GetPassageurn:cts:pbc:bible.parallel.ces.kralicka:21urn:cts:pbc:bible.parallel.ces.kralicka:21Slova kazatele syna Davidova , krále v Jeruzalémě . Marnost nad marnostmi , řekl kazatel , marnost nad marnostmi , a všecko marnost . Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své , kterouž vede pod sluncem ? Věk pomíjí , a jiný věk nastává , ačkoli země na věky trvá . Vychází slunce , i zapadá slunce , a k místu svému chvátá , kdež vychází . Jde ku poledni , a obrací se na půlnoci , sem i tam se toče , chodí vítr , a okolky svými navracuje se vítr . Všecky řeky jdou do moře , a však se moře nepřeplňuje ; do místa , do něhož tekou řeky , navracují se , aby zase odtud vycházely . Všecky věci jsou plné zaneprázdnění , aniž může člověk vymluviti ; nenasytí se oko hleděním , aniž se naplní ucho slyšením . Což bylo , jest to , což býti má ; a což se nyní děje , jest to , což se díti bude ; aniž jest co nového pod sluncem . Jest-liž jaká věc , o níž by říci mohl : Pohleď , toť jest cosi nového ? Ano již to bylo před věky , kteříž byli před námi . Není paměti prvních věcí , aniž také potomních , kteréž budou , památka zůstane u těch , jenž potom nastanou . Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě , A přiložil jsem mysl svou k tomu , jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to , což se děje pod nebem . ( Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským , aby se jím bědovali . ) Viděl jsem všecky skutky , dějící se pod sluncem , a aj , všecko jest marnost a trápení ducha . Což křivého jest , nemůže se zpřímiti , a nedostatkové nemohou sečteni býti . Protož tak jsem myslil v srdci svém , řka : Aj , já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky , kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě , a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění . I přiložil jsem mysl svou , abych poznal moudrost a umění , nemoudrost i bláznovství , ale shledal jsem , že i to jest trápení ducha . Nebo kde jest mnoho moudrosti , tu mnoho hněvu ; a kdož rozmnožuje umění , rozmnožuje bolest . Řekl jsem opět srdci svému : Nuže nyní zkusím tě v veselí , užívejž tedy dobrých věcí . A hle , i to marnost . Smíchu jsem řekl : Blázníš , a veselí : Co to děláš ? Přemyšloval jsem v srdci svém , abych povoloval u víně tělu svému , srdce však své spravuje moudrostí , a přídržel se bláznovství dotud , až bych zkusil , co by lepšího bylo synům lidským , aby činili pod nebem v počtu dnů života svého . Veliké jsem skutky činil , vystavěl jsem sobě domy , štípil jsem sobě vinice . Vzdělal jsem sobě zahrady a štěpnice , a štípil jsem v nich stromy všelijakého ovoce . Nadělal jsem sobě rybníků , abych svlažoval jimi les plodící dříví . Najednal jsem sobě služebníků a děvek , a měl jsem čeled v domě svém ; k tomu i stáda skotů a bravů veliká měl jsem nade všecky , kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě . Nahromáždil jsem sobě také stříbra a zlata a klínotů od králů a krajin ; způsobil jsem sobě zpěváky a zpěvakyně i jiné rozkoše synů lidských a nástroje muzické rozličné . A tak velikým jsem učiněn , a zrostl jsem nade všecky , kteříž přede mnou byli v Jeruzalémě ; nadto moudrost má zůstávala při mně . A čehožkoli žádaly oči mé , nezbránil jsem jim , aniž jsem zbraňoval srdci svému jakého veselí ; srdce mé zajisté veselilo se ze vší práce mé , a to byl podíl můj ze vší práce mé . Ale jakž jsem se ohlédl na všecky skutky své , kteréž činily ruce mé , a na práci úsilně vedenou , a aj , všecko marnost a trápení ducha , a že nic není užitečného pod sluncem . Pročež obrátil jsem se , abych spatřoval moudrost a nemoudrost , i bláznovství . ( Nebo co by člověk spravil , chtěje následovati krále ? To , což již jiní spravili . ) I viděl jsem , že jest užitečnější moudrost než bláznovství , tak jako jest užitečnější světlo nežli temnost . Moudrý má oči v hlavě své , blázen pak ve tmách chodí ; a však poznal jsem , že jednostejné příhody všechněm se přiházejí . Protož jsem řekl v srdci svém : Máliť mi se tak díti , jako se děje bláznu , pročež jsem tedy moudrostí předčil ? A tak řekl jsem v srdci svém : I to jest marnost . Nebo není památka moudrého jako i blázna na věky , proto že to , což nyní jest , ve dnech budoucích všecko v zapomenutí přichází , a že jakož umírá moudrý , tak i blázen . Pročež mrzí mne tento život ; nebo semi nelíbí nic , což se děje pod sluncem , poněvadž všecky věci jsou marnost a trápení ducha . Ano mrzí mne i všecka práce má , kterouž jsem vedl pod sluncem proto že jí zanechati musím člověku , kterýž bude po mně . A kdo ví , bude-li moudrý , či blázen ? A však panovati bude nade vší prací mou , kterouž jsem vedl , a v níž jsem moudrý byl pod sluncem . A i to marnost . I přišel jsem na to , abych pochybil v srdci svém o vší práci , kterouž jsem konal , a v níž jsem moudrý byl pod sluncem . Mnohý zajisté člověk pracuje moudře , uměle a spravedlivě , a však jinému , kterýž nepracoval o tom , nechává toho za podíl jemu , ješto i to jest marnost a bídná věc . Nebo co má člověk ze vší práce své a z kvaltování srdce svého , kteréž snáší pod sluncem , Poněvadž všickni dnové jeho bolestní , a zaměstknání jeho hněv , tak že ani v noci neodpočívá srdce jeho ? A i to marnost . Zdaliž není to chvalitebné při člověku , jísti a píti , a učiniti životu svému pohodlí z práce své ? Ač i to také viděl jsem , že z ruky Boží pochází . Nebo kdož by jísti a užívati měl toho nežli já ? Člověku zajisté , kterýž se líbí jemu , dává moudrost , umění a veselí ; hříšníku pak dává trápení , aby shromažďoval a hrnul , čehož by zanechal tomu , kterýž se líbí Bohu . I to také jest marnost a trápení ducha . Všeliká věc má jistý čas , a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli . Jest čas rození i čas umírání , čas sázení a čas vykopání , což vsazeno bývá ; Čas mordování a čas hojení , čas boření a čas stavení ; Čas pláče a čas smíchu , čas smutku a čas proskakování ; Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení , čas objímání a čas vzdálení se od objímání ; Čas hledání a čas ztracení , čas chování a čas zavržení ; Čas roztrhování a čas sšívání , čas mlčení a čas mluvení ; Čas milování a čas nenávidění , čas boje a čas pokoje . Co tedy má ten , kdo práci vede , z toho , o čemž pracuje ? Viděl jsem zaměstknání , kteréž dal Bůh synům lidským , aby se jím trápili . Sám všecko činí ušlechtile časem svým , nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich , aby nestihal člověk díla toho , kteréž dělá Bůh , ani počátku ani konce . Odtud seznávám , že nic lepšího nemají , než aby se veselili , a činili dobře v životě svém , Ač i to , když všeliký člověk jí a pije , a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své , jest dar Boží . Znám , že cožkoli činí Bůh , to trvá na věky ; nemůže se k tomu nic přidati , ani od toho co odjíti . A činí to Bůh , aby se báli oblíčeje jeho . To , což bylo , i nyní jest , a což bude , již bylo ; nebo Bůh obnovuje to , což pominulo . Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost , a na místě spravedlnosti nespravedlnost . I řekl jsem v srdci svém : Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi ; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku . Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských , že jim ukázal Bůh , aby viděli , že jsou podobni hovadům . Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná . Jakož umírá ono , tak umírá i on , a dýchání jednostejné všickni mají , aniž co napřed má člověk před hovadem ; nebo všecko jest marnost . Obé to jde k místu jednomu ; obé jest z prachu , obé také zase navracuje se do prachu . Kdo to zná , že duch synů lidských vstupuje zhůru , a duch hovadí že sstupuje pod zemi ? Protož spatřil jsem , že nic není lepšího , než veseliti se člověku v skutcích svých , poněvadž to jest podíl jeho . Nebo kdo jej k tomu přivede , aby poznati mohl to , což jest budoucího po něm ? Opět obrátiv se , i viděl jsem všeliká ssoužení , kteráž se dějí pod sluncem , a aj , slzy křivdu trpících , ješto nemají potěšitele , ani moci k vyjití z ruky těch , kteříž je ssužují , a nemají potěšitele . Protož já chválil jsem mrtvé , kteříž již zemřeli , více nežli živé , kteříž jsou živi až po dnes . Nýbrž nad oba tyto šťastnější jest ten , kterýž ještě nebyl , a neviděl skutku zlého , dějícího se pod sluncem . Nebo spatřil jsem všelikou práci a každé dobré dílo , že jest k závisti jedněch druhým . I to také jest marnost a trápení ducha . Blázen skládá ruce své , a jí maso své , říkaje : Lepší jest plná hrst s odpočinutím , nežli přehršlí plné s prací a trápením ducha . Opět obrátiv se , viděl jsem jinou marnost pod sluncem : Jest samotný někdo , nemaje žádného , ani syna , ani bratra , a však není konce všeliké práci jeho , ani oči jeho nemohou se nasytiti bohatství . Nepomyslí : Komu já pracuji , tak že i životu svému ujímám pohodlí ? I to také jest marnost a bídné zaneprázdnění . Lépeť jest dvěma než jednomu ; mají zajisté dobrý užitek z práce své . Nebo padne-li který z nich , druhý pozdvihne tovaryše svého . Běda tedy samotnému , když by padl ; nebo nemá druhého , aby ho pozdvihl . Také budou-li dva spolu ležeti , zahřejí se , ale jeden jak se zahřeje ? Ovšem , jestliže by se kdo jednoho zmocniti chtěl , dva postaví se proti němu ; ano trojnásobní provázek nesnadně se přetrhne . Lepší jest dítě chudé a moudré , než král starý a blázen , kterýž neumí již ani napomenutí přijímati , Ačkoli z žaláře vychází , aby kraloval , nýbrž i v království svém může na chudobu přijíti . Viděl jsem všecky živé , kteříž chodí pod sluncem , ani se přídrželi pacholete , potomka onoho , kterýž měl kralovati místo něho . Nebývalo konce té vrtkosti všeho lidu , jakž toho , kterýž byl před nimi , takž ani potomci nebudou se těšiti z něho . Protož i to jest marnost a trápení ducha . Ostříhej nohy své , když jdeš do domu Božího , a buď hotovější k slyšení nežli k dávání obětí bláznů ; nebo oni neznají toho , že zle činí . Nebývej rychlý k mluvení , ani srdce tvé kvapné k vynášení slova před oblíčejem Božím , poněvadž Bůh jest na nebi , a ty na zemi ; protož nechť jsou slova tvá nemnohá . Nebo jakož přichází sen z velikého pracování , tak hlas blázna z množství slov . Když bys učinil slib Bohu , neprodlévej ho splniti , nebo nemá líbosti v blázních . Cožkoli slíbíš , splň . Lépe jest , abys nesliboval , než abys slibě , neplnil . Nedopouštěj ústům svým , aby k hříchu přivodila tělo tvé , aniž říkej před andělem , že to jest poblouzení . Proč máš hněvati Boha řečí svou , kterýž by na zkázu přivedl dílo rukou tvých ? Nebo kdež jest mnoho snů , tu i marnosti a slova mnohá , ale ty Boha se boj . Jestliže bys nátisk chudého a zadržení soudu a spravedlnosti spatřil v krajině , nediv se té věci ; nebo vyšší vysokého šetří , a ještě vyšší nad nimi . Zemský pak obchod u všech přední místo má ; i král rolí slouží . Kdo miluje peníze , nenasytí se penězi ; a kdo miluje hojnost , nebude míti užitku . I to jest marnost . Kde jest mnoho statku , mnoho bývá i těch , kteříž jedí jej . Jakýž tedy má užitek pán jeho ? Jediné , že očima svýma hledí na něj . Sladký jest sen pracovitému , jez on málo neb mnoho , ale sytost bohatého nedopouští mu spáti . Jest přebídná věc , kterouž jsem viděl pod sluncem : Bohatství nachované tomu , kdož je má , k jeho zlému . Nebo hyne bohatství takové pro zlou správu ; syn , kteréhož zplodí , nebude míti v ruce své ničeho . Jakž vyšel z života matky své nahý , tak zase odchází , jakž přišel , aniž čeho odnáší z práce své , což by vzal v ruku svou . A toť jest také přebídná věc , že rovně , jakž přišel , tak odjíti musí . Protož jaký užitek míti bude toho , že pracoval u vítr ? K tomu , že po všecky dny své v temnostech jídal , s mnohým zůřením , nemocí a hněvem ? Aj , toť jsem já spatřil , že dobrá a čistá jest věc jísti a píti a užívati pohodlí ze vší práce své , kterouž kdo vede pod sluncem v počtu dnů života svého , kteréž dal jemu Bůh , nebo to jest podíl jeho ; A že kterémukoli člověku dal Bůh bohatství a zboží , a dopustil , aby užíval jich , a bral díl svůj , a veselil se z práce své , to jest dar Boží . Nebo nebude mnoho pamatovati na dny života svého , proto že Bůh jemu přeje veselí srdce jeho . Jest bídná věc , kterouž jsem viděl pod sluncem , a lidem obyčejná : Kterému člověku dal Bůh bohatství a zboží i slávu , tak že nemá nedostatku duše jeho v ničemž , čehokoli žádá , a však nedopouští mu Bůh užívati těch věcí , ale jiný leckdos sžíře to , a toť jest marnost a bídná věc . Zplodil-li by kdo sto synů , a byl by živ mnoho let , jakkoli rozmnoženi jsou dnové let jeho , nebyl-li život jeho nasycen dobrými věcmi , a neměl by ani pohřbu , pravím , že šťastnější jest nedochůdče nežli on . Nebo ono v zmaření přicházeje , do temností odchází , a jméno jeho temnostmi přikryto bývá . Nýbrž ani slunce nevídá , aniž čeho poznává , a tak odpočinutí má lepší nežli onen . A byť pak byl živ dva tisíce let , a pohodlí by neužil , zdaliž k jednomu místu všickni neodcházejí ? Všecka práce člověka jest pro ústa jeho , a však duše jeho nemůže se nasytiti . Nebo co má více moudrý nežli blázen ? A co chudý , kterýž se umí chovati mezi lidmi ? Lépe jest viděti nežli žádati , ale i to jest marnost a trápení ducha . Čímžkoli jest , dávno jest tím nazván , a známé bylo , že člověk býti měl , a že se nebude moci souditi s silnějším , nežli jest sám . A poněvadž předsevzetí mnohá rozmnožují marnost , co na tom má člověk ? Nebo kdo ví , co by bylo dobrého člověku v tomto životě , v počtu dnů marného života jeho , kteříž pomíjejí jako stín ? Aneb kdo oznámí člověku , co se díti bude po něm pod sluncem ? Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná , a den smrti než den narození člověka . Lépe jest jíti do domu zámutku , nežli jíti do domu hodování , pro dokonání každého člověka , a kdož jest živ , složí to v srdci svém . Lepší jest horlení nežli smích ; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce . Srdce moudrých v domě zámutku , ale srdce bláznů v domě veselí . Lépe jest slyšeti žehrání moudrého , nežli aby někdo poslouchal písně bláznů . Nebo jako praštění trní pod hrncem , tak smích blázna . A i to jest marnost . Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého , a dar oslepuje srdce . Lepší jest skončení věci nežli počátek její ; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný . Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu ; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá . Neříkej : Čím jest to , že dnové první lepší byli nežli tito ? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval . Dobrá jest moudrost s statkem , a velmi užitečná těm , kteříž vidí slunce ; Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají . A však přednější jest umění moudrosti , přináší život těm , kdož ji mají . Hleď na skutky Boží . Nebo kdo může zpřímiti to , což on zkřivil ? V den dobrý užívej dobrých věcí , a v den zlý buď bedliv ; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny , aby nenalezl člověk po něm ničeho . Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své : Bývá spravedlivý , kterýž hyne s spravedlností svou ; tolikéž bývá bezbožný , kterýž dlouho živ jest v zlosti své . Nebývej příliš spravedlivý , aniž buď příliš moudrý . Proč máš na zkázu přicházeti ? Nebuď příliš starostlivý , aniž bývej bláznem . Proč máš umírati dříve času svého ? Dobréť jest , abys se onoho přídržel , a tohoto se nespouštěl ; nebo kdo se bojí Boha , ujde všeho toho . Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat , kteříž jsou v městě . Není zajisté člověka spravedlivého na zemi , kterýž by činil dobře a nehřešil . Také ne ke všechněm slovům , kteráž mluví lidé , přikládej mysli své , poněvadž nemáš dbáti , by i služebník tvůj zlořečil tobě . Neboť ví srdce tvé , že jsi i ty častokrát zlořečil jiným . Všeho toho zkusil jsem moudrostí , a řekl jsem : Budu moudrým , ale moudrost vzdálila se ode mne . Což pak vzdálené a velmi hluboké jest , kdož to najíti může ? Všecko jsem přeběhl myslí svou , abych poznal a vyhledal , i vynalezl moudrost a rozumnost , a abych poznal bezbožnost , bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost . I našel jsem věc hořčejší nad smrt , ženu , jejíž srdce tenata , a ruce její okovy . Kdož se líbí Bohu , zachován bývá od ní , ale hříšník bývá od ní jat . Pohleď , to jsem shledal , ( praví kazatel ) , jedno proti druhému stavěje , abych nalezl umění , Čeho pak přesto hledala duše má , však jsem nenalezl : Muže jednoho z tisíce našel jsem , ale ženy mezi tolika jsem nenalezl . Obzvláštně pohleď i na to , což jsem nalezl : Že učinil Bůh člověka dobrého , ale oni následovali smyšlínek rozličných . Kdo se může vrovnati moudrému , a kdo může vykládati všelikou věc ? Moudrost člověka osvěcuje oblíčej jeho , a nestydatost tváři jeho proměňuje . Jáť radím : Výpovědi královské ostříhej , a však podlé přísahy Boží . Nepospíchej odjíti od tváři jeho , aniž trvej v zpouře ; nebo cožť by koli chtěl , učinil by . Nebo kde slovo královské , tu i moc jeho , a kdo dí jemu : Co děláš ? Kdo ostříhá přikázaní , nezví o ničem zlém . I čas i příčiny zná srdce moudrého . Nebo všeliké předsevzetí má čas a příčiny . Ale i to neštěstí veliké člověka se přídrží , Že neví , co budoucího jest . Nebo jak se stane , kdo mu oznámí ? Není člověka , kterýž by moci měl nad životem , aby zadržel duši , aniž má moc nade dnem smrti ; nemá ani braně v tom boji , aniž vysvobodí bezbožnost bezbožného . Ve všem tom viděl jsem , přiloživ mysl svou ke všemu tomu , co se děje pod sluncem , že časem panuje člověk nad člověkem k jeho zlému . A tehdáž viděl jsem bezbožné pohřbené , že se zase navrátili , ale kteříž z místa svatého odešli , v zapomenutí dáni jsou v městě tom , v kterémž dobře činili . I to také jest marnost . Nebo že ne i hned ortel dochází pro skutek zlý , protož vroucí jest k tomu srdce synů lidských , aby činili zlé věci . A ačkoli hříšník činí zle na stokrát , a vždy se mu odkládá , já však vím , že dobře bude bojícím se Boha , kteříž se bojí oblíčeje jeho . S bezbožným pak nedobře se díti bude , aniž se prodlí dnové jeho ; minou jako stín , proto že jest bez bázně před oblíčejem Božím . Jest marnost , kteráž se děje na zemi : Že bývají spravedliví , jimž se však vede , jako by činili skutky bezbožných ; zase bývají bezbožní , kterýmž se však vede , jako by činili skutky spravedlivých . Protož jsem řekl : I to také jest marnost . A tak chválil jsem veselí , proto že nic nemá lepšího člověk pod sluncem , jediné aby jedl a pil , a veselil se , a že to pozůstává jemu z práce jeho ve dnech života jeho , kteréž dal jemu Bůh pod sluncem . A ač jsem se vydal srdcem svým na to , abych moudrost vystihnouti mohl , a vyrozuměti bídě , kteráž bývá na zemi , pro kterouž ani ve dne ani v noci nespí , A však viděl jsem při každém skutku Božím , že nemůže člověk vystihnouti skutku dějícího se pod sluncem . O čež pracuje člověk , vyhledati chtěje , ale nenalézá ; nýbrž byť i myslil moudrý , že se doví , nebude moci nic najíti . Všecko to zajisté rozvažoval jsem v srdci svém , abych vysvětlil všecko to , že spravedliví a moudří , i skutkové jejich jsou v rukou Božích . Jakož milosti , tak ani nenávisti nezná člověk ze všech věcí , kteréž jsou před oblíčejem jeho . Všecko se děje jednostejně při všech ; jedna a táž případnost jest spravedlivého jako bezbožného , dobrého a čistého jako nečistého , obětujícího jako toho , kterýž neobětuje , tak dobrého jako hříšníka , přisahajícího jako toho , kterýž se přísahy bojí . A toť jest přebídná věc mezi vším tím , což se děje pod sluncem , že případnost jednostejná jest všechněch , ovšem pak že srdce synů lidských plné jest zlého , a že bláznovství přídrží se srdce jejich , pokudž živi jsou , potom pak umírají , Ačkoli ten , kterýž tovaryší se všechněmi živými , má naději , an psu živému lépe jest nežli lvu mrtvému . Nebo živí vědí , že umříti mají , mrtví pak nevědí nic , aniž více mají odplaty , proto že v zapomenutí přišla památka jejich . Anobrž i milování jejich , i nenávist jejich , i závist jejich zahynula , a již více nemají dílu na věky v žádné věci , kteráž se děje pod sluncem . Nuže tedy jez s radostí chléb svůj , a pí s veselou myslí víno své , nebo již oblibuje Bůh skutky tvé . Každého času ať jest roucho tvé bílé , a oleje na hlavě tvé nechť není nedostatku . Živ buď s manželkou , kterouž jsi zamiloval , po všecky dny života marnosti své , kterýžť dán pod sluncem po všecky dny marnosti tvé ; nebo to jest podíl tvůj v životě tomto a při práci tvé , kterouž vedeš pod sluncem . Všecko , což by před se vzala ruka tvá k činění , podlé možnosti své konej ; nebo není práce ani důmyslu ani umění ani moudrosti v hrobě , do něhož se béřeš . A obrátiv se , spatřil jsem pod sluncem , že nezáleží běh na rychlých , ani boj na udatných , nýbrž ani živnost na moudrých , ani bohatství na opatrných , ani přízeň na umělých , ale podlé času a příhody přihází se všechněm . Nebo tak nezná člověk času svého jako ryby , kteréž loveny bývají sítí škodlivou , a jako ptáci polapeni bývají osídlem ; tak zlapáni bývají synové lidští v čas zlý , když na ně připadá v náhle . Také i tuto moudrost viděl jsem pod sluncem , kteráž za velikou byla u mne : Bylo město malé , a v něm lidí málo , k němuž přitáhl král mocný , a obehnav je , zdělal proti němu náspy veliké . I nalezen jest v něm muž chudý moudrý , kterýž vysvobodil to město moudrostí svou , ačkoli žádný nevzpomenul na muže toho chudého . Protož řekl jsem já : Lepší jest moudrost než síla , ačkoli moudrost chudého toho byla v pohrdání , a slov jeho neposlouchali . Slov moudrých pokojně poslouchati sluší , raději než křiku panujícího mezi blázny . Lepší jest moudrost než nástrojové váleční , ale nemoudrý jeden kazí mnoho dobrého . Muchy mrtvé nasmrazují a nakažují mast apatekářskou ; tak pro moudrost a slávu vzácného maličko bláznovství zohyžďuje . Srdce moudrého jest po pravici jeho , ale srdce blázna po levici jeho . I tehdáž , když blázen cestou jde , srdce jeho nedostatek trpí ; nebo všechněm znáti dává , že blázen jest . Jestliže by duch toho , jenž panuje , povstal proti tobě , neopouštěj místa svého ; nebo krotkost přítrž činí hříchům velikým . Jest zlá věc , kterouž jsem viděl pod sluncem , totiž neprozřetelnost , kteráž pochází od vrchnosti , Že blázen postaven bývá v důstojnosti veliké , a bohatí že v nízkosti sedávají . Viděl jsem služebníky na koních , knížata pak , ana chodí pěšky jako služebníci . Kdo kopá jámu , upadá do ní ; a kdo boří plot , ušťkne jej had . Kdo přenáší kamení , urazí se jím ; a kdo štípá dříví , nebezpečenství bude míti od něho . Jestliže se ztupí železo , a nenabrousí-li ostří jeho , tedy síly přičiniti musí ; ale mnohem lépe může to spraviti moudrost . Ušťkne-li had , než by zaklet byl , nic neprospějí slova zaklinače . Slova úst moudrého jsou příjemná , ale rtové blázna sehlcují jej . Počátek slov úst jeho jest nemoudrost , a ostatek mluvení jeho pouhé bláznovství . Nebo blázen mnoho mluví , ješto neví člověk ten , co budoucího jest . To zajisté , co bude po něm , kdo mu oznámí ? Práce bláznů k ustání je přivodí , nebo neumí ani do města trefiti . Běda tobě , země , když král tvůj dítě jest , a knížata tvá ráno hodují . Blahoslavená jsi ty země , když král tvůj jest syn šlechetných , a knížata tvá , když čas jest , jídají pro posilnění , a ne pro opilství . Ano pro lenost schází krov , a pro opuštění rukou kapává do domu . Pro obveselení strojívají hody , a víno obveseluje život , peníze pak ke všemu dopomáhají . Ani sám u sebe králi nezlořeč , ani v skrýších pokoje svého nezlořeč mocnějšímu ; nebo pták nebeský donesl by hlas ten , a to , což křídla má , vyjevilo by řeč tvou . Pouštěj chléb svůj po vodě , nebo po mnohých dnech najdeš jej . Dej částku sedmi aneb i osmi , nebo nevíš , co zlého bude na zemi . Když se naplňují oblakové , déšť na zem vydávají ; a když padá dřevo na poledne aneb na půlnoci , na kteréž místo padá to dřevo , tu zůstává . Kdo šetří větru , nebude síti ; a kdo hledí na husté oblaky , nebude žíti . Jakož ty nevíš , která jest cesta větru , a jak rostou kosti v životě těhotné , tak neznáš díla Božího , kterýž činí všecko . Hned z jitra rozsívej símě své , a u večer nedávej odpočinutí ruce své ; nebo ty nevíš , co jest lepšího , to-li či ono , čili obé jednostejně dobré jest . Příjemnéť jest zajisté světlo , a milá věc očima viděti slunce ; A však , by mnoho let živ jsa člověk , ve všech těch veselil by se , tedy rozpomenul-li by se na dny temnosti , jak jich mnoho bude , cožkoli přeběhlo , počte za marnost . Radujž se tedy , mládenče , v mladosti své , a nechť tě obveseluje srdce tvé ve dnech mladosti tvé , a choď po cestách srdce svého , a podlé žádosti očí svých , než věz , že tě s tím se vším přivede Bůh na soud . Anobrž odejmi hněv od srdce svého , a odvrať zlost od těla svého ; nebo dětinství a mladost jest marnost . A pamatuj na stvořitele svého ve dnech mladosti své , prvé než nastanou dnové zlí , a přiblíží se léta , o nichž díš : Nemám v nich zalíbení ; Prvé než se zatmí slunce a světlo , a měsíc i hvězdy , a navrátí se hustí oblakové po dešti ; V ten den , v kterémž se třísti budou strážní domu , a nakřiví se muži silní , a ustanou melící , proto že jich málo bude , a zatmí se ti , kteříž vyhlédají z oken , A zavříny budou dvéře od ulice s slabým zvukem mlení , a povstanou k hlasu ptačímu , a přestanou všecky slibnosti zpěvu ; Ano i vysokosti báti se budou , a úrazu na cestě , a kvésti bude mandlový strom , tak že i kobylka těžká bude , a poruší se žádost ; nebo béře se člověk do domu věčného , a choditi budou po ulici kvílící ; Prvé než se přetrhne provaz stříbrný , a než se rozrazí číše zlatá , a roztříští se věderce nad vrchovištěm , a roztrhne se kolo nad studnicí , A navrátí se prach do země , jakž prvé byl , duch pak navrátí se k Bohu , kterýž jej dal . Marnost nad marnostmi , řekl kazatel , a všecko marnost . Čím pak byl kazatel moudřejší , tím více vyučoval lid umění , a rozvažoval , zpytoval , i složil množství přísloví . Snažovaltě se kazatel vyhledati věci nejžádostivější , a napsal , což pravého jest , a slova věrná . Slova moudrých podobná ostnům a hřebíkům vbitým , slova skladatelů , kteráž jsou vydána od pastýře jednoho . A tak tedy jimi , synu můj , hojně dosti osvícen býti můžeš . Dělání knih mnohých žádného konce není , a čísti mnoho jest zemdlení těla . Summa všeho , což jsi slyšel : Boha se boj , a přikázaní jeho ostříhej , nebo na tom všecko člověku záleží . Poněvadž všeliký skutek Bůh přivede na soud , i každou věc tajnou , buďto dobrou , buďto zlou .