GetPassageurn:cts:pbc:bible.parallel.ces.kralicka:20urn:cts:pbc:bible.parallel.ces.kralicka:20Přísloví Šalomouna syna Davidova , krále Izraelského , Ku poznání moudrosti a cvičení , k vyrozumívání řečem rozumnosti , K dosažení vycvičení v opatrnosti , spravedlnosti , soudu a toho , což pravého jest , Aby dána byla hloupým důmyslnost , mládenečku umění a prozřetelnost . Když poslouchati bude moudrý , přibude mu umění , a rozumný bude vtipnější , K srozumění podobenství , a výmluvnosti řeči moudrých a pohádkám jejich . Bázeň Hospodinova jest počátek umění , moudrostí a cvičením pohrdají blázni . Poslouchej , synu můj , cvičení otce svého , a neopouštěj naučení matky své . Neboť to přidá příjemnosti hlavě tvé , a bude zlatým řetězem hrdlu tvému . Synu můj , jestliže by tě namlouvali hříšníci , nepřivoluj . Jestliže by řekli : Poď s námi , úklady čiňme krvi , skryjeme se proti nevinnému bez ostýchání se ; Sehltíme je jako hrob za živa , a v cele jako ty , jenž sstupují do jámy ; Všelijakého drahého zboží dosáhneme , naplníme domy své loupeží ; Vrz los svůj mezi nás , měšec jeden budeme míti všickni : Synu můj , nevycházej na cestu s nimi , zdrž nohu svou od stezky jejich ; Nebo nohy jejich ke zlému běží , a pospíchají k vylévání krve . Jistě , že jakož nadarmo roztažena bývá sít před očima jakéhokoli ptactva , Tak tito proti krvi své ukládají , skrývají se proti dušem svým . Takovéť jsou cesty každého dychtícího po zisku , duši pána svého uchvacuje . Moudrost vně volá , na ulicech vydává hlas svůj . V největším hluku volá , u vrat brány , v městě , a výmluvnosti své vypravuje , řka : Až dokud hloupí milovati budete hloupost , a posměvači posměch sobě libovati , a blázni nenáviděti umění ? Obraťtež se k domlouvání mému . Hle , vynáším vám ducha svého , a v známost vám uvodím slova svá . Poněvadž jsem volala , a odpírali jste ; vztahovala jsem ruku svou , a nebyl , kdo by pozoroval , Anobrž strhli jste se všeliké rady mé , a trestání mého jste neoblíbili : Pročež i já v bídě vaší smáti se budu , posmívati se budu , když přijde to , čehož se bojíte , Když přijde jako hrozné zpuštění to , čehož se bojíte , a bída vaše jako bouře nastane , když přijde na vás trápení a ssoužení . Tehdy volati budou ke mně , a nevyslyším ; ráno hledati mne budou , a nenaleznou mne . Proto že nenáviděli umění , a bázně Hospodinovy nevyvolili , Aniž povolili radě mé , ale pohrdali všelikým domlouváním mým . Protož jísti budou ovoce skutků svých , a radami svými nasyceni budou . Nebo pokoj hloupých zmorduje je , a štěstí bláznů zahubí je . Ale kdož mne poslouchá , bydliti bude bezpečně , pokoj maje před strachem zlých věcí . Synu můj , přijmeš-li slova má , a přikázaní má schováš-li u sebe ; Nastavíš-li moudrosti ucha svého , a nakloníš-li srdce svého k opatrnosti ; Ovšem , jestliže na rozumnost zavoláš , a na opatrnost zvoláš-li ; Budeš-li jí hledati jako stříbra , a jako pokladů pilně vyhledávati jí : Tehdy porozumíš bázni Hospodinově , a známosti Boží nabudeš ; Nebo Hospodin dává moudrost , z úst jeho umění a opatrnost . Chová upřímým dlouhověkosti , pavézou jest chodícím v sprostnosti , Ostříhaje stezek soudu ; on cesty svatých svých ostříhá . Tehdy porozumíš spravedlnosti a soudu , a upřímosti i všeliké cestě dobré , Když vejde moudrost v srdce tvé , a umění duši tvé se zalíbí . Prozřetelnost ostříhati bude tebe , a opatrnost zachová tě , Vysvobozujíc tě od cesty zlé , a od lidí mluvících věci převrácené , Kteříž opouštějí stezky přímé , aby chodili po cestách tmavých , Kteříž se veselí ze zlého činění , plésají v převrácenostech nejhorších , Jejichž stezky křivolaké jsou , anobrž zmotaní jsou na cestách svých ; Vysvobozujíc tě i od ženy postranní , od cizí , kteráž řečmi svými lahodí , Kteráž opouští vůdce mladosti své , a na smlouvu Boha svého se zapomíná ; K smrti se zajisté nachyluje dům její , a k mrtvým stezky její ; Kteřížkoli vcházejí k ní , nenavracují se zase , aniž trefují na cestu života ; Abys chodil po cestě dobrých , a stezek spravedlivých abys ostříhal . Nebo upřímí bydliti budou v zemi , a pobožní zůstanou v ní ; Bezbožní pak z země vyťati budou , a přestupníci vykořeněni budou z ní . Synu můj , na učení mé nezapomínej , ale přikázaní mých nechať ostříhá srdce tvé . Dlouhosti zajisté dnů , i let života i pokoje přidadí tobě . Milosrdenství a pravda nechť neopouštějí tě , přivaž je k hrdlu svému , napiš je na tabuli srdce svého , A nalezneš milost a prospěch výborný před Bohem i lidmi . Doufej v Hospodina celým srdcem svým , na rozumnost pak svou nezpoléhej . Na všech cestách svých snažuj se jej poznávati , a onť spravovati bude stezky tvé . Nebývej moudrý sám u sebe ; boj se Hospodina , a odstup od zlého . Toť bude zdraví životu tvému , a rozvlažení kostem tvým . Cti Hospodina z statku svého , a z nejpřednějších věcí všech úrod svých , A naplněny budou stodoly tvé hojností , a presové tvoji mstem oplývati budou . Kázně Hospodinovy , synu můj , nezamítej , aniž sobě oškliv domlouvání jeho . Nebo kohož miluje Hospodin , tresce , a to jako otec syna , jejž libuje . Blahoslavený člověk nalézající moudrost , a člověk vynášející opatrnost . Lépeť jest zajisté těžeti jí , nežli těžeti stříbrem , anobrž nad výborné zlato užitek její . Dražší jest než drahé kamení , a všecky nejžádostivější věci tvé nevrovnají se jí . Dlouhost dnů v pravici její , a v levici její bohatství a sláva . Cesty její cesty utěšené , a všecky stezky její pokojné . Stromem života jest těm , kteříž jí dosahují , a kteříž ji mají , blahoslavení jsou . Hospodin moudrostí založil zemi , utvrdil nebesa opatrností . Uměním jeho propasti protrhují se , a oblakové vydávají rosu . Synu můj , nechť neodcházejí ty věci od očí tvých , ostříhej zdravého naučení a prozřetelnosti . I budeť to životem duši tvé , a ozdobou hrdlu tvému . Tehdy choditi budeš bezpečně cestou svou , a v nohu svou neurazíš se . Když lehneš , nebudeš se strašiti , ale odpočívati budeš , a bude libý sen tvůj . Nelekneš se strachu náhlého , ani zpuštění bezbožníků , když přijde . Nebo Hospodin bude doufání tvé , a ostříhati bude nohy tvé , abys nebyl lapen . Nezadržuj dobrodiní potřebujícím , když s to býti můžeš , abys je činil . Neříkej bližnímu svému : Odejdi , potom navrať se , a zítrať dám , maje to u sebe . Neukládej proti bližnímu svému zlého , kterýž s tebou dověrně bydlí . Nevaď se s člověkem bez příčiny , jestližeť neučinil zlého . Nechtěj záviděti muži dráči , aniž zvoluj které cesty jeho . Nebo ohavností jest Hospodinu převrácenec , ale s upřímými tajemství jeho . Zlořečení Hospodinovo jest v domě bezbožníka , ale příbytku spravedlivých žehná : Poněvadž posměvačům on se posmívá , pokorným pak dává milost . Slávu moudří dědičně obdrží , ale blázny hubí pohanění . Poslouchejte , synové , učení otcova , a pozorujte , abyste poznali rozumnost . Nebo naučení dobré dávám vám , neopouštějtež zákona mého . Když jsem byl syn u otce svého mladičký , a jediný při matce své , On vyučoval mne a říkal mi : Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé , ostříhej přikázaní mých , a živ budeš . Nabuď moudrosti , nabuď rozumnosti ; nezapomínej , ani se uchyluj od řečí úst mých . Neopouštějž jí , a bude tě ostříhati ; miluj ji , a zachová tě . Předně moudrosti , moudrosti nabývej , a za všecko jmění své zjednej rozumnost . Vyvyšuj ji , a zvýšíť tě ; poctí tě , když ji přijmeš . Přidá hlavě tvé příjemnosti , korunou krásnou obdaří tě . Slyš , synu můj , a přijmi řeči mé , a tak rozmnoží se léta života tvého . Cestě moudrosti učím tě , vedu tě stezkami přímými . Když choditi budeš , nebude ssoužen krok tvůj , a poběhneš-li , neustrčíš se . Chopiž se učení , nepouštěj , ostříhej ho , nebo ono jest život tvůj . Na stezku bezbožných nevcházej , a nekráčej cestou zlostníků . Opusť ji , nechoď po ní , uchyl se od ní , a pomiň jí . Neboť nespí , leč zlost provedou ; anobrž zahánín bývá sen jejich , dokudž ku pádu nepřivodí , Proto že jedí chléb bezbožnosti , a víno loupeží pijí . Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné , kteréž rozmáhá se , a svítí až do pravého dne . Cesta pak bezbožných jako mrákota ; nevědí , na čem se ustrčiti mohou . Synu můj , slov mých pozoruj , k řečem mým nakloň ucha svého . Nechať neodcházejí od očí tvých , ostříhej jich u prostřed srdce svého . Nebo životem jsou těm , kteříž je nalézají , i všemu tělu jejich lékařstvím . Přede vším , čehož se stříci sluší , ostříhej srdce svého , nebo z něho pochází život . Odlož od sebe převrácenost úst , a zlost rtů vzdal od sebe . Oči tvé ať k dobrým věcem patří , a víčka tvá ať přímě hledí před tebou . Zvaž stezku noh svých , a všecky cesty tvé ať jsou spraveny . Neuchyluj se na pravo ani na levo , odvrať nohu svou od zlého . Synu můj , pozoruj moudrosti mé , k opatrnosti mé nakloň ucha svého , Abys ostříhal prozřetelnosti , a rtové tvoji šetřili umění . Nebo rtové cizí ženy strdí tekou , a měkčejší nad olej ústa její . Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk , ostré jako meč na obě straně ostrý . Nohy její sstupují k smrti , krokové její hrob uchvacují . Stezku života snad bys zvážiti chtěl ? Vrtkéť jsou cesty její , neseznáš . Protož , synové , poslechněte mne , a neodstupujte od řečí úst mých . Vzdal od ní cestu svou , a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího , Abys snad nedal jiným slávy své , a let svých ukrutnému , Aby se nenasytili cizí úsilím tvým , a práce tvá nezůstala v domě cizím . I řval bys naposledy , když bys zhubil tělo své a čerstvost svou , A řekl bys : Jak jsem nenáviděl cvičení , a domlouváním pohrdalo srdce mé , A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne , a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého ! O málo , že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu . Pí vodu z čisterny své , a prameny z prostředku vrchoviště svého . Nechť se rozlévají studnice tvé ven , a potůčkové vod na ulice . Měj je sám sobě , a ne cizí s tebou . Budiž požehnaný pramen tvůj , a vesel se z manželky mladosti své . Laně milostné a srny utěšené ; prsy její ať tě opojují všelikého času , v milování jejím kochej se ustavičně . Nebo proč bys se kochal , synu můj , v cizí , a objímal život postranní , Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka , a on všecky stezky jeho váží ? Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového , a v provazích hříchu svého uvázne . Takovýť umře , proto že nepřijímal cvičení , a ve množství bláznovství svého blouditi bude . Synu můj , slíbil-lis za přítele svého , podal-lis cizímu ruky své , Zapleten jsi slovy úst svých , jat jsi řečmi úst svých . Učiniž tedy toto , synu můj , a vyprosť se , poněvadžs se dostal v ruku přítele svého . Jdi , pokoř se , a probuď přítele svého . Nedej usnouti očím svým , a zdřímati víčkám svým . Vydři se jako srna z ruky , a jako pták z ruky čižebníka . Jdi k mravenci , lenochu , shlédni cesty jeho , a nabuď moudrosti . Kterýž nemaje vůdce , ani správce , ani pána , Připravuje v létě pokrm svůj , shromažďuje ve žni potravu svou . Dokudž lenochu ležeti budeš ? Skoro-liž vstaneš ze sna svého ? Maličko pospíš , maličko zdřímeš , maličko složíš ruce , abys poležel , V tom přijde jako pocestný chudoba tvá , a nouze tvá jako muž zbrojný . Člověk nešlechetný , muž nepravý chodí v převrácenosti úst . Mhourá očima svýma , mluví nohama svýma , ukazuje prsty svými . Převrácenost všeliká jest v srdci jeho , smýšlí zlé všelikého času , sváry rozsívá . A protož v náhle přijde bída jeho , rychle setřín bude , a nebudeť uléčení . Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin , a sedmá ohavností jest duši jeho : Očí vysokých , jazyka lživého , a rukou vylévajících krev nevinnou , Srdce , kteréž ukládá myšlení nepravá , noh kvapných běžeti ke zlému , Svědka lživého , mluvícího lež , a toho , jenž rozsívá různice mezi bratřími . Ostříhejž , synu můj , přikázaní otce svého , a neopouštěj naučení matky své . Přivazuj je k srdci svému ustavičně , a k hrdlu svému je připínej . Kamžkoli půjdeš , ono tě zprovodí , když spáti budeš , bude tě ostříhati , a když procítíš , bude s tebou rozmlouvati , ( Nebo přikázaní jest svíce , a naučení světlo , a cesta života jsou domlouvání vyučující ) , Aby tě ostříhalo od ženy zlé , od úlisnosti jazyka ženy cizí . Nežádejž krásy její v srdci svém , a nechať tě nejímá víčky svými . Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba , anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje . Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém , aby roucho jeho se nepropálilo ? Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém , aby nohy jeho se neopálily ? Tak kdož vchází k ženě bližního svého , nebudeť bez viny , kdož by se jí koli dotkl . Neuvozují potupy na zloděje , jestliže by ukradl , aby nasytil život svůj , když lační , Ač postižen jsa , navracuje to sedmernásobně , vším statkem domu svého nahražuje : Ale cizoložící s ženou blázen jest ; kdož hubí duši svou , tenť to činí ; Trápení a lehkosti dochází , a útržka jeho nebývá shlazena . Nebo zůřivý jest hněv muže , a neodpouštíť v den pomsty . Neohlídá se na žádnou záplatu , aniž přijímá , by i množství darů dával . Synu můj , ostříhej řečí mých , a přikázaní má schovej u sebe . Ostříhej přikázaní mých , a živ budeš , a naučení mého jako zřítelnice očí svých . Přivaž je na prsty své , napiš je na tabuli srdce svého . Rci moudrosti : Sestra má jsi ty , a rozumnost přítelkyní jmenuj , Aby tě ostříhala od ženy cizí , od postranní , jenž řečmi svými lahodí . Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje , Viděl jsem mezi hloupými , spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého . Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího , a cestou k domu jejímu kráčel , V soumrak , u večer dne , ve tmách nočních a v mrákotě . A aj , žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce , Štěbetná a opovážlivá , v domě jejím nezůstávají nohy její , Jednak vně , jednak na ulici u každého úhlu úklady činící . I chopila jej , a políbila ho , a opovrhši stud , řekla jemu : Oběti pokojné jsou u mne , dnes splnila jsem slib svůj . Protož vyšla jsem vstříc tobě , abych pilně hledala tváři tvé , i nalezla jsem tě . Koberci jsem obestřela lůže své , s řezbami a prostěradly Egyptskými , Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí . Poď , opojujme se milostí až do jitra , obveselíme se v milosti . Nebo není muže doma , odšel na cestu dalekou . Pytlík peněz vzal s sebou , v jistý den vrátí se do domu svého . I naklonila ho mnohými řečmi svými , a lahodností rtů svých přinutila jej . Šel za ní hned , jako vůl k zabití chodívá , a jako blázen v pouta , jimiž by trestán byl . Dokudž nepronikla střela jater jeho , pospíchal jako pták k osídlu , nevěda , že ono bezživotí jeho jest . Protož nyní , synové , slyšte mne , a pozorujte řečí úst mých . Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé , aniž se toulej po stezkách jejích . Nebo mnohé zranivši , porazila , a silní všickni zmordováni jsou od ní . Cesty pekelné dům její , vedoucí do skrýší smrti . Zdaliž moudrost nevolá , a rozumnost nevydává hlasu svého ? Na vrchu vysokých míst , u cesty , na rozcestí stojí , U bran , kudy se chodí do města , a kudy se chodí dveřmi , volá , řkuci : Na vásť , ó muži , volám , a hlas můj jest k synům lidským . Poučte se hloupí opatrnosti , a blázni srozumějte srdcem . Poslouchejtež , nebo znamenité věci mluviti budu , a otevření rtů mých pouhou pravdu . Jistě žeť pravdu zvěstují ústa má , a ohavností jest rtům mým bezbožnost . Spravedlivé jsou všecky řeči úst mých , není v nich nic křivého ani převráceného . Všecky pravé jsou rozumějícímu , a přímé těm , kteříž nalézají umění . Přijmětež cvičení mé raději než stříbro , a umění raději než zlato nejvýbornější . Nebo lepší jest moudrost než drahé kamení , tak že jakékoli věci žádostivé vrovnati se jí nemohou . Já moudrost bydlím s opatrností , a umění pravé prozřetelnosti přítomné mám . Bázeň Hospodinova jest v nenávisti míti zlé , pýchy a vysokomyslnosti , i cesty zlé a úst převrácených nenávidím . Má jest rada i šťastný prospěch , jáť jsem rozumnost , a má jest síla . Skrze mne králové kralují , a knížata ustanovují věci spravedlivé . Skrze mne knížata panují , páni i všickni soudcové zemští . Já milující mne miluji , a kteříž mne pilně hledají , nalézají mne . Bohatství a sláva při mně jest , zboží trvánlivé i spravedlnost . Lepší jest ovoce mé než nejlepší zlato , i než ryzí , a užitek můj než stříbro výborné . Stezkou spravedlnosti vodím , prostředkem stezek soudu , Abych těm , kteříž mne milují , přidědila zboží věčné , a poklady jejich naplnila . Hospodin měl mne při počátku cesty své , před skutky svými , přede všemi časy . Před věky ustanovena jsem , před počátkem , prvé než byla země . Když ještě nebylo propasti , zplozena jsem , když ještě nebylo studnic oplývajících vodami . Prvé než hory založeny byly , než byli pahrbkové , zplozena jsem ; Ještě byl neučinil země a rovin , ani začátku prachu okršlku zemského . Když připravoval nebesa , byla jsem tu , když vyměřoval okrouhlost nad propastí ; Když upevňoval oblaky u výsosti , když utvrzoval studnice propasti ; Když ukládal moři cíl jeho , a vodám , aby nepřestupovaly rozkázaní jeho , když vyměřoval základy země : Tehdáž byla jsem od něho pěstována , a byla jsem jeho potěšení na každý den , anobrž hrám před ním každého času ; Hrám i na okršlku země jeho , a rozkoše mé s syny lidskými . A tak tedy , synové , poslechněte mne , nebo blahoslavení jsou ostříhající cest mých . Poslouchejte cvičení , a nabuďte rozumu , a nerozpakujte se . Blahoslavený člověk , kterýž mne slýchá , bdě u dveří mých na každý den , šetře veřejí dveří mých . Nebo kdož mne nalézá , nalézá život , a dosahuje lásky od Hospodina . Ale kdož hřeší proti mně , ukrutenství provodí nad duší svou ; všickni , kteříž mne nenávidí , milují smrt . Moudrost vystavěla dům svůj , vytesavši sloupů svých sedm . Zbila dobytek svůj , smísila víno své , stůl také svůj připravila . A poslavši děvečky své , volá na vrchu nejvyšších míst v městě : Kdožkoli jest hloupý , uchyl se sem . Až i bláznivým říká : Poďte , jezte chléb můj , a píte víno , kteréž jsem smísila . Opusťte hloupost a živi buďte , a choďte cestou rozumnosti . Kdo tresce posměvače , dochází hanby , a kdo přimlouvá bezbožnému , pohanění . Nedomlouvej posměvači , aby tě nevzal v nenávist ; přimlouvej moudrému , a bude tě milovati . Učiň to moudrému , a bude moudřejší ; pouč spravedlivého , a bude umělejší . Počátek moudrosti jest bázeň Hospodinova , a umění svatých rozumnost . Nebo skrze mne rozmnoží se dnové tvoji , a přidánoť bude let života . Budeš-li moudrý , sobě moudrý budeš ; pakli posměvač , sám vytrpíš . Žena bláznivá štěbetná , nesmyslná , a nic neumí . A sedí u dveří domu svého na stolici , na místech vysokých v městě , Aby volala jdoucích cestou , kteříž přímo jdou stezkami svými , řkuci : Kdo jest hloupý , uchyl se sem . A bláznivému říká : Voda kradená sladší jest , a chléb pokoutní chutnější . Ale neví hlupec , že mrtví jsou tam , a v hlubokém hrobě ti , kterýchž pozvala . Syn moudrý obveseluje otce , ale syn bláznivý zámutkem jest matce své . Neprospívají pokladové bezbožně nabytí , ale spravedlnost vytrhuje od smrti . Nedopustí lačněti Hospodin duši spravedlivého , statek pak bezbožných rozptýlí . K nouzi přivodí ruka lstivá , ruka pak pracovitých zbohacuje . Kdo shromažďuje v létě , jest syn rozumný ; kdož vyspává ve žni , jest syn , kterýž hanbu činí . Požehnání jest nad hlavou spravedlivého , ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost . Památka spravedlivého požehnaná , ale jméno bezbožných smrdí . Moudré srdce přijímá přikázaní , ale blázen od rtů svých padne . Kdo chodí upřímě , chodí doufanlivě ; kdož pak převrací cesty své , vyjeven bude . Kdo mhourá okem , uvodí nesnáz ; a kdož jest bláznivých rtů , padne . Pramen života jsou ústa spravedlivého , ale ústa bezbožných přikrývají ukrutnost . Nenávist vzbuzuje sváry , ale láska přikrývá všecka přestoupení . Ve rtech rozumného nalézá se moudrost , ale kyj na hřbetě blázna . Moudří skrývají umění , úst pak blázna blízké jest setření . Zboží bohatého jest město pevné jeho , ale nouze jest chudých setření . Práce spravedlivého jest k životu , nábytek pak bezbožných jest k hříchu . Stezkou života jde , kdož přijímá trestání ; ale kdož pohrdá domlouváním , bloudí . Kdož přikrývá nenávist rty lživými , i kdož uvodí v lehkost , ten blázen jest . Mnohé mluvení nebývá bez hříchu , kdož pak zdržuje rty své , opatrný jest . Stříbro výborné jest jazyk spravedlivého , ale srdce bezbožných za nic nestojí . Rtové spravedlivého pasou mnohé , blázni pak pro bláznovství umírají . Požehnání Hospodinovo zbohacuje , a to beze všeho trápení . Za žert jest bláznu činiti nešlechetnost , ale muž rozumný moudrosti se drží . Čeho se bojí bezbožný , to přichází na něj ; ale čehož žádají spravedliví , dává Bůh . Jakož pomíjí vichřice , tak nestane bezbožníka , spravedlivý pak jest základ stálý . Jako ocet zubům , a jako dým očima , tak jest lenivý těm , kteříž jej posílají . Bázeň Hospodinova přidává dnů , léta pak bezbožných ukrácena bývají . Očekávání spravedlivých jest potěšení , naděje pak bezbožných zahyne . Silou jest upřímému cesta Hospodinova , a strachem těm , kteříž činí nepravost . Spravedlivý na věky se nepohne , bezbožní pak nebudou bydliti v zemi . Ústa spravedlivého vynášejí moudrost , ale jazyk převrácený vyťat bude . Rtové spravedlivého znají , což jest Bohu libého , ústa pak bezbožných převrácené věci . Váha falešná ohavností jest Hospodinu , ale závaží pravé líbí se jemu . Za pýchou přichází zahanbení , ale při pokorných jest moudrost . Sprostnost upřímých vodí je , převrácenost pak přestupníků zatracuje je . Neprospíváť bohatství v den hněvu , ale spravedlnost vytrhuje z smrti . Spravedlnost upřímého spravuje cestu jeho , ale pro bezbožnost svou padá bezbožný . Spravedlnost upřímých vytrhuje je , ale přestupníci v zlosti zjímáni bývají . Když umírá člověk bezbožný , hyne naděje , i očekávání rekovských činů mizí . Spravedlivý z úzkosti bývá vysvobozen , bezbožný pak přichází na místo jeho . Pokrytec ústy kazí bližního svého , ale spravedliví uměním vytrženi bývají . Z štěstí spravedlivých veselí se město , když pak hynou bezbožní , bývá prozpěvování . Požehnáním spravedlivých zvýšeno bývá město , ústy pak bezbožných vyvráceno . Pohrdá bližním svým blázen , ale muž rozumný mlčí . Utrhač toulaje se , pronáší tajnost , věrný pak člověk tají věc . Kdež není dostatečné rady , padá lid , ale spomožení jest ve množství rádců . Velmi sobě škodí , kdož slibuje za cizího , ješto ten , kdož nenávidí rukojemství , bezpečen jest . Žena šlechetná má čest , a ukrutní mají zboží . Člověk účinný dobře činí životu svému , ale ukrutný kormoutí tělo své . Bezbožný dělá dílo falešné , ale kdož rozsívá spravedlnost , má mzdu jistou . Tak spravedlivý rozsívá k životu , a kdož následuje zlého , k smrti své . Ohavností jsou Hospodinu převrácení srdcem , ale ctného obcování líbí se jemu . Zlý , by sobě i na pomoc přivzal , neujde pomsty , símě pak spravedlivých uchází toho . Zápona zlatá na pysku svině jest žena pěkná bez rozumu . Žádost spravedlivých jest toliko dobrých věcí , ale očekávání bezbožných hněv . Mnohý rozdává štědře , a však přibývá mu více ; jiný skoupě drží nad slušnost , ale k chudobě . Člověk štědrý bývá bohatší , a kdož svlažuje , také sám bude zavlažen . Kdo zadržuje obilí , zlořečí mu lid ; ale požehnání na hlavě toho , kdož je prodává . Kdo pilně hledá dobrého , nalézá přízeň ; kdož pak hledá zlého , potká jej . Kdo doufá v bohatství své , ten spadne , ale spravedliví jako ratolest zkvetnou . Kdo kormoutí dům svůj , za dědictví bude míti vítr , a blázen sloužiti musí moudrému . Ovoce spravedlivého jest strom života , a kdož vyučuje duše , jest moudrý . Aj , spravedlivému na zemi odplacováno bývá , čím více bezbožnému a hříšníku ? Kdo miluje cvičení , miluje umění ; kdož pak nenávidí domlouvání , nemoudrý jest . Dobrý nalézá lásku u Hospodina , ale muže nešlechetného potupí Bůh . Nebývá trvánlivý člověk v bezbožnosti , kořen pak spravedlivých nepohne se . Žena statečná jest koruna muže svého , ale jako hnis v kostech jeho ta , kteráž k hanbě přivodí . Myšlení spravedlivých jsou pravá , rady pak bezbožných lstivé . Slova bezbožných úklady činí krvi , ústa pak spravedlivých vytrhují je . Vyvráceni bývají bezbožní tak , aby jich nebylo , ale dům spravedlivých ostojí . Podlé toho , jakž rozumný jest , chválen bývá muž , převráceného pak srdce bude v pohrdání . Lepší jest nevzácný , kterýž má služebníka , nežli ten , kterýž sobě slavně počíná , a nemá chleba . Pečuje spravedlivý o život hovádka svého , srdce pak bezbožných ukrutné jest . Kdo dělá zemi svou , nasycen bývá chlebem ; ale kdož následuje zahalečů , blázen jest . Žádostiv jest bezbožný obrany proti zlému , ale kořen spravedlivých způsobuje ji . Do přestoupení rtů zapletá se zlostník , ale spravedlivý vychází z ssoužení . Z ovoce úst každý nasycen bude dobrým , a odplatu za skutky člověka dá jemu Bůh . Cesta blázna přímá se zdá jemu , ale kdo poslouchá rady , moudrý jest . Hněv blázna v tentýž den poznán bývá , ale opatrný hanbu skrývá . Kdož mluví pravdu , ohlašuje spravedlnost , svědek pak falešný lest . Někdo vynáší řeči podobné meči probodujícímu , ale jazyk moudrých jest lékařství . Rtové pravdomluvní utvrzeni budou na věky , ale na kratičko jazyk lživý . V srdci těch , kteříž zlé obmýšlejí , bývá lest , v těch pak , kteříž radí ku pokoji , veselí . Nepotká spravedlivého žádná těžkost , bezbožní pak naplněni budou zlým . Ohavností jsou Hospodinu rtové lživí , ale ti , jenž činí pravdu , líbí se jemu . Člověk opatrný tají umění , ale srdce bláznů vyvolává bláznovství . Ruka pracovitých panovati bude , lstivá pak musí dávati plat . Starost v srdci člověka snižuje ji , ale věc dobrá obveseluje ji . Vzácnější jest nad bližního svého spravedlivý , cesta pak bezbožných svodí je . Nebude péci fortelný , což ulovil , ale člověk bedlivý statku drahého nabude . Na stezce spravedlnosti jest život , a cesta stezky její nesmrtelná jest . Syn moudrý přijímá cvičení otcovo , ale posměvač neposlouchá domlouvání . Z ovoce úst každý jísti bude dobré , ale duše převrácených nátisky . Kdo ostříhá úst svých , ostříhá duše své ; kdo rozdírá rty své , setření na něj přijde . Žádá , a nic nemá duše lenivého , duše pak pracovitých zbohatne . Slova lživého nenávidí spravedlivý , bezbožníka pak v ošklivost uvodí a zahanbuje . Spravedlnost ostříhá přímě chodícího po cestě , bezbožnost pak vyvrací hříšníka . Někdo bohatým se dělaje , nemá nic : zase někdo dělaje se chudým , má však statku mnoho . Výplata života člověku jest bohatství jeho , ale chudý neslyší domlouvání . Světlo spravedlivých rozsvětluje se , svíce pak bezbožných zhasne . Samou toliko pýchou působí člověk svár , ale při těch , jenž užívají rady , jest moudrost . Statek zle dobytý umenšovati se bude , kdož pak shromažďuje rukou , přivětší ho . Očekávání dlouhé zemdlívá srdce , ale žádost splněná jest strom života . Kdož pohrdá slovem Božím , sám sobě škodí ; ale kdož se bojí přikázaní , odplaceno mu bude . Naučení moudrého jest pramen života , k vyhýbání se osídlům smrti . Rozum dobrý dává milost , cesta pak převrácených jest tvrdá . Každý důmyslný dělá uměle , ale blázen rozprostírá bláznovství . Posel bezbožný upadá v neštěstí , jednatel pak věrný jest lékařství . Chudoba a lehkost potká toho , jenž se vytahuje z kázně ; ale kdož ostříhá naučení , zveleben bude . Žádost naplněná sladká jest duši , ale ohavnost jest bláznům odstoupiti od zlého . Kdo chodí s moudrými , bude moudrý ; ale kdo tovaryší s blázny , setřín bude . Hříšníky stihá neštěstí , ale spravedlivým odplatí Bůh dobrým . Dobrý zanechává dědictví vnukům , ale zboží hříšného zachováno bývá spravedlivému . Hojnost jest pokrmů na rolí chudých , někdo pak hyne skrze nerozšafnost . Kdo zdržuje metlu svou , nenávidí syna svého ; ale kdož ho miluje , za času jej tresce . Spravedlivý jí až do nasycení duše své , břicho pak bezbožných nedostatek trpí . Moudrá žena vzdělává dům svůj , bláznice pak rukama svýma boří jej . Kdo chodí v upřímnosti své , bojí se Hospodina , ale převrácený v cestách svých pohrdá jím . V ústech blázna jest hůl pýchy , rtové pak moudrých ostříhají jich . Když není volů , prázdné jsou jesle , ale hojná úroda jest v síle volů . Svědek věrný neklamá , ale svědek falešný mluví lež . Hledá posměvač moudrosti , a nenalézá , rozumnému pak umění snadné jest . Odejdi od muže bláznivého , když neseznáš při něm rtů umění . Moudrost opatrného jest , aby rozuměl cestě své , bláznovství pak bláznů ke lsti . Blázen přikrývá hřích , ale mezi upřímými dobrá vůle . Srdce ví o hořkosti duše své , a k veselí jeho nepřimísí se cizí . Dům bezbožných vyhlazen bude , ale stánek upřímých zkvetne . Cesta zdá se přímá člověku , a však dokonání její jest cesta k smrti . Také i v smíchu bolí srdce , a cíl veselí jest zámutek . Cestami svými nasytí se převrácený srdcem , ale muž dobrý štítí se jeho . Hloupý věří každému slovu , ale opatrný šetří kroku svého . Moudrý bojí se a odstupuje od zlého , ale blázen dotře a smělý jest . Náhlý se dopouští bláznovství , a muž myšlení zlých v nenávisti bývá . Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím , ale opatrní bývají korunováni uměním . Sklánějí se zlí před dobrými , a bezbožní u bran spravedlivého . Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý , ale milovníci bohatého mnozí jsou . Pohrdá bližním svým hříšník , ale kdož se slitovává nad chudými , blahoslavený jest . Zajisté žeť bloudí , kteříž ukládají zlé ; ale milosrdenství a pravda těm , kteříž smýšlejí dobré . Všeliké práce bývá zisk , ale slovo rtů jest jen k nouzi . Koruna moudrých jest bohatství jejich , bláznovství pak bláznivých bláznovstvím . Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný , ale lstivý mluví lež . V bázni Hospodinově jestiť doufání silné , kterýž synům svým útočištěm bude . Bázeň Hospodinova jest pramen života , k vyhýbání se osídlům smrti . Ve množství lidu jest sláva krále , ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce . Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu , ale náhlý pronáší bláznovství . Život těla jest srdce zdravé , ale hnis v kostech jest závist . Kdo utiská chudého , útržku činí Učiniteli jeho ; ale ctí jej , kdož se slitovává nad chudým . Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný , ale naději má i při smrti své spravedlivý . V srdci rozumného odpočívá moudrost , co pak jest u vnitřnosti bláznů , nezatají se . Spravedlnost zvyšuje národ , ale hřích jest ku pohanění národům . Laskav bývá král na služebníka rozumného , ale hněviv na toho , kterýž hanbu činí . Odpověd měkká odvracuje hněv , ale řeč zpurná vzbuzuje prchlivost . Jazyk moudrých ozdobuje umění , ale ústa bláznů vylévají bláznovství . Na všelikém místě oči Hospodinovy spatřují zlé i dobré . Zdravý jazyk jest strom života , převrácenost pak z něho ztroskotání od větru . Blázen pohrdá cvičením otce svého , ale kdož ostříhá naučení , opatrnosti nabude . V domě spravedlivého jest hojnost veliká , ale v úrodě bezbožného zmatek . Rtové moudrých rozsívají umění , srdce pak bláznů ne tak . Obět bezbožných ohavností jest Hospodinu , ale modlitba upřímých líbí se jemu . Ohavností jest Hospodinu cesta bezbožného , toho pak , kdož následuje spravedlnosti , miluje . Trestání přísné opouštějícímu cestu , a kdož nenávidí domlouvání , umře . Peklo i zatracení jest před Hospodinem , čím více srdce synů lidských ? Nemiluje posměvač toho , kterýž ho tresce , aniž k moudrým přistoupí . Srdce veselé obveseluje tvář , ale pro žalost srdce duch zkormoucen bývá . Srdce rozumného hledá umění , ale ústa bláznů pasou se bláznovstvím . Všickni dnové chudého zlí jsou , ale dobromyslného hody ustavičné . Lepší jest maličko s bázní Hospodinovou než poklad veliký s nepokojem . Lepší jest krmě z zelí , kdež jest láska , nežli z krmného vola , kdež jest nenávist . Muž hněvivý vzbuzuje sváry , ale zpozdilý k hněvu upokojuje svadu . Cesta lenivého jest jako plot z trní , ale stezka upřímých jest vydlážená . Syn moudrý obveseluje otce , bláznivý pak člověk pohrdá matkou svou . Bláznovství jest veselím bláznu , ale člověk rozumný upřímo kráčeti směřuje . Kdež není rady , zmařena bývají usilování , ale množství rádců ostojí . Vesel bývá člověk z odpovědi úst svých ; nebo slovo v čas příhodný ó jak jest dobré ! Cesta života vysoko jest rozumnému proto , aby se uchýlil od pekla dole . Dům pyšných vyvrací Hospodin , meze pak vdovy upevňuje . Ohavností jsou Hospodinu myšlení zlého , ale čistých řeči vzácné . Kdož dychtí po lakomství , kormoutí dům svůj ; ale kdož nenávidí darů , živ bude . Srdce spravedlivého přemyšluje , co má mluviti , ale ústa bezbožných vylévají všelijakou zlost . Vzdálen jest Hospodin od bezbožných , ale modlitbu spravedlivých vyslýchá . To , což se zraku naskýtá , obveseluje srdce ; pověst dobrá tukem naplňuje kosti . Ucho , kteréž poslouchá trestání života , u prostřed moudrých bydliti bude . Kdo se vyhýbá cvičení , zanedbává duše své ; ale kdož přijímá domlouvání , má rozum . Bázeň Hospodinova jest cvičení se moudrosti , a slávu předchází ponížení . Při člověku bývá spořádání myšlení , ale od Hospodina jest řeč jazyka . Všecky cesty člověka čisté se jemu zdají , ale kterýž zpytuje duchy , Hospodin jest . Uval na Hospodina činy své , a budou upevněna předsevzetí tvá . Hospodin všecko učinil pro sebe samého , také i bezbožného ke dni zlému . Ohavností jest Hospodinu každý pyšného srdce ; by sobě na pomoc i jiné přivzal , neujde pomsty . Milosrdenstvím a pravdou očištěna bývá nepravost , a v bázni Hospodinově uchází se zlého . Když se líbí Hospodinu cesty člověka , také i nepřátely jeho spokojuje k němu . Lepší jest maličko s spravedlností , než množství důchodů nespravedlivých . Srdce člověka přemýšlí o cestě své , ale Hospodin spravuje kroky jeho . Rozhodnutí jest ve rtech královských , v soudu neuchylují se ústa jeho . Váha a závaží jsou úsudek Hospodinův , a všecka závaží v pytlíku jeho nařízení . Ohavností jest králům činiti bezbožně ; nebo spravedlností upevňován bývá trůn . Rtové spravedliví líbezní jsou králům , a ty , kteříž upřímě mluví , milují . Rozhněvání královo jistý posel smrti , ale muž moudrý ukrotí je . V jasné tváři královské jest život , a přívětivost jeho jako oblak s deštěm jarním . Mnohem lépe jest nabyti moudrosti než zlata nejčistšího , a nabyti rozumnosti lépe než stříbra . Cesta upřímých jest odstoupiti od zlého ; ostříhá duše své ten , kdož ostříhá cesty své . Před setřením bývá pýcha , a před pádem pozdvižení ducha . Lépe jest poníženého duchu býti s pokornými , než děliti kořist s pyšnými . Ten , kdož pozoruje slova , nalézá dobré ; a kdož doufá v Hospodina , blahoslavený jest . Ten , kdož jest moudrého srdce , slove rozumný , a sladkost rtů přidává naučení . Rozumnost těm , kdož ji mají , jest pramen života , ale umění bláznů jest bláznovství . Srdce moudrého rozumně spravuje ústa svá , tak že rty svými přidává naučení . Plást medu jsou řeči utěšené , sladkost duši , a lékařství kostem . Cesta zdá se přímá člověku , ale dokonání její jistá cesta smrti . Člověk pracovitý pracuje sobě , nebo ponoukají ho ústa jeho . Muž nešlechetný vykopává zlé , v jehožto rtech jako oheň spalující . Muž převrácený rozsívá sváry , a klevetník rozlučuje přátely . Muž ukrutný přeluzuje bližního svého , a uvodí jej na cestu nedobrou . Zamhuřuje oči své , smýšleje věci převrácené , a zmítaje pysky svými , vykonává zlé . Koruna ozdobná jsou šediny na cestě spravedlnosti se nalézající . Lepší jest zpozdilý k hněvu než silný rek , a kdož panuje nad myslí svou nežli ten , kterýž dobyl města . Do klínu umítán bývá los , ale od Hospodina všecko řízení jeho . Lepší jest kus chleba suchého s pokojem , nežli dům plný nabitých hovad s svárem . Služebník rozumný panovati bude nad synem , kterýž jest k hanbě , a mezi bratřími děliti bude dědictví . Teglík stříbra a pec zlata zkušuje , ale srdcí Hospodin . Zlý člověk pozoruje řečí nepravých , a lhář poslouchá jazyka převráceného . Kdo se posmívá chudému , útržku činí Učiniteli jeho ; a kdo se z bídy raduje , nebude bez pomsty . Koruna starců jsou vnukové , a ozdoba synů otcové jejich . Nesluší na blázna řeči znamenité , ovšem na kníže řeč lživá . Jako kámen drahý , tak bývá vzácný dar před očima toho , kdož jej béře ; k čemukoli směřuje , daří se jemu . Kdo přikrývá přestoupení , hledá lásky ; ale kdo obnovuje věc , rozlučuje přátely . Více se chápá rozumného jedno domluvení , nežli by blázna stokrát ubil . Zpurný toliko zlého hledá , pročež přísný posel na něj poslán bývá . Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou , nežli s bláznem v bláznovství jeho . Kdo odplacuje zlým za dobré , neodejdeť zlé z domu jeho . Začátek svady jest , jako když kdo protrhuje vodu ; protož prvé než by se zsilil svár , přestaň . Kdož ospravedlňuje nepravého , i kdož odsuzuje spravedlivého , ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně . K čemu jest zboží v ruce blázna , když k nabytí moudrosti rozumu nemá ? Všelikého času miluje , kdož jest přítelem , a bratr v ssoužení ukáže se . Člověk bláznivý ruku dávaje , činí slib před přítelem svým . Kdož miluje svadu , miluje hřích ; a kdo vyvyšuje ústa svá , hledá potření . Převrácené srdce nenalézá toho , což jest dobrého ; a kdož má vrtký jazyk , upadá v těžkost . Kdo zplodil blázna , k zámutku svému zplodil jej , aniž se bude radovati otec nemoudrého . Srdce veselé očerstvuje jako lékařství , ale duch zkormoucený vysušuje kosti . Bezbožný tajně béře dar , aby převrátil stezky soudu . Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost , ale oči blázna těkají až na konec země . K žalosti jest otci svému syn blázen , a k hořkosti rodičce své . Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré , tolikéž , aby knížata bíti měli pro upřímost . Zdržuje řeči své muž umělý ; drahého ducha jest muž rozumný . Také i blázen , mlče , za moudrého jmín bývá , a zacpávaje rty své , za rozumného . Svémyslný hledá toho , což se jemu líbí , a ve všelijakou věc plete se . Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti , ale v tom , což zjevuje srdce jeho . Když přijde bezbožný , přichází také pohrdání , a s lehkomyslným útržka . Slova úst muže vody hluboké , potok rozvodnilý pramen moudrosti . Přijímati osobu bezbožného není dobré , abys převrátil spravedlivého v soudu . Rtové blázna směřují k svadě , a ústa jeho bití se domluví . Ústa blázna k setření jemu , a rtové jeho osídlem duši jeho . Slova utrhače jsou jako ubitých , ale však sstupují do vnitřností života . Také ten , kdož jest nedbalý v práci své , bratr jest mrhače . Věže pevná jest jméno Hospodinovo ; k němu se uteče spravedlivý , a bude povýšen . Zboží bohatého jest město pevné jeho , a jako zed vysoká v mysli jeho . Před setřením vyvyšuje se srdce člověka , ale před povýšením bývá ponížení . Kdož odpovídá něco , prvé než vyslyší , počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost . Duch muže snáší nemoc svou , ducha pak zkormouceného kdo snese ? Srdce rozumného dosahuje umění , a ucho moudrých hledá umění . Dar člověka uprostranňuje jemu , a před oblíčej mocných přivodí jej . Spravedlivý zdá se ten , kdož jest první v své při , ale když přichází bližní jeho , tedy stihá jej . Los pokojí svady , a mezi silnými rozeznává . Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté , a svárové jsou jako závora u hradu . Ovocem úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho , úrodou rtů svých nasycen bude . Smrt i život jest v moci jazyka , a ten , kdož jej miluje , bude jísti ovoce jeho . Kdo nalezl manželku , nalezl věc dobrou , a navážil lásky od Hospodina . Poníženě mluví chudý , ale bohatý odpovídá tvrdě . Ten , kdož má přátely , má se míti přátelsky , poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr . Lepší jest chudý , jenž chodí v upřímnosti své , nežli převrácený ve rtech svých , kterýž jest blázen . Jistě že bez umění duši není dobře , a kdož jest kvapných noh , hřeší . Bláznovství člověka převrací cestu jeho , ačkoli proti Hospodinu zpouzí se srdce jeho . Statek přidává přátel množství , ale chudý od přítele svého odloučen bývá . Svědek falešný nebude bez pomsty , a kdož mluví lež , neuteče . Mnozí pokoří se před knížetem , a každý jest přítel muži štědrému . Všickni bratří chudého v nenávisti jej mají ; čím více přátelé jeho vzdalují se od něho ! Když volá za nimi , není jich . Ten , kdož miluje duši svou , nabývá moudrosti , a ostříhá opatrnosti , aby nalezl dobré . Svědek falešný nebude bez pomsty , a kdož mluví lež , zahyne . Nesluší na blázna rozkoš , a ovšem , aby služebník nad knížaty panoval . Rozum člověka zdržuje hněv jeho , a čest jeho jest prominouti provinění . Prchlivost královská jako řvání mladého lva jest , a ochotnost jeho jako rosa na bylinu . Trápení otci svému jest syn bláznivý , a ustavičné kapání žena svárlivá . Dům a statek jest po rodičích , ale od Hospodina manželka rozumná . Lenost přivodí tvrdý sen , a duše váhavá lačněti bude . Ten , kdož ostříhá přikázaní , ostříhá duše své ; ale kdož pohrdá cestami svými , zahyne . Kdo uděluje chudému , půjčuje Hospodinu , a onť za dobrodiní jeho odplatí jemu . Tresci syna svého , dokudž jest o něm naděje , a k zahynutí jeho neodpouštěj jemu duše tvá . Veliký hněv ukazuj , odpouštěje trestání , proto že poněvadž odpouštíš , potom více trestati budeš . Poslouchej rady , a přijímej kázeň , abys vždy někdy moudrý byl . Mnozí úmyslové jsou v srdci člověka , ale uložení Hospodinovo toť ostojí . Žádaná věc člověku jest dobře činiti jiným , ale počestnější jest chudý než muž lživý . Bázeň Hospodinova k životu . Takový jsa nasycen , bydlí , aniž neštěstím navštíven bývá . Lenivý schovává ruku svou za ňadra , ani k ústům svým jí nevztáhne . Ubí posměvače , ať se hlupec dovtípí ; a potresci rozumného , ať porozumí umění . Syn , kterýž hanbu a lehkost činí , hubí otce , a zahání matku . Přestaň , synu můj , poslouchati učení , kteréž od řečí rozumných odvozuje . Svědek nešlechetný posmívá se soudu , a ústa bezbožných přikrývají nepravost . Nebo na posměvače hotoví jsou nálezové , a rány na hřbet bláznů . Víno činí posměvače , a nápoj opojný nepokojného ; pročež každý , kdož se kochá v něm , nebývá moudrý . Hrůza královská jako řvání mladého lva ; kdož ho rozhněvá , hřeší proti životu svému . Přestati od sváru jest to každému ku poctivosti , ale kdožkoli se do nich zapletá , blázen jest . Lenoch neoře pro zimu , pročež žebrati bude ve žni , ale nadarmo . Rada v srdci muže voda hluboká , muž však rozumný dosáhne jí . Větší díl lidí honosí se účinností svou , ale v pravdě takového kdo nalezne ? Spravedlivý ustavičně chodí v upřímnosti své ; blažení synové jeho po něm . Král sedě na soudné stolici , rozhání očima svýma všecko zlé . Kdo může říci : Očistil jsem srdce své ? Čist jsem od hříchu svého ? Závaží rozdílná a míra rozdílná , obé to ohavností jest Hospodinu . Po skutcích svých poznáno bývá také i pachole , jest-li upřímé a pravé dílo jeho . Ucho , kteréž slyší , a oko , kteréž vidí , obé to učinil Hospodin . Nemiluj snu , abys nezchudl , otevři oči své , a nasytíš se chlebem . Zlé , zlé , říká ten , kdož kupuje , a odejda , tedy se chlubí . Zlato a množství perel , a nejdražší klínot jsou rtové umělí . Vezmi roucho toho , kterýž slíbil za cizího , a kdo za cizozemku , základ jeho . Chutný jest někomu chléb falše , ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají . Myšlení radou upevňuj , a s opatrnou radou veď boj . Kdo vynáší tajnost , chodí neupřímě , pročež k lahodícímu rty svými nepřiměšuj se . Kdo zlořečí otci svému neb matce své , zhasne svíce jeho v temných mrákotách . Dědictví rychle z počátku nabytému naposledy nebývá dobrořečeno , Neříkej : Odplatím se zlým ; očekávej na Hospodina , a vysvobodí tě . Ohavností jsou Hospodinu závaží rozdílná , a váhy falešné neoblibuje . Od Hospodina jsou krokové muže , ale člověk jak vyrozumívá cestě jeho ? Osídlo jest člověku pohltiti věc posvěcenou , a po slibu zase toho vyhledávati . Král moudrý rozptyluje bezbožné , a uvodí na ně pomstu . Duše člověka jest svíce Hospodinova , kteráž zpytuje všecky vnitřnosti srdečné . Milosrdenství a pravda ostříhají krále , a milosrdenstvím podpírá se trůn jeho . Ozdoba mládenců jest síla jejich , a okrasa starců šediny . Modřiny ran jsou lékařství při zlém , a bití vnitřnostem života . Jako potůčkové vod jest srdce královo v ruce Hospodinově ; kamžkoli chce , nakloňuje ho . Všeliká cesta člověka přímá se zdá jemu , ale kterýž zpytuje srdce , Hospodin jest . Vykonávati spravedlnost a soud více se líbí Hospodinu nežli obět . Vysokost očí , širokost srdce , a orání bezbožných jest hříchem . Myšlení bedlivého všelijak ku prospěchu přicházejí , ale každého toho , kdož kvapný jest , toliko k nouzi . Pokladové jazykem lživým shromáždění jsou marnost pomíjející hledajících smrti . Zhouba , kterouž činí bezbožníci , bydliti bude u nich ; nebo se zpěčují činiti soudu . Muž , jehož cesta převrácená jest , cizí jest , čistého pak dílo přímé jest . Lépe jest bydliti v koutě na střeše , nežli s ženou svárlivou v domě společném . Duše bezbožného žádá zlého , ani přítel jeho jemu příjemný nebývá . Posměvač když bývá trestán , hloupý bývá moudřejší ; a když se uměle nakládá s moudrým , přijímá umění . Vyučuje Bůh spravedlivého na domě bezbožného , kterýž vyvrací bezbožné pro zlost . Kdo zacpává ucho své k volání chudého , i on sám volati bude , a nebude vyslyšán . Dar skrytý ukrocuje prchlivost , a pocta v klíně hněv prudký . Radostí jest spravedlivému činiti soud , ale hrůzou činitelům nepravosti . Člověk bloudící z cesty rozumnosti v shromáždění mrtvých odpočívati bude . Muž milující veselost nuzníkem bývá , a kdož miluje víno a masti , nezbohatne . Výplatou za spravedlivého bude bezbožný , a za upřímé ošemetný . Lépe jest bydliti v zemi pusté než s ženou svárlivou a zlostnou . Poklad žádostivý a olej jest v příbytku moudrého , bláznivý pak člověk zžírá jej . Kdo snažně následuje spravedlnosti a milosrdenství , nalézá život , spravedlnost i slávu . Do města silných vchází moudrý , a boří pevnost doufání jeho . Kdo ostříhá úst svých a jazyka svého , ostříhá od úzkosti duše své . Hrdého a pyšného jméno jest posměvač , kterýž vše s neochotností a pýchou dělá . Žádost lenivého zabijí jej , nebo nechtí ruce jeho dělati . Každého dne žádostí hoří , spravedlivý pak dává a neskoupí se . Obět bezbožných ohavností jest , ovšem pak jestliže by ji s nešlechetností obětovali . Svědek lživý zahyne , ale muž , kterýž co slyší , stále mluviti bude . Muž bezbožný zatvrzuje tvář svou , upřímý pak měří cestu svou . Není žádné moudrosti , ani opatrnosti , ani rady proti Hospodinu . Kůň strojen bývá ke dni boje , ale Hospodinovo jest vysvobození . Vzácnější jest jméno dobré než bohatství veliké , a přízeň lepší než stříbro a zlato . Bohatý a chudý potkávají se , učinitel obou jest Hospodin . Opatrný vida zlé , vyhne se , ale hloupí předce jdouce , těžkosti docházejí . Pokory a bázně Hospodinovy odplata jest bohatství a sláva i život . Trní a osídla jsou na cestě převráceného ; kdož ostříhá duše své , vzdálí se od nich . Vyučuj mladého podlé způsobu cesty jeho ; nebo když se i zstará , neuchýlí se od ní . Bohatý nad chudými panuje , a vypůjčující bývá služebníkem toho , jenž půjčuje . Kdo rozsívá nepravost , žíti bude trápení ; prut zajisté prchlivosti jeho přestane . Oko dobrotivé , onoť požehnáno bude ; nebo udílí z chleba svého chudému . Vyvrz posměvače , a odejdeť svada , anobrž přestane svár a lehkost . Kdo miluje čistotu srdce , a v čích rtech jest příjemnost , takového král přítelem bývá . Oči Hospodinovy ostříhají umění , ale snažnosti ošemetného převrací . Říká lenoch : Lev jest vně , naprostřed ulic byl bych zabit . Jáma hluboká ústa postranních ; ten , na kohož se hněvá Hospodin , vpadne tam . Bláznovství přivázáno jest k srdci mladého , ale metla kázně vzdálí je od něho . Kdo utiská nuzného , aby rozmnožil své , a dává bohatému , jistotně bude v nouzi . Nakloň ucha svého , a slyš slova moudrých , a mysl svou přilož k učení mému . Nebo to bude utěšenou věcí , jestliže je složíš v srdci svém , budou-li spolu nastrojena ve rtech tvých . Aby bylo v Hospodinu doufání tvé , oznamujiť to dnes . I ty také ostříhej toho . Zdaližť jsem nenapsal znamenitých věcí z strany rad a umění , Aťbych v známost uvedl jistotu řečí pravých , tak abys vynášeti mohl slova pravdy těm , kteříž by k tobě poslali ? Nelup nuzného , proto že nuzný jest , aniž potírej chudého v bráně . Nebo Hospodin povede při jejich , a vydře duši těm , kteříž vydírají jim . Nebývej přítelem hněvivého , a s mužem prchlivým neobcuj , Abys se nenaučil stezkám jeho , a nevložil osídla na duši svou . Nebývej mezi rukojměmi , mezi slibujícími za dluhy . Nemáš-li , čím bys zaplatil , proč má kdo bráti lůže tvé pod tebou ? Nepřenášej mezníku starodávního , kterýž učinili otcové tvoji . Vídáš-li , že muž snažný v díle svém před králi stává ? Nestává před nepatrnými . Když sedneš k jídlu se pánem , pilně šetř , co jest před tebou . Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého , byl-li bys lakotný . Nežádej lahůdek jeho , nebo jsou pokrm oklamavatelný . Neusiluj , abys zbohatl ; od opatrnosti své přestaň . K bohatství-liž bys obrátil oči své ? Poněvadž v náhle mizí ; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím , a zaletuje k nebi . Nejez chleba člověka závistivého , a nežádej lahůdek jeho . Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své , tak ty pokrmu toho . Díť : Jez a pí , ale srdce jeho není s tebou . Skyvu svou , kterouž jsi snědl , vyvrátíš , a zmaříš slova svá utěšená . Před bláznem nemluv , nebo pohrdne opatrností řečí tvých . Nepřenášej mezníku starodávního , a na pole sirotků nevcházej . Silnýť jest zajisté ochránce jejich ; onť povede při jejich proti tobě . Zaveď k učení mysl svou , a uši své k řečem umění . Neodjímej od mladého kázně ; nebo umrskáš-li jej metlou , neumřeť . Ty metlou jej mrskávej , a tak duši jeho z pekla vytrhneš . Synu můj , bude-li moudré srdce tvé , veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně ; A plésati budou ledví má , když mluviti budou rtové tvoji pravé věci . Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku , ale raději choď v bázni Hospodinově celý den . Nebo poněvadž jest odplata , naděje tvá nebude podťata . Slyš ty , synu můj , a buď moudrý , a naprav na cestu srdce své . Nebývej mezi pijány vína , ani mezi žráči masa . Nebo opilec a žráč zchudne , a ospánlivost v hadry obláčí . Poslouchej otce svého , kterýž tě zplodil , aniž pohrdej matkou svou , když se zstará . Pravdy nabuď , a neprodávej jí , též moudrosti , umění a rozumnosti . Náramně bývá potěšen otec spravedlivého , a ten , kdož zplodil moudrého , veselí se z něho . Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá , a ať pléše rodička tvá . Dej mi , synu můj , srdce své , a oči tvé cest mých ať ostříhají . Nebo nevěstka jest jáma hluboká , a studnice těsná žena cizí . Onať také jako loupežník úklady činí , a zoufalce na světě rozmnožuje . Komu běda ? komu ouvech ? komu svady ? komu křik ? komu rány darmo ? komu červenost očí ? Těm , kteříž se zdržují na víně ; těm , kteříž chodí , aby vyhledali strojené víno . Nehleď na víno rdící se , že vydává v koflíku záři svou , a přímo vyskakuje . Naposledy jako had uštípne , a jako štír ušťkne . Oči tvé hleděti budou na cizí , a srdce tvé mluviti bude převrácené věci , A budeš jako ten , kterýž spí u prostřed moře , a jako ten , kterýž spí na vrchu sloupu bárky . Díš : Zbili mne , a nestonal jsem , tloukli mne , a nečil jsem ; když procítím , dám se zase v to . Nenásleduj lidí zlých , aniž žádej bývati s nimi . Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich , a rtové jejich o trápení mluví . Moudrostí vzdělán bývá dům , a rozumností upevněn . Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným . Muž moudrý jest silný , a muž umělý přidává síly . Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu , a vysvobození skrze množství rádců . Vysoké jsou bláznu moudrosti ; v bráně neotevře úst svých . Kdo myslí zle činiti , toho nešlechetným nazovou . Zlé myšlení blázna jest hřích , a ohavnost lidská posměvač . Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení , špatná bude síla tvá . Vytrhuj jaté k smrti ; nebo od těch , ješto se chýlí k zabití , což bys se zdržel ? Díš-li : Aj , nevěděli jsme o tom : zdaliž ten , jenž zpytuje srdce , nerozumí , a ten , kterýž jest strážce duše tvé , nezná , a neodplatí každému podlé skutků jeho ? Synu můj , jez med , nebo dobrý jest , a plást sladký dásním tvým . Tak umění moudrosti duši tvé . Jestliže ji najdeš , onať bude mzda , a naděje tvá nebude vyťata . Nečiniž úkladů , ó bezbožníče , příbytku spravedlivého , a nekaz odpočinutí jeho . Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý , však zase povstává , bezbožníci pak padají ve zlém . Když by padl nepřítel tvůj , neraduj se , a když by klesl , nechať nepléše srdce tvé , Aby snad nepopatřil Hospodin , a nelíbilo by se to jemu , a odvrátil by od něho hněv svůj . Nehněvej se příčinou zlostníků , aniž následuj bezbožných . Nebo zlý nebude míti odplaty ; svíce bezbožných zhasne . Boj se Hospodina , synu můj , i krále , a k neustavičným se nepřiměšuj . Nebo v náhle nastane bída jejich , a pomstu obou těch kdo zná ? Také i toto moudrým náleží : Přijímati osobu v soudu není dobré . Toho , kdož říká bezbožnému : Spravedlivý jsi , klnouti budou lidé , a v ošklivost jej vezmou národové . Ale kteříž kárají , budou potěšeni , a přijde na ně požehnání dobrého . Bude líbati rty toho , kdož mluví slova pravá . Nastroj vně dílo své , a sprav je sobě na poli ; potom také vystavíš dům svůj . Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému , aniž lahodně namlouvej rty svými . Neříkej : Jakž mi učinil , tak mu učiním ; odplatím muži tomu podlé skutku jeho . Přes pole muže lenivého šel jsem , a přes vinici člověka nemoudrého , A aj , porostlo všudy trním , přikryly všecko kopřivy , a ohrada kamenná její byla zbořená . A vida to , posoudil jsem toho ; vida , vzal jsem to k výstraze . Maličko pospíš , maličko zdřímeš , maličko složíš ruce , abys poležel , V tom přijde jako pocestný chudoba tvá , a nouze tvá jako muž zbrojný . Jaké i tato jsou přísloví Šalomounova , kteráž shromáždili muži Ezechiáše , krále Judského : Sláva Boží jest skrývati věc , ale sláva králů zpytovati věc . Vysokosti nebes , a hlubokosti země , a srdce králů není žádného vystižení . Jako když bys odjal trůsku od stříbra , ukáže se slevači nádoba čistá : Tak když odejmeš bezbožného od oblíčeje králova , tedy utvrzen bude v spravedlnosti trůn jeho . Nestavěj se za znamenitého před králem , a na místě velikých nestůj . Nebo lépe jest , aťby řečeno bylo : Vstup sem , nežli abys snížen byl před knížetem ; což vídávají oči tvé . Nevcházej v svár kvapně , tak abys naposledy něčeho se nedopustil , kdyby tě zahanbil bližní tvůj . Srovnej při svou s bližním svým , a tajné věci jiného nevyjevuj , Aťby lehkosti neučinil ten , kdož by to slyšel , až by i zlá pověst tvá nemohla jíti nazpět . Jablka zlatá s řezbami stříbrnými jest slovo propověděné případně . Náušnice zlatá a ozdoba z ryzího zlata jest trestatel moudrý u toho , jenž poslouchá . Jako studenost sněžná v čas žně , tak jest posel věrný těm , kteříž jej posílají ; nebo duši pánů svých očerstvuje . Jako oblakové a vítr bez deště , tak člověk , kterýž se chlubí darem lživým . Snášelivostí nakloněn bývá vývoda , a jazyk měkký láme kosti . Nalezneš-li med , jez , pokudž by dosti bylo tobě , abys snad nasycen jsa jím , nevyvrátil ho . Zdržuj nohu svou od domu bližního svého , aby syt jsa tebe , neměl tě v nenávisti . Kladivo a meč a střela ostrá jest každý , kdož mluví falešné svědectví proti bližnímu svému . Zub vylomený a noha vytknutá jest doufání v převráceném v den úzkosti . Jako ten , kdož svláčí oděv v čas zimy , a ocet lije k sanitru , tak kdož zpívá písničky srdci smutnému . Jestliže by lačněl ten , jenž tě nenávidí , nakrm jej chlebem , a žíznil-li by , napoj jej vodou . Nebo uhlí řeřavé shromáždíš na hlavu jeho , a Hospodin odplatí tobě . Vítr půlnoční zplozuje déšť , a tvář hněvivá jazyk tajně utrhající . Lépe jest bydliti v koutě na střeše , nežli s ženou svárlivou v domě společném . Voda studená duši ustalé jest novina dobrá z země daleké . Studnice nohami zakalená a pramen zkažený jest spravedlivý z místa svého před bezbožným vystrčený . Jísti mnoho medu není dobře ; tak zpytování slávy jejich není slavné . Město rozbořené beze zdi jest muž , kterýž nemá moci nad duchem svým . Jako sníh v létě , a jako déšť ve žni , tak nepřipadá na blázna čest . Jako vrabec přenáší se , a vlaštovice létá , tak zlořečení bez příčiny nedojde . Bič na koně , uzda na osla , a kyj na hřbet blázna . Neodpovídej bláznu podlé bláznovství jeho , abys i ty jemu nebyl podobný . Odpověz bláznu podlé bláznovství jeho , aby sám u sebe nebyl moudrý . Jako by nohy osekal , bezpráví se dopouští ten , kdož svěřuje poselství bláznu . Jakož nejednostejní jsou hnátové kulhavého , tak řeč v ústech bláznů . Jako vložiti kámen do praku , tak jest , když kdo ctí blázna . Trn , kterýž se dostává do rukou opilého , jest přísloví v ústech bláznů . Veliký pán stvořil všecko , a dává odplatu bláznu , i odměnu přestupníkům . Jakož pes navracuje se k vývratku svému , tak blázen opětuje bláznovství své . Spatřil-li bys člověka , an jest moudrý sám u sebe , naděje o bláznu lepší jest než o takovém . Říká lenoch : Lev lítý jest na cestě , lev jest v ulici . Dvéře se obracejí na stežejích svých , a lenoch na lůži svém . Schovává lenivý ruku svou za ňadra ; těžko mu vztáhnouti ji k ústům svým . Moudřejší jest lenivý u sebe sám , nežli sedm odpovídajících s soudem . Psa za uši lapá , kdož odcházeje , hněvá se ne v své při . Jako nesmyslný vypouští jiskry a šípy smrtelné , Tak jest každý , kdož oklamává bližního , a říká : Zdaž jsem nežertoval ? Když není drev , hasne oheň ; tak když nebude klevetníka , utichne svár . Uhel mrtvý k roznícení , a drva k ohni , tak člověk svárlivý k roznícení svady . Slova utrhače jako ubitých , ale však sstupují do vnitřností života . Stříbrná trůska roztažená po střepě jsou rtové protivní a srdce zlé . Rty svými za jiného se staví ten , jenž nenávidí , ale u vnitřnosti své skládá lest . Když se ochotný ukáže řečí svou , nevěř mu ; nebo sedmera ohavnost jest v srdci jeho . Přikrývána bývá nenávist chytře , ale zlost její zjevena bývá v shromáždění . Kdo jámu kopá , do ní upadá , a kdo valí kámen , na něj se obrací . Člověk jazyka ošemetného v nenávisti má ponížené , a ústy úlisnými způsobuje pád . Nechlub se dnem zítřejším , nebo nevíš , coť ten den přinese . Nechať tě chválí jiní , a ne ústa tvá , cizí , a ne rtové tvoji . Tíž má kamen , a váhu písek , ale hněv blázna těžší jest nad to obé . Ukrutnátě věc hněv a prudká prchlivost , ale kdo ostojí před závistí ? Lepší jest domlouvání zjevné , než milování tajné . Bezpečnější rány od přítele , než lahodná líbání nenávidícího . Duše sytá pohrdá i medem , ale duši lačné každá hořkost sladká . Jako pták zaletuje od hnízda svého , tak muž odchází od místa svého . Mast a kadění obveseluje srdce ; tak sladkost přítele víc než rada vlastní . Přítele svého a přítele otce svého neopouštěj , a do domu bratra svého nechoď v čas bídy své ; lepšíť jest soused blízký , než bratr daleký . Buď moudrý , synu můj , a obvesel srdce mé , ať mám co odpovědíti tomu , kdož mi utrhá . Opatrný vida zlé , vyhne se , ale hloupí předce jdouce , těžkosti docházejí . Vezmi roucho toho , kterýž slíbil za cizího , a od toho , kdo za cizozemku slíbil , základ jeho . Tomu , kdož dobrořečí příteli svému hlasem velikým , ráno vstávaje , za zlořečení počteno bude . Kapání ustavičné v čas přívalu , a žena svárlivá rovní jsou sobě ; Kdož ji schovává , schovává vítr , a jako mast v pravici voněti bude . Železo železem se ostří ; tak muž zostřuje tvář přítele svého . Kdo ostříhá fíku , jídá ovoce jeho ; tak kdo ostříhá pána svého , poctěn bude . Jakož u vodě tvář proti tváři se ukazuje , tak srdce člověka člověku . Propast a zahynutí nebývají nasyceni , tak oči člověka nasytiti se nemohou . Teglík stříbra a pec zlata zkušuje , tak člověka pověst chvály jeho . Bys blázna i v stupě mezi krupami píchem zopíchal , neodejde od něho bláznovství jeho . Pilně přihlídej k dobytku svému , pečuj o stáda svá . Nebo ne na věky trvá bohatství , ani koruna do pronárodu . Když zroste tráva , a ukazuje se bylina , tehdáž ať se shromažďuje seno s hor . Beránkové budou k oděvu tvému , a záplata pole kozelci . Nadto dostatek mléka kozího ku pokrmu tvému , ku pokrmu domu tvého , a živnosti děvek tvých . Utíkají bezbožní , ač jich žádný nehoní , ale spravedliví jako mladý lev smělí jsou . Pro přestoupení země mnoho knížat jejích , ale pro člověka rozumného a umělého trvánlivé bývá panování . Muž chudý , kterýž utiská nuzné , podoben jest přívalu zachvacujícímu , za čímž nebývá chleba . Kteří opouštějí zákon , chválí bezbožného , ale kteříž ostříhají zákona , velmi jsou jim na odpor . Lidé zlí nesrozumívají soudu , ti pak , kteříž hledají Hospodina , rozumějí všemu . Lepší jest chudý , kterýž chodí v upřímnosti své , než převrácený na kterékoli cestě , ačkoli jest bohatý . Kdo ostříhá zákona , jest syn rozumný ; kdož pak s žráči tovaryší , hanbu činí otci svému . Kdo rozmnožuje statek svůj lichvou a úrokem , shromažďuje tomu , kdož by jej z milosti chudým rozděloval . Kdo odvrací ucho své , aby neslyšel zákona , i modlitba jeho jest ohavností . Kdo zavodí upřímé na cestu zlou , do jámy své sám vpadne , ale upřímí dědičně obdrží dobré . Moudrý jest u sebe sám muž bohatý , ale chudý rozumný vystihá jej . Když plésají spravedliví , velmi to pěkně sluší ; ale když povstávají bezbožní , vyhledáván bývá člověk . Kdo přikrývá přestoupení svá , nepovede se jemu šťastně ; ale kdož je vyznává a opouští , milosrdenství důjde . Blahoslavený člověk , kterýž se strachuje vždycky ; ale kdož zatvrzuje srdce své , upadne ve zlé . Lev řvoucí a nedvěd hladovitý jest panovník bezbožný nad lidem nuzným . Kníže bez rozumu bývá veliký dráč , ale kdož v nenávisti má mrzký zisk , prodlí dnů . Člověka , kterýž násilí činí krvi lidské , ani nad jamou , když utíká , žádný ho nezadrží . Kdo chodí upřímě , zachován bude , převrácený pak na kterékoli cestě padne pojednou . Kdo dělá zemi svou , nasycen bývá chlebem ; ale kdož následuje zahalečů , nasycen bývá chudobou . Muž věrný přispoří požehnání , ale kdož chvátá zbohatnouti , nebývá bez viny . Přijímati osobu není dobré ; nebo mnohý pro kus chleba neprávě činí . Člověk závistivý chvátá k statku , nic nevěda , že nouze na něj přijde . Kdo domlouvá člověku , potom spíše milost nalézá nežli ten , kterýž lahodí jazykem . Kdo loupí otce svého a matku svou , a říká , že to není žádný hřích , tovaryš jest vražedlníka . Vysokomyslný vzbuzuje svár , ale kdo doufá v Hospodina , hojnost míti bude . Kdo doufá v srdce své , blázen jest ; ale kdož chodí moudře , pomůže sobě . Kdo dává chudému , nebude míti žádného nedostatku ; kdož pak zakrývá oči své , bude míti množství zlořečení . Když povstávají bezbožní , skrývá se člověk ; ale když hynou , rozmnožují se spravedliví . Člověk , kterýž často kárán bývaje , zatvrzuje šíji , rychle potřín bude , tak že neprospěje žádné lékařství . Když se množí spravedliví , veselí se lid ; ale když panuje bezbožník , vzdychá lid . Muž , kterýž miluje moudrost , obveseluje otce svého ; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám , mrhá statek . Král soudem upevňuje zemi , muž pak , kterýž béře dary , boří ji . Člověk , kterýž pochlebuje příteli svému , rozprostírá sít před nohama jeho . Výstupek bezbožného jest jemu osídlem , spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se . Spravedlivý vyrozumívá při nuzných , ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění . Muži posměvači zavozují město , ale moudří odvracují hněv . Muž moudrý , kterýž se nesnadní s mužem bláznivým , buď že se pohne , buď že se směje , nemá pokoje . Vražedlníci v nenávisti mají upřímého , ale upřímí pečují o duši jeho . Všecken duch svůj vypouští blázen , ale moudrý na potom zdržuje jej . Pána toho , kterýž rád poslouchá slov lživých , všickni služebníci jsou bezbožní . Chudý a dráč potkávají se , obou dvou však oči osvěcuje Hospodin . Krále toho , kterýž soudí právě nuzné , trůn na věky bývá utvrzen . Metla a kárání dává moudrost , ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou . Když se rozmnožují bezbožní , rozmnožuje se převrácenost , a však spravedliví spatřují pád jejich . Tresci syna svého , a přineseť odpočinutí , a způsobí rozkoš duši tvé . Když nebývá vidění , rozptýlen bývá lid ; kdož pak ostříhá zákona , blahoslavený jest . Slovy nebývá napraven služebník ; nebo rozuměje , však neodpoví . Spatřil-li bys člověka , an jest kvapný v věcech svých , lepší jest naděje o bláznu , než o takovém . Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého , naposledy bude syn . Člověk hněvivý vzbuzuje svár , a prchlivý mnoho hřeší . Pýcha člověka snižuje jej , ale chudý duchem dosahuje slávy . Kdo má spolek s zlodějem , v nenávisti má duši svou ; zlořečení slyší , však neoznámí . Strašlivý člověk klade sobě osídlo , ale kdo doufá v Hospodina , bývá povýšen . Mnozí hledají tváři pánů , ješto od Hospodina jest soud jednoho každého . Ohavností spravedlivým jest muž nepravý , ohavností pak bezbožnému , kdož upřímě kráčí . Slova Agura , syna Jáke . Sepsání řečí muže toho k Itielovi , k Itielovi a Uchalovi . Jistě žeť jsem hloupější nad jiné , tak že rozumnosti člověka obecného nemám , Aniž jsem se naučil moudrosti , a umění svatých neumím . Kdo vstoupil v nebe , i sstoupil ? Kdo sebral vítr do hrstí svých ? Kdo shrnul vody v roucho své ? Kdo upevnil všecky končiny země ? Které jméno jeho , a jaké jméno syna jeho , víš-li ? Všeliká výmluvnost Boží přečištěná jest ; onť jest štít doufajících v něho . Nepřidávej k slovům jeho , aby tě nekáral , a byl bys ve lži postižen . Dvou věcí žádám od tebe , neoslýchejž mne , prvé než umru : Marnost a slovo lživé vzdal ode mne , chudoby neb bohatství nedávej mi , živ mne pokrmem vedlé potřeby mé , Abych snad nasycen jsa , tě nezapřel , a neřekl : Kdo jest Hospodin ? a abych zchudna , nekradl , a nebral naprázdno jména Hospodina Boha svého . Nesoč na služebníka před pánem jeho , aťby nezlořečil , a ty abys nehřešil . Jest pokolení , kteréž otci svému zlořečí , a matce své nedobrořečí . Jest pokolení čisté samo u sebe , ačkoli od nečistot svých není obmyto . Jest pokolení , jehož vysoké jsou oči , a víčka jeho jsou vyzdvižená . Jest pokolení , jehož zubové jsou mečové , a třenovní zubové jeho nožové , k zžírání chudých na zemi a nuzných na světě . Pijavice má dvě dcery říkající : Dej , dej . Tři věci nebývají nasyceny , anobrž čtyry , kteréž nikdy neřeknou : Dosti : Peklo a život neplodné , země též nebývá nasycena vodou , a oheň neříká : Dosti . Oko , kteréž se posmívá otci , a pohrdá poslušenstvím matky , vyklubí krkavci potoční , aneb snědí je orličata . Tři tyto věci skryty jsou přede mnou , nýbrž čtyry , kterýchž neznám : Cesty orlice v povětří , cesty hada na skále , cesty lodí u prostřed moře , a cesty muže při panně . Takováž jest cesta ženy cizoložné : Jí , a utře ústa svá , a dí : Nepáchala jsem nepravosti . Pode třmi věcmi pohybuje se země , anobrž pod čtyřmi , jichž nemůž snésti : Pod služebníkem , když kraluje , a bláznem , když se nasytí chleba ; Pod omrzalou , když se vdá , a děvkou , když dědičkou bývá paní své . Čtyry tyto věci jsou malé na zemi , a však jsou moudřejší nad mudrce : Mravenci , lid nesilný , kteříž však připravují v létě pokrm svůj ; Králíkové , lid nesilný , kteříž však stavějí v skále dům svůj ; Krále nemají kobylky , a však vycházejí po houfích všecky ; Pavouk rukama dělá , a bývá na palácích královských . Tři tyto věci udatně vykračují , anobrž čtyry , kteréž zmužile chodí : Lev nejsilnější mezi zvířaty , kterýž neustupuje před žádným ; Přepásaný na bedrách kůň neb kozel , a král , proti němuž žádný nepovstává . Jestliže jsi bláznil , vynášeje se , a myslil-lis zle , ruku na ústa polož . Kdo tluče smetanu , stlouká máslo , a stiskání nosu vyvodí krev , tak popouzení k hněvu vyvodí svár . Slova proroctví Lemuele krále , kterýmž vyučovala jej matka jeho . Co dím , synu můj , co , synu života mého ? Co , řku , dím , synu slibů mých ? Nedávej ženám síly své , ani cest svých těm , kteréž k zahynutí přivodí krále . Ne králům , ó Lemueli , ne králům náleží píti víno , a ne pánům žádost nápoje opojného , Aby pije , nezapomněl na ustanovení , a nezměnil pře všech lidí ssoužených . Dejte nápoj opojný hynoucímu , a víno těm , kteříž jsou truchlivého ducha , Ať se napije , a zapomene na chudobu svou , a na trápení své nezpomíná více . Otevři ústa svá za němého , v při všech oddaných k smrti , Otevři , řku , ústa svá , suď spravedlivě , a veď při chudého a nuzného . Ženu statečnou kdo nalezne ? Nebo daleko nad perly cena její . Dověřuje se jí srdce muže jejího ; nebo tu kořistí nebude nedostatku . Dobře činí jemu a ne zle , po všecky dny života svého . Hledá pilně vlny a lnu , a dělá šťastně rukama svýma . Jest podobná lodi kupecké , zdaleka přiváží pokrm svůj . Kterážto velmi ráno vstávajíc , dává pokrm čeledi své , a podíl náležitý děvkám svým . Rozsuzuje pole , a ujímá je ; z výdělku rukou svých štěpuje i vinici . Přepasuje silou bedra svá , a zsiluje ramena svá . Zakouší , jak jest užitečné zaměstknání její ; ani v noci nehasne svíce její . Rukama svýma sahá k kuželi , a prsty svými drží vřeteno . Ruku svou otvírá chudému , a ruce své vztahuje k nuznému . Nebojí se za čeled svou v čas sněhu ; nebo všecka čeled její obláčí se v roucho dvojnásobní . Koberce dělá sobě z kmentu , a z zlatohlavu jest oděv její . Patrný jest v branách manžel její , když sedá s staršími země . Plátno drahé dělá , a prodává ; též i pasy prodává kupci . Síla a krása oděv její , nestará se o časy potomní . Ústa svá otvírá k moudrosti , a naučení dobrotivosti v jazyku jejím . Spatřuje obcování čeledi své , a chleba zahálky nejí . Povstanouce synové její , blahoslaví ji ; manžel její také chválí ji , Říkaje : Mnohé ženy statečně sobě počínaly , ty pak převyšuješ je všecky . Oklamavatelná jest příjemnost a marná krása ; žena , kteráž se bojí Hospodina , tať chválena bude . Dejtež takové z ovoce rukou jejích , a nechať ji chválí v branách skutkové její .