce máme Abrahama . Neboť pravím vám , žeť jest mocen Bůh z kamení tohoto vzbuditi syny Abrahamovi . A jižť jest i sekera k kořenu stromů přiložena . Protož každý strom , jenž nenese ovoce dobrého , vyťat a na oheň uvržen bude . I tázali se ho zástupové , řkouce : Což tedy činiti budeme ? A on odpovídaje , pravil jim : Kdo má dvě sukně , dej jednu nemajícímu , a kdo má pokrmy , tolikéž učiň . Přišli pak i celní křtíti se , i řekli jemu : Mistře , co budeme činiti ? A on řekl k nim : Nic více nevybírejte než to , což jest ustaveno . I tázali se ho také i žoldnéři , řkouce : A my což činiti budeme ? I řekl jim : Nižádného neutiskujte , ani podvodně čiňte , a dosti mějte na svých žoldích . A když pak lid očekával , a myslili všickni v srdcích svých o Janovi , nebyl-li by snad on Kristus , Odpověděl Jan všechněm , a řka : Jáť zajisté křtím vás vodou , ale jdeť silnější nežli já , kteréhožto nejsem hoden rozvázati řeménka u obuvi jeho . Tenť vás křtíti bude Duchem svatým a ohněm . Jehožto věječka v ruce jeho , a vyčistíť humno své , a shromáždí pšenici do obilnice své , ale plevy páliti bude ohněm neuhasitelným . A tak mnohé jiné věci , napomínaje , zvěstoval lidu . Herodes pak čtvrták , když od něho byl trestán pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého , i ze všech zlých věcí , kteréž činil Herodes , Přidal i toto nade všecko , že jest vsadil Jana do žaláře . I stalo se , když se křtil všecken lid , a když se pokřtil i Ježíš , a modlil se , že otevřelo se nebe , A sstoupil Duch svatý v tělesné způsobě jako holubice na něj , a stal se hlas s nebe , řkoucí : Ty jsi Syn můj milý , v toběť mi se zalíbilo . Ježíš pak počínal býti jako ve třidcíti letech , jakž domnín byl syn Jozefův , kterýž byl syn Heli , Kterýž byl Matatův , kterýž byl Léví , kterýž byl Melchův , kterýž byl Jannův , kterýž byl Jozefův , Kterýž byl Matatiášův , kterýž byl Amosův , kterýž byl Naum , kterýž byl Esli , kterýž byl Nagge , Kterýž byl Mahatův , kterýž byl Matatiášův , kterýž byl Semei , kterýž byl Jozefův , kterýž byl Judův , Kterýž byl Johannův , kterýž byl Resův , kterýž byl Zorobábelův , kterýž byl Salatielův , kterýž byl Neriův , Kterýž byl Melchiův , kterýž byl Addiův , kterýž byl Kozamův , kterýž byl Elmódamův , kterýž byl Erův , Kterýž byl Józův , kterýž byl Eliezerův , kterýž byl Jórimův , kterýž byl Matatův , kterýž byl Léví , Kterýž byl Simeonův , kterýž byl Judův , kterýž byl Jozefův , kterýž byl Jónamův , kterýž byl Eliachimův , Kterýž byl Meleův , kterýž byl Ménamův , kterýž byl Matatanův , kterýž byl Nátanův , kterýž byl Davidův , Kterýž byl Jesse , kterýž byl Obédův , kterýž byl Bózův , kterýž byl Salmonův , kterýž byl Názonův , Kterýž byl Aminadabův , kterýž byl Aramův , kterýž byl Ezromův , kterýž byl Fáresův , kterýž byl Judův , kterýž byl Jákobův , Kterýž byl Izákův , kterýž byl Abrahamův , kterýž byl Táre , kterýž byl Náchorův , Kterýž byl Sáruchův , kterýž byl Ragaův , kterýž byl Fálekův , kterýž byl Heberův , kterýž byl Sále , Kterýž byl Kainanův , kterýž byl Arfaxadův , kterýž byl Semův , kterýž byl Noé , kterýž byl Lámechův , Kterýž byl Matuzalémův , kterýž byl Enochův , kterýž byl Járedův , kterýž byl Malalehelův , kterýž byl Kainanův , Kterýž byl Enosův , kterýž byl Setův , kterýž byl Adamův , kterýž byl Boží . Ježíš pak , pln jsa Ducha svatého , vrátil se od Jordánu , a puzen jest v Duchu na poušť . A za čtyřidceti dní pokoušín byl od ďábla , a nic nejedl v těch dnech . A když se skonali dnové ti , potom zlačněl . I řekl jemu ďábel : Jestliže jsi Syn Boží , rci kamenu tomuto , ať jest chléb . I odpověděl jemu Ježíš : Psánoť jest : Že ne samým chlebem živ bude člověk , ale každým slovem Božím . I vedl jej ďábel na horu vysokou , a ukázal mu všecka království okršlku země pojednou . A řekl jemu ďábel : Toběť dám tuto všecku moc i slávu těchto království , nebo mně dána jest , a komuž bych koli chtěl , dám ji . Protož ty pokloníš-li se přede mnou , budeť všecko tvé . I odpověděv Ježíš , řekl jemu : Jdi pryč ode mne , satanáši ; neboť psáno jest : Pánu Bohu svému budeš se klaněti a jemu samému sloužiti . Tedy vedl jej do Jeruzaléma , a postavil ho na vrchu chrámu , a řekl mu : Jsi-li Syn Boží , pusť se odtud dolů . Nebo psáno jest : Že andělům svým přikáže o tobě , aby tě ostříhali , A že tě na ruce uchopí , abys neurazil o kámen nohy své . A odpovídaje , dí mu Ježíš : Povědínoť jest : Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého . A dokonav všecka pokušení ďábel , odšel od něho až do času . I navrátil se Ježíš v moci Ducha do Galilee , a vyšla pověst o něm po vší té okolní krajině . A on učil v školách jejich , a slaven byl ode všech . I přišel do Nazaréta , kdež byl vychován , a všel podle obyčeje svého v den sobotní do školy . I vstal , aby četl . I dána jemu kniha Izaiáše proroka . A otevřev knihu , nalezl místo , kdež bylo napsáno : Duch Páně nade mnou , protože pomazal mne , kázati evangelium chudým poslal mne , a uzdravovati zkroušené srdcem , zvěstovati jatým propuštění a slepým vidění , a propustiti soužené v svobodu , A zvěstovati léto Páně vzácné . A zavřev knihu a vrátiv služebníku , posadil se . A všech v škole oči byly obráceny naň . I počal mluviti k nim : Že dnes naplnilo se písmo toto v uších vašich . A všickni jemu posvědčovali , a divili se libým slovům , pocházejícím z úst jeho , a pravili : Zdaliž tento není syn Jozefův ? I dí k nim : Zajisté díte mi toto podobenství : Lékaři , uzdrav se sám . Které věci slyšeli jsme , žes činil v Kafarnaum , učiň také i zde v své vlasti . I řekl jim : Amen pravím vám , žeť žádný prorok není vzácen v vlasti své . Ale v pravdě pravím vám , že mnoho vdov bylo za dnů Eliáše v lidu Izraelském , kdyžto zavříno bylo nebe za tři léta a za šest měsíců , takže byl hlad veliký po vší zemi , Však Eliáš k nižádné z nich není poslán , než toliko do Sarepty Sidonské k ženě vdově . A mnoho malomocných bylo v lidu Izraelském za Elizea proroka , a žádný z nich není očištěn , než Náman Syrský . I naplněni jsou všickni v škole hněvem , slyšíce to . A povstavše , vyvedli jej ven z města , a vedli ho až na vrch hory , na nížto město jejich bylo vzděláno , aby jej dolů sstrčili . Ale on bera se prostředkem jich , ušel . I sstoupil do Kafarnaum , města Galilejského , a tu učil je ve dny sobotní . I divili se velmi učení jeho , nebo mocná byla řeč jeho . Byl pak tu v škole člověk jeden , mající ducha ďábelství nečistého . I zvolal hlasem velikým , Řka : Ach , což jest tobě do nás , Ježíši Nazaretský ? Přišel jsi zatratiti nás ? Znám tě , kdo jsi , že jsi ten svatý Boží . I přimluvil jemu Ježíš , řka : Umlkniž a vyjdi od něho . A povrha jej ďábel mezi ně , vyšel od něho , a nic mu neuškodil . I přišel strach na všecky , a rozmlouvali vespolek , řkouce : Jaké jest toto slovo , že v moci a síle přikazuje nečistým duchům , a vycházejí ? I rozcházela se o něm pověst po všem okolí té krajiny . Vstav pak Ježíš ze školy , všel do domu Šimonova . Svegruše pak Šimonova trápena byla těžkou zimnicí . I prosili ho za ni . Tedy stoje nad ní , přimluvil zimnici , i přestala jí . A ona hned vstavši , posluhovala jim . Při západu pak slunce všickni , kteříž měli nemocné rozličnými neduhy , vodili je k němu , a on na jednoho každého z nich ruce vzkládav , uzdravoval je . Od mnohých také ďábelství vycházela , křičící a říkající : Ty jsi Kristus , Syn Boží . Ale on přimlouvaje , nedopouštěl jim mluviti ; nebo věděli , že jest on Kristus . A jakž byl den , vyšed , bral se na pusté místo . I hledali ho zástupové , a přišli až k němu , a zdržovali ho , aby neodcházel od nich . On pak řekl jim : I jinýmť městům musím zvěstovati království Boží ; nebo na to poslán jsem . I kázal v školách Galilejských . Stalo se pak , když se zástup na něj valil , aby slyšeli slovo Boží , že on stál podle jezera Genezaretského . I uzřel dvě lodí , any stojí u jezera , rybáři pak sstoupivše z nich , vypírali síti . I vstoupiv na jednu z těch lodí , kteráž byla Šimonova , prosil ho , aby od země odvezl maličko . A posadiv se , učil z lodí zástupy . A když přestal mluviti , dí k Šimonovi : Vez na hlubinu , a rozestřete síti své k lovení ryb . I odpověděv Šimon , řekl jemu : Mistře , přes celou noc pracovavše , nic jsme nepopadli , ale k slovu tvému rozestru sít . A když to učinili , zahrnuli množství veliké ryb , takže se trhala sít jejich . I ponukli tovaryšů , kteříž byli na druhé lodí , aby přišli a pomohli jim . I přišli a naplnili obě lodí , takže se téměř pohřižovaly . To uzřev Šimon Petr , padl k nohám Ježíšovým , řka : Odejdi ode mne , Pane , neboť jsem člověk hříšný . Hrůza zajisté byla jej obklíčila , i všecky , kteříž s ním byli , nad tím lovením ryb , kteréž byli popadli , A též Jakuba a Jana , syny Zebedeovy , kteříž byli tovaryši Šimonovi . I dí Šimonovi Ježíš : Nebojž se . Již od tohoto času lidi živé budeš loviti . A přivezše k břehu lodí , a všecko opustivše , šli za ním . I stalo se , když byl v jednom městě , a aj , byl tam muž plný malomocenství . A uzřev Ježíše , padl na tvář , a prosil ho , řka : Pane , kdybys chtěl , můžeš mne očistiti . I vztáh Ježíš ruku , dotekl se ho , řka : Chci , buď čist . A hned odešlo od něho malomocenství . I přikázal jemu , aby žádnému nepravil , ale řekl mu : Odejda , ukaž se knězi , a obětuj za očištění své , jakož přikázal Mojžíš , na svědectví jim . Tedy rozhlašovala se více řeč o něm , a scházeli se zástupové mnozí , aby jej slyšeli , a uzdravováni byli od něho v svých nemocech . On pak odcházel na pouště , a modlil se . I stalo se v jeden den , že on seděl uče , a seděli také tu i farizeové a Zákona učitelé , kteříž se byli sešli z každého městečka Galilejského a Judského i z Jeruzaléma , a moc Páně přítomná byla k uzdravování jich . A aj , muži nesli na loži člověka , kterýž byl šlakem poražený , i hledali vnésti ho a položiti před něj . A nenalezše , kterou by jej stranou vnesli pro zástup , vstoupili na dům , a skrze podlahu spustili jej s ložem uprostřed před Ježíše . Kterýžto viděv víru jejich , řekl mu : Člověče , odpuštěniť jsou tobě hříchové tvoji . Tedy počali přemyšlovati zákoníci a farizeové , řkouce : Kdo jest tento , jenž mluví rouhání ? Kdo může odpustiti hříchy , jediné sám Bůh ? Poznav pak Ježíš myšlení jejich , odpovídaje , řekl k nim : Co tak utrhavě přemyšlujete v srdcích vašich ? Co jest snáze říci : Odpouštějí se tobě hříchové tvoji , čili říci : Vstaň a choď ? Ale abyste věděli , že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy , ( řekl dnou zlámanému : ) Toběť pravím : Vstaň , a vezma lože své , jdi do domu svého . A on hned vstav před nimi , vzal lože , na němž ležel , i odšel do domu svého , velebě Boha . I užasli se všickni , i velebili Boha , a naplněni jsou bázní , řkouce : Že jsme viděli dnes divné věci . A potom vyšel Ježíš a uzřel celného , jménem Léví , sedícího na cle . I řekl jemu : Pojď za mnou . A on opustiv všecko , vstav , šel za ním . I učinil jemu hody veliké Léví v domu svém , a byl tu zástup veliký publikánů i jiných , kteříž s ním stolili . Tedy reptali zákoníci a farizeové , řkouce učedlníkům jeho : Proč s publikány a hříšníky jíte a pijete ? I odpověděv Ježíš , řekl k nim : Nepotřebujíť zdraví lékaře , ale nemocní . Nepřišelť jsem volati spravedlivých , ale hříšných ku pokání . A oni řekli jemu : Proč učedlníci Janovi postí se často a modlí se , též podobně i farizejští , tvoji pak jedí a pijí ? On pak řekl k nim : Zdali můžete synům ženicha , dokudž s nimi jest ženich , kázati se postiti ? Ale přijdouť dnové , a když odjat bude od nich ženich , tehdážť se budou postiti v těch dnech . Pravil pak i podobenství k nim : Že žádný záplaty roucha nového nepřišívá k rouchu vetchému ; sic jinak i nové roztrhuje , a vetchému nepřísluší záplata z nového . A žádný nevlévá vína nového do nádob starých ; sic jinak víno nové rozpučí nádoby , a samo vyteče , a nádoby se pokazí . Ale víno nové v nádoby nové má lito býti , a obé bude zachováno . A aniž kdo , když pije staré , hned chce nového , ale díť : Staré lepší jest . I stalo se v druhou sobotu , že šel Ježíš skrze obilí . I trhali učedlníci jeho klasy , a rukama vymínajíce , jedli . Tehdy někteří z farizeů řekli jim : Proč to činíte , čehož nesluší činiti v svátky ? I odpověděv Ježíš , řekl jim : Což jste ani toho nečtli , co jest učinil David , když lačněl , on i ti , kteříž s ním byli ? Kterak všel do domu Božího , a chleby posvátné vzal a jedl , a dal i těm , kteříž s ním byli , jichžto nenáleží jísti než toliko samým kněžím ? I řekl jim : Že jest Syn člověka pánem také i dne svátečního . Stalo se pak i v jiný den sváteční , že všel do školy Ježíš , a učil . A byl tu člověk , jehož pravá ruka byla uschlá . I šetřili ho zákoníci a farizeové , bude-li v sobotu uzdravovati , aby nalezli , čím by jej obžalovali . Ale on znal přemyšlování jich . I dí člověku , kterýž měl ruku uschlou : Vstaň , a stůj v prostředku . A on vstav , i stál . Tedy řekl k nim Ježíš : Otíži se vás na jednu věc : Sluší-li v sobotu dobře činiti ? duši zachovati , čili zatratiti ? A pohleděv na ně na všecky vůkol , dí člověku : Vztáhni ruku svou . A on učinil tak . I navrácena jest k zdraví ruka jeho a byla jako druhá . Oni pak naplněni jsou hněvivou nemoudrostí , a rozmlouvali mezi sebou , co by učiniti měli Ježíšovi . I stalo se v těch dnech , vyšel Ježíš na horu k modlení . I byl tam přes noc na modlitbě Boží . A když byl den , povolal učedlníků svých , a vyvolil z nich dvanácte , kteréž i apoštoly nazval . ( Šimona , kterémuž také dal jméno Petr , a Ondřeje bratra jeho , Jakuba a Jana , Filipa a Bartoloměje , Matouše a Tomáše , Jakuba syna Alfeova , a Šimona , kterýž slove Zelótes , Judu bratra Jakubova , a Jidáše Iškariotského , kterýž pak byl zrádce . ) I sstoupiv s nimi s hory , stál na místě polním , a zástup učedlníků jeho , a množství veliké lidu ze všeho Judstva i z Jeruzaléma , i z Týru i z Sidonu , jenž při moři jsou , kteříž byli přišli , aby jej slyšeli a uzdraveni byli od neduhů svých , I kteříž trápeni byli od duchů nečistých . A byli uzdravováni . A všecken zástup hledal se ho dotknouti ; nebo moc z něho vycházela , a uzdravovala všecky . A on pozdvih očí svých na učedlníky , pravil : Blahoslavení chudí , nebo vaše jest království Boží . Blahoslavení , kteříž nyní lačníte , nebo nasyceni budete . Blahoslavení , kteříž nyní plačete , nebo smáti se budete . Blahoslavení budete , když vás nenáviděti budou lidé , a když vás vyobcují , a haněti budou , a vyvrhou jméno vaše jakožto zlé , pro Syna člověka . Radujte se v ten den a veselte se , nebo aj , odplata vaše mnohá jest v nebesích . Takť jsou zajisté činívali prorokům otcové jejich . Ale běda vám bohatým , nebo vy již máte potěšení své . Běda vám , kteříž jste nasyceni , nebo lačněti budete . Běda vám , kteříž se nyní smějete , nebo kvíliti a plakati budete . Běda vám , když by dobře o vás mluvili všickni lidé ; nebo tak jsou činívali falešným prorokům otcové jejich . Ale vámť pravím , kteříž slyšíte : Milujte nepřátely vaše , dobře čiňte těm , kteříž vás nenávidí , Dobrořečte těm , kteříž vás proklínají , a modlte se za ty , kteříž vám bezpráví činí . A udeřil-li by tebe kdo v líce jedno , nasaď mu i druhého , a tomu , kterýž tobě odjímá plášť , také i sukně nebraň . Každému pak prosícímu tebe dej , a od toho , jenž béře tvé věci , zase nežádej . A jakž chcete , aby vám lidé činili , i vy jim též podobně čiňte . Nebo jestliže milujete ty , kteříž vás milují , jakou míti budete milost ? Nebo i hříšníci milují ty , od nichž milováni bývají . A budete-li dobře činiti těm , kteříž vám dobře činí , jakou máte milost ? Však i hříšníci totéž činí . A budete-li půjčovati těm , od kterýchž se nadějete zase vzíti , jakou máte milost ? Však i hříšníci hříšníkům půjčují , aby tolikéž zase vzali . Protož milujte nepřátely vaše , a dobře čiňte , a půjčujte , nic se odtud nenadějíce , a budeť odplata vaše mnohá , a budete synové Nejvyššího . Nebo on dobrotivý jest i k nevděčným a zlým . Protož buďte milosrdní , jako i Otec váš milosrdný jest . Nesuďte , a nebudete souzeni . Nepotupujte , a nebudete potupeni . Odpouštějte , a budeť vám odpuštěno . Dávejte , a budeť vám dáno . Míru dobrou , natlačenou , a natřesenou , a osutou dadíť v lůno vaše ; touž zajisté měrou , kterouž měříte , bude vám odměřeno . Pověděl jim také i podobenství : Zdali může slepý slepého vésti ? Zdaž oba do jámy neupadnou ? Neníť učedlník nad mistra svého , ale dokonalý bude každý , bude-li jako mistr jeho . Což pak vidíš mrvu v oku bratra svého , a břevna , kteréž jest v tvém vlastním oku , neznamenáš ? Aneb kterak můžeš říci bratru svému : Bratře , nechať vyvrhu mrvu z oka tvého , sám v oku svém břevna nevida ? Pokrytče , vyvrz prve břevno z oka svého , a tehdy prohlédneš , abys vyňal mrvu , kteráž jest v oku bratra tvého . Neboť není ten strom dobrý , kterýž nese ovoce zlé , aniž jest strom zlý , kterýž nese ovoce dobré . Každý zajisté strom po svém vlastním ovoci bývá poznán ; nebo nesbírají s trní fíků , ani s hloží sbírají hroznů . Dobrý člověk z dobrého pokladu srdce svého vynáší dobré , a zlý člověk ze zlého pokladu srdce svého vynáší zlé . Nebo z hojnosti srdce mluví ústa jeho . Co pak mi říkáte : Pane , Pane , a nečiníte , což pravím ? Každý kdož přichází ke mně , a slyší slovo mé , a zachovává je , ukáži vám , komu by podoben byl . Podoben jest člověku stavějícímu dům , kterýž kopal hluboko , a založil grunty v skále . A když se stala povodeň , obořila se řeka na dům ten , ale nemohla jím pohnouti , nebo byl založen na skále . Ale kdož slyší a nečiní , podoben jest člověku , kterýž staví dům svůj na zemi bez gruntu . Na kterýžto obořila se řeka , a on hned padl , i stal se pád domu toho veliký . A když vykonal všecka slova svá při přítomnosti lidu , všel do Kafarnaum . Setníka pak jednoho služebník nemocen jsa , k smrti se přibližoval , kteréhož on sobě mnoho vážil . I uslyšav o Ježíšovi , poslal k němu starší z Židů , prose ho , aby přišel a uzdravil služebníka jeho . A oni přišedše k Ježíšovi , prosili ho snažně , řkouce : Hoden jest , abys jemu to učinil . Nebo miluje národ náš , a školu on nám vystavěl . Tedy Ježíš šel s nimi . A když již nedaleko byl od domu , poslal k němu setník přátely , řka jemu : Pane , nepřidávej sobě práce . ( Nejsem zajisté hoden , abys všel pod střechu mou . A protožť jsem i sebe samého za nehodného položil , abych přišel k tobě . ) Ale rci slovem , a budeť uzdraven služebník můj . Nebo i já jsem člověk pod mocí postavený , maje pod sebou žoldnéře , a dím tomuto : Jdi , a jde , a jinému : Přijď , a přijde , a služebníku svému : Učiň toto , a učiní . Tedy uslyšav to Ježíš , podivil se jemu , a obrátiv se k zástupu , kterýž za ním šel , řekl : Pravím vám , že ani v Izraeli nenalezl jsem tak veliké víry . Vrátivše se pak do domu ti , kteříž posláni byli , nalezli služebníka , kterýž nemocen byl , zdravého . I stalo se potom , šel Ježíš do města , kteréž slove Naim , a šli s ním učedlníci jeho mnozí a zástup veliký . A když se přiblížil k bráně města , aj , mrtvý byl nesen ven , syn jediný matky své , a ta vdova byla , a zástup města mnohý s ní . Kteroužto uzřev Pán , milosrdenstvím hnut jsa nad ní , řekl jí : Neplačiž . A přistoupiv , dotekl se már . ( Ti pak , kteříž nesli , zastavili se . ) I řekl : Mládenče , toběť pravím , vstaň . I pozdvih se mrtvý , sedl , a počal mluviti . I dal jej mateři jeho . Tedy podjala všecky bázeň , i velebili Boha , řkouce : Že prorok veliký povstal mezi námi , a že Bůh navštívil lid svůj . I vyšla řeč ta o něm po všem Judstvu i po vší okolní krajině . I zvěstovali Janovi učedlníci jeho o všech těchto věcech . A zavolav kterýchs dvou z učedlníků svých Jan , Poslal k Ježíšovi , řka : Ty-li jsi ten , kterýž přijíti má , čili jiného čekati máme ? Přišedše pak k němu muži ti , řekli : Jan Křtitel poslal nás k tobě , řka : Ty-li jsi ten , kterýž přijíti má , čili jiného čekati máme ? A v touž hodinu mnohé uzdravil od neduhů , od nemocí a duchů zlých , a slepým mnohým zrak dal . Odpověděv pak Ježíš , řekl jim : Jdouce , povězte Janovi , co jste viděli a slyšeli , že slepí vidí , kulhaví chodí , malomocní očištění přijímají , hluší slyší , mrtví z mrtvých vstávají , chudým se zvěstuje evangelium . A blahoslavený jest , kdož by se na mně nezhoršil . A když odešli poslové Janovi , počal praviti k zástupům o Janovi : Co jste vyšli na poušť spatřovati ? Třtinu-li , kteráž se větrem klátí ? Anebo nač jste hleděti vyšli ? Na člověka-li měkkým rouchem oděného ? Aj , kteříž v rouše slavném a v rozkoši jsou , v domích královských jsou . Aneb co jste vyšli viděti ? Proroka-li ? Ovšem pravím vám , i více nežli proroka . Tentoť jest , o kterémž jest psáno : Aj , já posílám anděla svého před tváří tvou , jenž připraví cestu tvou před tebou . Nebo pravím vám , většího proroka mezi syny ženskými nad Jana Křtitele není žádného , ale kdož jest menší v království Božím , většíť jest nežli on . Tedy všecken lid slyše to i publikáni , velebili Boha , byvše pokřtěni křtem Janovým . Ale farizeové a zákoníci pohrdli radou Boží sami proti sobě , nebyvše pokřtěni od něho . I řekl Pán : Komu tedy přirovnám lidi pokolení tohoto a čemu podobni jsou ? Podobni jsou dětem , jenž na rynku sedí a jedni na druhé volají , říkajíce : Pískali jsme vám , a neskákali jste ; žalostně jsme naříkali vám , a neplakali jste . Nebo přišel Jan Křtitel , nejeda chleba , ani pije vína , a pravíte : Ďábelství má . Přišel Syn člověka , jeda a pije , a pravíte : Aj , člověk žráč a pijan vína , přítel publikánů a hříšníků . Ale ospravedlněna jest moudrost ode všech synů svých . Prosil ho pak jeden z farizeů , aby jedl s ním . Pročež všed do domu toho farizea , posadil se za stůl . A aj , žena jedna v městě , kteráž byla hříšnice , zvěděvši , že by seděl za stolem v domě farizea , přinesla nádobu alabastrovou masti . A stojeci zzadu u noh jeho , s pláčem počala slzami smáčeti nohy jeho , a vlasy hlavy své vytírala , a líbala nohy jeho , a mastí mazala . Uzřev pak to farizeus , kterýž ho byl pozval , řekl sám v sobě : Byť tento byl prorok , vědělť by , která a jaká jest to žena , kteráž se ho dotýká ; nebo hříšnice jest . I odpověděv Ježíš , dí k němu : Šimone , mámť něco povědíti . A on řekl : Mistře , pověz . I řekl Ježíš : Dva dlužníky měl jeden věřitel . Jeden dlužen byl pět set peněz , a druhý padesát . A když neměli , odkud by zaplatili , odpustil oběma . Pověziž tedy , který z nich více jej bude milovati ? I odpověděv Šimon , řekl : Mám za to , že ten , kterémuž více odpustil . A on řekl jemu : Právě jsi rozsoudil . A obrátiv se k ženě , řekl Šimonovi : Vidíš tuto ženu ? Všel jsem do domu tvého , vody nohám mým nepodal jsi , ale tato slzami smáčela nohy mé , a vlasy hlavy své vytřela . Nepolíbil jsi mne , ale tato , jakž jsem všel , nepřestala líbati noh mých . Olejem hlavy mé nepomazal jsi , ale tato mastí mazala nohy mé . Protož pravím tobě : Odpuštěniť jsou jí hříchové mnozí , neboť jest milovala mnoho . Komuť se pak málo odpouští , málo miluje . I řekl k ní : Odpuštěniť jsou tobě hříchové . Tedy počali , kteříž tu spolu seděli za stolem , říci sami mezi sebou : Kdo jest tento , kterýž i hříchy odpouští ? I řekl k ženě : Víra tvá tebe k spasení přivedla . Jdiž u pokoji . I stalo se potom , že on chodil po městech a po městečkách , káže a zvěstuje království Boží , a dvanácte s ním , I ženy některé , kteréž byly uzdraveny od duchů zlých a od nemocí : Maria , jenž slove Magdaléna , z nížto bylo sedm ďáblů vyšlo , A Johanna manželka Chuzova , úředníka Herodesova , a Zuzanna , a jiné mnohé , kteréž posluhovaly jemu z statků svých . Když se pak scházel zástup mnohý , a z okolních měst hrnuli se k němu , mluvil jim v podobenství : Vyšel rozsevač , aby rozsíval símě své . A když on rozsíval , jedno padlo podle cesty , i pošlapáno jest , a ptáci nebeští szobali je . A jiné padlo na skálu , a vzešlé uvadlo , nebo nemělo vláhy . Jiné pak padlo mezi trní , a spolu vzrostlé trní udusilo je . A jiné padlo v zemi dobrou , a když vzešlo , učinilo užitek stý . To pověděv , volal : Kdo má uši k slyšení , slyš . I otázali se ho učedlníci jeho , řkouce : Jaké jest to podobenství ? A on řekl : Vám dáno jest znáti tajemství království Božího , ale jiným v podobenství , aby hledíce , neviděli , a slyšíce , nerozuměli . Jestiť pak podobenství toto : Símě jest slovo Boží . A kteréž padlo podle cesty , jsou ti , kteříž slyší , a potom přichází ďábel , a vynímá slovo z srdce jejich , aby nevěříce , spaseni nebyli . Ale kteříž na skálu , ti když slyší , s radostí příjímají slovo , a tiť kořenů nemají ; ti na čas věří , a v čas pokušení odstupují . Kteréž pak mezi trní padlo , tiť jsou , kteříž slyšíce , a po pečování a zboží a rozkošech života jdouce , bývají udušeni , a nepřinášejí užitku . Ale kteréž padlo v zemi dobrou , ti jsou , kteřížto v srdci ctném a dobrém , slyšíce slovo , zachovávají je , a užitek přinášejí v trpělivosti . Nižádný pak rozsvítě svíci , nepřikrývá jí nádobou , ani staví pod postel , ale na svícen staví , aby ti , kteříž vcházejí , světlo viděli . Nebo nic není tajného , což by nemělo býti zjeveno , ani co ukrytého , což by nemělo poznáno býti a na světlo vyjíti . Protož vizte , jak slyšíte . Nebo kdož má , tomu bude dáno , a kdo nemá , i to , což domnívá se míti , bude odjato od něho . Tedy přišli k němu matka a bratří jeho , ale nemohli ho dojíti pro zástup . I pověděli mu , řkouce : Matka tvá a bratří tvoji stojí vně , chtíce tebe viděti . A on odpověděv , řekl k nim : Matka má a bratří moji jsou ti , kteříž slovo Boží slyší a plní je . Stalo se pak v jeden den , že on vstoupil na lodí i učedlníci jeho . I řekl k nim : Přeplavme se přes jezero . I odstrčili lodí od břehu . A když se plavili , usnul . Tedy přišla bouře tuhého větru na jezero , a vlny lodí naplňovaly , takže v nebezpečenství byli . I přistoupivše , zbudili ho , řkouce : Mistře , Mistře , hyneme . A on procítiv , přimluvil větru a zdutí vod . I přestala bouře , a stalo se utišení . I řekl jim : Kde je víra vaše ? Kteřížto bojíce se , podivili se , vespolek řkouce : I kdo jest tento , že větrům přikazuje i vodám , a poslouchají ho ? I plavili se do krajiny Gadarenské , kteráž jest proti Galilei . A když z lodí vystoupil na zemi , potkal jej muž jeden z města , kterýž měl ďábelství od mnoha časů , a rouchem se neodíval , ani v domu býval , ale v hrobích . Ten uzřev Ježíše zkřikl a padl před ním , a hlasem velikým řekl : Co je tobě do mne , Ježíši , Synu Boha nejvyššího ? Prosím tebe , netrap mne . Nebo přikazoval duchu nečistému , aby vyšel z toho člověka . Po mnohé zajisté časy jím lomcoval , a býval ukován řetězy a v poutech ostříhán , ale on polámal okovy a býval od ďábelství puzen na poušť . I otázal se Ježíš , řka : Jakť říkají ? A on řekl : Tma . Neb bylo mnoho ďáblů vešlo do něho . Tedy prosili ho , aby jim nepřikazoval jíti do propasti . Bylo pak tu veliké stádo vepřů , kteříž se pásli na hoře . I prosili ho ďáblové , aby jim dopustil do nich vjíti . I dopustil jim . I vyšedše ďáblové z člověka , vešli do vepřů , a hned běželo stádo s chvátáním s vrchu do jezera , i ztonulo . A viděvše pastýři , co se stalo , utekli pryč ; a šedše , vypravovali to v městě i po vsech . I vyšli lidé , aby viděli , co se stalo . I přišli k Ježíšovi , a nalezli člověka toho , z kteréhož ďáblové vyšli , oděného a majícího rozum , an sedí u noh Ježíšových . I báli se . A vypravovali jim také ti , kteříž byli viděli , kterak jest zdráv učiněn ten , jenž měl ďábelství . I prosilo ho to všecko množství té okolní krajiny Gadarenských , aby odšel od nich ; nebo bázní velikou naplněni byli . A on vstoupiv na lodí , navrátil se . Prosil ho pak muž ten , z kteréhož ďáblové vyšli , aby s ním byl . Ale Ježíš propustil ho , řka : Navrať se do domu svého , a vypravuj , kterak veliké věci učinil tobě Bůh . I odšel , po všem městě vypravuje , jak veliké věci učinil jemu Ježíš . Stalo se pak , když se navrátil Ježíš , že přijal jej zástup ; nebo všickni očekávali ho . A aj , přišel muž , kterémuž jméno bylo Jairus , a ten byl kníže školy Židovské . I padna k nohám Ježíšovým , prosil ho , aby všel do domu jeho . Nebo měl dceru tu jedinou , kteréž bylo okolo dvanácti let , a ta umírala . A když šel , tiskl jej zástup . Tedy žena jedna , jenž nemoc svou trpěla od let dvanácti , ( kterážto byla na lékaře vynaložila všecken statek , a od žádného nemohla uzdravena býti , ) Přistoupivši pozadu , dotkla se podolka roucha jeho , a hned přestala nemoc její . I řekl Ježíš : Kdo jest , jenž se mne dotekl ? A když všickni zapírali , řekl Petr , a kteříž s ním byli : Mistře , zástupové tebe tisknou a tlačí , a ty pravíš : Kdo se mne dotekl ? I řekl Ježíš : Dotekl se mne někdo , nebo poznal jsem já , že jest moc ode mne vyšla . A viduci žena , že by tajno nebylo , třesuci se , přistoupila a padla před ním , a pro kterou příčinu dotkla se ho , pověděla přede vším lidem , a kterak jest hned uzdravena . A on řekl jí : Dobré mysli buď , dcero , víra tvá tebe uzdravila . Jdiž u pokoji . A když on ještě mluvil , přišel jeden od knížete školy , řka jemu : Již umřela dcera tvá , nezaměstnávej Mistra . Ale Ježíš uslyšav to , odpověděl jemu : Nebojž se , věř toliko , a zdrávať bude . A všed do domu , nedopustil s sebou vjíti žádnému než Petrovi a Jakubovi a Janovi , a otci a mateři té děvečky . Plakali jí pak všickni a kvílili . A on řekl : Neplačtež . Neumřelať , ale spíť . I posmívali se jemu , vědouce , že jest umřela . On pak vyhnav ven všecky , a ujav ruku její , zavolal , řka : Děvečko , vstaň ! I navrátil se duch její , a vstala hned . I kázal jí dáti jísti . I divili se náramně rodičové její . A on jim kázal , aby žádnému nepravili o tom , co se bylo stalo . I svolav Ježíš dvanácte učedlníků svých , dal jim sílu a moc nad všelikým ďábelstvím , a aby neduhy uzdravovali . I poslal je , aby kázali království Boží , a uzdravovali nemocné . A řekl jim : Nic nebeřte na cestu , ani hůlky , ani mošny , ani chleba , ani peněz , ani po dvou sukních mívejte . A do kteréhožkoli domu vešli byste , tu zůstaňte , a odtud vyjděte . A kteříž by vás koli nepřijali , vyjdouce z města toho , také i ten prach z noh vašich vyrazte na svědectví proti nim . I vyšedše , chodili po městečkách vůkol , zvěstujíce evangelium , a uzdravujíce všudy . Uslyšel pak Herodes čtvrták o všech věcech , kteréž se dály od něho . I rozjímal to v mysli své , protože bylo praveno od některých , že by Jan vstal z mrtvých , A od jiných , že by se Eliáš zjevil , od některých pak , že by jeden z proroků starých vstal . I řekl Herodes : Jana jsem já sťal . Kdož pak jest tento , o kterémž já slyším takové věci ? I žádostiv byl ho viděti . Vrátivše se pak apoštolé , vypravovali jemu , cožkoli činili . A pojav je , odšel soukromí na místo pusté města řečeného Betsaida . To když zvěděli zástupové , šli za ním ; i přijal je , a mluvil jim o království Božím , a ty , kteříž uzdravení potřebovali , uzdravoval . Den pak počal se nachylovati . I přistoupivše dvanácte učedlníků , řekli jemu : Rozpusť zástupy , ať rozejdouce se do městeček okolních a do vesnic , jdou a hledají pokrmů , nebo jsme tuto na místě pustém . I řekl jim : Dejte vy jim jísti . A oni řekli : Nemámeť víc než pět chlebů a dvě rybě , leč bychom my snad šli a nakoupili na tento všecken lid pokrmů ? Nebo bylo mužů okolo pěti tisíců . I řekl učedlníkům svým : Rozkažte se jim posaditi v každém řadu po padesáti . I učinili tak , a posadili se všickni . A vzav těch pět chlebů a dvě rybě , vzhlédl v nebe a dobrořečil jim , i lámal , a rozdával učedlníkům , aby kladli před zástup . I jedli , a nasyceni jsou všickni . A sebráno jest , což jim bylo ostalo drobtů , dvanácte košů . I stalo se , když se on modlil obzvláštně , že byli s ním učedlníci . I otázal se jich , řka : Kým mne praví býti zástupové ? A oni odpověděvše , řekli : Janem Křtitelem , a jiní Eliášem , jiní pak , že prorok jeden z starých vstal . I řekl jim : Vy pak kým mne býti pravíte ? Odpověděv Petr , řekl : Krista toho Božího . A on pohroziv jim , rozkázal , aby toho žádnému nepravili , Pravě : Že Syn člověka musí mnoho trpěti , a potupen býti od starších a od předních kněží i od zákoníků , a zamordován býti , a třetího dne z mrtvých vstáti . I pravil ke všechněm : Chce-li kdo přijíti za mnou , zapři sám sebe , a beř svůj kříž na každý den , a následuj mne . Nebo kdož bude chtíti duši svou zachovati , ztratíť ji ; a kdož ztratí duši svou pro mne , zachováť ji . Nebo co jest platno člověku , by všecken svět získal , kdyby sám sebe zatratil , nebo sám sebe zmrhal ? Neb kdož by se za mne styděl a za mé řeči , za tohoť se Syn člověka styděti bude , když přijde v slávě své a Otce svého i svatých andělů . Ale pravímť vám jistě : Jsouť někteří z těch , jenž tuto stojí , kteříž neokusí smrti , až i uzří království Boží . I stalo se po těch řečech , jako po osmi dnech , že Ježíš vzav s sebou Petra a Jakuba a Jana , vstoupil na horu , aby se modlil . A když se modlil , učiněna jest tvář jeho proměněná , a oděv jeho bílý a stkvoucí . A aj , dva muži mluvili s ním , a ti byli Mojžíš a Eliáš . Kteříž okázavše se v slávě , vypravovali o smrti jeho , kterouž měl podstoupiti v Jeruzalémě . Petr pak a ti , kteříž s ním byli , obtíženi byli snem , a procítivše , viděli slávu jeho a dva muže , ani stojí s ním . I stalo se , když oni odešli od něho , řekl Petr k Ježíšovi : Mistře , dobréť jest nám zde býti . Protož udělejme tuto tři stánky , tobě jeden , a Mojžíšovi jeden , a Eliášovi jeden , nevěda , co mluví . A když on to mluvil , stal se oblak , i zastínil je . Báli se pak učedlníci , když oni vcházeli do oblaku . I stal se hlas z oblaku řkoucí : Tentoť jest Syn můj milý , jeho poslouchejte . A když se ten hlas stal , nalezen jest Ježíš sám . A oni mlčeli , a nepravili žádnému v těch dnech ničehož z těch věcí , kteréž jsou viděli . Stalo se pak druhého dne , když sstupovali s hory , potkal jej zástup mnohý . A aj , muž z zástupu zvolal , řka : Mistře , prosím tebe , vzhlédni na syna mého , nebť jediného toho mám . A aj , duch jej napadá , a on ihned křičí , a sliní se , a ďábel lomcuje jím slinícím se , a nesnadně odchází od něho , sápaje jím . I prosil jsem učedlníků tvých , aby jej vyvrhli , ale nemohli . I odpověděv Ježíš , řekl : Ó pokolení nevěrné a převrácené , dokudž budu u vás a dokud vás snášeti budu ? Přiveď sem syna svého . A v tom , když on přicházel , porazil jej ďábel a lomcoval jím . I přimluvil duchu nečistému Ježíš , a uzdravil mládence , a navrátil jej otci jeho . I divili se náramně všickni velikomocnosti Božské . A když se všickni divili všem věcem , kteréž činil Ježíš , řekl učedlníkům svým : Složte vy v uších vašich řeči tyto , neboť Syn člověka bude vydán v ruce lidské . Ale oni nesrozuměli slovu tomu , a bylo před nimi skryto , aby nevyrozuměli jemu . A báli se ho otázati o tom slovu . I vznikla mezi nimi hádka o to , kdo by z nich byl větší . Ježíš pak viděv přemyšlování srdce jejich , vzav dítě , postavil je podle sebe , A řekl jim : Kdožkoli přijal by dítě toto ve jménu mém , mneť přijímá ; a kdož by koli mne přijal , přijímá toho , kterýž mne poslal . Nebo kdožť jest nejmenší mezi všemi vámi , tenť bude veliký . I odpověděv Jan , řekl : Mistře , viděli jsme jednoho , an ve jménu tvém ďábly vymítá ; i bránili jsme mu , protože nechodí s námi . I dí jemu Ježíš : Nebraňtež . Nebo kdoť není proti nám , s námiť jest . I stalo se , když se doplnili dnové vzetí jeho vzhůru , a on se byl již na tom ustavil , aby šel do Jeruzaléma , Že poslal posly před sebou . A oni jdouce , vešli do městečka Samaritánského , aby jemu zjednali hospodu . I nepřijali ho , protože obličej jeho byl obrácen k jití do Jeruzaléma . A viděvše to učedlníci jeho , Jakub a Jan , řekli : Pane , chceš-li , ať díme , aby oheň sstoupil s nebe a spálil je , jako i Eliáš učinil ? A obrátiv se Ježíš , potrestal jich , řka : Nevíte , čího jste vy duchu . Syn zajisté člověka nepřišel zatracovati duší lidských , ale aby je spasil . I odešli do jiného městečka . Stalo se pak , když šli cestou , řekl jemu jeden : Pane , půjdu za tebou , kam se koli obrátíš . I řekl jemu Ježíš : Lišky doupata mají a ptáci nebeští hnízda , ale Syn člověka nemá , kde by hlavu sklonil . I řekl k jinému : Pojď za mnou . A on řekl : Pane , dopusť mi prve jíti a pochovati otce mého . I dí jemu Ježíš : Nech , ať mrtví pochovávají mrtvé své , ale ty jda , zvěstuj království Boží . I řekl opět jiný : Půjdu za tebou , Pane , ale prve dopusť mi , ať se rozžehnám s těmi , kteříž jsou v domu mém . Řekl jemu Ježíš : Žádný , kdož vztáhna ruku svou k pluhu , ohlídal by se nazpět , není způsobný k království Božímu . Potom pak vyvolil Pán i jiných sedmdesát , a poslal je po dvou před tváří svou do každého města i místa , kamž měl sám přijíti . A pravil jim : Žeň zajisté jest mnohá , ale dělníků málo . Protož proste Pána žni , ať vypudí dělníky na žeň svou . Jdětež . Aj , já posílám vás jako berany mezi vlky . Nenostež s sebou pytlíka , ani mošny , ani obuvi , a žádného na cestě nepozdravujte . A do kteréhožkoli domu vejdete , nejprve rcete : Pokoj tomuto domu . A bude-liť tu který syn pokoje , odpočineť na něm pokoj váš ; pakli nic , k vámť se navrátí . A v témž domu ostaňte , jedouce a pijíce , což u nich jest . Nebo hoden jest dělník mzdy své . Nechoďtež z domu do domu . Ale do kteréhožkoli města vešli byste a přijali by vás , jezte , což před vás předloží . A uzdravujte nemocné , kteříž by v něm byli , a rcete jim : Přiblížiloť se k vám království Boží . A do kteréhožkoli města vešli byste , a nepřijali by vás , vyjdouce na ulice jeho , rcetež : Také i ten prach , kterýž se přichytil nás z města vašeho , vyrážíme na vás . Ale však to vězte , žeť se jest přiblížilo k vám království Boží . Pravím zajisté vám , že Sodomským v onen den lehčeji bude nežli tomu městu . Běda tobě Korozaim , běda tobě Betsaido . Nebo kdyby v Týru a v Sidonu činěni byli divové ti , kteříž v vás činěni jsou , dávno by v žíni a v popele sedíce , pokání činili . A protož Týru a Sidonu lehčeji bude na soudu nežli vám . A ty Kafarnaum , které jsi až do nebe zvýšeno , až do pekla sníženo budeš . Kdož vás slyší , mne slyší ; a kdo vámi pohrdá , mnou pohrdá ; kdož pak mnou pohrdá , pohrdáť tím , kdož mne poslal . Potom navrátilo se s radostí těch sedmdesáte , řkouce : Pane , také i ďáblové se nám poddávají ve jménu tvém . I řekl jim : Viděl jsem satana jako blesk padajícího s nebe . Aj , dávámť vám moc šlapati na hady a na štíry i na všelikou moc nepřítele , a nic vám neuškodí . Avšak z toho se neradujte , žeť se vám poddávají duchové , ale raději se radujte , že jména vaše napsána jsou v nebesích . V tu hodinu rozveselil se v duchu Ježíš , a řekl : Chválím tě , Otče , Pane nebe i země , že jsi tyto věci skryl před moudrými a opatrnými , a zjevils je maličkým . Ovšem , Otče , neb tak se líbilo před tebou . Všecky věci dány jsou mi od Otce mého , a žádný neví , kdo by byl Syn , jediné Otec , a kdo by byl Otec , jediné Syn , a komuž by chtěl Syn zjeviti . A obrátiv se k učedlníkům obzvláštně , řekl : Blahoslavené oči , kteréž vidí , co vy vidíte . Nebo pravím vám , že mnozí proroci i králové chtěli viděti , což vy vidíte , a neviděli , a slyšeti , což vy slyšíte , a neslyšeli . A aj , jeden zákoník vstal , pokoušeje ho , a řka : Mistře , co čině , život věčný dědičně obdržím ? A on řekl k němu : V Zákoně co jest psáno ? Kterak čteš ? A on odpověděv , řekl : Milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého , a ze vší duše své , a ze vší síly své , i ze vší mysli své , a bližního svého jako sebe samého . I řekl mu Ježíš : Právě jsi odpověděl . To čiň , a živ budeš . On pak chtěje se sám ospravedlniti , dí Ježíšovi : A kdo jest můj bližní ? I odpověděv Ježíš , řekl : Člověk jeden šel z Jeruzaléma do Jericho , i upadl mezi lotry . Kteříž obloupivše jej a zranivše , odešli , odpolu živého nechavše . I přihodilo se , že kněz jeden šel touž cestou , a uzřev jej , pominul . Též i Levíta až k tomu místu přišed , a uzřev jej , pominul . Samaritán pak jeden , cestou se bera , přišel až k němu , a uzřev jej , milosrdenstvím hnut jest . A přistoupě , uvázal rány jeho , naliv oleje a vína , a vloživ jej na hovado své , vedl do hospody , a péči o něj měl . Druhého pak dne odjíti maje , vyňav dva peníze , dal hospodáři , a řekl : Měj o něj péči , a cožkoli nad to vynaložíš , já když se vrátím , zaplatím tobě . Kdo tedy z těch tří zdá se tobě bližním býti tomu , kterýž upadl mezi lotry ? A on řekl : Ten , kterýž učinil milosrdenství nad ním . I řekl jemu Ježíš : Jdi , i ty učiň též . I stalo se , když šli , že on všel do jednoho městečka . Žena pak jedna , jménem Marta , přijala jej do domu svého . A ta měla sestru , jménem Mariji , kterážto seděci u noh Ježíšových , poslouchala slova jeho . Ale Marta pečliva byla při mnohé službě Pánu . Kterážto přistoupivši , řekla : Pane , nemáš-liž o to péče , že sestra má nechala mne samé sloužiti ? Protož rci jí , ať mi pomůž . A odpověděv , řekl jí Ježíš : Marta , Marta , pečlivá jsi , a rmoutíš se při mnohých věcech . Ale jednohoť jest potřebí . Mariať dobrou stránku vyvolila , kterážto nebude odjata od ní . I stalo se , když byl na jednom místě , modle se , že když přestal , řekl k němu jeden z učedlníků jeho : Pane , nauč nás modliti se , jako i Jan učil učedlníky své . I řekl jim : Když se modlíte ; říkejte : Otče náš , jenž jsi v nebesích , posvěť se jméno tvé . Přijď království tvé . Buď vůle tvá , jako v nebi tak i na zemi . Chléb náš vezdejší dávej nám každého dne . I odpusť nám hříchy naše , nebo i my odpouštíme všelikému vinníku našemu . A neuvoď nás v pokušení , ale zbav nás od zlého . I řekl k nim : Kdo z vás bude míti přítele , a půjde k němu o půlnoci , a dí jemu : Příteli , půjč mi tří chlebů . Nebo přítel můj přišel s cesty ke mně , a nemám , co bych předložil před něj . A on vnitř jsa , odpověděl by , řka : Nečiň mi nevole , neb jsou již dveře zavříny , a dítky mé se mnou jsou v pokoji . Nemohuť vstáti a dáti tobě . Pravím vám : Ačť nedá jemu , vstana , protože jest přítel jeho , ale však pro nezbednost jeho vstana , dá jemu , kolikožkoli potřebuje . I jáť pravím vám : Proste , a budeť vám dáno ; hledejte , a naleznete ; tlucte , a budeť vám otevříno . Neb každý , kdož prosí , béře ; a kdož hledá , nalézá ; a tomu , kdož tluče , bude otevříno . Kterého pak z vás otce prosil by syn za chléb , zdali kamene podá jemu ? Aneb za rybu , zdali místo ryby dá jemu hada ? Aneb prosil-li by za vejce , zdali podá jemu štíra ? Poněvadž tedy vy , zlí jsouce , umíte dobré dary dávati dětem svým , čím více Otec váš nebeský dá Ducha svatého těm , kteříž ho prosí ? I vymítal Ježíš ďábelství , a to bylo němé . Stalo se pak , když vyšlo ďábelství , že mluvil němý . I divili se zástupové . Ale někteří z nich pravili : V Belzebubu , knížeti ďábelském , vymítá ďábly . A jiní pokoušejíce ho , znamení s nebe hledali od něho . Ale on znaje myšlení jejich , řekl jim : Každé království samo v sobě rozdělené pustne , a dům na dům padá . Jestližeť jest pak i satan proti sobě rozdělen , kterakž stane království jeho ? Nebo pravíte , že já v Belzebubu vymítám ďábly . Jestliže já v Belzebubu vymítám ďábly , synové vaši v kom vymítají ? Protož oni soudcové vaši budou . Pakliť prstem Božím vymítám ďábly , jistěť jest přišlo k vám království Boží . Když silný oděnec ostříhá síně své , v pokoji jsou všecky věci , kteréž má . Pakli by silnější než on přijda , přemohl jej , všecka odění jeho odejme , v něž úfal , a loupeže jeho rozdělí . Kdožť není se mnou , proti mně jest ; a kdož neshromažďuje se mnou , rozptylujeť . Když nečistý duch vyjde od člověka , chodí po místech suchých , hledaje odpočinutí . A nenalezna , dí : Vrátím se do domu svého , odkudž jsem vyšel . A přijda , nalezne jej vymetený a ozdobený . I jde , a přijme k sobě jiných sedm duchů horších sebe , a vejdouce , přebývají tam . I jsou poslední věci člověka toho horší nežli první . I stalo se , když on to mluvil , pozdvihši hlasu jedna žena z zástupu , řekla jemu : Blahoslavený život , kterýž tebe nosil , a prsy , kterýchž jsi požíval . A on řekl : Ovšem pak blahoslavení , kteříž slyší slovo Boží a ostříhají jeho . A když se zástupové scházeli , počal praviti : Pokolení toto nešlechetné jest . Znamení vyhledává , a znamení jemu nebude dáno , než znamení Jonáše proroka . Nebo jakož Jonáš učiněn byl znamením Ninivitským , takť bude i Syn člověka pokolení tomuto . Královna od poledne stane na soudu s muži pokolení tohoto , a odsoudí je . Nebo přijela od končin země , aby slyšela moudrost Šalomounovu , a aj , více než Šalomoun tuto ! Muži Ninivitští povstanou na soudu s pokolením tímto , a odsoudí je . Nebo činili pokání k kázání Jonášovu , a aj , více nežli Jonáš tuto ! Žádný rozsvítě svíci , nepostaví jí do skrýše , ani pod kbelec , ale na svícen , aby ti , kteříž vcházejí , světlo viděli . Svíce těla tvého jest oko tvé . Když by tedy oko tvé sprostné bylo , i tělo tvé všecko bude světlé ; a pakliť bude nešlechetné , takéť i tělo tvé tmavé bude . Viziž tedy , aby světlo , kteréž jest v tobě , nebylo tmou . Pakli celé tělo tvé světlé bude , nemaje žádné částky tmavé , budeť všecko tak světlé , že tě jako svíce bleskem osvítí . A mezi tím když on mluvil , prosil ho jeden farizeus , aby obědval u něho . A všed , posadil se za stůl . Farizeus pak viděv to , podivil se , že se neumyl před obědem . I řekl Pán k němu : Nyní vy farizeové povrchu konvice a mísy čistíte , ale to , což vnitř jest v vás , plno jest loupeže a nešlechetností . Blázni , zdaliž ten , kterýž učinil , což zevnitř jest , neučinil také i toho , což jest vnitř ? Ale však i z toho , což máte , dávejte almužnu , a aj , všecky věci vaše čisté budou . Ale běda vám farizeům , kteříž desátky dáváte z máty a z routy a ze všeliké byliny , ale opouštíte soud a lásku Boží ; ješto tyto věci měli jste činiti , a oněch neopouštěti . Běda vám farizeům , nebo milujete první místa v školách a pozdravování na trzích . Běda vám , zákoníci a farizeové pokrytci , nebo jste jako hrobové nepatrní , po nichž lidé chodíce , nevědí o tom , co tam jest . I odpověděv jeden z zákoníků , řekl jemu : Mistře , tyto věci mluvě , i nám také lehkost činíš . A on řekl : I vám zákoníkům běda , nebo obtěžujete lidi břemeny nesnesitelnými , a sami se těch břemen jedním prstem nedotýkáte . Běda vám , jenž vzděláváte hroby prorocké , kteréž otcové vaši zmordovali . A tak osvědčujete a potvrzujete skutků otců vašich . Nebo oni zajisté zmordovali jsou je , vy pak vzděláváte hroby jejich . Protož i Moudrost Boží řekla : Pošliť k nim proroky a apoštoly , a z těch některé mordovati budou , a jiné vyháněti , Aby požádáno bylo od tohoto pokolení krve všech proroků , kteráž vylita jest od ustanovení světa , Od krve Abelovy až do krve Zachariášovy , kterýž zahynul mezi oltářem a chrámem . Jistě , pravím vám , požádáno bude od pokolení tohoto . Běda vám zákoníkům , nebo jste vzali klíč umění ; sami jste nevešli , a těm , kteříž vcházeli , zbránili jste . A když jim to mluvil , počali zákoníci a farizeové přísně jemu odpírati , a k mnohým řečem příčiny jemu dávati , Ukládajíce o něm , a hledajíce popadnouti něco z úst jeho , aby jej obžalovali . A vtom , když mnozí zástupové scházeli se , takže jedni druhé velmi tlačili , počal mluviti k učedlníkům svým : Nejpředněji se varujte od kvasu farizeů , jenž jest pokrytství . Neboť nic není skrytého , což by nemělo býti zjeveno ; ani jest co tajného , ješto by nemělo býti zvědíno . Protož to , co jste pravili ve tmách , bude na světle slyšáno , a co jste sobě v uši šeptali v pokojích , hlásánoť bude na střechách . Pravím pak vám přátelům svým : Nestrachujte se těch , jenž tělo zabíjejí , a potom nemají , co by více učinili . Ale ukážiť vám , koho se máte báti : Bojte se toho , kterýžto , když zabije , má moc uvrci do pekelného ohně . Jistě , pravím vám , toho se bojte . Zdaliž neprodávají pět vrabců za dva haléře ? Avšak ani jeden z nich není v zapomenutí před Bohem . Nýbrž i vlasové hlavy vaší všickni zečteni jsou . Protož nebojtež se , mnohemť vy vrabce převyšujete . Pravímť pak vám : Každý kdož by koli vyznal mne před lidmi , i Syn člověka vyzná jej před anděly Božími . Kdož by mne pak zapřel před lidmi , zapřínť bude před anděly Božími . A každý kdož dí slovo proti Synu člověka , bude mu odpuštěno , ale tomu , kdož by se Duchu svatému rouhal , nebudeť odpuštěno . Když pak vás voditi budou do škol a k vladařům a k mocným , nepečujte , kterak aneb co byste odpovídali , aneb co byste mluvili . Duch svatý zajisté naučí vás v tu hodinu , co byste měli mluviti . I řekl jemu jeden z zástupu : Mistře , rci bratru mému , ať rozdělí se mnou dědictví . A on řekl jemu : Člověče , kdo mne ustavil soudcí aneb děličem nad vámi ? I řekl k nim : Viztež a vystříhejte se od lakomství ; neboť ne v rozhojnění statku něčího život jeho záleží . Pověděl jim také i podobenství , řka : Člověka jednoho bohatého hojné úrody pole přineslo . I přemyšloval sám v sobě , řka : Co učiním , že nemám , kde bych shromáždil úrody své ? I řekl : Toto učiním : Zbořím stodoly své a větších nadělám , a tu shromáždím všecky své úrody i zboží svá . A dím duši své : Duše , máš mnoho statku složeného za mnohá léta , odpočívej , jez , pij , měj dobrou vůli . I řekl jemu Bůh : Ó blázne , této noci požádají duše tvé od tebe , a to , cožs připravil , čí bude ? Takť jest každý , kdož sobě shromažďuje , a není v Bohu bohatý . Řekl pak učedlníkům svým : Protož pravím vám : Nebuďtež pečliví o život svůj , co byste jedli , ani o tělo , čím byste se odívali . Život větší jest nežli pokrm , a tělo větší nežli oděv . Patřte na havrany , žeť nesejí , ani žnou , a nemají špižírny , ani stodoly , a Bůh krmí je . I čím v větší vážnosti jste vy než ptactvo ? A kdož pak z vás pečlivě o to mysle , můž přidati ku postavě své loket jeden ? Poněvadž tedy nemůžete s to býti , což nejmenšího jest , proč o jiné věci se staráte ? Patřte na kvítí polní , kterak rostou , nedělají , ani předou , a pravímť vám , že ani Šalomoun ve vší slávě své nebyl tak odín , jako jedno z těchto . A poněvadž trávu , kteráž dnes na poli jest , a zítra do peci uvržena bývá , Bůh tak odívá , čím více vás , ó malé víry ? I vy nestarejte se o to , co byste jedli , aneb co byste pili , aniž o to tak velmi pečujte . Nebo těch všech věcí národové světa tohoto hledají . Víť pak Otec váš , že těch věcí potřebujete . Ale raději hledejte království Božího , a tyto všecky věci budou vám přidány . Neboj se , ó maličké stádce , neboť se zalíbilo Otci vašemu dáti vám království . Prodávejte statky vaše , a dávejte almužnu . Dělejte sobě pytlíky , kteříž nevetšejí , poklad , kterýž nehyne , v nebesích , kdežto zloděj dojíti nemůž , a kdež mol nekazí . Nebo kdež jest poklad váš , tuť bude i srdce vaše . Buďtež bedra vaše přepásaná , a svíce hořící . A vy podobni buďte lidem očekávajícím Pána svého , až by se vrátil z svadby , aby hned , jakž by přišel a potloukl , otevřeli jemu . Blaze služebníkům těm , kteréž přijda Pán , nalezl by , a oni bdí . Amen pravím vám , že přepáše se , a káže jim sednouti za stůl , a chodě , bude jim sloužiti . A přišel-liť by v druhé bdění , a pakliť by v třetí bdění přišel , a tak je nalezl , blahoslavení jsou služebníci ti . Toto pak vězte , že byť věděl hospodář , v kterou by hodinu měl zloděj přijíti , bděl by zajisté , a nedal by podkopati domu svého . Protož i vy buďte hotovi , nebo v kterou hodinu nenadějete se , Syn člověka přijde . I řekl jemu Petr : Pane , nám-li pravíš toto podobenství , čili všechněm ? I dí Pán : Aj kdo jest věrný šafář a opatrný , jehož by ustanovil pán nad čeledí svou , aby jim v čas dával vyměřený pokrm , Blahoslavený služebník ten , kteréhož , když by přišel pán jeho , nalezne , an tak činí . Vpravdě pravím vám , že nade vším statkem svým ustanoví jej . Pakli by řekl služebník ten v srdci svém : Prodlévá přijíti pán můj , i počal by bíti služebníky a služebnice , a jísti a píti i opíjeti se , Přijdeť pán služebníka toho v den , v kterýž se nenaděje , a v hodinu , kteréž neví . I oddělíť jej , a díl jeho položí s nevěrnými . Služebník pak ten , kterýž by znal vůli pána svého a nepřipravoval se , a nečinil podle vůle jeho , bit bude velmi . Ale kterýž neznal , a hodné věci trestání činil , bit bude ne tak velmi . Každému pak , komuž jest mnoho dáno , mnoho bude od něho požádáno ; a komuť jsou mnoho poručili , víceť požádají od něho . Oheň přišel jsem pustiti na zemi , a co chci , jestliže již hoří ? Ale křtem mám křtěn býti , a kterak jsem soužen , dokudž se nevykoná ! A což se domníváte , že bych přišel pokoj dáti na zemi ? Nikoli , pravím vám , ale rozdělení . Nebo již od této chvíle bude jich pět v jednom domu rozděleno , tři proti dvěma , a dva proti třem . Bude rozdělen otec proti synu , a syn proti otci , mátě proti dceři , a dcera proti mateři , svegruše proti nevěstě své , a nevěsta proti svegruši své . Pravil také i k zástupům : Když vídáte oblak , an vzchodí od západu , hned pravíte : Příval jde , a tak bývá . A když od poledne vítr věje , říkáte : Bude horko , a býváť . Pokrytci , způsob nebe a země umíte souditi , a kterakž pak tohoto času nepoznáváte ? Ano proč i sami od sebe nesoudíte , což spravedlivého jest ? Když pak jdeš s protivníkem svým k vrchnosti , na cestě přičiň se o to , abys byl zproštěn od něho , aby snad netáhl tebe k soudci , a soudce dal by tebe biřici , a biřic vsadil by tě do žaláře . Pravím tobě : Nevyjdeš odtud , dokudž bys i toho posledního haléře nenavrátil . Byli pak tu přítomní času toho někteří , vypravujíce jemu o Galilejských , kterýchžto krev Pilát smísil s obětmi jejich . I odpověděv Ježíš , řekl jim : Co mníte , že jsou ti Galilejští byli větší hříšníci nežli všickni jiní Galilejští , že takové věci trpěli ? Nikoli , pravímť vám . Ale nebudete-li pokání činiti , všickni též zahynete . Anebo oněch osmnácte , na kteréžto upadla věže v Siloe , a zbila je , zdali se domníváte , že by oni vinni byli nad všecky lidi přebývající v Jeruzalémě ? Nikoli , pravím vám . Ale nebudete-li pokání činiti , všickni též zahynete . Pověděl pak toto podobenství : Člověk jeden měl strom fíkový štípený na vinici své . I přišel , hledaje ovoce na něm , ale nenalezl . I řekl k vinaři : Aj , po tři léta již přicházím , hledaje ovoce na tom fíku , a nenalézám . Vytniž jej ! Proč i tu zemi darmo kazí ? On pak odpověděv , řekl jemu : Pane , ponechejž ho i tohoto léta , ažť jej okopám a ohnojím , Zdali by nesl ovoce . Pakliť neponese , potom vytneš jej . Učil pak v jedné škole jejich v den sváteční . A aj , byla tu žena , kteráž měla ducha nemoci osmnácte let , a byla sklíčena , a nijakž se nemohla zprostiti . A uzřev ji Ježíš , zavolal jí k sobě , a řekl jí : Ženo , zproštěna jsi od nemoci své . I vložil na ni ruce , a ihned zdvihla se , a velebila Boha . Tedy kníže školní odpověděv , hněvaje se proto , že v den sváteční uzdravoval Ježíš , řekl k zástupu : Šest dní jest , v nichž náleží dělati ; protož v těch dnech přicházejíce , buďte uzdravováni , a ne v den sobotní . I odpověděv jemu Pán , řekl : Pokrytče , zdali jeden každý z vás v den sváteční neodvazuje vola svého nebo osla od jeslí , a nevodí napájeti ? Tato pak dcera Abrahamova , kterouž byl svázal satan již osmnácte let , což neměla býti rozvázána od svazku v den sváteční ? A když on to pověděl , zastyděli se všickni protivníci jeho , ale všecken lid radoval se ze všech těch slavných skutků , kteříž se dáli od něho . I řekl Ježíš : Čemu podobno jest království Boží a k čemu je přirovnám ? Podobno jest zrnu horčičnému , kteréžto vzav člověk , uvrhl do zahrady své . I rostlo , a učiněno jest v strom veliký , a ptactvo nebeské hnízda sobě dělali na ratolestech jeho . A opět řekl : K čemu připodobním království Boží ? Podobno jest kvasu , kterýžto vzavši žena , zadělala ve třech měřicích mouky , až zkysalo všecko . I chodil po městech a městečkách uče , bera se do Jeruzaléma . I řekl jemu jeden : Pane , tuším , že jest málo těch , kteříž spaseni býti mají ? On pak řekl k nim : Snažujte se vcházeti těsnou branou ; neboť ( pravím vám ) mnozí hledati budou vjíti , a nebudou moci , Totiž když vejde hospodář , a zavře dveře , a počnete vně státi a tlouci na dveře , řkouce : Pane , Pane , otevři nám , a on odpovídaje , díť vám : Neznám vás , odkud jste : Tedy počnete říci : Jídali jsme a píjeli před tebou , a na ulicech našich jsi učil . I dí : Pravím vám , žeť vás neznám , odkud jste . Odejdětež ode mne všickni činitelé nepravosti . Tamť bude pláč a škřipení zubů , když uzříte Abrahama a Izáka a Jákoba a všecky proroky v království Božím , sami pak sebe vyhnané ven . I přijdouť mnozí od východu , a od západu , a od půlnoci , i od poledne , a budou stoliti v království Božím . A aj , jsouť poslední , kteříž budou první , a jsou první , kteříž budou poslední . A v ten den přistoupili někteří z farizeů , řkouce jemu : Vyjdi , a odejdi odsud , nebo Herodes chce tě zamordovati . I řekl jim : Jdouce , povězte lišce té : Aj , vymítám ďábly , a uzdravuji dnes a zítra , a třetího dne dokonám . Ale však musím dnes a zítra i pozejtří choditi ; neboť jest nelze proroku zahynouti jinde kromě Jeruzaléma . Jeruzaléme , Jeruzaléme , ješto morduješ proroky a kamenuješ ty , kteříž k tobě bývají posláni , kolikrát jsem chtěl shromážditi syny tvé , jako slepice kuřátka svá pod křídla ? A nechtěli jste . Aj , opuštěn bude dům váš a zanechán vám pustý . Ale jistě pravím vám , že nikoli mne neuzříte , ažť přijde čas , když díte : Požehnaný , jenž se béře ve jménu Páně . I stalo se , když všel Ježíš do domu jednoho knížete farizejského v sobotu , aby jedl chléb , že oni šetřili ho . A aj , člověk jeden vodnotelný byl před ním . I odpověděv Ježíš , dí zákoníkům a farizeům , řka : Sluší-li v sobotu uzdravovati ? A oni mlčeli . Tedy on dosáh jeho , uzdravil a propustil . A odpověděv k nim řekl : Čí z vás osel anebo vůl upadl by do studnice , a ne ihned by ho vytáhl v den sobotní ? I nemohli jemu na to odpovědíti . Pověděl také i ku pozvaným podobenství , ( spatřiv to , kterak sobě přední místa vyvolovali , ) řka k nim : Kdybys byl od někoho pozván na svadbu , nesedej na předním místě , ať by snad vzácnější nežli ty nebyl pozván od něho . A přijda ten , kterýž tebe i onoho pozval , řekl by tobě : Dej tomuto místo . A tehdy počal bys s hanbou na posledním místě seděti . Ale když bys byl pozván , jda , posaď se na posledním místě . A kdyby přišel ten , kterýž tebe pozval , aby řekl tobě : Příteli , posedni výše , tedy budeš míti chválu před spolustolícími . Nebo každý , kdož se povyšuje , bude ponížen ; a kdož se ponižuje , bude povýšen . Pravil také i tomu , kterýž ho byl pozval : Když činíš oběd nebo večeři , nezov přátel svých , ani bratří svých , ani sousedů bohatých , ať by snad i oni zase nezvali tebe , a měl bys odplatu . Ale když činíš hody , povolej chudých , chromých , kulhavých , slepých , A blahoslavený budeš . Neboť nemají , odkud by odplatili tobě , ale budeť odplaceno při vzkříšení spravedlivých . I uslyšav to jeden z přísedících , řekl jemu : Blahoslavený jest , kdož jí chléb v království Božím . On pak řekl jemu : Člověk jeden učinil večeři velikou , a pozval mnohých . I poslal služebníka svého v hodinu večeře , aby řekl pozvaným : Pojďte , nebo již připraveno jest všecko . I počali se všickni spolu vymlouvati . První řekl jemu : Ves jsem koupil , a musím vyjíti a ohledati jí ; prosím tebe , vymluv mne . A druhý řekl : Patero spřežení volů koupil jsem , a jdu , abych jich zkusil ; prosím tebe , vymluv mne . A jiný dí : Ženu jsem pojal , a protož nemohu přijíti . I navrátiv se služebník , zvěstoval tyto věci pánu svému . Tedy rozhněvav se hospodář , řekl služebníku svému : Vyjdi rychle na rynky a na ulice města , a chudé , i chromé , i kulhavé , a slepé uveď sem . I řekl služebník : Pane , stalo se , jakož jsi rozkázal , a ještěť místo jest . Tedy řekl pán služebníku : Vyjdiž na cesty a mezi ploty , a přinuť vjíti , ať se naplní dům můj . Nebo pravímť vám , že žádný z mužů těch , kteříž pozváni byli , neokusí večeře mé . Šli pak mnozí zástupové s ním . A on obrátiv se , řekl jim : Jde-li kdo ke mně , a nemá-li v nenávisti otce svého , i mateře , i ženy , i dětí , i bratří , i sestr , ano i té duše své , nemůž býti mým učedlníkem . A kdožkoli nenese kříže svého , a jde za mnou , nemůž býti mým učedlníkem . Nebo kdo z vás jest , chtěje stavěti věži , aby prve sedna , nepočetl nákladu , bude-li míti dosti k dokonání toho díla ? Aby snad , když by položil grunt , a nemohl dokonati , nepřišlo na to , že všickni to vidouce , počali by se jemu posmívati , Řkouce : Tento člověk počal stavěti , a nemohl dokonati . Anebo který král bera se k boji proti jinému králi , zdaliž prve nesedne , aby se poradil , mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím , kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti němu ? Sic jinak , když ještě podál od něho jest , pošle posly k němu , žádaje toho , což by bylo ku pokoji . Tak zajisté každý z vás , kdož se neodřekne všech věcí , kterýmiž vládne , nemůž býti mým učedlníkem . Dobráť jest sůl . Pakli sůl bude zmařena , čím bude napravena ? Ani do země , ani do hnoje se nehodí ; ale vyvržena bude ven . Kdo má uši k slyšení , slyš . Přibližovali se pak k němu všickni publikáni a hříšníci , aby ho slyšeli . I reptali farizeové a zákoníci , řkouce : Tento hříšníky přijímá a jí s nimi . I pověděl jim podobenství toto , řka : Kdyby někdo z vás měl sto ovec , a ztratil by jednu z nich , zdaliž by nenechal devadesáti devíti na poušti , a nešel k té , kteráž zahynula , až by i nalezl ji ? A nalezna , jistě by ji vložil na ramena svá s radostí . A přijda domů , svolal by přátely a sousedy , řka jim : Spolu radujte se se mnou , neb jsem nalezl ovci svou , kteráž byla zahynula . Pravímť vám , že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší , nežli nad devadesáti devíti spravedlivými , kteříž nepotřebují pokání . Aneb žena některá mající grošů deset , ztratila-li by jeden groš , zdaliž nezažže svíce , a nemete domu , a nehledá pilně , dokudž nenalezne ? A když nalezne , svolá přítelkyně a sousedy , řkuci : Spolu radujte se se mnou , neb jsem nalezla groš , kterýž jsem byla ztratila . Takť pravím vám , že jest radost před anděly Božími nad jedním hříšníkem pokání činícím . Řekl také Ježíš : Člověk jeden měl dva syny . Z nichž mladší řekl otci : Otče , dej mi díl statku , kterýž mně náleží . I rozdělil jim statek . A po nemnohých dnech , shromáždiv sobě všecko mladší syn , odšel do daleké krajiny , a tam rozmrhal statek svůj , živ jsa prostopášně . A když všecko utratil , stal se hlad veliký v krajině té , a on počal nouzi trpěti . I všed , přídržel se jednoho měštěnína krajiny té ; a on jej poslal do vsi své , aby pásl vepře . I žádal nasytiti břicho své mlátem , kteréž svině jedly , a žádný nedával jemu . On pak přišed sám k sobě , řekl : Aj , jak mnozí čeledínové u otce mého hojnost mají chleba , a já tuto hladem mru ! Vstana , půjdu k otci svému , a dím jemu : Otče , zhřešil jsem proti nebi a před tebou , A již více nejsem hoden slouti syn tvůj . Ale učiň mne jako jednoho z čeledínů svých . I vstav , šel k otci svému . A když ještě opodál byl , uzřel jej otec jeho , a milosrdenstvím hnut jsa , přiběh , padl na šíji jeho , a políbil ho . I řekl jemu syn : Otče , zhřešil jsem proti nebi a před tebou , a jižť nejsem hoden slouti syn tvůj . I řekl otec služebníkům svým : Přineste roucho to první , a oblecte jej , a dejte prsten na ruku jeho a obuv na nohy . A přivedouce tele tučné , zabijte , a hodujíce , buďme veseli . Nebo tento syn můj byl umřel , a zase ožil ; byl zahynul , a nalezen jest . I počali veseli býti . Byl pak syn jeho starší na poli . A jda , když se přibližoval k domu , uslyšel zpívání a hluk veselících se . I povolav jednoho z služebníků svých , otázal se ho , co by to bylo . A on řekl jemu : Bratr tvůj přišel , i zabil otec tvůj tučné tele , že ho zdravého přijal . I rozhněval se on , a nechtěl tam vjíti . Otec pak jeho vyšed , prosil ho . A on odpověděv , řekl otci : Aj , tolik let sloužím tobě , a nikdy jsem přikázání tvého nepřestoupil , avšak nikdy jsi mi nedal ani kozelce , abych také s přáteli svými vesel pobyl . Ale když syn tvůj tento , kterýž prožral statek tvůj s nevěstkami , přišel , zabils jemu tele tučné . A on řekl mu : Synu , ty vždycky se mnou jsi , a všecky věci mé jsou tvé . Ale hodovati a radovati se náleželo . Nebo bratr tvůj tento byl umřel , a zase ožil ; zahynul byl , a nalezen jest . Pravil pak i k učedlníkům svým : Člověk jeden byl bohatý , kterýž měl šafáře ; a ten obžalován jest před ním , jako by mrhal statek jeho . I povolav ho , řekl jemu : Což to slyším o tobě ? Vydej počet z vladařství svého , neb již nebudeš moci déle vládnouti . I dí vladař sám v sobě : Co učiním ? Teď pán můj odjímá ode mne vladařství . Kopati nemohu , žebrati se stydím . Vím , co učiním , aby , když budu zbaven vladařství , přijali mne do svých domů . I zavolav jednoho každého dlužníka pána svého , řekl prvnímu : Jaks mnoho dlužen pánu mému ? A on řekl : Sto tun oleje . I řekl mu : Vezmi rejistra svá , a sedna rychle , napiš padesát . Potom druhému řekl : Ty pak jaks mnoho dlužen ? Kterýž řekl : Sto korců pšenice . I dí mu : Vezmi rejistra svá , a napiš osmdesát . I pochválil pán vladaře nepravého , že sobě opatrně učinil . Nebo synové tohoto světa opatrnější jsou , nežli synové světla v svých věcech . I jáť pravím vám : Čiňte sobě přátely z mamony nepravosti , aby , když byste zhynuli , přijali vás do věčných stanů . Kdožť jest věrný v mále , i ve mnozeť věrný bude . A kdož v mále jest nepravý , i ve mnozeť nepravý jest . Poněvadž tedy v mamoně nepravé věrní jste nebyli , spravedlivého zboží kdo vám svěří ? A když jste v cizím věrní nebyli , což vašeho jest , kdo vám dá ? Nižádný služebník nemůž dvěma pánům sloužiti . Nebť zajisté jednoho nenáviděti bude , a druhého milovati , aneb jednoho přídržeti se bude , a druhým pohrdne . Nemůžte Bohu sloužiti a mamoně . Slyšeli pak toto všecko i farizeové , kteříž byli lakomí , a posmívali se jemu . I dí jim : Vy jste , ješto se sami spravedliví činíte před lidmi , ale Bůhť zná srdce vaše ; nebo což jest u lidí vysokého , ohavnost jest před Bohem . Zákon a Proroci až do Jana , a od té chvíle království Boží zvěstuje se , a každý se do něho násilně tiskne . Snázeť jest zajisté nebi a zemi pominouti , nežli v Zákoně jednomu tytlíku zahynouti . Každý , kdož propustí manželku svou , a jinou pojímá , cizoloží ; a kdož propuštěnou od muže pojímá , cizoloží . Byl pak člověk jeden bohatý , a obláčel se v šarlat a v kment , a hodoval na každý den stkvostně . A byl také jeden žebrák , jménem Lazar , kterýžto ležel u vrat jeho vředovitý , Žádaje nasycen býti z drobtů , kteříž padali z stolu bohatce . Ale i psi přicházejíce , lízali vředy jeho . I stalo se , že ten žebrák umřel , a nesen jest od andělů do lůna Abrahamova . Umřel pak i bohatec , a pohřben jest . Potom v pekle pozdvih očí svých , v mukách jsa , uzřel Abrahama zdaleka , a Lazara v lůnu jeho . I zvolav bohatec , řekl : Otče Abrahame , smiluj se nade mnou , a pošli Lazara , ať omočí konec prstu svého v vodě , a svlaží jazyk můj ; nebo se mučím v tomto plameni . I řekl mu Abraham : Synu , rozpomeň se , žes ty již vzal dobré věci své v životě svém , a Lazar též zlé . Nyní pak tento se již těší , ale ty se mučíš . A nadto nade všecko mezi námi a vámi propast veliká utvrzena jest , aby ti , kteříž chtí odsud k vám jíti , nemohli , ani odonud k nám přijíti . I řekl : Ale prosím tebe , Otče , abys ho poslal do domu otce mého . Neboť mám pět bratrů . Ať jim svědčí , aby i oni nepřišli do tohoto místa muk . I řekl jemu Abraham : Majíť Mojžíše a Proroky , nechť jich poslouchají . A on řekl : Nic , otče Abrahame , ale kdyby kdo z mrtvých šel k nim , budou pokání činiti . I řekl mu : Poněvadž Mojžíše a Proroků neposlouchají , aniž byť kdo z mrtvých vstal , uvěří jemu . Tedy řekl učedlníkům : Není možné , aby nepřišla pohoršení , ale běda tomu , skrze kohož přicházejí . Lépe by mu bylo , aby žernov osličí vložen byl na hrdlo jeho , a uvržen byl do moře , nežli by pohoršil jednoho z těchto maličkých . Šetřte se . Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj , potresci ho , a bude-liť toho želeti , odpusť mu . A byť pak sedmkrát za den zhřešil proti tobě , a sedmkrát za den obrátil se k tobě , řka : Žel mi toho , odpusť mu . I řekli apoštolé Pánu : Přispoř nám víry . I dí Pán : Kdybyste měli víru jako zrno horčičné , řekli byste této moruši : Vykořeň se a přesaď se do moře , a uposlechla by vás . Nebo kdo jest z vás , maje služebníka , ješto oře aneb pase dobytek , aby jemu , když by se s pole navrátil , hned řekl : Pojď a seď za stůl ? Ale zdali raději nedí jemu : Připrav , ať povečeřím , a opáše se , služ mi , až se najím a napím , a potom i ty jez a pij ? Zdali děkuje služebníku tomu , že učinil to , což mu rozkázal ? Nezdá mi se . Tak i vy , když učiníte všecko , což vám přikázáno , rcete : Služebníci neužiteční jsme . Což jsme povinni byli učiniti , učinili jsme . I stalo se , když se bral do Jeruzaléma , že šel skrze Samaří a Galilei . A když vcházel do jednoho městečka , potkalo se s ním deset mužů malomocných , kteřížto stáli zdaleka . A pozdvihše hlasu , řekli : Ježíši přikazateli , smiluj se nad námi . Kteréžto on uzřev , řekl jim : Jdouce , ukažte se kněžím . I stalo se , když šli , že očištěni jsou . Jeden pak z nich uzřev , že jest uzdraven , navrátil se s velikým hlasem , velebě Boha . A padl na tvář k nohám jeho , díky čině jemu . A ten byl Samaritán . I odpověděv Ježíš , řekl : Zdaliž jich deset není očištěno ? A kdež jest jich devět ? Nenalezli se k tomu , aby přijdouce , chválu Bohu vzdali , jediné cizozemec tento ? I řekl jemu : Vstana , jdi , víra tvá tě uzdravila . Otázán pak jsa od zákoníků , kdy přijde království Boží , odpověděl jim a řekl : Nepřijdeť království Boží patrně . Aniž řeknou : Aj , tuto , aneb aj , tamto . Nebo aj , království Boží jestiť mezi vámi . I řekl učedlníkům : Přijdou dnové , že budete žádati viděti jeden den Syna člověka , a neuzříte . A dějíť vám : Aj , zde , hle , tamto . Nechoďte , ani následujte . Nebo jakožto blesk blýskající se z jedné krajiny , kteráž pod nebem jest , až do druhé , kteráž též pod nebem jest , svítí , tak bude i Syn člověka ve dni svém . Ale nejprve musí mnoho trpěti , a potupen býti od národu tohoto . A jakož se dálo za dnů Noé , tak bude i za dnů Syna člověka . Jedli , pili , ženili se , vdávaly se až do toho dne , v kterémžto Noé všel do korábu ; i přišla potopa , a zahladila všecky . A též podobně , jako se stalo ve dnech Lotových : Jedli , pili , kupovali , prodávali , štěpovali , stavěli . Ale dne toho , když vyšel Lot z Sodomy , pršel oheň s sirou s nebe , a zahladil všecky . Takť nápodobně bude v ten den , když se Syn člověka zjeví . V ten čas kdo by byl na střeše , a nádobí jeho v domu , nesstupuj , aby je pobral ; a kdo na poli , též nevracuj se zase . Pomněte na Lotovu ženu . Nebo kdož by koli hledal život svůj zachovati , ztratíť jej ; a kdož by jej koli ztratil , obživíť jej . Pravímť vám : V tu noc budou dva na loži jednom ; jeden bude vzat , a druhý opuštěn . Dvě budou mleti spolu ; jedna bude vzata , a druhá opuštěna . Dva budou na poli ; jeden bude vzat , a druhý opuštěn . I odpověděvše , řekli jemu : Kde , Pane ? On pak řekl jim : Kdežť bude tělo , tamť se shromáždí i orlice . Pověděl jim také i podobenství , kterak by potřebí bylo vždycky se modliti a neoblevovati , Řka : Byl jeden soudce v městě jednom , kterýž se Boha nebál a člověka nestyděl . Byla pak vdova jedna v témž městě . I přišla k němu , řkuci : Pomsti mne nad protivníkem mým . A on nechtěl za dlouhý čas . Ale potom řekl sám v sobě : Ač se Boha nebojím , a člověka nestydím , Však že mi pokoje nedá tato vdova , pomstím jí , aby naposledy přijduci , neuhaněla mne . I dí Pán : Slyšte , co praví soudce nepravý . A což by pak Bůh nepomstil volených svých , volajících k němu dnem i nocí , ačkoli i prodlévá jim ? Pravímť vám , žeť jich brzo pomstí . Ale když přijde Syn člověka , zdaliž nalezne víru na zemi ? I řekl také k některým , kteříž v sebe doufali , že by spravedliví byli , jiných sobě za nic nevážíce , podobenství toto : Dva muži vstupovali do chrámu , aby se modlili , jeden farizeus a druhý publikán . Farizeus stoje soukromí , takto se modlil : Bože , děkuji tobě , že nejsem jako jiní lidé , dráči , nespravedliví , cizoložníci , aneb jako i tento publikán . Postím se dvakrát do téhodne , desátky dávám ze všech věcí , kterýmiž vládnu . Publikán pak zdaleka stoje , nechtěl ani očí k nebi pozdvihnouti , ale bil se v prsy své , řka : Bože , buď milostiv mně hříšnému . Pravímť vám : Odšel tento , ospravedlněn jsa , do domu svého , a ne onen . Nebo každý , kdož se povyšuje , bude ponížen ; a kdož se ponižuje , bude povýšen . Přinášeli také k němu i nemluvňátka , aby se jich dotýkal . To viděvše učedlníci , přimlouvali jim . Ale Ježíš svolav je , řekl : Nechte dítek , ať jdou ke mně , a nebraňte jim , nebo takovýchť jest království Boží . Amen pravím vám : Kdož by koli nepřijal království Božího jako dítě , nevejdeť do něho . I otázalo se ho jedno kníže , řka : Mistře dobrý , co čině , život věčný obdržím ? I řekl jemu Ježíš : Co mne nazýváš dobrým ? Žádný není dobrý , než sám toliko Bůh . Však umíš přikázání : Nezcizoložíš , nezabiješ , nepokradeš , nepromluvíš křivého svědectví , cti otce svého i matku svou . On pak řekl : Toho všeho ostříhal jsem od své mladosti . Slyšav to Ježíš , řekl mu : Ještěť se jednoho nedostává . Všecko , což máš , prodej , a rozdej chudým , a budeš míti poklad v nebi , a pojď , následuj mne . On pak uslyšav to , zarmoutil se ; byl zajisté bohatý velmi . A viděv jej Ježíš zarmouceného , řekl : Aj , jak nesnadně ti , kdož statky mají , do království Božího vejdou ! Snáze jest zajisté velbloudu skrze jehelnou dírku projíti , nežli bohatému vjíti do království Božího . Tedy řekli ti , kteříž to slyšeli : I kdož může spasen býti ? A on dí jim : Což jest nemožného u lidí , možné jest u Boha . I řekl Petr : Aj , my opustili jsme všecko , a šli jsme za tebou . On pak řekl jim : Amen pravím vám , že není žádného , kterýž by opustil dům , neb rodiče , neb bratří , neb manželku , nebo dítky , pro království Boží , Aby nevzal v tomto času mnohem více , v budoucím pak věku míti bude život věčný . Tedy pojav Ježíš dvanácte , řekl jim : Aj , vstupujeme do Jeruzaléma , a naplníť se všecko to , což psáno jest skrze Proroky o Synu člověka . Nebo vydán bude pohanům , a bude posmíván , a zlehčen i uplván . A ubičujíce , zamordují jej , ale on třetího dne z mrtvých vstane . Oni pak tomu nic nerozuměli , a bylo slovo to skryto před nimi , aniž věděli , co se pravilo . I stalo se , když se přibližoval k Jericho , slepý jeden seděl podle cesty , žebře . A slyšev zástup pomíjející , otázal se , co by to bylo ? I oznámili jemu , že Ježíš Nazaretský tudy jde . I zvolal , řka : Ježíši , synu Davidův , smiluj se nade mnou ! A ti , kteříž napřed šli , přimlouvali mu , aby mlčal . Ale on mnohem více volal : Synu Davidův , smiluj se nade mnou ! Tedy zastaviv se Ježíš , rozkázal ho k sobě přivésti . A když se přibližoval , otázal se ho , Řka : Co chceš , ať tobě učiním ? On pak dí : Pane , ať vidím . A Ježíš řekl jemu : Prohlédni . Víra tvá tě uzdravila . A ihned prohlédl , a šel za ním , velebě Boha . A všecken lid viděv to , vzdal chválu Bohu . A všed Ježíš , bral se přes Jericho . A aj , muž , jménem Zacheus , a ten byl hejtman nad celnými , a byl bohatý . I žádostiv byl viděti Ježíše , kdo by byl ; a nemohl pro zástup , nebo postavy malé byl . A předběh napřed , vstoupil na strom planého fíku , aby jej viděl ; neb tudy měl jíti . A když přišel k tomu místu , pohleděv zhůru Ježíš , uzřel jej , i řekl jemu : Zachee , spěšně sstup dolů , nebo dnes v domu tvém musím zůstati . I sstoupil rychle , a přijal jej radostně . A viděvše to všickni , reptali , řkouce : K člověku hříšnému se obrátil . Stoje pak Zacheus , řekl ku Pánu : Aj , polovici statku svého , Pane , dávám chudým , a oklamal-li jsem v čem koho , navracuji to čtvernásob . I dí jemu Ježíš : Dnes spasení stalo se domu tomuto , protože i on jest syn Abrahamův . Nebo přišel Syn člověka , aby hledal a spasil , což bylo zahynulo . Toho když oni poslouchali , promluvil k nim dále podobenství , protože byl blízko od Jeruzaléma a že se oni domnívali , že by se hned mělo zjeviti království Boží . I řekl : Člověk jeden rodu znamenitého odšel do daleké krajiny , aby přijal království a zase se navrátil . I povolav desíti služebníků svých , dal jim deset hřiven , a řekl jim : Kupčtež , dokudž nepřijdu . Měšťané pak jeho nenáviděli ho , a poslali poselství za ním , řkouce : Nechcemeť , aby tento kraloval nad námi . I stalo se , když se navrátil , přijav království , rozkázal zavolati těch svých služebníků , kterýmž byl dal peníze , aby zvěděl , jak kdo mnoho získal . I přišel první , řka : Pane , hřivna tvá deset hřiven získala . I řekl jemu : To dobře , služebníče dobrý . Že jsi nad málem byl věrný , mějž moc nad desíti městy . A druhý přišel , řka : Pane , hřivna tvá získala pět hřiven . I tomu řekl : I ty budiž nad pěti městy . A jiný přišel , řka : Pane , aj , teď hřivna tvá , kterouž jsem měl složenou v šátku . Nebo jsem se bál tebe , ješto jsi člověk přísný ; béřeš , čeho jsi nepoložil , a žneš , čeho jsi nerozsíval . I řekl jemu : Z úst tvých soudím tebe , služebníče zlý . Věděl jsi , že jsem já člověk přísný , bera , což jsem nepoložil , a žna , čehož jsem nerozsíval . I pročes tedy nedal peněz mých na stůl , a já přijda , byl bych je vzal i s požitky ? I řekl těm , kteříž tu stáli : Vezměte od něho hřivnu , a dejte tomu , kterýž má deset hřiven . I řekli jemu : Pane , máť deset hřiven . I dí jim : Jistě pravím vám , že každému , kdož má , bude dáno , ale od toho , kterýž nemá , i to , což má , bude odjato . Ty pak nepřátely mé , kteříž nechtěli , abych nad nimi kraloval , přiveďte sem a zmordujte přede mnou . To pověděv , šel předce , vstupuje k Jeruzalému . I stalo se ; když se přiblížil k Betfagi a k Betany , k hoře , kteráž slove Olivetská , poslal dva učedlníky své , Řka : Jděte do městečka , kteréž proti vám jest . Do kteréhožto vejdouce , naleznete oslátko přivázané , na němžto nikdy žádný z lidí neseděl . Odvěžtež je , a přiveďte ke mně . A optal-liť by se vás kdo , proč je odvazujete , tak jemu díte : Protože Pán ho potřebuje . Tedy odšedše ti , kteříž byli posláni , nalezli tak , jakž jim byl pověděl . A když odvazovali oslátko , řekli páni jeho k nim : Proč odvazujete oslátko ? A oni řekli : Pán ho potřebuje . I přivedli je k Ježíšovi , a vloživše roucha svá na oslátko , vsadili na ně Ježíše . A když on jel , stlali roucha svá na cestě . Když se pak již přibližoval k místu tomu , kudyž scházejí s hory Olivetské , počalo všecko množství učedlníků radostně chváliti Boha hlasem velikým ze všech divů , kteréž byli viděli , Řkouce : Požehnaný král , jenž se béře ve jménu Páně . Pokoj na nebi , a sláva na výsostech . Ale někteří z farizeů , kteříž tu byli v zástupu , řekli k němu : Mistře , potresci učedlníků svých . I odpověděv , řekl jim : Pravímť vám : Budou-li tito mlčeti , kameníť bude volati . A když se přiblížil , uzřev město , plakal nad ním , Řka : Ó kdybys poznalo i ty , a to aspoň v takový tento den tvůj , které by věci ku pokoji tobě byly ; ale skrytoť jest to nyní od očí tvých . Nebo přijdou na tě dnové , v nichž obklíčí tě nepřátelé tvoji valem , a oblehnou tebe , a ssouží tě se všech stran . A s zemí srovnají tě , i syny tvé , kteříž v tobě jsou , a nenechajíť v tobě kamene na kameni , protože jsi nepoznalo času navštívení svého . A všed do chrámu , počal vymítati prodavače a kupce z něho , Řka jim : Psáno jest : Dům můj dům modlitby jest , vy jste jej pak učinili peleší lotrovskou . I učil na každý den v chrámě . Přední pak kněží a zákoníci i přední v lidu hledali ho zahladiti . A nenalezli , co by jemu učinili . Nebo všecken lid jej sobě liboval , poslouchaje ho . I stalo se v jeden den , když on učil lid v chrámě a kázal evangelium , že přišli k tomu přední kněží a zákoníci s staršími , I řekli jemu : Pověz nám , jakou mocí tyto věci činíš , aneb kdo tobě tuto moc dal ? I odpověděv , řekl jim : Otížiť se i já vás o jedné věci a odpověztež mi : Křest Janův s nebe-li byl , čili z lidí ? Oni pak uvažovali to mezi sebou , řkouce : Jestliže bychom řekli : S nebe , díť nám : Pročež jste tedy neuvěřili jemu ? Pakli díme : Z lidí , lid všecken ukamenuje nás ; neb oni cele tak drží , že Jan jest prorok . I odpověděli : Že nevědí , odkud jest byl . I řekl jim Ježíš : Aniž já vám povím , jakou mocí toto činím . I počal lidu praviti podobenství toto : Člověk jeden štípil vinici , a pronajal ji vinařům , a sám odšed podál byl tam za mnohé časy . A v čas slušný poslal k vinařům služebníka , aby z ovoce vinice dali jemu . Vinaři pak zmrskavše jej , pustili ho prázdného . A on poslal druhého služebníka . Oni pak i toho zmrskavše a zohavivše , pustili prázdného . I poslal třetího . Ale oni i toho zranivše , vystrčili ven . Tedy řekl Pán vinice : Co učiním ? Pošli svého milého Syna . Snad když toho uzří , ostýchati se budou . Uzřevše pak vinaři , rozmlouvali mezi sebou , řkouce : Tentoť jest dědic ; pojďte , zabijme jej , aby naše bylo dědictví . A vystrčivše jej ven z vinice , zamordovali ho . Což tedy učiní jim Pán vinice ? Přijde a vyhladí vinaře ty , a dá vinici jiným . To uslyšavše , řekli : Odstup to . A on pohleděv na ně , řekl : Co jest pak to , což napsáno jest : Kámen , kterýmž pohrdli dělníci , ten učiněn jest v hlavu úhelní . Každý , kdož padne na ten kámen , rozrazí se ; a na kohož by on upadl , potřeť jej . I hledali přední kněží a zákoníci , jak by naň vztáhli ruce v tu hodinu , ale báli se lidu . Nebo porozuměli , že by na ně mluvil podobenství to . Tedy ukládajíce o něm , poslali špehéře , kteříž by se spravedlivými činili , aby ho polapili v řeči , a potom jej vydali vrchnosti a v moc hejtmanu . I otázali se ho oni , řkouce : Mistře víme , že právě mluvíš a učíš , a nepřijímáš osoby , ale v pravdě cestě Boží učíš . Sluší-li nám daň dávati císaři , čili nic ? Ale Ježíš rozuměje chytrosti jejich , dí jim : Co mne pokoušíte ? Ukažte mi peníz . Čí má obraz a nápis ? I odpověděvše , řekli : Císařův . On pak řekl jim : Dejtež tedy , co jest císařova , císaři , a což jest Božího , Bohu . I nemohli ho za slovo popadnouti před lidem , a divíce se odpovědi jeho , umlkli . Přistoupivše pak někteří z saduceů , ( kteříž odpírají býti vzkříšení , ) otázali se ho , Řkouce : Mistře , Mojžíš napsal nám : Kdyby bratr něčí umřel , maje manželku , a umřel by bez dětí , aby ji pojal bratr jeho za manželku , a vzbudil símě bratru svému . I bylo sedm bratří , a první pojav ženu , umřel bez dětí . I pojal ji druhý , a umřel i ten bez dětí . A třetí pojal ji , též i všech těch sedm , a nezůstavivše semene , zemřeli . Nejposléze po všech umřela i žena . Protož při vzkříšení kterého z nich bude manželka , poněvadž sedm jich mělo ji za manželku ? A odpovídaje , řekl jim Ježíš : Synové tohoto světa žení se a vdávají . Ale ti , kteříž hodni jmíni budou dosáhnouti onoho věku a vzkříšení z mrtvých , ani se ženiti budou ani vdávati . Nebo ani umírati více nebudou moci , andělům zajisté rovni budou . A jsou synové Boží , poněvadž jsou synové vzkříšení . A že mrtví vstanou z mrtvých , i Mojžíš ukázal při onom kři , když nazývá Pána Bohem Abrahamovým a Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým . Bůhť pak není mrtvých , ale živých , nebo všickni jsou jemu živi . Tedy odpověděvše někteří z zákoníků , řekli : Mistře , dobře jsi pověděl . I neodvážili se jeho na nic více tázati . On pak řekl jim : Kterak někteří praví Krista býti synem Davidovým ? A sám David praví v knihách Žalmových : Řekl Pán Pánu mému : Seď na pravici mé , Ažť i položím nepřátely tvé v podnož noh tvých . Poněvadž David jej Pánem nazývá , i kterakž syn jeho jest ? I řekl učedlníkům svým přede vším lidem : Varujte se od zákoníků , kteříž rádi chodí v krásném rouše a milují pozdravování na trzích a přední stolice v školách a první místo na večeřích , Kteříž zžírají domy vdovské pod zámyslem dlouhé modlitby . Tiť vezmou těžší odsouzení . A pohleděv , uzřel lidi bohaté , kteříž metali dary své do pokladnice . Uzřel pak i jednu vdovu chudičkou , ana uvrhla dva šarty . I řekl : Vpravdě pravím vám , že vdova tato chudá více uvrhla nežli všickni jiní . Nebo všickni tito z toho , což jim zbývalo , dali dary Bohu , tato pak z své chudoby všecku živnost svou , kterouž měla , uvrhla . A když někteří pravili o chrámu , kterak by kamením pěkným i jinými okrasami ozdoben byl , řekl : Načež se to díváte ? Přijdouť dnové , v nichžto nebude zůstaven kámen na kameni , kterýž by nebyl zbořen . I otázali se ho , řkouce : Mistře , kdy to bude ? A které znamení , když se to bude míti státi ? On pak řekl : Vizte , abyste nebyli svedeni . Nebo mnozí přijdou ve jménu mém , řkouce : Že já jsem Kristus , a čas se blíží . Protož nepostupujte po nich . Když pak uslyšíte o válkách a různicech , nestrachujte se ; neboť musí to prve býti , ale ne ihned konec . Tehdy pravil jim : Povstaneť národ proti národu , a království proti království . A země třesení veliká budou po místech , a hladové , a morové , hrůzy i zázrakové s nebe velicí . Ale před tím přede vším vztáhnou ruce své na vás , a protiviti se vám budou , vydávajíce vás do škol a žalářů , vodíce k králům a k vladařům pro jméno mé . A toť se vám díti bude na svědectví . Protož složtež to v srdcích vašich , abyste se nestarali , kterak byste odpovídati měli . Jáť zajisté dám vám ústa a moudrost , kteréžto nebudou moci odolati , ani proti vám ostáti všickni protivníci vaši . Budete pak zrazováni i od rodičů a od bratrů , od příbuzných i od přátel , a zmordují některé z vás . A budete v nenávisti všechněm pro jméno mé . Ale vlas s hlavy vaší nezahyne . V trpělivosti vaší vládněte dušemi vašimi . Když pak uzříte obležený od vojska Jeruzalém , tedy vězte , žeť se přiblížilo zkažení jeho . A tehdy ti , kdož jsou v Judstvu , utíkejte k horám , a kdo uprostřed něho , vyjděte , a kteří v končinách , nevcházejte do něho . Neboť budou dnové pomsty , aby se naplnilo všecko , což psáno jest . Ale běda těhotným a těm , kteréž kojí v těch dnech . Neboť bude dav veliký v této zemi , a hněv Boží nad lidem tímto . I padati budou ostrostí meče , a zjímaní vedeni budou mezi všecky národy , a Jeruzalém tlačen bude od pohanů , dokudž se nenaplní časové pohanů . A budouť znamení na slunci a na měsíci i na hvězdách , a na zemi soužení národů , nevědoucích se kam díti , když zvuk vydá moře a vlnobití , Takže zmrtvějí lidé pro strach a pro očekávání těch věcí , kteréž přijdou na všecken svět . Nebo moci nebeské pohybovati se budou . A tehdyť uzří Syna člověka , an se béře v oblace s mocí a slavou velikou . A když se toto počne díti , pohleďtež a pozdvihnětež hlav vašich , protože se přibližuje vykoupení vaše . I pověděl jim podobenství : Patřte na fíkový strom i na všecka stromoví . Když se již pučí , vidouce to , sami to znáte , že blízko jest léto . Takž i vy , když uzříte , ano se tyto věci dějí , věztež , že blízko jest království Boží . Amen pravím vám , že nepomine věk tento , ažť se toto všecko stane . Nebe a země pominou , ale slova má nepominou . Pilně se pak varujte , aby snad nebyla obtížena srdce vaše obžerstvím a opilstvím a pečováním o tento život , a vnáhle přikvačil by vás ten den . Nebo jako osidlo přijde na všecky , jenž přebývají na tváři vší země . Protož bděte všelikého času , modléce se , abyste hodni byli ujíti všech těch věcí , kteréž se budou díti , a postaviti se před Synem člověka . I býval ve dne v chrámě , uče , ale v noci vycházeje , přebýval na hoře , kteráž slove Olivetská . A všecken lid na úsvitě přicházel k němu do chrámu , aby ho poslouchal . Přibližoval se pak svátek přesnic , jenž slove velikanoc . I hledali přední kněží a zákoníci , kterak by jej vyhladili ; ale obávali se lidu . Tedy ďábel vstoupil do Jidáše , kterýž sloul Iškariotský , jednoho z počtu dvanácti . A on odšed , mluvil s předními kněžími , a s úředníky nad chrámem , kterak by ho jim zradil . I zradovali se , a smluvili s ním , že mu chtí peníze dáti . A on také jim přiřekl . I hledal příhodného času , aby ho jim zradil bez zástupu . Tedy přišel den přesnic , v kterémžto zabit měl býti beránek . I poslal Ježíš Petra a Jana , řka : Jdouce , připravte nám beránka , abychom jedli . A oni řekli mu : Kde chceš , ať připravíme ? On pak řekl k nim : Aj , když vcházeti budete do města , potkáť vás člověk , dčbán vody nesa . Jdětež za ním do domu , do kteréhož vejde . A díte hospodáři toho domu : Vzkazuje tobě Mistr : Kde jest síň , kdežto budu jísti beránka s učedlníky svými ? A onť vám ukáže večeřadlo veliké podlážené . Tam připravte . I odšedše , nalezli , jakž jim pověděl , a připravili beránka . A když přišel čas večeře , posadil se za stůl , a dvanácte apoštolů s ním . I řekl jim : Žádostí žádal jsem tohoto beránka jísti s vámi , prve než bych trpěl . Nebo pravímť vám , žeť ho již více nebudu jísti , ažť se naplní v království Božím . A vzav kalich , a díky činiv , řekl : Vezměte jej a dělte mezi sebou . Neboť pravím vám , žeť nebudu píti z plodu vinného kořene , ažť království Boží přijde . A vzav chléb , díky činiv , lámal a dal jim , řka : To jest tělo mé , kteréž se za vás dává . To čiňte na mou památku . Takž také dal jim i kalich , když bylo po večeři , řka : Tento kalich jest nová smlouva v mé krvi , kteráž se za vás vylévá . Ale aj , ruka zrádce mého se mnou jest za stolem . A Syn zajisté člověka jde , tak jakž jest uloženo o něm , ale běda člověku tomu , kterýž ho zrazuje . Tedy oni počali vyhledávati mezi sebou , kdo by z nich byl , kterýž by to měl učiniti . Stal se pak i svár mezi nimi , kdo by z nich zdál se býti větší . On pak řekl jim : Králové národů panují nad nimi , a kteříž moc mají nad nimi , dobrodincové slovou . Ale vy ne tak . Nýbrž kdož větší jest mezi vámi , budiž jako nejmenší , a kdož vůdce jest , budiž jako sloužící . Nebo kdo větší jest , ten-li , kterýž sedí , čili ten , kterýž slouží ? Zdali ne ten , kterýž sedí ? Ale já mezi vámi jsem jako ten , kterýž slouží . Vy pak jste ti , kteříž jste v mých pokušeních se mnou zůstali . A jáť vám způsobuji , jakož mi způsobil Otec můj , království , Abyste jedli a pili za stolem mým v království mém , a seděli na stolicích , soudíce dvanáctero pokolení Izraelské . I řekl Pán : Šimone , Šimone , aj , satan vyprosil vás , aby vás tříbil jako pšenici . Ale jáť jsem prosil za tebe , aby nezhynula víra tvá . A ty někdy obrátě se , potvrzuj bratří svých . A on řekl jemu : Pane , s tebou hotov jsem i do žaláře i na smrt jíti . On pak dí : Pravím tobě , Petře , nezazpíváť dnes kohout , až prve třikrát zapříš , že neznáš mne . I řekl jim : Když jsem vás posílal bez pytlíka , a bez mošny , a bez obuvi , zdali jste v čem nedostatek měli ? A oni řekli : V ničemž . Tedy dí jim : Ale nyní , kdo má pytlík , vezmi jej , a též i mošnu ; a kdož nemá , prodej sukni svou , a kup sobě meč . Nebo pravím vám , že se ještě to musí naplniti na mně , což psáno : A s nešlechetnými počten jest . Nebo ty věci , kteréž psány jsou o mně , konec berou . Oni pak řekli : Pane , aj , dva meče teď . A on řekl jim : Dostiť jest . A vyšed podle obyčeje svého , šel na horu Olivovou , a šli za ním i učedlníci jeho . A když přišel na místo , řekl jim : Modlte se , abyste nevešli v pokušení . A sám vzdáliv se od nich , jako by mohl kamenem dohoditi , a poklek na kolena , modlil se , Řka : Otče , chceš-li , přenes kalich tento ode mne , ale však ne má vůle , ale tvá staň se . I ukázal se jemu anděl s nebe , posiluje ho . A jsa v boji , horlivěji se modlil . I učiněn jest pot jeho jako krůpě krve tekoucí na zemi . A vstav od modlitby , a přišed k učedlníkům , nalezl je , ani spí zámutkem . I řekl jim : Co spíte ? Vstaňte a modlte se , abyste nevešli v pokušení . A když on ještě mluvil , aj , zástup , a ten , kterýž sloul Jidáš , jeden ze dvanácti , šel napřed , a přiblížil se k Ježíšovi , aby jej políbil . Ježíš pak řekl jemu : Jidáši , políbením Syna člověka zrazuješ ? A vidouce ti , kteříž při něm byli , k čemu se chýlí , řekli jemu : Pane , budeme-liž bíti mečem ? I udeřil jeden z nich služebníka nejvyššího kněze , a uťal ucho jeho pravé . A Ježíš odpověděv , řekl : Nechtež až potud . A dotkna se ucha jeho , uzdravil jej . I dí Ježíš těm , kteříž přišli k němu , předním kněžím a úředníkům chrámu a starším : Jako na lotra vyšli jste s meči a s kyjmi ? Ješto na každý den býval jsem s vámi v chrámě , a nevztáhli jste rukou na mne . Ale totoť jest ta vaše hodina a moc temnosti . A oni javše jej , vedli ho , a uvedli do domu nejvyššího kněze . Petr pak šel za ním zdaleka . A když zanítili oheň uprostřed síně a posadili se vůkol , sedl Petr mezi ně . A uzřevši ho jedna děvečka , an sedí u ohně , a pilně naň pohleděvši , řekla : I tento byl s ním . A on zapřel ho , řka : Ženo , neznám ho . A po malé chvíli jiný , vida jej , řekl : I ty z nich jsi . Petr pak řekl : Ó člověče , nejsem . A potom asi po jedné hodině jiný potvrzoval , řka : V pravdě i tento s ním byl , neb i Galilejský jest . I řekl Petr : Člověče , nevím , co pravíš . A hned , když on ještě mluvil , kohout zazpíval . I obrátiv se Pán , pohleděl na Petra . I rozpomenul se Petr na slovo Páně , kterak jemu byl řekl : Že prve než kohout zazpívá , třikrát mne zapříš . I vyšed ven Petr , plakal hořce . Muži pak ti , kteříž drželi Ježíše , posmívali se jemu , tepouce ho . A zakrývajíce ho , bili jej v tvář , a tázali se ho , řkouce : Prorokuj , kdo jest , kterýž tebe udeřil ? A jiného mnoho , rouhajíce se , mluvili proti němu . A když byl den , sešli se starší lidu a přední kněží a zákoníci , a vedli ho do rady své , Řkouce : Jsi-li ty Kristus ? Pověz nám ! I dí jim : Povím-li vám , nikoli neuvěříte . A pakli se vás co otíži , neodpovíte mi , ani propustíte . Ale od této chvíle Syn člověka sedne na pravici moci Boží . I řekli všickni : Tedy jsi ty Syn Boží ? On pak řekl jim : Vy pravíte , že já jsem . A oni řekli : Což ještě potřebujeme svědectví ? Však jsme sami slyšeli z úst jeho . Tehdy povstavši všecko to množství jich , vedli jej ku Pilátovi . A počali naň žalovati , řkouce : Tohoto jsme nalezli , an převrací lid , a brání daně dávati císaři , pravě se býti Kristem králem . Pilát pak otázal se ho , řka : Ty-li jsi král Židovský ? A on odpověděv , řekl jemu : Ty pravíš . I dí Pilát k předním kněžím a k zástupům : Žádné viny nenalézám na tomto člověku . Oni pak více se rozmáhali v křiku , řkouce : Bouříť lid , uče po všem Judstvu , počav od Galilee až sem . Tedy Pilát uslyšav o Galilei , otázal se , byl-li by člověk Galilejský . A když zvěděl , že by byl z panství Herodesova , poslal jej k Herodesovi , kterýž také v Jeruzalémě byl v ty dni . Herodes pak uzřev Ježíše , zradoval se velmi . Nebo dávno žádal viděti jej , protože mnoho o něm slýchal , a nadál se , že nějaký div od něho učiněný uzří . I tázal se ho mnohými řečmi , ale on jemu nic neodpovídal . Stáli pak tu přední kněží a zákoníci , tuze na něj žalujíce . A pohrdna jím Herodes s svým rytířstvem , a naposmívav se jemu , oblékl jej v roucho bílé , i odeslal zase ku Pilátovi . I učiněni jsou přátelé Herodes s Pilátem v ten den . Nebo před tím nepřátelé byli vespolek . Pilát pak svolav přední kněží a úřadné osoby i lid , Řekl k nim : Dali jste mi toho člověka , jako by lid odvracel po sobě , a aj , já před vámi vyptávaje se ho , žádné viny jsem nenalezl na tom člověku ve všem tom , což vy na něj žalujete . Ano ani Herodes ; nebo odeslal jsem vás k němu , a aj , nic hodného smrti nestalo se jemu . Protož potresce ho , propustím jej . Musíval pak propouštěti jim v svátek jednoho vězně . Protož zkřikli spolu všecko množství , řkouce : Zahlaď tohoto , a propusť nám Barabbáše . Kterýž byl pro svádu nějakou v městě učiněnou a pro vraždu vsazen do žaláře . Tedy Pilát opět mluvil k nim , chtěje propustiti Ježíše . A oni vždy volali , řkouce : Ukřižuj ho , ukřižuj ! A on po třetí řekl k nim : Což jest pak zlého učinil tento ? Jáť žádné příčiny smrti nenalézám na něm . Protož potresce ho , propustím . Oni pak předce dotírali na něj křikem velikým , žádajíce , aby byl ukřižován . A rozmáhali se hlasové jejich a předních kněží . Pilát pak přisoudil , aby se naplnila žádost jejich . I propustil jim toho , kterýž pro bouřku a vraždu vsazen byl do žaláře , za něhož prosili , ale Ježíše vydal k vůli jejich . A když jej vedli , chytivše Šimona nějakého Cyrenenského , jdoucího s pole , vložili na něj kříž , aby jej nesl za Ježíšem . I šlo za ním veliké množství lidu i žen , kteréžto plakaly a kvílily ho . A obrátiv se k nim Ježíš , dí : Dcery Jeruzalémské , neplačtež nade mnou , ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi . Nebo aj , přijdou dnové , v nichžto řeknou : Blahoslavené neplodné , a břicha , kteráž nerodila , a prsy , kteréž nekrmily . Tehdyť počnou říci k horám : Padněte na nás , a pahrbkům : Přikrejte nás ! Nebo poněvadž na zeleném dřevě toto se děje , i co pak bude na suchém ? Vedeni pak byli s ním i jiní dva zločinci , aby spolu s ním byli ukřižováni . A když přišli na místo , kteréž slove popravištné , tu jej ukřižovali , i ty zločince , jednoho na pravici , druhého pak na levici . Tedy Ježíš řekl : Otče , odpusť jim , neboť nevědí , co činí . A rozdělivše roucho jeho , metali o ně los . I stál lid , dívaje se . A posmívali se jemu knížata s nimi , řkouce : Jinýmť jest spomáhal , nechať nyní pomůže sám sobě , jestliže on jest Kristus , ten Boží zvolený . Posmívali se také jemu žoldnéři , přistupujíce a octa podávajíce jemu , A řkouce : Jsi-li ty ten král Židovský , spomoziž sám sobě . A byl také i nápis napsaný nad ním , literami Řeckými a Latinskými a Židovskými : Tento jest král Židovský . Jeden pak z těch zločinců , kteříž s ním viseli , rouhal se jemu , řka : Jsi-li ty Kristus , spomoziž sobě i nám . A odpověděv druhý , trestal ho , řka : Ty se ani Boha nebojíš , ješto jsi v témž odsouzení ? Myť zajisté spravedlivě trpíme , nebo hodnou pomstu za skutky naše béřeme , ale tento nic zlého neučinil . I dí Ježíšovi : Pane , rozpomeň se na mne , když přijdeš do království svého . I řekl mu Ježíš : Amen pravím tobě , dnes budeš se mnou v ráji . A bylo okolo hodiny šesté . I stala se tma po vší zemi až do hodiny deváté . I zatmělo se slunce , a opona chrámová roztrhla se na poly . A zvolav Ježíš hlasem velikým , řekl : Otče , v ruce tvé poroučím ducha svého . A to pověděv , umřel . A vida centurio , co se stalo , velebil Boha , řka : Jistě člověk tento spravedlivý byl . A všickni zástupové , přítomní tomu divadlu , hledíce na to , co se dálo , tepouce prsy své , navracovali se . Stáli pak všickni známí jeho zdaleka , i ženy , kteréž byly přišly za ním od Galilee , hledíce na to . A aj , muž jménem Jozef , jeden z úřadu , muž dobrý a spravedlivý , Kterýž byl nepovolil radě a skutku jejich , z Arimatie města Judského , kterýžto také očekával království Božího , Ten přistoupiv ku Pilátovi , vyprosil tělo Ježíšovo , A složiv je s kříže , obvinul v kment a pochoval je v hrobě vytesaném v skále , v kterémž ještě nebyl žádný pochován . A byl den připravování , a sobota se začínala . Šedše pak také za ním ženy , kteréž byly s Ježíšem přišly od Galilee , pohleděly na hrob , a kterak pochováno bylo tělo jeho . Vrátivše se pak , připravily vonné věci a masti , ale v sobotu odpočinuly , podle přikázání . První pak den po sobotě , velmi ráno vyšedše , přišly k hrobu , nesouce vonné věci , kteréž byly připravily , a některé jiné byly spolu s nimi . I nalezly kámen odvalený od hrobu . A všedše tam , nenalezly těla Pána Ježíše . I stalo se , když ony se toho užasly , aj , muži dva postavili se podle nich , v rouše stkvoucím . Když se pak ony bály , a sklonily tváři své k zemi , řekli k nim : Co hledáte živého s mrtvými ? Neníť ho tuto , ale vstalť jest . Rozpomeňte se , kterak mluvil vám , když ještě v Galilei byl , Řka : Že Syn člověka musí vydán býti v ruce hříšných lidí , a ukřižován býti , a třetí den z mrtvých vstáti . I rozpomenuly se na slova jeho . A navrátivše se od hrobu , zvěstovaly to všecko těm jedenácti učedlníkům i jiným všechněm . Byly pak ženy ty : Maria Magdaléna a Johanna a Maria matka Jakubova , a jiné některé s nimi , kteréž vypravovaly to apoštolům . Ale oni měli za bláznovství slova jejich , a nevěřili jim . Tedy Petr vstav , běžel k hrobu , a pohleděv do něho , uzřel prostěradla , ana sama leží . I odšel , divě se sám v sobě , co se to stalo . A aj , dva z nich šli toho dne do městečka , kteréž bylo vzdálí od Jeruzaléma honů šedesáte , jemuž jméno Emaus . A rozmlouvali vespolek o těch všech věcech , kteréž se byly staly . I stalo se , když rozmlouvali a sebe se otazovali , že i Ježíš , přiblíživ se k nim , šel s nimi . Ale oči jejich držány byly , aby ho nepoznali . I řekl k nim : Které jsou to věci , o nichž rozjímáte vespolek , jdouce , a proč jste smutní ? A odpověděv jeden , kterémuž jméno Kleofáš , řekl jemu : Ty sám jeden jsi z příchozích do Jeruzaléma , ještos nezvěděl , co se stalo v něm těchto dnů ? Kterýmžto on řekl : I co ? Oni pak řekli jemu : O Ježíšovi Nazaretském , kterýž byl muž prorok , mocný v slovu i v skutku , před Bohem i přede vším lidem , A kterak jej vydali přední kněží a knížata naše na odsouzení k smrti , i ukřižovali jej . My pak jsme se nadáli , že by on měl vykoupiti lid Izraelský . Ale nyní tomu všemu třetí den jest dnes , jakž se to stalo . Ale i ženy některé z našich zděsily nás , kteréž ráno byly u hrobu , A nenalezše těla jeho , přišly , pravíce , že jsou také vidění andělské viděly , kteřížto praví , že by živ byl . I chodili někteří z našich k hrobu , a nalezli tak , jakž pravily ženy , ale jeho neviděli . Tedy on řekl k nim : Ó blázni a zpozdilí srdcem k věření všemu tomu , což mluvili Proroci . Zdaliž nemusil těch věcí trpěti Kristus a tak vjíti v slávu svou ? A počav od Mojžíše a všech Proroků , vykládal jim všecka ta písma , kteráž o něm byla . A vtom přiblížili se k městečku , do kteréhož šli , a on potrh se , jako by chtěl dále jíti . Ale oni přinutili ho , řkouce : Zůstaň s námi , nebo se již připozdívá , a den se nachýlil . I všel , aby s nimi zůstal . I stalo se , když seděl s nimi za stolem , vzav chléb , dobrořečil , a lámaje , podával jim . I otevříny jsou oči jejich , a poznali ho . On pak zmizel od očí jejich . I řekli vespolek : Zdaliž srdce naše v nás nehořelo , když mluvil nám na cestě a otvíral nám písma ? A vstavše v tu hodinu , vrátili se do Jeruzaléma , a nalezli shromážděných jedenácte , a ty , kteříž s nimi byli , Ani praví : Že vstal Pán právě , a ukázal se Šimonovi . I vypravovali oni také to , co se stalo na cestě , a kterak ho poznali v lámání chleba . A když oni o tom rozmlouvali , postavil se Ježíš uprostřed nich , a řekl jim : Pokoj vám . Oni pak zhrozivše se a přestrašeni byvše , domnívali se , že by ducha viděli . I dí jim : Co se strašíte a myšlení vstupují na srdce vaše ? Vizte ruce mé i nohy mé , žeť v pravdě já jsem . Dotýkejte se a vizte ; neboť duch těla a kostí nemá , jako mne vidíte míti . A pověděv to , ukázal jim ruce i nohy . Když pak oni ještě nevěřili pro radost , ale divili se , řekl jim : Máte-li tu něco , ješto by se pojedlo ? A oni podali jemu kusu ryby pečené a plástu strdi . A vzav to , pojedl před nimi , A řekl jim : Tatoť jsou slova , kteráž jsem mluvil vám , ještě byv s vámi : Že se musí naplniti všecko , což psáno jest v Zákoně Mojžíšově a v Prorocích i v Žalmích o mně . Tedy otevřel jim mysl , aby rozuměli Písmům . A řekl jim : Že tak psáno jest a tak musil Kristus trpěti , a třetího dne z mrtvých vstáti , A aby bylo kázáno ve jménu jeho pokání a odpuštění hříchů mezi všemi národy , počna od Jeruzaléma . Vy jste pak svědkové toho . A aj , já pošli zaslíbení Otce svého na vás . Vy pak čekejte v městě Jeruzalémě , dokudž nebudete oblečeni mocí s výsosti . I vyvedl je ven až do Betany , a pozdvih rukou svých , dal jim požehnání . I stalo se , když jim žehnal , bral se od nich , a nesen jest do nebe . A oni poklonivše se jemu , navrátili se do Jeruzaléma s radostí velikou . A byli vždycky v chrámě , chválíce a dobrořečíce Boha . Amen . Na počátku bylo Slovo , a to Slovo bylo u Boha , a to Slovo byl Bůh . To bylo na počátku u Boha . Všecky věci skrze ně učiněny jsou , a bez něho nic není učiněno , což učiněno jest . V něm život byl , a život byl světlo lidí . A to Světlo v temnostech svítí , ale tmy ho neobsáhly . Byl člověk poslaný od Boha , jemuž jméno bylo Jan . Ten přišel na svědectví , aby svědčil o tom Světle , aby všickni uvěřili skrze něho . Nebyl on to Světlo , ale poslán byl , aby svědectví vydával o tom Světle . Tenť byl to pravé Světlo , jenž osvěcuje každého člověka přicházejícího na svět . Na světě byl , a svět skrze něho učiněn jest , a svět ho nepoznal . Do svého vlastního přišel , a vlastní jeho nepřijali ho . Kteříž pak koli přijali jej , dal jim moc syny Božími býti , totiž těm , kteříž věří ve jméno jeho , Kteřížto ne ze krví , ani z vůle těla , ani z vůle muže , ale z Boha zplozeni jsou . A Slovo to tělo učiněno jest , a přebývalo mezi námi , ( a viděli jsme slávu jeho , slávu jakožto jednorozeného od Otce , ) plné milosti a pravdy . Jan svědectví vydával o něm , a volal , řka : Tentoť jest , o němž jsem pravil , že po mně přišed , předšel mne ; nebo přednější jest nežli já . A z plnosti jeho my všickni vzali jsme , a to milost za milost . Nebo zákon skrze Mojžíše dán jest , ale milost a pravda skrze Ježíše Krista stala se jest . Boha žádný nikdy neviděl , ale jednorozený Syn , kterýž jest v lůnu Otce , onť jest nám vypravil . A totoť jest svědectví Janovo , když poslali Židé z Jeruzaléma kněží a Levíty , aby se ho otázali : Ty kdo jsi ? I vyznal a nezapřel , a vyznal : Že já nejsem ten Kristus . I otázali se ho : Což pak ? Eliáš jsi ty ? I řekl : Nejsem . Tedy jsi ten Prorok ? Odpověděl : Nejsem . I řekli jemu : Kdožs pak ? Ať odpověd dáme těm , kteříž nás poslali . Co pravíš sám o sobě ? Řekl : Já jsem hlas volajícího na poušti : Spravte cestu Páně , jakož pověděl Izaiáš prorok . Ti pak , kteříž byli posláni , z farizeů byli . I otázali se ho a řekli jemu : Pročež tedy křtíš , poněvadž ty nejsi Kristus , ani Eliáš , ani Prorok ? Odpověděl jim Jan , řka : Já křtím vodou , ale uprostřed vás stojí , jehož vy neznáte . Ten ačkoli po mně přišel , však předšel mne , u jehožto obuvi já nejsem hoden rozvázati řeménka . Toto v Betabaře stalo se za Jordánem , kdežto Jan křtil . Druhého pak dne uzřel Jan Ježíše , an jde k němu . I dí : Aj , Beránek Boží , kterýž snímá hřích světa . Tentoť jest , o kterémž jsem já pravil , že za mnou jde muž , kterýž mne předšel ; nebo přednější jest nežli já . A já jsem ho neznal , ale aby zjeven byl lidu Izraelskému , proto jsem já přišel , křtě vodou . A svědectví vydal Jan , řka : Viděl sem Ducha sstupujícího jako holubice s nebe , a zůstal na něm . A já jsem ho neznal , ale kterýž mne poslal křtíti vodou , ten mi řekl : Nad kýmž uzříš Ducha sstupujícího a zůstávajícího na něm , tenť jest , kterýž křtí Duchem svatým . A já jsem viděl , a svědectví jsem vydal , že on jest ten Syn Boží . Druhého pak dne opět stál Jan , a z učedlníků jeho dva , A uzřev Ježíše , an se prochází , řekl : Aj , Beránek Boží . I slyšeli ho dva učedlníci mluvícího , a šli za Ježíšem . I obrátiv se Ježíš , a uzřev je , ani jdou za ním , dí jim : Co hledáte ? A oni řekli jemu : Rabbi , ( jenž se vykládá : Mistře , ) kde bydlíš ? Dí jim : Pojďte a vizte . I šli , aby viděli , kde by bydlil , a zůstali u něho ten den ; neb bylo již okolo desáté hodiny . Byl pak Ondřej , bratr Šimona Petra , jeden ze dvou , kteříž byli to slyšeli od Jana , a šli za ním . I nalezl ten první bratra svého vlastního Šimona , a řekl mu : Nalezli jsme Mesiáše , jenž se vykládá Kristus . I přivedl jej k Ježíšovi . A pohleděv naň Ježíš , dí : Ty jsi Šimon , syn Jonášův , ty slouti budeš Céfas , jenž se vykládá Petr . Na druhý pak den Ježíš chtěl vyjíti do Galilee , i nalezl Filipa , a řekl jemu : Pojď za mnou . A byl Filip z Betsaidy , města Ondřejova a Petrova . Nalezl také Filip Natanaele . I dí jemu : O kterémž psal Mojžíš v Zákoně a Proroci , nalezli jsme Ježíše , syna Jozefova z Nazaréta . I řekl jemu Natanael : A může z Nazaréta co dobrého býti ? Řekl jemu Filip : Pojď a viz . Vida Ježíš Natanaele , an jde k němu , i dí o něm : Aj , právě Izraelitský , v němžto lsti není . Řekl mu Natanael : Jakž ty mne znáš ? Odpověděl Ježíš a řekl jemu : Prve nežli tě Filip zavolal , kdyžs byl pod fíkem , viděl jsem tebe . Odpověděl Natanael a řekl jemu : Mistře , ty jsi Syn Boží , ty jsi ten Král Izraelský . Odpověděl Ježíš a řekl jemu : Žeť jsem řekl : Viděl jsem tebe pod fíkem , věříš ? Větší věci nad tyto uzříš . I dí mu : Amen , amen pravím vám : Od tohoto času uzříte nebe otevřené , a anděly Boží vstupující a sstupující na Syna člověka . Třetího dne stala se svadba v Káni Galilejské , a byla matka Ježíšova tam . A pozván jest také Ježíš i učedlníci jeho na svadbu . Když se pak nedostalo vína , řekla matka Ježíšova k němu : Vína nemají . Dí jí Ježíš : Co mně a tobě ženo ? Ještě nepřišla hodina má . Dí matka jeho k služebníkům : Což by koli vám řekl , učiňte . I bylo tu kamenných stoudví šest postaveno , podle obyčeje očišťování Židovského , beroucí v sebe jedna každá dvě nebo tři míry . Řekl jim Ježíš : Naplňte ty stoudve vodou . I naplnili je až do vrchu . I dí jim : Nalévejtež již , a neste vrchnímu správci svadby . I nesli . A jakž okusil vrchní správce svadby vody vínem učiněné , ( nevěděl pak , odkud by bylo , ale služebníci věděli , kteříž vážili vodu , ) povolal ženicha ten vrchní správce , A řekl mu : Každý člověk nejprve dobré víno dává , a když by se hojně napili , tehdy to , kteréž horší jest . Ale ty zachoval jsi víno dobré až dosavad . To učinil Ježíš počátek divů v Káni Galilejské , a zjevil slávu svou . I uvěřili v něho učedlníci jeho . Potom sstoupil do Kafarnaum , on i matka jeho , i bratří jeho , i učedlníci jeho , a pobyli tam nemnoho dní ; Nebo blízko byla velikanoc Židovská . I vstoupil Ježíš do Jeruzaléma . A nalezl v chrámě , ano prodávají voly a ovce i holubice , a penězoměnce sedící . A udělav bič z provázků , všecky vyhnal z chrámu , i ovce i voly , a penězoměncům rozsypal peníze , a stoly zpřevracel . A těm , kteříž holuby prodávali , řekl : Odnestež tyto věci odsud , a nečiňte domu Otce mého domem kupeckým . I rozpomenuli se učedlníci jeho , že psáno jest : Horlivost domu tvého snědla mne . Tedy odpověděli Židé a řekli jemu : Jaké znamení toho nám ukážeš , že tyto věci činíš ? Odpověděl Ježíš a řekl jim : Zrušte chrám tento , a ve třech dnech zase vzdělám jej . I řekli Židé : Čtyřidceti a šest let dělán jest chrám tento , a ty ve třech dnech vzděláš jej ? Ale on pravil o chrámu těla svého . A protož když z mrtvých vstal , rozpomenuli se učedlníci jeho , že jim to byl pověděl . I uvěřili Písmu a slovu , kteréž pověděl Ježíš . A když byl v Jeruzalémě na velikunoc v den sváteční , mnozí uvěřili ve jméno jeho , vidouce divy jeho , kteréž činil . Ale Ježíš nesvěřil sebe samého jim , protože on znal všecky . Aniž potřeboval , aby jemu kdo svědectví vydával o člověku ; neb on věděl , co by bylo v člověku . Byl pak člověk z farizeů , jménem Nikodém , kníže Židovské . Ten přišel k Ježíšovi v noci , a řekl jemu : Mistře , víme , že jsi od Boha přišel Mistr ; nebo žádný nemůže těch divů činiti , kteréž ty činíš , leč by Bůh byl s ním . Odpověděl Ježíš a řekl jemu : Amen , amen pravím tobě : Nenarodí-li se kdo znovu , nemůž viděti království Božího . Řekl jemu Nikodém : Kterak můž člověk naroditi se , starý jsa ? Zdali může opět v život matky své vjíti a naroditi se ? Odpověděl Ježíš : Amen , amen pravím tobě : Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha svatého , nemůž vjíti do království Božího . Což se narodilo z těla , tělo jest , a což se narodilo z Ducha , duch jest . Nediviž se , že jsem řekl tobě : Musíte se znovu zroditi . Vítr kde chce věje , a hlas jeho slyšíš , ale nevíš , odkud přichází , a kam jde . Takť jest každý , kdož se z Ducha narodil . Odpověděl Nikodém a řekl jemu : Kterak mohou tyto věci býti ? Odpověděl Ježíš a řekl jemu : Ty jsi mistr v Izraeli , a toho neznáš ? Amen , amen pravím tobě : Že což víme , mluvíme , a což jsme viděli , svědčíme , ale svědectví našeho nepřijímáte . Poněvadž zemské věci mluvil jsem vám , a nevěříte , kterak , budu-li vám praviti nebeské , uvěříte ? Nebo žádný nevstoupil v nebe , než ten , jenž sstoupil s nebe , Syn člověka , kterýž jest v nebi . A jakož jest Mojžíš povýšil hada na poušti , takť musí povýšen býti Syn člověka , Aby každý , kdož věří v něho , nezahynul , ale měl život věčný . Nebo tak Bůh miloval svět , že Syna svého jednorozeného dal , aby každý , kdož věří v něho , nezahynul , ale měl život věčný . Neboť jest neposlal Bůh Syna svého na svět , aby odsoudil svět , ale aby spasen byl svět skrze něho . Kdož věří v něho , nebude odsouzen , ale kdož nevěří , jižť jest odsouzen ; nebo neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího . Toto pak jest ten soud , že Světlo přišlo na svět , ale milovali lidé více tmu nežli Světlo ; nebo skutkové jejich byli zlí . Každý zajisté , kdož zle činí , nenávidí světla , a nejde k světlu , aby nebyli trestáni skutkové jeho . Ale kdož činí pravdu , jde k světlu , aby zjeveni byli skutkové jeho , že v Bohu učiněni jsou . Potom přišel Ježíš i učedlníci jeho do země Judské , a tu přebýval s nimi , a křtil . A Jan také křtil v Enon , blízko Sálim , nebo byly tam vody mnohé . I přicházeli mnozí , a křtili se . Nebo ještě Jan nebyl vsazen do žaláře . Tedy vznikla otázka mezi Židy a některými z učedlníků Janových o očišťování . I přišli k Janovi a řekli jemu : Mistře , ten , kterýž byl s tebou za Jordánem , jemužs ty svědectví vydal , aj , on křtí , a všickni jdou k němu . Odpověděl Jan a řekl : Nemůžť člověk vzíti ničehož , leč by jemu dáno bylo s nebe . Vy sami svědkové jste mi , že jsem pověděl : Nejsem já Kristus , ale že jsem poslán před ním . Kdož má nevěstu , ženichť jest , přítel pak ženicha , jenž stojí a slyší ho , radostí raduje se pro hlas ženicha . Protož ta radost má naplněna jest . Onť musí růsti , já pak menšiti se . Kdož jest shůry přišel , nade všeckyť jest ; kdožť jest z země , zemskýť jest , a zemské věci mluví . Ale ten , jenž s nebe přišel , nade všecky jest . A což viděl a slyšel , toť svědčí , ale svědectví jeho žádný nepřijímá . Kdož pak přijímá svědectví jeho , zpečetil jest to , že Bůh pravdomluvný jest . Nebo ten , kteréhož Bůh poslal , slovo Boží mluví ; nebo jemu ne v míru dává Bůh ducha . Otec miluje Syna a všecko dal v ruku jeho . Kdož věří v Syna , má život věčný ; ale kdožť jest nevěřící Synu , neuzříť života , ale hněv Boží zůstává na něm . A jakž poznal Pán , že jsou slyšeli farizeové , že by Ježíš více učedlníků činil a křtil nežli Jan , ( Ačkoli Ježíš sám nekřtil , ale učedlníci jeho , ) Opustil Judstvo a odšel opět do Galilee . Musil pak jíti skrze Samaří . I přišel k městu Samařskému , kteréž slove Sichar , vedle popluží , kteréž byl dal Jákob Jozefovi , synu svému . Byla pak tu studnice Jákobova . Protož ustav na cestě Ježíš , posadil se tak na studnici . A bylo již okolo šesté hodiny . I přišla žena z Samaří vážiti vody . Kteréžto řekl Ježíš : Dej mi píti . ( Nebo učedlníci jeho byli odešli do města , aby nakoupili pokrmů . ) I řekla jemu žena ta Samaritánka : Kterakž ty , jsa Žid , žádáš ode mne nápoje od ženy Samaritánky ? ( Nebo neobcují Židé s Samaritány . ) Odpověděl Ježíš a řekl jí : Kdybys znala ten dar Boží , a věděla , kdo jest , kterýž praví tobě : Dej mi píti , ty bys prosila jeho , a dalť by tobě vody živé . I dí jemu žena : Pane , aniž máš , čím bys navážil , a studnice jest hluboká . Odkudž tedy máš tu vodu živou ? Zdaliž jsi ty větší nežli otec náš Jákob , kterýž nám dal tuto studnici , a sám z ní pil , i synové jeho , i dobytek jeho ? Odpověděl Ježíš a řekl jí : Každý , kdož pije vodu tuto , žízniti bude opět . Ale kdož by se napil vody té , kterouž já dám jemu , nežíznil by na věky , ale voda ta , kterouž já dám jemu , bude v něm studnicí vody prýštící se k životu věčnému . Řekla jemu žena : Pane , dej mi té vody , ať bych nežíznila , ani chodila sem vážiti . Řekl jí Ježíš : Jdi , zavolej muže svého , a přijď sem . Odpověděla žena a řekla : Nemám muže . Dí jí Ježíš : Dobřes řekla : Nemám muže . Nebos pět mužů měla , a nyní kteréhož máš , není tvůj muž . To jsi pravdu pověděla . Řekla jemu žena : Pane , vidím , že jsi ty prorok . Otcové naši na této hoře modlívali se , a vy pravíte , že v Jeruzalémě jest místo , kdežto náleží se modliti . Dí jí Ježíš : Ženo , věř mi , žeť jde hodina , kdyžto ani na této hoře , ani v Jeruzalémě nebudete se modliti Otci . Vy se modlíte , a nevíte , čemu ; my se pak modlíme , čemuž víme , nebo spasení z Židů jest . Ale jdeť hodina , a nyníť jest , kdyžto praví modlitebníci modliti se budou Otci v duchu a v pravdě . Neboť takových Otec hledá , aby se modlili jemu . Bůh duch jest , a ti , kteříž se jemu modlí , v duchu a v pravdě musejí se modliti . Dí jemu žena : Vím , že Mesiáš přijde , jenž slove Kristus . Ten , když přijde , oznámí nám všecko . Dí jí Ježíš : Jáť jsem , kterýž mluvím s tebou . A v tom přišli učedlníci jeho , i divili se , že by s ženou mluvil , avšak žádný jemu neřekl : Nač se jí ptáš , aneb proč mluvíš s ní ? I nechala tu žena vědra svého , a šla do města , a řekla těm lidem : Pojďte , vizte člověka , kterýž pověděl mi všecko , což jsem koli činila . Není-li on ale Kristus ? Tedy vyšli z města , a přišli k němu . Mezi tím pak prosili ho učedlníci , řkouce : Mistře , pojez . A on řekl jim : Jáť mám pokrm k jísti , kteréhož vy nevíte . Učedlníci pak mluvili vespolek : Zdali jemu kdo přinesl jísti ? Dí jim Ježíš : Můjť pokrm jest , abych činil vůli toho , jenž mne poslal , a dokonal dílo jeho . Však vy pravíte , že ještě čtyři měsícové jsou , a žeň přijde . Aj , pravím vám : Pozdvihněte očí vašich , a patřte na krajiny , žeť se již bělejí ke žni . Kdož pak žne , odplatuť béře , a shromažďuje užitek k životu věčnému , aby i ten , kdož rozsívá , spolu se radoval , i kdo žne . Nebo i v tom pravé jest slovo , žeť jiný jest , jenž rozsívá , a jiný , kterýž žne . Jáť jsem vás poslal žíti , o čemž jste vy nepracovali . Jiníť jsou pracovali , a vy jste v jejich práce vešli . Z města pak toho mnozí z Samaritánů uvěřili v něho , pro řeč ženy , svědčící : Že mi pověděl všecko , což jsem činila . A když k němu přišli Samaritáni , prosili ho , aby s nimi zůstal . I pobyl tu za dva dni . A mnohem jich více uvěřilo pro řeč jeho . A ženě té řekli : Že již ne pro tvé vypravování věříme ; nebo sami jsme slyšeli , a víme , že tento jest právě Spasitel světa , Kristus . Po dvou pak dnech vyšel odtud , a šel do Galilee . Nebo sám Ježíš byl svědectví vydal , že prorok v vlasti své v vážnosti není . A když přišel do Galilee , přijali jej Galilejští , všecko viděvše , co činil v Jeruzalémě v svátek ; nebo i oni byli přišli ke dni svátečnímu . Tedy opět přišel Ježíš do Káně Galilejské , kdežto učinil byl z vody víno . I byl jeden královský služebník v Kafarnaum , jehožto syn nemocen byl . Ten uslyšev , že by Ježíš přišel z Judstva do Galilee , šel k němu , a prosil ho , aby sstoupil a uzdravil syna jeho ; nebo počínal umírati . I řekl k němu Ježíš : Neuzříte-li divů a zázraků , neuvěříte . Dí jemu ten královský služebník : Pane , pojď prve , nežli umře syn můj . Dí jemu Ježíš : Jdi , syn tvůj živ jest . I uvěřil člověk řeči , kterouž mluvil k němu Ježíš , a šel . Když pak on již šel , potkali se s ním služebníci jeho a zvěstovali mu , řkouce : Syn tvůj živ jest . Tedy otázal se jich na hodinu , v kterou by se lépe měl . I řekli jemu : Včera v hodinu sedmou přestala mu zimnice . Tedy poznal otec , že právě v tu hodinu to se stalo , v kterouž řekl byl jemu Ježíš : Syn tvůj živ jest . I uvěřil on i dům jeho všecken . To opět druhý div učinil Ježíš , přišed z Judstva do Galilee . Potom byl svátek Židovský , i šel Ježíš do Jeruzaléma . Byl pak v Jeruzalémě u brány bravné rybník , kterýž slove Židovsky Bethesda , patero přístřeší maje . Kdežto leželo množství veliké neduživých , slepých , kulhavých , suchých , očekávajících hnutí vody . Nebo anděl Páně jistým časem sstupoval do rybníka , a kormoutil vodu . A kdož tam nejprve sstoupil po tom zkormoucení vody , uzdraven býval , od kterékoli nemoci trápen byl . I byl tu člověk jeden , kterýž osm a třidceti let nemocen byl . Toho uzřev Ježíš ležícího , a poznav , že jest již dávno nemocen , dí jemu : Chceš-li zdráv býti ? Odpověděl mu nemocný : Pane , nemám člověka , kterýž by , když se zkormoutí voda , uvrhl mne do rybníka , nebo když já jdu , jiný přede mnou již vstupuje . Dí jemu Ježíš : Vstaň , vezmi lože své a choď . A hned zdráv jest učiněn člověk ten , a vzav lože své , i chodil . A byla sobota v ten den . Tedy řekli Židé tomu uzdravenému : Sobota jest , neslušíť tobě lože nositi . Odpověděl jim : Ten , kterýž mne uzdravil , onť mi řekl : Vezmi lože své a choď . I otázali se ho : Kdo jest ten člověk , kterýž tobě řekl : Vezmi lože své a choď ? Ten pak uzdravený nevěděl , kdo by byl . Nebo Ježíš byl poodšel od zástupu shromážděného na tom místě . Potom pak nalezl jej Ježíš v chrámě , a řekl jemu : Aj , zdráv jsi učiněn ; nikoli víc nehřeš , ať by se něco horšího nepřihodilo . Odšel ten člověk , a pověděl Židům , že by Ježíš byl ten , kterýž ho zdravého učinil . A protož protivili se Židé Ježíšovi , a hledali ho zabíti , že to učinil v sobotu . Ježíš pak odpověděl jim : Otec můj až dosavad dělá , i jáť dělám . Tedy Židé ještě víc proto hledali ho zamordovati , že by netoliko rušil sobotu , ale že Otce svého pravil býti Boha , rovného se čině Bohu . I odpověděl Ježíš a řekl jim : Amen , amen pravím vám : Nemůžeť Syn sám od sebe nic činiti , jediné což vidí , an Otec činí . Nebo cožkoli on činí , toť i Syn též podobně činí . Otec zajisté miluje Syna , a ukazuje mu všecko , což sám činí ; a větší nad to ukáže jemu skutky tak , abyste vy se divili . Nebo jakož Otec křísí mrtvé a obživuje , tak i Syn , kteréž chce , obživuje . Aniž zajisté Otec soudí koho , ale všecken soud dal Synu , Aby všickni ctili Syna , tak jakž Otce ctí . Kdo nectí Syna , nectí ani Otce , kterýž ho poslal . Amen , amen pravím vám : Že kdož slovo mé slyší , a věří tomu , jenž mne poslal , máť život věčný , a na soud nepřijde , ale přešelť jest z smrti do života . Amen , amen pravím vám : Že přijde hodina , a nyníť jest , kdyžto mrtví uslyší hlas Syna Božího , a kteříž uslyší , živi budou . Nebo jakož Otec má život sám v sobě , tak jest dal i Synu , aby měl život v samém sobě . A dal jemu moc i soud činiti , nebo Syn člověka jest . Nedivtež se tomu ; neboť přijde hodina , v kteroužto všickni , kteříž v hrobích jsou , uslyší hlas jeho . A půjdou ti , kteříž dobré věci činili , na vzkříšení života , ale ti , kteříž zlé věci činili , na vzkříšení soudu . Nemohuť já sám od sebe nic činiti . Ale jakžť slyším , takť soudím , a soud můj spravedlivý jest . Nebo nehledám vůle své , ale vůle toho , jenž mne poslal , Otcovy . Vydám-liť já svědectví sám o sobě , svědectví mé není pravé . Jinýť jest , kterýž svědectví vydává o mně , a vím , že pravé jest svědectví , kteréž vydává o mně . Vy jste byli poslali k Janovi , a on svědectví vydal pravdě . Ale jáť nepřijímám svědectví od člověka , než totoť pravím , abyste vy spaseni byli . Onť jest byl svíce hořící a svítící , vy pak chtěli jste na čas poradovati se v světle jeho . Ale já mám větší svědectví , nežli Janovo . Nebo skutkové , kteréž mi dal Otec , abych je vykonal , tiť skutkové , kteréž já činím , svědčí o mně , že jest mne Otec poslal . A kterýž mne poslal , Otec , onť jest svědectví vydal o mně , jehož jste vy hlasu nikdy neslyšeli , ani tváři jeho viděli . A slova jeho nemáte v sobě zůstávajícího . Nebo kteréhož jest on poslal , tomu vy nevěříte . Ptejte se na Písma ; nebo vy domníváte se v nich věčný život míti , a tať svědectví vydávají o mně . A nechcete přijíti ke mně , abyste život měli . Chvály od lidí jáť nepřijímám . Ale poznal jsem vás , že milování Božího nemáte v sobě . Já jsem přišel ve jménu Otce svého , a nepřijímáte mne . Kdyby jiný přišel ve jménu svém , toho přijmete . Kterak vy můžete věřiti , chvály jedni od druhých hledajíce , poněvadž chvály , kteráž jest od samého Boha , nehledáte ? Nedomnívejte se , bychť já na vás žalovati měl před Otcem . Jestiť , kdo by žaloval na vás , Mojžíš , v němž vy naději máte . Nebo kdybyste věřili Mojžíšovi , věřili byste i mně ; nebť jest on o mně psal . Ale poněvadž jeho písmům nevěříte , i kterak slovům mým uvěříte ? Potom odšel Ježíš za moře Galilejské , jenž jest Tiberiadské . A šel za ním zástup veliký ; nebo viděli divy jeho , kteréž činil nad nemocnými . I všel na horu Ježíš , a tam seděl s učedlníky svými . Byla pak blízko velikanoc , svátek Židovský . Tedy pozdvih očí Ježíš a viděv , že zástup veliký jde k němu , dí k Filipovi : Kde nakoupíme chlebů , aby pojedli tito ? ( Ale to řekl pokoušeje ho ; nebo on sám věděl , co by měl učiniti . ) Odpověděl jemu Filip : Za dvě stě peněz chlebů nepostačí jim , aby jeden každý z nich něco maličko vzal . Dí jemu jeden z učedlníků jeho , Ondřej , bratr Šimona Petra : Jestiť mládenček jeden zde , kterýž má pět chlebů ječných a dvě rybičky . Ale coť jest to mezi tak mnohé ? I řekl Ježíš : Rozkažtež lidu , ať se usadí . A bylo trávy mnoho na tom místě . I posadilo se mužů v počtu okolo pěti tisíců . Tedy Ježíš vzal ty chleby , a díky učiniv , rozdával učedlníkům , učedlníci pak sedícím ; též podobně z těch rybiček , jakž jsou mnoho chtěli . A když byli nasyceni , řekl učedlníkům svým : Sbeřte ty drobty , kteříž zůstali , ať nezhynou . I sebrali a naplnili dvanácte košů drobtů z pěti chlebů ječných , kteříž pozůstali po těch , jenž jedli . Ti pak lidé , uzřevše ten div , kterýž učinil Ježíš , pravili : Tento jest jistě prorok , kterýž měl přijíti na svět . Tedy Ježíš věda , že by měli přijíti a chytiti jej , aby ho učinili králem , ušel na horu opět sám jediný . Když pak byl večer , sstoupili učedlníci jeho k moři . A vstoupivše na lodí , plavili se přes moře do Kafarnaum . A bylo již tma , a nepřišel byl Ježíš k nim . Moře pak dutím velikého větru zdvihalo se . A odplavivše se honů jako pětmecítma nebo třidceti , uzřeli Ježíše , an chodí po moři a přibližuje se k lodí . I báli se . On pak řekl jim : Jáť jsem , nebojte se . I vzali ho na lodí ochotně , a hned přiběhla k zemi , do kteréž se plavili . Nazejtří pak zástup , kterýž byl za mořem , viděv , že jiné lodičky nebylo , než ta jedna , na kterouž byli vstoupili učedlníci jeho , a že Ježíš nebyl všel s učedlníky svými na lodí , ale sami učedlníci jeho byli se plavili , ( Jiné pak lodí byly připlouly od Tiberiady k tomu místu blízko , kdežto byli jedli chléb , když díky učinil Pán , ) Když tedy uzřel zástup , že Ježíše tu není , ani učedlníků jeho , vstoupili i oni na lodí , a přijeli do Kafarnaum , hledajíce Ježíše . A nalezše ho za mořem , řekli jemu : Mistře , kdy jsi sem přišel ? Odpověděl jim Ježíš a řekl : Amen , amen pravím vám : Hledáte mne , ne protože jste divy viděli , ale že jste jedli chleby a nasyceni jste . Pracujte ne o pokrm , kterýž hyne , ale o ten pokrm , kterýž zůstává k životu věčnému , kterýž Syn člověka dá vám . Nebo tohoť jest potvrdil Bůh Otec . Tedy řekli jemu : Co budeme činiti , abychom dělali dílo Boží ? Odpověděl Ježíš a řekl jim : Totoť jest to dílo Boží , abyste věřili v toho , kteréhož on poslal . I řekli jemu : Jakéž pak ty znamení činíš , abychom viděli a věřili tobě ? Co děláš ? Otcové naši jedli mannu na poušti , jakož psáno jest : Chléb s nebe dal jim jísti . Tedy řekl Ježíš : Amen , amen pravím vám : Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe , ale Otec můj vám dává ten chléb s nebe pravý . Nebo chléb Boží ten jest , kterýž sstupuje s nebe a dává život světu . A oni řekli jemu : Pane , dávejž nám chléb ten vždycky . I řekl jim Ježíš : Jáť jsem ten chléb života . Kdož přichází ke mně , nebude nikoli lačněti , a kdož věří ve mne , nebude žízniti nikdy . Ale pověděl jsem vám , anobrž viděli jste mne , a nevěříte . Všecko , což mi dává Otec , ke mně přijde , a toho , kdož ke mně přijde , nevyvrhu ven . Nebo jsem sstoupil s nebe , ne abych činil vůli svou , ale vůli toho , jenž mne poslal . Tatoť jest pak vůle toho , kterýž mne poslal , Otcova , abych všecko , což mi dal , neztratil toho , ale vzkřísil to v nejposlednější den . A tatoť jest vůle toho , kterýž mne poslal , aby každý , kdož vidí Syna a věří v něho , měl život věčný . A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější . I reptali Židé na něho , že řekl : Já jsem chléb , kterýž jsem s nebe sstoupil . A pravili : Zdaliž tento není Ježíš , syn Jozefův , jehož my otce i matku známe ? Kterak pak dí tento : S nebe jsem sstoupil ? Tedy odpověděl Ježíš a řekl jim : Nerepcete vespolek . Však žádný nemůž přijíti ke mně , jediné leč Otec můj , kterýž mne poslal , přitrhl by jej ; a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější . Psáno jest v Prorocích : A budou všickni učeni od Boha . Protož každý , kdož slyšel od Otce a naučil se , jdeť ke mně . Ne že by kdo viděl Otce , jediné ten , kterýž jest od Boha , tenť jest viděl Otce . Amen , amen pravím vám : Kdož věří ve mne , máť život věčný . Jáť jsem ten chléb života . Otcové vaši jedli mannu na poušti , a zemřeli . Totoť jest chléb ten s nebe sstupující . Kdožť by koli jej jedl , neumřeť . Jáť jsem ten chléb živý , jenž jsem s nebe sstoupil . Bude-li kdo jísti ten chléb , živ bude na věky . A chléb , kterýž já dám , tělo mé jest , kteréž já dám za život světa . Tedy hádali se Židé vespolek , řkouce : Kterak tento může dáti nám tělo své jísti ? I řekl jim Ježíš : Amen , amen pravím vám : Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho , nemáte života v sobě . Kdož jí mé tělo a pije mou krev , máť život věčný , a jáť jej vzkřísím v nejposlednější den . Nebo tělo mé právě jest pokrm , a krev má právě jest nápoj . Kdo jí mé tělo a pije mou krev , ve mně přebývá a já v něm . Jakož mne poslal ten živý Otec , a já živ jsem skrze Otce , tak kdož jí mne , i on živ bude skrze mne . Totoť jest ten chléb , kterýž s nebe sstoupil . Ne jako otcové vaši jedli mannu , a zemřeli . Kdož jí chléb tento , živť bude na věky . Toto mluvil Ježíš v škole , uče v Kafarnaum . Tedy mnozí z učedlníků jeho , slyševše to , řekli : Tvrdáť jest toto řeč . Kdo ji může slyšeti ? Ale věda Ježíš sám v sobě , že by proto reptali učedlníci jeho , řekl jim : To vás uráží ? Co pak , kdybyste uzřeli Syna člověka , an vstupuje , kdež prve byl ? Duch jest , jenž obživuje , těloť nic neprospívá . Slova , kteráž já mluvím vám , Duch a život jsou . Ale jsouť někteří z vás , ješto nevěří . Nebo věděl Ježíš od počátku , kdo by byli nevěřící , a kdo by ho měl zraditi . I pravil : Protož jsem vám řekl , že žádný nemůže přijíti ke mně , leč by dáno bylo od Otce mého . A z toho mnozí z učedlníků jeho odešli zpět , a nechodili s ním více . Tedy řekl Ježíš ke dvanácti : Zdali i vy chcete odjíti ? I odpověděl jemu Šimon Petr : Pane , k komu půjdeme ? A ty slova věčného života máš . A my jsme uvěřili , a poznali , že jsi ty Kristus , Syn Boha živého . Odpověděl jim Ježíš : Však jsem já vás dvanácte vyvolil , a jeden z vás ďábel jest . A to řekl o Jidášovi synu Šimona Iškariotského ; nebo ten jej měl zraditi , byv jeden ze dvanácti . Potom pak chodil Ježíš po Galilei ; nebo nechtěl býti v Judstvu , protože ho hledali Židé zabíti . A byl blízko svátek Židovský , památka stánků . Tedy řekli jemu bratří jeho : Vyjdi odsud , a jdi do Judstva , ať i učedlníci tvoji vidí skutky tvé , kteréž činíš . Nižádný zajisté v skrytě nic nedělá , kdož chce vidín býti . Protož ty , činíš-li takové věci , zjeviž se světu . Nebo ani bratří jeho nevěřili v něho . I dí jim Ježíš : Čas můj ještě nepřišel , ale čas váš vždycky jest hotov . Nemůžeť vás svět nenáviděti , ale mneť nenávidí ; nebo já svědectví vydávám o něm , že skutkové jeho zlí jsou . Vy jděte k svátku tomuto . Jáť ještě nepůjdu k svátku tomuto , nebo čas můj ještě se nenaplnil . To pověděv jim , zůstal v Galilei . A když odešli bratří jeho , tedy i on šel k svátku , ne zjevně , ale jako ukrytě . Židé pak hledali ho v svátek , a pravili : Kde jest onen ? A mnoho řečí bylo o něm v zástupu . Nebo někteří pravili , že dobrý jest , a jiní pravili : Není , ale svodí zástup . Žádný však o něm nemluvil zjevně pro bázeň Židů . Když pak již polovici svátku se vykonalo , vstoupil Ježíš do chrámu , a učil . I divili se Židé , řkouce : Kterak tento Písmo umí , neučiv se ? Odpověděl jim Ježíš a řekl : Mé učení neníť mé , ale toho , jenž mne poslal . Bude-li kdo chtíti vůli jeho činiti , tenť bude uměti rozeznati , jest-li to učení z Boha , čili mluvím já sám od sebe . Kdoť sám od sebe mluví , chvály své vlastní hledá , ale kdož hledá chvály toho , kterýž ho poslal , tenť pravdomluvný jest , a nepravosti v něm není . Však Mojžíš dal vám Zákon ? a žádný z vás neplní Zákona ? Proč mne hledáte zamordovati ? Odpověděl zástup a řekl : Ďábelství máš . Kdo tě hledá zamordovati ? Odpověděl Ježíš a řekl jim : Jeden skutek učinil jsem , a všickni se tomu divíte . Mojžíš vydal vám obřízku , ( ne že by z Mojžíše byla , ale z otců , ) a v sobotu obřezujete člověka . Poněvadž člověk obřízku přijímá i v sobotu , aby nebyl rušen Zákon Mojžíšův , proč pak se na mne hněváte , že jsem celého člověka uzdravil v sobotu ? Nesuďte podle osoby , ale spravedlivý soud suďte . Tedy někteří z Jeruzalémských pravili : Zdaliž toto není ten , kteréhož hledají zabíti ? A aj , svobodně mluví , a nic mu neříkají . Zdali jsou již právě poznali knížata , že tento jest právě Kristus ? Ale o tomto víme , odkud jest , Kristus pak když přijde , žádný nebude věděti , odkud by byl . I volal Ježíš v chrámě , uče a řka : I mne znáte , i odkud jsem , víte . A všakť jsem nepřišel sám od sebe , ale jestiť pravdomluvný , kterýž mne poslal , jehož vy neznáte . Ale já znám jej , nebo od něho jsem , a on mne poslal . I hledali ho jíti , ale žádný nevztáhl ruky na něho , nebo ještě byla nepřišla hodina jeho . Z zástupu pak mnozí uvěřili v něj , a pravili : Kristus když přijde , zdali více divů činiti bude nad ty , kteréž tento činí ? Slyšeli pak farizeové zástup , an o něm takové věci rozmlouvá , i poslali farizeové a přední kněží služebníky , aby jej jali . Tedy řekl jim Ježíš : Ještě maličký čas jsem s vámi , potom odejdu k tomu , jenž mne poslal . Hledati mne budete , a nenaleznete , a kdež já budu , vy tam nemůžte přijíti . I řekli Židé k sobě vespolek : Kam tento půjde , že my ho nenalezneme ? Zdali v rozptýlení pohanů půjde , a bude učiti pohany ? Jaká jest to řeč , kterouž promluvil : Hledati mne budete , a nenaleznete , a kdež já budu , vy nemůžete přijíti ? V poslední pak den ten veliký svátku toho , stál Ježíš a volal , řka : Žízní-li kdo , pojď ke mně , a napij se . Kdož věří ve mne , jakož dí Písmo , řeky z života jeho poplynou vody živé . ( A to řekl o Duchu svatém , kteréhož měli přijíti věřící v něho ; nebo ještě nebyl dán Duch svatý , protože ještě Ježíš nebyl oslaven . ) Tedy mnozí z zástupu uslyševše tu řeč , pravili : Tentoť jest právě prorok . Jiní pravili : Tentoť jest Kristus . Ale někteří pravili : Zdaliž od Galilee přijde Kristus ? Zdaž nedí písmo , že z semene Davidova a z Betléma městečka , kdež býval David , přijíti má Kristus ? A tak různice v zástupu stala se pro něj . Někteří pak z nich chtěli ho jíti , ale žádný nevztáhl ruky na něj . Tedy přišli služebníci k předním kněžím a k farizeům , i řekli jim oni : Proč jste ho nepřivedli ? Odpověděli služebníci : Nikdy tak člověk nemluvil , jako tento člověk . I odpověděli jim farizeové : Zdali i vy jste svedeni ? Zdaliž kdo z knížat uvěřil v něho anebo z farizeů ? Než zástup ten , kterýž nezná Zákona . Zlořečeníť jsou . I dí k nim Nikodém , ten , jenž byl přišel k němu v noci , kterýž byl jeden z nich : Zdali Zákon náš soudí člověka , leč prve uslyší od něho a zví , co by činil ? Odpověděli a řekli jemu : Zdali i ty Galilejský jsi ? Ptej se , žeť žádný prorok od Galilee nepovstal . I šel jeden každý do domu svého . Ježíš pak odšel na horu Olivetskou . Potom na úsvitě zase přišel do chrámu , a všecken lid sšel se k němu . A on posadiv se , učil je . I přivedli k němu zákoníci a farizeové ženu v cizoložstvu popadenou ; a postavivše ji v prostředku , Řekli jemu : Mistře , tato žena jest postižena při skutku , když cizoložila . A v Zákoně Mojžíš přikázal nám takové kamenovati . Ty pak co pravíš ? A to řekli , pokoušejíce ho , aby jej mohli obžalovati . Ježíš pak skloniv se dolů , prstem psal na zemi . A když se nepřestávali otazovati jeho , zdvihl se a řekl jim : Kdo jest z vás bez hříchu , nejprv hoď na ni kamenem . A opět schýliv se , psal na zemi . A oni uslyševše to a v svědomích svých obviněni jsouce , jeden po druhém odcházeli , počavše od starších až do posledních . I zůstal tu Ježíš sám , a žena uprostřed stojeci . A pozdvih se Ježíš a žádného neviděv , než ženu , řekl jí : Ženo , kde jsou ti , kteříž na tebe žalovali ? Žádný-li tě neodsoudil ? Kterážto řekla : Žádný , Pane . I řekl jí Ježíš : Aniž já tebe odsuzuji . Jdiž a nehřeš více . Tedy Ježíš opět jim mluvil , řka : Já jsem Světlo světa . Kdož mne následuje , nebudeť choditi v temnostech , ale budeť míti Světlo života . I řekli jemu farizeové : Ty sám o sobě svědectví vydáváš , svědectví tvé není pravé . Odpověděl Ježíš a řekl jim : Ačkoli já svědectví vydávám sám o sobě , však pravé jest svědectví mé ; nebo vím , odkud jsem přišel a kam jdu . Ale vy nevíte , odkud jsem přišel , anebo kam jdu . Vy podle těla soudíte , já nesoudím žádného . A bychť pak i soudil já , soud můj jestiť pravý ; nebo nejsem sám , ale jsem já a ten , kterýž mne poslal , Otec . A v Zákoně vašem psáno jest : Že dvou člověků svědectví pravé jest . Jáť svědectví vydávám sám o sobě , a svědectví vydává o mně ten , kterýž mne poslal , Otec . Tedy řekli jemu : Kdež jest ten tvůj Otec ? Odpověděl Ježíš : Aniž mne znáte , ani Otce mého . Kdybyste mne znali , i Otce mého znali byste . Tato slova mluvil Ježíš u pokladnice , uče v chrámě , a žádný ho nejal , nebo ještě byla nepřišla hodina jeho . I řekl jim opět Ježíš : Já jdu , a hledati budete mne , a v hříchu vašem zemřete . Kam já jdu , vy nemůžete přijíti . I pravili Židé : Zdali se sám zabije , že praví : Kam já jdu , vy nemůžete přijíti ? I řekl jim : Vy z důlu jste , já s hůry jsem . Vy jste z tohoto světa , já nejsem z světa tohoto . Protož jsem řekl vám : Že zemřete v hříších svých . Nebo jestliže nebudete věřiti , že já jsem , zemřete v hříších vašich . I řekli jemu : Kdo jsi ty ? I řekl jim Ježíš : To , což hned s počátku pravím vám . Mnohoť mám o vás mluviti a souditi , ale ten , kterýž mne poslal , pravdomluvný jest , a já , což jsem slyšel od něho , to mluvím na světě . A oni neporozuměli , že by o Bohu Otci pravil jim . Protož řekl jim Ježíš : Když povýšíte Syna člověka , tehdy poznáte , že já jsem . A sám od sebe nic nečiním , ale jakž mne naučil Otec můj , takť mluvím . A ten , kterýž mne poslal , se mnouť jest , a neopustil mne samého Otec ; nebo což jest jemu libého , to já činím vždycky . Ty věci když mluvil , mnozí uvěřili v něho . Tedy řekl Ježíš těm Židům , kteříž uvěřili jemu : Jestliže vy zůstanete v řeči mé , právě učedlníci moji budete . A poznáte pravdu , a pravda vás vysvobodí . I odpověděli jemu : Símě Abrahamovo jsme , a žádnému jsme nesloužili nikdy . I kterakž ty díš : Že svobodní budete ? Odpověděl jim Ježíš : Amen , amen pravím vám : Že každý , kdož činí hřích , služebník jest hřícha . A služebník nezůstává v domu na věky ; ale Syn zůstává na věky . Protož jestližeť vás vysvobodí Syn , právě svobodní budete . Vím , že jste símě Abrahamovo , ale hledáte mne zabíti ; nebo řeč má nemá místa u vás . Já , což jsem viděl u Otce svého , to mluvím ; a i vy , co jste viděli u otce vašeho , to činíte . Odpověděli a řekli jemu : Otec náš jest Abraham . Dí jim Ježíš : Kdybyste synové Abrahamovi byli , činili byste skutky Abrahamovy . Ale nyní hledáte mne zabíti , člověka toho , kterýž jsem pravdu mluvil vám , kterouž jsem slyšel od Boha . Tohoť jest Abraham nečinil . Vy činíte skutky otce svého . I řekli jemu : Myť z smilstva nejsme zplozeni , jednohoť Otce máme , totiž Boha . Tedy řekl jim Ježíš : Byť Bůh Otec váš byl , milovali byste mne . Nebo já jsem z Boha pošel , a přišel jsem ; aniž jsem sám od sebe přišel , ale on mne poslal . Proč mluvení mého nechápáte ? Protože hned slyšeti nemůžete řeči mé . Vy z otce ďábla jste , a žádosti otce vašeho chcete činiti . On byl vražedník od počátku , a v pravdě nestál ; nebo pravdy v něm není . Když mluví lež , z svého vlastního mluví ; nebo lhář jest a otec lži . Já pak že pravdu pravím , nevěříte mi . Kdo z vás bude mne obviňovati z hříchu ? A poněvadž pravdu pravím , proč vy mi nevěříte ? Kdo z Boha jest , slova Boží slyší ; protož vy neslyšíte , že z Boha nejste . Tedy odpověděli Židé a řekli jemu : Zdaliž my dobře nepravíme , že jsi ty Samaritán , a ďábelství máš ? Odpověděl Ježíš : Jáť ďábelství nemám , ale ctím Otce svého ; než vy jste mne neuctili . Jáť pak nehledám chvály své ; jestiť , kdo hledá a soudí . Amen , amen pravím vám : Bude-li kdo zachovávati slovo mé , smrti neuzří na věky . Tedy řekli mu Židé : Nyní jsme poznali , že ďábelství máš . Abraham umřel i proroci , a ty pravíš : Bude-li kdo zachovávati řeč mou , smrti neokusí na věky . Zdali jsi ty větší otce našeho Abrahama , kterýž umřel ? I proroci zemřeli jsou . Kým ty se činíš ? Odpověděl Ježíš : Chválím-liť já se sám , chvála má nic není . Jestiť kterýž mne chválí , Otec můj , o němž vy pravíte , že Bůh váš jest . A nepoznali jste ho , ale já jej znám . A kdybych řekl , že ho neznám , byl bych podobný vám , lhář . Ale známť jej , a řeč jeho zachovávám . Abraham , otec váš , veselil se , aby viděl den můj , i viděl , a radoval se . Tedy řekli jemu Židé : Padesáti let ještě nemáš , a Abrahama jsi viděl ? Řekl jim Ježíš : Amen , amen pravím vám : Prve nežli Abraham byl , já jsem . I zchápali Židé kamení , aby házeli na něj . Ježíš pak skryl se , a prošed skrze ně , vyšel z chrámu , a tak jich znikl . Pomíjeje Ježíš , uzřel člověka slepého od narození . I otázali se učedlníci jeho , řkouce : Mistře , kdo jest zhřešil , tento-li , čili rodičové jeho , že se slepý narodil ? Odpověděl Ježíš : Ani tento nezhřešil , ani rodičové jeho , ale aby zjeveni byli skutkové Boží na něm . Jáť musím dělati dílo toho , kterýž mne poslal , dokudž den jest . Přicházíť noc , kdyžto žádný nebude moci dělati . Dokudž jsem na světě , Světlo jsem světa . To pověděv , plinul na zemi , a učinil bláto z sliny , i pomazal tím blátem oči slepého . A řekl jemu : Jdi , umej se v rybníku Siloe , jenž se vykládá : Poslaný . A on šel a umyl se , i přišel , vida . Sousedé pak a ti , kteříž jej prve vídali slepého , řekli : Však tento jest , kterýž sedával a žebral ? Jiní pravili , že ten jest , a jiní , že jest podoben k němu . Ale on pravil : Já jsem . Tedy řekli jemu : Kterak jsou otevříny oči tvé ? On odpověděl a řekl : Člověk ten , kterýž slove Ježíš , bláto učinil a pomazal očí mých , a řekl mi : Jdi k rybníku Siloe , a umej se . I odšed a umyv se , prohlédl jsem . I řekli jemu : Kde jest ten člověk ? Řekl : Nevím . Tedy přivedli toho , kterýž někdy byl slepý , k farizeům . Byla pak sobota , když Ježíš učinil bláto a otevřel oči jeho . I tázali se ho opět i farizeové , kterak by prozřel . On pak řekl jim : Bláto položil mi na oči , a umyl jsem se , i vidím . Tedy někteří z farizeů řekli : Tento člověk není z Boha , nebo neostříhá soboty . Jiní pravili : Kterak může člověk hříšný takové divy činiti ? I byla různice mezi nimi . Tedy řekli opět slepému : Co ty o něm pravíš , že otevřel oči tvé ? A on řekl : Že prorok jest . I nevěřili Židé o něm , by slepý byl a prozřel , až povolali rodičů toho , kterýž byl prozřel . A otázali se jich , řkouce : Jest-li ten syn váš , o kterémž vy pravíte , že by se slepý narodil ? Kterakž pak nyní vidí ? Odpověděli jim rodičové jeho a řekli : Vímeť , že tento jest syn náš a že se slepý narodil . Ale kterak nyní vidí , nevíme ; aneb kdo jest otevřel oči jeho , myť nevíme . Však má léta , ptejte se ho , on sám za sebe mluviti bude . Tak mluvili rodičové jeho , že se báli Židů ; nebo již tak byli uložili Židé , kdož by ho koli vyznal Kristem , aby byl vyobcován ze školy . Protož řekli rodičové jeho : Máť léta , ptejte se jeho . I zavolali po druhé člověka toho , kterýž býval slepý , a řekli jemu : Vzdej chválu Bohu . My víme , že člověk ten hříšník jest . I odpověděl on a řekl : Jest-li hříšník , nevím , než to vím , že byv slepý , již nyní vidím . I řekli jemu opět : Coť učinil ? Kterak otevřel oči tvé ? Odpověděl jim : Již jsem vám pověděl , a neslyšeli jste ? Což opět chcete slyšeti ? Zdaliž i vy chcete učedlníci jeho býti ? I zlořečili jemu a řekli : Budiž ty sám učedlníkem jeho , ale myť jsme Mojžíšovi učedlníci . My víme , že Mojžíšovi mluvil Bůh , tento pak nevíme , odkud jest . Odpověděl ten člověk a řekl jim : Toť jest jistě divná věc , že vy nevíte , odkud jest , a otevřel oči mé . Víme pak , že Bůh hříšníků neslyší , ale kdo by byl ctitel Boží a vůli jeho činil by , toho slyší . Od věku není slýcháno , aby kdo otevřel oči slepého tak narozeného . Byť tento nebyl od Boha , nemohlť by nic učiniti . Odpověděli a řekli jemu : Ty jsi všecken se v hříších narodil , a ty náš učíš ? I vyhnali jej ven . Uslyšel pak Ježíš , že jsou jej vyhnali ven . A když jej nalezl , řekl jemu : Věříš-liž ty v Syna Božího ? Odpověděl on a řekl : I kdož jest , Pane , abych věřil v něho ? I řekl jemu Ježíš : I viděl jsi ho , a kterýž mluví s tebou , onť jest . A on řekl : Věřím , Pane , a klaněl se jemu . I řekl jemu Ježíš : Na soud přišel jsem já na tento svět , aby ti , kteříž nevidí , viděli , a ti , jenž vidí , aby slepí byli . I slyšeli to někteří z farizeů , kteříž s ním byli , a řekli jemu : Zdali i my slepí jsme ? Řekl jim Ježíš : Byste slepí byli , hříchu byste neměli ; ale nyní pravíte : Vidíme , protož hřích váš zůstává . Amen , amen pravím vám : Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí , ale vchází jinudy , ten zloděj jest a lotr . Ale kdož vchází dveřmi , pastýř jest ovcí . Tomuť vrátný otvírá , a ovce hlas jeho slyší , a on svých vlastních ovec ze jména povolává , a vyvodí je . A jakž ovce své vlastní ven vypustí , před nimi jde , a ovce jdou za ním ; nebo znají hlas jeho . Ale cizího nikoli následovati nebudou , ale utekou od něho ; nebo neznají hlasů cizích . To přísloví pověděl jim Ježíš , ale oni nevěděli , co by to bylo , což jim mluvil . Tedy opět řekl jim Ježíš : Amen , amen pravím vám : Že já jsem dveře ovcí . Všickni , kolikož jich koli přede mnou přišlo , zloději jsou a lotři , ale neslyšely jich ovce . Já jsem dveře . Skrze mne všel-li by kdo , spasen bude , a vejde i vyjde , a pastvu nalezne . Zloděj nepřichází , jediné aby kradl a mordoval a hubil ; já jsem přišel , aby život měly , a hojně aby měly . Já jsem ten pastýř dobrý . Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce . Ale nájemník a ten , kterýž není pastýř , jehož nejsou ovce vlastní , vida vlka , an jde , i opouští ovce i utíká , a vlk lapá a rozhání ovce . Nájemník pak utíká ; nebo nájemník jest , a nemá péče o ovce . Já jsem ten dobrý pastýř , a známť ovce své , a znajíť mne mé . Jakož mne zná Otec , tak i já znám Otce , a duši svou pokládám za ovce . A mámť i jiné ovce , kteréž nejsou z tohoto ovčince . I tyť musím přivésti , a hlas můj slyšeti budou . A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř . Protož mne Otec miluje , že já pokládám duši svou , abych ji zase vzal . Nižádnýť jí nebéře ode mne , ale já pokládám ji sám od sebe . Mám moc položiti ji , a mám moc zase vzíti ji . To přikázání vzal jsem od Otce svého . Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči . A pravili mnozí z nich : Ďábelství má a blázní . Co ho posloucháte ? Jiní pravili : Tato slova nejsou ďábelství majícího . Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati ? I bylo posvícení v Jeruzalémě , a zima byla . I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově . Tedy obstoupili jej Židé , a řekli jemu : Dokudž duši naši držíš ? Jestliže jsi ty Kristus , pověz nám zjevně . Odpověděl jim Ježíš : Pověděl jsem vám , a nevěříte . Skutkové , kteréž já činím ve jménu Otce svého , tiť svědectví vydávají o mně . Ale vy nevěříte , nebo nejste z ovcí mých , jakož jsem vám pověděl . Nebo ovce mé hlas můj slyší , a já je znám , a následujíť mne . A jáť život věčný dávám jim , a nezahynouť na věky , aniž jich kdo vytrhne z ruky mé . Otec můj , kterýž mi je dal , většíť jest nade všecky , a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého . Já a Otec jedno jsme . Tedy zchápali opět kamení Židé , aby jej kamenovali . Odpověděl jim Ježíš : Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého . Pro který z těch skutků kamenujete mne ? Odpověděli jemu Židé , řkouce : Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme , ale pro rouhání , totiž že ty , člověk jsa , děláš se Bohem . Odpověděl jim Ježíš : Však psáno jest v Zákoně vašem : Já jsem řekl : Bohové jste . Poněvadž ty nazval bohy , k nimžto řeč Boží stala se , a nemůžeť zrušeno býti Písmo , Kterakž tedy o mně , kteréhož posvětil Otec a poslal na svět , vy pravíte , že se rouhám , že jsem řekl : Syn Boží jsem ? Nečiním-liť skutků Otce svého , nevěřte mi . Pakliť činím , tedy byste pak mně nevěřili , aspoň skutkům věřte , abyste poznali a věřili , že Otec ve mně jest , a já v něm . Tedy opět hledali ho jíti , ale on vyšel z rukou jejich . I odšel opět za Jordán na to místo , kdež nejprv Jan křtil , a pozůstal tam . I přišli k němu mnozí , a pravili : Jan zajisté žádného divu neučinil , ale všecko , cožkoli mluvil Jan o tomto , pravé bylo . A mnozí tam uvěřili v něho . Byl pak nemocen člověk nějaký jménem Lazar z Betany , totiž z městečka Marie a Marty , sestry její . ( A to byla ta Maria , kteráž pomazala Pána mastí a vytřela nohy jeho vlasy svými , jejížto bratr Lazar byl nemocen . ) Tedy poslaly k němu sestry jeho , řkouce : Pane , aj , ten , kteréhož miluješ , nemocen jest . A uslyšav to Ježíš , řekl : Nemoc ta neníť k smrti , ale pro slávu Boží , aby oslaven byl Syn Boží skrze ni . Miloval pak Ježíš Martu i sestru její i Lazara . A jakž uslyšel , že by nemocen byl , i pozůstal za dva dni na tom místě , kdež byl . Potom pak dí učedlníkům : Pojďme zase do Judstva . Řekli jemu učedlníci : Mistře , nyní hledali tě Židé kamenovati , a ty zase tam chceš jíti ? Odpověděl Ježíš : Však dvanácte hodin za den jest . Chodí-li kdo ve dne , neurazí se ; nebo světlo tohoto světa vidí . Pakliť by kdo chodil v noci , urazíť se ; nebo světla není v něm . To pověděl , a potom dí jim : Lazar , přítel náš , spí , ale jduť , abych jej ze sna probudil . I řekli učedlníci jeho : Pane , spí-liť , zdráv bude . Ale Ježíš řekl o smrti jeho , oni pak domnívali se , že by o spání sna mluvil . Tedy řekl jim Ježíš zjevně : Lazar umřel . A raduji se pro vás , že jsem tam nebyl , abyste věřili . Ale pojďme k němu . I řekl Tomáš , kterýž slove Didymus , spoluučedlníkům : Pojďme i my , abychom zemřeli s ním . Tedy přišel Ježíš , i nalezl ho již čtyři dni v hrobě pochovaného . Byla pak Betany blízko od Jeruzaléma , okolo honů patnácte . Mnozí pak z Židů byli přišli k Martě a Mariji , aby je těšili pro smrt bratra jejich . Tedy Marta , jakž uslyšela , že Ježíš jde , vyšla proti němu , ale Maria doma seděla . I řekla Marta k Ježíšovi : Pane , kdybys ty byl zde , bratr můj byl by neumřel . Ale i nyníť vím , že cožkoli požádal bys od Boha , dá tobě Bůh . Dí jí Ježíš : Vstaneť bratr tvůj . Řekla jemu Marta : Vím , že vstane při vzkříšení v den nejposlednější . Řekl jí Ježíš : Já jsem vzkříšení i život . Kdo věří ve mne , byť pak i umřel , živ bude . A každý , kdož jest živ , a věří ve mne , neumřeť na věky . Věříš-li tomu ? Řekla jemu : Ovšem , Pane , já jsem uvěřila , že jsi ty Kristus , Syn Boží , kterýž měl přijíti na svět . A když to pověděla , odešla a zavolala tajně Marie , sestry své , řkuci : Mistr zde jest , a volá tebe . Ona jakž to uslyšela , vstala rychle , a šla k němu . ( Ještě pak byl Ježíš nepřišel do městečka , ale byl na tom místě , kdež vyšla byla proti němu Marta . ) Tedy Židé , kteříž s ní byli v domě a těšili ji , viděvše Mariji , že jest rychle vstala a vyšla , šli za ní , řkouce : Jde k hrobu , aby tam plakala . Ale Maria , když tam přišla , kdež byl Ježíš , uzřevši jej , padla k nohám jeho , a řekla jemu : Pane , bys ty byl zde , bratr můj byl by neumřel . Ježíš pak jakž uzřel , ana pláče , i Židy , kteříž byli s ní přišli , ani plačí , zastonal duchem , a zkormoutil se . A řekl : Kdež jste jej položili ? Řkou jemu : Pane , pojď a pohleď . I zaplakal Ježíš . Tedy řekli Židé : Aj , kterak ho miloval ! Někteří pak z nich řekli : Nemohl-liž jest tento , kterýž otevřel oči slepého , učiniti i toho , aby tento neumřel ? Ježíš pak opět zastonav sám v sobě , přišel k hrobu . Byla pak jeskyně , a kámen byl svrchu položen na ni . I dí Ježíš : Zdvihněte kámen . Řekla jemu Marta , sestra toho mrtvého : Pane , jižť smrdí ; nebo čtyři dni v hrobě jest . Dí jí Ježíš : Všakť jsem řekl , že budeš-li věřiti , uzříš slávu Boží . Tedy zdvihli kámen , kdež byl mrtvý pochován . Ježíš pak pozdvihl vzhůru očí a řekl : Otče , děkuji tobě , že jsi mne slyšel . Já zajisté vím , že ty mne vždycky slyšíš , ale pro zástup , kterýž okolo stojí , řekl jsem , aby věřili , že jsi ty mne poslal . A to pověděv , zavolal hlasem velikým : Lazaře , pojď ven ! I vyšel , kterýž byl umřel , maje svázané ruce i nohy rouchami , a tvář jeho šatem byla obvinuta . Řekl jim Ježíš : Rozvěžtež jej , a nechte , ať odejde . Tedy mnozí z Židů , kteříž byli přišli k Mariji , viděvše , co jest učinil Ježíš , uvěřili v něho . Někteří pak z nich odešli k farizeům a pověděli jim , co jest učinil Ježíš . I sešli se přední kněží a farizeové v radu , a pravili : Co činíme ? Tento člověk divy mnohé činí . Necháme-li ho tak , všickni uvěří v něho , i přijdou Římané , a odejmou místo naše i lid . Jeden pak z nich , jménem Kaifáš , nejvyšším knězem jsa toho léta , řekl jim : Vy nic nevíte , Aniž co o tom přemyšlujete , že jest užitečné nám , aby jeden člověk umřel za lid , a ne , aby všecken tento národ zahynul . Toho pak neřekl sám od sebe , ale nejvyšším knězem byv léta toho , prorokoval , že jest měl Ježíš umříti za tento národ , A netoliko za tento národ , ale také , aby syny Boží rozptýlené shromáždil v jedno . Protož od toho dne spolu se o to radili , aby jej zabili . Ježíš pak již nechodil zjevně mezi Židy , ale odšel odtud do krajiny , kteráž byla blízko pouště , do města , jenž slove Efraim , a tu bydlil s učedlníky svými . Byla pak blízko velikanoc Židovská . I šli mnozí do Jeruzaléma z krajiny té před velikonocí , aby se očistili . I hledali Ježíše , a rozmlouvali vespolek , v chrámě stojíce : Co se vám zdá , že nepřišel k svátku ? Vydali pak byli přední kněží a farizeové mandát , jestliže by kdo zvěděl , kde by byl , aby pověděl , aby jej jali . Tedy Ježíš šestý den před velikonocí přišel do Betany , kdežto byl Lazar , ten kterýž byl umřel , jehož vzkřísil z mrtvých . I připravili jemu tu večeři , a Marta posluhovala , Lazar pak byl jeden z stolících s nimi . Maria pak vzavši libru masti drahé z nardu výborného , pomazala noh Ježíšových , a vytřela vlasy svými nohy jeho . I naplněn jest dům vůní té masti . Tedy řekl jeden z učedlníků jeho , Jidáš , syn Šimona Iškariotského , kterýž jej měl zraditi : Proč tato mast není prodána za tři sta peněz , a není dáno chudým ? To pak řekl , ne že by měl péči o chudé , ale že zloděj byl , a měšec měl , a to , což do něho kladeno bylo , nosil . Tedy řekl Ježíš : Nech jí , ke dni pohřebu mého zachovala to . Chudé zajisté vždycky máte s sebou , ale mne ne vždycky míti budete . Zvěděl pak zástup veliký z Židů o něm , že by tu byl . I přišli tam , ne pro Ježíše toliko , ale také , aby Lazara viděli , kteréhož byl vzkřísil z mrtvých . Radili se pak přední kněží , aby i Lazara zamordovali . Nebo mnozí z Židů odcházeli pro něho , a uvěřili v Ježíše . Potom nazejtří mnohý zástup , kterýž byl přišel k svátku velikonočnímu , když uslyšeli , že Ježíš jde do Jeruzaléma , Nabrali ratolestí palmových , a vyšli proti němu , a volali : Spas nás ! Požehnaný , jenž se béře ve jménu Páně , Král Izraelský . I dostav Ježíš oslátka , vsedl na ně , jakož psáno jest : Neboj se , dcero Sionská , aj , Král tvůj béře se , na oslátku sedě . Tomu pak nesrozuměli učedlníci jeho zprvu , ale když oslaven byl Ježíš , tedy se rozpomenuli , že jest to psáno bylo o něm a že jemu to učinili . Vydával pak o něm svědectví zástup , kterýž byl s ním , že Lazara povolal z hrobu a vzkřísil jej z mrtvých . Protož i v cestu vyšel jemu zástup , když slyšeli , že by ten div učinil . Tedy farizeové pravili mezi sebou : Vidíte , že nic neprospíváte ? Aj , všecken svět postoupil po něm . Byli pak někteří Řekové z těch , kteříž přicházívali , aby se modlili v svátek . Ti také přistoupili k Filipovi , kterýž byl od Betsaidy Galilejské , a prosili ho , řkouce : Pane , chtěli bychom Ježíše viděti . Přišel Filip a pověděl Ondřejovi , Ondřej pak a Filip pověděli Ježíšovi . A Ježíš odpověděl jim , řka : Přišlať jest hodina , aby oslaven byl Syn člověka . Amen , amen pravím vám : Zrno pšeničné padna v zemi , neumře-li , onoť samo zůstane , a pakliť umře , mnohý užitek přinese . Kdož miluje duši svou , ztratíť ji ; a kdož nenávidí duše své na tomto světě , k životu věčnému ostříhá jí . Slouží-li mi kdo , následujž mne ; a kdež jsem já , tuť i můj služebník bude . A bude-li mi kdo sloužiti , poctíť ho Otec můj . Nyní duše má zkormoucena jest , a což dím ? Otče , vysvoboď mne z této hodiny . Ale proto jsem přišel k hodině této . Otče , oslaviž jméno své . Tedy přišel hlas s nebe řkoucí : I oslavil jsem , i ještě oslavím . Ten pak zástup , kterýž tu stál a to slyšel , pravil : Zahřmělo . Jiní pravili : Anděl k němu mluvil . Odpověděl Ježíš a řekl : Ne pro mneť hlas tento se stal , ale pro vás . Nyníť jest soud světa tohoto , nyní kníže světa tohoto vyvrženo bude ven . A já budu-liť povýšen od země , všecky potáhnu k sobě . ( To pak pověděl , znamenaje , kterou by smrtí měl umříti . ) Odpověděl jemu zástup : My jsme slyšeli z Zákona , že Kristus zůstává na věky , a kterakž ty pravíš , že musí býti povýšen Syn člověka ? Kdo jest to Syn člověka ? Tedy řekl jim Ježíš : Ještě na malý čas Světlo s vámi jest . Choďte , dokud Světlo máte , ať vás tma nezachvátí ; nebo kdo chodí ve tmách , neví , kam jde . Dokud Světlo máte , věřte v Světlo , abyste synové Světla byli . Toto pověděl Ježíš , a odšed , skryl se před nimi . A ačkoli tak mnohá znamení činil před nimi , však jsou neuvěřili v něho , Aby se naplnila řeč Izaiáše proroka , kterouž pověděl : Pane , kdo uvěřil kázaní našemu a rámě Páně komu jest zjeveno ? Ale protoť jsou nemohli věřiti , neb opět Izaiáš řekl : Oslepil oči jejich a zatvrdil srdce jejich , aby očima neviděli a srdcem nerozuměli a neobrátili se , abych jich neuzdravil . To pověděl Izaiáš , když viděl slávu jeho a mluvil o něm . A ačkoli mnozí z knížat uvěřili v něho , však pro farizee nevyznávali ho , aby ze školy nebyli vyobcováni . Nebo milovali slávu lidskou více než slávu Boží . Ježíš pak zvolal a řekl : Kdo věří ve mne , ne ve mneť věří , ale v toho , jenž mne poslal . A kdož vidí mne , vidí toho , kterýž mne poslal . Já Světlo na svět jsem přišel , aby žádný , kdož věří ve mne , ve tmě nezůstal . A slyšel-liť by kdo slova má , a nevěřil by , jáť ho nesoudím ; nebo nepřišel jsem , abych soudil svět , ale abych spasen učinil svět . Kdož mnou pohrdá a nepřijímá slov mých , máť , kdo by jej soudil . Slova , kteráž jsem mluvil , tať jej souditi budou v nejposlednější den . Nebo já sám od sebe jsem nemluvil , ale ten , jenž mne poslal , Otec , on mi přikázaní dal , co bych měl praviti a mluviti . A vím , že přikázání jeho jest život věčný . A protož , což já mluvím , jakž mi pověděl Otec , takť mluvím . Před svátkem pak velikonočním , věda Ježíš , že přišla hodina jeho , aby šel z tohoto světa k Otci , milovav své , kteříž byli na světě , až do konce je miloval . A když večeřeli , ( a ďábel již byl vnukl v srdce Jidáše Šimona Iškariotského , aby jej zradil , ) Věda Ježíš , že jemu Otec všecko v ruce dal a že od Boha vyšel a k Bohu jde , Vstal od večeře , a složil roucho své , a vzav rouchu , přepásal se . Potom nalil vody do medenice , i počal umývati nohy učedlníků a vytírati rouchou , kterouž byl přepásán . Tedy přišel k Šimonovi Petrovi . A on řekl jemu : Pane , ty mi chceš nohy mýti ? Odpověděl Ježíš a řekl jemu : Co já činím , ty nevíš nyní , ale potom zvíš . Dí jemu Petr : Nebudeš ty mýti noh mých na věky . Odpověděl jemu Ježíš : Neumyji-liť tebe , nebudeš míti dílu se mnou . Dí jemu Šimon Petr : Pane , netoliko nohy mé , ale i ruce i hlavu . Řekl jemu Ježíš : Kdož jest umyt , nepotřebuje , než aby nohy umyl ; nebo čist jest všecken . I vy čistí jste , ale ne všickni . Nebo věděl o zrádci svém ; protož řekl : Ne všickni čistí jste . Když pak umyl nohy jejich a vzal na sebe roucho své , posadiv se za stůl zase , řekl jim : Víte-liž , co jsem učinil vám ? Vy nazýváte mne Mistrem a Pánem , a dobře pravíte , jsemť zajisté . Poněvadž tedy já umyl jsem nohy vaše , Pán a Mistr , i vy máte jeden druhému nohy umývati . Příklad zajisté dal jsem vám , abyste , jakož jsem já učinil vám , i vy též činili . Amen , amen pravím vám : Není služebník větší pána svého , ani posel větší nežli ten , kdož jej poslal . Znáte-li tyto věci , blahoslavení jste , budete-li je činiti . Ne o všechť vás pravím . Já vím , které jsem vyvolil , ale musí to býti , aby se naplnilo písmo : Ten , jenž jí chléb se mnou , pozdvihl proti mně paty své . Nyní pravím vám , prve než by se to stalo , abyste , když se stane , uvěřili , že já jsem . Amen , amen pravím vám : Kdo přijímá toho , kohož bych já poslal , mneť přijímá ; a kdož mne přijímá , přijímá toho , kterýž mne poslal . A to pověděv Ježíš , zkormoutil se v duchu , a osvědčil , řka : Amen , amen pravím vám , že jeden z vás mne zradí . Tedy učedlníci vzhlédali na sebe vespolek , pochybujíce , o kom by to pravil . Byl pak jeden z učedlníků Ježíšových , kterýž zpolehl na klíně jeho , jehož miloval Ježíš . Protož tomu návěští dal Šimon Petr , aby se zeptal , kdo by to byl , o němž praví ? A on odpočívaje na prsech Ježíšových , řekl jemu : Pane , kdo jest ? Odpověděl Ježíš : Ten jest , komuž já omočené skyvy chleba podám . A omočiv skyvu chleba , podal Jidášovi , synu Šimona Iškariotského . A hned po vzetí toho chleba vstoupil do něho satan . I řekl jemu Ježíš : Co činíš , čiň spěšně . Tomu pak žádný z přísedících nerozuměl , k čemu by jemu to řekl . Nebo někteří se domnívali , poněvadž Jidáš měšec měl , že by jemu řekl Ježíš : Nakup těch věcí , kterýchž jest nám potřebí k svátku , anebo aby něco chudým dal . A on vzav skyvu chleba , hned vyšel . A byla již noc . Když pak on vyšel , dí Ježíš : Nyníť oslaven jest Syn člověka , a Bůh oslaven jest v něm . A poněvadž Bůh oslaven jest v něm , i Bůh oslaví jej sám v sobě , a to hned oslaví jej . Synáčkové , ještě maličko s vámi jsem . Hledati mne budete , a jakož jsem řekl Židům : Kam já jdu , vy nemůžete přijíti , tak i vám pravím nyní . Přikázání nové dávám vám , abyste se milovali vespolek ; jakož já miloval jsem vás , tak abyste i vy milovali jeden druhého . Po tomť poznají všickni , že jste moji učedlníci , budete-li míti lásku jedni k druhým . Dí jemu Šimon Petr : Pane , kam jdeš ? Odpověděl mu Ježíš : Kam já jdu , nemůžeš ty nyní jíti za mnou , ale půjdeš potom . Dí jemu Petr : Pane , proč bych nemohl nyní jíti za tebou ? A já duši svou za tebe položím . Odpověděl jemu Ježíš : Duši svou za mne položíš ? Amen pravím tobě : Nezazpíváť kohout , až mne třikrát zapříš . Nermutiž se srdce vaše . Věříte v Boha , i ve mne věřte . V domu Otce mého příbytkové mnozí jsou . Byť nebylo tak , pověděl bych vám . Jduť , abych vám připravil místo . A odejdu-liť , a připravím vám místo , zaseť přijdu , a poberu vás k sobě samému , abyste , kde jsem já , i vy byli . A kam já jdu , víte , i cestu víte . Dí jemu Tomáš : Pane , nevíme , kam jdeš . A kterak můžeme cestu věděti ? Dí jemu Ježíš : Já jsem cesta , i pravda , i život . Žádný nepřichází k Otci než skrze mne . Byste znali mne , také i Otce mého znali byste ; a již nyní jej znáte , a viděli jste ho . Řekl jemu Filip : Pane , ukaž nám Otce , a dostiť jest nám . Dí jemu Ježíš : Tak dlouhý čas s vámi jsem , a nepoznal jsi mne ? Filipe , kdož vidí mne , vidí Otce , a kterak ty pravíš : Ukaž nám Otce ? A což nevěříš , že já v Otci a Otec ve mně jest ? Slova , kteráž já mluvím vám , sám od sebe nemluvím , ale Otec ve mně přebývaje , onť činí skutky . Věřtež mi , že jsem já v Otci a Otec ve mně ; nebo aspoň pro samy skutky věřte mi . Amen , amen pravím vám : Kdož věří ve mne , skutky , kteréž já činím , i on činiti bude , a větší nad ty činiti bude . Nebo já jdu k Otci svému . A jestliže byste co prosili ve jménu mém , toť učiním , aby oslaven byl Otec v Synu . Budete-li zač prositi ve jménu mém , jáť učiním . Milujete-li mne , přikázání mých ostříhejte . A jáť prositi budu Otce , a jiného Utěšitele dá vám , aby s vámi zůstal na věky , Ducha pravdy , jehož svět nemůže přijíti . Nebo nevidí ho , aniž ho zná , ale vy znáte jej , nebť u vás přebývá a v vás bude . Neopustímť vás sirotků , přijduť k vám . Ještě maličko , a svět mne již neuzří , ale vy uzříte mne ; nebo já živ jsem , a i vy živi budete . V ten den vy poznáte , že já jsem v Otci svém , a vy ve mně , a já v vás . Kdož by měl přikázaní má a ostříhal jich , onť jest ten , kterýž mne miluje . A kdož mne miluje , milován bude od Otce mého , a jáť jej budu milovati a zjevím jemu samého sebe . Řekl jemu Judas , ne onen Iškariotský : Pane , jakž jest to , že sebe nám zjeviti chceš , a ne světu ? Odpověděl Ježíš a řekl jemu : Miluje-li mne kdo , slova mého ostříhati bude , a Otec můj bude jej milovati , a k němu přijdeme , a příbytek u něho učiníme . Kdož pak nemiluje mne , slov mých neostříhá ; a slovo , kteréž slyšíte , neníť mé , ale toho , kterýž mne poslal , Otcovo . Toto mluvil jsem vám , u vás přebývaje . Utěšitel pak , ten Duch svatý , kteréhož pošle Otec ve jménu mém , onť vás naučí všemu a připomeneť vám všecko , což jsem koli mluvil vám . Pokoj zůstavuji vám , pokoj můj dávám vám ; ne jako svět dává , já dávám vám . Nermutiž se srdce vaše , ani strachuj . Slyšeli jste , že já řekl jsem vám : Jdu , a zase přijdu k vám . Kdybyste mne milovali , radovali byste se jistě , že jsem řekl : Jdu k Otci ; nebo Otec větší mne jest . A nyní pověděl jsem vám , prve nežli by se stalo , abyste , když se stane , uvěřili . Již nemnoho mluviti budu s vámi ; neboť jde Kníže tohoto světa , ale nemáť nic na mně . Ale aby poznal svět , že miluji Otce , a jakož mi přikázání dal Otec , tak činím . Vstaňte , pojďme odtud . Já jsem ten vinný kmen pravý , a Otec můj vinař jest Každou ratolest , kteráž ve mně nenese ovoce , odřezuje , a každou , kteráž nese ovoce , čistí , aby hojnější ovoce nesla . Již vy čisti jste pro řeč , kterouž jsem mluvil vám . Zůstaňtež ve mně , a já v vás . Jakož ratolest nemůže nésti ovoce sama od sebe , nezůstala-li by při kmenu , takž ani vy , leč zůstanete ve mně . Já jsem vinný kmen a vy ratolesti . Kdo zůstává ve mně , a já v něm , ten nese ovoce mnohé ; nebo beze mne nic nemůžete učiniti . Nezůstal-li by kdo ve mně , vyvržen bude ven jako ratolest , a uschneť , a sberouť ty ratolesti a na oheň uvrhou a shoříť . Zůstanete-li ve mně , a slova má zůstanou-liť v vás , což byste koli chtěli , proste , a staneť se vám . V tomť bývá oslaven Otec můj , když ovoce nesete hojné , a takť budete moji učedlníci . Jakož miloval mne Otec , tak i já miloval jsem vás . Zůstaňtež v milování mém . Budete-li zachovávati přikázaní má , zůstanete v mém milování , jakož i já přikázání Otce svého zachoval jsem , i zůstávám v jeho milování . Toto mluvil jsem vám , aby radost má zůstala v vás , a radost vaše aby byla plná . Totoť jest přikázání mé , abyste se milovali vespolek , jako i já miloval jsem vás . Většího milování nad to žádný nemá , než aby duši svou položil za přátely své . Vy přátelé moji jste , učiníte-li to , což já přikazuji vám . Již vás nebudu více nazývati služebníky , nebo služebník neví , co by činil pán jeho . Ale vás jsem nazval přáteli , nebo všecko , což jsem koli slyšel od Otce svého , oznámil jsem vám . Ne vy jste mne vyvolili , ale já jsem vás vyvolil a postavil , abyste šli a ovoce přinesli , a ovoce vaše aby zůstalo , aby zač byste koli prosili Otce ve jménu mém , dal vám . To přikazuji vám , abyste se milovali vespolek . Jestližeť vás svět nenávidí , víte , žeť jest mne prve než vás v nenávisti měl . Byste byli z světa , svět , což jest jeho , miloval by ; že pak nejste z světa , ale já z světa vyvolil jsem vás , protož vás svět nenávidí . Pamatujte na řeč mou , kterouž jsem já mluvil vám : Neníť služebník větší nežli pán jeho . Poněvadž se mně protivili , i vámť se protiviti budou ; poněvadž jsou řeči mé šetřili , i vaší šetřiti budou . Ale toto všecko učiní vám pro jméno mé ; nebo neznají toho , jenž mne poslal . Kdybych byl nepřišel a nemluvil jim , hříchu by neměli ; ale nyní výmluvy nemají z hříchu svého . Kdož mne nenávidí , i Otceť mého nenávidí . Bych byl skutků nečinil mezi nimi , jichžto žádný jiný nečinil , hříchu by neměli ; ale nyní jsou i viděli , i nenáviděli , i mne i Otce mého . Ale musilo tak býti , aby se naplnila řeč , kteráž v Zákoně jejich napsána jest : Že v nenávisti měli mne bez příčiny . Když pak přijde Utěšitel , kteréhož já pošli vám od Otce , Duch pravdy , kterýž od Otce pochází , tenť svědectví vydávati bude o mně . Ano i vy svědectví vydávati budete , nebo od počátku se mnou jste . Toto mluvil jsem vám , abyste se nezhoršili . Vypovědíť vás ze škol , ano přijdeť čas , že všeliký , kdož vás mordovati bude , domnívati se bude , že tím Bohu slouží . A toť učiní vám proto , že nepoznali Otce ani mne . Ale toto mluvil jsem vám , abyste , když přijde ten čas , rozpomenuli se na to , že jsem já to předpověděl vám . Tohoť jsem vám s počátku nemluvil , neb jsem byl s vámi . Nyní pak jdu k tomu , kterýž mne poslal , a žádný z vás neptá se mne : Kam jdeš ? Ale že jsem vám tyto věci mluvil , zámutek naplnil srdce vaše . Já pak pravdu pravím vám , že jest vám užitečné , abych já odšel . Nebo neodejdu-liť , Utěšitel nepřijde k vám ; a pakliť odejdu , pošli ho k vám . A onť přijda , obviňovati bude svět z hříchu , a z spravedlnosti , a z soudu . Z hříchu zajisté , že nevěří ve mne ; A z spravedlnosti , že jdu k Otci , a již více neuzříte mne ; Z soudu pak , že Kníže tohoto světa již jest odsouzeno . Ještěť bych měl mnoho mluviti vám , ale nemůžete snésti nyní . Ale když přijde ten Duch pravdy , uvedeť vás ve všelikou pravdu . Nebo nebude mluviti sám od sebe , ale cožkoli uslyší , toť mluviti bude ; ano i budoucí věci zvěstovati bude vám . Onť mne oslaví ; nebo z mého vezme , a zvěstuje vám . Všecko , cožkoli má Otec , mé jest . Protož jsem řekl , že z mého vezme , a zvěstuje vám . Maličko , a neuzříte mne , a opět maličko , a uzříte mne ; nebo já jdu k Otci . I řekli někteří z učedlníků jeho mezi sebou : Co jest to , že praví nám : Maličko , a neuzříte mne , a opět maličko , a uzříte mne , a že já jdu k Otci ? Protož pravili : Co jest to , že praví : Maličko ? Nevíme , co praví . I poznal Ježíš , že se ho chtěli otázati . I řekl jim : O tom tížete mezi sebou , že jsem řekl : Maličko , a neuzříte mne , a opět maličko , a uzříte mne ? Amen , amen pravím vám , že plakati a kvíliti budete vy , ale svět se bude radovati ; vy pak se budete rmoutiti , ale zámutek váš obrátíť se v radost . Žena , když rodí , zámutek má , nebo přišla hodina její ; ale když porodí dítě , již nepamatuje na soužení , pro radost , že se narodil člověk na svět . Protož i vy zámutek máte nyní , ale opět uzřím vás , a radovati se bude srdce vaše , a radosti vaší žádný neodejme od vás . A v ten den nebudete se mne tázati o ničemž . Amen , amen pravím vám : Že zač byste koli prosili Otce ve jménu mém , dáť vám . Až dosavad za nic jste neprosili ve jménu mém . Prostež , a vezmete , aby radost vaše doplněna byla . Toto v příslovích mluvil jsem vám ; přijdeť hodina , když již ne v příslovích budu mluviti vám , ale zjevně o Otci svém zvěstovati budu vám . V ten den ve jménu mém prositi budete , a nepravímť vám , že já budu prositi Otce za vás . Nebo sám Otec miluje vás , proto že jste vy mne milovali , a uvěřili , že jsem já od Boha vyšel . Vyšelť jsem od Otce , a přišel jsem na svět ; a opět opouštím svět , a jdu k Otci . Řkou jemu učedlníci jeho : Aj , nyní zjevně mluvíš , a přísloví žádného nepravíš . Nyní víme , že víš všecko , a nepotřebuješ , aby se kdo tebe tázal . Skrze to věříme , že jsi od Boha přišel . Odpověděl jim Ježíš : Nyní věříte . Aj , přijdeť hodina , anobrž již přišla , že se rozprchnete jeden každý k svému , a mne samého necháte . Ale nejsemť sám , nebo Otec se mnou jest . Tyto věci mluvil jsem vám , abyste ve mně pokoj měli . Na světě soužení míti budete , ale doufejtež , jáť jsem přemohl svět . To pověděv Ježíš , i pozdvihl očí svých k nebi a řekl : Otče , přišlať jest hodina , oslaviž Syna svého , aby i Syn tvůj oslavil tebe ; Jakož jsi dal jemu moc nad každým člověkem , aby těm všechněm , kteréž jsi dal jemu , on život věčný dal . Totoť jest pak věčný život , aby poznali tebe samého pravého Boha , a kteréhož jsi poslal , Ježíše Krista . Jáť jsem oslavil tebe na zemi ; dílo jsem vykonal , kteréž jsi mi dal , abych činil . A nyní oslaviž ty mne , Otče , u sebe samého , slávou , kterouž jsem měl u tebe , prve nežli svět byl . Oznámil jsem jméno tvé lidem , kteréž jsi mi dal z světa . Tvojiť jsou byli , a mně jsi je dal , a řeč tvou zachovali . A nyní poznali , že všecky věci , kteréž jsi mi dal , od tebe jsou . Nebo slova , kteráž jsi mi dal , dal jsem jim ; a oni přijali , a poznali vpravdě , že jsem od tebe vyšel , a uvěřili , že jsi ty mne poslal . Já za ně prosím , ne za svět prosím , ale za ty , kteréž jsi mi dal , nebo tvoji jsou . A všecky věci mé tvé jsou , a tvé mé jsou , a já oslaven jsem v nich . Již pak více nejsem na světě , ale oni jsou na světě , a já k tobě jdu . Otče svatý , ostříhejž jich ve jménu svém , kteréž jsi mi dal , ať by byli jedno jako i my . Dokudž jsem s nimi byl na světě , já jsem jich ostříhal ve jménu tvém . Kteréž jsi mi dal , zachoval jsem , a žádný z nich nezahynul , než syn zatracení , aby se Písmo naplnilo . Ale nyní k tobě jdu , a toto mluvím na světě , aby měli radost mou plnou v sobě . Já jsem jim dal slovo tvé , a svět jich nenáviděl ; nebo nejsou z světa , jako i já nejsem z světa . Neprosímť , abys je vzal z světa , ale abys jich zachoval od zlého . Z světať nejsou , jakož i já nejsem z světa . Posvětiž jich v pravdě své , slovo tvé pravda jest . Jakož jsi mne poslal na svět , i já jsem je poslal na svět . A já posvěcuji sebe samého za ně , aby i oni posvěceni byli v pravdě . Ne za tytoť pak toliko prosím , ale i za ty , kteříž skrze slovo jejich mají uvěřiti ve mne , Aby všickni jedno byli , jako ty , Otče , ve mně , a já v tobě , aby i oni v nás jedno byli , aby uvěřil svět , že jsi ty mne poslal . A já slávu , kterouž jsi mi dal , dal jsem jim , aby byli jedno , jakož i my jedno jsme . Já v nich , a ty ve mně , aby dokonáni byli v jedno , a aby poznal svět , že jsi ty mne poslal , a že jsi je miloval , jakožs i mne miloval . Otče , kteréž jsi mi dal , chciť , kdež jsem já , aby i oni byli se mnou , aby hleděli na slávu mou , kteroužs mi dal ; nebo jsi mne miloval před ustanovením světa . Otče spravedlivý , tebeť jest svět nepoznal , ale já jsem tebe poznal , a i tito poznali , že jsi ty mne poslal . A známéť jsem jim učinil jméno tvé , a ještě známo učiním , aby to milování , kterýmž jsi mne miloval , bylo v nich , a i já v nich . To když pověděl Ježíš , vyšel s učedlníky svými přes potok Cedron , kdež byla zahrada ; do kteréžto všel on i učedlníci jeho . Věděl pak i Jidáš , zrádce jeho , to místo ; nebo často chodíval tam Ježíš s učedlníky svými . Protož Jidáš pojav s sebou zástup , a od předních kněží a farizeů služebníky , přišel tam s lucernami a s pochodněmi a s zbrojí . Ježíš pak věda všecko , což přijíti mělo na něj , vyšed proti nim , řekl jim : Koho hledáte ? Odpověděli jemu : Ježíše Nazaretského . Řekl jim Ježíš : Jáť jsem . Stál pak s nimi i Jidáš , zrádce jeho . A jakž řekl jim : Já jsem , postoupili nazpět , a padli na zem . I otázal se jich opět : Koho hledáte ? A oni řekli : Ježíše Nazaretského . Odpověděl Ježíš : Pověděl jsem vám , že já jsem . Poněvadž tedy mne hledáte , nechtež těchto , ať odejdou . Aby se naplnila řeč , kterouž byl pověděl : Že které jsi mi dal , neztratil jsem z nich žádného . Tedy Šimon Petr , maje meč , vytrhl jej a udeřil služebníka nejvyššího kněze a uťal mu ucho jeho pravé . A bylo jméno služebníka toho Malchus . I řekl Ježíš Petrovi : Schovej meč svůj do pošvy . Což nemám píti kalicha , kterýž mi dal Otec ? Tedy zástup a hejtman a služebníci Židovští jali Ježíše , a svázali jej . A vedli ho k Annášovi nejprve ; nebo byl test Kaifášův , kterýž byl nejvyšším knězem toho léta . Kaifáš pak byl ten , kterýž byl radu dal Židům , že by užitečné bylo , aby člověk jeden umřel za lid . Šel pak za Ježíšem Šimon Petr a jiný učedlník . A ten učedlník byl znám nejvyššímu knězi , i všel s Ježíšem do síně nejvyššího kněze . Ale Petr stál u dveří vně . I vyšel ten druhý učedlník , kterýž byl znám nejvyššímu knězi , a promluvil s vrátnou , i uvedl tam Petra . Tedy řekla Petrovi děvečka vrátná : Nejsi-liž i ty z učedlníků člověka toho ? Řekl on : Nejsem . Stáli pak tu služebníci a pacholci , kteříž oheň udělali , nebo zima bylo , i zhřívali se . A byl s nimi také i Petr , stoje tu a zhřívaje se . Tedy nejvyšší kněz tázal se Ježíše o učedlnících jeho a o učení jeho . Odpověděl jemu Ježíš : Já zjevně mluvil jsem světu , já vždycky učíval jsem v škole a v chrámě , kdežto se odevšad Židé scházejí , a tajně jsem nic nemluvil , Co se mne ptáš ? Ptej se těch , kteříž mne slýchali , co jsem jim mluvil . Aj , tiť vědí , co jsem já mluvil . A když on to pověděl , jeden z služebníků , stoje tu , dal poliček Ježíšovi , řka : Tak-liž odpovídáš nejvyššímu knězi ? Odpověděl mu Ježíš : Mluvil-li jsem zle , svědectví vydej o zlém ; pakli dobře , proč mne tepeš ? I poslal jej Annáš svázaného k Kaifášovi nejvyššímu knězi . Stál pak Šimon Petr , a zhříval se . Tedy řekli jemu : Nejsi-liž i ty z učedlníků jeho ? Zapřel on a řekl : Nejsem . Dí jemu jeden z služebníků nejvyššího kněze , příbuzný toho , kterémuž Petr uťal ucho : Zdaž jsem já tebe neviděl s ním v zahradě ? Tedy Petr opět zapřel . A hned kohout zazpíval . I vedli Ježíše od Kaifáše do radného domu , a bylo ráno . Oni pak nevešli do radného domu , aby se neposkvrnili , ale aby jedli beránka . Tedy vyšel k nim Pilát ven a řekl : Jakou žalobu vedete proti člověku tomuto ? Odpověděli a řekli jemu : Byť tento nebyl zločinec , nedali bychom ho tobě . I řekl jim Pilát : Vezměte vy jej , a podle Zákona vašeho suďte ho . I řekli mu Židé : Námť nesluší zabíti žádného . Aby se řeč Ježíšova naplnila , kterouž řekl , znamenaje , kterou by smrtí měl umříti . Tedy Pilát všel opět do radného domu , i povolal Ježíše a řekl jemu : Ty-li jsi Král Židovský ? Odpověděl Ježíš : Sám-li od sebe to pravíš , čili jiní tobě pověděli o mně ? Odpověděl Pilát : Zdaliž jsem já Žid ? Národ tvůj a přední kněží dali mi tebe . Co jsi učinil ? Odpověděl Ježíš : Království mé není z tohoto světa . Byť z tohoto světa bylo království mé , služebníci moji bránili by mne , abych nebyl vydán Židům . Ale nyní mé království není odsud . I řekl jemu Pilát : Tedy král jsi ty ? Dí Ježíš : Ty pravíš , že já král jsem . Jáť jsem se k tomu narodil , a proto jsem na svět přišel , abych svědectví vydal pravdě . Každý , kdož jest z pravdy , slyší hlas můj . Dí jemu Pilát : Co jest pravda ? A když to řekl , opět vyšel k Židům , a dí jim : Já na něm žádné viny nenalézám . Ale jest obyčej váš , abych vám propustil jednoho vězně na velikunoc . Chcete-liž tedy , ať vám propustím Krále Židovského ? I zkřikli opět všickni , řkouce : Ne toho , ale Barabbáše . Byl pak Barabbáš lotr . Tedy vzal Pilát Ježíše , a zbičoval jej . A žoldnéři zpletše korunu z trní , vstavili na hlavu jeho , a pláštěm šarlatovým přioděli jej . A říkali : Zdráv buď , Králi Židovský . A dávali jemu poličky . I vyšel opět ven Pilát , a řekl jim : Aj , vyvedu jej vám ven , abyste poznali , žeť na něm žádné viny nenalézám . Tedy vyšel Ježíš ven , nesa trnovou korunu a plášť šarlatový . I řekl jim Pilát : Aj , člověk . A jakž jej uzřeli přední kněží a služebníci jejich , zkřikli řkouce : Ukřižuj , ukřižuj ho . Dí jim Pilát : Vezmětež vy jej a ukřižujte , nebo já na něm viny nenalézám . Odpověděli jemu Židé : My Zákon máme , a podle Zákona našeho máť umříti , nebo Synem Božím se činil . A když Pilát uslyšel tuto řeč , více se obával . I všel do radného domu zase , a řekl Ježíšovi : Odkud jsi ty ? Ale Ježíš nedal jemu odpovědi . Tedy řekl jemu Pilát : Nemluvíš se mnou ? Nevíš-liž , že mám moc ukřižovati tě a moc mám propustiti tebe ? Odpověděl Ježíš : Neměl bys nade mnou moci nižádné , byť nebylo dáno s hůry ; protož , kdoť jest mne tobě vydal , většíť hřích má . Od té chvíle hledal Pilát propustiti ho . Ale Židé volali řkouce : Propustíš-li tohoto , nejsi přítel císařův ; nebo každý , kdož se králem činí , protiví se císaři . Tedy Pilát uslyšev tu řeč , vyvedl ven Ježíše , a sedl na soudné stolici na místě , kteréž slove Litostrotos , a Židovsky Gabbata . A byl den připravování před velikonocí , okolo šesté hodiny . I řekl Židům : Aj , král váš . Oni pak zkřikli : Vezmi , vezmi a ukřižuj jej . Řekl jim Pilát : Krále vašeho ukřižuji ? Odpověděli přední kněží : Nemámeť krále , než císaře . Tedy vydal jim ho , aby byl ukřižován . I pojali Ježíše a vedli jej ven . A on nesa kříž svůj , šel až na místo , kteréž slove popravné , a Židovsky Golgota . Kdežto ukřižovali ho , a s ním jiné dva s obou stran , a v prostředku Ježíše . Napsal pak i nápis Pilát , a vstavil na kříž . A bylo napsáno : Ježíš Nazaretský , Král Židovský . Ten pak nápis mnozí z Židů čtli ; nebo blízko města bylo to místo , kdež ukřižován byl Ježíš . A bylo psáno Židovsky , Řecky a Latině . Tedy přední kněží Židovští řekli Pilátovi : Nepiš : Král Židovský , ale že on řekl : Král Židovský jsem . Odpověděl Pilát : Co jsem psal , psal jsem . Žoldnéři pak , když Ježíše ukřižovali , vzali roucha jeho , a učinili čtyři díly , každému rytíři díl jeden , vzali také i sukni , kterážto sukně byla nesšívaná , ale odvrchu všecka naskrze setkaná . I řekli mezi sebou : Neroztrhujme jí , ale losujme o ni , čí bude . Aby se naplnilo písmo , řkoucí : Rozdělili sobě roucho mé , a o můj oděv metali los . A žoldnéři zajisté tak učinili . Stály pak blízko kříže Ježíšova matka jeho a sestra matky jeho , Maria , manželka Kleofášova , a Maria Magdaléna . Tedy Ježíš uzřev matku a učedlníka tu stojícího , kteréhož miloval , řekl k matce své : Ženo , aj , syn tvůj . Potom řekl učedlníkovi : Aj , matka tvá . A od té hodiny přijal ji učedlník ten k sobě . Potom věda Ježíš , že již všecko jiné dokonáno jest , aby se naplnilo písmo , řekl : Žízním . Byla pak tu postavena nádoba plná octa . Tedy oni naplnili houbu octem , a obloživše yzopem , podali k ústům jeho . A když okusil Ježíš octa , řekl : Dokonánoť jest . A nakloniv hlavy , ducha Otci poručil . Židé pak , aby nezůstala na kříži těla na sobotu , poněvadž byl den připravování , ( byl zajisté veliký ten den sobotní , ) prosili Piláta , aby zlámáni byli hnátové jejich a aby byli složeni . I přišli žoldnéři , a prvnímu zajisté zlámali hnáty , i druhému , kterýž ukřižován byl s ním . Ale k Ježíšovi přišedše , jakž uzřeli jej již mrtvého , nelámali hnátů jeho . Ale jeden z žoldnéřů bok jeho kopím otevřel , a hned vyšla krev a voda . A ten , jenž viděl , svědectví vydal , a pravé jest svědectví jeho ; onť ví , že pravé věci praví , abyste i vy věřili . Stalo se pak to , aby se naplnilo Písmo : Kost jeho žádná nebude zlámána . A opět jiné Písmo dí : Uzříť , v koho jsou bodli . Potom pak prosil Piláta Jozef z Arimatie , ( kterýž byl učedlník Ježíšův , ale tajný , pro strach Židovský , ) aby sňal tělo Ježíšovo . I dopustil Pilát . A on přišed , i sňal tělo Ježíšovo . Přišel pak i Nikodém , ( kterýž byl prve přišel k Ježíšovi v noci , ) nesa smíšení mirry a aloes okolo sta liber . Tedy vzali tělo Ježíšovo , a obvinuli je prostěradly s vonnými věcmi , jakž obyčej jest Židům se pochovávati . A byla na tom místě , kdež ukřižován byl , zahrada , a v zahradě hrob nový , v němžto ještě žádný nebyl pochován . Protož tu pro den připravování Židovský , že blízko byl hrob , položili Ježíše . První pak den po sobotě Maria Magdaléna přišla ráno k hrobu , když ještě tma bylo . I uzřela kámen odvalený od hrobu . I běžela odtud a přišla k Šimonovi Petrovi a k jinému učedlníku , jehož miloval Ježíš , a řekla jim : Vzali Pána z hrobu , a nevíme , kde jsou jej položili . Tedy vyšel Petr a jiný učedlník , a šli k hrobu . I běželi oba spolu . Ale ten druhý učedlník předběhl Petra , a přišel prve k hrobu . A nachýliv se , uzřel prostěradla položená , ale však tam nevšel . Tedy přišel Šimon Petr , za ním jda , a všel do hrobu . I uzřel prostěradla položená , A rouchu , kteráž byla na hlavě jeho , ne s prostěradly položenou , ale obzvláštně svinutou na jednom místě . Potom všel i ten druhý učedlník , kterýž byl prve přišel k hrobu , i uzřel a uvěřil . Nebo ještě neznali Písma , že měl Kristus z mrtvých vstáti . I odešli zase ti učedlníci tam , kdež prve byli . Ale Maria stála u hrobu vně , plačici . A když plakala , naklonila se do hrobu . A uzřela dva anděly v bílém rouše sedící , jednoho u hlavy a druhého u noh , tu kdež bylo položeno tělo Ježíšovo . Kteřížto řekli jí : Ženo , co pláčeš ? I dí jim : Vzali Pána mého , a nevím , kde ho položili . To když řekla , obrátila se zpátkem , a uzřela Ježíše , an stojí , ale nevěděla , by Ježíš byl . Dí jí Ježíš : Ženo , co pláčeš ? Koho hledáš ? Ona domnívajici se , že by zahradník byl , řekla jemu : Pane , vzal-lis ty jej , pověz mi , kdes ho položil , ať já jej vezmu . Řekl jí Ježíš : Maria . Obrátivši se ona , řekla jemu : Rabbóni , jenž se vykládá : Mistře . Dí jí Ježíš : Nedotýkejž se mne ; neb jsem ještě nevstoupil k Otci svému . Ale jdiž k bratřím mým , a pověz jim : Vstupuji k Otci svému , a k Otci vašemu , k Bohu svému , a k Bohu vašemu . I přišla Maria Magdaléna , zvěstujici učedlníkům , že by viděla Pána a že jí to pověděl . Když pak byl večer toho dne , kterýž jest první po sobotě , a dveře byly zavříny , kdež byli učedlníci shromážděni , pro strach Židovský , přišel Ježíš , a stál u prostřed , a řekl jim : Pokoj vám . A to pověděv , ukázal jim ruce i bok svůj . I zradovali se učedlníci , vidouce Pána . Tedy řekl jim opět : Pokoj vám . Jakož mne poslal Otec , tak i já posílám vás . To pověděv , dechl , a řekl jim : Přijměte Ducha svatého . Kterýmžkoli odpustili byste hříchy , odpouštějíť se jim ; a kterýmžkoli zadrželi byste je , zadržániť jsou . Tomáš pak jeden ze dvanácti , jenž sloul Didymus , nebyl s nimi , když byl přišel Ježíš . I řekli jemu jiní učedlníci : Viděli jsme Pána . A on řekl jim : Leč uzřím v rukou jeho bodení hřebů , a vpustím prst svůj v místo hřebů , a ruku svou vložím v bok jeho , nikoli neuvěřím . A po osmi dnech opět učedlníci jeho byli vnitř , a Tomáš s nimi . Přišel Ježíš , a dveře byly zavříny , i stál uprostřed a řekl : Pokoj vám . Potom řekl k Tomášovi : Vložiž prst svůj sem , a viz ruce mé , a vztáhni ruku svou , a vpusť v bok můj , a nebudiž nevěřící , ale věřící . I odpověděl Tomáš a řekl jemu : Pán můj a Bůh můj . Dí jemu Ježíš : Žes mne viděl , Tomáši , uvěřil jsi . Blahoslavení , kteříž neviděli , a uvěřili . Mnohé zajisté i jiné divy činil Ježíš před obličejem učedlníků svých , kteréž nejsou psány v knize této . Ale toto psáno jest , abyste věřili , že Ježíš jest Kristus , Syn Boží , a abyste věříce , život věčný měli ve jménu jeho . Potom opět zjevil se Ježíš učedlníkům u moře Tiberiadského . A zjevil se takto : Byli spolu Šimon Petr a Tomáš , jenž sloul Didymus , a Natanael , jenž byl z Kány Galilejské , a synové Zebedeovi , a jiní z učedlníků jeho dva . Dí jim Šimon Petr : Půjdu ryb loviti . Řekli jemu : Půjdeme i my s tebou . I šli , a vstoupili na lodí hned ; a té noci nic nepopadli . A když bylo již ráno , stál Ježíš na břehu . Nevěděli však učedlníci , by Ježíš byl . Tedy dí jim Ježíš : Dítky , máte-li jakou krmičku ? Odpověděli jemu : Nemáme . On pak řekl jim : Zavrztež sít na pravou stranu lodí , a naleznete . I zavrhli sít a hned nemohli jí táhnouti pro množství ryb . I řekl učedlník ten , kteréhož miloval Ježíš , Petrovi : Pán jest . A Šimon Petr , jakž uslyšel , že Pán jest , opásal se po košili , ( nebo byl nah , ) a pustil se do moře . Jiní také učedlníci na lodí plavili se , ( nebo nedaleko byli od břehu , asi okolo dvou set loket , ) táhnouce sít plnou ryb . A jakž vystoupili na břeh , uzřeli řeřavé uhlí a rybu svrchu položenou a chléb . Řekl jim Ježíš : Přineste z ryb , kterýchž jste nalapali nyní . Vstoupil pak Šimon Petr a vytáhl sít na zem , plnou ryb velikých , jichž bylo sto padesáte a tři . A ačkoli jich tak mnoho bylo , však neztrhala se sít . Řekl jim Ježíš : Pojďte , obědujte . Žádný pak z učedlníků neodvážil se ho otázati : Ty kdo jsi ? vědouce , že Pán jest . I přišel Ježíš , a vzal chléb , a dával jim , i rybu též . To již po třetí ukázal se Ježíš učedlníkům svým , vstav z mrtvých . A když poobědvali , řekl Ježíš Šimonovi Petrovi : Šimone , synu Jonášův , miluješ-li mne více nežli tito ? Řekl jemu : Ovšem , Pane , ty víš , že tě miluji . Dí jemu : Pasiž beránky mé . Řekl jemu opět po druhé : Šimone Jonášův , miluješ-li mne ? Řekl jemu : Ovšem , Pane , ty víš , že tě miluji . Dí jemu : Pasiž ovce mé . Řekl jemu po třetí : Šimone Jonášův , miluješ-li mne ? I zarmoutil se Petr proto , že jemu řekl po třetí : Miluješ-li mne ? A odpověděl jemu : Pane , ty znáš všecko , ty víš , že tě miluji . Řekl jemu Ježíš : Pasiž ovce mé . Amen , amen pravím tobě : Když jsi byl mladší , opasovals se a chodíval jsi , kams chtěl ; ale když se zstaráš , ztáhneš ruce své , a jiný tě opáše , a povede , kamž ty nechceš . To pak pověděl , znamenaje , kterou by smrtí měl oslaviti Boha . A to pověděv , řekl jemu : Pojď za mnou . I obrátiv se Petr , uzřel toho učedlníka , kteréhož miloval Ježíš , an jde za ním , kterýž i odpočíval za večeří na prsech jeho , a byl řekl : Pane , kdo jest ten , kterýž tě zradí ? Toho viděv Petr , dí k Ježíšovi : Pane , co pak tento ? Řekl jemu Ježíš : Chci-li ho nechati , dokudž nepřijdu , co tobě po tom ? Ty pojď za mnou . I vyšla řeč ta mezi bratří , že by učedlník ten neměl umříti . A neřekl byl jemu Ježíš , že by neměl umříti , ale řekl : Chci-li ho nechati , dokudž nepřijdu , co tobě po tom ? Toť jest učedlník ten , kterýž svědectví vydává o těchto věcech , a napsal toto , a víme , že pravé jest svědectví jeho . Jestiť pak i jiných mnoho věcí , kteréž činil Ježíš , kteréž kdyby měly všecky , každá obzvláštně , psány býti , mám za to , že by ten svět nemohl přijíti těch knih , kteréž by napsány byly . Amen . První zajisté knihu sepsalť jsem , ó Teofile , o všech věcech , kteréž začal Ježíš činiti a učiti , Až do toho dne , v kterémžto dav přikázání apoštolům , kteréž byl skrze Ducha svatého vyvolil , vzhůru vzat jest . Kterýmžto i zjevoval sebe samého živého po svém umučení ve mnohých jistých důvodích , za čtyřidceti dnů ukazuje se jim a mluvě o království Božím . A shromáždiv se s nimi , přikázal jim , aby z Jeruzaléma neodcházeli , ale aby očekávali zaslíbení Otcova , o kterémž jste prý slyšeli ode mne . Nebo Jan zajisté křtil vodou , ale vy pokřtěni budete Duchem svatým po nemnohých těchto dnech . Oni pak sšedše se , otázali se ho , řkouce : Pane , v tomto-li času napravíš království Izraelské ? I řekl jim : Neníť vaše věc znáti časy anebo příhodnosti časů , kteréžto Otec v moci své položil . Ale přijmete moc Ducha svatého , přicházejícího na vás , a budete mi svědkové , i v Jeruzalémě , i ve všem Judstvu , i v Samaří , a až do posledních končin země . A to pověděv , ani na to hledí , vzhůru vyzdvižen jest , a oblak vzal jej od očí jejich . A když za ním v nebe jdoucím pilně hleděli , aj , dva muži postavili se podle nich v rouše bílém , A řekli : Muži Galilejští , co stojíte , hledíce do nebe ? Tento Ježíš , kterýž vzhůru vzat jest od vás do nebe , takť přijde , jakž jste spatřili způsob jeho jdoucího do nebe . Tedy navrátili se do Jeruzaléma od hory , jenž slove Olivetská , kteráž jest blízko Jeruzaléma , vzdálí cesty jednoho dne svátečního . A když přišli domů , vstoupili do vrchního příbytku domu , kdež přebývali , i Petr i Jakub , i Jan a Ondřej , Filip a Tomáš , Bartoloměj a Matouš , Jakub Alfeův a Šimon Zelótes a Judas bratr Jakubův . Ti všickni byli trvajíce jednomyslně na modlitbě a pokorné prosbě s ženami a s Marijí , matkou Ježíšovou , i s bratřími jeho . V těch pak dnech povstav Petr uprostřed učedlníků , řekl ( a byl zástup lidí spolu shromážděných okolo sta a dvadcíti ) : Muži bratří , musilo se naplniti Písmo to , kteréž předpověděl Duch svatý skrze ústa Davidova o Jidášovi , kterýž byl vůdce těch , jenž jímali Ježíše . Nebo byl přičten k nám , a byl došel losu přisluhování tohoto . Ten zajisté obdržel pole ze mzdy nepravosti , a oběsiv se , rozpukl se na dvé , i vykydla se všecka střeva jeho . A to známé jest učiněno všechněm přebývajícím v Jeruzalémě , takže jest nazváno pole to vlastním jazykem jejich Akeldama , to jest pole krve . Psáno jest zajisté v knihách Žalmů : Budiž příbytek jeho pustý , a nebuď , kdo by přebýval v něm , a opět : Biskupství jeho vezmi jiný . Protož musíť to býti , aby jeden z těch mužů , kteříž jsou s námi bývali po všecken čas , v němž přebýval mezi námi Pán Ježíš , Počav od křtu Janova až do dne toho , v kterémžto vzhůru vzat jest od nás , byl svědkem spolu s námi vzkříšení jeho . Tedy postavili dva , Jozefa , jenž sloul Barsabáš , kterýž měl příjmí Justus , a Matěje . A modléce se , řekli : Ty , Pane , všech srdcí zpytateli , ukažiž , kterého jsi vyvolil z těchto dvou , Aby přijal los přisluhování tohoto a apoštolství , z něhož jest vypadl Jidáš , aby odšel na místo své . I dali jim losy . Spadl pak los na Matěje , i připojen jest z společného snešení k jedenácti apoštolům . A když přišel den padesátý , byli všickni spolu na jednom místě . I stal se rychle zvuk s nebe , jako přicházejícího větru prudkého , a naplnil všecken dům , kdež seděli . I ukázali se jim rozdělení jazykové jako oheň , kterýžto posadil se na každém z nich . I naplněni jsou všickni Duchem svatým , a počali mluviti jinými jazyky , jakž ten Duch dával jim vymlouvati . Byli pak v Jeruzalémě přebývající Židé , muži nábožní , ze všelikého národu , kterýž pod nebem jest . A když se stal ten hlas , sešlo se množství a užasli se toho , že je slyšel jeden každý , ani mluví přirozeným jazykem jeho . I děsili se všickni a divili se , řkouce jedni k druhým : Aj , zdaliž nejsou tito všickni , kteříž mluví , Galilejští ? A kterak my je slyšíme jeden každý z nás mluviti jazykem naším , v kterémž jsme se zrodili ? Partští , a Medští , a Elamitští , a kteříž přebýváme v Mezopotamii , v Židovstvu a v Kappadocii , v Pontu a v Azii , V Frygii a v Pamfylii , v Egyptě a v krajinách Libye , kteráž jest vedle Cyrénu , a hosté Římané , Židé , i vnově na víru obrácení , Kretští i Arabští , slyšíme je , ani mluví jazyky našimi veliké věci Boží . I děsili se všickni a divili se , jeden k druhému řkouce : I což toto bude ? Jiní pak posmívajíce se , pravili : Mstem se zpili tito . A stoje Petr s jedenácti , pozdvihl hlasu svého a promluvil k nim : Muži Židé a všickni , kteříž bydlíte v Jeruzalémě , toto vám známo buď , a ušima pozorujte slov mých . Jistě nejsouť tito , jakož vy se domníváte , zpilí , poněvadž jest teprv třetí hodina na den . Ale totoť jest , což jest předpovědíno skrze proroka Joele : A budeť v posledních dnech , ( dí Bůh , ) vyleji z Ducha mého na všeliké tělo , a prorokovati budou synové vaši , i dcery vaše , a mládenci vaši vidění vídati budou , a starci vaši sny míti budou . A zajisté na služebníky své a na služebnice své v těch dnech vyleji z Ducha mého , a budou prorokovati . A ukáži zázraky na nebi svrchu a znamení na zemi dole , krev a oheň a páru dýmovou . Slunce obrátí se v temnost a měsíc v krev , prve než přijde den Páně veliký a zjevný . A staneť se , že každý , kdožkoli vzýval by jméno Páně , spasen bude . Muži Izraelští , slyšte slova tato : Ježíše toho Nazaretského , muže od Boha zveličeného mezi vámi mocmi a zázraky a znameními , kteréž činil skrze něho Bůh uprostřed vás , jakož i vy sami víte , Toho , pravím , vydaného , z uložené rady a předzvědění Božího vzavše a skrze ruce nešlechetných ukřižovavše , zamordovali jste . Jehožto Bůh vzkřísil , zprostiv ho bolestí smrti , jakož nebylo možné jemu držánu býti od ní . Nebo David praví o něm : Spatřoval jsem Pána před sebou vždycky ; nebo jest mi po pravici , abych se nepohnul . Protož rozveselilo se srdce mé , a zplésal jazyk můj , nýbrž i tělo mé odpočine v naději . Nebo nenecháš duše mé v pekle , aniž dáš viděti svatému svému porušení . Známé jsi mi učinil cesty života , a naplníš mne utěšením před obličejem svým . Muži bratří , sluší směle mluviti k vám o patriarchovi Davidovi , že i umřel , i pochován jest , i hrob jeho jest u nás až do dnešního dne . Prorok tedy byv a věděv , že přísahou zavázal se jemu Bůh , že z plodu ledví jeho podle těla vzbudí Krista a posadí na stolici jeho , To předzvěděv , mluvil o vzkříšení Kristovu , že není opuštěna duše jeho v pekle , ani tělo jeho vidělo porušení . Toho Ježíše vzkřísil Bůh , jehožto my všickni svědkové jsme . Protož pravicí Boží jsa zvýšen , a vzav zaslíbení Ducha svatého od Otce , vylil to , což vy nyní vidíte a slyšíte . Neboť jest David nevstoupil v nebe , ale on praví : Řekl Pán Pánu mému : Seď na pravici mé , Dokavadž nepoložím nepřátel tvých , aby byli podnože noh tvých . Protož věziž jistě všecken dům Izraelský , žeť jest Bůh i Pánem ho učinil i Kristem , toho Ježíše , kteréhož jste vy ukřižovali . To slyševše , zkormouceni jsou v srdci svém , a řekli ku Petrovi a k jiným apoštolům : Což máme činiti , muži bratří ? Tedy Petr řekl k nim : Pokání čiňte , a pokřti se jeden každý z vás ve jménu Ježíše Krista na odpuštění hříchů a přijmete dar Ducha svatého . Vámť jest zajisté zaslíbení stalo se a synům vašim , i všechněm , kteříž daleko jsou , kterýchžkoli povolal by Pán Bůh náš . A jinými slovy mnohými osvědčoval a napomínal jich , řka : Oddělte se od pokolení toho zlého . Tedy ti , kteříž ochotně přijali slova jeho , pokřtěni jsou , a připojilo se k nim ten den duší okolo tří tisíců . I zůstávali v učení apoštolském , a v společnosti , a v lámání chleba , a na modlitbách . I přišla na všelikou duši bázeň , a mnozí divové a zázrakové dáli se skrze apoštoly . Všickni pak věřící byli pospolu , a měli všecky věci obecné . A prodávali vladařství a statky , a dělili mezi všecky , jakž komu potřebí bylo . A na každý den trvajíce jednomyslně v chrámě , a lámajíce po domích chléb , přijímali pokrm s potěšením a sprostností srdce , Chválíce Boha a milost majíce u všeho lidu . Pán pak přidával církvi na každý den těch , kteříž by spaseni byli . Petr pak a Jan spolu vstupovali do chrámu v hodinu modlitebnou devátou . A muž nějaký , chromý tak narozený z života matky své , nesen byl , kteréhož sázeli na každý den u dveří chrámových , kteréž slouly Krásné , aby prosil za almužnu těch , kteříž vcházeli do chrámu . Ten uzřev Petra a Jana , ani vcházeti měli do chrámu , prosil jich , aby mu almužnu dali . I pohleděv naň Petr s Janem , řekl : Hleď na nás . A on pilně pohleděl na ně , naděje se , že něco vezme od nich . Tedy řekl Petr : Stříbra a zlata nemám , ale což mám , to tobě dám . Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď . I ujav jej za ruku jeho pravou , pozdvihl ho , a hned utvrzeny jsou nohy jeho i kloubové . A zchytiv se , stál , a chodil , a všel s nimi do chrámu , chodě , a poskakuje , a chvále Boha . A viděl jej všecken lid , an chodí a chválí Boha . I poznali ho , že jest ten , kterýž na almužně sedával u dveří Krásných chrámových . I naplněni jsou strachem a děšením nad tím , což se stalo jemu . A když se ten uzdravený přídržel Petra a Jana , sběhl se k nim všecken lid do síňce , kteráž sloula Šalomounova , předěšen jsa . To viděv Petr , promluvil k lidu : Muži Izraelští , co se divíte tomuto ? Anebo co na nás tak pilně hledíte , jako bychom my svou mocí aneb nábožností učinili to , aby tento chodil ? Bůh Abrahamův a Izákův a Jákobův , Bůh otců našich , oslavil Syna svého Ježíše , kteréhož jste vy vydali a odepřeli se před tváří Pilátovou , kterýž ho soudil býti hodného propuštění . Vy pak svatého a spravedlivého odepřeli jste se a prosili jste za muže vražedníka , aby vám byl dán . Ale dárce života zamordovali jste , kteréhož Bůh vzkřísil z mrtvých ; čehož my svědkové jsme . A skrze víru ve jméno jeho , tohoto , kteréhož vy vidíte a znáte , utvrdilo jest jméno jeho a víra , kteráž jest skrze něho , dala jemu celé zdraví toto před obličejem všech vás . Ale nyní , bratří , vím , že jste to z nevědomí učinili , jako i knížata vaše . Bůh pak to , což předzvěstoval skrze ústa všech proroků , že měl Kristus trpěti , tak jest naplnil . Protož čiňte pokání , a obraťte se , aby byli shlazeni hříchové vaši , když by přišli časové rozvlažení od tváři Páně , A poslal by toho , kterýž vám kázán jest , Ježíše Krista . Kteréhož zajisté musí přijíti nebesa , až do času napravení všech věcí ; což byl předpověděl Bůh skrze ústa svých svatých proroků od věků . Mojžíš zajisté otcům řekl , že Proroka vám vzbudí Pán Bůh váš z bratří vašich jako mne , jehož poslouchati budete ve všem , cožkoli bude mluviti vám . A staneť se , že každá duše , kteráž by neposlouchala toho Proroka , vyhlazena bude z lidu mého . Ano i všickni proroci od Samuele a potomních , kteřížkoli mluvili , také jsou o těchto dnech předzvěstovali . Vy jste synové proroků a synové úmluvy , kterouž učinil Bůh s otci našimi , řka k Abrahamovi : V semeni tvém požehnány budou všecky čeledi země . Vám nejprve Bůh , vzbudiv Syna svého Ježíše , poslal ho dobrořečícího vám , aby se jeden každý z vás odvrátil od nepravostí svých . A když oni mluvili k lidu , přišli kněží a úředník chrámu a saduceové , Těžce to nesouce , že lid učili a zvěstovali ve jménu Ježíše vzkříšení z mrtvých . I vztáhli na ně ruce a vsadili je do žaláře až do jitra , neb již byl večer . Mnozí pak z těch , kteříž slyšeli slovo Boží , uvěřili . I učiněn jest počet mužů okolo pěti tisíců . Stalo se pak nazejtří , sešli se knížata jejich , a starší , a zákoníci v Jeruzalémě , A Annáš nejvyšší kněz , a Kaifáš , a Jan , a Alexander , a kteřížkoli byli z pokolení nejvyššího kněze . I postavivše je mezi sebou , otázali se jich : Jakou mocí aneb v kterém jménu učinili jste to vy ? Tedy Petr , jsa pln Ducha svatého , řekl jim : Knížata lidu a starší Izraelští , Poněvadž my dnes k soudu jsme přivedeni pro dobrodiní člověku nemocnému učiněné , kterak by on zdráv učiněn byl : Známo buď všechněm vám i všemu lidu Izraelskému , že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského , kteréhož jste vy ukřižovali , jehož Bůh vzkřísil z mrtvých , skrze toho jméno tento stojí před vámi zdravý . Toť jest ten kámen za nic položený od vás dělníků , kterýž učiněn jest v hlavu úhelní . A neníť v žádném jiném spasení ; neboť není jiného jména pod nebem daného lidem , skrze kteréž bychom mohli spaseni býti . I vidouce takovou udatnost a smělost v mluvení Petrovu a Janovu , a shledavše , že jsou lidé neučení a prostí , divili se , a poznali je , že s Ježíšem bývali . Člověka také toho vidouce , an stojí s nimi , kterýž byl uzdraven , neměli co mluviti proti nim . I rozkázavše jim vystoupiti z rady , rozmlouvali vespolek , Řkouce : Co učiníme lidem těmto ? Nebo že jest zjevný zázrak stal se skrze ně , všem přebývajícím v Jeruzalémě známé jest , aniž můžeme toho zapříti . Ale aby se to více nerozhlašovalo v lidu , s pohrůžkou přikažme jim , aby více v tom jménu žádnému z lidí nemluvili . I povolavše jich , přikázali jim , aby nikoli nemluvili , ani učili ve jménu Ježíšovu . Tedy Petr a Jan odpovídajíce , řekli jim : Jest-li to spravedlivé před obličejem Božím , abychom vás více poslouchali než Boha , suďte . Nebť nemůžeme nemluviti toho , co jsme viděli a slyšeli . A oni pohrozivše jim , propustili je , nenalezše na nich příčiny trestání , pro lid ; nebo všickni velebili Boha z toho , co se bylo stalo . Byl zajisté v letech více než ve čtyřidcíti člověk ten , při kterémž se byl stal zázrak ten uzdravení . A jsouce propuštěni , přišli k svým a pověděli jim , co k nim přední kněží a starší mluvili . Kteříž uslyševše to , jednomyslně pozdvihli hlasu k Bohu a řekli : Hospodine , ty jsi Bůh , kterýž jsi učinil nebe i zemi , i moře i všecko , což v nich jest , Kterýž jsi skrze ústa Davida , služebníka svého , řekl : Proč jsou se bouřili národové a lidé myslili marné věci ? Postavili se králové zemští , a knížata sešla se vespolek proti Pánu a proti Pomazanému jeho . Právěť jsou se jistě sešli proti svatému Synu tvému Ježíšovi , kteréhož jsi pomazal , Herodes a Pontský Pilát , s pohany a lidem Izraelským , Aby učinili to , což ruka tvá a rada tvá předuložila , aby se stalo . A nyní , Pane , pohlediž na pohrůžky jejich a dejž služebníkům svým mluviti slovo tvé svobodně a směle , Vztahuje ruku svou k uzdravování a k činění divů a zázraků , skrze jméno svatého Syna tvého Ježíše . A když se oni modlili , zatřáslo se to místo , na kterémž byli shromážděni , a naplněni jsou všickni Duchem svatým , a mluvili slovo Boží směle a svobodně . Toho pak množství věřících bylo jedno srdce a jedna duše . Aniž kdo co z těch věcí , kteréž měl , svým vlastním býti pravil , ale měli všecky věci obecné . A mocí velikou vydávali apoštolé svědectví o vzkříšení Pána Ježíše , a milost veliká přítomná byla všechněm jim . A žádný mezi nimi nebyl nuzný ; nebo kteřížkoli měli pole nebo domy , prodávajíce , přinášeli peníze , za kteréž prodávali , A kladli před nohy apoštolské . I rozdělováno bylo jednomu každému , jakž komu potřebí bylo . Jozes pak , kterýž příjmí měl od apoštolů Barnabáš , ( což se vykládá syn utěšení , ) z pokolení Levítského , z Cypru rodem , Měv pole , prodal je , a přinesl peníze , a položil k nohám apoštolským . Muž pak jeden , jménem Ananiáš , s Zafirou , manželkou svou , prodal statek . A lstivě něco těch peněz ujal s vědomím manželky své , a přinesa díl nějaký , položil k nohám apoštolským . I řekl Petr : Ananiáši , proč naplnil satan srdce tvé lstí , tak abys lhal Duchu svatému a lstivě ujal částku peněz za to pole ? Zdaliž nebylo tvé , kdybys ho byl sobě nechal ? A když bylo prodáno , v moci tvé bylo . I proč jsi tuto věc složil v srdci svém ? Neselhal jsi lidem , ale Bohu . Tedy uslyšav Ananiáš tato slova , padna , zdechl . I spadla bázeň veliká na všecky , kteříž to slyšeli . A vstavše mládenci , vzali jej , a vynesše ven , pochovali . I stalo se po chvíli , jako po třech hodinách , že i jeho žena , nevěduci , co se bylo stalo , přišla . I řekl k ní Petr : Pověz mi , za toliko-li jste pole své prodali ? A ona řekla : Ano , za tolik . Tedy dí jí Petr : I pročež jste se smluvili , abyste pokoušeli Ducha Páně ? Aj , nohy těch , kteříž pochovali muže tvého , přede dveřmi jsou , a vynesouť také i tebe . I padla hned před nohy jeho , a zdechla . A všedše mládenci , nalezli ji mrtvou ; i vynesše , pochovali podle muže jejího . I byla bázeň veliká po vší církvi , i mezi všemi , kteříž to slyšeli . Skrze ruce pak apoštolů dáli se divové a zázrakové velicí v lidu , ( A bývali všickni jednomyslně v síňci Šalomounově . Jiný pak žádný neodvážil se připojiti k nim , ale velebil je lid . A vždy více se rozmáhalo množství věřících Pánu , mužů i také žen . ) Takže i na ulice vynášeli nemocné , a kladli na ložcích a na nosidlách , aby , když by šel Petr , aspoň stín jeho zastínil na některé z nich . Scházelo se pak množství z okolních měst do Jeruzaléma , nesouce nemocné a trápené od duchů nečistých , a uzdravováni byli všickni . Tedy povstav nejvyšší kněz a všickni , kteříž byli s ním , ( jenž byli saducejské sekty , ) naplněni jsou závistí . I zjímali apoštoly , a vsázeli je do žaláře obecného . Ale anděl Páně v noci otevřev dveře u žaláře , vyvedl je ven a řekl : Jděte , a postavíce se , mluvte lidu v chrámě všecka slova života tohoto . To oni uslyševše , vešli na úsvitě do chrámu a učili . Tedy přišed nejvyšší kněz a ti , kteříž s ním byli , svolali radu a všecky starší synů Izraelských , i poslali do žaláře , aby byli přivedeni . A služebníci přišedše , nenalezli jich v žaláři . A navrátivše se , vypravovali , Řkouce : Žalář zajisté nalezli jsme zavřený se vší pilností a strážné vně stojící u dveří , ale otevřevše dveře , žádného jsme tam nenalezli . A když uslyšeli řeči tyto i nejvyšší kněz i úředník chrámu i jiní přední kněží , nerozuměli , co by se to stalo . A přišed kdosi , pověděl jim , řka : Aj , muži , kteréž jste vsázeli do žaláře , v chrámě stojí a učí lid . Tedy šel tam úředník s služebníky , a přivedl je bez násilé ; nebo se báli lidu , aby nebyli ukamenováni . A přivedše je , postavili je v radě . I otázal se jich nejvyšší kněz , Řka : Zdaliž jsme vám přísně nepřikázali , abyste neučili v tom jménu ? A aj , naplnili jste Jeruzalém učením svým , a chcete na nás uvésti krev člověka toho . Odpověděv pak Petr a apoštolé , řekli : Více sluší poslouchati Boha než lidí . Bůh otců našich vzkřísil Ježíše , kteréhož jste vy zamordovali , pověsivše na dřevě . Toho jest Bůh , jakožto Knížete a Spasitele , povýšil pravicí svou , aby bylo dáno lidu Izraelskému pokání a odpuštění hříchů . A my jsme svědkové toho všeho , což mluvíme , ano i Duch svatý , kteréhož dal Bůh těm , jenž jsou poslušni jeho . Oni pak slyševše to , rozzlobili se , a radili se o to , kterak by je vyhladili . Tedy povstav v radě jeden farizeus , jménem Gamaliel , Zákona učitel , vzácný muž u všeho lidu , rozkázal , aby na malou chvíli ven vyvedli apoštoly . I řekl jim : Muži Izraelští , pilně se rozmyslte při těchto lidech , co máte činiti . Nebo před těmito časy byl povstal Teudas , pravě se také býti něčím velikým , jehož se přídrželo mužů okolo čtyř set ; kterýžto již zahynul , i všickni , kteříž přistoupili k němu , rozptýleni jsou a v nic obráceni . Po něm pak povstal Judas Galilejský za dnů popisu , a mnoho lidu po sobě obrátil . Ale i ten zahynul , a všickni , kteřížkoli přistoupili k němu , rozptýleni jsou . A protož nyní pravím vám : Dejte pokoj těmto lidem , a nechte jich . Nebo jestližeť jest z lidí rada tato anebo dílo toto , rozprchneť se ; Pakliť jest z Boha , nebudete moci toho zkaziti ; abyste snad i Bohu odporní nalezeni nebyli . I povolili jemu . A povolavše apoštolů , a zmrskavše je , přikázali , aby více nemluvili ve jménu Ježíšovu . I propustili je . Oni pak šli z toho jejich shromáždění , radujíce se , že jsou hodni učiněni trpěti protivenství pro jméno Pána Ježíše . Na každý pak den nepřestávali v chrámě i po domích učiti a zvěstovati Ježíše Krista . A v těch dnech , když se rozmnožovali učedlníci , stalo se reptání Řeků proti Židům proto , že by zanedbávány byly v přisluhování vezdejším vdovy jejich . Tedy dvanácte apoštolů , svolavše množství učedlníků , řekli : Není slušné , abychom my , opustíce slovo Boží , přisluhovali stolům . Protož , bratří , vybeřte z sebe mužů sedm dobropověstných , plných Ducha svatého a moudrosti , jimž bychom poručili tu práci . My pak modlitby a služby slova Páně pilni budeme . I líbila se ta řeč všemu množství . I vyvolili Štěpána , muže plného víry a Ducha svatého , a Filipa , a Prochora , a Nikánora , a Timona , a Parména , a Mikuláše Antiochenského , k víře vnově obráceného . Ty postavili před obličejem apoštolů , kteřížto pomodlivše se , vzkládali na ně ruce . I rostlo jest slovo Boží , a rozmáhal se počet učedlníků v Jeruzalémě velmi . Mnohý také zástup kněží poslouchal víry . Štěpán pak , jsa plný víry a moci , činil divy a zázraky veliké v lidu . I povstali někteří z školy , kteráž sloula Libertinských , a Cyrenenských , a Alexandrinských , a těch , kteříž byli z Cilicie a Azie , hádajíce se s Štěpánem . A nemohli odolati moudrosti a Duchu Páně , kterýž mluvil . Tedy lstivě nastrojili muže , kteříž řekli : My jsme jej slyšeli mluviti slova rouhavá proti Mojžíšovi a proti Bohu . A tak zbouřili lid a starší i zákoníky , a obořivše se na něj , chytili jej , a vedli do rady . I vystavili falešné svědky , kteříž řekli : Člověk tento nepřestává mluviti slov rouhavých proti místu tomuto svatému i proti Zákonu . Nebo jsme slyšeli jej , an praví : Že ten Ježíš Nazaretský zkazí místo toto , a promění ustanovení , kteráž nám vydal Mojžíš . A pilně patříce na něj všickni , kteříž seděli v radě , viděli tvář jeho , jako tvář anděla . Tedy řekl nejvyšší kněz : Jest-liž to tak ? A on řekl : Muži bratří a otcové , slyšte . Bůh slávy ukázal se otci našemu Abrahamovi , když byl v Mezopotamii , prve než bydlil v Cháran . A řekl k němu : Vyjdi z země své a z příbuznosti své , a pojď do země , kterouž ukáži tobě . Tedy vyšel z země Kaldejské a bydlil v Cháran . A odtud , když umřel otec jeho , přestěhoval jej do země této , v kteréžto vy nyní bydlíte . A nedal jemu dědictví v ní , ani šlépěje nožné , ač byl jemu ji slíbil dáti k vladařství , i semeni jeho po něm , když ještě neměl dědice . Mluvil pak jemu Bůh takto : Budeť símě tvé pohostinu v zemi cizí , a bude v službu podrobeno , a zle s ním budou nakládati za čtyři sta let . Ale národ ten , jemuž sloužiti budou , já souditi budu , pravíť Bůh . A potom zase vyjdou , a sloužiti mi budou na tomto místě . I vydal jemu smlouvu obřízky . A tak on zplodil Izáka , a obřezal jej osmého dne , a Izák zplodil Jákoba , a Jákob A patriarchové v nenávisti měvše Jozefa , prodali jej do Egypta . Ale Bůh byl s ním , A vysvobodil ho ze všech úzkostí jeho , a dal jemu milost a moudrost před tváří faraona , krále Egyptského , takže ho učinil úředníkem nad Egyptem a nade vším domem svým . Potom přišel hlad na všecku zemi Egyptskou i Kananejskou , a soužení veliké , aniž měli pokrmů otcové naši . A uslyšev Jákob , že by obilé bylo v Egyptě , poslal tam otce naše nejprve . A když je poslal po druhé , poznán jest Jozef od bratří svých , a zjevena jest rodina Jozefova faraonovi . Tedy poslav Jozef posly , přistěhoval otce svého Jákoba , i všecku rodinu svou v osobách sedmdesáti a pěti . I vstoupil Jákob do Egypta , a tam umřel on i otcové naši . I přeneseni jsou do Sichem , a pochováni v hrobě , kterýž byl koupil Abraham za stříbro od synů Emorových , otce Sichemova . Když se pak přibližoval čas zaslíbení , o kterémž byl přisáhl Bůh Abrahamovi , rostl lid a množil se v Egyptě , Až vtom povstal jiný král , kterýž neznal Jozefa . Ten lstivě nakládaje s pokolením naším , trápil otce naše , takže musili vyhazovati nemluvňátka svá , aby se nerozplozovali . V tom času narodil se Mojžíš , a byl velmi krásný , kterýžto chován jest za tři měsíce v domu otce svého . A když vyložen byl na řeku , vzala jej dcera faraonova , a vychovala jej sobě za syna . I vyučen jest Mojžíš vší moudrosti Egyptské , a byl mocný v řečech i v skutcích . A když jemu bylo čtyřidceti let , vstoupilo na srdce jeho , aby navštívil bratří své , syny Izraelské . A uzřev jednoho , an bezpráví trpí , zastal ho a pomstil toho , kterýž bezpráví trpěl , zabiv Egyptského . Domníval se zajisté , že bratří jeho rozumějí tomu , že skrze ruku jeho chce jim dáti Bůh vysvobození , ale oni nerozuměli . Druhého pak dne ukázal se jim , když se vadili , i chtěl je v pokoj uvésti , řka : Muži , bratří jste , i proč křivdu činíte sobě vespolek ? Ten pak , kterýž činil křivdu bližnímu svému , odehnal ho , řka : Kdo tě ustanovil knížetem a soudcím nad námi ? Což ty mne chceš zamordovati , jako jsi včera zabil Egyptského ? I utekl Mojžíš pro ta slova a bydlil pohostinu v zemi Madianské , a tam zplodil dva syny . A když se vyplnilo let čtyřidceti , ukázal se jemu na poušti hory Sinai anděl Páně , v plameni ohně ve kři . A Mojžíš uzřev to , divil se tomu vidění . A když blíže přistoupil , aby to pilněji spatřil , stal se k němu hlas Páně : Jáť jsem Bůh otců tvých , Bůh Abrahamův a Bůh Izákův a Bůh Jákobův . I zhroziv se Mojžíš , neodvážil se patřiti . I řekl jemu Pán : Zzuj obuv s noh svých ; nebo místo , na kterémž stojíš , země svatá jest . Viděl jsem , viděl trápení lidu svého , kterýž jest v Egyptě , a vzdychání jejich uslyšel jsem a sstoupil jsem , abych je vysvobodil . Protož nyní pojď , pošli tě do Egypta . Toho Mojžíše , kteréhož se odepřeli , řkouce : Kdo tě ustanovil knížetem a soudcí ? tohoť jest Bůh kníže a vysvoboditele poslal , skrze ruku anděla , kterýž se jemu ukázal ve kři . A ten je vyvedl , čině divy a zázraky v zemi Egyptské a na moři Červeném , i na poušti za čtyřidceti let . Toť jest ten Mojžíš , kterýž řekl synům Izraelským : Proroka vám vzbudí Pán Bůh váš z bratří vašich , podobně jako mne , toho poslouchejte . Onť jest , kterýž byl mezi lidem na poušti s andělem , kterýž mluvíval k němu na hoře Sinai , i s otci našimi , kterýž přijal slova živá , aby je nám vydal . Jehož nechtěli poslušni býti otcové naši , ale zavrhli jej , a odvrátili se srdci svými do Egypta , Řkouce k Aronovi : Učiň nám bohy , kteříž by šli před námi ; nebo Mojžíšovi tomu , kterýž nás vyvedl z země Egyptské , nevíme , co se přihodilo . I udělali v těch dnech tele , a obětovali oběti modle , a veselili se v díle rukou svých . I odvrátil se od nich Bůh , a vydal je , aby sloužili vojsku nebeskému , jakož napsáno jest v knihách Prorockých : Zdaliž jste mi oběti aneb dary obětovali za čtyřidceti let na poušti , dome Izraelský ? Nýbrž nosili jste stánek modly Moloch , a hvězdu boha vašeho Remfan , ta podobenství , kteráž jste zdělali sobě , abyste se jim klaněli . Protož přestěhuji vás za Babylon . Stánek svědectví měli jsou otcové naši na poušti , jakož byl nařídil ten , jenž řekl Mojžíšovi , aby jej udělal , podle způsobu toho , kterýž byl viděl . Kterýžto přijavše otcové naši , vnesli jej s Jozue tam , kdež bylo prve vladařství pohanů , kteréž vyhnal Bůh od tváři otců našich , až do dnů Davida . Jenž nalezl milost před obličejem Božím , a prosil , aby nalezl stánek Bohu Jákobovu . Šalomoun pak udělal jemu dům . Ale Nejvyšší nebydlí v domích rukou udělaných , jakož dí prorok : Nebe jest mi stolice a země podnož noh mých , i jakýž mi tedy dům uděláte ? praví Pán . Anebo jaké jest místo odpočívání mého ? Zdaliž ruka má všeho toho neučinila ? Tvrdošijní a neobřezaného srdce i uší , vy jste se vždycky Duchu svatému protivili , jakož otcové vaši , takž i vy . Kterému z proroků otcové vaši se neprotivili ? Zmordovali zajisté ty , jenž předzvěstovali příchod spravedlivého tohoto , jehožto vy nyní zrádci a vražedníci jste . Kteříž jste vzali Zákon působením andělským , a neostříhali jste ho . Tedy slyšíce to , rozzlobili se v srdcích svých a škřipěli zuby na něho . On pak pln jsa Ducha svatého , pohleděv do nebe , uzřel slávu Boží a Ježíše stojícího na pravici Boží . I řekl : Aj , vidím nebesa otevřená a Syna člověka stojícího na pravici Boží . A oni zkřikše hlasem velikým , zacpali uši své , a obořili se jednomyslně na něj . A vyvedše jej z města , kamenovali ho . A svědkové složili roucha svá u noh mládence , kterýž sloul Saul . I kamenovali Štěpána vzývajícího Boha a řkoucího : Pane Ježíši , přijmi ducha mého . A poklek na kolena , zvolal hlasem velikým : Pane , nepokládej jim toho za hřích . A to pověděv , usnul v Pánu . Saul pak také přivolil k usmrcení jeho . I přišlo v ten čas veliké protivenství na církev , kteráž byla v Jeruzalémě , a všickni se rozprchli po krajinách Judských a Samařských , kromě apoštolů . I pochovali Štěpána muži pobožní , a plakali velmi nad ním . Saul pak hubil církev , do domů vcházeje , a jímaje muže i ženy , dával je do žaláře . Ti pak , kteříž se byli rozprchli , chodili , kážíce slovo Boží . A Filip všed do města Samaří , kázal jim Krista . I pozorovali zástupové s pilností jednomyslně toho , což se pravilo od Filipa , slyšíce a vidouce divy , kteréž činil . Nebo duchové nečistí z mnohých , kteříž je měli , křičíce hlasem velikým , vycházeli , a mnozí šlakem poražení a kulhaví uzdraveni jsou . A stala se radost veliká v tom městě . Muž pak nějaký , jménem Šimon , před tím v tom městě čáry provodil , a lid Samařský mámil , pravě se býti nějakým velikým . Na něhož pozor měli všickni , od nejmenšího až do největšího , říkajíce : Tentoť jest Boží moc veliká . Pozor pak měli na něho , protože je za mnohý čas mámil svými čáry . A když , uvěřivše Filipovi zvěstujícímu o království Božím a o jménu Ježíše Krista , křtili se muži i ženy , Tedy i ten Šimon také uvěřil , a pokřtěn byv , přídržel se Filipa , a vida zázraky a moci veliké činěné , děsil se . Uslyšavše pak v Jeruzalémě apoštolé , že by Samaří přijala slovo Boží , poslali k nim Petra a Jana . Kteříž přišedše k nim , modlili se za ně , aby přijali Ducha svatého . ( Nebo ještě byl na žádného z nich nesstoupil , ale pokřtěni toliko byli ve jménu Pána Ježíše . ) Tedy vzkládali na ně ruce , a oni přijali Ducha svatého . I uzřev Šimon , že skrze vzkládání rukou apoštolských dává se Duch svatý , přinesl jim peníze , Řka : Dejte i mně tu moc , ať , na kohož bych koli vzložil ruce , přijme Ducha svatého . I řekl k němu Petr : Peníze tvé buďtež s tebou na zatracení , protože jsi se domníval , že by dar Boží mohl býti zjednán za peníze . Nemáš dílu ani losu v této věci ; nebo srdce tvé není upřímé před Bohem . Protož čiň pokání z této své nešlechetnosti , a pros Boha , zda by odpuštěno bylo tobě to myšlení srdce tvého . Nebo v žluči hořkosti a v svazku nepravosti tebe býti vidím . I odpověděv Šimon , řekl : Modltež vy se za mne Pánu , aby na mne nepřišlo něco z těch věcí , kteréž jste mluvili . Oni pak osvědčovavše a mluvivše slovo Páně , navrátili se do Jeruzaléma , a ve mnohých městečkách Samaritánských kázali evangelium . V tom anděl Páně mluvil k Filipovi , řka : Vstaň a jdi ku polední straně na cestu , kteráž vede od Jeruzaléma do města Gázy , kteréž jest pusté . A on vstav , i šel . A aj , muž Mouřenín , kleštěnec , komorník královny Mouřenínské Kandáces , kterýž vládl všemi poklady jejími , a byl přijel do Jeruzaléma , aby se modlil , Již se navracoval zase , sedě na voze svém , a četl Izaiáše proroka . I řekl Duch k Filipovi : Přistup a přiviň se k vozu tomu . A přiběh Filip , slyšel jej , an čte Izaiáše proroka . I řekl : Rozumíš-liž , co čteš ? A on řekl : Kterakž bych mohl rozuměti , leč by mi kdo vyložil ? I prosil Filipa , aby vstoupil na vůz , a seděl s ním . Místo pak toho Písma , kteréž četl , toto bylo : Jako ovce k zabití veden jest , a jako beránek němý před tím , kdož jej střiže , tak neotevřel úst svých . V ponížení jeho odsouzení jeho vyhlazeno jest , rod pak jeho kdo vypraví , ačkoli zahlazen byl z země život jeho ? A odpovídaje komorník Filipovi , dí : Prosím tebe , o kom toto mluví prorok ? Sám-li o sobě , čili o někom jiném ? Tedy otevřev Filip ústa svá , a počav od toho Písma , zvěstoval jemu Ježíše . A když jeli cestou , přijeli k jedné vodě . I řekl komorník : Aj , teď voda . Proč nemám býti pokřtěn ? I řekl Filip : Věříš-li celým srdcem , slušíť . A on odpověděv , řekl : Věřím , že Ježíš Kristus jest Syn Boží . I rozkázal státi vozu , a sstoupili oba do vody , i Filip i komorník . I pokřtil ho . A když vystoupili z vody , Duch Páně pochopil Filipa , a neviděl ho více komorník ; i jel cestou svou , raduje se . Filip pak nalezen jest v Azotu ; a chodě , kázal evangelium všem městům , až přišel do Cesaree . Saul pak ještě dychtě po pohrůžkách a po mordu proti učedlníkům Páně , šel k nejvyššímu knězi , A vyžádal od něho listy do Damašku do škol , nalezl-li by tam té cesty které muže nebo ženy , aby svázané přivedl do Jeruzaléma . A když byl na cestě , stalo se , že již přibližoval se k Damašku . Tedy pojednou rychle obklíčilo jej světlo s nebe . A padna na zem , uslyšel hlas řkoucí : Saule , Saule , proč mi se protivíš ? A on řekl : I kdo jsi , Pane ? A Pán řekl : Já jsem Ježíš , jemuž ty se protivíš . Tvrdoť jest tobě proti ostnům se zpěčovati . A on třesa se a boje se , řekl : Pane , co chceš , abych činil ? A Pán k němu : Vstaň a jdi do města , a bude tobě povědíno , co bys ty měl činiti . Ti pak muži , kteříž šli za ním , stáli , ohromeni jsouce , hlas zajisté slyšíce , ale žádného nevidouce . I vstal Saul z země , a otevřev oči své , nic neviděl . Tedy pojavše ho za ruce , uvedli jej do Damašku . I byl tu za tři dni nevida , a nejedl nic , ani nepil . Byl pak jeden učedlník apoštolský v Damašku , jménem Ananiáš . I řekl k němu Pán u vidění : Ananiáši . A on řekl : Aj , já , Pane . A Pán k němu : Vstaň a jdi do ulice , kteráž slove Přímá , a hledej v domě Judově Saule , jménem Tarsenského . Nebo aj , modlí se , A viděl u vidění muže , Ananiáše jménem , an jde k němu , a vzkládá naň ruku , aby zrak přijal . I odpověděl Ananiáš : Pane , slyšel jsem od mnohých o tom muži , kterak mnoho zlého činil svatým tvým v Jeruzalémě . A i zdeť má moc od předních kněží , aby jímal všecky , kteříž vzývají jméno tvé . I řekl jemu Pán : Jdi , neboť on jest má nádoba vyvolená , aby nosil jméno mé před pohany i krále , i před syny Izraelské . Jáť zajisté ukáži jemu , kterak on mnoho musí trpěti pro jméno mé . I šel Ananiáš , a všel do toho domu , a vloživ ruce naň , řekl : Saule bratře , Pán Ježíš poslal mne , kterýž se ukázal tobě na cestě , po níž jsi šel , abys zrak přijal a naplněn byl Duchem svatým . A hned spadly s očí jeho jako lupiny , a on prohlédl pojednou ; a vstav , pokřtěn jest . A přijav pokrm , posilnil se . I zůstal Saul s učedlníky , kteříž byli v Damašku , za několiko dní . A hned v školách kázal Krista , pravě , že on jest Syn Boží . I divili se náramně všickni , kteříž jej slyšeli , a pravili : Zdaliž toto není ten , jenž hubil v Jeruzalémě ty , kteříž vzývali jméno toto , a sem na to přišel , aby je svázané vedl k předním kněžím ? Saul pak mnohem více se zmocňoval a zahanboval Židy , kteříž byli v Damašku , potvrzuje toho , že ten jest Kristus . A když přeběhlo drahně dnů , radu mezi sebou na tom zavřeli Židé , aby jej zabili . Ale zvěděl Saul o těch úkladech jejich . Ostříhali také i bran ve dne i v noci , aby jej zahubili . Ale učedlníci v noci vzavše ho , spustili jej po provaze přes zed v koši . Přišed pak Saul do Jeruzaléma , pokoušel se přitovaryšiti k učedlníkům , ale báli se ho všickni , nevěříce , by byl učedlníkem . Barnabáš pak přijav jej , vedl ho k apoštolům , a vypravoval jim , kterak na cestě viděl Pána , a že mluvil s ním , a kterak v Damašku svobodně mluvil ve jménu Ježíše . I byl s nimi přebývaje v Jeruzalémě , A směle mluvě ve jménu Pána Ježíše , a hádal se s Řeky ; oni pak usilovali ho zabíti . To zvěděvše bratří , dovedli ho do Cesaree , a poslali jej do Tarsu . A tak sborové po všem Judstvu a Galilei i Samaří měli pokoj , vzdělávajíce se , a chodíce v bázni Páně , a rozhojňovali se potěšením Ducha svatého . Stalo se pak , že Petr , když procházel všecky sbory , přišel také k svatým , kteříž byli v Lyddě . I nalezl tu člověka jednoho , jménem Eneáše , již od osmi let na loži ležícího , kterýž byl šlakem poražený . I řekl mu Petr : Eneáši , uzdravujeť tebe Ježíš Kristus ; vstaň a ustel sobě . A hned vstal . I viděli jej všickni , kteříž bydlili v Lyddě a v Sároně , kteříž se obrátili ku Pánu . Byla pak jedna učedlnice v Joppen , jménem Tabita , což se vykládá Dorkas . Ta byla plná skutků dobrých a almužen , kteréž činila . I stalo se v těch dnech , že roznemohši se , umřela . Kteroužto umyvše , položili na síň vrchní . A že byla blízko Lydda od Joppen , uslyšavše učedlníci , že by tam byl Petr , poslali k němu dva muže , prosíce ho , aby sobě neobtěžoval přijíti až k nim . Tedy vstav Petr , šel s nimi . A když přišel , vedli jej na síň . I obstoupily ho všecky vdovy , plačíce a ukazujíce sukně a pláště , kteréž jim dělala , dokudž s nimi byla , Dorkas . I rozkázav všechněm vyjíti ven Petr , poklek na kolena , modlil se , a obrátiv se k tomu tělu , řekl : Tabito , vstaň . A ona otevřela oči své , a uzřevši Petra , posadila se . A podav jí ruky Petr , pozdvihl jí ; a povolav svatých a vdov , ukázal jim ji živou . I rozhlášeno jest to po všem městě Joppen , a uvěřili mnozí v Pána . I stalo se , že za mnohé dni pozůstal Petr v Joppen u nějakého Šimona koželuha . Muž pak nějaký byl v Cesarii , jménem Kornelius , setník , z zástupu , kterýž sloul Vlaský , Nábožný a bohobojný se vším domem svým , čině almužny mnohé lidu , A modle se Bohu vždycky . Ten viděl u vidění zřetelně , jako v hodinu devátou na den , anděla Božího , an všel k němu , a řekl jemu : Kornéli . A on pilně popatřil naň , a zstrašiv se , řekl : Co chceš , Pane ? I řekl jemu : Modlitby tvé a almužny tvé vstoupily na pamět před tváří Boží . Protož nyní pošli muže některé do Joppen , a povolej Šimona , kterýž má příjmí Petr . Tenť hospodu má u nějakého Šimona koželuha , kterýž má dům u moře . Onť poví tobě , co bys měl činiti . A když odšel anděl , kterýž mluvil Korneliovi , zavolal dvou služebníků svých , a rytíře pobožného z těch , kteříž vždycky při něm byli , A pověděv jim všecko to , poslal je do Joppen . Nazejtří pak , když oni šli a přibližovali se k městu , všel Petr nahoru , aby se modlil , v hodinu šestou . A potom velice zlačněv , chtěl pojísti . Když pak oni strojili , připadlo na něj mysli vytržení . I uzřel nebe otevřené a sstupující k sobě nádobu jakous jako prostěradlo veliké , za čtyři rohy uvázané , ano se spouští na zem , Na němž byla všeliká zemská hovada čtvernohá , a zvířata , a zeměplazové , i ptactvo nebeské . I stal se hlas k němu : Vstaň , Petře , bij a jez . I řekl Petr : Nikoli , Pane , nebť jsem nikdy nejedl nic obecného anebo nečistého . Tedy opět po druhé stal se hlas k němu : Cožť jest Bůh očistil , neměj ty toho za nečisté . A to se stalo po třikrát . I vzato jest zase prostěradlo do nebe . A když Petr sám u sebe rozjímal , co by znamenalo vidění to , kteréž viděl , aj muži ti , kteříž posláni byli od Kornelia , ptajíce se na dům Šimonův , stáli přede dveřmi . A zavolavše kohosi , tázali se : Má-li zde hospodu Šimon , kterýž má příjmí Petr ? A když Petr přemyšloval o tom vidění , řekl jemu Duch : Aj , muži tři hledají tebe . Protož vstana , sejdi dolů a jdi s nimi , nic nepochybuje ; neboť jsem já je poslal . Tedy sšed Petr k mužům , jenž posláni byli k němu od Kornelia , řekl : Aj , jáť jsem ten , kteréhož hledáte . Jaká jest příčina , pro niž jste přišli ? Oni pak řekli : Kornelius setník , muž spravedlivý a bohabojící , i svědectví dobré mající ode všeho národu Židovského , u vidění napomenut jest od anděla svatého , aby povolal tebe do domu svého a slyšel řeč od tebe . Tedy zavolav jich do domu , přijal je do hospody . Druhého pak dne Petr šel s nimi , a někteří bratří z Joppen šli s ním . A nazejtří přišli do Cesaree . Kornelius pak očekával jich , svolav příbuzné své a přátely blízké . I stalo se , když vcházel Petr , vyšel proti němu Kornelius , a padna k nohám jeho , klaněl se mu . Ale Petr pozdvihl ho , řka : Vstaň , všakť i já také člověk jsem . A rozmlouvaje s ním , všel do domu , a nalezl mnoho těch , kteříž se byli sešli . I řekl k nim : Vy víte , že neslušné jest muži Židu připojiti se aneb přistoupiti k cizozemci , ale mně ukázal Bůh , abych žádného člověka nepravil obecným neb nečistým býti . Protož bez odporu přišel jsem , povolán jsa . I ptám se vás , pro kterou příčinu poslali jste pro mne ? A Kornelius řekl : Přede čtyřmi dny postil jsem se až do této hodiny , a v hodinu devátou modlil jsem se v domu svém . A aj , postavil se přede mnou muž v rouše bělostkvoucím , A řekl : Kornéli , uslyšánať jest modlitba tvá a almužny tvé jsouť v paměti před tváří Boží . Protož pošli do Joppen a povolej Šimona , kterýž slove Petr . Tenť má hospodu v domu Šimona koželuha u moře ; on přijda , bude mluviti tobě . Já pak hned jsem poslal k tobě , a ty jsi dobře učinil , žes přišel . Nyní tedy my všickni před obličejem Božím hotovi jsme slyšeti všecko , což jest koli přikázáno tobě od Boha . Tedy Petr otevřev ústa , řekl : V pravdě jsem shledal , že Bůh není přijimač osob . Ale v každém národu , kdož se ho bojí a činí spravedlnost , příjemný jest jemu ; Jakž to oznámil synům Izraelským , zvěstuje pokoj skrze Ježíše Krista , jenž jest Pánem všeho . O čemž i vy sami víte , co se dálo po všem Židovstvu , počna od Galilee , po křtu , kterýž kázal Jan : Kterak Ježíše od Nazaréta pomazal Bůh Duchem svatým a mocí ; kterýžto chodil , dobře čině , a uzdravuje všecky posedlé od ďábla ; nebo Bůh s ním byl . A my jsme svědkové všeho toho , což jest činil v krajině Judské a v Jeruzalémě . Kteréhožto zamordovali jsou , pověsivše na dřevě . Toho Bůh vzkřísil třetího dne , a způsobil to , aby zjeven byl , Ne všemu lidu , ale svědkům prve k tomu zřízeným od Boha , nám , kteříž jsme s ním jedli a pili po jeho z mrtvých vstání . A přikázal nám kázati lidu a svědčiti , že on jest ten ustanovený od Boha soudce živých i mrtvých . Jemuť všickni proroci svědectví vydávají , že odpuštění hříchů vezme skrze jméno jeho všeliký , kdožkoli uvěřil by v něho . A když ještě Petr mluvil slova tato , sstoupil Duch svatý na všecky , kteříž poslouchali slova Božího . I užasli se ti , jenž z obřezaných věřící byli , kteříž byli přišli s Petrem , že i na pohany dar Ducha svatého jest vylit . Nebo slyšeli je , ani mluví jazyky rozličnými , a velebí Boha . Tedy odpověděl Petr : Zdali může kdo zabrániti vody , aby tito nebyli pokřtěni , kteříž Ducha svatého přijali jako i my ? A rozkázal je pokřtíti ve jménu Páně . I prosili ho , aby u nich pobyl za některý den . Uslyšeli pak apoštolé a bratří , kteříž byli v Judstvu , že by i pohané přijali slovo Boží . A když přišel Petr do Jeruzaléma , domlouvali se naň ti , kteříž byli z obřezaných , Řkouce : K mužům neobřezaným všel jsi , a jedl jsi s nimi . Tedy začav Petr , vypravoval jim pořád , řka : Byl jsem v městě Joppen , modle se . I viděl jsem u vytržení mysli jsa vidění , nádobu nějakou sstupující jako prostěradlo veliké , za čtyři rohy přivázané , ano se spouští s nebe , a přišlo až ke mně . V kteréž pohleděv pilně , spatřil jsem hovada zemská čtvernohá , i zvířata , a zeměplazy , i ptactvo nebeské . Slyšel jsem také i hlas ke mně řkoucí : Vstaň , Petře , bij a jez . I řekl jsem : Nikoli , Pane , nebo nic obecného aneb nečistého nikdy nevcházelo v ústa má . I odpověděl mi hlas po druhé s nebe , řka : Co jest Bůh očistil , neměj ty toho za nečisté . A to se stalo po třikrát . I vtrženo jest zase to všecko do nebe . A aj , hned té chvíle tři muži stáli u domu , v kterémž jsem byl , posláni jsouce ke mně z Cesaree . I řekl mi Duch , abych šel s nimi , nic nepochybuje . A šlo se mnou i těchto šest bratří , a vešli jsme do domu muže jednoho . Kterýžto vypravoval nám , kterak viděl anděla v domu svém , an se před ním postavil a řekl jemu : Pošli do Joppen muže některé a povolej Šimona , kterýž slove Petr . Onť tobě bude mluviti slova , skrze něž spasen budeš ty i všecken tvůj dům . Když jsem pak já mluviti začal , sstoupil Duch svatý na ně jako i na nás na počátku . I rozpomenul jsem se na slovo Páně , kteréž byl pověděl : Jan zajisté křtil vodou , ale vy pokřtěni budete Duchem svatým . Poněvadž tedy jednostejný dar dal jim Bůh jako i nám , kteříž uvěřili v Pána Ježíše Krista , i kdož jsem já byl , abych mohl zabrániti Bohu ? To uslyšavše , spokojili se a slavili Boha , řkouce : Tedy i pohanům Bůh pokání dal k životu . Ti pak , kteříž se byli rozprchli příčinou soužení , kteréž se bylo stalo pro Štěpána , přišli až do Fenicen a Cypru a do Antiochie , žádnému nemluvíce slova Božího než samým toliko Židům . A byli někteří z nich muži z Cypru a někteří Cyrenenští , kteřížto přišedše do Antiochie , mluvili Řekům , zvěstujíce jim Pána Ježíše . A byla ruka Páně s nimi , a veliký počet věřících obrátil se ku Pánu . I přišla pověst o tom k církvi , kteráž byla v Jeruzalémě . I poslali Barnabáše , aby šel až do Antiochie . Kterýžto přišed tam , a uzřev milost Boží , zradoval se , a napomínal všech , aby v úmyslu srdce svého trvali v Pánu . Nebo byl muž dobrý , a plný Ducha svatého a víry . I přibyl jich tu veliký zástup Pánu . Tedy šel odtud Barnabáš do Tarsu hledati Saule , a nalezna jej , přivedl ho do Antiochie . I byli přes celý rok při tom sboru , a učili zástup veliký , takže nejprv tu v Antiochii učedlníci nazváni jsou křesťané . V těch pak dnech přišli z Jeruzaléma proroci do Antiochie . I povstav jeden z nich , jménem Agabus , oznamoval , ponuknut jsa skrze Ducha , že bude hlad veliký po všem okršlku zemském . Kterýžto i stal se za císaře Klaudia . Tedy učedlníci , jeden každý podle možnosti své , umínili poslati něco ku pomoci bratřím přebývajícím v Judstvu . Což i učinili , poslavše k starším skrze ruce Barnabáše a Saule . A při tom času dal se v to Herodes král , aby sužoval některé z církve . I zamordoval Jakuba , bratra Janova , mečem . A vida , že se to líbilo Židům , umínil jíti i Petra . ( A byli dnové přesnic . ) Kteréhož jav , do žaláře vsadil , poručiv jej šestnácti žoldnéřům k ostříhání , chtěje po velikonoci vyvésti jej lidu . I byl Petr ostříhán v žaláři , modlitba pak ustavičná k Bohu dála se za něj od církve . A když jej již vyvésti měl Herodes , té noci spal Petr mezi dvěma žoldnéři , svázán jsa dvěma řetězy , a strážní přede dveřmi ostříhali žaláře . A aj , anděl Páně postavil se , a světlo se zastkvělo v žaláři ; a udeřiv Petra v bok , zbudil ho , řka : Vstaň rychle . I spadli řetězové s rukou jeho . Tedy řekl anděl k němu : Opaš se a podvaž obuv svou . To když učinil , řekl jemu : Oděj se pláštěm svým , a pojď za mnou . I vyšed , bral se za ním , a nevěděl , by to pravé bylo , co se dálo skrze anděla , ale domníval se , že by vidění viděl . A prošedše skrze první i druhou stráž , přišli k bráně železné , kteráž vede do města , a ta se jim hned sama otevřela . A všedše skrze ni , přešli ulici jednu , a hned odšel anděl od něho . Tedy Petr přišed sám k sobě , řekl : Nyní právě vím , že poslal Pán anděla svého , a vytrhl mne z ruky Herodesovy , a ze všeho očekávání lidu Židovského . A pováživ toho , šel k domu Marie , matky Janovy , kterýž příjmí měl Marek , kdež se jich bylo mnoho sešlo , a modlili se . A když Petr potloukl na dveře , vyšla děvečka , aby poslechla , jménem Ródé . A poznavši hlas Petrův , pro radost neotevřela dveří , ale vběhši , zvěstovala , že Petr stojí u dveří . A oni řekli jí : I co blázníš ? Ona pak potvrzovala , že tak jest . Tedy oni řekli : Anděl jeho jest . Ale Petr předce tloukl . A otevřevše dveře , uzřeli jej , i ulekli se . A pokynuv na ně rukou , aby mlčeli , vypravoval jim , kterak jest jej Pán vyvedl z žaláře , a potom řekl : Pověztež to Jakubovi a bratřím . A vyšed , bral se na jiné místo . A když byl den , stal se rozbroj nemalý mezi žoldnéři o to , co se stalo při Petrovi . Herodes pak ptaje se na něj , a nenalezna , vytazovav se na strážných , kázal je pryč vésti ; a odebrav se z Judstva do Cesaree , přebýval tam . A v ten čas Herodes rozzlobil se proti Tyrským a Sidonským . Kteřížto jednomyslně přišli k němu , a namluvivše sobě Blasta , předního komorníka královského , žádali za pokoj , protože jejich krajiny potravu měly z zemí královských . V uložený pak den Herodes , obleka se v královské roucho , a posadiv se na soudné stolici , učinil k nim řeč . I zvolal lid , řka : Boží jest toto hlas , a ne lidský . A ihned ranil jej anděl Páně , protože nevzdal slávy Bohu ; a rozlez se červy , umřel . A slovo Páně rostlo a rozmáhalo se . Barnabáš pak a Saul navrátili se z Jeruzaléma , vykonavše službu , pojavše s sebou i Jana , kterýž příjmí měl Marek . Byli pak v církvi , kteráž byla v Antiochii , proroci a učitelé , jako Barnabáš a Šimon , kterýž měl příjmí Černý , a Lucius Cyrenenský , a Manahen , kterýž byl spolu vychován s Herodesem tetrarchou , a Saul . A když oni služby Páně konali a postili se , dí jim Duch svatý : Oddělte mi Barnabáše a Saule k dílu , k kterémuž jsem jich povolal . Tedy postíce se , a modlíce se , a vzkládajíce na ně ruce , propustili je . A oni posláni jsouce od Ducha svatého , přišli do Seleucie , a odtud plavili se do Cypru . A přišedše do Salaminy , kázali slovo Boží v školách Židovských ; a měli s sebou i Jana k službě . A když zchodili ten ostrov až do Páfu , nalezli tu jakéhos čarodějníka , falešného proroka Žida , jemuž jméno bylo Barjezus , Kterýž byl u znamenitého vladaře Sergia Pavla , muže opatrného . Ten povolav Barnabáše a Saule , žádal od nich slyšeti slovo Boží . Ale protivil se jim Elymas , totiž čarodějník ten , ( nebo se tak vykládá jméno jeho , ) usiluje odvrátiti vladaře od víry . Tedy Saul , kterýž slove i Pavel , naplněn jsa Duchem svatým , pilně pohleděv na něj , Řekl : Ó plný vší lsti a vší nešlechetnosti , synu ďáblův , a nepříteli vší spravedlnosti , což nepřestaneš převraceti cest Páně přímých ? A aj , nyní ruka Páně nad tebou , a budeš slepý , nevida slunce až do času . A pojednou připadla na něj mrákota a tma , a jda vůkol , hledal , kdo by ho za ruku vedl . Tehdy vladař uzřev , co se stalo , uvěřil , divě se učení Páně . A pustivše se od Páfu Pavel a ti , kteříž s ním byli , přišli do města Pergen v krajině Pamfylii . Jan pak odšed od nich , vrátil se do Jeruzaléma . Oni pak šedše z Pergen , přišli do Antiochie Pisidické , a všedše do školy v den sobotní , posadili se . A když bylo po čtení Zákona a Proroků , poslali k nim knížata školy té řkouce : Muži bratří , máte-li úmysl jaké napomenutí učiniti k lidu , mluvte . Tedy Pavel povstav a rukou , aby mlčeli , pokynuv , řekl : Muži Izraelští , a kteříž se bojíte Boha , slyšte . Bůh lidu tohoto Izraelského vyvolil otce naše a lidu povýšil , když byl pohostinu v zemi Egyptské , a v rameni vztaženém vyvedl je z ní . A za čas čtyřidceti let snášel jejich obyčeje na poušti . A zahladiv sedm národů v zemi Kanán , rozdělil losem mezi ně zemi jejich . A potom , téměř za čtyři sta a padesáte let , dával jim soudce až do Samuele proroka . A vtom žádali za krále , i dal jim Bůh Saule , syna Cis , muže z pokolení Beniaminova , za čtyřidceti let . A když toho zavrhl , vzbudil jim Davida krále , kterémužto svědectví dávaje , řekl : Nalezl jsem Davida , syna Jesse , muže podle srdce svého , kterýž bude činiti všecku vůli mou . Z jehožto semene Bůh podle zaslíbení vzbudil lidu Izraelskému Spasitele Ježíše , Před jehožto příštím kázal Jan křest pokání všemu lidu Izraelskému . A když Jan dokonával běh svůj , pravil : Kteréhož se mne domníváte býti , nejsem já ten , ale aj , přijdeť po mně tak důstojný , ješto já nejsem hoden rozvázati obuvi noh jeho . Muži bratří , synové rodu Abrahamova , a kteříž mezi vámi jsou bojící se Boha , vám slovo spasení tohoto posláno jest . Nebo ti , kteříž přebývají v Jeruzalémě , a knížata jejich , toho Ježíše neznajíce , odsoudili , a tak hlasy Prorocké , kteříž se na každou sobotu čtou , naplnili . A nižádné viny hodné smrti na něm nenalezše , aby zamordován byl , Piláta prosili . A když dokonali všecko , což o něm psáno bylo , složen jsa s dřeva , do hrobu jest položen . Bůh pak vzkřísil jej z mrtvých . Kterýžto vidín jest po mnohé dni od těch , jenž spolu s ním byli přišli z Galilee do Jeruzaléma , kteřížto jsou svědkové jeho k lidu . A my vám zvěstujeme to zaslíbení , které se stalo otcům , že jest je již Bůh naplnil nám synům jejich , vzkřísiv Ježíše ; Jakož i v druhém Žalmu napsáno jest : Syn můj jsi ty , já dnes zplodil jsem tebe . A že jej z mrtvých vzkřísil , aby se již více nenavracoval v porušení , takto o tom řekl : Dám vám svaté věci Davidovy věrné . Protož i v jiném Žalmu dí : Nedáš svatému svému viděti porušení . David zajisté za svého věku poslouživ vůli Boží , usnul , a přiložen jest k otcům svým , a viděl porušení , Ale ten , kteréhož Bůh vzkřísil , neviděl porušení . Protož známo vám buď , muži bratří , že skrze toho zvěstuje se vám odpuštění hříchů , A to ode všech , od kterýchž jste nemohli skrze Zákon Mojžíšův ospravedlněni býti , skrze tohoto každý , kdož věří , bývá ospravedlněn . Protož vizte , ať na vás nepřijde to , což jest v Prorocích povědíno : Vizte potupníci , a podivte se , a na nic přijďte ; nebo já dílo dělám za dnů vašich , dílo to , o kterémž vy neuvěříte , kdyby je vám kdo vypravoval . A když vycházeli ze školy Židovské , prosili jich pohané , aby jim v druhou sobotu mluvili táž slova . A když bylo rozpuštěno shromáždění , šlo mnoho Židů a nábožných lidí znovu na víru obrácených za Pavlem a Barnabášem , kteřížto promlouvajíce k nim , radili jim , aby trvali v milosti Boží . V druhou pak sobotu téměř všecko město sešlo se k slyšení slova Božího . A Židé vidouce zástupy , naplněni jsou závistí , a odporovali tomu , co bylo praveno od Pavla , protivíce a rouhajíce se . Tedy svobodně Pavel a Barnabáš řekli : Vámť jest mělo nejprv mluveno býti slovo Boží , ale poněvadž je zamítáte , a za nehodné sebe soudíte věčného života , aj , obracíme se ku pohanům . Neboť jest nám tak přikázal Pán , řka : Položil jsem tebe světlo pohanům , tak abys ty byl spasení až do končin země . A slyšíce to pohané , zradovali se a velebili slovo Páně ; a uvěřili všickni , což jich koli bylo předzřízeno k životu věčnému . I rozhlašovalo se slovo Páně po vší krajině . Tedy Židé zbouřili ženy nábožné a poctivé a přední měšťany , a vzbudili protivenství proti Pavlovi a Barnabášovi , i vyhnali je z končin svých . A oni vyrazivše prach z noh svých na ně , přišli do Ikonie . Učedlníci pak naplněni byli radostí a Duchem svatým . I stalo se v Ikonii , že vešli spolu do školy Židovské , a mluvili slovo Boží , takže jest uvěřilo i Židů i Řeků veliké množství . Ale kteříž z Židů nepovolní byli , ti zbouřili a zdráždili mysli pohanů proti bratřím . I byli tu za dlouhý čas , směle a svobodně mluvíce v Pánu , kterýž svědectví vydával slovu milosti své , a působil to , aby se dáli divové a zázrakové skrze ruce jejich . I rozdělilo se množství města , a jedni byli s Židy , a jiní s apoštoly . A když se obořili na apoštoly i pohané i Židé s knížaty svými , aby je utiskli a kamenovali , Oni srozuměvše tomu , utekli do měst Lykaonitských , do Lystry a do Derben , a do toho okolí , A tu kázali evangelium . Muž pak nějaký v Lystře , nemocný na nohy , sedával , chromý jsa hned z života matky své , kterýž nikdy nechodil . Ten poslouchal Pavla mluvícího . Kterýžto pohleděv naň , a vida , an věří , že uzdraven bude , Řekl velikým hlasem : Postav se přímě na nohách svých . I zchopil se a chodil . Zástupové pak viděvše , co učinil Pavel , pozdvihli hlasu svého , Lykaonitsky řkouce : Bohové připodobnivše se lidem , sstoupili k nám . I nazvali Barnabáše Jupiterem a Pavla Merkuriášem ; nebo on mluvil slovo Boží . Tedy kněz Jupitera , modly té , kteráž byla před městem jejich , přivedl býky a přinesl věnce před bránu , a chtěl s lidem oběti obětovati . To když uslyšeli apoštolé , Barnabáš a Pavel , roztrhše sukně své , vyběhli k zástupům , křičíce , A řkouce : Muži , což to činíte ? Však i my lidé jsme , týmž bídám jako i vy poddaní , kteříž vás napomínáme , abyste se obrátili od těchto marností k Bohu živému , kterýž učinil nebe i zemi , i moře , i všecko , což v nich jest . Kterýžto za předešlých věků všech pohanů nechával , aby chodili po cestách svých , Ačkoli proto nenechal sebe bez osvědčení , dobře čině , dávaje nám s nebe déšť a časy úrodné , naplňuje pokrmem a potěšením srdce naše . A to mluvíce , sotva spokojili zástupy , aby jim neobětovali . A vtom přišli od Antiochie a Ikonie nějací Židé , kteřížto navedše zástupy , a ukamenovavše Pavla , vytáhli jej před město , domnívajíce se , že umřel . A když jej obstoupili učedlníci , vstal a všel do města , a nazejtří odšel s Barnabášem do Derben . A kázavše evangelium městu tomu , a učedlníků mnoho získavše , navrátili se do Lystry a do Ikonie a do Antiochie , Potvrzujíce duší učedlníků , a napomínajíce jich , aby trvali u víře , a pravíce , že musíme skrze mnohá soužení vjíti do království Božího . A zřídivše jim , podle daných hlasů , starší po církvech , a modlivše se s postem , poručili je Pánu , v kteréhož jsou uvěřili . A prošedše Pisidii , přišli do Pamfylie , A mluvivše slovo Boží v Pergen , šli do města Attalie . A odtud plavili se do Antiochie , odkudž poručeni byli milosti Boží k dílu , kteréž jsou vykonali . A když tam přišli a shromáždili církev , vypravovali jim , kteraké věci Bůh skrze ně učinil a že otevřel pohanům dveře víry . I byli tu za dlouhý čas s učedlníky . Přišedše pak někteří z Židovstva , učili bratří : Že nebudete-li se obřezovati podle obyčeje Mojžíšova , nebudete moci spaseni býti . A když se stala mezi nimi různice , a nemalou hádku Pavel a Barnabáš s nimi měl , i zůstali na tom , aby Pavel a Barnabáš a někteří jiní z nich šli k apoštolům a starším do Jeruzaléma o tu otázku . Tedy oni jsouce vyprovozeni od církve , šli skrze Fenicen a Samaří , vypravujíce o obrácení pohanů na víru , i způsobili radost velikou všem bratřím . A když se dostali do Jeruzaléma , přijati jsou od církve a od apoštolů a starších . I zvěstovali jim , kteraké věci činil skrze ně Bůh . A že povstali někteří z sekty farizejské , kteříž byli uvěřili , pravíce , že musejí obřezováni býti , a potom aby jim bylo přikázáno zachovávati zákon Mojžíšův . Tedy sešli se apoštolé a starší , aby toho povážili . A když mnohé vyhledávání toho bylo , povstav Petr , řekl k nim : Muži bratří , vy víte , že od dávních dnů mezi námi Bůh vyvolil mne , aby skrze ústa má slyšeli pohané slovo evangelium a uvěřili . A ten , jenž zpytuje srdce , Bůh , svědectví jim vydal , dav jim Ducha svatého , jako i nám . A neučinil rozdílu mezi nimi a námi , věrou očistiv srdce jejich . Protož nyní , proč pokoušíte Boha , chtíce vzložiti na hrdlo učedlníků jho , kteréhož ani otcové naši , ani my nésti jsme nemohli ? Ale skrze milost Pána Ježíše Krista věříme , že spaseni budeme , rovně jako i oni . I mlčelo všecko to množství , a poslouchali Barnabáše a Pavla , vypravujících , kteraké divy a zázraky činil Bůh skrze ně mezi pohany . A když oni tak umlkli , odpověděl Jakub , řka : Muži bratří , slyšte mne . Šimon teď vypravoval , kterak Bůh nejprve popatřil na pohany , aby z nich přijal lid jménu svému . A s tím se srovnávají i řeči prorocké , jakož psáno jest : Potom se navrátím , a vzdělám zase stánek Davidův , kterýž byl klesl , a zbořeniny jeho zase vzdělám , a vyzdvihnu jej , Tak aby ti ostatkové toho lidu hledali Pána , i všickni pohané , nad kterýmiž jest vzýváno jméno mé , dí Pán , jenž činí tyto všecky věci . Známáť jsou Bohu od věků všecka díla jeho . Protož já tak soudím , aby nebyli kormouceni ti , kteříž se z pohanů obracejí k Bohu , Ale aby jim napsáno bylo , ať se zdržují od poskvrn modl , a smilstva , a toho , což jest udáveného a od krve . Nebo Mojžíš od dávních věků má po všech městech , kdo by jej kázal v školách , poněvadž na každou sobotu čítán bývá . Tehdy vidělo se apoštolům a starším se vší církví , aby vyvolili z sebe muže a poslali je do Antiochie s Pavlem a Barnabášem : Judu , kterýž sloul Barsabáš , a Sílu , muže znamenité mezi bratřími , Napsavše po nich toto : Apoštolé a starší i všickni bratří těm , kteříž jsou v Antiochii a v Syrii a v Cilicii bratřím , kteříž jsou z pohanů , pozdravení vzkazují . Poněvadž jsme slyšeli , že někteří vyšedše od nás , zkormoutili vás , řečmi svými zemdlévajíce duše vaše , pravíce , že se máte obřezovati a Zákon zachovávati , jimž jsme toho neporučili : I vidělo se nám shromážděným jednomyslně , abychom vyvolili muže některé a poslali k vám s nejmilejšími našimi bratřími , Barnabášem a Pavlem , Lidmi těmi , kteříž vydali duše své pro jméno Pána našeho Ježíše Krista . Protož poslali jsme Judu a Sílu , a tiť i ústně povědí vám totéž . Vidělo se zajisté Duchu svatému i nám , žádného více na vás břemene nevzkládati , kromě těchto věcí potřebných , Totiž abyste se zdržovali od obětovaného modlám , a od krve , a od udáveného , a od smilstva . Od těch věcí budete-li se ostříhati , dobře budete činiti . Mějte se dobře . Tedy oni propuštěni jsouce , přišli do Antiochie , a shromáždivše množství , dali jim list . Kterýžto čtouce , radovali se z toho potěšení jich . Judas pak a Sílas , byvše i oni proroci , širokou řečí napomínali bratří a potvrzovali jich . A pobyvše tu za některý čas , propuštěni jsou od bratří v pokoji zase k apoštolům . Ale Sílovi se vidělo , aby tu zůstal . Tolikéž Pavel i Barnabáš pobyli v Antiochii , učíce a zvěstujíce slovo Páně , i s mnohými jinými . Po několika pak dnech řekl Pavel k Barnabášovi : Vracujíce se , navštěvme bratří naše po všech městech , v kterýchž jsme kázali slovo Páně , a přezvíme , kterak se mají . Tedy Barnabáš radil , aby pojali s sebou i Jana , kterýž příjmí měl Marek . Ale Pavlovi se nezdálo pojíti toho s sebou , kterýž byl odšel od nich z Pamfylie , aniž šel s nimi ku práci . I vznikl mezi nimi tuhý odpor , takže se rozešli různo . Barnabáš pak pojav s sebou Marka , plavil se do Cypru . A Pavel připojiv k sobě Sílu , odšel , poručen jsa milosti Boží od bratří . I chodil po Syrii a Cilicii , potvrzuje církví . Přišel pak do Derben a do Lystry , aj , učedlník jeden tu byl , jménem Timoteus , syn jedné ženy Židovky věřící , ale otce měl Řeka . Tomu svědectví dobré vydávali ti , jenž byli v Lystře a v Ikonii bratří . Toho sobě oblíbil Pavel , aby s ním šel . I pojav ho , obřezal jej , pro Židy , kteříž byli v těch místech ; nebo věděli všickni , že otec jeho byl Řek . A když chodili po městech , vydávali jim k ostříhání ustanovení zřízená od apoštolů a od starších , kteříž byli v Jeruzalémě . A tak církve utvrzovaly se u víře a rozmáhaly se v počtu na každý den . A prošedše Frygii i Galatskou krajinu , když jim zabráněno od Ducha svatého , aby nemluvili slova Božího v Azii , Přišedše do Myzie , pokoušeli se jíti do Bitynie . Ale nedal jim Duch Ježíšův . Tedy pominuvše Myzii , šli do Troady . I ukázalo se Pavlovi v noci vidění , jako by muž nějaký Macedonský stál , a prosil ho , řka : Přijda do Macedonie , pomoz nám . A jakž to vidění viděl , ihned jsme usilovali o to , abychom šli do Macedonie , tím ujištěni jsouce , že jest nás povolal Pán , abychom jim kázali evangelium . Protož pustivše se od Troady , přímým během připlavili jsme se do Samotracie a nazejtří do Neapolis , A odtud do Filippis , kteréžto jest první město krajiny Macedonské , obyvateli cizími osazené . I zůstali jsme v tom městě za několik dní . V den pak sobotní vyšli jsme ven za město k řece , kdež býval obyčej modliti se . A usadivše se , mluvili jsme ženám , kteréž se tu byly sešly . Jedna pak žena , jménem Lydia , kteráž šarlaty prodávala v městě Tyatirských , bohabojící , poslouchala nás . Jejížto srdce otevřel Pán , aby to pilně rozsuzovala , co se od Pavla pravilo . A když pokřtěna byla i dům její , prosila , řkuci : Poněvadž jste mne soudili věrnou Pánu býti , vejdětež do domu mého , a pobuďte u mne . I přinutila nás . I stalo se , když jsme šli k modlitbě , že děvečka nějaká , mající ducha věštího , potkala se s námi , kteráž veliký užitek přinášela pánům svým budoucích věcí předpovídáním . Ta šedši za Pavlem a za námi , volala , řkuci : Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího , kteřížto zvěstují nám cestu spasení . A to činívala za mnoho dní . Pavel pak těžce to nesa , a obrátiv se , řekl duchu tomu : Přikazuji tobě ve jménu Ježíše Krista , abys vyšel od ní . I vyšel hned té chvíle . A viděvše páni její , že jest odešla naděje zisku jejich , chytivše Pavla a Sílu , vedli je na rynk před úřad . A postavivše je před úředníky , řekli : Tito lidé bouří město naše , jsouce Židé , A zvěstují obyčeje , kterýchž nám nesluší přijíti ani zachovávati , poněvadž jsme my Římané . I povstala obec proti nim . A úředníci , roztrhše sukně jejich , kázali je metlami mrskati . A množství ran jim davše , vsadili je do žaláře , přikázavše strážnému žaláře , aby jich pilně ostříhal . Tedy on takové maje přikázání , vsadil je do nejhlubšího žaláře , a nohy jejich sevřel kladou . O půlnoci pak Pavel a Sílas modléce se , zpívali písničky o Bohu , takže je slyšeli i jiní vězňové . A vtom pojednou země třesení stalo se veliké , až se pohnuli gruntové žaláře , a hned se jim všecky dveře otevřely a všech okovové spadli . I procítiv strážný žaláře a vida dveře žaláře otevřené , vytrhl meč , aby se zabil , domnívaje se , že vězňové utekli . I zkřikl naň Pavel hlasem velikým , řka : Nečiň sobě nic zlého , však jsme teď všickni . A požádav světla , vběhl k nim , a třesa se , padl k nohám Pavlovým a Sílovým . I vyved je ven , řekl : Páni , co já mám činiti , abych spasen byl ? A oni řekli : Věř v Pána Ježíše a budeš spasen ty i dům tvůj . I mluvili jemu slovo Páně , i všechněm , kteříž byli v domu jeho . A on pojav je v tu hodinu v noci , umyl rány jejich . I pokřtěn jest hned on i všecka čeled jeho . A když je uvedl do domu svého , připravil jim stůl , a veselil se , že jest se vším domem svým uvěřil Bohu . A když bylo ve dne , poslali úředníci služebníky , řkouce : Vypusť ty lidi . I oznámil strážný žaláře slova ta Pavlovi , pravě : Že poslali úředníci , abyste byli propuštěni . Protož nyní vyjdouce , jdětež v pokoji . Ale Pavel řekl k nim : Zmrskavše nás zjevně a bez vyslyšení , lidi Římany , vsázeli do žaláře , a již nyní nás chtějí tajně vyhnati ? Nikoli , ale nechať sami přijdou , a vyvedou nás . Tedy pověděli úředníkům služebníci slova ta . I báli se , uslyšavše , že by Římané byli . A přišedše , prosili jich ; a vyvedše je , žádali jich , aby šli z města . I vyšedše z žaláře , vešli k Lydii , a uzřevše bratří , potěšili jich , i šli odtud . A prošedše město Amfipolim a Apollonii , přišli do Tessaloniky , kdež byla Židovská škola . Tedy Pavel podle obyčeje svého všel k nim , a po tři soboty kázal jim z Písem , Otvíraje a předkládaje to , že měl Kristus trpěti a z mrtvých vstáti , a že ten jest Kristus Ježíš , kteréhož já zvěstuji vám . I uvěřili někteří z nich , a připojili se Pavlovi a Sílovi , i Řeků nábožných veliké množství , i žen znamenitých nemálo . Ale zažženi jsouce závistí Židé pravdě nepovolní , a přivzavše k sobě některé lehkomyslné a zlé lidi , shlukše se , zbouřili město , a útok učinivše na dům Jázonův , hledali jich , aby je vyvedli před lid . A nenalezše jich , táhli Jázona a některé bratří k starším města , křičíce : Tito , kteříž všecken svět bouří , ti sem také přišli , Kteréž přijal Jázon . A ti všickni proti ustanovení císařskému činí , pravíce býti králem jiného , jménem Ježíše . A tak zbouřili obec i starší města , kteříž od nich to slyšeli . Ale oni přijavše dosti učinění od Jázona a jiných , propustili je . Bratří pak hned v noci vypustili i Pavla i Sílu do Berie . Kteřížto přišedše tam , vešli do školy Židovské . A ti byli udatnější nežli Tessalonitští , kteřížto přijali slovo Boží se vší chtivostí , na každý den rozvažujíce Písma , tak-li by ty věci byly , jakž kázal Pavel . A tak mnozí z nich uvěřili , i Řecké ženy poctivé i mužů nemálo . A když zvěděli Židé v Tessalonice , že by i v Berii kázáno bylo slovo Boží od Pavla , přišli také tam , bouříce zástupy . Ale hned bratří vypustili Pavla , aby šel jako k moři ; Sílas pak a Timoteus zůstali tu . Ti pak , kteříž provodili Pavla , dovedli ho až do Atén . A vzavše poručení k Sílovi a k Timoteovi , aby přišli k němu , což nejspíše mohou , šli zase . A když Pavel čekal jich v Aténách , rozněcoval se v něm duch jeho , vida to město oddané býti modloslužbě . I rozmlouval s Židy a nábožnými lidmi v škole , ano i na rynku , po všecky dni , s těmi , kteříž se koli nahodili . Tedy někteří z epikureů a stoických mudráků hádali se s ním . A někteří řekli : I co tento žváč chce povědíti ? Jiní pak pravili : Zdá se býti nějakých cizích bohů zvěstovatel . Neb jim o Ježíšovi a o z mrtvých vstání vypravoval . I popadše jej , vedli ho do Areopágu , a řekli jemu : Můžeme-li věděti , jaké jest to učení nové , kteréž vypravuješ ? Nebo nové jakési věci vkládáš v uši naše , protož chceme věděti , co by to bylo . ( Aténští zajisté všickni , i ti , kteříž tu byli hosté , k ničemuž jinému tak hotovi nebyli , než praviti neb slyšeti něco nového . ) Tedy Pavel , stoje uprostřed Areopágu , řekl : Muži Aténští , vidím vás býti všelijak příliš nábožné lidi . Nebo procházeje se a spatřuje náboženství vaše , nalezl jsem také oltář , na kterémž napsáno jest : Neznámému Bohu . Protož kteréhož vy ctíte neznajíce , tohoť já zvěstuji vám . Bůh ten , kterýž stvořil svět i všecko , což jest na něm , ten jsa Pánem nebe i země , nebydlí v chrámích rukou udělaných , Aniž bývá ctěn lidskýma rukama , jako by něčeho potřeboval , poněvadž on dává všechněm život i dýchání i všecko . A učinil z jedné krve všecko lidské pokolení , aby přebývalo na tváři vší země , vyměřiv jim uložené časy a cíle přebývání jejich , Aby hledali Boha , zda by snad makajíce , mohli nalézti jej , ačkoli není daleko od jednoho každého z nás . Nebo jím živi jsme , a hýbeme se , i trváme , jakož i někteří z vašich poetů pověděli : Že i rodina jeho jsme . Rodina tedy Boží jsouce , nemámeť se domnívati , že by Bůh zlatu neb stříbru neb kamenu , řemeslem anebo důvtipem lidským vyrytému , byl podoben . Nebo časy této neznámosti přehlídaje Bůh , již nyní zvěstuje lidem všechněm všudy , aby pokání činili , Protože uložil den , v kterémžto souditi bude všecken svět v spravedlnosti skrze muže , kteréhož jest k tomu vystavil , slouže k víře o tom všechněm , vzkříšením jeho z mrtvých . Uslyševše pak o vzkříšení z mrtvých , někteří se posmívali , a někteří řekli : Budeme tě slyšeti o tom po druhé . A tak Pavel vyšel z prostředku jejich . Někteří pak muži , přídržíce se ho , uvěřili , mezi kterýmiž byl i Dionyzius Areopagitský , i žena , jménem Damaris , a jiní s nimi . Potom pak Pavel vyšed z Atén , přišel do Korintu . A nalezl jednoho Žida , jménem Akvilu , jenž byl rodem z Pontu , kterýž nedávno byl přišel z Vlach , i s Priscillou manželku svou , ( protože byl rozkázal Klaudius , aby všickni Židé z Říma vyšli ) , i přivinul se k nim . A že byl téhož řemesla jako oni , bydlil u nich a dělal ; a bylo řemeslo jejich stany dělati . I hádal se v škole na každou sobotu a k získání přivodil i Židy i Řeky . A když přišli z Macedonie Sílas a Timoteus , rozněcoval se v duchu Pavel , osvědčuje Židům , že Ježíš jest Kristus . A když jemu oni odporovali a rouhali se , vyraziv prach z roucha svého , řekl k nim : Krev vaše budiž na hlavu vaši . Já čist jsa , hned půjdu ku pohanům . A jda odtud , všel do domu člověka jednoho , jménem Justa , ctitele Božího , kteréhož dům byl u samé školy . Krispus pak , kníže školy , uvěřil Pánu se vším domem svým , a mnozí z Korintských slyšíce , uvěřili a křtěni byli . I řekl Pán v noci u vidění Pavlovi : Neboj se , ale mluv a nemlč . Nebť já s tebou jsem , a žádnýť nesáhne na tebe , ať by zle učinil ; nebo mnoho mám lidu v tomto městě . I byl tu půl druhého léta , káže jim slovo Boží . Když pak Gallio vladařem byl v Achaii , povstali jednomyslně Židé proti Pavlovi , a přivedli jej před soudnou stolici , Pravíce : Tento navodí lidi , aby proti Zákonu ctili Boha . A když Pavel měl již otevříti ústa , řekl Gallio k Židům : Ó Židé , jestliže by co nepravého stalo se , nebo nešlechetnost nějaká , slušně bych vás vyslyšel . Pakliť jsou jaké hádky o slovích a o jméních a Zákonu vašem , vy sami k tomu přihlédněte . Jáť toho soudce býti nechci . I odehnal je od soudné stolice . Tedy Řekové všickni , uchopivše Sostena , kníže školy Židovské , bili jej tu před soudnou stolicí , a Gallio na to nic nedbal . Pavel pak , pobyv tam ještě za mnoho dní , i rozžehnav se s bratřími , plavil se do Syrie , a s ním spolu Priscilla a Akvila , oholiv hlavu v Cenchreis ; nebo byl učinil slib . I přišel do Efezu a nechal jich tu ; sám pak všed do školy , hádal se s Židy . A když ho prosili , aby tu déle pobyl u nich , nepovolil . Ale požehnav jich , řekl : Musím já jistotně svátek ten , kterýž nastává , v Jeruzalémě slaviti , ale navrátím se k vám zase , bude-li vůle Boží . I bral se z Efezu . A přišed do Cesaree , vstoupil do Jeruzaléma , a pozdraviv církve , odtud šel do Antiochie . A pobyv tu za některý čas , odšel a procházel pořád Galatskou krajinu a Frygii , potvrzuje všech učedlníků . Žid pak nějaký , jménem Apollo , rodem z Alexandrie , muž výmluvný , přišel do Efezu , učený v Písmě . Ten byl počátečně naučen cestě Páně , a jsa vroucího ducha , horlivě mluvil a učil pilně těm věcem , kteréž jsou Páně , znaje toliko křest Janův . A ten počal směle a svobodně mluviti v škole . Kteréhož slyševše Priscilla a Akvila , přijali ho k sobě a dokonaleji vypravovali jemu o cestě Boží . A když chtěl jíti do Achaie , bratří napomenuvše ho , psali učedlníkům , aby jej přijali . Kterýžto když tam přišel , mnoho prospěl těm , kteříž uvěřili skrze milost Boží . Nebo náramně přemáhal Židy , zjevně přede všemi jim toho dokazuje z Písem , že Ježíš jest Kristus . I stalo se , když Apollo byl v Korintu , že Pavel prošed vrchní krajiny , přišel do Efezu , a nalezna tu některé učedlníky , Řekl k nim : Přijali-li jste Ducha svatého , uvěřivše ? A oni řekli jemu : Ba , aniž jsme slýchali , jest-li Duch svatý . On pak řekl jim : Načež tedy pokřtěni jste ? A oni řekli : Křtěni jsme křtem Janovým . I řekl Pavel : Janť zajisté křtil křtem pokání , pravě lidu , aby v toho , kterýž měl po něm přijíti , věřili , to jest v Krista Ježíše . Kteříž pak toho uposlechli , pokřtěni jsou ve jméno Pána Ježíše . A když vzkládal na tyto ruce Pavel , sstoupil Duch svatý na ně , i mluvili jazyky rozličnými , a prorokovali . A bylo všech spolu okolo dvanácti mužů . Tedy Pavel všed do školy , směle a svobodně mluvil za tři měsíce , hádaje se a uče o království Božím . A když se někteří zatvrdili a nepovolovali , zle mluvíce o cestě Boží přede vším množstvím , odstoupiv od nich , oddělil učedlníky , na každý den kázání čině v škole nějakého Tyranna . A to se dálo za dvě létě , takže všickni , kteříž přebývali v Azii , poslouchali slova Pána Ježíše , i Židé i Řekové . A divy veliké činil Bůh skrze ruce Pavlovy , Takže i šátky a fěrtochy od jeho těla na nemocné nosívali , a odstupovaly od nich nemoci , a duchové nečistí vycházeli z nich . Tedy pokusili se někteří z Židů tuláků , kteříž se s zaklínáním obírali , vzývati jméno Pána Ježíše nad těmi , jenž měli duchy nečisté , říkajíce : Zaklínáme vás skrze Ježíše , kteréhož káže Pavel . A bylo jich sedm synů jednoho Žida , jménem Scevy , předního kněze , kteříž to činili . Tedy odpověděv duch zlý , řekl : Ježíše znám , a o Pavlovi vím , ale vy kdo jste ? A obořiv se na ně člověk ten , v kterémž byl duch zlý , a opanovav je , zmocnil se jich , takže nazí a zranění vyběhli z domu toho . A to známo učiněno jest všechněm Židům i Řekům bydlícím v Efezu , a spadla bázeň na ně na všecky . I oslaveno jest jméno Pána Ježíše . Mnozí pak z věřících přicházeli , vyznávajíce se a zjevujíce skutky své . Mnozí také z těch , kteříž se s marnými uměními obírali , snesše knihy o těch věcech , spálili je přede všemi ; a početše cenu jejich , shledali toho padesáte tisíců peněz . Tak jest mocně rostlo slovo Páně a zmocňovalo se . A když se to všecko dokonalo , uložil Pavel v duchu svém , aby projda Macedonii a Achaii , šel do Jeruzaléma , řka : Když pobudu tam , musímť také i na Řím pohleděti . I poslav dva z těch , jenž mu přisluhovali , do Macedonie , Timotea a Erasta , sám pozůstal v Azii do času . Tedy stala se v ten čas nemalá bouřka pro cestu Boží . Nebo zlatník jeden , jménem Demetrius , kterýž dělával chrámy stříbrné modly Diány , nemalý zisk přivodil řemeslníkům . Kteréž svolav , i ty , kteříž byli k těm podobných věcí dělníci , řekl jim : Muži , víte , že z tohoto řemesla jest živnost naše . A vidíte i slyšíte , že netoliko v Efezu , ale téměř po vší Azii tento Pavel svedl a odvrátil veliké množství lidu , pravě : Že to nejsou bohové , kteříž jsou rukama udělaní . A protož strach jest , netoliko aby se nám v živnosti naší přítrž nestala , ale také i veliké bohyně Diány chrám aby za nic nebyl jmín , a aby nepřišlo k zkáze důstojenství její , kteroužto všecka Azia i všecken světa okršlek ctí . To uslyšavše a naplněni jsouce hněvem , zkřikli řkouce : Veliká jest Diána Efezských . I naplněno jest všecko město rozbrojem , a valili se všickni spolu na plac , pochopivše Gáia a Aristarcha , Macedonské , tovaryše cesty Pavlovy . Pavlovi pak , když chtěl jíti k lidu , nedopustili učedlníci . Ano i někteří z předních mužů Azianských , kteříž jemu přáli , poslavše k němu , prosili ho , aby se nedával do toho hluku . A jedni tak , jiní jinak křičeli ; nebo byla obec zbouřena , a mnozí nevěděli , proč jsou se sběhli . Z zástupu pak někteří Alexandra nějakého táhli k mluvení , kteréhož i Židé k tomu nutili . Alexander pak pokynuv rukou , chtěl zprávu dáti lidu . Ale jakž poznali , že jest Žid , ihned se stal jednostejný všech hlas , jako za dvě hodině volajících : Veliká jest Diána Efezských . A když písař pokojil zástup , řekl : Muži Efezští , i kdož z lidí jest , ješto by nevěděl , že město Efezské slouží veliké bohyni Diáně a od Jupitera spadlému obrazu ? A poněvadž tomu odpíráno býti nemůže , slušné jest , abyste se upokojili a nic kvapně nečinili . Přivedli jste zajisté lidi tyto , kteříž nejsou ani svatokrádce ani ruhači bohyně vaší . Jestliže pak Demetrius a ti , kteříž jsou s ním řemeslníci , mají s kým jakou při , však bývá obecný soud , a jsou k tomu konšelé . Nechať jedni druhé viní . Pakli čeho jiného hledáte , i toť můž v pořádném svolání obce skoncováno býti . Nebo strach jest , abychom nedošli nesnáze pro tu bouřku dnešní , poněvadž žádné příčiny není , kterouž bychom mohli předložiti , proč jsme se tuto sběhli . A to pověděv , rozpustil lid . Když pak přestala ta bouřka , povolav Pavel učedlníků a požehnav jich , vyšel odtud , aby se bral do Macedonie . A když prošel krajiny ty , a napomenutí jim učiniv mnohými řečmi , přišel do země Řecké , V kteréžto pobyv za tři měsíce , ( kdežto Židé učinili jemu zálohy , ) když se měl plaviti do Syrie , umínil navrátiti se skrze Macedonii . I šel s ním Sópater Berienský až do Azie , a z Tessalonicenských Aristarchus a Sekundus a Gáius Derbeus a Timoteus , z Azianských pak Tychikus a Trofimus . Ti všickni šedše napřed , dočkali nás v Troadě . My pak plavili jsme se po velikonoci z Filippis , a přišli jsme k nim do Troady v pěti dnech , a tu jsme pobyli za sedm dní . Tedy první den po sobotě , když se učedlníci sešli k lámání chleba , Pavel mluvil k nim , maje nazejtří jíti pryč , i prodlil řečí až do půlnoci . A bylo mnoho světel tu na té síni , kdež byli shromážděni . Jeden pak mládenec , jménem Eutychus , sedě na okně , jsa obtížen hlubokým snem , když tak dlouho Pavel kázal , spě , spadl s třetího ponebí dolů , a vzat jest mrtvý . I sstoupiv dolů Pavel , zpolehl na něj , a objav jej , řekl : Nermuťtež se , však duše jeho v něm jest . A vstoupiv zase na síň , lámal chléb a jedl , a kázání jim učiniv dlouho až do svitání , tak odšel pryč . I přivedli toho mládence živého , a byli nad tím velice potěšeni . My pak vstoupivše na lodí , plavili jsme se do Asson , odtud majíce k sobě vzíti Pavla ; neb jest byl tak poručil , maje sám jíti po zemi . A když se k nám připojil v Asson , vzavše jej , přijeli jsme do Mitylénu . A odtud plavíce se , druhý den byli jsme proti Chium , a třetího dne přistavili jsme bárku k Sámu , a pobyvše v Trogyllí , nazejtří přišli jsme do Milétu . Nebo Pavel byl umínil pominouti Efez , aby se nemeškal v Azii ; nebo pospíchal , by možné bylo , aby byl o letnicích v Jeruzalémě . Tedy z Milétu poslav do Efezu , povolal k sobě starších církve . Kteřížto když přišli k němu , řekl jim : Vy víte od prvního dne , v kterýžto přišel jsem do Azie , kterak jsem po všecken ten čas s vámi byl , Slouže Pánu se vší pokorou i s mnohými slzami a pokušeními , kteráž na mne přicházela z úkladů Židovských . Kterak jsem ničehož nepominul , což by vám užitečného bylo , abych vám toho neoznámil , ale učil jsem vás vůbec zjevně i po domích , Svědectví vydávaje i Židům i Řekům o pokání k Bohu a o víře v Pána našeho Ježíše Krista . A aj , nyní já sevřín jsa duchem , beru se do Jeruzaléma , nevěda , co mi se v něm má státi , Než že Duch svatý po městech , kudyž jsem šel , osvědčuje mi , pravě , že vězení a soužení mne očekávají . Však já nic na to nedbám , aniž jest mi tak drahá duše má , jen abych běh svůj s radostí vykonal a přisluhování , kteréž jsem přijal od Pána Ježíše , k osvědčování evangelium milosti Boží . A aj , já nyní vím , že již více neuzříte tváři mé vy všickni , mezi kterýmiž jsem chodil , káže o království Božím . Protož osvědčujiť vám dnešní den , žeť jsem čist od krve všech . Nebť jsem neobmeškal zvěstovati vám všeliké rady Boží . Buďtež tedy sebe pilni i všeho stáda , v němžto Duch svatý ustanovil vás biskupy , abyste pásli církev Boží , kteréž sobě dobyl svou vlastní krví . Nebo já to jistotně vím , že po mém odjití vejdou mezi vás vlci hltaví , kteříž nebudou odpouštěti stádu . A z vás samých povstanou muži , jenž budou mluviti převrácené věci , aby obrátili učedlníky po sobě . Protož bděte , v paměti majíce , že jsem po tři léta nepřestával dnem i nocí s pláčem napomínati jednoho každého z vás . A již nyní , bratří , poroučím vás Bohu a slovu milosti jeho , kterýžto mocen jest vzdělati vás , a dáti vám dědictví mezi všemi posvěcenými . Stříbra nebo zlata neb roucha nežádal jsem od žádného . Nýbrž sami víte , že toho , čehož mi kdy potřebí bylo , i těm , kteříž jsou se mnou , dobývaly ruce tyto . Vše ukázal jsem vám , že tak pracujíce , musíme snášeti mdlé , a pamatovati na slova Pána Ježíše ; nebť on řekl : Blahoslaveněji jest dáti nežli bráti . A to pověděv , klekna na kolena svá , modlil se s nimi se všemi . I stal se pláč veliký ode všech , a padajíce na hrdlo Pavlovo , líbali jej , Rmoutíce se nejvíce nad tím slovem , kteréž řekl , že by již více neměli tváři jeho viděti . I provodili jej až k lodí . Když jsme se pak plavili , rozloučivše se s nimi , přímým během přijeli jsme do Koum , a druhý den do Ródu , a odtud do Patary . I nalezše tu lodí , kteráž měla plouti do Fenicen , a vstoupivše na ni , plavili jsme se . A když se nám počal ukazovati Cyprus , nechavše ho na levé straně , plavili jsme se do Syrie , a připlavili jsme se do Týru ; nebo tu měli složiti náklad z lodí . A nalezše tu učedlníky , pobyli jsme tam za sedm dní , kteřížto pravili Pavlovi skrze Ducha svatého , aby nechodil do Jeruzaléma . A když jsme my vyplnili ty dni , vyšedše , brali jsme se pryč , a sprovodili nás všickni s ženami i s dětmi až za město . A poklekše na kolena na břehu , pomodlili jsme se . A když jsme se vespolek rozžehnali , vstoupili jsme na lodí , a oni se vrátili domů . My pak přeplavivše se od Týru , dostali jsme se až do Ptolemaidy , a pozdravivše tu bratří , pobyli jsme u nich jeden den . A nazejtří vyšedše Pavel a my , jenž jsme s ním byli , přišli jsme do Cesaree , a všedše do domu Filipa evangelisty , ( kterýž byl jeden z oněch sedmi , ) pobyli jsme u něho . A ten měl čtyři dcery panny , prorokyně . A když jsme tu pobyli za drahně dní , přišel prorok nějaký z Judstva , jménem Agabus . Ten když k nám přišel , vzal pás Pavlův , a svázav sobě ruce i nohy , řekl : Totoť praví Duch svatý : Muže toho , jehož jest pás tento , tak sváží Židé v Jeruzalémě a vydadí v ruce pohanům . A jakž jsme to uslyšeli , prosili jsme ho i my i ti , kteříž byli v tom místě , aby nechodil do Jeruzaléma . Tedy odpověděl Pavel : I co činíte , plačíce a trápíce srdce mé ? Však já netoliko svázán býti , ale i umříti hotov jsem v Jeruzalémě pro jméno Pána Ježíše . A když nechtěl povoliti , dali jsme tomu pokoj , řkouce : Staň se vůle Páně . Po těch pak dnech připravivše se , brali jsme se do Jeruzaléma . A šli s námi i učedlníci někteří z Cesaree , vedouce s sebou nějakého Mnázona z Cypru , starého učedlníka , u něhož bychom hospodu měli . A když jsme přišli do Jeruzaléma , vděčně nás přijali bratří . Druhého pak dne všel Pavel s námi k Jakubovi , a tu se byli všickni starší sešli . Jichžto pozdraviv , vypravoval jim všecko , což Bůh skrze službu jeho činil mezi pohany . A oni slyšavše to , velebili Pána , a řekli jemu : Vidíš , bratře , kterak jest mnoho tisíců Židů věřících , a ti všickni jsou horliví milovníci Zákona . Ale o toběť mají zprávu , že bys ty vedl od Zákona Mojžíšova všecky ty Židy , kteříž jsou mezi pohany , pravě , že nemají obřezovati synů svých , ani zachovávati obyčejů Zákona . Což tedy činiti ? Musíť zajisté shromážděno býti všecko množství , neboť uslyší o tobě , že jsi přišel . Učiniž tedy toto , cožť povíme : Mámeť tu čtyři muže , kteříž mají slib na sobě . Ty přijma k sobě , posvěť se s nimi , i náklad učiň s nimi , aby oholili hlavy své . A takť zvědí všickni , že to , což slyšeli o tobě , nic není , ale že i sám ty chodíš , ostříhaje Zákona . Z strany pak těch , kteříž z pohanů uvěřili , my jsme psali , usoudivše , aby tohoto ničeho nešetřili , toliko aby se varovali modlám obětovaného , a krve , a udáveného , a smilstva . Tedy Pavel , přijav k sobě ty muže , na druhý den posvětiv se s nimi , všel do chrámu , a vypravoval o vyplnění dní toho posvěcení , až i obětována jest obět za jednoho každého z nich . A když se vyplniti mělo dní sedm , Židé někteří z Azie , uzřevše jej v chrámě , zbouřili všecken lid a vztáhli naň ruce , Křičíce : Muži Izraelští , pomozte ! Totoť jest ten člověk , kterýž proti lidu i Zákonu i místu tomuto všecky všudy učí , a k tomu i pohany uvedl do chrámu , a poskvrnil svatého tohoto místa . Nebo byli viděli prve Trofima Efezského s ním v městě , kteréhož domnívali se , že by Pavel do chrámu uvedl . Takž se zbouřilo všecko město , a sběhli se lidé , a uchopivše Pavla , táhli jej ven z chrámu . A hned zavříny jsou dveře . A když jej chtěli zamordovati , povědíno hejtmanu vojska , že se bouří všecken Jeruzalém . Kterýžto hned pojav s sebou žoldnéře a setníky , přiběhl na ně . A oni uzřevše hejtmana a žoldnéře , přestali bíti Pavla . Tedy přistoupiv hejtman , dosáhl ho , a rozkázal jej svázati dvěma řetězy , a ptal se , kdo jest a co učinil . V zástupu pak jedni tak , jiní jinak křičeli . A nemoha nic jistého zvěděti pro hluk , rozkázal jej vésti do vojska . A když přišel k stupňům , nahodilo se , že nesen byl od žoldnéřů pro násilé lidu . Nebo šlo za ním množství lidu , křičíce : Zahlaď jej ! A když měl již uveden býti do vojska Pavel , řekl hejtmanu : Mohu-li co promluviti k tobě ? Kterýž řekl : Umíš Řecky ? Nejsi-liž ty ten Egyptský , kterýž jsi před těmito dny byl bouřku učinil , a vyvedls na poušť čtyři tisíce lotrů ? I řekl Pavel : Jáť jsem člověk Žid Tarsenský , neposledního města Cilické země obyvatel ; protož prosím tebe , dopusť mi promluviti k lidu . A když mu on dopustil , Pavel stoje na stupních , pokynul rukou na lid . A když se veliké mlčení stalo , mluvil k nim Židovsky , řka : Muži bratří a otcové , poslechněte této mé omluvy , kterouž vám nyní předložím . ( Uslyševše pak , že by k nim mluvil Židovským jazykem , tím raději mlčeli . ) I řekl : Já zajisté jsem muž Žid , narozený v Tarsu městě Cilickém , ale vychován jsem v tomto městě u noh Gamalielových , vyučený s pilností podle Zákona otcovského , horlivý milovník Boha , jakož i vy všickni podnes jste . Kterýž jsem se této cestě protivil až k smrti , svazuje a dávaje do žaláře i muže i ženy , Jakož i nejvyšší kněz svědek mi toho jest , i všickni starší . Od nichž i listy k bratřím vzav , šel jsem do Damašku , abych i ty , kteříž tam byli , svázané přivedl do Jeruzaléma , aby byli trápeni . I stalo se , když jsem se bral cestou a přibližoval k Damašku , okolo poledne , že pojednou rychle s nebe obklíčilo mne světlo veliké . I padl jsem na zem , a slyšel jsem hlas , an mi dí : Saule , Saule , proč mi se protivíš ? A já odpověděl jsem : Kdo jsi , Pane ? I řekl ke mně : Jáť jsem Ježíš Nazaretský , kterémuž ty se protivíš . Ti pak , kteříž se mnou byli , světlo zajisté viděli a přestrašeni jsou , ale hlasu toho , kterýž se mnou mluvil , neslyšeli . I řekl jsem : Pane , což mám činiti ? A Pán řekl ke mně : Vstana , jdiž do Damašku , a tuť tobě bude povědíno všecko , což jest uloženo , abys ty činil . A že jsem byl oslnul pro jasnost světla toho , za ruce jsa veden od těch , kteříž se mnou byli , přišel jsem do Damašku . Ananiáš pak nějaký , muž pobožný podle zákona , svědectví maje ode všech přebývajících v Damašku Židů , Přišel ke mně , a stoje , řekl mi : Saule , bratře , prohlédni . A já hned v tu hodinu pohleděl jsem na něj . I řekl mi : Bůh otců našich vyvolil tě , abys poznal vůli jeho , a uzřel Spravedlivého tohoto , a abys slyšel hlas z úst jeho . Nebo svědkem jemu budeš u všech lidí těch věcí , kteréž jsi viděl a slyšel . A protož nyní co prodléváš ? Vstana , pokřti se , a obmej hříchy své , vzývaje jméno Páně . Stalo se pak , když jsem se navrátil do Jeruzaléma a modlil jsem se v chrámě , že jsem byl u vytržení mysli . I viděl jsem jej , an dí ke mně : Pospěš a vyjdi rychle z Jeruzaléma , neboť nepřijmou svědectví tvého o mně . A já řekl jsem : Pane , oniť vědí , že jsem já do žaláře dával a bil jsem v školách ty , kteříž věřili v tebe . A když vylévali krev Štěpána , svědka tvého , já také jsem tu stál , a přivolil jsem k usmrcení jeho , a ostříhal jsem roucha těch , kteříž jej mordovali . A Pán řekl ke mně : Jdi , neboť já ku pohanům daleko pošli tebe . I poslouchali ho až do toho slova . A tu hned pozdvihli hlasu svého , řkouce : Zahlaď z země takového , neboť nesluší jemu živu býti . A když oni křičeli , a metali s sebe roucha , a prachem házeli v povětří , Rozkázal jej hejtman uvésti do vojska , a kázal jej biči mrskati , aby zvěděl , pro kterou příčinu na něj tak křičí . A když jej svázali řemením , řekl Pavel setníkovi , jenž tu stál : Sluší-liž vám člověka Římana a neodsouzeného mrskati ? To uslyšav setník , přistoupě k hejtmanu , pověděl jemu , řka : Viz , co chceš činiti ; nebo člověk tento jest Říman . A přistoupiv hejtman , řekl mu : Pověz mi , jsi-li ty Říman ? A on řekl : A já jsem . I odpověděl hejtman : Já jsem za veliké peníze toho měšťanství dosáhl . Pavel pak řekl : Ale já jsem se i narodil Říman . Tedy ihned odstoupili od něho ti , kteříž jej měli trápiti . Ano i hejtman bál se , když zvěděl , že jest Říman , a že jej byl kázal svázati . Nazejtří pak , chtěje zvěděti jistotu , z čeho by jej vinili Židé , propustil jej z pout , a rozkázal , aby se sešli přední kněží i všecka rada jejich . I vyvedl Pavla , a postavil ho před nimi . Tedy Pavel , pohleděv pilně na to shromáždění , řekl : Muži bratří , já všelijak s dobrým svědomím sloužil jsem Bohu až do dnešního dne . Tedy nejvyšší kněz Ananiáš kázal těm , kteříž tu stáli , aby jej bili v ústa . Pavel pak řekl jemu : Budeť tebe bíti Bůh , stěno zbílená . A ty sedíš , soudě mne vedle Zákona , a proti Zákonu velíš mne bíti . A někteří stojíce tu řekli : Nejvyššímu knězi Božímu zlořečíš ? I řekl Pavel : Nevědělť jsem , bratří , byť nejvyšším knězem byl ; psánoť jest zajisté : Knížeti lidu svého nebudeš zlořečiti . A věda Pavel , že tu byla jedna strana saduceů a druhá farizeů , zvolal v radě : Muži bratří , já jsem farizeus , syn farizeův ; pro naději a z mrtvých vstání já tuto k soudu stojím . A když on to promluvil , stal se rozbroj mezi farizei a saducei , a rozdvojilo se množství . Nebo saduceové tak praví , že není vzkříšení , ani anděla , ani ducha , ale farizeové obé to vyznávají . I stal se křik veliký . A povstavše učitelé strany farizejské , zastávali ho , řkouce : Nic jsme zlého nenalezli na tomto člověku ; protož buď že mluvil jemu duch neb anděl , nebojujme s Bohem . A když veliký rozbroj vznikl , obávaje se hejtman , aby Pavel nebyl od nich roztrhán , rozkázal žoldnéřům sjíti dolů a vychvátiti ho z prostředku jejich a vésti do vojska . V druhou pak noc ukázav se jemu Pán , řekl : Budiž stálý , Pavle ; nebo jakož jsi svědčil o mně v Jeruzalémě , tak musíš svědčiti i v Římě . A když byl den , sšedše se někteří z Židů , zapřisáhli se s klatbou , řkouce , že nebudou jísti ani píti , až zabijí Pavla . A bylo jich více než čtyřidceti , kteříž se byli tak spikli . Kteřížto přistoupivše k předním kněžím a k starším , řekli : Prokletím prokleli jsme se , že neokusíme ničehož , dokudž nezabijeme Pavla . Protož vy nyní dejte věděti hejtmanu , z jednostejného vší rady svolení , aby jej zítra k vám přivedl , jako byste něco jistšího chtěli zvěděti o jeho věcech ; my pak , prve nežliť se k vám přiblíží , hotovi jsme jej zabíti . Slyšev pak o těch úkladech , syn sestry Pavlovy odšel , a všel do vojska a pověděl Pavlovi . Tedy zavolav Pavel k sobě jednoho z setníků , řekl : Doveď mládence tohoto k hejtmanu ; neboť má jemu něco povědíti . A on pojav jej , vedl k hejtmanu a řekl jemu : Vězeň Pavel zavolav mne , prosil , abych tohoto mládence přivedl k tobě , že by měl něco mluvit s tebou . I vzav jej hejtman za ruku jeho , a odstoupiv s ním soukromí , otázal se ho : Co jest to , ješto mi máš oznámiti ? Tedy on řekl : Že jsou Židé uložili prositi tebe , abys k nim zítra do rady uvedl Pavla , jako by něco jistšího chtěli vyzvěděti o něm . Ale ty nepovoluj jim ; neboť úklady činí jemu více než čtyřidceti mužů z nich , kteříž se zapřisáhli s klatbou , že nebudou ani jísti , ani píti , až jej zabijí . A jižť jsou hotovi , čekajíce na odpověd od tebe . Tedy hejtman propustil toho mládence , přikázav : Abys žádnému nepravil , žes mi to oznámil . A zavolav dvou setníků , řekl jim : Připravte žoldnéřů dvě stě , aby šli až do Cesaree , a jezdců sedmdesáte , a drabantů dvě stě k třetí hodině na noc . I hovada přiveďte , aby vsadíce na ně Pavla , ve zdraví jej dovedli k Felixovi vladaři ; Napsav jemu také i list v tento rozum : Klaudius Lyziáš výbornému vladaři Felixovi vzkazuje pozdravení . Muže tohoto javše Židé , hned zamordovati měli . Kteréhožto já , přispěv s houfem žoldnéřů , vydřel jsem , zvěděv , že jest Říman . A chtěje zvěděti , z čeho by jej vinili , uvedl jsem ho do rady jejich . I shledal jsem , že na něj žalují o nějaké otázky Zákona jejich a že nemá žádné viny , pro kterouž by byl hoden smrti neb vězení . A když mi povědíno o úkladech , kteréž jsou o něm skládali Židé , ihned jsem jej poslal k tobě , přikázav také i žalobníkům jeho , aby , což mají proti němu , oznámili před tebou . Měj se dobře . Tedy žoldnéři , jakž jim poručeno bylo , pojavše Pavla , přivedli jej v noci do Antipatridy . A nazejtří , nechavše jízdných , aby s ním jeli , vrátili se do vojska . Oni pak přijevše do Cesaree , dali list vladaři , a Pavla také postavili před ním . A přečta list vladař , i otázal se ho , z které by krajiny byl . A zvěděv , že jest z Cilicie , Řekl : Budu tě slyšeti , když tvoji žalobníci také přijdou . I rozkázal ho ostříhati v domě Herodesově . Po pěti pak dnech sstoupil nejvyšší kněz Ananiáš s staršími a s nějakým Tertullem řečníkem ; kteřížto postavili se před vladařem proti Pavlovi . A když povolán byl , počal naň žalovati Tertullus , řka : Kterak mnohý pokoj způsoben jest nám skrze tebe a mnohé věci v tomto národu výborně se dějí skrze tvou opatrnost , to my i všelijak i všudy se vším děkováním vyznáváme , výborný Felix . Ale abych tě déle nezaměstnával , prosím , vyslyšiž nás maličko podle obyčeje přívětivosti své . Nalezli jsme zajisté člověka tohoto nešlechetného , a vzbuzujícího různice mezi všemi Židy po všem světě , a vůdci té sekty nazaretské ; Jenž také i o to se pokoušel , aby chrámu poskvrnil ; a kteréhožto javše , vedle Zákona našeho chtěli jsme souditi . Ale přišed k tomu hejtman Lyziáš s mocí velikou , vzal ho z rukou našich , Rozkázav , aby žalobníci jeho šli k tobě . Od něhožto ty sám budeš moci , vyptaje se , zvěděti o všem o tom , z čeho my jej viníme . A k tomu se přimluvili i Židé , pravíce , že to tak jest . Tedy Pavel odpověděl , když mu návěští dal vladař , aby mluvil : Od mnohých let věda tebe býti soudcím národu tomuto představeným , s lepší myslí k tomu , což se mne dotýče , odpovídati budu , Poněvadž ty můžeš to věděti , že není tomu dní více než dvanácte , jakž jsem přišel do Jeruzaléma , abych se modlil . A aniž jsou mne nalezli v chrámě s někým se hádajícího , aneb činícího roty v zástupu , ani v školách , ani v městě , Aniž toho prokázati mohou , což na mne žalují . Ale totoť já před tebou vyznávám , že podle té cesty , kterouž oni nazývají kacířstvím , tak sloužím Bohu otců svých , věře všemu , cožkoli psáno jest v Zákoně a v Prorocích , Maje naději v Bohu , že bude , jehož i oni čekají , vzkříšení z mrtvých , i spravedlivých i nespravedlivých . A tak se chovati hledím , abych měl dobré svědomí bez úrazu před Bohem i před lidmi vždycky Po mnohých pak letech přišel jsem , almužny nesa národu svému a oběti . Při čemž mne nalezli v chrámě očištěného , ne s zástupem , ani s bouřkou , někteří Židé z Azie , Kteříž by měli tuto také před tebou státi a žalovati , měli-li by co proti mně . Anebo nechať tito sami povědí , nalezli-li jsou na mně jakou nepravost , když jsem stál v radě , Leč to jedno promluvení , že jsem zavolal , stoje mezi nimi : Pro vzkříšení z mrtvých já k soudu potažen jsem dnes od vás . A vyslyšav to Felix , odložil jim , až by o té cestě něco místnějšího vyzvěděl , řka : Až hejtman Lyziáš sem přijede , posoudím té pře vaší . I poručil setníkovi , aby Pavla ostříhal a polehčil mu vězení a nebránil žádnému z přátel jeho posluhovati jemu anebo navštěvovati ho . Po několika pak dnech přišed Felix s Druzillou , manželkou svou , kteráž byla Židovka , zavolal Pavla , a slyšel od něho o víře v Krista . A když on vypravoval o spravedlnosti a o zdrželivosti a o budoucím soudu , ulekl se Felix , a odpověděl : Nyní odejdi , a v čas příhodný zavolám tě . Nadál se pak , že jemu Pavel dá nějaké peníze , aby jej propustil , pročež i tím častěji , povolávaje ho , mluvíval s ním . Po dvou pak letech měl po sobě náměstka Felix , Festa Porcia , a chtěje se zalíbiti Židům Felix , nechal Pavla v vězení . Tedy Festus vladařství ujav , po třech dnech přijel z Cesaree do Jeruzaléma . I oznámili jemu nejvyšší kněz a přednější z Židů o Pavlovi , a prosili ho , Žádajíce té milosti proti němu , aby jej kázal přivésti do Jeruzaléma , zálohy učinivše jemu , aby zabit byl na cestě . A Festus odpověděl , že má Pavel ostříhán býti v Cesaree , a on sám že tudíž tam přijede . Protož ( řekl ) , kteříž z vás mohou , nechť tam také se vypraví spolu se mnou , a jest-li jaká vina na tom muži , nechať naň žalují . A pobyv mezi nimi nic více než deset dní , jel do Cesaree . A druhého dne posadiv se na soudné stolici , kázal Pavla přivésti . Kterýžto když byl přiveden , obstoupili jej ti , jenž byli přišli z Jeruzaléma , Židé , mnohé a těžké žaloby proti Pavlovi vedouce , kterýchž nemohli dovésti , Nebo Pavel při všem mírnou zprávu dával , že ani proti Zákonu Židovskému , ani proti chrámu , ani proti císaři nic neprovinil . Ale Festus , chtěje se Židům zalíbiti , odpověděv , řekl Pavlovi : Chceš-li jíti do Jeruzaléma a tam o to souzen býti přede mnou ? I řekl Pavel : Před stolicí císařovou chci státi a tam souzen býti . Židům jsem nic neublížil , jakož i ty dobře to víš . Nebo jestližeť jim v čem ubližuji , aneb něco smrti hodného jsem spáchal , neodpírámť umříti ; a pakliť nic toho při mně není , z čehož mne oni viní , žádnýť mne jim nemůže dáti . K císaři se odvolávám . Tedy Festus promluviv s radou , odpověděl : K císařis se odvolal ? K císaři půjdeš . A po několika dnech král Agrippa a Bernice přijeli do Cesaree , aby pozdravili Festa . A když tu za mnoho dní pobyli , oznámil Festus králi o Pavlově při , řka : Muž jeden ostaven jest od Felixa v vězení , O kterémž , když jsem byl v Jeruzalémě , oznámili mi přední kněží a starší Židovští , žádajíce na něj ortele . Kterýmž jsem odpověděl , že není obyčej Římanům vydati člověka na smrt , prve nežli by ten , na kohož se žaloba děje , přítomné měl žalobníky a volnost k odpovídání na to , z čehož by byl obviňován . A protož když se byli sem sešli , hned beze všeho meškání , druhý den posadiv se na soudné stolici , rozkázal jsem přivésti toho muže . Jehožto žalobníci tu stojíce , z ničeho takového nevinili ho , čehož jsem já se domníval . Ale o nějaké otázky při tom svém náboženství měli s ním nesnáz , a o jakémsi Ježíšovi mrtvém , o kterémž jistil Pavel , že jest živ . Já pak maje tu při v pochybnosti , řekl jsem jemu , chtěl-li by jíti do Jeruzaléma , a tam o ty věci souzen býti . A když se on odvolal , aby byl chován k soudu Augustovu , kázal jsem ho hlídati , až bych jej poslal k císaři . Tedy Agrippa řekl k Festovi : Chtělť bych i já rád člověka toho slyšeti . A on řekl : Zítra ho uslyšíš . Nazejtří pak , když přišel Agrippa a Bernice s velikou slavou , a vešli na síň s hejtmany a s lidmi nejznamenitějšími města toho , k rozkázání Festovu přiveden jest Pavel . I řekl Festus : Králi Agrippo a všickni , kteříž jste tuto s námi , vidíte tohoto , za nějžto všecko množství Židů prosili mne , i v Jeruzalémě i zde , křičíce , že takový nemá více živ býti . Já pak shledav to , že nic hodného smrti neučinil , však když se sám k Augustovi odvolal , umínil jsem jej tam poslati . O němž , co bych jistého napsal pánu svému , nevím . Protož jsem jej teď přivedl před vás , a zvláště před tebe , králi Agrippo , abych vyptaje se , věděl , co psáti . Nebo zdá mi se to neslušné býti poslati vězně a pře jeho neoznámiti . Potom Agrippa řekl Pavlovi : Dopouštíť se , abys sám za sebe promluvil . Tedy Pavel vztáh ruku , mluvil : Na všecky ty věci , z kterýchž mne viní Židé , králi Agrippo , za šťastného se počítám , že dnes před tebou odpovídati mám , A zvláště proto , poněvadž jsi ty povědom všech těch , kteříž u Židů jsou , obyčejů a otázek . Protož prosím tebe , vyslyšiž mne trpělivě . O životu mém hned od mladosti mé , jaký byl od počátku v národu mém v Jeruzalémě , vědí všickni Židé , Měvše mne prve zdávna v dobré známosti , ( kdyby chtěli svědectví vydati , ) kterak vedle nejjistší sekty v našem náboženství byl jsem živ farizeus . A nyní pro naději toho zaslíbení , kteréž se stalo otcům našim od Boha , teď stojím , soudu jsa poddán , K kterémužto zaslíbení dvanáctero pokolení naše , sloužíce Bohu ustavičně dnem i nocí , naději má , že přijde ; pro kteroužto naději žalují na mne Židé , ó králi Agrippo . A tak-liž se to od vás za nepodobné k víře soudí , že Bůh křísí mrtvé ? Ačť i mně se zdálo , že by mi náležité bylo , proti jménu Ježíše Nazaretského mnoho odporného činiti , Jakož jsem i činil v Jeruzalémě , a mnohé z svatých já jsem do žalářů dával , vzav moc od předních kněží . A když měli mordováni býti , já jsem pomáhal ortele vynášeti . A po všech školách často trápě je , přinucoval jsem , aby se rouhali ; a náramně rozlítiv se na ně , protivil jsem se jim , až i do jiných měst na to jsem jezdil . A v tom , když jsem šel do Damašku , s mocí a s poručením předních kněží , O poledni na cestě , ó králi , uzřel jsem , ano světlo s nebe , jasnější nad blesk slunečný , obklíčilo mne , i ty , kteříž se mnou šli . A když jsme my všickni na zem padli , slyšel jsem hlas mluvící ke mně a řkoucí Židovským jazykem : Saule , Saule , proč mi se protivíš ? Tvrdoť jest tobě proti ostnům se zpěčovati . A já řekl : I kdo jsi , Pane ? A on řekl : Já jsem Ježíš , kterémuž ty se protivíš . Ale vstaň a stůj na nohách svých ; nebo protoť jsem se tobě ukázal , ať bych tebe učinil služebníkem a svědkem i těch věcí , kteréž jsi viděl , i těch , v kterýchžto ukazovati se budu tobě , Vysvobozuje tebe z lidu tohoto , i z pohanů , k nimž tě nyní posílám , Otvírati oči jejich , aby se obrátili od temností k světlu a z moci ďábelské k Bohu , aby tak hříchů odpuštění a díl s posvěcenými vzali skrze víru , kteráž jest ve mne . A protož , ó králi Agrippo , nebyl jsem nevěřící nebeskému vidění . Ale hned nejprv těm , kteříž jsou v Damašku a v Jeruzalémě , i po vší krajině Judské , potom i pohanům zvěstoval jsem evangelium , aby pokání činili a obrátili se k Bohu , skutky hodné pokání činíce . A pro tu příčinu Židé javše mne v chrámě , pokoušeli se rukama svýma zamordovati . Ale s pomocí Boží ještě až do dnešního dne stojím , vydávaje svědectví i malému i velikému , nic jiného nevypravuje , než to , což jsou Proroci a Mojžíš zvěstovali , že se mělo státi : Totiž , že měl Kristus trpěti , a z mrtvých vstana první , zvěstovati světlo lidu tomuto i pohanům . To když od sebe promluvil Pavel , Festus hlasem velikým řekl : Blázníš , Pavle . Mnohé tvé umění k bláznovství tebe přivodí . On pak řekl : Nebláznímť , výborný Feste , ale slova pravdy a středmosti mluvím . Víť zajisté o těch věcech král , před kterýmž směle a svobodně mluvím ; nebo mám za to , žeť ho nic z těchto věcí tajno není , poněvadž se toto nedálo pokoutně . Věříš-li , králi Agrippo , Prorokům ? Vím , že věříš . Tedy Agrippa řekl Pavlovi : Téměř bys mne k tomu naklonil , abych byl křesťanem . A Pavel řekl : Žádalť bych od Boha , abyste i poněkud i z cela , netoliko ty , ale všickni , kteříž slyší mne dnes , byli takoví , jakýž já jsem , kromě okovů těchto . A když to Pavel promluvil , vstal král , i vladař a Bernice , i ti , kteříž s nimi seděli . A odšedše na stranu , mluvili spolu , řkouce : Nic hodného smrti neb vězení nečiní člověk tento . Agrippa pak Festovi řekl : Mohl propuštěn býti člověk tento , kdyby se byl neodvolal k císaři . A když bylo již usouzeno , abychom my se plavili do Vlach , poručen jest i Pavel i někteří jiní vězňové setníku , jménem Juliovi , kterýž byl nad houfem Augustovým . Tedy všedše na lodí Adramyttenskou , abychom se plavili podle krajin Azie , pustili jsme se na moře . A byl s námi Aristarchus Macedonský z Tessaloniky . Druhý pak den připlavili jsme se k Sidonu . A tu Julius přívětivě se maje ku Pavlovi , dopustil mu , aby jda k přátelům , u nich měl pohodlí . A berouce se odtud , plavili jsme se podle Cypru , protože byl vítr odporný nám . A tak přeplavivše se přes moře Cilické a Pamfylické , přišli jsme do města Myry , kteréž jest v krajině , jenž slove Lycia . A tu našed setník bárku Alexandrinskou , kteráž měla plouti do Vlach , uvedl nás na ni . A když jsme za mnoho dní znenáhla se plavili a sotva připlouli proti Gnidum , a vítr nám bránil přiblížiti se k zemi , i podjeli jsme Krétu podle Salmóny . A sotva ji pomíjeti mohše , přijeli jsme na jedno místo , kteréž slove Pěkný břeh , od kteréhožto nedaleko bylo město Lasea . Když pak drahný čas přešel , a již bylo nebezpečné plavení , ( neb již byl i půst pominul , ) napomínal jich Pavel , Řka k nim : Muži , vidím , že s velikým ublížením a s mnohou škodou netoliko nákladu a lodí , ale i životů našich toto plavení bude . Ale setník více věřil správci lodí a marináři , nežli tomu , co Pavel pravil . A když nebylo tu příhodného přístavu , kdež by pobyli přes zimu , mnozí tak radili , aby se předce pustili odtud , zda by jak mohli , přijedouce do Fenicen , přes zimu tu pobýti na břehu Kréty , kterýž leží k větru nešpornímu a k větru více než západnímu . A když počal vítr víti od poledne , majíce za to , že se budou umíněnou cestou držeti , i nahodilo se jim , že jeli blízko Kréty . Po neveliké pak chvíli zdvihl se proti nim vítr bouřlivý půlnoční , kterýž slove Euroklydon . A když lodí zachvácena byla a nemohla odolati proti větru , pustivše ji po větru , tak jsme se vezli . A přiběhše pod jeden ostrov neveliký , kterýž slove Klauda , sotva jsme mohli obdržeti člun u bárky . Kterýžto zdvihše , pomoci užívali , podpásavše bárku ; a bojíce se , aby neuhodili na místo nebezpečné , spustivše člun , tak se plavili . A když bouře vichrová námi velmi zmítala , na druhý den , což bylo v lodí nákladů , metali ven . A třetí den i to nádobí bárce potřebné svýma rukama vyházeli jsme . A když ani slunce se neukázalo ani hvězdy za mnoho dní , a bouře vždy větší nastávala , již byla všecka naděje o vysvobození našem odjata . A když jsme již byli hladem velmi ztrápeni , tedy stoje Pavel uprostřed nich , řekl : Měli jste zajisté , ó muži , uposlechnouce mne , nehýbati se od Kréty , a tak uvarovati se nebezpečenství tohoto a škody A i nyní vás napomínám , abyste dobré mysli byli ; neboť nezahyne žádný z vás , kromě bárky samé . Nebo této noci ukázal mi se anděl Boha toho , jehož já jsem a kterémuž sloužím , Řka : Neboj se , Pavle , před císařem máš státi , a aj , dalť jest tobě Bůh všecky , kteříž se plaví s tebou . Protož buďte dobré mysli , muži ; neboť já věřím Bohu , žeť se tak stane , jakž jest mi mluveno . Mámeť se pak dostati na nějaký ostrov . A když již byla čtrnáctá noc , a my se plavili po moři Adriatickém , okolo půlnoci , domnívali se plavci , že by se jim okazovala krajina nějaká . Kteřížto spustivše do vody olovnici , nalezli hlubokost dvadcíti loktů ; a odjevše odtud maličko , opět spustivše olovnici , nalezli hlubokost patnácti loktů . A bojíce se , aby na místa skalnatá neuhodili , spustivše z bárky čtyři kotve , žádali , aby den byl . Chtěli pak marináři utéci z bárky , pustivše člun do moře , pod zámyslem , jako by chtěli od předku lodí kotve roztahovati , I řekl Pavel setníkovi a žoldnéřům : Nezůstanou-li tito na lodí , vy nebudete moci zachováni býti . Tedy žoldnéři utínali provazy u člunu , a pustili jej , aby pryč plynul . A když již dnělo , napomínal Pavel všech , aby pojedli , řka : Již jest tomu dnes čtrnáctý den , jakž očekávajíce , trváte lační , nic nejedouce . Protož prosím vás , abyste pojedli pro zachování vašeho zdraví ; neb žádného z vás vlas s hlavy nespadne . A to pověděv , vezma chléb , díky vzdával Bohu přede všemi , a rozlomiv , počal jísti . A tak potěšeni byvše všickni , pojedli i oni . Bylo pak nás všech osob na lodí dvě stě sedmdesáte a šest . A nasyceni jsouce pokrmem , oblehčovali bárku , vysýpajíce pšenici do moře . A když byl den , nemohli země viděti , než okřídlí nějaké znamenali , ano má břeh , k němuž myslili , kdyby jak mohli přistáti s lodí . A vytáhše kotvy , pustili se po moři , rozpustivše také provazy pravidl ; a zdvihše plachtu k větru , táhli se k břehu . Ale když trefili na to místo , kdež se dvoje moře schází , tu se zastavila lodí . A přední konec lodí uváznutý stál , nehýbaje se , zadní pak konec lámal se násilím vln . Tedy žoldnéři radili setníkovi , aby vězně zmordovali , aby jim některý vyplyna , neutekl . Ale setník chtěje zachovati Pavla , nedal toho učiniti . I rozkázal těm , kteříž mohli plynouti , aby se pustili nejprv do moře a vyplynuli na zem , Jiní pak aby na dskách plynuli a někteří na těch kusích lodí . I takž se stalo , že všickni zdraví vyšli na zemi . A tak zachováni jsouce , teprv poznali , že ostrov ten sloul Melita . Lidé pak toho ostrova velikou přívětivost k nám ukázali . Nebo zapálivše hranici drev , přijali nás všecky , pro déšť , kterýž v tu chvíli byl , a pro zimu . A když Pavel sebral drahně roždí a kladl na oheň , ještěrka , utíkajíc před horkem , připjala se k ruce jeho . A když uzřeli lidé toho ostrovu , ano ještěrka visí u ruky jeho , řekli jedni k druhým : Jistě člověk tento jest vražedlník ; neb ač z moře vyšel , však pomsta Boží nedá jemu živu býti . Ale on střásl tu ještěrku do ohně , a nic se jemu zlého nestalo . Oni pak očekávali , že oteče , aneb padna , pojednou umře . A když toho dlouho čekali a viděli , že se mu nic zlého nestalo , změnivše myšlení své , pravili , že jest on bůh . Na těch pak místech měl popluží kníže toho ostrova , jménem Publius , kterýžto přijav nás k sobě , za tři dni přátelsky u sebe v hospodě choval . I přihodilo se , že otec toho Publia ležel , maje zimnici a červenou nemoc . K němuž všed Pavel , a pomodliv se , vzložil na něj ruce a uzdravil jej . A když se to stalo , tedy i jiní , kteříž na ostrově tom nemocní byli , přistupovali , a byli uzdravováni . Ctili nás pak velice , a když jsme se měli pryč plaviti , nakladli nám na lodí toho , čehož potřebí bylo . A po třech měsících plavili jsme se na bárce Alexandrinské , kteráž tu byla na tom ostrově přes zimu , majici za erb Kastora a Polluxa . A když jsme přijeli do Syrakusis , zůstali jsme tu za tři dni . A odtud okolo plavíce se , přišli jsme do Regium ; a po jednom dni , když vál vítr od poledne , druhý den přijeli jsme do Puteolos . Kdežto nalezli jsme bratří , kteříž nás prosili , abychom pobyli u nich za sedm dní . A tak jsme šli k Římu . Odkudž , když o nás uslyšeli bratří , vyšli proti nám až na rynk Appiův a ke Třem krčmám . Kteréžto uzřev Pavel , poděkoval Bohu a počal býti dobré mysli . A když jsme přišli do Říma , setník dal vězně v moc hejtmanu vojska , ale Pavlovi dopuštěno , aby sám bydlil s žoldnéřem , kterýž ho ostříhal . I stalo se po třech dnech , svolal Pavel muže přední z Židů . A když se sešli , řekl k nim : Muži bratří , já nic neučiniv proti lidu ani proti obyčejům otcovským , jat jsa , z Jeruzaléma vydán jsem v ruce Římanům , Kteříž vyslyševše mne , chtěli mne propustiti , protože žádné viny hodné smrti na mně nebylo . Ale když Židé tomu odpírali , přinucen jsem odvolati se k císaři , ne jako bych měl co národ svůj žalovati . A protož z té příčiny povolal jsem vás , žádostiv jsa viděti vás a s vámi promluviti ; nebo pro naději lidu Izraelského řetězem tímto svázán jsem . A oni řekli jemu : Myť jsme žádného psaní neměli o tobě z Židovstva , aniž kdo z bratří přijda , vypravoval nám , aneb mluvil co zlého o tobě . Ale žádámeť od tebe slyšeti , jak smyslíš ; nebo víme o té sektě , že se jí všudy odpírá . A když jemu uložili den , sešlo se jich mnoho do hospody k němu , jimžto s osvědčováním vypravoval o království Božím , slouže jim k víře o Ježíšovi z Zákona Mojžíšova a Proroků , od jitra až do večera . A někteří uvěřili tomu , což Pavel vypravoval , někteří pak nevěřili . A tak nejsouce mezi sebou svorní , rozešli se , k nimžto promluvil Pavel toto jedno slovo : Jistě žeť jest dobře Duch svatý skrze proroka Izaiáše mluvil k otcům našim , Řka : Jdi k lidu tomuto a rciž jim : Sluchem slyšeti budete , a nesrozumíte , a hledíce hleděti budete , a neuzříte . Nebo zhrublo srdce lidu tohoto , a ušima těžce slyšeli , a oči své zamhouřili , aby snad neviděli očima , a ušima neslyšeli , a srdcem nerozuměli , a neobrátili se , abych jich neuzdravil . Budiž vám tedy známo , že jest pohanům posláno toto spasení Boží , a oniť slyšeti budou . A když on to propověděl , odešli Židé , majíce mezi sebou mnohé hádky . Pavel pak trval za celé dvě létě v hospodě své , a přijímal všecky , kteříž přicházeli k němu , Káže o království Božím a uče těm věcem , kteréž jsou o Pánu Ježíši Kristu , se vší doufanlivostí bez překážky . Pavel , služebník Jezukristův , povolaný apoštol , oddělený k kázaní evangelium Božího , ( Kteréžto zdávna zaslíbil skrze proroky své v Písmích svatých , ) O Synu jeho , ( zplozeném z semene Davidova s strany těla , Kterýž prokázán jest býti Synem Božím mocně , podle Ducha posvěcení , skrze z mrtvých vstání , ) totiž o Ježíši Kristu , Pánu našem , Skrze něhožto jsme přijali milost a apoštolství ku poslušenství víry mezi všemi národy pro jméno jeho , Z nichžto i vy jste povolaní Ježíše Krista , Všechněm , kteříž jste v Římě , milým Božím , povolaným svatým : Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista . Nejprve pak díky činím Bohu svému skrze Ježíše Krista ze všech vás , že víra vaše rozhlašuje se po všem světě . Svědek mi jest zajisté Bůh , kterémužto sloužím duchem mým v evangelium Syna jeho , žeť bez přestání zmínku o vás činím , Vždycky na svých modlitbách žádaje , abych aspoň někdy mohl šťastně k vám , byla-li by vůle Boží , přijíti . Neboť velice žádám viděti vás , abych vám udělil částku nějakou milosti duchovní ku potvrzení vašemu , To jest , abych spolu s vámi potěšen byl , skrze společnou i vaši i mou víru . Nechciť pak , bratří , abyste nevěděli , žeť jsem mnohokrát již uložil přijíti k vám , ( ale překážky jsem měl až dosavad , ) abych nějaký užitek také i mezi vámi měl , jako i mezi jinými národy . Nebo Řekům i kterýmkoli jiným národům , i moudrým i nemoudrým , dlužník jsem . A tak , pokudž na mně jest , hotov jsem i vám , kteříž v Římě jste , zvěstovati evangelium . Neboť se nestydím za evangelium Kristovo ; moc zajisté Boží jest k spasení každému věřícímu , Židu předně , potom i Řeku . Nebo spravedlnost Boží zjevuje se skrze ně z víry u víru , jakož psáno jest : Spravedlivý pak z víry živ bude . Zjevuje se zajisté hněv Boží s nebe proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí , pravdu Boží v nepravosti zadržujících . Nebo což poznáno býti může o Bohu , známé jest jim učiněno , Bůh zajisté zjevil jim . Nebo neviditelné věci jeho mohou vidíny býti , když z skutků při stvoření světa stalých rozumem pochopeny bývají , totiž ta jeho věčná moc a Božství , tak aby již byli bez výmluvy , Protože poznavše Boha , nectili jako Boha , ani jemu děkovali , ale marní učiněni jsou v myšleních svých , a zatmíno jest nemoudré srdce jejich . Měvše se za moudré , blázni učiněni jsou . Nebo směnili slávu neporušitelného Boha v slávu podobenství obraza porušitelného člověka , i ptactva , i hovad čtvernohých , i zeměplazů . Protož i Bůh vydal je v žádosti srdce jejich , v nečistotu , aby zprznili těla svá vespolek , Jakožto ty , kteříž jsou směnili pravdu Boží za lež , a ctili i sloužili stvoření raději nežli Stvořiteli , kterýž jest požehnaný na věky . Amen . Protož je vydal Bůh v žádosti ohavné . Nebo i ženy jejich změnily přirozené sebe užívání v to , kteréž jest proti přirození . A podobně i mužské pohlaví , opustivše přirozené užívání ženy , rozpálili se v žádostech svých jedni k druhým , mužské pohlaví vespolek mrzkost pášíce , a tak spravedlivou mzdu , kteráž na jejich blud slušela , sami na sebe uvodíce . A jakož sobě málo vážili známosti Boha , takž také Bůh vydal je v převrácený smysl , aby činili to , což nesluší , Jsouce naplněni vší nepravostí , zlostí , smilstvem , nešlechetností , lakomstvím , plní závisti , vraždy , svárů , lsti , zlých obyčejů , Utrhači , pomluvači , Boha nenávidící , hanliví , pyšní , chlubní , nalezači zlých věcí , rodičů neposlušní , Nemoudří , smluv nezdrželiví , beze vší lítosti , neukojitelní a nemilosrdní . Kteřížto vědouce o tom právu Božím , že ti , kteříž takové věci činí , hodni jsou smrti , avšak netoliko ty věci činí , ale i jiným též činícím nakládají . Protož nemůžeš se vymluviti , ó člověče každý , potupuje jiného . Nebo tím , že jiného potupuješ , sám sebe odsuzuješ , poněvadž totéž činíš , což na jiném tupíš . Vímeť zajisté , že soud Boží jest podle pravdy proti těm , kteříž takové věci činí . Zdali se domníváš , ó člověče , jenž soudíš ty , kdož takové věci činí , a sám totéž čině , že ty ujdeš soudu Božího ? Čili bohatstvím dobrotivosti jeho a snášelivosti i dlouhočekání pohrdáš , nevěda , že dobrotivost Boží ku pokání tebe vede ? Ale podle tvrdosti své a srdce nekajícího shromažďuješ sobě hněv ke dni hněvu a zjevení spravedlivého soudu Božího , Kterýž odplatí jednomu každému podle skutků jeho , Těm zajisté , kteříž trvajíce v dobrém skutku , slávy a cti a nesmrtelnosti hledají , životem věčným , Těm pak , kteříž jsou svárliví a pravdě nepovolují , ale povolují nepravosti , prchlivostí a hněvem , Trápením a úzkostí , a to každé duši člověka činícího zlé , i Žida předně , a též i Řeka . Ale slávu a čest a pokoj dá každému , kdož činí dobré , i Židu předně , a též i Řeku . Neboť není přijímání osob u Boha . Kteřížkoli zajisté bez Zákona hřešili , bez Zákona i zahynou ; a kteřížkoli pod Zákonem byvše hřešili , skrze Zákon odsouzeni budou , ( Nebo ne ti , jenž slyší Zákon , spravedlivi jsou před Bohem , ale činitelé Zákona spravedlivi budou . Nebo když pohané Zákona nemajíce , od přirození činí to , což přikazuje Zákon , takoví Zákona nemajíce , sami sobě zákonem jsou , Kteřížto ukazují dílo Zákona napsané na srdcích svých , když jim to osvědčuje svědomí jejich i myšlení , kteráž se vespolek obviňují , anebo také vymlouvají . ) V ten den , kdyžto souditi bude Bůh tajné věci lidské , podle evangelium mého skrze Jezukrista . Aj , ty sloveš Žid , a spoléháš na Zákon , a chlubíš se Bohem , A znáš vůli jeho , a rozeznáváš , co sluší neb nesluší , naučen jsa z Zákona , A za to máš , že jsi ty vůdcím slepých , světlem těch , kteříž jsou ve tmě , Ředitelem nemoudrých , učitelem nemluvňat , majícím formu umění a pravdy v Zákoně . Kterakž tedy jiného uče , sám sebe neučíš ? Vyhlašuje , že nemá kradeno býti , sám kradeš ? Pravě : Nezcizoložíš , a cizoložství pácháš ? V ohavnosti maje modly , svatokrádeže se dopouštíš ? Zákonem se chlubě , přestupováním Zákona Bohu neúctu činíš ? Nebo jméno Boží pro vás v porouhání jest mezi pohany , jakož psáno jest . Obřezáníť zajisté prospěje , budeš-li Zákon plniti ; pakli budeš přestupitelem Zákona , obřezání tvé učiněno jest neobřezáním . A protož jestližeť by neobřízka ostříhala práv Zákona , zdaliž nebude počtena neobřízka jejich za obřízku ? A odsoudí ti , kteříž jsou z přirození neobřízka , zachovávajíce Zákon , tebe , kterýž pod literou a obřízkou přestupník jsi Zákona ? Nebo ne ten jest pravý Žid , kterýž jest zjevně Židem ; aniž to jest pravé obřezání , kteréž bývá zjevně na těle ; Ale ten jest pravý Žid , kterýžto vnitř jest Židem , a to jest pravé obřezání , kteréž jest srdečné v duchu , a ne podle litery ; jehožto chvála ne z lidí jest , ale z Boha . Což tedy má více Žid nežli pohan ? Aneb jaký jest užitek obřízky ? Mnohý všelikterak . Přední zajisté ten , že jest jim svěřen Zákon Boží . Nebo což jest do toho , jestliže byli někteří z nich nevěrní ? Zdaliž nevěra jejich věrnost Boží vyprázdní ? Nikoli , nýbrž budiž Bůh pravdomluvný , ale každý člověk lhář , jakož psáno jest : Aby ospravedlněn byl v řečech svých , a přemohl , když by soudil . Ale jestližeť pak nepravost naše spravedlnost Boží zvelebuje , což díme ? Zdali nespravedlivý jest Bůh , jenž uvodí hněv ? ( Po lidskuť pravím . ) Nikoli , sic jinak kterakž by Bůh soudil svět ? Nebo jestližeť pravda Boží mou lží rozmohla se k slávě jeho , i pročež pak já jako hříšník bývám souzen ? A ne raději ( jakž o nás zle mluví a jakož někteří praví , že bychom říkali , ) : Čiňme zlé věci , aby přišly dobré ? Jichžto spravedlivé jest odsouzení . Což tedy ? My převyšujeme pohany ? Nikoli , nebo jsme již prve dokázali toho , že jsou , i Židé i Řekové , všickni pod hříchem , Jakož psáno jest : Že není spravedlivého ani jednoho . Není rozumného , není , kdo by hledal Boha . Všickni se uchýlili , spolu neužiteční učiněni jsou ; není , kdo by činil dobré , není ani jednoho . Hrob otevřený hrdlo jejich , jazyky svými lstivě mluvili , jed lítých hadů pod rty jejich . Kterýchžto ústa plná jsou zlořečení a hořkosti . Nohy jejich rychlé k vylévání krve . Setření a bída na cestách jejich . A cesty pokoje nepoznali . Není bázně Boží před očima jejich . Víme pak , že cožkoli Zákon mluví , těm , kteříž jsou pod Zákonem , mluví , aby všeliká ústa zacpána byla a aby vinen byl všecken svět Bohu . Protož z skutků Zákona nebude ospravedlněn žádný člověk před obličejem jeho ; nebo skrze Zákon přichází poznání hřícha . Ale nyní bez Zákona spravedlnost Boží zjevena jest , osvědčená Zákonem i Proroky , Spravedlnost totiž Boží , skrze víru Ježíše Krista , ke všem a na všecky věřící . Neboť není rozdílu . Všickniť zajisté zhřešili , a nemají slávy Boží . Spravedlivi pak učiněni bývají darmo , milostí jeho , skrze vykoupení , kteréž se stalo v Kristu Ježíši , Jehožto Bůh vydal za smírci , skrze víru ve krvi jeho , k ukázání spravedlnosti své , skrze odpuštění předešlých hříchů , V shovívání Božím , k dokázání spravedlnosti své v nynějším času , k tomu , aby on spravedlivým byl a ospravedlňujícím toho , jenž jest z víry Ježíšovy . Kdež jest tedy chlouba tvá ? Vyprázdněna jest . Skrze který zákon ? Skutků-li ? Nikoli , ale skrze zákon víry . Protož za to máme , že člověk bývá spravedliv učiněn věrou bez skutků Zákona . Zdaliž jest toliko Bůh Židů ? Zdali také není i pohanů ? Ba , jistě i pohanů , Poněvadž jeden jest Bůh , kterýž ospravedlňuje obřízku z víry , a neobřízku skrze víru . Což tedy Zákon vyprazdňujeme skrze víru ? Nikoli , nýbrž Zákon tvrdíme . Což tedy díme , čeho jest došel podle těla Abraham otec náš ? Nebo byl-liť Abraham z skutků spravedliv učiněn , máť se čím chlubiti , ale ne u Boha . Nebo co praví Písmo ? Uvěřil pak Abraham Bohu , i počteno jemu za spravedlnost . Kdožť skutky činí , tomuť odplata nebývá počtena podle milosti , ale podle dluhu . Tomu pak , kdož nečiní skutků , ale věří v toho , kterýž spravedlivého činí bezbožníka , bývá počtena víra jeho za spravedlnost , Jakož i David vypravuje blahoslavenství člověka , jemuž Bůh přivlastňuje spravedlnost bez skutků , řka : Blahoslavení , jichžto odpuštěny jsou nepravosti a jejichžto přikryti jsou hříchové . Blahoslavený muž , kterémuž Pán nepočítá hříchu . Blahoslavenství tedy toto k obřízce-li se vztahuje toliko , čili také k neobřízce ? Nebo pravíme , že Abrahamovi víra jest počtena za spravedlnost . Kterak pak jest počtena ? Zdali když byl obřezán , čili před obřezáním ? Ne v obřízce , ale před obřezáním . A potom znamení , totiž obřízku , přijal za znamení spravedlnosti víry , kteráž byla před obřezáním , na to , aby byl otcem všech věřících v neobřízce , aby i jim přičtena byla spravedlnost , A aby byl otcem obřízky , těch totiž , kteříž ne z obřízky toliko jsou , ale kteříž kráčejí šlépějemi víry otce našeho Abrahama , kteráž byla před obřezáním . Nebo ne skrze Zákon stalo se zaslíbení Abrahamovi , aneb semeni jeho , aby byl dědicem světa , ale skrze spravedlnost víry . Nebo jestližeť toliko ti , kteříž jsou z Zákona , dědicové jsou , zmařena jest víra a zrušeno zaslíbení . Zákon zajisté hněv působí ; nebo kdež není Zákona , tu ani přestoupení . A protož z víry jde dědictví , aby šlo podle milosti , proto aby pevné bylo zaslíbení všemu semeni , netoliko tomu , kteréž z Zákona jest , ale i tomu , jenž jest z víry Abrahamovy , kterýž jest otec všech nás , ( Jakož psáno jest : Otcem mnohých národů postavil jsem tebe , ) před obličejem Boha , jemuž uvěřil , kterýž obživuje mrtvé a povolává i těch věcí , jichž není , jako by byly . Kterýžto Abraham v naději proti naději uvěřil , že bude otcem mnohých národů , podle toho povědění : Takť bude símě tvé , jakožto hvězdy nebeské a jako písek mořský . A nezemdlev u víře , nepatřil na své tělo již umrtvené , ješto téměř ve stu letech byl , ani na život Sáry také již umrtvený . Ale o zaslíbení Božím nepochyboval z nedověry , nýbrž posilnil se věrou , dav chválu Bohu , Jsa tím jist , že cožkoli zaslíbil , mocen jest i učiniti . A protož počteno jest jemu to za spravedlnost . Jestiť pak to napsáno ne pro něj toliko , že jemu to počteno bylo za spravedlnost , Ale i pro nás , kterýmžto bude počteno za spravedlnost , věřícím v toho , kterýž vzkřísil Ježíše Pána našeho z mrtvých , Kterýž vydán jest na smrt pro hříchy naše a vstal z mrtvých pro ospravedlnění naše . Ospravedlněni tedy jsouce z víry , pokoj máme s Bohem skrze Pána našeho Jezukrista , Skrze něhož i přístup měli jsme věrou k milosti této , kterouž stojíme . A chlubíme se nadějí slávy Boží . A ne toliko nadějí , ale také chlubíme se souženími , vědouce , že soužení trpělivost působí , A trpělivost zkušení , zkušení pak naději , A nadějeť nezahanbuje . Nebo láska Boží rozlita jest v srdcích našich skrze Ducha svatého , kterýž dán jest nám . Kristus zajisté , když jsme my ještě mdlí byli , v čas příhodný za bezbožné umřel . Ješto sotva kdo za spravedlivého umře , ač za dobréhoť by někdo snad i umříti směl . Dokazujeť pak Bůh lásky své k nám ; nebo když jsme ještě hříšníci byli , Kristus umřel za nás . Čím tedy více nyní již ospravedlněni jsouce krví jeho , spaseni budeme skrze něho od hněvu . Poněvadž byvše nepřátelé , smířeni jsme s Bohem skrze smrt Syna jeho , nadtoť již smíření spaseni budeme skrze život jeho . A ne toliko to , ale chlubíme se také i Bohem , skrze Pána našeho Jezukrista , skrze něhož nyní smíření jsme došli . A protož jakož skrze jednoho člověka hřích na svět všel a skrze hřích smrt , a tak na všecky lidi smrt přišla , v němž všickni zhřešili . Nebo až do Zákona hřích byl na světě , ale hřích se nepočítá , když Zákona není . Kralovala pak smrt od Adama až do Mojžíše také i nad těmi , kteříž nehřešili ku podobenství přestoupení Adamova , kterýž jest figura toho budoucího Adama . Ale ne jako hřích , tak i milost . Nebo poněvadž onoho pádem jednoho mnoho jich zemřelo , mnohemť více milost Boží a dar z milosti toho jednoho člověka Jezukrista na mnohé rozlit jest . Avšak ne jako skrze jednoho , kterýž zhřešil , tak zase milost . Nebo vina z jednoho pádu přivedla všecky k odsouzení , ale milost z mnohých hříchů přivodí k ospravedlnění . Nebo poněvadž pro pád jeden smrt kralovala pro jednoho , mnohemť více , kteříž by rozhojněnou milost a dar spravedlnosti přijali , v životě novém kralovati budou skrze jednoho Jezukrista . A tak tedy , jakž skrze pád jeden všickni lidé přišli k odsouzení , tak i skrze ospravedlnění jednoho všickni lidé mohou přijíti k ospravedlnění života . Neb jakož skrze neposlušenství jednoho člověka učiněno jest mnoho hříšných , tak i skrze poslušenství jednoho spravedlivi učiněni budou mnozí . Zákon pak vkročil mezi to , aby se rozhojnil hřích , a když se rozhojnil hřích , tedy ještě více rozhojnila se milost , Aby jakož jest kraloval hřích k smrti , tak aby i milost kralovala skrze spravedlnost k životu věčnému , skrze Jezukrista Pána našeho . Což tedy díme ? Snad zůstaneme v hříchu , aby se milost rozhojnila ? Nikoli . Kteříž jsme zemřeli hříchu , kterakž ještě živi budeme v něm ? Zdaliž nevíte , že kteřížkoli pokřtěni jsme v Krista Ježíše , v smrt jeho pokřtěni jsme ? Pohřbeni jsme tedy s ním skrze křest v smrt , abychom , jakož z mrtvých vstal Kristus k slávě Otce , tak i my v novotě života chodili . Nebo poněvadž jsme v něj vštípeni připodobněním smrti jeho , tedy i vzkříšením jemu připodobněni budeme , To vědouce , že starý člověk náš s ním spolu ukřižován jest , aby bylo umrtveno tělo hřícha , abychom již potom nesloužili hříchu . Nebo kdožť umřel , ospravedlněn jest od hříchu . Jestližeť jsme pak zemřeli s Kristem , věřímeť , že spolu s ním také živi budeme , Vědouce , že Kristus vstav z mrtvých , již více neumírá , smrt nad ním již více nepanuje . Nebo že jest umřel , hříchu umřel jednou ; že pak jest živ , živ jest Bohu . Tak i vy za to mějte , že jste zemřeli zajisté hříchu , ale živi jste Bohu v Kristu Ježíši , Pánu našem . Nepanujž tedy hřích v smrtelném těle vašem , tak abyste povolovali jemu v žádostech jeho . Aniž vydávejte údů svých za odění nepravosti kterémukoli hříchu , ale vydávejte se k sloužení Bohu , jakožto vstavše z mrtvých a jsouce živi , a údy své vydávejte za odění spravedlnosti Bohu . Nebo hřích nebude panovati nad vámi ; nejste zajisté pod Zákonem , ale pod milostí . Což tedy ? Hřešiti budeme , když nejsme pod Zákonem , ale pod milostí ? Nikoli . Zdaliž nevíte , že komuž se vydáváte za služebníky ku poslušenství , toho jste služebníci , kohož posloucháte , buďto hříchu k smrti , buďto poslušenství k spravedlnosti ? Ale díka Bohu , že byvše služebníci hřícha , uposlechli jste z srdce způsobu učení toho , v kteréž uvedeni jste . Vysvobozeni jsouce pak od hříchu , učiněni jste služebníci spravedlnosti . Po lidsku pravím , pro mdlobu těla vašeho : Jakž jste vydávali údy vaše v službu nečistotě a nepravosti k tomu , abyste činili nepravost , tak již nyní vydávejte údy vaše v službu spravedlnosti ku posvěcení . Nebo když jste byli služebníci hřícha , cizí jste byli od spravedlnosti . Jaký jste pak užitek měli tehdáž toho , začež se nyní stydíte ? Konec zajisté těch věcí jest smrt . Nyní pak vysvobozeni jsouce od hříchu a podmaněni v službu Bohu , máte užitek váš ku posvěcení , cíl pak život věčný . Nebo odplata za hřích jest smrt , ale milost Boží jest život věčný v Kristu Ježíši , Pánu našem . Zdaliž nevíte , bratří , ( nebo povědomým Zákona mluvím ) že Zákon panuje nad člověkem , dokudž živ jest člověk ? Nebo žena , kteráž za mužem jest , živému muži přivázána jest zákonem ; pakli by umřel muž její , rozvázána jest od zákona muže . A protož dokudž jest živ muž její , slouti bude cizoložnice , bude-li s jiným mužem ; pakliť by muž její umřel , jižť jest svobodna od zákona toho , takže již nebude cizoložnice , bude-li s jiným mužem . Takž , bratří moji , i vy umrtveni jste Zákonu skrze tělo Kristovo , abyste byli jiného , totiž toho , kterýž z mrtvých vstal , abychom ovoce nesli Bohu . Nebo když jsme byli v těle , žádosti hříchů příčinou Zákona vzbuzené moc svou provodily v údech našich k nesení ovoce ne Bohu , ale smrti . Nyní pak osvobozeni jsme od Zákona , když umřel ten , v němž jsme držáni byli , tak abychom již sloužili v novotě ducha , a ne v vetchosti litery . Což tedy díme ? Že Zákon jest hříchem ? Nikoli ; nýbrž hříchu jsem nepoznal , než skrze Zákon . Nebo i o žádosti byl bych nevěděl , aby hříchem byla , by byl Zákon neřekl : Nepožádáš . Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní , zplodil ve mně všelikou žádost . Bez Zákona zajisté hřích mrtev jest . Jáť pak byl jsem živ někdy bez Zákona , ale když přišlo přikázání , hřích ožil , a já umřel . I shledáno jest , že to přikázání , kteréž mělo mi býti k životu , že jest mi k smrti . Nebo hřích , vzav příčinu skrze to přikázání , podvedl mne , a skrze ně i zabil . A tak Zákon zajisté svatý , a přikázání svaté i spravedlivé a dobré jest . Tedy to dobré učiněno jest mi smrt ? Nikoli , ale hřích , kterýž aby se okázal býti hříchem , skrze to dobré zplodil mi smrt , aby tak byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázání . Víme zajisté , že Zákon jest duchovní , ale já jsem tělesný , prodaný hříchu . Nebo toho , což činím , neoblibuji ; nebo ne , což chci , to činím , ale , což v nenávisti mám , to činím . Jestližeť pak , což nechci , to činím , tedy povoluji Zákonu , že jest dobrý . A tak již ne já to činím , ale ten , kterýž přebývá ve mně , hřích . Vímť zajisté , že nepřebývá ve mně , ( to jest v těle mém ) , dobré . Nebo chtění hotové mám , ale vykonati dobrého , tohoť nenalézám . Nebo nečiním toho dobrého , což chci , ale činím to zlé , čehož nechci . A poněvadž pak , čehož já nechci , to činím , tedyť již ne já činím to , ale ten , kterýž přebývá ve mně , hřích . Nalézám tedy takový při sobě zákon , když chci činiti dobré , že se mne přídrží zlé . Nebo zvláštní libost mám v Zákoně Božím podle vnitřního člověka ; Ale vidím jiný zákon v údech svých , odporující zákonu mysli mé a jímající mne , tak abych byl vězeň zákona hřícha , kterýž jest v údech mých . Bídný já člověk ! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti ? Ale děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho . A takžť já sloužím myslí Zákonu Božímu , ale tělem zákonu hřícha . A protož neníť již žádného odsouzení těm , kteříž jsou v Kristu Ježíši , totiž nechodícím podle těla , ale podle Ducha . Nebo zákon Ducha života v Kristu Ježíši , vysvobodil mne od zákona hřícha a smrti . Nebo seč nemohl býti Zákon , byv mdlý pro tělo , Bůh poslav Syna svého v podobnosti těla hřícha , a to příčinou hřícha , odsoudil hřích na těle , Aby spravedlnost Zákona vyplněna byla v nás , kteříž nechodíme podle těla , ale podle Ducha . Ti zajisté , kteříž jsou podle těla živi , chutnají to , což jest těla , ale ti , kteříž jsou živi podle Ducha , oblibují to , což jest Ducha . Nebo smýšlení těla jest smrt , smýšlení pak Ducha život a pokoj , Protože smýšlení těla jest nepřátelské Bohu ; nebo Zákonu Božímu není poddáno , a aniž hned může býti . Protož ti , kteříž jsou v těle , Bohu se líbiti nemohou . Vy pak nejste v těle , ale v Duchu , poněvadž Duch Boží přebývá v vás . Jestližeť pak kdo Ducha Kristova nemá , tenť není jeho . A jest-liť Kristus v vás , tedy ač tělo umrtveno jest pro hřích , však duch živ jest pro spravedlnost . Jestližeť pak Duch toho , kterýž vzkřísil Ježíše z mrtvých , přebývá v vás , ten , kterýž vzkřísil Krista z mrtvých , obživí i smrtelná těla vaše , pro přebývajícího Ducha jeho v vás . A takž tedy , bratří , dlužníciť jsme ne tělu , abychom podle těla živi byli . Nebo budete-li podle těla živi , zemřete ; pakli byste Duchem skutky těla mrtvili , živi budete . Nebo kteřížkoli Duchem Božím vedeni bývají , ti jsou synové Boží . Nepřijali jste zajisté Ducha služby opět k bázni , ale přijali jste Ducha synovství , v němžto voláme Abba , totiž Otče . A tenť Duch osvědčuje duchu našemu , že jsme synové Boží . A jestliže synové , tedy i dědicové , dědicové zajisté Boží , spolu pak dědicové Kristovi , však tak , jestliže spolu s ním trpíme , abychom spolu i oslaveni byli . Nebo tak za to mám , že nejsou rovná utrpení nynější oné budoucí slávě , kteráž se zjeviti má na nás . Nebo pečlivé očekávání všeho stvoření očekává žádostivého zjevení synů Božích . Marnosti zajisté poddáno jest stvoření , nechtě , ale pro toho , kterýž je poddal , V naději , že i ono vysvobozeno bude od služby porušení a přivedeno v svobodu slávy synů Božích . Nebo víme , že všecko stvoření spolu lká a spolu ku porodu pracuje až posavad , A netoliko ono , ale i my , prvotiny Ducha mající , i myť také sami v sobě lkáme , zvolení synů Božích očekávajíce , a tak vykoupení těla našeho . Nebo nadějí spaseni jsme . Naděje pak , kteráž se vidí , není naděje . Nebo což kdo vidí , proč by se toho nadál ? Pakli čehož nevidíme , toho se nadějeme , tedy toho skrze trpělivost očekáváme . Ano také i Duch svatý pomocen jest mdlobám našim . Nebo zač bychom se měli modliti , jakž by náleželo , nevíme , ale ten Duch prosí za nás lkáními nevypravitelnými . Ten pak , kterýž jest zpytatel srdcí , zná , jaký by byl smysl Ducha , že podle Boha prosí za svaté . Vímeť pak , že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému , totiž těm , kteříž podle uložení jeho povoláni jsou . Nebo kteréž předzvěděl , ty i předzřídil , aby byli připodobněni obrazu Syna jeho , aby tak on byl prvorozený mezi mnohými bratřími . Kteréž pak předzřídil , těch i povolal , a kterýchž povolal , ty i ospravedlnil , a kteréž ospravedlnil , ty i oslavil . Což tedy díme k tomu ? Kdyžť jest Bůh s námi , i kdo proti nám ? Kterýž ani vlastnímu Synu svému neodpustil , ale za nás za všecky vydal jej , i kterakž by tedy nám s ním všech věcí nedal ? Kdo bude žalovati na vyvolené Boží ? Bůh jest , jenž ospravedlňuje . Kdo jest , ješto by je odsoudil ? Kristus jest , kterýž umřel za ně , nýbrž i z mrtvých vstal , a kterýž i na pravici Boží jest , kterýž také i oroduje za nás . A protož kdo nás odloučí od lásky Kristovy ? Zdali zarmoucení , aneb úzkost , nebo protivenství ? Zdali hlad , čili nahota ? Zdali nebezpečenství , čili meč ? Jakož psáno jest : Pro tebe mrtveni býváme celý den , jmíni jsme jako ovce oddané k zabití . Ale v tom ve všem udatně vítězíme , skrze toho , kterýž nás zamiloval . Jist jsem zajisté , že ani smrt , ani život , ani andělé , ani knížatstvo , ani mocnosti , ani nastávající věci , ani budoucí , Ani vysokost , ani hlubokost , ani kterékoli jiné stvoření , nebude moci nás odloučiti od lásky Boží , kteráž jest v Kristu Ježíši , Pánu našem . Pravduť pravím v Kristu a neklamámť , čemuž i svědomí mé svědectví vydává v Duchu svatém , Žeť mám veliký zámutek a ustavičnou bolest v srdci svém . Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratří svých , totiž příbuzných svých podle těla . Kteřížto jsou Izraelští , jejichžto jest přijetí za syny , i sláva , i smlouvy , i Zákona dání , i služba Boží , i zaslíbení . Jejichž jsou i otcové , a ti , z nichžto jest Kristus podle těla , kterýž jest nade všecky Bůh požehnaný na věky . Amen . Avšak nemůže zmařeno býti slovo Boží . Nebo ne všickni , kteříž jsou z Izraele , Izraelští jsou . Aniž proto , že jsou símě Abrahamovo , hned také všickni jsou synové , ale v Izákovi nazváno bude tvé símě . To jest , ne všickni ti , jenž jsou synové těla , jsou také synové Boží , ale kteříž jsou synové Božího zaslíbení , ti se počítají za símě . Nebo toto jest slovo zaslíbení : V týž čas přijdu , a Sára bude míti syna . A netoliko to , ale i Rebeka z jednoho počavši , totiž z Izáka , otce našeho , toho důvodem jest . Nebo ještě před narozením obou těch synů , a prve nežli co dobrého nebo zlého učinili , aby uložení Boží , kteréžto jest podle vyvolení , a tak ne z skutků , ale z toho , jenž povolává , pevné bylo , Řečeno jest jí : Větší sloužiti bude menšímu , Jakož psáno jest : Jákoba jsem miloval , ale Ezau nenáviděl jsem . I což tedy díme ? Zdali nespravedlnost jest u Boha ? Nikoli . Nebo Mojžíšovi dí : Smiluji se nad tím , komuž milost učiním , a slituji se nad tím , nad kýmž se slituji . A tak tedy neníť vyvolování na tom , jenž chce , ani na tom , jenž běží , ale na Bohu , jenž se smilovává . Nebo dí Písmo faraonovi : Proto jsem vzbudil tebe , abych na tobě ukázal moc svou a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi . A tak tedy nad kýmž chce , smilovává se , a koho chce , zatvrzuje . Ale díš mi : I pročež se pak hněvá ? Nebo vůli jeho kdo odepřel ? Ale ó člověče , kdo jsi ty , že tak odpovídáš Bohu ? Zdaž hrnec dí hrnčíři : Pročs mne tak udělal ? Zdaliž hrnčíř nemá moci nad hlinou , aby z jednostejného truple udělal jednu nádobu ke cti a jinou ku potupě ? Což pak divného , že Bůh , chtěje ukázati hněv a oznámiti moc svou , snášel ve mnohé trpělivosti nádoby hněvu , připravené k zahynutí . A takž také , aby známé učinil bohatství slávy své při nádobách milosrdenství , kteréž připravil k slávě . Kterýchžto i povolal , totiž nás , netoliko z Židů , ale také i z pohanů , Jakož i skrze Ozé dí : Nazovu nelid můj lidem mým , a nemilou nazovu milou . A budeť na tom místě , kdež řečeno bylo jim : Nejste vy lid můj , tuť nazváni budou synové Boha živého . Izaiáš pak volá nad Izraelem , řka : Byť pak byl počet synů Izraelských jako písek mořský , ostatkové toliko spaseni budou . Nebo pohubení učiní spravedlivé , a to jisté , pohubení zajisté učiní Pán na zemi , a to jisté . A jakož prve pověděl Izaiáš : Byť byl Pán zástupů nepozůstavil nám semene , jako Sodoma učiněni bychom byli , a Gomoře byli bychom podobni . Což tedy díme ? Že pohané , kteříž nenásledovali spravedlnosti , dosáhli spravedlnosti , a to spravedlnosti té , kteráž jest z víry ; Izrael pak následovav zákona spravedlnosti , k zákonu spravedlnosti nepřišel . Proč ? Nebo ne z víry , ale jako z skutků Zákona jí hledali . Urazili se zajisté o kámen urážky , Jakož psáno jest : Aj , kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení , a každý , kdož uvěří v něj , nebude zahanben . Bratří , příchylnost zajisté s zvláštní libostí srdce mého jestiť k Izraelovi , i modlitba za něj k Bohu , aby spasen byl . Neboť jim svědectví vydávám , žeť horlivost Boží mají , ale ne podle umění . Nebo neznajíce Boží spravedlnosti , a svou vlastní spravedlnost hledajíce vystaviti , spravedlnosti Boží nebyli poddáni . Nebo konec Zákona jest Kristus k ospravedlnění všelikému věřícímu . Nebo Mojžíš píše o spravedlnosti , kteráž jest z Zákona , pravě : Který by koli člověk činil ty věci , živ bude v nich . Ta pak spravedlnost , kteráž jest z víry , takto praví : Neříkej v srdci svém : Kdo vstoupí na nebe ? To jest Krista s výsosti svésti . Aneb kdo sstoupí do propasti ? To jest Krista z mrtvých vzbuditi . Ale co dí spravedlnost z víry ? Blízko tebe jestiť slovo , v ústech tvých a v srdci tvém . A toť jest slovo to víry , kteréž kážeme , Totiž , vyznáš-li ústy svými Pána Ježíše a srdcem svým uvěříš-li , že jej Bůh vzkřísil z mrtvých , spasen budeš . Nebo srdcem se věří k spravedlnosti , ale ústy vyznání děje se k spasení . Nebo dí Písmo : Všeliký , kdož věří v něj , nebude zahanben . Neníť zajisté rozdílu mezi Židem a Řekem ; nebo tentýž Pán všech , bohatý jest ke všem vzývajícím jej . Každý zajisté , kdožkoli vzýval by jméno Páně , spasen bude . Ale kterak budou vzývati toho , v kteréhož neuvěřili ? A kterak uvěří tomu , o němž neslyšeli ? A kterak uslyší bez kazatele ? A kterak kázati budou , jestliže nebudou posláni ? Jakož psáno jest : Aj , jak krásné nohy zvěstujících pokoj , zvěstujících dobré věci . Ale ne všickni uposlechli evangelium . Nebo Izaiáš praví : Pane , kdo uvěřil kázání našemu ? Tedy víra z slyšení , a slyšení skrze slovo Boží . Ale pravímť : Zdaliž jsou neslyšeli ? Anobrž po vší zemi rozšel se zvuk jejich a až do končin okršlku země slova jejich . Ale pravím : Zdaliž nepoznal Izrael toho ? Ano první z nich Mojžíš řekl : Já k závisti vás přivedu skrze národ ten , kteréhož nemáte za lid můj ; skrze lid nemoudrý k hněvu popudím vás . A Izaiáš směle dí : Nalezen jsem od těch , kteříž mne nehledali ; zjeven jsem těm , kteříž se na mne neptali . Ale proti lidu Izraelskému dí : Přes celý den roztahoval jsem ruce své k lidu nepovolnému a protivnému . Protož pravím : Zdali jest Bůh zavrhl lid svůj ? Nikoli ; nebo i já Izraelský jsem , z semene Abrahamova , z pokolení Beniaminova . Nezavrhlť jest Bůh lidu svého , kterýž předzvěděl . Zdali nevíte , co Písmo praví o Eliášovi ? Kterak se modlí Bohu proti lidu Izraelskému řka : Pane , proroky tvé zmordovali a oltáře tvé rozkopali , já pak zůstal jsem sám , a i méť duše hledají . Ale co jemu dí odpověd Boží ? Pozůstavil jsem sobě sedm tisíců mužů , kteříž neskláněli kolen před Bálem . Takť i nyní ostatkové podle vyvolení jdoucího z pouhé milosti Boží zůstali , A poněvadž z milosti , tedy ne z skutků , sic jinak milost již by nebyla milost . Pakli z skutků , tedy již není milost , jinak skutek nebyl by skutek . Což tedy ? Čeho hledá Izrael , toho jest nedošel , ale vyvolení došli toho , jiní pak zatvrzeni jsou , ( Jakož psáno jest : Dal jim Bůh ducha zkormoucení , oči , aby neviděli , a uši , aby neslyšeli , ) až do dnešního dne . A David dí : Budiž jim stůl jejich osidlem a pastmi a pohoršením i spravedlivým odplacením . Zatmětež se oči jejich , ať nevidí , a hřbet jejich vždycky shýbej . A z toho pravím : Tak-liž jsou pak Židé klesli , aby docela padli ? Nikoli , ale jejich klesnutím spasení přiblížilo se pohanům , aby je tak Bůh k závidění přivedl . A poněvadž pak jejich pád jest bohatství světa a zmenšení jejich jest bohatství pohanů , čím více plnost jich ? Vámť zajisté pravím pohanům , jelikož jsem já apoštol pohanský , přisluhování mé oslavuji , Zda bych jak k závidění vzbuditi mohl ty , jenž jsou tělo mé , a k spasení přivésti aspoň některé z nich . Nebo kdyžť zavržení jich jest smíření světa , co pak bude zase jich přijetí , než život z mrtvých ? Poněvadž prvotiny svaté jsou , takéť svaté jest i těsto ; a jest-liť kořen svatý , tedy i ratolesti . Žeť jsou pak některé ratolesti vylomeny , a ty , byv planou olivou , vštípen jsi místo nich a učiněn jsi účastník kořene i tučnosti olivy . Proto ty se nechlub proti ratolestem . Pakli se chlubíš , věz , že ne ty kořen neseš , ale kořen tebe . Pakli díš : Vylomeny jsou ratolesti , abych já byl vštípen , Dobře pravíš . Pro nevěru vylomeny jsou , ale ty věrou stojíš . Nebudiž vysokomyslný , ale boj se . Nebo poněvadž Bůh ratolestem přirozeným neodpustil , věz , žeť by ani tobě neodpustil . A protož viz dobrotivost i zuřivost Boží . K těm zajisté , kteříž padli , zuřivost , ale k tobě dobrotivost , ač budeš-li trvati v dobrotě . Sic jinak i ty vyťat budeš . Ano i oni , jestliže nezůstanou v nevěře , zase vštípeni budou . Mocenť jest zajisté Bůh zase vštípiti je . Nebo poněvadž ty vyťat jsi z přirozené plané olivy a proti přirození vštípen jsi v dobrou olivu , čím více pak ti , kteříž podle přirození jsou z dobré olivy , vštípeni budou v svou vlastní olivu . Neboť nechci , bratří , abyste nevěděli tohoto tajemství , ( abyste nebyli sami u sebe moudří , ) že zatvrdilost tato zčástky přihodila se Izraelovi , dokudž by nevešla plnost pohanů . A takť všecken Izrael spasen bude , jakož psáno jest : Přijde z Siona vysvoboditel a odvrátíť bezbožnosti od Jákoba . A tatoť bude smlouva má s nimi , když shladím hříchy jejich . A tak s strany evangelium jsouť nepřátelé pro vás , ale podle vyvolení jsou milí pro otce svaté . Darů zajisté svých a povolání Bůh nelituje . Nebo jakož i vy někdy jste nebyli poslušni Boha , ale nyní milosrdenství jste došli pro jejich nevěru , Tak i oni nyní neuposlechli , aby pro učiněné vám milosrdenství i oni také milosrdenství dosáhli . Zavřel zajisté Bůh všecky v nevěře , aby se nade všemi smiloval . Ó hlubokosti bohatství i moudrosti i umění Božího ! Jak jsou nezpytatelní soudové jeho a nevystižitelné cesty jeho ! Nebo kdo jest poznal mysl Páně ? Aneb kdo jemu radil ? Nebo kdo prve dal jemu , a budeť mu odplaceno ? Nebo z něho a skrze něho a v něm jsou všecky věci , jemuž sláva na věky . Amen . Protož prosím vás , bratří , skrze milosrdenství Boží , abyste vydávali těla svá v obět živou , svatou , Bohu libou , rozumnou službu vaši . A nepřipodobňujte se světu tomuto , ale proměňtež se obnovením mysli vaší , tak abyste zkusili , jaká by byla vůle Boží dobrá , libá a dokonalá . Neboť pravím ( skrze milost , kteráž dána jest mi , ) každému z těch , jenž jsou mezi vámi , aby ne více smyslil , než sluší smysliti , ale aby smyslil v středmosti , tak jakž jednomu každému Bůh udělil míru víry . Nebo jakož v jednom těle mnohé údy máme , ale nemají všickni údové jednostejného díla , Tak mnozí jedno tělo jsme v Kristu , a obzvláštně jedni druhých údové . Ale majíce obdarování rozdílná podle milosti , kteráž dána jest nám , buďto proroctví , kteréž ať jest podle pravidla víry ; Buďto úřad , v bedlivém přisluhování ; buďto ten , jenž učí , v vyučování . Též kdo napomíná , v napomínání ; ten , jenž rozdává , dávej v upřímnosti ; kdož jiným předložen jest , konej úřad svůj s pilností ; kdo milosrdenství činí , s ochotností . Milování buď bez pokrytství ; v ošklivosti mějte zlé , připojeni jsouce k dobrému . Láskou bratrskou jedni k druhým nakloněni jsouce , uctivostí se vespolek předcházejte , V pracech neleniví , duchem vroucí , příhodnosti času šetřící , Nadějí se radující , v souženích trpěliví , na modlitbě ustaviční , V potřebách s svatými se sdělující , přívětivosti k hostem následující . Dobrořečte protivníkům vašim , dobrořečte , pravím , a nezlořečte . Radujte s radujícími , a plačte s plačícími . Buďte vespolek jednomyslní , ne vysoce o sobě smýšlejíce , ale k nízkým se nakloňujíce . Nebuďte opatrní sami u sebe . Žádnému zlého za zlé neodplacujte , opatrujíce dobré přede všemi lidmi , Jestliže jest možné , pokudž na vás jest , se všemi lidmi pokoj majíce , Ne sami sebe mstíce , nejmilejší , ale dejte místo hněvu ; nebo psáno jest : Mně pomsta , já odplatím , praví Pán . A protož lační-li nepřítel tvůj , nakrm jej , a žízní-li , dej mu píti . Nebo to učině , uhlí řeřavé shrneš na hlavu jeho . Nedej se přemoci zlému , ale přemáhej v dobrém zlé . Každá duše vrchnostem povýšeným poddána buď . Neboť není vrchnosti , jediné od Boha , a kteréž vrchnosti jsou , ty od Boha zřízené jsou . A protož , kdož se vrchnosti protiví , Božímu zřízení se protiví ; kteříž se pak protiví , tiť sobě odsouzení dobudou . Nebo vrchnosti nejsou k strachu dobře činícím , ale zle činícím . Protož chceš-li se nebáti vrchnosti , čiň dobře , a budeš míti chválu od ní . Boží zajisté služebník jest , tobě k dobrému . Pakli bys zle činil , boj se ; neboť ne nadarmo nese meč . Boží zajisté služebník jest , mstitel zuřivý nad tím , kdož zle činí . A protož musejíť vrchnostem všickni poddáni býti , netoliko pro hněv , ale i pro svědomí . Nebo proto i daň dáváte , poněvadž služebníci Boží jsou , pilnou práci o to vedouce . Každému tedy což jste povinni , dávejte . Komu daň , tomu daň ; komu clo , tomu clo ; komu bázeň , tomu bázeň ; komu čest , tomu čest . Žádnému nebývejte nic dlužni , než to , abyste se vespolek milovali . Nebo kdož miluje bližního , Zákon naplnil , Poněvadž to přikázání : Nesesmilníš , nezabiješ , neukradneš , nepromluvíš křivého svědectví , nepožádáš , a jest-li které jiné přikázání , v tomto slovu se zavírá : Milovati budeš bližního svého jako sebe samého . Láska bližnímu zle neučiní , a protož plnost Zákona jestiť láska . A zvláště pak vidouce takovou příhodnost , žeť jest se nám již čas ze sna probuditi . ( Nyníť zajisté blíže nás jest spasení , nežli když jsme uvěřili . ) Noc pominula , ale den se přiblížil . Odvrzmež tedy skutky temnosti , a oblecme se v odění světla . Jakožto ve dne poctivě choďme , ne v hodování a v opilství , ne v smilstvích a v chlipnostech , ne v sváru a v závisti , Ale oblecte se v Pána Jezukrista , a nepečujte o tělo k vyplňování žádostí jeho . Mdlého pak u víře přijímejte , ne k hádkám o nepotřebných otázkách . Nebo někdo věří , že může jísti všecko ; jiný pak u víře mdlý jsa , jí zelinu . Ten , kdož jí , nepokládej sobě za nic toho , kdož nejí ; a kdo nejí , toho nesuď , kdož jí . Nebo Bůh přijal jej . Ty kdo jsi , abys soudil cizího služebníka ? Však Pánu svému stojí , anebo padá . Staneť pak ; mocen jest zajisté Bůh utvrditi jej . Nebo někdo rozsuzuje mezi dnem a dnem , a někdo soudí každý den jednostejný býti . Jeden každý v svém smyslu ujištěn buď . Kdož dnů šetří , Pánu šetří ; a kdo nešetří , Pánu nešetří . A kdo jí , Pánu jí , nebo děkuje Bohu ; a kdož nejí , Pánu nejí , a děkuje Bohu . Žádný zajisté z nás není sám sobě živ , a žádný sobě sám neumírá . Nebo buďto že jsme živi , Pánu živi jsme ; buďto že mřeme , Pánu mřeme . A tak buď že jsme živi , buď že umíráme , Páně jsme . Na toť jest zajisté Kristus i umřel , i z mrtvých vstal , i ožil , aby nad živými i nad mrtvými panoval . Ty pak proč odsuzuješ bratra svého ? Anebo také ty proč za nic pokládáš bratra svého ? Však všickni staneme před stolicí Kristovou . Psáno jest zajisté : Živť jsem já , praví Pán , žeť přede mnou bude klekati každé koleno , a každý jazyk vyznávati bude Boha . A takť jeden každý z nás sám za sebe počet vydávati bude Bohu . Nesuďmež tedy více jedni druhých , ale toto raději rozsuzujte , jak byste nekladli úrazu nebo pohoršení bratru . Vím a v tom ujištěn jsem v Pánu Ježíši , žeť nic nečistého není samo z sebe ; než tomu , kdož tak soudí , že by nečisté bylo , jemuť nečisté jest . Ale bývá-liť rmoucen bratr tvůj pro pokrm , již nechodíš podle lásky . Hlediž , abys k zahynutí nepřivedl pokrmem svým toho , za kteréhož Kristus umřel . Nebudiž tedy v porouhání dáno dobré vaše . Království zajisté Boží není pokrm a nápoj , ale spravedlnost a pokoj a radost v Duchu svatém . Nebo kdož v tom slouží Kristu , milý jest Bohu a lidem příjemný . Protož následujme toho , což by sloužilo ku pokoji a k vzdělání vespolek . Nekaziž pro pokrm díla Božího . Všecko zajisté čisté jest , ale zlé jest člověku , kterýž jí s pohoršením . Dobré jest nejísti masa a nepíti vína , ani čehokoli toho , na čemž se uráží bratr tvůj , nebo horší , anebo zemdlívá . Ty víru máš ? Mějž ji sám u sebe před Bohem . Blahoslavený , kdož nesoudí sebe samého v tom , což oblibuje . Ale kdož pak rozpakuje se , kdyby jedl , odsouzen jest , nebo ne z víry jí . A cožkoli není z víry , hřích jest . Povinniť jsme pak my silní mdloby nemocných snášeti , a ne sami sobě se líbiti . Ale jeden každý z nás bližnímu se lib k dobrému pro vzdělání . Nebo i Kristus ne sám se sobě líbil , ale jakož psáno jest : Hanění hanějících tebe připadla jsou na mne . Nebo kteréžkoli věci napsány jsou , k našemu naučení napsány jsou , abychom skrze trpělivost a potěšení Písem naději měli . Bůh pak dárce trpělivosti a potěšení dejž vám jednomyslným býti vespolek podle Jezukrista , Abyste jednomyslně jedněmi ústy oslavovali Boha a Otce Pána našeho Jezukrista . Protož přijímejte se vespolek , jakož i Kristus přijal nás v slávu Boží . Neboť pravím vám , že Kristus Ježíš byl služebníkem obřízky pro Boží pravost , aby potvrzeni byli slibové otcům učinění , A aby pohané z milosrdenství slavili Boha , jakož psáno jest : Protož vyznávati tebe budu mezi pohany , a jménu tvému plésati budu . A opět dí : Veselte se pohané s lidem jeho . A opět : Chvalte Hospodina všickni národové , a velebtež ho všickni lidé . A opět Izaiáš dí : Budeť kořen Jesse , a ten , jenž povstane , panovati nad pohany ; v němť pohané doufati budou . Bůh pak naděje naplňujž vás všelikou radostí a pokojem u víře , tak abyste se rozhojnili v naději skrze moc Ducha svatého . Vím zajisté , bratří moji , i já také o vás , že i vy jste plní dobroty , naplněni jsouce všelikou známostí , takže se i napomínati můžete vespolek . Ale však proto psal jsem vám , bratří , poněkud směle , jako ku paměti přivodě vám , podle milosti , kteráž jest mi dána od Boha , K tomu , abych byl služebníkem Ježíše Krista mezi pohany , slouže evangelium Božímu , aby byla obět pohanů vzácná , posvěcena jsuci skrze Ducha svatého . Mám se tedy čím chlubiti v Kristu Ježíši , v Božích věcech . Neboť bych se neodvážil mluviti toho , čehož by skrze mne neučinil Kristus , k tomu , aby ku poslušenství přivedeni byli pohané slovem i skutkem , V moci divů a zázraků , v síle Ducha Božího , takže jsem od Jeruzaléma vůkol až k Ilyrické zemi naplnil evangelium Kristovým , A to tak žádostiv jsa kázati evangelium , kdež ani jmenován nebyl Kristus , abych na cizí základ nestavěl , Ale jakož psáno jest : Kterýmž není zvěstováno o něm , uzří , a ti , jenž neslýchali , srozumějí . A tímť jest mi mnohokrát překaženo přijíti k vám . Nyní pak nemaje již více místa v těchto krajinách a žádost maje přijíti k vám od mnoha let , Kdyžkoli půjdu do Hišpanie , přijdu k vám . Mámť zajisté naději , že tudy jda , uzřím vás , a že vy mne provodíte tam , avšak až bych prve u vás poněkud pobyl . Nyní pak beru se do Jeruzaléma , službu čině svatým . Nebo za dobré se vidělo Macedonským a Achaiským , aby sbírku nějakou učinili na chudé svaté , kteříž jsou v Jeruzalémě . Takť sobě to oblíbili , a také povinni jsou jim to . Nebo poněvadž duchovních věcí jejich byli účastni pohané , povinniť jsou jim také sloužiti tělesnými . A protož když to vykonám a jim odvedu užitek ten , půjduť skrze vás do Hišpanie . A vímť , že přijda k vám , v hojnosti požehnání evangelium Kristova přijdu . Prosímť pak vás , bratří , skrze Pána našeho Jezukrista a skrze lásku Ducha svatého , abyste spolu se mnou modlili se za mne Bohu snažně , Abych vysvobozen byl od protivníků , kteříž jsou v Judstvu a aby služba tato má příjemná byla svatým v Jeruzalémě , Abych k vám bohdá s radostí přišel , a s vámi poodpočinul . Bůh pak pokoje budiž se všemi vámi . Amen . Poroučímť pak vám Fében , sestru naši , služebnici církve Cenchrenské , Abyste ji přijali v Pánu , tak jakž sluší na svaté , a abyste jí pomocni byli , jestliže by vás v čem potřebovala . Nebo i ona mnohým hostem ochotně posluhovala , až i mně také . Pozdravte Priscilly a Akvila , pomocníků mých v Kristu Ježíši , Kteříž pro můj život svých vlastních hrdel nasadili , jimžto ne já sám toliko děkuji , ale i všecky církve pohanské , I domácího jejich shromáždění . Pozdravte mého milého Epéneta , kterýž jest prvotiny Achaie v Kristu . Pozdravte Marie , kteráž mnoho práce měla s námi . Pozdravte Andronika a Junia , příbuzných mých a spoluvězňů mých , kteříž jsou vzácní u apoštolů a kteříž přede mnou byli v Kristu Ježíši . Pozdravte Amplia mně v Pánu milého . Pozdravte Urbana , pomocníka našeho v Kristu , a Stachyna mého milého . Pozdravte Apella zkušeného v Kristu . Pozdravte těch , kteříž jsou z domu Aristobulova . Pozdravte Herodiona , příbuzného mého . Pozdravte těch , kteří jsou z čeledi Narciškovy věřící v Pána . Pozdravte Tryfény a Tryfózy , kteréž práci vedou v Pánu . Pozdravte Persidy milé , kteráž mnoho pracovala v Pánu . Pozdravte Rufa , zvláštního v Pánu , a matky jeho i mé . Pozdravte Asynkrita , Flegonta , Hermy , Patroba , Merkuria , i jiných bratří , kteříž jsou s nimi . Pozdravte Filologa i Julie , Nerea a sestry jeho , i Olympa i všech svatých , kteříž jsou s nimi . Pozdravte sebe vespolek v políbení svatém . Pozdravujíť vás církve Kristovy . Prosímť pak vás , bratří , abyste šetřili těch , kteříž různice a pohoršení činí , naodpor učení tomu , kterémuž jste vy se naučili , a varujte se jich . Nebo takoví Pánu našemu Ježíši Kristu neslouží , ale svému břichu ; a skrze lahodné řeči a pochlebenství svodí srdce prostých . Nebo vaše poslušenství všechněch došlo . A protož se raduji z vás . Než chciť , abyste byli moudří k dobrému , a prostí k zlému . Bůh pak pokoje potře satana pod nohy vaše brzo . Milost Pána našeho Jezukrista budiž s vámi . Amen . Pozdravují vás Timoteus , pomocník můj , a Lucius , a Jázon , a Sozipater , příbuzní moji . Pozdravuji vás v Pánu já Tercius , kterýž jsem psal tento list . Pozdravuje vás Gáius , hospodář můj i vší církve . Pozdravuje vás Erastus , důchodní písař městský , a Kvartus bratr . Milost Pána našeho Jezukrista se všemi vámi . Amen . Tomu pak , jenž může vás utvrditi podle evangelium mého a kázání Ježíše Krista , podle zjevení tajemství od časů věčných skrytého , Nyní pak zjeveného i skrze Písma prorocká , podle poručení věčného Boha , ku poslušenství víry všechněm národům oznámeného , Tomu , pravím , samému moudrému Bohu sláva skrze Jezukrista na věky . Amen List tento k Římanům psán jest z Korintu , a poslán po Fében , služebnici sboru Cenchrenského . Pavel , povolaný apoštol Ježíše Krista , skrze vůli Boží , a bratr Sostenes , Církvi Boží , kteráž jest v Korintu , posvěceným v Kristu Ježíši , povolaným svatým , spolu se všemi , kteříž vzývají jméno Pána našeho Jezukrista na všelikém místě , i jejich i našem : Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista . Děkuji Bohu svému vždycky za vás pro tu milost Boží , kteráž dána jest vám v Kristu Ježíši , Že ve všem obohaceni jste v něm , v každém slovu a ve všelikém umění , Jakož svědectví Kristovo upevněno jest mezi vámi , Takže nemáte žádného nedostatku ve všeliké milosti , očekávajíce zjevení Pána našeho Jezukrista , Kterýžto i utvrdí vás až do konce bez úhony ke dni příští Pána našeho Jezukrista . Věrnýť jest Bůh , skrze něhož povoláni jste k účastenství Syna jeho Jezukrista , Pána našeho . Prosímť vás pak , bratří , skrze jméno Pána našeho Jezukrista , abyste jednostejně mluvili všickni a aby nebylo mezi vámi roztržek , ale buďte spojeni jednostejnou myslí a jednostejným smyslem . Nebo oznámeno jest mi o vás , bratří moji , od některých z čeledi Chloe , že by mezi vámi byly různice . Míním pak toto , že jeden každý z vás říká : Já jsem Pavlův , já Apollův , já Petrův , já pak Kristův . Zdali rozdělen jest Kristus ? Zdali Pavel ukřižován jest za vás ? Anebo zdali jste ve jménu Pavlovu pokřtěni byli ? Děkuji Bohu , že jsem žádného z vás nekřtil , než Krispa a Gáia , Aby někdo neřekl , že jsem ve jméno své křtil . Křtilť jsem také i Štěpánovu čeled . Více nevím , abych koho jiného křtil . Nebo neposlal mne Kristus křtíti , ale evangelium kázati , ne v moudrosti řeči , aby nebyl vyprázdněn kříž Kristův . Nebo slovo kříže těm , kteříž hynou , bláznovstvím jest , ale nám , kteříž spasení dosahujeme , moc Boží jest . Nebo psáno jest : Zahladím moudrost moudrých , a opatrnost opatrných zavrhu . Kde jest moudrý ? A kde učený ? A kde chytrák tohoto světa ? Zdaliž Bůh neobrátil moudrosti tohoto světa v bláznovství ? Nebo když v moudrosti Boží svět nepoznal skrze moudrost Boha , zalíbilo se Bohu skrze bláznové kázaní spasiti věřící , Poněvadž i Židé zázraků žádají , i Řekové hledají moudrosti . Myť pak kážeme Krista ukřižovaného , Židům zajisté pohoršení , a Řekům bláznovství , Ale povolaným , i Židům i Řekům , Krista , Boží moc a Boží moudrost . Nebo to bláznovství Boží jest moudřejší nežli lidé a mdloba Boží jest silnější než lidé . Vidíte zajisté povolání vaše , bratří , že nemnozí moudří podle těla , nemnozí mocní , nemnozí urození ; Ale což bláznivého jest u světa , to sobě vyvolil Bůh , aby zahanbil moudré , a to , což jest u světa mdlé , Bůh vyvolil , aby zahanbil silné . A neurozené u světa a za nic položené vyvolil Bůh , ano hned , kteréž nejsou , aby ty věci , kteréž jsou , zkazil , Proto aby se nechlubilo před obličejem jeho žádné tělo . Vy pak jste z něho v Kristu Ježíši , kterýž učiněn jest nám moudrost od Boha , i spravedlnost , i posvěcení , i vykoupení , Aby se tak dálo , jakož jest napsáno : Kdo se chlubí , v Pánu se chlub . I já přišed k vám , bratří , nepřišel jsem s důstojností řeči nebo moudrostí , zvěstuje vám svědectví Boží . Nebo tak jsem usoudil nic jiného neuměti mezi vámi , nežli Ježíše Krista , a to ještě toho ukřižovaného . A byl jsem já u vás v mdlobě , a v bázni , i v strachu mnohém . A řeč má a kázaní mé nebylo v slibných lidské moudrosti řečech , ale v dokázání Ducha svatého a moci , Aby víra vaše nebyla založena v moudrosti lidské , ale v moci Boží . Moudrost pak mluvíme mezi dokonalými , ale moudrost ne tohoto světa , ani knížat světa tohoto , jenž hynou . Ale mluvíme moudrost Boží v tajemství , kterážto skryta jest , kterouž Bůh předuložil před věky k slávě naší , Jížto žádný z knížat světa tohoto nepoznal . Nebo kdyby byli poznali , nebyliť by Pána slávy ukřižovali . Ale kážeme , jakož psáno jest : Čehož oko nevídalo , ani ucho slýchalo , ani na srdce lidské vstoupilo , co jest připravil Bůh těm , kteříž jej milují . Nám pak Bůh zjevil skrze Ducha svého . Nebo Duch zpytuje všecky věci , i hlubokosti Božské . Nebo kdo z lidí ví , co jest v člověku , jediné duch člověka , kterýž jest v něm ? Takť i Božích věcí nezná žádný , jediné Duch Boží . My pak nepřijali jsme ducha světa , ale Ducha toho , kterýž jest z Boha , abychom věděli , které věci od Boha darovány jsou nám . O nichž i mluvíme ne těmi slovy , jimž lidská moudrost učí , ale kterýmž vyučuje Duch svatý , duchovním to , což duchovního jest , přivlastňujíce . Ale tělesný člověk nechápá těch věcí , kteréž jsou Ducha Božího ; nebo jsou jemu bláznovství , aniž jich může poznati , protože ony duchovně mají rozsuzovány býti . Ale duchovní člověk rozsuzujeť všecko , sám pak od žádného nebývá souzen . Nebo kdo jest poznal mysl Páně ? A kdo jej bude učiti ? My pak mysl Kristovu máme . A já , bratří , nemohl jsem vám mluviti jako duchovním , ale jako tělesným , jako maličkým v Kristu . Mlékem jsem vás živil , a ne pokrmem ; nebo jste ještě nemohli pokrmů tvrdších užívati , ano i nyní ještě nemůžete . Ještě zajisté tělesní jste . Poněvadžť jest mezi vámi nenávist , svárové a různice , zdaž ještě tělesní nejste ? a tak podle člověka chodíte . Nebo když někdo říká : Jáť jsem Pavlův , jiný pak : Já Apollův , zdaliž nejste tělesní ? Nebo kdo jest Pavel , a kdo jest Apollo , než služebníci , skrze něž jste uvěřili , a jakž jednomu každému dal Pán ? Jáť jsem štípil , Apollo zaléval , ale Bůh dal zrůst . A protož ani ten , kdož štěpuje , nic není , ani ten , jenž zalévá , ale ten , kterýž zrůst dává , Bůh . Ten pak , kdož štěpuje , a ten , kdož zalévá , jedno jsou , avšak jeden každý vlastní odplatu vezme podle své práce . Božíť jsme zajisté pomocníci , Boží rolí , Boží vzdělání jste . Já podle milosti Boží mně dané , jako moudrý stavitel , základ jsem založil , jiný pak na něm staví . Ale jeden každý viz , jak na něm staví . Nebo základu jiného žádný položiti nemůž , mimo ten , kterýž položen jest , jenž jest Ježíš Kristus . Staví-liť pak kdo na ten základ zlato , stříbro , kamení drahé , dříví , seno , strniště , Jednohoť každého dílo zjeveno bude . Den zajisté to všecko okáže ; nebo v ohni zjeví se , a jednoho každého dílo , jaké by bylo , oheň zprubuje . Zůstane-liť čí dílo , kteréž na něm stavěl , vezme odplatu . Pakliť čí dílo shoří , tenť vezme škodu , ale sám spasen bude , avšak tak jako skrze oheň . Zdaliž nevíte , že chrám Boží jste , a Duch Boží v vás přebývá ? Jestližeť kdo chrámu Božího poskvrňuje , tohoť zatratí Bůh ; nebo chrám Boží svatý jest , jenž jste vy . Žádný sám sebe nesvoď . Zdá-li se komu z vás , že jest moudrý na tomto světě , budiž bláznem , aby byl učiněn moudrým . Moudrost zajisté světa tohoto bláznovství jest u Boha . Nebo psáno jest : Kterýž zlapá moudré v chytrosti jejich . A opět : Znáť Pán přemyšlování moudrých , že jsou marná . A tak nechlubiž se žádný lidmi ; nebo všecky věci vaše jsou . Buďto Pavel , buďto Apollo , buďto Petr , buďto svět , buďto život , buďto smrt , buďto přítomné věci , buďto budoucí , všecko jest vaše , Vy pak Kristovi , a Kristus Boží . Tak o nás smýšlej člověk , jako o služebnících Kristových a šafářích tajemství Božích . Dále pak vyhledává se při šafářích toho , aby každý z nich věrný nalezen byl . Mně pak to za nejmenší věc jest , abych od vás souzen byl , aneb od lidského soudu ; nýbrž aniž sám sebe soudím . Nebo ačkoli do sebe nic bezbožného nevím , však ne skrze to jsem spravedliv ; nebo ten , ješto mne soudí , Pán jest . Protož nesuďtež nic před časem , až by přišel Pán , kterýž i osvítí to , což skrytého jest ve tmě , a zjeví rady srdcí . A tehdážť bude míti chválu jeden každý od Boha . Tyto pak věci , bratří moji , v podobenství obrátil jsem na sebe a na Apollo , pro vás , abyste se na nás učili nad to , což psáno jest , výše nesmýšleti , a abyste jeden pro druhého nenadýmali se proti někomu . Nebo kdož tě soudí ? A co máš , ješto bys nevzal ? A když jsi vzal , proč se chlubíš , jako bys nevzal ? Již jste nasyceni , již jste zbohatli , bez nás kralujete . Ale ó byste kralovali , abychom i my také spolu s vámi kralovali . Za to mám jistě , že nás Bůh apoštoly poslední okázal jako k smrti oddané ; nebo učiněni jsme divadlo tomuto světu , i andělům , i lidem . My blázni pro Krista , ale vy opatrní v Kristu ; my mdlí , vy pak silní ; vy slavní , ale my opovržení . Až do tohoto času i lačníme , i žízníme , i nahotu trpíme , i poličkováni býváme , i místa nemáme , A pracujeme , dělajíce rukama vlastníma ; uhaněni jsouce , dobrořečíme ; protivenství trpíce , mile snášíme . Když se nám rouhají , modlíme se za ně ; jako smeti tohoto světa učiněni jsme , a jako povrhel u všech , až posavad . Ne proto , abych vás zahanbil , píši toto , ale jako svých milých synů napomínám . Nebo byste pak deset tisíc pěstounů měli v Kristu , však proto nemnoho máte otců . Nebo v Kristu Ježíši skrze evangelium já jsem vás zplodil . Protož prosím vás , buďtež následovníci moji . Pro tu příčinu poslal jsem vám Timotea , kterýžto jest syn můj milý a věrný v Pánu . Tenť vám připomínati bude , které jsou cesty mé v Kristu , jakž všudy v každé církvi učím . Rovně jako bych neměl k vám přijíti , tak se naduli někteří . Ale přijduť k vám brzo , bude-li Pán chtíti , a poznám ne řeč těch nadutých , ale moc . Neboť nezáleží v řeči království Boží , ale v moci . Co chcete ? S metlou-li abych přišel k vám , čili s láskou , a s duchem tichosti ? Naprosto se slyší , že by mezi vámi bylo smilstvo , a to takové smilstvo , jakéž se ani mezi pohany nejmenuje , totiž aby někdo měl manželku otce svého . A vy nadutí jste , a nermoutíte se raději , aby vyvržen byl z prostředku vás ten , kdož takový skutek spáchal . Já zajisté , ač vzdálený tělem , ale přítomný duchem , již jsem to usoudil , jako bych přítomen byl , abyste toho , kterýž to tak spáchal , Ve jménu Pána našeho Jezukrista sejdouce se spolu , i s mým duchem , s mocí Pána našeho Jezukrista , Vydali takového satanu k zahubení těla , aby duch spasen byl v den Pána Ježíše . Neníť dobrá chlouba vaše . Zdaliž nevíte , že maličko kvasu všecko těsto nakvašuje ? Vyčisťtež tedy starý kvas , abyste byli nové zadělání , jakož pak jste nenakvašeni . Neboť jest Beránek náš velikonoční za nás obětován , Kristus . A protož hodujmež ne v kvasu starém , ani v kvasu zlosti a nešlechetnosti , ale v přesnicích upřímosti a pravdy . Psal jsem vám v listu , abyste se nesměšovali s smilníky . Ale ne všelikterak s smilníky tohoto světa , neb s lakomci , nebo s dráči , aneb s modláři , sic jinak musili byste z tohoto světa vyjíti . Nyní pak psal jsem vám , abyste se nesměšovali s takovými , kdyby kdo , maje jméno bratr , byl smilník , neb lakomec , neb modlář , neb zlolejce , neb opilec , neb dráč . S takovým ani nejezte . Nebo proč já mám i ty , kteříž jsou vně , souditi ? Však ty , kteříž jsou vnitř , vy soudíte ? Ty pak , kteříž jsou vně , Bůh soudí . Vyvrztež tedy toho zlého sami z sebe . Smí někdo z vás , maje při s druhým , souditi se před nepravými , a ne raději před svatými ? Nevíte-liž , že svatí svět souditi budou ? I poněvadž od vás souzen býti má svět , kterakž tedy nehodni jste těch nejmenších věcí rozsuzovati ? Zdaliž nevíte , že anděly souditi budeme ? Co pak tyto časné věci ? Protož když byste měli míti soud o tyto časné věci , těmi , kteříž nejzadnější jsou v církvi , soud osaďte . K zahanbeníť vašemu to pravím . Tak-liž není mezi vámi moudrého ani jednoho , kterýž by mohl rozsouditi mezi bratrem a bratrem svým ? Ale bratr s bratrem soudí se , a to před nevěřícími ? Již tedy konečně nedostatek mezi vámi jest , že soudy máte mezi sebou . Proč raději křivdy netrpíte ? Proč raději škody nebéřete ? Nýbrž vy křivdu činíte , a k škodě přivodíte , a to bratří své . Zdali nevíte , že nespravedliví dědictví království Božího nedosáhnou ? Nemylte se , však ani smilníci , ani modláři , ani cizoložníci , ani zženštilí , ani samcoložníci , Ani zloději , ani lakomci , ani opilci , ani zlolejci , ani dráči , dědictví království Božího nedůjdou . A takoví jste někteří byli , ale obmyti jste , ale posvěceni jste , ale ospravedlněni jste ve jménu Pána Jezukrista a skrze Ducha Boha našeho . Všecko mi sluší , ale ne všecko prospívá ; všecko mi sluší , ale jáť pod žádné té věci moc poddán nebudu . Pokrmové břichu náležejí , a břicho pokrmům ; Bůh pak i pokrmy i břicho zkazí . Ale tělo ne smilstvu oddáno býti má , ale Pánu , a Pán tělu . Bůh pak i Pána Ježíše vzkřísil , i nás také vzkřísí mocí svou . Nevíte-liž , že těla vaše jsou údové Kristovi ? Což tedy vezma údy Kristovy , učiním je údy nevěstky ? Odstup to . Zdaliž nevíte , že kdož se připojuje k nevěstce , jedno tělo jest s ní ? Nebo dí Písmo : Budou dva jedno tělo . Ten pak , jenž se připojuje Pánu , jeden duch jest s ním . Utíkejte smilstva . Všeliký hřích , kterýžkoli učinil by člověk , kromě těla jest , ale kdož smilní , ten proti svému vlastnímu tělu hřeší . Zdaliž nevíte , že tělo vaše jest chrám Ducha svatého , jenž přebývá v vás , kteréhož máte od Boha , a nejste sami svoji ? Nebo koupeni jste za velikou mzdu . Oslavujtež tedy Boha tělem vaším i duchem vaším , kteréžto věci Boží jsou . O čemž jste mi pak psali , k tomuť vám toto odpovídám : Dobréť by bylo člověku ženy se nedotýkati . Ale pro uvarování se smilstva , jeden každý manželku svou měj a jedna každá měj muže svého . Muž k ženě povinnou přívětivost okazuj , a tak podobně i žena muži . Žena vlastního těla svého v moci nemá , ale muž ; též podobně i muž těla svého vlastního v moci nemá , ale žena . Nezbavujte jeden druhého , leč by to bylo z společného svolení na čas , abyste se uprázdnili ku postu a k modlitbě ; a potom zase k témuž se navraťte , aby vás nepokoušel satan pro nezdrželivost vaši . Ale toť pravím podle dopuštění , ne podle rozkazu . Nebo chtěl bych , aby všickni lidé tak byli jako já , ale jeden každý svůj vlastní dar od Boha má , jeden tak a jiný jinak . Pravím pak neženatým a vdovám : Dobré jest jim , aby tak zůstali jako i já . Pakliť se nemohou zdržeti , nechažť v stav manželský vstoupí ; nebo lépe jest v stav manželský vstoupiti nežli páliti se . Vdaným pak přikazuji ne já , ale Pán , řka : Manželka od muže neodcházej . Pakliť by odešla , zůstaniž nevdaná , anebo smiř se s mužem svým . Tolikéž muž nepropouštěj ženy . Jiným pak pravím já , a ne Pán : Má-li který bratr manželku nevěřící , a ta povoluje býti s ním , nepropouštějž jí . A má-li která žena muže nevěřícího , a on chce býti s ní , nepropouštěj ho . Posvěcenť jest zajisté nevěřící muž pro ženu věřící , a žena nevěřící posvěcena jest pro muže ; sic jinak děti vaši nečistí by byli , ale nyní svatí jsou . Pakliť nevěřící odjíti chce , nechať jde . Neníť manem bratr neb sestra v takové věci , ale ku pokoji povolal nás Bůh . A kterak ty víš , ženo , získáš-li muže svého ? Anebo co ty víš , muži , získáš-li ženu ? Ale jakž jednomu každému odměřil Bůh a jakž jednoho každého povolal Pán , tak choď . A takť ve všech církvech řídím . Obřezaný někdo povolán jest ? Neuvodiž na sebe neobřezání ; pakli kdo v neobřízce povolán , neobřezuj se . Nebo obřízka nic není , a neobřízka také nic není , ale zachovávání přikázání Božích . Jeden každý v povolání tom , jímž povolán jest , zůstávej . Služebníkem byv , povolán jsi ? Nedbej na to . Pakli bys mohl býti svobodný , raději toho užívej . Nebo kdož jest v Pánu povolán , byv služebníkem , osvobozený jest Páně . Též podobně kdož jest povolán byv svobodný , služebník jest Kristův . Za mzdu koupeni jste , nebuďtež služebníci lidští . Jeden každý , jakž povolán jest , bratří , v tom zůstávej před Bohem . O pannách pak přikázání Páně nemám , ale však radu dávám , jakožto ten , jemuž z milosrdenství svého Pán dal věrným býti . Za toť pak mám , že jest to dobré pro nastávající potřebu , totiž že jest dobré člověku tak býti . Přivázán-lis k ženě , nehledej rozvázání . Jsi-li prost od ženy , nehledej ženy . Pakli bys ses i oženil , nezhřešils , a vdala-li by se panna , nezhřešila ; ale trápení těla míti budou takoví ; jáť pak vám odpouštím . Ale totoť vám pravím , bratří , protože čas ostatní jest ukrácený : náležíť tedy , aby i ti , kteříž mají ženy , byli , jako by jich neměli . A kteříž plačí , jako by neplakali , a kteříž se radují , jako by se neradovali , a kteříž kupují , jako by nevládli , A kteříž užívají tohoto světa , jako by neužívali . Neboť pomíjí způsob tohoto světa . A já bych rád chtěl , abyste vy bez pečování byli . Nebo kdo ženy nemá , pečuje o to , což jest Páně , kterak by se líbil Pánu . Ale kdo se oženil , pečuje o věci tohoto světa , kterak by se líbil ženě . Rozdílnéť jsou jistě žena a panna . Nevdaná pečuje o to , což jest Páně , aby byla svatá i tělem i duchem , ale vdaná pečuje o věci světa , kterak by se líbila muži . Totoť pak pravím proto , abych vám to , což jest užitečnějšího , ukázal , ne abych na vás osidlo uvrhl , ale abyste slušně a případně Pána se přídrželi bez všeliké roztržitosti . Pakli kdo za neslušnou věc své panně pokládá pomíjení času k vdání , a tak by se státi mělo , učiň , jakžkoli chce , nezhřeší . Nechažť ji vdá . Ale kdož jest se pevně ustavil v srdci svém , a není mu toho potřeba , ale v moci má vlastní vůli svou , a to uložil v srdci svém , aby choval pannu svou , dobře činí . A tak i ten , kdož vdává pannu svou , dobře činí , ale kdo nevdává , lépe činí . Žena přivázána jest k manželství zákonem dotud , dokudž její muž živ jest . Pakli by umřel muž její , svobodná jest ; můž se vdáti , za kohož chce , toliko v Pánu . Ale blahoslavenější jest , zůstala-li by tak , podle mého soudu . Mámť pak za to , žeť i já mám Ducha Božího . O těch pak věcech , kteréž modlám obětovány bývají , víme , že všickni známost máme . A známost nadýmá , ale láska vzdělává . Zdá-li se pak komu , že něco umí , ještě nic nepoznal , tak jakž by měl znáti . Ale jestliže kdo miluje Boha , tenť jest vyučen od něho . A protož o pokrmích , kteříž se modlám obětují , toto dím : Víme , že modla na světě nic není a že není jiného žádného Boha nežli jeden . Nebo ačkoli jsou někteří , ješto slovou bohové , i na nebi i na zemi , ( jakož jsou mnozí bohové a páni mnozí , ) Ale my máme jediného Boha Otce , z něhož všecko , a my v něm , a jednoho Pána Ježíše Krista , skrze něhož všecko , i my skrze něho . Ale ne ve všechť jest to umění . Nebo někteří se zlým svědomím pro modlu až dosavad jako modlám obětované jedí , a svědomí jejich , jsuci mdlé , poskvrňuje se . Nečiníť pak nás pokrm vzácných Bohu . Nebo budeme-li jísti , nic tím lepší nebudeme , a nebudeme-li jísti , nic horší nebudeme . Ale vizte , ať by snad ta vaše moc nebyla k urážce mdlým . Nebo uzří-li kdo tebe , majícího známost , a ty sedíš při pokrmu modlám obětovaném , zdaliž svědomí toho , kterýž jest mdlý , nebude přivedeno k tomu , aby také jedl modlám obětované ? I zahyneť bratr mdlý , ( pro tvé to vědění ) , za kteréhož Kristus umřel . A tak hřešíce proti bratřím , a urážejíce svědomí jejich mdlé , proti Kristu hřešíte . A protož jestližeť pohoršuje pokrm bližního mého , nebudu jísti masa na věky , abych nezhoršil bratra svého . Zdaliž nejsem apoštol ? Zdaliž nejsem svobodný ? Zdaliž jsem Jezukrista Pána našeho neviděl ? Zdaliž vy nejste práce má v Pánu ? Bychť pak jiným nebyl apoštol , tedy vám jsem . Nebo pečet mého apoštolství vy jste v Pánu . Odpověd má před těmi , jenž mne soudí , ta jest : Zdaliž nemáme moci jísti a píti ? Zdaliž nemáme moci sestry ženy při sobě míti , jako i jiní apoštolé , i bratří Páně , i Petr ? Zdaliž sám já a Barnabáš nemáme moci tělesných prací zanechati ? I kdo bojuje kdy na svůj náklad ? Kdo štěpuje vinici a jejího ovoce nejí ? Anebo kdo pase stádo a mléka od stáda nejí ? Zdali podle člověka to pravím ? Zdaliž i Zákon toho nepraví ? Nebo v Zákoně Mojžíšově psáno jest : Nezavížeš úst volu mlátícímu . I zdali Bůh tak o voly pečuje ? Čili naprosto pro nás to praví ? Pro násť jistě to napsáno jest . Nebo kdo oře , v naději orati má ; a kdo mlátí v naději , naděje své má účasten býti . Poněvadž jsme my vám duchovní věci rozsívali , tak-liž jest pak to veliká věc , jestliže bychom my vaše časné věci žali ? Kdyžť jiní práva svého k vám užívají , proč ne raději my ? Avšak neužívali jsme práva toho , ale všecko snášíme , abychom žádné překážky neučinili evangelium Kristovu . Zdaliž nevíte , že ti , kteříž o svatých věcech pracují , z svatých věcí jedí , a kteříž oltáři přístojí , s oltářem spolu díl mají ? Tak jest i Pán nařídil těm , kteříž evangelium zvěstují , aby z evangelium živi byli . Jáť jsem však ničeho toho neužíval . Aniž jsem toho proto psal , aby se to při mně tak dálo , anoť by mi mnohem lépe bylo umříti , nežli aby kdo chválu mou vyprázdnil . Nebo káži-li evangelium , nemám se čím chlubiti , poněvadž jsem to povinen ; ale běda by mně bylo , kdybych nekázal . Jestližeť pak dobrovolně to činím , mámť odplatu ; pakli bezděky , úřadť jest mi svěřen . Jakouž tedy mám odplatu ? abych evangelium káže , bez nákladů býti evangelium Kristovo uložil , proto abych zle nepožíval práva svého při evangelium . Svoboden zajisté jsa ode všech , všechněm sebe samého v službu jsem vydal , abych mnohé získal . A učiněn jsem Židům jako Žid , abych Židy získal ; těm , kteříž pod Zákonem jsou , jako bych pod Zákonem byl , abych ty , kteříž pod Zákonem jsou , získal . Těm , kteříž jsou bez Zákona , jako bych bez Zákona byl , ( a nejsa bez Zákona Bohu , ale jsa v Zákoně Kristu , ) abych získal ty , jenž jsou bez Zákona . Učiněn jsem mdlým jako mdlý , abych mdlé získal . Všechněm všecko jsem učiněn , abych vždy některé k spasení přivedl . A toť činím pro evangelium , abych účastník jeho byl . Zdaliž nevíte , že ti , kteříž v závod běží , všickni zajisté běží , ale jeden béře základ ? Tak běžte , abyste základu dosáhli . A všeliký , kdož bojuje , ve všem jest zdrželivý . A oni zajisté , aby porušitelnou korunu vzali , jsou zdrželiví , ale my neporušitelnou . Protož já tak běžím , ne jako v nejistotu , tak bojuji , ne jako vítr rozrážeje , Ale podmaňuji tělo své a v službu podrobuji , abych snad jiným káže , sám nebyl nešlechetný . Nechciť pak , abyste nevěděli , bratří , že otcové naši všickni pod oblakem byli , a všickni moře přešli , A všickni v Mojžíše pokřtěni jsou v oblace a v moři , A všickni týž pokrm duchovní jedli , A všickni týž nápoj duchovní pili . Pili zajisté z duchovní skály , kteráž za nimi šla ; a ta skála byl Kristus . Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu , nebo zhynuli na poušti . Ty pak věci za příklad nám býti mají k tomu , abychom nebyli žádostivi zlého , jako i oni žádali . Protož nebuďte modláři , jako někteří z nich , jakož psáno jest : Posadil se lid , aby jedl a pil , a vstali , aby hrali . Aniž smilněme , jako někteří z nich smilnili , a padlo jich jeden den třimecítma tisíců . Ani pokoušejme Krista , jako někteří z nich pokoušeli , a od hadů zhynuli . Ani repcete , jako i někteří z nich reptali , a zhynuli od záhubce . Toto pak všecko u figuře dálo se jim , a napsáno jest k napomenutí našemu , kteříž jsme již na konci světa . A protož kdo se domnívá , že stojí , hlediž , aby nepadl . Pokušení vás nezachvátilo , než lidské . Ale věrnýť jest Bůh , kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost , ale způsobíť s pokušením také i vysvobození , abyste mohli snésti . Protož , moji milí bratří , utíkejtež modlářství . Jakožto opatrným mluvím . Vy suďte , co pravím . Kalich dobrořečení , kterémuž dobrořečíme , zdaliž není společnost krve Kristovy ? A chléb , kterýž lámeme , zdaliž není společnost těla Kristova ? Nebo jeden chléb , jedno tělo mnozí jsme ; všickni zajisté z jednoho chleba jíme . Pohleďte na Izraele podle těla . Zdaliž ti , kteříž jedí oběti , nejsou účastníci oltáře ? Což pak tedy dím ? Že modla jest něco ? Anebo že modlám obětované něco jest ? Nikoli . Ale toto pravím , že , což obětují pohané , ďáblům obětují , a ne Bohu . Nechtělť bych pak , abyste vy byli účastníci ďáblů . Nebo nemůžete kalicha Páně píti a kalicha ďáblů ; nemůžete účastníci býti stolu Páně a stolu ďáblů . Čili k hněvu popouzíme Pána ? Zdali silnější jsme nežli on ? Všecko mi sluší , ale ne všecko jest užitečné ; všecko mi sluší , ale ne všecko vzdělává . Žádný nehledej svých věcí , ale jeden každý toho , což jest bližního . Všecko , což se v masných krámích prodává , jezte , nic se nevyptávajíce pro svědomí . Nebo Páněť jest země i plnost její . Pozval-liť by vás pak kdo z nevěřících k stolu , a chcete jíti , vše , cožkoli bylo by vám předloženo , jezte , nic se nevyptávajíce pro svědomí . Pakli by vám někdo řekl : Toto jest modlám obětované , nejezte pro toho , jenž oznámil , a pro svědomí . Páně zajisté jest země i plnost její . Svědomí pak pravím ne tvé , ale toho druhého . Nebo proč by měla svoboda má potupena býti od cizího svědomí ? A poněvadž já s díků činěním požívám , proč mi se rouhají příčinou toho , z čehož já díky činím ? Protož buďto že jíte , nebo pijete , anebo cožkoli činíte , všecko k slávě Boží čiňte . Bez úrazu buďte i Židům i Řekům i církvi Boží , Jakož i já ve všem líbím se všechněm , nehledaje v tom svého užitku , ale mnohých , aby spaseni byli . Následovníci moji buďte , jako i já Kristův . Chválímť pak vás , bratří , že všecky věci mé v paměti máte , a jakž jsem vydal vám ustanovení , tak je zachováváte . Chciť pak , abyste věděli , že všelikého muže hlava jest Kristus , a hlava ženy muž , hlava pak Kristova Bůh . Každý muž , modle se aneb prorokuje s přikrytou hlavou , ohyžďuje hlavu svou . Každá pak žena , modleci se anebo prorokujici s nepřikrytou hlavou , ohyžďuje hlavu svou ; nebo jednostejná věc jest , jako by se oholila . Nebo nezavíjí-liť žena hlavy své , nechažť se také ostříhá . Pakli jest mrzká věc ženě oholiti se neb ostříhati , nechažť se zavíjí . Mužť nemá zavíjeti hlavy své , obraz a sláva Boží jsa , ale žena sláva mužova jest . Nebo není muž z ženy , ale žena z muže . Není zajisté muž stvořen pro ženu , ale žena pro muže . Protož máť žena míti obestření na hlavě pro anděly . Avšak ani muž bez ženy , ani žena bez muže , v Pánu . Nebo jakož žena jest z muže , tak i muž skrze ženu , všecky pak věci z Boha . Vy sami mezi sebou suďte , sluší-li se ženě s nepřikrytou hlavou modliti Bohu . Zdaliž vás i samo přirození neučí , žeť jest ohyzda muži míti dlouhé vlasy ? Ale ženě míti dlouhé vlasy poctivé jest ; nebo vlasové k zastírání dány jsou jí . Jestliže pak komu se vidí neustupným býti , myť takového obyčeje nemáme , ani církev Boží . Toto pak předkládaje , nechválím toho , že ne k lepšímu , ale k horšímu se scházíte . Nejprve zajisté , když se scházíte do shromáždění , slyším , že jsou roztržky mezi vámi , a poněkud tomu věřím . Neboť musejí i kacířstva mezi vámi býti , aby právě zbožní zjeveni byli mezi vámi . A tak když se scházíte vespolek , jižť to není večeři Páně jísti , Poněvadž jeden každý nejprv večeři svou přijímá v jedení , a tu někdo lační , a jiný se přepil . A což pak domů nemáte k jedení a ku pití ? Čili církev Boží tupíte , a zahanbujete ty , kteříž nemají hojnosti pokrmů ? Což vám dím ? Chváliti budu vás ? V tom jistě nechválím . Já zajisté přijal jsem ode Pána , což i vydal jsem vám , že Pán Ježíš v tu noc , v kterouž zrazen jest , vzal chléb , A díky činiv , lámal a řekl : Vezměte , jezte , to jest tělo mé , kteréž se za vás láme . To čiňte na mou památku . Takž i kalich , když povečeřel , řka : Tento kalich jest ta nová smlouva v mé krvi . To čiňte , kolikrátkoli píti budete , na mou památku . Nebo kolikrátž byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili , smrt Páně zvěstujte , dokavadž nepřijde . A protož kdokoli jedl by chléb tento a pil z kalicha Páně nehodně , vinen bude tělem a krví Páně . Zkusiž tedy sám sebe člověk , a tak chléb ten jez , a z toho kalicha pí . Nebo kdož jí a pije nehodně , odsouzení sobě jí a pije , nerozsuzuje těla Páně . Protož mezi vámi jsou mnozí mdlí a nemocní , a spí mnozí , Ješto kdybychom se sami rozsuzovali , nebyli bychom souzeni . Ale když býváme souzeni , ode Pána býváme poučováni , abychom s světem nebyli odsouzeni . A tak , bratří moji , když se scházíte k jedení , jedni na druhé čekávejte . Pakli kdo lační , doma jez , abyste se nescházeli k odsouzení . Jiné pak věci , když přijdu , zřídím . O duchovních pak dařích , bratří , nechci , abyste nevěděli . Víte , že jste byli pohané , kteříž k modlám němým , jakž jste bývali vedeni , tak jste chodili . Protož známoť vám činím , že žádný v Duchu Božím mluvě , nezlořečí Pánu Ježíši , a žádný nemůže říci Pán Ježíš , jediné v Duchu svatém . Rozdílníť pak darové jsou , ale tentýž Duch , A rozdílná jsou přisluhování , ale tentýž Pán , A rozdílné jsou moci , ale tentýž Bůh , jenžto působí všecko ve všech . Jednomu pak každému dáno bývá zjevení Ducha k užitku . Nebo někomu dána bývá skrze Ducha řeč moudrosti , jinému pak řeč umění podle téhož Ducha , Jinému víra v témž Duchu , jinému darové uzdravování v jednostejném Duchu , Někomu divů činění , jinému proroctví , jinému rozeznání duchů , jinému rozličnost jazyků , jinému vykládání jazyků . Ale to vše působí jeden a týž Duch , rozděluje jednomu každému obzvláštně , jakž ráčí . Nebo jakož tělo jedno jest a mnoho má údů , ale všickni ti jednoho těla údové , mnozí jsouce , však jedno tělo jsou : tak i Kristus . Skrze jednoho zajisté Ducha my všickni v jedno tělo pokřtěni jsme , buďto Židé , buďto Řekové , buďto služebníci , nebo svobodní , a všickni v jeden duch zapojeni jsme . Nebo tělo není jeden úd , ale mnozí . Dí-li noha : Poněvadž nejsem rukou , nejsem z těla , zdaliž proto není z těla ? A dí-li ucho : Když nejsem oko , nejsem z těla , zdaliž proto není z těla ? Jestliže všecko tělo jest oko , kde pak bude sluch ? Pakli všecko tělo jest sluch , kde povonění ? Ale zřídil Bůh údy jeden každý z nich v těle , tak jakž jest on chtěl . Nebo kdyby byli všickni údové jeden úd , kde by bylo tělo ? Ale nyní mnozí údové jsou , však jedno tělo . A tak nemůžť oko říci ruce : Nepotřebí mi tebe , anebo opět hlava nohám : Nepotřebuji vás . Nýbrž mnohem více údové , kteříž se zdadí nejmdlejší v těle býti , potřební jsou . A kteréž máme za nejméně ctihodné údy v těle , ty větší ctí přistíráme ; a nezdobní údové naši hojnější ozdobu mají , Ozdobní pak údové naši toho nepotřebují . Ale Bůh tak způsobil tělo , poslednějšímu dav hojnější poctu , Aby nebyla nesvornost v těle , ale aby údové jedni o druhé vespolek pečovali A protož jestliže trpí co jeden úd , spolu s ním trpí všickni údové ; pakli jest v slávě jeden úd , radují se spolu s ním všickni údové . Vy pak jste tělo Kristovo , a údové z částky . A některé zajisté postavil Bůh v církvi nejprv apoštoly , druhé proroky , třetí učitele , potom moci , potom ty , kteří mají dary uzdravování , pomocníky , správce jiných , rozličnost jazyků mající . Zdaliž jsou všickni apoštolé ? Zdali všickni proroci ? Zdali všickni učitelé ? Zdali všickni divy činí ? Zdali všickni mají dary k uzdravování ? Zdali všickni jazyky rozličnými mluví ? Zdali všickni vykládají ? Snažujtež se pak dojíti darů lepších , a ještěť vyšší cestu vám ukáži . Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými , a lásky kdybych neměl , učiněn jsem jako měď zvučící anebo zvonec znějící . A bychť měl proroctví , a znal všecka tajemství , i všelikého umění došel , a kdybych měl tak velikou víru , že bych hory přenášel , lásky pak kdybych neměl , nic nejsem . A kdybych vynaložil na pokrmy chudých všecken statek svůj , a bych vydal tělo své k spálení , a lásky bych jen neměl , nic mi to neprospívá . Láska trpělivá jest , dobrotivá jest , láska nezávidí , láska není všetečná , nenadýmá se . V nic neslušného se nevydává , nehledá svých věcí , nezpouzí se , neobmýšlí zlého . Neraduje se z nepravosti , ale spolu raduje se pravdě . Všecko snáší , všemu věří , všeho se naděje , všeho trpělivě čeká . Láska nikdy nevypadá , ačkoli proroctví přestanou , i jazykové utichnou , i učení v nic přijde . Z částky zajisté poznáváme a z částky prorokujeme . Ale jakžť by přišlo dokonalé , tehdyť to , což jest z částky , vyhlazeno bude . Dokudž jsem byl dítě , mluvil jsem jako dítě , myslil jsem jako dítě , smýšlel jsem jako dítě , ale když jsem učiněn muž , opustil jsem dětinské věci . Nyní zajisté vidíme v zrcadle a skrze podobenství , ale tehdáž tváří v tvář . Nyní poznávám z částky , ale tehdy poznám , tak jakž i známostí obdařen budu . Nyní pak zůstává víra , naděje , láska , to tré , ale největší z nich jestiť láska . Následujtež tedy lásky , horlivě žádejte duchovních věcí , nejvíce však , abyste prorokovali . Nebo ten , jenž mluví cizím jazykem , ne lidem mluví , ale Bohu ; nebo žádný neposlouchá , ale duchem vypravuje tajemství . Kdož pak prorokuje , lidem mluví vzdělání , i napomínání , i potěšení . Kdož mluví cizím jazykem , sám sebe vzdělává , ale kdož prorokuje , tenť církev vzdělává . Chtělť bych pak , abyste všickni jazyky rozličnými mluvili , ale však raději , abyste prorokovali . Nebo větší jest ten , jenž prorokuje , nežli ten , kdož jazyky cizími mluví , leč by také to , což mluví , vykládal , aby se vzdělávala církev . A protož , bratří , přišel-li bych k vám , jazyky cizími mluvě , což vám prospěji , nebudu-liť vám mluviti , buď v zjevení neb v umění , buď v proroctví neb v učení ? Podobně jako i bezdušné věci , vydávající zvuk , jako píšťalka nebo harfa , kdyby rozdílného zvuku nevydávaly , kterak by vědíno bylo , co se píská , anebo na harfu hrá ? Ano trouba vydala-li by nejistý hlas , kdož se bude strojiti k boji ? Tak i vy , nevydali-li byste jazykem svým srozumitelných slov , kterak bude rozumíno , co se mluví ? Budete jen u vítr mluviti . Tak mnoho , ( jakž vidíme , ) rozdílů hlasů jest na světě , a nic není bez hlasu . Protož nebudu-liť znáti moci hlasu , budu tomu , kterýž mluví , cizozemec , a ten , jenž mluví , bude mi také cizozemec . Tak i vy , poněvadž jste horliví milovníci duchovních věcí , toho hledejte , abyste se k vzdělání církve rozhojnili . A protož , kdož mluví jazykem cizím , modl se , aby mohl vykládati . Nebo budu-li se modliti cizím jazykem , duch můj se toliko modlí , ale mysl má bez užitku jest . Což tedy jest ? Modliti se budu duchem , a modliti se budu i myslí ; plésati budu duchem a plésati budu i myslí . Nebo kdybys ty dobrořečil Bohu duchem , kterakž ten , jenž prostý člověk jest , k tvému dobrořečení řekne Amen , poněvadž neví , co pravíš ? Nebo ač ty dobře díky činíš , ale jiný se nevzdělává . Děkuji Bohu svému , že více nežli vy všickni jazyky cizími mluvím . Ale v sboru raději bych chtěl pět slov srozumitelně promluviti , abych také jiných poučil , nežli deset tisíců slov jazykem neznámým . Bratří , nebuďte děti v smyslu , ale zlostí buďte děti , smyslem pak buďte dospělí . Psáno jest v Zákoně : Že rozličnými jazyky a cizími rty budu mluviti lidu tomuto , a anižť tak mne slyšeti budou , praví Pán . A tak jazykové jsou za div ne těm , jenž věří , ale nevěřícím , proroctví pak ne nevěřícím , ale věřícím . A protož když by se sešla všecka církev spolu , a všickni by jazyky cizími mluvili , a vešli by tam i neučení neb nevěřící , zdaliž neřeknou , že blázníte ? Ale kdyby všickni prorokovali , a všel by tam mezi ně někdo nevěřící nebo neučený , přemáhán by byl ode všech a souzen ode všech . A tak tajnosti srdce jeho zjeveny budou , a on padna na tvář , klaněti se bude Bohu , vyznávaje , že jistě Bůh jest mezi vámi . Což tedy bratří ? Když se scházíte , jeden každý z vás píseň má , učení má , cizí jazyk má , zjevení má , vykládání má , všecko to budiž k vzdělání . Buďto že by kdo jazykem cizím mluvil , ať se to děje skrze dva neb nejvíce tři , a to jeden po druhém , a jeden ať vykládá . Pakli by nebylo vykladače , nechať mlčí v shromáždění , než sobě sám nechažť mluví a Bohu . Proroci pak dva nebo tři ať mluví , a jiní nechť rozsuzují . Pakliť by jinému tu přísedícímu zjeveno bylo , první mlč . Nebo můžete všickni , jeden po druhém , prorokovati , aby se všickni učili a všickni se potěšovali . Duchovéť pak proroků prorokům poddáni jsou . Nebo neníť Bůh původ různice , ale pokoje , jakož i ve všech shromážděních svatých učím . Ženy vaše v shromážděních ať mlčí , nebo nedopouští se jim mluviti , ale aby poddány byly , jakž i Zákon praví . Pakli se chtí čemu naučiti , doma mužů svých nechať se ptají . Nebo mrzká věc jest ženám mluviti v shromáždění . Zdaliž jest od vás slovo Boží pošlo ? Zdali k samým vám přišlo ? Zdá-li se sobě kdo býti prorokem nebo duchovním , nechažť pozná , co vám píši , žeť jsou přikázání Páně . Pakli kdo neví , nevěz . A takž , bratří , o to se snažte , abyste prorokovali , a jazyky cizími mluviti nezbraňujte . Všecko slušně a podle řádu ať se děje . Známoť vám pak činím , bratří , evangelium , kteréž jsem zvěstoval vám , kteréž jste i přijali , v němž i stojíte , Skrze kteréž i spasení béřete , kterak kázal jsem vám , pamatujete-li , leč byste nadarmo uvěřili . Vydal jsem zajisté vám nejprve to , což jsem i vzal , že Kristus umřel za hříchy naše podle Písem , A že jest pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne podle Písem . A že vidín jest od Petra , potom od dvanácti . Potom vidín více než od pěti set bratří spolu , z nichžto mnozí ještě živi jsou až dosavad , a někteří již zesnuli . Potom vidín jest od Jakuba , potom ode všech apoštolů . Nejposléze pak ze všech , jakožto nedochůdčeti , ukázal se i mně . Nebo já jsem nejmenší z apoštolů , kterýž nejsem hoden slouti apoštol , protože jsem se protivil církvi Boží . Ale milostí Boží jsem to , což jsem , a milost jeho mně učiněná daremná nebyla , ale hojněji nežli oni všickni pracoval jsem , avšak ne já , ale milost Boží , kteráž se mnou jest . Protož i já i oni tak kážeme , a tak jste uvěřili . Poněvadž se pak káže o Kristu , že jest z mrtvých vstal , kterakž někteří mezi vámi praví , že by nebylo z mrtvých vstání ? Nebo není-liť z mrtvých vstání , anižť jest Kristus z mrtvých vstal . A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus , tedyť jest daremné kázaní naše , a daremnáť jest i víra vaše . A byli bychom nalezeni i křiví svědkové Boží ; nebo vydali jsme svědectví o Bohu , že vzkřísil z mrtvých Krista . Kteréhož nevzkřísil , ( totiž ) jestliže mrtví z mrtvých nevstávají . Nebo jestližeť mrtví z mrtvých nevstávají , anižť jest Kristus vstal . A nevstal-liť jest z mrtvých Kristus , marná jest víra vaše , ještě jste v hříších vašich . A takť i ti , kteříž zesnuli v Kristu , zahynuli . Jestližeť pak v tomto životě toliko naději máme v Kristu , nejbídnější jsme ze všech lidí . Ale vstalť jest z mrtvých Kristus , prvotiny těch , jenž zesnuli . Nebo poněvadž skrze člověka smrt , také i skrze člověka vzkříšení z mrtvých . Nebo jakož v Adamovi všickni umírají , tak i skrze Krista všickni obživeni budou . Ale jeden každý v svém pořádku : Prvotiny Kristus , potom ti , kteříž jsou Kristovi , v příští jeho . Potom bude konec , když vzdá království Bohu a Otci , když vyprázdní všeliké knížatstvo , i všelikou vrchnost i moc . Nebo musíť to býti , aby on kraloval , dokudž nepoloží všech nepřátel pod nohy jeho . Nejposlednější pak nepřítel zahlazen bude smrt . Nebo všecky věci poddal pod nohy jeho . Když pak praví , že všecky věci poddány jsou jemu , zjevnéť jest , že kromě toho , kterýž jemu poddal všecko . A když poddáno jemu bude všecko , tedy i on Syn poddá se tomu , kterýž jemu poddati má všecko , aby byl Bůh všecko ve všech . Sic jinak co činí ti , kteříž se křtí za mrtvé ? Nevstávají-liť mrtví z mrtvých , i proč se křtí za mrtvé ? Proč i my nebezpečenství trpíme každé hodiny ? Na každý den umírám , skrze slávu naši , kterouž mám v Kristu Ježíši Pánu našem . Jestližeť jsem obyčejem jiných lidí bojoval s šelmami v Efezu , co mi to prospěje , nevstanou-liť mrtví ? Tedy jezme a pijme , nebo zítra zemřeme . Nedejte se svoditi . Porušujíť dobré obyčeje zlá rozmlouvání . Prociťte k konání spravedlnosti , a nehřešte . Nebo někteří ještě neznají Boha ; k zahanbení vašemu toto mluvím . Ale řekne někdo : Kterakž pak vstanou mrtví ? A v jakém těle přijdou ? Ó nemoudrý , však to , což rozsíváš , nebývá obživeno , leč umře . A což rozsíváš , ne to tělo , kteréž potom zroste , rozsíváš , ale holé zrno , jaké se trefí , pšenice nebo kteréžkoli jiné . Bůh pak dává jemu tělo , jakž ráčí , a jednomu každému z těch semen jeho vlastní tělo . Ne každé tělo jest jednostejné tělo , ale jiné zajisté tělo lidské , jiné tělo hovadí , jiné pak rybí , a jiné ptačí . A jsou těla nebeská , a jsou těla zemská , ale jináť jest sláva nebeských , a jiná zemských , Jiná sláva slunce , a jiná měsíce , a jiná sláva hvězd ; nebo hvězda od hvězdy dělí se v slávě . Tak i vzkříšení z mrtvých . Rozsívá se tělo porušitelné , vstane neporušitelné ; Rozsívá se nesličné , vstane slavné ; rozsívá se nemocné , vstane mocné ; Rozsívá se tělo tělesné , vstane tělo duchovní . Jest tělo tělesné , jest také i duchovní tělo . Takť i psáno jest : Učiněn jest první člověk Adam v duši živou , ale poslední Adam v ducha obživujícího . Však ne nejprve duchovní , ale tělesné , potom pak duchovní . První člověk byl z země zemský , druhý člověk jest sám Pán s nebe . Jakýž jest ten zemský , takoví jsou i zemští , a jakýž ten nebeský , takovíž budou také i nebeští . A jakož jsme nesli obraz zemského , takť poneseme obraz i nebeského . Totoť pak pravím , bratří : Že tělo a krev království Božího dědictví nedosáhnou , aniž porušitelnost neporušitelnosti dědičně obdrží . Aj , tajemství vám pravím : Ne všickni zajisté zesneme , ale všickni proměněni budeme , hned pojednou , v okamžení , k zatroubení poslednímu . Neboť zatroubí , a mrtví vstanou neporušitelní , a my proměněni budeme . Musí zajisté toto porušitelné tělo obléci neporušitelnost , a smrtelné toto obléci nesmrtelnost . A když porušitelné toto tělo obleče neporušitelnost , a smrtelné toto obleče nesmrtelnost , tehdy se naplní řeč , kteráž napsána jest : Pohlcena jest smrt v vítězství . Kde jest , ó smrti , osten tvůj ? Kde jest , ó peklo , vítězství tvé ? Osten pak smrti jestiť hřích , a moc hřícha jest Zákon . Ale Bohu díka , kterýž dal nám vítězství skrze Pána našeho Jezukrista . Protož , bratří moji milí , stálí buďte a nepohnutelní , rozhojňujíce se v díle Páně vždycky , vědouce , že práce vaše není daremná v Pánu . O sbírce pak na svaté , jakž jsem nařídil v církvích Galatských , tak i vy čiňte . V každou neděli jeden každý z vás sám u sebe slož , schovaje podle možnosti , aby ne teprv , když k vám přijdu , sbírky se dály . Když pak přijdu , kterékoli osoby schválíte skrze listy , tyť pošli , aby donesli tuto milost vaši do Jeruzaléma . Pakliť by bylo potřebí , abych i já šel , půjdouť se mnou . Přijduť pak k vám , když Macedonií projdu ; ( nebo Macedonií míním projíti . ) Ale u vásť snad poostanu , aneb i přes zimu pobudu , abyste vy mne doprovodili , kamž bych koli šel . Nechci zajisté s vámi se nyní toliko na zastavení shledati , ale naději se , že za nějaký čas pobudu u vás , bude-li Pán chtíti . Zůstanuť pak v Efezu až do letnic . Nebo otevříny jsou mi tu veliké a mocné dveře , a protivníku mnoho . Přišel-liť by pak k vám Timoteus , hleďtež , aby bezpečně byl u vás ; neboť dílo Boží dělá jako i já . Protož nechť jím žádný nepohrdá , ale vyprovoďte jej v pokoji , ať přijde ke mně ; neboť na něj čekám s bratřími . O Apollovi pak bratru oznamuji vám , že jsem ho velmi prosil , aby šel k vám s bratřími . Ale nikoli nebyla vůle jeho , aby nyní přišel , než přijdeť , když bude míti čas příhodný . Bděte , stůjte u víře , zmužile sobě čiňte a buďtež silní . Všecky věci vaše ať se dějí v lásce . Prosímť vás pak , bratří , znáte čeled Štěpánovu , že jsou oni prvotiny Achaie , a že jsou se v službu svatým vydali , Abyste i vy poddáni byli takovým , i všelikému pomáhajícímu a pracujícímu . Těšímť se pak z příchodu Štěpána a Fortunáta a Achaika ; nebo nedostatek pro vaši nepřítomnost oni doplnili . Potěšili zajisté mého ducha i vašeho . Protož znejtež takové . Pozdravujíť vás sborové , kteříž jsou v Azii . Pozdravujíť vás v Pánu velice Akvila a Priscilla , s církví tou , kteráž jest v domu jejich . Pozdravují vás všickni bratří . Pozdravte sebe vespolek v políbení svatém . Pozdravení vlastní rukou Pavlovou . Jestliže kdo nemiluje Pána Jezukrista , budiž proklatý : Maran atha . Milost Pána Jezukrista budiž s vámi . I láska má v Kristu Ježíši se všemi vámi . Amen . Pavel , apoštol Ježíše Krista skrze vůli Boží , a Timoteus bratr , církvi Boží , kteráž jest v Korintu , se všemi svatými , kteříž jsou ve vší Achaii : Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista . Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista , Otec milosrdenství , a Bůh všelikého potěšení , Kterýž těší nás ve všelikém ssoužení našem , abychom i my mohli potěšovati těch , kteříž by byli v jakémkoli ssoužení , a to tím potěšením , kterýmž i my potěšeni jsme od Boha . Nebo jakož se rozhojňují utrpení Kristova na nás , tak skrze Krista rozhojňuje se i potěšení naše . Nebo buďto že souženi jsme , pro vaše potěšení a spasení souženi jsme , kteréž se působí v snášení týchž trápení , kteráž i my trpíme ; buďto že potěšováni býváme , pro vaše potěšení a spasení potěšováni býváme . A naděje naše pevná jest o vás . Poněvadž víme , že jakož jste účastníci utrpení , také i potěšení . Nechcemeť zajisté , abyste nevěděli , bratří , o soužení našem , kteréž jsme měli v Azii , že jsme nad míru přetíženi byli a nad možnost , tak že jsme již o životu svém byli pochybili . Nýbrž sami v sobě již jsme byli tak usoudili , že nebylo lze než umříti , abychom nedoufali sami v sobě , ale v Bohu , jenž i mrtvé křísí . Kterýž z takového nebezpečenství smrti vytrhl nás , a vytrhuje , v něhož doufáme , že i ještě vytrhne , Když i vy nám pomáhati budete modlitbami za nás , aby z daru toho , příčinou mnohých osob nám daného , od mnohých děkováno bylo Bohu za nás . Nebo chlouba naše tato jest , svědectví svědomí našeho , že v sprostnosti a v upřímosti Boží , ne v moudrosti tělesné , ale v milosti Boží obcovali jsme na tomto světě , zvláště pak u vás . Neboť nepíšeme vám nic jiného , nežli to , což čtete , aneb což prvé znáte . A naději mám , že až do konce tak znáti budete . Jakož jste již i z stránky poznali nás , žeť jsme chlouba vaše , podobně jako i vy naše , v den Pána Ježíše . A v tomť doufání chtěl jsem k vám přijíti nejprve , abyste druhou milost měli , A skrze vás jíti do Macedonie , a zase z Macedonie přijíti k vám , a potom od vás abych byl doprovozen do Judstva . O tom pak když jsem přemyšloval , zdali jsem co lehkomyslně činil ? Aneb což přemyšluji , zdali podle těla přemyšluji , tak aby bylo při mně : Jest , jest , není , není ? Ale víť to věrný Bůh , že řeč naše , kteráž byla mluvena k vám , nebyla : Jest , a není . Nebo Syn Boží Ježíš Kristus , kterýž mezi vámi kázán jest skrze nás , totiž skrze mne a Silvána a Timotea , nebyl : Jest , a není , ale bylo v kázání o něm : Jest , ( Nebo kolikžkoli jest zaslíbení Božích , v němť jsou : Jest , a v němť také jest Amen , ) k slávě Bohu skrze nás . Ten pak , kterýž potvrzuje nás s vámi v Kristu , a kterýž pomazal nás , Bůh jest . Kterýž i znamenal nás , a dal závdavek Ducha svatého v srdce naše . Já pak Boha za svědka beru na svou duši , že lituje vás , ještě jsem nepřišel do Korintu . Ne jako bychom panovali nad věrou vaší , ale pomocníci jsme radosti vaší ; nebo věrou stojíte . Toto jsem pak sobě uložil , abych k vám zase s zámutkem nepřišel . Nebo jestliže já vás zarmoutím , i kdo jest , ješto by mne obveselil , než ten , kterýž jest ode mne zarmoucen ? A protoť jsem vám to napsal , abych přijda k vám , neměl zámutku z těch , z nichž bych se měl radovati , doufaje o všech o vás , že radost má jest všech vás radost . Nebo z velikého ssoužení a bolesti srdce psal jsem vám , s mnohými slzami , ne abyste zarmouceni byli , ale abyste poznali lásku , kteroužto k vám velikou mám . Jestližeť jest pak kdo zarmoutil , ne mneť zarmoutil , ne toliko poněkud , abych jím neobtěžoval všech vás . Dostiť má takový na tom trestání , kteréž měl od mnohých , Tak abyste jemu již raději zase odpustili a potěšili ho , aby on snad přílišným zámutkem nepřišel na zahynutí . Protož prosím vás , abyste utvrdili k němu lásku . Nebo i proto psal jsem vám , abych zkušením zvěděl , jste-li ve všem poslušni . Komuž pak vy co odpouštíte , i já odpouštím . Nebo i já , jestliže jsem co odpustil , komuž jsem odpustil , pro vás odpustil jsem , před obličejem Kristovým , abychom nebyli oklamáni od satana . Nebo nejsou nám neznámá myšlení jeho . Když jsem pak přišel do Troady , k zvěstování evangelium Kristova , ačkoli dveře mi otevříny byly skrze Pána , však neměl jsem žádného upokojení v duchu svém , protože jsem nenalezl Tita , bratra svého . Ale požehnav jich , odšel jsem do Macedonie . Bohu pak budiž díka , kterýž vždycky dává nám vítězství v Kristu , a vůni známosti své zjevuje skrze nás na každém místě . Neboť jsme Kristova vůně dobrá Bohu v těch , jenž k spasení přicházejí , i v těch , kteříž hynou , Těm zajisté jsme vůně smrtelná k smrti , oněm pak vůně života k životu . Ale k tomu kdo jest způsobný ? Neboť nejsme , jako mnozí , cizoložící slovo Boží , ale jako z upřímnosti , a jako z Boha , před obličejem Božím , o Kristu mluvíme . Začínáme opět sami sebe chváliti ? Zdaliž potřebujeme , jako někteří , schvalujících listů k vám , nebo od vás k jiným ? List náš vy jste , napsaný v srdcích našich , kterýž znají a čtou všickni lidé . Nebo to zjevné jest , že jste vy list Kristův , zpravený skrze přisluhování naše , napsaný ne černidlem , ale Duchem Boha živého , ne na dskách kamenných , ale na dskách srdce masitých . Doufání pak takové máme skrze Krista k Bohu , Ne že bychom dostateční byli mysliti něco sami z sebe , jakožto sami z sebe , ale dostatečnost naše z Boha jest . Kterýžto i hodné nás učinil služebníky Nového Zákona , ne litery , ale Ducha . Nebo litera zabíjí , ale duch obživuje . A poněvadž přisluhování smrti , literami vyryté na dskách kamenných , bylo slavné , tak že nemohli patřiti synové Izraelští v tvář Mojžíšovu , pro slávu oblíčeje jeho , kteráž pominouti měla , I kterakž by tedy ovšem přisluhování Ducha nemělo býti slavné ? Nebo poněvadž přisluhování pomsty slavné bylo , mnohemť se více rozhojňuje v slávě přisluhování spravedlnosti . Nebo to , což oslaveno bylo , aniž oslaveno bylo v té částce , u přirovnání převýšené slávy nového přisluhování . Nebo poněvadž to pomíjející slavné bylo , mnohemť více to , což zůstává , jestiť slavné . Protož majíce takovou naději , mnohé svobody užíváme , A ne jako Mojžíš , kterýž kladl zástření na tvář svou , aby nepatřili synové Izraelští k cíli té věci pomíjející . Ale ztupeni jsou smyslové jejich . Nebo až do dnešního dne to zastření v čítání Starého Zákona zůstává neodkryté ; nebo skrze Krista toliko se odnímá . Protož až do dnešního dne , když se čtou knihy Mojžíšovy , zastření jest položeno na jejich srdci . Než jakž by se obrátilo ku Pánu , odňato bude zástření . Nebo Pán Duch jest , a kdež jest Duch Páně , tuť i svoboda . My pak všickni odkrytou tváří slávu Páně jakožto v zrcadle spatřujíce , v týž obraz proměněni býváme od slávy v slávu , jakožto od Ducha Páně . Protož majíce toto přisluhování , tak jakž jsme milosrdenství došli , neoblevujeme v něm . Ale odmítáme ukrývání neslušnosti , nechodíce v chytrosti , aniž se lstivě obírajíce s slovem Božím , ale zjevováním pravdy v příjemnost uvodíce sebe u každého svědomí lidského před obličejem Božím . Pakliť zakryté jest evangelium naše , před těmi , kteříž hynou , zakryté jest . V nichžto Bůh světa tohoto oslepil mysli , totiž v nevěrných , aby se jim nezasvítilo světlo evangelium slávy Kristovy , kterýž jest obraz Boží . Neboť ne sami sebe kážeme , ale Krista Ježíše Pána , sami pak o sobě pravíme , že jsme služebníci vaši pro Ježíše . Bůh zajisté , kterýž rozkázal , aby se z temností světlo zablesklo , tenť jest se osvítil v srdcích našich , k osvícení známosti slávy Boží v tváři Ježíše Krista . Mámeť pak poklad tento v nádobách hliněných , aby vyvýšenost moci byla Boží , a ne z nás . Myť se všech stran úzkost máme , ale nebýváme cele potlačeni ; v divných jsme nesnadnostech , ale nebýváme v tom pohlceni ; Protivenství trpíme , ale nebýváme opuštěni ; býváme opovrženi , ale nehyneme . Vždycky mrtvení Pána Ježíše na těle svém nosíme , aby i život Ježíšův na těle našem zjeven byl . Vždycky zajisté my , kteříž živi jsme , na smrt býváme vydáváni pro Ježíše , aby i život Ježíšův zjeven byl na smrtelném těle našem . A tak smrt v nás moc provodí , ale v vás život . Majíce tedy téhož ducha víry , podle toho , jakž psáno jest : Uvěřil jsem , protož jsem mluvil , i myť věříme , protož i mluvíme , Vědouce , že ten , kterýž vzkřísil Pána Ježíše , i nás skrze Ježíše vzkřísí a postaví s vámi . Nebo to všecko pro vás se děje , aby ta přehojná milost skrze díků činění od mnohých věrných rozmohla se k slávě Boží . Protož neoblevujeme , ale ačkoli zevnitřní člověk náš ruší se , však ten vnitřní obnovuje se den ode dne . Nebo toto nynější lehoučké ssoužení naše převelmi veliké věčné slávy břímě nám působí , Když nepatříme na ty věci , kteréž se vidí , ale na ty , kteréž se nevidí . Nebo ty věci , kteréž se vidí , jsou časné , ale které se nevidí , jsou věčné . Víme zajisté , že byl-li by tohoto našeho zemského přebývání stánek zbořen , stavení od Boha máme , příbytek ne rukou udělaný , věčný v nebesích . Pročež i v tomto stánku vzdycháme , v příbytek náš , kterýž jest s nebe , oblečeni býti žádajíce , Jestliže však oblečení a ne nazí nalezeni budeme . Nebo kteříž jsme v tomto stánku , lkáme , jsouce obtíženi , poněvadž bychom nechtěli svlečeni býti , ale přiodíni , aby pohlcena byla smrtelnost od života . Ten pak , kdož nás tak k tomu způsobil , Bůhť jest , kterýž i dal nám závdavek Ducha svého . Protož doufanlivé mysli vždycky jsouce , a vědouce , že dokudž pohostinu jsme v tomto těle , vzdáleni jsme ode Pána , ( Nebo skrze víru chodíme , a ne skrze vidění tváři Páně , ) Doufanlivéť pak mysli jsme , a oblibujeme raději vyjíti z těla a přijíti ku Pánu . Protož i usilujeme buď v těle pohostinu jsouce , buďto z těla se berouce , jemu se líbiti . Všickni my zajisté ukázati se musíme před soudnou stolicí Kristovou , aby přijal jeden každý odplatu za to , což skrze tělo působil , podle toho , jakž práce čí byla , buďto v dobrém , nebo ve zlém . Protož znajíce tu hrůzu Páně , lidem k víře sloužíme , Bohuť pak známi jsme . A nadějiť mám , že i svědomí vašemu známi jsme . Neboť ne sami sebe opět vám chválíme , ale příčinu vám dáváme , abyste se chlubili námi , a abyste to měli proti těm , kteříž se v tvárnosti chlubí , a ne v srdci . Nebo buďto že nesmyslní jsme , Bohu nesmyslní jsme ; buď že jsme rozumní , vám rozumní jsme . Láska zajisté Kristova víže nás , Jakožto ty , kteříž tak soudíme , že poněvadž jeden za všecky umřel , tedyť všickni zemřeli , a že za všecky umřel , aby ti , kteříž živi jsou , již ne sami sobě živi byli , ale tomu , kterýž za ně umřel i z mrtvých vstal . A tak my již od toho času žádného neznáme podle těla . A ačkoli jsme poznali Krista podle těla , ale nyní již více neznáme . Protož jest-li kdo v Kristu , nové stvoření jest . Staré věci pominuly , aj , nové všecko učiněno jest . To pak všecko jest z Boha , kterýž smířil nás s sebou skrze Jezukrista , a dal nám služebnost smíření tohoto . Nebo Bůh byl v Kristu , smířuje svět s sebou , nepočítaje jim hříchů jejich , a složil v nás to slovo smíření . Protož my na místo Krista poselství dějeme ; a jako by Bůh skrze nás žádal vás , prosíme na místě Kristově , smiřte se s Bohem . Nebo toho , kterýž hříchu nepoznal , za nás učinil hříchem , abychom my učiněni byli spravedlností Boží v něm . Protož napomáhajíce , i napomínáme vás , abyste milosti Boží nadarmo nebrali , ( Neboť praví Bůh : V čas příhodný uslyšel jsem tě a v den spasení spomohl jsem tobě . Aj , nyníť jest čas příhodný , aj , nyní dnové spasení . ) Žádného v ničemž nedávajíce pohoršení , aby byla bez úhony služba naše ; Ale ve všem se chovajíce jakožto Boží služebníci , ve mnohé trpělivosti , v utištěních , v nedostatcích , v úzkostech , V ranách , v žalářích , v nepokojích , v pracech , v bdění , v postech , V čistotě , v umění , v dlouhočekání , v dobrotivosti , v Duchu svatém , v lásce neošemetné , V slovu pravdy , v moci Boží , skrze odění spravedlnosti , napravo i nalevo , Skrze slávu i pohanění , skrze zlou i dobrou pověst , jakožto bludní , a jsouce pravdomluvní , Jakožto neznámí , a jsouce známí , jakožto umírající , a aj , živi jsme , jakožto potrestaní , a nezmordovaní , Jako smutní , avšak vždycky se radujíce , jako chudí , a mnohé zbohacujíce , jako nic nemajíce , avšak všemi věcmi vládnouce . Ústa naše otevřína jsou k vám , ó Korinští , srdce naše rozšířeno jest . Nejste v nás souženi , než souženi jste v srdcích vašich . O takovéžť odplaty žádám od vás , jakožto synům pravím : Rozšiřte se i vy . A netáhněte jha s nevěřícími . Nebo jaký jest spolek spravedlnosti s nepravostí ? A jaké obcování světla s temnostmi ? A jaké srovnání Krista s Beliálem ? Aneb jaký díl věřícímu s nevěřícím ? A jaké spolčení chrámu Božího s modlami ? Nebo vy jste chrám Boha živého , jakož pověděl Bůh : Že přebývati budu v nich , a procházeti se , a budu jejich Bohem , a oni budou mým lidem . A protož vyjdětež z prostředku jejich a oddělte se od nich , praví Pán ; a nečistého se nedotýkejte , a já přijmu vás . A budu vám za Otce , a vy mi budete za syny a za dcery , praví Pán všemohoucí . Taková tedy majíce zaslíbení , nejmilejší , očišťujmež se od všeliké poskvrny těla i ducha , konajíce posvěcení naše v bázni Boží . Přijmětež nás . Žádnémuť jsme neublížili , žádnému neuškodili , žádného neoklamali . Nepravím toho ku potupě vaší , poněvadž jsem napřed pověděl , že v srdcích našich jste , tak abychom hotovi byli spolu s vámi zemříti i spolu živi býti . Mnohéť jsem k vám důvěrnosti , mnohoť se vámi chlubím ; naplněn jsem potěšením , a rozhojňujiť se v radosti ve všelikém soužení našem . Nebo i když jsme byli přišli do Macedonie , žádného odpočinutí nemělo tělo naše , ale ve všem souženi jsme byli ; měli jsme zevnitř boje , vnitř strachy . Ale ten , jenž těší ponížené , potěšil nás , Bůh , skrze Titův příchod . A netoliko příchodem jeho , ale také i potěšením tím , kteréž on měl z vás , vypravovav nám o vaší veliké žádosti nás , o vašem kvílení , a vaší ke mně horlivé milosti , takže jsem se velmi zradoval . A ačkoli zarmoutil jsem vás listem , nelituji toho , ač jsem byl litoval . Nebo vidím , že ten list , ačkoli na čas , zarmoutil vás . Ale nyní raduji se , ne že jste zarmouceni byli , ale že jste se ku pokání zarmoutili . Zarmoutili jste se zajisté podle Boha , takže jste k žádné škodě nepřišli skrze nás . Nebo zámutek , kterýž jest podle Boha , ten pokání k spasení působí takové , jehož nikdy líto nebude , ale zámutek světa způsobuje smrt . Ano hle , to samo , že jste podlé Boha zarmouceni byli , kterakou v vás způsobilo snažnost , nýbrž jakou omluvu , nýbrž zažhnutí hněvu , nýbrž bázeň , nýbrž žádost vroucí , nýbrž horlivost , anobrž pomstu ? A Všelijak ukázali jste se nevinni býti v té příhodě . A ač psal jsem vám , však ne pro toho jsem psal , kterýž tu nepravost spáchal , ani pro toho , komuž se křivda stala , ale aby vám zjevena byla pilnost naše o vás před obličejem Božím . Protož potěšeniť jsme z potěšení vašeho . Ale mnohem hojněji zradovali jsme se z radosti Titovy , že poočerstven jest duch jeho ode všech vás , A že chlubil-li jsem se v čem vámi před ním , nebyl jsem zahanben , ale jakož všecko mluvili jsme vám v pravdě , tak i chlouba naše , kteráž byla před Titem , pravá jest shledána . A hojněji i srdce jeho jest k vám obráceno , nebo rozpomíná se na poslušenství všech vás , a kterak jste ho s bázní a s strachem přijali . Raduji se pak , že ve všem mám o vás doufání . Známuť pak vám činíme , bratří , milost Boží , danou zborům Macedonským , Že v mnohém zkušení rozličných soužení rozhojnilá radost jejich a převeliká chudoba jejich rozhojněna jest v bohatství upřímnosti jejich . Nebo svědectví jim vydávám , že podle možnosti , ba i nad možnost hotovi byli sděliti se , Mnohými žádostmi prosíce nás , abychom té milosti jejich a obcování služebnost ( v rozdělování toho svatým ) na se přijali . A netoliko tak učinili , jakž jsme se nadáli , ale sami sebe nejprve dali Pánu , a i nám také u vůli Boží , Tak že jsme musili napomenouti Tita , aby jakož byl prve započal , tak také i dokonal při vás milost tuto . A protož jakž ve všech věcech jste hojní , totiž u víře i v řeči i v známosti i ve všeliké snažnosti i v lásce vaší k nám , tak i v této milosti hojní buďte . Ne jako rozkazuje , toto pravím , ale příčinou jiných snažnosti i vaši upřímou lásku zkušenou ukázati chtěje . Nebo znáte milost Pána našeho Jezukrista , že pro vás učiněn jest chudý , jsa bohatý , abyste vy jeho chudobou zbohatli . A k tomuť vám radu dávám ; nebo jest vám to užitečné , kteříž jste netoliko činiti , ale i chtíti prve začali léta předešlého . Protož nyní již to skutkem vykonejte , aby jakož hotové bylo chtění , tak také bylo i vykonání z toho , což máte . Nebo jest-liť prve vůle hotová , podle toho , což kdo má , vzácná jest Bohu , ne podle toho , čehož nemá . Nebo ne proto vás ponoukám , aby jiným bylo polehčení , a vám soužení , ale rovnost ať jest ; nyní přítomně vaše hojnost spomoziž jejich chudobě , Aby potom také jejich hojnost vaší chudobě byla ku pomoci , aby tak byla rovnost ; Jakož psáno : Kdo mnoho nasbíral , nic mu nezbývalo , a kdo málo , neměl nedostatku . Ale díka Bohu , kterýž takovouž snažnost k službě vám dal v srdce Titovo , Takže to napomenutí naše ochotně přijal , anobrž jsa v lásce k vám opravdový , sám z své dobré vůle šel k vám . Poslaliť jsme pak s ním bratra toho , kterýž má velikou chválu v evangelium po všech sbořích , ( A netoliko to , ale také losem vyvolen jest od církví za tovaryše putování našeho , s touto milostí , kteroužto sloužíme k slávě Pánu a k vyplnění vůle vaší , ) Varujíce se toho , aby nám někdo neutrhal pro tu hojnost , kterouž my přisluhujeme , Dobré opatrujíce netoliko před obličejem Páně , ale i před lidmi . Poslali jsme pak s nimi bratra našeho , kteréhož jsme mnohokrát ve mnohých věcech zkusili , že jest pilný , a nyní mnohem pilnější bude pro mnohé doufání mé o vás . Z strany Tita víte , že jest tovaryš můj , a mezi vámi pomocník můj ; a z strany bratří našich , že jsou poslové církví a sláva Kristova . Protož jistoty lásky vaší a chlouby naší o vás , k nim dokažte , před obličejem církví . Nebo o pomoci , kteráž se sbírá na svaté , jest zbytečné psáti vám . Vím zajisté o vaší hotovosti , pro kteroužto chlubím se vámi u Macedonských , kterak by Achaia hotova byla k tomu od předešlého léta . A ta z vás pošlá horlivost mnohými k témuž pohnula . I poslal jsem k vám tyto bratří , aby chlouba naše vámi nebyla marná v té stránce , ale abyste , ( jakž jsem řekl , ) byli hotovi , Abychom snad , přišli-li by se mnou Macedonští , a nalezli vás nehotové , nemusili se styděti , ( ať nedím vy ) za takovou chloubu . Protož vidělo mi se za potřebné těchto bratří napomenouti , aby předešli mne k vám , a připravili prve opověděnou sbírku vaši , aby byla hotová jako dobrovolná sbírka , a ne jako bezděčná . Ale totoť pravím : Kdo skoupě rozsívá , skoupě i žíti bude ; a kdož rozsívá ochotně , ochotně i žíti bude . Jeden každý jakž uložil v srdci svém , tak učiň , ne s neochotnou myslí anebo z mušení . Neboť ochotného dárce miluje Bůh . Mocenť jest pak Bůh všelikou milost rozhojniti v vás , abyste ve všem všudy všelikou dostatečnost majíce , hojní byli ke všelikému skutku dobrému , Jakož psáno jest : Rozsypal a dal chudým , spravedlnost jeho zůstává na věky . Ten pak , kterýž dává símě rozsívajícímu , dejž i vám chléb k jedení , a rozmnožiž símě vaše , a přispořiž úrody spravedlnosti vaší , Abyste všelijak zbohaceni byli ke všeliké sprostnosti , kterážto působí skrze nás , aby díky činěny byly Bohu . Nebo služba oběti této netoliko doplňuje nedostatky svatých , ale také rozhojňuje se v mnohé díků činění Bohu , příčinou schválení služby této , Když chválí Boha z jednomyslné poddanosti vaší k evangelium Kristovu , a z upřímé pomoci jim i všechněm učiněné , A modlí se za vás ti , kteříž vás převelice milují pro vyvýšenou milost Boží v vás . Díka pak budiž Bohu z nevymluvného daru jeho . Já pak sám Pavel prosím vás skrze tichost a dobrotivost Kristovu , kterýžto v přítomnosti u vás jsem pokorný , ale v nepřítomnosti směle dověrný jsem k vám . Prosím pak vás za to , abych přítomen jsa , nemusil doufanlivý býti tou smělostí , kterouž jsem jmín , že bych smělý byl proti některým , kteříž za to mají , že bychom my podle těla chodili . V těle zajisté chodíce , ne podle těla rytěřujeme , Nebo odění rytěřování našeho není tělesné , ale mocné v Bohu k vyvrácení ohrad , Jímžto podvracíme rady , i všelikou vysokost , povyšující se proti umění Božímu , jímajíce všelikou mysl v poddanost Kristu , A nahotově majíce pomstu proti každému neposlušenství , když naplněno bude vaše poslušenství . A což toliko na to , co před očima jest , hledíte ? Má-li kdo tu naději o sobě , že by Kristův byl , pomysliž také na to sám u sebe , že jakož on jest Kristův , tak i my Kristovi jsme . Nebo bychť se pak i ještě hojněji chlubil mocí naší , kterouž nám dal Pán vzdělání a ne k zkažení vašemu , nebuduť zahanben ; Abych se nezdál listy strašiti vás . Nebo listové jeho ( dí někdo ) jsou těžcí a mocní , ale přítomnost osobná jest mdlá , a řeč chaterná . Toto nechať myslí takový , že jacíž jsme v slovu skrze psání , vzdáleni jsouce od vás , takoví také budeme i v skutku , přijdouce k vám . Neboť my se neodvažujeme přimísiti aneb přirovnati k některým , kteříž sami sebe chválí . Ale ti nerozumějí , že sami sebou sebe měří a přirovnávají sebe sobě . My pak nebudeme se nad to , což nám není odměřeno , chlubiti , ale podle míry pravidla , kteroužto míru odměřil nám Bůh , chlubiti se budeme , totiž že jsme dosáhli až k vám . Nebo ne jako bychom nedosáhli až k vám , rozšiřujeme se nad míru . Až i k vám zajisté přišli jsme v evangelium Kristovu . Protož my se nad to , což nám není odměřeno , nechlubíme , totiž cizími pracemi , ale naději máme , když víra vaše růsti bude v vás , že my se rozšíříme dále podle toho , jakž nám odměřeno , Totiž , abych ještě i na těch místech , kteráž jsou za vámi dále , kázal evangelium , a ne abych v tom , což jinému odměřeno jest , a již jest hotové , se chlubil . Ale kdo se chlubí , v Pánu se chlub . Nebo ne ten , kdož se sám chválí , zkušený jest , ale ten , kohož Pán chválí . Ó byste mne maličko posnesli v nemoudrosti mé , nýbrž posneste mne . Neboť miluji vás Božím milováním . Zasnoubilť jsem zajisté vás jako čistou pannu oddati jednomu muži , Kristu . Ale bojímť se , aby snad , jakož had svedl Evu chytrostí svou , tak nebyly porušeny mysli vaše , abyste se totiž neuchýlili od sprostnosti , kteráž jest v Kristu . Nebo kdyby někdo přijda , jiného Ježíše vám kázal , kteréhož jsme my nekázali , aneb kdybyste jiného ducha přijali , kteréhož jste prve nepřijali , anebo jiné evangelium , kteréhož jste od nás nevzali , slušně byste to snášeli . Neboť za to mám , že jsem nic menší nebyl velikých apoštolů . Jestližeť pak jsem nedospělý v řeči , však ne v umění , ale ve všem všudy otevření jsme vám . Zdali jsem zhřešil , ponižuje se , abyste vy povýšeni byli , a že jsem darmo evangelium Boží kázal vám ? Jiné jsem církve loupil , bera od nich plat k službě vaší . A byv u vás , jsa potřeben , neobtěžoval jsem žádného . Nebo ten nedostatek můj doplnili bratří , přišedše z Macedonie . A ve všech věcech varoval jsem se , a varovati budu , abych vás neobtěžoval . Jestiť pravda Kristova ve mně , že chlouba tato nebude mi zmařena v krajinách Achaiských . Z které příčiny ? Snad že vás nemiluji ? Bůhť ví . Ale což činím , ještěť činiti budu , abych odňal příčinu těm , kteříž hledají příčiny k tomu , aby v tom , v čemž se chlubí , nalezeni byli takoví jako i my . Nebo takoví falešní apoštolé jsou dělníci lstiví , proměňujíce se v apoštoly Kristovy . A není div . Nebo i satan proměňuje se v anděla světlosti . Protož neníť to tak veliká věc , jestliže i služebníci jeho proměňují se , aby se zdáli býti služebníci spravedlnosti , jichžto konec bude podle skutků jejich . Opět pravím , aby mne někdo neměl za nemoudrého ; nýbrž i jako nemoudrého přijměte mne , ať i já se maličko něco pochlubím . Což mluvím , nemluvímť jako ode Pána , ale jako v nemoudrosti z strany této chlouby . Kdyžť se mnozí chlubí podle těla , i jáť se pochlubím . Rádi zajisté snášíte nemoudré , jsouce sami moudří . Nebo snesete i to , by vás kdo v službu podrobil , by kdo zžíral , by kdo bral , by se kdo pozdvihoval , by vás kdo v tvář bil . K zahanbení vašemu pravím , rovně jako bychom my nějací špatní byli . Nýbrž v čem kdo smí , ( v nemoudrosti mluvím , ) smímť i já . Židé jsou ? Jsem i já Žid . Izraelští jsou ? Jsem i já . Símě Abrahamovo jsou ? I já . Služebníci Kristovi jsou ? ( Nemoudře dím : ) Nadto já . V pracech býval jsem hojněji , v ranách přílišně , v žalářích hojněji , v smrtech častokrát . Od Židů pětkrát čtyřidceti ran bez jedné trpěl jsem . Třikrát metlami mrskán jsem , jednou jsem byl ukamenován , třikrát jsem na moři tonul , ve dne i v noci v hlubokosti mořské byl jsem . Na cestách často , v nebezpečenství na řekách , v nebezpečenství od lotrů , v nebezpečenství od svého pokolení , v nebezpečenství od pohanů , v nebezpečenství v městě , v nebezpečenství na poušti , v nebezpečenství na moři , v nebezpečenství mezi falešnými bratřími ; V práci a v ustání , v bděních často , v hladu a v žízni , v postech častokrát , na zimě a v nahotě . Kromě toho , což zevnitř jest , dotírá na mne ten houf na každý den povstávající proti mně , to jest péče o všecky sbory . Kdo umdlévá , abych já s ním nemdlel ? Kdo se uráží , abych já se nepálil ? Jestližeť se mám chlubiti , nemocmi svými se chlubiti budu . Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista , kterýž jest požehnaný na věky , ví , žeť nelhu . Hejtman v Damašku lidu Aréty krále , ostříhal města Damašku , chtěje mne do vězení vzíti . Ale já oknem po provaze spuštěn jsem v koši přes zed , i ušel jsem rukou jeho . Ale chlubiti mi se není dobré , nebo přišel bych k vypravování o viděních a zjeveních Páně . Znám člověka v Kristu před lety čtrnácti , ( v těle-li , nevím , čili krom těla , nevím , Bůhť ví , ) kterýž byl vtržen až do třetího nebe . A vím takového člověka , ( bylo-li v těle , čili krom těla , nevím , Bůh ví ) , Že jest byl vtržen do ráje , a slyšel nevypravitelná slova , kterýchž nesluší člověku mluviti . Takovým budu se chlubiti , ale sám sebou nechci se chlubiti , než toliko nemocmi svými . Nebo budu-li se chtíti chlubiti , nebuduť proto nemoudrým , nebo pravdu povím ; ale uskrovnímť , aby někdo nesmýšlel více , nežli vidí při mně , aneb slyší ode mne . A abych se vysokostí zjevení nad míru nepozdvihl , dán mi jest osten do těla , totiž anděl satan , aby mne poličkoval , abych se nad míru nepovyšoval . Za to třikrát jsem Pána prosil , aby to odstoupilo ode mne . Ale řekl mi : Dosti máš na mé milosti , neboť moc má v nemoci dokonává se . Nejraději tedy chlubiti se budu nemocmi svými , aby ve mně přebývala moc Kristova . Protož libost mám v nemocech svých , v pohaněních , v nedostatcích , v protivenstvích , a v úzkostech , pro Krista . Nebo když mdlím , tedy silen jsem . Učiněn jsem nemoudrým , chlubě se ; vy jste mne k tomu přinutili . Neb já od vás měl jsem chválen býti ; neboť jsem nic menší nebyl velikých apoštolů , ačkoli nic nejsem . Znamení zajisté apoštolství mého prokázána jsou mezi vámi ve vší trpělivosti , i v divích a v zázracích , a v mocech . Neb co jest , čeho byste vy méně měli nežli jiné církve , leč to , že jsem já vás neobtěžoval ? Odpusťtež mi to bezpráví . Aj , již potřetí hotov jsem přijíti k vám , a nebuduť vás obtěžovati . Nebo nehledám toho , což jest vašeho , ale vás . Neboť nemají synové rodičům pokladů shromažďovati , ale rodičové synům . Jáť pak velmi rád náklad učiním , i sám se vynaložím za duše vaše , ačkoli velmi vás miluje , málo jsem milován . Ale nechťž jest tak , že jsem já vás neobtěžoval , než chytrý jsa , lstí jsem vás zjímal . Zdali skrze někoho z těch , kteréž jsem poslal k vám , obloupil jsem vás ? Dožádal jsem se Tita , a poslal jsem s ním bratra toho . Zdali vás Titus podvedl ? Zdaliž jsme jedním duchem nechodili ? Zdaliž ne jedněmi šlépějemi ? A zase domníváte-li se , že my se vymlouváme před vámi ? Před obličejemť Božím v Kristu mluvíme , a to všecko , nejmilejší , k vašemu vzdělání . Neboť se bojím , abych snad přijda k vám , nenalezl vás takových , jakýchž bych nechtěl , a já nebyl nalezen od vás , jakéhož byste vy nechtěli , aby snad nebyli mezi vámi svárové , závistí , hněvové , vády , utrhání , reptání , nadýmání , různice , Aby mne opět , když bych přišel , neponížil Bůh můj u vás , a plakal bych mnohých z těch , kteříž jsou prve hřešili , a nečinili pokání z nečistoty , a z smilstva , a z nestydatosti , kterouž páchali . Toto již po třetí jdu k vám , a v ústech dvou neb tří svědků staneť každé slovo . Předpovědělť jsem , a předpovídám po druhé jako přítomný , a nepřítomný nyní píši těm , kteříž prve hřešili , i jiným všechněm , že přijdu-liť opět znovu , neodpustím , Poněvadž zkusiti hledáte toho , kterýž skrze mne mluví , Krista , kterýžto k vám není nemocný , ale mocný jest v vás . Nebo ačkoli ukřižován jest jako nemocný , ale živ jest z moci Boží . A tak i my mdlí jsme s ním , ale živi budeme s ním , z moci Boží vztahující se až k vám . Sami sebe zkušujte , jste-li u víře ; sami sebe ohledujte . Čili sami sebe neznáte , že Ježíš Kristus jest v vás ? Leč jste snad zavrženi . Ale naději mám , žeť poznáte , žeť my nejsme zavrženi . Modlímť se pak Bohu , abyste nic zlého nečinili , ne proto , abychom my se dokonalí ukázali , ale abyste vy to , což jest dobrého , činili , my pak jako zavržení abychom byli . Neboť nic nemůžeme proti pravdě , ale k pravdě . Radujeme se zajisté , že ač jsme mdlí , ale vy jste silní , a za toť se i modlíme , abyste vy byli dokonalí . Protož toto nepřítomný jsa , píši , abych snad potom přítomen jsa , nemusil býti přísný , podle moci , kterouž mi dal Pán k vzdělání , a ne k zkáze . Naposledy , bratří mějtež se dobře , dokonalí buďte , potěšujte se , jednostejně smyslte , pokoj mějte . A Bůh lásky a pokoje budeť s vámi . Pozdravtež jedni druhých políbením svatým . Pozdravují vás všickni svatí . Milost Pána Jezukrista , a láska Boží , a účastenství Ducha svatého budiž se všemi vámi . Amen . Druhý list k Korintským psán byl z Filippis , Města Macedonského , po Titovi a Lukášovi . Pavel apoštol , ( ne od lidí , ani skrze člověka , ale skrze Jezukrista , a Boha Otce , kterýž jej vzkřísil z mrtvých , ) I ti , kteříž jsou se mnou , všickni bratří sborům Galatským : Milost vám a pokoj od Boha Otce a Pána našeho Jezukrista , Kterýž vydal sebe samého za hříchy naše , aby nás vytrhl z tohoto přítomného věku zlého , podle vůle Boha a Otce našeho , Jemuž buď sláva na věky věků . Amen . Divím se tomu , že tak rychle od toho , kterýž vás povolal v milost Kristovu , uchýlili jste se k jinému evangelium , Kteréž není jiné , ale jsou někteří , ješto vás kormoutí a převrátiti chtějí evangelium Kristovo . Ale bychom pak i my neb anděl s nebe kázal vám mimo to , což jsme vám kázali , prokletý buď . Jakož jsme již pověděli , a ještě znovu pravím : Jestliže by vám kdo co jiného kázal mimo to , což jste přijali , prokletý buď . Nebo lidské-liž věci , čili Boží předkládám ? Zdaliž lidem se líbiti hledám ? Kdybych se zajisté ještě lidem zaliboval , služebník Kristův bych nebyl . Oznamujiť pak vám , bratří , že evangelium to , kteréž kázáno jest ode mne , není podle člověka . Nebo aniž jsem já ho přijal od člověka , ani se naučil , ale skrze zjevení Ježíše Krista . Slýchali jste zajisté o mém obcování někdejším v Židovstvu , kterak jsem se velice protivil církvi Boží a hubil jsem ji , A že jsem prospíval v Židovstvu nad mnohé mně rovné v pokolení mém , byv velmi horlivý milovník otcovských ustanovení . Ale když se zalíbilo Bohu , kterýž mne byl oddělil z života matky mé a povolal skrze milost svou , Zjeviti Syna svého mně , abych jej kázal mezi pohany , hned jsem se neporadil s tělem a krví ; Aniž jsem se vrátil do Jeruzaléma k těm , jenž prve byli apoštolé nežli já , ale šel jsem do Arabie , přišel jsem pak zase do Damašku . Potom po třech letech navrátil jsem se do Jeruzaléma , abych navštívil Petra , a pobyl jsem u něho patnácte dní . Jiného pak z apoštolů žádného jsem neviděl než Jakuba , bratra Páně . Cožť pak píši vám , aj , před Bohem osvědčuji , žeť neklamám . Potom přišel jsem do krajin Syrských a Cilických . A nebyl jsem známý osobou sborům Židovským , kteříž byli v Kristu , Než toliko slýchali o mně : Že ten , kterýž se nám někdy protivil , již nyní káže víru , kterouž někdy hubil . A slavili ve mně Boha . Potom po čtrnácti letech opět vstoupil jsem do Jeruzaléma s Barnabášem , pojav s sebou i Tita . Vstoupil jsem pak podle zjevení , a vypravoval jsem jim evangelium , kteréž káži mezi pohany , a zvláště pak znamenitějším , abych snad nadarmo neběžel nyní i prve . Ale ani Titus , kterýž se mnou byl , pohan byv , nebyl přinucen obřezati se , Totiž pro podešlé falešné bratří , kteříž se byli vloudili k vyšpehování svobody naší , kterouž máme v Kristu Ježíši , aby nás v službu podrobili . Kterýmžto ani na chvilku neustoupili jsme a nepoddali se , aby pravda evangelium zůstala u vás . Od těch pak , kteříž se zdadí něco býti , nic mi není přidáno , ač jací jsou někdy byli , mně potom nic není , Bůhť osoby člověka nepřijímá ; ti , pravím , kteříž se něco zdadí býti , nic mi nepřidali . Nýbrž naodpor , když uzřeli , že jest mi svěřeno evangelium , abych je kázal neobřezaným , jako i Petrovi mezi Židy , ( Nebo ten , kterýž mocný byl skrze Petra z strany apoštolství mezi Židy , byl mocný i skrze mne mezi pohany , ) A poznavše milost mně danou , Jakub a Petr a Jan , kteříž se zdadí sloupové býti , podali svých pravic mně a Barnabášovi na tovaryšství , abychom my mezi pohany a oni mezi Židy kázali . Toliko napomenuli , abychom na chudé pamatovali , což jsem se i činiti snažoval . A když byl přišel Petr do Antiochie , zjevně jsem jemu odepřel ; hoden zajisté byl trestání . Nebo prve nežli jsou přišli někteří od Jakuba , jídal s pohany , a když přišli , ucházel a odděloval se od nich , boje se těch , kteříž byli z Židovstva . A spolu s ním v tom pokrytství byli i jiní Židé , takže i Barnabáš uveden byl v jejich pokrytství . Ale já uzřev , že nesprostně chodí v pravdě evangelium , řekl jsem Petrovi přede všemi : Poněvadž ty jsa Žid , pohansky živ jsi , a ne Židovsky , proč pohany k Židovskému způsobu vedeš ? My přirození Židé , a ne pohané hříšní , Vědouce , že nebývá člověk ospravedlněn z skutků Zákona , ale skrze víru v Jezukrista , i my v Krista uvěřili jsme , abychom ospravedlněni byli z víry Kristovy , a ne z skutků Zákona , protože nebude ospravedlněn z skutků Zákona žádný člověk . Jestliže pak hledajíce ospravedlněni býti v Kristu , nalézáme se i my hříšníci , tedy jest Kristus služebník hřícha ? Nikoli . Nebo budu-li to , což jsem zbořil , opět zase vzdělávati , přestupníkem sebe činím . Já zajisté skrze Zákon Zákonu umřel jsem , abych živ byl Bohu . S Kristem ukřižován jsem . Živť jsem pak již ne já , ale živ jest ve mně Kristus . Že pak nyní živ jsem v těle , u víře Syna Božího živ jsem , kterýžto zamiloval mne a vydal sebe samého za mne . Nepohrdámť tou milostí Boží . Nebo jestližeť jest z Zákona spravedlnost , tedyť jest Kristus nadarmo umřel . Ó nemoudří Galatští , kdož jest vás tak zmámil , abyste nebyli povolni pravdě , kterýmž před očima Ježíš Kristus prve byl vypsán a mezi vámi ukřižován ? Toto bych jen rád chtěl zvěděti od vás , z skutků-li Zákona Ducha svatého jste přijali , čili z slyšení víry ? Tak nemoudří jste ? Počavše Duchem , již nyní tělem konáte ? Tak mnoho trpěli jste nadarmo ? A ještě nadarmo-li . Ten tedy , kterýž vám dává Ducha svatého a činí divy mezi vámi , z skutků-li Zákona to činí , čili z slyšení víry ? Jako Abraham uvěřil Bohu , a počteno jemu to k spravedlnosti . A tak vidíte , že ti , kteříž jsou z víry , ti jsou synové Abrahamovi . Předzvěděvši pak Písmo , že z víry ospravedlňuje pohany Bůh , předpovědělo Abrahamovi : Že v tobě budou požehnáni všickni národové . A tak ti , kteříž jsou z víry , docházejí požehnání s věrným Abrahamem . Kteříž pak koli z skutků Zákona jsou , pod zlořečenstvím jsou . Nebo psáno jest : Zlořečený každý , kdož nezůstává ve všem , což jest psáno v knihách Zákona , aby to plnil . A že z Zákona nebývá žádný ospravedlněn před Bohem , zjevné jest , nebo spravedlivý z víry živ bude . Zákon pak není z víry , ale ten člověk , kterýž by plnil ta přikázání , živ bude v nich . Ale vykoupilť jest nás Kristus z zlořečenství Zákona , učiněn byv pro nás zlořečenstvím , ( nebo psáno jest : Zlořečený každý , kdož visí na dřevě ) , Aby na pohany požehnání Abrahamovo přišlo v Kristu Ježíši a abychom zaslíbení Ducha svatého přijali skrze víru . Bratří , po lidsku pravím : Však utvrzené některého člověka smlouvy žádný neruší , aniž k ní kdo něco přidává . Abrahamovi pak učiněna jsou zaslíbení , i semeni jeho . Nedí : A semenům , jako by o mnohých mluvil , ale jako o jednom : A semenu tvému , jenž jest Kristus . Totoť pak pravím : Že smlouvy prve od Boha stvrzené , vztahující se k Kristu , Zákon , kterýž po čtyřech stech a po třidcíti letech začal se , nevyprazdňuje , tak aby slib Boží v nic obrátil . Nebo jestližeť z Zákona pochází dědictví , tedy již ne z zaslíbení . Ale Abrahamovi skrze zaslíbení daroval jest Bůh dědictví . Což pak Zákon ? Pro přestupování ustanoven jest , dokudž by nepřišlo to símě , jemuž se stalo zaslíbení , způsobený skrze anděly v ruce prostředníka . Ale prostředník není jednoho , Bůh pak jeden jest . Tedy Zákon jest proti slibům Božím ? Odstup to . Nebo kdyby byl Zákon dán , kterýž by mohl obživiti , jistě z Zákona byla by spravedlnost . Ale zavřelo Písmo všecky pod hřích , aby zaslíbení z víry Jezukristovy dáno bylo věřícím . Prve pak , nežli přišla víra , pod Zákonem byli jsme ostříháni , zavříni jsouce k té víře , kteráž potom měla zjevena býti . A tak Zákon pěstounem naším byl k Kristu , abychom z víry ospravedlněni byli . Ale když přišla víra , již nejsme pod pěstounem . Všickni zajisté vy synové Boží jste v Kristu Ježíši skrze víru . Nebo kteřížkoli v Krista pokřtěni jste , Krista jste oblékli . Neníť ani Žid , ani Řek , ani slouha , ani svobodný , ani muž , ani žena . Nebo všickni vy jedno jste v Kristu Ježíši . A když Kristovi jste , tedy símě Abrahamovo jste , a podle zaslíbení dědicové . Pravímť pak , že pokudž dědic maličký jest , nic není rozdílný od služebníka , jsa pánem všeho , Ale pod ochráncemi a správcemi jest až do času uloženého od otce . Tak i my , když jsme byli maličcí , pod živly světa byli jsme v službu podrobeni . Ale když přišla plnost času , poslal Bůh Syna svého učiněného z ženy , učiněného pod Zákonem , Aby ty , kteříž pod Zákonem byli , vykoupil , abychom právo synů přijali . A že jste synové , protož poslal Bůh Ducha Syna svého v srdce vaše , volajícího : Abba , totiž Otče . A tak již nejsi slouha , ale syn , a poněvadž syn , tedy i dědic Boží skrze Krista . Ale tehdáž , neměvše známosti Boha , sloužili jste těm , kteříž z přirození nejsou bohové . Nyní pak , znajíce Boha , nýbrž poznáni jsouce od Boha , kterakž se zpátkem zase obracíte k mdlým a bídným živlům , jimž opět znovu chcete sloužiti ? Dnů šetříte , a měsíců , a časů , i let . Bojím se za vás , abych snad nadarmo nepracoval mezi vámi . Buďte jako já , neb i já jsem jako vy , bratří , prosím vás . Nic jste mi neublížili . Neb víte , že s mdlobou těla kázal jsem vám evangelium ponejprve . A pokušení mé , přišlé na tělo mé , nebylo u vás málo váženo , aniž jste pohrdli , ale jako anděla Božího přijali jste mne , jako Krista Ježíše . Jaké tehdy bylo blahoslavenství vaše ? Svědectvíť vám zajisté dávám , že , kdyby to možné bylo , oči vaše vyloupíce , byli byste mi dali . Což tedy učiněn jsem vaším nepřítelem , pravdu vám pravě ? Milujíť vás někteří nedobře , nýbrž odstrčiti vás chtějí , abyste vy je milovali . Slušnéť jest pak horlivě milovati v dobrém vždycky , a ne jen toliko tehdáž , když jsem přítomen vám . Synáčkové moji , ( kteréž opět rodím , až by Kristus zformován byl v vás ) , Chtěl bych pak přítomen vám býti nyní a proměniti hlas svůj ; nebo v pochybnosti jsem o vás . Povězte mi , kteříž pod Zákonem chcete býti , nepozorujete-liž Zákona ? Nebo psáno jest : Že Abraham měl dva syny , jednoho z služebnice , a druhého z svobodné . Ale ten z služebnice podle těla se narodil , tento pak z svobodné podle zaslíbení . Kteréžto věci u figuře se staly . Nebo toť jsou ti dva Zákonové , jeden s hory Sinai , k manství zplozující , a tenť jest jako Agar . Agar zajisté jest hora Sinai v Arabii . Dobřeť se pak k ní trefuje nynější Jeruzalém , nebo v službu podroben jest s syny svými . Ale ten svrchní Jeruzalém svobodný jest , kterýž jest matka všech nás . Nebo psáno jest : Vesel se neplodná , kteráž nerodíš , vykřikni a zvolej , kteráž nepracuješ ku porodu ; nebo ta opuštěná mnoho má synů , více nežli ta , kteráž má muže . Myť jsme tedy , ó bratří , tak jako Izák , synové zaslíbení . Ale jakož tehdáž ten podle těla zplozený protivil se tomu , kterýž byl zplozen podle Ducha , tak se děje i nyní . Než co praví Písmo ? Vyvrz služebnici i syna jejího ; nebo nebudeť dědicem syn služebnice s synem svobodné . A tak , bratří , nejsmeť synové služebnice , ale svobodné . Protož v svobodě , kterouž Kristus nás osvobodil , stůjte a nezapletejtež se zase v jho služebnosti . Aj , já Pavel pravím vám , že budete-li se obřezovati , Kristus vám nic neprospěje . A zase osvědčuji všelikému člověku , kterýž se obřezuje , že jest povinen všecken Zákon naplniti . Odcizili jste se Krista , kteřížkoli v Zákoně ospravedlněni býti hledáte ; vypadli jste z milosti . My zajisté duchem z víry , naděje spravedlnosti očekáváme . Nebo v Kristu Ježíši ani obřízka neprospívá , ani neobřízka , ale víra skrze lásku dělající . Běželi jste dobře . Kdo jest vám překazil , abyste pravdy neposlouchali ? Neníť ta rada z toho , kterýž vás volá . Maličko kvasu všecko těsto nakvašuje . Jáť mám naději o vás v Pánu , že nic jiného smýšleti nebudete ; ale ten , jenž kormoutí vás , trpěti bude soud , kdožť jest on koli . Já pak , bratří , káži-li také obřízku , i pročež protivenství trpím ? Tedy jest vyprázdněno pohoršení kříže . Ó by raději odřezáni byli , kteříž vás nepokojí . Nebo vy v svobodu povoláni jste , bratří , toliko abyste té svobody nepokládali sobě za zámysl povolování tělu , ale skrze lásku posluhujte sobě vespolek . Nebo všecken Zákon v jednom slovu se zavírá , totiž v tom : Milovati budeš bližního svého jako sebe samého . Pakli se vespolek koušete a žerete , hleďtež , abyste jedni od druhých zkaženi nebyli . Ale pravímť : Duchem choďte , a žádosti těla nevykonáte . Nebo tělo žádá proti Duchu , a Duch proti tělu . Ty pak věci jsou sobě vespolek odporné , tak abyste ne hned , což byste chtěli , to činili . Jestliže pak Duchem vedeni býváte , nejste pod Zákonem . Zjevníť jsou pak skutkové těla , jenž jsou : Cizoložstvo , smilstvo , nečistota , chlipnost , Modloslužba , čarování , nepřátelství , svárové , nenávisti , hněvové , dráždění , různice , sekty , Závisti , vraždy , opilství , hodování , a těm podobné věci . Kteréžto kdožkoli činí , toť vám předpovídám , jakož jsem i prve pravil , že království Božího dědicové nebudou . Ovoce pak Ducha jestiť : Láska , radost , pokoj , tichost , dobrotivost , dobrota , věrnost , krotkost , středmost . Proti takovýmť není Zákon . Nebo kteříž jsou Kristovi , tiť jsou tělo své ukřižovali s vášněmi a s žádostmi . Jsme-liť tedy Duchem živi , Duchem i choďme . Nebývejme marné chvály žádostivi , jedni druhých popouzejíce a jedni druhým závidíce . Bratří , byl-li by zachvácen člověk v nějakém pádu , vy duchovní napravte takového v duchu tichosti , prohlédaje každý sám k sobě , abys snad i ty nebyl pokoušín . Jedni druhých břemena neste a tak plňte zákon Kristův . Nebo zdá-li se komu , že by něco byl , nic nejsa , takového vlastní mysl jeho svodí . Ale díla svého zkus jeden každý , a takť sám v sobě chválu míti bude , a ne v jiném . Neb jeden každý své břímě ponese . Sdílejž se pak ten , kterýž naučení přijímá v slovu Páně , s tím , od kohož naučení béře , vším svým statkem . Nemylte se , Bůhť nebude oklamán ; nebo cožkoli rozsíval by člověk , toť bude i žíti . A kdož rozsívá tělu svému , z těla žíti bude porušení ; ale kdož rozsívá Duchu , z Duchať žíti bude život věčný . Činíce pak dobře , neoblevujme ; nebo časem svým budeme žíti , neustávajíce . A protož dokudž čas máme , čiňme dobře všechněm , a zvláště nejvíce pak domácím víry Hle , jaký jsem vám list napsal svou rukou . Ti , kteříž chtějí tvární býti podle těla , nutí vás , abyste se obřezovali , jediné aby protivenství pro kříž Kristův netrpěli . Nebo ani sami ti , kteříž se obřezují , nezachovávají Zákona , ale chtí , abyste se obřezovali proto , aby se tělem vaším chlubili . Ale ode mne odstup to , ať abych se v čem chlubil , jediné v kříži Pána našeho Jezukrista , skrze něhož jest mi svět ukřižován , a já světu . Nebo v Kristu Ježíši ani obřízka nic neplatí , ani neobřízka , ale nové stvoření . A kteříkoli tohoto pravidla následují , pokoj přijde na ně a milosrdenství , i na lid Boží Izraelský . Dále pak žádný mi nečiň zaměstknání , já zajisté jízvy Pána Ježíše nosím na těle svém . Milost Pána Ježíše Krista budiž s duchem vaším , bratří . Amen . Pavel apoštol Jezukristův , skrze vůli Boží , svatým , kteří jsou v Efezu , a věrným v Kristu Ježíši : Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista . Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Jezukrista , kterýž požehnal nám všelikým požehnáním duchovním v nebeských věcech v Kristu . Jakož vyvolil nás v něm před ustanovením světa k tomu , abychom byli svatí a neposkvrnění před obličejem jeho v lásce , Předzřídiv nás k zvolení za syny skrze Ježíše Krista v sebe , podle dobře libé vůle své , K chvále slávy milosti své , kterouž vzácné nás učinil v milém Synu svém . V němžto máme vykoupení skrze krev jeho , totiž odpuštění hříchů , podle bohatství milosti jeho , Kterouž rozhojnil k nám ve vší moudrosti a opatrnosti , Oznámiv nám tajemství vůle své podle dobré libosti své , kteroužto libost předuložil byl sám v sobě , Aby v dokonání plnosti časů v jedno shromáždil všecko v Kristu , buďto nebeské věci , buďto zemské . V něm , pravím , v kterémžto i k losu připuštěni jsme , předzřízeni byvše , podle předuložení toho , jenž všecko působí podle rady vůle své , Abychom tak byli k chvále slávy jeho my , kteříž jsme prve naději měli v Kristu . V kterémžto i vy naději máte , slyševše slovo pravdy , totiž evangelium spasení vašeho , v němžto i uvěřivše , znamenáni jste Duchem zaslíbení Svatým , Kterýž jest závdavek dědictví našeho , na vykoupení toho , což jím dobyto jest , k chvále slávy jeho . Protož i já , slyšev o vaší víře v Pánu Ježíši , a o lásce ke všem svatým , Nepřestávám díků činiti z vás , zmínku čině o vás na modlitbách svých : Aby Bůh Pána našeho Jezukrista , Otec slávy , dal vám Ducha moudrosti a zjevení , v poznání jeho , A tak osvícené oči mysli vaší , abyste věděli , která by byla naděje povolání jeho a jaké bohatství slávy dědictví jeho v svatých , A kterak jest převýšená velikost moci jeho k nám věřícím podle působení mocnosti síly jeho , Kteréž dokázal na Kristu , vzkřísiv jej z mrtvých a posadiv na pravici své na nebesích , Vysoce nade všecko knížatstvo , i mocnosti , i moci , i panstvo , i nad každé jméno , kteréž se jmenuje , netoliko v věku tomto , ale i v budoucím . A všecko poddal pod nohy jeho , a jej dal hlavu nade všecko církvi , Kterážto jest tělo jeho a plnost všecko ve všech naplňujícího . I vás obživil mrtvé vinami a hříchy , V nichž jste někdy chodili podle obyčeje světa tohoto a podle knížete mocného v povětří , ducha toho , kterýž nyní dělá v synech zpoury . Mezi nimižto i my všickni žili jsme někdy v žádostech těla našeho , činivše to , což se líbilo tělu a mysli , a byli jsme z přirození synové hněvu jako i jiní . Ale Bůh , bohatý jsa v milosrdenství pro velikou lásku svou , kteroužto zamiloval nás , Když jsme my ještě mrtví byli v hříších , obživil nás spolu s Kristem , jehož milostí jste spaseni , A spolu s ním vzkřísil , i posadil na nebesích v Kristu Ježíši , Aby ukázal v věku budoucím nepřevýšené bohatství milosti své , z dobroty své k nám v Kristu Ježíši . Nebo milostí spaseni jste skrze víru , a to ne sami z sebe : darť jest to Boží , Ne z skutků , aby se někdo nechlubil . Jsme zajisté jeho dílo , jsouce stvořeni v Kristu Ježíši k skutkům dobrým , kteréž Bůh připravil , abychom v nich chodili . Protož pamatujte , že vy byli někdy pohané podle těla , kteříž jste slouli neobřízka od těch , kteříž slouli obřízka na těle , kteráž se působí rukama , A že jste byli za onoho času bez Krista , odcizeni od společnosti Izraele , a cizí od úmluv zaslíbení , naděje nemající , a bez Boha na světě . Ale nyní v Kristu Ježíši vy , kteříž jste někdy byli dalecí , blízcí učiněni jste skrze krev Kristovu . Nebo onť jest pokoj náš , kterýž učinil oboje jedno , zbořiv hradbu dělící na různo , A nepřátelství , totiž Zákon přikázání , záležející v ustanoveních , vyprázdniv skrze tělo své , aby dvoje vzdělal v samém sobě v jednoho nového člověka , tak čině pokoj , A v mír uvodě oboje v jednom těle Bohu skrze kříž , vyhladiv nepřátelství skrze něj . A přišed , zvěstoval pokoj vám , dalekým i blízkým . Neboť skrze něho obojí máme přístup v jednom Duchu k Otci . Aj , již tedy nejste hosté a příchozí , ale spoluměšťané svatých a domácí Boží , Vzdělaní na základ apoštolský a prorocký , kdežto jest gruntovní úhelný kámen sám Ježíš Kristus , Na němžto všecko stavení příslušně vzdělané roste v chrám svatý v Pánu ; Na kterémžto i vy spolu vzděláváte se v příbytek Boží , v Duchu svatém . Pro tu věc já Pavel , jsem vězeň Krista Ježíše pro vás pohany , Jestliže však jste slyšeli o milosti Boží , kteréž jest mi uděleno k přisluhování vám , Že skrze zjevení oznámil mi tajemství , ( jakož jsem vám prve psal krátce ; Z čehož můžete , čtouce , porozuměti známosti mé v tajemství Kristovu ; ) Kteréž za jiných věků nebylo známo synům lidským , tak jako nyní zjeveno jest svatým apoštolům jeho a prorokům skrze Ducha , Totiž že by měli býti pohané spoludědicové a jednotělní , i spoluúčastníci zaslíbení jeho v Kristu skrze evangelium , Kteréhož já učiněn jsem slouha z daru milosti Boží mně dané , podle působení moci jeho . Mně nejmenšímu ze všech svatých dána jest milost ta , abych mezi pohany zvěstoval nestihlá bohatství Kristova , A vysvětlil všechněm , kteraké by bylo obcování tajemství skrytého od věků v Bohu , kterýž všecko stvořil skrze Ježíše Krista , Aby nyní oznámena byla knížatstvu a mocem na nebesích skrze církev rozličná moudrost Boží , Podle předuložení věčného , kteréž jest uložil v Kristu Ježíši Pánu našem , V němžto máme smělost a přístup s doufáním skrze víru jeho . Protož prosím , abyste nehynuli v čas soužení mých pro vás , kteráž jsou sláva vaše . A pro tu příčinu klekám na kolena svá před Otcem Pána našeho Jezukrista , Z něhožto všeliká rodina na nebi i na zemi jmenuje se , Aby vám dal , podle bohatství slávy své , mocí posilněnu býti skrze Ducha svého na vnitřním člověku , Aby Kristus skrze víru přebýval v srdcích vašich , Abyste v lásce vkořeněni a založeni jsouce , mohli stihnouti se všemi svatými , kteraká by byla širokost , a dlouhost , a hlubokost , a vysokost , A poznati přenesmírnou lásku Kristovu , abyste tak naplněni byli ve všelikou plnost Boží . Tomu pak , kterýž mocen jest nade všecko učiniti mnohem hojněji , nežli my prosíme aneb rozumíme , podle moci té , kterouž dělá v nás , Tomu , pravím , buď sláva v církvi svaté skrze Krista Ježíše po všecky věky věků . Amen . Protož prosímť vás já vězeň v Pánu , abyste hodně chodili , jakž sluší na povolání vaše , kterýmž povoláni jste , Se vší pokorou , tichostí , i s snášelivostí , snášejíce se vespolek v lásce , Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje . Jedno jest tělo , a jeden Duch , jakož i povoláni jste v jedné naději povolání vašeho . Jeden Pán , jedna víra , jeden křest , Jeden Bůh a Otec všech , kterýž jest nade všecko , a skrze všecko , i ve všech vás . Jednomu pak každému z nás dána jest milost podle míry obdarování Kristova . Protož dí Písmo : Vstoupiv na výsost , jaté vedl vězně , a dal dary lidem . Ale to , že vstoupil , co jest , jediné že i sstoupil prve do nejnižších stran země ? Ten pak , jenž sstoupil , onť jest , kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa , aby naplnil všecko . A onť jest dal některé zajisté apoštoly , některé pak proroky , jiné evangelisty , jiné pastýře a učitele , Pro spořádání svatých , k dílu služebnosti , k vzdělání těla Kristova , Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího , v muže dokonalého , v míru postavy plného věku Kristova , Abychom již více nebyli děti , zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské , v chytrosti k oklamávání lstivému ; Ale pravdu činíce v lásce , rosťme v něj všelikterak , v toho , kterýž jest hlava , totiž Kristus , Z kteréhožto všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování , podle vnitřní moci v míru jednoho každého údu , zrůst těla činí , k vzdělání svému v lásce . A protož totoť pravím a osvědčuji v Pánu , abyste již více nechodili , jako i jiní pohané chodí , v marnosti mysli své , Zatemnění v rozumu , odcizeni jsouce od života Božího , pro neznámost , kteráž jest v nich z zatvrzení srdce jejich . Kteřížto zoufavše sobě , vydali se v nestydatost , aby všelikou nečistotu páchali s chtivostí . Ale vy ne tak jste se vyučili následovati Krista , Ač jestliže jste ho slyšeli a o něm byli vyučeni , jakž ta jest pravda v Ježíšovi , Totiž , složiti ono první obcování podle starého člověka , rušícího se , podle žádostí oklamávajících , Obnoviti se pak duchem mysli vaší , A obléci nového člověka , podle Boha stvořeného , v spravedlnosti a v svatosti pravdy . Protož složíce lež , mluvtež pravdu jeden každý s bližním svým ; nebo jsme vespolek údové . Hněvejte se , a nehřešte ; slunce nezapadej na hněvivost vaši . Nedávejte místa ďáblu . Kdo kradl , již více nekraď , ale raději pracuj , dělaje rukama svýma , což dobrého jest , aby měl z čeho uděliti nuznému . Žádná řeč mrzutá nevycházej z úst vašich , ale ať jest každé promluvení dobré k vzdělání užitečnému , aby dalo milost posluchačům . A nezarmucujte Ducha svatého Božího , kterýmžto znamenáni jste ke dni vykoupení . Všeliká hořkost , a rozzlobení se , i hněv , i křik , i rouhání buď odjato od vás , se vší zlostí , Ale buďte k sobě vespolek dobrotiví , milosrdní , odpouštějíce sobě vespolek , jakož i Bůh v Kristu odpustil vám . Buďtež tedy následovníci Boží , jakožto synové milí . A choďtež v lásce , jakož i Kristus miloval nás , a vydal sebe samého za nás , dar a obět Bohu u vůni rozkošnou . Smilstvo pak a všeliká nečistota , neb lakomství , aniž jmenováno buď mezi vámi , jakož sluší na svaté , A tolikéž mrzkost , ani bláznové mluvení , ani šprýmování , kteréžto věci jsou nenáležité , ale raději ať jest díků činění . Víte zajisté o tom , že žádný smilník aneb nečistý , ani lakomec , ( jenž jest modloslužebník , ) nemá dědictví v království Kristově a Božím . Žádný vás nesvoď marnými řečmi ; nebo pro takové věci přichází hněv Boží na syny nepoddané . Nebývejtež tedy účastníci jejich . Byli jste zajisté někdy temnosti , ale již nyní jste světlo v Pánu . Jakožto synové světla choďte , ( Nebo ovoce Ducha záleží ve vší dobrotě , a spravedlnosti , a v pravdě , ) O to stojíce , což by se dobře líbilo Pánu . A neobcujte s skutky neužitečnými tmy , ale raději je trescete . Nebo což se tajně děje od nich , mrzko jest o tom i mluviti . Všecko pak , což bývá trestáno , od světla bývá zjeveno ; nebo to , což všecko zjevuje , světlo jest . Protož praví : Probuď se ty , jenž spíš , a vstaň z mrtvých , a zasvítíť se tobě Kristus . Viztež tedy , kterak byste opatrně chodili , ne jako nemoudří , ale jako moudří , Vykupujíce čas ; nebo dnové zlí jsou . Protož nebývejte neopatrní , ale rozumějící , která by byla vůle Páně . A neopíjejte se vínem , v němžto jest prostopášnost , ale naplněni buďte Duchem svatým , Mluvíce sobě vespolek v žalmích , a v chvalách , a v písničkách duchovních , zpívajíce a plésajíce v srdcích vašich Pánu , Díky činíce vždycky ze všeho ve jménu Pána našeho Jezukrista Bohu a Otci , Poddáni jsouce jedni druhým v bázni Boží . Ženy mužům svým poddány buďte jako Pánu . Nebo muž jest hlava ženy , jako i Kristus jest hlava církve , a onť jest Spasitel těla . A tak jakož církev poddána jest Kristu , tak i ženy mužům svým ať jsou poddány ve všem . Muži milujte ženy své , jako i Kristus miloval církev , a vydal sebe samého za ni , Aby ji posvětil , očistiv ji obmytím vody v slovu , Aby ji sobě postavil slavnou církev , nemající poskvrny , ani vrásky , neb cokoli takového , ale aby byla svatá a bez úhony . Takť jsou povinni muži milovati ženy své jako svá vlastní těla . Kdo miluje ženu svou , sebeť samého miluje . Žádný zajisté nikdy těla svého neměl v nenávisti , ale krmí a chová je , jakožto i Pán církev . Neboť jsme údové těla jeho , z masa jeho a z kostí jeho . A protoť opustí člověk otce i matku , a připojí se k manželce své , i budouť dva jedno tělo . Tajemství toto veliké jest , ale já pravím o Kristu a o církvi . Avšak i vy , jeden každý z vás , manželku svou tak jako sám sebe miluj . Žena pak ať se bojí muže svého . Dítky poslouchejte rodičů svých v Pánu ; neboť jest to spravedlivé . Cti otce svého i matku , ( toť jest přikázaní první s zaslíbením , ) Aby dobře bylo tobě a abys byl dlouhověký na zemi . A vy otcové nepopouzejte k hněvu dítek vašich , ale vychovávejte je v cvičení a v napomínání Páně . Služebníci , buďte poslušni pánů tělesných s bázní a s strachem , v sprostnosti srdce vašeho , jako Krista , Ne na oko sloužíce , jako ti , jenž se lidem líbiti usilují , ale jako služebníci Kristovi , činíce vůli Boží z té duše , S dobrou myslí sloužíce , jakožto Pánu , a ne lidem , Vědouce , že , což by koli jeden každý učinil dobrého , za to odplatu vzíti má ode Pána , buďto služebník , buďto svobodný . A vy páni též se tak mějte k nim , zanechajíce pohrůžky , vědouce , že i vy také máte Pána v nebesích , a přijímání osob není u něho . Dále pak , bratří moji , posilňte se v Pánu a v moci síly jeho . Oblecte se v celé odění Boží , abyste mohli státi proti útokům ďábelským . Neboť není bojování naše proti tělu a krvi , ale proti knížatstvu , proti mocnostem , proti světa pánům temností věku tohoto , proti duchovním zlostem , kteréž jsou vysoko . A protož vezměte celé odění Boží , abyste mohli odolati v den zlý , a všecko vykonajíce , státi . Stůjtež tedy , majíce podpásaná bedra vaše pravdou , a oblečeni jsouce v pancíř spravedlnosti , A obuté majíce nohy v hotovost k evangelium pokoje , A zvláště pak vezmouce štít víry , kterýmž byste mohli všecky šípy ohnivé nešlechetníka toho uhasiti . A lebku spasení vezměte , i meč Ducha , jenž jest slovo Boží , Všelikou modlitbou a prosbou modléce se každého času v Duchu , a v tom bedlivi jsouce se vší ustavičností a prošením za všecky svaté , I za mne , aby mi dána byla řeč v otevření úst mých svobodně a směle , abych oznamoval tajemství evangelium svatého , Pro něžto úřad svůj konám v řetězu tomto , abych tak v něm svobodně a směle mluvil , jakž mně mluviti náleží . A abyste i vy věděli , co se se mnou děje a co činím , všecko vám to oznámí Tychikus , milý bratr a věrný služebník v Pánu , Jehož jsem pro to samo k vám poslal , abyste věděli o našich věcech a aby potěšil srdcí vašich . Pokoj budiž vám bratřím , a láska s věrou , od Boha Otce a Pána Jezukrista . Milost Boží budiž se všemi milujícími Pána našeho Jezukrista v neporušitelnosti . Amen . List tento k Efezským psán byl z Říma po Tychikovi . Pavel a Timoteus , služebníci Ježíše Krista , všechněm svatým v Kristu Ježíši , kteříž jsou v městě Filippis , s biskupy a s jáhny : Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista . Děkuji Bohu mému , když se koli na vás rozpomenu , ( Vždycky při každé modlitbě mé , s radostí za všecky za vás prosbu čině , ) Z vašeho účastenství v evangelium , hned od prvního dne až posavad , Jist jsa tím , že ten , kterýž začal v vás dílo dobré , dokoná až do dne Ježíše Krista , Jakož jest mi spravedlivé tak smysliti o všech vás proto , že vás v srdci mám i v vězení mém , a v obraňování i v utvrzování evangelium , vás , pravím , všecky účastníky milosti mně dané . Svědek mi jest zajisté Bůh , kterak po všech po vás toužím v srdci Ježíše Krista . A za to se modlím , aby láska vaše ještě více a více se rozhojňovala v známosti a ve všelikém smyslu , K tomu , abyste zkušením rozeznati mohli užitečné věci od neužitečných , tak abyste byli upřímí a bez úrazu , až ke dni Kristovu , Naplněni jsouce ovocem spravedlnosti , kteréž nesete skrze Jezukrista , k slávě a k chvále Boží . Chciť pak , bratří , abyste věděli , že to pokušení , kteréž mne obklíčilo , k většímu prospěchu evangelium přišlo , Takže vězení mé pro Krista rozhlášeno jest po všem císařském dvoře , i jinde všudy . A mnozí z bratří v Pánu , spolehše na vězení mé , hojnější smělost mají bez strachu mluviti slovo Boží . Někteří zajisté jen z závisti a navzdoru , někteří pak také z oblíbení sobě toho Krista káží . Ti pak , kteříž navzdoru Krista zvěstují , ne v čistotě , domnívají se , že mi k vězení mému soužení přidadí ; Kteří pak z lásky , ti vědí , že jsem k obraně evangelium postaven . Ale což pak o to ? Nýbrž jakýmkoli způsobem , buď v samé tvárnosti , buď v pravdě Kristus se zvěstuje , i z tohoť se raduji , a ještě radovati budu . Neboť vím , že mi to přijde k spasení skrze vaši modlitbu a pomoc Ducha Jezukristova , Podle pečlivého očekávání a naděje mé , že v ničemž nebudu zahanben , ale ve vší doufanlivé smělosti , jako i prve vždycky , tak i nyní veleben bude Kristus na těle mém , buďto skrze život , buďto skrze smrt . Mně zajisté Kristus i v životě i v smrti ziskem jest . Jest-li mi pak prospěšněji živu býti v těle pro práci , tedy nevím , co bych vyvolil . K obémuť se k tomu nakloňuji , žádost maje umříti , a býti s Kristem , což by mnohem lépe bylo , Ale pozůstati ještě v těle potřebněji jest pro vás . Načež spoléhaje , vím , že pobudu a s vámi se všemi spolu pozůstanu k vašemu prospěchu a k radosti víry , Aby se vaše ze mne chlouba v Kristu Ježíši rozhojnila , skrze mou opět vám zase přítomnost . Toliko , jakž sluší na účastníky evangelium Kristova , se chovejte , abych , buďto přijda k vám a vida vás , buďto vzdálen jsa , slyšel o vás , že stojíte v jednom duchu , jednomyslně pracujíce u víře evangelium , A v ničemž se nestrachujte protivníků , což jest jim jistým znamením zahynutí , vám pak spasení , a to od Boha . Nebo vám jest to z milosti dáno pro Krista , abyste netoliko v něho věřili , ale také pro něj i trpěli , Týž boj majíce , jakýž jste při mně i viděli , i nyní o mně slyšíte . Protož jest-li jaké potěšení v Kristu , jest-li které utěšení lásky , jest-li která společnost Ducha svatého , jsou-li která milosrdenství a slitování , Naplňte radost mou v tom , abyste jednostejného smyslu byli , jednostejnou lásku majíce , jednodušní jsouce , jednostejně smýšlejíce , Nic nečiňte skrze svár anebo marnou chválu , ale v pokoře jedni druhé za důstojnější sebe majíce . Nehledejte jeden každý svých věcí , ale každý také toho , což jest jiných . Budiž tedy tatáž mysl při vás , jakáž byla při Kristu Ježíši , Kterýž jsa v způsobu Božím , nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu , Ale samého sebe zmařil , způsob služebníka přijav , podobný lidem učiněn . A v způsobu nalezen jako člověk , ponížil se , poslušný jsa učiněn až do smrti , a to do smrti kříže . Protož i Bůh povýšil ho nade vše a dal jemu jméno , kteréž jest nad každé jméno , Aby ve jménu Ježíše každé koleno klekalo , těch , kteříž jsou na nebesích , a těch , jenž jsou na zemi , i těch , jenž jsou pod zemí , A každý jazyk aby vyznával , že Ježíš Kristus jest Pánem v slávě Boha Otce . A tak , moji milí , jakož jste vždycky poslušni byli , netoliko v přítomnosti mé , ale nyní mnohem více , když jsem vzdálen od vás , s bázní a s třesením spasení své konejte . Bůh zajisté jest , kterýž působí v vás i chtění i skutečné činění , podle dobře libé vůle své . Všecko pak čiňte bez reptání a bez pochybování , Abyste byli bez úhony , a upřímí synové Boží , bez obvinění uprostřed národu zlého a převráceného ; mezi kterýmižto svěťte jakožto světla na světě , Slovo života zachovávajíce , k chloubě mé v den Kristův , aby bylo vidíno , že jsem ne nadarmo běžel , ani nadarmo pracoval . A bychť pak i obětován byl pro obět a službu víře vaší , raduji se a spolu raduji se se všemi vámi . A též i vy radujte se a spolu radujte se se mnou . Mámť pak naději v Kristu Ježíši , že Timotea brzy pošli vám , abych i já pokojné mysli byl , zvěda , kterak vy se máte . Nebo žádného tak jednomyslného nemám , kterýž by tak vlastně o vaše věci pečoval . Všickni zajisté svých věcí hledají , a ne těch , kteréž jsou Krista Ježíše . Ale jej zkušeného býti víte , podle toho , že jakož syn s otcem se mnou přisluhoval v evangelium . Tohoť hle , naději mám , že pošli , jakž jen porozumím , co se bude díti se mnou . Mámť pak naději v Pánu , že i sám brzo k vám přijdu . Ale zdálo se mi za potřebné Epafrodita , bratra a pomocníka a spolurytíře mého , vašeho pak apoštola i služebníka , v potřebě mé poslati k vám , Poněvadž takovou měl žádost vás všecky viděti , a velmi těžek nad tím byl , že jste o něm slyšeli , že by byl nemocen . A bylť jest jistě nemocen , i blízek smrti , ale Bůh se nad ním smiloval , a ne nad ním toliko , ale i nade mnou , abych zámutku na zámutek neměl . Protož tím spěšněji poslal jsem ho k vám , abyste , vidouce jej zase , zradovali se , a já abych byl bez zámutku . Protož přijmětež jej v Pánu se vší radostí , a mějte takové v uctivosti . Neboť jest pro dílo Kristovo až k smrti se přiblížil , opováživ se života svého , jedné aby doplnil to , v čemž jste vy měli nedostatek při posloužení mně . Dále pak , bratří moji , radujte se v Pánu . Jednostejných věcí vám psáti mně se jistě nestýště , vám pak to bezpečné jest . Vizte psy , vizte zlé dělníky , vizte roztržku . Nebo myť jsme obřízka , kteříž duchem sloužíme Bohu , a chlubíme se v Kristu Ježíši , a nedoufáme v těle , Ačkoli i já mohl bych doufati v těle . Zdá-liť se komu jinému , že by mohl doufati v těle , já mnohem více , Obřezán jsa osmého dne , jsa z rodu Izraelského , pokolení Beniaminova , Žid z Židů , podle zákona farizeus , A z strany horlivosti protivník církve , z strany pak spravedlnosti zákonní jsa bez úhony . Ale to , což mi bylo jako zisk , položil jsem sobě pro Krista za škodu . Nýbrž i všecky věci pokládám škodou býti pro vyvýšenost známosti Krista Ježíše Pána mého , pro nějž jsem to všecko ztratil , a mám to jako za smetí , jedné abych Krista získal , A v něm nalezen byl nemající své spravedlnosti , kteráž jest z Zákona , ale tu , kteráž jest z víry Kristovy , spravedlnost , kterážto jest z Boha a u víře záleží , Abych tak poznal jej , a divnou moc vzkříšení jeho , a společnost utrpení jeho , připodobňuje se k smrti jeho , Zda bych tak přišel k vzkříšení z mrtvých . Ne že bych již dosáhl , aneb již dokonalým byl , ale snažně běžím , zda bych i dostihnouti mohl , načež uchvácen jsem od Krista Ježíše . Bratří , jáť nemám za to , že bych již dosáhl . Ale to jedno činím , na ty věci , kteréž jsou za mnou , zapomínaje , k těm pak , kteréž jsou přede mnou , úsilně chvátaje , k cíli běžím , k odplatě svrchovaného povolání Božího v Kristu Ježíši . Protož kteřížkoli jsme dokonalí , to smýšlejme . A pakli v čem jinak smyslíte , i toť vám Bůh zjeví . Ale k čemuž jsme již přišli , v tom při jednostejném zůstávejme pravidle a jednostejně smysleme . Spolunásledovníci moji buďte , bratří , a šetřte těch , kteříž tak chodí , jakož máte příklad na nás . Neboť mnozí chodí , o nichž jsem častokrát pravil vám a nyní s pláčem pravím , žeť jsou nepřátelé kříže Kristova , Jichžto konec jest zahynutí , jejichžto bůh jest břicho , a sláva jejich v mrzkostech jejich , kteříž o zemské věci stojí . Ale naše měšťanství jestiť v nebesích , odkudž i Spasitele očekáváme Pána Jezukrista , Kterýž promění to tělo naše ponížené , tak aby bylo podobné k tělu slávy jeho , podle mocnosti té , kteroužto on mocen jest i všecky věci podmaniti sobě . A tak , bratří moji milí a přežádoucí , jenž jste radost a koruna má , tak stůjte v Pánu , milí . Evody prosím , i Syntychény prosím , aby jednostejně smyslily v Pánu . Ano i tebe prosím , tovaryši můj vlastní , budiž jim pomocen , kteréžto v evangelium spolu se mnou pracovaly , i spolu s Klimentem a s jinými pomocníky mými , jejichžto jména napsána jsou v knize života . Radujte se v Pánu vždycky ; opět pravím , radujte se . Středmost vaše známa buď všechněm lidem . Pán blízko . O nic nebuďte pečliví , ale ve všech věcech skrze modlitbu a poníženou žádost s díků činěním prosby vaše známy buďte Bohu . A pokoj Boží , kterýž převyšuje všeliký rozum , hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši . Dále pak , bratří , kterékoli věci jsou pravé , kterékoli poctivé , kterékoli spravedlivé , kterékoli čisté , kterékoli milé , kterékoli dobropověstné , jest-li která ctnost , a jest-li která chvála , o těch věcech přemyšlujte . Kterýmž jste se i naučili , je i přijali , a slyšeli i viděli na mně . Ty věci čiňte , a Bůh pokoje budeť s vámi . Zradoval jsem se v Pánu velice z toho , že již opět zase rozzelenala se péče vaše o mne . Načež bezpochyby i prve myslili jste , ale nedostalo se vám příhodného času . Ne proto , že bych jakou nouzi měl , toto pravím ; nebo já naučil jsem se dosti míti na tom , což mám . Umímť i snížen býti , umím také i hojnost míti ; všudy a ve všech věcech pocvičen jsem , i nasycen býti i lačněti , i hojnost míti i nouzi trpěti . Všecko mohu v Kristu , kterýž mne posiluje . Avšak dobře jste učinili , účastni byvše mého soužení . Víte pak i vy , Filipenští , že při počátku evangelium , když jsem šel z Macedonie , žádný sbor neudělil mi z strany dání a vzetí , než vy sami . Ano i do Tesaloniky jednou i po druhé , čehož jsem potřeboval , poslali jste mi . Ne protože bych hledal darů , ale hledám užitku hojného k vašemu prospěchu . Přijalť jsem pak všecko , a hojněť mám , naplněnť jsem již , vzav od Epafrodita to , což posláno bylo od vás , k vůni sladkosti , obět vzácnou a libou Bohu . Bůh pak můj naplníť všelikou potřebu vaši podle bohatství svého slavně v Kristu Ježíši . Bohu pak a Otci našemu sláva na věky věků . Amen . Pozdravtež všech svatých v Kristu Ježíši . Pozdravujíť vás bratří , kteříž jsou se mnou . Pozdravujíť vás všickni svatí , zvláště pak ti , kteříž jsou z domu císařova . Milost Pána našeho Jezukrista se všemi vámi . Amen . List tento k Filipenským psán jest z Říma po Epafroditovi . Pavel apoštol Ježíše Krista , skrze vůli Boží , a Timoteus bratr , Těm , kteříž jsou v městě Kolossis , svatým a věrným bratřím v Kristu : Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista . Díky činíme Bohu a Otci Pána našeho Jezukrista , vždycky za vás modléce se , Slyšavše o víře vaší v Kristu Ježíši a o lásce ke všechněm svatým , Pro naději složenou vám v nebesích , o níž jste prve slyšeli v slovu pravdy , jenž jest evangelium . Kteréž jest přišlo k vám , jako i na všecken svět , a ovoce nese , jako i u vás , od toho dne , v kterémž jste slyšeli a poznali milost Boží v pravdě , Jakož jste se i naučili od Epafry , milého spoluslužebníka našeho , kterýž jest věrný k vám služebník Kristův , Kterýž také oznámil nám lásku vaši v Duchu . Protož i my , od toho dne , jakž jsme to uslyšeli , nepřestáváme modliti se za vás a žádati , abyste naplněni byli známostí vůle jeho ve vší moudrosti a rozumnosti duchovní , Abyste chodili hodně Pánu ke vší jeho líbeznosti , v každém skutku dobrém , ovoce vydávajíce a rostouce v známosti Boží , Všelikou mocí zmocněni jsouce , podle síly slávy jeho , ke vší trpělivosti a dobrotivosti s radostí , Díky činíce Otci , kterýž hodné nás učinil účastnosti losu svatých v světle , Kterýž vytrhl nás z moci temnosti a přenesl do království milého Syna svého , V němžto máme vykoupení skrze krev jeho , totiž odpuštění hříchů , Kterýž jest obraz Boha neviditelného a prvorozený všeho stvoření . Nebo skrze něho stvořeny jsou všecky věci , kteréž jsou na nebi i na zemi , viditelné i neviditelné , buďto trůnové nebo panstva , buďto knížatstva nebo mocnosti ; všecko skrze něho a pro něho stvořeno jest . A on jest přede vším a všecko jím stojí . A onť jest hlava těla církve , kterýž jest počátek a prvorozený z mrtvých , aby tak on ve všem prvotnost držel , Poněvadž se zalíbilo Otci , aby v něm všecka plnost přebývala , A skrze něho aby smířil s sebou všecko , v pokoj uvodě skrze krev kříže jeho , skrze něj , pravím , buďto ty věci , kteréž jsou na zemi , buď ty , kteréž jsou na nebi . A vás také někdy odcizené a nepřátely , v mysli vaší obrácené k skutkům zlým , nyní již smířil , Tělem svým skrze smrt , aby vás postavil svaté , a neposkvrněné , a bez úhony před obličejem svým , Však jestliže zůstáváte u víře založení a pevní , a neuchylujete se od naděje evangelium , kteréž jste slyšeli , jenž jest kázáno všemu stvoření , kteréž jest pod nebem , jehožto já Pavel učiněn jsem služebník ; Kterýž nyní raduji se z utrpení mých , kteráž snáším pro vás , a doplňuji ostatky soužení Kristových na těle svém za jeho tělo , jenž jest církev , Jejížto učiněn jsem já služebník , tak jakž mi to svěřil Bůh na to , abych vám sloužil , a tak naplnil slovo Boží , Jenž jest tajemství skryté od věků a národů , nyní pak zjevené svatým jeho . Jimžto Bůh ráčil známo učiniti , kteraké by bylo bohatství slavného tajemství tohoto mezi pohany , jenž jest přebývání Krista v vás , kterýž jest naděje slávy , Kteréhož my zvěstujeme , napomínajíce všelikého člověka a učíce všelikého člověka ve vší moudrosti , abychom postavili každého člověka dokonalého v Kristu Ježíši . O čež i pracuji , bojuje podle té jeho mocnosti , kteráž dělá ve mně dílo své mocně . Chciť zajisté , abyste věděli , kterakou nesnáz mám o vás a o ty , kteříž jsou v Laodicii a kteřížkoli neviděli tváři mé podle těla , Aby potěšena byla srdce jejich , spojená v lásce , a to ke všemu bohatství přejistého smyslu , ku poznání tajemství Boha i Otce i Krista Pána , V němžto jsou skryti všickni pokladové moudrosti a známosti . A totoť pravím proto , aby vás žádný , falešně dovodě , neoklamal podobnou k pravdě řečí . Nebo ačkoli vzdálen jsem tělem , však duchem s vámi jsem , raduje se , a vida řád váš a utvrzení té víry vaší v Krista . Protož jakož jste přijali Krista Ježíše Pána , tak v něm choďte , Vkořenění a vzdělaní na něm , a utvrzení u víře , jakž jste naučeni , rozhojňujíce se v ní s díků činěním . Hleďtež , ať by vás někdo neobloupil moudrostí světa a marným zklamáním , uče podle ustanovení lidských , podle živlů světa , a ne podle Krista . Nebo v něm přebývá všecka plnost Božství tělesně . A vy v něm jste doplněni , kterýžto jest hlava všeho knížatstva i mocnosti , V němžto i obřezáni jste obřezáním ne rukou učiněným , svlékše tělo hříchů v obřezání Kristovu , Pohřbeni jsouce s ním ve křtu , skrze kterýžto i spolu s ním z mrtvých vstali jste skrze víru , jíž jste došli z mocnosti Boží , kterýž vzkřísil jej z mrtvých . A vás , ještě mrtvé v hříších a v neobřízce těla vašeho , spolu s ním obživil , odpustiv vám všecky hříchy , A smazav proti nám čelící zápis , jenž záležel v ustanoveních , a byl odporný nám , i vyzdvihl jej z prostředku , přibiv jej k kříži ; A obloupiv knížatstva i moci , vedl je na odivu zjevně , triumf slaviv nad nimi skrze něj . Protož žádný vás nesuď pro pokrm , aneb pro nápoj , anebo z strany některého svátku , nebo novuměsíce , anebo sobot , Kteréžto věci jsou stín budoucích , ale to , od čehož se stín dělal , jestiť tělo Kristovo . Nižádný vás nepředchvacuj svémyslně pokorou a náboženstvím andělským , v to , čehož neviděl , vysokomyslně se vydávaje , marně se nadýmaje smyslem těla svého , A nedrže se hlavy , od níž všecko tělo po kloubích a svazích vzdělané a spojené roste Božím zrůstem . Poněvadž tedy zemřevše s Kristem osvobozeni jste od živlů světa , pročež tak jako byste živi byli světu , těmi ceremoniemi dáte se obtěžovati ? Když říkáte : Nedotýkej se , ani okoušej , aniž se s tím obírej ! Kteréžto všecky věci samým užíváním jich přicházejí k zkáze , a toť vše není než podle přikázání a učení lidských . Ačťkoli pak ty věci mají tvárnost moudrosti , v způsobu té nábožnosti pošmourné a v povrchní pokoře i v neodpouštění tělu , avšak nejsou v žádné platnosti , když přináležejí toliko k nasycení těla . Protož povstali-li jste s Kristem , vrchních věcí hledejte , kdež Kristus na pravici Boží sedí . O svrchní věci pečujte , ne o zemské . Nebo zemřeli jste , a život váš skryt jest s Kristem v Bohu . Když se pak ukáže Kristus , život náš , tehdy i vy ukážete se s ním v slávě . Protož mrtvěte údy své zemské , smilstvo , nečistotu , chlípnost , žádost zlou , i lakomství , jenž jest modlám sloužení . Pro kteréžto věci přichází hněv Boží na syny zpurné . V kterýchžto hříších i vy někdy chodili jste , když jste živi byli v nich . Ale již nyní složtež i vy všecko to , hněv , prchlivost , zlobivost , zlořečení i mrzkomluvnost zapuďte od úst vašich . Nelžete jedni na druhé , když jste svlékli s sebe starého člověka s skutky jeho , A oblékli toho nového , obnovujícího se k známosti jasné , podle obrazu toho , jenž jej stvořil , Kdežto není Řek a Žid , obřízka a neobřízka , cizozemec a Scýta , služebník a svobodný ale všecko a ve všech Kristus . Protož oblectež se jako vyvolení Boží , svatí , a milí , v srdce lítostivé , v dobrotivost , nízké o sobě smýšlení , krotkost , trpělivost , Snášejíce jeden druhého a odpouštějíce sobě vespolek , měl-li by kdo proti komu jakou žalobu ; jako i Kristus odpustil vám , tak i vy . Nadto pak nade všecko oblečeni buďte v lásku , kteráž jest svazek dokonalosti . A pokoj Boží vítěziž v srdcích vašich , k němuž i povoláni jste v jedno tělo ; a buďtež vděčni . Slovo Kristovo přebývejž v vás bohatě se vší moudrostí ; učíce a napomínajíce sebe vespolek Žalmy , a zpěvy , a písničkami duchovními , s milostí zpívajíce v srdci vašem Pánu . A všecko , cožkoli činíte v slovu nebo v skutku , všecko čiňte ve jménu Pána Ježíše , díky činíce Bohu a Otci skrze něho . Ženy poddány buďte mužům svým tak , jakž sluší , v Pánu . Muži milujte ženy své , a nemějtež se přísně k nim . Dítky poslouchejte rodičů ve všem ; nebo to jest dobře libé Pánu . Otcové nepopouzejte k hněvivosti dítek svých , aby sobě nezoufaly . Služebníci poslušni buďte ve všem pánů svých tělesných , ne na oko toliko sloužíce , jako ti , jenž se usilují lidem líbiti , ale v sprostnosti srdce , bojíce se Boha . A všecko , což byste koli činili , z té duše čiňte , jakožto Pánu , a ne lidem , Vědouce , že ode Pána vzíti máte odplatu věčného dědictví ; nebo Pánu Kristu sloužíte . Kdož by pak nepravost páchal , odměnu své nepravosti vezme . A neníť přijímání osob u Boha . Páni spravedlivě a slušně s služebníky svými nakládejte , vědouce , že i vy Pána máte v nebesích . Na modlitbě buďtež ustaviční , bdíce v tom s díků činěním , Modléce se spolu i za nás , aby Bůh otevřel nám dveře slova , k mluvení o tajemství Kristovu , pro něž i v vězení jsem , Abych je zjevoval , tak jakž mi náleží mluviti . Choďtež v moudrosti před těmi , kteříž jsou vně , čas kupujíce . Řeč vaše vždycky budiž příjemná , ozdobená solí , tak abyste věděli , kterak byste měli jednomu každému odpovědíti . O věcech mých o všech oznámí vám Tychikus , bratr milý , a věrný slouha Kristův a spoluslužebník v Pánu ; Kteréhož jsem poslal k vám naschvál , aby zvěděl , co se děje u vás , a potěšil srdcí vašich , S Onezimem , věrným a milým bratrem , kterýž jest tam od vás . Tiť vám všecko oznámí , co se děje u nás . Pozdravuje vás Aristarchus , spoluvězeň můj , a Marek , sestřenec Barnabášův , ( o kterémž jsem vám poručil , přišel-li by k vám , přijmětež jej ; ) A Jezus , kterýž slove Justus , kteřížto jsou Židé . Ti toliko jsou pomocníci moji v kázání o království Božím ; tiť mi byli ku potěšení . Pozdravuje vás Epafras , kterýž od vás jest , slouha Kristův , kterýž vždycky úsilně pracuje na modlitbách za vás , abyste stáli dokonalí a plní ve vší vůli Boží . Nebo svědectví jemu vydávám , žeť vás velmi horlivě miluje , a též i ty , kteříž jsou v Laodicii , i kteříž jsou v Hierapoli . Pozdravuje vás Lukáš , lékař , bratr milý , a Démas . Pozdravte bratří Laodicenských , i Nymfy , i té církve , kteráž jest v domu jeho . A když bude přečten u vás tento list , spravtež to , ať jest i v Laodicenském sboru čten ; a ten , kterýž jest psán z Laodicie , i vy také přečtěte , A rcete Archippovi : Viz , abys služebnost , kterouž jsi přijal od Pána , vyplnil . Pozdravení mou rukou Pavlovou . Pamatujtež na mé vězení . Milost Boží budiž s vámi . Amen . List tento psán k Kolossenským z Říma po Tychikovi a Onezimovi . Pavel a Silván a Timoteus církvi Tessalonicenských v Bohu Otci a v Pánu Ježíši Kristu : Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista . Díky činíme Bohu vždycky ze všech vás , zmínku činíce o vás na modlitbách našich , Bez přestání pamatujíce na skutek víry vaší , a na práci svaté lásky , a na trpělivost naděje Pána našeho Jezukrista , před Bohem a Otcem naším , Vědouce , bratří Bohu milí , o vyvolení vašem . Nebo evangelium naše k vám nezáleželo toliko v slovu , ale i v moci , i v Duchu svatém , a v jistotě mnohé , jakož víte , jací jsme byli mezi vámi a to pro vás . A vy následovníci naši i Páně učiněni jste , přijavše slovo jeho ve mnohé úzkosti , s radostí Ducha svatého , Takže jste učiněni příklad dobrý všem věřícím v Macedonii a v Achaii . Nebo od vás rozhlásilo se slovo Páně netoliko v Macedonii a v Achaii , ale i na všelikém místě víra vaše , kteráž jest v Boha , roznesla se , takže již nepotřebí nám o tom nic mluviti . Oniť zajisté sami o nás vyznávají , jaký byl příchod náš k vám a kterak jste se obrátili k Bohu od modloslužby , abyste sloužili Bohu živému a pravému , A očekávali Syna jeho s nebe , kteréhož jest vzkřísil z mrtvých , totiž Ježíše , kterýž vysvobodil nás od hněvu budoucího . Nebo i vy sami víte , bratří , příchod náš k vám že jest nebyl daremný . Ale i prve trpěvše , a pohanění snáševše , ( jakož víte ) v městě Filippis , osvobodili jsme se v Bohu našem mluviti vám směle evangelium Boží , s mnohými odpory . Napomínání zajisté naše nebylo z podvodu , ani z nečistoty , ani ve lsti . Ale jakož Bůh nás hodné učinil toho , aby nám svěřeno bylo evangelium , takť mluvíme , ne jako lidem se líbíce , ale Bohu , kterýž zkušuje srdcí našich . Anižť jsme zajisté kdy užívali řeči pochlebné , jakož víte , ani za příčinou něčeho lakomství provodili . Bůhť jest svědek . Ani jsme hledali od lidí chvály , ani od vás , ani od jiných , ač jsme mohli vás obtěžovati , jako Kristovi apoštolé . Ale byli jsme tiší mezi vámi , jako když matka chová dítky své . Tak nakloněni k vám byvše , hotovi jsme byli s velikou chutí , vydati vám netoliko evangelium Boží , ale také i duše naše , protože jste nám byli velmi milí . Nebo pamatujete , bratří , na práci naši a ustávání . Ve dne i v noci zajisté pracovavše , proto abychom žádného z vás neobtěžovali , kázali jsme u vás evangelium Boží . Vy jste svědkové toho i Bůh , kterak jsme svatě , a spravedlivě , a bez úhony obcovali mezi vámi , kteříž jste uvěřili , Jakož víte , kterak jednoho každého z vás , jako otec dítek svých , napomínali jsme vás a potěšovali , I s osvědčováním , abyste chodili hodně Bohu , kterýž povolal vás do království svého a v slávu . Protož i my díky činíme Bohu bez přestání , že přijavše slovo Boží , kteréž jste slyšeli od nás , přijali jste ne jako slovo lidské , ale jakož v pravdě jest , jako slovo Boží , kterýžto i dílo své působí v vás věřících . Vy zajisté , bratří , následovníci učiněni jste církví Božích , kteréž jsou v Židovstvu , v Kristu Ježíši ; neb jste takovéž věci i vy trpěli od vašeho pokolení , jako i oni od Židů . Kteříž jsou i Pána Ježíše zabili , i své vlastní proroky , a nás vyhnali , a Bohu se nelíbí , a všem lidem jsou odporní , Nedopouštějíce nám mluviti pohanům , k tomu aby spaseni byli , aby tak vždy doplňovali hříchy své . Nebo vylit jest na ně hněv Boží konečný . My pak , bratří , zbaveni byvše vás na chvíli tělem , ne srdcem , opravdověji usilovali jsme viděti tvář vaši s mnohou žádostí . Protož chtěli jsme přijíti k vám , ( zvláště já Pavel , ) jednou i po druhé , ale překazil nám satan . Nebo která jest naše naděje neb radost aneb koruna chlouby ? Zdali ne i vy před obličejem Pána našeho Jezukrista v čas příchodu jeho ? Vy jistě jste sláva naše i radost . Protož nemohše se déle zdržeti , za nejlepší se nám vidělo , abychom v Aténách pozůstali my sami , A poslali jsme Timotea , bratra našeho a služebníka Božího a pomocníka našeho v evangelium Kristovu , aby potvrdil vás a napomenul k tomu , což náleží víře vaší , Aby se žádný nepohnul od ní v takových těchto souženích . Neb i sami víte , že jsme k tomu postaveni . Ještě zajisté , když jsme u vás byli , předpovídali jsme vám , že budeme souženi ; jakož se i stalo , jakž víte . Protož i já , nemoha se déle zdržeti , poslal jsem ho k vám , abych zvěděl o víře vaší , ať by snad nějak nepokoušel vás ten pokušitel , a tak aby nebyla daremná práce naše . Nyní pak když k nám přišel Timoteus od vás a zvěstoval nám novinu veselou o víře a lásce vaší , a že nás připomínáte dobře , žádajíce vždycky nás viděti , jako také i my vás , Protož potěšeni jsme z vás , bratří , ve všelikém soužení a nesnadnosti naší , skrze víru vaši . Nebo aj , živi jsme , jestliže vy pevně stojíte v Pánu . A jakým děkováním z vás můžeme se odměniti Bohu za všecku tu radost , kterouž radujeme se pro vás před obličejem Boha našeho , Dnem i nocí přehorlivě modléce se , abychom uzřeli tvář vaši a doplnili to , čehož by se nedostávalo víře vaší ? Sám pak Bůh a Otec náš , a Pán náš Ježíš Kristus spraviž cestu naši k vám . A vás tentýž Pán račiž rozmnožiti a rozhojniti v lásce , kterouž máte k sobě vespolek , i ke všechněm , jako i nás k vám , Aby tak utvrzena byla srdce vaše neposkvrněná v svatosti , před Bohem a Otcem naším , ku příští Pána našeho Jezukrista , se všemi svatými jeho . Dále pak , bratří , prosíme vás , a napomínáme v Pánu Ježíši , jakož jste přijali od nás , kterak byste měli choditi a líbiti se Bohu , v tom abyste se rozhojnili více . Víte zajisté , jaká přikázání vydali jsme vám skrze Pána Ježíše . Tať jest zajisté vůle Boží , totiž posvěcení vaše , abyste se zdržovali od smilstva , A aby uměl jeden každý z vás svým osudím vládnouti v svatosti a v uctivosti , Ne v libosti tělesných žádostí jako i pohané , kteříž Boha neznají ; A aby žádný neutiskal ani oklamával v jakémkoli jednání bratra svého , protože mstitel jest Pán všeho toho , jakož i předpověděli jsme vám a osvědčili . Nebo nepovolal nás Bůh k nečistotě , ale ku posvěcení . A protož kdo by pohrdal tímto , ne člověkem pohrdá , ale Bohem , kterýž i dal Ducha svého svatého nám . O lásce pak bratrské neníť potřebí psáti vám ; nebo jste vy již tomu od Boha naučeni , abyste milovali jedni druhé . A jistě činíte to ke všechněm bratřím ve vší Macedonii . Napomínámeť pak vás , bratří , abyste se v tom ještě více rozhojnili , A snažili se pokojni býti a hleděti toho , což komu náleží , a pracovati rukama svýma vlastníma , jakož jsme přikázali vám , Tak abyste slušně chodili před těmi , kteříž jsou vně , a v ničemž abyste neměli nedostatku . Nechciť pak , abyste nevěděli , bratří , o těch , kteříž zesnuli , abyste se nermoutili , jako i jiní , kteříž naděje nemají . Nebo jakož věříme , že Ježíš umřel a z mrtvých vstal , takť Bůh i ty , kteříž by zesnuli v Ježíšovi , přivede s ním . Toto zajisté vám pravíme slovem Páně , že my , kteříž živi pozůstaneme do příchodu Páně , nepředejdeme těch , kteříž zesnuli . Nebo Pán náš s zvukem ponoukajícím , s hlasem archanděla a s troubou Boží sstoupí s nebe , a mrtví , kteříž jsou v Kristu , vstanou nejprve . Potom my živí pozůstavení spolu s nimi zachváceni budeme do oblaků , vstříc Pánu v povětří , a tak vždycky se Pánem budeme . A protož potěšujtež jedni druhých těmito slovy . O časích pak a chvílech , bratří , nepotřebujete , aby vám psáno bylo . Nebo vy sami výborně víte , že ten den Páně jako zloděj v noci , tak přijde . Neb když dějí : Pokoj a bezpečnost , tedy rychle přijde na ně zahynutí , jako bolest ženě těhotné , a neujdouť toho . Ale vy , bratří , nejste ve tmě , aby vás ten den jako zloděj zachvátil . Všickni vy synové světla jste a synové dne ; nejsmeť synové noci , ani tmy . Nespěmež tedy , jako i jiní , ale bděme a střízliví buďme . Nebo kteříž spí , v noci spí , a kteříž se opíjejí , v noci opilí jsou . Ale my , synové dne jsouce , střízliví buďme , oblečeni jsouce v pancíř víry a lásky , a v lebku , jenž jest naděje spasení . Nebo nepostavil nás Bůh k hněvu , ale k nabytí spasení , skrze Pána našeho Jezukrista , Kterýž umřel za nás , abychom , buďto že bdíme , buďto že spíme , spolu s ním živi byli . Protož napomínejte se vespolek , a vzdělávejte jeden druhého , jakož i činíte . A prosímeť vás , bratří , znejtež ty , kteříž pracují mezi vámi , a předloženi jsou vám v Pánu , a napomínají vás , A velice je milujte pro práci jejich . A mějte se k sobě vespolek pokojně . A prosímeť vás , bratří , napomínejte z řádu vystupujících , potěšujte choulostivých , snášejte mdlé , trpělivě se mějte ke všechněm . Vizte , aby někdo zlého za zlé neodplacoval , ale vždycky účinnosti dokazujte , i k sobě vespolek i ke všechněm . Vždycky se radujte , Bez přestání se modlte , Ze všeho díky čiňte ; nebo ta jest vůle Boží v Kristu Ježíši , aby se tak dálo od vás . Ducha neuhašujte , Proroctvím nepohrdejte , Všeho zkuste ; což dobrého jest , toho se držte . Od všeliké zlé tvárnosti se varujte . On pak Bůh pokoje posvětiž vás ve všem , a celý váš duch i duše i tělo bez úhony ku příští Pána našeho Jezukrista zachováno budiž . Věrnýť jest ten , jenž povolal vás , kterýž také i učiní to . Bratří , modlte se za nás . Pozdravte všech bratří v políbením svatém . Zavazujiť vás skrze Pána , aby čten byl list tento všechněm bratřím svatým . Milost Pána našeho Jezukrista budiž s vámi . Amen . List první k Tessalonicenským psán jest v Aténách . Pavel a Silván a Timoteus církvi Tessalonicenské v Bohu Otci našem a v Pánu Ježíši Kristu : Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a od Pána Jezukrista . Povinniť jsme díky činiti Bohu vždycky z vás , bratří , tak jakž hodné jest , protože velmi roste víra vaše a rozmáhá se láska jednoho každého z vás , všechněch k sobě vespolek , Takže my se vámi v sbořích Božích chlubíme , vaší trpělivostí a věrou ve všech protivenstvích a souženích , kteráž snášíte ; Kterážto jsou zjevný důvod spravedlivého soudu Božího , abyste tak za hodné jmíni byli království Božího , pro něž i trpíte , Poněvadž spravedlivé jest u Boha , aby zase odplaceno bylo těm , kteříž vás sužují , soužením , Vám pak , úzkost trpícím , aby dáno bylo odpočinutí s námi , při zjevení Pána Ježíše s nebe , s anděly moci jeho , V plameni ohně , kterýž pomstu uvede na ty , jenž neznají Boha a neposlouchají evangelium Pána našeho Jezukrista , Kteříž pomstu ponesou , věčné zahynutí , zahnáni jsouce od tváři Páně a od slávy moci jeho , Když přijde , aby oslaven byl v svatých svých a předivný ukázal se ve všech věřících , ( nebo uvěřeno jest svědectví našemu u vás , ) v onen den . Pročež i modlíme se vždycky za vás , aby vás hodné učiniti ráčil povolání toho Bůh náš a vyplnil všecku dobře libou vůli dobrotivosti své , i skutek víry mocně , Aby oslaveno bylo jméno Pána našeho Jezukrista v vás a vy v něm , podle milosti Boha našeho a Pána Jezukrista . Prosímeť pak vás , bratří , skrze příští Pána našeho Jezukrista a naše shromáždění v něj , Abyste se nedali rychle vyrážeti z mysli , ani kormoutiti , buď skrze ducha , buďto skrze řeč , neb skrze list , jako od nás poslaný , jako by nastával den Kristův . Nesvodiž vás žádný nižádným obyčejem . Neboť nenastane den Páně , než až prve přijde odstoupení , a zjeven bude ten člověk hřícha , syn zatracení , Protivící a povyšující se nade všecko , což slove Bůh , anebo čemuž se děje Božská čest , takže se posadí v chrámě Božím , tak sobě počínaje , jako by byl Bůh . Nepomníte-liž , že ještě byv u vás , o tom jsem vám pravil ? A nyní co mešká , víte , totiž aby on teprv zjeven byl časem svým . Nebo již tajemství nepravosti působí , toliko až by ten , jenž jej zdržuje nyní , z prostředku byl vyvržen . A tehdážť zjeven bude ten bezbožník , kteréhož Pán zabije duchem úst svých a zkazí zjevením jasné přítomnosti své , Kteréhožto nešlechetníka příští jest podle mocného díla satanova , se vší mocí a divy i zázraky lživými , A se všelikým podvodem nepravosti v těch , jenž hynou , protože lásky pravdy nepřijali , aby spaseni byli . A protož pošle jim Bůh mocné dílo podvodů , aby věřili lži , A aby odsouzeni byli všickni , kteříž neuvěřili pravdě , ale oblíbili sobě nepravost . Myť pak jsme povinni děkovati Bohu vždycky z vás , bratří Pánu milí , že vyvolil vás Bůh od počátku k spasení , v posvěcení Ducha a u víře pravdy , K čemuž povolal vás skrze evangelium naše , k dojití slávy Pána našeho Jezukrista . A protož , bratří , stůjtež a držtež se učení vydaného , jemuž jste se naučili , buďto skrze řeč , buďto i skrze list náš . On pak Pán náš Ježíš Kristus , a Bůh i Otec náš , kterýž zamiloval nás a dal nám potěšení věčné a naději dobrou z milosti , Potěšujž srdcí vašich a utvrdiž vás v každém slovu i skutku dobrém . Dále pak , bratří , modlte se za nás , aby slovo Páně rozmáhalo se a slaveno bylo , jako i u vás , A abychom vysvobozeni byli od nezbedných a zlých lidí . Neboť ne všech jest víra . Ale věrnýť jest Pán , kterýž utvrdí vás a ostříhati bude od zlého . Doufámeť pak v Pánu o vás , že to , což vám předkládáme , činíte i činiti budete . Pán pak spravujž srdce vaše k lásce Boží a k trpělivému očekávání Krista . Přikazujemeť pak vám , bratří , ve jménu Pána našeho Jezukrista , abyste se oddělovali od každého bratra , kterýž by se choval neřádně a ne podle naučení vydaného , kteréž přijal od nás . Nebo sami víte , kterak jest potřebí následovati nás , poněvadž jsme se nechovali mezi vámi neslušně . Aniž jsme darmo chleba jedli u koho , ale s prací a s těžkostí , ve dne i v noci dělajíce , abychom žádnému z vás nebyli k obtížení . Ne jako bychom neměli k tomu práva , ale abychom se vám za příklad vydali , abyste nás následovali . Nebo i když jsme byli u vás , to jsme vám předkládali : Kdož nechce dělati , aby také nejedl . Slyšímeť zajisté , že někteří mezi vámi chodí nezpůsobně , nic nedělajíce , ale v neužitečné věci se vydávajíce . Protož těm , kteříž takoví jsou , přikazujeme , a napomínáme jich skrze Pána našeho Jezukrista , aby pokojně pracujíce , svůj chléb jedli . Vy pak , bratří , neoblevujte dobře činíce . Pakli kdo neuposlechne skrze psaní řeči naší , toho znamenejte , a nemějte s ním nic činiti , ať by se zastyděl . Avšak nemějte ho za nepřítele , ale napomínejte jako bratra . Sám pak Pán pokoje dejž vám vždycky pokoj všelijakým způsobem . Pán budiž se všemi vámi . Pozdravení mou vlastní rukou Pavlovou , což jest za znamení v každém listu . Takť obyčejně píši . Milost Pána našeho Jezukrista budiž se všemi vámi . Amen . Druhý list k Tessalonicenským psán byl z Atén . Pavel , apoštol Ježíše Krista , podle zřízení Boha spasitele našeho a pána Jezukrista , naděje naší , Timoteovi , vlastnímu synu u víře : Milost , milosrdenství a pokoj od Boha Otce našeho a od Krista Ježíše Pána našeho . Jakož jsem prosil tebe , abys pozůstal v Efezu , když jsem šel do Macedonie , viziž , abys přikázal některým jiného učení neučiti , Ani oblibovati básní a vypravování rodů , čemuž konce není , odkudž jen hádky pocházejí , více nežli vzdělání Boží , kteréž jest u víře , Ješto konec přikázání jest láska z srdce čistého a z svědomí dobrého a z víry neošemetné . Od čehož někteří jako od cíle pobloudivše , uchýlili se k marnomluvnosti , Chtíce býti učitelé Zákona , a nerozumějíce , ani co mluví , ani čeho zastávají . Víme pak , že dobrý jest Zákon , když by ho kdo náležitě užíval , Toto znaje , že spravedlivému není uložen Zákon , ale nepravým a nepoddaným , bezbožným a hříšníkům , nešlechetným a nečistým , mordéřům otců svých a matek , vražedlníkům , Smilníkům , samcoložníkům , těm , kteříž lidi kradou , lhářům , křivým přísežníkům , a jest-li co jiného , ješto by bylo naodpor zdravému učení , Jenž jest podle slavného evangelium blahoslaveného Boha , kteréžto mně svěřeno jest . Protož děkuji tomu , kterýž mne zmocnil , totiž Kristu Ježíši Pánu našemu , že mne za tak věrného soudil , aby mne v službě té postavil , Ješto jsem prve byl ruhač , a protivník , a ukrutník . Ale milosrdenství jsem došel ; neb jsem to z neznámosti činil v nevěře . Rozhojnila se pak náramně milost Pána našeho , s věrou a s milováním , kteréž jest v Kristu Ježíši . Věrnáť jest tato řeč a všelijak oblíbení hodná , že Kristus Ježíš přišel na svět , aby hříšné spasil , z nichžto já první jsem . Ale proto milosrdenství jsem došel , aby na mně prvním dokázal Ježíš Kristus všeliké dobrotivosti , ku příkladu těm , kteříž mají uvěřiti v něho k životu věčnému . Protož Králi věků nesmrtelnému , neviditelnému , samému moudrému Bohu budiž čest i sláva na věky věků . Amen . Totoť přikázání poroučím tobě , synu Timotee , totiž abys podle předešlých o tobě proroctví bojoval v tom dobrý boj , Maje víru a dobré svědomí , kteréžto někteří potrativše , zhynuli u víře . Z nichžto jest Hymeneus a Alexander , kteréž jsem vydal satanu , aby trestáni jsouce , učili se nerouhati . Napomínámť pak , aby především činěny bývaly pokorné modlitby , prosby , svaté žádosti a díků činění za všelijaké lidi , Za krále i za všecky v moci postavené , abychom tichý a pokojný život vedli ve vší zbožnosti a šlechetnosti . Nebo toť jest dobré a vzácné před spasitelem naším Bohem , Kterýž chce , aby všelijací lidé spaseni byli a k známosti pravdy přišli . Jedenť jest zajisté Bůh , jeden také i prostředník Boží a lidský , člověk Kristus Ježíš , Kterýžto dal sebe samého mzdu na vykoupení za všecky , na osvědčení časem svým . K čemuž postaven jsem já za kazatele a apoštola , ( pravduť pravím v Kristu a neklamámť , ) za učitele pohanů u víře a pravdě . Protož chtěl bych , aby se modlili muži na všelikém místě , pozdvihujíce čistých rukou , bez hněvu a bez roztržitosti . Takž také i ženy aby se oděvem slušným s stydlivostí a s středmostí ozdobovaly , ne strojením a křtaltováním sobě vlasů , neb zlatem , anebo perlami , anebo drahým rouchem , Ale ( tak , jakž sluší ženám , kteréž dokazují při sobě zbožnosti , ) dobrými skutky . Žena ať se učí mlčeci , ve všeliké poddanosti . Nebo ženě nedopouštím učiti , ani vládnouti nad mužem , ale aby byla v mlčení . Adam zajisté prve jest stvořen , potom Eva . A Adam nebyl sveden , ale žena svedena jsuci , příčinou přestoupení byla . Ale však spasena bude v plození dětí , jestliže by zůstala u víře , a v lásce , a v posvěcení svém , s středmostí . Věrnáť jest tato řeč , žádá-li kdo biskupství žeť výborné práce žádá . Ale musíť biskup býti bez úhony , jedné manželky muž , bedlivý , středmý , vážný , k hostem přívětivý , způsobný k učení . Ne pijan vína , ne bitec , ani mrzkého zisku žádostivý , ale mírný , ne svárlivý , ne lakomec , Kterýž by dům svůj dobře spravoval , a dítky své měl v poddanosti se vší šlechetností . ( Nebo jestliže kdo domu svého spraviti neumí , kterak o církev Páně pečovati bude ? ) Ne novák , aby snad nadut jsa , neupadl v potupení ďáblovo . A musíť také i svědectví dobré míti od těch , kteříž jsou vně , aby neupadl v pohanění a v osidlo ďáblovo . Takž podobně jáhnové musejí býti poctiví , ne dvojího jazyku , ne mnoho vína pijící , ne žádostiví mrzkého zisku , Mající tajemství víry v svědomí čistém . A ti také ať jsou nejprv zkušeni , a tak ať přisluhují , jsouce bez úhony . Též i manželky jejich musejí býti šlechetné , neutrhavé , středmé , ve všem věrné . Jáhnové buďtež jedné manželky muži , kteříž by své dítky dobře spravovali i své domy . Nebo kteříž by dobře přisluhovali , dobrého stupně sobě dobudou , a mnohé doufanlivosti u víře , kteráž jest v Kristu Ježíši . Totoť píši tobě , maje naději , že brzo přijdu k tobě . Pakliť prodlím , abys věděl , kterak máš v domu Božím chovati se , jenž jest církev Boha živého , sloup a utvrzení pravdy . A v pravdě velikéť jest tajemství zbožnosti , že Bůh zjeven jest v těle , ospravedlněn v Duchu , ukázal se andělům , kázán jest pohanům , uvěřeno jemu na světě , vzhůru přijat jest ve slávu . Duch pak světle praví , že v posledních časích odvrátí se někteří od víry , poslouchajíce duchů bludných a učení ďábelských , V pokrytství lež mluvících , a cejchované majících svědomí své , Zbraňujících ženiti se , přikazujících zdržovati se od pokrmů , kteréž Bůh stvořil k užívání s díkčiněním věřícím a těm , jenž poznali pravdu . Nebo všeliké stvoření Boží dobré jest , a nic nemá zamítáno býti , což se s díků činěním přijímá . Posvěcuje se zajisté skrze slovo Boží a modlitbu . Toto předkládaje bratřím , budeš dobrý služebník Jezukristův , vykrmený slovy víry a pravého učení , kteréhož jsi následoval . Světské pak a babské básně zavrz , ale cvič se v zbožnosti . Nebo tělesné cvičení malého jest užitku , ale zbožnost ke všemu jest užitečná , a má i nynějšího i budoucího života zaslíbení . Věrnáť jest tato řeč a hodná , aby všelijak oblíbena byla . Proto zajisté i pracujeme , i pohanění neseme , že naději máme v Bohu živém , kterýž jest spasitel všech lidí , a zvláště věřících . Ty věci předkládej a uč . Nižádný mladostí tvou nepohrdej , ale buď příkladem věrných v řeči , v lásce , v duchu , u víře , v čistotě . Dokudž k tobě nepřijdu , buďiž pilen čítání , a napomínání , i učení . Nezanedbávej daru , kterýž jest v tobě , jenž jest dán skrze proroctví s vzkládáním rukou starších na tě . O tom přemyšluj , v tom buď ustavičně , aby prospěch tvůj zjevný byl všechněm . Budiž sebe pilen i učení , a v tom trvej ; nebo to čině , i samého sebe spasíš , i ty , kteříž tebe poslouchají . Staršího zuřivě netresci , ale napomínej jako otce , mladších jako bratří , Starých žen jako matek , mladic jako sestr , ve vší čistotě . Vdovy měj v uctivosti , kteréž pravé vdovy jsou . Pakli která vdova syny nebo vnuky má , nechažť se oni učí předně k svému domu pobožnosti dokazovati , a zase rodičům se odplacovati ; neboť jest to chvalitebné a vzácné před obličejem Božím . Kterážť pak právě vdova jest a osaměla , máť naději v Bohu , a trváť na modlitbách a svatých žádostech dnem i nocí . Ale rozkošná , ta živa jsuci , již umřela . Protož jim to přikaž , ať jsou bez úhony . Jestliže pak kdo o své , a zvláště o domácí péče nemá , zapřelť jest víry , a jest horší nežli nevěřící . Vdova buď vyvolená , kteráž by neměla méně šedesáti let , kteráž byla jednoho muže manželka , O níž by svědectví bylo , že dobré skutky činila ; a jestliže dítky své zbožně vychovala , do domu pocestné přijímala , jestliže svatým nohy umývala , jestliže bídným posluhovala , jestliže každého skutku dobrého pilná byla . Ale mladých vdov nepřijímej ; nebo když , nedbajíce na Krista , v chlipnost se vydadí , teprv se vdávati chtějí , Jsouce již hodné odsouzení , protože první víru zrušily . Nýbrž také i zahálejíce , učí se choditi po domích ; a netoliko nedělné , ale jsou i klevetné a všetečné , mluvíce , což nesluší . Protož chci , aby se mladší vdávaly , děti rodily , hospodyně byly , a tak žádné příčiny protivníku nedávaly ku pomlouvání . Nebo již se některé uchýlily zpět po satanovi . Protož má-liť kdo věřící neb která věřící vdovy , opatrujž je , a nebuď obtěžována církev , aby těm , kteréž právě vdovy jsou , postačilo . Předložení , kteříž dobře spravují , dvojí cti hodni jmíni buďte , zvláště ti , kteříž pracují v slovu Božím a v učení . Nebo praví Písmo : Volu mlátícímu nezavížeš úst . A hodenť jest dělník své mzdy . Proti staršímu žaloby nepřijímej , leč pode dvěma nebo třmi svědky . Ty pak , kteříž hřeší , přede všemi tresci , aby i jiní bázeň měli . Osvědčujiť před obličejem Božím a Pána Jezukrista , i vyvolených andělů jeho , abys těchto věcí ostříhal bez přijímání osob , nic nečině podle náchylnosti . Nevzkládej rukou rychle na nižádného , a nepřiúčastňuj se hříchům cizím . Sebe samého ostříhej v čistotě . Nepij již více vody , ale vína skrovně užívej , pro svůj žaludek a časté nemoci své . Některých lidí hříchové prve zjevní jsou , předcházející soud , některých pak i následují . A takž také i skutkové dobří prve zjevní jsou . Což pak jest jinak , ukrýti se nemůže . Kteřížkoli pod jhem jsou služebníci , ať mají pány své za hodné vší uctivosti , aby jméno Boží a učení jeho nebylo rouháno . Kteříž pak mají pány věřící , nechažť jich sobě nezlehčují , protože jsou bratřími , ale tím raději slouží , protože jsou věřící a milí , dobrodiní Božího účastníci . Tomu vyučuj a napomínej . Jestližeť pak kdo jinak učí , a nepovoluje zdravým řečem Pána našeho Jezukrista , a tomu učení , kteréž jest podle zbožnosti , Takovýť jest nadutý , nic neuměje , ale nemoudrost provodí při otázkách a hádkách o slova , z kterýchžto pochází závist , svár , rouhání , zlá domnění , Marné hádky lidí na mysli porušených a pravdy zbavených , domnívajích se , že by zbožnost byla zisk tělesný . Takových se varuj . Jestiť pak zisk veliký zbožnost , s takovou myslí , kteráž na tom , což má , přestati umí . Nic jsme zajisté nepřinesli na tento svět , bezpochyby že také nic odnésti nemůžeme . Ale majíce pokrm a oděv , na tom přestaneme . Kteříž pak chtí zbohatnouti , upadají v pokušení , a v osidlo , a v žádosti mnohé nerozumné a škodlivé , kteréž pohřižují lidi v zahynutí a v zatracení . Kořen zajisté všeho zlého jestiť milování peněz , kterýchžto někteří žádostivi jsouce , pobloudili od víry a sami se naplnili bolestmi mnohými . Ale ty , ó člověče Boží , takových věcí utíkej , následuj pak spravedlnosti , zbožnosti , víry , lásky , trpělivosti , tichosti . Bojuj ten dobrý boj víry , dosáhni věčného života , k němuž i povolán jsi , a vyznals dobré vyznání před mnohými svědky . Přikazujiť tobě před Bohem , kterýž všecko obživuje , a před Kristem Ježíšem , kterýž osvědčil před Pontským Pilátem dobré vyznání , Abys ostříhal přikázání tohoto , chovaje se bez poskvrny a bez úhony , až do zjevení se Pána našeho Ježíše Krista , Kteréž časem svým ukáže ten blahoslavený a sám mocný , Král kralujících a Pán panujících , Kterýž sám má nesmrtelnost , a přebývá v světle nepřistupitelném , jehož žádný z lidí neviděl , aniž viděti může , kterémužto čest a síla věčná . Amen . Bohatým tohoto světa přikazuj , ať nejsou vysokomyslní a ať nedoufají v nejistém zboží , ale v Bohu živém , kterýž dává nám hojnost všeho ku požívání . A ať dobře činí , a bohatnou v dobrých skutcích , a snadní ať jsou k udílení , i přívětiví , Tak sobě skládajíce základ dobrý k času budoucímu , aby dosáhli věčného života . Ó Timotee , cožť jest svěřeno , ostříhej , utíkaje bezbožných daremních křiků a odporů falešně nazvaného umění , Kterýmž někteří chlubíce se , z strany víry pobloudili od cíle . Milost Boží s tebou . Amen . K Timoteovi první list psán byl z Laodicie , města hlavního Frygie Pakacianské . Pavel , apoštol Ježíše Krista , skrze vůli Boží , podle zaslíbení života , kterýž jest v Kristu Ježíši , Timoteovi milému synu : Milost , milosrdenství a pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše Pána našeho . Díky činím Bohu , jemuž sloužím , jako i předkové moji , v svědomí čistém , z toho , že mám na tě ustavičnou pamět na svých modlitbách ve dne i v noci , Žádaje viděti tebe , zpomínaje na tvé slzy , abych radostí naplněn byl , Rozpomínaje se na tu víru , kteráž v tobě jest bez pokrytství , kteráž byla nejprv v bábě tvé Loidě , a v matce tvé Eunice , a tak smyslím , že i v tobě . Pro kteroužto příčinu napomínám tebe , abys rozněcoval v sobě dar Boží , kterýžť jest dán skrze vzkládání rukou mých . Nebo nedal nám Bůh ducha bázně , ale moci , a milování , a mysli způsobné . Protož nestyď se za svědectví Pána našeho , ani za mne , vězně jeho , ale čitedlen buď úzkostí přicházejících pro evangelium podle moci Boží , Kterýž spasil nás , a povolal povoláním svatým , ne podle skutků našich , ale podle uložení svého a milosti nám dané v Kristu Ježíši před časy věků , Nyní pak teprv zjevené skrze příští Spasitele našeho Jezukrista , kterýž zahladil smrt , život pak na světlo vyvedl , i nesmrtelnost skrze evangelium , Jehožto já ustanoven jsem kazatelem , a apoštolem , i učitelem pohanů . A pro tu příčinu toto všecko trpím , ale nestydímť se za to ; nebo vím , komu jsem uvěřil , a jist jsem tím , že mocen jest toho , což jsem u něho složil , ostříhati až do onoho dne . Mějž jistý příklad zdravých řečí , kteréž jsi slýchal ode mne , u víře a v lásce , kteráž jest v Kristu Ježíši . Výborného toho pokladu ostříhej , skrze Ducha svatého přebývajícího v nás . Víš snad o tom , že se odvrátili ode mne všickni , kteříž jsou v Azii , z nichžto jest Fygellus a Hermogenes . Dejž milosrdenství Pán domu Oneziforovu ; nebo často mi činil pohodlí , aniž se styděl za řetězy mé . Nýbrž přišed do Říma , pilně mne hledal , a nalezl . Dejž jemu Pán nalézti milosrdenství u Pána v onen den . A jak mi mnoho posluhoval v Efezu , ty výborně víš . Protož ty , synu můj , zmocniž se v milosti , kteráž jest v Kristu Ježíši . A což jsi slyšel ode mne před mnohými svědky , svěřujž to lidem věrným , kteříž by způsobní byli i jiné učiti . A tak ty snášej protivenství , jako ctný rytíř Ježíše Krista . Žádný , kdož rytěřuje , neplete se v obecné živnosti , aby se svému hejtmanu líbil . A jestliže by kdo i bojoval , nebudeť korunován , leč by řádně bojoval . Pracovati musí i oráč , prve nežli užitku okusí . Rozuměj , coť pravím , a dejž tobě Pán ve všem smysl pravý . Pamatujž na to , že Ježíš Kristus vstal z mrtvých , jenž jest z semene Davidova , podle evangelium mého . V kterémžto protivenství trpím , až i vězení , jako bych zločinec byl , ale slovo Boží není u vězení . Protož všecko to snáším pro vyvolené Boží , aby i oni spasení došli , kteréžto jest v Kristu Ježíši , s slavou věčnou . Věrná jest tato řeč . Nebo jestližeť jsme s ním zemřeli , tedy také spolu s ním živi budeme . A trpíme-liť , budeme také spolu s ním kralovati ; pakli ho zapíráme , i onť nás zapře . A jsme-liť nevěrní , onť zůstává věrný ; zapříti sám sebe nemůže . Tyto věci připomínej , s osvědčováním před obličejem Páně , a ať se o slova nevadí , nebo to k ničemu není užitečné , ale jest ku podvrácení posluchačů . Pilně se snažuj vydati sebe Bohu milého dělníka , za nějž by se nebylo proč styděti , a kterýž by právě slovo pravdy rozděloval . Bezbožných pak těch křiků daremních varuj se , neboť velmi rozmnožují bezbožnost , A řeč jejich jako rak rozjídá se . Z nichžto jest Hymeneus a Filétus , Kteříž při pravdě pobloudili od cíle , pravíce , že by se již stalo vzkříšení , a převracejí víru některých . Ale pevný základ Boží stojí , maje znamení toto : Znáť Pán ty , kteříž jsou jeho , a opět : Odstup od nepravosti každý , kdož vzývá jméno Kristovo . V domu pak velikém netoliko jsou nádoby zlaté a stříbrné , ale také dřevěné i hliněné , a některé zajisté ke cti , některé pak ku potupě . Protož jestliže by se kdo očistil od těch věcí , bude nádobou ke cti , posvěcenou , a užitečnou Pánu , ke všelikému skutku dobrému hotovou . Mládenčích pak žádostí utíkej , ale následuj spravedlnosti , víry , lásky , pokoje , s těmi , kteříž vzývají Pána z srdce čistého . Bláznivých pak a nevzdělavatelných otázek varuj se , věda , že plodí sváry . Na služebníka pak Božího nesluší vaditi se , ale aby byl přívětivý ke všem , způsobný k učení , trpělivý , Kterýž by v tichosti vyučoval ty , jenž se pravdě protiví , zda by někdy dal jim Bůh pokání ku poznání pravdy , Aby sami k sobě přijdouce , dobyli se z osidla ďáblova , od něhož jsou zjímáni k vykonávání jeho vůle . Toto pak věz , že v posledních dnech nastanou časové nebezpeční . Nebo nastanou lidé sami sebe milující , peníze milující , chlubní , pyšní , zlolejci , rodičů neposlušní , nevděční , bezbožní , Nelítostiví , smluv nezdrželiví , utrhači , nestředmí , plaší , kterýmž nic dobrého milo není , Zrádci , přívažčiví , nadutí , rozkoší milovníci více nežli Boha , Mající způsob pobožnosti , ale moci její zapírajíce , a od takových se odvracuj . Nebo z těch jsou i ti , kteříž nacházejí do domů , a jímajíce , vodí ženky obtížené hříchy , jenž vedeny bývají rozličnými žádostmi , Kteréž vždycky se učí , ale nikdy ku poznání pravdy přijíti nemohou . Jakož zajisté Jannes a Jambres zprotivili se Mojžíšovi , tak i tito protiví se pravdě , lidé na mysli porušení a při víře spletení . Ale nebudouť více prospívati . Nebo nemoudrost jejich zjevná bude všechněm , jako i oněchno byla . Ale ty jsi došel mého učení , způsobu života mého , úmyslu , víry , snášelivosti , lásky , trpělivosti , Protivenství , utrpení , kteráž na mne přišla v Antiochii , v Ikonii , a v Lystře ; kterážto protivenství snášel jsem , ale ze všech vysvobodil mne Pán . A takž i všickni , kteříž chtějí zbožně živi býti v Kristu Ježíši , protivenství míti budou . Zlí pak lidé a svůdcové prospívati budou ze zlého v horší , i jiné v blud uvodíce , i sami bludem pojati jsouce . Ale ty zůstávej v tom , čemužs se naučil a cožť jest svěřeno , věda , od kohos se naučil . A že hned od dětinství svatá Písma znáš , kteráž tě mohou moudrého učiniti k spasení skrze víru , kteráž jest v Kristu Ježíši . Všeliké zajisté Písmo od Boha jest vdechnuté , a užitečné k učení , k trestání , k napravování , k správě , kteráž náleží k spravedlnosti , Aby byl dokonalý člověk Boží , ke všelikému skutku dobrému hotový . Protož já osvědčuji před obličejem Božím a Pána Jezukrista , kterýž má souditi živé i mrtvé v den zjevení svého a království svého , Kaž slovo Boží , ponoukej včas nebo nevčas , tresci , žehři , napomínej , ve vší tichosti a učení . Nebo přijde čas , že zdravého učení nebudou přijímati , ale majíce svrablavé uši , podle svých vlastních žádostí shromažďovati sami sobě budou učitele . A odvrátíť uši od pravdy , a k básněm obrátí . Ale ty ve všem buď bedliv , protivenství snášej , dílo kazatele konej , dokazuj toho dostatečně , že jsi věrný Kristův služebník . Neb já se již k tomu blížím , abych obětován byl , a čas rozdělení mého nastává . Boj výborný bojoval jsem , běh jsem dokonal , víru jsem zachoval . Již za tím odložena jest mi koruna spravedlnosti , kterouž dá mi v onen den Pán , ten spravedlivý soudce , a netoliko mně , ale i všechněm těm , kteříž milují příští jeho . Přičiň se k tomu , abys ke mně brzo přišel . Nebo Démas mne opustil , zamilovav tento svět , a šel do Tessaloniky , Krescens do Galacie , Titus do Dalmacie . Sám toliko Lukáš se mnou jest . Marka vezmi s sebou ; nebo jest mi velmi potřebný k službě . Tychikať jsem poslal do Efezu . Truhličku , kteréž jsem nechal v Troadě u Karpa , když půjdeš , přines s sebou , i knihy , zvláště pergamén . Alexander kotlář mnoho mi zlého způsobil ; odplatiž jemu Pán podle skutků jeho . Kteréhož i ty se vystříhej ; nebo velmi se protivil řečem našim . Při prvním mém odpovídání žádný se mnou nebyl , ale všickni mne opustili . Nebudiž jim to počítáno za hřích . Pán pak byl se mnou a posilnil mne , aby skrze mne utvrzeno bylo kázání o Kristu , a aby je slyšeli všickni národové . I vytržen jsem byl z úst lva . A vysvobodíť mne Pán od každého skutku zlého a zachová k království svému nebeskému , jemuž sláva na věky věků . Amen . Pozdrav Prišky a Akvile , i Oneziforova domu . Erastus zůstal v Korintu , Trofima pak nechal jsem v Milétu nemocného . Pospěš před zimou přijíti ke mně . Pozdravuje tebe Eubulus a Pudens a Línus a Klaudia , i všickni bratří . Pán Ježíš Kristus budiž s duchem tvým . Milost Boží s vámi . Amen . List tento druhý psán jest z Říma k Timoteovi , ( kterýž první v Efezu za biskupa skrze vzkládání rukou zřízen byl , ) když Pavel opět po druhé se stavěl před císařem Neronem . Pavel , služebník Boží , apoštol pak Ježíše Krista , podle víry vyvolených Božích a známosti pravdy , kteráž jest podle zbožnosti , K naději života věčného , kterýž zaslíbil před časy věků ten , jenž nikdy neklamá , Bůh , zjevil pak časy svými , Totiž to slovo své , skrze kázání mně svěřené , podle zřízení Spasitele našeho Boha , Titovi , vlastnímu synu u víře obecné : Milost , milosrdenství a pokoj od Boha Otce a Pána Jezukrista Spasitele našeho . Z té příčiny zanechal jsem tebe v Krétě , abys to , čehož tam ještě potřebí , spravil a ustanovil po městech starší , jakož i já při tobě jsem zřídil : Jest-li kdo bez úhony , jedné manželky muž , dítky maje věřící , na kteréž by nemohlo touženo býti , že by byli bujní , anebo nepoddaní . Neboť biskup má býti bez úhony , jako Boží šafář , ne svémyslný , ne hněvivý , ne pijan vína , ne bijce , ne žádostivý mrzkého zisku , Ale přívětivý k hostem , dobrotivý , opatrný , spravedlivý , svatý , zdrželivý , Pilně se přídržící věrné řeči v učení Božím , aby mohl i napomínati učením zdravým , i ty , kteříž odpírají , přemáhati . Neboť jsou mnozí nepoddaní , marnomluvní , i svůdcové myslí lidských , zvláště ti , jenž jsou z obřízky . Jimž musejí ústa zacpána býti ; kteříž celé domy převracejí , učíce neslušným věcem , pro mrzký zisk . Řekl jeden z nich , vlastní jejich prorok , že Kretenští jsou vždycky lháři , zlá hovada , břicha lenivá . Svědectví to pravé jest . A protož tresciž je přísně , ať jsou zdraví u víře , Nešetříce Židovských básní , a přikázání lidí těch , jenž se odvracují od pravdy . Všecko zajisté čisté jest čistým , poskvrněným pak a nevěřícím nic není čistého , ale poskvrněná jest i mysl jejich i svědomí . Vypravují o tom , že Boha znají , ale skutky svými toho zapírají , ohavní jsouce , a nepoddaní , a ke všelikému skutku dobrému nehodní . Ty pak mluv , což sluší na zdravé učení . Starci ať jsou střízliví , vážní , opatrní , zdraví u víře , v lásce , v snášelivosti . Tak také i staré ženy ať chodí zbožně , v oděvu příslušném a ať nejsou převrhlé , ani mnoho vína pijící , dobrým věcem učící , Aby mladice vyučovaly , kterak by muže své i dítky řádně milovaly , A byly šlechetné , čistotné , netoulavé , dobrotivé , mužům svým poddané , aby nebylo dáno v porouhání slovo Boží . Takž i mládenců napomínej k středmosti , Ve všech věcech sebe samého vydávaje za příklad dobrých skutků , a zachovávaje v učení celost , vážnost , Slovo zdravé bez úhony , aby ten , jenž by se protivil , zastyděti se musil , nemaje co zlého mluviti o vás . Služebníky uč , ať jsou poddáni pánům svým , ve všem jim se líbíce , neodmlouvajíce , Neokrádajíce , ale ve všem věrnosti pravé dokazujíce , aby učení Spasitele našeho Boha ve všem ozdobovali . Zjevilať se jest zajisté ta milost Boží spasitelná všechněm lidem , Vyučující nás , abychom odřeknouce se bezbožnosti a světských žádostí , střízlivě , a spravedlivě , a zbožně živi byli na tomto světě , Očekávajíce té blahoslavené naděje a příští slávy velikého Boha a Spasitele našeho Jezukrista , Kterýž dal sebe samého za nás , aby nás vykoupil od všeliké nepravosti , a očistil sobě samému lid zvláštní , horlivě následovný dobrých skutků . Toto mluv , a napomínej , a tresci mocně . Žádný tebou nepohrzej . Napomínej jich , ať jsou knížatům a mocnostem poddáni , jich poslušni , a ať jsou k každému skutku dobrému hotovi . Žádnému ať se nerouhají , nejsou svárliví , ale přívětiví , dokazujíce všeliké tichosti ke všem lidem . Byliť jsme zajisté i my někdy nesmyslní , tvrdošijní , bloudící , sloužíce žádostem a rozkošem rozličným , v zlosti a v závisti bydlíce , ohyzdní , vespolek se nenávidíce . Ale když se zjevila dobrota a láska k lidem Spasitele našeho Boha , Ne z skutků spravedlnosti , kteréž bychom my činili , ale podle milosrdenství svého spasil nás , skrze obmytí druhého narození , a obnovení Ducha svatého , Kteréhož vylil na nás hojně , skrze Jezukrista Spasitele našeho , Abychom , ospravedlněni jsouce milostí jeho , byli dědicové v naději života věčného . Věrnáť jest řeč tato , a chciť , abys těch věcí potvrzoval , ať se snaží v dobrých skutcích předčiti všickni , kteříž uvěřili Bohu . A toť jsou ty věci dobré , i lidem užitečné . Nemoudré pak otázky , a vyčítání rodů , a sváry , a hádky o věci zákonní zastavuj ; nebť jsou neužitečné a marné . Člověka kacíře po jednom neb druhém napomínání vyvrz , Věda , že takový jest převrácený , a hřeší , svým vlastním soudem jsa odsouzen . Když pošli k tobě Artemana aneb Tychika , snaž se přijíti ke mně do Nikopolim ; neb jsem umínil tu přes zimu pobýti . Zéna , učeného v Zákoně , a Apollo s pilností vyprovoď , ať v ničemž nemají nedostatku . A nechažť se také učí i naši v dobrých skutcích předčiti , a zvláště , kdež jsou toho potřeby , aby nebyli neužiteční . Pozdravují tě , kteříž jsou se mnou , všickni . Pozdraviž těch , kteříž nás milují u víře . Milost Boží budiž se všemi vámi . Amen . K Titovi , kterýž první biskup církve Kretenské skrze vzkládání rukou zřízen byl , psán z Nikopoli města Macedonského . Pavel , vězeň Krista Ježíše , a Timoteus bratr , Filemonovi milému , a pomocníku našemu , A Apfie sestře milé , a Archippovi spolurytíři našemu , i vší církvi , kteráž jest v domě tvém : Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Jezukrista . Díky činím Bohu svému , vždycky zmínku o tobě čině na svých modlitbách , Slyše o lásce tvé a víře , kterouž máš ku Pánu Ježíšovi , i ke všechněm svatým , Aby společnost víry tvé mocná byla a tudy poznáno býti mohlo , cožkoli dobrého jest v vás skrze Krista Ježíše . Radost zajisté máme velikou , a potěšení z lásky tvé , že srdce svatých občerstvena jsou skrze tebe , bratře . Protož ačkoli mnohou smělost mám v Kristu rozkázati tobě , což by náleželo , Však pro lásku raději tebe prosím , jsa již takový , totiž Pavel starý , a nyní i vězeň Ježíše Krista . Prosímť pak tebe za syna svého , kteréhož jsem zplodil v vězení svém , Onezima , Kterýž byl někdy tobě neužitečný , ale nyní tobě i mně velmi užitečný , jehožť jsem odeslal . Protož ty jej , ( totiž srdce mé , ) přijmi . Kteréhožto já chtěl jsem byl při sobě zanechati , aby mi posluhoval místo tebe v vězení , kteréž trpím pro evangelium ; Ale bez vědomí tvého nechtěl jsem nic učiniti , aby dobrý skutek tvůj nebyl jako bezděky , ale z dobré vůle . Ano snad proto byl odšel na chvíli , abys jej potom věčného měl , Již ne jako služebníka , ale více než služebníka , totiž bratra milého , zvláště mně , a čím víc tobě , i podle těla , i v Pánu . Protož máš-li mne za tovaryše , přijmiž jej , jako mne . Jestližeť pak v čem ublížil , anebo jest-liť co dlužen , to mně přičti . Já Pavel psal jsem svou rukou , jáť zaplatím ; ať nedím tobě , že ty i sám sebe jsi mi dlužen . Tak , bratře , ať já uživu tebe v Pánu ; očerstviž srdce mé v Pánu . Jist jsa tvým poslušenstvím , tak jsem tobě napsal , věda , že i více , nežli pravím , učiníš . A mezi tím připraviž mi také hospodu ; neboť naději mám , že k modlitbám vašim budu vám navrácen . Pozdravují tě Epafras , ( spoluvězeň můj pro Krista Ježíše , ) Marek , Aristarchus , Démas a Lukáš , pomocníci moji . Milost Pána našeho Jezukrista budiž s duchem vaším . Amen . List tento k Filemonovi psán byl z Říma po Onezimovi služebníku . Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky , v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého , Kteréhož ustanovil dědicem všeho , skrze něhož i věky učinil . Kterýžto jsa blesk slávy , a obraz osoby jeho , a zdržuje všecko slovem mocnosti své , očištění hříchů našich skrze sebe samého učiniv , posadil se na pravici velebnosti na výsostech , Tím důstojnější nad anděly učiněn , čím vyvýšenější nad ně jméno dědičně obdržel . Nebo kterému kdy z andělů řekl : Syn můj jsi ty , já dnes zplodil jsem tebe ? A opět : Já budu jemu Otcem , a on mi bude Synem ? A opět , když uvodí prvorozeného na okršlek země , dí : A klanějte se jemu všickni andělé Boží . A o andělích zajisté dí : Kterýž činí anděly své duchy , a služebníky své plamen ohně ; Ale k Synu dí : Stolice tvá , ó Bože , trvá na věky věků , berla pravosti jestiť berla království tvého . Miloval jsi spravedlnost , a nenáviděl jsi nepravosti , protož pomazal tebe , ó Bože , Bůh tvůj olejem veselé nad spoluúčastníky tvé . A opět : Ty , Pane , na počátku založil jsi zemi , a díla rukou tvých jsouť nebesa . Onať pominou , ty pak zůstáváš ; a všecka jako roucho zvetšejí , A jako oděv svineš je , i budouť změněna . Ale ty jsi vždycky tentýž , a léta tvá nikdy nepřestanou . A kterému kdy z andělů řekl : Seď na pravici mé , dokavadž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých ? Zdaliž všickni nejsou služební duchové , kteříž posíláni bývají k službě pro ty , jenž mají dědičně obdržeti spasení ? Protož musímeť my tím snažněji šetřiti toho , což jsme slýchali , aby nám to nevymizelo . Nebo poněvadž skrze anděly mluvené slovo bylo pevné , a každé přestoupení a neposlušenství vzalo spravedlivou odměnu pomsty , Kterakž my utečeme , takového zanedbávajíce spasení ? Kteréžto nejprvé začalo vypravováno býti skrze samého Pána , od těch pak , kteříž Pána slýchali , nám utvrzeno jest . Čemuž i Bůh svědectví vydával skrze divy a zázraky , a rozličné moci , i podělování Duchem svatým , podle vůle své . Nebo nepoddal andělům okršlku země budoucího , o kterémž mluvíme . Osvědčilť jest pak na jednom místě jeden , řka : Co jest člověk , že naň pomníš , aneb syn člověka , že na něj patříš . Maličkos jej menšího andělů učinil , slavou a ctí korunoval jsi ho , a ustanovils jej nad dílem rukou svých . Všecko jsi podmanil pod nohy jeho . A kdyžť jest jemu všecko poddal , tedy ničeho nezanechal nepodmaněného jemu . Ačkoli nyní ještě nevidíme , aby jemu všecko poddáno bylo . Ale toho maličko nižšího andělů , vidíme Ježíše , pro utrpení smrti slávou a ctí korunovaného , aby z milosti Boží za všecky okusil smrti . Slušeloť zajisté na toho , pro kteréhož jest všecko , a skrze kteréhož jest všecko , aby mnohé syny přiveda k slávě , vůdce spasení jejich skrze utrpení dokonalého učinil . Nebo i ten , jenž posvěcuje , i ti , kteříž posvěceni bývají , z jednoho jsou všickni . Pro kteroužto příčinu nestydí se jich nazývati bratřími , Řka : Zvěstovati budu jméno tvé bratřím svým , uprostřed shromáždění prozpěvovati budu tobě . A opět : Já budu v něm doufati . A opět : Aj , já a dítky , kteréž dal mi Bůh . Poněvadž tedy dítky účastnost mají těla a krve , i on též podobně účasten jest jich , aby skrze smrt zahladil toho , kterýž má vládařství smrti , to jest ďábla , A abyvysvobodil ty , kteřížto bázní smrti po všecken čas života svéhopodrobeni byli v službu . Neboť nepřijal andělů , ale símě Abrahamovo přijal . A protož ve všem připodobněn býti měl bratřím , aby milosrdný byl a věrný nejvyšší kněz v tom , což by u Boha k očištění hříchů lidu jednáno býti mělo . Nebo že jest i sám trpěl , pokoušín byv , může také pokušení trpícím spomáhati . A protož , bratří svatí , povolání nebeského účastníci , spatřujte apoštola a nejvyššího kněze vyznání našeho , Krista Ježíše , Věrného tomu , kdož jej ustanovil , jako i Mojžíš byl věrný ve všem domě jeho . Tím větší zajisté slávy tento nad Mojžíše jest hoden , čím větší má čest stavitel nežli sám dům . Nebo všeliký dům ustaven bývá od někoho , ten pak , kdož všecky tyto věci ustavěl , Bůh jest . A Mojžíš zajisté věrný byl v celém domě jeho , jako služebník , na osvědčení toho , což potom mělo mluveno býti . Ale Kristus , jakožto Syn , vládne nad domem svým . Kterýžto dům my jsme , jestliže tu svobodnou doufanlivost , a tu chloubu naděje až do konce pevnou zachováme . Protož jakž praví Duch svatý : Dnes , uslyšeli-li byste hlas jeho , Nezatvrzujtež srdcí svých , jako při onom popouzení Boha v den pokušení toho na poušti ; Kdežto pokoušeli mne otcové vaši , zkusiliť jsou mne , a viděli skutky mé po čtyřidceti let . Protož hněviv jsem byl na pokolení to , a řekl jsem : Tito vždycky bloudí srdcem , a nepoznávají cest mých . Takže jsem přisáhl v hněvě svém , že nevejdou v odpočinutí mé . Viztež , bratří , aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé , a nevěrné , kteréž by odstupovalo od Boha živého . Ale napomínejte se vespolek po všecky dny , dokavadž se dnes jmenuje , aby někdo nebyl zatvrzen oklamáním hřícha . Účastníci zajisté Krista učiněni jsme , jestliže však ten počátek podstaty až do konce pevný zachováme . Protož dokudž se říká : Dnes , uslyšeli-li byste hlas jeho , nezatvrzujte srdcí svých , jako při onom popouzení Boha . Nebo někteří slyševše , popouzeli ho , ale ne všickni , jenž vyšli z Egypta skrze Mojžíše . Na které se pak hněval čtyřidceti let ? Zdali ne na ty , kteříž hřešili , jejichžto těla padla na poušti ? A kterým zapřisáhl , že nevejdou do odpočinutí jeho ? Však těm , kteříž byli neposlušní . A vidíme , že jsou nemohli vjíti pro nevěru . Bojmež se tedy , aby snad opustě zaslíbení o vjití do odpočinutí jeho , neopozdil se někdo z vás . Nebo i nám zvěstováno jest , jako i oněmno , ale neprospěla jim řeč slyšená , nepřipojená k víře , když slyšeli . Neboť vcházíme v odpočinutí my , kteříž jsme uvěřili , jakož řekl : Protož jsem přisáhl v hněvě svém , žeť nevejdou v odpočinutí mé , ačkoli dávno odpočinul Bůh , hned po vykonání skutků od ustanovení světa . Nebo pověděl na jednom místě o sedmém dni takto : I odpočinul Bůh dne sedmého ode všech skutků svých . A tuto zase : Že nevejdou v odpočinutí mé . A poněvadž vždy na tom jest , že někteří mají vjíti do něho , a ti , kterýmž prvé zvěstováno jest , nevešli pro svou nevěru , Opět ukládá den jakýsi , Dnes , pravě skrze Davida , po takovém času , jakož řečeno jest , Dnes uslyšíte-li hlas jeho , nezatvrzujte srdcí svých . Nebo byť byl Jozue v odpočinutí je uvedl , nebylť by potom mluvil o jiném dni . A protož zůstáváť svátek lidu Božímu . Neb kdožkoli všel v odpočinutí jeho , takéť i on odpočinul od skutků svých , jako i Bůh od svých . Snažmež se tedy vjíti do toho odpočinutí , aby někdo neupadl v týž příklad nedověry . Živáť jest zajisté řeč Boží a mocná , a pronikavější nad všeliký meč na obě straně ostrý , a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v kostech , a rozeznává myšlení i mínění srdce . A neníť žádného stvoření , kteréž by nebylo zjevné před obličejem jeho , nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho , o kterémž jest řeč naše . Protož majíce nejvyššího kněze velikého , kterýžto pronikl nebesa , Ježíše Syna Božího , držmež vyznání naše . Nebo nemáme nejvyššího kněže , kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich , ale zkušeného ve všem nám podobně , kromě hříchu . Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti , abychom dosáhli milosrdenství , a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný . Všeliký zajisté nejvyšší kněz z lidu vzatý za lidi bývá postaven v těch věcech , kteréž u Boha mají jednány býti , totiž aby obětoval i dary i oběti za hříchy , Kterýž by mohl , jakž sluší , lítost míti nad neznajícími a bloudícími , jsa i sám obklíčen nemocí . A pro ni povinen jest , jakož za lid , tak i za sebe samého obětovati oběti za hříchy . A aniž kdo sobě sám té cti osobuje , ale ten , kterýž by byl povolán od Boha , jako i Aron . Tak i Kristus ne sám sobě té cti osobil , aby byl nejvyšším knězem , ale ten , kterýž řekl jemu : Syn můj jsi ty , já dnes zplodil jsem tebe . Jakž i jinde praví : Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova . Kterýž za dnů těla svého modlitby a ponížené prosby k tomu , kterýž ho mohl zachovati od smrti , s křikem velikým a slzami obětoval , a uslyšán jest i vysvobozen z toho , čehož se strašil . A ačkoli byl Syn Boží , z toho však , což strpěl , naučil se poslušenství . A tak dokonalý jsa , učiněn jest všechněm sebe poslušným původem spasení věčného , Nazván jsa od Boha nejvyšším knězem podlé řádu Melchisedechova . O kterémž mnoho by se mělo mluviti , a to nesnadných věci k vypravení , ale vy jste nezpůsobných uší . Nebo měvše býti v tak dlouhém času mistři , opět potřebujete učeni býti prvním počátkům výmluvností Božích , a učiněni jste mléka potřebující , a ne pokrmu hrubšího . Kdožkoli zajisté mléka se drží , nechápá slova spravedlnosti ; ( nebo nemluvně jest ) . Ale dokonalých jest hrubý pokrm , totiž těch , kteříž pro zvyklost mají smysly způsobné k rozeznání dobrého i zlého . Protož opustíce řeč počátku Kristova , k dokonalosti se nesme , ne opět zakládajíce gruntu pokání z skutků mrtvých , a víry v Boha , Křtů učení , vzkládání rukou , a vzkříšení z mrtvých , i soudu věčného . A toť učiníme , dopustí-li Bůh . Nebo nemožné jest jednou již osvíceným , kteříž i zakusili daru nebeského , a účastníci učiněni byli Ducha svatého , Okusili také dobrého Božího slova , a moci věka budoucího , Kdyby padli , zase obnoviti se ku pokání , jakožto těm , kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího , a v porouhání vydávají . Země zajisté , kteráž často na sebe přicházející déšť pije , a rodí bylinu příhodnou těm , od kterýchž bývá dělána , dochází požehnání od Boha . Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest , a blízká zlořečení , jejížto konec bývá spálení . My pak , nejmilejší , nadějemeť se o vás lepších věcí , a náležejících k spasení , ač pak koli tak mluvíme . Neboť není nespravedlivý Bůh , aby se zapomenul na práci vaši a na pracovitou lásku , kteréž jste dokazovali ke jménu jeho , slouživše svatým , a ještě sloužíce . Žádámeť pak , aby jeden každý z vás až do konce prokazoval tu opravdovou pilnost k nabytí plné jistoty naděje , Tak abyste nebyli líní , ale následovníci těch , kteříž skrze víru a snášelivost obdrželi dědictví zaslíbené . Abrahamovi zajisté zaslíbení čině Bůh , když neměl skrze koho většího přisáhnouti , přisáhl skrze sebe samého , Řka : Jistě požehnám velmi tobě , a velice rozmnožím tebe . A tak trpělivě očekávaje , dosáhl zaslíbení . Lidé zajisté skrze většího , nežli jsou sami , přisahají , a všeliké rozepře mezi nimi konec jest , když bývá potvrzena přísahou . A takž Bůh , chtěje dostatečně ukázati dědicům zaslíbení svých neproměnitelnost rady své , vložil mezi to přísahu , Abychom skrze ty dvě věci nepohnutelné , ( v nichž nemožné jest , aby Bůh klamal ) , měli přepevné potěšení , my , kteříž jsme se utekli k obdržení předložené naděje . Kteroutož máme jako kotvu duše , i bezpečnou i pevnou , a vcházející až do vnitřku za oponu , Kdežto předchůdce náš pro nás všel Ježíš , jsa učiněn podle řádu Melchisedechova nejvyšším knězem na věky . Nebo ten Melchisedech byl král Sálem , kněz Boha nejvyššího , kterýž vyšel v cestu Abrahamovi , navracujícímu se od pobití králů , a dal jemu požehnání . Kterémužto Abraham i desátek dal ze všeho . Kterýž nejprvé vykládá se král spravedlnosti , potom pak i král Sálem , to jest král pokoje , Bez otce , bez matky , bez rodu , ani počátku dnů , ani skonání života nemaje , ale připodobněn jsa Synu Božímu , zůstává knězem věčně . Pohleďtež tedy , kteraký ten byl , jemuž i desátky z kořistí dal Abraham patriarcha . A ješto ti , kteříž jsou z synů Léví kněžství přijímající , přikázaní mají desátky bráti od lidu podle Zákona , to jest od bratří svých , ačkoli pošlých z bedr Abrahamových , Tento pak , jehož rod není počten mezi nimi , desátky vzal od Abrahama , a tomu , kterýž měl zaslíbení , požehnání dal . A jistě beze všeho odporu menší od většího požehnání béře . A tuto desátky berou smrtelní lidé , ale tamto ten , o němž se vysvědčuje , že jest živ . A ať tak dím , i sám Léví , kterýž desátky béře , v Abrahamovi desátky dal . Nebo ještě v bedrách otce byl , když vyšel proti němu Melchisedech . A protož byla-liť dokonalost spasení skrze Levítské kněžství , ( nebo za toho kněžství vydán jest lidu Zákon , ) jakáž toho byla potřeba , aby jiný kněz podle řádu Melchisedechova povstal , a nebyl již více podle řádu Aronova jmenován ? A poněvadž jest kněžství přeneseno , musiloť také i Zákona přenesení býti . Nebo ten , o kterémž se to praví , jiného jest pokolení , z kteréhožto žádný při oltáři v službě nebyl . Zjevné jest zajisté , že z pokolení Judova pošel Pán náš , o kterémžto pokolení nic z strany kněžství nemluvil Mojžíš . Nýbrž hojněji to zjevné jest i z toho , že povstal jiný kněz podle řádu Melchisedechova , Kterýžto učiněn jest knězem ne podle zákona přikázaní tělesného , ale podle moci života neporušitelného . Nebo svědčí Písmo , řka : Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova . Stalo se zajisté složení onoho předešlého přikázaní , protože bylo mdlé a neužitečné . Nebo ničehož k dokonalosti nepřivedl Zákon , ale na místo jeho uvedena lepší naděje , skrze niž přibližujeme se k Bohu . A to tím lepší , že ne bez přísahy . Nebo onino bez přísahy kněžími učiněni bývali , tento pak s přísahou , skrze toho , kterýž řekl k němu : Přisáhl Pán , a nebudeť toho litovati : Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova . Takť lepší smlouvy prostředníkem učiněn jest Ježíš . A také onino mnozí bývali kněží , protože smrt bránila jim vždycky trvati ; Ale tento poněvadž zůstává na věky , věčné má kněžství . A protož i dokonale spasiti může všecky přistupující skrze něj k Bohu , vždycky jsa živ k orodování za ně . Takovéhoť zajisté nám slušelo míti nejvyššího kněze , svatého , nevinného , nepoškvrněného , odděleného od hříšníků , a jenž by vyšší nad nebesa učiněn byl , Kterýž by nepotřeboval na každý den , jako onino kněží , nejprv za své vlastní hříchy oběti obětovati , potom za za hříchy lidu . Neboť jest to učinil jednou , samého sebe obětovav . Zákon zajisté lidi mající nedostatky ustavoval za nejvyšší kněží , ale slovo přísežné , kteréž se stalo po Zákonu , ustanovilo Syna Božího dokonalého na věky . Ale summa toho mluvení tato jest , že takového máme nejvyššího kněze , kterýž se posadil na pravici trůnu velebnosti v nebesích . Služebník jsa svatyně , a pravého toho stánku , kterýž Pán vzdělal , a ne člověk . Všeliký zajisté nejvyšší kněz k obětování darů a obětí bývá ustanoven , a protož potřebí bylo , aby i tento měl , co by obětoval . Nebo kdyby byl na zemi , aniž by knězem byl , když by zůstávali ti kněží , kteříž obětují dary podle Zákona , Sloužíce podobenství a stínu nebeských věcí , jakož Mojžíšovi od Boha řečeno bylo , když dokonávati měl stánek : Hlediž , prý , abys udělal všecko ku podobenství , kteréžť jest ukázáno na hoře . Nyní pak tento náš nejvyšší kněz tím důstojnějšího došel úřadu , čímž i lepší smlouvy prostředníkem jest , kterážto lepšími zaslíbeními jest utvrzena . Nebo kdyby ona první byla bez úhony , nebylo by hledáno místa druhé . Nebo obviňuje Židy , dí : Aj , dnové jdou , praví Pán , v nichž vejdu s domem Izraelským a s domem Judským v smlouvu novou . Ne podle smlouvy té , kterouž jsem učinil s otci jejich v ten den , když jsem je vzal za ruku jejich , abych je vyvedl z země Egyptské . Nebo oni nezůstali v smlouvě mé , a já opustil jsem je , praví Pán . Protož tatoť jest smlouva , v kterouž vejdu s domem Izraelským po těch dnech , praví Pán : Dám zákony své v mysl jejich , a na srdcích jejich napíši je , a budu jejich Bohem , a oni budou mým lidem . A nebudouť učiti jeden každý bližního svého , a jeden každý bratra svého , říkajíce : Poznej Pána , protože mne všickni znáti budou , od nejmenšího z nich až do největšího z nich . Nebo milostiv budu nepravostem jejich , a na hříchy jejich , ani na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více . A kdyžť praví o nové , tedy pokládá první za vetchou ; což pak vetší a schází , blízké jest zahynutí . Mělať pak i první ona smlouva ustanovení z strany služeb a svatyni světskou . Nebo udělán byl stánek první , v kterémž byl svícen , a stůl , a posvátní chlebové , a ten sloul svatyně . Za druhou pak oponou byl stánek , kterýž sloul svatyně svatých , Zlatou maje kadidlnici , a truhlu smlouvy , všudy obloženou zlatem , kdežto bylo věderce zlaté , mající v sobě mannu , a hůl Aronova , kteráž byla zkvetla , a dsky zákona , Nad truhlou pak byli dva cherubínové slávy , zastěňujíci slitovnici . O kterýchž věcech není potřebí nyní vypravovati o jedné každé obzvláštně . To vše když tak jest zřízeno , do prvního stánku vždycky vcházejí kněží , služby vykonávajíce , Do druhého pak jedinou v rok sám nejvyšší kněz , ne bez krve , kterouž obětuje sám za sebe , i za lidské nevědomosti . Čímž Duch svatý ukazuje to , že ještě nebyla zjevena cesta k svatyni , dokudž první stánek trval . Kterýž byl podobenstvím na ten přítomný čas , v němžto darové a oběti se obětují , kteréž nemohou dokonalého v svědomí učiniti toho , kdož obětuje , Toliko v pokrmích a v nápojích , a v rozličných umýváních a ospravedlňováních tělesných , až do času napravení , záležející . Ale Kristus přišed , nejvyšší kněz budoucího dobrého , skrze větší a dokonalejší stánek , ne rukou udělaný , to jest ne tohoto stavení , Ani skrze krev kozlů a telat , ale skrze svou vlastní krev , všel jednou do svatyně , věčné vykoupení nalezl . Nebo jestližeť krev býků a kozlů , a popel jalovice , pokropující poskvrněných , posvěcuje jich k očištění těla , Čím více krev Kristova , kterýžto skrze Ducha věčného samého sebe obětoval nepoškvrněného Bohu , očistí svědomí vaše od skutků mrtvých k sloužení Bohu živému ? A pro tu příčinu nové smlouvy prostředník jest , aby , když by smrt mezi to vkročila k vyplacení přestoupení těch , kteráž byla za první smlouvy , zaslíbení věčného dědictví přijali ti , jenž jsou povoláni . Nebo kdež se děje kšaft , potřebí jest , aby k tomu smrt přikročila toho , kdož činí kšaft . Kšaft zajisté těch , kteříž zemřeli , pevný jest , poněvadž ještě nemá moci , dokudž živ jest ten , jenž kšaft činil . Protož ani první onen kšaft bez krve nebyl posvěcován . Nebo když Mojžíš všecka přikázaní podle Zákona všemu lidu předložil , vzav krev telat a kozlů , s vodou a s vlnou červenou a s yzopem , tak spolu i knihy i všeho lidu pokropil , Řka : Tatoť jest krev Zákona , kterýž vám Bůh vydal . Ano i stánku i všech nádob k službě náležitých rovně též krví pokropil . A téměř všecko podle Zákona krví očišťováno bývá , a bez krve vylití nebývá odpuštění vin . Protož potřebí bylo , aby věcí nebeských příkladové těmi věcmi očišťováni byli , nebeské pak věci lepšími obětmi , nežli jsou ty . Neboť nevšel Kristus do svatyně rukou udělané , kteráž by byla příklad s pravou svatyní se srovnávající , ale právě v nebe všel , aby nyní přítomný byl tváři Boží za nás . Ne aby častokrát obětoval sebe samého , jako nejvyšší kněz vcházel do svatyně každý rok se krví cizí , ( Sic jinak byl by musil častokrát trpěti od počátku světa , ) ale nyní jednou při skonání věků , na shlazení hřícha skrze obětování sebe samého , zjeven jest . A jakož uloženo lidem jednou umříti , a potom bude soud , Tak i Kristus jednou jest obětován , k shlazení mnohých lidi hříchů ; podruhé pak bez hříchu ukáže se těm , kteříž ho čekají k spasení . Zákon zajisté , maje stín budoucího dobrého , a ne sám obraz pravý těch věcí , jednostejnými , kteréž po všecka léta obětují , obětmi nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti . Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti , protože by již neměli žádného svědomí z hříchu ti , jenž obětují , jsouce jednou očištěni ? Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku . Neboť možné není , aby krev býků a kozlů shladila hříchy . Protož vcházeje na svět , dí : Obětí a darů nechtěl jsi , ale tělo jsi mi způsobil . Zápalných obětí , ani obětí za hřích jsi neoblíbil . Tehdy řekl jsem : Aj , jduť , ( jakož v knihách psáno jest o mně ) , abych činil , ó Bože , vůli tvou . Pověděv napřed : Že obětí a darů , a zápalů , i obětí za hřích , ( kteréž se podle Zákona obětují ) , nechtěl jsi , aniž jsi jich oblíbil , Tehdy řekl : Aj , jduť , ( jakož v knihách psáno jest o mně ) abych činil , ó Bože , vůli tvou . Ruší první , aby druhé ustanovil . V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou . A všeliký zajisté kněz přístojí , na každý den službu konaje , a jednostejné často obětuje oběti , kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů . Ale tento , jednu obět obětovav za hříchy , vždycky sedí na pravici Boží , Již dále očekávaje , až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho . Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty , kteříž posvěceni bývají . Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý . Nebo prve pověděv : Tatoť jest smlouva , kterouž učiním s nimi po těch dnech , praví Pán : Dám zákony své v srdce jejich , a na myslech jejich napíši je , Za tím řekl : A na hříchy jejich , i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více . Kdežť pak jest odpuštění jich , neníť potřebí více oběti za hřích . Majíce tedy , bratří , plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu , Tou cestou novou a živou , kterouž nám způsobil skrze oponu , to jest tělo své , A majíce kněze velikého nad domem Božím , Přistupmež s pravým srdcem , v plné jistotě víry , očištěná majíce srdce od svědomí zlého , A umyté tělo vodou čistou , držmež nepochybné vyznání naděje ; ( nebo věrnýť jest ten , kterýž zaslíbil . ) A šetřme jedni druhých , k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích , Neopouštějíce společného shromáždění našeho , jako někteří obyčej mají , ale napomínajíce se , a to tím více , čímž více vidíte , že se ten den přibližuje . Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy , nezůstávalo by již více oběti za hříchy , Ale hrozné nějaké očekáváni soudu , a ohně prudká pálivost , kterýž žráti má protivníky . Kdož by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým , bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá . Což se vám zdá , jak přísnějšího trestání hoden jest ten , kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy , kterouž byl posvěcen , za nehodnou drahého vážení by měl , a duchu milosti potupu učinil ? Známeť zajisté toho , jenž řekl : Mně pomsta , já odplatím , praví Pán . A opět : Pán souditi bude lid svůj . Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého . Rozpomeňtež se pak na předešlé dny , v nichžto osvíceni byvše , mnohý boj rozličných utrpení snášeli jste , Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni , buďto účastníci učiněni byvše těch , kteříž tak zmítáni byli . Nebo i vězení mého čitelni jste byli , a rozchvátání statků svých s radosti jste strpěli , vědouce , že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé . Protož neodmítejtež od sebe smělé doufanlivosti vaší , kterážto velikou má odplatu . Než potřebíť jest vám trpělivosti , abyste vůli Boží činíce , dosáhli zaslíbení . Nebo ještě velmi , velmi maličko , a aj , ten , kterýž přijíti má , přijde , a nebudeť meškati . Spravedlivý pak z víry živ bude . Pakli by se kdo jinam obrátil , nezalibuje sobě duše má v něm . Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí , ale věřící k získání duše . Víra pak jest nadějných věcí podstata , a důvod neviditelných . Pro ni zajisté svědectví došli předkové . Věrou rozumíme , že učiněni jsou věkové slovem Božím , takže z ničeho jest to , což vidíme , učiněno . Věrou lepší obět Bohu obětoval Abel , nežli Kain , skrze kteroužto svědectví obdržel , že jest spravedlivý , jakž sám Bůh darům jeho svědectví vydal . A skrze tu víru , již umřev , ještě mluví . Věrou Enoch přenesen jest , aby neviděl smrti , a není nalezen , proto že jej Bůh přenesl . Prvé zajisté , než jest přenesen , svědectví měl , že se líbil Bohu . Bez víry pak nemožné jest líbiti se Bohu ; nebo přistupující k Bohu věřiti musí , že jest Bůh , a těm , kteříž ho hledají , že odplatu dává . Věrou napomenut jsa od Boha Noé o tom , čehož ještě nebylo viděti , boje se , připravoval koráb k zachování domu svého ; skrze kterýžto koráb odsoudil svět , a spravedlnosti té , kteráž jest z víry , učiněn jest dědicem . Věrou , povolán jsa Abraham , uposlechl Boha , aby odšel na to místo , kteréž měl vzíti za dědictví ; i šel , nevěda , kam příjde . Věrou bydlil v zemi zaslíbené jako v cizí v staních přebývaje s Izákem a s Jákobem , spoludědici téhož zaslíbení . Nebo očekával města základy majícího , jehožto řemeslník a stavitel jest Bůh . Věrou také i Sára moc ku početí semene přijala , a mimo čas věku porodila , když věřila , že jest věrný ten , jenž zaslíbil . A protož i z jednoho , a to již téměř umrtveného , rozplozeno jest potomků množství veliké , jako jest množství hvězd nebeských , a jako písek nesčíslný , kterýž jest na břehu mořském . Podle víry zemřeli ti všickni , nevzavše zaslíbení , ale zdaleka je viděvše , jim i věřili , i je vítali , a vyznávali , že jsou hosté a příchozí na zemi . Nebo ti , kteříž tak mluví , zjevně to prokazují , že vlasti hledají . A jistě , kdyby se byli na onu rozpomínali , z kteréž vyšli , měli dosti času zase se navrátiti . Ale oni lepší vlasti žádají , to jest nebeské . Protož i sám Bůh nestydí se slouti jejich Bohem ; nebo jim připravil město . Věrou obětoval Abraham Izáka , byv pokoušín , a to jednorozeného obětoval ten , kterýž byl zaslíbení přijal , K němuž bylo řečeno : V Izákovi nazváno bude tobě símě , Tak o tom smýšleje , že jest mocen Bůh i z mrtvých vzkřísiti ; odkudžto jej jako z mrtvých vzkříšeného přijal . Věrou o budoucích věcech požehnání dal Izák Jákobovi a Ezau . Věrou Jákob , umíraje , každému z synů Jozefových požehnání dával , a poklonil se podepřev se na vrch hůlky své . Věrou Jozef , dokonávaje , o vyjití synů Izraelských zmínku učinil , a o kostech svých poručil . Věrou Mojžíš , narodiv se , ukryt byl za tři měsíce od rodičů svých , protože viděli krásné pacholátko , a nebáli se rozkazu královského . Věrou Mojžíš , dorostlý již jsa , odepřel slouti synem dcery faraonovy , Vyvoliv sobě raději protivenství trpěti s lidem Božím , nežli časné a hříšné pohodlí míti , Větší sobě pokládaje zboží nad Egyptské poklady pohanění Kristovo ; nebo prohlédal k hojné odplatě . Věrou opustil Egypt , neboje se hněvu královského ; nebo jako by viděl Neviditelného , tak se utvrdil . Věrou slavil hod beránka a vylití krve , aby ten , jenž hubil prvorozené , nedotekl se jich . Věrou přešli moře červené jako po suchu ; o čež pokusivše se Egyptští , ztonuli . Věrou zdi Jericha padly , když je obcházeli za sedm dní . Věrou Raab nevěstka nezahynula s neposlušnými , pokojně přijavši špehéře . A coť mám více praviti ? Nepostačíť mi zajisté čas k vypravování o Gedeonovi , a Barákovi , a Samsonovi a Jefte , a Davidovi , a Samuelovi , a prorocích . Kteříž skrze víru vybojovávali království , činili spravedlnost , docházeli zaslíbení , zacpávali ústa lvům , Uhašovali moc ohně , utekli ostrosti meče , zmocněni bývali v mdlobách , silní učiněni v boji , vojska zaháněli cizozemců . Ženy přijímaly mrtvé své vzkříšené . Jiní pak roztahováni jsou , neoblíbivše sobě vysvobození , aby lepšího dosáhli vzkříšení . Jiní pak posměchy a mrskáním trápeni , ano i vězeními a žaláři . Kamenováni jsou , sekáni , pokoušíni , mečem zmordováni ; chodili v kožích ovčích a kozelčích , opuštěni , souženi , a zle s nimi nakládáno , Jichžto nebyl svět hoden , po pustinách bloudíce , i po horách , a jeskyních , i v doupatech země . A ti všickni svědectví dosáhše skrze víru , neobdrželi zaslíbení , Protože Bůh něco lepšího nám obmýšlel , aby oni bez nás nepřišli k dokonalosti . Protož i my , takový oblak svědků vůkol majíce , odvrhouce všeliké břímě , i snadně obkličující nás hřích , skrze trpělivost konejme běh uloženého nám boje , Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše , kterýžto místo předložené sobě radosti strpěl kříž , opováživ se hanby , i posadil se na pravici trůnu Božího . A považte , kteraký jest ten , jenž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání , abyste neustávali , v myslech vašich hynouce . Ještě jste se až do krve nezprotivili , proti hříchu bojujíce . A což jste zapomenuli na napomenutí , kteréž k vám jako k synům mluví : Synu můj , nepohrdej kázní Páně , aniž sobě stýskej , když od něho trestán býváš ? Nebo kohož miluje Pán , tohoť tresce , a švihá každého , kteréhož za syna přijímá . Jestliže kázeň snášíte , Bůh se vám podává jakožto synům . Nebo který jest syn , jehož by netrestal otec ? Pakli jste bez kázně , kteréžto všickni synové účastni jsou , tedy jste cizoložňata , a ne synové . Ano tělesné otce naše měli jsme , kteříž nás trestali , a měli jsme je u vážnosti ; i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti Otci duchů , abychom živi byli ? A onino zajisté po nemnohé dny , jakž se jim vidělo , trestali , ale tento v věcech přeužitečných , totiž k tomu , abychom došli účastnosti svatosti jeho . Každé pak trestání , když přítomné jest , nezdá se býti potěšené , ale smutné , než potomť rozkošné ovoce spravedlnosti přináší těm , kteříž by v něm pocvičeni byli . Protož opuštěných rukou a zemdlených kolen posilňte , A přímé kroky čiňte nohama svýma , aby , což zkulhavělo , do konce se nevyvinulo , ale raději uzdraveno bylo . Pokoje následujte se všechněmi a svatosti , bez níž žádný neuzří Pána , Prohlédajíce k tomu bedlivě , aby někdo neodpadl od milosti Boží , a aby nějaký kořen hořkosti nepodrostl , a neučinil překážky , skrze nějž by poškvrněni byli mnozí ; Aby někdo nebyl smilník , aneb ohyzdný , jako Ezau , kterýžto za jednu krmi prodal prvorozenství své . Víte zajisté , že potom , chtěje dědičně dosáhnouti požehnání , pohrdnut jest . Nebo nenalezl místa ku pokání , ač ho koli s pláčem hledal . Nebo nepřistoupili jste k hmotné hoře a k hořícímu ohni , a k vichru , a k mrákotě , a k bouři , A zvuku trouby a k hlasu slov , kterýžto hlas kdož slyšeli , prosili , aby k nim nebylo více mluveno . ( Nebo nemohli snésti toho , což bylo praveno : A kdyby se i hovado dotklo hory , budeť ukamenováno , aneb šípem postřeleno . A tak hrozné bylo to , což viděli , že i Mojžíš řekl : Lekl jsem se , až se třesu . ) Ale přistoupili jste k hoře Sionu , a k městu Boha živého , Jeruzalému nebeskému , a k nesčíslnému zástupu andělů , K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených , kteříž zapsáni jsou v nebesích , a k Bohu soudci všech , a k duchům spravedlivých dokonalých , A k prostředníku Nového Zákona Ježíšovi , a ku pokropení krví , lépe mluvící nežli Abelova . Viztež , abyste neodpírali mluvícím . Nebo poněvadž onino neušli pomsty , kteříž odpírali tomu , jenž na zemi na místě Božím mluvil , čím více my , jestliže tím , kterýž s nebe mluví k nám , pohrdneme ? Jehožto hlas tehdáž byl zemí pohnul , nyní pak propověděl , řka : Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí , ale i nebem . A to , že dí : Ještě jednou , světle ukazuje pohnutelných věcí přenesení , jakožto rukama učiněných , aby zůstávaly ty , jenž jsou nepohnutelné . Protož království přijímajíce nepohnutelné , mějmež milost , skrze kteroužto služme libě Bohu , s vážností a uctivostí . Neboť Bůh náš jest oheň spalující . Láska bratrská zůstávejž mezi vámi . Na přívětivost k hostem nezapomínejte ; skrze ni zajisté někteří , nevěděvše , anděly za hostě přijímali . Pomněte na vězně , jako byste spolu vězňové byli , na soužené , jakožto ti , jenž také v těle jste . Poctivéť jest u všech lidí manželství a lože nepoškvrněné , smilníky pak a cizoložníky souditi bude Bůh . Obcování vaše budiž bez lakomství , dosti majíce na tom , což máte . Onť zajisté řekl : Nikoli nenechám tebe tak , aniž tě opustím ; Tak abychom doufanlivě říkali : Pán spomocník můj , aniž se budu báti , by mi co učiniti mohl člověk . Zpomínejte na vůdce vaše , kteříž vám mluvili slovo Boží , jejichžto jaký byl cíl obcování , spatřujíce , následujtež jejich víry . Ježíš Kristus jest včera i dnes , tentýž i na věky . Učením rozličným a cizím nedejte se točiti . Výbornéť jest zajisté , aby milostí upevněno bylo srdce , a ne pokrmy , kteříž neprospěli těm , jenž se jimi vázali . Mámeť oltář , z něhož nemají moci jísti ti , jenž stánku slouží . Nebo kterýchž hovad krev vnášína bývá do svatyně skrze nejvyššího kněze za hřích , těch pálena bývají těla vně za stany . Protož i Ježíš , aby posvětil lidu skrze svou vlastní krev , vně za branou trpěl . Vyjděmež tedy k němu ven z stanů , pohanění jeho nesouce . Neboť nemáme zde města zůstávajícího , ale onoho budoucího hledáme . Protož skrze něho obětujme Bohu obět chvály vždycky , to jest ovoce rtů , oslavujících jméno jeho . Na účinnost pak a na sdílnost nezapomínejte ; nebo v takových obětech zvláštní svou libost má Bůh . Povolni buďte správcům vašim a poslušni buďte jich ; oniť zajisté bdějí nad dušemi vašimi , jako ti , kteříž počet mají vydati ; ať by to s radostí činili , a ne s stýskáním . Neboť by vám to nebylo užitečné . Modltež se za nás ; doufámeť zajisté , že dobré svědomí máme , jakožto ti , kteříž se chceme ve všem chvalitebně chovati . Pročež prosímť vás , abyste to hojněji činili , abych tím dříve navrácen byl vám . Bůh pak pokoje , kterýž toho velikého pro krev smlouvy věčné Pastýře ovcí vzkřísil z mrtvých , Pána našeho Ježíše , Učiniž vás způsobné ve všelikém skutku dobrém , k činění vůle jeho , působě v vás to , což jest libé před obličejem jeho , skrze Jezukrista , jemuž sláva na věky věků . Amen . Prosímť pak vás , bratří , snestež trpělivě slovo napomenutí tohoto ; neboť jsem krátce psal vám . Věztež o bratru Timoteovi , že jest propuštěn , s kterýmžto , ( přišel-li by brzo ) , navštívím vás . Pozdravtež všech správců svých , i všech svatých . Pozdravují vás bratři z Vlach . Milost Boží se všemi vámi . Amen . K Židům psán jest z Vlach po Timoteovi . Jakub , Boží a Pána Jezukrista služebník , dvanácteru pokolení rozptýlenému pozdravení vzkazuje . Za největší radost mějte , bratří moji , kdyžkoli pokušeními obkličováni býváte rozličnými , Vědouce , že zkušení víry vaší působí trpělivost . Trpělivost pak ať má dokonalý skutek , abyste byli dokonalí a celí , v ničemž nemajíce nedostatku . Jestliže pak komu z vás nedostává se moudrosti , žádejž jí od Boha , kterýž všechněm dává ochotně a neomlouvá ; i budeť jemu dána . Žádejž pak důvěrně , nic nepochybuje . Nebo kdož pochybuje , podoben jest vlnám mořským , kteréž vítr sem i tam žene , a jimi zmítá . Nedomnívej se zajisté člověk ten , by co vzíti měl ode Pána , Jakožto muž dvojí mysli a neustavičný ve všech cestách svých . Chlubiž se pak bratr ponížený v povýšení svém , A bohatý v ponížení se ; nebo jako květ byliny pomine . Nebo jakož slunce vzešlé s horkostí usušilo bylinu , a květ její spadl , i ušlechtilost postavy jeho zhynula , takť i bohatý v svých cestách usvadne . Ale blahoslavený muž , kterýž snáší pokušení , nebo když bude zkušen , vezme korunu života , kterouž zaslíbil Pán těm , jenž ho milují . Žádný , když bývá pokoušín , neříkej , že by od Boha pokoušín byl ; neboť Bůh nemůže pokoušín býti ve zlém , aniž on koho pokouší . Ale jeden každý pokoušín bývá , od svých vlastních žádostí jsa zachvacován a oklamáván . Potom žádost když počne , porodí hřích , hřích pak vykonaný zplozuje smrt . Nebluďtež , bratří moji milí . Všeliké dání dobré a každý dar dokonalý shůry jest sstupující od Otce světel , u něhožto není proměnění , ani jakého pro obrácení se někam jinam zastínění . On proto , že chtěl , zplodil nás slovem pravdy , k tomu , abychom byli prvotiny nějaké stvoření jeho . A tak , bratří moji milí , budiž každý člověk rychlý k slyšení , ale zpozdilý k mluvení , zpozdilý k hněvu . Nebo hněv muže spravedlnosti Boží nepůsobí . Protož odvrhouce všelikou nečistotu , a ohyzdnost zlosti , s tichostí přijímejte vsáté slovo , kteréž může spasiti duše vaše . Buďtež pak činitelé slova , a ne posluchači toliko , oklamávajíce sami sebe . Nebo byl-li by kdo posluchač slova , a ne činitel , ten podoben jest muži spatřujícímu obličej přirozený svůj v zrcadle . Vzhlédl se zajisté , i odšel , a hned zapomenul , jaký by byl . Ale kdož by se vzhlédl v dokonalý zákon svobody a zůstával by v něm , ten nejsa posluchač zapominatelný , ale činitel skutku , ten , pravím , blahoslavený bude v skutku svém . Zdá-li se pak komu z vás , že jest nábožný , avšak v uzdu nepojímá jazyka svého , ale svodí srdce své , takového marné jest náboženství . Náboženství čisté a neposkvrněné před Bohem a Otcem totoť jest : Navštěvovati sirotky a vdovy v souženích jejich a ostříhati sebe neposkvrněného od světa . Bratří moji , nepřipojujtež přijímání osob k víře slavného Pána našeho Jezukrista . Nebo kdyby přišel do shromáždění vašeho muž , maje prsten zlatý , v drahém rouše , a všel by také i chudý v chaterném oděvu , A popatřili byste k tomu , jenž drahé roucho má , a řekli byste jemu : Ty sedni tuto pěkně ; chudému pak řekli byste : Ty stůj tamto , aneb sedni tuto , pod podnoží noh mých ; Zdaliž jste již neučinili rozdílu mezi sebou a učiněni jste rozeznavatelé v myšleních zlých ? Slyšte , bratří moji milí , zdaliž Bůh nevyvolil chudých na tomto světě , aby bohatí byli u víře a dědicové království , kteréž zaslíbil těm , jenž jej milují ? Ale vy jste neuctili chudého . Zdaliž ne ti , jenž bohatí jsou , mocí utiskují vás , a oniť vás i k soudům přivozují ? Zdali oni nerouhají se tomu slavnému jménu , kteréž vzýváno jest nad vámi ? Jestliže pak plníte Zákon královský podle Písem : Milovati budeš bližního svého , jako sebe samého , dobře činíte . Pakli osoby přijímáte , hřešíte , a Zákon vás tresce jako přestupníky . Nebo kdo by koli celého Zákona ostříhal , přestoupil by pak v jediném , učiněn jest všemi vinen . Ten zajisté , kterýž řekl : Nesesmilníš , takéť jest řekl : Nezabiješ . Pakli bys nesesmilnil , ale zabil bys , učiněn jsi přestupníkem Zákona . Tak mluvte a tak čiňte , jakožto ti , kteříž podle zákona svobody souzeni býti máte . Nebo odsouzení bez milosrdenství stane se tomu , kdož nečiní milosrdenství , ale chlubíť se milosrdenstvím proti odsudku . Co prospěje , bratří moji , praví-li se kdo víru míti , a nemá-li skutků ? Zdaliž jej ta víra může spasiti ? A kdyby bratr neb sestra neodění byli , a opuštění z strany každodenního pokrmu , Řekl by pak jim někdo z vás : Jděte v pokoji a zhřejte se , a najezte se , avšak nedali byste jim potřeby tělesné , což to platno bude ? Takž i víra , nemá-li skutků , mrtváť jest sama v sobě . Ale dí někdo : Ty víru máš , a já mám skutky . Ukažiž ty mi víru svou z skutků svých , a jáť tobě ukáži víru svou z skutků svých . Ty věříš , že jest jeden Bůh . Dobře činíš . I ďáblovéť tomu věří , avšak třesou se . Ale chceš-liž věděti , ó člověče marný , že víra bez skutků jest mrtvá ? Abraham otec náš zdali ne z skutků ospravedlněn jest , obětovav syna svého Izáka na oltář ? Vidíš-li , že víra napomáhala skutkům jeho a z skutků víra dokonalá byla ? A tak naplněno jest Písmo , řkoucí : I uvěřil Abraham Bohu , a počteno jest jemu to za spravedlnost , a přítelem Božím nazván jest . Vidíte-liž tedy , že z skutků ospravedlněn bývá člověk a ne z víry toliko ? Též podobně i Raab nevěstka zdali ne z skutků ospravedlněna jest , přijavši posly a jinou cestou pryč je vypustivši ? Nebo jakož tělo bez duše jest mrtvé , takť i víra bez skutků jest mrtvá . Nebuďtež mnozí mistři , bratří moji , vědouce , že bychom těžší odsouzení vzali . V mnohém zajisté klesáme všickni . Kdožť neklesá v slovu , tenť jest dokonalý muž , mohoucí jako uzdou spravovati všecko tělo . An my koně v uzdu pojímáme , aby nám povolni byli , a vším tělem jejich vládneme . An i lodí tak veliké jsouce a prudkými větry hnány bývajíce , však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny , kamžkoli líbí se tomu , kdož je spravuje . Tak i jazyk malý úd jest , avšak veliké věci provodí . Aj , maličký oheň , kterak veliký les zapálí ! A jestiť jazyk jako oheň a svět nepravosti . Takť jest , pravím , postaven jazyk mezi údy našimi , nanečišťující celé tělo , a rozpalující kolo narození našeho , jsa rozněcován od ohně pekelného . Všeliké zajisté přirození i zvěři , i ptactva , i hadů , i mořských potvor bývá zkroceno , a jest okroceno od lidí ; Ale jazyka žádný z lidí zkrotiti nemůže ; tak jest nezkrotitelné zlé , pln jsa jedu smrtelného . Jím dobrořečíme Bohu Otci a jím zlořečíme lidem , ku podobenství Božímu stvořeným . Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení . Ne takť býti má , bratří moji . Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkou i hořkou vodu ? Zdaliž může , bratří moji , fíkový strom nésti olivky , aneb vinný kmen fíky ? Takť žádná studnice slané a sladké vody spolu vydávati nemůže . Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi ? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti . Pakliť máte mezi sebou hořkou závist a zdráždění v srdci svém , nechlubte se a neklamejte proti pravdě . Neníť zajisté ta moudrost shůry sstupující , ale jest zemská , hovadná a ďábelská . Nebo kdežť jest závist a rozdráždění , tu jest roztržka a všeliké dílo zlé . Ale moudrost , kteráž jest shůry , nejprve zajisté jest čistotná , potom pokojná , mírná , povolná , plná milosrdenství a ovoce dobrého , bez rozsuzování a bez pokrytství . Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm , kteříž pokoj působí . Odkud pocházejí bojové a vády mezi vámi ? Zdali ne odtud , totiž z libostí vašich , kteréž rytěřují v údech vašich ? Žádáte , a nemáte ; závidíte sobě , a dychtíte po tom , což sobě zalibujete , a nemůžete dosáhnouti ; bojujete a válčíte , avšak toho , oč usilujete , nemáte , protože neprosíte . Prosíte , a nebéřete , protože zle prosíte , abyste na své libosti vynakládali . Cizoložníci a cizoložnice , což nevíte , že přízeň světa jest nepřítelkyně Boží ? A protož kdo by koli chtěl býti přítelem tohoto světa , nepřítelem Božím učiněn bývá . Což mníte , že nadarmo dí Písmo : Zdali k závisti nakloňuje duch ten , kterýž přebývá v nás ? Nýbrž hojnější dává milost . Nebo dí : Bůh se pyšným protiví , ale pokorným dává milost . Poddejtež se tedy Bohu , a zepřetež se ďáblu , i utečeť od vás . Přibližte se k Bohu , a přiblížíť se k vám . Umejte ruce , hříšníci , a očisťte srdce vy , jenž jste dvojité mysli . Souženi buďte , a kvělte , a plačte ; smích váš obratiž se v kvílení , a radost v zámutek . Ponižte se před obličejem Páně , a povýšíť vás . Neutrhejtež jedni druhým , bratří . Kdož utrhá bratru a soudí bratra svého , utrhá Zákonu a soudí Zákon . Soudíš-li pak Zákon , nejsi plnitel Zákona , ale soudce . Jedenť jest vydavatel Zákona , kterýž může spasiti i zatratiti . Ty kdo jsi , jenž soudíš jiného ? Ale nuže vy , kteříž říkáte : Dnes nebo zítra vypravíme se do onoho města , a pobudeme tam přes celý rok , a budeme kupčiti , a něco zíštěme ; ( Ješto nevíte , co zítra bude . Nebo jakýť jest život váš ? Pára zajisté jest , kteráž se na maličko ukáže , a potom zmizí . ) Místo toho , co byste měli říci : Bude-li Bůh chtíti , a budeme-li živi , i učiníme toto nebo onono . Vy pak chlubíte se v pýše své . Všeliká taková chlouba zlá jest . A protož kdo umí dobře činiti , a nečiní , hřích má . Nuže nyní , boháči , plačte , kvílíce nad bídami svými , kteréž přijdou . Zboží vaše shnilo a roucho vaše zmolovatělo . Zlato vaše a stříbro zerzavělo , a rez jejich bude na svědectví proti vám , a zžířeť těla vaše jako oheň . Shromáždili jste poklad ku posledním dnům . Aj , mzda dělníků , kteříž žali krajiny vaše , při vás zadržaná , křičí , a hlas volání ženců v uši Pána zástupů vešel . Rozkoš jste provodili na zemi a zbujněli jste ; vykrmili jste srdce vaše jakožto ke dni zabití . Odsoudili jste a zamordovali spravedlivého , a neodpíral vám . A protož trpěliví buďte , bratří , až do příchodu Páně . Aj , oráč očekává drahého užitku zemského , trpělivě naň očekávaje , až by přijal podzimní i jarní déšť . Buďtež i vy trpěliví a potvrzujte srdcí vašich ; neboť se přibližuje příští Páně . Nevzdychejtež k Bohu jedni proti druhým , bratří , abyste nebyli odsouzeni . Aj , Soudce již přede dveřmi stojí . Ku příkladu snášení protivenství a dlouhočekání , bratří moji , vezměte proroky , kteříž mluvívali ve jménu Páně . Aj , blahoslavíme ty trpělivé . O trpělivosti Jobově slýchali jste , a dokonání Páně viděli jste ; nebo velmi jest milosrdný Pán a lítostivý . Přede všemi pak věcmi , bratří moji , nepřisahejte , ani skrze nebe , ani skrze zemi , ani kteroukoli jinou přísahou , ale buď řeč vaše : Jistě , jistě , nikoli , nikoli , abyste neupadli v odsouzení . Jest-li kdo z vás zkormoucený ? Modliž se . Pakli jest kdo mysli dobré ? Prozpěvuj Pánu . Stůně-li kdo z vás ? Zavolej starších sboru , a oni modltež se za něj , mažíce jej olejem ve jménu Páně . A modlitba víry uzdraví neduživého , a pozdvihneť ho Pán ; a jestliže jest co prohřešil , budeť jemu odpuštěno . Vyznávejtež se pak jedni druhým z hříchů svých , a modlte se jedni za druhé , abyste uzdraveni byli . Mnohoť zajisté může modlitba spravedlivého opravdová . Eliáš člověk byl týmž bídám jako i my poddaný , a modlitbou modlil se , aby nepršelo , i nepršel déšť na zemi za tři léta a za šest měsíců . A zase modlil se , i vydalo nebe déšť , a země zplodila ovoce své . Bratří , jestliže by kdo z vás pobloudil od pravdy , a někdo by jej napravil , Věziž , že ten , kdož by odvrátil hříšníka od bludné cesty jeho , vysvobodí duši jeho od smrti a přikryje množství hříchů . Petr , apoštol Ježíše Krista , příchozím rozptýleným v Pontu , Galacii , Kappadocii , v Azii a v Bitynii , Vyvoleným podle předzvědění Boha Otce , v posvěcení Ducha svatého , ku poslušenství a skropení krví Ježíše Krista : Milost vám a pokoj rozmnožen buď . Požehnaný Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista , kterýžto podle mnohého milosrdenství svého znovu zplodil nás v naději živou skrze vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých , K dědictví neporušitelnému a neposkvrněnému a neuvadlému , kteréž se chová v nebesích , nám , Kteřížto mocí Boží ostříháni býváme skrze víru k spasení , kteréž hotovo jest , aby zjeveno bylo v času posledním . V čemžto veselíte se , maličko nyní , ( jestliže kdy potřebí jest , ) zkormouceni jsouce v rozličných pokušeních , Aby zkušení víry vaší , kteráž jest mnohem dražší nežli zlato , jenž hyne , avšak se v ohni zkušuje , nalezeno bylo vám k chvále , a ke cti i k slávě při zjevení Ježíše Krista . Kteréhožto neviděvše , milujete ; kteréhožto nyní nevidouce , avšak v něho věříce , veselíte se radostí nevýmluvnou a oslavenou , Docházejíce konce víry vaší , spasení duší vašich , O kterémžto spasení bedlivě přemyšlovali a je vystihati usilovali proroci , kteříž o té milosti , jenž se vám státi měla , prorokovali , Snažujíce se tomu vyrozuměti , na který aneb jaký čas mínil by ten , kterýž v nich byl , Duch Kristův , předpovídající o utrpeních Kristových a o veliké slávě za tím jdoucí . Kterýmž zjeveno jest , že ne sobě , ale nám tím přisluhovali , což jest vám nyní zvěstováno skrze ty , kteříž vám kázali evangelium , v Duchu svatém seslaném s nebe , na kteréžto věci žádostivi jsou andělé patřiti . Protož přepášíce bedra mysli vaší , a střízlivi jsouce , dokonale doufejte v té milosti , kteráž vám dána bude při zjevení Ježíše Krista , Jakožto synové poslušní , nepřirovnávajíce se prvním neznámosti vaší žádostem . Ale jakž ten , kterýž vás povolal , Svatý jest , i vy svatí ve všem obcování vašem , buďte ; Jakož napsáno jest : Svatí buďte , nebo já Svatý jsem . A poněvadž Otcem nazýváte toho , kterýž bez přijímání osob soudí vedle skutků jednoho každého , viztež , abyste v bázni Páně čas vašeho zde putování konali , Vědouce , že ne těmi porušitelnými věcmi , stříbrem nebo zlatem , vykoupeni jste z marného vašeho obcování podle ustanovení otců , Ale drahou krví jakožto Beránka nevinného a neposkvrněného , Krista , Předzvěděného zajisté před ustanovením světa , zjeveného pak v časích posledních pro vás , Kteříž skrze něho věříte v Boha , jenž jej vzkřísil z mrtvých , a dal jemu slávu , tak aby víra vaše a naděje byla v Bohu . Poněvadž duše své očistili jste poslušenstvím pravdy skrze Ducha svatého , k milování neošemetnému bratrstva , z čistého tedy srdce jedni druhé milujte snažně , Znovu zrozeni jsouce ne z porušitelného semene , ale z neporušitelného , totiž skrze živé slovo Boží a zůstávající na věky . Nebo všeliké tělo jest jako tráva , a všeliká sláva člověka jako květ trávy . Usvadla tráva , a květ její spadl , Ale slovo Páně zůstává na věky . Totoť pak jest to slovo , kteréž zvěstováno jest vám . Protož složíce zlost , a všelikou lest , a pokrytství , a závist , i všecka utrhání , Jakožto nyní zrozená nemluvňátka , mléka beze lsti , to jest Božího slova žádostivi buďte , abyste jím rostli , Jestliže však okusili jste , kterak dobrotivý jest Pán . K kterémužto přistupujíce , jakožto k kameni živému , od lidí zajisté zavrženému , ale od Boha vyvolenému a drahému , I vy , jakožto kamení živé , vzdělávejte se v dům duchovní , kněžstvo svaté , k obětování duchovních obětí , vzácných Bohu skrze Jezukrista . A protož praví Písmo : Aj , zakládámť na Sionu kámen úhelný , vybraný a drahý , a v kterýž kdokoli věří , nikoli nebude zahanben . Vám tedy věřícím jest drahý , ale nepovolným kámen , kterýž zavrhli ti , jenž stavěli , tenť jest učiněn v hlavu úhelní , a kámen úrazu , a skála pohoršení , Totiž těm , jenž se urážejí na slovu , nepovolní jsouce , k čemuž i odloženi jsou . Ale vy jste rod vyvolený , královské kněžstvo , národ svatý , lid dobytý , abyste zvěstovali ctnosti toho , kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své . Kteříž jste někdy ani lidem nebyli , nyní pak jste lid Boží ; kteříž jste někdy byli nedošli milosrdenství , již nyní jste došli milosrdenství . Nejmilejší , prosímť vás , abyste jakožto příchozí a pohostinní zdržovali se od tělesných žádostí , kteréž rytěřují proti duši , Obcování vaše mezi pohany majíce dobré , aby místo toho , kdež utrhají vám jako zločincům , dobré skutky vaše spatřujíce , velebili Boha v den navštívení . Poddáni tedy buďte všelikému lidskému zřízení pro Pána , buďto králi , jako nejvyššímu , Buďto vladařům , jako od něho poslaným , ku pomstě zle činících a k chvále dobře činících . Nebo tak jest vůle Boží , abyste dobře činíce , zacpali ústa nemoudrých lidí z neznámosti vám utrhajících . Buďtež jako svobodní , však ne jako zastření majíce své zlosti svobodu , ale jakožto služebníci Boží . Všecky ctěte , bratrstvo milujte , Boha se bojte , krále v uctivosti mějte . Služebníci poddáni buďte ve vší bázni pánům , netoliko dobrým a mírným , ale i zlým . Neb toť jest milé , jestliže kdo pro svědomí Boží snáší zámutky , trpě bez viny . Nebo jaká jest chvála , byste pak i snášeli pohlavkování , hřešíce ? Ale jestliže dobře činíce , a bez viny trpíce , snášíte , toť jest milé před Bohem . Nebo i k tomu povoláni jste , jako i Kristus trpěl za nás , nám pozůstaviv příklad , abychom následovali šlépějí jeho . Kterýž hříchu neučinil , aniž jest lest nalezena v ústech jeho . Kterýžto , když mu zlořečili , nezlořečil zase ; trpěv , nehrozil , ale poroučel křivdy tomu , jenž spravedlivě soudí . Kterýžto hříchy naše na svém těle sám vnesl na dřevo , abychom hříchům zemrouce , spravedlnosti živi byli , jehož zsinalostí uzdraveni jste . Nebo jste byli jako ovce bloudící , ale již nyní obráceni jste ku pastýři a biskupu duší vašich . Též podobně i ženy buďte poddané mužům svým , aby , byť pak kteří i nevěřili slovu , skrze zbožné obcování žen bez slova získáni byli , Spatřujíce v bázni svaté vaše obcování . Kterýchžto ozdoba budiž ne ta zevnitřní , v spletání vlasů , a províjení jich zlatem , anebo v odívání plášťů , Ale ten skrytý srdce člověk , záležející v neporušitelnosti krotkého a pokojného ducha , kterýžto před obličejem Božím velmi drahý jest . Tak jsou zajisté někdy i ony svaté ženy , kteréž naději měly v Bohu , ozdobovaly se , poddány byvše manželům svým , Jako Sára poslušna byla Abrahama , pánem jej nazývajici ; jejížto vy jste dcerky , dobře činíce a nebojíce se žádného přestrašení . Též podobně i muži spolu s nimi bydlíce podle umění , jakožto mdlejšímu osudí ženskému udělujíce cti , jakožto i spoludědičkám života milosti , aby modlitby vaše neměly překážky . A tak sumou , všickni buďte jednomyslní , jedni druhých bíd čitelní , bratrstva milovníci , milosrdní , dobrotiví , Neodplacujíce zlého za zlé , ani zlořečenství za zlořečenství , ale raději dobrořečíce , vědouce , že jste k tomu povoláni , abyste požehnání dědičně obdrželi . Nebo kdož chce milovati život , a viděti dny dobré , zkrocujž jazyk svůj od zlého , a ústa jeho ať nemluví lsti . Uchyl se od zlého , a čiň dobré ; hledej pokoje , a stihej jej . Nebo oči Páně obrácené jsou na spravedlivé a uši jeho k prosbám jejich , ale zuřivý obličej Páně na ty , kteříž činí zlé věci . A kdo jest , ješto by vám zle učinil , jestliže budete následovníci dobrého ? Ale kdybyste pak i trpěli pro spravedlnost , blahoslavení jste . Strachu pak jejich nebojte se , ani se kormuťte , Ale Pána Boha posvěcujte v srdcích vašich . Hotovi pak buďte vždycky k vydání počtu všelikému , kdož by od vás požádal zprávy z naděje té , kteráž jest v vás , a to s tichostí a s bázní , Majíce dobré svědomí , aby za to , že utrhají vám jako zločincům , zahanbeni byli ti , kteříž hanějí vaše ctné v Kristu obcování . Lépeť jest zajisté , abyste dobře činíce , líbilo-li by se tak vůli Boží , trpěli , nežli zle činíce . Nebo i Kristus jedinou za hříchy trpěl , spravedlivý za nespravedlivé , aby nás přivedl k Bohu , umrtven jsa z strany těla , ale obživen z strany Ducha . Skrze něhož i těm , kteříž jsou již v žaláři , duchům přicházeje kázával , Někdy nepovolným , když ono jednou očekávala Boží snášelivost za dnů Noé , když dělán byl koráb , v kterémžto málo , to jest osm duší , zachováno jest u vodě . K čemužto připodobněn jsa nyní křest , i nás spaseny činí , ne to tělesné špíny smytí , ale dobrého svědomí u Boha dotázání , skrze vzkříšení Ježíše Krista . Kterýž všed v nebe , jest na pravici Boží , podmaniv sobě anděly , i mocnosti , i moci . Poněvadž tedy Kristus trpěl za nás na těle , i vy také týmž myšlením odíni buďte , totiž že ten , kdož na těle trpěl , přestal od hříchu , K tomu , aby již nebyl více tělesným žádostem , ale vůli Boží v těle živ , po všecken čas , což ho ještě zůstává . Dostiť jest zajisté nám na tom přeběhlém času života našeho , v němž jsme vůli těla podle obyčeje pohanů páchali , chodivše v nestydatých chlipnostech , v žádostech , v zbytečném pití vína , v hodování , v opilství a v ohyzdném modlosloužení . A protož když se k nim nepřipojujete v takovém jejich vydávání se v rozpustilosti , zdá se jim to cosi nového býti , a rouhají se tomu . Tiť vydadí počet tomu , kterýž hotov jest souditi živé i mrtvé . Proto jest zajisté i mrtvým kázáno evangelium , aby souzeni byli podle lidí , to jest z strany těla , ale živi byli podle Boha duchem . Všemuť se pak přibližuje konec . A protož buďte středmí a bedliví k modlitbám . Přede vším pak lásku jedni k druhým opravdovou mějte ; nebo láska přikryje množství hříchů . Buďte vespolek přívětiví k hostem , bez reptání . Jeden každý jakž vzal od Boha dar , tak vespolek tím sobě přisluhujte , jako dobří šafáři rozličné milosti Boží . Mluví-li kdo , mluviž jako řeči Boží ; jestliže kdo přisluhuje , činiž to jakožto z moci , kteréž jemu uděluje Bůh , aby ve všem slaven byl Bůh skrze Jezukrista , kterémuž jest sláva a císařství na věky věků . Amen . Nejmilejší , nebudiž vám divný ten přišlý na vás oheň , pro zkušení vás , jako by se vám něco nového přihodilo . Ale z toho , že jste účastni utrpení Kristových , radujte se , abyste i při zjevení slávy jeho radovali se s veselím . Trpíte-li pohanění pro jméno Kristovo , blahoslavení jste . Nebo Duch ten slávy a Boží na vás odpočívá , kterémužto z strany jich zajisté rouhání se děje , ale z strany vaší oslavován bývá . Žádný pak z vás netrp jako vražedlník , aneb zloděj , neb zločinec , anebo všetečný . Jestliže pak kdo trpí jako křesťan , nestyď se za to , ale oslavujž Boha v té částce . Neboť jest čas , aby se začal soud od domu Božího . A poněvadž nejprv začíná se od nás , jakýž bude konec těch , kteříž nejsou povolni evangelium Božímu ? A poněvadž spravedlivý sotva k spasení přichází , bezbožný a hříšník kde se ukáže ? A protož i ti , kteříž trpí podle vůle Boží , jakožto věrnému Stvořiteli ať poroučejí duše své , dobře činíce . Starších , kteříž mezi vámi jsou , prosím já spolustarší , a svědek Kristových utrpení , a budoucí , kteráž zjevena bude , slávy účastník : Paste stádo Boží , kteréž při vás jest , opatrujíce je , ne bezděky , ale dobrovolně , ne pro mrzký zisk , ale ochotně , Ani jako panujíce nad dědictvím Páně , ale jako příkladem jsouce stádu . A když se ukáže kníže pastýřů , vezmete tu neuvadlou korunu slávy . Podobně i mládenci , buďte poddáni starším . A všickni poddanost jedni druhým ukazujte , pokorou vnitř se ozdobte . Bůh zajisté pyšným se protiví , ale pokorným dává milost . Pokořtež se tedy pod mocnou ruku Boží , aby vás povýšil časem svým , Všelikou péči vaši uvrhouce na něj . Nebo onť má péči o vás . Střízliví buďte , bděte ; nebo protivník váš ďábel jako lev řvoucí obchází , hledaje , koho by sežral . Jemužto odpírejte , silní jsouce u víře , vědouce , že tatáž utrpení bratrstvo vaše , kteréž na světě jest , obkličují . Bůh pak všeliké milosti , kterýž povolal nás k věčné slávě své v Kristu Ježíši , když maličko potrpíte , on dokonalé vás učiň , utvrď , zmocni i upevni . Jemuž sláva a císařství na věky věků . Amen . Po Silvánovi , vám věrném bratru , tak za to mám , že jsem psal vám krátce , napomínaje a osvědčuje , že tato jest pravá milost Boží , v kteréž stojíte . Pozdravuje vás ta církev , kteráž jest v Babyloně , účastnice vyvolení vašeho , a Marek syn můj . Pozdravtež jedni druhých v políbení laskavém . Pokoj vám všechněm , kteříž jste v Kristu Ježíši . Amen . Šimon Petr , služebník a apoštol Ježíše Krista , těm , kteříž spolu s námi zároveň drahé dosáhli víry , pro spravedlnost Boha našeho a Spasitele Jezukrista : Milost vám a pokoj rozmnožen buď skrze známost Boha a Ježíše Pána našeho . Jakož nám od jeho Božské moci všecko , což potřebí bylo k životu a ku zbožnosti , darováno jest , skrze známost toho , kterýž povolal nás k slávě a k ctnosti . Odkudžto veliká nám a drahá zaslíbení dána jsou , tak abyste skrze ně Božského přirození účastníci učiněni byli , utekše porušení toho , kteréž jest na světě v žádostech zlých . A na to pak vy všecku snažnost svou vynaložíce , prokazujte u víře své ctnost , a v ctnosti umění , V umění pak zdrželivost , a v zdrželivosti trpělivost , v trpělivosti pak zbožnost , V zbožnosti pak bratrstva milování , a v milování bratrstva lásku . Ty zajisté věci když budou při vás a to rozhojněné , ne prázdné , ani neužitečné postaví vás v známosti Pána našeho Jezukrista . Nebo při komž není těchto věcí , slepýť jest , a toho , což vzdáleno jest , nevida , zapomenuv na očištění svých starých hříchů . Protož , bratří , raději snažte se pevné povolání své i vyvolení učiniti ; nebo to činíce , nepadnete nikdy . Takť zajisté hojné způsobeno vám bude vjití k věčnému království Pána našeho a Spasitele Jezukrista . Protož nezanedbámť vždycky vám připomínati těch věcí , ačkoli umělí i utvrzení jste v přítomné pravdě . Neboť to mám za spravedlivé , dokudž jsem v tomto stánku , abych vás probuzoval napomínáním , Věda , že brzké jest složení stánku mého , jakož mi i Pán náš Ježíš Kristus oznámil . Přičinímť se i o to , abyste vy po odchodu mém často se na ty věci rozpomínati mohli . Nebo ne nějakých vtipně složených básní následujíce , známu učinili jsme vám Pána našeho Jezukrista moc a příchod , ale jakožto ti , kteříž jsme očima svýma viděli jeho velebnost . Přijalť jest zajisté od Boha Otce čest a slávu , když se stal k němu hlas takový od velebné slávy : Tentoť jest ten můj milý Syn , v němž mi se zalíbilo . A ten hlas my jsme slyšeli s nebe pošlý , s ním byvše na oné hoře svaté . A mámeť přepevnou řeč prorockou , kteréžto že šetříte jako svíce , jenž svítí v temném místě , dobře činíte , až by se den rozednil a dennice vzešla v srdcích vašich , Toto nejprve znajíce , že žádného proroctví Písma svatého výklad nezáleží na rozumu lidském . Nebo nikdy z lidské vůle nepošlo proroctví , ale Duchem svatým puzeni jsouce , mluvili svatí Boží lidé . Bývali pak i falešní proroci v lidu , jakož i mezi vámi budou falešní učitelé , kteříž chytře uvedou sekty zatracení , i toho Pána , kterýž je vykoupil , zapírajíce , uvodíce na sebe rychlé zahynutí . A mnozí následovati budou jejich zahynutí , skrze něž cesta pravdy bude v porouhání dávána . A lakomě skrze vymyšlené řeči vámi kupčiti budou ; kterýchžto odsouzení již dávno nemešká , a zahynutí jejich nespí . Nebo poněvadžť Bůh andělům , kteříž zhřešili , neodpustil , ale strhna je do žaláře , řetězům mrákoty oddal , aby k odsouzení chováni byli , I onomu prvnímu světu neodpustil , ale sama osmého Noé , kazatele spravedlnosti , zachoval , když potopu na svět bezbožníků uvedl . A města Sodomských a Gomorských v popel obrátiv , podvrácením odsoudil , příklad budoucím bezbožníkům na nich ukázav , A spravedlivého Lota , ztrápeného těch nešlechetníků chlipným obcováním , vytrhl . Ten zajisté spravedlivý , bydliv mezi nimi , den ode dne hleděním i slyšením spravedlivou duši nešlechetnými jejich skutky trápil . Umíť Pán zbožné z pokušení vytrhnouti , nepravých pak ke dni soudu potrestaných dochovati , A zvláště těch , jenž po těle v žádosti nečisté chodí , a vrchností pohrdají , jsou i smělí , sobě se zalibující , neostýchají se důstojnostem porouhati . Ješto andělé , jsouce větší v síle a v moci , nečiní proti nim přede Pánem potupného soudu . Tito pak jako nerozumná hovada , kteráž za přirozením jdou , zplozená k zjímání a k zahynutí , tomu , čemuž nerozumějí , rouhajíce se , v tom svém porušení zahynou , A tak odplatu nepravosti své ponesou , jakožto ti , kteřížto sobě za rozkoš položili , aby se na každý den v libostech svých kochali , nejsouce než poskvrny a mrzkosti , ti , kteříž s vámi hodujíce , v svých lstech se kochají , Oči majíce plné cizoložstva , a bez přestání hřešící , přeluzujíce duše neustavičné , srdce majíce vycvičené v lakomství , synové zlořečenství . Kteříž opustivše cestu přímou , zbloudili , následujíce cesty Balámovy , syna Bozorova , kterýž mzdu nepravosti zamiloval . Ale měl , od koho by pokárán byl pro svůj výstupek . Nebo jhu poddaná oslice němá , člověčím hlasem promluvivši , zbránila nemoudrosti proroka . Tiť jsou studnice bez vody , a mlhy vichrem zbouřené , jimžťo mrákota tmy chová se na věčnost . Nebo přepyšně marné věci vypravujíce , žádostmi těla a chlipnostmi loudí ty , kteříž byli vpravdě utekli od těch , jenž bludu obcují , Slibujíce jim svobodu , ješto sami jsou služebníci porušení , poněvadž od kohož kdo jest přemožen , tomu jest i v službu podroben . Jestliže pak ti , jenž ušli poskvrn světa , skrze známost Pána a Spasitele Jezukrista , opět zase v to zapleteni jsouce , přemoženi byli , učiněn jest poslední způsob jejich horší nežli první . Lépe by zajisté jim bylo nepoznávati cesty spravedlnosti , nežli po nabytí známosti odvrátiti se od vydaného jim svatého přikázání . Ale přihodilo se jim to , což se v přísloví pravém říkává : Pes navrátil se k vývratku svému , a svině umytá do kaliště bláta . Nejmilejší , již toto druhý list vám píši , v kterýchžto listech vzbuzuji skrze napomínání vaši upřímnou mysl , Abyste pamatovali na slova předpověděná od svatých proroků , a na přikázání vydané vám od nás apoštolů Pána a Spasitele , Toto nejprve vědouce , žeť přijdou v posledních dnech posměvači , podle svých vlastních žádostí chodící , A říkající : Kdež jest to zaslibování příchodu jeho ? Nebo jakž otcové naši zesnuli , všecko tak trvá od počátku stvoření . Tohoť zajisté z úmysla věděti nechtí , že nebesa již dávno slovem Božím byla učiněna , i země z vody a na vodě upevněna . Pročež onen první svět vodou jsa zatopen , zahynul . Ta pak nebesa , kteráž nyní jsou , i země , týmž slovem odložena jsou a zachována k ohni , ke dni soudu a zatracení bezbožných lidí . Ale tato jedna věc nebudiž před vámi skryta , nejmilejší , že jeden den u Pána jest jako tisíc let , a tisíc let jako jeden den . Nemeškáť Pán s naplněním slibů , ( jakož někteří za to mají , že obmeškává , ) ale shovívá nám , nechtě , aby kteří zahynuli , ale všickni ku pokání se obrátili . Přijdeť zajisté den Páně , jako zloděj v noci , v kterémžto nebesa jako v prudkosti vichru pominou , a živlové pálivostí ohně rozplynou se , země pak i ty věci , kteréž jsou na ní , vypáleny budou . Poněvadž tedy to všecko má se rozplynouti , jací pak vy býti máte v svatých obcováních a v zbožnosti , Očekávajíce a chvátajíce ku příští dne Božího , v němžto nebesa , hoříce , rozpustí se , a živlové pálivostí ohně rozplynou se ? Nového pak nebe a nové země podle zaslíbení jeho čekáme , v kterýchžto spravedlnost přebývá . Protož , nejmilejší , takových věcí čekajíce , snažtež se , abyste bez poskvrny a bez úhony před ním nalezeni byli v pokoji ; A Pána našeho dlouhočekání za spasení mějte , jakož i milý bratr náš Pavel , podle sobě dané moudrosti , psal vám , Jako i ve všech epištolách svých , mluvě v nich o těch věcech . Mezi nimiž některé jsou nesnadné k vyrozumění , kterýchžto neučení a neutvrzení natahují , jako i jiných Písem , k svému vlastnímu zatracení . Vy tedy , nejmilejší , to prve vědouce , střeztež se , abyste bludem těch nešlechetných lidí nebyli pojati a nevypadli od své pevnosti . Ale rozmáhejtež se v milosti a v známosti Pána našeho a Spasitele Jezukrista , jemuž sláva i nyní i na časy věčné . Amen . Což bylo od počátku , což jsme slýchali , co jsme očima svýma viděli , a co jsme pilně spatřili , a čeho se ruce naše dotýkaly , o slovu života , ( Nebo ten život zjeven jest , a my jsme viděli jej , a svědčíme , i zvěstujeme vám ten život věčný , kterýž byl u Otce , a zjeven jest nám , ) Což jsme viděli a slyšeli , to vám zvěstujeme , abyste i vy s námi obecenství měli , a obecenství naše aby bylo s Otcem i s Synem jeho Jezukristem . A totoť píšeme vám , aby radost vaše byla plná . Toť jest tedy zvěstování to , kteréž jsme slýchali od něho , a zvěstujeme vám : Že Bůh jest světlo , a tmy v něm nižádné není . Díme-li , že s ním obecenství máme , a ve tmě chodíme , lžeme a nečiníme pravdy . Pakliť chodíme v světle , jako on jest v světle , obecenství máme vespolek , a krev Ježíše Krista Syna jeho očišťuje nás od všelikého hříchu . Pakliť díme , že hříchu nemáme , sami se svodíme , a pravdy v nás není . Jestliže pak budeme vyznávati hříchy své , věrnýť jest Bůh a spravedlivý , aby nám odpustil hříchy , a očistil nás od všeliké nepravosti . Díme-li , že jsme nehřešili , činíme jej lhářem , a neníť v nás slova jeho . Synáčkové moji , totoť vám píši , abyste nehřešili . Pakliť by kdo zhřešil , přímluvci máme u Otce , Ježíše Krista spravedlivého . A onť jest obět slitování za hříchy naše , a netoliko za naše , ale i za hříchy všeho světa . A po tomť známe , že jsme jej poznali , jestliže přikázání jeho ostříháme . Dí-liť kdo : Znám jej , a přikázání jeho neostříhá , lhářť jest , a pravdy v něm není . Ale kdožť ostříhá slova jeho , v pravděť láska Boží v tom jest dokonalá . Po tomť známe , že jsme v něm . Kdo praví , že v něm zůstává , máť , jakž on chodil , i tento tak choditi . Bratří , ne nějaké nové přikázání vám píši , ale přikázání staré , kteréž jste měli od počátku . A to přikázání staré jestiť slovo to , kteréž jste slyšeli od počátku . A zase přikázání nové píši vám , kteréžto jest pravé i v něm i v vás . Nebo tma pomíjí , a světlo to pravé již svítí . Kdo praví , že jest v světle , a bratra svého nenávidí , v temnostiť jest až posavad . Kdož miluje bratra svého , v světle zůstává , a pohoršení v něm není . Ale kdož nenávidí bratra svého , v temnosti jest , a v temnosti chodí , a neví , kam jde ; nebo temnost oslepila oči jeho . Píši vám , synáčkové , žeť jsou vám odpuštěni hříchové pro jméno jeho . Píši vám , otcové , že jste poznali toho , kterýž jest od počátku . Píši vám , mládenci , že jste zvítězili nad zlým . Píši vám , dítky , že jste poznali Otce . Psal jsem vám , otcové , že jste poznali toho , kterýž jest od počátku . Psal jsem vám , mládenci , že silní jste , a slovo Boží v vás zůstává , a že jste zvítězili nad zlým . Nemilujtež světa , ani těch věcí , kteréž na světě jsou . Miluje-liť kdo svět , není lásky Otcovy v něm . Nebo všecko , což jest na světě , jako žádost těla , a žádost očí , a pýcha života , toť není z Otce , ale jest z světa . A svět hyne i žádost jeho , ale kdož činí vůli Boží , ten trvá na věky . Dítky , poslední hodina jest , a jakož jste slýchaly , že antikrist přijíti má , i nyníť antikristové jsou mnozí . Odkudž známe , že poslední hodina jest . Z násť jsou vyšli , ale nebyli z nás . Nebo byť byli z nás , byliť by zůstali s námi , ale vyšli z nás , aby zjeveni byli , že nejsou všickni z nás . Vy pak máte pomazání od Svatého , a znáte všecko . Nepsal jsem vám proto , že byste neznali pravdy , ale že ji znáte , a že všeliká lež není z pravdy . A kdo jest lhář , nežli ten , kdož zapírá , že Ježíš není Kristus ? Tenť jest antikrist ; kdoť zapírá Otce , zapíráť i Syna . Každý kdož zapírá Syna , nemáť ani Otce . A protož zůstaniž v vás to , což jste slýchali od počátku . Zůstane-liť v vás to , co jste slýchali od počátku , i vy také v Synu i v Otci zůstanete . A toť jest to zaslíbení , kteréž nám zaslíbil , totiž ten život věčný . Tyto věci psal jsem vám o těch , kteříž vás svodí . Ale pomazání to , kteréž jste vzali od něho , v vás zůstává , a aniž potřebujete , aby kdo učil vás , ale jakž pomazání to učí vás o všech věcech , a pravéť jest a neoklamavatelné , a jakž naučilo vás , tak v něm zůstávejte . A nyní , synáčkové , zůstávejtež v něm , abychom , když by se ukázal , smělé doufání měli , a nebyli zahanbeni od něho v čas příchodu jeho . Poněvadž víte , že on spravedlivý jest , znejtež také , že každý , kdož činí spravedlnost , z něho jest narozen . Pohleďte , jakou lásku dal nám Otec , totiž abychom synové Boží slouli . Protoť svět nezná nás , že jeho nezná . Nejmilejší , nyní synové Boží jsme , ale ještěť se neokázalo , co budeme . Vímeť pak , že když se okáže , podobni jemu budeme ; nebo viděti jej budeme tak , jakž jest . A každý , kdož má takovou naději v něm , očišťuje se , jakož i on čistý jest . Každý , kdož činí hřích , činíť proti zákonu ; nebo hřích jest přestoupení zákona . A víte , že on se okázal proto , aby hříchy naše sňal , a hříchu v něm není . Každý tedy , kdož v něm zůstává , nehřeší ; ale každý , kdož hřeší , neviděl ho , aniž ho poznal . Synáčkové , nižádný vás nesvoď . Kdož činí spravedlnost , spravedlivý jest , jakož i on jest spravedlivý . Kdož činí hřích , z ďábla jest ; nebo ďábel hned od počátku hřeší . Na toť jest zjeven Syn Boží , aby kazil skutky ďáblovy . Každý , kdož se narodil z Boha , hříchu nečiní ; nebo símě jeho v něm zůstává , aniž může hřešiti , nebo z Boha narozen jest . Po tomtoť zjevní jsou synové Boží a synové ďáblovi . Každý , kdož nečiní spravedlnosti , neníť z Boha , a kdož nemiluje bratra svého . Nebo toť jest to zvěstování , kteréž jste slýchali od počátku , abychom milovali jedni druhé . Ne jako Kain , kterýž z toho zlostníka byl a zamordoval bratra svého . A pro kterou příčinu zamordoval ho ? Protože skutkové jeho byli zlí , bratra pak jeho byli spravedliví . Nedivtež se , bratří moji , jestliže vás svět nenávidí . My víme , že jsme přeneseni z smrti do života , nebo milujeme bratří . Kdož nemiluje bratra , zůstáváť v smrti . Každý , kdož nenávidí bratra svého , vražedlník jest , a víte , že žádný vražedlník nemá života věčného v sobě zůstávajícího . Po tomto jsme poznali lásku , že on duši svou za nás položil , i myť tedy máme za bratří duše své klásti . Kdo by pak měl statek tohoto světa , a viděl by bratra svého , an nouzi trpí , a zavřel by srdce své před ním , kterak láska Boží zůstává v něm ? Synáčkové moji , nemilujmež slovem , ani jazykem toliko , ale skutkem a pravdou . A po tomť poznáváme , že z pravdy jsme , a před obličejem jeho spokojíme srdce svá . Nebo obviňovalo-liť by nás srdce naše , ovšemť Bůh , kterýž jest větší nežli srdce naše a zná všecko . Nejmilejší , jestližeť by nás srdce naše neobviňovalo , smělou doufanlivost máme k Bohu . A začež ho koli prosíme , béřeme od něho ; nebo přikázání jeho ostříháme , a to , což jest libého před obličejem jeho , činíme . A totoť jest to přikázání jeho , abychom věřili jménu Syna jeho Jezukrista a milovali jedni druhé , jakož nám dal přikázání . Nebo kdož ostříhá přikázání jeho , v němť zůstává , a on také v něm . A po tomť poznáváme , že zůstává v nás , totiž po Duchu , kteréhož dal nám . Nejmilejší , ne každému duchu věřte , ale zkušujte duchů , jsou-li z Boha ; nebo mnozí falešní proroci vyšli na svět . Po tomto znejte Ducha Božího : Všeliký duch , kterýž vyznává Jezukrista v těle přišlého , z Boha jest . Ale všeliký duch , kterýž nevyznává Jezukrista v těle přišlého , není z Boha ; nýbrž toť jest ten duch antikristův , o kterémž jste slýchali , že přijíti má , a jižť jest nyní na světě . Vy pak z Boha jste , synáčkové , a zvítězili jste nad nimi ; nebo většíť jest ten , kterýž jest v vás , nežli ten , kterýž jest v světě . Oni z světa jsou , a protož o světu mluví , a svět jich poslouchá . My z Boha jsme . Kdo zná Boha , posloucháť nás ; kdož pak není z Boha , neposloucháť nás . A po tomť poznáváme ducha pravdy a ducha bludu . Nejmilejší , milujmež jedni druhé ; nebo láska z Boha jest , a každý , kdož miluje , z Boha se narodil , a znáť Boha . Kdož nemiluje , nezná Boha ; nebo Bůh láska jest . V tomť zjevena jest láska Boží k nám , že Syna svého toho jednorozeného poslal Bůh na svět , abychom živi byli skrze něho . V tomť jest láska , ne že bychom my Boha milovali , ale že on miloval nás , a poslal Syna svého obět slitování za hříchy naše . Nejmilejší , poněvadž tak miloval nás Bůh , i myť máme jedni druhé milovati . Boha žádný nikdy nespatřil , ale milujeme-liť jedni druhé , Bůh v nás přebývá , a láska jeho dokonalá jest v nás . Po tomtoť poznáváme , že v něm přebýváme , a on v nás , že z Ducha svého dal nám . A myť jsme viděli , a svědčíme , že Otec poslal Syna svého spasitele světa . Kdož by koli vyznával , že Ježíš jest Syn Boží , Bůh v něm přebývá , a on v Bohu . A myť jsme poznali , a uvěřili o lásce , kterouž Bůh má k nám . Bůh láska jest , a kdož v lásce přebývá , v Bohu přebývá , a Bůh v něm . V tomtoť jest k dokonání svému přišla láska Boží s námi , abychom bezpečné doufání měli v den soudný , kdyžto , jakýž jest on , takovíž i my jsme na tomto světě . Bázněť není v lásce , ale láska dokonalá ven vyhání bázeň ; nebo bázeň trápení má , kdož se pak bojí , není dokonalý v lásce . My milujeme jej , nebo on prve miloval nás . Řekl-li by kdo : Miluji Boha , a bratra svého nenáviděl by , lhář jest . Nebo kdož nemiluje bratra svého , kteréhož viděl , Boha , kteréhož neviděl , kterak může milovati ? A totoť přikázání máme od něho , aby ten , kdož miluje Boha , miloval i bratra svého . Každý , kdož věří , že Ježíš jest Kristus , z Boha se narodil ; a každý , kdož miluje toho , kterýž zplodil , milujeť i toho , kterýž zplozen jest z něho . Po tomť poznáváme , že milujeme syny Boží , když Boha milujeme a přikázání jeho ostříháme . Nebo toť jest láska Boží , abychom přikázaní jeho ostříhali ; a přikázání jeho nejsou těžká . Všecko zajisté , což se narodilo z Boha , přemáhá svět ; a toť jest to vítězství , kteréž přemáhá svět , víra naše . Kdo jest , ješto přemáhá svět , jediné , kdož věří , že Ježíš jest Syn Boží ? Toť jest ten , kterýž přišel vyznamenán jsa skrze vodu a krev , totiž Ježíš Kristus , ne u vodě toliko , ale u vodě a ve krvi . A Duch jest , jenž svědectví vydává , že Duch jest pravda . Nebo tři jsou , kteříž svědectví vydávají na nebi : Otec , Slovo , a Duch Svatý , a ti tři jedno jsou . A tři jsou , jenž svědectví vydávají na zemi : Duch , a Voda , a Krev , a ti tři jedno jsou . Poněvadž svědectví lidské přijímáme , svědectvíť Boží větší jest . Nebo totoť svědectví jest Boží , kteréž vysvědčil o Synu svém . Kdož věří v Syna Božího , máť svědectví sám v sobě . Kdož pak nevěří Bohu , lhářem jej učinil ; nebo neuvěřil tomu svědectví , kteréž vysvědčil Bůh o Synu svém . A totoť jest svědectví to , že život věčný dal nám Bůh , a ten život v Synu jeho jest . Kdožť má Syna Božího , máť život ; kdož nemá Syna Božího , života nemá . Tyto věci psal jsem vám věřícím ve jméno Syna Božího , abyste věděli , že máte věčný život , a abyste věřili ve jméno Syna Božího . A totoť jest to smělé doufání , kteréž máme k němu , že začež bychom koli prosili podle vůle jeho , slyší nás . A kdyžť víme , že nás slyší , prosili-li bychom zač , tedyť víme , že máme některé prosby naplněné , kteréž jsme předkládali jemu . Viděl-li by kdo bratra svého hřešícího hříchem ne k smrti , modliž se za něj , a dáť jemu Bůh život , totiž hřešícím ne k smrti . Jestiť hřích k smrti ; ne za ten , pravím , aby se modlil . Každá nepravost jestiť hřích , ale jestiť hřích ne k smrti . Víme , že každý , kdož se narodil z Boha , nehřeší ; ale ten , jenž narozen jest z Boha , ostříhá sebe samého , a ten zlostník se ho nedotýká . Víme , že z Boha jsme , ale svět všecken ve zlém leží . A vímeť , že Syn Boží přišel , a dal nám smysl , abychom poznali Toho Pravého , a jsmeť v tom Pravém , i v Synu jeho Ježíši Kristu . Onť jest ten pravý Bůh a život věčný . Synáčkové , vystříhejte se modl . Amen . Starší v Kristu vyvolené paní i synům jejím , kteréž já miluji v pravdě , a ne sám já , ale i všickni , kteříž poznali pravdu , Pro pravdu , kteráž zůstává v nás a s námiť bude na věky : Budiž s vámi milost , milosrdenství a pokoj od Boha Otce , i od Pána Jezukrista , Syna Otcova , v pravdě a v lásce . Zradoval jsem se velmi , že jsem nalezl některé z synů tvých , an chodí v pravdě , jakož jsme přikázání vzali od Otce . A nyní prosím tebe , paní , ne jako nové přikázání předkládaje tobě , ale to , kteréž jsme měli od počátku , abychom milovali jedni druhé . A totoť jest ta láska , abychom chodili podle přikázání jeho . Přikázání pak toto jest , jakž jste slýchali od počátku , abyste v něm chodili . Nebo mnozí bludaři vyšli na svět , kteříž nevyznávají Jezukrista přišlého v těle . Takový každý jest bludař a antikrist . Hleďtež sebe , abychom neztratili toho , o čemž jsme pracovali , ale odplatu plnou abychom vzali . Každý , kdož přestupuje a nezůstává v učení Kristovu , nemá Boha ; kdož zůstává v učení Kristovu , tenť i Otce i Syna má . Přichází-li kdo k vám , a tohoto učení nepřináší , nepřijímejte ho do domu , aniž ho pozdravujte . Nebo kdož takového pozdravuje , přiúčastňuje se skutkům jeho zlým . Mnoho vám psáti měv , nechtěl jsem svěřiti toho černidlu a papíru , ale mámť naději , že k vám přijdu , a ústy k ústům mluviti budu , aby radost naše plná byla . Pozdravují tě synové sestry tvé v Pánu vyvolené . Amen . Starší Gáiovi milému , kteréhož já miluji v pravdě . Nejmilejší , žádámť obzvláštně , abys se dobře měl a zdráv byl , tak jako duše tvá dobře se má . Zradovalť jsem se zajisté velice , když přišli bratří a svědectví vydávali o tvé upřímnosti , vypravujíce , kterak ty v upřímnosti chodíš . Nemámť větší radosti , nežli abych slyšel , že synové moji chodí v upřímnosti . Nejmilejší , věrně děláš , cožkoli činíš bratřím a hostem , Kteřížto svědectví vydali o lásce tvé před církví . Kteréžto vyprovodíš-li , tak jakž sluší na Boha , dobře učiníš . Neboť jsou pro jméno jeho vyšli , a nic nevzali od pohanů . Mámeť tedy my takové přijímati , abychom byli pomocníci pravdy . Psal jsem sboru vašemu , ale Diotrefes , kterýž stojí o prvotnost mezi nimi , nepřijímá nás . Protož přijdu-liť tam , připomenuť skutky jeho , kteréž činí , mluvě proti nám zlé řeči . A nemaje dosti na tom , i sám bratří nepřijímá , i těm , kteříž by přijímati chtěli , nedopouští , a ze sboru je vylučuje . Nejmilejší , nenásledujž zlého , ale dobrého . Kdož dobře činí , z Boha jest ; ale kdož zle činí , nevidí Boha . Demetriovi svědectví vydáno jest ode všech , i od samé pravdy ; ano i my svědectví o něm vydáváme , a víte , že svědectví naše pravé jest . Mnohoť jsem měl psáti , ale nechci psáti černidlem a pérem . Nebo mám naději , že tě tudíž uzřím , a ústy k ústům mluviti budeme . [ ( III John 1:15 ) Pokoj budiž tobě . Pozdravují tě přátelé . Pozdraviž i ty dobrých přátel ze jména . ] Judas , Ježíše Krista služebník , bratr pak Jakubův , posvěceným v Bohu Otci , a Kristu Ježíši zachovaným a k němu povolaným : Milosrdenství vám a pokoj i láska budiž rozmnožena . Nejmilejší , všecku snažnost vynakládaje na to , abych vám psal o obecném spasení , musil jsem psáti , vás napomínaje , abyste statečně bojovali o víru , kteráž jest jednou dána svatým . Neboť jsou podešli někteří lidé bezbožní , prve již dávno poznamenaní k tomu odsouzení ; kteřížto milost Boha našeho přenášejí v chlipnost , a toho , kterýž jest sám Hospodin , Boha a Pána našeho Jezukrista zapírají . Protož vidělo mi se vám to připomenouti , kteříž jednou již o tom víte , že když Pán lid svůj z země Egyptské vysvobodil , potom ty , kteříž nevěřící byli , zatratil . A ty anděly , kteříž neostříhali svého knížetství , ale opustili příbytek svůj , k soudu velikého toho dne vazbou věčnou pod mrákotou schoval . Jako Sodoma a Gomora , a okolní města , když podobným způsobem , jako i tito , v smilstvo se vydali a odešli po těle cizím , předložena jsou za příklad , pokutu věčného ohně snášejíce . Takéž podobně i tito , jako v hluboký sen pohřižení , tělo zajisté poskvrňují , panstvím pak pohrdají a důstojnosti se rouhají ; Ješto Michal archanděl , když s ďáblem odpor maje , hádal se o tělo Mojžíšovo , neodvážil se proti němu vynésti soudu zlořečení , ale řekl : Ztresciž tě Pán . Tito pak , čehož neznají , tomu se rouhají ; a což od přirození znají , jako nerozumná hovada , v tom se poskvrňují . Běda jim , nebo cestou Kainovou odešli , a poblouzením Balámovy mzdy po lakomství se vylili , a odporováním Kóre zahynuli . Tiť jsou na hodech vašich poskvrny , když s vámi hodují bezstoudně , sami se pasouce ; jsouce jako oblakové bez vody , jimiž vítr sem i tam točí , stromové uvadlí , neužiteční , dvakrát mrtví a vykořenění , Vzteklé vody mořské , vymítajíce jako pěny svou mrzkost , hvězdy bludné , jimžto mrákota tmy zachována jest na věčnost . Prorokoval pak také o nich sedmý od Adama Enoch , řka : Aj , Pán s svatými tisíci svými béře se , Aby učinil soud všechněm a trestal všecky , kteříž by koli mezi nimi byli bezbožní , ze všech skutků bezbožnosti jejich , v nichž bezbožnost páchali , i ze všech tvrdých řečí , kteréž mluvili proti němu hříšníci bezbožní . Tiť jsou reptáci žalobní , podle žádostí svých chodíce , jejichž ústa mluví pýchu , pochlebujíce osobám některým pro svůj užitek . Ale vy , nejmilejší , pamatujte na slova předpověděná od apoštolů Pána našeho Jezukrista . Nebo jsou pověděli vám , že v posledním času budou posměvači , podle svých bezbožných žádostí chodící . Toť jsou ti , kteříž se sami odtrhují , lidé hovadní , Ducha Kristova nemající . Ale vy , nejmilejší , vzdělávajíce se na té nejsvětější víře vaší , v Duchu svatém modléce se , Ostříhejte se v lásce Boží , očekávajíce milosrdenství Pána našeho Jezukrista k věčnému životu . A nad některými zajisté lítost mějte , rozeznání v tom majíce . Jiné pak strašením k spasení přivozujte , jako z ohně je vychvacujíce , v nenávisti majíce i tu skrze tělo poskvrněnou sukni . Tomu pak , kterýž mocen jest zachovati vás bez úrazu a postaviti před obličejem slávy své bez úhony s veselím , Samému moudrému Bohu , Spasiteli našemu , budiž sláva a velebnost , císařství i moc , i nyní i po všecky věky . Amen . Zjevení Ježíše Krista , kteréž dal jemu Bůh , aby ukázal služebníkům svým , které věci měly by se díti brzo , on pak zjevil , poslav je skrze anděla svého , služebníku svému Janovi , Kterýž osvědčil slovo Boží a svědectví Jezukristovo , a cožkoli viděl . Blahoslavený , kdož čte , i ti , kteříž slyší slova proroctví tohoto a ostříhají toho , což napsáno jest v něm ; nebo čas blízko jest . Jan sedmi církvím , kteréž jsou v Azii : Milost vám a pokoj od toho , Jenž jest , a Kterýž byl , a Kterýž přijíti má , a od sedmi Duchů , kteříž před obličejem trůnu jeho jsou , A od Ježíše Krista , jenž jest svědek věrný , ten prvorozený z mrtvých , a kníže králů země , kterýžto zamiloval nás a umyl nás od hříchů našich krví svou , A učinil nás krále a kněží Bohu a Otci svému , jemužto buď sláva a moc na věky věků . Amen . Aj , béře se s oblaky , a uzříť jej všeliké oko , i ti , kteříž ho bodli ; a budou plakati pro něj všecka pokolení země , jistě , Amen . Jáť jsem Alfa i Omega , počátek i konec , praví Pán , Kterýž jest , a Kterýž byl , a Kterýž přijíti má , ten všemohoucí . Já Jan , kterýž jsem i bratr váš , i spoluúčastník v soužení , i v království , i v trpělivosti Ježíše Krista , byl jsem na ostrově , kterýž slove Patmos , pro slovo Boží a svědectví Ježíše Krista . A byl jsem u vytržení ducha v den Páně , i uslyšel jsem za sebou hlas veliký jako trouby , An mi dí : Já jsem Alfa i Omega , ten první i poslední , a řekl : Co vidíš , piš do knihy , a pošli sborům , kteříž jsou v Azii , do Efezu , a do Smyrny , a do Pergamu , a do Tyatiru , a do Sardy , a do Filadelfie , i do Laodicie . I obrátil jsem se , abych viděl ten hlas , kterýž mluvil se mnou , a obrátiv se , uzřel jsem sedm svícnů zlatých , A uprostřed sedmi svícnů podobného Synu člověka , oblečeného v dlouhé roucho a přepásaného na prsech pasem zlatým . Hlava pak jeho a vlasové byli bílí , jako bílá vlna , jako sníh , a oči jeho jako plamen ohně . Nohy pak jeho podobné mosazi , jako v peci hořící ; a hlas jeho jako hlas vod mnohých . A měl v pravé ruce své sedm hvězd , a z úst jeho meč s obou stran ostrý vycházel ; a tvář jeho jako slunce , když jasně svítí . A jakž jsem jej uzřel , padl jsem k nohám jeho , jako mrtvý . I položil ruku svou pravou na mne , řka ke mně : Neboj se . Já jsem ten první i poslední , A živý , ješto jsem byl mrtvý , a aj , živý jsem na věky věků . Amen . A mám klíče pekla i smrti . Napiš ty věci , kteréž jsi viděl , a kteréž jsou , a kteréž se mají díti potom . Tajemství sedmi hvězd , kteréž jsi viděl v pravici mé , a sedm svícnů zlatých , jest toto : Sedm hvězd jsou andělé sedmi církví ; a sedm svícnů , kteréžs viděl , jest těch sedm církví . Andělu Efezské církve piš : Totoť praví ten , kterýž drží těch sedm hvězd v pravici své , jenž se prochází uprostřed těch sedmi svícnů zlatých : Známť skutky tvé , a práci tvou , i trpělivost tvou , a že nemůžeš trpěti zlých ; a zkusil jsi těch , kteříž se praví býti apoštolé , ale nejsou , a shledals je , že jsou lháři . A snášel jsi , a trpělivost máš , a pro jméno mé pracovals a neustal . Ale mámť něco proti tobě , totiž že jsi tu první lásku svou opustil . Protož pomni , odkud jsi vypadl , a čiň pokání a první skutky čiň . Pakliť toho nebude , přijdu na tebe rychle a pohnuť svícnem tvým z místa jeho , nebudeš-li pokání činiti . Ale toto dobré do sebe máš , že nenávidíš skutků Mikulášenské roty , kterýchž i já nenávidím . Kdo má uši , slyš , co Duch praví církvím : Tomu , kdož zvítězí , dám jísti z dřeva života , kteréž jest uprostřed ráje Božího . Andělu pak Smyrnenské církve piš : Toto praví ten první i poslední , kterýž byl mrtvý , a ožil : Vím o skutcích tvých , i o soužení , a chudobě tvé , ( ale bohatý jsi ) , i o rouhání těch , kteříž se praví býti Židé , a nejsou , ale jsou sběř satanova . Nebojž se nic toho , co trpěti máš . Aj , uvržeť ďábel některé z vás do vězení , abyste zkušeni byli , a budete míti úzkost za deset dní . Budiž věrný až do smrti , a dámť korunu života . Kdo má uši , slyš , co Duch praví církvím : Kdo zvítězí , nebude uražen od smrti druhé . Andělu pak Pergamenské církve piš : Totoť praví ten , kterýž má ten meč s obou stran ostrý : Vím skutky tvé , i kde bydlíš , totiž tu , kdež jest stolice satanova , a že držíš se jména mého , a nezapřel jsi víry mé , ani v těch dnech , když Antipas , svědek můj věrný , zamordován jest u vás , tu , kdež bydlí satan . Ale mámť proti tobě něco málo , že tam máš ty , kteříž drží učení Balámovo , jenž učil Baláka pohoršení klásti před obličejem synů Izraelských , aby jedli modlám obětované a smilnili . Tak i ty máš některé , kteříž drží učení Mikulášenců , což já v nenávisti mám . Činiž pokání . Pakli nebudeš , přijdu na tebe brzy , a bojovatiť budu s nimi mečem úst svých . Kdo má uši , slyšiž , co Duch praví církvím : Tomu , jenž vítězí , dám jísti mannu skrytou a dám jemu kamének bílý , a na tom kaménku jméno nové napsané , kteréhož žádný neví , než ten , kdož je přijímá . Andělu pak Tyatirské církve piš : Totoť praví Syn Boží , jenž má oči jako plamen ohně , a nohy jeho podobné jsou mosazi : Známť skutky tvé , i lásku , i přisluhování , i věrnost , i trpělivost tvou , a skutky tvé , i ty poslední , kteříž větší jsou nežli první . Ale mámť proti tobě něco málo , že dopouštíš ženě Jezábel , kteráž se býti praví prorokyní , učiti a v blud uvoditi služebníky mé , aby smilnili a jedli modlám obětované . Ale dalť jsem jí čas , aby pokání činila z smilstva svého , avšak nečinila pokání . Aj , já uvrhu ji na lože , i ty , kteříž cizoloží s ní , v soužení převeliké , jestliže nebudou činiti pokání z skutků svých . A syny její zmorduji smrtí ; i zvědíť všecky církve , žeť jsem já ten , kterýž zpytuji ledví a srdce , a odplatím jednomu každému z vás podle skutků vašich . Vámť pak pravím i jiným Tyatirským , kteřížkoli nemají učení tohoto , a kteříž nepoznali hlubokosti satanovy , jakž oni říkají : Nevzložímť na vás jiného břemene . Avšak to , což máte , držte , dokavadž nepřijdu . Kdož by pak vítězil a ostříhal až do konce skutků mých , dám jemu moc nad pohany . I budeť je spravovati prutem železným , a jako nádoba hrnčířova střískáni budou , jakž i já vzal jsem od Otce svého . A dám jemu hvězdu jitřní . Kdo má uši , slyš , co Duch praví církvím . Andělu pak církve Sardinské piš : Toto praví ten , jenž má sedm duchů Božích a sedm hvězd : Vím skutky tvé : máš jméno , že jsi živ , ale jsi mrtvý . Budiž bedlivý , a potvrdiž toho , což mělo umříti . Neboť jsem nenalezl skutků tvých plných před Bohem . Pomniž tedy , co jsi přijal a slyšel , a ostříhej toho , a čiň pokání . Pakli bdíti nebudeš , přijduť na tě jako zloděj , a nezvíš , v kterou hodinu na tě přijdu . Ale máš některé osoby i v Sardis , kteréž neposkvrnily roucha svého , protož budouť se procházeti se mnou v bílém rouše ; nebo jsou hodni . Kdo zvítězí , tenť bude odín rouchem bílým ; a nevymažiť jména jeho z knih života , ale vyznámť jméno jeho před obličejem Otce svého i před anděly jeho . Kdo má uši , slyš , co Duch praví církvím . Andělu pak Filadelfitské církve piš : Totoť praví ten svatý a pravý , jenž má klíč Davidův , kterýžto otvírá , a žádný nezavírá , a zavírá , žádný pak neotvírá : Vím skutky tvé . Aj , postavil jsem před tebou dveře otevřené , a žádnýť jich nemůže zavříti . Nebo máš ač nevelikou moc , a ostříhal jsi slova mého , a nezapřels jména mého . Aj , dávámť některé z sběři satanovy , kteříž se praví býti Židé , a nejsou , ale klamají . Aj , pravím , způsobím to , žeť přijdou a budou se klaněti před nohama tvýma , a poznajíť , že jsem já tě miloval . Nebo jsi ostříhal slova trpělivosti mé , i jáť tebe ostříhati budu od hodiny pokušení , kteréž přijíti má na všecken svět , aby zkušeni byli obyvatelé země . Aj , přijduť brzy . Držiž se toho , co máš , aby žádný nevzal koruny tvé . Kdo zvítězí , učiním jej sloupem v chrámě Boha svého , a nevyjdeť již více ven ; a napíšiť na něm jméno Boha svého a jméno města Boha mého , nového Jeruzaléma sstupujícího s nebe od Boha mého , i jméno své nové . Kdo má uši , slyš , co Duch praví církvím . Andělu pak církve Laodicenské piš : Toto praví Amen , svědek ten věrný a pravý , počátek stvoření Božího : Vímť skutky tvé , že ani jsi studený , ani horký . Ó bys chutně studený byl anebo horký . A tak , že jsi vlažný , a ani studený , ani horký , vyvrhu tě z úst svých . Nebo pravíš : Bohatý jsem , a zbohatl jsem , a žádného nepotřebuji , a nevíš , že jsi bídný , mizerný , a chudý , a slepý , i nahý . Radím tobě , abys sobě koupil ode mne zlata ohněm zprubovaného , abys byl bohatý , a v roucho bílé abys oblečen byl , a neokazovala se hanba nahoty tvé . A očí svých pomaž kollyrium , abys viděl . Já kteréžkoli miluji , kárám a tresci ; rozhorliž se tedy , a čiň pokání . Aj , stojímť u dveří , a tluku . Jestližeť by kdo uslyšel hlas můj a otevřel dveře , vejduť k němu , a budu s ním večeřeti , a on se mnou . Kdož zvítězí , dám jemu seděti s sebou na trůnu svém , jako i já zvítězil jsem , a sedím s Otcem svým na trůnu jeho . Kdo má uši , slyš , co Duch praví církvím . Potom jsem viděl , a aj , dveře otevříny byly v nebi , a hlas první , kterýž jsem byl slyšel jako trouby , an mluví se mnou , řkoucí : Vstup sem , a ukážiť , co se má díti potom . A hned byl jsem u vytržení ducha , a aj , trůn postaven byl na nebi , a na trůnu jeden seděl . A ten , jenž seděl , podoben byl obličejem kameni jaspidu a sardiovi ; a vůkol toho trůnu byla duha , na pohledění podobná smaragdu . A okolo toho trůnu bylo stolic čtyřmecítma , a na těch stolicích viděl jsem čtyřmecítma starců sedících , oblečených v roucha bílá . A měli na hlavách svých koruny zlaté . A z toho trůnu pocházelo blýskání , a hromobití , a hlasové . A sedm lamp ohnivých hořících před trůnem , jenž jsou sedm Duchů Božích . A před trůnem bylo moře sklené , podobné křišťálu , a uprostřed trůnu a vůkol trůnu čtvero zvířat , plných očí zpředu i zzadu . A zvíře první podobné bylo lvu , a druhé zvíře podobné teleti , a třetí zvíře mající tvárnost jako člověk , a čtvrté zvíře podobné orlu letícímu . A jedno každé z těch čtyř zvířat mělo šest křídel okolo , a vnitř plná byla očí , a neměla odpočinutí dnem i nocí , říkajíce : Svatý , svatý , svatý Pán Bůh všemohoucí , kterýž byl , a jest , i přijíti má . A když ta zvířata vzdávala slávu a čest i díků činění sedícímu na trůnu , živému na věky věků , Padlo těch čtyřmecítma starců před obličejem sedícího na trůnu , a klanělo se živému na věky věků , a metali koruny své před trůnem , řkouce : Hoden jsi , Pane , přijíti slávu , a čest , i moc ; nebo ty jsi stvořil všecky věci , a pro vůli tvou trvají , i stvořeny jsou . I viděl jsem po pravici sedícího na trůnu knihy popsané vnitř i zevnitř , zapečetěné sedmi pečetmi A viděl jsem anděla silného , volajícího hlasem velikým : Kdo jest hoden otevříti knihy tyto a zrušiti pečeti jejich ? I nemohl žádný , ani na nebi , ani na zemi , ani pod zemí , otevříti knih , ani pohleděti do nich . Pročež já plakal jsem velmi , že není nalezen žádný , kterýž by hoden byl otevříti a čísti tu knihu , ani pohleděti do ní . Tedy jeden z starců dí mi : Neplač . Aj , zvítězilť Lev , ten , kterýž jest z pokolení Judova , kořen Davidův , aby otevřel tu knihu a zrušil sedm pečetí jejích . I viděl jsem , a aj , mezi trůnem a čtyřmi zvířaty a mezi starci Beránek stojí jako zabitý , maje sedm rohů a sedm očí , jenž jsou sedm Duchů Božích , poslaných na všecku zemi . I přišel a vzal knihy z pravice toho , kterýž seděl na trůnu . A jakž vzal knihy , ihned těch čtvero zvířat a těch čtyřmecítma starců padlo před Beránkem , majíce jeden každý z nich harfu a báně zlaté plné vůně , jenž jsou modlitby svatých . A zpívali píseň novou , řkouce : Hoden jsi vzíti knihy a otevříti pečeti jejich . Nebo jsi zabit , a vykoupils nás Bohu krví svou ze všelikého pokolení a jazyku a lidu i národu . A učinil jsi nás Bohu našemu krále a kněží , a budeme kralovati na zemi . I viděl jsem a slyšel hlas andělů mnohých okolo trůnu a zvířat a starců , a byl počet jejich stokrát tisíc tisíců a desetkrát sto tisíců , Řkoucích velikým hlasem : Hodenť jest ten zabitý Beránek vzíti moc , a bohatství , i moudrost , i sílu , i čest , i slávu , i požehnání . Též všecko stvoření , kteréž jest na nebi , i na zemi , i pod zemí , i v moři , i všecko , což v nich jest , slyšel jsem řkoucí : Sedícímu na trůnu a Beránkovi požehnání , čest a sláva i síla na věky věků . Čtvero pak zvířat řeklo : Amen . A těch čtyřmecítma starců padlo , a klaněli se živému na věky věků . I viděl jsem , když otevřel Beránek jednu z těch pečetí , a slyšel jsem jedno ze čtyř zvířat , ano praví , jako hlasem hromovým : Pojď a viz . I pohleděl jsem , a aj , kůň bílý , a ten , jenž seděl na něm , měl lučiště . A dána jest jemu koruna , i vyjel , přemáhaje , a aby přemáhal . A když otevřel pečet druhou , slyšel jsem druhé zvíře , řkoucí : Pojď a viz . I vyšel jiný kůň ryzí . A sedícímu na něm dáno jest , aby pokoj vyzdvihl z země a aby se lidé vespolek mordovali ; a dán jemu meč veliký . A když otevřel pečet třetí , slyšel jsem třetí zvíře , řkoucí : Pojď a viz . I pohleděl jsem , a aj , kůň vraný , a ten , jenž na něm seděl , měl váhu v ruce své . I slyšel jsem hlas z prostředku čtyř zvířat , an praví : Měřice pšenice za peníz , a tři měřice ječmene za peníz , oleji pak a vínu neškoď . A když otevřel pečet čtvrtou , slyšel jsem hlas čtvrtého zvířete , řkoucí : Pojď a viz . I pohleděl jsem , a aj , kůň plavý , a toho , kterýž seděl na něm , jméno smrt , a peklo šlo za ním . I dána jest jim moc nad čtvrtým dílem země , aby mordovali mečem , a hladem , a morem , a šelmami zemskými . A když otevřel pečet pátou , viděl jsem pod oltářem duše zmordovaných pro slovo Boží a pro svědectví , kteréž vydávali . I volali hlasem velikým , řkouce : Až dokud , Pane svatý a pravý , nesoudíš a nemstíš krve naší nad těmi , kteříž přebývají na zemi ? Tedy dáno jednomu každému z nich roucho bílé , a řečeno jest jim , aby odpočívali ještě za malý čas , až by se naplnil počet spoluslužebníků jejich a bratří jejich , kteříž zmordováni býti mají , jako i oni . I pohleděl jsem , když otevřel pečet šestou , a aj , země třesení veliké stalo se , a slunce učiněno jest černé jako pytel žíněný , a měsíc všecken byl jako krev . A hvězdy nebeské padaly na zemi , podobně jako dřevo fíkové smítá s sebe ovoce své , když od velikého větru kláceno bývá . A nebe se schovalo jako knihy zavřené , a všeliká hora i ostrovové z místa svého pohnuli se . A králové země , i knížata , i bohatí , a úředníci , a mocní , i každý služebník , i všeliký svobodný , skryli se v jeskyních a v skalí hor , A řekli horám a skalí : Padněte na nás a skrejte nás před tváří toho , jenž sedí na trůnu , a před hněvem Beránka . Nebť jest přišel den veliký hněvu jeho . I kdo bude moci ostáti ? Potom jsem viděl čtyři anděly , stojící na čtyřech úhlech země , držící čtyři větry zemské , aby nevál vítr na zemi , ani na moře , ani na žádný strom . A viděl jsem jiného anděla , vystupujícího od východu slunce , majícího pečet Boha živého . Kterýž zvolal hlasem velikým na ty čtyři anděly , jimž dáno , aby škodili zemi a moři , Řka : Neškoďte zemi , ani moři , ani stromům , dokudž neznamenáme služebníků Boha našeho na čelích jejich . I slyšel jsem počet znamenaných , sto čtyřidceti a čtyři tisíce jich zapečetěno ze všech pokolení synů Izraelských . Z pokolení Juda dvanácte tisíců znamenaných , z pokolení Ruben dvanácte tisíců znamenaných , z pokolení Gád dvanácte tisíců znamenaných ; Z pokolení Aser dvanácte tisíců znamenaných , z pokolení Neftalím dvanácte tisíců znamenaných , z pokolení Manases dvanácte tisíců znamenaných ; Z pokolení Simeon dvanácte tisíců znamenaných , z pokolení Léví dvanácte tisíců znamenaných , z pokolení Izachar dvanácte tisíců znamenaných ; Z pokolení Zabulon dvanácte tisíců znamenaných , z pokolení Jozef dvanácte tisíců znamenaných , z pokolení Beniamin dvanácte tisíců znamenaných . Potom pohleděl jsem , a aj , zástup veliký , kteréhož by žádný přečísti nemohl , ze všech národů a pokolení a lidí i jazyků , ani stojí před trůnem a před obličejem Beránka , oblečeni jsouce v bílé roucho , a palmy v rukou jejich . A volali hlasem velikým , řkouce : Spasení jest od Boha našeho na trůnu sedícího a od Beránka . A všickni andělé stáli okolo trůnu a starců a čtyř zvířat . I padli před trůnem na tváři své a klaněli se Bohu , Řkouce : Amen . Požehnání , a sláva , a moudrost , a díků činění , a čest , a moc , i síla Bohu našemu na věky věků . Amen . I promluvil ke mně jeden z těch starců , a řekl mi : Kdo jsou tito , kteříž oblečeni jsou v bílé roucho ? A odkud přišli ? I řekl jsem jemu : Pane , ty víš . I řekl mi : To jsou ti , kteříž přišli z velikého soužení , a umyli roucha svá , a zbílili je ve krvi Beránkově . Protož jsou před trůnem Božím , a slouží jemu dnem i nocí v chrámě jeho ; a ten , jenž sedí na trůnu , přebývati bude s nimi . Nebudouť lačněti ani žízniti více , a nebude bíti na ně slunce , ani žádné horko . Nebo Beránek , kterýž jest uprostřed trůnu , pásti je bude , a dovedeť je k živým studnicím vod , a setře Bůh všelikou slzu s očí jejich . A když otevřel pečet sedmou , stalo se na nebi mlčení , jako za půl hodiny . I viděl jsem sedm andělů , kteříž stojí před obličejem Božím , jimž dáno sedm trub . A jiný anděl přišel a postavil se před oltářem , maje kadidlnici zlatou . I dáni jsou jemu zápalové mnozí , aby je obětoval s modlitbami všechněch svatých na oltáři zlatém , kterýž jest před trůnem . I vstoupil dým zápalů s modlitbami svatých z ruky anděla až před obličej Boží . I vzal anděl kadidlnici , a naplnil ji ohněm s oltáře , a svrhl ji na zem . I stalo se hromobití , a hlasové , a blýskání , i země třesení . A těch sedm andělů , kteříž měli sedm trub , připravili se , aby troubili . I zatroubil první anděl , a stalo se krupobití a oheň smíšený se krví , a svrženo jest to na zem . A třetí díl stromů shořel , a všecka tráva zelená spálena jest . Potom zatroubil druhý anděl , a uvržena jest do moře jako hora veliká ohněm hořící . I učiněn jest krví třetí díl moře . A zemřel v moři třetí díl stvoření těch , kteráž měla duši , a třetí díl lodí zhynul . A vtom třetí anděl zatroubil , i spadla s nebe hvězda veliká , hořící jako pochodně , a padla na třetí díl řek a do studnic vod . A jméno hvězdy té bylo Pelynek . I obrátil se třetí díl vod v pelynek , a mnoho lidí zemřelo od těch vod , nebo byly zhořkly . Potom čtvrtý anděl zatroubil , i udeřena jest třetina slunce , a třetina měsíce , a třetí díl hvězd , takže se třetí díl jich zatměl , a třetina dne nesvítila , a též podobně i noci . I viděl jsem a slyšel anděla jednoho , an letí po prostředku nebe , a praví hlasem velikým : Běda , běda , běda těm , kteříž přebývají na zemi , pro jiné hlasy trub tří andělů , kteříž mají troubiti . Potom anděl pátý zatroubil , i viděl jsem , ano hvězda s nebe spadla na zem ; a dán jest tomu andělu klíč od studnice propasti . Kterýžto otevřel studnici propasti . I vyšel dým z studnice jako dým z peci veliké , i zatmělo se slunce i povětří pro dým studnice . A z toho dýmu vyšly kobylky na zemi , jimžto dána jest moc taková , jakouž moc mají štírové zemští . Ale řečeno jim , aby neškodily trávě zemské , ani čemu zelenému , ani kterémukoli stromoví , než toliko lidem , kteříž nemají znamení Božího na čelích svých . Dáno jest pak jim , ne aby je zabíjely , ale trápily za pět měsíců , a aby trápení jejich bylo jako trápení od štíra , když by ušťknul člověka . A v těch dnech hledati budou lidé smrti , ale nenaleznou jí , a žádati budou zemříti , ale smrt uteče od nich . Způsob pak těch kobylek podobný byl koňům připraveným k boji , a na hlavách jejich byly jako koruny podobné zlatu , a tváři jejich jako tváři lidské . A měly vlasy jako vlasy ženské , a zuby jejich byly jako zubové lvů . Měly také pancíře jako pancíře železné , a zvuk křídel jejich jako zvuk vozů , když množství koní běží k boji . A měly ocasy podobné štírům , a žihadla v ocasích jejich byla , a moc jejich byla škoditi lidem za pět měsíců . A měly nad sebou krále , anděla propasti , jemuž jméno Židovsky Abaddon , a řecky Apollyon . Bída jedna pominula , a aj , přijdou ještě dvě bídy potom . Tedy šestý anděl zatroubil , i slyšel jsem hlas jeden ze čtyř rohů oltáře zlatého , kterýž jest před obličejem Božím , Řkoucí k šestému andělu , kterýž měl troubu : Rozvěž ty čtyři anděly , kteříž jsou u vězení při veliké řece Eufrates . I rozvázáni jsou ti čtyři andělé , kteříž byli připraveni k hodině , a ke dni , a k měsíci , a k roku , aby zmordovali třetí díl lidí . A byl počet vojska lidu jízdného dvěstěkrát tisíc tisíců ; nebo slyšel jsem počet jejich . A též viděl jsem u vidění , koně a ti , kteříž seděli na nich , měli pancíře ohnivé a hyacintové a z síry . Hlavy pak těch koňů byly jako hlavy lvové , a z úst jejich vycházel oheň , a dým , a síra . A tímto trojím zmordována jest třetina lidu , totiž ohněm , a dýmem , a sirou , kteréž vycházely z úst jejich . Nebo moc jejich jest v ústech jejich a v ocasích jejich ; ocasové zajisté jejich jsou podobni hadům , majíce hlavy , jimiž škodí . Jiní pak lidé , kteříž nejsou zmordováni těmi ranami , nečinili pokání z skutků rukou svých , aby se neklaněly ďáblům , a modlám zlatým , a stříbrným , a měděným , i kamenným , i dřevěným , kteréžto ani hleděti nemohou , ani slyšeti , ani choditi . Aniž činili pokání z vražd svých , ani z trávení svých , ani z smilstva svého , ani z krádeží svých . Viděl jsem jiného anděla silného , sstupujícího s nebe , oděného oblakem , a duha na hlavě jeho byla , a tvář jeho jako slunce , a nohy jeho jako sloupové ohniví . A v ruce své měl knížky otevřené . I postavil nohu svou pravou na moři a levou na zemi . A volal hlasem velikým , jako by lev řval . A když dokonal volání , mluvilo sedm hromů hlasy své . A když odmluvilo sedm hromů hlasy své , byl bych to psal . Ale slyšel jsem hlas s nebe řkoucí ke mně : Zapečeť to , co mluvilo sedm hromů , než nepiš toho . Tedy anděl , kteréhož jsem viděl stojícího na moři a na zemi , pozdvihl ruky své k nebi , A přisáhl skrze živého na věky věků , kterýž stvořil nebe i to , což v něm jest , a zemi i to , což na ní jest , a moře i to , což v něm jest , že již více času nebude . Ale ve dnech hlasu sedmého anděla , když bude troubiti , dokonánoť bude tajemství Boží , jakož zvěstoval služebníkům svým prorokům . A ten hlas , kterýž jsem byl slyšel s nebe , opět mluvil se mnou a řekl : Jdi , a vezmi ty knížky otevřené z ruky anděla , stojícího na moři a na zemi . I šel jsem k andělu , a řekl jsem jemu : Dej mi ty knížky . I řekl mi : Vezmi , a požři je , a učiníť hořkost v břiše tvém , ale v ústech tvých budouť sladké jako med . I vzal jsem knížky z ruky anděla , a požřel jsem je . I byly v ústech mých sladké jako med , ale když jsem je požřel , hořko mi bylo v břiše mém . I dí mi : Musíš opět prorokovati lidem , a národům , a jazykům , i králům mnohým . I dána mi třtina , podobná prutu , a postavil se tu anděl , a řekl mi : Vstaň , a změř chrám Boží , i oltář , i ty , kteříž se modlí v něm . Ale síň , kteráž vně jest , vyvrz ven , a neměř jí . Neboť jest dána pohanům , a budouť tlačiti město svaté za čtyřidceti a dva měsíce . Ale dám jej dvěma svědkům svým , kteříž budou prorokovati tisíc dvě stě a šedesáte dnů , oblečeni jsouce v pytle . Tiť jsou dvě olivy a dva svícnové , stojící před obličejem Boha Pána vší země . Jimžto jestliže by kdo chtěl ubližovati , oheň vyjde z úst jejich , a sžíře nepřátely jejich ; a takť musí zabit býti , kdož by koli jim škoditi chtěl . Tiť mají moc zavříti nebe , aby nepršel déšť za dnů proroctví jejich ; a mají moc nad vodami , obrátiti je v krev , a bíti zemi všelikou ranou , kolikrát by koli chtěli . Ale když dokonají svědectví své , šelma vystupující z propasti válku povede proti nim , a zvítězí nad nimi , i zmorduje je . A ležeti budou těla jejich mrtvá na ryncích města velikého , kteréž slove duchovně Sodoma a Egypt , kdežto i Pán náš ukřižován jest . A vídati budou mnozí z pokolení , a z lidu , a z jazyků , i z národů těla jejich mrtvá za půl čtvrta dne , ale těl jejich mrtvých nedadí pochovati v hrobích . Anobrž ti , kteříž přebývají na zemi , radovati se budou nad nimi a veseliti se , a dary budou posílati jedni druhým ; nebo ti dva proroci trápili ty , jenž přebývají na zemi . Ale po půl čtvrtu dni duch života od Boha poslaný vstoupil do nich , i postavili se na nohách svých , a bázeň veliká spadla na ty , kteříž je viděli . Potom slyšeli hlas veliký s nebe , řkoucí k nim : Vstupte sem ! I vstoupili na nebe v oblace , a hleděli na ně nepřátelé jejich . A v tu hodinu stalo se země třesení veliké , a desátý díl města padl , a zbito jest v tom země třesení sedm tisíců lidu , a jiní zstrašeni jsou , a vzdali slávu Bohu nebeskému . Bída druhá pominula , a aj , třetí bída přijde rychle . A sedmý anděl zatroubil , i stali se hlasové velicí v nebi , řkoucí : Učiněnať jsou království všeho světa Pána našeho a Krista jeho , a kralovatiť bude na věky věků . Tedy těch čtyřmecítma starců , kteříž před obličejem Božím sedí na stolicích svých , padli na tváři své , a klaněli se Bohu , Řkouce : Díky činíme tobě , Pane Bože všemohoucí , Kterýž jsi , a Kterýžs byl , a Kterýž přijíti máš ; nebo jsi přijal moc svou velikou a království ujal . I rozhněvali se národové , a přišel hněv tvůj , a čas mrtvých , aby souzeni byli , a aby dána byla odplata služebníkům tvým prorokům , i jiným svatým i všechněm , jenž se bojí jména tvého , malým i velikým , a aby zkaženi byli ti , kteříž nakažují zemi . I otevřín jest chrám Boží na nebi , a vidína jest truhla smlouvy jeho v chrámě jeho . I stalo se blýskání , a hlasové , a hromobití , a země třesení , i krupobití veliké . I ukázal se div veliký na nebi : Žena oděná sluncem , pod jejímiž nohama byl měsíc a na jejíž hlavě byla koruna dvanácti hvězd . A jsuci těhotná , křičela , pracujici ku porodu a trápěci se , aby porodila . I vidín jest jiný div na nebi . Nebo aj , drak veliký ryšavý ukázal se , maje hlav sedm a rohů deset , a na těch hlavách svých sedm korun . Jehož ocas strhl třetinu hvězd s nebe , a svrhl je na zem . Ten pak drak stál před ženou , kteráž měla poroditi , aby hned , jakž by porodila , syna jejího sežral . I porodila syna pacholíka , kterýž měl spravovati všecky národy prutem železným . I vytržen jest syn její k Bohu a k trůnu jeho . A žena utekla na poušť , kdež měla místo od Boha připravené , aby ji tam živili za dnů tisíc dvě stě a šedesát . I stal se boj na nebi : Michal a andělé jeho bojovali s drakem , a drak bojoval i andělé jeho . Ale nic neobdrželi , aniž jest nalezeno více místo jejich na nebi . I svržen jest drak ten veliký , had starý , jenž slove ďábel a satanáš , kterýž svodí všecken okršlek světa ; svržen jest , pravím , na zem , i andělé jeho s ním svrženi jsou . A uslyšel jsem hlas veliký , řkoucí na nebi : Nyní stalo se spasení , a moc , i království Boha našeho , a moc Krista jeho ; nebo svržen jest žalobník bratří našich , kterýž žaloval na ně před obličejem Boha našeho dnem i nocí . Ale oni zvítězili nad ním skrze krev Beránka , a skrze slovo svědectví svého , a nemilovali duší svých až do smrti . Protož veselte se nebesa , a kteříž přebýváte v nich . Běda těm , jenž přebývají na zemi a na moři ; nebo ďábel sstoupil k vám , maje hněv veliký , věda , že krátký čas má . A když uzřel drak , že jest svržen na zem , honil ženu tu , kteráž porodila toho pacholíka . Ale dána jsou ženě dvě křídla orlice veliké , aby letěla od tváři hada na poušť , na místo své , kdež by ji živili do času a časů , a do půl času . I vypustil had z úst svých po ženě vodu jako řeku , aby ji řeka zachvátila . Ale země pomohla ženě ; neb otevřela země ústa svá a požřela řeku , kterouž vypustil drak z úst svých . I rozhněval se drak na tu ženu , a šel bojovati s jinými z semene jejího , kteříž ostříhají přikázání Božích a mají svědectví Ježíše Krista . [ ( Revelation of John 12:18 ) I stál jsem na písku mořském . ] I viděl jsem šelmu vystupující z moře , kteráž měla sedm hlav a deset rohů . A na rozích jejích deset korun , a na hlavách jejích jméno rouhání . Byla pak šelma ta , kterouž jsem viděl , podobná pardovi , a nohy její jako nedvědí , a ústa její jako ústa lvová . I dal jí drak sílu svou , a trůn svůj , a moc velikou . A viděl jsem , ano jedna z hlav jejích jako zbitá byla až na smrt , ale rána její smrtelná uzdravena jest . Tedy divivši se všecka země , šla za tou šelmou . A klaněli se drakovi , kterýž dal moc šelmě ; a klaněli se šelmě , řkouce : Kdo jest podobný té šelmě ? Kdo bude moci bojovati s ní ? I dána jsou jí ústa mluvící veliké věci a rouhání , a dána jí moc vládnouti za čtyřidceti a dva měsíce . Protož otevřela ústa svá k rouhání se Bohu , aby se rouhala jménu jeho , i stánku jeho , i těm , kteříž přebývají na nebi . Dáno jí i bojovati s svatými a přemáhati je ; a dána jí moc nad všelikým pokolením , nad rozličným jazykem , i nad národem . Protož klaněti se jí budou všickni , kteříž přebývají na zemi , jichžto jména nejsou napsaná v knihách života Beránka , toho zabitého od počátku světa . Má-li kdo uši , slyš . Jestliže kdo do vězení povede , do vězení půjde ; zabije-li kdo mečem , musí mečem zabit býti . Zdeť jest trpělivost a víra svatých . Potom viděl jsem jinou šelmu vystupující z země , a měla dva rohy , podobné rohům Beránkovým , ale mluvila jako drak . Kterážto všecku moc první šelmy provozuje před tváří její ; a působí to , že země i ti , kteříž přebývají na ní , klanějí se šelmě té první , jejížto rána smrtelná uzdravena byla . A činí divy veliké , takže i ohni rozkazuje sstupovati s nebe na zem před obličejem mnohých lidí . A svodí ty , jenž přebývají na zemi , těmi divy , kteréžto dáno jí činiti před obličejem šelmy , říkající obyvatelům země , aby udělali obraz šelmě , kteráž měla ránu od meče , a ožila zase . I dáno jí , aby dáti mohla ducha tomu obrazu šelmy , aby i mluvil obraz šelmy , a aby to způsobila , kteřížkoli neklaněli by se obrazu šelmy , aby byli zmordováni . A rozkazuje všechněm , malým i velikým , bohatým i chudým , svobodným i v službu podrobeným , aby měli znamení na pravé ruce své , aneb na čelích svých , A aby žádný nemohl kupovati ani prodávati , než ten , kdož má znamení aneb jméno té šelmy , anebo počet jména jejího . Tuť jest moudrost . Kdo má rozum , sečtiž počet šelmy . Nebo jest počet člověka , a jestiť počet ten šest set šedesáte a šest . Tedy pohleděl jsem , a aj , Beránek stál na hoře Sion , a s ním sto čtyřidceti a čtyři tisíců majících jméno Otce jeho napsané na čelích svých . A slyšel jsem hlas s nebe , jako hlas vod mnohých , a jako hlas hromu velikého . A hlas slyšel jsem , jako těch , kteříž hrají na harfy své . A zpívali jakožto píseň novou , před trůnem , a před čtyřmi zvířaty , a před starci , a žádný nemohl se naučiti té písni , jediné těch sto čtyřidceti a čtyři tisíce , kteříž jsou koupeni z země . Totoť jsou ti , kteříž s ženami nejsou poskvrněni ; nebo panicové jsou . Tiť jsou , jenž následují Beránka , kamž by koli šel ; tiť jsou koupeni ze všech lidí , prvotiny Bohu a Beránkovi . A v ústech jejich není nalezena lest ; neboť jsou bez úhony před trůnem Božím . I viděl jsem jiného anděla letícího po prostředku nebe , majícího evangelium věčné , aby je zvěstoval těm , jenž bydlí na zemi , a všelikému národu , i pokolení , i jazyku , i lidu , Řkoucího velikým hlasem : Bojte se Boha , a vzdejte jemu chválu , neboť přišla hodina soudu jeho ; a klanějte se tomu , kterýž učinil nebe i zemi i moře i studnice vod . A jiný anděl letěl za ním , řka : Padl , padl Babylon , město to veliké , nebo vínem hněvu smilství svého napájelo všecky národy . A třetí anděl letěl za nimi , pravě velikým hlasem : Bude-li se kdo klaněti šelmě a obrazu jejímu , a vezme-li znamení její na čelo své aneb na ruku svou , I tenť také bude píti víno hněvu Božího , víno , pravím , kteréž jest vlito do kalichu hněvu jeho ; a trápen bude ohněm a sirou před obličejem andělů svatých a před obličejem Beránka . A dým muk jejich vstoupíť na věky věků , a nebudouť míti odpočinutí dnem i nocí ti , kteříž se klanějí šelmě a obrazu jejímu , a jestliže kdo přijme znamení jména jejího . Tuť jest trpělivost svatých , tu jsou ti , kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy I slyšel jsem hlas s nebe , řkoucí ke mně : Piš : Blahoslavení jsou od této chvíle mrtví , kteříž v Pánu umírají . Duch zajisté dí jim , aby odpočinuli od prací svých , nebo skutkové jejich následují jich . I pohleděl jsem , a aj , oblak bělostkvoucí , a na tom oblaku seděl podobný Synu člověka , maje na hlavě své korunu zlatou a v ruce své srp ostrý . A jiný anděl vyšel z chrámu , volaje hlasem velikým na toho , kterýž seděl na oblaku : Pusť srp svůj a žni ; nebť jest přišla tobě hodina žni , nebo již dozrala žeň země . I spustil ten , kterýž seděl na oblaku , srp svůj na zem , a požata jest země . A jiný anděl vyšel z chrámu toho , kterýž jest na nebi , maje i on srp ostrý . Opět vyšel jiný anděl z oltáře , kterýž měl moc nad ohněm , a volal křikem velikým na toho , jenž měl srp ostrý , řka : Pusť srp svůj ostrý , a zbeř hrozny vinice zemské ; neboť jsou uzrali hroznové její . I spustil anděl srp svůj na zemi , a sebral vinici země , a vmetal hrozny do jezera velikého hněvu Božího . I tlačeno jest jezero před městem , a vyšla krev z jezera až do udidl koňům za tisíc a za šest set honů . Potom viděl jsem jiný zázrak na nebi veliký a předivný : Sedm andělů majících sedm ran posledních , v nichž má dokonán býti hněv Boží . A viděl jsem jako moře sklené , smíšené s ohněm , a ty , kteříž zvítězili nad šelmou a obrazem jejím a nad charakterem jejím i nad počtem jména jejího , ani stojí nad tím mořem skleným , majíce harfy Boží , A zpívají píseň Mojžíše , služebníka Božího , a píseň Beránkovu , řkouce : Velicí a předivní jsou skutkové tvoji , Pane Bože všemohoucí , spravedlivé a pravé jsou cesty tvé , ó Králi všech svatých . Kdož by se nebál tebe , Pane , a nezveleboval jména tvého ? Nebo ty sám svatý jsi . Všickni zajisté národové přijdou a klaněti se budou před obličejem tvým ; nebo soudové tvoji zjeveni jsou . Potom pak viděl jsem , a aj , otevřín jest chrám stánku svědectví na nebi . I vyšlo sedm těch andělů z chrámu , majících sedm ran , oblečeni jsouce rouchem lněným , čistým a bělostkvoucím , a přepásáni na prsech pasy zlatými . A jedno ze čtyř zvířat dalo sedmi andělům sedm koflíků zlatých , plných hněvu Boha živého na věky věků . I naplněn jest chrám dýmem , pocházejícím od slávy Boží a od moci jeho , a žádný nemohl vjíti do chrámu , dokudž se nevykonalo sedm ran těch sedmi andělů . I slyšel jsem hlas veliký z chrámu , řkoucí sedmi andělům : Jděte , vylijte sedm koflíků hněvu Božího na zemi . I šel první anděl a vylil koflík svůj na zemi , i vyvrhli se vředové škodliví a zlí na lidech , majících znamení šelmy , a na těch , kteříž se klaněli obrazu jejímu . Za tím druhý anděl vylil koflík svůj na moře , a učiněno jest jako krev umrlého , a všeliká duše živá v moři umřela . Potom třetí anděl vylil koflík svůj na řeky a na studnice vod , i obráceny jsou v krev . I slyšel jsem anděla vod , řkoucího : Spravedlivý jsi , Pane , Kterýž jsi , a Kterýž jsi byl , a Svatý , žes to usoudil . Neboť jsou krev svatých a proroků vylévali , i dal jsi jim krev píti ; hodniť jsou zajisté toho . I slyšel jsem jiného anděla od oltáře , kterýž řekl : Jistě , Pane Bože všemohoucí , praví jsou a spravedliví soudové tvoji . Potom čtvrtý anděl vylil koflík svůj na slunce , i dáno jest jemu trápiti lidi ohněm . I pálili se lidé horkem velikým , a rouhali se jménu Boha toho , kterýž má moc nad těmito ranami , avšak nečinili pokání , aby vzdali slávu jemu . Tedy pátý anděl vylil koflík svůj na stolici té šelmy , i učiněno jest království její tmavé , i kousali lidé jazyky své pro bolest . A rouhali se Bohu nebeskému pro bolesti své a pro vředy své , avšak nečinili pokání z skutků svých . Šestý pak anděl vylil koflík svůj na tu velikou řeku Eufrates , i vyschla voda její , aby připravena byla cesta králům od východu slunce . A viděl jsem , ano z úst draka a z úst šelmy a z úst falešného proroka vyšli tři duchové nečistí , podobní žabám . Nebo jsouť duchové ďábelští , ješto činí divy a chodí mezi krále zemské a všeho světa , aby je shromáždili k boji , k tomu velikému dni Boha všemohoucího . Aj , přicházímť jako zloděj . Blahoslavený , kdož bdí a ostříhá roucha svého , aby nah nechodil , aby neviděli hanby jeho . I shromáždil je na místo , kteréž slove Židovsky Armageddon . Tedy sedmý anděl vylil koflík svůj na povětří , i vyšel hlas veliký z chrámu nebeského , od trůnu , řkoucí : Stalo se . I stali se zvukové a hromobití a blýskání , i země třesení stalo se veliké , jakéhož nikdy nebylo , jakž jsou lidé na zemi , totiž země třesení tak velikého . I roztrhlo se to veliké město na tři strany , a města národů padla . A Babylon veliký přišel na pamět před obličejem Božím , aby dal jemu kalich vína prchlivosti hněvu svého . A všickni ostrovové pominuli , a hory nejsou nalezeny . A kroupy veliké jako centnéřové pršely s nebe na lidi . I rouhali se Bohu lidé pro ránu těch krup ; nebo velmi veliká byla ta rána . I přišel jeden z sedmi andělů , kteříž měli sedm koflíků , a mluvil se mnou , řka ke mně : Pojď , ukážiť odsouzení nevěstky veliké , kteráž sedí na vodách mnohých , S kteroužto smilnili králové země a zpili se vínem smilství jejího obyvatelé země . I odnesl mne na poušť v duchu , a viděl jsem ženu sedící na šelmě brunátné ; a ta šelma plná byla jmen rouhání , a měla sedm hlav a deset rohů . Žena pak odína byla šarlatem a brunátným rouchem , a ozdobena zlatem a kamením drahým i perlami , mající koflík zlatý v ruce své , plný ohavností a nečistoty smilstva svého . A na čele jejím napsané jméno : Tajemství , Babylon veliký , Mátě smilstva a ohavností země . A viděl jsem ženu tu opilou krví svatých a krví mučedlníků Ježíšových , a viděv ji , divil jsem se divením velikým . I řekl mi anděl : Co se divíš ? Já tobě povím tajemství té ženy i šelmy , kteráž ji nese , mající hlav sedm a rohů deset . Šelma , kterous viděl , byla , a již není , a máť vystoupiti z propasti a na zahynutí jíti . I diviti se budou bydlitelé země , ( ti , kterýchžto jména nejsou napsána v knihách života od ustanovení světa , ) vidouce šelmu , kteráž byla , a není , avšak jest . Tentoť pak jest smysl toho , a máť zavřenou v sobě moudrost : Sedm hlav jestiť sedm hor , na kterýchž ta žena sedí . A králů sedm jest . Pět jich padlo , jeden jest , a jiný ještě nepřišel ; a když přijde , na malou chvíli musí trvati . A šelma , kteráž byla a není , onať jest osmý , a z sedmiť jest , i na zahynutí jde . Deset pak rohů , kteréžs viděl , jestiť deset králů , kteříž ještě království nepřijali , ale přijmouť moc jako králové , jedné hodiny spolu s šelmou . Tiť jednu radu mají , a sílu i moc svou šelmě dadí . Tiť bojovati budou s Beránkem , a Beránek zvítězí nad nimi , neboť Pán pánů jest a Král králů , i ti , kteříž jsou s ním , povolaní , a vyvolení , a věrní . I řekl mi : Vody , kteréžs viděl , kdež nevěstka sedí , jsouť lidé , a zástupové , a národové , a jazykové . Deset pak rohů , kteréžs viděl na šelmě , ti v nenávist vezmou nevěstku , a učiní ji opuštěnou a nahou , a tělo její jísti budou , a ji páliti budou ohněm . Neboť dal Bůh v srdce jejich , aby činili vůli jeho a aby se sjednomyslnili , a toliko dotud království své šelmě dali , dokudž by nebyla vykonána slova Boží . A žena , kteroužs viděl , jestiť město to veliké , kteréž má království nad králi země . Potom pak viděl jsem anděla sstupujícího s nebe , majícího moc velikou , a země osvícena byla od slávy jeho . I zkřikl silně hlasem velikým , řka : Padl , padl Babylon ten veliký , a učiněn jest příbytkem ďáblů , a stráží každého ducha nečistého , a stráží všelikého ptactva nečistého a ohyzdného . Nebo z vína hněvu smilstva jeho pili všickni národové , a králové zemští smilnili s ním , a kupci zemští z zboží rozkoší jeho zbohatli . I slyšel jsem jiný hlas s nebe , řkoucí : Vyjděte z něho , lide můj , abyste se nepřiúčastňovali hříchům jeho a abyste nepřijali z jeho ran . Neboť dosáhli hříchové jeho až k nebi a rozpomenul se Bůh na nepravosti jeho . Dejtež jemu , jakož i on dával vám , a dejte jemu dvénásob podle skutků jeho ; v koflík , kterýž naléval vám , nalijte jemu to dvénásob . Jakž se mnoho chlubil a zbujněl byl , tak mnoho dejte jemu muk a pláče . Neboť v srdci svém praví : Sedím královna , a nejsemť vdovou , a pláče neuzřím . Protož v jeden den přijdouť rány jeho , smrt a pláč i hlad , a ohněm spáleno bude ; nebo silný jest Pán , kterýž je odsoudí . I plakati ho budou a kvíliti nad ním králové země , kteříž s ním smilnili a svou rozkoš měli , když uzří dým zapálení jeho , Zdaleka stojíce , pro bázeň muk jeho , a řkouce : Běda , běda , veliké město Babylon , to město silné , že jest jedné hodiny přišel odsudek tvůj . Ano i kupci zemští budou plakati a kvíliti nad ním ; nebo koupí jejich žádný nebude kupovati více , Koupě od zlata , a stříbra , a drahého kamene , i perel , i kmentu , šarlatu , i hedbáví , i brunátného roucha , i všelikého dřeva tyinového , a všech nádob z kostí slonových , i všelikého nádobí z nejdražšího dříví , i z mědi , i z železa , i z mramoru ; A kupectví skořice , i vonných věcí , a mastí , i kadidla , i vína , i oleje , i bělí , i pšenice , i dobytka , i ovec , i koní , a vozů , i služebníků , i duší lidských ; I ovoce žádostivá duši tvé odešla od tebe , a všecko tučné a krásné odešlo od tebe , a aniž toho již více nalezneš . Ti , pravím , kupci , kteříž v tom kupčili a jím zbohatli , zdaleka stanou pro strach muk jeho , plačíce , a kvílíce , A řkouce : Běda , běda , ó město veliké , kteréž odíno kmentem , a šarlatem , a brunátným rouchem , a ozdobeno bylo zlatem , a kamením drahým , i perlami ! nebo v jednu hodinu zahynula tak veliká bohatství . Ano i všeliký správce lodí mořských , i všecko množství lidí , kteříž jsou na lodech , i plavci , i ti , kteříž svou živnost na moři mají , zdaleka stanou , A zkřiknou , vidouce dým zapálení jeho , řkouce : Které město bylo podobné tomuto velikému městu ! A sypouce prach na hlavy své , křičeti budou , plačíce , a kvílíce , a řkouce : Běda , běda , město veliké , v němžto zbohatli všickni , kteříž měli lodí na moři , ze mzdy jeho ; nebo jedné hodiny zpustlo . Ale raduj se nad ním nebe i svatí apoštolé i proroci ; nebo pomstilť vás Bůh nad ním . I zdvihl jeden silný anděl kámen jako žernov veliký a hodil jím do moře , řka : Tak prudce uvržen bude Babylon , to město veliké , a již více nebude nalezeno . A hlas na harfy hrajících , a zpěváků , a pišťců , a trubačů nebude více v tobě slyšán , a žádný řemeslník žádného řemesla nebude v tobě více nalezen , a zvuk žernovu nebude v tobě více slyšán . Ani světlo svíce nebude v tobě více svítiti , a hlas ženicha ani nevěsty nebude v tobě více slyšán , ješto kupci tvoji bývala knížata zemská , a tráveními tvými v blud uvedeni byli všickni národové . Ale v něm nalezena jest krev proroků a svatých i všech zmordovaných na zemi . Potom jsem slyšel veliký hlas velikého zástupu na nebi , řkoucího : Haleluiah . Spasení , a sláva , a čest , i moc Pánu Bohu našemu . Neboť jsou praví a spravedliví soudové jeho , kterýž odsoudil nevěstku tu velikou , jenž byla porušila zemi smilstvem svým , a pomstil krve služebníků svých z ruky její . I řekli po druhé : Haleluiah . A dým její vstupoval na věky věků . I padlo čtyřmecítma starců a čtvero zvířat , a klaněli se Bohu sedícímu na trůnu , řkouce : Amen , Haleluiah . I vyšel z trůnu hlas , řkoucí : Chvalte Boha našeho všickni služebníci jeho , a kteříž se bojíte jeho , i malí i velicí . A slyšel jsem hlas jako zástupu velikého , a jako hlas vod mnohých , a jako zvuk hromů silných , řkoucích : Haleluiah . Kralovalť jest Pán Bůh náš všemohoucí . Radujme se , a veselme se , a chválu vzdejme jemu . Neboť jest přišla svadba Beránkova , a manželka jeho připravila se . A dáno jest jí , aby se oblékla v kment čistý a stkvoucí , a ten kment jsouť ospravedlňování svatých . I řekl mi : Piš : Blahoslavení , kteříž jsou k večeři svadby Beránkovy povoláni . A řekl mi : Tatoť slova Boží jsou pravá . I padl jsem k nohám jeho , klaněti se jemu chtěje . Ale řekl mi : Hleď , abys toho nečinil . Neboť jsem spoluslužebník tvůj i bratří tvých , těch , jenž mají svědectví Ježíšovo . Bohu se klaněj ! Svědectví pak Ježíšovo jestiť duch proroctví . I viděl jsem nebe otevřené , a aj , kůň bílý , a ten , jenž seděl na něm , sloul Věrný a Pravý , a kterýž v spravedlnosti soudí i bojuje . Oči pak jeho byly jako plamen ohně , a na hlavě jeho korun množství , a měl jméno napsané , kteréhož žádný neví , než on sám . A byl odín v roucho pokropené krví , a sloveť jméno jeho Slovo Boží . A rytířstvo nebeské jelo za ním na bílých koních , jsouce odíni v kment bílý a čistý . A z úst jeho vycházel meč ostrý , aby jím bil všecky národy . Nebo on bude je spravovati prutem železným ; onť i pres vína hněvu a prchlivosti Boha všemohoucího tlačiti bude . A máť na rouchu a na bedrách svých napsané jméno : Král králů a Pán pánů . I viděl jsem jednoho anděla , an stojí v slunci , a zkřikl hlasem velikým , řka všechněm ptákům , kteříž létali po prostřed nebes : Pojďte a shromažďte se k večeři velikého Boha , Abyste jedli těla králů , a těla hejtmanů , a těla silných , a těla koňů , i těch , kteříž na nich sedí , a těla všech svobodných i služebníků , i malých i velikých . I viděl jsem šelmu a krále země a vojska jejich , ani se sjeli , aby bojovali s tím , kterýž seděl na koni , a s rytířstvem jeho . I jata jest šelma , a s ní falešný prorok ten , kterýž činíval divy před ní , jimiž svodil ty , kteříž přijali znamení šelmy a kteříž se klaněli obrazu jejímu . I uvrženi jsou oba za živa do jezera ohnivého , hořícího sirou . A jiní zbiti jsou mečem toho , kterýž seděl na koni , vycházejícím z úst jeho . A všickni ptáci nasyceni jsou těly jejich . I viděl jsem anděla sstupujícího s nebe , majícího klíč od propasti a řetěz veliký v ruce své . I chopil draka , hada toho starého , jenž jest ďábel a satan , i svázal jej za tisíc let . A uvrhl ho do propasti , i zavřel jej tam a svrchu nad ním zapečetil , aby nesvodil více národů , až by se vyplnilo tisíc let ; neboť potom musí býti propuštěn na malý čas . I viděl jsem stolice , a posadili se na nich , i dán jest jim soud , a viděl jsem duše stínaných pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží , a kteříž se neklaněli šelmě , ani obrazu jejímu , a aniž přijali znamení jejího na čela svá , anebo na ruce své . A ožili a kralovali s Kristem tisíc let . Jiní pak mrtví neožili , dokudž by se nevyplnilo tisíc let . A toť jest první vzkříšení . Blahoslavený a svatý , kdož má díl v prvním vzkříšení . Nad těmiť ta druhá smrt nemá moci , ale budou kněží Boží a Kristovi , a kralovati s ním budou tisíc let . A když se vyplní tisíc let , propuštěn bude satanáš z žaláře svého . I vyjde , aby svodil národy , kteříž jsou na čtyřech stranách země , Goga a Magoga , a aby je shromáždil k boji , kterýchžto počet jest jako písku mořského . I vstoupili na širokost země a obklíčili stany svatých , i to město milé , ale sstoupil oheň od Boha s nebe a spálil je . A ďábel , kterýž je svodil , uvržen jest do jezera ohně a síry , kdež jest i šelma , i falešný prorok , a budouť mučeni dnem i nocí na věky věků . I viděl jsem trůn veliký bílý , a sedícího na něm , před jehož tváří utekla země i nebe , a místo jim není nalezeno . I viděl jsem mrtvé , malé i veliké , stojící před obličejem Božím , a knihy otevříny jsou . A jiné knihy také jsou otevříny , to jest knihy života , i souzeni jsou mrtví podle toho , jakž psáno bylo v knihách , totiž podle skutků svých . A vydalo moře mrtvé , kteříž byli v něm , tolikéž smrt i peklo vydali ty , kteříž v nich byli , i souzeni jsou jeden každý podle skutků svých . Smrt pak a peklo uvrženi jsou do jezera ohnivého , a toť jest smrt druhá . I ten , kdož není nalezen v knihách života , uvržen jest do jezera ohnivého . Potom viděl jsem nebe nové a zemi novou . Nebo první nebe a první země byla pominula , a moře již nebylo . A já Jan viděl jsem město svaté , Jeruzalém nový , sstupující od Boha s nebe , připravený jako nevěstu okrášlenou muži svému . I slyšel jsem hlas veliký s nebe , řkoucí : Aj , stánek Boží s lidmi , a bydlitiť bude s nimi , a oni budou lid jeho , a on Bůh s nimi bude , jsa jejich Bohem . A setřeť Bůh všelikou slzu s očí jejich , a smrti již více nebude , ani kvílení , ani křiku , ani bolesti nebude více ; nebo první věci pominuly . I řekl ten , kterýž seděl na trůnu : Aj , nové činím všecko . I řekl mi : Napiš to . Neboť jsou tato slova věrná a pravá . I dí mi : Již se stalo . Jáť jsem Alfa i Omega , počátek i konec . Jáť žíznivému dám z studnice vody živé darmo . Kdož zvítězí , obdržíť dědičně všecko , a buduť jemu Bohem , a on mi bude synem . Strašlivým pak , a nevěrným , a ohyzdným , a vražedlníkům , a smilníkům , a čarodějníkům , a modlářům , i všechněm lhářům , připraven jest díl jejich v jezeře , kteréž hoří ohněm a sirou , jenž jest smrt druhá . I přišel ke mně jeden z sedmi andělů , kteříž měli sedm koflíků plných sedmi ran nejposlednějších , a mluvil se mnou , řka : Pojď , ukážiť nevěstu , manželku Beránkovu . I vnesl mne v duchu na horu velikou a vysokou , a ukázal mi město veliké , ten svatý Jeruzalém , sstupující s nebe od Boha , Mající slávu Boží . Jehož světlost byla podobná k kameni nejdražšímu , jako k kameni jaspidu , kterýž by byl způsobu křišťálového , A mělo zed velikou a vysokou , v níž bylo dvanácte bran , a na těch branách dvanácte andělů , a jména napsaná , kterážto jména jsou dvanáctera pokolení synů Izraelských . Od východu slunce brány tři , od půlnoci brány tři , od poledne brány tři , od západu brány tři . A zed městská měla základů dvanácte , a na nich jména dvanácti apoštolů Beránkových . A ten , kterýž mluvil se mnou , měl třtinu zlatou , aby změřil město i brány jeho i zed jeho . Položení města toho čtverhrané jest , jehož dlouhost tak veliká jest jako i širokost . I změřil to město třtinou a vyměřil dvanácte tisíců honů ; dlouhost pak jeho , i širokost , i vysokost jednostejná jest . I změřil zed jeho , a naměřil sto čtyřidceti a čtyři loktů , měrou člověka , kteráž jest míra anděla . A bylo stavení zdi jeho jaspis , město pak samo zlato čisté , podobné sklu čistému . A základové zdi městské všelikým kamenem drahým ozdobeni byli . Základ první byl jaspis , druhý zafir , třetí chalcedon , čtvrtý smaragd , Pátý sardonyx , šestý sardius , sedmý chryzolit , osmý beryllus , devátý topazion , desátý chryzoprassus , jedenáctý hyacint , dvanáctý ametyst . Dvanácte pak bran dvanácte perel jest , a jedna každá brána jest z jedné perly ; a rynk města zlato čisté jako sklo , kteréž se naskrze prohlédnouti může . Ale chrámu jsem v něm neviděl ; nebo Pán Bůh všemohoucí chrám jeho jest a Beránek . A to město nepotřebuje slunce ani měsíce , aby svítily v něm ; nebo sláva Boží je osvěcuje , a svíce jeho jest Beránek . A národové lidí k spasení přišlých , v světle jeho procházeti se budou , a králové zemští přenesou slávu a čest svou do něho . A brány jeho nebudou zavírány ve dne ; noci zajisté tam nebude . A snesou do něho slávu a čest národů . A nevejdeť do něho nic poskvrňujícího , anebo působícího ohyzdnost a lež , než toliko ti , kteříž napsaní jsou v knihách života Beránkova . I ukázal mi potok čistý vody živé , světlý jako křišťál , tekoucí z trůnu Božího a Beránkova . Uprostřed pak rynku jeho a s obou stran potoka bylo dřevo života , přinášející dvanáctero ovoce , na každý měsíc vydávající ovoce své , a listí své k zdraví národů . A ničeho zlořečeného již více nebude , ale trůn Boží a Beránkův bude v něm , a služebníci jeho sloužiti jemu budou . A tvář jeho viděti budou , a jméno jeho budeť na čelích jejich . A noci tam nebude , aniž budou potřebovati svíce , ani světla slunečného ; nebo Pán Bůh je osvěcuje , a kralovati budou na věky věků . I řekl mi : Slova tato jsouť věrná a pravá , a Pán , jenž jest Bůh svatých proroků , poslal anděla svého , aby ukázal služebníkům svým , co se díti musí brzo . Aj , přijduť rychle . Blahoslavený , kdož ostříhá slov proroctví knihy této . Já pak Jan viděl jsem a slyšel tyto věci . A když jsem slyšel a viděl , padl jsem , klaněti se chtěje před nohama anděla toho , kterýž mi tyto věci ukazoval . Ale řekl mi : Hleď , abys toho nečinil . Neboť jsem spoluslužebník tvůj a bratří tvých proroků , a těch , jenž ostříhají slov knihy této . Bohu se klaněj . Potom řekl mi : Nezapečeťuj slov proroctví knihy této ; neboť jest blízko čas . Kdo škodí , škodiž ještě ; a kdo smrdí , smrdiž ještě ; a kdo jest spravedlivý , ospravedlniž se ještě ; a svatý posvětiž se ještě . A aj , přijduť brzo , a odplata má se mnou , abych odplatil jednomu každému podle skutků jeho . Jáť jsem Alfa i Omega , počátek i konec , první i poslední . Blahoslavení , kteříž zachovávají přikázání jeho , aby měli právo k dřevu života a aby branami vešli do města . Vně pak budou psi a čarodějníci , a smilníci , a vražedlníci , a modláři , i každý , kdož miluje a činí lež . Já Ježíš poslal jsem anděla svého , aby vám svědčil o těchto věcech v církvích . Já jsem kořen a rod Davidův , a hvězda jasná a jitřní . A Duch i nevěsta řkou : Pojď . A kdož slyší , rciž : Přijď . A kdož žízní , přijdiž , a kdo chce , nabeř vody života darmo . Osvědčujiť pak každému , kdož by slyšel slova proroctví knihy této , jestliže by kdo přidal k těmto věcem , žeť jemu přidá Bůh ran napsaných v knize této . A jestliže by kdo ujal něco od slov proroctví tohoto , odejmeť Bůh díl jeho z knihy života , a z města svatého , a z těch věcí , kteréž jsou napsány v knize této . Takť praví ten , kterýž svědectví vydává o těchto věcech : Jistěť přijdu brzo . Amen . Přijdiž tedy , Pane Ježíši . Milost Pána našeho Jezukrista se všemi vámi . Amen .