GetPassageurn:cts:pbc:bible.parallel.ces.kralicka:18urn:cts:pbc:bible.parallel.ces.kralicka:18Byl muž v zemi Uz , jménem Job , a muž ten byl sprostný a upřímý , boje se Boha , a vystříhaje se zlého . Kterémuž se narodilo sedm synů a tři dcery . A měl dobytka sedm tisíc ovec , tři tisíce velbloudů , pět set spřežení volů , a pět set oslic , a čeledi služebné velmi mnoho , a byl muž ten vznešenější nade všecky lidi východní . I scházívali se synové jeho , a strojívali hody po domích , každý ve dni svém . Posílávali také , a zvávali své tři sestry , aby jedly a pily s nimi . A když vypořádali dny hodů , posílával Job , a posvěcoval jich , a vstávaje ráno , obětoval zápaly podlé počtu všech jich . Nebo říkával Job : Snad zhřešili synové moji , aneb zlořečili Bohu v srdci svém . Tak činíval Job po všecky ty dny . Jednoho pak dne , když přišli synové Boží , aby se postavili před Hospodinem , přišel také i Satan mezi ně . Tedy řekl Hospodin Satanovi : Odkud jdeš ? I odpověděl Satan Hospodinu , řka : Procházel jsem zemi , a obcházel jsem ji . I řekl Hospodin Satanovi : Spatřil-lis služebníka mého Joba , že není jemu rovného na zemi , a že jest muž sprostný a upřímý , bojící se Boha a varující se zlého . A odpovídaje Satan Hospodinu , řekl : Zdaliž se Job darmo bojí Boha ? Zdaž jsi ty ho neohradil i domu jeho a všeho , což má , se všech stran ? Dílu rukou jeho požehnal jsi , a dobytek jeho rozmnožil se na zemi . Ale vztáhni nyní ruku svou , a dotkni se všeho , což má , nebude-liť zlořečiti v oči . Tedy řekl Hospodin Satanovi : Aj , cožkoli má , v moci tvé buď , toliko na něj nevztahuj ruky své . I vyšel Satan od tváři Hospodinovy . Jednoho pak dne synové a dcery jeho jedli , a pili víno v domě bratra svého prvorozeného . I přišel posel k Jobovi , a řekl : Když volové orali , a oslice se pásly podlé nich , Vpád učinivše Sabejští , zajali je , a služebníky zbili ostrostí meče , a utekl jsem toliko já sám , abych oznámil tobě . A když on ještě mluvil , přišed druhý , řekl : Oheň Boží spadl s nebe , a rozpáliv se na dobytek i na služebníky , sehltil je , já pak utekl jsem toliko sám , abych oznámil tobě . A když ten ještě mluvil , jiný přišed , řekl : Kaldejští sšikovavše tři houfy , připadli na velbloudy , a zajali je , a služebníky zbili ostrostí meče , a utekl jsem toliko já sám , abych oznámil tobě . A když ten ještě mluvil , jiný přišel a řekl : Synové tvoji a dcery tvé jedli , a pili víno v domě bratra svého prvorozeného . A aj , vítr veliký strhl se z té strany od pouště , a udeřil na čtyři úhly domu , tak že se obořil na děti , i zemřeli , a utekl jsem toliko já sám , abych oznámil tobě . Tedy Job vstav , roztrhl roucho své , a oholil hlavu svou , a padna na zem , poklonu učinil . A řekl : Nahý jsem vyšel z života matky své , nahý se také zase tam navrátím . Hospodin dal , Hospodin též odjal . Buď požehnáno jméno Hospodinovo . V tom ve všem nezhřešil Job , a nepřivlastnil Bohu nic nemoudrého . I stalo se opět jednoho dne , že když přišli synové Boží , aby se postavili před Hospodinem , přišel také i Satan mezi ně , aby se postavil před Hospodinem . Tedy řekl Hospodin Satanovi : Odkud jdeš ? I odpověděl Satan Hospodinu , řka : Procházel jsem zemi , a obcházel jsem ji . I řekl Hospodin Satanovi : Spatřil-lis služebníka mého Joba , že není jemu rovného na zemi , že jest muž sprostný a upřímý , bojící se Boha , a varující se zlého , a že po dnes trvá v upřímnosti své , ačkoli jsi ty mne popudil proti němu , abych jej hubil bez příčiny . A odpovídaje Satan Hospodinu , řekl : Kůži za kůži , a všecko , což má člověk , dá za sebe samého . Ale vztáhni nyní ruku svou , a dotkni se kostí jeho , a masa jeho , nebude-liť v oči zlořečiti tobě . Tedy řekl Hospodin Satanovi : Aj , v moci tvé buď , a však zachovej ho při životu . Protož vyšed Satan od tváři Hospodinovy , ranil Joba nežitem nejhorším , od zpodku nohy jeho až do vrchu hlavy jeho , Tak že vzal střepinu , aby se jí drbal , usadiv se v popele . I řekla jemu žena jeho : Ještě vždy trváš v své upřímnosti ? Zlořeč Bohu a umři . Jížto řekl : Mluvíš , jako jedna z bláznivých mluvívá . Dobré-liž jen věci bráti budeme od Boha , zlých pak nebudeme přijímati ? V tom ve všem nezhřešil Job rty svými . Když pak uslyšeli tři přátelé Jobovi o všem tom zlém , kteréž přišlo na něj , přišli jeden každý z místa svého : Elifaz Temanský , a Bildad Suchský a Zofar Naamatský , na tom zůstavše spolu , aby přijdouce k němu , politovali ho a těšili jej . Kteříž pozdvihše očí svých zdaleka , nepoznali ho . Potom pozdvihše hlasu svého , plakali , a roztrhše jeden každý roucho své , házeli prachem nad hlavy své zhůru . A seděli s ním na zemi sedm dní a sedm nocí , a žádný k němu nepromluvil slova ; nebo viděli , že se velmi rozmohla bolest jeho . Potom otevřev Job ústa svá , zlořečil dni svému . Nebo mluvě Job , řekl : Ó by byl zahynul ten den , v němž jsem se naroditi měl , i noc , v níž bylo řečeno : Počat jest pacholík . Ten den ó by byl obrácen v temnost , aby ho byl nevyhledával Bůh shůry , a nebyl osvícen světlem . Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti , a aby jej byla přikvačila mračna , a předěsila horkost denní . Ó by noc tu mrákota byla opanovala , aby nebyla připojena ke dnům roku , a v počet měsíců nepřišla . Ó by noc ta byla osaměla , a zpěvu aby nebylo v ní . Ó by jí byli zlořečili ti , kteříž proklínají den , hotovi jsouce vzbuditi velryba . Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím , a očekávajíc světla , aby ho nebyla dočekala , ani spatřila záře jitřní . Nebo nezavřela dveří života mého , ani skryla trápení od očí mých . Proč jsem neumřel v matce , aneb vyšed z života , proč jsem nezahynul ? Proč jsem vzat byl na klín , a proč jsem prsí požíval ? Nebo bych nyní ležel a odpočíval , spal bych a měl bych pokoj , S králi a radami země , kteříž sobě vzdělávali místa pustá , Aneb s knížaty , kteříž měli zlato , a domy své naplňovali stříbrem . Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl , a jako nemluvňátka , kteráž světla neviděla ? Tamť bezbožní přestávají bouřiti , a tamť odpočívají ti , jenž v práci ustali . Také i vězňové pokoj mají , a neslyší více hlasu násilníka . Malý i veliký tam jsou rovni sobě , a služebník jest prost pána svého . Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm , kteříž jsou ducha truchlivého ? Kteříž očekávají smrti , a není jí , ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů ? Kteříž by se veselili s plésáním a radovali , když by nalezli hrob ? Člověku , jehož cesta skryta jest , a jehož Bůh přistřel ? Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází , a rozchází se jako voda řvání mé . To zajisté , čehož jsem se lekal , stalo se mi , a čehož jsem se obával , přišlo na mne . Neměl jsem pokoje , aniž jsem se ubezpečil , ani odpočíval , až i přišlo pokušení toto . Jemuž odpovídaje Elifaz Temanský , řekl : Počneme-li mluviti s tebou , neponeseš-liž toho těžce ? Ale kdož by se zdržeti mohl , aby neměl mluviti ? Aj , učívals mnohé , a rukou opuštěných jsi posiloval . Padajícího pozdvihovals řečmi svými , a kolena zemdlená jsi zmocňoval . Nyní pak , jakž toto přišlo na tebe , těžce to neseš , a jakž tě dotklo , předěšen jsi . Nebylo-liž náboženství tvé nadějí tvou , a upřímost cest tvých očekáváním tvým ? Rozpomeň se , prosím , kdo jest kdy nevinný zahynul ? Aneb kde upřímí vyhlazeni jsou ? Jakož jsem já vídal ty , kteříž orali nepravost , a rozsívali převrácenost , že ji i žali . Od dchnutí Božího hynou , a duchem prchlivosti jeho v nic obracíni bývají . Řvání lva a hlas lvice a zubové mladých lvíčat setříni bývají . Hyne lev , že nemá loupeže , a lvíčata mladá rozptýlena bývají . Nebo i tajně doneslo se mne slovo , a pochopilo ucho mé něco maličko toho . V přemyšlováních z vidění nočních , když připadá tvrdý sen na lidi , Strach připadl na mne a lekání , kteréž předěsilo všecky kosti mé . Duch zajisté před tváří mou šel , tak že vlasové vstávali na těle mém . Zastavil se , ale neznal jsem tváři jeho ; tvárnost jen byla před očima mýma . Mezi tím mlče , slyšel jsem hlas : Zdaliž může člověk spravedlivějším býti než Bůh , aneb muž čistším nad toho , kterýž ho učinil ? Ano mezi služebníky jeho není dokonalosti , a při andělích svých zanechal nedostatku . Čím více při těch , kteříž bydlejí v domích hliněných , jejichž základ jest na prachu , a setříni bývají snáze než mol . Od jitra až do večera stíráni bývají , a kdož toho nerozvažují , na věky zahynou . Zdaliž nepomíjí sláva jejich s nimi ? Umírají , ale ne v moudrosti . Zavolejž tedy , dá-liť kdo odpověd ? A k kterému se z svatých obrátíš ? Pakli k bláznu , zahubí ho rozhněvání , a nesmyslného zabije prchlivost . Jáť jsem viděl blázna , an se vkořenil , ale hned jsem zle tušil příbytku jeho , řka : Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení ; nebo potříni budou v bráně , aniž bude , kdo by je vytrhl . Obilé jeho zžíře hladovitý , a i z prostřed trní je vychvátí ; nadto sehltí násilník statek takových . Neboť nepochází z prachu trápení , aniž se z země pučí bída . Ale člověk rodí se k bídě , tak jako jiskry z uhlí zhůru létají . Jistě žeť bych já hledal Boha silného , a jemu bych předložil při svou , Kterýž činí věci veliké , nezpytatelné , divné , a jimž počtu není , Kterýž dává déšť na zemi , a spouští vody na pole , Kterýž sází opovržené na místě vysokém , a žalostící vyvyšuje spasením , Kterýž v nic obrací myšlení chytráků , tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho , Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich ; nebo rada převrácených bláznová bývá . Ve dne motají se jako ve tmách , a jako v noci šámají o poledni . Kterýž zachovává od meče a od úst jejich , a chudého od ruky násilníka . Máť zajisté nuzný naději , ale nepravost musí zacpati ústa svá . Aj , jak blahoslavený jest člověk , kteréhož tresce Bůh ! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej . Onť zajisté uráží , on i obvazuje ; raní , ruka jeho také léčí . Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe , ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé . V hladu vykoupil by tě od smrti , a v boji od moci meče . Když utrhá jazyk , byl bys skryt , aniž bys se bál zhouby , když by přišla . Zhouba a hlad buď tobě za smích , a nestrachuj se ani líté zvěři zemské . Nebo s kamením polním příměří tvé , a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě . A shledáš , žeť stánek tvůj bude bezpečný , a navrátíš se zase k příbytku svému , a nezhřešíš . Shledáš také , žeť se rozmnoží símě tvé , a potomci tvoji jako bylina zemská . Vejdeš v šedinách do hrobu , tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým . Aj , toť jsme vyhledali , a takť jest ; poslechniž toho , a schovej sobě to . Odpovídaje pak Job , řekl : Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé , a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla . Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala , pročež mi se i slov nedostává . Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně , jejichž jed vysušil ducha mého , a hrůzy Boží bojují proti mně . Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou ? Řve-liž vůl nad picí svou ? Zdaliž jedí to , což neslaného jest , bez soli ? Jest-liž chut v věci slzké ? Ach , kterýchž se ostýchala dotknouti duše má , ty jsou již bolesti těla mého . Ó by se naplnila žádost má , a aby to , čehož očekávám , dal Bůh , Totiž , aby se líbilo Bohu setříti mne , vztáhnouti ruku svou , a zahladiti mne . Neboť mám ještě , čím bych se potěšoval , ( ačkoli hořím bolestí , aniž mne Bůh co lituje ) , že jsem netajil řečí Nejsvětějšího . Nebo jaká jest síla má , abych potrvati mohl ? Aneb jaký konec můj , abych prodlel života svého ? Zdali síla má jest síla kamenná ? Zdali tělo mé ocelivé ? Zdaliž pak obrany mé není při mně ? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne , Proti tomu , jehož lítostivost k bližnímu mizí , a kterýž bázeň Všemohoucího opustil ? Bratří moji zmýlili mne jako potok , pominuli jako prudcí potokové , Kteříž kalní bývají od ledu , a v nichž se kryje sníh . V čas horka vysychají ; když sucho bývá , mizejí z místa svého . Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného , v nic se obracejí a hynou . To vidouce houfové jdoucích z Tema , zástupové Sabejských , jenž naději měli v nich , Zastyděli se , že v nich doufali ; nebo přišedše až k nim , oklamáni jsou . Tak zajisté i vy byvše , nejste ; vidouce potření mé , děsíte se . Zdali jsem řekl : Přineste mi , aneb z zboží svého udělte darů pro mne ? Aneb : Vysvoboďte mne z ruky nepřítele , a z ruky násilníků vykupte mne ? Poučte mne , a budu mlčeti , a v čem bych bloudil , poslužte mi k srozumění . Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé ! Ale co vzdělá obviňování vaše ? Zdali jen z slov mne viniti myslíte , a převívati řeči choulostivého ? Také i na sirotka se obořujete , anobrž jámu kopáte příteli svému . A protož nyní chtějtež popatřiti na mne , a suďte , klamám-liť před oblíčejem vaším . Napravte se , prosím , nechť není nepravostí ; napravte se , pravím , a tak poznáte , žeť jest spravedlnost v té řeči mé . A jest-li na jazyku mém nepravost , neměl-liž bych , čitedlen býti bíd ? Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi ? A dnové jeho jako dnové nájemníka . Jako služebník , kterýž touží po stínu , a jako nájemník , jenž očekává skonání díla svého : Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní , a noci plné trápení jsou mi odečteny . Jestliže ležím , říkám : Kdy vstanu ? A pomine noc ? Tak pln bývám myšlení až do svitání . Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem , kůže má puká se a rozpouští . Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce , nebo stráveni jsou bez prodlení . Rozpomeň se , ó Pane , že jako vítr jest život můj , a oko mé že více neuzří dobrých věcí , Aniž mne spatří oko , jenž mne vídalo . Oči tvé budou ke mně , a mne již nebude . Jakož oblak hyne a mizí , tak ten , kterýž sstupuje do hrobu , nevystoupí zase , Aniž se opět navrátí do domu svého , aniž ho již více pozná místo jeho . Protož nemohuť já zdržeti úst svých , mluvím v ssoužení ducha svého , naříkám v hořkosti duše své . Zdali jsem já mořem čili velrybem , že jsi mne stráží osadil ? Když myslím : Potěší mne lůže mé , poodejme naříkání mého postel má : Tedy mne strašíš sny , a viděními děsíš mne , Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má , a smrt nad život . Mrzí mne , nebuduť déle živ . Poodstupiž ode mne , nebo marní jsou dnové moji . Co jest člověk , že ho sobě tak vážíš , a že tak o něj pečuješ ? A že ho navštěvuješ každého jitra , a každé chvíle jej zkušuješ ? Dokudž se neodvrátíš ode mne , a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny ? Zhřešil jsem , což mám učiniti , ó strážce lidský ? Proč jsi mne položil za cíl sobě , tak abych sám sobě byl břemenem ? Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého , a neodpustíš nepravosti mé ? Nebo již v zemi lehnu . Potom bys mne i pilně hledal , nebude mne . Tedy odpovídaje Bildad Suchský , řekl : Dokudž mluviti budeš takové věci , a slova úst tvých budou jako vítr násilný ? Což by Bůh silný neprávě soudil , a Všemohoucí což by převracel spravedlnost ? Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu , proto pustil je po nepravosti jejich . Kdybys ty opravdově hledal Boha silného , a Všemohoucímu se modlil , A byl čistý a upřímý : jistě žeť by se hned probudil k tobě , a napravil by příbytek spravedlnosti tvé . A byly by první věci tvé špatné , poslední pak rozmnožily by se náramně . Nebo vzeptej se , prosím , věku starého , a nastroj se k zpytování otců jejich . ( Myť zajisté včerejší jsme , aniž jsme čeho povědomi ; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi . ) Zdaliž tě oni nenaučí , a nepovědí tobě , a z srdce svého nevynesou-liž slov ? Zdali roste třtí bez bahna ? Roste-liž rákosí bez vody ? Nýbrž ještě za zelena , dříve než vytrháno bývá , ano prvé než jaká jiná tráva , usychá . Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného , tak , pravím , naděje pokrytce zahyne . Klesne naděje jeho , a doufání jeho jako dům pavouka . Spolehne-li na dům svůj , neostojí ; chytí-li se ho , nezdrží . Vláhu má před sluncem , tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají . Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou , i na místech skalnatých rozkládá se . A však bývá-li zachvácen z místa svého , až by se ho i odečtlo , řka : Nevidělo jsem tě : Tožť ta radost života jeho , a z země jiný vykvetá . Aj , Bůh silný nepohrdá upřímým , ale nešlechetným ruky nepodává : Až i naplní smíchem ústa tvá , a rty tvé plésáním , Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou , a stánku lidí bezbožných nikdež nebude . Odpověděv pak Job , řekl : I ovšem vím , žeť tak jest ; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným ? A chtěl-li by se hádati s ním , nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov . Moudrého jest srdce a silný v moci . Kdo zatvrdiv se proti němu , pokoje užil ? On přenáší hory , než kdo shlédne , a podvrací je v prchlivosti své . On pohybuje zemí z místa jejího , tak že se třesou sloupové její . On když zapovídá slunci , nevychází , a hvězdy zapečeťuje . On roztahuje nebe sám , a šlapá po vlnách mořských . On učinil Arktura , Oriona , Kuřátka a hvězdy skryté na poledne . On činí věci veliké , a to nevystižitelné a divné , jimž není počtu . Ano jde-li mimo mne , tedy nevidím ; ovšem když pomíjí , neznamenám ho . Tolikéž jestliže co uchvátí , kdo mu to rozkáže navrátiti ? Kdo dí jemu : Co činíš ? Nezdržel-li by Bůh hněvu svého , klesli by před ním spolu spuntovaní , jakkoli mocní . Jakž bych já tedy jemu odpovídati , a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl ? Kterémuž , bych i spravedliv byl , nebudu odpovídati , ale před soudcím svým pokořiti se budu . Ač bych pak i volal , a on mi se ozval , neuvěřím , aby vyslyšel hlas můj , Poněvadž vichřicí setřel mne , rozmnožil rány mé bez příčiny . Aniž mi dá oddechnouti , ale sytí mne hořkostmi . Obrátil-li bych se k moci , aj , onť jest nejsilnější ; pakli k soudu , kdo mi rok složí ? Jestliže se za spravedlivého stavěti budu , ústa má potupí mne ; pakli za upřímého , převráceného mne býti ukáží . Jsem-li upřímý , nebudu věděti toho ; nenáviděti budu života svého . Jediná jest věc , pročež jsem to mluvil , že upřímého jako bezbožného on zahlazuje . Jestliže bičem náhle usmrcuje , zkušování nevinných se posmívá ; Země dána bývá v ruku bezbožného , tvář soudců jejich zakrývá : jestliže ne on , kdož jiný jest ? Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel ; utekli , aniž viděli dobrých věcí . Pominuli jako prudké lodí , jako orlice letící na pastvu . Dím-li : Zapomenu se na své naříkání , zanechám horlení svého , a posilím se : Lekám se všech bolestí svých , vida , že mne jich nezprostíš . Jestli jsem bezbožný , pročež bych nadarmo pracoval ? Ano bych se i umyl vodou sněžnou , a očistil mýdlem ruce své , Tedy v jámě pohřížíš mne , tak že se ode mne zprzní i to roucho mé . Nebo Bůh není člověkem jako já , jemuž bych odpovídati mohl , a abychom vešli spolu v soud . Aniž máme prostředníka mezi sebou , kterýž by rozhodl nás oba . Kdyby odjal ode mne prut svůj , a strach jeho aby mne nekormoutil , Tehdáž bych mluvil , a nebál bych se , poněvadž není toho tak při mně . Stýště se duši mé v životě mém , vypustím nad sebou naříkání své , mluviti budu v hořkosti duše své . Dím Bohu : Neodsuzuj mne , oznam mi , proč se nesnadníš se mnou ? Jaký máš na tom užitek , že mne ssužuješ , že pohrdáš dílem rukou svých , a radu bezbožných osvěcuješ ? Zdali oči tělesné máš ? Zdali tak , jako hledí člověk , ty hledíš ? Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji , a léta tvá podobná dnům lidským , Že vyhledáváš nepravosti mé , a na hřích můj se vyptáváš ? Ty víš , žeť nejsem bezbožný , ačkoli není žádného , kdo by mne vytrhl z ruky tvé . Ruce tvé sformovaly mne , a učinily mne , a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne . Pamětliv buď , prosím , že jsi mne jako hlinu učinil , a že v prach zase obrátíš mne . Zdalis mne jako mléka neslil , a jako syření neshustil ? Kůží a masem přioděl jsi mne , a kostmi i žilami spojils mne . Života z milosrdenství udělil jsi mi , přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého . Ale toto skryl jsi v srdci svém ; vím , žeť jest to při tobě . Jakž zhřeším , hned mne šetříš , a od nepravosti mé neočišťuješ mne . Jestliže jsem bezbožný , běda mně ; pakliť jsem spravedlivý , ani tak nepozdvihnu hlavy , nasycen jsa hanbou , a vida trápení své , Kteréhož vždy více přibývá . Honíš mne jako lev , a jedno po druhém divně se mnou zacházíš . Obnovuješ svědky své proti mně , a rozmnožuješ rozhněvání své na mne ; vojska jedna po druhých jsou proti mně . Proč jsi jen z života vyvedl mne ? Ó bych byl zahynul , aby mne bylo ani oko nevidělo , A abych byl , jako by mne nikdy nebylo , z života do hrobu abych byl vnesen . Zdaliž jest mnoho dnů mých ? Ponechejž tedy a popusť mne , abych maličko pookřál , Prvé než odejdu tam , odkudž se zase nenavrátím , do krajiny tmavé , anobrž stínu smrti , Do krajiny , pravím , tmavé , kdež jest sama mrákota stínu smrti , a kdež není žádných proměn , ale sama pouhá mrákota . A odpovídaje Zofar Naamatský , řekl : Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti ? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane ? Žváním svým lidi zaměstknáváš , a posmíváš se , aniž jest , kdo by tě zahanbil . Nebo jsi řekl : Čisté jest učení mé , a čist jsem , ó Bože , před očima tvýma . Ješto , ó kdyby Bůh mluvil , a otevřel rty své proti tobě , Aťby oznámil tajemství moudrosti , že dvakrát většího trestání zasloužil jsi . A věz , že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou . Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš , aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš ? Vyšší jest nebes , což učiníš ? Hlubší než peklo , jakž porozumíš ? Delší jest míra její než země , a širší než moře . Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati , kdo se na něj bude domlouvati ? Poněvadž zná lidskou marnost , a vidí nepravost , což by tomu rozuměti neměl ? Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu , ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený . Jestliže ty nastrojíš srdce své , a ruce své k němu vztáhneš ; Byla-li by nepravost v ruce tvé , vzdal ji od sebe , aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti : Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny , a budeš nepohnutý , aniž se báti budeš . Nebo se na těžkost zapomeneš , na niž jako na vody , kteréž pominuly , zpomínati budeš . K tomu nad poledne jasný nastaneť čas ; zatmíš-li se pak , jitru podobný budeš . Budeš i mysli doufanlivé , maje naději ; stánek roztáhneš , i bezpečně spáti budeš . A tak v pokoji budeš , aniž tě kdo předěsí , a mnozí tváři tvé kořiti se budou . Oči pak bezbožných zkaženy budou , a utíkání jim zhyne ; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka . Odpověděv pak Job , řekl : V pravdě , že jste vy lidé , a že s vámi umře moudrost . I jáť mám srdce jako vy , aniž jsem zpozdilejší než vy , anobrž při komž toho není ? Za posměch příteli svému jsem , kteréhož , když volá , vyslýchá Bůh ; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý . Pochodně zavržená jest ( podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího ) ten , kterýž jest blízký pádu . Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti , kteříž popouzejí Boha silného , jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich . Ano zeptej se třebas hovad , a naučí tě , aneb ptactva nebeského , a oznámí tobě . Aneb rozmluv s zemí , a poučí tě , ano i ryby mořské vypravovati budou tobě . Kdo nezná ze všeho toho , že ruka Hospodinova to učinila ? V jehož ruce jest duše všelikého živočicha , a duch každého těla lidského . Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude , tak jako dásně pokrmu okoušejí ? Při starcích jest moudrost , a při dlouhověkých rozumnost . Nadto pak u Boha moudrost a síla , jehoť jest rada a rozumnost . Jestliže on boří , nemůže zase stavíno býti ; zavírá-li člověka , nemůže býti otevříno . Hle , tak zastavuje vody , až i vysychají , a tak je vypouští , že podvracejí zemi . U něho jest síla a bytnost , jeho jest ten , kterýž bloudí , i kterýž v blud uvodí . On uvodí rádce v nemoudrost , a z soudců blázny činí . Svazek králů rozvazuje , a pasem přepasuje bedra jejich . On uvodí knížata v nemoudrost , a mocné vyvrací . On odjímá řeč výmluvným , a soud starcům béře . On vylévá potupu na urozené , a sílu mocných zemdlívá . On zjevuje hluboké věci z temností , a vyvodí na světlo stín smrti . On rozmnožuje národy i hubí je , rozšiřuje národy i zavodí je . On odjímá srdce předním z lidu země , a v blud je uvodí na poušti bezcestné , Aby šámali ve tmě bez světla . Summou , činí , aby bloudili jako opilý . Aj , všecko to vidělo oko mé , slyšelo ucho mé , a srozumělo tomu . Jakož vy znáte to , znám i já , nejsem zpozdilejší než vy . Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti , a s Bohem silným o svou při jednati budu . Nebo vy jste skladatelé lži , a lékaři marní všickni vy . Ó kdybyste aspoň mlčeli , a bylo by vám to za moudrost . Slyštež medle odpory mé , a důvodů rtů mých pozorujte . Zdali zastávajíce Boha silného , mluviti máte nepravost ? Aneb za něho mluviti máte lest ? Zdaliž osobu jeho přijímati budete , a o Boha silného se zasazovati ? Zdaž vám to k dobrému bude , když na průbu vezme vás , že jakož člověk oklamán bývá , oklamati jej chcete ? V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude , budete-li povrchně osoby jeho šetřiti . Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje , ani strach jeho nepřikvačuje vás ? Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu , a hromadám bláta vyvýšení vaše . Postrptež mne , nechať já mluvím , přiď na mne cokoli . Pročež bych trhati měl maso své zuby svými , a duši svou klásti v ruku svou ? By mne i zabil , což bych v něho nedoufal ? A však cesty své před oblíčej jeho předložím . Onť sám jest spasení mé ; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde . Poslouchejte pilně řeči mé , a zprávu mou pusťte v uši své . Aj , jižť začínám pře své vésti , vím , že zůstanu spravedliv . Kdo jest , ješto by mi odpíral , tak abych nyní umlknouti a umříti musil ? Toliko té dvoji věci , ó Bože , nečiň mi , a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati : Ruku svou vzdal ode mne , a hrůza tvá nechť mne neděsí . Zatím povolej mne , a buduť odpovídati ; aneb nechať já mluvím , a odpovídej mi . Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů ? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi . Proč tvář svou skrýváš , a pokládáš mne sobě za nepřítele ? Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš , a stéblo suché stihati budeš ? Že zapisuješ proti mně hořkosti , a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé , A dáváš do klady nohy mé , a šetříš všech stezek mých , na paty noh mých našlapuješ ; Ješto člověk jako hnis kazí se , a jako roucho , kteréž jí mol . Člověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování . Jako květ vychází a podťat bývá , a utíká jako stín , a netrvá . A však i na takového otvíráš oko své , a mne uvodíš k soudu s sebou . Kdo toho dokáže , aby čistý z nečistého pošel ? Ani jeden . Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho , počet měsíců jeho u tebe , a cíles jemu položil , kterýchž by nepřekračoval : Odvrať se od něho , ať oddechne sobě , a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj . O stromu zajisté jest naděje , by i podťat byl , že se zase zotaví , a výstřelek jeho nevyhyne , By se pak i sstaral v zemi kořen jeho , a v prachu již jako umřel peň jeho : Avšak jakž počije vláhy , zase se pučí , a zahustí jako keř . Ale člověk umírá , mdlobou přemožen jsa , a když vypustí duši člověk , kam se poděl ? Jakož ucházejí vody z jezera , a řeka opadá a vysychá : Tak člověk , když lehne , nevstává zase dotud , dokudž nebes stává . Nebývajíť vzbuzeni lidé , aniž se probuzují ze sna svého . Ó kdybys mne v hrobě schoval , a skryl mne , dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj , ulože mi cíl , abys se rozpomenul na mne . Když umře člověk , zdaliž zase ožive ? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu , až přijde proměna při mně . Zavoláš , a já se ohlásím tobě , díla rukou svých budeš žádostiv , Ačkoli nyní kroky mé počítáš , aniž shovíváš hříchům mým , Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé , ještě přikládáš k nepravosti mé . Jistě že jako hora padnuc , rozdrobuje se , a skála odsedá z místa svého , Jako kamení stírá voda , a povodní zachvacuje , což z prachu zemského samo od sebe roste : tak i ty naději člověka v nic obracíš . Přemáháš jej ustavičně , tak aby odjíti musil ; proměňuješ tvář jeho , a propouštíš jej . Budou-li slavní synové jeho , nic neví ; pakli v potupě , nic o ně nepečuje . Toliko tělo jeho , dokudž živ jest , bolestí okouší , a duše jeho v něm kvílí . Tedy odpovídaje Elifaz Temanský , řekl : Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné , aneb naplňovati východním větrem břicho své , Hádaje se slovy neprospěšnými , aneb řečmi neužitečnými ? Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží , a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ . Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá , ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých . Potupují tě ústa tvá , a ne já , a rtové tvoji svědčí proti tobě . Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi , aneb prvé než pahrbkové sformován ? Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel , že u sebe zavíráš moudrost ? Co víš , čehož bychom nevěděli ? Čemu rozumíš , aby toho při nás nebylo ? I šedivýť i stařec mezi námi jest , ano i starší věkem než otec tvůj . Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného , čili něco je zastěňuje tobě ? Tak-liž tě jalo srdce tvé , a tak-liž blíkají oči tvé , Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně , a vypouštěti z úst svých ty řeči ? Nebo což jest člověk , aby se mohl očistiti , aneb spravedliv býti narozený z ženy ? An při svatých jeho není dokonalosti , a nebesa nejsou čistá před očima jeho , Nadto ohavný a neužitečný člověk , kterýž pije nepravost jako vodu . Já oznámím tobě , poslyš mne ; to zajisté , což jsem viděl , vypravovati budu , Což moudří vynesli a nezatajili , slýchavše od předků svých . Jimž samým dána byla země , aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich . Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí , po všecka , pravím léta , skrytá před ukrutníkem . Zvuk strachu jest v uších jeho , že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj . Nevěří , by se měl navrátiti z temností , ustavičně očekávaje na sebe meče . Bývá i tulákem , chleba hledaje , kde by byl , cítě , že pro něj nastrojen jest den temností . Děsí jej nátisk a ssoužení , kteréž se silí proti němu , jako král s vojskem sšikovaným . Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou , a proti Všemohoucímu postavil se . Útok učinil na něj , na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých . Nebo přiodíl tvář svou tukem svým , tak že se mu nadělalo faldů na slabinách . A bydlil v městech zkažených , a v domích , v nichž žádný nebydlil , kteráž v hromady rumu obrácena byla . Avšak nezbohatneť , aniž stane moc jeho , aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových . Nevyjde z temností , mladistvou ratolest jeho usuší plamen , a tak zahyne od ducha úst svých . Ale nevěří , že v marnosti jest ten , jenž bloudí , a že marnost bude směna jeho . Před časem svým vyťat bude , a ratolest jeho nebude se zelenati . Zmaří , jako vinný kmen nezralý hrozen svůj , a svrže květ svůj jako oliva . Nebo shromáždění pokrytce spustne , a oheň spálí stany oslepených dary . Kteřížto když počali ssužování , a porodili nepravost , hned břicho jejich strojí jinou lest . A odpovídaje Job , řekl : Slyšel jsem již podobných věcí mnoho ; všickni vy nepříjemní jste těšitelé . Bude-liž kdy konec slovům povětrným ? Aneb co tě popouzí , že tak mluvíš ? Zdaliž bych já tak mluviti mohl , jako vy , kdybyste byli na místě mém ? Shromažďoval-li bych proti vám slova , aneb potřásal na vás hlavou svou ? Nýbrž posiloval bych vás ústy svými , a otvírání rtů mých krotilo by bolest . Buď že mluvím , neumenšuje se bolesti mé , buď že tak nechám , neodchází ode mne . Ale ustavičně zemdlívá mne ; nebo jsi mne , ó Bože , zbavil všeho shromáždění mého . A vrásky jsi mi zdělal ; což mám za svědka , ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje . Prchlivost jeho zachvátila mne , a vzal mne v nenávist , škřipě na mne zuby svými ; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne . Rozedřeli na mne ústa svá , potupně mne poličkujíce , proti mně se shromáždivše . Vydal mne Bůh silný nešlechetníku , a v ruce bezbožných uvedl mne . Pokoje jsem užíval , však potřel mne , a uchopiv mne za šíji mou , roztříštil mne , a vystavil mne sobě za cíl . Obklíčili mne střelci jeho , rozťal ledví má beze vší lítosti , a vylil na zem žluč mou . Ranil mne ranou na ránu , outok učinil na mne jako silný . Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou , a zohavil jsem v prachu sílu svou . Tvář má oduřavěla od pláče , a na víčkách mých stín smrti jest . Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých ; nebo i modlitba má čistá jest . Ó země , nepřikrývej krve mé , a nechť nemá místa volání mé . Aj , nyní jestiť i v nebesích svědek můj , svědek můj , pravím , jest na výsostech . Ó mudráci moji , přátelé moji , k Bohuť slzí oko mé . Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati , jako synu člověka s přítelem svým . Nebo léta mně odečtená přicházejí , a cestou , kterouž se zase nenavrátím , již se beru . Dýchání mé ruší se , dnové moji hynou , hrobu blízký jsem . Jistě posměvači jsou u mne , a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé . Postav mi , prosím , rukojmě za sebe ; kdo jest ten , nechť mi na to ruky podá . Nebo srdce jejich přikryl jsi , aby nerozuměli , a protož jich nepovýšíš . Kdož pochlebuje bližním , oči synů jeho zhynou . Jistě vystavil mne za přísloví lidem , a za divadlo všechněm , Tak že pro žalost pošly oči mé , a oudové moji všickni stínu jsou podobni . Užasnouť se nad tím upřímí , a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude . Přídržeti se bude , pravím , spravedlivý cesty své , a ten , jenž jest čistých rukou , posilní se více . Tolikéž i vy všickni obraťte se , a poďte , prosím ; neboť nenacházím mezi vámi moudrého . Dnové moji pomíjejí , myšlení má mizejí , přemyšlování , pravím , srdce mého . Noc mi obracejí v den , a světla denního ukracují pro přítomnost temností . Abych pak čeho i očekával , hrob bude dům můj , ve tmě usteli ložce své . Jámu nazovu otcem svým , matkou pak a sestrou svou červy . Kdež jest tedy očekávání mé ? A kdo to , čím bych se troštoval , spatří ? Do skrýší hrobu sstoupí , poněvadž jest všechněm v prachu země odpočívati . Odpovídaje pak Bildad Suchský , řekl : Dokudž neučiníte konce řečem ? Pomyslte na to , a potom mluviti budeme . Proč jsme počteni za hovada ? Oškliví jsme jemu , jakž sami vidíte . Ó ty , jenž hubíš život svůj zůřením svým , zdaliž pro tebe opuštěna bude země , a odsedne skála z místa svého ? Anobrž světlo bezbožných uhašeno bude , aniž se blyštěti bude jiskra ohně jejich . Světlo se zatmí v stánku jeho , a lucerna jeho v něm zhasne . Ssouženi budou krokové síly jeho , a porazí jej rada jeho . Nebo zapleten jest do síti nohami svými , a v zamotání chodí . Chytí ho za patu osídlo , a zmocní se ho násilník . Skrytať jest při zemi smečka jeho , a léčka jeho na stezce . Odevšad hrůzy jej děsiti budou a dotírati na nohy jeho . Hladovitá bude síla jeho , a bída pohotově při boku jeho . Zžíře žily kůže jeho , zžíře oudy jeho kníže smrti . Uchváceno bude z stánku jeho doufání jeho , a to jej přivede k králi strachů . V stánku jeho hrůza bydleti bude , ač nebyl jeho ; posypáno bude obydlí jeho sirou . Od zpodku kořenové jeho uschnou , a svrchu osekány budou ratolesti jeho . Památka jeho zahyne z země , aniž jméno jeho slýcháno bude na ulicích . Vyženou ho z světla do tmy , anobrž z okršlku zemského vypudí jej . Nepozůstaví ani syna ani vnuka v lidu svém , ani jakého ostatku v příbytcích svých . Nade dnem jeho zděsí se potomci , a přítomní strachem podjati budou . Takovýť jest zajisté způsob nešlechetného , a takový cíl toho , kterýž nezná Boha silného . Tedy odpověděv Job , řekl : Dokudž trápiti budete duši mou , a dotírati na mne řečmi svými ? Již na desetkrát zhaněli jste mne , aniž se stydíte , že se zatvrzujete proti mně . Ale nechť jest tak , že jsem zbloudil , při mně zůstane blud můj . Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete , a obviňujíc mne , za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou : Tedy vězte , že Bůh podvrátil mne , a sítí svou otáhl mne . Nebo aj , volám-li pro nátisk , nemám vyslyšení ; křičím-li , není rozsouzení . Cestu mou zapletl tak , abych nikoli projíti nemohl , a stezky mé temnostmi zastřel . Slávu mou se mne strhl , a sňal korunu s hlavy mé . Zpodvracel mne všudy vůkol , abych zahynul , a vyvrátil jako strom naději mou . Nadto zažžel proti mně prchlivost svou , a přičtl mne mezi nepřátely své . Pročež přitáhše houfové jeho , učinili sobě ke mně cestu , a vojensky se položili okolo stanu mého . Bratří mé ode mne vzdálil , a známí moji všelijak se mne cizí . Opustili mne příbuzní moji , a známí moji zapomenuli se na mne . Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají , cizozemec jsem před očima jejich . Na služebníka svého volám , ale neozývá se , i když ho ústy svými pěkně prosím . Dýchání mého štítí se manželka má , ačkoli pokorně jí prosím , pro dítky života mého . Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou ; i když povstanu , utrhají mi . V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji , a ti , kteréž miluji , obrátili se proti mně . K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé , kůže při zubích mých toliko v cele zůstala . Slitujte se nade mnou , slitujte se nade mnou , vy přátelé moji ; nebo ruka Boží se mne dotkla . Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný , a masem mým nemůžte se nasytiti ? Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé , ó kdyby v knihu vepsány byly , Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly . Ačkoli já vím , že vykupitel můj živ jest , a že v den nejposlednější nad prachem se postaví . A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali , však vždy v těle svém uzřím Boha . Kteréhož já uzřím sobě , a oči mé spatří jej , a ne jiný , jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé . Ješto byste říci měli : I pročež ho trápíme ? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá . Bojte se meče , nebo pomsta za nepravosti jest meč , a vězte , žeť bude soud . Odpovídaje pak Zofar Naamatský , řekl : Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne , a to abych rychle učinil , Že kárání k zahanbení svému slyším , pročež duch můj osvícený nutí mne , aťbych odpovídal . Zdaž nevíš o tom , že od věků , a jakž postavil Bůh člověka na zemi , Plésání bezbožných krátké jest , a veselí pokrytce jen na chvílku ? Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho , a hlava jeho oblaku by se dotkla , Však jako lejno jeho na věky zahyne . Ti , kteříž jej vídali , řeknou : Kam se poděl ? Jako sen pomine , aniž ho naleznou ; nebo uteče jako vidění noční . Oko , kteréž ho vídalo , již ho nikdy neuzří , aniž více patřiti bude na něj místo jeho . Synové jeho budou přízně u nuzných hledati , a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou . Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho , a s ním v prachu lehnou . A ačkoli zlost sladne v ústech jeho , a chová ji pod jazykem svým ; Kochá se v ní , a nepouští jí , ale zdržuje ji u prostřed dásní svých : Však pokrm ten ve střevách jeho promění se ; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho . Zboží nahltané vyvrátí , z břicha jeho Bůh silný je vyžene . Jed hadů lítých ssáti bude , zabije ho jazyk ještěrčí . Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla . Navrátí úsilé cizí , a nezažive ho , vedlé nátisku svého rozličného ; nebude na ně vesel . Nebo utiskal a opouštěl nuzné , dům zloupil a nestavěl ho . Pročež nesezná nic pokojného v životě svém , aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati . Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho , tak že nebude míti , čím by se troštoval . Byť pak i dovršena byla hojnost jeho , ssoužení míti bude ; každá ruka trapiče oboří se na něj . By měl čím naplniti břicho své , dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého , kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho . Když utíkati bude před zbrojí železnou , prostřelí ho lučiště ocelivé . Střela vyňata bude z toulu a vystřelena , nadto meč pronikne žluč jeho ; a když odcházeti bude , přikvačí jej hrůzy . Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho , zžíře jej oheň nerozdmýchaný , zle se povede i pozůstalému v stanu jeho . Odkryjí nebesa nepravost jeho , a země povstane proti němu . Rozptýlena bude úroda domu jeho , rozplyne se v den hněvu jeho . Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha , to , pravím , dědictví vyrčené jemu od Boha silného . A odpovídaje Job , řekl : Poslouchejte pilně řeči mé , a bude mi to za potěšení od vás . Postrpte mne , abych i já mluvil , a když odmluvím , posmívejž se . Zdaliž já před člověkem naříkám ? A poněvadž jest proč , jakž nemá býti ssoužen duch můj ? Pohleďte na mne , a užasněte se , a položte prst na ústa . Ano já sám , když rozvažuji své bídy , tedy se děsím , a spopadá tělo mé hrůza . Proč bezbožní živi jsou , k věku starému přicházejí , též i bohatnou ? Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi , a rodina jejich před očima jejich . Domové jejich bezpečni jsou před strachem , aniž metla Boží na nich . Býk jejich připouštín bývá , ale ne na prázdno ; kráva jejich rodí , a nepotracuje plodu . Vypouštějí jako stádo maličké své , a synové jejich poskakují . Povyšují hlasu při bubnu a harfě , a veselí se k zvuku muziky . Tráví v štěstí dny své , a v okamžení do hrobu sstupují . Kteříž říkají Bohu silnému : Odejdi od nás , nebo známosti cest tvých neoblibujeme . Kdo jest Všemohoucí , abychom sloužili jemu ? A jaký toho zisk , že bychom se modlili jemu ? Ale pohleď , že není v moci jejich štěstí jejich , pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne . Často-liž svíce bezbožných hasne ? Přichází-liž na ně bída jejich ? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém ? Bývají-liž jako plevy před větrem , a jako drtiny , kteréž zachvacuje vicher ? Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho ? Odplacuje-liž jemu tak , aby to znáti mohl , A aby viděly oči jeho neštěstí jeho , a prchlivost Všemohoucího že by pil ? O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho , když počet měsíců jeho bude umenšen ? Zdali Boha silného kdo učiti bude umění , kterýž sám vysokosti soudí ? Tento umírá v síle dokonalosti své , všelijak bezpečný a pokojný . Prsy jeho plné jsou mléka , a mozk kostí jeho svlažován bývá . Jiný pak umírá v hořkosti ducha , kterýž nikdy nejídal s potěšením . Jednostejně v prachu lehnou , a červy se rozlezou . Aj , známť myšlení vaše , a chytrosti , kteréž proti mně neprávě vymýšlíte . Nebo pravíte : Kde jest dům urozeného ? A kde stánek příbytků bezbožných ? Což jste se netázali jdoucích cestou ? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte , Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný , v den , pravím , rozhněvání přistřín bývá ? Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho ? Aneb za to , co činil , kdo jemu odplatí ? A však i on k hrobu vyprovozen bude , a tam zůstane . Sladnou jemu hrudy údolí , nadto za sebou všecky lidi táhne , těch pak , kteříž ho předešli , není počtu . Hle , jak vy mne marně troštujete , nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš . A odpovídaje Elifaz Temanský , řekl : Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk , když sobě nejmoudřeji počíná ? Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom , že ty se ospravedlňuješ ? Aneb má-liž zisk , když bys dokonalé ukázal býti cesty své ? Zdali , že by se tebe bál , tresce tě , mstě nad tebou ? Zdali zlost tvá není mnohá ? Anobrž není konce nepravostem tvým . Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny , a roucha z nahých jsi svláčel . Vody ustalému jsi nepodal , a hladovitému zbraňovals chleba . Ale muži boháči přál jsi země , tak aby ten , jehož osoba vzácná , v ní seděl . Vdovy pak pouštěl jsi prázdné , ačkoli ramena sirotků potřína byla . A protož obkličuji tě osídla , a děsí tě strach nenadálý , Aneb tma , abys neviděl , anobrž rozvodnění přikrývá tě . Říkáš : Zdaž Bůh není na výsosti nebeské ? Ano shlédni vrch hvězd , jak jsou vysoké . Protož pravíš : Jak by věděl Bůh silný ? Skrze mrákotu-liž by soudil ? Oblakové jsou skrýše jeho , tak že nevidí ; nebo okršlek nebeský obchází . Šetříš-liž stezky věku předešlého , kterouž kráčeli lidé marní ? Kteříž vypléněni jsou před časem , potok vylit jest na základ jejich . Kteříž říkali Bohu silnému : Odejdi od nás . Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí ? On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi , ( ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne ) . Což vidouce spravedliví , veselí se , a nevinný posmívá se jim , Zvlášť když není vypléněno jmění naše , ostatky pak jejich sežral oheň . Přivykejž medle s ním choditi , a pokojněji se míti , skrze to přijde tobě všecko dobré . Přijmi , prosím , z úst jeho zákon , a slož řeči jeho v srdci svém . Navrátíš-li se k Všemohoucímu , vzdělán budeš , a vzdálíš-li nepravost od stanů svých , Tedy nakladeš na zemi zlata , a místo kamení potočního zlata z Ofir . Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým , a stříbrem i silou tvou . A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš , a pozdvihna k Bohu tváři své , Pokorně modliti se budeš jemu , a vyslyší tě ; pročež sliby své plniti budeš . Nebo cožkoli začneš , budeť se dařiti , anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo . Když jiní sníženi budou , tedy díš : Jáť jsem povýšen . Nebo toho , kdož jest očí ponížených , Bůh spasena učiní . Vysvobodí i toho , kterýž není bez viny , vysvobodí , pravím , čistotou rukou tvých . Tedy odpověděl Job a řekl : Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude , ješto bída má těžší jest nežli lkání mé ? Ó bych věděl , kde ho najíti , šel bych až k trůnu jeho . Pořádně bych před ním vedl při , a ústa svá naplnil bych důvody . Zvěděl bych , jakými slovy by mně odpověděl , a porozuměl bych , co by mi řekl . Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou ? Nikoli , nýbrž on sám dal by mi sílu . Tuť by upřímý hádati se mohl s ním , a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého . Ale aj , půjdu-li upřímo dále , tam ho není ; pakli nazpět , nepostihnu ho . By i čím zaměstknán byl na levo , předce ho nespatřím ; zastře-li se na pravo , ovšem ho neuzřím . Nebo on zná cestu , kteráž jest při mně ; bude-li mne zkušovati , jako zlato se ukáži . Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má , cesty jeho šetřil jsem , abych se s ní neuchyloval . Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se , nýbrž ustaviv se na tom , schované jsem měl řeči úst jeho . On pak jestliže při čem stojí , kdo jej odvrátí ? Ano duše jeho čehož jen žádá , toho hned dovodí . A vykoná uložení své o mně ; nebo takových příkladů mnoho jest při něm . Pročež před tváří jeho děsím se ; když to rozvažuji , lekám se ho . Bůh zajisté zemdlil srdce mé , a Všemohoucí předěsil mne , Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech ; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty . Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové , a ti , kteříž jej znají , neměli neviděti dnů jeho ? Bezbožníť nyní mezníky přenášejí , a stádo , kteréž mocí zajali , pasou . Osla sirotků zajímají , v zástavě berou vola od vdovy . Strkají nuznými s cesty , musejí se vůbec skrývati chudí na světě . Aj , oni jako divocí oslové na poušti , vycházejí jako ku práci své , ráno přivstávajíce k loupeži ; poušť jest chléb jejich i dětí jejich . Na cizím poli žnou , a z vinic bezbožníci sbírají . Nahé přivodí k tomu , aby nocovati musili bez roucha , nemajíce se čím přiodíti na zimě . A přívalem v horách moknouce , nemajíce obydlí , k skále se přivinouti musejí . Loupí sirotky , kteříž jsou při prsích , a od chudého základ berou . Nahého opouštějí , že musí choditi bez oděvu , a ti , kteříž snášejí snopy , v hladu zůstávati . Ti , jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují , a presy tlačí , žíznějí . Lidé v městech lkají , a duše zraněných volají , Bůh pak přítrže tomu nečiní . Oniť jsou ti , kteříž odporují světlu , a neznají cest jeho , aniž chodí po stezkách jeho . Na úsvitě povstávaje vražedlník , morduje chudého a nuzného , a v noci jest jako zloděj . Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku , říkaje : Nespatříť mne žádný , a tvář zakrývá . Podkopávají potmě i domy , kteréž sobě ve dne znamenali ; nebo nenávidí světla . Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti ; když jeden druhého poznati může , strachu stínu smrti okoušejí . Lehcí jsou na svrchku vody , zlořečené jest jmění jejich na zemi , aniž odcházejí cestou svobodnou . Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné , tak hrob ty , jenž hřešili . Zapomíná se na něj život matky , sladne červům , nebývá více připomínán , a tak polámána bývá nepravost jako strom . Připojuje mu neplodnou , kteráž nerodí , a vdově dobře nečiní . Zachvacuje silné mocí svou ; ostojí-li kdo z nich , bojí se o život svůj . Dává jemu , na čemž by bezpečně spolehnouti mohl , však oči jeho šetří cest jejich . Bývají zvýšeni poněkud , ale hned jich není ; tak jako jiní všickni sníženi , vypléněni , a jako vrškové klasů stínáni bývají . Zdaliž není tak ? Kdo na mne dokáže klamu , a v nic obrátí řeč mou ? Tedy odpovídaje Bildad Suchský , řekl : Panování a hrůza Boží působí pokoj na výsostech jeho . Zdaliž jest počet vojskům jeho ? A nad kým nevzchází světlo jeho ? Jakž by tedy spravedliv býti mohl bídný člověk před Bohem silným , aneb jak čist býti narozený z ženy ? Hle , ani měsíc nesvítil by , ani hvězdy nebyly by čisté před očima jeho , Nadto pak smrtelný člověk , jsa jako červ , a syn člověka , jako hmyz . A odpovídaje Job , řekl : Komu jsi napomohl ? Tomu-li , kterýž nemá síly ? Toho-lis retoval , kterýž jest bez moci ? Komu jsi rady udělil ? Nemoudrému-li ? Hned jsi základu dostatečně poučil ? Komužs ty řeči zvěstoval ? A čí duch vyšel z tebe ? Však i mrtvé věci pod vodami a obyvateli jejich sformovány bývají . Odkryta jest propast před ním , i zahynutí není zakryto . Ontě roztáhl půlnoční stranu nad prázdnem , zavěsil zemi na ničemž . Zavazuje vody v oblacích svých , aniž se trhá oblak pod nimi . On sám zdržuje stále trůn svůj , a roztahuje na něm oblaky své . Cíl vyměřil rozlévání se vodám , až do skonání světla a tmy . Sloupové nebeští třesou se a pohybují od žehrání jeho . Mocí svou rozdělil moře , a rozumností svou dutí jeho . Duchem svým nebesa ozdobil , a ruka jeho sformovala hada dlouhého . Aj , toť jsou jen částky cest jeho , a jak nestižitelné jest i to maličko , což jsme slyšeli o něm . Hřímání pak moci jeho kdo srozumí ? Potom dále Job vedl řeč svou a řekl : Živť jest Bůh silný , kterýž zavrhl při mou , a Všemohoucí , kterýž hořkostí naplnil duši mou , Že nikoli , dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých , Nebudou mluviti rtové moji nepravosti , a jazyk můj vynášeti lsti . Odstup ode mne , abych vás za spravedlivé vysvědčil ; dokudž dýchati budu , neodložím upřímosti své od sebe . Spravedlnosti své držím se , aniž se jí pustím ; nezahanbíť mne srdce mé nikdy . Bude jako bezbožník nepřítel můj , a povstávající proti mně jako nešlechetník . Nebo jaká jest naděje pokrytce , by pak lakoměl , když Bůh vytrhne duši jeho ? Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný , když na něj přijde ssoužení ? Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude ? Bude-liž vzývati Boha každého času ? Ale já učím vás , v kázni Boha silného jsa , a jak se mám k Všemohoucímu , netajím . Aj , vy všickni to vidíte , pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte ? Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného , a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají : Rozmnoží-li se synové jeho , rozmnoží se pod meč , a rodina jeho nenasytí se chlebem . Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou , a vdovy jeho nebudou ho plakati . Nashromáždí-li jako prachu stříbra , a jako bláta najedná-li šatů : Co najedná , to spravedlivý obleče , a stříbro nevinný rozdělí . Vystaví-li jako Arktura dům svůj , bude však jako bouda , kterouž udělal strážný . Bohatý když umře , nebude pochován ; pohledí někdo , anť ho není . Postihnou jej hrůzy jako vody , v noci kradmo zachvátí ho vicher . Pochytí jej východní vítr , a odejde , nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho . Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti , ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude . Tleskne nad ním každý rukama svýma , a ckáti bude z místa svého . Máť zajisté stříbro prameny své , a zlato místo k přehánění . Železo z země vzato bývá , a kámen rozpuštěný dává měď . Cíl ukládá temnostem , a všelikou dokonalost člověk vystihá , kámen mrákoty a stínu smrti . Protrhuje se řeka na obyvatele , tak že ji nemůže žádný přebřesti , a svozována bývá uměním smrtelného člověka , i odchází . Z země vychází chléb , ačkoli pod ní jest něco rozdílného , podobného k ohni . V některé zemi jest kamení zafirové a prach zlatý , K čemuž stezky nezná žádný pták , aniž ji spatřilo oko luňáka , Kteréž nešlapala mladá zvěř , aniž šel po ní lev . K škřemeni vztahuje ruku svou , a z kořene převrací hory . Z skálí vyvodí potůčky , a všecko , což jest drahého , spatřuje oko jeho . Vylévati se řekám zbraňuje , a tak cožkoli skrytého jest , na světlo vynáší . Ale moudrost kde nalezena bývá ? A kde jest místo rozumnosti ? Neví smrtelný člověk ceny její , aniž bývá nalezena v zemi živých . Propast praví : Není ve mně , moře také dí : Není u mne . Nedává se zlata čistého za ni , aniž odváženo bývá stříbro za směnu její . Nemůže býti ceněna za zlato z Ofir , ani za onychin drahý a zafir . Nevrovná se jí zlato ani drahý kámen , aniž směněna býti může za nádobu z ryzího zlata . Korálů pak a perel se nepřipomíná ; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty . Není jí rovný v ceně smaragd z Mouřenínské země , aniž za čisté zlato může ceněna býti . Odkudž tedy moudrost přichází ? A kde jest místo rozumnosti ? Poněvadž skryta jest před očima všelikého živého , i před nebeským ptactvem ukryta jest . Zahynutí i smrt praví : Ušima svýma slyšely jsme pověst o ní . Sám Bůh rozumí cestě její , a on ví místo její . Nebo on končiny země spatřuje , a všecko , což jest pod nebem , vidí , Tak že větru váhu dává , a vody v míru odvažuje . On též vyměřuje dešti právo , i cestu blýskání hromů . Hned tehdáž viděl ji , a rozhlásil ji , připravil ji , a vystihl ji . Člověku pak řekl : Aj , bázeň Páně jest moudrost , a odstoupiti od zlého rozumnost . Ještě dále Job vedl řeč svou , a řekl : Ó bych byl jako za časů předešlých , za dnů , v nichž mne Bůh zachovával , Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou , při jehož světle chodíval jsem v temnostech , Tak jako jsem byl za dnů mladosti své , dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém , Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou , a všudy vůkol mne dítky mé , Když šlepěje mé máslem oplývaly , a skála vylévala mi prameny oleje , Když jsem vycházel k bráně skrze město , a na ulici strojíval sobě stolici svou . Jakž mne spatřovali mládenci , skrývali se , starci pak povstávali a stáli . Knížata choulili se v řečech , anobrž ruku kladli na ústa svá . Hlas vývod se tratil , a jazyk jejich lnul k dásním jejich . Nebo ucho slyše , blahoslavilo mne , a oko vida , posvědčovalo mi , Že vysvobozuji chudého volajícího , a sirotka , i toho , kterýž nemá spomocníka . Požehnání hynoucího přicházelo na mne , a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval . V spravedlnost jsem se obláčel , a ona ozdobovala mne ; jako plášť a koruna byl soud můj . Místo očí býval jsem slepému , a místo noh kulhavému . Byl jsem otcem nuzných , a na při , jíž jsem nebyl povědom , vyptával jsem se . A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka , a z zubů jeho vyrážel jsem loupež . A protož jsem říkal : V hnízdě svém umru , a jako písek rozmnožím dny . Kořen můj rozloží se při vodách , a rosa nocovati bude na ratolestech mých . Sláva má mladnouti bude při mně , a lučiště mé v ruce mé obnovovati se . Poslouchajíce , čekali na mne , a přestávali na radě mé . Po slovu mém nic neměnili , tak na ně dštila řeč má . Nebo očekávali mne jako deště , a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému . Žertoval-li jsem s nimi , nevěřili ; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali . Přišel-li jsem kdy k nim , sedal jsem na předním místě , a tak bydlil jsem jako král v vojště , když smutných potěšuje . Nyní pak posmívají se mi mladší mne , jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého . Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla ? Zmařena jest při nich starost jejich . Nebo chudobou a hladem znuzeni , utíkali na planá , tmavá , soukromná a pustá místa . Kteříž trhali zeliny po chrastinách , ano i koření , a jalovec za pokrm byl jim . Z prostřed lidí vyháníni byli ; povolávali za nimi , jako za zlodějem , Tak že musili bydliti v výmolích potoků , v děrách země a skálí . V chrastinách řvali , pod trní se shromažďovali , Lidé nejnešlechetnější , nýbrž lidé bez poctivosti , menší váhy i než ta země . Nyní , pravím , jsem jejich písničkou , jsa jim učiněn za přísloví . V ošklivosti mne mají , vzdalují se mne , a na tvář mou nestydí se plvati . Nebo Bůh mou vážnost odjal , a ssoužil mne ; pročež uzdu před přítomností mou svrhli . Po pravici mládež povstává , nohy mi podrážejí , tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své . Mou pak stezku zkazili , k bídě mé přidali , ač jim to nic nepomůže . Jako širokou mezerou vskakují , a k vyplénění mému valí se . Obrátily se na mne hrůzy , stihají jako vítr ochotnost mou , nebo jako oblak pomíjí zdraví mé . A již ve mně rozlila se duše má , pochytili mne dnové trápení mého , Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně ; pročež ani nervové moji neodpočívají . Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti , kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá . Uvrhl mne do bláta , tak že jsem již podobný prachu a popelu . Volám k tobě , ó Bože , a neslyšíš mne ; postavuji se , ale nehledíš na mne . Obrátils mi se v ukrutného nepřítele , silou ruky své mi odporuješ . Vznášíš mne u vítr , sázíš mne na něj , a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud . Nebo vím , že mne k smrti odkážeš , a do domu , do něhož se shromažďuje všeliký živý . Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky , by pak , když je stírá , i volali . Zdaliž jsem neplakal nad tím , kdož okoušel zlých dnů ? Duše má kormoutila se nad nuzným . Když jsem dobrého čekal , přišlo mi zlé ; nadál jsem se světla , ale přišla mrákota . Vnitřností mé zevřely , tak že se ještě neupokojily ; předstihli mne dnové trápení . Chodím osmahlý , ne od slunce , povstávaje , i mezi mnohými křičím . Bratrem učiněn jsem draků , a tovaryšem mladých pstrosů . Kůže má zčernala na mně , a kosti mé vyprahly od horkosti . A protož v kvílení obrátila se harfa má , a píšťalka má v hlas plačících . Smlouvu jsem učinil s očima svýma , a proč bych hleděl na pannu ? Nebo jaký jest díl od Boha s hůry , aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti ? Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není ? Zdaliž on nevidí cest mých , a všech kroků mých nepočítá ? Obíral-li jsem se s neupřímostí , a chvátala-li ke lsti noha má : Nechť mne zváží na váze spravedlnosti , a přezví Bůh upřímost mou . Uchýlil-li se krok můj s cesty , a za očima mýma odešlo-li srdce mé , a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna : Tedy co naseji , nechť jiný sní , a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni . Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě , a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady : Nechť mele jinému žena má , a nad ní ať se schylují jiní . Neboť jest to nešlechetnost , a nepravost odsudku hodná . Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral , a všecku úrodu mou vykořenil . Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou ? Nebo co bych činil , kdyby povstal Bůh silný ? A kdyby vyhledával , co bych odpověděl jemu ? Zdali ten , kterýž mne v břiše učinil , neučinil i jeho ? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž ? Odepřel-li jsem žádosti nuzných , a oči vdovy jestliže jsem kormoutil ? A jedl-li jsem skyvu svou sám , a nejedl-li i sirotek z ní ? Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce , a od života matky své býval jsem vdově za vůdce . Díval-li jsem se na koho , že by hynul , nemaje šatů , a nuzný že by neměl oděvu ? Nedobrořečila-li mi bedra jeho , že rounem beranů mých se zahřel ? Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou , když jsem v bráně viděl pomoc svou : Lopatka má od svých plecí nechť odpadne , a ruka má z kloubu svého ať se vylomí . Nebo jsem se bál , aby mne Bůh nesetřel , jehož bych velebnosti nikoli neznikl . Skládal-li jsem v zlatě naději svou , aneb hrudě zlata říkal-li jsem : Doufání mé ? Veselil-li jsem se z toho , že bylo rozmnoženo zboží mé , a že ho množství nabyla ruka má ? Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího , a na měsíc spanile chodící , Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé , a že by líbala ústa má ruku mou ? I toť by byla nepravost odsudku hodná ; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího . Radoval-li jsem se z neštěstí toho , kterýž mne nenáviděl , a plésal-li jsem , když se mu zle vedlo ? Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým , abych zlořečení žádal duši jeho . Jestliže neříkala čeládka má : Ó by nám dal někdo masa toho ; nemůžeme se ani najísti ? Nebo vně nenocoval host , dvéře své pocestnému otvíral jsem . Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá , skrývaje v skrýši své nepravost svou ? A ač bych byl mohl škoditi množství velikému , ale pohanění rodů děsilo mne ; protož jsem mlčel , nevycházeje ani ze dveří . Ó bych měl toho , kterýž by mne vyslyšel . Ale aj , totoť jest znamení mé : Všemohoucí sám bude odpovídati za mne , a kniha , kterouž sepsal odpůrce můj . Víť Bůh , nenosil-li bych ji na rameni svém , neotočil-li bych ji sobě místo koruny . Počet kroků svých oznámil bych jemu , jako kníže přiblížil bych se k němu . Jestliže proti mně země má volala , tolikéž i záhonové její plakali , Jídal-li jsem úrody její bez peněz , a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání : Místo pšenice nechť vzejde trní , a místo ječmene koukol . Skonávají se slova Jobova . A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi , proto že se spravedlivý sobě zdál , Tedy rozpáliv se hněvem Elihu , syn Barachele Buzitského z rodu Syrského , na Joba , rozhněval se , proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha . Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho , proto že nenalézajíce odpovědi , však potupovali Joba . Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí , proto že starší byli věkem než on . Ale vida Elihu , že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů , zažhl se v hněvě svém . I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského , řka : Já jsem nejmladší , vy pak jste starci , pročež ostýchaje se , nesměl jsem vám oznámiti zdání svého . Myslil jsem : Staří mluviti budou , a mnoho let mající v známost uvedou moudrost . Ale vidím , že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné . Slavní ne vždycky jsou moudří , aniž starci vždycky rozumějí soudu . A protož pravím : Poslouchejte mne , oznámím i já také zdání své . Aj , očekával jsem na slova vaše , poslouchal jsem důvodů vašich dotud , dokudž jste vyhledávali řeči , A bedlivě vás soudě , spatřil jsem , že žádného není , kdo by Joba přemohl , není z vás žádného , ješto by odpovídal řečem jeho . Ale díte snad : Nalezli jsme moudrost , Bůh silný stihá jej , ne člověk . Odpovím : Ač Job neobracel proti mně řeči , a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati . Bojí se , neodpovídají více , zavrhli od sebe slova . Čekal jsem zajisté , však poněvadž nemluví , ale mlčí , a neodpovídají více , Odpovím i já také za sebe , oznámím zdání své i já . Nebo pln jsem řečí , těsno ve mně duchu života mého . Aj , břicho mé jest jako mest nemající průduchu , jako sudové noví rozpuklo by se . Mluviti budu , a vydchnu sobě , otevru rty své , a odpovídati budu . Nebuduť pak šetřiti osoby žádného , a k člověku bez proměňování jména mluviti budu . Nebo neumím jmen proměňovati , nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj . Slyšiž tedy , prosím , Jobe , řeči mé , a všech slov mých ušima svýma pozoruj . Aj , jižť otvírám ústa svá , mluví jazyk můj v ústech mých . Upřímost srdce mého a umění vynesou rtové moji . Duch Boha silného učinil mne , a dchnutí Všemohoucího dalo mi život . Můžeš-li , odpovídej mi , připrav se proti mně , a postav se . Aj , já podlé žádosti tvé buduť místo Boha silného ; z bláta sformován jsem i já . Pročež strach ze mne nepředěsí tě , a ruka má nebudeť k obtížení . Řekl jsi pak přede mnou , a hlas ten řečí tvých slyšel jsem : Čist jsem , bez přestoupení , nevinný jsem , a nepravosti při mně není . Aj , příčiny ku potření mne shledal Bůh , klade mne sobě za nepřítele , Svírá poutami nohy mé , střeže všech stezek mých . Aj , tím nejsi spravedliv , odpovídám tobě , nebo větší jest Bůh nežli člověk . Oč se s ním nesnadníš ? Žeť všech svých věcí nezjevuje ? Ano jednou mluví Bůh silný , i dvakrát , a nešetří toho člověk . Skrze sny u vidění nočním , když připadá hluboký sen na lidi ve spaní na ložci , Tehdáž odkrývá ucho lidem , a čemu je učí , to zpečeťuje , Aby odtrhl člověka od skutku zlého , a pýchu od muže vzdálil , A zachoval duši jeho od jámy , a život jeho aby netrefil na meč . Tresce i bolestí na lůži jeho , a všecky kosti jeho násilnou nemocí , Tak že sobě život jeho oškliví pokrm , a duše jeho krmi nejlahodnější . Hyne tělo jeho patrně , a vyhlédají kosti jeho , jichž prvé nebylo vídati . A tak bývá blízká hrobu duše jeho , a život jeho smrtelných ran . Však bude-li míti anděla vykladače jednoho z tisíce , kterýž by za člověka oznámil pokání jeho : Tedy smiluje se nad ním , a dí : Vyprosť jej , ať nesstoupí do porušení , oblíbilť jsem mzdu vyplacení . I odmladne tělo jeho nad dítěcí , a navrátí se ke dnům mladosti své . Kořiti se bude Bohu , a zamiluje jej , a patřiti bude na něj tváří ochotnou ; nadto navrátí člověku spravedlnost jeho . Kterýž hledě na lidi , řekne : Zhřešilť jsem byl , a to , což pravého bylo , převrátil jsem , ale nebylo mi to prospěšné . Bůh však vykoupil duši mou , aby nešla do jámy , a život můj , aby světlo spatřoval . Aj , všeckoť to dělá Bůh silný dvakrát i třikrát při člověku , Aby odvrátil duši jeho od jámy , a aby osvícen byl světlem živých . Pozoruj , Jobe , poslouchej mne , mlč , ať já mluvím . Jestliže máš slova , odpovídej mi , nebo bych chtěl ospravedlniti tebe . Pakli nic , ty mne poslouchej ; mlč , a poučím tě moudrosti . Ještě mluvil Elihu , a řekl : Poslouchejte , moudří , řečí mých , a rozumní , ušima pozorujte . Nebo ucho řečí zkušuje , tak jako dásně okoušejí pokrmu . Soud sobě zvolme , a vyhledejme mezi sebou , co by bylo dobrého . Nebo řekl Job : Spravedliv jsem , a Bůh silný zavrhl při mou . Své-liž bych pře ukrývati měl ? Přeplněna jest bolestí rána má bez provinění . Který muž jest podobný Jobovi , ješto by pil posměch jako vodu ? A že by všel v tovaryšství s činiteli nepravosti , a chodil by s lidmi nešlechetnými ? Nebo řekl : Neprospívá to člověku líbiti se Bohu . A protož , muži rozumní , poslouchejte mne . Odstup od Boha silného nešlechetnost a od Všemohoucího nepravost . Nebo on podlé skutků člověka odplací , a podlé toho , jaká jest čí cesta , působí , aby to nalézal . A naprosto Bůh silný nečiní nic nešlechetně , a Všemohoucí nepřevrací soudu . Kdo svěřil jemu zemi ? A kdo zpořádal všecken okršlek ? Kdyby se na něj obrátil , a ducha jeho i duši jeho k sobě vzal , Umřelo by všeliké tělo pojednou , a tak by člověk do prachu se navrátil . Máš-li tedy rozum , poslyš toho , pusť v uši své hlas řečí mých . Ješto ten , kterýž by v nenávisti měl soud , zdaliž by panovati mohl ? Čili toho , jenž jest svrchovaně spravedlivý , za nešlechetného vyhlásíš ? Zdaliž sluší králi říci : Ó nešlechetný , a šlechticům : Ó bezbožní ? Mnohem méně tomu , kterýž nepřijímá osob knížat , aniž u něho má přednost urozený před nuzným ; nebo dílo rukou jeho jsou všickni . V okamžení umírají , třebas o půl noci postrčeni bývají lidé , a pomíjejí , a zachvácen bývá silný ne rukou lidskou . Nebo oči jeho hledí na cesty člověka , a všecky kroky jeho on spatřuje . Neníť žádných temností , ani stínu smrti , kdež by se skryli činitelé nepravosti . Aniž zajisté vzkládá na koho více , tak aby se s Bohem silným souditi mohl . Pyšné stírá bez počtu , a postavuje jiné na místa jejich . Nebo zná skutky jejich ; pročež na ně obrací noc , a potříni bývají . Jakožto bezbožné rozráží je na místě patrném , Proto že odstoupili od něho , a žádných cest jeho nešetřili , Aby dokázal , že připouští k sobě křik nuzného , a volání chudých že vyslýchá . ( Nebo když on spokojí , kdo znepokojí ? A když skryje tvář svou , kdo jej spatří ? ) Tak celý národ , jako i každého člověka jednostejně , Aby nekraloval člověk pokrytý , aby nebylo lidem ourazu . Jistě žeť k Bohu silnému raději toto mluveno býti má : Ponesuť , nezruším . Mimo to , nevidím-li čeho , ty vyuč mne ; jestliže jsem nepravost páchal , neučiním toho víc . Nebo zdali vedlé tvého zdání odplacovati má , že bys ty toho neliboval , že bys ono zvoloval , a ne on ? Pakli co víš jiného , mluv . Muži rozumní se mnou řeknou , i každý moudrý poslouchaje mne , Že Job hloupě mluví , a slova jeho nejsou rozumná . Ó by zkušen byl Job dokonale , pro odmlouvání nám jako lidem nepravým , Poněvadž k hříchu svému přidává i nešlechetnost , mezi námi také jen chloubu svou vynáší , a rozmnožuje řeči své proti Bohu . Ještě mluvil Elihu , a řekl : Domníváš-liž se , že jsi to s soudem řekl : Spravedlnost má převyšuje Boží ? Nebo jsi řekl : Co mi prospěje , jaký užitek budu míti , bych i nehřešil ? Já odpovím tobě místně , i tovaryšům tvým s tebou . Pohleď na nebe a viz , anobrž spatř oblaky , vyšší , než-lis ty . Jestliže bys hřešil , co svedeš proti němu ? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé , co mu uškodíš ? Budeš-li spravedlivý , čeho mu udělíš ? Aneb co z ruky tvé vezme ? Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí , a synu člověka spravedlnost jeho prospěje . Z množství nátisk trpících , kteréž k tomu přivodí , aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených , Žádný neříká : Kde jest Bůh stvořitel můj ? Ješto on dává zpěv i v noci . On vyučuje nás nad hovada zemská , a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí . Tehdáž volají-li pro pýchu zlých , nebývají vyslyšáni . A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný , a Všemohoucí nepatří na ni . Mnohem méně , jestliže díš : Nepatříš na to . Sám s sebou vejdi v soud před ním , a doufej v něho . Ale nyní poněvadž nic není těch věcí , navštívil jej hněv jeho ; nebo nechce znáti hojnosti této veliké . A protož marně Job otvírá ústa svá , hloupě rozmnožuje řeči své . Zatím přidal Elihu , a řekl : Postrp mne maličko , a oznámímť šíře ; neboť mám ještě , co bych za Boha mluvil . Vynesu smysl svůj zdaleka , a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost . V pravdě , žeť nebudou lživé řeči mé ; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou . Aj , Bůh silný mocný jest , aniž svých zamítá ; silný jest , a srdce udatného . Neobživuje bezbožného , chudým pak k soudu dopomáhá . Neodvrací od spravedlivého očí svých , nýbrž s králi na stolici sází je na věky , i bývají zvýšeni . Pakli by poutami sevříni byli , zapleteni jsouce provazy ssoužení : Tudy jim v známost uvodí hřích jejich , a že přestoupení jejich se ssilila . A tak otvírá sluch jejich , aby se napravili , anobrž mluví jim , aby se navrátili od nepravosti . Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti , stráví dny své v dobrém , a léta svá v potěšení . Pakli neuposlechnou , od meče sejdou , a pozdychají bez umění . Nebo kteříž jsou nečistého srdce , přivětšují hněvu , aniž k němu volají , když by je ssoužil . Protož umírá v mladosti duše jejich , a život jejich s smilníky . Vytrhuje , pravím , ssouženého z jeho ssoužení , a ty , jejichž sluch otvírá , v trápení . A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost , kdež není stěsnění , a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající . Ale ty zasloužils , abys jako bezbožný souzen byl ; soud a právo na tě dochází . Jistě strach , aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu , tak že by jakkoli veliká výplaty mzda , tebe nevyprostila . Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého ? Jistě ani nejvýbornějšího zlata , ani jakékoli síly neb moci tvé . Nechvátejž tedy k noci , v kterouž odcházejí lidé na místo své . Hleď , abys se neohlédal na marnost , zvoluje ji raději , nežli ssoužení . Aj , Bůh silný nejvyšší jest mocí svou . Kdo jemu podobný učitel ? Kdo jemu vyměřil cestu jeho ? Kdo jemu smí říci : Činíš nepravost ? Pamětliv buď raději , abys vyvyšoval dílo jeho , kteréž spatřují lidé , Kteréž , pravím , všickni lidé vidí , na něž člověk patří zdaleka . Nebo Bůh silný tak jest veliký , že ho nemůžeme poznati , počet let jeho jest nevystižitelný . On zajisté vyvodí krůpěje vod , kteréž vylévají déšť z oblaků jeho , Když se rozpouštějí oblakové , a kropí na mnohé lidi . ( Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků , a zvuku stánku jeho , Jak rozprostírá nad ním světlo své , aneb všecko moře přikrývá ? Skrze ty věci zajisté tresce lidi , a též dává pokrmu hojnost . Oblaky zakrývá světlo , a přikazuje mu ukrývati se za to , co je potkává . ) Ohlašuje o něm zvuk jeho , též dobytek , a to hned , když pára zhůru vstupuje . Takéť se i nad tím děsí srdce mé , až se pohybuje z místa svého . Poslouchejte pilně hřmotného hlasu jeho , a zvuku z úst jeho pocházejícího . Pode všecka nebesa jej rozprostírá , a světlo své k krajům země . Za nímž zvučí hlukem , a hřímá hlasem důstojnosti své , aniž mešká s jinými věcmi , když se slýchá hlas jeho . Bůh silný hřímá hlasem svým předivně , činí veliké věci , a však nemůžeme rozuměti , jak . Sněhu zajisté říká : Buď na zemi , tolikéž pršce dešťové , ano i přívalu násilnému . Zavírá ruku všelikého člověka , aby žádný z lidí nemohl konati díla svého . Tehdáž i zvěř vchází do skrýše , a v peleších svých obývá . Z skrýše vychází vichřice , a od půlnoční strany zima . Dchnutím Bůh silný dává mráz , až se široké vody zavírají . Také i při svlažování země pohybuje oblakem , a rozhání mračno světlem svým . A tentýž sem i tam obrací se moudrostí jeho , aby činil , což by mu koli přikázal na tváři okršlku zemského . Buď k trestání , neb pro zemi svou , buď k prokazování dobrotivosti , spraví to , že se postaví . Pozorujž toho , Jobe , zastav se a podívej se divům Boha silného . Víš-li , kdy Bůh ukládá co o těch věcech , aneb kdy chce osvěcovati světlem oblaky své ? Znáš-li , jak se vznášejí oblakové , a jiné divy dokonalého v uměních ? A že tě roucho tvé zahřívati bude , když Bůh zemi pokojnou činí větry poledními ? Roztahoval-li jsi s ním nebesa trvánlivá , k zrcadlu slitému podobná ? Poukaž nám , co bychom řekli jemu ; nebo nemůžeme ani řeči zpořádati pro temnost . Zdaž jemu kdo oznámí , co bych já mluvil ? Pakli by kdo za mne mluvil , jistě že by byl sehlcen . Ano nyní nemohou patřiti lidé na světlo , když jest jasné na oblacích , když je vítr prochází a vyčišťuje , Od půlnoční strany s jasnem jako zlato přicházeje , ale v Bohu hroznější jest sláva . Všemohoucí , jehož vystihnouti nemůžeme , ač jest veliký v moci , však soudem a přísnou spravedlností netrápí . Protož bojí se ho lidé ; neohlédá se na žádného z těch , kdož jsou moudrého srdce . Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru , a řekl : Kdož jest to , jenž zatemňuje radu řečmi neumělými ? Přepaš nyní jako muž bedra svá , a nač se tebe tázati budu , oznam mi . Kdes byl , když jsem zakládal zemi ? Pověz , jestliže máš rozum . Kdo rozměřil ji , víš-li ? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni ? Na čem podstavkové její upevněni jsou ? Aneb kdo založil úhelný kámen její , Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní , a plésali všickni synové Boží ? Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře , když vyšlo z života , a zjevilo se ? Když jsem mu položil oblak za oděv , a mrákotu místo plének jeho , Když jsem jemu uložil úsudek svůj , přistaviv závory a dvéře , I řekl jsem : Až potud vycházeti budeš , a dále nic , tu , pravím , skládati budeš dutí vlnobití svého . Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru ? Ukázal-lis záři jitřní místo její , Aby uchvacovala kraje země , a bezbožní aby z ní vymítáni byli ? Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní , oni pak aby nedlouho stáli jako roucho , A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich , a rámě vyvýšené zlámáno bylo ? Přišel-lis až k hlubinám mořským ? A u vnitřnosti propasti chodil-lis ? Jsou-li tobě zjeveny brány smrti ? A brány stínu smrti viděl-lis ? Shlédl-lis širokosti země ? Oznam , jestliže ji znáš všecku . Která jest cesta k obydlí světla , a které místo temností , Že bys je pojal v meze jeho , poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho ? Věděl-lis tehdáž , že jsi měl se naroditi , a počet dnů tvých jak veliký býti má ? Přišel-lis až ku pokladům sněhu ? A poklady krupobití viděl-lis , Kteréž chovám k času ssoužení , ke dni bitvy a boje ? Kterými se cestami rozděluje světlo , kteréž rozhání východní vítr po zemi ? Kdo rozdělil povodní tok , a cestu blýskání hromovému , Tak aby pršel déšť i na tu zemi , kdež není lidí , na poušť , kdež není člověka , Aby zapájel místa planá a pustá , a k zrůstu přivodil trávu mladistvou ? Má-liž déšť otce ? A kdo plodí krůpěje rosy ? Z čího života vychází mráz ? A jíní nebeské kdo plodí ? Až i vody jako v kámen se proměňují , a svrchek propasti zamrzá . Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek , aneb stahování Orionovo rozvázati ? Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý , aneb Arktura s syny jeho povedeš-li ? Znáš-li řád nebes ? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi ? Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého , aby hojnost vod přikryla tebe ? Ty-liž vypustíš blýskání , aby vycházela ? Zdaliž řeknou tobě : Aj teď jsme ? Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost ? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost ? Kdo vypravovati bude o nebesích moudře ? A láhvice nebeské kdo nastrojuje , Aby svlažená země zase stuhnouti mohla , a hrudy se v hromadě držely ? Honíš-liž ty lvu loupež ? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž , Když se stulují v peleších svých , ustavičně z skrýší čihajíce ? Kdo připravuje krkavci pokrm jeho , když mladí jeho k Bohu silnému volají , a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu ? Víš-li , kterého času rodí kamsíkové , a laň ku porodu pracující spatřil-lis ? Máš-li v počtu měsíce , kteréž vyplňují ? Znáš-li , pravím , čas porodu jejich ? Jak se kladou , plod svůj utiskají , a s bolestí ho pozbývají ? Jak se zmocňují mladí jejich , i odchovávají picí polní , a vycházejíce , nenavracují se k nim ? Kdo propustil zvěř , aby byla svobodná ? A řemení divokého osla kdo rozvázal ? Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho , a místo příbytku jeho zemi slatinnou . Posmívá se hluku městskému , a na křikání toho , kdož by jej honil , nic nedbá . To , což nachází v horách , jest pastva jeho ; nebo toliko zeliny hledá . Svolí-liž jednorožec , aby tobě sloužil , a u jeslí tvých aby nocoval ? Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání ? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou ? Zdaž se na něj ubezpečíš , proto že jest veliká síla jeho , a poručíš jemu svou práci ? Zdaž se jemu dověříš , že sveze semeno tvé , a na humno tvé shromáždí ? Ty-lis dal pávům křídlo pěkné , aneb péro čápu neb pstrosu ? A že opouští na zemi vejce svá , ačkoli je v prachu osedí , Nic nemysle , že by je noha potlačiti , aneb zvěř polní pošlapati mohla ? Tak se zatvrzuje k mladým svým , jako by jich neměl ; jako by neužitečná byla práce jeho , tak jest bez starosti . Nebo nedal jemu Bůh moudrosti , aniž mu udělil rozumnosti . Časem svým zhůru se vznášeje , posmívá se koni i jezdci jeho . Zdaž ty dáti můžeš koni sílu ? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním ? Zdali jej zastrašíš jako kobylku ? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest . Kopá důl , a pléše v síle své , vycházeje vstříc i zbroji . Směje se strachu , aniž se leká , aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče , Ač i toul na něm chřestí , a blyští se dřevce a kopí . S hřmotem a s hněvem kopá zemi , aniž pokojně stojí k zvuku trouby . Anobrž k zvuku trouby řehce , a zdaleka cítí boj , hluk knížat a prokřikování . Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb , roztahuje křídla svá na poledne ? Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice , a vysoko se hnízdí ? Na skále přebývá , přebývá na špičaté skále jako na hradě , Odkudž hledá pokrmu , kterýž z daleka očima svýma spatřuje . Ano i mladí její střebí krev , a kde těla mrtvá , tu i ona jest . A tak odpovídaje Hospodin Jobovi , řekl : Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej ? Kdo chce viniti Boha , nechť odpoví na to . Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl : Aj , chaternýť jsem , což bych odpovídal tobě ? Ruku svou kladu na ústa svá . Jednou jsem mluvil , ale nebudu již odmlouvati , nýbrž i podruhé , ale nebudu více přidávati . Ještě odpovídaje Hospodin z vichru Jobovi , i řekl : Přepaš nyní jako muž bedra svá , a nač se tebe tázati budu , oznam mi . Zdaliž pak i soud můj zrušiti chceš ? Což mne odsoudíš , jen abys se sám ospravedlnil ? Čili máš rámě jako Bůh silný , a hlasem jako on hřímáš ? Ozdobiž se nyní vyvýšeností a důstojností , v slávu a okrasu oblec se . Rozprostři prchlivost hněvu svého , a pohleď na všelikého pyšného , a sniž ho . Pohleď , pravím , na všelikého pyšného , a sehni jej , anobrž setři bezbožné na místě jejich . Skrej je v prachu spolu , tvář jejich zavěž v skrytě . A tak i já budu tě oslavovati , že tě zachovává pravice tvá . Aj , hle slon , jejž jsem jako i tebe učinil , trávu jí jako vůl . Aj , hle moc jeho v bedrách jeho , a síla jeho v pupku břicha jeho . Jak chce , ohání ocasem svým , ačkoli jest jako cedr ; žily lůna jeho jako ratolesti jsou spletené . Kosti jeho jako trouby měděné , hnátové jeho jako sochor železný . Onť jest přední z účinků Boha silného , učinitel jeho sám na něj doložiti může meč svůj . Hory zajisté přinášejí mu pastvu , a všecka zvěř polní hrá tam . V stínu léhá , v soukromí mezi třtím a bahnem . Dříví stín dávající stínem svým jej přikrývá , a vrbí potoční obkličuje jej . Aj , zadržuje řeku tak , že nemůže pospíchati ; tuší sobě , že požře Jordán v ústa svá . Zdaž kdo před očima jeho polapí jej , aneb provazy protáhne chřípě jeho ? Vytáhneš-liž velryba udicí , aneb provazem pohříženým až k jazyku jeho ? Zdali dáš kroužek na chřípě jeho , aneb hákem probodneš čelist jeho ? Zdaž se obrátí k tobě s prosbami , aneb mluviti bude tobě lahodně ? Učiní-liž smlouvu s tebou ? Přijmeš-liž jej za služebníka věčného ? Zdaž budeš s ním hráti jako s ptáčkem , aneb přivážeš jej dětem svým ? Přistrojí-liž sobě hody z něho společníci , a rozdělí-liž jej mezi kupce ? Zdaž naplníš háky kůži jeho , a vidlicemi rybářskými hlavu jeho ? Vztáhni jen na něj ruku svou , a neučiníš zmínky o boji . Aj , naděje o polapení jeho mylná jest . Zdaž i k spatření jeho člověk nebývá poražen ? Není žádného tak smělého , kdo by jej zbudil , kdož tedy postaví se přede mnou ? Kdo mne čím předšel , abych se jemu odplacel ? Cožkoli jest pode vším nebem , mé jest . Nebudu mlčeti o údech jeho , a o síle výborného sformování jeho . Kdo odkryl svrchek oděvu jeho ? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí ? Vrata úst jeho kdo otevře ? Okolo zubů jeho jest hrůza . Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze . Jedna druhé tak blízko jest , že ani vítr nevchází mezi ně . Jedna druhé se přídrží , a nedělí se . Od kýchání jeho zažžehá se světlo , a oči jeho jsou jako záře svitání . Z úst jeho jako pochodně vycházejí , a jiskry ohnivé vyskakují . Z chřípí jeho vychází dým , jako z kotla vroucího aneb hrnce . Dýchání jeho uhlí rozpaluje , a plamen z úst jeho vychází . V šíji jeho přebývá síla , a před ním utíká žalost . Kusové masa jeho drží se spolu ; celistvé jest v něm , aniž se rozdrobuje . Srdce jeho tuhé jest jako kámen , tak tuhé , jako úlomek zpodního žernovu . Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější , až se strachem i vyčišťují . Meč stihající jej neostojí , ani kopí , šíp neb i pancíř . Pokládá železo za plevy , ocel za dřevo shnilé . Nezahání ho střela , v stéblo obrací se jemu kamení prakové . Za stéblo počítá střelbu , a posmívá se šermování kopím . Pod ním ostré střepiny , stele sobě na věci špičaté jako na blátě . Působí , aby vřelo v hlubině jako v kotle , a kormoutilo se moře jako v moždíři . Za sebou patrnou činí stezku , až sezdá , že propast má šediny . Žádného není na zemi jemu podobného , aby tak učiněn byl bez strachu . Cokoli vysokého jest , za nic pokládá , jest králem nade všemi šelmami . Tedy odpovídaje Job Hospodinu , řekl : Vím , že všecko můžeš , a že nemůže překaženo býti tvému myšlení . Kdo jest to ten , ptáš se , ješto zatemňuje radu Boží tak hloupě ? Protož přiznávám se , že jsem tomu nerozuměl . Divnějšíť jsou ty věci nad mou stižitelnost , anižť jich mohu poznati . Vyslýchejž , prosím , když bych koli mluvil ; když bych se tebe tázal , oznamuj mi . Tolikoť jsem slýchal o tobě , nyní pak i oko mé tě vidí . Pročež mrzí mne to , a želím toho v prachu a v popele . Stalo se pak , když odmluvil Hospodin slova ta k Jobovi , že řekl Hospodin Elifazovi Temanskému : Rozpálil se hněv můj proti tobě , a proti dvěma přátelům tvým , proto že jste nemluvili o mně toho , což pravého jest , tak jako služebník můj Job . Protož nyní vezměte sobě sedm volků , a sedm skopců , a jděte k služebníku mému Jobovi , abyste dali obětovati obět za sebe , a služebník můj Job , aby se modlil za vás . Nebo jistě oblíčej jeho přijmu , abych neučinil s vámi podlé bláznovství vašeho ; nebo nemluvili jste toho , což pravého jest , o mně , tak jako služebník můj Job . A tak odšedše Elifaz Temanský a Bildad Suchský a Zofar Naamatský , učinili , jakž jim byl přikázal Hospodin , a přijal Hospodin oblíčej Jobův . Navrátil také Hospodin to , což odjato bylo Jobovi , když se modlil za přátely své , tak že což měl Job , rozmnožil to Hospodin dvénásobně . A sšedše se k němu všickni příbuzní , a všecky příbuzné jeho , a všickni známí jeho prvnější , jedli s ním chléb v domě jeho , a lítost majíce nad ním , potěšovali ho nade vším tím zlým , kteréž byl uvedl Hospodin na něj . A dali jemu jeden každý peníz jeden , a jeden každý náušnici zlatou jednu . A tak požehnal Hospodin Jobovi k posledku více nežli v počátku jeho . Nebo měl čtrnácte tisíc ovcí , a šest tisíc velbloudů , a tisíc spřežení volů , a tisíc oslic . Měl také sedm synů a tři dcery , Z nichž první dal jméno Jemima , jméno pak druhé Keciha , a jméno třetí Kerenhappuch . Aniž se nacházely ženy tak krásné , jako dcery Jobovy , ve vší té krajině ; kterýmž dal otec jejich dědictví mezi bratřími jejich . Byl pak živ Job potom sto a čtyřidceti let , a viděl syny své , a syny synů svých , až do čtvrtého pokolení . I umřel Job , stár jsa a pln dnů .