GetPassageurn:cts:pbc:bible.parallel.ces.kralicka:1urn:cts:pbc:bible.parallel.ces.kralicka:1Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi . Země pak byla nesličná a pustá , a tma byla nad propastí , a Duch Boží vznášel se nad vodami . I řekl Bůh : Buď světlo ! I bylo světlo . A viděl Bůh světlo , že bylo dobré ; i oddělil Bůh světlo od tmy . A nazval Bůh světlo dnem , a tmu nazval nocí . I byl večer a bylo jitro , den první . Řekl také Bůh : Buď obloha u prostřed vod , a děl vody od vod ! I učinil Bůh tu oblohu , a oddělil vody , kteréž jsou pod oblohou , od vod , kteréž jsou nad oblohou . A stalo se tak . I nazval Bůh oblohu nebem . I byl večer a bylo jitro , den druhý . Řekl také Bůh : Shromažďte se vody , kteréž jsou pod nebem , v místo jedno , a ukaž se místo suché ! A stalo se tak . I nazval Bůh místo suché zemí , shromáždění pak vod nazval mořem . A viděl Bůh , že to bylo dobré . Potom řekl Bůh : Zploď země trávu , a bylinu vydávající símě , a strom plodný , nesoucí ovoce podlé pokolení svého , v němž by bylo símě jeho na zemi . A stalo se tak . Nebo země vydala trávu , a bylinu nesoucí semeno podlé pokolení svého , i strom přinášející ovoce , v němž bylo símě jeho , podlé pokolení jeho . A viděl Bůh , že to bylo dobré . I byl večer a bylo jitro , den třetí . Opět řekl Bůh : Buďte světla na obloze nebeské , aby oddělovala den od noci , a byla na znamení a rozměření časů , dnů a let . A aby svítila na obloze nebeské , a osvěcovala zemi . A stalo se tak . I učinil Bůh dvě světla veliká , světlo větší , aby správu drželo nade dnem , a světlo menší , aby správu drželo nad nocí ; též i hvězdy . A postavil je Bůh na obloze nebeské , aby osvěcovala zemi ; A aby správu držela nade dnem a nocí , a oddělovala světlo od tmy . A viděl Bůh , že to bylo dobré . I byl večer a bylo jitro , den čtvrtý . Řekl ještě Bůh : Vydejte vody hmyz duše živé v hojnosti , a I stvořil Bůh velryby veliké a všelijakou duši živou , hýbající se , kteroužto v hojnosti vydaly vody podlé pokolení jejich , a všeliké ptactvo křídla mající , podlé pokolení jeho . A viděl Bůh , že to bylo dobré . I požehnal jim Bůh , řka : Ploďtež se a množte se , a naplňte vody mořské ; též ptactvo ať se rozmnožuje na zemi ! I byl večer a bylo jitro , den pátý . Řekl též Bůh : Vydej země duši živou , jednu každou podlé pokolení jejího , hovada a zeměplazy , i zvěř zemskou , podlé pokolení jejího . A stalo se tak . I učinil Bůh zvěř zemskou podlé pokolení jejího , též hovada vedlé pokolení jejich , i všeliký zeměplaz podlé pokolení jeho . A viděl Bůh , že bylo dobré . Řekl opět Bůh : Učiňme člověka k obrazu našemu , podlé podobenství našeho , a ať panují nad rybami mořskými , a nad ptactvem nebeským , i nad hovady , a nade vší zemí , i nad všelikým zeměplazem hýbajícím se na zemi . I stvořil Bůh člověka k obrazu svému , k obrazu Božímu stvořil jej , muže a ženu stvořil je . A požehnal jim Bůh , a řekl jim Bůh : Ploďtež se a rozmnožujte se , a naplňte zemi , a podmaňte ji , a panujte nad rybami mořskými , a nad ptactvem nebeským , i nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi . Řekl ještě Bůh : Aj , dal jsem vám všelikou bylinu , vydávající símě , kteráž jest na tváři vší země , a všeliké stromoví , ( na němž jest ovoce stromu ) , nesoucí símě ; to bude vám za pokrm . Všechněm pak živočichům zemským , i všemu ptactvu nebeskému , a všemu tomu , což se hýbe na zemi , v čemž jest duše živá , všelikou bylinu zelenou dal jsem ku pokrmu . I stalo se tak . A viděl Bůh vše , což učinil , a aj , bylo velmi dobré . I byl večer a bylo jitro , den šestý . A tak dokonána jsou nebesa a země , i všecko vojsko jejich . A dokonal Bůh dne sedmého dílo své , kteréž dělal ; a odpočinul v den sedmý ode všeho díla svého , kteréž byl dělal . I požehnal Bůh dni sedmému a posvětil ho ; nebo v něm odpočinul Bůh ode všeho díla svého , kteréž byl stvořil , aby učiněno bylo . Tiť jsou rodové nebes a země , ( když stvořena jsou v den , v němž učinil Hospodin Bůh zemi i nebe ) , I každé chrastiny polní , dříve než byla na zemi , i všeliké byliny polní , prvé než vzcházela ; nebo ještě byl nedštil Hospodin Bůh na zemi , aniž byl který člověk , ješto by dělal zemi . A aniž pára vystupovala z země , aby svlažovala všecken svrchek země . I učinil Hospodin Bůh člověka z prachu země , a vdechl v chřípě jeho dchnutí života , i byl člověk v duši živou . Štípil pak byl Hospodin Bůh ráj v Eden na východ , a postavil tam člověka , jehož byl učinil . A vyvedl Hospodin Bůh z země všeliký strom na pohledění libý , a ovoce k jídlu chutné ; též strom života u prostřed ráje , i strom vědění dobrého a zlého . ( A řeka vycházela z Eden , k svlažování ráje , a odtud dělila se , a byla ve čtyři hlavní řeky . Jméno jedné Píson , ta obchází všecku zemi Hevilah , kdež jest zlato . A zlato země té jest výborné ; tam jest i bdelium , a kámen onychin . Jméno pak druhé řeky Gihon , ta obchází všecku zemi Chus . A jméno řeky třetí Hiddekel , kteráž teče k východní straně Assyrské země . A řeka čtvrtá jest Eufrates ) . Pojav tedy Hospodin Bůh člověka , postavil jej v ráji v zemi Eden , aby jej dělal a ostříhal ho . I zapověděl Hospodin Bůh člověku , řka : Z každého stromu rajského svobodně jísti budeš ; Ale z stromu vědění dobrého a zlého nikoli nejez ; nebo v který bys koli den z něho jedl , smrtí umřeš . Řekl byl také Hospodin Bůh : Není dobré člověku býti samotnému ; učiním jemu pomoc , kteráž by při něm byla . ( Nebo když byl učinil Hospodin Bůh z země všelikou zvěř polní , i všecko ptactvo nebeské , přivedl je k Adamovi , aby pohleděl na ně , jaké by jméno kterému dáti měl ; a jak by koli nazval Adam kterou duši živou , tak aby jmenována byla . I dal Adam jména všechněm hovadům , i ptactvu nebeskému , a všeliké zvěři polní ; Adamovi pak není nalezena pomoc , kteráž by při něm byla . ) Protož uvedl Hospodin Bůh tvrdý sen na Adama , i usnul ; a vyňal jedno z žeber jeho , a to místo vyplnil tělem . A z toho žebra , kteréž vyňal z Adama , vzdělal Hospodin Bůh ženu , a přivedl ji k Adamovi . I řekl Adam : Teď tato jest kost z kostí mých a tělo z těla mého ; tato slouti bude mužatka , nebo z muže vzata jest . Z té příčiny opustí muž otce svého i matku svou , a přídržeti se bude manželky své , i budou v jedno tělo . Byli pak oba dva nazí , Adam i žena jeho , a nestyděli se . Had pak byl nejchytřejší ze všech živočichů polních , kteréž byl učinil Hospodin Bůh . A ten řekl ženě : Tak-liž jest , že vám Bůh řekl : Nebudete jísti z každého stromu rajského ? I řekla žena hadu : Ovoce stromů rajských jíme ; Ale o ovoci stromu , kterýž jest u prostřed ráje , řekl Bůh : Nebudete ho jísti , aniž se ho dotknete , abyste nezemřeli . I řekl had ženě : Nikoli nezemřete smrtí ! Ale ví Bůh , že v kterýkoli den z něho jísti budete , otevrou se oči vaše ; a budete jako bohové , vědouce dobré i zlé . Viduci tedy žena , že dobrý jest strom k jídlu i příjemný očima , a k nabytí rozumnosti strom žádostivý , vzala z ovoce jeho a jedla ; dala také i muži svému s sebou , a on jedl . Tedy otevříny jsou oči obou dvou , a poznali , že jsou nazí ; i navázali lístí fíkového a nadělali sobě věníků . A v tom uslyšeli hlas Hospodina Boha chodícího po ráji k větru dennímu ; i skryl se Adam a žena jeho před tváří Hospodina Boha , u prostřed stromoví rajského . I povolal Hospodin Bůh Adama , a řekl jemu : Kdež jsi ? Kterýžto řekl : Hlas tvůj slyšel jsem v ráji a bál jsem se , že jsem nahý ; protož skryl jsem se . I řekl Bůh : Kdožť oznámil , že jsi nahý ? Nejedl-lis ale z toho stromu , z něhožť jsem jísti zapověděl ? I řekl Adam : Žena , kterouž jsi mi dal , aby byla se mnou , ona mi dala z stromu toho , a jedl jsem . I řekl Hospodin Bůh ženě : Což jsi to učinila ? I řekla žena : Had mne podvedl , i jedla jsem . Tedy řekl Hospodin Bůh hadu : Že jsi to učinil , zlořečený budeš nade všecka hovada a nade všecky živočichy polní ; po břiše svém plaziti se budeš , a prach žráti budeš po všecky dny života svého . Nad to , nepřátelství položím mezi tebou a mezi ženou , i mezi semenem tvým a semenem jejím ; ono potře tobě hlavu , a ty potřeš jemu patu . Ženě pak řekl : Velice rozmnožím bolesti tvé a počínání tvá , s bolestí roditi budeš děti , a pod mocí muže tvého bude žádost tvá , a on panovati bude nad tebou . Adamovi také řekl : Že jsi uposlechl hlasu ženy své , a jedl jsi z stromu toho , kterýžť jsem zapověděl , řka : Nebudeš jísti z něho ; zlořečená země pro tebe , s bolestí jísti budeš z ní po všecky dny života svého . Trní a bodláčí tobě ploditi bude , i budeš jísti byliny polní . V potu tváři své chléb jísti budeš , dokavadž se nenavrátíš do země , poněvadž jsi z ní vzat . Nebo prach jsi a v prach se navrátíš . Dal pak byl Adam jméno ženě své Eva , proto že ona byla mátě všech živých . I zdělal Hospodin Bůh Adamovi a ženě jeho oděv kožený , a přioděl je . Tedy řekl Hospodin Bůh : Aj , člověk učiněn jest jako jeden z nás , věda dobré i zlé ; pročež nyní , aby nevztáhl ruky své , a nevzal také z stromu života , a jedl by , i byl by živ na věky , vyžeňme jej . I vypustil jej Hospodin Bůh z zahrady Eden , aby dělal zemi , z níž vzat byl . A tak vyhnal člověka a osadil zahradu Eden cherubíny k východní straně s mečem plamenným blýskajícím se , aby ostříhali cesty k stromu života . Adam pak poznal Evu ženu svou , kterážto počavši , porodila Kaina a řekla : Obdržela jsem muže na Hospodinu . A opět porodila bratra jeho Abele . I byl Abel pastýř ovcí , a Kain byl oráč . Po mnohých pak dnech stalo se , že obětoval Kain z úrody zemské obět Hospodinu . Ano i Abel také obětoval z prvorozených věcí stáda svého , a z tuku jejich . I vzhlédl Hospodin na Abele a na obět jeho . Na Kaina pak a na obět jeho nevzhlédl . Protož rozlítil se Kain náramně , a opadla tvář jeho . I řekl Hospodin Kainovi : Proč jsi se tak rozpálil hněvem ? A proč jest opadla tvář tvá ? Zdaliž nebudeš příjemný , budeš-li dobře činiti ? Pakli nebudeš dobře činiti , hřích ve dveřích leží ; a pod mocí tvou bude žádost jeho , a ty panovati budeš nad ním . I mluvil Kain k Abelovi bratru svému . Stalo se pak , když byli na poli , že povstav Kain proti Abelovi bratru svému , zabil jej . I řekl Hospodin Kainovi : Kdež jest Abel bratr tvůj ? Kterýž odpověděl : Nevím . Zdaliž jsem já strážným bratra svého ? I řekl Bůh : Co jsi učinil ? Hlas krve bratra tvého volá ke mně z země . Protož nyní zlořečený budeš i od té země , kteráž otevřela ústa svá , aby přijala krev bratra tvého z ruky tvé . Když budeš dělati zemi , nebude více vydávati moci své tobě ; tulákem a běhounem budeš na zemi . I řekl Kain Hospodinu : Většíť jest nepravost má , než aby mi odpuštěna býti mohla . Aj , vyháníš mne dnes z země této , a před tváří tvou skrývati se budu , a budu tulákem a běhounem na zemi . I přijde na to , že kdo mne koli nalezne , zabije mne . I řekl mu Hospodin : Zajisté kdo by koli zabil Kaina , nad tím sedmnásobně mštěno bude . Pročež vložil Hospodin znamení naKaina , aby ho žádný nezabil , kdo by jej koli nalezl . Tedy odšed Kain od tváři Hospodinovy , bydlil v zemi Nód , k východní straně naproti Eden . Poznal pak Kain ženu svou , kterážto počala a porodila Enocha . I stavěl město , a nazval jméno města toho jménem syna svého Enoch . I narodil se Enochovi Irád , a Irád zplodil Maviaele , Maviael pak zplodil Matuzaele , a Matuzael zplodil Lámecha . Vzal sobě pak Lámech dvě ženy ; jméno jedné Ada , a jméno druhé Zilla . I porodila Ada Jábale , kterýž byl otec přebývajících v staních a stádo pasoucích . A jméno bratra jeho Jubal ; ten byl otec všech hrajících na harfu a nástroje hudebné . A Zilla také porodila Tubalkaina , kterýž byl řemeslník všelikého díla od mědi a od železa . Sestra pak Tubalkainova byla Noéma . I řekl Lámech ženám svým , Adě a Zille : Slyšte hlas můj , ženy Lámechovy , poslouchejte řeči mé , že jsem zabil muže k ráně své a mládence k zsinalosti své . Jestližeť sedmnásobně pomštěno bude pro Kaina , tedy pro Lámecha sedmdesátekrát sedmkrát . Poznal pak ještě Adam ženu svou , i porodila syna a nazvala jméno jeho Set ; nebo řekla : Dal mi Bůh jiné símě místo Abele , kteréhož zabil Kain . Setovi pak také narodil se syn , a nazval jméno jeho Enos . Tehdáž začalo se vzývání jména Hospodinova . Tato jest kniha rodů Adamových . V ten den , v kterémž stvořil Bůh člověka , ku podobenství Božímu učinil ho . Muže a ženu stvořil je a požehnal jim , a nazval jméno jejich Adam v ten den , když stvořeni jsou . Byl pak Adam ve stu a třidcíti letech , když zplodil syna ku podobenství svému a k obrazu svému , a nazval jméno jeho Set . I bylo dnů Adamových po zplození Seta osm set let , a plodil syny a dcery . A tak bylo všech dnů Adamových , v kterýchž byl živ , devět set a třidceti let , i umřel . Set pak byl ve stu a pěti letech , když zplodil Enosa . A po zplození Enosa živ byl Set osm set a sedm let , a plodil syny a dcery . I bylo všech dnů Setových devět set a dvanácte let , i umřel . Byl pak Enos v devadesáti letech , když zplodil Kainana . A po zplození Kainana živ byl Enos osm set a patnácte let , a plodil syny a dcery . I bylo všech dnů Enosových devět set a pět let , i umřel . Kainan pak byl v sedmdesáti letech , když zplodil Mahalaleele . A po zplození Mahalaleele živ byl Kainan osm set a čtyřidceti let , a plodil syny a dcery . I bylo všech dnů Kainanových devět set a deset let , i umřel . Mahalaleel pak byl v šedesáti a pěti letech , když zplodil Járeda . A po zplození Járeda živ byl Mahalaleel osm set a třidceti let , a plodil syny a dcery . I bylo všech dnů Mahalaleelových osm set devadesáte a pět let , i umřel . Járed pak byl ve stu šedesáti a dvou letech , když zplodil Enocha . A po zplození Enocha živ byl Járed osm set let , a plodil syny a dcery . I bylo všech dnů Járedových devět set šedesáte a dvě létě , i umřel . Enoch pak byl v šedesáti a pěti letech , když zplodil Matuzaléma . A chodil Enoch stále s Bohem po zplození Matuzaléma tři sta let , a plodil syny a dcery . I bylo všech dnů Enochových tři sta šedesáte a pět let . A chodil Enoch stále s Bohem a nebyl více vidín ; nebo vzal ho Bůh . Matuzalém pak byl ve stu osmdesáti sedmi letech , když zplodil Lámecha . A po zplození Lámecha živ byl Matuzalém sedm set osmdesáte a dvě létě , a plodil syny a dcery . I bylo všech dnů Matuzalémových devět set šedesáte a devět let , i umřel . Lámech pak byl ve stu osmdesáti a dvou letech , když zplodil syna , Jehož jméno nazval Noé , řka : Tento nám odpočinutí způsobí od díla našeho , od práce rukou našich , kterouž máme s zemí , jížto zlořečil Hospodin . A živ byl Lámech potom , když zplodil Noé , pět set devadesáte a pět let , a plodil syny a dcery . I bylo všech dnů Lámechových sedm set sedmdesáte a sedm let , i umřel . A když byl Noé v pěti stech letech , zplodil Sema , Chama a Jáfeta . Stalo se pak , když se počali množiti lidé na zemi , a dcery se jim zrodily , Že vidouce synové Boží dcery lidské , any krásné jsou , brali sobě ženy ze všech , kteréž oblibovali . Pročež řekl Hospodin : Nebude se nesnaditi duch můj s člověkem na věky , proto že také tělo jest , a bude dnů jeho sto a dvadceti let . Obrové pak byli na zemi v těch dnech ; ano i potom , když vcházeli synové Boží k dcerám lidským , ony rodily jim . To jsou ti mocní , kteříž zdávna byli , muži na slovo vzatí . Ale když viděl Hospodin , an se rozmnožuje zlost lidská na zemi , a že by všeliké myšlení srdce jejich nebylo než zlé po všecken čas , Litoval Hospodin , že učinil člověka na zemi , a bolest měl v srdci svém . Tedy řekl Hospodin : Vyhladím z země člověka , kteréhož jsem stvořil , od člověka až do hovada , až do zeměplazu , až i do ptactva nebeského ; nebo líto mi , že jsem je učinil . Ale Noé našel milost před Hospodinem . Tito jsou příběhové Noé : Noé muž spravedlivý , dokonalý byl za svého věku , s Bohem ustavičně chodil Noé . ( Zplodil pak Noé tři syny : Sema , Chama a Jáfeta . ) Ale země byla porušena před Bohem , a naplněna byla země nepravostí . Viděl tedy Bůh zemi , a aj , porušena byla , nebo bylo porušilo všeliké tělo cestu svou na zemi . Protož řekl Bůh k Noé : Konec všelikého těla přichází přede mne , nebo naplněna jest země nepravostí od nich ; z té příčiny , hle , již zkazím je s zemí . Učiň sobě koráb z dříví gofer ; příhrady zděláš v tom korábu , a oklejuješ jej vnitř i zevnitř klím . A na tento způsob uděláš jej : Tří set loktů bude dlouhost toho korábu , padesáti loktů širokost jeho a třidceti loktů vysokost jeho . Okno uděláš v korábu , a svrchkem na loket vysokým zavřeš jej ; dvéře také korábu v boku jeho postavíš , a pokoje spodní , druhé i třetí zděláš v něm . Já pak , aj , já uvedu potopu vod na zemi , aby zkaženo bylo všeliké tělo , v němž jest duch života pod nebem . Cožkoli bude na zemi , umře . S tebou však učiním smlouvu svou ; a vejdeš do korábu , ty i synové tvoji , žena tvá i ženy synů tvých s tebou . A ze všech živočichů všelikého těla , po dvém z každého uvedeš do korábu , abys je živé zachoval s sebou ; samec a samice budou . Z ptactva podlé pokolení jeho , a z hovad podlé pokolení jejich , ze všelikého také zeměplazu podlé pokolení jeho , po dvém z každého vejdou k tobě , aby živi zůstali . Ty pak nabeř s sebou všeliké potravy , kteráž se jísti může , a shromažď sobě , aby byla tobě i jim ku pokrmu . I učinil Noé podlé všeho , jakž mu rozkázal Bůh , tak učinil . Potom řekl Hospodin k Noé : Vejdiž ty i všecka čeled tvá do korábu ; nebo jsem tě viděl spravedlivého před sebou v národu tomto . Ze všech hovad čistých vezmeš sobě sedmero a sedmero , samce a samici jeho , ale z hovad nečistých dvé a dvé , samce a samici jeho . Z ptactva také nebeského sedmero a sedmero , samce a samici , aby živé zachováno bylo símě na vší zemi . Nebo po dnech ještě sedmi já dštíti budu na zemi za čtyřidceti dnů a čtyřidceti nocí ; a vyhladím se svrchku země všelikou podstatu , kterouž jsem učinil . Tedy učinil Noé všecko tak , jakž mu přikázal Hospodin . ( Byl pak Noé v šesti stech letech , když ta potopa přišla na zemi . ) A protož přišel Noé a synové jeho , i žena jeho , i ženy synů jeho s ním k korábu , pro vody potopy . Z hovad také čistých i z hovad nečistých , i z ptactva a ze všeho , což se hýbe na zemi , Po dvém vešli k Noé do korábu , samec a samice , tak jakž byl rozkázal Bůh Noé . Stalo se pak po sedmi dnech , že vody potopy přišly na zemi . Léta šestistého věku Noé , druhého měsíce , sedmnáctého dne téhož měsíce , v ten den protrženy jsou všecky studnice propasti veliké , a průduchové nebeští otevříni jsou . I byl příval na zemi čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí . Toho dne všel Noé , Sem a Cham i Jáfet , synové Noé , žena Noé , a tři ženy synů jeho s ním do korábu . Oni i všeliký živočich podlé pokolení svého , i všeliké hovado podlé pokolení svého , a všeliký zeměplaz , kterýž se hýbe na zemi , podlé pokolení svého , i všeliké ptactvo vedlé pokolení svého , všelijací ptáci , všecko , což křídla má , Vešli k Noé do korábu , po dvém ze všelikého těla , v němž byl duch života . A což jich vešlo , samec a samice ze všelikého těla vešli , tak jakž byl přikázal jemu Bůh , a zavřel Hospodin po něm . A když byla potopa za čtyřidceti dnů na zemi , tedy rozmnoženy jsou vody , až i vyzdvihly koráb , a vznesly jej od země . Nebo zmohly se vody a rozmnoženy jsou velmi nad zemí , i zplýval koráb na vodách . A tak náramně rozmohly se vody nad zemí , že přikryty jsou všecky hory nejvyšší , kteréž byly pode vším nebem . Patnácte loktů zvýší rozmohly se vody , když přikryty jsou hory . I umřelo všeliké tělo , kteréž se hýbe na zemi , tak z ptactva , jako z hovad a živočichů , i všelikého hmyzu , kterýž se plazí po zemi , i každého člověka . Všecko , což mělo dýchání ducha života v chřípích svých , ze všeho , což bylo na suše , pomřelo . A tak vyhladil Bůh všelikou podstatu , kteráž byla na tváři země , od člověka až do hovada , až do zeměplazu , a až do ptactva nebeského , vyhlazeno jest , pravím , z země ; a zůstal toliko Noé , a kteříž s ním byli v korábu . I trvaly vody nad zemí za sto a padesáte dnů . Rozpomenul se pak Bůh na Noé , i všecky živočichy a všecka hovada , kteráž byla s ním v korábu ; pročež uvedl Bůh vítr na zemi , i zastavily se vody . A zavříny jsou studnice propasti i průduchové nebeští , a zastaven jest příval s nebe . I navrátily se vody se svrchku země , odcházejíce zase , a opadly vody po stu a padesáti dnech , Tak že odpočinul koráb sedmého měsíce , v sedmnáctý den toho měsíce na horách Ararat . Když pak vody odcházely a opadaly až do desátého měsíce , prvního dne téhož desátého měsíce ukázali se vrchové hor . I stalo se po čtyřidcíti dnech , otevřev Noé okno v korábu , kteréž byl udělal , Vypustil krkavce . Kterýžto vyletuje zase se vracoval , dokudž nevyschly vody na zemi . Potom vypustil holubici od sebe , aby věděl , již-li by opadly vody se svrchku země . Kterážto když nenašla , kde by odpočinula noha její , navrátila se k němu do korábu ; nebo vody byly po vší zemi . On pak vztáhna ruku svou , vzal ji , a vnesl k sobě do korábu . A počekal ještě sedm dní jiných , a opět vypustil holubici z korábu . I přiletěla k němu holubice k večerou , a aj , list olivový utržený v ústech jejích . Tedy poznal Noé , že opadly vody se svrchku země . I čekal ještě sedm dní jiných , a opět vypustil holubici , kterážto nevrátila se k němu více . I stalo se šestistého prvního léta , v první den měsíce prvního , že vyschly vody na zemi . I odjal Noé přikrytí korábu a uzřel , ano již oschl svrchek země . Druhého pak měsíce , v dvadcátý sedmý den téhož měsíce oschla země . I mluvil Bůh k Noé , řka : Vyjdi z korábu , ty i žena tvá , a synové tvoji , i ženy synů tvých s tebou . Všecky živočichy , kteříž jsou s tebou ze všelikého těla , tak z ptactva jako z hovad a všelikého zeměplazu , kterýž se hýbe na zemi , vyveď s sebou ; ať se v hojnosti rozplozují na zemi , a rostou a množí se na zemi . I vyšel Noé a synové jeho , i žena jeho a ženy synů jeho s ním ; Každý živočich , každý zeměplaza všecko ptactvo , všecko , což se hýbe na zemi , po pokoleních svých vyšlo z korábu . Tedy vzdělal Noé oltář Hospodinu , a vzav ze všech hovad čistých i ze všeho ptactva čistého , obětoval zápaly na tom oltáři . I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou , a řekl Hospodin v srdci svém : Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka , proto že myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho ; aniž budu více bíti všeho , což živo jest , jako jsem učinil . Nýbrž dokavadž země trvati bude , setí a žeň , studeno i horko , léto a zima , den také a noc nepřestanou . Tedy požehnal Bůh Noé i synům jeho a řekl jim : Ploďtež se a rozmnožujte se , a naplňte zemi . Strach váš a hrůza vaše buď na všeliký živočich země , a na všecko ptactvo nebeské . Všecko , což se hýbe na zemi , a všecky ryby mořské v ruce vaše dány jsou . Všecko , což se hýbe a jest živo , bude vám za pokrm ; jako i bylinu zelenou , dal jsem vám to všecko . A však masa s duší jeho , kteráž jest krev jeho , nebudete jísti . A zajisté krve vaší , duší vašich vyhledávati budu ; z rukou každého hovada vyhledávati jí budu , i z ruky člověka , ano i z ruky každého bratra jeho budu vyhledávati duše člověka . Kdo by koli vylil krev člověka , skrze člověka vylita bude krev jeho ; nebo k obrazu svému učinil Bůh člověka . Vy pak ploďte a množte se ; v hojnosti se rozploďte na zemi , a rozmnoženi buďte na ní . I mluvil Bůh k Noé a synům jeho s ním , řka : Já zajisté vcházím v smlouvu svou s vámi , i s semenem vaším po vás , A se všelikou duší živou , kteráž jest s vámi , z ptactva , z hovad a ze všech živočichů zemských , kteříž jsou s vámi , ode všech , kteříž vyšli z korábu , až do všelikého živočicha zemského . Protož utvrzuji smlouvu svou s vámi , že nebude vyhlazeno více všeliké tělo vodami potopy ; aniž bude více potopa k zkažení země . I řekl Bůh : Totoť bude znamení smlouvy , kteréž já dávám , mezi mnou a mezi vámi , a mezi všelikou duší živou , kteráž jest s vámi , po všecky věky . Duhu svou postavil jsem na oblaku , a bude na znamení smlouvy mezi mnou a mezi zemí . A budeť , když uvedu mračný oblak nad zemí , a ukáže se duha na oblaku , Že se rozpomenu na smlouvu svou , kteráž jest mezi mnou a mezi vámi a mezi všelikou duší živou v každém těle ; a nebudou více vody ku potopě , aby zahladily všeliké tělo . Nebo když bude duha ta na oblaku , popatřím na ni , abych se rozpomenul na smlouvu věčnou mezi Bohem a mezi všelikou duší živou v každém těle , kteréž jest na zemi . I řekl Bůh k Noé : Toť jest znamení smlouvy , kterouž jsem utvrdil mezi sebou a mezi všelikým tělem , kteréž jest na zemi . Byli pak synové Noé , kteříž vyšli z korábu : Sem , Cham a Jáfet ; a Cham byl otec Kanánův . Ti tři jsou synové Noé , a ti se rozprostřeli po vší zemi . Noé pak obíraje se s zemí , začal dělati vinice . A pije víno , opil se , a obnažil se u prostřed stanu svého . Viděl pak Cham , otec Kanánův , hanbu otce svého , a pověděl oběma bratřím svým vně . Tedy vzali Sem a Jáfet oděv , kterýžto oba položili na ramena svá , a jdouce zpátkem , zakryli hanbu otce svého ; tváři pak jich byly odvráceny , a hanby otce svého neviděli . Procítiv pak Noé po svém víně , zvěděl , co mu učinil syn jeho mladší . I řekl : Zlořečený Kanán , služebník služebníků bude bratřím svým . Řekl také : Požehnaný Hospodin , Bůh Semův , a buď Kanán služebníkem jejich . Rozšiřiž Bůh milostivě Jáfeta , aby bydlil v stáncích Semových , a buď Kanán služebníkem jejich . Živ pak byl Noé po potopě tři sta a padesáte let . A tak bylo všech dnů Noé devět set a padesáte let ; i umřel jest . Tito jsou pak rodové synů Noé , Sema , Chama a Jáfeta , jimž se tito synové zrodili po potopě . Synové Jáfetovi : Gomer a Magog , a Madai , a Javan , a Tubal , a Mešech , a Tiras . Synové pak Gomerovi : Ascenez , Rifat , a Togorma . Synové pak Javanovi : Elisa a Tarsis , Cetim a Dodanim . Od těch rozděleni jsou ostrovové národů po krajinách jejich , každý podlé jazyku svého , vedlé čeledi své , v národech svých . Synové pak Chamovi : Chus a Mizraim a Put a Kanán . A synové Chusovi : Sába , Evila , a Sabata , a Regma , a Sabatacha . Synové pak Regmovi : Sába a Dedan . Zplodil také Chus Nimroda ; onť jest počal býti mocným na zemi . To byl silný lovec před Hospodinem ; protož se říká : Jako Nimrod silný lovec před Hospodinem . Počátek pak jeho království byl Babylon a Erech , Achad a Chalne , v zemi Sinear . Z země té vyšel do Assur , kdežto vystavěl Ninive , a Rohobot město , a Chále , A Rezen mezi Ninive a mezi Chále ; toť jest město veliké . Mizraim pak zplodil Ludim a Anamim , a Laabim , a Neftuim , A Fetruzim , a Chasluim , ( odkudž pošli Filistinští ) a Kafturim . Kanán pak zplodil Sidona prvorozeného svého , a Het , A Jebuzea , a Amorea , a Gergezea , A Hevea , a Aracea , a Sinea , A Aradia , a Samarea , a Amatea ; a potom odtud rozprostřely se čeledi Kananejských . A bylo pomezí Kananejských od Sidonu , když jdeš k Gerar až do Gázy ; a odtud když jdeš k Sodomě a Gomoře , a Adama a Seboim až do Lázy . Ti jsou synové Chamovi po čeledech svých , vedlé jazyků svých , po krajinách svých , v národech svých . Semovi také , otci všech synů Heber , bratru Jáfeta staršího zrozeni jsou synové . A tito jsou synové Semovi : Elam , a Assur , a Arfaxad , a Lud , a Aram . Synové pak Aramovi : Hus , a Hul , a Geter , a Mas . Potom Arfaxad zplodil Sále ; a Sále zplodil Hebera . Heberovi také narodili se dva synové ; jméno jednoho Peleg , proto že za dnů jeho rozdělena byla země , a jméno bratra jeho Jektan . Jektan pak zplodil Elmodada , a Salefa , a Azarmota , a Járe , A Adoráma , a Uzala , a Dikla , A Obale , a Abimahele , a Sebai , A Ofira , a Evila , a Jobaba ; všickni ti jsou synové Jektanovi . A bylo bydlení jejich od Mesa , když jdeš k Sefar hoře na východ slunce . Tiť jsou synové Semovi po čeledech svých , vedlé jazyků svých , po krajinách svých , v národech svých . Ty jsou čeledi synů Noé po rodech svých , v národech svých ; a od těch rozdělili se národové na zemi po potopě . Byla pak všecka země jazyku jednoho a řeči jedné . I stalo se , když se brali od východu , nalezli pole v zemi Sinear , a bydlili tam . A řekli jeden druhému : Nuže , nadělejme cihel , a vypalme je ohněm . I měli cihly místo kamení , a zemi lepkou místo vápna . Nebo řekli : Nuže , vystavějme sobě město a věži , jejíž by vrch dosahal k nebi ; a tak učiňme sobě jméno , abychom nebyli rozptýleni po vší zemi . Sstoupil pak Hospodin , aby viděl to město a věži , kterouž stavěli synové lidští . A řekl Hospodin : Aj , lid jeden a jazyk jeden všechněch těchto , a toť jest začátek díla jejich ; nyní pak nedadí sobě v tom překaziti , což umínili dělati . Protož sstupme a změťme tam jazyk jejich , aby jeden druhého jazyku nerozuměl . A tak rozptýlil je Hospodin odtud po vší zemi ; i přestali stavěti města toho . Protož nazváno jest jméno jeho Bábel ; nebo tu zmátl Hospodin jazyk vší země ; a odtud rozptýlil je Hospodin po vší zemi . Titoť jsou rodové Semovi : Sem , když byl ve stu letech , zplodil Arfaxada ve dvou letech po potopě . A byl živ Sem po zplození Arfaxada pět set let ; a plodil syny a dcery . Arfaxad pak živ byl pět a třidceti let , a zplodil Sále . A po zplození Sále živ byl Arfaxad čtyři sta a tři léta ; a plodil syny a dcery . Sále také živ byl třidceti let , a zplodil Hebera . A živ byl Sále po zplození Hebera čtyři sta a tři léta ; a plodil syny a dcery . Živ pak byl Heber čtyři a třidceti let , a zplodil Pelega . A živ byl Heber po zplození Pelega čtyři sta a třidceti let ; a plodil syny a dcery . Peleg pak živ byl třidceti let , a zplodil Réhu . A živ byl Peleg po zplození Réhu dvě stě a devět let ; a plodil syny a dcery . Réhu také živ byl třidceti a dvě létě , a zplodil Sáruga . A po zplození Sáruga živ byl Réhu dvě stě a sedm let ; a plodil syny a dcery . Živ pak byl Sárug třidceti let , a zplodil Náchora . A byl živ Sárug po zplození Náchora dvě stě let ; a plodil syny a dcery . Náchor pak živ byl dvadceti a devět let , a zplodil Táre . A živ byl Náchor po zplození Táre sto a devatenácte let ; a plodil syny a dcery . Živ pak byl Táre sedmdesáte let , a zplodil Abrama , Náchora a Hárana . Tito jsou pak rodové Táre : Táre zplodil Abrama , Náchora a Hárana ; Háran pak zplodil Lota . Umřel pak Háran prvé než Táre otec jeho v zemi narození svého , totiž v Ur Kaldejských . I zpojímali sobě ženy Abram a Náchor ; jméno ženy Abramovy Sarai , a jméno ženy Náchorovy Melcha , dcera Háranova , kterýž byl otec Melchy a Jeschy . Byla pak Sarai neplodná , a neměla dětí . I vzal Táre Abrama syna svého , a Lota syna Háranova , vnuka svého , a Sarai nevěstu svou , ženu Abrama syna svého , a vyšli spolu z Ur Kaldejských , aby se brali do země Kananejské , a přišli až do Cháran , a bydlili tam . A byli dnové Táre dvě stě a pět let ; i umřel Táre v Cháran . Nebo byl řekl Hospodin Abramovi : Vyjdi z země své a z příbuznosti své , i z domu otce svého do země , kterouž ukáži tobě . A učiním tě v národ veliký , a požehnám tobě , a zvelebím jméno tvé , a budeš požehnání . Požehnám také dobrořečícím tobě , a zlořečícím tobě zlořečiti budu ; ano požehnány budou v tobě všecky čeledi země . I vyšel Abram , tak jakž mu byl mluvil Hospodin , a šel s ním Lot . ( Byl pak Abram v sedmdesáti pěti letech , když vyšel z Cháran . ) A vzal Abram Sarai manželku svou , a Lota syna bratra svého , a všecko zboží své , kteréhož nabyli , i duše , kterýchž dosáhli v Cháran . A vyšedše , brali se do země Kananejské , až i přišli do ní . I prošel Abram tu zemi až k místu Sichem , to jest až k rovině More . A tehdáž Kananejští byli v zemi . I ukázal se Hospodin Abramovi a řekl : Semeni tvému dám zemi tuto . Tedy vzdělal tu oltář Hospodinu , kterýž se byl ukázal jemu . A odtud podal se k hoře , kteráž leží na východ od Bethel , kdežto rozbil stan svůj , tak že mu Bethel byl na západ , Hai pak na východ ; i vzdělal tam oltář Hospodinu , a vzýval jméno Hospodinovo . Potom hnul se Abram dále , a odebral se odtud ku poledni . Byl pak hlad v té zemi ; protož sstoupil Abram do Egypta , aby tam byl pohostinu ; nebo veliký byl hlad v té zemi . I stalo se , že když přicházel blízko k Egyptu , řekl k Sarai manželce své : Aj , nyní znám , že jsi žena krásné tváři . A stane se , že když tě uzří Egyptští , řeknou : To jest manželka jeho ; i zabijí mne , tebe pak živé nechají . Prav medle , že jsi sestra má , aby mi dobře bylo příčinou tvou , a živa zůstala duše má pro tebe . I stalo se , když všel Abram do Egypta , viděli Egyptští ženu , že krásná byla náramně . A vidouce ji knížata Faraonova , schválili ji před ním ; i vzata jest žena do domu Faraonova . Kterýžto i Abramovi dobře učinil pro ni ; a měl ovce a voly a osly , i služebníky a děvky , též oslice a velbloudy . Ale Hospodin trápil Faraona ranami velikými , i dům jeho , pro Sarai manželku Abramovu . Protož povolal Farao Abrama a řekl : Cos mi to učinil ? Pročežs mi neoznámil , že ona manželka tvá jest ? Proč jsi řekl : Sestra má jest ? A vzal jsem ji sobě za ženu . Protož nyní , teď máš manželku svou , vezmi a jdi . I poručil o něm Farao mužům , a propustili ho , i manželku jeho i všecko , což měl . Vstoupil tedy Abram z Egypta on i žena jeho i všecko , což měl , a Lot s ním , ku poledni . ( Byl pak Abram bohatý velmi na dobytek , na stříbro i na zlato . ) A šel cestami svými od poledne až do Bethel , až k místu tomu , kdež prvé byl stánek jeho , mezi Bethel a Hai , K místu oltáře , kterýž tam byl prvé vzdělal , kdežto vzýval Abram jméno Hospodinovo . Také i Lot , kterýž s Abramem chodil , měl ovce a voly i stany . A nemohla jim země postačovati , aby spolu bydlili , proto že zboží jich bylo veliké , tak že nemohli spolu bydliti . Odkudž vznikla nesnáz mezi pastýři stáda Abramova a mezi pastýři stáda Lotova ; nebo Kananejští a Ferezejští tehdáž bydlili v zemi té . Řekl tedy Abram k Lotovi : Nechžť , prosím , není nesnáze mezi mnou a tebou , a mezi pastýři mými a pastýři tvými , poněvadž muži bratří jsme . Zdaliž není před tebou všecka země ? Odděl se , prosím , ode mne . Půjdeš-li na levo , já na pravo se držeti budu ; pakli půjdeš na pravo , na levo se držeti budu . Pozdvih tedy Lot očí svých , spatřil všecku rovinu vůkol Jordánu , kteráž před tím , než Hospodin zkazil Sodomu a Gomoru , všecka až k Ségor svlažována byla , jako zahrada Hospodinova , a jako země Egyptská . I zvolil sobě Lot všecku rovinu Jordánskou , a bral se k východu ; a tak oddělili se jeden od druhého . Abram bydlil v zemi Kananejské , ale Lot přebýval v městech té roviny , podav stanů až k Sodomě . Lidé pak Sodomští byli zlí , a hříšníci před Hospodinem velicí . I řekl Hospodin Abramovi , když se oddělil od něho Lot : Pozdvihni nyní očí svých , a pohleď z místa , na němž jsi , na půlnoci a na poledne , i na východ a na západ . Nebo všecku zemi , kterouž vidíš , tobě dám a semeni tvému až na věky . A rozmnožím símě tvé jako prach země ; nebo jestliže kdo bude moci sčísti prach země , tedy i símě tvé sečteno bude . Vstaň , projdi tu zemi na dýl i na šíř její ; nebo tobě ji dám . Tedy Abram hnuv se s stanem , přišel a bydlil v rovinách Mamre , kteréž jsou při Hebronu , kdežto vzdělal oltář Hospodinu . Stalo se pak ve dnech těch , že Amrafel král Sinearský , Arioch král Elasarský , Chedorlaomer král Elamitský , a Thádal král Goimský , Vyzdvihli válku proti Bérovi králi Sodomskému , a proti Bersovi králi Gomorskému , a Senábovi králi Adamatskému , a Semeberovi králi Seboimskému , a králi Bélamskému , to jest Ségorskému . Všickni tito sjeli se do údolí Siddim , to jest již moře solné . Dvanácte let sloužili Chedorlaomerovi , třináctého pak léta zprotivili se . Protož léta čtrnáctého přitáhl Chedorlaomer a králové , kteříž byli s ním , a pobili Refaimské v Astarotu Karnaimských , a Zuzimské v Cham , a Eminské na rovinách Kariataimských , A Horejské na hoře jich Seir , až k rovině Fáran , kteráž leží nad pouští . A vracejíce se , přitáhli k En Misfat , kteráž již jest Kádes , a pohubili všecku krajinu Amalechitského , také i Amorejského , bydlícího v Hasesontamar . Protož vytáhl král Sodomský , a král Gomorský , a král Adamatský , a král Seboimský , a král Bélamský , to jest Ségorský , a sšikovali se proti nim k bitvě v údolí Siddim , Proti Chedorlaomerovi králi Elamitskému , a Thádalovi králi Goimskému , a Amrafelovi králi Sinearskému , i Ariochovi králi Elasarskému , čtyři králové proti pěti . ( V údolí pak Siddim bylo mnoho studnic klejovatých . ) I utíkajíce král Sodomský a Gomorský , padli tam ; a kteří pozůstali , utekli na hory . A pobravše všecko zboží Sodomských a Gomorských , a všecky potravy jich , odtáhli . Vzali také Lota , a zboží jeho , syna bratra Abramova , a odjeli ; nebo on bydlil v Sodomě . Přišel pak jeden , kterýž byl utekl , a zvěstoval Abramovi Hebrejskému , kterýž tehdáž bydlil v rovinách Mamre Amorejského , bratra Eškolova a bratra Anerova ; nebo ti měli smlouvu s Abramem . Uslyšev tedy Abram , že by zajat byl bratr jeho , vypravil způsobných k boji a v domě svém zrozených služebníků tři sta a osmnácte , a honil je až k Dan . A odděliv se , připadl na ně v noci , on i služebníci jeho , a porazil je ; a stihal je až k Chobah , kteréž leží na levo Damašku . I odjal zase všecko zboží ; také i Lota bratra svého s statkem jeho zase přivedl , ano i ženy a lid . Tedy vyšel král Sodomský proti němu , když se navracoval od pobití Chedorlaomera a králů , kteříž byli s ním , k údolí Sáveh , kteréž jest údolí královské . Melchisedech také král Sálem , vynesl chléb a víno ; a ten byl kněz Boha silného nejvyššího . I požehnal mu a řekl : Požehnaný Abram Bohu silnému nejvyššímu , kterýž vládne nebem a zemí ; A požehnaný Bůh silný nejvyšší , kterýž dal nepřátely tvé v ruce tvé . I dal mu Abram desátky ze všech věcí . Král pak Sodomský řekl Abramovi : Dej mi lid , a zboží vezmi sobě . I řekl Abram králi Sodomskému : Pozdvihl jsem ruky své k Hospodinu , Bohu silnému nejvyššímu , kterýž vládne nebem i zemí , Že nevezmu od niti až do řeménka obuvi ze všech věcí , kteréž jsou tvé , abys neřekl : Já jsem obohatil Abrama , Kromě toliko toho , což snědli bojovníci , a dílu mužů , kteříž se mnou šli , totiž Aner , Eškol a Mamre ; oni nechať vezmou díl svůj . Když pak ty věci pominuly , stalo se slovo Hospodinovo k Abramovi u vidění , řkoucí : Neboj se , Abrame ; já budu pavéza tvá , a odplata tvá velmi veliká . Jemužto řekl Abram : Panovníče Hospodine , což mi dáš , poněvadž já scházím bez dětí , a ten , jemuž zanechám domu svého , bude Damašský Eliezer ? Řekl ještě Abram : Aj , mně jsi nedal semene ; a aj , schovanec můj bude mým dědicem . A aj , slovo Hospodinovo k němu , řkuci : Nebudeť ten dědicem tvým , ale kterýž vyjde z života tvého , ten dědicem tvým bude . I vyvedl jej ven a řekl : Vzhlédniž nyní k nebi , a sečti hvězdy , budeš-li je však moci sčísti ? Řekl mu ještě : Tak bude símě tvé . I uvěřil Hospodinu , a počteno mu to za spravedlnost . ( Nebo byl řekl jemu : Já jsem Hospodin , kterýž jsem tě vyvedl z Ur Kaldejských , aťbych dal zemi tuto k dědičnému vládařství . I řekl : Panovníče Hospodine , po čem poznám , že ji dědičně obdržím ? I odpověděl jemu : Vezmi mně jalovici tříletou , a kozu tříletou , a skopce tříletého , hrdličku také a holoubátko . Kterýžto vzav ty všecky věci , zroztínal je na poly , a rozložil na dvě straně , jednu polovici proti druhé ; ptáků pak nezroztínal . Ptáci pak sedali na ta mrtvá těla , a Abram je sháněl . I stalo se , když slunce zapadalo , že dřímota těžká připadla na Abrama ; a aj , hrůza a tma veliká obklíčila jej ) . Řekl tedy Bůh Abramovi : To zajisté věz , že pohostinu bude símě tvé v zemi cizí , a v službu je podrobí , a trápiti je budou za čtyři sta let . Však národ , jemuž sloužiti budou , já souditi budu ; a potom vyjdou s velikým zbožím . Ty pak půjdeš k otcům svým v pokoji ; a pohřben budeš v starosti dobré . A čtvrté pokolení sem se navrátí ; nebť ještě není doplněna nepravost Amorejských . I stalo se , když zapadlo slunce , a tma bylo , a aj , ukázala se pec kouřící se , a pochodně ohnivá , kteráž šla mezi díly těmi . V ten den učinil Hospodin smlouvu s Abramem , řka : Semeni tvému dám zemi tuto , od řeky Egyptské až do řeky té veliké , řeky Eufraten : Cinejské , Cenezejské , Cethmonské , A Hetejské , Ferezejské , a Refaimské , Amorejské , i Kananejské také , a Gergezejské a Jebuzejské . Sarai pak manželka Abramova jemu nerodila ; a měla děvku Egyptskou , jménem Agar . I řekla Sarai Abramovi : Aj , nyní Hospodin zavřel život můj , abych nerodila ; vejdi , prosím , k děvce mé , zda bych aspoň z ní mohla míti syny . I povolil Abram řeči Sarai . Tedy vzavši Sarai manželka Abramova Agar Egyptskou děvku svou , po desíti letech , jakž bydliti počal Abram v zemi Kananejské , dala ji Abramovi muži svému za ženu . I všel k Agar , kterážto počala . Viduci pak ona , že počala , zlehčila sobě paní svou . I řekla Sarai Abramovi : Křivdou mou tys vinen ; já jsem dala děvku svou v lůno tvé , kterážto viduci , že počala , zlehčila mne sobě . Sudiž Hospodin mezi mnou a mezi tebou . I řekl Abram k Sarai : Aj , děvka tvá v moci tvé ; učiň s ní , cožť se za dobré vidí . Tedy trápila ji Sarai , a ona utekla od ní . Našel ji pak anděl Hospodinův u studnice vody na poušti , u studnice té , kteráž jest při cestě Sur . A řekl : Agar , děvko Sarai , odkud jdeš , a kam se béřeš ? I řekla : Od tváři Sarai paní své já utíkám . Tedy řekl jí anděl Hospodinův : Navrať se ku paní své , a pokoř se pod ruku její . Opět řekl anděl Hospodinův : Velice rozmnožím símě tvé , aniž bude moci sečteno býti pro množství . Potom také řekl anděl Hospodinův : Aj , ty jsi těhotná , a tudíž porodíš syna , a nazůveš jméno jeho Izmael ; nebo uslyšel Hospodin trápení tvé . Budeť pak lítý člověk ; ruce jeho proti všechněm , a ruce všech proti němu ; a před tváří všech bratří svých bydliti bude . I nazvala Agar jméno Hospodinovo , kterýž mluvil jí : Ty jsi silný Bůh vidění ; nebo řekla : Zdaliž teď také nevidím po tom , kterýž mne viděl ? Protož nazvala studnici tu studnicí Živého vidoucího mne . Aj , ta jest mezi Kádes a Barad . Porodila pak Agar Abramovi syna ; a nazval Abram jméno syna svého , kteréhož porodila Agar , Izmael . Abram pak byl v osmdesáti šesti letech , když mu porodila Agar Izmaele . Když pak Abram byl v devadesáti devíti letech , ukázal se mu Hospodin , a řekl jemu : Já jsem Bůh silný všemohoucí ; chodiž ustavičně přede mnou a budiž dokonalým . A učiním smlouvu svou mezi sebou a tebou a rozmnožím tě náramně velmi . Padl pak Abram na tvář svou ; i mluvil Bůh s ním , řka : Jáť jsem , aj , smlouva má s tebou , a budeš otcem národů mnohých . Aniž více slouti bude jméno tvé Abram , ale bude jméno tvé Abraham ; nebo otcem mnohých národů učinil jsem tě . A učiním , abys se rozplodil náramně velmi , a rozšířím tě v národy ; i králové z tebe vyjdou . Utvrdím také smlouvu svou mezi sebou a tebou , i mezi semenem tvým po tobě , po rodech jejich , za smlouvu věčnou , totiž abych byl Bohem tvým i semene tvého po tobě . Nadto dám tobě i semeni tvému po tobě zemi , v nížto obýváš pohostinu , všecku zemi Kananejskou k vládařství věčnému ; a budu jejich Bohem . Řekl ještě Bůh Abrahamovi : Ty pak ostříhati budeš smlouvy mé , ty i símě tvé po tobě , po rodech svých . Tatoť jest smlouva má mezi mnou a mezi vámi , i mezi semenem tvým po tobě , kteréž ostříhati budete : Aby obřezán byl mezi vámi každý pohlaví mužského . Obřežete pak tělo hanby své ; a to bude znamením smlouvy mezi mnou a mezi vámi . Každý tedy pohlaví mužského osmého dne obřezán bude mezi vámi po rodech vašich , doma narozený i koupený za stříbro , z kterých by koli cizozemců byl , jenž není z semene tvého . Konečně ať jest obřezán narozený v domě tvém , i koupený za peníze tvé ; a budeť smlouva má na těle vašem za smlouvu věčnou . Neobřezaný pak pacholík , kterýž by neobřezal těla neobřízky své , vyhlazena zajisté bude duše ta z lidu svého ; nebo smlouvu mou zrušil . Řekl také Bůh Abrahamovi : Sarai manželce své nebudeš říkati Sarai , ale Sára bude jméno její . Nebo požehnám jí a dámť z ní syna ; požehnámť jí , a bude v národy ; králové národů z ní vyjdou . Tedy padl Abraham na tvář svou , a zasmáv se , řekl v srdci svém : Zdali stoletému narodí se syn ? A zdali Sára v devadesáti letech porodí ? I řekl Abraham Bohu : Ó byť jen Izmael živ byl před tebou ! Jemužto řekl Bůh : Nýbrž Sára manželka tvá porodí tobě syna , a nazůveš jméno jeho Izák ; i utvrdím smlouvu svou s ním za smlouvu věčnou , i s semenem jeho po něm . Také o Izmaele uslyšel jsem tě ; a aj , požehnám jemu , a učiním to , aby se rozplodil , a rozmnožím ho náramně velmi ; dvanáctero knížat zplodí , a rozšířím jej v národ veliký . Ale smlouvu svou utvrdím s Izákem , kteréhožť porodí Sára po roce , při tomto času . A když dokonal Bůh řeč svou s ním , vstoupil od Abrahama . Vzal tedy Abraham Izmaele syna svého , i všecky zrozené v domě svém , i všecky koupené za stříbro své , každého , kdož byl pohlaví mužského , z domácích svých , a obřezal tělo neobřízky jejich hned v ten den , jakž s ním Bůh mluvil . A byl Abraham v devadesáti devíti letech , když obřezáno bylo tělo neobřízky jeho . Izmael pak syn jeho byl v třinácti letech , když obřezáno bylo tělo neobřízky jeho . Jednoho a téhož dne obřezáni jsou , Abraham a Izmael syn jeho . I všickni domácí jeho , doma zrození i za stříbro od cizozemce koupení , obřezáni jsou s ním . Ukázal se pak jemu Hospodin v rovině Mamre ; a on seděl u dveří stanu , když veliké horko na den bylo . A když pozdvihl očí svých , viděl , a aj , tři muži stáli naproti němu . Kteréžto jakž uzřel , běžel jim vstříc ode dveří stanu , a sklonil se až k zemi . A řekl : Pane můj , jestliže jsem nyní nalezl milost před očima tvýma , prosím , nepomíjej služebníka svého . Přineseno bude trochu vody , a umyjete nohy své , a odpočinete pod stromem . Zatím přinesu kus chleba , a posilníte srdce svého ; potom půjdete , poněvadž mimo služebníka svého jdete . I řekli : Tak učiň , jakž jsi mluvil . Tedy pospíšil Abraham do stanu k Sáře , a řekl : Spěšně tři míry mouky bělné zadělej , a napec podpopelných chlebů . Abraham pak běžel k stádu ; a vzav tele mladé a dobré , dal služebníku , kterýžto pospíšil připraviti je . Potom vzav másla a mléka , i tele , kteréž připravil , položil před ně ; sám pak stál při nich pod stromem , i jedli . Řekli pak jemu : Kde jest Sára manželka tvá ? Kterýžto odpověděl : Teď v stanu . A řekl : Jistotně se navrátím k tobě vedlé času života , a aj , syna míti bude Sára manželka tvá . Ale Sára poslouchala u dveří stanu , kteréž byly za ním . Abraham pak i Sára byli staří a sešlého věku , a přestal byl Sáře běh ženský . I smála se Sára sama v sobě , řkuci : Teprv když jsem se sstarala , v rozkoše se vydám ? A ještě i pán můj se sstaral . Tedy řekl Hospodin Abrahamovi : Proč jest se smála Sára , řkuci : Zdaliž opravdu ještě roditi budu , a já se sstarala ? Zdaliž co skrytého bude před Hospodinem ? K času určitému navrátím se k tobě vedlé času života , a Sára bude míti syna . Zapřela pak Sára a řekla : Nesmála jsem se ; nebo se bála . I řekl Hospodin : Neníť tak , ale smála jsi se . Tedy vstavše odtud muži ti , obrátili se k Sodomě ; Abraham pak šel s nimi , aby je provodil . A řekl Hospodin : Zdali já zatajím před Abrahamem , což dělati budu ? Poněvadž Abraham jistotně bude v národ veliký a silný , a požehnáni budou v něm všickni národové země . Nebo znám jej ; protož přikáže synům svým a domu svému po sobě , aby ostříhali cesty Hospodinovy , a činili spravedlnost a soud , aťby naplnil Hospodin Abrahamovi , což mu zaslíbil . I řekl Hospodin : Proto že rozmnožen jest křik Sodomských a Gomorských , a hřích jejich že obtížen jest náramně : Sstoupím již a pohledím , jestliže podle křiku jejich , kterýž přišel ke mně , činili , důjde na ně setření ; a pakli toho není , zvím . A obrátivše se odtud muži , šli do Sodomy ; Abraham pak ještě stál před Hospodinem . V tom přistoupiv Abraham , řekl : Zdali také zahladíš spravedlivého s bezbožným ? Bude-li padesáte spravedlivých v tom městě , zdali předce zahubíš , a neodpustíš místu pro padesáte spravedlivých , kteříž jsou v něm ? Odstup to od tebe , abys takovou věc učiniti měl , abys usmrtil spravedlivého s bezbožným ; takť by byl spravedlivý jako bezbožný . Odstup to od tebe ; zdaliž soudce vší země neučiní soudu ? I řekl Hospodin : Jestliže naleznu v Sodomě , v městě tom , padesáte spravedlivých , odpustím všemu tomu místu pro ně . A odpovídaje Abraham , řekl : Aj , nyní chtěl bych mluviti ku Pánu svému , ačkoli jsem prach a popel . Co pak , nedostane-li se ku padesáti spravedlivým pěti , zdali zkazíš pro těch pět všecko město ? I řekl : Nezahladím , jestliže najdu tam čtyřidceti pět . Opět mluvil Abraham a řekl : Snad nalezeno bude tam čtyřidceti ? A odpověděl : Neučiním pro těch čtyřidceti . I řekl Abraham : Prosím , nechť se nehněvá Pán můj , že mluviti budu : Snad se jich nalezne tam třidceti ? Odpověděl : Neučiním , jestliže naleznu tam třidceti . A opět řekl : Aj , nyní počal jsem mluviti ku Pánu svému : Snad se nalezne tam dvadceti ? Odpověděl : Nezahladím i pro těch dvadceti . Řekl ještě : Prosím , ať se nehněvá Pán můj , jestliže jednou ještě mluviti budu : Snad se jich najde tam deset ? Odpověděl : Nezahladím i pro těch deset . I odšel Hospodin , když dokonal řeč k Abrahamovi ; Abraham pak navrátil se k místu svému . Přišli pak dva andělé do Sodomy u večer , a Lot seděl v bráně Sodomské . Kteréžto když uzřel , vstav , šel jim v cestu a sklonil se tváří až k zemi . A řekl : Aj , prosím páni moji , uchylte se nyní do domu služebníka svého , a zůstaňte přes noc ; umyjete také nohy své a ráno vstanouce , půjdete cestou svou . Oni pak odpověděli : Nikoli , ale přenocujeme na ulici . Ale když on je velmi nutil , obrátivše se k němu , vešli do domu jeho . I udělal jim hody , a napekl chlebů přesných , i jedli . Prvé pak než lehli , muži města toho , muži Sodomští , osuli se vůkol domu toho , od mladého až do starého , všecken lid odevšad . I volali na Lota , a řekli jemu : Kde jsou ti muži , kteříž přišli k tobě v noci ? Vyveď je k nám , ať je poznáme . I vyšel k nim Lot ven , a zavřel po sobě dvéře . A řekl : Prosím , bratří moji , nečiňte zlého . Aj , mám teď dvě dcery , kteréžto nepoznaly muže ; vyvedu je nyní k vám , čiňte s nimi , jak se vám líbí ; toliko mužům těmto nic nečiňte , poněvadž vešli pod stín střechy mé . I řekli : Odejdi tam ! A mluvili : Sám se dostal sem pohostinu , a chce nás souditi ? Nyní tobě hůř uděláme , než jim . I obořili se násilně na muže toho , totiž na Lota , a přistoupili , aby vylomili dvéře . Tedy muži ti vztáhli ven ruku svou , a uvedli Lota k sobě do domu , a dvéře zavřeli . A ty muže , kteříž byli přede dveřmi domu , ranili slepotou velikou , od nejmenšího až do největšího , tak že ustali , hledajíce dveří . I řekli muži k Lotovi : Máš-li ještě zde koho , buď zetě neb syny své , neb dcery své , i všecko , což máš v městě , vyveď z místa tohoto . Nebo zkazíme místo toto , proto že se velmi rozmohl křik jejich před Hospodinem , a poslal nás Hospodin , abychom zkazili je . Vyšed tedy Lot , mluvil k zeťům svým , kteříž již měli pojímati dcery jeho , a řekl : Vstaňte , vyjděte z místa tohoto , nebo zkazí Hospodin město toto . Ale zdálo se zeťům jeho , jako by žertoval . A když zasvitávalo , nutili andělé Lota , řkouce : Vstaň , vezmi ženu svou a dvě dcery své , kteréž tu jsou , abys nezahynul v pomstě města . A když prodléval , chopili muži ruku jeho , a ruku ženy jeho , a ruku dvou dcer jeho , nebo se slitoval nad ním Hospodin ; i vyvedli jej , a pustili za městem . A stalo se , když je vedli ven , řekl jeden : Zachovejž život svůj , neohlédej se zpět , ani se zastavuj na vší této rovině ; ujdi na horu , abys nezahynul . I řekl jim Lot : Ne tak , prosím , páni moji . Aj , nyní nalezl služebník tvůj milost před očima tvýma , a veliké jest milosrdenství tvé , kteréž jsi učinil se mnou , když jsi zachoval duši mou ; ale jáť nebudu moci ujíti na tu horu , aby mne nepostihlo to zlé , a umřel bych . Hle , teď jest toto město blízko , do něhož bych utekl , a toť jest malé ; prosím , nechť tam ujdu ; však pak neveliké jest , a živa bude duše má . I řekl k němu : Aj , uslyšel jsem žádost tvou i v této věci , abych nepodvrátil města toho , o němž jsi mluvil . Pospěšiž , ujdi tam ; neboť nebudu moci učiniti ničehož , dokudž tam nedojdeš . A z té příčiny nazváno jest jméno města toho Ségor . Slunce vzcházelo nad zemi , když Lot všel do Ségor . A Hospodin dštil na Sodomu a naGomoru sirou a ohněm od Hospodina s nebe . A podvrátil ta města i všecku tu rovinu , všecky také obyvatele těch měst , i všecko , což roste z země . I ohlédla se žena jeho , jduc za ním , a obrácena jest v sloup solný . Vstav pak Abraham ráno , pospíšil k místu tomu , kdež byl stál před Hospodinem . A pohleděv k Sodomě a Gomoře , i na všecku zemi té roviny , uzřel , a aj , vystupoval dým z země té , jako dým z vápenice . Stalo se tedy , když kazil Bůh města té roviny , že se rozpomenul Bůh na Abrahama , a vytrhl Lota z prostředku podvrácení , když podvracel města , v nichž bydlil Lot . Potom vyšel Lot z Ségor , a bydlil na hoře té , a obě dvě dcery jeho s ním ; nebo nesměl bydliti v Ségor . I bydlil v jeskyni s oběma dcerami svými . I řekla prvorozená k mladší : Otec náš jest již starý , a není žádného muže na zemi , ješto by všel k nám podlé obyčeje vší země . Poď , dejme píti otci našemu vína , a spěme s ním , abychom zachovaly z otce našeho símě . I daly píti otci svému vína té noci ; a všedši prvorozená , spala s otcem svým , kterýžto necítil , ani když lehla , ani když vstala . Nazejtří pak řekla prvorozená k mladší : Aj , spala jsem včerejší noci s otcem svým ; dejme mu píti vína ještě této noci ; potom vejduc , spi s ním , a zachovejme símě z otce našeho . I daly píti ještě té noci otci svému vína ; a vstala ta mladší , a spala s ním ; on pak necítil , ani když ona lehla , ani když vstala . A tak počaly obě dcery Lotovy z otce svého . I porodila prvorozená syna , a nazvala jméno jeho Moáb ; onť jest otec Moábských až do dnešního dne . I mladší také porodila syna , a nazvala jméno jeho Ben Ammon ; onť jest otcem Ammonitských až do dnešního dne . Odtud bral se Abraham do země polední , aby bydlil mezi Kádes a Sur ; i byl pohostinu v Gerar ; Kdežto pravil Abraham o Sáře manželce své : Sestra má jest . Tedy poslav Abimelech , král Gerarský , vzal Sáru . Ale přišed Bůh k Abimelechovi ve snách v noci , řekl jemu : Aj , ty již umřeš pro ženu , kterouž jsi vzal , poněvadž jest vdaná za muže . Abimelech pak nepřiblížil se k ní ; protož řekl : Pane , zdaž také spravedlivý národ zabiješ ? Zdaliž mi sám nepravil : Sestra má jest ? A ona též pravila : Bratr můj jest . V upřímnosti srdce svého a v nevinnosti rukou svých učinil jsem to . I řekl jemu Bůh ve snách : Jáť také vím , že v upřímnosti srdce svého učinil jsi to , a já také zdržel jsem tě , abys nezhřešil proti mně ; protož nedalť jsem se jí dotknouti . Nyní tedy , navrať ženu muži tomu ; nebo prorok jest , a modliti se bude za tebe , a živ budeš . Pakli jí nenavrátíš , věz , že smrtí umřeš ty i všecko , což tvého jest . A vstav Abimelech ráno , svolal všecky služebníky své , a vypravoval všecka slova ta v uši jejich . I báli se ti muži velmi . Potom povolav Abimelech Abrahama , řekl jemu : Co jsi nám to učinil ? A co jsem zhřešil proti tobě , že jsi uvedl na mne a na království mé hřích veliký ? Učinils mi , čehož jsi učiniti neměl . A řekl opět Abimelech Abrahamovi : Cos myslil , žes takovou věc učinil ? Odpověděl Abraham : Řekl jsem : Jistě že není bázně Boží na místě tomto , a zabijí mne pro ženu mou . A také v pravdě jest sestra má , dcera otce mého , však ne dcera matky mé ; a pojal jsem ji sobě za manželku . Když pak vyvedl mne Bůh z domu otce mého , abych pohostinu bydlil , tedy řekl jsem jí : Toto mi dobrodiní učiníš : Na každém místě , kamž půjdeme , prav o mně : Bratr můj jest . Tedy vzav Abimelech ovce a voly , služebníky také a děvky , dal je Abrahamovi ; a navrátil mu Sáru manželku jeho . A řekl Abimelech : Aj , země má před tebou ; kdežť se koli příhodné býti vidí , tu přebývej . Sáře pak řekl : Aj , dal jsem tisíc stříbrných bratru tvému , hle , onť jest tobě zástěrou očí u všech , kteříž jsou s tebou . A všemi těmito věcmi Sára poučena byla . I modlil se Abraham Bohu , a uzdravil Bůh Abimelecha , a ženu jeho , a děvky jeho ; i rodily . Nebo byl zavřel Hospodin každý život ženský v domě Abimelechově , pro Sáru manželku Abrahamovu . Navštívil pak Hospodin Sáru , tak jakž byl řekl ; a učinil Hospodin Sáře , jakož byl mluvil . Nebo počala a porodila Sára Abrahamovi syna v starosti jeho , v ten čas , kterýž předpověděl Bůh . A nazval Abraham jméno syna svého , kterýž se mu narodil , jehož porodila Sára , Izák . A obřezal Abraham syna svého Izáka , když byl v osmi dnech , tak jakž mu byl přikázal Bůh . Byl pak Abraham ve stu letech , když se mu narodil Izák syn jeho . I řekla Sára : Radost mi učinil Bůh ; kdokoli uslyší , radovati se bude spolu se mnou . A přidala : Kdo by byl řekl Abrahamovi , že bude Sára děti kojiti ? A však jsem porodila syna v starosti jeho . I rostlo dítě a ostaveno jest . Tedy učinil Abraham veliké hody v ten den , v němž ostaven byl Izák . Viděla pak Sára , že syn Agar Egyptské , kteréhož porodila Abrahamovi , jest posměvač . I řekla Abrahamovi : Vyvrz děvku tuto i syna jejího ; neboť nebude dědicem syn děvky té s synem mým Izákem . Ale Abraham velmi těžce nesl tu řeč , pro syna svého . I řekl Bůh Abrahamovi : Nestěžuj sobě o dítěti a o děvce své ; cožkoli řekla tobě Sára , povol řeči její , nebo v Izákovi nazváno bude tobě símě . A však i syna děvky učiním v národ ; nebo tvé símě jest . Vstal tedy Abraham velmi ráno , a vzav chléb a láhvici vody , dal Agar a vložil na rameno její , a pustil ji od sebe i s dítětem . Kterážto odešla a chodila po poušti Bersabé . A když nebylo vody v láhvici , povrhla dítě pod jedním stromem . A odšedši , sedla naproti tak daleko , jako by mohl z lučiště dostřeliti ; nebo pravila : Nebudu se dívati na smrt dítěte . Seděla tedy naproti , a pozdvihši hlasu svého , plakala . I uslyšel Bůh hlas dítěte ; a anděl Boží s nebe zavolal na Agar , a řekl jí : Coť jest , Agar ? Neboj se ; nebo Bůh uslyšel hlas dítěte z místa , na kterémž jest . Vstaň , vezmi dítě , a ujmi je rukou svou ; nebo v národ veliký učiním je . A otevřel Bůh oči její , aby uzřela studnici vody . I šla a naplnila láhvici vodou , a napojila dítě . A Bůh byl s dítětem , kteréžto zrostlo a bydlilo na poušti , a byl z něho střelec . Bydlil pak na poušti Fáran ; i vzala mu matka jeho ženu z země Egyptské . Stalo se pak toho času , že mluvil Abimelech a Fikol , kníže vojska jeho , k Abrahamovi těmito slovy : Bůh s tebou jest ve všech věcech , kteréž ty činíš . Protož nyní , přisáhni mi teď skrze Boha : Toto ať se stane , jestliže mi sklamáš , neb synu mému , aneb vnuku mému ; vedlé milosrdenství , kteréž jsem já učinil s tebou , i ty že učiníš se mnou a s zemí , v níž jsi byl pohostinu . I řekl Abraham : A já přisáhnu . ( A přitom domlouval se Abraham na Abimelecha o studnici vody , kterouž mu mocí odjali služebníci Abimelechovi . I řekl Abimelech : Nevím , kdo by učinil takovou věc ; a aniž jsi ty mi oznámil , aniž jsem já také co slyšel , až dnes . ) Vzav tedy Abraham ovce i voly dal Abimelechovi ; a vešli oba dva v smlouvu . A postavil Abraham sedm jehnic stáda obzvlášť . I řekl Abimelech Abrahamovi : K čemu jest těchto sedm jehnic , kteréž jsi postavil obzvlášť ? Odpověděl : Že sedm těch jehnic vezmeš z ruky mé , aby mi to bylo na svědectví , že jsem kopal studnici tuto . Pročež nazváno jest to místo Bersabé , že tu oba dva přisáhli . A tak učinili smlouvu v Bersabé . Vstav pak Abimelech a Fikol , kníže vojska jeho , navrátili se do země Filistinské . I nasázel stromoví v Bersabé , a vzýval tam jméno Hospodina , Boha silného , věčného . A bydlil Abraham v zemi Filistinské za mnoho dní . Když pakty věci pominuly , zkusil Bůh Abrahama , a řekl k němu : Abrahame ! Kterýžto odpověděl : Teď jsem . I řekl : Vezmi nyní syna svého , toho jediného svého , kteréhož miluješ , Izáka , a jdi do země Moria ; a obětuj ho tam v obět zápalnou na jedné hoře , o níž povím tobě . Tedy vstav Abraham velmi ráno , osedlal osla svého a vzal dva služebníky své s sebou , a Izáka syna svého ; a nasekav dříví k oběti zápalné , vstal a bral se k místu , o němž pověděl mu Bůh . Třetího pak dne pozdvihl Abraham očí svých , a uzřel to místo zdaleka . A řekl Abraham služebníkům svým : Pozůstaňte vy tuto s oslem , já pak a dítě půjdeme tamto ; a pomodlíce se , navrátíme se k vám . Tedy vzal Abraham dříví k zápalné oběti , a vložil je na Izáka syna svého ; sám pak nesl v ruce své oheň a meč . I šli oba spolu . Mluvě pak Izák Abrahamovi otci svému , řekl : Otče můj ! Kterýž odpověděl : Co chceš , synu můj ? A řekl : Aj , teď oheň a dříví , a kdež hovádko k zápalné oběti ? Odpověděl Abraham : Bůh opatří sobě hovádko k oběti zápalné , synu můj . A šli předce oba spolu . A když přišli k místu , o němž mu byl mluvil Bůh , udělal tu Abraham oltář , a srovnal dříví ; a svázav syna svého , vložil ho na oltář na dříví . I vztáhl Abraham ruku svou , a vzal meč , aby zabil syna svého . Tedy zavolal na něho anděl Hospodinův s nebe a řekl : Abrahame , Abrahame ! Kterýžto odpověděl : Aj , já . I řekl jemu : Nevztahuj ruky své na dítě , aniž mu co čiň ; neboť jsem již poznal , že se Boha bojíš , když jsi neodpustil synu svému , jedinému svému pro mne . A pozdvih Abraham očí svých , viděl , a hle , skopec za ním vězel v trní za rohy své . I šel Abraham a vzal skopce toho , a obětoval jej v obět zápalnou místo syna svého . A nazval Abraham jméno místa toho : Hospodin opatří . Odkudž říká se do dnes : Na hoře Hospodinově opatří se . Zvolal pak anděl Hospodinův na Abrahama podruhé s nebe , A řekl : Skrze sebe samého přisáhl jsem , praví Hospodin , poněvadž jsi učinil tu věc , že jsi neodpustil synu svému , jedinému svému : Požehnám velmi tobě , a velice rozmnožím símě tvé jako hvězdy nebeské , a jako písek , kterýž jest na břehu mořském ; nadto dědičně vládnouti bude símě tvé branami nepřátel svých . Ano požehnáni budou v semeni tvém všickni národové země , proto že jsi uposlechl hlasu mého . Tedy navrátil se Abraham k služebníkům svým ; a vstavše , šli spolu do Bersabé ; nebo bydlil Abraham v Bersabé . A když se tyto věci staly , zvěstováno jest Abrahamovi v tato slova : Aj , porodila také Melcha syny Náchorovi , bratru tvému : Husa prvorozeného svého , a Buza bratra jeho , a Chamuele , otce Aramova ; A Kazeda a Azana , a Feldasa , a Jidlafa i Bathuele . Bathuel pak zplodil Rebeku . Osm těchto porodila Melcha Náchorovi , bratru Abrahamovu . Ale i ženina jeho , jejíž jméno bylo Réma , porodila také ona Tábe a Gahama , Thása a Máchu . Živa pak byla Sára sto a sedmmecítma let ; ta jsou léta života Sáry . A umřela v městě Arbe , kteréž slove Hebron , v zemi Kananejské . I přišel Abraham , aby kvílil nad Sárou , a plakal jí . Potom vstav Abraham od mrtvého svého , mluvil k synům Het , řka : Hostem a příchozím jsem u vás ; dejte mi místo ku pohřbu u vás , abych pochoval mrtvého svého od tváři své . A odpovídajíce synové Het Abrahamovi , řekli jemu : Slyš nás , pane milý ! Kníže Boží jsi u prostřed nás , v nejpřednějších hrobích našich pochovej mrtvého svého ; žádný z nás hrobu svého nebude zbraňovati tobě , abys neměl pochovati v něm mrtvého svého . Abraham pak vstav , poklonil se lidu země té , totiž synům Het . A mluvil s nimi , řka : Jestliže se vám líbí , abych pochoval mrtvého svého od tváři své , slyšte mne , a přimluvte se za mne k Efronovi synu Sohar , Ať mi dá jeskyni Machpelah , kterouž má na konci pole svého ; za slušné peníze ať mi ji dá u prostřed vás , k dědičnému pohřbu . ( Ten pak Efron seděl u prostřed synů Het . ) Tedy odpověděl Efron Hetejský Abrahamovi při přítomnosti synů Het , přede všemi , kteříž vcházejí do brány města jeho , řka : Nikoli , pane můj , ale slyš mne : Pole to dávám tobě , dávámť také i jeskyni , kteráž na něm jest ; před očima synů lidu svého dávám ji tobě ; pochovejž mrtvého svého . Tedy poklonil se Abraham před lidem země té , A mluvil k Efronovi v přítomnosti lidu země , řka : A však jestliže ty jsi ten , prosím , vyslyš mne ! Dámť stříbro za pole , vezmi je ode mne , a pochovám mrtvého svého tam . A odpovídaje Efron Abrahamovi , řekl jemu : Můj pane , poslechni mne : Země ta za čtyři sta lotů stříbrných jest ; ale mezi mnou a tebou co jest o to ? Mrtvého svého pochovej . I uposlechl Abraham Efrona , a odvážil mu stříbra , jakž oznámil při přítomnosti synů Het , čtyři sta lotů stříbrných , běžných mezi kupci . A odvedeno jest pole Efronovo , kteréž bylo v Machpelah , proti Mamre , pole a jeskyně na něm , a všecko stromoví , což ho na tom poli i na všech mezech jeho vůkol , Abrahamovi v držení , před očima synů Het , a všech , kteříž vcházejí do brány města toho . A potom pochoval Abraham Sáru , manželku svou , v jeskyni pole Machpelah , proti Mamre , ( to slove Hebron ) , v zemi Kananejské . Protož odevzdáno jest pole to i jeskyně , kteráž byla na něm , Abrahamovi k dědičnému pohřbu od synů Het . Abraham pak již byl starý a sešlého věku ; a Hospodin požehnal mu ve všech věcech . Tedy řekl Abraham služebníku svému staršímu v domě svém , kterýž spravoval všecky věci jeho : Vlož nyní ruku svou pod bedro mé , Abych tě zavázal přísahou skrze Hospodina , Boha nebe a Boha země , abys nebral manželky synu mému ze dcer Kananejských , mezi nimiž já bydlím . Ale půjdeš do země mé a příbuznosti mé ; a odtud vezmeš manželku synu mému Izákovi . I řekl jemu služebník ten : Kdyby pak nechtěla žena ta se mnou jíti do země této , mám-li zase uvésti syna tvého do země , z níž jsi vyšel ? Kterýžto odpověděl : Hleď , abys zase neuvodil syna mého tam . Hospodin Bůh nebe , kterýž vzal mne z domu otce mého a z vlasti mé , a mluvil mi , a kterýž mi přisáhl , řka : Semeni tvému dám zemi tuto , onť pošle anděla svého před tebou , a vezmeš manželku synu mému odtud . Jestliže by pak žena ta nechtěla jíti s tebou , svoboden budeš od této přísahy mé ; toliko syna mého neuvoď tam zase . Tedy vložil služebník ten ruku svou pod bedro Abrahama , pána svého , a přisáhl jemu na tu řeč . A vzal služebník ten deset velbloudů z velbloudů pána svého , aby se bral ; ( nebo měl všecken statek pána svého v rukou svých . ) I vstav , bral se k Aram Naharaim do města Náchor . A zastavil se s velbloudy před městem , u studnice vody k večerou , času toho , když vycházejí vážiti vody . A řekl : Hospodine , Bože pána mého Abrahama , dejž , prosím , ať se potká se mnou dnes to , čehož hledám ; a učiň milosrdenství se pánem mým Abrahamem . Aj , já stojím u studnice vody , a dcery mužů města tohoto vycházejí , aby vážily vodu . Děvečka tedy , kteréž bych řekl : Nachyl medle věderce svého , ať se napiji , a ona by řekla : Pí , také i velbloudy tvé napojím , ta aby byla , kterouž jsi způsobil služebníku svému Izákovi ; a po tomť poznám , že jsi milosrdenství učinil se pánem mým . I stalo se prvé , než on přestal mluviti , aj , Rebeka , kteráž se narodila Bathuelovi , synu Melchy , manželky Náchora bratra Abrahamova , vycházela , a věderce její bylo na rameni jejím . A byla děvečka na pohledění velmi krásná , panna , a muž nepoznal jí ; kterážto sešla k studnici té , a naplnivši věderce své , šla vzhůru . Tedy běžel služebník ten proti ní , a řekl : Dej mi píti , prosím , maličko vody z věderce svého . I řekla : Napí se , pane můj . A rychle složila věderce své na ruku svou a dala mu píti . A davši mu píti , řekla : Také velbloudům tvým navážím , dokudž se nenapijí . Tedy rychle vylila z věderce svého do koryta , a běžela ještě k studnici , aby vážila vodu ; a vážila všechněm velbloudům jeho . Muž pak ten s užasnutím divil se jí mlče , rozjímaje , aby zvěděl , zdařil-li Hospodin cestu jeho , čili nic . I stalo se , když přestali píti velbloudové , vyňav muž náušnici zlatou , ztíží půl lotu , a dvě náramnice , dal na ruce její , kteréž vážily deset lotů zlata . A řekl : Čí jsi dcera ? Pověz mi , prosím , jest-li v domě otce tvého nám místo , kdež bychom přes noc zůstali ? Jemužto odpověděla : Dcera jsem Bathuele , syna Melchy , kteréhož porodila Náchorovi . Řekla ještě k němu : Slámy také a potravy hojně u nás jest , ano i místo , kdež byste přes noc zůstali . Tedy skloniv hlavu , poklonu učinil Hospodinu . A řekl : Požehnaný Hospodin , Bůh pána mého Abrahama , kterýž neodjal milosrdenství svého a pravdy své od pána mého , mne také na cestě vedl Hospodin k domu bratří pána mého . I běžela děvečka , a oznámila v domě matky své tak , jakž se stalo . A měla Rebeka bratra , jménem Lábana ; ten běžel k muži tomu ven k studnici . Nebo uzřev náušnici a náramnice na rukou sestry své , a slyšev slova Rebeky sestry své , ana praví : Tak mluvil ke mně člověk ten , přišel k muži , a on stál při velbloudích u studnice . Jemuž řekl : Vejdi , požehnaný Hospodinův . Proč bys stál vně , kdyžť jsem připravil dům a místo velbloudům ? Tedy všel muž ten do domu , a odsedlal velbloudy , a dal Lában slámy a potravy velbloudům , i vody k umytí noh jeho a noh mužů těch , kteří s ním byli . A položil předeň chléb , aby jedl . Ale on řekl : Nebudu jísti , dokudž nevypravím řečí svých . I řekl Lában : Mluv . Tedy řekl : Služebník Abrahamův jsem já . A Hospodin požehnal pánu mému velice , tak že veliký učiněn jest ; nebo dal mu ovce a voly , stříbro a zlato , služebníky a děvky , velbloudy a osly . A porodila Sára , manželka pána mého , pánu mému v starosti své syna , jemuž dal , cožkoli má . I zavázal mne přísahou pán můj , řka : Nevezmeš manželky synu mému ze dcer Kananejských , v jejichž zemi já bydlím . Ale k domu otce mého půjdeš , a k rodině mé , a odtud vezmeš manželku synu mému . A když jsem řekl pánu svému : Snad nepůjde žena ta se mnou ? Odpověděl mi : Hospodin , před jehož oblíčejem ustavičně jsem chodil , pošle anděla svého s tebou , a šťastnou způsobí cestu tvou , a vezmeš manželku synu mému z rodiny mé , a z domu otce mého . A budeš svoboden od přísahy mé , když bys přišel k rodině mé ; a jestliže by nedali tobě , budeš prost od přísahy mé . Protož dnes přišed k studnici , řekl jsem : Hospodine , Bože pána mého Abrahama , jestliže ty nyní šťastně spravuješ cestu mou , po níž já jdu , Aj , já stojím u studnice vody ; protož , nechžť panna , kteráž vyjde vážiti vody , když bych jí řekl : Dej mi píti nyní maličko vody z věderce svého , A ona by mi odpověděla : I ty pí , i velbloudům tvým také navážím , ta ať jest manželka , kterouž způsobil Hospodin synu pána mého . Prvé pak než jsem já přestal mluviti v srdci svém , aj , Rebeka vycházela mající věderce své na rameni svém , a sšedši k studnici , vážila . I řekl jsem jí : Prosím , dej mi píti . Ona pak rychle složila věderce své s sebe , a řekla : Pí , také i velbloudy tvé napojím . Tedy pil jsem , a napojila také velbloudy . I ptal jsem se jí , a řekl jsem : Čí jsi dcera ? Ona odpověděla : Dcera Bathuele , syna Náchorova , jehož mu porodila Melcha . Tedy dal jsem náušnici na tvář její , a náramnice na ruce její . A skloniv hlavu , poklonu jsem učinil Hospodinu , a dobrořečil jsem Hospodina , Boha pána mého Abrahama , kterýž vedl mne po cestě přímé , abych dceru bratra pána svého vzal synu jeho . Protož nyní , činíte-li milosrdenství , a pravdu se pánem mým , oznamte mi ; pakli nic , také mi oznamte , a obrátím se na pravo neb na levo . Tedy odpověděli Lában a Bathuel , řkouce : Od Hospodina vyšla jest věc tato ; nemůžemeť odepříti v ničemž . Aj , Rebeka před tebou , vezmiž ji a jeď ; a nechť jest manželkou synu pána tvého , jakož mluvil Hospodin . I stalo se , že jakž uslyšel služebník Abrahamův slova jejich , poklonil se Hospodinu až k zemi . A vyňav služebník ten nádoby stříbrné a nádoby zlaté a oděv , dal Rebece ; drahé také dary dal bratru jejímu a matce její . Tedy jedli a pili , on i muži , kteříž byli s ním , a zůstali tu přes noc . Ráno pak když vstali , řekl : Propusťte mne ku pánu mému . I odpověděl bratr její a matka : Nechať pozůstane děvečka s námi za některý den , aspoň za deset ; potom půjdeš . On pak řekl jim : Nezdržujte mne , poněvadž Hospodin šťastnou způsobil cestu mou ; propusťtež mne , ať jdu ku pánu svému . I řekli : Zavolejme děvečky a zeptejme se , co dí k tomu . Tedy zavolali Rebeky , a řekli jí : Chceš-li jíti s mužem tímto ? I řekla : Půjdu . A propouštějíce Rebeku sestru svou a chovačku její , služebníka také Abrahamova s muži jeho , Požehnali Rebeky a mluvili jí : Sestro naše , ty buď v tisíce tisíců , a símě tvé dědičně obdrž brány nepřátel svých . Tedy vstala Rebeka a děvečky její , a vsedše na velbloudy , jely za mužem tím . A tak vzal služebník ten Rebeku , a odjel . Izák pak šel , navracuje se od studnice Živého vidoucího mne ; nebo bydlil v zemi polední . A vyšel Izák k přemyšlování na pole , když se chýlilo k večerou ; a pozdvih očí svých , uzřel , an velbloudové jdou . Pozdvihla také Rebeka očí svých , a uzřevši Izáka , ssedla s velblouda . ( Nebo řekla byla služebníku : Kdo jest ten muž , kterýž jde po poli proti nám ? Odpověděl služebník : To jest pán můj . ) I vzala rouchu , a přistřela se . Tedy vypravoval služebník Izákovi vše , což působil . I uvedl ji Izák do stanu Sáry matky své , a vzal Rebeku , a měl ji za manželku , a miloval ji . I potěšil se Izák po smrti matky své . Abraham pak opět pojal ženu jménem Ceturu . Kterážto porodila jemu Zamrana , a Jeksana , a Madana , a Madiana , Jezbocha a Suecha . Jeksan potom zplodil Sábu a Dedana . Synové pak Dedanovi byli : Assurim , a Latuzim , a Laomim . Ale synové Madianovi : Efa , a Efer , a Enoch , a Abida , a Helda ; všickni ti synové byli Cetury . I dal Abraham Izákovi všecko , což měl . Synům pak ženin svých dal Abraham dary , a odeslal je od Izáka syna svého , ještě živ jsa , k východu do země východní . Tito pak jsou dnové let života Abrahamova , v nichž byl živ : Sto sedmdesáte a pět let . I skonal a umřel Abraham v starosti dobré , stár jsa a plný dnů ; a připojen jest k lidu svému . Tedy pochovali ho Izák a Izmael synové jeho v jeskyni Machpelah , na poli Efrona , syna Sohar Hetejského , naproti Mamre , Na tom poli , kteréž byl koupil Abraham od synů Het ; tu pochován jest Abraham i Sára manželka jeho . Po smrti pak Abrahamově požehnal Bůh Izákovi synu jeho , a bydlil Izák u studnice Živého vidoucího mne . Tito jsou pak rodové Izmaele syna Abrahamova , jehož porodila Agar Egyptská , děvka Sářina , Abrahamovi . A tato jsou jména synů Izmaelových , jimiž se jmenují po rodech svých : Prvorozený Izmaelův Nabajot , po něm Cedar , a Adbeel a Mabsan , A Masma , a Dumah a Massa , Hadar a Tema , Jetur , Nafis a Cedma . Ti jsou synové Izmaelovi , a ta jména jejich , po vsech jejich , a po městech jejich , dvanáctero knížat po čeledech jejich . ( Bylo pak života Izmaelova sto třidceti a sedm let , i skonal ; a umřev , připojen jest k lidu svému . ) A bydlili od Hevilah až do Sur , jenž jest proti Egyptu , když jdeš do Assyrie ; před tváří všech bratří svých položil se . Tito jsou také rodové Izáka syna Abrahamova : Abraham zplodil Izáka . Byl pak Izák ve čtyřidcíti letech , když sobě vzal za manželku Rebeku , dceru Bathuele Syrského , z Pádan Syrské , sestru Lábana Syrského . I modlil se Izák pokorně Hospodinu za manželku svou ; nebo byla neplodná . A uslyšel jej Hospodin ; a tak počala Rebeka manželka jeho . A když se děti potiskali v životě jejím , řekla : Má-liť tak býti , proč jsem já počala ? Šla tedy , aby se otázala Hospodina . I řekl jí Hospodin : Dva národové jsou v životě tvém , a dvůj lid z života tvého se rozdělí ; lid pak jeden nad druhý bude silnější , a větší sloužiti bude menšímu . A když se naplnili dnové její , aby porodila , a aj , blíženci byli v životě jejím . I vyšel první ryšavý všecken , a jako oděv chlupatý ; i nazvali jméno jeho Ezau . Potom pak vyšel bratr jeho , a rukou svou držel Ezau za patu ; pročež nazváno jest jméno jeho Jákob . A byl Izák v šedesáti letech , když ona je porodila . A když dorostli ti děti , byl Ezau lovec umělý , chodě po polích ; Jákob pak byl muž prostý a v staních bydlil . I byl Izák laskav na Ezau , proto že z lovu jeho míval pokrm ; ale Rebeka laskava byla na Jákoba . Uvařil pak Jákob krmičku . Tedy Ezau přišel z pole zemdlený , A řekl Jákobovi : Dej mi , prosím , jísti krmě té červené , nebo jsem umdlel . ( Protož nazváno jest jméno jeho Edom . ) Odpověděl Jákob : Prodej mi dnes hned prvorozenství své . I řekl Ezau : Aj , já k smrti se blížím , k čemuž mi tedy to prvorozenství ? Dí Jákob : Přisáhni mi dnes hned . I přisáhl mu , a prodal prvorozenství své Jákobovi . Tedy Jákob dal Ezauchovi chleba a té krmě z šocovice . Kterýžto jedl a pil , a vstav , odšel ; a tak pohrdl Ezau prvorozenstvím . Byl pak opět hlad na zemi , mimo hlad první , kterýž byl za dnů Abrahamových . Tedy odebral se Izák k Abimelechovi králi Filistinskému do Gerar . Nebo ukázal se jemu Hospodin a řekl : Nesstupuj do Egypta ; ale bydli v zemi , kterouž oznámím tobě . Budiž tedy pohostinu v zemi této , a budu s tebou , a požehnám tobě ; nebo tobě a semeni tvému dám všecky země tyto , a utvrdím přísahu , kterouž jsem přisáhl Abrahamovi , otci tvému . Rozmnožím také símě tvé jako hvězdy nebeské , a dám semeni tvému všecky země tyto , a požehnáni budou v semeni tvém všickni národové země ; Protože uposlechl Abraham hlasu mého , a ostříhal nařízení mých , přikázaní mých , ustanovení mých a zákonů mých . Bydlil tedy Izák v Gerar . Ptali se pak muži místa toho o manželce jeho . Kterýžto odpověděl : Sestra má jest ; nebo nesměl říci : Manželka má jest , mysle sobě : Aby mne nezabili muži místa toho pro Rebeku . Nebo byla krásná na pohledění . I přihodilo se , když již čas nějaký tam bydlil , že vyhlédal Abimelech král Filistinský z okna a uzřel Izáka , an pohrává s Rebekou manželkou svou . Protož povolav Abimelech Izáka , řekl : Aj , v pravdě manželka tvá to jest . Jakž to , že jsi pravil : Sestra má jest ? I odpověděl jemu Izák : Nebo jsem řekl sám u sebe : Abych snad neumřel pro ni . I řekl Abimelech : Což jsi to učinil nám ? O málo , že by byl spal někdo z lidu s manželkou tvou , a ty byl bys uvedl na nás vinu . I přikázal Abimelech všemu lidu , řka : Kdo by se dotkl člověka toho , aneb manželky jeho , smrtí umře . Sel pak Izák v zemi té , a shledal v tom roce sto měr ; nebo požehnal mu Hospodin . I rostl muž ten , a prospíval vždy více v zrostu , až i zrostl velmi . Nebo měl stáda ovcí i stáda volů , a čeledi mnoho ; pročež záviděli mu Filistinští . A všecky studnice , kteréž vykopali služebníci otce jeho za dnů Abrahama otce jeho , zařítili Filistinští , zasypavše je prstí . I řekl Abimelech Izákovi : Odejdi od nás ; nebo mnohem mocnější jsi než my . Tedy odšel odtud Izák , a rozbil stany v údolí Gerar , a bydlil tu . A kopal zase Izák studnice vod , kteréž byli vykopali za dnů Abrahama otce jeho , a kteréž zařítili Filistinští po smrti Abrahamově ; a nazval je těmi jmény , kterýmiž je jmenoval otec jeho . I kopali služebníci Izákovi v tom údolí , a nalezli tam studnici vody živé . Vadili se pak pastýři Gerarští s pastýři Izákovými , pravíce : Naše jest voda . Pročež nazval jméno studnice té Esek , že se vadili s ním . Vykopali také jinou studnici , a nesnáz byla i o tu ; pročež dal jí jméno Sitnah . I hnul se odtud , a kopal jinou studnici , o kterouž se nevadili ; protož nazval jméno její Rehobot . Nebo řekl : Nyní uprostrannil nám Hospodin , a vzrostli jsme na zemi . Vstoupil pak odtud do Bersabé . A ukázal se mu Hospodin v tu noc , a řekl : Já jsem Bůh Abrahama otce tvého ; neboj se , nebo s tebou já jsem , a požehnám tobě , a rozmnožím símě tvé pro Abrahama služebníka svého . I vzdělal tu oltář , a vzýval jméno Hospodinovo , a rozbil tu stan svůj ; a služebníci Izákovi vykopali tam studnici . Abimelech pak přijel k němu z Gerar , a Ochozat , přítel jeho , a Fikol , kníže vojska jeho . I řekl jim Izák : Z jaké příčiny přišli jste ke mně ? Poněvadž vy nenáviděli jste mne , a vybyli jste mne od sebe . Kteřížto odpověděli : Patrně jsme to shledali , že jest Hospodin s tebou , i řekli jsme : Učiňme nyní přísahu mezi sebou , mezi námi a mezi tebou ; a učiníme smlouvu s tebou : Že neučiníš nám nic zlého , jako i my nedotkli jsme se tebe , a jakž jsme my toliko dobře činili tobě , a propustili jsme tě v pokoji ; ty nyní tedy povol tomu , požehnaný Hospodinův . Tedy učinil jim hody , i jedli a pili . A vstavše velmi ráno , přisáhli jeden druhému . I propustil je Izák , a oni odešli od něho v pokoji . Toho dne přišli služebníci Izákovi , a oznámili mu o studnici , kterouž kopali , řkouce : Nalezli jsme vodu . I nazval ji Seba . Protož jméno města toho jest Bersabé až do dnešního dne . Ezau pak jsa v letech čtyřidcíti , pojal ženu Judit , dceru Béry Hetejského , a Bazematu , dceru Elona Hetejského . A kormoutily Izáka a Rebeku . Když se pak sstaral Izák , a pošly byly oči jeho , tak že neviděl , povolal Ezau syna svého staršího , a řekl jemu : Synu můj . Kterýžto odpověděl : Aj , teď jsem . I dí : Aj , já jsem se již sstaral , a nevím dne smrti své . Protož nyní vezmi medle nástroje své , toul svůj a lučiště své , a vyjda do pole , ulov mi zvěřinu . A přistroj mi krmi chutnou , jakž já rád jídám , a přines mi , a budu jísti , aťby požehnala duše má , prvé než umru . ( Slyšela pak Rebeka , když mluvil Izák s Ezau synem svým . ) I odšel Ezau na pole , aby ulovil zvěřinu a přinesl . Tedy řekla Rebeka Jákobovi synu svému takto : Aj , slyšela jsem , když otec tvůj mluvil k Ezau bratru tvému , a pravil : Přines mi něco z lovu , a přistroj mi krmě chutné , abych jedl , a požehnámť před Hospodinem , prvé než umru . Nyní tedy , synu můj , poslechni hlasu mého v tom , což já přikazuji tobě . Jdi medle k stádu , a odtud mi vezmi dva kozelce výborné , abych přistrojila z nich krmě chutné otci tvému , jakž on rád jídá . A přineseš otci svému , a on jísti bude , na to , aby požehnal tobě , prvé než umře . I řekl Jákob Rebece matce své : Víš , že Ezau bratr můj jest člověk chlupatý , a já jsem člověk hladký . Jestliže omaká mne otec můj , tedy zůstanu u něho za podvodného ; a tak uvedu na sebe zlořečenství , a ne požehnání . Jemužto odpověděla matka : Nechť jest na mne zlořečenství tvé , synu můj ; jen ty poslechni hlasu mého , a jdi , přines mi . Tedy odšed , vzal , a přinesl matce své . I připravila matka jeho krmě chutné , jakž otec jeho rád jídal . A vzala Rebeka nejlepší šaty Ezausyna svého staršího , kteréž měla u sebe v domě , a oblékla Jákoba , syna svého mladšího . A kožkami kozelčími obvinula ruce jeho , a díl hladký hrdla jeho . I dala chléb a krmě chutné , kteréž připravila , v ruce Jákoba syna svého . A on přišed k otci svému , řekl : Otče můj ! Kterýžto odpověděl : Aj , teď jsem . Kdož jsi ty , synu můj ? I dí Jákob otci svému : Já jsem Ezau , prvorozený tvůj . Učinil jsem , jakž jsi mi poručil . Vstaň , prosím , sedni a jez z lovu mého , aby mi požehnala duše tvá . Tedy řekl Izák synu svému : Což to ? Brzys to nalezl , synu můj . A on dí : Nebo Hospodin Bůh tvůj způsobil to , aby mi se pojednou nahodilo . I řekl Izák Jákobovi : Přistupiž , ať omakám tě , synu můj , ty-li jsi syn můj Ezau , či nejsi . Tedy přistoupil Jákob k Izákovi otci svému ; a on omakal ho , i řekl : Hlas jest hlas Jákobův , ale ruce tyto ruce Ezau . A nepoznal ho ; nebo byly ruce jeho , jako ruce Ezau bratra jeho , chlupaté . I požehnal mu . A řekl : Ty-liž jsi pak syn můj Ezau ? Odpověděl : Já . I řekl : Podejž mi , ať jím z lovu syna svého , aby tobě požehnala duše má . Tedy podal mu , a on jedl . Přinesl mu také vína , a on pil . I řekl jemu Izák otec jeho : Přistupiž nyní , a polib mne , synu můj . I přistoupil a políbil ho . A jakž ucítil Izák vůni roucha jeho , požehnal mu , řka : Pohleď , vůně syna mého jest jako vůně pole , jemuž požehnal Hospodin . Dejž tobě Bůh z rosy nebeské , a z tučnosti zemské , i hojnost obilé a vína . Nechažť slouží tobě lidé , a sklánějí se před tebou národové . Budiž pánem bratří svých , a ať se sklánějí před tebou synové matky tvé . Kdož by zlořečili tobě , nechť jsou zlořečení , a kdo by dobrořečili tobě , požehnaní . A když přestal Izák požehnání dávati Jákobovi , a sotva že vyšel Jákob od Izáka otce svého , Ezau bratr jeho přišel z lovu svého . A připraviv i on krmě chutné , přinesl otci svému a řekl mu : Nechžť vstane otec můj , a jí z lovu syna svého , aby mi požehnala duše tvá . I řekl jemu Izák otec jeho : Kdo jsi ty ? Dí on : Já jsem syn tvůj , prvorozený tvůj Ezau . Tedy zhrozil se Izák hrůzou velikou náramně , a řekl : Kdo pak a kde jest ten , ješto uloviv zvěřinu , přinesl mi ? A já jsem jedl ze všeho , prvé než jsi ty přišel , a požehnal jsem mu , a budeť požehnaným . Uslyšev Ezau slova otce svého , zkřikl hlasem velikým , a hořkostí naplněn jest náramně , a řekl otci svému : Požehnejž mně , i mně také , můj otče ! Kterýžto řekl : Přišel bratr tvůj podvodně a uchvátil požehnání tvé . Tedy řekl : Právětě nazváno jméno jeho Jákob ; nebo již po dvakráte mne podvedl , prvorozenství mé odjal , a teď nyní uchvátil požehnání mé . Řekl ještě : Zdali jsi nezachoval i mně požehnání ? Odpověděl Izák a řekl k Ezau : Aj , ustavil jsem ho pánem nad tebou , a všecky bratří jeho dal jsem mu za služebníky ; obilím také a vínem opatřil jsem ho . Což tedy již tobě učiniti mohu , synu můj ? I řekl Ezau otci svému : Zdaliž to jedno toliko máš požehnání , otče můj ? Požehnejž mně , i mně také , můj otče ! I povýšil Ezau hlasu svého a plakal . Tedy odpověděl Izák otec jeho , a řekl k němu : Aj , v tučnostech země bude bydlení tvé a v rose nebeské s hůry ; A v meči svém živ budeš , a bratru svému sloužiti budeš ; ale přijde čas , že budeš panovati a svržeš jho jeho s šíje své . Protož v nenávisti měl Ezau Jákoba pro požehnání , jímž požehnal mu otec jeho , a řekl v srdci svém : Přiblížiť se dnové smutku otce mého , a zabiji Jákoba , bratra svého . I oznámena jsou Rebece slova Ezau , staršího syna jejího . Pročež ona poslavši , povolala Jákoba syna svého mladšího , a řekla jemu : Hle , Ezau bratr tvůj těší se tím , že tě zabije . Protož nyní , synu můj , poslechni hlasu mého , a vstana , utec k Lábanovi , bratru mému do Cháran . A pobuď s ním za některý čas , až by se odvrátila prchlivost bratra tvého , A přestalo rozhněvání bratra tvého na tebe , a zapomenul by na to , což jsi mu učinil . Potom já pošli a vezmu tě odtud . Proč mám zbavena býti obou synů jednoho dne ? I řekla Rebeka Izákovi : Stýště mi se živu býti pro dcery Het . Vezme-li Jákob ženu ze dcer Het , jako tyto jsou ze dcer země této , k čemu mi život ? Povolal pak Izák Jákoba , a požehnal jemu , a přikázal mu , řka : Nepojímej ženy ze dcer Kananejských . Ale vstana , jdi do Pádan Syrské do domu Bathuele , otce matky své , a pojmi sobě odtud manželku ze dcer Lábana ujce svého . A Bůh silný všemohoucí požehnejž tobě , a dejžť zrůst , a rozmnožiž tě , abys byl v zástup mnohého lidu . A dejž tobě požehnání Abrahamovo , tobě i semeni tvému s tebou , abys dědičně obdržel zemi , v níž pohostinu jsi , kterouž dal Bůh Abrahamovi . I odeslal Izák Jákoba , kterýžto šel do Pádan Syrské k Lábanovi synu Bathuele Syrského , bratru Rebeky matky Jákobovy a Ezau . Vida pak Ezau , že požehnání dal Izák Jákobovi , a že ho odeslal do Pádan Syrské , aby sobě odtud vzal manželku , a že , když mu požehnání dával , přikázal mu , řka : Nepojmeš ženy ze dcer Kananejských ; A že by uposlechl Jákob otce svého a matky své a odšel do Pádan Syrské ; Vida také Ezau , že dcery Kananejské těžké byly v očích Izákovi otci jeho : Tedy odšel Ezau k Izmaelovi , a mimo prvnější ženy své , pojal sobě za ženu Mahalat , dceru Izmaele , syna Abrahamova , sestru Nabajotovu . Vyšed pak Jákob z Bersabé , šel do Cháran . I trefil na jedno místo , na kterémžto zůstal přes noc , ( nebo slunce již bylo zapadlo , ) a nabrav kamení na místě tom , položil pod hlavu svou , a spal na témž místě . I viděl ve snách , a aj , žebřík stál na zemi , jehožto vrch dosahal nebe ; a aj , andělé Boží vstupovali a sstupovali po něm . A aj , Hospodin stál nad ním , a řekl : Já jsem Hospodin , Bůh Abrahama otce tvého , a Bůh Izákův ; zemi tu , na kteréž ty spíš , tobě dám a semeni tvému . A bude símě tvé jako prach země ; nebo rozmůžeš se k západu , i k východu , na půlnoci , i ku poledni ; nad to požehnány budou v tobě všecky čeledi země , a v semeni tvém . A aj , já jsem s tebou , a ostříhati tě budu , kamžkoli půjdeš , a přivedu tě zase do země této ; nebo neopustím tebe , až i učiním , což jsem mluvil tobě . Procítiv pak Jákob ze sna svého , řekl : V pravdě Hospodin jest na místě tomto , a já jsem nevěděl . ( Nebo zhroziv se , řekl : Jak hrozné jest místo toto ! Není jiného , jediné dům Boží , a tu jest brána nebeská . ) Vstav pak Jákob ráno , vzal kámen , kterýž byl podložil pod hlavu svou , a postavil jej na znamení pamětné , a polil jej svrchu olejem . Protož nazval jméno místa toho Bethel , ješto prvé to město sloulo Lůza . Zavázal se také Jákob slibem , řka : Jestliže Bůh bude se mnou , a ostříhati mne bude na cestě této , kterouž já jdu ; a dá-li mi chléb ku pokrmu a roucho k oděvu , A navrátím-li se v pokoji do domu otce svého , a bude mi Hospodin za Boha : Kámen tento , kterýž jsem postavil na památku , bude domem Božím ; a ze všech věcí , kteréž mi dáš , desátky spravedlivě tobě dám . Tedy Jákob vstav , odšel do země východní . A pohleděv , uzřel studnici v poli a tři stáda ovcí , ana se složila při ní ; nebo z té studnice napájeli stáda ; a kámen veliký byl navrchu studnice . Shánívána pak tam bývala všecka stáda , a teprv odvalovali kámen ten od vrchu té studnice , a napájeli dobytky ; potom zas přivalovali kámen na vrch studnice , na místo jeho . Tedy řekl jim Jákob : Bratří moji , odkud jste ? Kteřížto odpověděli : Jsme z Cháran . I řekl jim : Znáte-li Lábana , syna Náchorova ? A oni řekli : Známe . I dí opět k nim : Dobře-li se má ? Odpověděli : Dobře , a aj , Ráchel dcera jeho tamto jde s dobytkem . Tedy řekl : Však ještě daleko do večera , aniž ještě čas , aby dobytek byl sehnán ; napojte stáda , a jděte , paste . A oni odpověděli : Nemůžeme , než až se všecka stáda seženou , a odvalen bude kámen od svrchku studnice , abychom napojili ovce . Když on ještě mluvil s nimi , přišla k tomu Ráchel s stádem otce svého ; neb ona pásla stádo . Tedy Jákob uzřev Ráchel , dceru Lábana ujce svého , a stádo jeho , přistoupil a odvalil ten kámen od vrchu studnice , a napojil stádo Lábana ujce svého . A políbil Jákob Ráchel , a povýšiv hlasu svého , plakal . Oznámil jí pak byl Jákob , že jest bratr otce jejího , a že jest syn Rebeky ; a ona přiběhši , oznámila to otci svému . I stalo se , když Lában uslyšel pověst o Jákobovi , synu sestry své , že vyběhl proti němu , a objav ho , políbil , a uvedl do domu svého ; on pak vypravoval Lábanovi o všech těch věcech . Jemužto odpověděl Lában : Jistě kost má a tělo mé jsi . I zůstal s ním přes celý měsíc . Tedy řekl Lában Jákobovi : Zdali proto , že jsi bratr můj , darmo mi sloužiti budeš ? Pověz mi , jaká má býti mzda tvá ? ( Měl pak Lában dvě dcery ; jméno starší Lía , a jméno mladší Ráchel . Než Lía měla oči mdlé , ale Ráchel byla pěkné postavy a krásné tváři . I miloval Jákob Ráchel . ) Řekl tedy : Buduť sloužiti sedm let za Ráchel , dceru tvou mladší . Odpověděl Lában : Lépeť jest , abych ji tobě dal , nežli bych ji dal muži jinému ; zůstaniž se mnou . Takž Jákob sloužil za Ráchel sedm let ; a bylo před očima jeho jako něco málo dnů , proto že laskav byl na ni . Potom řekl Jákob k Lábanovi : Dejž mi ženu mou ; nebo vyplněni jsou dnové moji , abych všel k ní . Tedy sezval Lában všecky muže místa toho , a učinil hody . U večer pak vzav Líu , dceru svou , uvedl ji k němu ; a on všel k ní . Dal také Lában Zelfu děvku svou Líe , dceři své , za služebnici . A když bylo ráno , poznal , že jest Lía . I řekl k Lábanovi : Což jsi mi to učinil ? Zdaliž jsem za Ráchel nesloužil u tebe ? Pročežs mne tedy oklamal ? Odpověděl Lában : Nebývá toho v kraji našem , aby vdávána byla mladší dříve , než prvorozená . Vyplň týden této ; dámeť potom i tuto za službu , kterouž sloužiti budeš u mne ještě sedm let jiných . I udělal tak Jákob , a vyplnil týden její . Potom dal mu Ráchel dceru svou za manželku . Dal také Lában Ráchel , dceři své , Bálu , děvku svou za služebnici . Tedy všel také k Ráchel , a miloval ji více než Líu ; i sloužil u něho ještě sedm let jiných . Vida pak Hospodin , že Lía nemá lásky , otevřel život její ; a Ráchel nechal neplodné . Tedy počala Lía a porodila syna , a nazvala jméno jeho Ruben ; nebo řekla : Jistě viděl Hospodin trápení mé ; jižť nyní milovati mne bude muž můj . I počala opět a porodila syna , a řekla : Jistě uslyšel Hospodin , že jsem v nenávisti , protož dal mi i tohoto . A nazvala jméno jeho Simeon . A opět počala a porodila syna , a řekla : Již nyní připojí se ke mně muž můj , nebo jsem mu porodila tři syny . Z té příčiny nazváno jest jméno jeho Léví . I počala ještě a porodila syna , a řekla : Již nyní chváliti budu Hospodina . Pročež nazvala jméno jeho Juda ; i přestala roditi . Viduci pak Ráchel , že by nerodila Jákobovi , záviděla sestře své , a řekla Jákobovi : Dej mi syny ; pakli nedáš , umru . Pročež rozhněval se velmi Jákob na Ráchel , a řekl : Zdali já jsem za Boha , kterýžť nedal plodu života ? Řekla ona : Hle , děvka má Bála ; vejdi k ní , aby rodila na kolena má , a budu míti já také syny z ní . I dala mu Bálu děvku svou za ženu ; a všel k ní Jákob . Tedy počavši Bála , porodila Jákobovi syna . I řekla Ráchel : Soudil Bůh při mou , a uslyšel také hlas můj , a dal mi syna . Protož nazvala jméno jeho Dan . Opět počavši Bála , děvka Ráchel , porodila syna druhého Jákobovi . I řekla Ráchel : Tuhé jsem odpory měla s sestrou svou , a všakť jsem přemohla . A nazvala jméno jeho Neftalím . Viduci pak Lía , že by přestala roditi , vzala Zelfu děvku svou , a dala ji Jákobovi za ženu . A porodila Zelfa , děvka Líe , Jákobovi syna . Protož řekla Lía : Již přišel zástup . A nazvala jméno jeho Gád . Porodila také Zelfa děvka Líe syna druhého Jákobovi . A řekla Lía : To na mé štěstí ; nebo šťastnou mne nazývati budou ženy . A nazvala jméno jeho Asser . Vyšel pak Ruben v čas žně pšeničné , a nalezl pěkná jablečka na poli , a přinesl je Líe matce své . I řekla Ráchel Líe : Dej mi , prosím , těch jableček syna svého . Jížto ona odpověděla : Máloť se snad zdá , že jsi vzala muže mého ; chceš také užívati jableček syna mého ? I řekla Ráchel : Nechažť tedy spí s tebou této noci za jablečka syna tvého . Když pak navracoval se Jákob s pole večer , vyšla Lía proti němu , a řekla : Ke mně vejdeš ; nebo ze mzdy najala jsem tě za jablečka syna svého . I spal s ní té noci . A uslyšel Bůh Líu ; kterážto počala a porodila Jákobovi syna pátého . I řekla Lía : Dal mi Bůh mzdu mou , i potom , když jsem dala děvku svou muži svému . Pročež nazvala jméno jeho Izachar . A počala opět Lía , a porodila šestého syna Jákobovi . I řekla Lía : Obdařil mne Bůh darem dobrým ; již nyní bydliti bude se mnou muž můj , nebo porodila jsem mu šest synů . A nazvala jméno jeho Zabulon . Potom porodila dceru ; a nazvala jméno její Dína . A rozpomenuv se Bůh na Ráchel , uslyšel jí , a otevřel život její . Tedy počala a porodila syna , a řekla : Odjal Bůh pohanění mé . A nazvala jméno jeho Jozef , řkuci : Přidejž mi Hospodin syna jiného . Stalo se pak , když porodila Ráchel Jozefa , řekl Jákob Lábanovi : Propusť mne , ať odejdu na místo své a do země své . Dej mi ženy mé a dítky mé , za kteréž jsem sloužil tobě , ať odejdu ; nebo ty znáš službu mou , kterouž jsem sloužil tobě . I řekl mu Lában : Jestliže nyní nalezl jsem milost před očima tvýma , zůstaň se mnou , nebo v skutku jsem poznal , že požehnal mi Hospodin pro tebe . Řekl také : Oznam mi ze jména mzdu svou a dámť ji . Jemužto odpověděl : Ty víš , jak jsem sloužil tobě , a jaký byl dobytek tvůj při mně . Nebo to málo , kteréž jsi měl přede mnou , zrostlo velmi , a požehnalť Hospodin , jakž jsem k tobě nohou vkročil . A nyní , kdy pak já své hospodářství opatrovati budu ? A řekl : Coť mám dáti ? Odpověděl Jákob : Nedávej mi nic . Jestliže mi učiníš toto , zase pásti budu a ostříhati dobytka tvého : Projdu skrze všecka stáda tvá dnes , vyměšuje z nich každé dobytče peřesté a strakaté , a každé dobytče načernalé mezi ovcemi , a strakaté a peřesté mezi kozami ; a takové budou mzda má . A osvědčena potom bude spravedlnost má před tebou , když přijde na mzdu mou : Cožkoli nebude peřestého , neb strakatého mezi kozami , a načernalého mezi ovcemi , za krádež bude mi to počteno . I řekl Lában : Hle , ó by tak bylo , jakž jsi mluvil . A odloučil toho dne kozly přepásané na nohách a strakaté , a všecky kozy peřesté a strakaté , všecko , na čemž byla místa bílá , všecko také načernalé mezi dobytkem , a dal v ruce synů svých . Uložil pak mezi sebou a Jákobem místo vzdálí tří dní cesty ; a Jákob pásl ostatek dobytka Lábanova . Nabral pak sobě Jákob prutů topolových zelených , a lískových a kaštanových ; a poobloupil s nich po místech kůru až do bělosti , kteráž byla na prutech . A nakladl těch prutů tak obloupených do žlábků a koryt , ( v nichž bývá voda , k nimž přicházel dobytek , aby pil ) , proti dobytku , aby počínaly , když by přicházely píti . I počínaly ovce , hledíce na ty pruty , a rodily jehňata přepásaná na nohách , a peřestá i strakatá . Potom ta jehňata odloučil Jákob , a dobytek stáda Lábanova obrátil tváří k těm přepásaným na nohách , a ke všemu načernalému ; a své stádo postavil obzvlášť , a neobrátil ho k stádu Lábanovu . A bylo , že kdyžkoli silnější připouštíny bývaly , kladl Jákob ty pruty před oči ovcem do koryt , aby počínaly , hledíce na pruty . Když pak pozdní dobytek připouštín býval , nekladl jich ; a tak býval pozdní Lábanův a ranný Jákobův . Vzrostl tedy muž ten náramně velmi , a měl dobytka mnoho , děvek i služebníků , velbloudů i oslů . Když pak uslyšel Jákob slova synů Lábanových , ani praví : Pobral Jákob všecko , co měl otec náš , a z těch věcí , kteréž byly otce našeho , způsobil sobě tu všecku slávu ; A viděl tvář Lábanovu , a aj , nebyla k němu tak jako prvé : I řekl mu Hospodin : Navrať se do země otců svých , a k příbuznosti své , a budu s tebou . Protož poslav Jákob , vyvolal Ráchele a Líe na pole k stádu svému . A řekl jim : Vidím tvář otce vašeho , že není ke mně tak jako prvé , ješto Bůh otce mého byl se mnou . A vy samy víte , že vší svou silou sloužil jsem otci vašemu . Ale otec váš oklamal mne , a na desetkráte změnil mzdu mou ; však nedopustil mu Bůh , aby mi zle učinil . Když takto řekl : Co bude peřestého , to nechť jest mzda tvá , tedy všecky ovce rodily peřestý plod . Když pak takto řekl : Co přepásaného na nohách , to bude mzda tvá , tedy všecky ovce rodily přepásané na nohách . A tak odjal Bůh stádo otce vašeho a dal mně . Nebo takto bylo : Tehdáž , když se dobytek běžel , já jsem pozdvihl očí svých , a viděl jsem ve snách , a aj , berani scházející se s ovcemi byli přepásaní na nohách , peřestí a skropení . Tedy řekl mi anděl Boží ve snách : Jákobe ! A já jsem odpověděl : Teď jsem . I řekl : Pozdvihni nyní očí svých a pohleď , že všickni berani scházející se s ovcemi jsou přepásaní na nohách , peřestí a skropení ; nebo jsem viděl všecko , co tobě Lában dělá . Já jsem ten silný Bůh , kterýž jsem se ukázal tobě v Bethel , kdež jsi pomazal kamene , kdež jsi mi se slibem zavázal ; vstaniž nyní , vyjdi z země této , a navrať se do země příbuznosti své . Tedy odpověděly mu Ráchel a Lía , řkouce : Zdaž ještě máme díl jaký a dědictví v domě otce našeho ? Zdaliž nejsme počteny před ním za cizí ? Nebo prodal nás , ano i peníze naše do čista utratil . Všecko zajisté bohatství , kteréž odjal Bůh otci našemu , naše jest a synů našich ; protož nyní učiň vše , což mluvil tobě Bůh . Vstav tedy Jákob , vsadil syny své a ženy své na velbloudy . A pobral všecken dobytek svůj , a všecko jmění své , kteréhož byl dosáhl , dobytek svého vychování , kteréhož nabyl v Pádan Syrské , aby se navrátil k Izákovi otci svému do země Kananejské . ( Lában pak byl odšel , aby střihl ovce své . V tom ukradla Ráchel modly , kteréž měl otec její . I ušel Jákob tajně od Lábana Syrského , neoznámiv mu , že jde pryč . ) Takž ušel se vším , což měl ; a vstav , přepravil se přes řeku , a bral se přímo k hoře Galádské . I povědíno jest Lábanovi dne třetího , že utekl Jákob . Tedy on vzav bratří své s sebou , honil ho za dnů sedm ; a postihl ho na hoře Galádské . ( Přišed pak Bůh k Lábanovi Syrskému ve snách noci té , řekl mu : Varuj se , abys nemluvil s Jákobem nic jináč než přátelsky . ) Dohonil tedy Lában Jákoba ; a Jákob již byl rozbil stan svůj na té hoře ; Lában také položil se s bratřími svými na též hoře Galádské . I řekl Lában k Jákobovi : Cos to učinil ? Nebo jsi ušel tajně , a odvedls dcery mé jako zjímané mečem . Proč jsi tajně utekl , a vykradl se ode mne , a nepověděls mi , ješto bych tě byl vesele sprovodil s zpěvy , s bubnem a s harfou ? A nedopustils mi , abych políbil synů svých a dcer svých ? Nemoudřes jistě udělal , čině tak . Mělť bych dosti s to moci , abych vám zle učinil , ale Bůh otce vašeho mluvil mi noci pominulé , řka : Hleď , abys nemluvil s Jákobem nic jináč , než přátelsky . Ale již to tam , poněvadž jsi předce odšel , roztouživ se po domu otce svého ; než proč jsi ukradl bohy mé ? Tedy Jákob odpovídaje Lábanovi , řekl : Ušel jsem tajně ; nebo jsem se bál a řekl jsem , že bys snad mocí odjal dcery své . Nalezneš-li pak u koho bohy své , nechať ten umře ; před bratřími našimi ohledej sobě , jest-li co u mne tvého , a vezmi sobě . Ale nevěděl Jákob , že Ráchel je ukradla . Všed tedy Lában do stanu Jákobova , a do stanu Líe , a do stanu obou děvek , nic nenalezl . A vyšed z stanu Líe , všel do stanu Ráchel . Ráchel pak vzavši modly , vložila je pod sedlo , kteréž na velbloudu bývá , a sedla na ně . I přemetal Lában všecken stan , ale nic nenalezl . A ona řekla otci svému : Nechť to není proti mysli , pane můj , že nemohu povstati proti tobě ; nebo vedlé běhu ženského nyní mi se přihodilo . A všecko přehledav , nenalezl modl . Protož rozhněvav se Jákob , tuze se domlouval na Lábana . I odpověděl Jákob , a řekl Lábanovi : Jaké jest přestoupení mé ? Jaký hřích můj , že rozpáliv se , honíš mne ? Nu již jsi přemetal všecky mé věci , a cos nalezl ze všech věcí domu svého ? Polož teď před bratřími mými a bratřími svými , nechť rozeznají mezi námi dvěma . Byl jsem již dvadceti let s tebou ; ovce tvé ani kozy tvé nikdy nezmetaly ; a skopců stáda tvého nejedl jsem . Co od zvěři roztrháno , toho jsem neodvodil tobě ; sám jsem tu škodu nahražoval , a ty jsi z ruky mé vyhledával toho , jako i toho , co bylo ukradeno ve dne aneb v noci . Bývalo tak , že ve dne trápilo mne horko , a v noci mráz , tak že odcházel i sen můj od očí mých . Již dvadceti let , jakž jsem v domě tvém ; sloužil jsem tobě čtrnácte let za dvě dcery tvé , a šest let za dobytek tvůj , a změnils mzdu mou na desetkrát . A kdyby Bůh otce mého , Bůh Abrahamův , a strach Izákův nebyl se mnou , jistě bys ty byl nyní pustil mne prázdného ; ale trápení mé , a práci rukou mých viděl Bůh , protož tě pominulé noci trestal . Odpovídaje pak Lában , dí Jákobovi : Dcery tyto jsou dcery mé a synové tito jsou synové moji , i dobytek tento můj dobytek jest , ano cokoli vidíš , mé jest ; ale což mám již učiniti dcerám těmto svým aneb synům jich , kteréž zrodily ? Protož poď , vejděme v smlouvu já a ty , aby byla na svědectví mezi mnou a tebou . Tedy Jákob vzal kámen , a postavil jej vzhůru na znamení . A řekl bratřím svým : Nasbírejte kamení . A nabravše kamení , udělali hromadu , a jedli tu na té hromadě . I nazval ji Lában Jegar Sahadutha , a Jákob nazval ji Gál Ed . Nebo řekl Lában : Tato hromada nechžť jest svědkem od dnešku mezi mnou a tebou . Protož nazval jméno její Gál Ed , A Mispah ; nebo řekl Lában : Nechať Hospodin hledí na mne a na tebe , když se rozejdeme od sebe . Jestliže bys trápil dcery mé , a uvedl bys jiné ženy na dcery mé , žádného člověka není s námi ; hlediž , Bůh jest svědek mezi mnou a tebou . A řekl ještě Lában Jákobovi : Aj , hromada tato , a aj , sloup , kterýž jsem postavil mezi sebou a tebou , Svědkem ať jest hromada tato , svědkem také sloup tento , já že nepůjdu dále k tobě za hromadu tuto , a ty tolikéž že nepůjdeš dále ke mně za hromadu tuto a sloup tento , k činění zlého . Bůh Abrahamův , a Bůh Náchorův , Bůh otce jejich nechť soudí mezi námi . Přisáhl tedy Jákob skrze strach otce svého Izáka . Nabil také Jákob hovad na té hoře , a pozval bratří svých , aby hodovali ; i hodovali a zůstali přes noc na též hoře . I vstal Lában velmi ráno , a políbiv synů svých a dcer svých , požehnal jich ; i odšel a navrátil se k místu svému . Jákob pak odšel cestou svou , a potkali se s ním andělé Boží . I řekl Jákob , když je viděl : Vojsko Boží jest toto . A nazval jméno místa toho Mahanaim . Poslal pak Jákob posly před sebou k bratru svému Ezau , do země Seir , do kraje Idumejského . A přikázal jim , řka : Takto povězte pánu mému Ezau : Totoť vzkazuje služebník tvůj Jákob : U Lábana jsem byl pohostinu , a zůstával až do tohoto času . A mám voly a osly , ovce , a služebníky i děvky ; a poslal jsem , abych se ohlásil pánu svému , a našel milost před očima tvýma . I navrátili se poslové k Jákobovi , řkouce : Přišli jsme k bratru tvému Ezau , kterýž také jde proti tobě , a čtyři sta mužů s ním . Jákob pak bál se velmi , a rmoutil se náramně . Tedy rozdělil lid , kterýž s sebou měl , ovce také a voly , a velbloudy na dva houfy . Nebo řekl : Jestliže by přišel Ezau k houfu jednomu , a pobil by jej , bude aspoň zadní houf zachován . I řekl Jákob : Bože otce mého Abrahama , a Bože otce mého Izáka , Hospodine , kterýž jsi mi řekl : Navrať se do země své , a k příbuznosti své , a dobře učiním tobě , Menší jsem všech milosrdenství a vší pravdy , kterouž jsi učinil s služebníkem svým ; nebo s holí svou přešel jsem Jordán tento , nyní pak dva houfy mám . Vytrhni mne , prosím , z ruky bratra mého , z ruky Ezau ; nebť se ho bojím , aby přijda , nepohubil mne i matky s dětmi . Však jsi ty řekl : Dobře učiním tobě , a rozmnožím símě tvé jako písek mořský , kterýžto pro množství sečten býti nemůže . I zůstal tu noci té ; a vzal z toho , což bylo před rukama , poctu bratru svému Ezau : Totiž dvě stě koz , a kozlů dvadceti , ovec dvě stě , a beranů dvadceti , Velbloudů s mladými jich třidceti , krav čtyřidceti , volů deset , oslic dvadceti , a oslátek deset . A poručil je služebníkům svým , každé stádo obzvláštně , a řekl služebníkům svým : Jděte přede mnou , a stádo od stáda ať jde opodál . I poručil přednímu , řka : Když se potká s tebou Ezau bratr můj , a optá se tebe , řka Čí jsi ? a kam jdeš ? a čí jest to stádo před tebou ? Řekneš : Jsem služebníka tvého Jákoba , a dar tento jest poslán pánu mému Ezau ; a teď i sám jde za námi . Poručil také druhému i třetímu , a všechněm jdoucím za těmi stády , řka : V táž slova mluvte k Ezau , když byste naň trefili . A díte také : Aj , služebník tvůj Jákob za námi ; nebo řekl : Ukrotím tvář jeho darem , kterýž jde přede mnou , a potom uzřím tvář jeho ; snad přijme tvář mou . A tak předšel dar před ním ; on pak zůstal tu noc při houfu . A vstav ještě v noci , vzal obě ženy své , a dvě děvky své , a jedenácte synů svých , a přešel přes brod Jabok . Vzav tedy je , přepravil je přes tu řeku ; přepravil také i vše , což měl . A zůstal Jákob sám ; a tu zápasil s ním muž až do svitání . A vida , že ho nepřemůže , obrazil jej v příhbí vrchní stehna jeho ; i vyvinulo se příhbí stehna Jákobova , když zápasil s ním . A řekl : Pusť mne , nebť zasvitává . I řekl : Nepustím tě , leč mi požehnáš . I řekl jemu : Jaké jest jméno tvé ? Odpověděl : Jákob . I dí : Nebude více nazýváno jméno tvé toliko Jákob , ale také Izrael ; nebo jsi statečně zacházel s Bohem i lidmi , a přemohls . I otázal se Jákob , řka : Oznam , prosím , jméno své . Kterýžto odpověděl : Proč se ptáš na jméno mé ? I dal mu tu požehnání . Tedy nazval Jákob jméno místa toho Fanuel ; nebo jsem prý viděl Boha tváří v tvář , a zachována jest duše má . I vzešlo mu slunce , když pominul místa toho Fanuel , a kulhal na nohu svou . Protož nejedí synové Izraelští až do tohoto dne té žily krátké , kteráž jest v vrchním příhbí stehna , proto že obrazil příhbí stehna Jákobova na žile krátké . Pozdvih pak očí svých Jákob , uzřel , an Ezau jde , a čtyři sta mužů s ním ; i rozdělil syny Líe zvlášť a Ráchele zvlášť , a obou děvek zvlášť . Postavil , pravím , děvky s syny jejich napřed , potom Líu s syny jejími za nimi , Ráchel pak a Jozefa nejzáze . A sám šel před nimi , a poklonil se až k zemi po sedmkrát , až právě přišel k bratru svému . I běžel Ezau proti němu , a objal ho ; a pad na šíji jeho , líbal ho . I plakali . Pozdvih pak očí svých , a spatřiv ženy s dětmi , řekl : Kdo jsou onino s tebou ? Odpověděl : Jsou dítky , kteréž Bůh dal z milosti služebníku tvému . Mezi tím přiblížily se děvky s syny svými , i poklonili se . Přiblížila se také Lía s syny svými , a poklonili se ; a potom přiblížil se Jozef a Ráchel , a také se poklonili . I řekl Ezau : K čemu jest všecken ten houf , kterýž jsem potkal ? Odpověděl : Abych nalezl milost před očima pána mého . Tedy řekl Ezau : Mám hojně , bratře můj ; nech sobě , což tvého jest . I řekl Jákob : Nezbraňuj se , prosím ; jestliže jsem nyní nalezl milost před očima tvýma , přijmi dar můj z ruky mé , poněvadž jsem viděl tvář tvou , jako bych viděl tvář Boží , a laskavě jsi mne přijal . Přijmi , prosím , dar můj obětovaný tobě , poněvadž štědře obdařil mne Bůh , a mám všeho dosti . Takž ho přinutil , a on vzal . I dí : Poď , a jděme ; já půjdu s tebou . I řekl k němu Jákob : Ví pán můj , že děti jsou outlí , a mám s sebou ovce i krávy březí ; kteréžto budou-li hnány přes moc jeden den , pomře mi všecken dobytek . Nechžť medle jde pán můj před služebníkem svým , já pak poznenáhlu se poberu , tak jakž bude moci jíti stádo , kteréž před sebou mám , a jakž postačiti budou moci děti , až tak dojdu ku pánu svému do Seir . I řekl Ezau : Nechť ale pozůstavím něco lidu , kterýž mám s sebou . I odpověděl : K čemu to ? Nechť toliko naleznu milost před očima pána svého . Tedy Ezau toho dne navrátil se cestou svou do Seir . Jákob pak bral se do Sochot , a ustavěl sobě dům , a dobytku svému zdělal stáje ; protož nazval jméno místa toho Sochot . A tak Jákob navracuje se z Pádan Syrské , přišel ve zdraví k městu Sichem , kteréž jest v zemi Kananejské , a položil se před městem . I koupil díl pole toho , na němž byl rozbil stan svůj , od synů Emora , otce Sichemova , za sto ovec . A postavil tu oltář , kterémužto dal jméno Bůh silný , Bůh Izraelský . Vyšla pak Dína , dcera Líe , kterouž porodila Jákobovi , aby se dívala na dcery té země . Kteroužto uzřev Sichem , syn Emora Hevejského , knížete v krajině té , vzal ji , i ležel s ní , a ponížil jí . I připojila se duše jeho k Díně , dceři Jákobově ; a zamilovav děvečku , mluvil k srdci jejímu . Mluvil potom Sichem k Emorovi , otci svému , těmito slovy : Vezmi mi děvečku tuto za manželku . Uslyšev pak Jákob , že poškvrnil Díny dcery jeho , ( a synové jeho byli s stádem na poli ) , mlčel , až oni přišli . Tedy vyšel Emor , otec Sichemův , k Jákobovi , aby mluvil s ním o to . A v tom synové Jákobovi přišli s pole ; a uslyšavše o tom , bolestí naplněni jsou muži ti , a rozhněvali se velmi , proto že hanebnou věc učinil v Izraeli , ležav se dcerou Jákobovou , čehož činiti nenáleželo . I mluvil Emor s nimi na tento způsob : Sichem , syn můj , hoří milostí k vaší dceři ; prosím , dejte mu ji za manželku . A spřízněte se s námi : Dcery své dávejte nám , a naše dcery pojímejte sobě . A bydlete s námi , nebo všecka země bude před vámi ; osaďte se a obchod veďte v ní , a vládněte jí . Mluvil i Sichem otci jejímu , a bratřím jejím : Nechť naleznu milost před očima vašima , dám , co mi koli díte . Jmenujte mi věno i dary jak chcete veliké , dám , jak mi koli řeknete ; jen mi tu děvečku dejte za manželku . Odpovídajíce pak synové Jákobovi Sichemovi a Emorovi , otci jeho , lstivě mluvili , proto že poškvrnil Díny sestry jich . A řekli jim : Nemůžeme učiniti toho , abychom dali sestru svou za muže neobřezaného ; nebo to ohavnost jest u nás . Než na tento způsob vám povolíme : Jestliže se chcete srovnati s námi , aby obřezán byl každý z vás pohlaví mužského : Tedy budeme dávati dcery své vám , a dcery vaše bráti sobě ; a budeme bydliti s vámi , a budeme lid jeden . Pakli neuposlechnete nás , abyste se obřezali , vezmeme zase dceru svou a odejdeme . Tedy líbila se řeč jejich Emorovi i Sichemovi , synu Emorovu . A nemeškal mládenec učiniti toho ; nebo se mu zalíbila dcera Jákobova . A on byl nejvzácnější ze všech v domě otce svého . I přišel Emor a Sichem , syn jeho , k bráně města svého ; a mluvili mužům města svého , řkouce : Muži tito pokojně se mají k nám , nechť tedy bydlí v zemi této , a obchod vedou v ní , ( nebo země jest dosti široká a prostranná před nimi ; ) dcery jejich budeme sobě bráti za manželky , a dcery své budeme dávati jim . Než na tento způsob přivolí nám ti muži k tomu , aby bydlili s námi , a abychom byli jeden lid : Jestliže obřezán bude každý pohlaví mužského mezi námi , tak jako oni jsou obřezáni . Dobytek jejich a statek jejich , i všecka hovada jejich , zdaliž nebudou naše ? Toliko v tom jim povolme , a budou bydliti s námi . I uposlechli Emora a Sichema , syna jeho , všickni vycházející branou města jeho ; a obřezali se všickni pohlaví mužského , což jich koli vycházelo z brány města jeho . A toť dne třetího , když oni největší bolest měli , dva synové Jákobovi , Simeon a Léví , bratří Díny , vzav každý z nich meč svůj , vpadli do města směle , a pomordovali všecky pohlaví mužského . Emora také a Sichema , syna jeho , zamordovali mečem , a vzavše Dínu z domu Sichemova , odešli . Potom synové Jákobovi přišedše na zbité , vzebrali město , proto že poškvrnili sestry jejich . Stáda jejich , a voly i osly jejich , a což bylo v městě i po poli , pobrali . K tomu i všecko jmění jejich , a všecky malé dítky jejich , a ženy jejich zajali , a vybrali , co kde v domích bylo . Řekl pak Jákob Simeonovi a Léví : Zkormoutili jste mne , a zošklivili jste mne u obyvatelů krajiny této , u Kananejských a Ferezejských , a já jsem s malým počtem lidí . Seberou-li se na mne , zbijí mne , a tak vyhlazen budu já i dům můj . A oni odpověděli : A což měli jako nevěstky zle užívati sestry naší ? Potom mluvil Bůh k Jákobovi : Vstana , vstup do Bethel , a bydli tam ; a udělej tam oltář Bohu silnému , kterýž se ukázal tobě , kdyžs utíkal před Ezau bratrem svým . Tedy řekl Jákob čeládce své , a všechněm , kteříž s ním byli : Odvrzte bohy cizí , kteréž máte mezi sebou , a očisťte se , a změňte roucha svá . A vstanouce , vstupme do Bethel , a udělám tam oltář silnému Bohu , kterýž vyslyšel mne v den ssoužení mého , a byl se mnou na cestě , kterouž jsem šel . Tedy dali Jákobovi všecky bohy cizí , kteréž měli , i náušnice , kteréž byly na uších jejich ; i zakopal je Jákob pod tím dubem , kterýž byl u Sichem . I brali se odtud . ( A byl strach Boží na městech , kteráž byla vůkol nich , a nehonili synů Jákobových . ) Tedy přišel Jákob do Lůz , kteréž jest v zemi Kananejské , ( to již slove Bethel , ) on i všecken lid , kterýž byl s ním . I vzdělal tu oltář , a nazval to místo Bůh silný Bethel ; nebo tu se mu byl zjevil Bůh , když utíkal před bratrem svým . Tehdy umřela Debora , chovačka Rebeky , a pochována jest pod Bethel , pod dubem ; i nazval jméno jeho Allon Bachuth . Ukázal se pak opět Bůh Jákobovi , když se navracoval z Pádan Syrské , a požehnal mu . I řekl jemu Bůh : Jméno tvé jest Jákob . Nebude více nazývano jméno tvé toliko Jákob , ale Izrael také bude jméno tvé . Protož nazval jméno jeho Izrael . Řekl ještě Bůh jemu : Já jsem Bůh silný všemohoucí ; rostiž a množ se ; národ , nýbrž množství národů bude z tebe , i králové z bedr tvých vyjdou . A zemi tu , kterouž jsem dal Abrahamovi a Izákovi , tobě ji dám ; semeni také tvému po tobě dám tu zemi . I vstoupil od něho Bůh z místa , na kterémž mluvil s ním . Jákob pak vyzdvihl znamení pamětné na místě tom , na kterémž mluvil s ním , sloup kamenný ; a pokropil ho skropením , a svrchu polil jej olejem . A nazval Jákob jméno místa toho , na kterémž mluvil s ním Bůh , Bethel . I brali se z Bethel , a bylo již nedaleko do Efraty . I porodila Ráchel , a těžkosti trpěla roděci . A když s těžkostí rodila , řekla jí baba : Neboj se , nebo také tohoto syna míti budeš . I stalo se , když k smrti pracovala , ( nebo umřela ) , nazvala jméno jeho Ben Oni ; ale otec jeho nazval ho Beniaminem . I umřela Ráchel , a pochována jest na cestě k Efratě , jenž jest Betlém . A postavil Jákob znamení pamětné nad hrobem jejím ; toť jest znamení hrobu Ráchel až do dnešního dne . I odebral se odtud Izrael , a rozbil stan svůj za věží Eder . Stalo se pak také , když bydlil Izrael v té krajině , že Ruben šel , a spal s Bálou , ženinou otce svého ; o čemž uslyšel Izrael . Bylo pak synů Jákobových dvanácte . Synové pak Líe : Prvorozený Jákobův Ruben , potom Simeon , a Léví , a Juda , a Izachar , a Zabulon . Synové Ráchel : Jozef a Beniamin . A synové Bály , děvky Ráchel : Dan a Neftalím . A synové Zelfy , děvky Líe : Gád a Asser . Tiť jsou synové Jákobovi , kteříž mu zrozeni jsou v Pádan Syrské . Tedy přišel Jákob k Izákovi otci svému do Mamre , do města Arbe , jenž jest Hebron , kdežto bydlil pohostinu Abraham a Izák . A bylo dnů Izákových sto osmdesáte let . I dokonal Izák , a umřel , a připojen jest k lidu svému , stár jsa a plný dnů ; i pochovali ho Ezau a Jákob , synové jeho . Tito jsou pak rodové Ezau , kterýž měl přijmí Edom . Ezau pojal sobě ženy ze dcer Kananejských , Adu , dceru Elona Hetejského , a Olibamu , dceru Anovu , dceru Sebeona Hevejského , A Bazematu , dceru Izmaelovu , sestru Nabajotovu . I porodila Ada Ezauchovi Elifaza , a Bazemat porodila Rahuele . Olibama pak porodila Jehusa , a Jheloma , a Koré . Ti jsou synové Ezau , kteříž se mu zrodili v zemi Kananejské . I pobral Ezau ženy své , i syny své , a dcery své , a všecku čeleď svou , i dobytek svůj , a všecka hovada svá , i všecko jmění své , kteréhož nabyl v zemi Kananejské , a odebral se do země Seir , před příchodem Jákoba bratra svého . Nebo zboží jejich bylo tak veliké , že nemohli bydliti spolu ; aniž ta země , v níž oni pohostinu byli , mohla jich snésti , pro dobytky jejich . Protož bydlil Ezau na hoře Seir ; Ezau pak ten jest Edom . A tak tito jsou rodové Ezau , otce Idumejských , na hoře Seir . Tato byla jména synů Ezau : Elifaz , syn Ady , ženy Ezau ; Rahuel , syn Bazematy , ženy Ezau . Synové pak Elifazovi byli : Teman , Omar , Sefo , a Gatam a Kenaz . Tamna pak byla ženina Elifaza , syna Ezau . Ta porodila Elifazovi Amalecha . Ti jsou synové Ady , ženy Ezau . Synové pak Rahuelovi tito : Nahat , Zára , Samma a Méza . To byli synové Bazematy , ženy Ezau . A tito byli synové Olibamy , dcery Anovy , dcery Sebeonovy , ženy Ezau , kteráž porodila Ezauchovi Jehusa , Jheloma a Koré . Tito všickni byli knížata synů Ezau . Synové Elifaza prvorozeného Ezau : Kníže Teman , kníže Omar , kníže Sefo , kníže Kenaz , Kníže Koré , kníže Gatam , kníže Amalech . Ta jsou knížata pošlá z Elifaza v zemi Idumejské ; ti jsou synové Ady . Tito pak jsou synové Rahuele , syna Ezau : Kníže Nahat , kníže Zára , kníže Samma , kníže Méza . Ta knížata pošla z Rahuele , v zemi Idumejské ; to jsou synové Bazematy , ženy Ezau . A synové Olibamy , ženy Ezau , tito jsou : Kníže Jehus , kníže Jhelom , kníže Koré . To jsou knížata z Olibamy , dcery Anovy , ženy Ezau . Tiť jsou synové Ezau , a ta knížata jejich ; onť jest Edom . Tito pak jsou synové Seir , totiž Horejští , obyvatelé země té : Lotan , Sobal , Sebeon a Ana , A Dison , Eser a Dízan . Ta jsou knížata Horejská , synové Seir , v zemi Idumejské . Synové Lotanovi byli : Hori a Hemam ; a sestra Lotanova Tamna . Synové pak Sobalovi tito : Alvan , Manáhat , Ebal , Sefo a Onam . A tito synové Sebeonovi : Aia a Ana . To jest ten Ana , kterýž nalezl mezky na poušti , když pásl osly Sebeona otce svého . Tito pak děti Anovi : Dison a Olibama , dcera Anova . A synové Dízanovi tito : Hamdan , Eseban , Jetran a Charan . Synové Eser tito : Balaan , Závan a Achan . Tito synové Dízanovi : Hus a Aran . Tato jsou knížata Horejská : Kníže Lotan , kníže Sobal , kníže Sebeon , kníže Ana , Kníže Dison , kníže Eser , kníže Dízan . To byla knížata Horejská , po knížetstvích svých v zemi Seir . Tito pak byli králové , kteříž kralovali v zemi Idumejské , prvé než kraloval král nad syny Izraelskými . Kraloval tedy v Edom Béla , syn Beorův , a jméno města jeho Denaba . I umřel Béla , a kraloval místo něho Jobab , syn Záre z Bozra . I umřel Jobab , a kraloval na místě jeho Husam z země Temanské . Umřel i Husam , a kraloval místo něho Adad , syn Badadův , kterýž porazil Madianské v krajině Moábské ; a jméno města jeho Avith . Když pak umřel Adad , kraloval místo něho Semla z Masreka . A po smrti Semlově kraloval na místě jeho Saul z Rohobot od řeky . Umřel i Saul , a kraloval místo něho Bálanan , syn Achoborův . A když i Bálanan umřel , syn Achoborův , kraloval na místě jeho Adar ; a jméno města jeho Pahu ; jméno pak ženy jeho Mehetabel , dcera Matredy , dcery Mezábovy . Ta jsou jména knížat pošlých z Ezau , po čeledech jejich , po místech jejich , vedlé jmen jejich : Kníže Tamna , kníže Alva , kníže Jetet , Kníže Olibama , kníže Ela , kníže Finon . Kníže Kenaz , kníže Teman , kníže Mabsar . Kníže Magdiel , kníže Híram . Tať jsou knížata Idumejská , tak jakž kteří bydlili v zemi dědictví svého . Toť jest ten Ezau , otec Idumejských . Jákob pak bydlil v zemi putování otce svého , v zemi Kananejské . Tito jsou příběhové Jákobovi : Jozef , když byl v sedmnácti letech , pásl s bratřími svými dobytek , ( a byl mládeneček ) , s syny Bály a Zelfy , žen otce svého . A oznamoval Jozef zlou pověst o nich otci svému . Izrael pak miloval Jozefa nad všecky syny své ; nebo v starosti své zplodil jej . A udělal mu sukni proměnných barev . A když spatřili bratří jeho , že ho miluje otec jejich nad všecky bratří jeho , nenáviděli ho , aniž mohli pokojně k němu promluviti . Měl pak Jozef sen , a vypravoval jej bratřím svým ; pročež v větší nenávisti ho měli . Nebo pravil jim : Slyšte , prosím , sen , kterýž jsem měl . Hle , vázali jsme snopy na poli , a aj , povstal snop můj , a stál . Vůkol také stáli snopové vaši , a klaněli se snopu mému . Jemužto odpověděli bratří jeho : Zdaliž kralovati budeš nad námi , aneb pánem naším budeš ? Z té příčiny ještě více nenáviděli ho pro sny jeho , a pro slova jeho . Potom ještě měl jiný sen , a vypravoval jej bratřím svým , řka : Hle , opět jsem měl sen , a aj , slunce a měsíc , a jedenácte hvězd klanělo mi se . I vypravoval otci svému a bratřím svým . A domlouval mu otec jeho , a řekl jemu : Jakýž jest to sen , kterýž jsi měl ? Zdaliž přijdeme , já a matka tvá i bratří tvoji , abychom se klaněli před tebou až k zemi ? Tedy záviděli mu bratří jeho ; ale otec jeho měl pozor na tu věc . Odešli pak bratří jeho , aby pásli dobytek otce svého v Sichem . A řekl Izrael Jozefovi : Zdaliž nepasou bratří tvoji v Sichem : Poď , a pošli tě k nim . Kterýžto odpověděl : Aj , teď jsem . I řekl jemu : Jdi nyní , zvěz , jak se mají bratří tvoji , a co se děje s dobytkem ; a zase mi povíš o tom . A tak poslal ho z údolí Hebron , a on přišel do Sichem . Našel ho pak muž nějaký , an bloudí po poli . I zeptal se ho muž ten , řka : Čeho hledáš ? Odpověděl : Bratří svých hledám ; pověz mi , prosím , kde oni pasou ? I řekl muž ten : Odešli odsud ; nebo slyšel jsem je , ani praví : Poďme do Dothain . Tedy šel Jozef za bratřími svými , a našel je v Dothain . Kteřížto , jakž ho uzřeli zdaleka , prvé než k nim došel , ukládali o něm , aby jej zahubili . Nebo řekli jeden druhému : Ej , mistr snů teď jde . Nyní tedy poďte , a zabíme jej , a uvržeme ho do některé čisterny , a díme : Zvěř lítá sežrala jej . I uzříme , nač jemu vyjdou snové jeho . A uslyšev to Ruben , aby ho vytrhl z ruky jejich , ( nebo řekl : Neodjímejme mu hrdla , ) Řekl jim Ruben : Nevylévejte krve . Vrzte jej do této čisterny , kteráž jest na poušti , a nevztahujte ruky na něj . Ale on chtěl vysvoboditi ho z ruky jejich , a pomoci mu , aby se navrátil k otci svému . A když přišel Jozef k bratřím svým , strhli s něho sukni jeho , sukni proměnných barev , kterouž měl na sobě . A pochopivše , uvrhli jej do čisterny . Čisterna pak ta byla prázdná , v níž nebylo vody . I usadili se , aby jedli chléb . A pozdvihše očí svých , uzřeli , a aj , množství Izmaelitských přicházejících z Galád , kteřížto na velbloudích svých nesli vonné věci a kadidlo a mirru do Egypta . I řekl Juda bratřím svým : Jaký zisk míti budeme , zabijeme-li bratra svého , a zatajíme-li krve jeho ? Poďte , prodejme ho Izmaelitským , a nevztahujme na něj rukou svých , nebo bratr náš , tělo naše jest . I uposlechli ho bratří jeho . Když pak mimo ně jeli muži ti , kupci Madianští , vytáhli a vyvedli Jozefa z té čisterny , a prodali jej Izmaelitským za dvadceti stříbrných . Ti zavedli Jozefa do Egypta . A navrátil se Ruben k čisterně , a aj , již nebylo Jozefa v ní . I roztrhl roucha svá . A navrátiv se k bratřím svým , řekl : Pacholete není , a já kam se mám podíti ? Tedy vzali sukni Jozefovu , a zabivše kozla , smočili sukni tu ve krvi . A poslali sukni tu proměnných barev , a dali ji donésti k otci svému , aby řekli : Tuto jsme nalezli ; pohleď nyní , jest-li sukně syna tvého , či není ? A on poznav ji , řekl : Sukně syna mého jest ; zvěř lítá sežrala jej , konečně roztrhán jest Jozef . I roztrhl Jákob roucha svá , a vloživ žíni na bedra svá , zámutek nesl po synu svém za mnoho dní . Sešli se pak všickni synové jeho , a všecky dcery jeho , aby ho těšili . Ale on nedal se potěšiti , a řekl : Nýbrž já tak v zámutku sstoupím za synem svým do hrobu . A plakal ho otec jeho . Mezi tím Madianští prodali Jozefa do Egypta Putifarovi , dvořeninu Faraonovu , hejtmanu žoldnéřů . Stalo se pak v ten čas , že sstupuje Juda od bratří svých , uchýlil se k muži Odolamitskému , jehož jméno bylo Híra . I uzřel tam Juda dceru muže Kananejského , kterýž sloul Sua ; a pojav ji , všel k ní . Kterážto počala a porodila syna ; i nazval jméno jeho Her . A počavši opět , porodila syna ; a nazvala jméno jeho Onan . Porodila pak ještě syna , jehož jméno nazvala Séla . A byl Juda v Chezib , když ona jej porodila . I dal Juda Herovi prvorozenému svému manželku , jménem Támar . A byl Her , prvorozený Judův , zlý před očima Hospodina ; i zabil jej Hospodin . Tedy řekl Juda Onanovi : Vejdi k ženě bratra svého , a podlé příbuznosti pojmi ji , abys vzbudil símě bratru svému . Věděl pak Onan , že to símě nebude jeho . Protož kdykoli vcházel k ženě bratra svého , vypouštěl símě na zem , aby nezplodil synů bratru svému . I nelíbilo se Hospodinu to , co dělal Onan ; protož ho také zabil . Tedy řekl Juda k Támar nevěstě své : Pobuď v domě otce svého vdovou , dokudž nedoroste Séla , syn můj . ( Nebo řekl : Aby on také neumřel , jako i bratří jeho . ) I odešla Támar , a bydlila v domě otce svého . A po mnohých dnech umřela dcera Suova , manželka Judova . Kterýžto potěšiv se zas , šel do Tamnas k těm , kteříž střihli ovce jeho , a s ním Híra Odolamitský , přítel jeho . I oznámeno jest Támar těmito slovy : Aj , tchán tvůj vstupuje do Tamnas , aby střihl ovce své . Tedy ona složivši s sebe šaty své vdovské , zavila se v rouchu , a oděla se a seděla na rozcestí , kudy se jde do Tamnas . Nebo viděla , že Séla dorostl , a že není dána jemu za manželku . Kteroužto uzřev Juda , za to měl , že jest nevěstka ; nebo zakryla tvář svou . Protož uchýliv se k ní s cesty , řekl : Dopusť medle , ať vejdu k tobě . ( Nebo nevěděl , aby nevěsta jeho byla . ) I řekla : Co mi dáš , jestliže vejdeš ke mně ? Odpověděl : Pošliť kozelce z stáda . Dí ona : Kdybys něco zastavil , dokavadž nepošleš . I řekl : Cožť mám dáti v zástavě ? Odpověděla ona : Pečetní prsten svůj , a halži svou , a hůl svou , kterouž máš v ruce své . I dal jí , a všel k ní ; a počala z něho . Tedy vstavši , odešla , a sňavši rouchu svou s sebe , oblékla se v šaty své vdovské . I poslal Juda kozelce po příteli svém Odolamitském , aby vzal zase základ od ženy . A nenalezl jí . I ptal se mužů toho místa , řka : Kde jest ta nevěstka , kteráž seděla na rozcestí této cesty ? Řekli oni : Nebylotě zde nevěstky . Tedy navrátiv se k Judovi , řekl : Nenašel jsem jí ; a také muži místa toho pravili : Nebylo zde nevěstky . I řekl Juda : Nechť sobě to má , abychom neuvedli se v lehkost . Jáť jsem poslal toho kozelce , ale tys jí nenalezl . I stalo se okolo tří měsíců , že oznámili Judovi , řkouce : Dopustila se smilství Támar nevěsta tvá , a jest již i těhotná z smilství . I řekl Juda : Vyveďte ji , aby byla upálena . Když pak vedena byla , poslala k tchánu svému , řkuci : Z muže , jehož tyto věci jsou , těhotná jsem . A při tom řekla : Pohleď , prosím , čí jsou tyto věci , pečetní prsten , halže a hůl tato ? Tedy pohleděv na to Juda , řekl : Spravedlivějšíť jest než já , poněvadž jsem nedal jí Sélovi synu svému . A více jí nepoznával . Stalo se pak , že když přišel čas porodu jejího , aj , bliženci v životě jejím . A když rodila , jeden z nich vyskytl ruku , kteroužto chytivši baba , uvázala na ni červenou nitku , řkuci : Ten vyjde prvé . Když pak vtáhl ruku svou zase , hle , vyšel bratr jeho . I řekla : Jak jsi protrhl ? Tvéť jest protržení . I nazváno jest jméno jeho Fáres . A potom vyšel bratr jeho , kterýž měl na ruce nitku červenou . I nazváno jest jméno jeho Zára . Jozef pak doveden byl do Egypta ; a koupil ho Putifar , dvořenin Faraonův , nejvyšší nad drabanty , muž Egyptský , od Izmaelitských , kteříž ho tam dovedli . Byl pak Hospodin s Jozefem , a všecko se mu šťastně vedlo , a bydlil v domě pána svého toho Egyptského . A viděl pán jeho , že Hospodin byl s ním , a že všecko , což činil , Hospodin k prospěchu přivedl v rukou jeho . Tedy nalezl Jozef milost před očima jeho , a sloužil mu . I představil ho domu svému , a všecko , což měl , dal v ruku jeho . A hned , jakž ustanovil ho nad domem svým , a nade vším , což měl , požehnal Hospodin domu Egyptského toho pro Jozefa . A bylo požehnání Hospodinovo na všech věcech , kteréž měl doma i na poli . Všech tedy věcí , kteréž měl , zanechal v rukou Jozefových ; aniž o čem , tak jako on , věděl , jediné o chlebě , kterýž jedl . Byl pak Jozef ušlechtilé postavy a krásného vzezření . I stalo se potom , že vzhlédala žena pána jeho očima svýma na Jozefa , a řekla : Spi se mnou . Kterýžto odpíraje , řekl ženě pána svého : Aj , pán můj neví tak jako já , co jest v domě , a všecko , což má , dal v ruce mé . Není žádného přednějšího nade mne v domě tomto , aniž co vyňal z správy mé , kromě tebe , jelikož jsi ty manželka jeho . Jak bych tedy učinil takovou nešlechetnost , a hřešil i proti Bohu ? A když mluvila ona Jozefovi den po dni , nepovolil jí , aby spal s ní , ani aby býval s ní . Tedy dne jednoho , když přišel do domu k práci své , a nebylo tu žádného z domácích v domě , Chytila jej ona za roucho jeho , řkuci : Lež se mnou . On pak nechav roucha svého v rukou jejích , utekl , a vyšel ven . A ona viduci , že nechal roucha svého v rukou jejích a vyběhl ven , Svolala domácí své , a řekla k nim takto : Pohleďte , přivedl nám muže Hebrejského , kterýž by měl posměch z nás ; nebo přišel ke mně , aby ležel se mnou ; i křičela jsem hlasem velikým . A když uslyšel , že jsem hlasu svého pozdvihla a křičela , nechav roucha svého u mne , utekl a vyšel ven . Tedy schovala roucho jeho u sebe , až přišel pán jeho do domu svého . K němuž mluvila v tato slova , řkuci : Přišel ke mně služebník ten Hebrejský , kteréhožs přivedl nám , aby mi lehkost učinil . A když jsem hlasu svého pozdvihla a křičela , tedy nechal roucha svého u mne , a utekl ven . I stalo se , že , když uslyšel pán jeho slova ženy své , kteráž mluvila mu , pravěci : Tak mi učinil služebník tvůj , rozhněval se velmi . Protož vzal ho pán jeho , a dal jej do věže žalářné , v to místo , kdež vězňové královští seděli ; i byl tam v žaláři . Byl pak Hospodin s Jozefem , a naklonil se k němu milosrdenstvím ; a dal jemu milost u vládaře nad žalářem . I dal vládař žaláře v moc Jozefovi všecky vězně , kteříž byli v věži žalářné ; a cožkoli tam činiti měli , on to spravoval . Aniž vládař žaláře k čemu dohlídal , což jemu svěřil ; proto že Hospodin byl s ním , a což on činil , Hospodin tomu prospěch dával . Stalo se potom , že šeňkýř krále Egyptského a pekař provinili proti pánu svému , králi Egyptskému . I rozhněval se Farao na oba úředníky své , na vládaře nad šeňkýři , a na vládaře nad pekaři . A dal je do vězení v domě nejvyššího nad drabanty , do věže žalářné , v místo , v němž Jozef vězněm byl . I postavil jim nejvyšší nad drabanty Jozefa k službě ; a byli drahně dní u vězení . I měli sen oba dva , každý z nich sen svůj noci jedné , každý podlé vyložení sna svého , šeňkýř i pekař krále Egyptského , kteříž seděli v věži . Tedy přišel k nim Jozef ráno , a hleděl na ně ; a aj , byli smutní . I optal se těch úředníků Faraonových , kteříž s ním byli v vězení v domě pána jeho , řka : Proč jsou dnes tváři vaše smutnější ? Kteřížto odpověděli jemu : Měli jsme sen , a nemáme , kdo by jej vyložil . I řekl jim Jozef : Zdaliž Boží nejsou výkladové ? Pravte mi medle . Tedy správce nad šeňkýři vypravoval sen svůj Jozefovi , a řekl jemu : Zdálo se mi ve snách , že jsem viděl před sebou vinný kmen , A na tom kmenu tři ratolesti ; a ten kmen jako by pupence pouštěl , a vycházel květ jeho , až k sezrání přišli hroznové jeho . A já maje koflík Faraonův v ruce své , bral jsem hrozny , a vytlačoval je do koflíka Faraonova , a podával jsem koflíka Faraonovi do rukou . I řekl jemu Jozef : Toto jest vyložení jeho : Ti tři révové jsou tři dnové . Po třech dnech povýší Farao hlavy tvé , a k úřadu tvému tě navrátí ; i budeš podávati koflíka Faraonova do ruky jeho podlé obyčeje prvního , když jsi byl šeňkýřem jeho . Ale mějž mne v své paměti , kdyžť se dobře povede ; a učiň , prosím , se mnou to milosrdenství , abys zmínku učinil o mně před Faraonem , a vysvobodil mne z domu tohoto . Nebo kradmo jsem vzat z země Židovské ; a zde jsem ničeho neučinil , pročež by mne do tohoto vězení dali . Vida pak správce nad pekaři , že dobře vyložil , řekl Jozefovi : Mně také zdálo se ve snách , ano tři košové pletení na hlavě mé . A v koši vrchním byli všelijací pokrmové Faraonovi dílem pekařským strojení , a ptáci jedli je z koše nad hlavou mou . I odpověděl Jozef a řekl : Toto jest vyložení jeho : Tři košové jsou tři dnové . Po třech dnech odejme tobě Farao hlavu tvou , a oběsí tě na dřevě ; i budou jísti ptáci maso tvé s tebe . Tedy stalo se v den třetí , v den pamatný narození Faraonova , že učinil hody všechněm služebníkům svým ; i počítal hlavu vládaře nad šeňky , i hlavu vládaře nad pekaři , mezi služebníky svými . A navrátil nejvyššího nad šeňky k místu jeho , aby podával koflíku Faraonovi do ruky . Vládaře pak nad pekaři oběsil , tak jakž jim byl sen vyložil Jozef . A nezpomenul správce nad šeňky na Jozefa , ale zapomenul na něj . Stalo se pak po dvou letech , měl Farao sen . Zdálo mu se , že stál nad potokem . A aj , z toho potoku vycházelo sedm krav , pěkných na pohledění a tlustých , kteréžto pásly se na mokřinách . A aj , sedm krav jiných vycházelo za nimi z potoku , šeredných na pohledění a hubených , kteréžto stály podlé oněch krav při břehu potoka . A ty krávy na pohledění šeredné a hubené sežraly oněch sedm krav na pohledění pěkných a tlustých . I procítil Farao . A když usnul zase , zdálo se jemu podruhé . A aj , sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho , plných a pěkných . A aj , sedm klasů tenkých a východním větrem usvadlých vzcházelo za nimi . A ti klasové tencí pohltili sedm oněch klasů zdařilých a plných . I procítiv Farao , a aj , byl sen . Když pak bylo ráno , zkormoucena byla mysl jeho ; a poslav , svolal všecky hadače Egyptské , a všecky mudrce jejich . I vypravoval jim Farao sny své ; a nebylo žádného , kdo by je vyložil Faraonovi . Tedy mluvil nejvyšší šeňk Faraonovi takto : Na provinění své rozpomínám se dnes . Farao rozhněvav se na služebníky své , dal mne byl do vězení v domě nejvyššího nad drabanty , mne a správce nad pekaři . Měli jsme pak sen jedné noci , on i já , jeden každý podlé vyložení snu svého . A byl tam s námi mládenec Hebrejský , služebník nejvyššího nad drabanty , jemuž když jsme vypravovali , vykládal nám sny naše ; jednomu každému podlé snu jeho vykládal . A stalo se , že jakž vykládal nám , tak bylo : Já jsem navrácen k úřadu svému , a on oběšen . Tedy poslav Farao , povolal Jozefa , a rychle vypustili ho z žaláře . Kterýžto oholiv se , a změniv roucho své , přišel k Faraonovi . I řekl Farao Jozefovi : Měl jsem sen , a není , kdo by jej vyložil ; o tobě pak slyšel jsem to , že když uslyšíš sen , umíš jej vyložiti . Odpověděl Jozef Faraonovi , řka : Není to má věc ; Bůh oznámí šťastné věci Faraonovi . Tedy řekl Farao Jozefovi : Zdálo mi se ve snách , že jsem stál na břehu potoka . A aj , z potoka toho vystupovalo sedm krav tlustých a pěkných , kteréžto pásly se na mokřinách . A aj , sedm jiných krav vystupovalo za nimi churavých a šeredných velmi a hubených ; neviděl jsem tak šeredných ve vší zemi Egyptské . A sežraly krávy ty hubené a šeredné sedm krav prvnějších tlustých . A ač dostaly se do břicha jejich , však nebylo znáti , by se dostaly v střeva jejich ; nebo na pohledění byly mrzké , jako i před tím . I procítil jsem . Viděl jsem také ve snách , ano sedm klasů vyrostlo z stébla jednoho plných a pěkných . A aj , sedm klasů drobných , tenkých a východním větrem usvadlých vycházelo za nimi . I pohltili klasové ti drobní sedm klasů pěkných . Což když jsem vypravoval hadačům , nebyl , kdo by mi vyložil . Odpověděl Jozef Faraonovi : Sen Faraonův jednostejný jest . Což Bůh činiti bude , to ukázal Faraonovi . Sedm krav pěkných jest sedm let , a sedm klasů pěkných tolikéž jest sedm let ; sen jest jednostejný . Sedm pak hubených krav a šeredných , vystupujících za nimi , sedm let jest ; a sedm klasů drobných a větrem východním usvadlých bude sedm let hladu . Toť jest , což jsem mluvil Faraonovi : Což Bůh činiti bude , ukazuje Faraonovi . Aj , sedm let nastane , v nichž hojnost veliká bude ve vší zemi Egyptské . A po nich nastane sedm let hladu , v nichž v zapomenutí přijde všecka ta hojnost v zemi Egyptské ; a zhubí hlad zemi . Aniž poznána bude hojnost ta v zemi , pro hlad , kterýž přijde potom ; nebo velmi veliký bude . Že pak opětován jest sen Faraonovi podvakrát , znamená , že jistá věc jest od Boha , a že tím spíše Bůh vykoná to . Protož nyní ať vyhledá Farao muže opatrného a moudrého , kteréhož by ustanovil nad zemí Egyptskou . To ať učiní Farao , a postaví úředníky nad zemí , a béře pátý díl z úrod země Egyptské , po sedm let hojných . Ať shromáždí všeliké potravy těch úrodných let nastávajících , a sklidí obilí k ruce Faraonovi ; a potravy v městech ať se chovají pilně . A budou pokrmové ti za poklad zemi této k sedmi letům hladu , kteráž budou v zemi Egyptské , aby nebyla zkažena země tato hladem . I líbila se řeč ta Faraonovi i všechněm služebníkům jeho . Tedy řekl Farao služebníkům svým : Najdeme-liž podobného tomuto muži , v němž by byl Duch Boží ? Jozefovi pak řekl : Poněvadž Bůh dal znáti tobě všecko toto , neníť žádného tak rozumného a moudrého , jako ty jsi . Ty budeš nad domem mým , a líbati bude tvář tvou všecken lid můj ; stolicí toliko královskou vyšší nad tebe budu . Řekl také Farao Jozefovi : Aj , ustanovil jsem tě nade vší zemi Egyptskou . A sňav Farao prsten svůj s ruky své , dal jej na ruku Jozefovu , a oblékl ho v roucho kmentové , a vložil zlatý řetěz na hrdlo jeho . A dal ho voziti na svém druhém voze , a volali před ním : Klanějte se ! I ustanovil ho nade vší zemi Egyptskou . A řekl Farao Jozefovi : Já jsem Farao , a bez dopuštění tvého nepozdvihne žádný ruky své ani nohy své ve vší zemi Egyptské . A dal Farao jméno Jozefovi Safenat Paneach , a dal mu Asenat dceru Putifera , knížete On , za manželku . I vyšel Jozef na zemi Egyptskou . ( Jozef pak byl ve třidcíti letech , když stál před Faraonem králem Egyptským . ) A vyšed od tváři Faraonovy , projel všecku zemi Egyptskou . A vydala země po sedm let úrodných obilí hojnost . I nahromáždil všelijakých potrav v těch sedmi letech hojných v zemi Egyptské , a složil potravu tu v městech ; úrody polní jednoho každého města , kteréž byly okolo něho , složil v něm . A tak nahromáždil Jozef obilí velmi mnoho , jako jest písku mořského , tak že přestali počítati ; nebo mu nebylo počtu . Jozefovi pak narodili se dva synové , prvé než přišel rok hladu , kteréž mu porodila Asenat , dcera Putifera , knížete On . A nazval Jozef jméno prvorozeného Manasses , řka : Nebo způsobil to Bůh , abych zapomenul na všecky práce své , a na všecken dům otce svého . Jméno pak druhého nazval Efraim , řka : Nebo dal mi Bůh zrůst v zemi trápení mého . Tedy pominulo sedm let hojných v zemi Egyptské ; A počalo sedm let hladu přicházeti , jakž byl předpověděl Jozef . I byl hlad po všech krajinách , ale po vší zemi Egyptské byl chléb . Potom také nedostatek trpěla všecka země Egyptská , a volal lid k Faraonovi o chléb . I řekl Farao všechněm Egyptským : Jděte k Jozefovi , což vám rozkáže , učiníte . A byl hlad na tváři vší země . Tedy otevřel Jozef všecky obilnice , v nichž obilí bylo , a prodával Egyptským ; nebo rozmohl se hlad v zemi Egyptské . A všickni obyvatelé země přicházeli do Egypta k Jozefovi , aby kupovali ; nebo rozmohl se byl hlad po vší zemi . Vida pak Jákob , že by potrava byla v Egyptě , řekl synům svým : Co hledíte jeden na druhého ? I mluvil jim : Aj , slyšel jsem , že mají potravu v Egyptě ; jděte tam , a kupte nám odtud , abychom živi byli a nezemřeli . Tedy šlo deset bratrů Jozefových , aby nakoupili obilí v Egyptě . Ale Beniamina , bratra Jozefova , neposlal Jákob s bratřími jeho , nebo řekl : Aby se mu tam něco zlého nepřihodilo . I šli synové Izraelovi spolu s jinými , aby kupovali ; nebo byl hlad v zemi Kananejské . Jozef pak byl nejvyšší správce v zemi té ; on prodával obilí všemu lidu země . Tedy přišli bratří Jozefovi , a skláněli se před ním tváří až k zemi . A uzřev Jozef bratří své , poznal je ; a ukázal se k nim jako cizí , a tvrdě mluvil k nim , řka jim : Odkud jste přišli ? I odpověděli : Z země Kananejské , abychom nakoupili potrav . Poznal , pravím , Jozef bratří své , ale oni nepoznali ho . Tedy zpomenul Jozef na sny , kteréž měl o nich , a řekl jim : Špehéři jste , a přišli jste , abyste shlédli nepevná místa země . Kteřížto odpověděli jemu : Nikoli , pane můj , ale služebníci tvoji přišli , aby nakoupili pokrmů . Všickni my synové jednoho muže jsme , upřímí jsme ; nikdyť jsou nebyli služebníci tvoji špehéři . Jimž zase řekl : Není tak , ale přišli jste , abyste shlédli nepevná místa země . Odpověděli oni : Dvanácte nás bratří služebníků tvých bylo , synů muže jednoho v zemi Kananejské ; a aj , nejmladší s otcem naším nyní jest doma , a jednoho není . I řekl jim Jozef : Toť jest , což jsem mluvil vám , když jsem řekl : Špehéři jste . Touto věcí zkušeni budete : Živť jest Farao , že nevyjdete odsud , až přijde sem bratr váš mladší . Vyšlete z sebe jednoho , ať vezma , přivede bratra vašeho ; vy pak u vězení zůstaňte , a zkušena budou vaše slova , pravdu-li jste mluvili . Pakli nic , živť jest Farao , že jste špehéři . Tedy dal je všecky spolu do vězení za tři dni . Třetího pak dne řekl jim Jozef : Toto učiňte , abyste živi byli ; neboť já se bojím Boha . Jste-li šlechetní muži , jeden bratr váš ať jest ukován v žaláři , v němž jste byli ; vy pak jděte , a odneste obilí k zapuzení hladu domů vašich . Bratra pak svého mladšího přivedete ke mně ; a pravdomluvná prokázána budou vaše slova , a nezemřete . Tedy učinili tak . I mluvil jeden k druhému : Jistě provinili jsme proti bratru svému . Nebo viděli jsme ssoužení duše jeho , když nás pokorně prosil , a nevyslyšeli jsme ho ; protož přišlo na nás ssoužení toto . Odpověděl pak jim Ruben , řka : Zdaliž jsem tehdy vám nepravil těmito slovy : Nehřešte proti pacholeti . Ale neposlechli jste ; pročež také krve jeho , hle , vyhledává se . A nevěděli oni , že by rozuměl Jozef ; nebo skrze tlumače mluvil jim . A odvrátiv se od nich , plakal . Potom navrátiv se k nim , mluvil s nimi , a vzav Simeona z nich , svázal ho před očima jejich . Přikázal pak Jozef , aby naplněni byli pytlové jejich obilím , a navráceny peníze jejich jednomu každému do pytle jeho , a aby dána jim byla potrava na cestu . I stalo se tak . A vloživše obilí svá na osly své , odešli odtud . A rozvázav jeden z nich pytel svůj , aby dal obrok oslu svému v hospodě , uzřel peníze své , kteréž byly na vrchu v pytli jeho . I řekl bratřím svým : Navráceny jsou mi peníze mé , a aj , jsou v pytli mém . Tedy užasli se , a předěšeni jsouce , mluvili jeden k druhému : Což nám to učinil Bůh ? Navrátivše se pak k Jákobovi otci svému do země Kananejské , vypravovali jemu všecko , co se jim přihodilo , pravíce : Muž ten , pán země , mluvil k nám tvrdě , a dal nás do vězení , jako špehéře země . A řekli jsme jemu : Upřímí jsme , nikdy jsme nebyli špehéři . Dvanácte bylo nás bratří , synů otce našeho , z nichž jednoho není , a mladší nyní jest s otcem naším v zemi Kananejské . I řekl nám muž ten , pán země té : Po tomto poznám , že upřímí jste : Bratra vašeho jednoho zanechte u mne , a obilí k zapuzení hladu od domů vašich vezmouce , odejděte . A přiveďte bratra svého mladšího ke mně , abych poznal , že nejste špehéři , ale upřímí ; tehdy bratra vašeho vrátím vám , a budete moci v zemi této obchod vésti . I stalo se , že , když vyprazdňovali pytle své , a aj , jeden každý měl uzlík peněz svých v pytli svém . Vidouce pak oni i otec jejich uzlíky peněz svých , báli se . I řekl jim Jákob otec jejich : Mne jste zbavili synů : Jozefa není , Simeona nemám , a Beniamina vezmete . Na mneť jsou se tyto všecky věci svalily . Tedy řekl Ruben otci svému těmito slovy : Dva syny mé zabí , jestliže ho nepřivedu zase k tobě ; poruč ho v ruce mé , a já zase přivedu ho k tobě . I řekl : Nesstoupíť syn můj s vámi . Nebo bratr jeho umřel , a on sám pozůstal ; a přihodilo-li by se mu co zlého na té cestě , kterouž půjdete , uvedli byste šediny mé s bolestí do hrobu . Byl pak hlad veliký v krajině té . I stalo se , když vytrávili obilí , kteréž přinesli z Egypta , že řekl k nim otec jejich : Jděte zase , a nakupte nám něco potravy . I mluvil k němu Juda těmito slovy : Velice se zařekl muž ten , řka : Neuzříte tváři mé , nebude-li bratr váš s vámi . Jestliže pošleš bratra našeho s námi , půjdeme a nakoupíme tobě potravy ; Pakli nepošleš , nepůjdeme . Nebo pověděl nám muž ten : Neuzříte tváři mé , nebude-li bratr váš s vámi . I řekl Izrael : Proč jste mi tak zle učinili , oznámivše muži tomu , že máte ještě bratra ? Odpověděli : Pilně vyptával se muž ten na nás , i na rod náš , mluvě : Jest-li živ ještě otec váš ? Máte-li bratra ? A dali jsme mu zprávu na ta slova . Zdaž jsme to jak věděti mohli , že dí : Přiveďte bratra svého ? I řekl Juda Izraelovi , otci svému : Pošli to pachole se mnou , a vstanouce , půjdeme , abychom živi byli , a nezemřeli , i my , i ty , i maličcí naši . Já slibuji za něj ; z ruky mé vyhledávej ho . Jestliže nepřivedu ho k tobě , a nepostavím ho před tebou , vinen budu hříchem tobě po všecky dny . A kdybychom byli neprodlévali , jistě již bychom se byli dvakrát vrátili . I řekl jim Izrael otec jejich : Jestližeť tak býti musí , učiňtež toto : Nabeřte nejvzácnějších užitků země do nádob svých , a doneste muži tomu dar , něco kadidla , a trochu strdi , a vonných věcí a mirry , daktylů a mandlů . Peníze také dvoje vezměte v ruce své , a peníze vložené na vrch do pytlů vašich zase doneste v rukou svých ; snad z omýlení to přišlo . Bratra svého také vezměte , a vstanouce , jděte zase k muži tomu . A Bůh silný všemohoucí dejž vám najíti milost před mužem tím , ať propustí vám onoho bratra vašeho i tohoto Beniamina . Jáť pak zbaven jsa synů , jako osiřelý budu . Tedy vzali muži ti dar ten , a dvoje peníze vzali v ruce své , a Beniamina ; a vstavše , sstoupili do Egypta , a postavili se před Jozefem . Vida pak Jozef Beniamina s nimi , řekl tomu , kterýž spravoval dům jeho : Uveď tyto muže do domu , a zabí hovado a připrav ; nebo se mnou jísti budou muži ti o poledni . I učinil muž ten , jakž rozkázal Jozef , a uvedl ty lidi do domu Jozefova . Báli se pak muži ti , když uvedeni byli do domu Jozefova , a řekli : Pro ty peníze , kteréž prvé vloženy byly do pytlů našich , sem uvedeni jsme , aby obvině , obořil se na nás , a vzal nás za služebníky i osly naše . A přistoupivše k muži tomu , kterýž spravoval v domě Jozefově , mluvili k němu ve dveřích domu , A řekli : Slyš mne , pane můj . Přišli jsme byli ponejprvé kupovati potrav . I přihodilo se , když jsme do hospody přišli , a rozvazovali pytle své , a aj , peníze jednoho každého byly svrchu v pytli jeho , peníze naše podlé váhy své ; a přinesli jsme je zase v rukou svých . Jiné také peníze přinesli jsme v rukou svých , abychom nakoupili potravy ; nevíme , kdo jest zase vložil peníze naše do pytlů našich . A on odpověděl : Mějte o to pokoj , nebojte se . Bůh váš , a Bůh otce vašeho dal vám poklad do pytlů vašich ; penízeť jsem vaše já přijal . I vyvedl k nim Simeona . Uved tedy muž ten lidi ty do domu Jozefova , dal jim vody , aby umyli nohy své , dal také obrok oslům jejich . Mezi tím připravili dar ten , dokudž nepřišel Jozef v poledne ; nebo slyšeli , že by tu měli jísti chléb . Tedy přišel Jozef domů . I přinesli mu dar , kterýž měli v rukou svých , a klaněli se jemu až k zemi . I ptal se jich , jak se mají , a řekl : Zdráv-liž jest otec váš starý , o němž jste pravili ? Živ-li jest ještě ? Kteřížto odpověděli : Zdráv jest služebník tvůj otec náš , a ještě živ jest . A sklánějíce hlavy , poklonu mu činili . Pozdvih pak očí svých , viděl Beniamina bratra svého , syna matky své , a řekl : Tento-li jest bratr váš mladší , o němž jste mi pravili ? I řekl : Učiniž Bůh milost s tebou , synu můj ! Tedy pospíšil Jozef , ( nebo pohnula se střeva jeho nad bratrem jeho , ) a hledal , kde by mohl plakati ; a všed do pokoje , plakal tam . Potom umyv tvář svou , vyšel zase , a zdržoval se , a řekl : Klaďte chléb . I kladli jemu zvláště , a jim obzvláště , Egyptským také , kteříž s ním jídali , obzvláštně ; nebo nemohou Egyptští jísti s Židy chleba , proto že to ohavnost jest Egyptským . Tedy seděli proti němu , prvorozený podlé prvorozenství svého , a mladší podlé mladšího věku svého . I divili se muži ti vespolek . A bera jídlo před sebou , podával jim ; Beniaminovi pak dostalo se pětkrát více než jiným . I hodovali a hojně se s ním napili . Rozkázal pak tomu , kterýž spravoval dům jeho , řka : Naplň pytle mužů těch potravou , co by jen unésti mohli ; a peníze každého polož zas do pytle jeho na vrch . A koflík můj , koflík stříbrný , vlož na vrch do pytle mladšího s penězi jeho za obilí . I učinil podlé řeči Jozefovy , kterouž mluvil . Ráno pak propuštěni jsou ti muži , oni i oslové jejich . A když vyšli z města , a nedaleko ještě byli , řekl Jozef správci domu svého : Vstaň , hoň muže ty , a dohoně se jich , mluv k nim : Pročež jste se odplatili zlým za dobré ? Zdaliž to není ten koflík , z kteréhož píjí pán můj ? A z tohoť on jistým zkušením pozná , jací jste vy . Zle jste učinili , co jste učinili . Tedy dohoniv se jich , mluvil jim slova ta . Kteřížto odpověděli jemu : Proč mluví pán můj taková slova ? Odstup od služebníků tvých , aby co takového učinili . A my ty peníze , kteréž jsme našli na vrchu v pytlích svých , přinesli jsme tobě zase z země Kananejské ; jakž bychom tedy krásti měli z domu pána tvého stříbro neb zlato ? U koho z služebníků tvých nalezeno bude , nechžť umře ten ; a my také budeme pána tvého služebníci . I řekl : Nu dobře , nechť jest podlé řeči vaší . U koho se nalezne , ten bude mým služebníkem , a vy budete bez viny . Protož rychle každý složil pytel svůj na zem , a rozvázal každý pytel svůj . I přehledával , od staršího počal , a na mladším přestal ; i nalezen jest koflík v pytli Beniaminovu . Tedy oni roztrhše roucha svá , vložil každý břímě na osla svého , a vrátili se do města . I přišel Juda s bratřími svými do domu Jozefova , ( on pak ještě tam byl , ) a padli před ním na zemi . I dí jim Jozef : Jakýž jest to skutek , který jste učinili ? Zdaž nevíte , že takový muž , jako jsem já , umí poznati ? Tedy řekl Juda : Což díme pánu svému ? co mluviti budeme ? a čím se ospravedlníme ? Bůhť jest našel nepravost služebníků tvých . Aj , služebníci jsme pána svého , i my i ten , u něhož nalezen jest koflík . Odpověděl Jozef : Odstup ode mne , abych to učinil . Muž , u něhož nalezen jest koflík , ten bude mým služebníkem ; vy pak jděte u pokoji k otci svému . I přistoupil k němu Juda a řekl : Slyš mne , pane můj . Prosím , nechažť promluví služebník tvůj slovo v uši pána svého , a nehněvej se na služebníka svého ; nebo jsi ty jako sám Farao . Pán můj ptal se služebníků svých , řka : Máte-li otce , neb bratra ? A odpověděli jsme pánu mému : Máme otce starého , a pachole v starosti jeho zplozené malé , jehož bratr umřel , a on sám pozůstal po mateři své , a otec jeho miluje jej . I řekl jsi služebníkům svým : Přiveďte ho ke mně , a pohledím na něj . A řekli jsme pánu mému : Nemůžeť pachole opustiti otce svého ; nebo opustí-li otce svého , on umře . Ty pak řekl jsi služebníkům svým : Nepřijde-li bratr váš mladší s vámi , nepokoušejte se více viděti tváři mé . I stalo se , když jsme se vrátili k služebníku tvému , otci mému , a jemu vypravovali slova pána svého , Že řekl otec náš : Jděte zase , nakupte nám něco potravy . Odpověděli jsme : Nemůžeme jíti , než bude-li bratr náš mladší s námi , tedy půjdeme ; nebo bychom nemohli viděti tváři toho muže , nebyl-li by bratr náš nejmladší s námi . I řekl nám služebník tvůj , otec můj : Vy víte , že dva toliko syny porodila mi žena má . A vyšel jeden ode mne , o němž jsem pravil : Jistě roztrhán jest , a neviděl jsem ho dosavad . Vezmete-li i tohoto ode mne , a přišlo by na něj něco zlého , tedy uvedete šediny mé s trápením do hrobu . Tak tedy , když přijdu k služebníku tvému , otci svému , a pacholete nebude s námi , ( ješto duše jeho spojena jest s duší tohoto ) : Přijde na to , když uzří , že pacholete není , umře ; a uvedou služebníci tvoji šediny služebníka tvého , otce svého , s žalostí do hrobu . Nebo služebník tvůj slíbil za pachole , abych je vzal od otce svého , řka : Jestliže ho nepřivedu zase k tobě , tedy vinen budu hříchem otci mému po všecky dny . Protož nyní nechť zůstane , prosím , služebník tvůj místo pacholete tohoto za služebníka pánu svému , a pachole ať vstoupí s bratry svými . Nebo jak bych já vstoupil k otci svému , kdyby tohoto pacholete nebylo se mnou ? Leč bych chtěl viděti trápení , kteréž by přišlo na otce mého . Jozef pak nemoha se déle zdržeti , přede všemi přístojícími zvolal : Kažte všechněm ven ! I nezůstal žádný s nimi , když se známil Jozef s bratřími svými . Potom pozdvihl hlasu svého s pláčem ; a slyšeli to Egyptští , slyšel také dům Faraonův . I řekl Jozef bratřím svým : Já jsem Jozef . Ještě-li jest živ otec můj ? A nemohli mu odpovědíti bratří jeho ; nebo se ho velmi ulekli . Tedy řekl Jozef bratřím svým : Přistuptež medle ke mně . I přistoupili . A řekl : Já jsem Jozef bratr váš , kteréhož jste prodali do Egypta . Protož nyní nermuťte se , a neztěžujte sobě toho , že jste mne sem prodali ; nebo pro zachování života vašeho poslal mne Bůh před vámi . Nebo dvě létě již hlad jest v zemi , a ještě pět let přijde , v nichž nebudou orati , ani žíti . Poslal mne , pravím , Bůh před vámi , pro zachování vás ostatků na zemi , a pro zachování životů vašich vysvobozením velikým . Tak tedy ne vy jste mne poslali sem , ale Bůh , kterýž mne dal za otce Faraonovi , a za pána všemu domu jeho , a panovníka po vší zemi Egyptské . Pospěšte a vstupte k otci mému , a rcete jemu : Toto praví syn tvůj Jozef : Učinil mne Bůh pánem všeho Egypta ; přijdiž ke mně , neprodlévej . A bydliti budeš v zemi Gesen ; a budeš blízko mne , ty i synové tvoji , i vnukové tvoji , stáda tvá , a volové tvoji , a cožkoli máš . A budu tě chovati tam , ( nebo ještě pět let hlad bude ) , abys snad pro hlad nezahynul , ty i dům tvůj , a cožkoli máš . A aj , oči vaše vidí , i oči bratra mého Beniamina , že ústa má mluví vám . Povíte také otci mému o vší slávě mé v Egyptě , a což jste koli viděli ; pospěštež tedy , a přiveďte otce mého sem . Tedy padl na šíji Beniamina bratra svého , a plakal ; Beniamin také plakal na šíji jeho . A políbiv všech bratří svých , plakal nad nimi ; a potom mluvili bratří jeho s ním . Slyšána pak jest v domě Faraonově pověst tato : Přišli bratří Jozefovi . I bylo to velmi vděčné Faraonovi i všechněm služebníkům jeho . A řekl Farao Jozefovi : Rci bratřím svým : Toto učiňte : Naložíce na hovada svá , jděte , a navraťte se do země Kananejské . A vezmouce otce svého a čeládky své , přiďte ke mně , a dám vám dobré místo v zemi Egyptské , a jísti budete tuk země této . Ty pak rozkaž jim : Toto učiňte : Vezměte sobě z země Egyptské vozy pro děti a ženy své , a vezměte otce svého , a přiďte . Aniž se ohlédejte na nábytky své ; nebo nejlepší místo ve vší zemi Egyptské vaše bude . I učinili tak synové Izraelovi . A dal jim Jozef vozy podlé rozkázaní Faraonova ; dal také jim pokrmy na cestu . Všechněm jim dal , každému dvoje šaty ; ale Beniaminovi dal tři sta stříbrných , a patery šaty jiné a jiné . Otci pak svému poslal tyto věci : Deset oslů , kteříž nesli z nejlepších věcí Egyptských , a deset oslic , kteréž nesly obilí , a chléb a pokrmy otci jeho na cestu . A propouštěje bratří své , aby odešli , řekl jim : Nevaďtež se na cestě . Tedy brali se z Egypta , a přišli do země Kananejské k Jákobovi otci svému . A zvěstovali jemu , řkouce : Jozef ještě živ jest , ano i panuje ve vší zemi Egyptské . I omdlelo srdce jeho ; nebo slyšev to nevěřil jim . Tedy vypravovali jemu všecka slova Jozefova , kteráž mluvil jim ; a vida vozy , kteréž poslal Jozef pro něho , okřál duch Jákoba otce jejich . I řekl Izrael : Dostiť jest , když ještě syn můj živ jest ; půjdu a uzřím ho , prvé než umru . Tedy bral se Izrael se vším , což měl ; a přišed do Bersabé , obětoval oběti Bohu otce svého Izáka . I mluvil Bůh Izraelovi u vidění nočním , řka : Jákobe , Jákobe ! Kterýžto odpověděl : Aj , teď jsem . I řekl : Já jsem ten Bůh silný , Bůh otce tvého . Neboj se sstoupiti do Egypta , nebo v národ veliký tam tebe učiním . Já sstoupím s tebou do Egypta , a já tě také i zase přivedu ; a Jozef položí ruku svou na oči tvé . Vstal tedy Jákob z Bersabé ; a synové Izraelovi vzali Jákoba otce svého , a děti své s ženami svými na vozy , kteréž poslal pro něho Farao . Pobrali také dobytek svůj , a zboží své , kteréhož nabyli v zemi Kananejské ; a přišli do Egypta , Jákob i všecko símě jeho s ním . Syny i vnuky , dcery i vnučky své , a všecku rodinu svou uvedl s sebou do Egypta . A tato jsou jména synů Izraelových , kteříž vešli do Egypta : Jákob a synové jeho . Prvorozený Jákobův Ruben . A synové Rubenovi : Enoch , Fallu , Ezron a Charmi . Synové pak Simeonovi : Jamuel , Jamin , Ahod , Jachin , Sohar a Saul , syn jedné ženy Kananejské . Synové Léví : Gerson , Kahat a Merari . Synové Judovi : Her , Onan , Séla , Fáres a Zára . ( Ale umřel Her a Onan v zemi Kananejské . ) Fáres pak měl syny : Ezrona a Hamule . Synové Izacharovi : Tola , Fua , Job a Simron . A synové Zabulonovi : Sared , Elon a Jahelel . Tiť jsou synové Líe , kteréž porodila Jákobovi v Pádan Syrské , a Dínu , dceru jeho . Všech duší synů i dcer jeho bylo třidceti a tři . Synové Gád : Sefon , Aggi , Suni , Esebon , Heri , Arodi a Areli . Synové Asser : Jemna , Jesua , Jesui , Beria , a Serach sestra jejich . Synové pak Beriovi : Heber a Melchiel . To jsou synové Zelfy , kterouž Lában dal Líe dceři své ; a ty porodila Jákobovi , šestnácte duší . Synové pak Ráchel , manželky Jákobovy : Jozef a Beniamin . A Jozefovi narodili se v zemi Egyptské z Asenat , dcery Putifera knížete On , Manasses a Efraim . Ale synové Beniaminovi : Béla , Becher , Asbel , Gera , Náman , Echi , Roz , Mufim , Chuppim a Ared . Tiť jsou synové Ráchel , kteréž porodila Jákobovi ; všech duší čtrnáct . A syn Danův : Chusim . Synové pak Neftalím : Jaziel , Guni , Jezer a Sallem . Ti jsou synové Bály , kterouž Lában dal Ráchel dceři své , a ty porodila Jákobovi ; všech duší sedm . Všech duší , kteréž vešly s Jákobem do Egypta , což jich pošlo z bedr jeho , kromě žen synů Jákobových , všech duší bylo šedesáte a šest . K tomu synové Jozefovi , kteříž se jemu narodili v Egyptě , dva . A tak všech duší domu Jákobova , kteréž vešly do Egypta , bylo sedmdesáte . Poslal pak Judu napřed k Jozefovi , aby oznámil jemu prvé , než přišel do Gesen . A tak přišli do země Gesen . Jozef pak zapřáh do svého vozu , vyjel vstříc Izraelovi otci svému do Gesen ; a jakž ho Jákob uzřel , padl na jeho šíji , a plakal dlouho na šíji jeho . I řekl Izrael Jozefovi : Nechť již umru , když jsem viděl tvář tvou ; nebo ty ještě jsi živ . Jozef pak řekl bratřím svým a domu otce svého : Pojedu a zvěstuji Faraonovi , a dím jemu : Bratří moji a dům otce mého , kteříž bydlili v zemi Kananejské , přišli ke mně . Ale jsou pastýři stáda , nebo s dobytkem se obírají ; protož ovce své a voly , i cožkoli mají , přihnali . A když by povolal vás Farao , a řekl : Jaký jest obchod váš ? Odpovíte : Dobytkem se živili služebníci tvoji od mladosti své až do této chvíle , i my i otcové naši ; abyste bydlili v zemi Gesen ; nebo v mrzkosti mají Egyptští všecky pastýře stáda . A protož přišed Jozef , oznámil Faraonovi , a řekl : Otec můj a bratří moji , s drobným i větším dobytkem svým i se vším , což mají , přišli z země Kananejské , a aj , jsou v zemi Gesen . A vzav z počtu bratří svých pět mužů , postavil je před Faraonem . I řekl Farao bratřím jeho : Jaký jest obchod váš ? Kteřížto odpověděli Faraonovi : Pastýři ovcí jsou služebníci tvoji , i my , i otcové naši . Řekli ještě Faraonovi : Abychom pohostinu byli v zemi této , přišli jsme ; nebo není pastvy dobytku , kterýž mají služebníci tvoji , nebo hlad veliký jest v zemi Kananejské ; protož nyní prosíme , nechať bydlí služebníci tvoji v zemi Gesen . I mluvil Farao Jozefovi , řka : Otec tvůj a bratří tvoji přišli k tobě . Země Egyptská před tebou jest ; v nejlepším kraji země této osaď otce svého a bratří své , nechť bydlí v zemi Gesen . A srozumíš-li , že jsou mezi nimi muži rozšafní , ustanovíš je úředníky nad dobytkem , kterýž mám . Uvedl také Jozef Jákoba otce svého , a postavil ho před Faraonem ; a pozdravil Jákob Faraona . Tedy řekl Farao k Jákobovi : Kolik jest let života tvého ? Odpověděl Jákob Faraonovi : Dnů let putování mého sto a třidceti let jest ; nemnozí a zlí byli dnové let života mého , a nedošli dnů let života otců mých , v nichž živi byli . A požehnav Jákob Faraona , vyšel od něho . I osadil Jozef otce svého a bratří své , a dal jim vládařství v zemi Egyptské v kraji výborném , v zemi Ramesses , jakž rozkázal Farao . A opatroval Jozef otce svého , a bratří své , a všecken dům jeho chlebem , až do nejmenších . A chleba nebylo ve vší zemi ; nebo veliký hlad byl velmi , a trápení veliké bylo na zemi Egyptské a zemi Kananejské od hladu . Shromáždil pak Jozef všecky peníze , což jich nalezeno v zemi Egyptské a v zemi Kananejské , za potravy , kteréž kupovali ; a vnesl Jozef peníze do domu Faraonova . A když utratili peníze z země Egyptské a z země Kananejské , přicházeli všickni Egyptští k Jozefovi , řkouce : Dej nám chleba ; nebo proč mříti máme před tebou pro nedostatek peněz ? I řekl Jozef : Dejte dobytky své , a dám vám chleba za dobytky vaše , poněvadž se vám peněz nedostává . Tedy přivedli dobytky své k Jozefovi ; i dal jim Jozef potrav za koně a za stáda ovcí , a za stáda volů i za osly ; a přechoval je chlebem , za všecky dobytky jejich , toho roku . A po roce tom přišli k němu léta druhého , a řekli mu : Nebudeme tajiti před pánem svým , že jsme všecky peníze utratili , i stáda dobytků jsou u pána našeho ; nezůstávají nám před pánem naším kromě těla naše a dědiny naše . I proč máme mříti před očima tvýma ? I my i rolí naše hyne . Kup nás i rolí naši za chléb , a budeme my i rolí naše ve službě Faraonovi ; a dej nám semena , abychom živi byli a nezemřeli , a rolí aby nespustla . Tedy koupil Jozef všecku zemi Egyptskou Faraonovi ; nebo prodali Egyptští jeden každý pole své , proto že se rozmohl mezi nimi hlad . I dostala se země Faraonovi . Lid pak převedl do měst , od jednoho pomezí Egyptského až do druhého . Rolí toliko kněžských nekoupil . Nebo kněží uloženou potravu měli od Faraona , a jedli z uložených pokrmů svých , kteréž dával jim Farao ; protož neprodali rolí svých . I řekl Jozef lidu : Aj , koupil jsem vás dnes i rolí vaše Faraonovi ; teď máte semeno , osívejtež tedy ji . A když se urodí , dáte pátý díl Faraonovi , a čtyři díly zůstavíte sobě k semenu a ku pokrmu svému a těm , kteříž jsou v domích vašich , i ku pokrmu dítkám svým . Tedy řekli : Zachoval jsi životy naše . Nechať nalezneme milost v očích pána svého , a budeme služebníci Faraonovi . I ustanovil to Jozef za právo až do tohoto dne , po vší zemi Egyptské , aby dáván byl Faraonovi pátý díl ; toliko samy rolí kněžské nebyly Faraonovy . A tak bydlil Izrael v zemi Egyptské v krajině Gesen ; a osadili se v ní , a rozplodili se , a rozmnoženi jsou velmi . Živ pak byl Jákob v zemi Egyptské sedmnácte let ; a bylo dnů Jákobových , a let života jeho , sto čtyřidceti sedm let . I přiblížili se dnové Izraelovi , aby umřel . A povolav syna svého Jozefa , řekl jemu : Jestliže jsem nalezl milost v očích tvých , vlož , prosím , ruku svou pod bedro mé , a učiň se mnou milosrdenství a pravdu . Prosím , nepochovávej mne v Egyptě . Když spáti budu s otci svými , vyneseš mne z Egypta , a pochováš mne v hrobě jejich . Tedy řekl jemu : Já učiním podlé slova tvého . I řekl Jákob : Přisáhni mi . Tedy přisáhl jemu . I sklonil se Izrael k hlavám lůže . Stalo se pak potom , že povědíno jest Jozefovi : Aj , otec tvůj nemocen jest . I vzal s sebou dva syny své , Manasse a Efraima . Tedy oznámeno jest Jákobovi a povědíno : Aj , syn tvůj Jozef přišel k tobě . A posilniv se Izrael , usadil se na ložci a řekl Jozefovi : Bůh silný všemohoucí ukázav mi se v Lůza v zemi Kananejské , požehnal mi . A řekl ke mně : Aj , já rozplodím tě a rozmnožím tebe , a učiním tě v zástupy lidí ; dám také zemi tuto semeni tvému po tobě za dědictví věčné . Protož nyní , dva synové tvoji , kteřížť jsou se zrodili v zemi Egyptské , prvé než jsem přišel k tobě do Egypta , moji jsou ; Efraim a Manasses budou mi jako Ruben a Simeon . Ale děti , kteréž po těchto zplodíš , tvoji budou ; jménem bratří svých jmenováni budou v dědictvích svých . Nebo když jsem se vracel z Pádan , umřela mi Ráchel v zemi Kananejské na cestě , když již nedaleko bylo do Efraty ; a pochoval jsem ji tam u cesty k Efratě , jenž jest Betlém . Uzřev potom Izrael syny Jozefovy , řekl : Kdo jsou onino ? Odpověděl Jozef otci svému : Synové moji jsou , kteréž dal mi Bůh zde . I řekl : Přiveď je medle ke mně , a požehnám jim ( Oči pak Izraelovy mdlé byly pro starost , a nemohl dobře viděti . ) I přivedl je k němu , a on líbal a objímal je . I řekl Izrael Jozefovi : Nemyslilť jsem já , abych měl kdy viděti tvář tvou , a aj , dal mi Bůh , abych viděl i símě tvé . Tedy vzav je Jozef z klína jeho , sklonil se tváří až k zemi . A vzav oba , Efraima na pravou stranu sobě , Izraelovi pak na levou , a Manassesa na levou sobě , Izraelovi pak na pravou , postavil je před ním . Tedy vztáh Izrael pravici svou , vložil ji na hlavu Efraimovu , kterýž byl mladší , levici pak svou na hlavu Manassesovu , naschvál přeloživ ruce , ačkoli Manasses byl prvorozený . I požehnal Jozefovi , řka : Bůh , před jehož oblíčejem ustavičně chodili otcové moji Abraham a Izák , Bůh , kterýž mne spravoval po všecken život můj až do dne tohoto ; Anděl ten , kterýž vytrhl mne ze všeho zlého , požehnejž dítek těchto ; a ať slovou synové moji a synové otců mých Abrahama a Izáka ; a ať se jako hmyz rozmnoží u prostřed země . Vida pak Jozef , že vložil otec jeho ruku svou pravou na hlavu Efraimovu , nerád byl tomu . I zdvihl ruku otce svého , aby ji přenesl s hlavy Efraimovy na hlavu Manassesovu . A řekl jemu : Ne tak , otče můj ; nebo toto jest prvorozený , vložiž pravici svou na hlavu jeho . Ale nepovolil otec jeho , a řekl : Vím , synu můj , vím ; takéť i on bude v lid , a také i on vzroste ; však bratr jeho mladší více poroste než on , a símě jeho bude u veliké množství národů . I požehnal jim v ten den , řka : Skrze tebe požehnání bude dávati Izrael takto : Učiniž tobě Bůh jako Efraimovi a jako Manassesovi . I představil Efraima Manassesovi . Řekl také Izrael Jozefovi : Aj , já umírám , a budeť Bůh s vámi , a zase vás přivede do země otců vašich . Já pak dal jsem tobě jeden díl výš nad bratří tvé , kteréhož jsem mečem svým a lučištěm svým dosáhl z ruky Amorejského . Povolal pak Jákob synů svých , a řekl : Sejděte se , a oznámím vám , co se s vámi díti bude potomních dnů . Shromažďte se a slyšte synové Jákobovi , poslyšte Izraele otce svého . Ruben , prvorozený můj jsi ty , síla má , a počátek moci mé , vyvýšenost důstojenství a vyvýšenost síly . Prudce sběhneš jako voda . Nebudeš vyvýšen , proto že jsi vstoupil na lůže otce svého ; a jakž jsi poškvrnil postele mé , zmizelo vyvýšení tvé . Simeon a Léví bratří , nástrojové nepravosti jsou v příbytcích jejich . Do tajné rady jejich nevcházej duše má , k shromáždění jejich nepřipojuj se slávo má ; nebo v prchlivosti své zbili muže , a svévolně vyvrátili zed . Zlořečená prchlivost jejich , nebo neustupná ; i hněv jejich , nebo zatvrdilý jest . Rozdělím je v Jákobovi , a rozptýlím je v Izraeli . Judo , ty jsi , tebe chváliti budou bratří tvoji ; ruka tvá bude na šíji nepřátel tvých ; klaněti se budou tobě synové otce tvého . Lvíče Juda , z loupeže , synu můj , vrátil jsi se ; schýliv se , ležel jako lev a jako lvice ; kdo zbudí ho ? Nebude odjata berla od Judy , ani vydavatel zákona od noh jeho , dokudž nepřijde Sílo ; a k němu se shromáždí národové . Uváže k vinnému kmenu osle své , a k výbornému kmenu oslátko oslice své . Práti bude u víně roucho své , a v červeném víně oděv svůj . Červenějších očí bude nad víno , a zubů bělejších nad mléko . Zabulon bydliti bude na břehu mořském , a na přístavu lodí , a pomezí jeho až k Sidonu . Izachar osel silný , ležící mezi dvěma břemeny . A vida odpočinutí , že jest dobré , a zemi , že jest rozkošná , sehne rameno své k nošení , a dávati bude daně . Dan souditi bude lid svůj , jako jedno z pokolení Izraelských . Budeť Dan jako had podlé cesty , jako had rohatý podlé stezky , štípaje kopyta koně , aby spadl jezdec jeho zpět . Spasení tvého očekávám , ó Hospodine ! Gád , vojsko přemůže jej , však on svítězí potom . Asser , tučný bude pokrm jeho , a onť vydávati bude rozkoše královské . Neftalím jako laň vypuštěná , vydávaje výmluvnosti krásné . Ratolest rostoucí Jozef , ratolest rostoucí podlé studnice ; ratolesti vycházely nad zed . Ačkoli hořkostí naplnili jej , a stříleli na něj , a v tajné nenávisti měli ho střelci : Však zůstalo v síle lučiště jeho , a zsilila se ramena rukou jeho z rukou mocného Jákobova ; odkudž byl pastýř a kámen Izraelův ; Od silného Boha , jemuž sloužil otec tvůj , kterýž spomáhá tobě , a od všemohoucího , kterýž požehná tobě požehnáními nebeskými s hůry , požehnáními propasti ležící hluboko , požehnáním prsů a života . Požehnání otce tvého silnější budou nad požehnání předků mých , až k končinám pahrbků věčných ; budou nad hlavou Jozefovou , a na vrchu hlavy Nazarejského mezi bratřími jeho . Beniamin , vlk dravý , ráno bude jísti loupež , a večer rozdělí kořisti . Všech těchto pokolení Izraelských jest dvanácte ; a to jest , což mluvil jim otec jejich ; požehnal jim také , jednomu každému vedlé požehnání jeho požehnal . A poroučeje jim , řekl : Já připojen budu k lidu svému ; pochovejte mne s otci mými v jeskyni té , kteráž jest na poli Efrona Hetejského , V jeskyni , kteráž jest na poli Machpelah , jenž jest naproti Mamre v zemi Kananejské , kterouž koupil Abraham spolu s polem tím od Efrona Hetejského k dědičnému pohřbu . Tam pochovali Abrahama a Sáru ženu jeho ; tam pochovali Izáka a Rebeku ženu jeho ; tam také pochovali Líu . Koupeno pak bylo pole a jeskyně , kteráž na něm , od synů Het . A když přestal Jákob přikazovati synům svým , složil nohy své na ložci a umřel ; a připojen jest k lidu svému . Tedy padl Jozef na tvář otce svého , a plakal nad ním , líbaje ho . A poručil služebníkům svým lékařům , aby vonnými věcmi pomazali otce jeho . I pomazali lékaři vonnými věcmi Izraele . A vyplnilo se při něm čtyřidceti dní ; ( nebo tak vyplňují se dnové těch , kteříž mazáni bývají vonnými věcmi ) . I plakali ho Egyptští za sedmdesáte dní . Když pak dnové pláče toho pominuli , mluvil Jozef k domu Faraonovu , řka : Jestliže jsem nyní nalezl milost před očima vašima , mluvte , prosím , v uši Faraonovy , a rcete : Otec můj přísahou mne zavázal , řka : Aj , já umírám ; v hrobě mém , kterýž jsem sobě vykopal v zemi Kananejské , tam mne pochovej . Nyní tedy , prosím , nechť vstoupím a pochovám otce svého , a navrátím se zase . I řekl Farao : Vstup a pochovej otce svého tak , jakž tě přísahou zavázal . Tedy vstoupil Jozef , aby pochoval otce svého , a vstoupili s ním všickni služebníci Faraonovi , starší domu jeho a všickni starší země Egyptské , Všecken také dům Jozefův , a všickni bratří jeho i dům otce jeho ; toliko dětí svých , ovec a volů nechali v zemi Gesen . Vstoupili s ním také i vozové a jezdci , a bylo vojsko to veliké velmi . I přišli až k místu Atád , kteréž jest při brodu Jordánském , a kvílili tam kvílením velikým a velmi žalostným ; i držel tu zámutek po otci svém za dnů sedm . Vidouce pak obyvatelé země té , totiž Kananejští , zámutek na místě tom Atád , řekli : Těžký to mají zámutek Egyptští . Protož nazváno jest jméno jeho Abel Mizraim , a to jest při brodu Jordánském . Učinili tedy s ním synové jeho tak , jakž jim byl poručil . A donesše ho do země Kananejské , pochovali ho v jeskyni na poli Machpelah , kterouž byl koupil Abraham s tím polem k dědičnému pohřbu od Efrona Hetejského , naproti Mamre . A když pochoval Jozef otce svého , navrátil se do Egypta s bratřími svými a se všemi , kteříž byli vstoupili s ním , aby pochovali otce jeho . Vidouce pak bratří Jozefovi , že umřel otec jejich , řekli : Snad v nenávisti nás míti bude Jozef , a vrchovatě nahradí nám všecko zlé , kteréž jsme jemu činili . Protož vzkázali Jozefovi , řkouce : Otec tvůj ještě před smrtí svou přikázal , řka : Takto díte Jozefovi : Prosím , odpusť již bratřím svým přestoupení a hřích jejich ; nebo zle učinili tobě . Protož již odpusť , prosím , přestoupení služebníkům Boha , jehož ctil otec tvůj . I rozplakal se Jozef , když k němu mluvili . Přistoupili potom také bratří jeho , a padše před ním , řekli : Aj , my jsme služebníci tvoji . Jimž odpověděl Jozef : Nebojte se ; nebo zdaliž jsem já vám za Boha ? Vy zajisté skládali jste proti mně zlé ; ale Bůh obrátil to v dobré , aby učinil to , což vidíte nyní , a při životu zachoval lid mnohý . Protož nebojte se již ; já chovati vás budu i děti vaše . A tak těšil je , a mluvil k srdci jejich . Bydlil pak Jozef v Egyptě , on i dům otce jeho , a živ byl Jozef sto a deset let . A viděl Jozef syny Efraimovy až do třetího pokolení ; ano i synové Machira , syna Manassesova , vychováni jsou u Jozefa . Mluvil potom Jozef bratřím svým : Já tudíž umru ; Bůh pak jistotně navštíví vás , a vyvede vás z země této do země , kterouž přisáhl Abrahamovi , Izákovi a Jákobovi . Protož přísahou zavázal Jozef syny Izraelovy , řka : Když navštíví vás Bůh , vynestež kosti mé odsud . I umřel Jozef , když byl ve stu a v desíti letech ; a pomazán jsa vonnými věcmi , vložen jest do truhly v Egyptě .