GetPassageurn:cts:pbc:bible.parallel.ces.kralicka:22urn:cts:pbc:bible.parallel.ces.kralicka:22Píseň nejpřednější z písní Šalomounových . Ó by mne políbil políbením úst svých ; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno . Pro vůni masti tvé jsou výborné , mast rozlitá jméno tvé ; protož tě mladice milují . Táhniž mne , a poběhnem za tebou . Uvedltě mne král do pokojů svých , plésati a veseliti se v tobě budeme , a vychvalovati milosti tvé více než víno ; upřímí milují tě . Jsemť černá , ale milostná , ó dcery Jeruzalémské , tak jako stanové Cedarští , jako opony Šalomounovy . Nehleďte na mne , žeť jsem snědá , nebo jsem obhořela od slunce . Synové matky mé rozpálivše se proti mně , postavili mne , abych ostříhala vinic , a vinice své nehlídala jsem . Oznam mi ty , kteréhož miluje duše má , kde paseš ? Kde dáváš odpočinutí o poledni ? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých ? Jestliže nevíš , ó nejkrašší mezi ženami , vyjdi po šlepějích ovcí , a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů . Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě , ó milostnice má . Líce tvá okrášlena jsou ozdobami , a hrdlo tvé halžemi . Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými . Dotud , dokudž král stolí , nardus můj vydává vůni svou . Svazček mirry jest mi milý můj , na prsech mých odpočívaje . Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi . Aj , jak jsi ty krásná , přítelkyně má , aj , jak jsi krásná ! Oči tvé jako holubičí . Aj , jak jsi ty krásný , milý můj , jak utěšený ! I to lůže naše zelená se . Trámové domů našich jsou z cedrů , a pavlače naše z boroví . Já jsem růže Sáronská , a lilium při dolinách . Jako lilium mezi trním , tak přítelkyně má mezi pannami . Jako jabloň mezi dřívím lesním , tak milý můj mezi mládenci . V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti , a sedímť ; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým . Uvedl mne na hody , maje za korouhev lásku ke mně . Očerstvětež mne těmi flašemi , posilňte mne těmi jablky , nebo umdlévám milostí , Levice jeho pod hlavou mou , a pravicí svou objímá mne . Zavazujiť vás přísahou , dcery Jeruzalémské , skrze srny a laně polní , abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého , dokudž by nechtěl . Hlas milého mého , aj , onť se béře , skáče po těch horách , poskakuje na těch pahrbcích . Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu ; aj , on stojí za stěnou naší , vyhlédá z oken , patří skrze mříži . Ozval se milý můj , a řekl mi : Vstaň , přítelkyně má , krásná má , a poď . Nebo aj , zima pominula , prška přestala a odešla . Kvítíčko se ukazuje po zemi , čas prozpěvování přišel , a hlas hrdličky slyší se v krajině naší . Fík vypustil holičky své , a réví rozkvetlé vydalo vůni . Vstaniž , přítelkyně má , krásná má , a poď . Holubičko má , v rozsedlinách skalních , v skrýši příkré , ukaž mi oblíčej svůj , nechať slyším hlas tvůj ; nebo hlas tvůj libý jest , a oblíčej tvůj žádostivý . Zlapejte nám lišky , lišky maličké , ješto škodu dělají na vinicích , poněvadž vinice naše kvete . Milý můj jest můj , a já jeho , jenž pase mezi lilium . Ažby zavítal ten den , a utekli by stínové ti , navratiž se , připodobni se , milý můj , srně neb mladému jelenu na horách Beter . Na ložci svém v noci hledala jsem toho , kteréhož miluje duše má . Hledala jsem ho , ale nenašla jsem ho . Již tedy vstanu , a zchodím město ; po ryncích i po ulicech hledati budu toho , kteréhož miluje duše má . Hledala jsem ho , ale nenašla jsem ho . Našli mne ponocní , kteříž chodí po městě . Viděli-liž jste toho , kteréhož miluje duše má ? A jakž jsem jich jen pominula , takž jsem našla toho , kteréhož miluje duše má . Chopila jsem ho , aniž ho pustím , až ho uvedu do domu matky své , a do pokojíka rodičky své . Přísahou vás zavazuji , dcery Jeruzalémské , skrze srny a laně polní , abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého , dokudž by sám nechtěl . Která jest to , jenž vstupuje z pouště jako sloupové dymu , okouřena jsuc mirrou a kadidlem , dražším nad všelijaký prach apatekářský ? Aj , lože Šalomounovo , okolo něhož šedesáte udatných z nejsilnějších Izraelských , Vše vládnoucích mečem , vycvičených v boji , z nichž jeden každý má svůj meč při boku svém z příčiny strachu nočního . Schranu vystavěl sobě král Šalomoun z dříví Libánského , Při níž udělal sloupy stříbrné , dno zlaté a ponebí šarlatové , vnitřek pak jeho postlaný milostí dcer Jeruzalémských . Vyjděte a pohleďte , dcery Sionské , na krále Šalomouna v koruně , kterouž ho korunovala matka jeho v den oddávání jeho a v den veselí srdce jeho . Aj , jak jsi ty krásná , přítelkyně má , aj , jak jsi krásná ! Oči tvé jako holubičí mezi kadeři tvými , vlasy tvé jako stáda koz , kteréž vídati na hoře Galád . Zubové tvoji podobní stádu ovcí jednostejných , když vycházejí z kupadla , z nichž každá mívá po dvém , a mezi nimiž není žádné neplodné . Jako provázek z hedbáví červeného dvakrát barveného rtové tvoji , a řeč tvá ozdobná ; jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými . Hrdlo tvé jest jako věže Davidova , vystavená k chování zbroje , v níž na tisíce pavéz visí , vše štítů mužů udatných . Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních , jenž se pasou v kvítí . Ažby zavítal ten den , a utekli by stínové , poodejdu k hoře mirrové a pahrbku kadidlovému . Všecka jsi krásná , přítelkyně má , a není na tobě poškvrny . Se mnou z Libánu , ó choti má , se mnou z Libánu půjdeš , a pohledíš s vrchu hory Amana , s vrchu Senir a Hermon , z peleší lvových a s hor pardových . Jala jsi srdce mé , sestro má choti , jala jsi srdce mé jedním okem svým , a jedinou točenicí hrdla svého . Jak utěšené jsou milosti tvé , sestro má choti ! Jak vzácnější jsou milosti tvé než víno , a vůně mastí tvých nade všecky vonné věci . Strdí tekou rtové tvoji , ó choti , med a mléko pod jazykem tvým , a vůně roucha tvého jako vůně Libánu . Zahrada zamčená jsi , sestro má choti , vrchoviště zamčené , studnice zapečetěná . Výstřelkové tvoji jsou zahrada stromů jablek zrnatých s ovocem rozkošným cypru a nardu , Nardu s šafránem , prustvorce s skořicí , a s každým stromovím kadidlo vydávajícím , mirry a aloes , i s všelijakými zvláštními věcmi vonnými . Ó ty sám vrchoviště zahradní , studnice vod živých , a tekoucích z Libánu . Věj , větříčku půlnoční , a přiď , větříčku polední , prověj zahradu mou , ať tekou vonné věci její , a ať příjde milý můj do zahrady své , a jí rozkošné ovoce své . Přišelť jsem do zahrady své , sestro má choti , sbírám mirru svou i vonné věci své , jím plást svůj i med svůj , pijí víno své a mléko své . Jezte , přátelé , píte a hojně se napíte , moji milí . Spávámť , a však srdce mé bdí . Hlas milého mého , tlukoucího : Otevři mi , sestro má , přítelkyně má , holubičko má , upřímá má ; nebo hlava má plná jest rosy , a kadeře mé krůpějí nočních . Svlékla jsem sukni svou , kterakž ji obleku ? Umyla jsem nohy své , což je mám káleti ? Milý můj sáhl rukou svou skrze dvéře , a vnitřnosti mé pohnuly se ve mně . I vstala jsem , abych otevřela milému svému , a aj , z rukou mých kapala mirra , i z prstů mých , mirra tekutá na rukovětech závory . Otevřelať jsem byla milému svému , ale milý můj již byl ušel , a pominul . Duše má byla vyšla , když on promluvil . Hledala jsem ho , ale nenašla jsem ho ; volala jsem ho , ale neozval se mi . Nalezše mne strážní , kteříž chodí po městě , zbili mne , ranili mne , vzali i rouchu mou se mne strážní zdí městských . Zavazuji vás přísahou dcery Jeruzalémské , jestliže byste našly milého mého , co jemu povíte ? Že jsem nemocná milostí . Což má milý tvůj mimo jiné milé , ó nejkrásnější z žen ? Co má milý tvůj nad jiné milé , že nás tak přísahou zavazuješ ? Milý můj jest bílý a červený , znamenitější nežli deset tisíců jiných . Hlava jeho jako ryzí zlato , vlasy jeho kadeřavé , černé jako havran . Oči jeho jako holubic nad stoky vod , jako v mléce umyté , stojící v slušnosti . Líce jeho jako záhonkové vonných věcí , jako květové vonných věcí ; rtové jeho jako lilium prýštící mirru tekutou . Ruce jeho prstenové zlatí , vysazení kamením drahým jako postavcem modrým ; břicho jeho stkvělost slonové kosti zafiry obložené . Hnátové jeho sloupové mramoroví , na podstavcích zlata nejčistšího založení ; oblíčej jeho jako Libán , výborný jako cedrové . Ústa jeho přesladká , a všecken jest přežádostivý . Takovýť jest milý můj , takový jest přítel můj , ó dcery Jeruzalémské . Kamže odšel milý tvůj , ó nejkrásnější z žen ? Kam se obrátil milý tvůj ? A hledati ho budeme s tebou . Milý můj sstoupil do zahrady své , k záhonkům věci vonných , aby pásl v zahradách , a aby zbíral lilium . Já jsem milého mého , a milý můj jest můj , kterýž pase mezi lilium . Krásná jsi , přítelkyně má , jako Tersa , pěkná jako Jeruzalém , hrozná jako vojsko s praporci . Odvrať oči své od patření na mne , nebo ony mne posilují . Vlasy tvé jsou jako stáda koz , kteréž vídati v Galád . Zubové tvoji jsou podobní stádu ovcí , když vycházejí z kupadla , z nichž každá mívá po dvém , a mezi nimiž není žádné neplodné . Jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeři tvými . Šedesáte jest královen , a osmdesáte ženin , a mladic bez počtu ; Jediná jest však má holubice , má upřímá , jedinká při matce své , nepoškvrněná při své rodičce . Spatřivše ji dcery , blahoslavily ji , královny a ženiny chválily ji , řkouce : Která jest to , kterouž viděti jako dennici , krásná jako měsíc , čistá jako slunce , hrozná jako vojsko s praporci ? Do zahrady vypravené sstoupila jsem , abych spatřila ovoce údolí , abych viděla , kvete-li vinný kmen , a pučí-li se jabloně zrnaté . Nezvěděla jsem , a žádost má ponukla mne na vůz přednějších z lidu mého . Navrať se , navrať , ó Sulamitská , navrať se , navrať , ať na tě patříme . Co uzříte na Sulamitské ? Jako zástup vojenský . Jak jsou krásné nohy tvé v střevících , dcero knížecí ! Okolek bedr tvých jako zápony , dílo ruku výborného řemeslníka . Pupek tvůj koflík okrouhlý , ne bez nápoje ; břicho tvé jako stoh pšenice obrostlý kvítím . Oba tvé prsy jako dvé telátek bliženců srních . Hrdlo tvé jako věže z kostí slonových , oči tvé rybníci v Ezebon podlé brány Batrabbim , nos tvůj věže Libánská patřící k Damašku . Hlava tvá na tobě jako Karmel , a vlasy hlavy tvé jako šarlat ; i král přivázán by byl na pavlačích . Jak jsi ty krásná , a jak utěšená , ó milosti přerozkošná ! Ta postava tvá podobna jest palmě , a prsy tvé hroznům . Řekl jsem : Vstoupím na palmu , dosáhnu vrchů jejích . Nechažť tedy jsou prsy tvé jako hroznové vinného kmene , a vůně chřípí tvých jako jablek vonných . Ústa tvá jako víno výborné , milá pro upřímnost , působící , aby i těch , jenž spí , rtové mluvili . Já jsem milého svého , a ke mně jest žádost jeho . Poď , milý můj , vyjděme na pole , přenocujme ve vsech . Ráno přivstaneme , na vinice pohledíme , kvete-li vinný kmen , již-li se ukázal začátek hroznů , kvetou-li jablka zrnatá , a tuť dám tobě milosti své . Pěkná jablečka vydala vůni , a na dveřech našich všecky rozkoše nové i staré , milý můj , zachovala jsem tobě . Ó bys byl jako bratr můj požívající prsí matky mé , abych tě naleznuc vně , políbila , a nebyla zahanbena . Vedla bych tě , a uvedla do domu matky své , a tu bys mne vyučoval ; a jáť bych dala píti vína strojeného , a mstu z jablek zrnatých . Levice jeho pod hlavou mou , a pravicí svou objímá mne . Přísahou vás zavazuji , dcery Jeruzalémské , abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého , dokudž by sám nechtěl . Která jest to , jenž vstupuje z pouště , zpolehši na milého svého ? Pod jabloní vzbudila jsem tě ; tuť tebe počala matka tvá , tuť tě počala rodička tvá . Položiž mne jako pečet na srdce své , jako pečetní prsten na ruku svou . Nebo silné jest jako smrt milování , tvrdá jako hrob horlivost ; uhlí její uhlí řeřavé , plamen nejprudší . Vody mnohé nemohly by uhasiti tohoto milování , aniž ho řeky zatopí . Kdyby někdo dáti chtěl všecken statek domu svého za takovou milost , se vším tím pohrdnut by byl . Sestru máme maličkou , kteráž ještě nemá prsí . Co učiníme s sestrou svou v den , v kterýž bude řeč o ní ? Jestliže jest zed , vzděláme na ní palác stříbrný ; pakli jest dveřmi , obložíme je dskami cedrovými . Já jsem zed , a prsy mé jako věže ; takž jsem byla před očima jeho , jako nacházející pokoj . Vinici měl Šalomoun v Balhamon , kteroužto pronajal strážným , aby jeden každý přinášel za ovoce její tisíc stříbrných . Ale vinice má , kterouž mám , přede mnou jest . Mějž sobě ten tisíc , ó Šalomoune , a dvě stě ti , kteříž ostříhají ovoce jejího . Ó ty , kteráž bydlíš v zahradách , přáteléť pozorují hlasu tvého , ohlašujž mi se . Pospěš , milý můj , a připodobni se k srně nebo mladému jelenu , na horách vonných věcí .