GetPassageurn:cts:pbc:bible.parallel.ces.kralicka:10urn:cts:pbc:bible.parallel.ces.kralicka:10Stalo se pak po smrti Saulově , když se navrátil David od porážky Amalechitských , že pobyl v Sicelechu za dva dni . A aj , dne třetího přišel jeden z vojska Saulova , maje roucho roztržené a prach na hlavě své . Kterýž když přišel k Davidovi , padl na zemi a poklonil se . I řekl jemu David : Odkud jdeš ? Jemuž odpověděl : Z vojska Izraelského utekl jsem . Opět řekl jemu David : Cože se stalo ? Medle , pověz mi . Kterýž odpověděl : To , že utekl lid z boje , a množství lidu padlo a zbito jest ; též i Saul i Jonata syn jeho zbiti jsou . Řekl ještě David mládenci , kterýž mu to oznámil : Kterak ty víš , že umřel Saul i Jonata syn jeho ? Odpověděl mládenec , kterýž to oznamoval jemu : Náhodou přišel jsem na horu Gelboe , a aj , Saul nalehl byl na kopí své , a vozové i jezdci postihali ho . Kterýžto ohlédna se zpátkem , uzřel mne a zavolal na mne . I řekl jsem : Aj , teď jsem . Tedy řekl mi : Kdo jsi ty ? Odpověděl jsem jemu : Amalechitský jsem . I řekl mi : Přistup medle sem a zabí mne , nebo mne obklíčila úzkost , a ještě všecka duše má jest ve mně . Protož stoje nad ním , zabil jsem ho , nebo jsem věděl , že nebude živ po svém pádu . A vzal jsem korunu , kteráž byla na hlavě jeho , i záponu , kteráž byla na rameni jeho , a teď jsem to přinesl ku pánu svému . Tedy David uchytiv roucho své , roztrhl je ; tolikéž i všickni muži , kteříž s ním byli . A nesouce smutek , plakali a postili se až do večera pro Saule a pro Jonatu syna jeho , i pro lid Hospodinův a pro dům Izraelský , že padli od meče . Řekl pak David mládenci , kterýž mu to oznámil : Odkud jsi ty ? Odpověděl : Syn muže příchozího Amalechitského jsem . Opět mu řekl David : Kterak jsi směl vztáhnouti ruku svou , abys zahubil pomazaného Hospodinova ? A zavolav David jednoho z mládenců , řekl jemu : Přistoupě , oboř se na něj . Kterýžto udeřil ho , tak že umřel . I řekl jemu David : Krev tvá budiž na hlavu tvou , neboť jsou ústa tvá svědčila na tebe , řkouce : Já jsem zabil pomazaného Hospodinova . Tedy naříkal David naříkáním tímto nad Saulem a nad Jonatou synem jeho , ( Přikázav však , aby synové Judovi učeni byli stříleti z luku , jakož psáno v knize Upřímého . ) : Ó kráso Izraelská , na výsostech tvých zraněni , jakť jsou padli udatní ! Neoznamujtež v Gát , ani toho ohlašujte na ulicích Aškalon , aby se neveselily dcery Filistinských , a neplésaly dcery neobřezaných . Ó hory Gelboe , ani rosa , ani déšť nespadej na vás , ani tu buď pole úrodné ; nebo tam jest povržen štít udatných , štít Saulův , jako by nebyl pomazán olejem . Od krve raněných a od tuku udatných lučiště Jonatovo nikdy zpět neodskočilo , a meč Saulův nenavracoval se prázdný . Saul a Jonata milí a utěšení v životě svém , také při smrti své nejsou rozloučeni . Nad orlice bystřejší , nad lvy silnější byli . Dcery Izraelské , plačte Saule , kterýž vás odíval červcem dvakrát barveným rozkošně , kterýž dával ozdoby zlaté na roucha vaše . Ach , jakť jsou padli udatní u prostřed boje ? Jonata na výsostech tvých zabit jest . Velice jsem po tobě teskliv , bratře můj Jonato . Byl jsi mi příjemný náramně ; vzácnější u mne byla milost tvá nežli milost žen . Ach , jakť jsou padli udatní , a zahynula odění válečná . I stalo se potom , že se David tázal Hospodina , řka : Mám-li jíti do některého města Judského ? Jemuž odpověděl Hospodin : Jdi . I řekl David : Kam mám jíti ? Odpověděl : Do Hebronu . A protož bral se tam David , ano i obě manželky jeho , Achinoam Jezreelská , a Abigail žena někdy Nábale Karmelského . Muže také své , kteříž s ním byli , pojal David , jednoho každého s čeledí jeho , a bydlili v městech Hebronských . I přišli muži Judští , a pomazali tam Davida za krále nad domem Judským . Oznámili také Davidovi , řkouce : Muži Jábes Galád , oni pochovali Saule . Tedy poslav David posly k mužům Jábes Galád , řekl jim : Požehnaní jste vy před Hospodinem , že jste učinili to milosrdenství pánu svému Saulovi , pochovavše ho . Protož nyní učiniž s vámi Hospodin milosrdenství a pravdu ; ano i jáť s vámi učiním milost , kteříž jste to učinili . A tak tedy posilňtež rukou svých a buďtež stateční ; nebo ač umřel pán váš Saul , však již mne pomazali dům Judův za krále nad sebou . Abner pak syn Nerův , hejtman vojska Saulova , vzal Izbozeta syna Saulova a uvedl ho do Mahanaim . A ustavil ho králem nad Galád a nad Assur , a nad Jezreel , a nad Efraimem , a nad Beniaminem , i nade vším Izraelem . Ve čtyřidcíti letech byl Izbozet syn Saulův , když počal kralovati nad Izraelem , a kraloval dvě létě . ( Toliko dům Judův přídržel se Davida . A byl počet dnů , v nichž byl David králem v Hebronu nad domem Judovým , sedm let a šest měsíců . ) Potom vytáhl Abner syn Nerův , a služebníci Izbozeta syna Saulova z Mahanaim do Gabaon . Joáb také syn Sarvie a služebníci Davidovi vytáhše , potkali se s nimi právě u rybníka Gabaon . I pozůstali tito u rybníka s strany jedné , oni pak u rybníka s druhé strany . Tedy řekl Abner Joábovi : Nechť vystoupí nyní mládenci a pohrají před námi . I řekl Joáb : Nechť vystoupí . A tak vystoupili a vyšli v rovném počtu , dvanácte z Beniamina , z strany Izbozeta syna Saulova , a dvanácte z služebníků Davidových . Kteřížto ujavše jeden každý za hlavu bližního svého , vrazil meč svůj v bok tovaryše svého , i padli spolu . Protož nazváno jest místo to Helkat Hassurim , a jest v Gabaon . I byla bitva velmi veliká v ten den , a poražen jest Abner i muži Izraelští od služebníků Davidových . Byli tu také tři synové Sarvie : Joáb , Abizai a Azael . Azael pak byl čerstvý na nohy své jako srna v poli . I honil Azael Abnera , a neuhnul se na pravo ani na levo , běže za Abnerem . Ohlédl se pak Abner zpátkem a řekl : Ty-li jsi Azael ? Odpověděl : Jsem . Tedy řekl mu Abner : Uchyl se na pravo aneb na levo , a jmi sobě jednoho z mládenců těch , a vezmi sobě kořisti jeho . Ale nechtěl Azael uchýliti se od něho . Ještě znovu Abner řekl Azaelovi : Uchyl se ode mne , sic jináč přirazím tě až k zemi , a jak bych směl pohleděti na Joába bratra tvého ? Když pak nechtěl ustoupiti , uhodil ho Abner kopím pod páté žebro , tak že vyniklo kopí hřbetem jeho ; a padl tu na tom místě , na kterémž i umřel . A kdožkoli přicházeli k místu , na němž padl Azael a umřel , zastavovali se . Ale Joáb a Abizai honili Abnera . Slunce pak již bylo zapadlo , když oni přišli ku pahrbku Amma , jenž jest naproti Giach , cestou k poušti Gabaon . Tedy sešli se synové Beniamin za Abnerem , a jsouce spolu v houfu , postavili se na vrchu pahrbku jednoho . Odkudž zavolal Abner na Joába , řka : Zdaliž bez přestání sžírati bude meč tvůj ? Nevíš-liž , že hořkost bývá naposledy ? Dokudž tedy nerozkážeš lidu navrátiti se od honění bratří svých ? I řekl Joáb : Živť jest Bůh , že kdybys byl nemluvil , hned ráno byl by odšel lid , jeden každý nechaje honění bratra svého . Tedy zatroubil Joáb v troubu , a zastavil se všecken lid , a nehonili více Izraele , aniž více bojovali . A tak Abner i lid jeho šli přes pole celou tu noc , a přepravili se přes Jordán , a prošedše všecku Betoron , přišli do Mahanaim . Ale Joáb navrátiv se od honění Abnera , shromáždil všecken lid , a nedostávalo se z služebníků Davidových devatenácti mužů a Azaele . Služebníci pak Davidovi zbili z Beniaminských a z mužů Abnerových tři sta a šedesáte mužů , kteříž tu zahynuli . A vzavše Azaele , pohřbili jej v hrobě otce jeho , kterýž byl v Betlémě . Potom šli celou tu noc Joáb a muži jeho ; i rozednilo se , když přicházeli do Hebronu . I trvala dlouho válka mezi domem Saulovým a domem Davidovým . David pak čím dále tím více se silil , ale dům Saulův čím dále tím se více umenšoval . I zrodili se Davidovi synové v Hebronu , z nichž prvorozený jeho byl Amnon z Achinoam Jezreelské ; A druhý po něm Cheleab z Abigail , ženy někdy Nábale Karmelského ; třetí pak Absolon , syn z Maachy dcery Tolmai krále Gessur ; A čtvrtý Adoniáš syn Haggit , a pátý Sefatiáš syn Abitál ; Šestý pak Jetram z Egly manželky Davidovy . Ti se zrodili Davidovi v Hebronu . I stalo se , když byla válka mezi domem Saulovým a mezi domem Davidovým , a Abner statečně zastával domu Saulova , ( Měl pak byl Saul ženinu , jejíž jméno bylo Rizpa , dcera Aja ) , že řekl Izbozet Abnerovi : I proč jsi všel k ženině otce mého ? Tedy rozhněvav se Abner velmi pro slova Izbozetova , řekl : I zdali já jsem psí hlava , kterýž jsem proti Judovi dnes učinil milosrdenství s domem Saule otce tvého , s bratřími jeho i příbuznými jeho , a nevydal jsem tě v ruku Davidovu , a však vyhledáváš na mně dnes nepravosti té ženy . Toto učiň Bůh Abnerovi a toto mu přidej , jestliže nedopomohu k tomu Davidovi , jakož jemu přisáhl Hospodin , Aby přeneseno bylo království od domu Saulova , a upevněn byl trůn Davidův nad Izraelem i nad Judou , od Dan až do Bersabé . A nemohl k tomu nic více odpovědíti Abnerovi , proto že se ho bál . A tak poslal Abner posly k Davidovi na místě svém , řka : Čí jest země ? A aby řekli : Učiň smlouvu se mnou , a aj , ruka má bude s tebou , abych obrátil k tobě všecken Izrael . Jemuž odpověděl : Dobře . Jáť učiním s tebou smlouvu , a však jedné věci od tebe žádám , totiž , abys neviděl tváři mé , leč prvé dáš přivésti Míkol dceru Saulovu , když bys chtěl přijíti , abys viděl tvář mou . I poslal David posly k Izbozetovi synu Saulovu , aby řekli : Dej mi ženu mou Míkol , kterouž jsem sobě zasnoubil ve stu obřízek Filistinských . Poslav tedy Izbozet , vzal ji od muže Faltiele syna Lais . Šel pak s ní muž její , a jda za ní až do Bahurim , plakal . Tedy řekl jemu Abner : Jdi , navrať se zase . I navrátil se . Potom Abner učinil řeč k starším Izraelským , řka : Předešle stáli jste o to , aby David byl králem nad vámi . Protož nyní vykonejtež to ; neboť jest Hospodin mluvil o Davidovi , řka : Skrze ruku Davida služebníka svého vysvobodím lid svůj Izraelský z ruky Filistinských , a z ruky všech nepřátel jeho . To též mluvil Abner i k Beniaminským . Potom odšel Abner , aby mluvil k Davidovi v Hebronu všecko , což se za dobré vidělo Izraelovi a všemu domu Beniamin . Když tedy přišel Abner k Davidovi do Hebronu a s ním dvadceti mužů , učinil David Abnerovi i mužům , kteříž s ním byli , hody . I řekl Abner Davidovi : Vstanu a půjdu , abych shromáždil ku pánu svému králi všecken lid Izraelský , kteříž vejdou s tebou v smlouvu , a budeš kralovati nade všemi , jakož toho žádá duše tvá . I propustil David Abnera , kterýž odšel v pokoji . A aj , služebníci Davidovi a Joáb vraceli se z vojny , kořisti veliké s sebou nesouce . Ale Abnera již nebylo s Davidem v Hebronu , nebo byl ho propustil , a již odšel v pokoji . Joáb tedy i všecko vojsko , kteréž bylo s ním , přišli tam . I oznámili Joábovi , řkouce : Byl zde Abner syn Nerův u krále , ale propustil jej , a odšel v pokoji . Protož všed Joáb k králi , řekl : Co jsi učinil ? Aj , přišel byl Abner k tobě ; proč jsi ho pustil , aby zase odšel ? Znáš Abnera syna Nerova . Proto , aby podvedl tebe , přišel , a aby vyšpehoval vycházení tvé i vcházení tvé , a zvěděl všecko , co ty činíš . Tedy vyšed Joáb od Davida , poslal posly za Abnerem , kteříž ho přivedli zase od čisterny Sírach , o čemž David nic nevěděl . A když se navrátil Abner do Hebronu , uvedl ho Joáb do prostřed brány , aby s ním mluvil tiše . I udeřil ho v páté žebro , a umřel pro krev Azaele bratra jeho . To když potom David uslyšel , řekl : Čist jsem já i království mé před Hospodinem až na věky od krve Abnera syna Nerova . Nechať přijde na hlavu Joábovu i na všecken dům otce jeho , a nechť není prázden dům Joábův toho , jenž by trpěl tok , aneb malomocného a na hůl se podpírajícího , aneb padajícího od meče a nemajícího chleba . A tak Joáb a Abizai bratr jeho zamordovali Abnera , proto že byl zabil Azaele bratra jejich v Gabaon v bitvě . I řekl David Joábovi a ke všemu lidu , kterýž byl s ním : Roztrhněte roucha svá , a přepašte se pytli , a plačte před Abnerem . Král pak David šel za márami . A když pochovávali Abnera v Hebronu , pozdvih král hlasu svého , plakal nad hrobem Abnerovým , plakal také všecken lid . V tom naříkaje král pro Abnera , řekl : Tak-liž jest měl umříti Abner , jako umírá nějaký ničemný člověk ? Ruce tvé nebyly svázány a nohy tvé měděnými poutami nebyly sevříny , ale padl jsi jako ten , kdož padá od lidí nešlechetných . Tedy ještě více všecken lid plakal nad ním . Potom přišel všecken lid , a měli k tomu Davida , aby jedl chléb ještě záhy . Ale David přisáhl , řka : Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá , jestliže prvé , než slunce zapadne , okusím chleba aneb čehokoli jiného . Což když poznal všecken lid , líbilo se jim to ; a všecko , což činil král , líbilo se všemu lidu . I poznal všecken lid a všecken Izrael v ten den , že nepošlo to od krále , aby zabili Abnera syna Nerova . Řekl pak král služebníkům svým : Nevíte-liž , že kníže , a veliké , padlo dnes v Izraeli ? A já ještě nyní mdlý jsem , jakožto pomazaný král , muži pak tito , synové Sarvie , jsou mi nepovolní . Odplatiž Hospodin tomu , kdož zle činí , vedlé zlosti jeho . A když uslyšel Izbozet syn Saulův , že umřel Abner v Hebronu , zemdlely ruce jeho , a všecken lid Izrael byl předěšen . Měl pak syn Saulův dva muže hejtmany nad dráby , jméno jednoho Baana , a jméno druhého Rechab , synové Remmona Berotského z synů Beniamin ; nebo i Berot počítá se v Beniaminovi . Utekli pak byli Berotští do Gittaim , a byli tam pohostinu až do toho dne . Měl také byl Jonata syn Saulův syna chromého na nohy , ( nebo když byl v pěti letech a přišla pověst o Saulovi a Jonatovi z Jezreel , vzavši ho chůva jeho , utíkala , a když pospíchala utíkajici , on upadl a okulhavěl ) , jehož jméno Mifibozet . A odšedše synové Remmona Berotského , Rechab a Baana , vešli o poledni do domu Izbozetova . On pak spal na lůžku poledním . A aj , když vešli až do domu , jako by bráti měli obilé , ranili ho v páté žebro , Rechab a Baana bratr jeho , a utekli . Nebo když byli vešli do domu , a on spal na lůžku svém v pokojíku svém , kdež léhal , probodli jej a zabili , a sťavše hlavu jeho , vzali ji , a šli cestou po pustinách celou tu noc . I přinesli hlavu Izbozetovu k Davidovi do Hebronu a řekli králi : Aj , hlava Izbozeta syna Saulova , nepřítele tvého , kterýž hledal bezživotí tvého . Hle , pomstil dnes Hospodin pána mého krále nad Saulem i semenem jeho . Tedy odpovídaje David Rechabovi a Baanovi bratru jeho , synům Remmona Berotského , řekl jim : Živť jest Hospodin , kterýž vysvobodil duši mou ze všech úzkostí , Kdyžť jsem toho , kterýž mi oznámil , řka : Aj , Saul zahynul , ( ješto se jemu zdálo , že veselé noviny zvěstuje ) , vzal a zabil jsem ho v Sicelechu , jemuž se zdálo , že ho budu darovati za poselství : Čím pak více lidi bezbožné , kteříž zamordovali muže spravedlivého v domě jeho na ložci jeho ? A nyní , zdaliž nebudu vyhledávati krve jeho z ruky vaší , a nevyhladím vás z země ? I rozkázal David služebníkům , aby je zbili . I zutínali jim ruce i nohy jejich , a pověsili u rybníka při Hebronu . Hlavu pak Izbozetovu vzavše , pochovali v hrobě Abnerově v Hebronu . Tehdy přišla všecka pokolení Izraelská k Davidovi do Hebronu , a mluvili , řkouce : Aj , my kost tvá a tělo tvé jsme . A předešlých časů , když byl Saul králem nad námi , ty jsi vyvodil i zase přivodil lid Izraelský . A nadto řekl Hospodin tobě : Ty pásti budeš lid můj Izraelský , a ty budeš vývoda nad Izraelem . Přišli také všickni starší Izraelští k králi do Hebronu , a učinil s nimi král David smlouvu v Hebronu před Hospodinem . I pomazali Davida za krále nad Izraelem . Ve třidcíti letech byl David , když počal kralovati , a kraloval čtyřidceti let . V Hebronu kraloval nad Judou sedm let a šest měsíců , a v Jeruzalémě kraloval třidceti a tři léta nade vším Izraelem a Judou . Táhl pak král s lidem svým k Jeruzalému proti Jebuzejskému , obyvateli té země ; kterýž mluvil Davidovi , řka : Nevejdeš sem , leč odejmeš slepé a kulhavé , pravíce : Nevejdeť sem David . A však vzal David hrad Sion , toť jest město Davidovo . Nebo řekl David v ten den : Kdož by koli porazil Jebuzea , a zlezl by žlaby jeho , a pobil by ty slepé i chromé , kteréž má v nenávisti duše Davidova , knížetem bude . Protož pravili : Slepý a kulhavý nevejde do toho domu . I bydlil David na tom hradě , a nazval jej městem Davidovým ; nebo vystavěl je David vůkol od Mello až do vnitřku . A tak David čím dále tím více prospíval a rostl , Hospodin zajisté , Bůh zástupů , byl s ním . Poslal také Chíram král Tyrský posly k Davidovi a dříví cedrového , i tesaře , kameníky a zedníky umělé , kteříž vystavěli dům Davidovi . I poznal David , že ho potvrdil Hospodin za krále nad Izraelem , a že zvýšil království jeho pro lid svůj Izraelský . Nabral pak sobě David ještě více ženin i žen z Jeruzaléma , když byl přišel z Hebronu , a naplodilo se Davidovi ještě více synů a dcer . A tato jsou jména těch , kteříž se jemu zrodili v Jeruzalémě : Sammua , Sobab , Nátan a Šalomoun ; Též Ibchar a Elisua , a Nefeg a Jafia ; A Elisama a Eliada a Elifelet . Uslyšavše pak Filistinští , že pomazali Davida za krále nad Izraelem , vytáhli všickni Filistinští hledati ho . Což když zvěděl David , sstoupil na místo hrazené . Protož Filistinští přitáhše , položili se v údolí Refaim . Tedy tázal se David Hospodina , řka : Potáhnu-li proti Filistinským ? Vydáš-li je v ruku mou ? Odpověděl Hospodin Davidovi : Táhni , neboť vydám jistotně Filistinské v ruku tvou . I přitáhl David do Balperazim , a porazil je tam , a řekl : Protrhlť jest Hospodin nepřátely mé přede mnou , jako vody protrhují břehy . Protož nazval jméno místa toho Balperazim . Nebo zanechali tu rytin svých , kteréž pobral David i muži jeho . Opět znovu vytáhli Filistinští , a rozprostřeli se v údolí Refaim . I tázal se David Hospodina . Kterýž odpověděl : Netáhni , ale obejda je po zadu , teprv dotřeš na ně naproti moruším . A když uslyšíš , že šustí vrchové moruší , hneš se také ; nebo tehdáž vyjde Hospodin před tebou , aby zbil vojska Filistinských . I učinil David tak , jakž mu přikázal Hospodin , a porazil Filistinské od Gabaa , až kudy se jde do Gázer . Tedy sebral opět David výborného lidu z Izraele třidceti tisíc . A vstav , šel David i všecken lid , kterýž byl s ním , z Bála Judova , aby přinesli odtud truhlu Boží , při kteréž se vzývá jméno , jméno Hospodina zástupů , sedícího nad cherubíny . I vstavili truhlu Boží na nový vůz , vzavše ji z domu Abinadabova , kterýž byl na pahrbku . Uza pak a Achio , synové Abinadabovi , spravovali ten vůz nový . A tak vzali ji z domu Abinadabova , kterýž byl na pahrbku , jdouce s truhlou Boží ; Achio pak šel před truhlou . Ale David i všecken dům Izraelský hrali před Hospodinem na všelijaké nástroje z dříví cedrového , totiž na harfy , loutny , bubny , husličky , a na cymbály . A když přišli k humnu Náchonovu , vztáhl ruku svou Uza k truhle Boží a pozdržel jí , nebo uchýlili se volové . Protož rozhněval se Hospodin na Uzu , a zabil ho Bůh pro neprozřetelnost ; i umřel tu u truhly Boží . Tedy zkormoutil se David , proto že se Hospodin tak přísně obořil na Uzu . I nazváno to místo Peres Uza až do tohoto dne . A boje se David Hospodina v ten den , řekl : Kterakž má vjíti ke mně truhla Hospodinova ? Pročež David nechtěl přenésti k sobě truhly Hospodinovy do města svého , ale způsobil to , aby se obrátila do domu Obededoma Gittejského . I pobyla truhla Hospodinova v domě Obededoma Gittejského za tři měsíce , a požehnal Hospodin Obededomovi i všemu domu jeho . V tom povědíno jest králi Davidovi , že požehnal Hospodin domu Obededomovu i všemu , což má , pro truhlu Boží . Tedy odšed David , přenesl truhlu Boží z domu Obededomova do města Davidova s veselím . A když poodešli ti , kteříž nesli truhlu Hospodinovu , na šest kroků , obětoval voly a tučný dobytek . David pak poskakoval ze vší síly před Hospodinem , a byl oblečen David v efod lněný . A tak David i všecken dům Izraelský provázeli truhlu Hospodinovu s plésáním a zvukem trouby . Stalo se pak , když truhla Hospodinova vcházela do města Davidova , že Míkol dcera Saulova vyhlídala z okna , a viduci krále Davida plésajícího a poskakujícího před Hospodinem , pohrdla jím v srdci svém . A když přinesli truhlu Hospodinovu , postavili ji na místě jejím u prostřed stanu , kterýž jí byl David rozbil ; a obětoval David před Hospodinem oběti zápalné i pokojné . Zatím když přestal David obětovati obětí zápalných a pokojných , dal požehnání lidu ve jménu Hospodina zástupů . Dal také všemu lidu a všemu množství Izraelskému , od muže až do ženy , jednomu každému jeden pecník chleba a kus masa , a vína láhvici jednu . I odšel všecken lid , jeden každý do domu svého . Potom navracoval se David , aby dal požehnání domu svému . I vyšla Míkol dcera Saulova vstříc Davidovi , a řekla : Jak slavný byl dnes král Izraelský , kterýž se odkrýval dnes před děvkami služebníků svých , tak jako se odkrývá jeden z lehkomyslných ! I řekl David k Míkol : Před Hospodinem , ( kterýž mne vyvolil nad otce tvého a nad všecken dům jeho , přikázav mi , abych byl vývodou lidu Hospodinova , totiž Izraele ) , plésal jsem a plésati budu před Hospodinem . Anobrž čím se ještě více opovrhu nežli tuto , a ponížím se u sebe sám , tím i u těch děvek , o nichž jsi mluvila , i u těch , pravím , slavnější budu . Protož Míkol dcera Saulova neměla žádného plodu až do dne smrti své . I stalo se , že když král seděl v domě svém , a Hospodin jemu dal odpočinutí vůkol přede všemi nepřátely jeho , Řekl král Nátanovi proroku : Pohleď medle , já bydlím v domě cedrovém , truhla pak Boží přebývá mezi kortýnami . I dí Nátan králi : Cožkoli jest v srdci tvém , jdi , učiň , nebo Hospodin s tebou jest . Potom té noci stalo se slovo Hospodinovo k Nátanovi , řkoucí : Jdi a pověz služebníku mému Davidovi : Takto praví Hospodin : Zdaliž ty mi stavěti budeš dům , v kterémž bych přebýval ? Poněvadž jsem nebydlil v domě od toho dne , jakž jsem vyvedl syny Izraelské z Egypta , až do dne tohoto , ale přecházel jsem s stánkem a příbytkem sem i tam . Nadto kudyž jsem koli chodil se všechněmi syny Izraelskými , zdali jsem jedno slovo řekl kterému z soudců Izraelských , kterémuž jsem přikázal pásti lid svůj Izraelský , řka : Proč jste mi neustavěli domu cedrového ? Protož nyní toto díš služebníku mému Davidovi : Takto praví Hospodin zástupů : Jáť jsem tě vzal z ovčince od stáda , abys byl vývodou lidu mého Izraelského . A býval jsem s tebou všudy , kamž jsi koli se obracel ; všecky také nepřátely tvé vyhladil jsem před tváří tvou , a učinil jsem tobě jméno veliké , jako jméno vyvýšených na zemi . Způsobím tolikéž místo lidu svému Izraelskému , a vštípím jej , a bydliti bude v místě svém a nepohne se více , aniž ho budou více trápiti lidé nešlechetní jako prvé , Hned od toho dne , jakž jsem ustanovil soudce nad lidem svým Izraelským , až jsem teď dal odpočinutí tobě přede všemi nepřátely tvými . Přesto oznamujeť Hospodin , že on sám tobě dům vzdělá . Když se vyplní dnové tvoji , a usneš s otci svými , vzbudím símě tvé po tobě , kteréž vyjde z života tvého , a utvrdím království jeho . Onť ustaví dům jménu mému , a já utvrdím trůn království jeho až na věky . Já budu jemu otcem , a on mi bude synem . Kterýž když zhřeší , trestati ho budu metlou lidskou a ranami synů lidských . Ale milosrdenství mé nebude odjato od něho , tak jako jsem je odjal od Saule , kteréhož jsem zahnal od tváři tvé . A tak utvrzen bude dům tvůj a království tvé až na věky před tebou , a trůn tvůj bude stálý až na věky . Vedlé všech slov těchto , a podlé všeho vidění tohoto , tak mluvil Nátan Davidovi . Tedy všed král David , posadil se před Hospodinem a řekl : Kdo jsem já , Panovníče Hospodine , a jaký jest dům můj , že jsi mne přivedl v ta místa . Nýbrž ještěť se to málo vidělo , Panovníče Hospodine , že jsi také mluvil i o domu služebníka svého na dlouhé časy , ješto jest to povaha lidská , Panovníče Hospodine . Ale což již více má mluviti David před tebou ? Však ty znáš služebníka svého , Panovníče Hospodine . Pro slovo své a podlé srdce svého činíš všecky tyto věci veliké , v známost je uvodě služebníku svému . ( Protož zveleben jsi Hospodine Bože , nebo není tobě rovného , anobrž není žádného Boha kromě tebe ) , podlé toho všeho , jakž jsme slýchali ušima svýma . Kdo tedy jest jako lid tvůj , jako Izrael , který národ na zemi , jehož by Bůh šel , aby jej sobě vykoupil za lid , a dobyl sobě jména , a učinil tobě , ó Izraeli , tyto veliké věci a hrozné v zemi tvé , před oblíčejem lidu svého , kterýž jsi sobě vysvobodil z Egypta , z pohanstva bohů jejich ? A vzdělal jsi sobě lid svůj Izraelský , sobě v lid až na věky , a protož , Hospodine , jsi jejich Bohem . Nyní tedy , Hospodine Bože , slovo to , jímž jsi se zamluvil služebníku svému a domu jeho , naplniž je až na věky , a učiň tak , jakž jsi mluvil , Tak aby zvelebováno bylo jméno tvé až na věky , když se říkati bude : Hospodin zástupů jest Bůh nad Izraelem , a dům služebníka tvého Davida aby byl stálý před oblíčejem tvým . Nebo ty , Hospodine zástupů , Bože Izraelský , zjevil jsi mně služebníku svému , řka : Dům ustavím tobě . Protož usoudil služebník tvůj v srdci svém , aby se modlil tobě modlitbou touto . A tak již , Panovníče Hospodine , ty sám jsi Bůh , a slova tvá jsou pravda , jimiž jsi zaslíbil služebníku svému dobré věci tyto . Již tedy rač požehnati domu služebníka svého , aby trval na věky před oblíčejem tvým . Nebo ty jsi , Hospodine Bože , mluvil , že požehnáním tvým požehnán bude dům služebníka tvého na věky . Stalo se potom , že porazil David Filistinské , a zemdlil je ; i vzal David Meteg Amma z ruky Filistinských . Porazil také Moábské a změřil je provazcem , na zemi je rozprostíraje ; a odměřil jich dva provazce k zbití a celý provazec k živení . I učiněni jsou Moábští Davidovi služebníci , a dávali jemu plat . Porazil též David Hadadezera syna Rohobova , krále Soba , když byl vytáhl , aby rozšířil končiny své až k řece Eufraten . A pobral mu David tisíc vozů a sedm set jezdců , a dvadceti tisíc mužů pěších , a zpodřezoval David žily všechněm koňům vozníkům ; toliko zanechal z nich ke stu vozům . Přitáhli pak byli Syrští od Damašku na pomoc Hadadezerovi králi Soba , ale David porazil z Syrských dvamecítma tisíc mužů . Tedy osadil David stráží Syrii Damašskou , a byli Syrští služebníci Davidovi , dávajíce plat ; nebo zachovával Hospodin Davida , kamžkoli se obrátil . Pobral také David štíty zlaté , kteréž měli služebníci Hadadezerovi , a přinesl je do Jeruzaléma . Z Betach též a z Berot , měst Hadadezerových , nabral král David velmi mnoho mědi . A když uslyšel Tohi král Emat , že porazil David všecko vojsko Hadadezerovo , Poslal Tohi Jorama syna svého k králi Davidovi , aby ho pozdravil přátelsky , a spolu s ním se radoval z toho , že šťastně bojoval s Hadadezerem , a porazil ho ; ( nebo Hadadezer vedl válku proti Tohi ) . Kterýžto přinesl s sebou nádoby stříbrné , též nádoby zlaté a nádoby měděné . Ty také obětoval král David Hospodinu s stříbrem a zlatem posvěceným ze všech národů , kteréž podmanil , Totiž z Syrských a Moábských , též z synů Ammon a z Filistinských , i z Amalechitských a z kořistí Hadadezera syna Rohobova , krále Soba . Zvelebil také David své jméno , když se navracoval od pobití osmnácti tisíců Syrských v údolí solnatém . Protož i nad Idumejskými stráž postavil , všecku krajinu Idumejskou stráží osadiv . I učiněni jsou všickni Idumejští služebníci Davidovi ; nebo zachovával Hospodin Davida , kamž se koli obrátil . I kraloval David nade vším Izraelem , a činil David soud a spravedlnost všemu lidu svému . Joáb pak syn Sarvie byl nad vojskem , a Jozafat syn Achiludův kancléřem ; Sádoch také syn Achitobův a Achimelech syn Abiatarův kněžími , a Saraiáš písařem . Benaiáš pak syn Joiadův byl nad Cheretejskými a Peletejskými , a synové Davidovi knížaty . Tedy řekl David : Jest-li ještě kdo pozůstalý z domu Saulova , abych jemu učinil milosrdenství pro Jonatu ? Byl pak služebník domu Saulova , jehož jméno bylo Síba . I zavolali ho k Davidovi . I řekl král jemu : Ty-li jsi Síba ? Odpověděl : Jsem služebník tvůj . Řekl jemu král : Jest-liž ještě kdo z domu Saulova , abych jemu učinil milosrdenství Boží ? Odpověděl Síba králi : Ještě jest syn Jonatův chromý na nohy . I řekl jemu král : Kdež jest ? Odpověděl Síba králi : Tam jest v domě Machiry , syna Amielova v Lodebar . Protož poslav král David , vzal ho z domu Machiry , syna Amielova z Lodebar . A když přišel Mifibozet syn Jonaty , syna Saulova , k Davidovi , padl na tvář svou a poklonil se . I řekl David : Mifibozete . Kterýž odpověděl : Aj , služebník tvůj . Řekl jemu David : Neboj se , nebo jistě učiním s tebou milosrdenství pro Jonatu otce tvého , a navrátím tobě všecka pole Saule otce tvého , a ty jídati budeš za stolem mým vždycky . Kterýž pokloniv se , řekl : Co jest služebník tvůj , že jsi se ohlédl na psa mrtvého , jakýž jsem já ? Zatím povolal král Síby , služebníka Saulova a řekl jemu : Cožkoli měl Saul i všecka čeled jeho , to jsem dal synu pána tvého . Budeš tedy jemu spravovati rolí , ty i synové tvoji i služebníci tvoji , a snášeti budeš , aby měl syn pána tvého pokrm , kterýž by jedl , ale Mifibozet syn pána tvého jídati bude vždycky za stolem mým . ( Měl pak Síba patnácte synů a dvadceti služebníků . ) Odpověděl Síba králi : Vedlé všeho , jakž přikázal pán můj král služebníku svému , tak učiní služebník tvůj , ačkoli i Mifibozet mohl by jídati za stolem mým jako jeden z synů královských . Měl také Mifibozet syna malého , jemuž jméno bylo Mícha ; a všickni , kteříž bydlili v domě Síbově , byli za služebníky Mifibozetovi . A tak Mifibozet zůstával v Jeruzalémě , proto že vždycky za stolem královským jídal ; a byl kulhavý na obě noze . Stalo se také potom , že umřel král Ammonitský , a kraloval Chanun syn jeho po něm . I řekl David : Učiním milosrdenství s Chanunem synem Náhasovým , jakož otec jeho učinil milosrdenství nade mnou . Tedy poslal David , aby ho potěšil skrze služebníky své pro otce jeho . I přišli služebníci Davidovi do země Ammonitských . I řekla knížata Ammonitská k Chanunovi , pánu svému : Cožť se zdá , že David činí poctivost otci tvému , že poslal k tobě , kteříž by tě potěšili ? Zdaliž ne proto , aby shlédl město a vyšpehoval je , a potom je podvrátil , poslal David služebníky své k tobě ? A tak Chanun vzav služebníky Davidovy , oholil každému půl brady , a zustřihoval roucha jejich až do polovice , totiž až do zadků jejich , a propustil je . To když oznámili Davidovi , poslal proti nim , ( nebo muži ti zohaveni byli velice ) , a řekl jim král : Pobuďte v Jerichu , dokudž neobrostou brady vaše , potom se navrátíte . Vidouce pak Ammonitští , že se zošklivili Davidovi , poslavše , najali ze mzdy z Syrie z domu Rohob , a z Syrie Soba dvadcet tisíců pěších , a od krále Maacha tisíc mužů , a od Istoba dvanácte tisíc mužů . Což uslyšev David , poslal Joába se vším vojskem udatných . A tak vytáhše Ammonitští , šikovali se k boji u brány , Syrští také , Soba a Rohob , a Istob i Maacha zvláště byli na poli . A protož vida Joáb proti sobě sšikovaný boj s předu i s zadu , vybrav některé ze všech výborných Izraelských , sšikoval je také proti Syrským . Ostatek pak lidu dal pod správu Abizai bratra svého , a sšikoval jej proti Ammonitským . A řekl : Jestliže Syrští budou silnější mne , přispěješ mi na pomoc ; jestliže pak Ammonitští silnější budou tebe , také přispěji , abych pomohl tobě . Posiliž se , a buďme udatní , bojujíce za lid náš a za města Boha našeho , Hospodin pak učiní , což se jemu dobře líbiti bude . I přistoupil Joáb s lidem svým k bitvě proti Syrským , a oni utekli před ním . Tedy Ammonitští vidouce , že utíkají Syrští , utekli i oni před Abizai a vešli do města . I navrátil se Joáb od Ammonitských a přišel do Jeruzaléma . Ale Syrští vidouce , že by poraženi byli od Izraele , sebrali se vespolek . Poslal také Hadarezer a vyvedl Syrské , kteříž bydlejí za řekou , a přišli k Helam ; Sobach pak , hejtman vojska Hadarezerova , vedl je . I oznámeno to Davidovi . Kterýžto shromáždiv všecken lid Izraelský , přepravil se přes Jordán , a přitáhli k Helam . I sšikovali se Syrští proti Davidovi , a bojovali proti němu . Tedy utekli Syrští před Izraelem , a porazil David z Syrských sedm set vozů a čtyřidceti tisíc jezdců . Sobacha také hejtmana vojska toho ranil , i umřel tu . Když pak viděli všickni králové , kteříž byli při Hadarezerovi , že jsou poraženi od Izraele , vešli v pokoj s Izraelem a sloužili jemu . A nesměli již více Syrští táhnouti na pomoc Ammonitským . I stalo se po roce , když králové vyjíždívají na vojnu , že poslal David Joába a služebníky své s ním , též i všecken Izrael , aby hubili Ammonitské ; i oblehli Rabba . David pak zůstal v Jeruzalémě . Tedy stalo se k večerou , když vstal David s ložce svého , procházeje se po paláci domu královského , že uzřel s paláce ženu , ana se myje ; kterážto žena byla vzezření velmi krásného . A poslav David , vyptal se o té ženě a řekl : Není-liž to Betsabé dcera Eliamova , manželka Uriáše Hetejského ? Opět poslal David posly a vzal ji . Kterážto když vešla k němu , obýval s ní ; ( nebo se byla očistila od nečistoty své ) . Potom navrátila se do domu svého . I počala žena ta . Protož poslavši , oznámila Davidovi , řkuci : Těhotná jsem . Poslav pak David , vzkázal Joábovi : Pošli ke mně Uriáše Hetejského . I poslal Joáb Uriáše k Davidovi . A když přišel Uriáš k němu , otázal se ho , jak se má Joáb , a jak se má lid , a kterak se vede v vojště ? Řekl také David Uriášovi : Jdiž do domu svého , a umyj sobě nohy . I vyšel Uriáš z domu králova , a poslán za ním dar královský . Ale Uriáš spal u vrat domu královského se všemi služebníky pána svého , a nešel do domu svého . Což když oznámili Davidovi , řkouce : Nešel Uriáš do domu svého , řekl David Uriášovi : Však jsi z cesty přišel . Pročež jsi nešel do domu svého ? Odpověděl Uriáš Davidovi : Truhla Boží a Izrael i Juda zůstávají v staních , a pán můj Joáb i služebníci pána mého na poli zůstávají , já pak mám vjíti do domu svého , abych jedl a pil , a spal s manželkou svou ? Jakož jsi živ ty , a jako jest živa duše tvá , žeť toho neučiním . Tedy řekl David Uriášovi : Pobuď zde ještě dnes , a zítra propustím tebe . I zůstal Uriáš v Jeruzalémě toho dne i nazejtří . V tom pozval ho David , aby jedl před ním a pil , a opojil ho . A však on šel večer spáti na ložce své s služebníky pána svého , a nešel do domu svého . A když bylo ráno , napsal David list Joábovi , kterýž poslal po Uriášovi . Psal pak v listu těmi slovy : Postavte Uriáše proti bojovníkům nejsilnějším ; mezi tím odstupte nazpět od něho , aby raněn jsa , umřel . I stalo se , když oblehl Joáb město , že postavil Uriáše proti místu , kdež věděl , že jsou nejsilnější muži . A vyskočivše muži z města , bojovali proti Joábovi . I padli někteří z lidu , z služebníků Davidových , také i Uriáš Hetejský zabit . Tedy poslav Joáb , oznámil Davidovi všecko , což se zběhlo v bitvě . A přikázal tomu poslu , řka : Když vypravíš králi všecky věci , které se zběhly v bitvě , Při čemž jestliže se popudí prchlivost královská a řekne-liť : Proč jste přistoupili k městu , bojujíce ? Zdaliž jste nevěděli , že házejí se zdi ? Kdo zabil Abimelecha syna Jerobosetova ? Zdali ne žena , svrhši na něj kus žernovu se zdi , tak že umřel v Tébes ? Proč jste přistupovali ke zdi ? tedy díš : Také služebník tvůj Uriáš Hetejský umřel . A tak šel posel , a přišed , oznámil Davidovi všecko to , pročež ho byl poslal Joáb . A řekl posel ten Davidovi : Zmocnili se nás muži ti , a vytrhli proti nám do pole , a honili jsem je až k bráně . V tom stříleli střelci na služebníky tvé se zdi , a zbiti jsou někteří z služebníků králových , také i služebník tvůj Uriáš Hetejský zabit . Tedy řekl David poslu : Tak pověz Joábovi : Nic tě to nerozpakuj , že tak i jinak sehlcuje meč . Ztuž boj svůj proti městu a zkaz je , a potěš drábů . Uslyševši pak manželka Uriášova , že umřel Uriáš muž její , plakala manžela svého . A když pominul pláč , poslav David , vzal ji do domu svého , a měl ji za manželku ; i porodila mu syna . Ale nelíbilo se to Hospodinu , co učinil David . Protož poslal Hospodin Nátana k Davidovi . Kterýž přišed k němu , řekl jemu : Dva muži byli v městě jednom , jeden bohatý a druhý chudý . Bohatý měl ovec i volů velmi mnoho , Chudý pak neměl nic , kromě jednu ovečku malou , kterouž byl koupil a choval , až i odrostla při něm a při dětech jeho tolikéž . Chléb jeho jedla a z číše jeho pila , a v lůnu jeho spávala , a tak byla mu jako za dceru . Když pak přišel pocestný k tomu bohatému člověku , líto mu bylo vzíti z ovcí aneb z volů svých , což by připravil pocestnému , kterýž k němu přišel , ale vzav ovečku toho chudého člověka , připravil ji muži , kterýž byl přišel k němu . Tedy rozhněval se David na muže toho náramně a řekl Nátanovi : Živť jest Hospodin , že hoden jest smrti muž , kterýž to učinil . Ovečku také tu zaplatí čtvernásobně , proto že učinil věc tu , a nelitoval ho . I řekl Nátan Davidovi : Ty jsi ten muž ! Takto praví Hospodin Bůh Izraelský : Já jsem tě pomazal , abys králem byl nad Izraelem , a vytrhl jsem tebe z ruky Saulovy . A dal jsem tobě dům pána tvého , i ženy pána tvého v lůno tvé , dalť jsem také dům Izraelský a Judský , a bylo-liť by to málo , byl bych přidal mnohem více . Pročež jsi sobě zlehčil slovo Hospodinovo , čině to , což se nelíbí jemu ? Uriáše Hetejského zabil jsi mečem , a manželku jeho pojals sobě za ženu , samého pak zamordoval jsi mečem Ammonitských . Protož nyní neodejdeť meč z domu tvého až na věky , proto že jsi pohrdl mnou , a vzal jsi manželku Uriáše Hetejského , aby byla žena tvá . Takto praví Hospodin : Aj , já vzbudím proti tobě zlé z domu tvého , a vezma ženy tvé před očima tvýma , dám je bližnímu tvému , kterýž spáti bude s ženami tvými , an na to každý hledí . A ačkoli ty učinil jsi to tajně , já však učiním to zjevně přede vším Izraelem a všechněm známě . Tedy řekl David Nátanovi : Zhřešilť jsem Hospodinu . Zase řekl Nátan Davidovi : Tentýž Hospodin přenesl hřích tvůj , neumřeš . Ale však , poněvadž jsi tou věcí dal příčinu nepřátelům Hospodinovým , aby se rouhali , protož ten syn , kterýž se narodil tobě , jistotně umře . Potom odšel Nátan do domu svého . V tom Hospodin ranil dítě , kteréž byla porodila manželka Uriášova Davidovi , tak že pochybili o něm . I modlil se David Bohu za to dítě a postil se , a všed , ležel přes noc na zemi . A ačkoli starší domu jeho přišli k němu , aby ho zdvihli z země , on však nechtěl , aniž s nimi co jedl . Stalo se pak dne sedmého , že umřelo dítě . I nesměli služebníci Davidovi toho oznámiti jemu , že by umřelo dítě ; nebo pravili : Aj , když ještě bylo dítě živo , mluvili jsme jemu , a nechtěl slyšeti hlasu našeho , což pak když jemu díme : Umřelo dítě . Ovšem to tíže ponese . Ale vida David , an služebníci jeho k sobě šepcí , srozuměl , že by umřelo dítě . I řekl David služebníkům svým : Co již umřelo dítě ? Kteříž řekli : Umřelo . Tedy vstav David s země , umyl se a pomazal se , a změnil roucho své , a všed do domu Hospodinova , pomodlil se . Potom vrátiv se do domu svého , rozkázal sobě dáti jísti a jedl . Služebníci pak jeho řekli jemu : Co jsi to učinil ? Pro dítě , když živo bylo , postils se a plakal , ale jakž dítě umřelo , vstal jsi a přijal jsi pokrm . Kterýžto řekl : Pokudž ještě dítě živo bylo , postil jsem se a plakal , nebo jsem řekl : Kdo ví ? Můžeť se smilovati nade mnou Hospodin , aby živo bylo dítě . Nyní pak , poněvadž umřelo , proč se mám postiti ? Zdaliž budu moci zase je vzkřísiti ? Jáť půjdu k němu , ale ono se nenavrátí ke mně . Potom David potěšiv Betsabé manželky své , všel k ní a spal s ní . I porodila syna , a nazval jméno jeho Šalamoun , a Hospodin miloval jej . Protož poslal byl Nátana proroka , a nazval jméno jeho Jedidiah pro Hospodina . Bojoval pak Joáb proti Rabba Ammonitských , a vzal město královské . A poslav posly k Davidovi , řekl : Dobýval jsem Rabba a vzal jsem město vod . Protož nyní sebera ostatek lidu , polož se proti městu a vezmi je , abych já nevzal města toho , a bylo by mně připisováno vítězství nad ním . Tedy sebrav David všecken lid , vytáhl proti Rabba , kteréhož dobýval a vzal je . A sňal korunu krále jejich s hlavy jeho , kteráž vážila centnéř zlata , a bylo v ní kamení drahé , a vstavena byla na hlavu Davidovu . Vyvezl též kořisti města velmi veliké . Lid pak , kterýž v něm byl , vyvedl a dal jej pod pily a pod brány železné a pod sekery železné , a vehnal je do peci cihelné . A tak činil všechněm městům Ammonitským . Potom navrátil se David se vším lidem do Jeruzaléma . I stalo se potom , že Absolon syn Davidův měl sestru krásnou , jménem Támar ; i zamiloval ji Amnon syn Davidův . A tak se o to trápil Amnon , že i v nemoc upadl pro Támar sestru svou ; nebo panna byla , a viděl Amnon , že nesnadně bude jí moci co učiniti . Měl pak Amnon přítele , jehož jméno bylo Jonadab , syn Semmaa bratra Davidova , kterýžto Jonadab byl muž velmi chytrý . I řekl jemu : Proč tak chřadneš , synu králův , den ode dne ? Neoznámíš-liž mi ? I řekl mu Amnon : Támar sestru Absolona bratra svého miluji . Tedy řekl jemu Jonadab : Polož se na lůže své a udělej se nemocným , a když přijde otec tvůj , aby tě navštívil , díš jemu : Nechť přijde , prosím , Támar sestra má a dá mi jísti , připravíc před očima mýma pokrm , abych viděl a jedl z ruky její . A tak složil se Amnon , dělaje se nemocným . A když přišel král , aby ho navštívil , řekl Amnon králi : Nechť přijde , prosím , Támar sestra má a připraví před očima mýma asi dvě krmičky , abych pojedl z ruky její . Protož poslal David k Támar do domu , řka : Jdi hned do domu Amnona bratra svého a připrav mu krmičku . I šla Támar do domu Amnona bratra svého ; on pak ležel . A vzavši mouky , zadělala ji , a připravivši krmičku před očima jeho , uvařila ji . Potom vzavši pánvici , vyložila před něj , a on nechtěl jísti . ( I řekl Amnon : Spravte to , ať vyjdou všickni ven . I vyšli od něho všickni . Řekl pak Amnon k Támar : Přines tu krmičku do pokojíka , abych pojedl z ruky tvé . A vzavši Támar krmičku , kterouž připravila , přinesla ji před Amnona bratra svého do pokojíka . ) Ale když mu podávala , aby jedl , uchopil ji a řekl jí : Poď , lež se mnou , sestro má . Kterážto řekla jemu : Nikoli , bratře můj , nečiň mi násilí , nebo ne tak se má díti v Izraeli . Neprovoď nešlechetnosti této . Nebo já na koho svedu pohanění své ? Ty pak budeš jako jeden z nejnešlechetnějších v Izraeli . Raději tedy mluv medle s králem , nebo neodepřeť mne tobě . Ale nechtěl uposlechnouti hlasu jejího , nýbrž zmocniv se jí , učinil jí násilí a ležel s ní . Potom vzal ji Amnon v nenávist velikou velmi , tak že větší byla nenávist , kterouž nenáviděl jí , než milost , kterouž ji miloval . I řekl jí Amnon : Vstaň a jdi pryč . Kterážto odpověděla jemu : Za příčinou převelmi zlé věci té , kterouž jsi při mně spáchal , druhé horší se dopouštíš , že mne vyháníš . On pak nechtěl jí slyšeti . Ale zavolav mládence , kterýž mu přisluhoval , řekl : Vyveď hned tuto ode mne ven , a zamkni dvéře po ní . ( Měla pak na sobě sukni proměnných barev , nebo v takových sukních chodívaly dcery královské panny . ) A tak vyvedl ji ven služebník jeho a zamkl dvéře po ní . Tedy posypala Támar hlavu svou popelem , a sukni proměnných barev , kterouž měla na sobě , roztrhla ; a vložila ruku na hlavu svou , a jduc , křičela s naříkáním . I řekl jí Absolon bratr její : Nebyl-liž Amnon bratr tvůj s tebou ? Ale nyní , sestro má mlč ; bratr tvůj jest , nepřipouštěj toho k srdci . A tak zůstala Támar , jsuc opuštěná , v domě Absolona bratra svého . A uslyšev král David o těch všech věcech , rozhněval se náramně . Absolon pak nic nemluvil s Amnonem , ani dobrého ani zlého ; nebo nenáviděl Absolon Amnona , proto že učinil násilí Támar sestře jeho . I stalo se po celých dvou letech , když střihli ovce Absolonovi v Balazor , jenž jest podlé Efraim , že pozval Absolon všech synů královských . Nebo přišel Absolon k králi a řekl : Aj , nyní služebník tvůj má střižce ; nechť , prosím , jde král a služebníci jeho s služebníkem tvým . I řekl král Absolonovi : Nechť , synu můj , nechť nyní nechodíme všickni , abychom tě neobtěžovali . A ačkoli nutkal ho , však nechtěl jíti , ale požehnal mu . Řekl ještě Absolon : Nechť aspoň s námi jde , prosím , Amnon bratr můj . Odpověděl jemu král : Proč by s tebou šel ? A když vždy dotíral Absolon , poslal s ním Amnona i všecky syny královské . Přikázal pak byl Absolon služebníkům svým , řka : Šetřte medle , když se rozveselí srdce Amnonovo vínem , a řeknu vám : Bíte Amnona , tedy zabíte jej . Nebojte se nic , nebo zdaliž jsem já nerozkázal vám ? Posilňte se a mějte se zmužile . I učinili Amnonovi služebníci Absolonovi , jakž jim byl přikázal Absolon . Pročež vstavše všickni synové královi , vsedli jeden každý na mezka svého a utekli . V tom když ještě byli na cestě , přišla taková pověst k Davidovi : Pobil Absolon všecky syny královské , tak že z nich ani jednoho nezůstalo . Tedy vstav král , roztrhl roucha svá a ležel na zemi ; všickni také služebníci jeho stáli , roztrhše roucha . Ozval se pak Jonadab , syn Semmaa bratra Davidova , a řekl : Nepraviž toho , pane můj , jako by všecky mládence syny královy zbili , ale Amnon toliko zabit ; nebo tak v úmysle Absolonově složeno bylo od toho dne , jakž on byl učinil násilí Támar sestře jeho . Protož nechať nepřipouští toho nyní pán můj král k srdci svému , mysle , že by všickni synové královi zbiti byli ; nebo Amnon toliko umřel . Absolon pak utekl . Tedy pozdvih služebník hlásný očí svých , uzřel , an mnoho lidu jde odtud , kudyž se chodilo k němu cestou pod horami . I řekl Jonadab králi : Aj , synové královští přijíždějí . Vedlé řeči služebníka tvého tak se stalo . A když přestal mluviti , aj , synové královští přišli , a pozdvihše hlasu svého , plakali ; též také král i všickni služebníci jeho plakali pláčem velmi velikým . Absolon pak utekl a ušel k Tolmai synu Amiudovu , králi Gessur . I plakal David syna svého po všecky ty dny . Absolon tedy utíkaje , přišel do Gessur , a byl tam tři léta . Potom žádal David vyjíti k Absolonovi , nebo již byl oželel smrti Amnonovy . Srozuměv pak Joáb syn Sarvie , že by naklonilo se srdce královo k Absolonovi , Poslav do Tekoa , a povolav odtud ženy moudré , řekl jí : Medle , udělej se , jako bys zámutek měla , a oblec se , prosím , v roucho smutku , a nepomazuj se olejem , ale buď jako žena již za mnoho dní zámutek mající nad mrtvým . I půjdeš k králi a mluviti mu budeš vedlé řeči této . A naučil ji Joáb , co by měla mluviti . Protož mluvila žena ta Tekoitská králi , padši na tvář svou k zemi , a poklonu učinivši , řekla : Spomoz , ó králi . I řekl jí král : Což jest tobě ? Odpověděla ona : Zajisté žena vdova jsem , a umřel mi muž můj . Měla pak služebnice tvá dva syny , kteříž svadili se spolu na poli , a když nebyl , kdo by je rozvadil , udeřil jeden druhého a zabil ho . Aj , teď povstala všecka rodina proti služebnici tvé , a řekli : Vydej toho , jenž zabil bratra svého , ať ho zabijeme za život bratra jeho , kteréhož zamordoval , nýbrž zahubíme i dědice . A tak uhasí jiskru mou , kteráž pozůstala , aby nezanechali muži mému jména a ostatku na zemi . Tedy řekl král ženě : Navrať se do domu svého , a jáť poručím o tobě . I odpověděla žena Tekoitská králi : Nechť jest , pane můj králi , na mne ta nepravost , a na dům otce mého , král pak a stolice jeho ať jest bez viny . Řekl také král : Bude-li kdo mluviti co proti tobě , přiveď ho ke mně , a nedotkneť se tebe více . Tedy ona řekla : Rozpoměň se , prosím , králi , na Hospodina Boha svého , aby se nerozmnožili mstitelé krve k zhoubě a nezahladili syna mého . I odpověděl : Živť jest Hospodin , žeť nespadne vlas syna tvého na zemi . K tomu řekla žena : Nechť promluví , prosím , služebnice tvá pánu svému králi slovo . Kterýžto odpověděl : Mluv . I řekla žena : Proč jsi tedy myslil podobnou věc proti lidu Božímu ? Nebo mluví král řeč tuto jako ten , kterýž sebe vinného činí , poněvadž nechce zase povolati vyhnaného svého . Všickniť jsme zajisté nepochybně smrtelní a jako vody , kteréž rozlity jsouce po zemi , zase sebrány býti nemohou , aniž se Bůh na něčí osobu ohlédá ; ovšemť i myšlení svá vynesl , aby vyhnaného nevyháněl od sebe . Nyní pak , že jsem přišla ku pánu svému králi mluviti řeči tyto , příčina jest , že mne strašil lid . Protož řekla služebnice tvá : Budu nyní mluviti králi , snad naplní král žádost služebnice své . Neboť vyslyší král a vysvobodí služebnici svou z ruky muže , chtějícího vyhladiti mne i syna mého spolu z dědictví Božího . Řekla také služebnice tvá : Vždyť mi bude slovo pána mého krále k odtušení ; ( nebo jako anděl Boží , tak jest pán můj král , když slyší dobré aneb zlé ) , a Hospodin Bůh tvůj bude s tebou . A odpovídaje král , řekl ženě : Medle , netaj přede mnou toho , nač se já tebe vzeptám . I řekla žena : Mluv , prosím , pane můj králi . Tedy řekl král : Není-liž Joáb jednatel všeho tohoto ? I odpověděla žena a řekla : Jako jest živa duše tvá , pane můj králi , žeť se nelze uchýliti na pravo aneb na levo ode všeho toho , což mluvil pán můj král ; nebo služebník tvůj Joáb , onť jest mi rozkázal , a on naučil služebnici tvou všechněm slovům těmto , A abych tak příkladně vedla řeč tuto , způsobil to služebník tvůj Joáb . Ale pán můj moudrý jest jako anděl Boží , věda , což se koli děje na zemi . A protož řekl král Joábovi : Aj , již jsem to učinil . Jdiž tedy , přiveď mládence Absolona . I padl Joáb na tvář svou k zemi , a pokloniv se , poděkoval králi , a řekl Joáb : Dnes jest poznal služebník tvůj , že jsem nalezl milost před očima tvýma , pane můj králi , poněvadž jest král naplnil žádost služebníka svého . Tedy vstav Joáb , odšel do Gessur , a přivedl Absolona do Jeruzaléma . I řekl král : Nechť se navrátí do domu svého , ale tváři mé ať nevidí . A tak navrátil se Absolon do domu svého , ale tváři královské neviděl . Nebylo pak žádného muže tak krásného jako Absolon ve všem Izraeli , aby takovou chválu měl . Od paty nohy jeho až do vrchu hlavy jeho nebylo na něm poškvrny . A když střihával vlasy hlavy své , ( měl pak obyčej každého roku je střihati , protože jej obtěžovaly , i střihával je ) , tedy vážíval vlasy hlavy své , a bývalo jich dvě stě lotů váhy obecné . Zrodili se pak Absolonovi tři synové a jedna dcera , jejíž jméno bylo Támar , kteráž byla žena vzezření krásného . I byl Absolon v Jeruzalémě dvě létě , a tváři královské neviděl . A protož poslal Absolon k Joábovi , chtěje ho poslati k králi . Kterýžto nechtěl přijíti k němu . I poslal ještě podruhé , a nechtěl přijíti . Tedy řekl služebníkům svým : Shlédněte dědinu Joábovu vedlé pole mého , kdežto má ječmen ; jděte a spalte jej . I zapálili služebníci Absolonovi dědinu tu . A vstav Joáb , přišel k Absolonovi do domu jeho , a řekl jemu : Proč jsou služebníci tvoji zapálili dědinu mou ? Odpověděl Absolon Joábovi : Aj , poslal jsem k tobě , řka : Přiď sem , a pošli tě k králi , abys řekl jemu : I proč jsem přišel z Gessur ? Lépe mi bylo ještě tam zůstati . Protož nyní nechať uzřím tvář královu . Pakliť jest na mně nepravost , nechť mne rozkáže zabiti . Tedy přišel Joáb k králi a oznámil to jemu . I povolal Absolona . Kterýž přišed k králi , poklonil se na tvář svou až k zemi před ním . I políbil král Absolona . I stalo se potom , že sobě najednal Absolon vozů a koní a padesáte mužů , kteříž by běhali před ním . A vstávaje ráno Absolon , stával u cesty při bráně , a každého muže , kterýž , maje při , šel k králi pro rozsouzení , povolával Absolon , říkaje : Z kterého jsi ty města ? A když mu odpověděl : Z toho a z toho pokolení Izraelského jest služebník tvůj , Řekl jemu Absolon : Hle , tvá pře výborná jest a pravá , ale kdo by tě vyslyšel , není žádného u krále . Říkal také Absolon : Ó kdyby mne kdo ustanovil soudcím v zemi této , aby ke mně chodil každý , kdož by měl nesnáz a při , a dopomáhal bych jemu k spravedlnosti . Ano i když někdo přicházel , klaněje se jemu , vztáhl ruku svou , a uchopě ho , políbil jej . Činíval pak Absolon tím způsobem všemu Izraelovi , kterýž pro rozsudek přicházel k králi ; a tak obracel k sobě Absolon srdce mužů Izraelských . Stalo se také po čtyřidcíti letech , že řekl Absolon k králi : Nechť jdu , prosím , a splním slib svůj v Hebronu , který jsem učinil Hospodinu . Nebo byl učinil slib služebník tvůj , když jsem bydlil v Gessur v Syrii , řka : Jestliže mne zase kdy přivede Hospodin do Jeruzaléma , tedy službu jemu učiním . Jemuž řekl král : Jdi u pokoji . Kterýžto vstav , odšel do Hebronu . I poslal Absolon špehéře do všech pokolení Izraelských , aby řekli : Když uslyšíte zvuk trouby , rcete : Kralujeť Absolon v Hebronu . S Absolonem pak šlo dvě stě mužů z Jeruzaléma pozvaných , ale šli v upřímnosti své , aniž co o tom věděli . Poslal také Absolon pro Achitofele Gilonského , rádce Davidova , aby přišel z města svého Gilo , když měl obětovati oběti . I stalo se spiknutí veliké , nebo lidu ustavičně přibývalo Absolonovi . V tom přišel posel k Davidovi , řka : Srdce Izraelských obrátilo se po Absolonovi . Tedy řekl David všechněm služebníkům svým , kteříž byli s ním v Jeruzalémě : Vstaňte a utecme , sic jinak nemohli bychom ujíti tváři Absolonovy . Pospěšte , ať odejdeme , aby se neuspíšil , a nezastihl nás , a neuvalil na nás zlého a nepohubil města ostrostí meče . I řekli služebníci královští králi : Což by koli zvolil pán náš král , teď jsme služebníci tvoji . A tak vyšel král se vší svou čeledí pěšky ; toliko zanechal král desíti ženin , aby doma hlídaly . Když pak vyšel král a všecken lid pěšky , postavili se na jednom místě zdaleka . I šli všickni služebníci při něm ; též všickni Cheretejští a všickni Peletejští , i všickni Gittejští , šest set mužů , kteříž přišli pěšky z Gát , šli před králem . Tedy řekl král k Ittai Gittejskému : Proč ty také jdeš s námi ? Navrať se a zůstaň při králi ; nebo cizozemec jsi , kterýž se tudíž zase odbéřeš k místu svému . Nedávnos přišel , a již bych dnes tebou pohnouti měl , abys s námi chodil ? Jáť zajisté půjdu , kdež mi se nahodí . Navratiž se a zprovoď zase bratří své , a budiž s tebou milosrdenství a pravda . Odpovídaje pak Ittai králi , řekl : Živť jest Hospodin a živť jest pán můj král , že na kterémkoli místě bude pán můj král , buď mrtev aneb živ , tuť bude i služebník tvůj . I řekl David k Ittai : Podiž a přejdi . I přešel Ittai Gittejský a všickni muži jeho , i všecky dítky , kteréž byly s ním . Tedy plakala všecka země hlasem velikým , i všecken lid přecházející . A tak přešel král potok Cedron ; i všecken lid přešel proti cestě vedoucí na poušť . A aj , byl také Sádoch a všickni Levítové s ním , nesouce truhlu smlouvy Boží ; i postavili truhlu Boží . Šel pak i Abiatar , a stál , dokudž všecken ten lid nepřešel z města . I řekl král Sádochovi : Dones zase truhlu Boží do města . Jestližeť najdu milost před očima Hospodinovýma , přivedeť mne zase , a ukážeť mi ji i příbytek svůj . Pakliť řekne takto : Nelíbíš mi se , aj , teď jsem , nechť mi učiní , což se mu dobrého vidí . Řekl ještě král Sádochovi knězi : Zdaliž ty nejsi vidoucí ? Navratiž se do města u pokoji , Achimaas pak syn tvůj , a Jonata syn Abiatarův , dva synové vaši , budou s vámi . Hle , já pobudu na rovinách pouště , dokudž nepřijde poselství od vás , skrze něž by mi oznámeno bylo . A tak donesl zase Sádoch a Abiatar truhlu Boží do Jeruzaléma , a zůstali tam . Ale David šel vzhůru k vrchu hory Olivetské , vstupuje a pláče , maje přikrytou hlavu svou ; šel pak bos . Všecken také lid , kterýž byl s ním , přikryl jeden každý hlavu svou , a šli , ustavičně plačíce . Tedy povědíno Davidovi , že Achitofel jest s těmi , kteříž se spikli s Absolonem . I řekl David : Zruš , prosím , ó Hospodine , radu Achitofelovu . I stalo se , jakž přišel David na vrch hory , aby se tam pomodlil Bohu , aj , potkal se s ním Chusai Architský , maje roztržené roucho své a hlavu prstí posypanou . I řekl jemu David : Půjdeš-li se mnou , budeš mi břemenem . Pakli se navrátíš do města a díš k Absolonovi : Služebníkem tvým budu , ó králi , služebníkem zajisté otce tvého byl jsem již zdávna , již pak budu služebníkem tvým , tedy zrušíš radu Achitofelovu . Však tam budou s tebou Sádoch a Abiatar kněží . Protož cožkoli uslyšíš z domu králova , oznámíš Sádochovi a Abaitarovi kněžím . Aj , tam s nimi jsou dva synové jejich , Achimaas Sádochův a Jonata Abiatarův , po nichž mi vzkážete , což byste koli uslyšeli . Šel tedy Chusai , přítel Davidův do města ; Absolon také přijel do Jeruzaléma . A když David sešel maličko s vrchu , aj Síba služebník Mifibozetův vyšel proti němu se dvěma osly osedlanými , na nichž nesl dvě stě chlebů , a sto hroznů suchých , a sto hrud fíků , a nádobu vína . I řekl král Síbovi : K čemu jsou tyto věci ? Odpověděl Síba : Oslové pro čeled královskou k jízdě , chléb pak a fíky , aby jedli služebníci , a víno , aby se napil , kdož by ustal na poušti . Opět král řekl : Kdež jest pak syn pána tvého ? Odpověděl Síba králi : Aj , zůstal v Jeruzalémě , nebo řekl : Dnes navrátí mi dům Izraelský království otce mého . Řekl ještě král Síbovi : Aj , tvéť jsou všecky věci , kteréž má Mifibozet . Jemuž řekl Síba s poklonou : Nechať vždycky tak nalézám milost před očima tvýma , pane můj králi . Tedy bral se král David do Bahurim , a aj , vyšel odtud muž z čeledi domu Saulova , jehož jméno bylo Semei , syn Gerův , kterýžto vždy jda , zlořečil . Ano i kamením házel na Davida , a na všecky služebníky krále Davida , ačkoli všecken lid a všickni udatní byli po pravici jeho i po levici jeho . A takto mluvil Semei , když mu zlořečil : Vyjdi , vyjdi , vražedlníče a nešlechetníče . Obrátilť jest na tebe Hospodin všelikou krev domu Saulova , na jehož jsi místě kraloval , a dal Hospodin království v ruku Absolona syna tvého . A aj , již se vidíš v svém neštěstí , nebo jsi vražedlník . I řekl Abizai syn Sarvie králi : I proč zlořečí tento mrtvý pes pánu mému králi ? Nechť jdu medle a setnu mu hlavu . Ale král řekl : Co vám do toho , synové Sarvie , že zlořečí ? Poněvadž Hospodin jemu rozkázal : Zlořeč Davidovi , i kdož by směl říci : Proč tak činíš ? Řekl ještě David k Abizai i ke všechněm služebníkům svým : Aj , syn můj , kterýž pošel z života mého , hledá bezživotí mého , čím více nyní tento syn Jemini ? Nechte ho , ať zlořečí , nebo jemu rozkázal Hospodin . Snad popatří Hospodin na ssoužení mé , a odplatí mi Hospodin dobrým za zlořečenství jeho dnes . A tak šel David a muži jeho cestou . Semei také šel po stráni hory naproti němu , a jda , zlořečil a házel kamením proti němu a zmítal prachem . I přišel král a všecken lid , kterýž byl s ním , ustalý , a odpočinul tu . Absolon pak i všecken lid Izraelský přišli do Jeruzaléma , a Achitofel s ním . A když přišel Chusai Architský , přítel Davidův k Absolonovi , řekl Chusai Absolonovi : Živ buď král , živ buď král . Tedy řekl Absolon k Chusai : Toliž jest vděčnost tvá k příteli tvému ? Pročež jsi nešel s přítelem svým ? Odpověděl Chusai Absolonovi : Nikoli , ale kohož vyvolil Hospodin a lid tento i všickni muži Izraelští , toho budu a s tím zůstanu . Přesto komuž bych já sloužiti měl ? Zdali ne synu jeho ? Jakož jsem sloužil otci tvému , tak sloužiti budu tobě . Řekl pak Absolon Achitofelovi : Raďtež , co máme činiti ? Odpověděl Achitofel Absolonovi : Vejdi k ženinám otce svého , kterýchž zanechal , aby hlídaly doma . I uslyší všecken Izrael , žes se zošklivil otci svému , a zsilí se ruce všech , kteříž jsou s tebou . A protož rozbili Absolonovi stan na paláci . I všel Absolon k ženinám otce svého před očima všeho Izraele . Rada pak Achitofelova , kterouž dával toho času , byla , jako by se kdo doptával na řeč Boží . Taková byla každá rada Achitofelova , jakož u Davida tak u Absolona . Řekl ještě Achitofel Absolonovi : Nechť medle vyberu dvanácte tisíc mužů , abych vstana , honil Davida noci této . A dostihna ho , dokudž jest ustalý a zemdlené má ruce , předěsím jej , a uteče všecken lid , kterýž jest s ním , i zamorduji krále samého . A tak obrátím všecken lid k tobě ; nebo jako bych je všecky obrátil , když zhyne ten muž , kteréhož ty hledáš . O lid ty se nic nestarej . I líbila se ta řeč Absolonovi i všechněm starším Izraelským . A však řekl Absolon : Zavolej sem hned Chusai Architského , abychom slyšeli , co i on mluviti bude . Když pak přišel Chusai k Absolonovi , mluvil k němu Absolon , řka : Takto mluvil Achitofel . Máme-li učiniti vedlé řeči jeho , čili nic ? Pověz ty . Tedy řekl Chusai Absolonovi : Neníť dobrá rada , kterouž dal Achitofel nyní . Dále mluvil Chusai : Ty víš o otci svém i mužích jeho , že jsou udatní , k tomu zjitření na mysli , jako nedvědice osiřelá v poli . Nadto otec tvůj jest muž válečný , kterýž nebude nocovati s lidem . Nýbrž nyní spíše v záloze stojí v nějaké jeskyni , aneb v některém jiném místě . I stalo by se , jestliže by kteří padli z těch tvých při začátku , že každý , kdož by o tom uslyšel , řekl by : Stala se porážka v lidu , kterýž postoupil po Absolonovi . A tak by i silných reků srdce , kteréž jest jako srdce lva , škodlivě osláblo ; nebo ví všecken Izrael , že jest zmužilý otec tvůj , a silní ti , kteříž jsou s ním . Ale radím , abys , shromáždě k sobě všecken Izrael od Dan až do Bersabé , kterýž v množství jest jako písek při moři , ty sám životně vytáhl k boji . A tak potáhneme proti němu , na kterém by koli místě nalezen býti mohl , a připadneme na něj , jako padá rosa na zemi ; i nepozůstaneť z něho , totiž ze všech mužů , kteříž jsou při něm , ani jednoho . Jestliže by se pak shrnul do města , snesou všecken lid Izraelský k tomu městu provazy , a vtrhneme je až do potoka , tak aby tam ani kaménka nebylo lze najíti . I řekl Absolon a všickni muži Izraelští : Lepšíť jest rada Chusai Architského , než rada Achitofelova . Hospodin zajisté to způsobil , aby zrušena byla rada Achitofelova , kteráž sic dobrá byla , aby tak uvedl Hospodin na Absolona zlé věci . Oznámil pak to Chusai Sádochovi a Abiatarovi kněžím : Tak a tak radil Achitofel Absolonovi a starším Izraelským , ale já takto a takto jsem radil . Nyní tedy pošlete rychle a oznamte Davidovi , řkouce : Nezůstavej přes noc na rovinách pouště , ale přeprav se bez meškání , aby snad nebyl sehlcen král i všecken lid , kterýž jest s ním . Jonata pak a Achimaas stáli u studnice Rogel . I šla tam děvečka a pověděla jim , aby oni jdouce , oznámili to králi Davidovi ; nebo nesměli se ukázati aneb vjíti do města . A však uzřel je služebník , a oznámil Absolonovi . Pročež odšedše oba rychle , vešli do domu muže v Bahurim , kterýž měl studnici na dvoře svém . I spustili se do ní . A žena vzavši plachtu , rozestřela ji na vrch studnice , a nasypala na ni krup . A tak nebyla ta věc spatřína . Nebo když přišli služebníci Absolonovi k ženě do domu a řekli : Kde jest Achimaas a Jonata ? odpověděla jim žena : Přešliť jsou ten potok . Hledavše tedy a nic nenalezše , navrátili se do Jeruzaléma . A když oni odešli , tito vystoupivše z studnice , šli a oznámili králi Davidovi a řekli jemu : Vstaňte a přepravte se rychle přes vodu , nebo toto radil proti vám Achitofel . Protož vstav David a všecken lid , kterýž byl s ním , přepravili se přes Jordán , prvé než se rozednilo ; a nezůstal ani jeden , ješto by se nepřepravil přes Jordán . Tedy Achitofel vida , že se nestalo vedlé rady jeho , osedlal osla , a vstav , odjel do domu svého , do města svého . A učiniv pořízení v čeledi své , oběsil se a umřel ; i pochován jest v hrobě otce svého . David pak byl již přišel do Mahanaim , když se Absolon přepravil přes Jordán , on i všecken lid Izraelský s ním . A tu ustanovil Absolon Amazu místo Joába nad vojskem . ( Byl pak Amaza syn muže , jehož jméno bylo Jetra Izraelský , kterýž všel k Abigail dceři Náchas , sestře Sarvie matky Joábovy . ) I položil se Izrael a Absolon v zemi Galád . Stalo se pak , když přišel David do Mahanaim , že Sobi syn Náchas z Rabbat synů Ammon , a Machir syn Amielův z Lodebar , a Barzillai Galádský z Rogelim , Lůže , číše a nádoby hliněné , též pšenice , ječmene , mouky , krup , bobu , šocovice a pražmy , Ano i medu , másla a ovcí i syrů kravských přinesli Davidovi a lidu , kterýž s ním byl , aby jedli . Nebo řekli : Lid ten jest hladovitý a ustalý , i žíznivý na té poušti . Sečtl pak David lid , kterýž měl s sebou , a ustanovil nad nimi hejtmany a setníky . I uvedl David třetinu lidu v správu Joábovu , a třetinu v správu Abizai syna Sarvie , bratra Joábova , a třetinu v správu Ittai Gittejského . A řekl král lidu : I jáť také potáhnu s vámi . Ale lid řekl : Nikoli nepotáhneš ; nebo jestliže bychom i utíkali , nebudouť na to velmi dbáti , aniž , by nás i polovici zbili , budou toho velmi vážiti . Ty sám zajisté jsi jako z nás deset tisíců , protož lépe bude , abys nám byl v městě ku pomoci . I řekl jim král : Což se vám za dobré vidí , učiním . Tedy stál král u brány , a všecken lid vycházel po stu a po tisíci . Přikázal pak král Joábovi a Abizai a Ittai , řka : Zacházejtež mi pěkně s synem Absolonem . A všecken lid slyšel , když přikazoval král všechněm hejtmanům o Absolonovi . A tak vytáhl lid do pole proti lidu Izraelskému , a byla bitva v lese Efraim . I poražen jest tu lid Izraelský od služebníků Davidových , a stala se tu porážka veliká v ten den až do dvadceti tisíců . Nebo když ta bitva rozšířila se po vší krajině , více pohubil lidu les , nežli jich požral meč toho dne . Potkal se pak Absolon s služebníky Davidovými . Kterýžto Absolon jel na mezku , ( i podšel mezek pod hustý dub veliký ) , a uvázl za hlavu v stromu tom , tak že visel mezi nebem a zemí . Ale mezek , kterýž pod ním byl , odběhl pryč . To uzřev jeden , oznámil Joábovi , řka : Hle , viděl jsem Absolona , an visí na dubě . I řekl Joáb muži , kterýž mu to oznámil : Aj , viděls . Pročež jsi ho tam nesrazil na zem ? A já bylť bych povinen dáti deset lotů stříbra a pás rytířský jeden . Odpověděl muž ten Joábovi : A já , bych i odečtených měl na ruce své tisíc lotů stříbra , nevztáhl bych ruky své na syna králova ; nebo jsme slyšeli , kterak přikazoval král tobě a Abizai a Ittai , řka : Šetřte všickni syna mého Absolona ; Leč bych se dopustiti chtěl sám proti duši své nepravosti . Ale nebýváť nic tajno před králem , a ty bys sám proti mně stál . I řekl Joáb : Nebuduť se tu meškati s tebou . Protož vzav tři kopí do ruky své , vrazil je do Absolona , an ještě živ byl na dubě . A obskočivše Absolona deset služebníků , oděnců Joábových , bili jej a zabili . V tom zatroubil Joáb v troubu . I vrátil se lid od honění Izraele ; nebo zdržel Joáb lid . A vzavše Absolona , uvrhli jej v tom lese do jámy veliké , a nametali na něj hromadu kamení velmi velikou . Ale všecken Izrael zutíkali jeden každý do stanů svých . ( Absolon pak vzal byl a vyzdvihl sobě za života svého sloup v údolí královském ; nebo byl řekl : Nemám syna , aby zůstala pamět jména mého . Protož nazval ten sloup jménem svým , kterýž slove místo Absolonovo až do dnešního dne . ) Tedy Achimaas syn Sádochův řekl : Medle , nechť běžím , abych zvěstoval králi , že ho vysvobodil Hospodin z ruky nepřátel jeho . I řekl jemu Joáb : Nebyl bys dnes dobrým poslem , ale oznámíš to jiného dne ; dnes však neoznamuj , proto že syn králův umřel . Potom řekl Joáb k Chuzi : Jdiž , zvěstuj králi , co jsi viděl . A pokloniv se Chuzi Joábovi , běžel . Mluvil pak ještě Achimaas syn Sádochův , a řekl Joábovi : Buď , jak buď , medle , nechť já také běžím za Chuzi . Odpověděl Joáb : Proč bys ty běžel , synu můj , když nemáš , co bys dobrého zvěstoval ? I řekl : Buď , jak buď , poběhnu . Odpověděl mu : Běž . A tak běžel Achimaas cestou přímější a předběhl Chuzi . David pak seděl mezi dvěma branami . I vyšel strážný na vrch brány na zed , kterýž pozdvih očí svých , uzřel , a hle , muž běžel sám . Tedy volaje strážný , oznámil králi . I řekl král : Jest-liť sám , dobré poselství nese . A když ten šel předce a přibližoval se , Uzřel ještě strážný muže druhého běžícího . I zavolal strážný na branného a řekl : Hle , opět muž běží sám . Tedy řekl král : I tenť v poselství běží . Řekl ještě strážný : Vidím běh prvního , jako běh Achimaasa syna Sádochova . I řekl král : Dobrýtě to muž , protož s dobrým poselstvím jde . Tedy volaje Achimaas , řekl králi : Pokoj tobě . A pokloniv se králi tváří svou k zemi , řekl : Požehnaný Hospodin Bůh tvůj , kterýž podmanil muže ty , kteříž pozdvihli rukou svých proti pánu mému králi . I řekl král : Dobře-li se má syn můj Absolon ? Odpověděl Achimaas : Viděl jsem hluk veliký , když posílal služebníka králova Joáb , a mne služebníka tvého , ale nevím nic , co bylo . Jemuž řekl král : Odstup a stůj tamto . I odstoupil a stál . A v tom Chuzi přišed , řekl : Zvěstuje se pánu mému králi , že vysvobodil tě dnes Hospodin z ruky všech povstávajících proti tobě . Ale král řekl k Chuzi : Jest-liž živ syn můj Absolon ? Odpověděl Chuzi : Nechť jsou tak , jako syn králův , nepřátelé pána mého krále , i všickni , kteříž povstávají proti tobě ke zlému . I zarmoutil se král , a vstoupiv do horního pokoje na bráně , plakal a jda , mluvil takto : Synu můj Absolone , synu můj , synu můj Absolone ! Ó kdybych byl umřel za tebe , Absolone synu můj , synu můj ! I oznámeno jest Joábovi : Aj , král pláče a naříká pro Absolona . Pročež obrátilo se to vysvobození toho dne v kvílení všemu lidu ; nebo slyšel lid v ten den , že bylo praveno : Zámutek má král pro syna svého . A tak kradl se lid toho dne , vcházeje do města , jako se krade lid , když se stydí , utíkaje z boje . Král pak zakryl tvář svou , a křičel král hlasem velikým : Synu můj Absolone , Absolone synu můj , synu můj ! Tedy všed Joáb k králi do domu , řekl : Zahanbil jsi dnes tváři všech služebníků svých , kteříž vysvobodili život tvůj dnes , a život synů tvých i dcer tvých , a život žen tvých i život ženin tvých , Miluje ty , kteříž tě mají v nenávisti , a v nenávisti maje ty , kteříž tě milují ; nebos dokázal dnes , že sobě nevážíš hejtmanů a služebníků . Shledalť jsem to zajisté dnes , že kdyby byl Absolon živ zůstal , bychom pak všickni dnes byli pobiti , tedy dobře by se tobě to líbilo . Protož nyní vstana , vyjdi , a mluv ochotně k služebníkům svým ; nebo přisahámť skrze Hospodina , jestliže nevyjdeš , žeť nezůstane žádný s tebou této noci , a toť bude tobě horší , nežli všecky zlé věci , kteréž na tebe přišly od mladosti tvé až dosavad . A tak vstav král , posadil se v bráně . I povědíno bylo všemu lidu těmito slovy : Aj , král sedí v bráně . I přišel všecken lid před oblíčej krále , ale lid Izraelský byl zutíkal jeden každý do svých stanů . Tedy všecken lid hádal se vespolek ve všech pokoleních Izraelských , a pravili : Král vytrhl nás z ruky nepřátel našich , a tentýž vytrhl nás z ruky Filistinských , a teď nyní utekl z země před Absolonem . Absolon pak , kteréhož jsme pomazali sobě , zahynul v boji . Nyní tedy , proč zanedbáváte přivésti zase krále ? Protož král David poslal k Sádochovi a Abiatarovi kněžím , s těmito slovy : Mluvte k starším Judským , řkouce : Proč máte býti poslední v uvedení zase krále do domu jeho ? ( Nebo řeč všeho lidu Izraelského donesla se krále o uvedení jeho do domu jeho . ) Bratří moji jste , kost má a tělo mé jste ; proč tedy máte býti poslední v uvedení zase krále ? A Amazovi také rcete : Zdaliž ty nejsi kost má a tělo mé ? Toto ať mi učiní Bůh a toto přidá , jestliže nebudeš hejtmanem vojska přede mnou po všecky dny na místo Joába . I naklonil srdce všech mužů Judských , jako muže jednoho , aby poslali k králi , řkouce : Navratiž se ty i všickni služebníci tvoji . Tedy navrátil se král , a přišel až k Jordánu . Lid pak Judský byl přišel do Galgala , aby se bral vstříc králi , a převedl jej přes Jordán . Pospíšil také Semei syn Gery , syna Jemini , kterýž byl z Bahurim , a vyšel s lidem Judským vstříc králi Davidovi . A tisíc mužů bylo s ním z Beniamin . Síba také služebník domu Saulova , s patnácti syny svými , a dvadceti služebníků jeho s ním , přepravili se přes Jordán před krále . I přeplavili lodí , aby převezli čeled královskou a učinili , což by se jemu líbilo . Semei pak syn Gerův padl před králem , když se přepraviti měl přes Jordán . A řekl králi : Nepočítej mi pán můj nepravosti , a nezpomínej , co neprávě učinil služebník tvůj toho dne , když vyšel pán můj král z Jeruzaléma , aby to měl skládati král v srdci svém . Neboť zná služebník tvůj , že zhřešil , a aj , přišel jsem dnes prvé , než kdo ze vší čeledi Jozefovy , abych vyšel vstříc pánu svému králi . I odpověděl Abizai syn Sarvie a řekl : A což nebude zabit Semei , proto že zlořečil pomazanému Hospodinovu ? Ale David řekl : Co vám do toho , synové Sarvie , že jste mi dnes odporní ? Dnes-liž má zabit býti někdo v Izraeli ? Nebo zdaliž nevím , že dnes jsem králem nad Izraelem . Tedy řekl král k Semei : Neumřeš . I přisáhl mu král . Mifibozet také vnuk Saulův vyjel vstříc králi . ( Neošetřoval pak byl noh svých , ani brady nespravoval , ani šatů svých nepral od toho dne , jakž byl odšel král , až do dne , když se navrátil v pokoji . ) A když přišel do Jeruzaléma , vyšel vstříc králi . I řekl jemu král : Proč jsi neodšel se mnou , Mifibozete ? Kterýž odpověděl : Pane můj králi , služebník můj oklamal mne . Řekltě byl zajisté služebník tvůj : Osedlám sobě osla , abych vsedna na něj , bral se s králem , proto že jest kulhavý služebník tvůj . I osočil služebníka tvého u pána mého krále , ale pán můj král jest jako anděl Boží , učiniž tedy , cožť se dobrého vidí . Nebo všickni z domu otce mého byli jsme hodni smrti před pánem mým králem , a však jsi zasadil služebníka svého mezi ty , kteříž jedí chléb stolu tvého . K čemuž bych více právo měl , a oč se více na krále domlouval ? Jemuž řekl král : Proč šíříš řeč svou ? Vyřklť jsem . Ty a Síba rozdělte se statkem . Ještě řekl Mifibozet králi : Třebas nechť všecko vezme , když se jen navrátil pán můj král v pokoji do domu svého . Ano i Barzillai Galádský vyšel z Rogelim , a přepravil se s králem přes Jordán , aby ho zprovodil za Jordán . Byl pak Barzillai velmi starý , maje osmdesáte let , kterýž opatroval krále stravou , když obýval v Mahanaim ; nebo byl člověk bohatý velmi . I řekl král k Barzillai : Poď se mnou , a chovati tě budu při sobě v Jeruzalémě . Ale Barzillai odpověděl králi : Jacíž jsou dnové věku mého , abych šel s králem do Jeruzaléma ? V osmdesáti letech jsem dnes . Zdaliž mohu rozeznati mezi dobrým a zlým ? Zdaliž okušením rozezná služebník tvůj , co bych jedl a co bych pil ? Zdaliž poslouchati mohu již hlasu zpěváků a zpěvakyní ? Proč by tedy služebník tvůj déle býti měl břemenem pánu svému králi ? Maličko ještě půjde služebník tvůj za Jordán s králem ; nebo proč by mi se takovou odplatou král odplacovati měl ? Nechť se navrátí , prosím , služebník tvůj , ať umru v městě svém , kdež jest hrob otce mého a matky mé . Aj , služebník tvůj Chimham půjde se pánem mým králem , jemuž učiníš , cožť se dobrého viděti bude . I řekl král : Dobře , nechť jde se mnou Chimham , a učiním jemu , což se tobě za dobré viděti bude ; nadto čehožkoli požádáš ode mne , toť učiním . A když se přepravil všecken lid přes Jordán , král také přepravil se . I políbil král Barzillai a požehnal ho , kterýžto navrátil se na místo své . A tak bral se král do Galgala a Chimham s ním ; všecken také lid Judský provázeli krále , též i polovice lidu Izraelského . A aj , všickni muži Izraelští přišedše k králi , řekli jemu : Proč jsou tě ukradli bratří naši , muži Juda , a převedli krále a čeled jeho přes Jordán , i všecky muže Davidovy s ním ? I odpověděli všickni muži Judští mužům Izraelským : Proto že král jest příbuzný náš . A proč se hněváte o to ? Zdaliž nás za to král pokrmy opatroval ? Zdaliž nám jaké dary dal ? Odpovídajíce pak muži Izraelští mužům Judským , řekli : Deset dílů máme v králi , a protož i v Davidovi máme více nežli vy . Pročež tedy málo jste nás sobě vážili ? Zdaliž jsme my prvé o to nemluvili , abychom zase přivedli krále svého ? Ale tvrdší byla řeč mužů Judských nad řeč mužů Izraelských . Přišel pak tu náhodou člověk nešlechetný , jehož jméno bylo Seba , syn Bichri , muž Jemini . Ten zatroubil v troubu a řekl : Nemámeť my dílu v Davidovi , ani dědictví v synu Izai ; obrať se jeden každý k stanům svým , ó Izraeli . A tak všickni muži Izraelští odstoupili od Davida za Sebou synem Bichri , ale muži Judští přídrželi se krále svého od Jordánu až do Jeruzaléma . David pak přišel do domu svého do Jeruzaléma . A vzal král deset ženin , kterýchž byl nechal , aby hlídaly doma , a dal je pod stráž , a choval je , ale nevcházel k nim . A zůstaly zavřené až do dne smrti své v vdovství . Potom řekl král Amazovi : Svolej mi muže Judské do třetího dne , ty také se tu postav . A tak odšel Amaza , aby svolal lid Judský , ale prodlil mimo určitý čas , kterýž mu byl uložil . Protož řekl David Abizai : Již nyní hůře nám činiti bude Seba syn Bichri , nežli Absolon . Vezmi služebníky pána svého , a hoň jej , aby sobě nenalezl měst hrazených , a tak ušel by nám s očí . Tedy táhli za ním muži Joábovi , i Cheretejští , i Peletejští , a všickni udatní vytáhli z Jeruzaléma , aby honili Sebu syna Bichri . A když byli u kamene toho velikého , kterýž jest v Gabaon , Amaza potkal se s nimi . Joáb pak byl opásán po sukni , v kterouž byl oblečen , na níž také měl připásaný meč k bedrám v pošvě své , kterýž snadně vytrhnouti i zase vstrčiti mohl . I řekl Joáb Amazovi : Dobře-li se máš , bratře můj ? A ujal Joáb pravou rukou Amazu za bradu , aby ho políbil . Ale Amaza nešetřil se meče , kterýž byl v ruce Joábově . I ranil ho jím pod páté žebro , a vykydl střeva jeho na zem jednou ranou , a umřel . I honili Joáb a Abizai , bratr jeho , Sebu syna Bichri . Tedy stoje tu jeden podlé něho z služebníků Joábových , řekl : Kdokoli přeje Joábovi , a kdokoli drží s Davidem , jdi za Joábem . Amaza pak válel se ve krvi prostřed cesty . A vida onen , že se zastavoval všecken lid , odvlékl Amazu s cesty do pole , a uvrhl na něj roucho , vida , že každý , kdož šel mimo něj , zastavoval se . A když byl odvlečen z cesty , šel jeden každý za Joábem , aby honili Sebu syna Bichri . ( Kterýžto prošel všecka pokolení Izraelská do Abel Betmaacha se všechněmi Berejskými , kteříž se byli shromáždili a šli za ním . ) A přitáhše , oblehli jej v Abel Betmaacha , a udělali násyp proti městu , kteréž se bránilo z bašt ; všecken pak lid , kterýž byl s Joábem , usiloval podvrátiti zed . V tom zvolala jedna rozumná žena z města : Slyšte , slyšte ! Rcete medle Joábovi : Přistup sem , a budu s tebou mluviti . Kterýž když k ní přistoupil , řekla žena : Ty-li jsi Joáb ? Odpověděl : Jsem . I řekla jemu : Poslyš slov služebnice své . Odpověděl : Slyším . Protož mluvila , řkuci : Takť jsou rozmlouvali hned s počátku , řkouce : Bez pochyby žeť se ptáti budou Abelských , a tak se spraví . Jáť jsem jedno z pokojných a věrných Izraelských , ty pak usiluješ zkaziti město , a to ještě hlavní město v Izraeli . I pročež usiluješ sehltiti dědictví Hospodinovo ? Tedy odpověděl Joáb a řekl : Odstup , odstup to ode mne , abych sehltiti a zkaziti chtěl . Neníť toho , ale muž z hory Efraim , jménem Seba , syn Bichri , pozdvihl ruky své proti králi Davidovi . Vydejte ho samého , a odtrhnemť od města . I řekla žena Joábovi : Hle , hlava jeho vyvržena bude tobě přes zed . A tak zjednala to žena ta u všeho lidu moudrostí svou , že sťavše hlavu Seby syna Bichri , vyhodili ji Joábovi . Kterýžto když zatroubil v troubu , rozešli se od města jeden každý do stanů svých . Joáb také vrátil se do Jeruzaléma k králi . Byl pak Joáb představen všemu vojsku Izraelskému , a Banaiáš syn Joiadův nad Cheretejskými a Peletejskými . Též Aduram byl nad platy , a Jozafat syn Achiludův byl kanclířem , A Seiáš písařem , Sádoch pak a Abiatar byli kněžími . Híra také Jairský byl knížetem Davidovým . Byl pak hlad za dnů Davidových tři léta pořád . I hledal David tváři Hospodinovy . Jemuž řekl Hospodin : Pro Saule a pro dům jeho vražedlný , nebo zmordoval Gabaonitské . Tedy povolav král Gabaonitských , mluvil k nim . ( Gabaonitští pak nebyli z synů Izraelských , ale z ostatků Amorejských , jimž ačkoli byli synové Izraelští přísahou se zavázali , však Saul usiloval je vypléniti , v horlivosti své pro syny Izraelské a Judské . ) A řekl David Gabaonitským : Což vám učiním a čím vás spokojím , abyste dobrořečili dědictví Hospodinovu ? Odpověděli jemu Gabaonitští : Není nám o stříbro ani o zlato činiti s Saulem a domem jeho , ani o bezživotí někoho z Izraele . I řekl : Cožkoli díte , učiním vám . Kteříž řekli králi : Muže toho , kterýž vyhubil nás , a kterýž ukládal o nás , vyhladíme , aby nezůstal v žádných končinách Izraelských . Nechť jest nám dáno sedm mužů z jeho synů , a zvěsíme je Hospodinu u Gabaa Saulova , kteréhož byl vyvolil Hospodin . I řekl král : Já dám . Odpustil pak král Mifibozetovi synu Jonaty , syna Saulova , pro přísahu Hospodinovu , kteráž byla mezi nimi , mezi Davidem a Jonatou synem Saulovým . Ale vzal král dva syny Rizpy dcery Aja , kteréž porodila Saulovi , Armona a Mifibozeta , a pět synů sestry Míkol dcery Saulovy , kteréž byla porodila Adrielovi synu Barzillai Molatitského . I vydal je v ruku Gabaonitských , kteréž zvěšeli na hoře před Hospodinem . A tak kleslo těch sedm spolu , a zbiti jsou při začátku žně , když počínali žíti ječmene . Rizpa pak , dcera Aja , vzavši žíni , prostřela ji sobě na skále při začátku žně , dokudž nepršel na ně déšť s nebe , a nedala ptákům nebeským sedati na ně ve dne , ani přicházeti zvěři polní v noci . Tedy oznámeno jest Davidovi , co učinila Rizpa dcera Aja , ženina Saulova . Protož odšed David , vzal kosti Saulovy a kosti Jonaty syna jeho od starších Jábes Galád , kteříž byli je ukradli na ulici Betsan , kdežto byli je zvěšeli Filistinští v ten den , když porazili Filistinští Saule v Gelboe . Vzal , pravím , odtud kosti Saulovy a kosti Jonaty syna jeho ; i kosti těch , kteříž zvěšeni byli , sebrali . A pochovali je s kostmi Saulovými a Jonaty syna jeho , v zemi Beniamin , v Sela , v hrobě Cis otce jeho ; a učinili všecko , což byl přikázal král , a potom slitoval se Bůh nad zemí . Vznikla pak opět válka Filistinských proti Izraelovi . I vytáhl David a služebníci jeho s ním , a bili se s Filistinskými , tak že ustal David . Tedy Izbibenob , kterýž byl z synů jednoho obra , ( jehož kopí hrot vážil tři sta lotů oceli , a měl připásaný k sobě meč nový ) , myslil zabiti Davida . Ale retoval ho Abizai syn Sarvie , a raniv toho Filistinského , zabil jej . Protož muži Davidovi přisáhli , řkouce jemu : Nepůjdeš více s námi do boje , abys nezhasil svíce Izraelské . Opět byla válka v Gob s Filistinskými . Tehdáž Sibbechai Chusatský zabil Sáfu , kterýž byl z synů téhož obra . Byla ještě i jiná válka s Filistinskými v Gob , kdež Elchánan syn Járe Oregim Betlémský zabil bratra Goliáše Gittejského , u jehož kopí bylo dřevo jako vratidlo tkadlcovské . Potom byla také válka v Gát . A byl tam muž veliké postavy , kterýž měl u rukou a u noh po šesti prstech , všech čtyřmecítma , a byl také syn toho obra . Ten když haněl Izraele , zabil ho Jonata , syn Semmaa bratra Davidova . Ti čtyři byli synové jednoho obra v Gát , kteříž padli od ruky Davidovy a od ruky služebníků jeho . Mluvil pak David Hospodinu slova písně této v ten den , když ho vysvobodil Hospodin z ruky všech nepřátel jeho , i z ruky Saulovy . A řekl : Hospodin skála má a hrad můj , i vysvoboditel můj se mnou . Bůh skála má , doufati budu v něho ; štít můj a roh spasení mého , vyvýšení mé a útočiště mé , spasitel můj , kterýž od násilí vysvobozuje mne . Chvály hodného vzýval jsem Hospodina , a od nepřátel svých vysvobozen jsem . Nebo obklíčily mne byly úzkosti smrti , a proudové bezbožných předěsili mne . Bolesti smrtelné obstoupily mne , a osídla smrti zachvátila mne . V úzkosti své vzýval jsem Hospodina , a k Bohu svému volal jsem , i vyslyšel z chrámu svého hlas můj , a křik můj přišel v uši jeho . Tedy pohnula se a zatřásla země , základové nebes pohnuli se , a třásli se pro rozhněvání jeho . Dým vycházel z chřípí jeho , a oheň zžírající z úst jeho , od něhož se uhlí roznítilo . Nakloniv nebes , sstoupil , a mrákota byla pod nohami jeho . I vsedl na cherubín a letěl , a spatřín jest na peří větrovém . Položil temnosti vůkol sebe jako stany , shrnutí vod , oblaky husté . Od blesku oblíčeje jeho rozpálilo se uhlí řeřavé . Hřímal s nebes Hospodin , a Nejvyšší vydal zvuk svůj . Vystřelil i střely , kterýmiž je rozptýlil , a blýskání , jímž je porazil . I ukázaly se hlubiny mořské , a odkryti jsou základové okršlku , pro zůřivé kárání Hospodinovo , pro dmýchání větru chřípí jeho . Poslav s výsosti , přijal mne , vytáhl mne z vod velikých . Vysvobodil mne od nepřítele mého silného , od těch , kteříž mne nenáviděli , ačkoli silnější mne byli . Předstihli mne v den trápení mého , ale Hospodin byl mi podpora . Kterýž vyvedl mne na prostranství , vysvobodil mne , nebo sobě oblíbil mne . Odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé , podlé čistoty rukou mých odplatil mi . Nebo jsem ostříhal cest Hospodinových , aniž jsem se bezbožně strhl Boha svého . Všickni zajisté soudové jeho jsou před oblíčejem mým , aniž jsem od kterých ustanovení jeho odstoupil . A tak byv dokonalý před ním , šetřil jsem , abych se nedopustil nepravosti . Protož odplatil mi Hospodin podlé spravedlnosti mé , vedlé čistoty mé před očima jeho . Ty , Pane , s milosrdným milosrdně nakládáš , a k upřímému upřímě se máš . K sprostnému sprostně se ukazuješ , a s převráceným převráceně zacházíš . Lid pak ssoužený vysvobozuješ , ale před vysokomyslnými oči své sklopuješ . Ty zajisté jsi svíce má , ó Hospodine . Hospodin jistě osvěcuje temnosti mé . Nebo v tobě proběhl jsem vojska , v Bohu svém přeskočil jsem zed . Toho Boha silného cesta jest dokonalá , výmluvnosti Hospodinovy přečištěné ; onť jest štít všech , kteříž doufají v něho . Nebo kdo jest Bohem kromě Hospodina ? A kdo jest skalou kromě Boha našeho ? Bůh jest síla má i vojska mého , onť působí volnou cestu mou . Činí nohy mé jako laní , a na vysokých místech mých postavuje mne . Cvičí ruce mé k boji , tak že lámi lučiště ocelivá rukama svýma . Nebo dal mi štít spasení svého , a dobrotivost jeho zvelebila mne . Rozšířil kroky mé pode mnou , aby se nepodvrtly nohy mé . Honil jsem nepřátely své a zahladil jsem je , aniž jsem se navrátil , dokudž jsem jich nevyplénil . Docela jsem je vyhubil a sprobodal jsem je , tak že nepovstanou ; i padli pod nohy mé . Ty zajisté , Bože , přepásals mne udatností k boji , porazils pode mne ty , kteříž povstávají proti mně . Nýbrž dals mi šíji nepřátel mých , těch , kteříž v nenávisti měli mne , a vyplénil jsem je . Ohlédali se , ale nebyl , kdo by vysvobodil , k Hospodinu , ale nevyslyšel jich . I potřel jsem je jako prach země , jako bláto na ulicích potlačil a rozptýlil jsem je . Ty jsi mne vytrhl z různic lidu mého , zachovals mne , abych byl za hlavu národům ; lid neznámý mně sloužil . Cizozemci lhali mi , a jakž zaslechli , uposlechli mne . Cizozemci svadli , a třásli se i v ohradách svých . Živť jest Hospodin , a požehnaná skála má ; protož ať jest vyvyšován Bůh , skála spasení mého , Bůh silný , kterýž dává mi pomsty a podmaňuje mi lidi . Vyvodíš mne z prostřed nepřátel mých , a nad povstávajícími proti mně vyvyšuješ mne , člověka nepravého mne zbavuješ . Protož chváliti tě budu , Hospodine , mezi národy , a jménu tvému žalmy zpívati budu . Onť jest hrad jistého spasení krále svého , a ten , kterýž činí milosrdenství pomazanému svému Davidovi , i semeni jeho až na věky . Tato jsou pak poslední slova Davidova : Řekl David syn Izai , řekl , pravím , muž , kterýž jest velice zvýšený , pomazaný Boha Jákobova , a libý v zpěvích Izraelských : Duch Hospodinův mluvil skrze mne , a řeč jeho jazykem mým vynesena . Řekl mi Bůh Izraelský , mluvila skála Izraelská : Kdo panovati bude nad lidem , budeť spravedlivý , panující v bázni Boží . Rovně jako bývá světlo jitřní , když slunce vychází ráno bez oblaků , a jako mocí tepla a deště roste bylina z země : Tak zajisté dům můj před Bohem ; nebo smlouvu věčnou učinil se mnou , kteráž všelijak upevněna a ostříhána bude . A toť jest všecko mé spasení a všeliká útěcha , že nic tak vzdělávati se nebude . Bezbožní pak všickni vypléněni budou jako trní , kteréž rukou bráno nebývá . Ale kdož by se ho chtěl dotknouti , vezme železo a žerď , aneb ohněm docela spálí je tu , kdež zrostlo . Tato jsou jména nejudatnějších Davidových : Jošeb Bašebet Tachmonský , přední z vůdců , jehož rozkoš byla s kopím pojednou udeřiti na osm set ku pobití jich . A po něm Eleazar syn Dodi , syna Achochi , mezi třmi silnými , kteříž byli s Davidem , když se opovážili proti Filistinským shromážděným tam k boji , když již byli odtáhli muži Izraelští . Ten vstav , bil Filistinské , až ustala ruka jeho a ostála se při meči . V ten den zajisté učinil Hospodin vysvobození veliké , tak že se lid za ním navrátil , toliko aby kořisti vzebral . Po něm pak byl Samma syn Age Hararský . Nebo když se byli shromáždili Filistinští v hromadu tu , kdež bylo díl rolí poseté šocovicí , a lid utekl před Filistinskými : Tedy postavil se u prostřed dílu toho , a vysvobodil jej , a porazil Filistinské . I učinil Hospodin vysvobození veliké . Sstoupili také ti tři z třidcíti předních , a přišli ve žni k Davidovi do jeskyně Adulam , když vojsko Filistinské leželo v údolí Refaim . ( Nebo David tehdáž byl v pevnosti své , a osazený lid Filistinských byl u Betléma . ) Zechtělo se pak Davidovi vody , a řekl : Ó by mi někdo dal píti vody z čisterny Betlémské , kteráž jest u brány ! A protož probivše se ti tři udatní skrze vojsko Filistinských , navážili vody z čisterny Betlémské , kteráž byla u brány , kterouž nesli a donesli k Davidovi . On pak nechtěl jí píti , ale obětoval ji Hospodinu , A řekl : Nedejž mi toho , ó Hospodine , abych to učiniti měl . Zdaliž to není krev mužů těch , kteříž šli , opováživše se života svého ? I nechtěl jí píti . To učinili ti tři silní . Potom Abizai bratr Joábův , syn Sarvie , byl přední mezi třmi , kterýž pozdvihl kopí svého proti třem stům , kteréž i pobil , a byl z těch tří nejslovoutnější . Z těch tří on jsa nejslavnější , byl knížetem jejich , a však oněm třem nebyl rovný . Banaiáš také syn Joiadův , syn muže udatného , velikých činů , z Kabsael , ten porazil dva reky Moábské . Tentýž sstoupiv , zabil lva v jámě , když byl sníh . Ten také zabil muže Egyptského , muže ku podivení , a měl Egyptský v rukou kopí . I šel k němu s holí , a vytrh kopí z ruky toho Egyptského , zabil ho kopím jeho . To učinil Banaiáš syn Joiadův , kterýž také slovoutný byl mezi těmi třmi silnými . A ač byl mezi třidcíti nejslavnější , však oněm třem se nevrovnal . I ustanovil ho David nad drabanty svými . Azael také bratr Joábův byl mezi třidcíti těmito : Elchanan syn Dodův Betlémský , Samma Charodský , Elika Charodský , Chelez Faltický , Híra syn Ikeš Tekoitský , Abiezer Anatotský , Mebunnai Chusatský , Salmon Achochský , Maharai Netofatský , Cheleb syn Baany Netofatský , Ittai syn Ribai z Gabaa synů Beniamin , Banaiáš Faratonský , Haddai od potoku Gás , Abialbon Arbatský , Azmavet Barechumský , Eliachba Salbonský , z synů Jasen Jonata , Samma Hararský , Achiam syn Sárar Ararský , Elifelet syn Achasbai Machatského , Eliam syn Achitofelův Gilonský , Chezrai Karmelský , Farai Arbitský , Igal syn Nátanův z Soba , Báni Gádský , Zelek Ammonský , Nacharai Berotský , oděnec Joába syna Sarvie , Híra Itrejský , Gareb Itrejský , Uriáš Hetejský . Všech třidceti a sedm . Tedy opět prchlivost Hospodinova popudila se proti Izraelovi ; nebo byl ponukl satan Davida na ně , řka : Jdi , sečti lid Izraelský a Judský . Protož řekl král Joábovi , hejtmanu vojska svého : Projdi i hned všecka pokolení Izraelská od Dan až k Bersabé , a sečtěte lid , abych věděl počet jeho . Ale Joáb řekl králi : Přidejž Hospodin Bůh tvůj k lidu , jakž ho koli mnoho , stokrát více , a to aby oči pána mého krále viděly . Ale proč pán můj král jest toho tak žádostiv ? A však přemohla řeč králova Joába i knížata vojska . Protož vyšel Joáb a knížata vojska od tváři královy , aby sečtli lid Izraelský . A přepravivše se přes Jordán , položili se při Aroer po pravé straně města , kteréž jest u prostřed potoka Gád , a při Jazer . Potom přišli do Galád a do země dolejší nové , odkudž šli do Dan Jáhan a do okolí Sidonského . Přišli také ku pevnosti Týru , a ke všem městům Hevejských a Kananejských ; odkudž šli na poledne země Judské do Bersabé . A když schodili všecku zemi , přišli po přeběhnutí devíti měsíců a dvadcíti dní do Jeruzaléma . I dal Joáb počet sečteného lidu králi . Bylo pak lidu Izraelského osmkrát sto tisíc mužů silných , kteříž mohli vytrhnouti meč k bitvě . Mužů také Judských pětkrát sto tisíc . Potom padlo to těžce na srdce Davidovi , když již sečtl lid . I řekl David Hospodinu : Zhřešilť jsem těžce , že jsem to učinil , ale nyní , ó Hospodine , odejmi , prosím , nepravost služebníka svého , nebť jsem velmi bláznivě učinil . Když pak vstal David ráno , stalo se slovo Hospodinovo k Gádovi proroku , vidoucímu Davidovu , řkoucí : Jdi a rci Davidovi : Toto praví Hospodin : Trojíť věci podávám , vyvol sobě jednu z nich , kteroužť bych učinil . Protož přišed Gád k Davidovi , oznámil mu to , a řekl jemu : Chceš-li , aby přišel na tebe hlad za sedm let v zemi tvé ? čili abys za tři měsíce utíkal před nepřátely svými , a oni aby tě honili ? čili aby za tři dni byl mor v zemi tvé ? Pomysliž spěšně , a viz , jakou mám odpověd dáti tomu , kterýž mne poslal . I řekl David k Gádovi : Úzkostmi sevřín jsem náramně ; nechať , prosím , upadneme v ruku Hospodinovu , neboť jsou mnohá slitování jeho , jediné ať v ruce lidské neupadám . A tak uvedl Hospodin mor na Izraele od jitra až do času uloženého , a zemřelo jich z lidu od Dan až do Bersabé sedmdesáte tisíc mužů . A když vztáhl anděl ruku svou na Jeruzalém , aby hubil jej , litoval Hospodin toho zlého , a řekl andělu , kterýž hubil lid : Dostiť jest , již přestaň . Anděl pak Hospodinův byl u humna Aravny Jebuzejského . I mluvil David Hospodinu , když uzřel anděla , an bije lid , a řekl : Aj , já jsem zhřešil , a já jsem neprávě učinil , ale tito , jsouce jako ovce , co učinili ? Nechť jest , prosím , ruka tvá proti mně a proti domu otce mého . Potom navrátiv se Gád k Davidovi v ten den , řekl jemu : Vstup a vzdělej Hospodinu oltář na humně Aravny Jebuzejského . I šel David vedlé řeči Gádovy , jakož byl přikázal Hospodin . A vyhlédaje Aravna , uzřel krále s služebníky jeho , an jdou k němu ; protož vyšed Aravna , poklonil se králi tváří svou až k zemi . I řekl Aravna : Proč přišel pán můj král k služebníku svému ? Odpověděl David : Abych koupil od tebe humno toto , na němž bych vzdělal oltář Hospodinu , aby přestala rána tato v lidu . Opět řekl Aravna Davidovi : Nechť vezme a obětuje pán můj král , což se mu za dobré vidí . Aj , teď volové k oběti zápalné , a smyky vozové i přípravy volů na drva . Všecky ty věci dával králík Aravna králi . Řekl ještě Aravna králi : Hospodin Bůh tvůj zalibiž tě sobě . Řekl pak král Aravnovi : Nikoli , ale raději koupím od tebe , a zaplatím , aniž budu obětovati Hospodinu Bohu svému oběti zápalné darem dané . A tak koupil David humno a voly za padesáte lotů stříbra . A vzdělav tu David oltář Hospodinu , obětoval oběti zápalné a pokojné . I byl milostiv Hospodin zemi , a přestala zhouba v Izraeli .