GetPassageurn:cts:pbc:bible.parallel.ces.kralicka:23urn:cts:pbc:bible.parallel.ces.kralicka:23Vidění Izaiáše syna Amosova , kteréž viděl o Judovi a Jeruzalému , za dnů Uziáše , Jotama , Achasa a Ezechiáše , králů Judských . Slyšte nebesa , a ušima pozoruj země , nebo Hospodin mluví : Syny jsem vychoval a vyvýšil , oni pak strhli se mne . Vůl zná hospodáře svého , a osel jesle pánů svých ; Izrael nezná , lid můj nesrozumívá . Ach , národe hříšný , lide obtížený nepravostí , símě zlostníků , synové nešlechetní , opustili Hospodina , pohrdli svatým Izraelským , odvrátili se zpět . Proč , čím více biti býváte , tím více se odvracujete ? Všecka hlava jest neduživá , a všecko srdce zemdlené . Od zpodku nohy až do vrchu hlavy není na něm místa celého , jen rána a zsinalost , a zbití zahnojené , aniž se vytlačuje , ani uvazuje , ani olejem změkčuje . Země vaše spustla , města vaše vypálena ohněm ; zemi vaši před vámi cizozemci zžírají , a v poušť obracejí , tak jakž vše kazí cizozemci . I zůstala dcera Sionská jako boudka na vinici , jako chaloupka v zahradě tykevné , a jako město zkažené . Byť nám byl Hospodin zástupů jakkoli malička ostatků nezanechal , byli bychom jako Sodoma , byli bychom Gomoře podobni . Slyšte slovo Hospodinovo , knížata Sodomská , ušima pozorujte zákona Boha našeho , lide Gomorský : K čemu jest mi množství obětí vašich ? dí Hospodin . Syt jsem zápalných obětí skopců a tuků krmných hovad , a krve volků a beránků a kozlů nejsem žádostiv . Že přicházíte , abyste se ukazovali přede mnou , kdož toho z ruky vaší hledal , abyste šlapali síně mé ? Nepřinášejte více oběti oklamání . Kadění v ohavnosti mám , novměsíců a sobot a svolávání nemohu trpěti , ( nepravost jest ) , ani shromáždění . Novměsíců vašich a slavností vašich nenávidí duše má ; jsou mi břemenem , ustal jsem , nesa je . Protož , když rozprostíráte ruce vaše , skrývám oči své před vámi , a když množíte modlitbu , neslyším ; ruce vaše krve plné jsou . Umejte se , očisťte se , odvrzte zlost skutků vašich od očí mých , přestaňte zle činiti . Učte se dobře činiti , hledejte soudu , pozdvihněte potlačeného , dopomozte k spravedlnosti sirotku , zastaňte vdovy . Poďtež nu , a poukažme sobě , praví Hospodin : Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený , jako sníh zbělejí ; budou-li červení jako šarlat , jako vlna budou . Budete-li povolní a poslušní , dobré věci země jísti budete . Pakli nebudete povolní , ale zpurní , od meče sežráni budete ; nebo ústa Hospodinova mluvila . Jak tě nevěstkou učiněno to město věrné , plné soudu ! Spravedlnost přebývala v něm , nyní pak vražedlníci . Stříbro tvé obrátilo se v trůsky , víno tvé smíšeno s vodou . Knížata tvá zpurná a tovaryši zlodějů , jeden každý z nich miluje dary , a dychtí po úplatcích ; sirotku k spravedlnosti nedopomáhají , a pře vdovy před ně nepřichází . Protož dí Pán , Hospodin zástupů , silný Izraelský : Aj , jáť se potěším nad protivníky svými , a vymstím se nad nepřátely svými , Když zase obrátím ruku svou na tě , až přepálím dočista trůsky tvé , a odejmu všecken cín tvůj , A obnovím soudce tvé tak jako na počátku , a rádce tvé jako s prvu . A tu potom slouti budeš městem spravedlnosti , městem věrným . Sion v soudu vykoupen bude , a kteříž zase uvedeni budou do něho , v spravedlnosti . Setření pak přestupníků a nešlechetných v náhle přijde , a kteříž opouštějí Hospodina , docela zahynou . Nebo zahanbeni budete pro háje , po nichž jste toužili , a zastydíte se pro zahrady , kteréž jste sobě zvolili . Budete zajisté jako dub , s něhož lístí prší , a jako zahrada , v níž vody není . I bude nejsilnější jako koudel , a učinitel jeho jako jiskra ; i bude to obé hořeti spolu , a nebude žádného , ješto by uhasiti mohl . Slovo , kteréž viděl Izaiáš syn Amosův o Judovi a Jeruzalému . I stane se v posledních dnech , že utvrzena bude hora domu Hospodinova na vrchu hor , a vyvýšena nad pahrbky , i pohrnou se k ní všickni národové . A půjdou lidé mnozí , říkajíce : Poďte , a vstupme na horu Hospodinovu , do domu Boha Jákobova , a bude nás vyučovati cestám svým , i budeme choditi po stezkách jeho . Nebo z Siona vyjde zákon , a slovo Hospodinovo z Jeruzaléma . Onť bude souditi mezi národy , a trestati bude lidi mnohé . I zkují meče své v motyky , a oštípy své v srpy . Nepozdvihne národ proti národu meče , a nebudou se více učiti boji . Dome Jákobův , poďtež , a choďme v světle Hospodinově . Ale ty jsi opustil lid svůj , dům Jákobův , proto že jsou naplněni ohavnostmi národů východních , a jsou pověrní jako Filistinští , a smyšlínky cizozemců že sobě libují . K tomu naplněna jest země jejich stříbrem a zlatem , tak že není konce pokladům jejich ; naplněna jest země jejich i koňmi , vozům pak jejich počtu není . Naplněna jest také země jejich modlami ; klanějí se dílu rukou svých , kteréž učinili prstové jejich . Klaní se obecný člověk , a ponižuje se i přední muž ; protož neodpouštěj jim . Vejdi do skály , a skrej se v prachu před hrůzou Hospodinovou , před slávou důstojnosti jeho . Tuť oči vysoké člověka sníženy budou , a skloněna bude vysokost lidská , ale Hospodin sám vyvýšen bude v ten den . Nebo den Hospodina zástupů se blíží na každého pyšného a zpínajícího se , i na každého vyvýšeného , i bude ponížen , I na všecky cedry Libánské vysoké a vyvýšené , i na všecky duby Bázanské , I na všecky hory vysoké , i na všecky pahrbky vyvýšené , I na všelikou věži vysokou , i na všelikou zed pevnou , I na všecky lodí mořské , i na všecka malování slibná . A sehnuta bude pýcha člověka , a snížena bude vysokost lidská , ale vyvýšen bude Hospodin sám v ten den , Modly pak docela vymizejí . Tehdy půjdou do jeskyní skal a do roklí země , před hrůzou Hospodinovou a slávou důstojnosti jeho , když povstane , aby potřel zemi . V ten den zavrže člověk modly své stříbrné a modly své zlaté , kterýchž mu nadělali , aby se klaněl , totiž krtům a netopýřům . I vejde do slují skal a do vysedlin jejich před hrůzou Hospodinovou , a před slávou důstojnosti jeho , když povstane , aby potřel zemi . Přestaňtež doufati v člověku , jehož dýchání v chřípích jeho jest . Nebo zač má jmín býti ? Nebo aj , Pán , Hospodin zástupů , odejme od Jeruzaléma a Judy hůl a podporu , všelijakou hůl chleba a všelikou podporu vody , Silného i muže válečného , soudce i proroka , mudrce i starce , Padesátníka i počestného , i rádci , i vtipného řemeslníka , i výmluvného , A dám jim děti za knížata ; děti , pravím , panovati budou nad nimi . I bude ssužovati v lidu jeden druhého , a bližní bližního svého ; zpurně se postaví dítě proti starci , a chaterný proti vzácnému . Pročež se chopí jeden každý bratra svého z domu otce svého , a dí : Máš oděv , knížetem naším budeš , a pád tento zdrž rukou svou . Ale on přisáhne v ten den , řka : Nebuduť vázati těch ran , nebo v domě mém není chleba ani oděvu ; neustanovujtež mne knížetem lidu . Nebo se obořil Jeruzalém , a Juda padl , proto že jazyk jejich a skutkové jejich jsou proti Hospodinu , k dráždění očí slávy jeho . Nestydatost tváři jejich svědčí proti nim ; hřích zajisté svůj jako Sodomští ohlašují , a netají . Běda duši jejich , nebo sami na sebe uvodí zlé . Rcete spravedlivému : Dobře bude ; nebo ovoce skutků svých jísti bude . Ale běda bezbožnému , zle bude ; nebo odplata rukou jeho dána jemu bude . Lidu mého knížata jsou děti , a ženy panují nad ním . Lide můj , kteříž tě vodí , svodí tě , a cestu stezek tvých ukrývají . Stojíť Hospodin k rozsudku , stojí , pravím , k rozsudku s lidmi . Hospodin k soudu přijde proti starším lidu svého a knížatům jejich , a dí : Vy jste pohubili vinici mou , loupež chudého jest v domích vašich . Proč vy nuzíte lid můj , a tváře chudých zahanbujete ? praví Pán , Hospodin zástupů . I dí Hospodin : Proto že se pozdvihují dcery Sionské , a chodí s vytaženým krkem , a pasou očima , protulujíce se , a zdrobna kráčejíce , i nohama svýma lákají , Protož okydne Pán prašivinou vrch hlavy dcer Sionských , a Hospodin hanbu jejich obnaží . V ten den odejme Pán okrasu těch nástrah , totiž paučníky a halže , Jablka zlatá a spinadla a čepce , Biréty a zápony , tkanice , punty a náušnice , Prsteny a náčelníky , Proměnná roucha , i plášťky , i roušky , i vačky , I zrcadla , i čechlíky , i věnce , i šlojíře . A budeť místo vonných věcí hnis , a místo pasů roztržení , a místo strojení kadeří lysina , a místo širokého podolku bude přepásání pytlem , obhoření pak místo krásy . Muži tvoji od meče padnou , a silní tvoji v boji . I budou plakati a kvíliti brány jeho , a spustlý na zemi seděti bude . I chopí se sedm žen muže jednoho v ten den , a řeknou : Chléb svůj jísti budeme , a rouchem svým se odívati , toliko ať po tobě se jmenujeme ; odejmi pohanění naše . V ten den bude výstřelek Hospodinův ušlechtilý a slavný , a plod země výtečný a krásný , totiž ti , kteříž zachováni budou z Izraele . I stane se , že kdož bude zanechán na Sionu , a pozůstaven bude v Jeruzalémě , svatý slouti bude , každý , kdož jest zapsán k životu v Jeruzalémě , Když Pán smyje nečistotu dcer Sionských , a krev Jeruzaléma vyplákne z něho v duchu soudu a v duchu horlivosti . A stvoří Hospodin nad každým obydlím hory Sion , a nad každým shromážděním jejím oblak ve dne , a dým a blesk plápolajícího ohně v noci ; nebo nad všecku slávu bude zastření . A bude stánkem k zastěňování ve dne před horkem , a za útočiště a skrýši před přívalem a deštěm . Zpívati již budu milému svému píseň milého svého o vinici jeho : Vinici má milý můj na vrchu úrodném . Kterouž ohradil , a kamení z ní vybral , a vysadil ji vinným kmenem výborným , a ustavěl věži u prostřed ní , také i pres udělal v ní , a očekával , aby nesla hrozny , ale vydala plané víno . Nyní tedy , obyvatelé Jeruzalémští a muži Judští , suďte medle mezi mnou a vinicí mou . Což ještě činěno býti mělo vinici mé , ješto bych jí neučinil ? Proč , když jsem očekával , aby nesla hrozny , plodila plané víno ? A protož oznámím vám , co já učiním vinici své : Odejmu plot její , a přijde na spuštění ; rozbořím hradbu její , i přijde na pošlapání . Zapustím ji , nebude řezána , ani kopána , i vzroste na ní bodláčí a trní ; oblakům také zapovím , aby nevydávali více na ni deště . Vinice zajisté Hospodina zástupů dům Izraelský jest , a muži Judští révové milí jemu . Očekával pak soudu , a aj , nátisk ; spravedlnosti , a aj , křik . Běda vám , kteříž připojujete dům k domu , a pole s polem spojujete , tak že místa jiným není , jako byste sami rozsazeni byli k přebývání u prostřed země . V uši mé řekl Hospodin zástupů : Jistě žeť domové mnozí zpustnou , velicí a krásní bez obyvatele budou . Nadto deset dílců viničných vydá láhvici jednu , a semena chomer vydá efi . Běda těm , kteříž ráno vstávajíce , chodí po opilství , a trvají při tom do večera , až je víno i rozpaluje . A harfa , loutna a buben , a píšťalka , a víno bývá na hodech jejich ; na skutky pak Hospodinovy nehledí , a díla rukou jeho nespatřují . Protož v zajetí půjde lid můj , nebo jest bez umění ; a slavní jeho budou hladovití , a množství jeho žízní usvadne . Pročež rozšířilo i peklo hrdlo své , a rozedřelo nad míru ústa svá , i sstoupí do něho slavní její a množství její , i hluk její , i ti , kteříž se veselí v ní . A tak sehnut bude člověk , a ponížen muž , a oči pyšných sníženy budou , Hospodin pak zástupů vyvýšen bude v soudu , a Bůh silný a svatý ukáže se svatý v spravedlnosti . I pásti se budou beránkové podlé obyčeje svého , a ostatky těch tučných , navrátíce se , jísti budou . Běda těm , kteříž táhnou nepravost za provazy marnosti , a jako provazem u vozu hřích ; Kteříž říkají : Nechať pospíší , a nemešká dílem svým , abychom viděli , a nechať se přiblíží , a přijde rada toho Svatého Izraelského , abychom zvěděli . Běda těm , kteříž říkají zlému dobré , a dobrému zlé , kladouce tmu za světlo , a světlo za tmu , pokládajíce hořké za sladké , a sladké za hořké . Běda těm , kteříž jsou moudří sami u sebe , a vedlé zdání svého opatrní . Běda těm , kteříž jsou silní ku pití vína , a muži udatní k smíšení nápoje opojného ; Kteříž ospravedlňují bezbožného pro dary , spravedlnost pak spravedlivých odjímají od nich . Z té příčiny , jakož plamen ohně zžírá strniště , a plevy plamen v nic obrací , tak kořen jejich bude jako shnilina , a květ jejich jako prach vzejde ; nebo zavrhli zákon Hospodina zástupů , a řečí svatého Izraelského pohrdli . Pročež rozpáliv se prchlivostí Hospodin na lid svůj , a vztáh ruku svou na něj , porazil jej , tak že se hory zatřásly , a těla mrtvá jejich jako hnůj u prostřed ulic . V tom však ve všem neodvrátila se prchlivost jeho , ale předce ruka jeho jest vztažená . Nebo vyzdvihne korouhev národu dalekému , a zahvízdne naň od končin země , a aj , rychle a prudce přijde . Žádného ustalého ani klesajícího nebude mezi nimi ; nebude dřímati ani spáti , aniž se rozepne pás bedr jeho , aniž se strhá řemen obuví jeho . Střely jeho ostré , a všecka lučiště jeho natažená ; kopyta koňů jeho jako škřemen souzena budou , a kola jeho jako vichřice . Řvání jeho jako řvání lva , a řváti bude jako lvíčata ; a mumlati bude , a pochytí loupež a uteče , aniž bude , kdo by vydřel . A zvučeti bude nad ním v ten den , jako zvučí moře . Tehdy pohledíme na zemi , a aj , mrákota a úzkost ; nebo se i světlo zatmí při pohubení jejím . Léta , kteréhož umřel král Uziáš , viděl jsem Pána sedícího na trůnu vysokém a vyzdviženém , a podolek jeho naplňoval chrám . Serafínové stáli nad ním . Šest křídel měl každý z nich : dvěma zakrýval tvář svou , a dvěma přikrýval nohy své , a dvěma létal . A volal jeden k druhému , říkaje : Svatý , svatý , svatý Hospodin zástupů , plná jest všecka země slávy jeho . A pohnuly se podvoje veřejí od hlasu volajícího , a dům plný byl dymu . I řekl jsem : Běda mně , jižť zahynu , proto že jsem člověk poškvrněné rty maje , k tomu u prostřed lidu rty poškvrněné majícího bydlím , a že krále Hospodina zástupů viděly oči mé . I přiletěl ke mně jeden z serafínů , maje v ruce své uhel řeřavý , kleštěmi vzatý z oltáře , A dotekl se úst mých , a řekl : Aj hle , dotekl se uhel tento úst tvých ; nebo odešla nepravost tvá , a hřích tvůj shlazen jest . Potom slyšel jsem hlas Pána řkoucího : Koho pošli ? A kdo nám půjde ? I řekl jsem : Aj já , pošli mne . On pak řekl : Jdi , a rci lidu tomu : Slyšte slyšíce , a nerozumějte , a hleďte hledíce , a nepoznávejte . Zatvrď srdce lidu toho , a uši jeho zacpej , a oči jeho zavři , aby neviděl očima svýma , a ušima svýma neslyšel , a srdcem svým nerozuměl , a neobrátil se , a nebyl uzdraven . A když jsem řekl : Až dokud , Pane ? i odpověděl : Dokudž nezpustnou města , tak aby nebylo žádného obyvatele , a domové , aby nebylo v nich žádného člověka , a země docela nezpustne , A nevzdálí Hospodin všelikého člověka , a nebude dokonalého zpuštění u prostřed země ; Dokudž ještě v ní nebude desateré zhouby , a teprv zkažena bude . Ale jakož ono jilmoví , a jako doubí onoho náspu podporou jest , tak símě svaté jest podpora její . I stalo se za dnů Achasa syna Jotamova , syna Uziáše , krále Judského , že přitáhl Rezin král Syrský , a Pekach syn Romeliáše , krále Izraelského , k Jeruzalému , aby bojoval proti němu , ale nemohl ho dobyti . I oznámeno jest domu Davidovu v tato slova : Spikla se země Syrská s Efraimem . Pročež pohnulo se srdce jeho , i srdce lidu jeho , tak jako se pohybuje dříví v lese od větru . Tedy řekl Hospodin Izaiášovi : Vyjdi nyní vstříc Achasovi , ty a Sear Jašub syn tvůj , až na konec struhy rybníka hořejšího , k silnici pole valchářova , A díš jemu : Šetř se , abys se nekormoutil . Neboj se , a srdce tvé nechať se neděsí dvou ostatků hlavní těch kouřících se , před rozpáleným hněvem Rezinovým s Syrskými , a syna Romeliášova , Proto že zlou radu složili proti tobě Syrský , Efraim a syn Romeliášův , řkouce : Táhněme proti zemi Judské , a vyležme ji , a odtrhněme ji k sobě , a ustavme krále u prostřed ní syna Tabealova . Toto praví Panovník Hospodin : Nestaneť se a nebude toho . Nebo hlava Syrské země jest Damašek , a hlava Damašku Rezin , a po šedesáti pěti letech potřín bude Efraim , tak že nebude lidem . Mezi tím hlava Efraimova Samaří , a hlava Samaří syn Romeliášův . Jestliže nevěříte , jistě že neostojíte . I mluvil ještě Hospodin k Achasovi , řka : Požádej sobě znamení od Hospodina Boha svého , buď dole hluboko , aneb na hoře vysoko . I řekl Achas : Nebudu prositi , aniž budu pokoušeti Hospodina . Tedy řekl prorok : Slyšte nyní , dome Davidův , ještě-liž jest vám málo , lidem býti k obtížení , že i Bohu mému k obtížení jste ? Protož sám Pán dá vám znamení : Aj , panna počne , a porodí syna , a nazůve jméno jeho Immanuel . Máslo a med jísti bude , až by uměl zavrci zlé , a vyvoliti dobré . Nýbrž prvé než bude uměti dítě to zavrci zlé a vyvoliti dobré , opuštěna bude země , kteréž nenávidíš pro dva krále její . Na tebe pak přivede Hospodin , a na lid tvůj , i na dům otce tvého dny , jakýchž nebylo ode dne , v němž odstoupil Efraim od Judy , a to skrze krále Assyrského . Nebo stane se v ten den , že pošepce Hospodin muchám , kteréž jsou při nejdalších řekách Egyptských , a včelám , kteréž jsou v zemi Assyrské . I přijdou , a usadí se všickni ti v údolích pustých a v děrách skalních , i na všech chrastinách i na všech stromích užitečných . V ten den oholí Pán tou břitvou najatou , ( skrze ty , kteříž za řekou jsou , skrze krále Assyrského ) , hlavu a vlasy noh , ano také i bradu do čista sholí . I bude tehdáž , že sotva člověk zachová kravičku neb dvě ovce , Avšak pro množství mléka , kteréhož nadojí , jísti bude máslo . Máslo zajisté a med jísti bude , kdožkoli v zemi bude zanechán . Bude také v ten čas , že každé místo , na němž jest tisíc kmenů vinných za tisíc stříbrných , trním a hložím poroste . S střelami a lučištěm tudy jíti musí ; hložím zajisté a trním zaroste všecka země . Všecky pak hory , kteréž motykou kopány býti mohou , nebudou se báti hloží a trní ; nebo budou za pastviště volům , a bravům ku pošlapání . I řekl mi Hospodin : Vezmi sobě knihu velikou , a napiš na ní písmem lidským : K rychlé kořisti pospíchá loupežník . I vzal jsem sobě za svědky věrné Uriáše kněze , a Zachariáše syna Jeberechiášova . V tom přistoupil jsem k prorokyni , kteráž počala , a porodila syna . I řekl mi Hospodin : Dej mu jméno : K rychlé kořisti pospíchá loupežník . Nebo prvé než bude uměti dítě to volati : Otče můj , matko má , odejme zboží Damašské a loupeže Samařské lid krále Assyrského . I to ještě mluvil Hospodin ke mně , řka : Poněvadž pohrdl lid ten vodami Siloe tiše tekoucími , raduje se z Rezina a syna Romeliášova , Protož aj , Pán uvede na ně vody , řeky násilné a mnohé , totiž krále Assyrského , a všecku slávu jeho , tak že vystoupí ze všech toků svých , a půjde nad všecky břehy své . Půjde i přes Judu , rozleje se a rozejde , až k hrdlu dosáhne , a roztažená křídla jeho naplní širokost země tvé , ó Immanueli . Puntujtež se lidé , však potříni budete , ( nýbrž pozorujte všickni v daleké zemi ) , přepašte se , však potříni budete , přepašte se , však potříni budete . Vejděte v radu , a zrušena bude , mluvte slovo , a neostojíť ; nebo s námi jest Bůh silný . Tak zajisté mluvil Hospodin ke mně , ujav mne za ruku , a dav mi výstrahu , abych nechodil cestou lidu tohoto , řka : Neříkejte : Spuntování , když lid ten praví : Spuntování ; aniž se jako oni strachujte , nerci-li , abyste se děsiti měli . Hospodina zástupů samého posvěcujte ; on budiž bázeň vaše i strach váš . A budeť vám i svatyní , kamenem pak urážky a skalou pádu oběma domům Izraelským , osídlem a léčkou i obyvatelům Jeruzalémským . I urazí se o to mnozí , a padnou , a potříni budou , aneb zapletouce se , popadeni budou . Zavaž osvědčení , zapečeť zákon mezi učedlníky mými . Pročež očekávati budu na Hospodina , kterýž skryl tvář svou od domu Jákobova ; na něj , pravím , čekati budu . Aj , já a dítky , kteréž mi dal Hospodin , na znamení a zázraky v Izraeli od Hospodina zástupů , kterýž přebývá na hoře Sion . Jestliže by vám pak řekli : Dotazujte se na hadačích a věšťcích , kteříž šepcí a šveholí , rcete : Nemá-liž se lid na Bohu svém dotazovati ? K mrtvým-liž místo živých má se utíkati ? K zákonu a svědectví ! Pakli nechtí , nechať mluví vedlé slova toho , v němž není žádné záře , Až by každý toulati se musil , zbědovaný jsa a hladovitý . I stane se , že se bude , hladovitý jsa , sám v sobě zlobiti , a zlořečiti králi svému a Bohu svému , buď že zhůru pohledí , Buď že na zemi popatří , a aj , všudy ssoužení a tma , mrákota , bída i nátisk v temnostech . A však ne tak obklíčí mrákota té země , kteráž ssoužena bude , jako když se ponejprv nepřítel dotkl země Zabulon a země Neftalím , ani jako potom , když více obtíží , naproti moři , při Jordánu Galilei lidnou . Nebo lid tento chodě v temnostech , uzří světlo veliké , a bydlícím v zemi stínu smrti světlo zastkví se . Rozmnožil jsi tento národ , ale nezveličils veselé . A však veseliti se budou před tebou , tak jako se veselí ve žni , jako se radují , když dělí kořisti , Když jho břemene jeho a prut ramene jeho , hůl násilníka jeho polámeš , jako za dnů Madianských , Kdyžto všickni bojovníci předěšeni , a roucha ve krvi zbrocena , ano což hořeti mohlo , i ohněm spáleno . Nebo dítě narodilo se nám , syn dán jest nám , i bude knížetství na rameni jeho , a nazváno bude jméno jeho : Předivný , Rádce , Bůh silný , Rek udatný , Otec věčnosti , Kníže pokoje . K rozmnožování pak toho knížetství a pokoje , jemuž nebude konce , sedne na stolici Davidově , a na království jeho , až je i v řád uvede , a utvrdí v soudu a v spravedlnosti , od tohoto času až na věky . Horlivost Hospodina zástupů to učiní . Slovo poslal Pán Jákobovi , a padlo v Izraeli . A zvíť všecken lid , Efraim , i obyvatelé Samařští , kteříž v pýše a vysokomyslnosti srdce říkají : Padly cihly , ale my tesaným kamenem stavěti budeme ; planí fíkové podťati jsou , a my to v cedry směníme . Ale zvýší Hospodin protivníky Rezinovy nad něj , a nepřátely jeho svolá , Syrské po předu , a Filistinské po zadu . I budou žráti Izraele celými ústy , aniž ve všem tom odvrátí se prchlivost jeho , ale ruka jeho předce bude vztažená . Protože se lid ten nenavrací k tomu , kterýž jej bije , a Hospodina zástupů nehledají , Protož odetne Hospodin od Izraele hlavu i ocas , ratolest i sítí jednoho dne . ( Stařec a vzácný člověk , onť jest hlava , prorok pak , kterýž učí lži , onť jest ocas . ) Nebo vůdcové lidu tohoto jsou svůdcové , a kteříž se jim vésti dadí , zhynuli . Protož z mládenců jeho nepotěší se Pán , a nad sirotky a vdovami jeho neslituje se ; nebo všickni jsou pokrytci a zločinci , a každá ústa mluví nešlechetnost . Aniž ve všem tom odvrátí se prchlivost jeho , ale předce ruka jeho bude vztažená . Nebo roznícena jsouc jako oheň bezbožnost , bodláčí a trní pálí , potom zapálí i houště lesu ; pročež rozptýleni budou jako dým u povětří . Pro hněv Hospodina zástupů zatmí se země , a ten lid bude jako pokrm ohně . Žádný ani bratra svého šanovati nebude , Ale krájeje sobě po pravé straně , však lačněti bude , a zžíraje po levé , však nenasytí se . Jeden každý maso ramene svého žráti bude , Manasses Efraima a Efraim Manessesa , oba pak spolu proti Judovi budou . Ve všem tom však neodvrátí se prchlivost jeho , ale předce ruka jeho bude vztažená . Běda těm , kteříž ustanovují práva nepravá , a spisovatelům , kteříž těžkosti spisují , Aby odstrkovali nuzné od soudu , a vydírali spravedlnost chudých lidu mého , vdovy aby byly kořist jejich , a sirotky aby loupili . I což učiníte v den navštívení a zpuštění , kteréž zdaleka přijde ? K komu se o pomoc utečete ? A kde zanecháte slávy své , By nemusila skloniti se mezi vězni , a mezi zbitými klesnouti ? Ve všem tom neodvrátí se prchlivost jeho , ale předce ruka jeho bude vztažená . Běda Assurovi , metle hněvu mého , ačkoli hůl rozhněvání mého jest v rukou jeho , A na národ ošemetný pošli jej , a o lidu hněvu mého přikáži jemu , aby směle bral kořisti , a loupil bez milosti , a položil jej v pošlapání jako bláto na ulicích . Ale on ne tak se bude domnívati , ani srdce jeho tak mysliti bude ; nebo srdce jeho jest hubiti a pléniti národy mnohé . Nebo řekne : Zdaliž knížata má nejsou také i králové ? Zdaliž jako Charkemis není Chalno ? Zdali není jako Arfad Emat ? Zdali není jako Damašek Samaří ? Jakož nalezla ruka má království bohů , ješto rytiny jejich byly nad Jeruzalémských a Samařských , Zdaliž jako jsem učinil Samaří a modlám jeho , tak neučiním Jeruzalému a obrazům jeho ? I staneť se , když dokoná Pán všecko dílo své na hoře Sion a v Jeruzalémě , že navštívím ovoce pyšného srdce krále Assyrského , a nádhernost vysokých očí jeho . Nebo řekne : V síle ruky své to jsem vykonal , a v moudrosti své ; nebo jsem rozumný byl , a odjal jsem meze národů , a poklady jejich jsem vzebral , a strhl jsem dolů , jako mocný , obyvatele . Anobrž jako hnízdo nalezla ruka má zboží národů , a jako zbírána bývají vejce opuštěná , tak všecku zemi já jsem sebral , aniž byl , kdo by křídlem hnul , aneb otevřel ústa a siptěl . Zdaliž se bude sekera velebiti nad toho , kdož ní seká ? Zdaliž se honositi bude pila nad toho , kdož ní tře ? Jako by se zpínala metla proti tomu , kdož by ji zdvihl ; jako by se chlubila hůl , že není dřevem . Protož pošle Pán , Hospodin zástupů , na vytylé jeho vyzáblost , a po zpodku slávu jeho prudce zapálí , jako silný oheň . Nebo světlo Izraelovo bude ohněm , a Svatý jeho plamenem , i spálí a sžíře trní i bodláčí jeho jednoho dne . Též spanilost lesu jeho , i úrodných polí jeho , od duše až do těla , všecko vyhubí . I stane se , že předěšený jsa , bude utíkati . A pozůstalého dříví lesu jeho malý počet bude , tak že by je mohlo dítě popsati . I stane se v ten den , nebudou více ostatkové Izraelští a pozůstalí z domu Jákobova zpoléhati na toho , kdož je tepe , ale zpoléhati budou na Hospodina , Svatého Izraelského v pravdě . Ostatkové obrátí se , ostatkové Jákobovi k Bohu silnému , reku udatnému . Nebo byť bylo lidu tvého , Izraeli , jako písku mořského , ostatkové jeho obrátí se . Pohubení uložené rozhojní spravedlnost . Pohubení , pravím , a to jisté , Pán , Hospodin zástupů , učiní u prostřed vší této země . Protož takto praví Pán , Hospodin zástupů : Neboj se Assyrského , lide můj , kterýž přebýváš na Sionu . Prutem umrská tě , a holí svou opřáhne na tebe na cestě Egyptské . Po maličkém zajisté času dokoná se hněv a prchlivost má k vyhlazení jich . Nebo vzbudí na něj Hospodin zástupů bič , jako porážku Madianských na skále Goréb , a jakož pozdvihl holi své na moře , tak jí pozdvihne na něj , na cestě Egyptské . I stane se v ten den , že složeno bude břímě jeho s ramene tvého , a jho jeho s šíje tvé , nýbrž zkaženo bude jho od přítomnosti pomazaného . Přitáhne do Aiat , přejde přes Migron , v Michmas složí nádobí svá . Projdou průchod , v Gabaa budou míti hospodu k přenocování ; ulekne se Ráma , Gabaa Saulovo uteče . Naříkej hlasem svým , město Gallim , ať se slyší v Lais : Ach , ubohá Anatot . Pohne se Madmena , obyvatelé Gábim schopí se . Ještě téhož dne zastavě se v Nobe , pohrozí rukou svou hoře dcery Sionské , pahrbku Jeruzalémskému . Aj , Panovník Hospodin zástupů oklestí vší silou ratolesti , ty pak , kteříž jsou vysokého zrostu , podetne ; i budou vysocí sníženi . Vyseká též houšť lesů sekerou , i Libán od velikomocného padne . Ale vyjdeť proutek z pařezu Izai , a výstřelek z kořenů jeho vyroste , a ovoce ponese . Na němž odpočine Duch Hospodinův , Duch moudrosti a rozumnosti , Duch rady a síly . Duch umění a bázně Hospodinovy . A bude stižitelný v bázni Hospodinově , a nebudeť podlé vidění očí svých souditi , ani podlé slyšení uší svých trestati . Ale souditi bude chudé podlé spravedlnosti , a v pravosti trestati tiché v zemi . Bíti zajisté bude zemi holí úst svých , a duchem rtů svých zabije bezbožného . Nebo spravedlnost bude pasem bedr jeho , a pravda přepásaním ledví jeho . I bude bydliti vlk s beránkem a pardus s kozlátkem ležeti ; tolikéž tele a lvíče i krmný dobytek spolu budou , a malé pacholátko je povede . Také i kráva a nedvědice spolu pásti se budou , a plod jejich spolu ležeti , lev pak jako vůl plevy jísti bude . A lítý had nad děrou pohrávati bude s dítětem prsí požívajícím , a to , kteréž ostaveno jest , směle sáhne rukou svou do díry bazališkovy . Neuškodí , aniž zahubí na vší mé hoře svaté ; nebo země naplněna bude známostí Hospodina , tak jako vodami moře naplněno jest . A budeť v ten den , že na kořen Izai , kterýž stane za korouhev národům , pohané pilně ptáti se budou ; nebo odpočívání jeho bude slavné . I bude v ten den , že přičiní Pán po druhé ruky své , aby shledal ostatky lidu svého , což jich zanecháno bude od Assura , a od Egypta , a od Patros , a od Chus , a od Elam , a od Sinear , a od Emat , a od ostrovů mořských . A vyzdvihne korouhev mezi pohany , a sbéře zahnané Izraelské , a rozptýlené Judovy shromáždí ode čtyř stran země . I přestane nenávist Efraimova , a nepřátelé Judovi vyhlazeni budou . Efraim nebude nenáviděti Judy , a Juda nebude ssužovati Efraima . Ale vletí na rameno Filistinských k západu , a spolu loupiti budou národy východní . Na Idumejské a Moábské sáhnou rukou svou , a synové Ammon poslouchati jich budou . Zkazí též Hospodin zátoku moře Egyptského , a vztáhne ruku svou na řeku v prudkosti větru svého , a rozrazí ji na sedm potůčků , a učiní , aby je v obuvi přejíti mohli . I bude silnice ostatkům lidu toho , kterýž zanechán bude od Assyrských , jako byla Izraelovi v ten den , když vycházel z země Egyptské . I díš v ten den : Oslavovati tě budu , Hospodine , proto že byv hněviv na mne , odvrátil jsi prchlivost svou , a utěšil jsi mne . Aj , Bůh silný spasení mé , doufati budu , a nebudu se strašiti ; nebo síla má a píseň a spasení mé jest Bůh Hospodin . I budete vážiti vody s radostí z studnic toho spasení , A řeknete v ten den : Oslavujte Hospodina , vzývejte jméno jeho , známé čiňte mezi lidmi skutky jeho , připomínejte , že vyvýšené jest jméno jeho . Žalmy zpívejte Hospodinu , nebo veliké věci učinil ; a to známé buď po vší zemi . Prokřikni a zpívej , obyvatelkyně Sionská , nebo veliký jest u prostřed tebe Svatý Izraelský . Břímě Babylona , kteréž viděl Izaiáš syn Amosův . Na hoře vysoké vyzdvihněte korouhev , povyšte hlasu k nim , dejte návěští rukou , ať vejdou do bran knížecích . Já jsem přikázal posvěceným svým , povolal jsem také i udatných reků svých k vykonání hněvu svého , veselících se z vyvýšení mého . Hlas množství na horách , jakožto lidu mnohého , hlas a zvuk království a národů shromážděných : Hospodin zástupů sbírá vojsko k válce . Táhnou z země daleké od končin nebes . Hospodin a osudí prchlivosti jeho , aby poplénil všecku zemi . Kvělte , nebo blízko jest den Hospodinův , jako zpuštění od Všemohoucího přijde . A protož všeliké ruce oslábnou , a všeliké srdce člověka rozplyne se . I budou předěšeni , svírání a bolesti je zachvátí , jako rodička stonati budou ; každý nad bližním svým užasne se , tváře jejich k plameni podobné budou . Aj , den Hospodinův přichází přísný , a zůřivost a rozpálení hněvu , aby obrátil tu zemi v poušť , a hříšníky její z ní vyhladil . Nebo hvězdy nebeské a planéty jejich nedopustí svítiti světlu svému ; zatmí se slunce při vycházení svém , a měsíc nevydá světla svého . A navštívím na okršlku země zlost , a na bezbožných nepravost jejich ; a káži přestati pýše pyšných , a vysokomyslnost tyranů snížím . Způsobím to , že dražší bude člověk nad zlato čisté , člověk , pravím , nad zlato z Ofir . Z té příčiny zatřesu nebesy , a pohne se země z místa svého , v prchlivosti Hospodina zástupů , a ve dni rozpálení hněvu jeho . I bude jako srna zplašená , a jako stádo , když není , kdo by je shromáždil ; jeden každý k lidu svému se obrátí , a každý do země své uteče . Kdožkoli nalezen bude , bude proboden , a kteříž by se koli shlukli , od meče padnou . Nadto i dítky jejich rozrážíny budou před očima jejich , domové jejich zloupeni , a ženy jejich poškvrněny . Aj , já vzbudím proti nim Médské , kteříž sobě stříbra nebudou vážiti , a v zlatě nebudou se kochati , Ale z luků dítky rozrážeti , aniž se nad plodem života slitují , aniž synům odpustí oko jejich . I budeť Babylon , někdy ozdoba království a okrasa důstojnosti Kaldejské , podobný podvrácené Sodomě a Gomoře . Nebudou se v něm osazovati na věky , ani bydliti od pokolení až do pokolení ; aniž rozbije tam stanu svého Arab , ani pastýři tam odpočívati budou . Ale lítá zvěř tam odpočívati bude , a domové jejich šelmami naplněni budou ; bydliti budou tam i sovy , a příšery tam skákati budou . Ozývati se také budou sobě hrozné potvory na palácích jejich , a draci na hradích rozkošných . A blízkoť jest , že přijde čas jeho , a dnové jeho prodlévati nebudou . Nebo slituje se Hospodin nad Jákobem , a vyvolí zase Izraele , a dá jim odpočinutí v zemi jejich ; a připojí se k nim cizozemec , a přídržeti se budou domu Jákobova . Nebo pojmou ty národy , a přivedou je k místu svému , i uvedou je v dědictví dům Izraelský v zemi Hospodinově , za služebníky a za děvky ; a jímati budou ty , kteříž je zjímali , a panovati budou nad násilníky svými . I staneť se v ten den , v němž tobě odpočinutí dá Hospodin od těžkosti tvé a strachu tvého , a od poroby těžké , v kterouž jsi byl podroben , Že uživeš přísloví tohoto o králi Babylonském , a řekneš : Aj , jak přestal násilník ! Přestalo dychtění po zlatě . Potřískal Hospodin hůl bezbožných , prut panujících , Mrskajícího lidi v prchlivosti mrskáním ustavičným , panujícího v hněvě nad národy , kteříž ssužováni bývali bez lítosti . Odpočívá , jest v pokoji všecka země , zvučně prozpěvují . I jedloví veselí se nad tebou , i cedroví Libánské , řkouce : Jakž jsi klesl , nepovstal , kdo by nás podtínal . I peklo zespod zbouřilo se pro tebe , k vyjití vstříc přicházejícímu tobě vzbudilo pro tě mrtvé , všecka knížata země ; kázalo vyvstati z stolic jejich i všechněm králům národů . Všickni tito odpovídajíce , mluví tobě : Což ty také jsi zemdlen jako i my , a nám podobný učiněn ? Svrženať jest do pekla pýcha tvá , i zvuk hudebných nástrojů tvých ; moli tobě podestláno , a červi tě přikrývají . Jakž to , že jsi spadl s nebe , ó lucifeře v jitře vycházející ? Poražen jsi až na zem , ještos zemdlíval národy . Však jsi ty říkával v srdci svém : Vstoupím do nebe , nad hvězdy Boha silného vyvýším stolici svou , a posadím se na hoře shromáždění k straně půlnoční . Vstoupím nad výsosti oblaku , budu rovný Nejvyššímu . A ty pak stržen jsi až do pekla , pryč na stranu do jámy . Ti , kdož tě uzří , za tebou se ohlédati , a tebe spatřovati budou , říkajíce : To-liž jest ten muž , kterýž nepokojil zemi , a pohyboval královstvími , Obracel jako v pustinu okršlek země , a města jeho bořil , vězňů svých nepropouštěl domů ? Všickni králové národů , což jich koli bylo , pochováni slavně doma jeden každý z nich ; Ty pak zavržen jsi od hrobu svého jako ratolest ohyzdná , a roucho zbitých , ukrutně zraněných , kteříž se dostávají do jámy mezi kamení , a jako mrcha pošlapaná . Nebudeš k oněmno v pohřbu přiúčastněn , nebo jsi poplénil zemi svou , lid svůj jsi pomordoval ; nebudeť připomínáno na věky símě zlostníků . Připravte se k zmordování synů jeho pro nepravosti otců jejich , aby nepovstali , a dědičně neujali země , a nenaplnili svrchku okršlku zemského městy . Nebo povstanu proti nim , praví Hospodin zástupů , a zahladím jméno Babylona i ostatky syna i vnuka , praví Hospodin . A obrátím jej v dědictví bukačů , a v jezera vod , a vymetu jej pometlem zahynutí , praví Hospodin zástupů . Přisáhl Hospodin zástupů , řka : Jistě že jakž jsem myslil , tak bude , a jakž jsem uložil , stane se , Že potru Assyrského v zemi své , a na horách svých pošlapám jej , a odejde z nich jho jeho , břímě také jeho s ramene jejich sňato bude . Toť jest ta rada , kteráž zavřína jest o vší té zemi , a to jest ta ruka vztažená proti všechněm těm národům . Poněvadž pak Hospodin zástupů usoudil , kdo to tedy zruší ? A ruku jeho vztaženou kdo odvrátí ? Léta kteréhož umřel král Achas , stalo se proroctví toto : Neraduj se všecka ty země Filistinská , že zlámán jest prut toho , kterýž tě mrskal ; nebo z plemene hadího vyjde bazališkus , jehož plod bude drak ohnivý létající . I budou se pásti prvorození chudých , a nuzní bezpečně odpočívati budou ; kořen pak tvůj umořím hladem , a ostatky tvé zmorduje . Kvěl , ó bráno , křič město , již jsi rozplynula se všecka ty země Filistinská ; nebo od půlnoci oheň přijde aniž bude , kdo by stranil z obcí jeho . Co pak odpovědí poslové národů ? To , že Hospodin upevnil Sion , v němž útočiště mají chudí z lidu jeho . Břímě Moábských . Když v noci Ar Moábské popléněno a zkaženo bude , když i Kir Moábské v noci popléněno a zkaženo bude , Vstoupí do Baít , a do Dibon a do Bamot s pláčem , nad Nébo a nad Medaba Moáb kvíliti bude , na všech hlavách jeho bude lysina , a každá brada oholena bude . Na ulicích jeho přepáší se žíní , na střechách jeho i na ryncích jeho každý kvíliti bude , s pláčem se vraceje . A křičeti bude Ezebon a Eleale , až v Jasa slyšán bude hlas jejich , nýbrž i zbrojní Moábští křičeti budou . Duše každého z nich žalostiti bude , a řekne : Srdce mé řve nad Moábem a pevnostmi jeho , až slyšeti v Ségor , jako jalovice tříletá ; nebo cestou Luchitskou s pláčem půjde , a kudyž se chodí k Choronaim , křik hrozný vydávati budou , Proto že vody Nimrim vymizejí , že uschne bylina , usvadne tráva , aniž co zeleného bude . A protož zboží nachované a statky jejich odnesou ku potoku Arabim . Nebo křik obejde vůkol meze Moábské , až do Eglaim kvílení jeho , a až do Beer Elim kvílení jeho , Poněvadž i vody Dimon naplněny budou krví . Přidám zajisté Dimonu přídavků , a pošli na ty , kteříž ujdou z Moábských , lvy , i na pozůstalé v té zemi . Pošlete beránky panovníku země , počnouc od Sela až do pouště , k hoře dcery Sionské . Sic jinak bude Moáb jako pták místa nemající , a s hnízda sehnaný ; budou dcery Moábské při brodech Arnon . Svolej radu , učiň soud , připrav stín svůj u prostřed poledne jako noc ; skrej vyhnané , místa nemajícího nevyzrazuj . Nechať u tebe pobudou vyhnaní moji , ó Moábe , buď skrýší jejich před zhoubcím ; nebo přestane násilník , přestane zhoubce , pošlapávající vyhlazen bude z země . A upevněn bude milosrdenstvím trůn , a seděti bude na něm stále v stánku Davidovu ten , kterýž by soudil a vyhledával soudu a pospíchal k spravedlnosti . Ale slýchaliť jsme o pýše Moábově , že velmi pyšný jest , o pýše jeho , a chloubě jeho i spouzení se jeho , ale nepřijdouť k vykonání myšlénky jeho . Protož kvíliti bude Moáb před Moábem , jeden každý kvíliti bude ; nad grunty Kirchareset úpěti budete , a říkati : Jižť jsou zkaženi . Nýbrž i réví Ezebon usvadlo , i vinní kmenové Sibma . Páni národů potřeli výborné réví jeho , kteréž až do Jazer dosahalo , a bylo se rozšířilo při poušti ; rozvodové jeho rozložili se , a dosahali až za moře . Protož pláči pro pláč Jazerských a pro vinici Sibma ; svlažuji tě slzami svými , ó Ezebon a Eleale , nebo provyskování nad ovocem tvým letním a nad žní tvou kleslo . A přestalo veselé a plésání nad polem úrodným , na vinicích se nezpívá , ani prokřikuje , vína v presích netlačí ten , kterýž tlačívá . Takž i já provyskování přestávám . Protože střeva má nad Moábem jako harfa znějí , a vnitřnosti mé pro Kircheres . I stane se , když zřejmé bude , an ustává Moáb nad výsostmi , že vejde do svatyně své , aby se modlil , však nic nespraví . Toť jest to slovo , kteréž mluvil Hospodin o Moábovi již dávno . Nyní pak praví Hospodin , řka : Po třech letech , jakáž jsou léta nájemníka , v potupu uvedena bude sláva Moábova se vším množstvím velikým , tak že ostatkové jeho budou skrovní , přemaličcí a mdlí . Břímě Damašku . Aj , Damašek přestane býti městem , a bude hromadou rumu . Zpuštěná města Aroer pro stáda budou , a odpočívati tam budou , a nebude žádného , kdo by je strašil . I bude odjata pevnost od Efraima , a království od Damašku i ostatků Syrských ; jako i sláva synů Izraelských na nic přijdou , praví Hospodin zástupů . I bude v ten den , že opadne sláva Jákobova , a tuk těla jeho vymizí . Nebo bude Assur jako ten , jenž shromažďuje ve žni obilé , a rámě jeho žne klasy , anobrž bude jako ten , jenž zbírá klasy v údolí Refaim . Paběrkové však zanecháni v něm budou , jako po očesání olivy dvě neb tři olivky na vrchu větve , a čtyry neb pět na ratolestech jejích plodistvých , praví Hospodin Bůh Izraelský . V ten den patřiti bude člověk k Učiniteli svému , a oči jeho k Svatému Izraelskému hleděti budou . A nebude patřiti k oltářům , dílu rukou svých ; ani k tomu , což učinili prstové jeho , hleděti bude , ani k hájům , ani k obrazům slunečným . V ten den budou města síly jeho opuštěna jako chrastinka a růžťka , kteráž opuštěna budou od synů Izraelských , i spustneš , ó země . Nebos se zapomněla na Boha spasení svého , a na skálu síly své nezpomenulas . Protož ačkoli štěpy rozkošné štěpuješ , a kmen vinný přespolní sázíš , V čas štěpování tvého štípí , aby rostlo , opatruješ , nýbrž téhož jitra o to , což seješ , aby se pučilo , pečuješ : v den však užitku odejde žeň , na žalost tvou přetěžkou . Běda množství lidí mnohých , kteříž jako zvuk mořský ječí , a hlučícím národům , kteříž jako zvuk vod násilných hlučí , Národům jako zvuk vod mnohých zvučícím ; nebo je Bůh okřikne . Pročež daleko utíkati budou , a honěni budou jako plevy po vrších od větru , a jako chumel od vichřice . Nebo u večer aj , předěšení , a než jitro přijde , anť ho není . Tenť jest podíl těch , kteříž nás potlačují , a los těch , kteříž nás loupí . Běda zemi zastěňující se křídly , kteráž jest při řekách země Mouřenínské , Posílající po moři posly , v nástrojích z sítí po vodách , řka : Jděte , poslové rychlí , k národu rozptýlenému a zloupenému , k lidu hroznému zdávna i posavad , k národu všelijak potlačenému , jehož zemi řeky roztrhaly . Všickni obyvatelé světa , a přebývající na zemi , když bude korouhev vyzdvižena na horách , uzříte , a když troubiti se bude trubou , uslyšíte . Nebo takto praví Hospodin ke mně : Spokojímť se , a podívám z příbytku svého , a budu jako teplo vysušující po dešti , a jako oblak dešťový v čas horké žně . Před vinobraním zajisté , když se vypučí pupenec , a květ vydá hrozen trpký , ještě rostoucí , tedy podřeže révíčko noži , a rozvody odejme a zpodtíná . I budou zanecháni všickni spolu ptactvu z hor , a šelmám zemským , a bude na nich přes léto ptactvo , a všeliké šelmy zemské na nich přes zimu zůstanou . V ten čas přinesen bude dar Hospodinu zástupů ( od lidu rozptýleného a zloupeného , od lidu hrozného zdávna i posavad , národu všelijak potlačeného , jehožto zemi řeky rozchvátaly ) , k místu jména Hospodina zástupů , hoře Sion . Břímě Egyptských . Aj , Hospodin béře se na oblaku lehkém , a přitáhne na Egypt . I pohnou se modly Egyptské před tváří jeho , a srdce Egyptských rozplyne se u prostřed něho . Nebo spustím Egyptské s Egyptskými , tak že bojovati budou jeden každý proti bratru svému , a přítel proti příteli svému , město proti městu , království proti království . A na nic přijde duch Egyptských u prostřed něho , a radu jeho sehltím . I raditi se budou modl a kouzedlníků a zaklinačů a hadačů . Dám zajisté Egypt v ruku pánů ukrutných , a král přísný panovati bude nad nimi , praví Pán , Hospodin zástupů . A vymizejí vody z moře , i řeka osákne a vyschne . I vzdálí se řeky , opadnou a vyschnou potokové Egyptští , třtí i rákosí usvadne . Tráva okolo potoka a při pramenu potoka , i vše , což se seje při potoku , uschne , zmizí a ztratí se . I budou žalostiti rybáři , a kvíliti všickni , kteříž mecí do potoka udici ; a kteříž rozstírají síti na vody , na nouzi přijdou . Zahanbeni budou i ti , kteříž dělají věci lněné a hedbávné , a kteříž tkají kment . Nebo síti jeho budou zkaženy , i všickni dělající rybníky pro ryby . Jistě žeť jsou blázni knížata Soan , moudrých rádců Faraonových rada zhlupěla . Jakž říkati můžete Faraonovi : Syn moudrých já jsem , syn králů starožitných ? Kdež jsou , kde ti moudří tvoji ? Nechať oznámí nyní tobě , vědí-li , co uložil Hospodin zástupů o Egyptu . Zbláznila se knížata Soan , podvedena jsou knížata Nof , svedli Egypt přednější v pokolení jeho . Hospodin pustil mezi ně ducha závrativého , i spraví to , že zbloudí Egypt při všelikém předsevzetí svém , tak jako bloudí ožralec při vývratku svém . Aniž bude dílo v Egyptě , kteréž by učinila hlava neb ocas , ratolest aneb sítí . V ten den bude Egypt podobný ženám ; nebo strašiti se a děsiti bude před zdvižením ruky Hospodina zástupů , kterouž on zdvihne proti němu . A budeť země Judská Egyptu k hrůzi ; každý , kdož zpomene na ni , strašiti se bude , pro radu Hospodina zástupů , kterouž zavřel o něm . V ten den bude pět měst v zemi Egyptské , mluvících jazykem Kananejským , a přisahajících skrze Hospodina zástupů , jedno pak nazváno bude město zpuštění . V ten den bude oltář Hospodinův u prostřed země Egyptské , a sloup při pomezí jejím Hospodinu ; Bude , pravím , na znamení a na svědectví Hospodinu zástupů v zemi Egyptské . A když volati budou k Hospodinu příčinou těch , kteříž by je ssužovali , tedy pošle jim spasitele a kníže , i vysvobodí je . I bude známý Hospodin Egyptským ; nebo poznají Egyptští Hospodina v ten den , a ctíti jej budou obětmi a dary , a činiti budou sliby Hospodinu , i plniti . A tak bíti bude Hospodin Egypt , aby zbije , uzdravil jej ; nebo obrátí se k Hospodinu , a on je vyslyší a uzdraví . V ten den bude silnice z Egypta do Assyrie , i budou choditi Assyrští do Egypta , a Egyptští do Assyrie , a sloužiti budou Egyptští s Assyrskými Hospodinu . V ten den bude Izrael Egyptským a Assyrským jako třetí z nich , i budou požehnaní u prostřed země . Nebo požehná jim Hospodin zástupů , řka : Požehnaný lid můj Egyptský , a dílo rukou mých Assur , i dědictví mé Izrael . Léta , kteréhož přitáhl Tartan do Azotu , poslán jsa od Sargona , krále Assyrského , a když bojoval proti Azotu , a vzal jej , Času toho mluvil Hospodin skrze Izaiáše syna Amosova , řka : Jdi a slož žíni z bedr svých , a obuv svou zzuj s noh svých . I učinil tak , a chodil nahý a bosý . I řekl Hospodin : Jakož chodí služebník můj Izaiáš nahý a bosý , na znamení a zázrak , třetího roku Egypta a Mouřenínské země , Tak povede král Assyrský jaté Egyptské a jaté Mouřenínské , mladé i staré , nahé a bosé , s obnaženými zadky , k hanbě Egyptských . I užasnou se a zahanbí nad Mouřeníny , útočištěm svým , a nad Egyptskými , chloubou svou . Tedy řekne obyvatel ostrovu tohoto v ten den : Aj hle , toť naše útočiště , k němuž jsme se utíkali o pomoc , abychom vysvobozeni byli z moci krále Assyrského . Jakž bychom my tedy ušli ? Břímě pustého moře . Jako vichřice na poledne se žene , tak přijde z pouště , z země hrozné . Vidění tvrdé jest mi ukázáno . Nešlechetník nešlechetnost páše , a zhoubce hubí . Přitáhniž Elame , Médský oblehni . Všelikému úpění jeho přestati rozkáži . Z té příčiny naplněna jsou bedra má bolestí , úzkosti postihly mne jako úzkosti rodičky ; sklíčen jsem , slyše to , strnul jsem , vida to . Zkormoutilo se srdce mé , hrůza předěsila mne , noc mých rozkoší obrátila se mi v strach . Přistroj na stůl , nechť stráž drží strážný , jez , pí . Vstaňte knížata , mažte pavézy . Nebo tak řekl ke mně Pán : Jdi , postav strážného , kterýž by to , což uhlédá , oznámil . I viděl vozy , a dvěma řady jízdu , vozy , kteréž oslové , a vozy , kteréž velbloudové táhli ; šetřil zajisté pilně s velikou bedlivostí . A volal jako lev : Jáť , Pane můj , stojím na stráži ustavičně ve dne , nýbrž na stráži své já stávám v každičkou noc . ( A aj , v tom přijeli na vozích muži a dvěma řady jízda . ) Zvolal tedy a řekl : Padl , padl Babylon , a všecky rytiny bohů jeho o zem roztřískány . Méť jest humno , a obilé humna mého . Což jsem slyšel od Hospodina zástupů , Boha Izraelského , oznámil jsem vám . Břímě Dumy . Slyším hlas z Seir : Strážný , co bylo v noci ? Strážný , co se stalo v noci ? Řekl strážný : Přišlo jitro , a tolikéž noc ; chcete-li hledati , hledejte . Navraťte se , přiďte . Břímě na Arabii . Po lesích v Arabii nocleh mívati budete , ó pocestní Dedanských . Obyvatelé země Tema nechať vynesou vody vstříc žíznivému ; s chlebem jeho nechať vyjdou proti utíkajícímu . Nebo před mečem utíkati budou , před mečem vytaženým , před lučištěm nataženým , před těžkostí boje . Tak zajisté řekl Pán ke mně : Že po roce , jakýž jest rok nájemníka , přestane všecka sláva Cedar , A pozůstalý počet střelců udatných synů Cedar zmenšen bude ; nebo Hospodin Bůh Izraelský to mluvil . Břímě údolí vidění . Cožť se stalo , že jsi vystoupilo všecko na střechy , Město plné hřmotu a hluku , město veselící se ? Zbití tvoji nejsou zbiti mečem , ani zhynuli v boji . Všecka knížata tvá rozprchla se napořád , od střelců svázána jsou . Což jich koli nalezeno jest v tobě , napořád svázáni jsou , zdaleka utíkají . Protož jsem řekl : Ponechejte mne , ať hořekuji s pláčem , a neusilujte mne těšiti nad popléněním dcerky lidu mého . Nebo jest den ssoužení , a pošlapání , a v mysli sevření ode Pána , Hospodina zástupů , v údolí vidění , den boření zdi , a křiku k horám . Byltě zajisté Elam pochytil toul s vozy lidu vojenského , a Kir ukázal pavézu . I stalo se , že nejvýbornější údolí tvá naplněna byla vozy , a vojáci silně položili se u brány , A odkryto bylo zastření Judovo ; však obrátilo jsi zřetel v ten den k zbrojné komoře . I k zbořeninám města Davidova dohlédli jste , nebo mnohé byly , a shromáždili jste vody rybníka dolního . Domy též Jeruzalémské sečtli jste , i pobořili , abyste utvrdili zed . Udělali jste také stav mezi dvěma zdmi pro vody rybníka starého , aniž jste popatřili k Učiniteli jeho , a toho , kdo jej vzdělal od starodávna , neviděli jste . Nadto když volal Pán , Hospodin zástupů , v ten den k pláči a k kvílení , a k lysině a k přepásání se žíní . A aj , radost a veselí vaše zabijeti voly , a bíti ovce , jísti maso , a píti víno , a říkati : Jezme , píme , nebo zítra zemřeme . Ale známéť jest to v uších mých , praví Hospodin zástupů . Protož nikoli vám nebude odpuštěna ta nepravost , až i zemřete , praví Pán , Hospodin zástupů . Takto praví Pán , Hospodin zástupů : Jdi , vejdi k Sochitskému tomu , k Sobnovi správci domu , a řekni : Co ty zde máš ? A koho zde máš , že jsi vytesal sobě zde hrob ? Vytesals sobě na vysokém místě hrob svůj , a vystavěls na skále příbytek svůj . Aj , Hospodin , kterýž tě přistřel , jakž na muže znamenitého náleží , a kterýž tě výborně přioděl , Prudce tě zakulí jako kuli do země všelijak prostranné . Tam umřeš , tam i vozové slávy tvé , ó ohyzdo domu Pána svého . A tak seženu tě s místa tvého , a s úřadu tvého svrhu tě . I stane se v ten den , že povolám služebníka svého Eliakima syna Helkiášova , A obleku jej v sukni tvou , a pasem tvým potvrdím ho , panování tvé také dám v ruku jeho . I bude za otce obyvatelům Jeruzalémským a domu Judovu , A vložím klíč domu Davidova na rameno jeho . Když otevře , žádný nezavře , a když zavře , žádný neotevře . A vbiji jej jako hřebík v místě pevném , a bude stolicí slávy domu otce svého . I zavěsí na něm synové a dcery všecku slávu domu otce jeho , všecko nádobí , i to nejmenší , od nádobí , z něhož se pije , až do všech nádob vinných . V ten den , praví Hospodin zástupů , pohne se hřebík , kterýž vbit byl v místě pevném , a vyťat bude , a spadne , odťato bude i břímě , kteréž jest na něm ; nebo Hospodin mluvil . Břímě Týru . Kvělte lodí mořské ; nebo popléněn jest , tak že není ani domu . Aniž kdo přichází z země Citim ; známé učiněno jest jim . Umlknětež obyvatelé ostrovu , kterýž kupci Sidonští , plavíce se přes moře , naplňovali , A jehož úrody na velikých vodách , símě Sichor , žeň jeho , užitek potoka , a kterýž byl skladem národů . Zastyď se , Sidone , nebo praví moře , pevnost mořská , řkuc : Nepracuji ku porodu , a nerodím , a nevychovávám mládenců , aniž odchovávám panen . Jakož nad pověstí o Egyptu , tak žalostiti budou nad pověstí o Týru . Přepravte se do Tarsu , kvělte obyvatelé ostrovu . To-liž by se vždycky veselilo ? Jestiť starožitnost jeho ode dnů starodávních , ale zavedouť je daleko nohy jeho . Kdo že to usoudil proti Týru , korunujícímu jiné , jehož kupci jsou jako knížata , a kramáři jeho znamenití v zemi ? Hospodin zástupů usoudil to , aby zohavil pýchu všelikého slavného , a za nic položil všecky znamenité země . Navrať se do země své jako řeka , ó dcero Tarská , neníť tam více ani pasu . Vztáhl ruku svou na moře , pohnul královstvími ; Hospodin přikázal o tržišti , aby zkaženy byly pevnosti jeho . A řekl : Nebudeš se více veseliti , trpěc nátisk , panno , dcero Sidonská . Povstaň , beř se do Citim , ale i tam nebudeš míti odpočinutí . Aj , země Kaldejská , ten lid nebyl lidem . Assur vzdělal ji pro obyvatele pustin , vystavěli věže jejich , vzdělali paláce její , tak že i Assyrii vyvrátil . Kvělte lodí mořské , nebo zpuštěna jest pevnost vaše . I stane se v ten den , že v zapomenutí bude Týrus za sedmdesáte let , jako za věk krále jednoho . Do skonání sedmdesáti let bude míti Týrus jako písničku nevěstky . Vezmi harfu , obcházej město , ó nevěstko v zapomenutí daná , hrej dobře , zpívej dlouho , abys v pamět uvedena byla . I bude po dokonání sedmdesáti let , že navštíví Hospodin Týr , ale on navrátí se zase k nevěstčí mzdě své , a smilniti bude se všemi královstvími země na okršlku světa . Však kupectví jeho a mzda jeho svatá bude Hospodinu . Nebude na poklad skládána , ani schovávána , ale pro ty , kteříž přebývají před Hospodinem , bude kupectví jeho , aby jedli do sytosti , a měli roucho dobré . Aj , Hospodin vyprázdní zemi , a pustou učiní ; promění zajisté způsob její , a rozptýlí obyvatele její . I budeť jakož lid tak kníže , jakož služebník tak pán jeho , jakož děvka tak paní její , jakož kupující tak prodávající , jakož půjčující tak vypůjčující , jakož lichevník tak ten , jenž lichvu dává . Náramně vyprázděna bude země , a velice zloupena ; nebo Hospodin mluvil slovo toto . Kvíliti bude a padne země , zemdlí a padne okršlek země , zemdlejí vysocí národové zemští , Proto že i ta země poškvrněna jest pod obyvateli svými ; nebo přestoupili zákony , změnili ustanovení , zrušili smlouvu věčnou . Protož prokletí zžíře zemi , a vypléněni budou obyvatelé její ; protož hořeti budou obyvatelé země , a pozůstane lidí maličko . Žalostiti bude mest , usvadne vinný kmen , úpěti budou všickni veselého srdce . Odpočine radost bubnů , přestane hluk veselících se , utichne veselí harfy . Nebudou píti vína s prozpěvováním , zhořkne opojný nápoj pitelům jeho . Potříno bude město marnosti ; zavřín bude každý dům , aby do něho nechodili . Naříkání bude na ulicích pro víno , zatemněno bude všeliké veselí , odstěhuje se radost země . Zůstane v městě poušť , i brány zbořeny budou . Nebo tak bude u prostřed země , u prostřed národů , jako očesání olivy , jako paběrkování , když se dokoná vinobraní . Tiť pozdvihnou hlasu svého , prozpěvovati budou v důstojnosti Hospodinově , prokřikovati budou i při moři . Protož v údolích oslavujte Hospodina , na ostrovích mořských jméno Hospodina Boha Izraelského . Od končin země slyšíme písničky o slávě spravedlivého . Ale já řekl jsem : Zchuravěl jsem , zchuravěl jsem . Ach , na mé hoře , že nešlechetní nešlechetnost provodí , nešlechetnost , pravím , že tak nestydatě páší . Hrůza a jáma a osídlo tě očekává , ó obyvateli země . I stane se , že kdož uteče před pověstí strachu , upadne do jámy , a kdož vyleze z jámy , v osídle uvázne ; nebo průduchové s výsosti otevříni budou , a zatřesou se základové země . Velmi se rozstoupí země , velice se rozpadne země , náramně pohybovati se bude země . Motaje , motati se bude země jako opilý , a přenešena bude jako chaloupka ; nebo těžce na ni dolehne nepravost její , i padne tak , že nepovstane více . I stane se v ten den , navštíví Hospodin vojsko vysoké na výsosti , též i krále zemské na zemi . Kteřížto shromážděni budou , tak jako shromažďováni bývají vězňové do žaláře , a zavříni budou u vězení ; po mnohých , pravím , dnech navštíveni budou . I zahanbí se měsíc , a zastydí slunce , když kralovati bude Hospodin zástupů na hoře Sion , a v Jeruzalémě , a před starci svými slavně . Hospodine , ty jsi Bůh můj , vyvyšovati tě budu , a oslavovati budu jméno tvé ; nebo jsi učinil předivné věci . Rady tvé zdávna uložené jsou věrná pravda . Nebo jsi obrátil město v hromadu , město hrazené v zříceninu , paláce cizozemců , aby nebyli městem , a na věky aby nebyli zase staveni . Protož ctíti tě budou lid silný , města národů hrozných báti se tebe budou . Nebo jsi byl hradem chudému , hradem nuznému v úzkosti jeho , útočištěm před povodní , zastíněním před horkem ; ( nebo vzteklost ukrutníků podvrátila by zed ) . Hlučení cizozemců jsi přetrhl jako horkost v sucho , horkost stínem oblaku ; zhouba ukrutných přetržena . I učiní Hospodin zástupů všechněm národům na hoře této hody z věcí tučných , hody z vína vystálého , z věcí tučných , mozk v sobě majících , z vína vystálého a učištěného . A zkazí na hoře této zastření , kteréž zastírá všecky lidi , a přikrytí , jímž přikryti jsou všickni národové . Sehltí i smrt u vítězství , a setře Panovník Hospodin slzu s všeliké tváři , a pohanění lidu svého odejme ze vší země ; ( nebo Hospodin mluvil ) . Pročež řekne v ten den : Aj , Bůh náš tento jest , očekávaliť jsme na něj , a vysvobodil nás . Onť jest Hospodin , jehož jsme očekávali ; plésati a veseliti se budeme v spasení jeho . Nebo odpočine ruka Hospodinova na hoře této , a mlácen bude Moáb na místě svém , jako vymlacována bývá pleva do hnoje . A roztáhneť ruce své u prostřed něho , jako roztahuje ten , kterýž plyne k plování , a poníží pýchy jeho rameny rukou svých . A tak pevnost i výsost zdí tvých sehne , poníží a srazí na zem až do prachu . V ten den zpívána bude píseň tato v zemi Judské : Město máme pevné , sám Bůh spasením obdařil zdi a valy jeho . Otevřete brány , ať vejde národ spravedlivý , ostříhající všeliké pravdy . Člověka spoléhajícího na tě ostříháš v pokoji ; v pokoji , nebo v tebe doufá . Doufejtež v Hospodina až na věky ; nebo v Hospodinu , v Hospodinu jest skála věčná . Ale obyvatele vysokých míst snižuje , města vyvýšeného ponižuje , ponižuje ho až k zemi , sráží je až do prachu . Pošlapává je noha , nohy chudého , krokové nuzných . Cesta spravedlivého jest upřímá ; stezku spravedlivého vyrovnáváš . Také na cestě soudů tvých , Hospodine , očekáváme na tě ; ke jménu tvému a k rozpomínání se na tě patří žádost duše . Duše má touží po tobě v noci , nýbrž i duchem svým ve mně ráno tě hledám . Nebo když soudové tvoji dějí se na zemi , obyvatelé okršlku zemského učí se spravedlnosti . Když se milost činí bezbožnému , neučí se spravedlnosti ; v zemi pravosti neprávě činí , a nehledí na důstojnost Hospodinovu . Hospodine , ačkoli vyvýšena jest ruka tvá , však toho nevidí . Uzříť a zahanbeni budou , závidíce lidu tvému ; nadto i ohněm ty nepřátely své sehltíš . Nám , Hospodine , způsobíš pokoj ; nebo i všecko , cožkoli se dálo při nás , dělal jsi pro dobré naše . Hospodine , Bože náš , panovaliť jsou nad námi páni jiní než ty , ( my však toliko v tebe doufajíce , rozpomínali jsme se na jméno tvé ) . Ale již zemřevše , neoživouť , mrtví jsouc , nevstanouť , proto že jsi je navštívil , a vyplénil , i zahladil všecku památku jejich . Rozmnožil jsi národ , ó Hospodine , rozmnožil jsi národ , a oslaven jsi , ač jsi jej byl vzdálil do všech končin země . Hospodine , v úzkosti hledali tebe , vylévali prosby , když jsi je trestával . Jako těhotná , blížíc se ku porodu , svírá se , křičí v bolestech svých , tak jsme byli před tváří tvou , Hospodine . Počali jsme , svírali jsme se , jako bychom rodili vítr : však jsme žádného vysvobození nezpůsobili zemi , aniž padli obyvatelé okršlku zemského . Oživouť mrtví tvoji , těla mrtvá má vstanou . Prociťte a prozpěvujte , obyvatelé prachu . Nebo rosa tvá jako rosa na bylinách , ale bezbožné k zemi zporážíš . Ej lide můj , vejdi do pokojů svých , a zavři dvéře své za sebou ; schovej se na maličkou chvilku , dokudž nepřejde hněv . Nebo aj , Hospodin béře se z místa svého , aby navštívil nepravost na obyvatelích země , a odkryje země zbité své , a nebude přikrývati více zmordovaných svých . V ten den navštíví Hospodin mečem svým přísným , velikým a mocným Leviatana , hada dlouhého , a Leviatana , hada stočilého , a zabije draka , kterýž jest v moři . V ten den o vinici výborné víno vydávající zpívejte . Já Hospodin , kterýž ji ostříhám , každé chvilky budu ji svlažovati , a aby jí někdo neuškodil , v noci i ve dne ji ostříhati . Prchlivosti při mně žádné není . Kdož mi dá bodlák a trn , abych proti ní válčil , a spálil ji docela ? Zdali sváže sílu mou , aby učinil se mnou pokoj , aby pravím , učinil se mnou pokoj ? Vždyť na to přijde , že se vkoření Jákob , zkvetne a zroste Izrael , a naplní okršlek zemský ovocem . Nebo zdaliž jej tak ubil , jako ubil nepřítele jeho ? Zdali jej zamordoval , jako jsou jiní zmordováni od něho ? Vedlé míry trestal jej i tehdáž , když jej zavesti dal , ješto nepřítele zachvátil větrem svým tuhým východním . A protož tím způsobem očištěna bude nepravost Jákobova , a toť bude veliký užitek , že odejme hřích jeho , když rozmece všecko kamení oltáře jako kamení vápenné rozsypané , neostojí hájové , ani sluneční obrazové ; Když město hrazené zpustne , a bude příbytkem zavrženým a opuštěným jako poušť , tam pásti se bude tele , a tam léhati , a pokazí docela výstřelky jeho . Když počne zráti žeň jeho , potřína bude ; ženy přijdouce , zapálí ji . Nebo ten lid nemá žádného rozumu ; protož neslituje se nad ním učinitel jeho , a stvořitel jeho neučiní jemu milosti . I stane se v ten den , když pomstu uvoditi bude Hospodin od toku řeky až do potoka Egyptského , že vy , synové Izraelští , po jednom sebráni budete . Stane se také v ten den , že troubeno bude trubou velikou , i přijdou , kteříž byli zahynuli v zemi Assyrské , a zahnáni byli do země Egyptské , a klaněti se budou Hospodinu na hoře svaté v Jeruzalémě . Běda koruně pýchy , ožralcům Efraimským , květu nestálému v kráse a slávě své , těm , kteříž jsou při vrchu údolí velmi úrodného , a ztupeným od vína . Aj , silný a mocný Páně jako příval s krupobitím , jako povětří vyvracející , jako povodeň vod prudkých a rozvodnilých prudce až k zemi porazí . Nohami pošlapána bude koruna pýchy , ožralci Efraimští . Tehdáž stane se , že květ ten nestálý v kráse a slávě své těch , kteříž jsou při vrchu údolí velmi úrodného , bude jako ranní ovoce , prvé než léto bývá ; kteréž vida někdo , nepustil by ho z ruky , až by je snědl . V ten den bude Hospodin zástupů korunou ozdoby , a korunou okrasy ostatkům lidu svého , A duchem soudu sedícímu na soudu , a silou těm , kteříž zapuzují válku až k bráně . Ale i ti od vína bloudí , a od opojného nápoje se potácejí . Kníže i prorok bloudí , přeplňujíce se nápojem opojným , pohlceni jsou od vína , potácejí se od nápoje opojného , bloudí u vidění , chybují v soudu . Nebo všickni stolové plní jsou vývratků a lejn , tak že žádného místa čistého není . Kohož by vyučoval umění ? A komu by posloužil , aby vyrozuměl naučení ? Zdali ostaveným od mléka , odtrženým od prsí ? Poněvadž měli naučení za naučením , naučení za naučením , správu za správou , správu za správou , trošku odtud , trošku od onud . A však jako by neznámou řečí a cizím jazykem mluvil lidu tomuto , Kdyžto jim řekl : Totoť jest odpočinutí , způsobte odpočinutí ustalému , toť jest , pravím , odpočinutí . Ale nechtěli slyšeti . I bude jim slovo Hospodinovo naučení za naučením , naučení za naučením , správa za správou , správa za správou , troška odtud , troška od onud ; k tomu aby šli a padajíce nazpět , setříni byli , a zapleteni jsouce , aby polapeni byli . Protož slyšte slovo Hospodinovo , muži posměvači , panující nad lidem tímto , kterýž jest v Jeruzalémě : Proto že říkáte : Učinili jsme smlouvu s smrtí , a s peklem máme srozumění , pomsta rozvodnilá , ač přecházeti bude , nepřijde na nás , jakžkoli jsme položili svod za útočiště své , a pod falší jsme se ukryli : Z té příčiny takto praví Panovník Hospodin : Aj , já zakládám na Sionu kámen , kámen zkušený , úhelný drahý , základ pevný ; kdo věří , nebudeť kvapiti . A vykonám soud podlé pravidla , a spravedlnost podlé závaží , i zamete to omylné útočiště krupobití , a skrýši povodeň zatopí . A tak zrušena bude smlouva vašes smrtí , a srozumění vaše s peklem neostojí ; a když přecházeti bude pomsta rozvodnilá , budete od ní pošlapáni . Jakž jen počne přecházeti , zachvátí vás ; každého zajisté jitra přecházeti bude , ve dne i v noci . I stane se , že sám strach tomu , což jste slýchali , k srozumění poslouží , Zvlášť když bude tak krátké lůže , že se nebude lze stáhnouti , a přikrýti úzké , by se i skrčil . Nebo jako na hoře Perazim povstane Hospodin , jako v údolí Gabaon hněvati se bude , aby dělal dílo své , neobyčejné dílo své , aby vykonal skutek svůj , neobyčejný skutek svůj . A protož nebuďtež již posměvači , aby se nezadrhla osídla vaše ; nebo o zkažení , a to jistém , vší země slyšel jsem ode Pána , Hospodina zástupů . Nastavte uší , a slyšte hlas můj ; pozorujte , a poslechněte řeči mé . Zdaliž každého dne oře oráč , aby sel , prohání brázdy , a vláčí rolí svou ? Zdali když srovná svrchek její , nerozsívá viky , a nerozmítá kmínu a neseje pšenice přední a ječmene výborného , i špaldy v místě příhodném ? Nebo učí jej rozšafnosti , Bůh jeho vyučuje jej . Nebýváť pak okovaným smykem mlácena vika , aniž kolem vozním po kmínu se vůkol jezdí ; nebo holí vytlouká se vika , a kmín prutem . Pšenice mlácena bývá ; však i té ne vždycky mlátiti bude , aniž ji potře kolem vozu svého , ani o zuby jeho rozdrobí . I to od Hospodina zástupu vyšlo , kterýž jest divný v radě , a veleslavný v skutku . Běda Arieli , Arieli městu , v kterémž bydlil David . Přidejte rok po roku , nechať zařezují beránky . Však předce ssoužím Ariele . I nastane žalost a zámutek , nebo mi bude jako Ariel . Položím se zajisté vůkol proti tobě vojensky , a ssoužím tě bez lítosti , a vzdělám proti tobě šance . Tehdy sníženo jsuc , z země mluviti budeš , a z prachu šeptati bude řeč tvá ; bude , pravím , jako hadače z země hlas tvůj , a z prachu řeč tvá siptěti . Nebo jako prášku drobného bude množství nepřátel tvých , a jako plev létajících množství ukrutníků , a stane se to hned v okamžení . Od Hospodina zástupů navštíveno bude hromem a země třesením , a zvukem velikým , vichřicí a bouří a plamenem ohně sžírajícího . I budeť jako zdání vidění nočního množství všech národů bojujících proti Arieli , a všech válčících proti němu a pevnostem jeho , a ssužujících jej . Bude , pravím , jako když se lačnému ve snách zdá , an jí , ale když procítí , prázdný jest život jeho ; a jako když se žíznivému ve snách zdá , an pije , a když procítí , žíznivým zůstává , a duše jeho vždy žádá : tak bude množství všech národů , bojujících proti hoře Sion . Jak zpozdilí jste , ješto byste se měli užasnouti ; rozkoš provodíte , ješto byste měli na pomoc volati . Zpili se , ale ne vínem ; potácejí se , ale ne od nápoje opojného . Nebo naplnil vás Hospodin duchem chropotu , a zavřel oči vaše ; proroků i knížat vašich nejopatrnějších oči zastřel . Protož jest vám všeliké vidění podobné slovům knihy zapečetěné , kterouž dadí-li tomu , kterýž zná písmo , řkouce : Čti ji medle , i řekne : Nemohu , nebo zapečetěná jest . Pakli dadí knihu tomu , kterýž nezná písma , řkouce : Čti ji medle , tedy dí : Neznám písma . Nebo praví Pán : Proto že lid tento přibližuje se ústy svými , a rty svými ctí mne , srdce pak své vzdaluje a bázeň jejich , již se mne bojí , jest z přikázaní lidských pošlá : Z té příčiny , aj , já také divně zajdu s lidem tímto , divně , pravím , a zázračně . I zahyne moudrost moudrých jeho , a opatrnost opatrných jeho vymizí . Běda těm , kteříž hluboko před Hospodinem skrývají radu , jejichž každý skutek děje se v temnostech , a říkají : Kdo nás vidí ? A kdo nás šetří ? Převrácená myšlení vaše zdali nejsou podobná hlině hrnčířově ? Zdali říká dílo o dělníku svém : Neučinil mne ? A účinek říká-liž o učiniteli svém : Nerozuměl ? Zdaliž po maličkém a kratičkém času neobrátí se Libán v pole , a pole za les nebude počteno ? I uslyší v ten den hluší slova knihy , a z mrákoty a tmy oči slepých prohlédnou . Ale tiší rozveselí se náramně v Hospodinu , a chudí lidé v Svatém Izraelském plésati budou , Kdyžto přestane ukrutník , a zahyne posměvač , a všickni , kteříž jsou pilni marnosti , vypléněni budou , Kteříž obviňují z hříchu člověka pro slovo , a na toho , kterýž je tresce , v bráně lécejí , a pro nic utiskují spravedlivého . Protož takto dí o domu Jákobovu Hospodin , kterýž vykoupil Abrahama : Nebudeť již zahanben Jákob , aniž více tvář jeho zbledne . Nebo když uzří syny své , dílo rukou mých u prostřed sebe , an posvěcují jména mého , tedy posvěcovati budou Svatého Jákobova , a k bázni Boha Izraelského sloužiti , Aby bloudící duchem nabyli rozumnosti , a reptáci naučili se umění . Běda synům zpurným , dí Hospodin , skládajícím radu , kteráž není ze mne , a přikrývajícím ji přikrytím , ale ne z ducha mého , aby hřích k hříchu přidávali ; Kteříž chodí a sstupují do Egypta , nedotazujíce se úst mých , aby se zmocňovali v síle Faraonově , a doufali v stínu Egyptském . Nebo síla Faraonova bude vám k hanbě , a to odpočívání v stínu Egyptském k lehkosti , Proto že knížata jeho byli v Soan , a poslové jeho do Chanes chodili . Všeckyť k zahanbení přivede skrze lid , kterýž jim nic neprospěje , aniž bude ku pomoci , ani k užitku , ale k hanbě toliko a k útržce . Břímě hovad poledních v zemi nátisku a ssoužení , odkudž lev a lvíče , ještěrka a drak ohnivý létající , odnesou na hřbetě hovádek bohatství svá , a na hrbu velbloudů poklady své k lidu , kterýž jim nic neprospěje . Nebo Egyptští nadarmo a na prázdno pomáhati budou . Pročež ohlašuji to , že by síla jejich byla s pokojem seděti . Nyní jdi , napiš to na tabuli před očima jejich , a na knize vyrej to , aby to zůstávalo do nejposlednějšího dne , a až na věky věků , Že lid tento zpurný jest , synové lháři , synové , kteříž nechtí poslouchati zákona Hospodinova ; Kteříž říkají vidoucím : Nemívejte vidění , a prorokům : Neprorokujte nám toho , což pravého jest ; mluvte nám pochlebenství , prorokujte oklamání . Sejděte s cesty , svozujte od stezky , nechať se vzdálí od tváří naší Svatý Izraelský . Protož takto praví Svatý Izraelský : Proto že pohrdáte slovem tím , a doufáte ve lsti a v převrácenosti , a spoléháte na ni : Z té příčiny bude vám tato nepravost jako zed tržená padající , a vydutí na zdi vysoké , jejíž brzké a náhlé bývá oboření . A rozrazí ji , jako rozrážejí nádobu hrnčířskou rozbitou ; neodpustíť , tak že nebude nalezena po rozražení jejím ani střepina k nabrání ohně z ohniště , anebo k nabrání vody z louže . Nebo tak řekl Panovník Hospodin , Svatý Izraelský : Obrátíte-li se , a spokojíte-li se , zachováni budete . V utišení se a v doufání bude síla vaše . Ale nechcete . Nýbrž říkáte : Nikoli , ale na koních utečeme . Protož utíkati budete . Na rychlých ujedeme . Ale rychlejší budou stihající vás . Jeden tisíc před okřiknutím jednoho , a před okřiknutím pěti utíkati budete , až ( jestliže však vás co pozůstane ) , budete zanecháni jako okleštěné dřevo na vrchu hory , a jako korouhev na pahrbku . Protoť pak shovívá Hospodin , milost vám čině , a protoť se vyvýší , aby se smiloval nad vámi ; nebo Hospodin jest Bůh spravedlivý . Blahoslavení všickni , kteříž očekávají na něj . Lid zajisté na Sionu a v Jeruzalémě bydliti bude . Nikoli plakati nebudeš ; k hlasu volání tvého bude všelijak milost činiti s tebou . Hned jakž uslyší , ohlásíť se . A ačkoli Pán dá vám chleba úzkosti a vody ssoužení , však nebudou více odjati tobě učitelé tvoji , ale očima svýma vídati budeš učitele své , A ušima svýma slýchati slovo tobě po zadu řkoucích : Toť jest ta cesta , choďte po ní , buď že byste se na pravo neb na levo uchýlili . Tedy zavržete obestření rytin svých stříbrných , a oděv slitin svých zlatých ; odloučíš je jako nemoc svou trpící , řka jim : Táhněte tam . Dáť i déšť na rozsívání tvé , kterýmž bys osíval zemi , a chléb z úrody země , kterýž bude jadrný a zdárný ; v ten den pásti se bude i dobytek tvůj na pastvišti širokém . Volové také i oslové , dělající zemi , píci čistou jísti budou , kteráž opálkou a věječkou vyčištěna bývá . Budou také na všeliké hoře vysoké , a na všelikém pahrbku vyvýšeném pramenové a potokové vod , v den porážky veliké , když padnou věže . Bude i světlo měsíce jako světlo slunce , světlo pak slunce bude sedmernásobní , jako světlo sedmi dnů , v den , v kterýž uváže Hospodin zlámání lidu svého , a ránu zbití jeho uzdraví . Aj , jméno Hospodinovo přichází z daleka , jehožto hněv hořící a těžká pomsta ; rtové jeho naplněni jsou prchlivostí , a jazyk jeho jako oheň sžírající . Duch pak jeho jako potok rozvodnilý , kterýž až do hrdla dosáhne , aby tříbil národy , až by v nic obráceni byli , a uzdou svíral čelisti národů . I budete zpívati , jako když se v noci zasvěcuje slavnost , a veseliti se srdečně , jako ten , kterýž jde s píšťalkou , bera se na horu Hospodinovu , k skále Izraelově , Když dá slyšeti Hospodin hlas důstojnosti své , a ukáže vztaženou ruku svou s hněvem prchlivosti a plamenem ohně sžírajícího , an vše rozráží i přívalem i kamenným krupobitím . Hlasem zajisté Hospodinovým potřín bude Assur , kterýž jiné kyjem bijíval . Ale stane se , že každé udeření holí , kterouž doloží na něj Hospodin , silně dolehne ; s bubny a harfami a bitvou veselou bojovati bude proti němu . Nebo připraveno jest již dávno peklo , také i samému králi připraveno jest . Hluboké a široké je učinil , hranic jeho , ohně a dříví mnoho ; dmýchání Hospodinovo jako potoksiry je zapaluje . Běda těm , kteříž se utíkají do Egypta o pomoc , a v koních zpoléhají , a doufají v vozích , že jich mnoho , a v jezdcích , že jich množství veliké , a nepatří k Svatému Izraelskému , aniž Hospodina hledají , Ještoť i on jest moudrý . Protož uvede pomstu , a nezměníť slov svých , ale povstane proti domu zlostníků a proti pomoci těch , kteříž páší nepravost . Egyptští pak jsou lidé , a ne Bůh silný , a koni jejich tělo , a ne duch . A protož jakž jen Hospodin vztáhne ruku svou , padne i pomocník , padne i ten , jemuž byl ku pomoci ; a tak jednostejně všickni ti na nic přijdou . Nebo tak řekl Hospodin ke mně : Jako když lev řve aneb lvíče nad loupeží svou , proti němuž byl-li by svolán houf pastýřů , křiku jejich se neděsí , aniž se pro hluk jejich koří : tak sstoupí Hospodin zástupů , aby bojoval o horu Sion , a o pahrbek její . Jako ptáci létajíce , tak hájiti bude Hospodin zástupů Jeruzaléma , anobrž obhajuje vysvobodí , pomíjeje zachová . Navraťtež se k tomu , od něhož hluboko zabředli synové Izraelští . Nebo v ten den zavržete jeden každý modly své stříbrné a modly své zlaté , kterýchž vám nadělaly ruce vaše , abyste hřešili . I padne Assur od meče ne muže , a meč ne člověka zžíře jej ; a utíkati bude před mečem , a nejudatnější jeho pod plat uvedeni budou . A tak skála jeho pro strach zmizí , a knížata jeho korouhve děsiti se budou , praví Hospodin , jehož jest oheň na Sionu a pec v Jeruzalémě . Aj , v spravedlnosti kralovati bude král , a knížata v soudu panovati budou . Nebo bude muž ten jako skrýše před větrem , a schrana před přívalem , jako potokové vod na místě suchém , jako stín skály veliké v zemi vyprahlé . A oči vidoucích nebudou blíkati , a uši slyšících pozorovati budou . Pročež srdce bláznů nabude umění , a jazyk zajikavých prostranně a světle mluviti bude . Nebudeť více nazýván nešlechetný šlechetným , a skrbný nebude slouti štědrým . Proto že nešlechetný o nešlechetnosti mluví , a srdce jeho skládá nepravost , jak by provodil ošemetnost , a mluvil proti Hospodinu scestné věci , jak by znuzil duši lačného , a nápoj žíznivému odjal . Také i usilování skrbného jsou škodlivá ; nebo nešlechetnosti obmýšlí , jak by k záhubě přivedl ponížené slovy lživými , a mluvil proti nuznému před soudem . Ješto šlechetný obmýšlí šlechetné věci , a takovýť při tom , což šlechetného jest , státi bude . Ženy lhostejné , vstaňte , slyšte hlas můj ; dcery bezpečně sobě počínající , ušima pozorujte řeči mé . Za mnohé dny a léta vichrovány budete , ó vy v bezpečnosti bydlící ; nebo přestane vinobraní , a klizení úrod nepřijde . Třestež se strachem , ó lhostejné , pohnětež se , bezpečně sobě počínající ; svlecte se , a obnažte se , a přepašte se po bedrách . Kvílíce nad prsy , nad poli výbornými a nad kmeny úrodnými . Na zemi lidu mého trní a hloží vzejde , anobrž na všech domích veselých a městě plésajícím . Nebo rozkošný palác opuštěn bude , hluk města přestane , hrad vysoký a věže obráceny budou v jeskyně na věčnost , k radosti divokým oslům , a ku pastvišti stádům . Dokudž nebude vylit na nás duch s výsosti , a nebude obrácena poušť v pole úrodné , a pole úrodné za les počítáno . I bude na poušti soud bydliti , a spravedlnost na poli úrodném přebývati . A zjeví se skutek spravedlnosti , pokoj , ovoce , pravím , spravedlnosti , pokoj a bezpečnost až na věky . Nebo bydliti bude lid můj v obydlí pokojném , totiž v příbytcích nejbezpečnějších a v odpočívání nejpokojnějším , Byť pak i krupobití spadlo na les , a velmi sníženo bylo město . Blaze vám , kteříž sejete na všelikých místech úrodných , vypouštějíc tam vola i osla . Běda tobě , zhoubce , ješto sám nebýváš huben , a kterýž nevěrně děláš , ješto tobě nečinili nevěrně . Když přestaneš býti zhoubcím , pohuben budeš ; když přestaneš nevěrně činiti , nevěrněť činiti budou . Hospodine , učiň nám milost , na tebeť očekáváme ; budiž ramenem svých každého jitra , a vysvobozením naším v čas ssoužení . Před zvukem hřmotu rozprchnou se národové , před vyvýšením tvým budou rozptýleni pohané . A sebrána bude loupež vaše , tak jako sbíráni bývají chroustové ; jako připadají kobylky , tak připadnou na ni . Vyvýšíť se Hospodin , nebo na výsosti přebývá , a naplní Sion soudem a spravedlností . I bude upevněním časů tvých , silou i hojným spasením ; moudrost a umění , a bázeň Hospodinova poklad tvůj . Aj , rekové jejich naříkali vně , jednatelé pokoje hořce plakali . Zpustly silnice , přestali choditi cestou ; zrušil příměří , nevážil sobě měst , za nic položil sobě člověka . Kvílila a zemdlela země , styděti se musil Libán a usvadl ; Sáron učiněn jako poušť , Bázan pak a Karmel oklácen . Jižť povstanu , praví Hospodin , již vyvýšen , již vyzdvižen budu . Počnouce slámu , porodíte strniště ; oheň dýchání vašeho sžíře vás . I budou národové vypálené vápno , trní podťaté , ohněm spáleni budou . Slyšte dalecí , co jsem učinil , a poznejte blízcí sílu mou . Zděsili se na Sionu hříšníci , podjala hrůza pokrytce , řkoucí : Kdož by z nás mohl ostáti před ohněm sžírajícím ? Kdož by z nás mohl ostáti před plamenem věčným ? Ten , kterýž chodí v spravedlnosti , a mluví pravé věci , kterýž pohrdá ziskem z útisku , kterýž otřásá ruce své , aby darů nepřijímal , kterýž zacpává uši své , aby neslyšel rady o vraždě , a zavírá oči své , aby se na zlé nedíval : Ten na vysokých místech přebývati bude , hradové na skalách útočiště jeho , tomu chléb dán bude , vody jeho stálé budou . Krále v okrase jeho uzří oči tvé , spatří i zemi dalekou . Srdce tvé přemyšlovati bude o strachu , řka : Kdež jest písař , kde výběrčí , kde spisovatel velikých domů ? Lidu ukrutného neuhledáš , lidu hluboké řeči , jíž bys neslýchal , a jazyku cizího , jemuž bys nerozuměl . Patř na Sion , město slavností našich , oči tvé nechať hledí na Jeruzalém , obydlí pokojné , stánek , kterýž nebude přenešen , kolíkové jeho na věky se nepohnou , a žádný provaz jeho se neztrhá ; Proto že velikomocný Hospodin jest nám na místě tom řekami toků širokých , po němž nepůjde lodí s vesly , aniž bárka veliká po něm přecházeti bude . Nebo Hospodin jest soudce náš , Hospodin ustanovitel práv našich , Hospodin král náš , onť spasí nás . Oslábliť jsou provazové tvoji , aniž budou moci utvrditi sloupu bárky své , ani roztáhnouti plachty , anť již rozdělena bude kořist loupeže mnohé ; i chromí rozchvátají kořist . Aniž dí kdo z obyvatelů : Nemocen jsem . Lid osedlý v něm zproštěn bude nepravosti . Přistuptež národové , abyste slyšeli , a lidé pozorujte . Nechať slyší země i plnost její , okršlek zemský i všeliký plod jeho . Proto že hněv Hospodinův jest proti všechněm národům , a prchlivost proti všemu vojsku jejich : vyhubí je jako proklaté , a vydá je k zabití . I budou povrženi zbití jejich , a z těl mrtvých jejich vzejde smrad , a rozplynou se hory od krve jejich . Chřadnouti bude i všecko vojsko nebeské , a svinuta budou nebesa jako kniha , a všecko vojsko jejich sprchne , jako prší list s vinného kmene , a jako nezralé ovoce s fíku . Nebo opojen jest na nebi meč můj ; na Idumejské sstoupí , a na lid , na nějž jsem klatbu vydal , aby trestán byl . Meč Hospodinův bude plný krve , umastí se tukem a krví beranů a kozlů , tukem ledvin skopových ; obět zajisté bude míti Hospodin v Bozra , a zabijení veliké v zemi Idumejské . Sstoupí s nimi i jednorožcové a volčata s voly , i opije se země jejich krví , a prach jejich tukem se omastí . Nebo den pomsty Hospodinovy , léto odplacování se , aby mštěno bylo Siona . A obráceni budou potokové její v smolu , a prach její v siru , a země její obrátí se v smolu hořící . V noci ani ve dne neuhasne , na věky vystupovati bude dým její , od národu až do pronárodu pustá zůstane , na věky věků nebude , kdo by šel přes ni . Ale osednou ji pelikán a výr , kalous také a krkavec budou bydliti v ní , a roztáhne po ní šňůru zahanbení a závaží marnosti . Šlechticů jejích volati budou k království , ale nebude tam žádného , nebo všecka knížata její zhynou . A vzroste na palácích jejích trní , kopřivy a bodláčí na hradích jejích , a bude příbytkem draků a obydlím sov . Tam se budou potkávati spolu zvěř s ptactvem , a příšera jedna druhé se ozývati ; tam toliko noční přeluda se usadí , a odpočinutí sobě nalezne . Tam se zhnízdí sup , a škřečeti bude , a když vysedí , shromáždí je pod stín svůj ; tam také shledají se luňáci jeden s druhým . Hledejte v knize Hospodinově , a čtěte . Ani jedno z těch nechybí , a jeden každý bez své druže nebude ; nebo to ústa Páně přikázala , a duch jeho shromáždí je . Onť zajisté vrže jim losy , a ruka jeho jim rozdělí ji provazcem ; až na věky dědičně ji osednou , od národu až do pronárodu v ní přebývati budou . Veseliti se budou z toho poušť a pustina , plésati , pravím , bude poušť , a zkvetne jako růže . Ušlechtile zkvetne , ano i radostně plésati bude s prozpěvováním . Sláva Libánská dána jí bude , okrasa Karmelská a Sáronská . Tyť věci uzří slávu Hospodinovu , důstojnost Boha našeho . Posilňtež rukou opuštěných , a kolena klesající utvrďte . Rcete těm , kteříž jsou bázlivého srdce : Posilňte se , nebojte se . Aj , Bůh váš s pomstou přijde , s odplatou Bůh sám přijde , a spasí vás . Tehdáž otevrou se oči slepých , otevrou se též i uši hluchých . Tehdáž poskočí kulhavý jako jelen , a jazyk němého prozpěvovati bude ; nebo se vyprýští vody na poušti , a potokové na pustinách . A obrátí se místo vyprahlé v jezero , a žíznivé v prameny vod ; v doupatech draků , v pelešech jejich tráva , třtí a sítí . Bude také tam silnice a cesta , kteráž cestou svatou slouti bude . Nepůjde po ní nečistý , ale bude samých těchto ; tou cestou jdoucí i nejhloupější nezbloudí . Nebude tam lva , a lítá zvěř nebude choditi po ní , aniž tam nalezena bude , ale půjdou po ní ti , jenž budou vysvobozeni . Vykoupení , pravím , Hospodinovi navrátí se , a přijdou na Sion s prozpěvováním , a veselé věčné bude na hlavě jejich ; radosti a veselé dojdou , zámutek pak a úpění uteče od nich . Stalo se pak čtrnáctého léta kralování Ezechiášova , přitáhl Senacherib král Assyrský proti všechněm městům Judským hrazeným , a zdobýval jich . I poslal král Assyrský Rabsaka z Lachis do Jeruzaléma k králi Ezechiášovi s vojskem velikým . Kterýž se postavil u struhy rybníka hořejšího , při silnici pole valchářova . Tedy vyšel k němu Eliakim syn Helkiášův , kterýž byl správce domu , a Sobna písař , a Joach syn Azafův , kancléř . I mluvil k nim Rabsaces : Povězte medle Ezechiášovi : Toto praví král veliký , král Assyrský : Jakéž jest to doufání , na kterémž se zakládáš ? Řekl jsem : Jistě žeť jest věc daremní ; radyť jest a síly k válce potřebí . A protož v koho doufáš , že mi se protivíš ? Aj , spolehl jsi na hůl třtiny té nalomené , na Egypt , na niž zpodepřel-li by se kdo , pronikne ruku jeho , a probodne ji . Takovýť jest Farao král Egyptský všechněm , kteříž v něm doufají . Pakli mi díš : V Hospodinu Bohu svém doufáme : zdaliž on není ten , jehož pobořil Ezechiáš výsosti i oltáře , a přikázal Judovi a Jeruzalému , řka : Před tímto oltářem klaněti se budete ? Ale nu , potkej se medle se pánem mým králem Assyrským . Přidámť ještě dva tisíce koní , můžeš-li jen míti , kdo by na nich jeli . Jakž tedy odoláš jednomu knížeti z nejmenších služebníků pána mého , ačkoli máš doufání v Egyptu pro vozy a jezdce ? Přesto , zdali jsem bez Hospodina přitáhl do země této , abych ji zkazil ? Hospodin řekl mi : Táhni na tu zemi , a zkaz ji . I řekl Eliakim a Sobna a Joach Rabsakovi : Mluv medle k služebníkům svým Syrsky , však rozumíme , a nemluv k nám Židovsky před lidem tímto , kterýž jest na zdech . I odpověděl Rabsaces : Zdaliž ku pánu tvému a k tobě poslal mne pán můj , abych mluvil slova tato ? Však k mužům těm , kteříž jsou na zdech , aby lejna svá jedli , a moč svůj spolu s vámi pili . A tak stoje Rabsaces , volal hlasem velikým Židovsky , a řekl : Slyšte slova krále velikého , krále Assyrského : Toto praví král : Nechť vás nesvodí Ezechiáš , neboť nebude moci vyprostiti vás . A nechť vám nevelí Ezechiáš doufati v Hospodina , řka : Zajisté vysvobodí nás Hospodin , a nebudeť dáno město toto v ruku krále Assyrského . Neposlouchejte Ezechiáše . Nebo takto praví král Assyrský : Učiňte mi to k líbosti , a vyjděte ke mně , i bude moci jísti jeden každý z vinice své , a jeden každý z fíku svého , a píti jeden každý vodu z čisterny své , Dokudž nepřijdu , a nepoberu vás do země podobné zemi vaší , do země úrodné , země chleba a vinic . Nechť vás nesvodí Ezechiáš , řka : Hospodin vysvobodí nás . Zdaliž mohli vysvoboditi bohové národů jeden každý zemi svou z ruky krále Assyrského ? Kde jsou bohové Emat a Arfad ? Kde jsou bohové Sefarvaim ? Zdaliž jsou vysvobodili i Samaří z ruky mé ? Kteří jsou mezi všemi bohy těch zemí , ješto by vysvobodili zemi svou z ruky mé ? Aby pak Hospodin měl vysvoboditi Jeruzalém z ruky mé ? Oni pak mlčeli , a neodpověděli jemu slova . Nebo takové bylo rozkázaní královo , řkoucí : Neodpovídejte jemu . I přišel Eliakim syn Helkiášův , kterýž byl správcím domu , a Sobna písař , a Joach syn Azafův , kancléř , k Ezechiášovi , majíce roucha roztržená , a oznámili jemu slova Rabsakova . I stalo se , když to uslyšel král Ezechiáš , že roztrhl roucho své , a oděl se žíní , a všel do domu Hospodinova . I poslal Eliakima správce domu , a Sobnu písaře , a starší z kněží , oblečené v žíně k Izaiášovi proroku , synu Amosovu . Kteříž řekli jemu : Toto praví Ezechiáš : Den úzkosti a útržky i rouhání jest den tento , proto že se přiblížil plod k vyjití , ale není síly ku porodu . Ó by slyšel Hospodin Bůh tvůj slova Rabsakova , jehož poslal král Assyrský pán jeho , aby utrhal Bohu živému , a pomstil Hospodin Bůh tvůj těch slov , kteráž slyšel . Protož pozdvihni modlitby za tento ostatek lidu , kterýž se nalézá . I přišli služebníci krále Ezechiáše k Izaiášovi . Jimž odpověděl Izaiáš : Toto povíte pánu svému : Takto praví Hospodin : Nestrachuj se slov těch , kteráž jsi slyšel , jimiž se mně rouhali služebníci krále Assyrského . Aj , já pustím naň vítr , aby uslyše pověst , navrátil se do země své , a učiním to , že padne od meče v zemi své . Navrátiv se pak Rabsaces , nalezl krále Assyrského , an dobývá Lebna . Nebo uslyšel , ( pročež odtrhl od Lachis ) , Uslyšel , pravím , o Tirhákovi králi Mouřenínském , ano pravili : Táhne , aby bojoval s tebou . A však uslyšev to , vždy poslal posly své k Ezechiášovi s těmito slovy : Takto povíte Ezechiášovi králi Judskému , řkouce : Nechť tebe nesvodí Bůh tvůj , v němž ty doufáš , říkaje : Nebude dán Jeruzalém v ruku krále Assyrského . Aj , slyšels , co jsou učinili králové Assyrští všechněm zemím , pohubivše je , a ty bys měl býti vysvobozen ? Zdaliž jsou je vysvobodili bohové těch národů , kteréž zahladili předkové moji , Gozana , Charana , Resefa a syny z Eden , kteříž byli v Telasar ? Kde jest král Emat , a král Arfad , a král města Sefarvaim , Ana i Ava ? Protož vzav Ezechiáš list z ruky poslů , přečtl jej a vstoupiv do domu Hospodinova , rozvinul jej Ezechiáš před Hospodinem . A modlil se Ezechiáš Hospodinu , řka : Hospodine zástupů , Bože Izraelský , kterýž sedíš nad cherubíny , ty jsi sám Bůh všech království země , ty jsi učinil nebe i zemi . Nakloniž , Hospodine , ucha svého a uslyš ; otevři , Hospodine , oči své a pohleď ; slyš , pravím , všecka slova Senacheribova , kterýž poslal k činění útržek Bohu živému . Takť jest , Hospodine , žeť jsou pohubili králové Assyrští všecky ty krajiny i zemi jejich , A uvrhli bohy jejich do ohně ; nebo nebyli bohové , ale dílo ruku lidských , dřevo a kámen , protož zahladili je . A nyní , Hospodine Bože náš , vysvoboď nás z ruky jeho , aťby poznala všecka království země , že jsi ty Hospodin sám . Tedy poslal Izaiáš syn Amosův k Ezechiášovi , řka : Toto praví Hospodin Bůh Izraelský : Zač jsi mi se modlil strany Senacheriba krále Assyrského , Totoť jest slovo , kteréž mluvil Hospodin o něm : Pohrdá tebou , a posmívá se tobě panna , dcera Sionská , potřásá hlavou za tebou dcera Jeruzalémská . Kohož jsi zhaněl ? A komus se rouhal ? A proti komus povýšil hlasu , a pozdvihl zhůru očí svých ? Proti Svatému Izraelskému . Skrze služebníky své utrhal jsi Pánu , a řekl jsi : Ve množství vozů svých já jsem vytáhl na hory vysoké , na stráně Libánské , a zpodtínám vysoké cedry jeho , i spanilé jedle jeho , a vejdu na nejvyšší kraj jeho do lesů a výborných rolí jeho . Já jsem vykopal a pil vody ; nebo jsem vysušil nohama svýma všecky potoky míst obležených . Zdalis neslyšel , že jsem již to dávno učinil , a ode dnů starých to sformoval ? Nyní pak k tomu přivozuji , aby v poušť a v hromady rumu města hrazená obrácena byla , A jejich obyvatelé ruce oslablé majíc , předěšeni a zahanbeni jsouc , byli jako bylina polní , a zelina vzcházející , jako tráva na střechách , a osení rzí zkažené , prvé než by dorostlo . Sedání pak tvé , a vycházení tvé i vcházení tvé znám , i vzteklost tvou proti sobě . Poněvadž ty se vztěkáš proti mně , a tvé zpouzení přišlo v uši mé , protož vpustím udici svou v chřípě tvé , a udidla svá v ústa tvá , a odvedu tě zase tou cestou , kterouž jsi přišel . A toto měj za znamení : Budete jísti roku prvního , co samo od sebe zroste , též druhého roku , což se samo od sebe zrodí , třetího pak roku budete síti a žíti a štěpovati vinice , a jísti ovoce jejich . Ostatek zajisté domu Judova , kterýž pozůstal , vpustí zase kořeny své hluboce , a vydá užitek zhůru . Nebo z Jeruzaléma vyjdou ostatkové , a zachovaní z hory Siona . Horlivost Hospodina zástupů učiní to . A protož toto praví Hospodin o králi Assyrském : Nevejdeť do města tohoto , aniž sem střely vstřelí , aniž na ně dotrou pavézníci , aniž udělají u něho náspu . Cestou , kterouž přitáhl , zase navrátí se , a do města tohoto nevejde , praví Hospodin . Nebo chrániti budu města tohoto , abych je zachoval pro sebe a pro Davida služebníka svého . Tedy vyšel anděl Hospodinův , a zbil v vojště Assyrském sto osmdesáte a pět tisíců . I vstali velmi ráno , a aj , všickni mrtví . A tak odjel , anobrž utekl , a navrátil se Senacherib král Assyrský , a bydlil v Ninive . I stalo se , když se klaněl v chrámě Nizrocha boha svého , že Adramelech a Sarasar , synové jeho , zabili jej mečem , a utekli do země Ararat . I kraloval Esarchaddon syn jeho místo něho . V těch dnech roznemohl se Ezechiáš až k smrti . I přišel k němu Izaiáš syn Amosův , prorok , a řekl jemu : Toto praví Hospodin : Zřeď dům svůj , nebo umřeš , a nebudeš živ . I obrátil Ezechiáš tvář svou k stěně , a modlil se Hospodinu . A řekl : Prosím , ó Hospodine , rozpomeň se nyní , že jsem stále chodil před tebou v pravdě a v srdci upřímém , a že jsem to činil , což dobrého jest před očima tvýma . I plakal Ezechiáš pláčem velikým . Tedy stalo se slovo Hospodinovo k Izaiášovi , řkoucí : Jdi a rci Ezechiášovi : Toto praví Hospodin Bůh Davida otce tvého : Slyšelť jsem modlitbu tvou , viděl jsem slzy tvé ; aj , já přidám ke dnům tvým patnácte let . A z ruky krále Assyrského vysvobodím tě i město toto , a chrániti budu města tohoto . A toto budeš míti znamení od Hospodina , že Hospodin učiní věc tuto , kterouž mluvil : Aj , já navrátím zpátkem stín po stupních , po nichž sešel na hodinách slunečných Achasových , o deset stupňů . I navrátilo se slunce o deset stupňů , po týchž stupních , po nichž bylo sešlo . Zapsání Ezechiáše krále Judského , když nemocen byl , a ozdravěl po nemoci své : Jáť jsem byl řekl v přestřižení dnů svých , že vejdu do bran hrobu , zbaven budu ostatku let svých . Řekl jsem byl , že neuzřím Hospodina , Hospodina v zemi živých , nebudu vídati člověka více mezi přebývajícími na světě . Přebývání mé pomíjí , a stěhuje se ode mne jako stánek pastýřský ; přestřihl jsem jako tkadlec život svůj , od třísní odřeže mne . Dnes dříve než noc přijde , učiníš mi konec . Předkládal jsem sobě v jitře , že jako lev tak potře všecky kosti mé , dnes dříve než noc přijde , že mi učiníš konec . Jako řeřáb a vlaštovice pištěl jsem , lkal jsem jako holubice , oči mé zhůru pozdvižené byly . Pane , násilé trpím , ó prodliž mi života . Ale coť mám více mluviti ? I předpověděl mi , i učinil , že živ pobudu mimo všecka léta svá po hořkosti duše své . Pane , kdo po nich i v nich živi budou , všechněm znám bude život dýchání mého , žes mi zdraví navrátil , a mne při životu zachoval . Aj , v čas pokoje potkala mne byla hořkost nejhořčejší , ale tobě zalíbilo se vytrhnouti duši mou z propasti zkažení , proto že jsi zavrhl za hřbet svůj všecky hříchy mé . Nebo ne hrob oslavuje tebe , ani smrt tě chválí , aniž očekávají ti , jenž do jámy sstupují , pravdy tvé . Ale živý , živý , tenť oslavovati bude tebe , jako já dnes , a otec synům v známost uvodí pravdu tvou . Hospodin vysvobodil mne , a protož písně mé zpívati budeme po všecky dny života našeho v domě Hospodinově . Řekl pak byl Izaiáš : Nechať vezmou hrudu suchých fíků , a přiloží na vřed , a zdráv bude . I řekl byl Ezechiáš : Jaké jest znamení , že vstoupím do domu Hospodinova ? Toho času poslal Merodach Baladan syn Baladanův , král Babylonský , list a dary Ezechiášovi , když uslyšel , že nemocen byv , zase ozdravěl . I zradoval se z toho Ezechiáš , a ukázal jim dům klénotů svých , stříbra a zlata a vonných věcí , a olej nejvýbornější , tolikéž dům zbroje své , a cožkoli mohlo nalezeno býti v pokladích jeho . Ničeho nebylo , čehož by jim neukázal Ezechiáš v domě svém i ve všem panství svém . V tom přišel prorok Izaiáš k králi Ezechiášovi , a řekl jemu : Co pravili ti muži ? A odkud přišli k tobě ? I odpověděl Ezechiáš : Z země daleké přišli ke mně , z Babylona . Řekl ještě : Co jsou viděli v domě tvém ? Odpověděl Ezechiáš : Všecko , což jest v domě mém , viděli . Ničeho není v pokladích mých , čehož bych jim neukázal . Tedy řekl Izaiáš Ezechiášovi : Slyšiž slovo Hospodina zástupů : Aj , dnové přijdou , že odneseno bude do Babylona , cožkoli jest v domě tvém , a cožkoli nachovali otcové tvoji , až do tohoto dne ; nezůstaneť ničeho , ( praví Hospodin ) . I syny tvé také , kteříž pojdou z tebe , kteréž zplodíš , poberou , a budou komorníci při dvoře krále Babylonského . Tedy řekl Ezechiáš Izaiášovi : Dobréť jest slovo Hospodinovo , kteréž jsi mluvil . ( A doložil ) : Proto že pokoj a pravda bude za dnů mých . Potěšujte , potěšujte lidu mého , dí Bůh váš . Mluvte k srdci Jeruzaléma , a ohlašujte jemu , že se již doplnil čas uložený jeho , že jest odpuštěna nepravost jeho , a že vzal z ruky Hospodinovy dvojnásobně za všecky hříchy své . Hlas volajícího : Připravtež na poušti cestu Hospodinovu , přímou učiňte na pustině stezku Boha našeho . Každé údolí ať jest vyvýšeno , a všeliká hora i pahrbek ať jest snížen ; což jest křivého , ať jest přímé , a místa nerovná ať jsou rovinou . Nebo se zjeví sláva Hospodinova , a uzří všeliké tělo spolu , že ústa Hospodinova mluvila . Hlas řkoucího : Volej . I řekl : Co mám volati ? To , že všeliké tělo jest tráva , a všeliká vzácnost jeho jako květ polní . Usychá tráva , květ prší , jakž vítr Hospodinův povane na něj . V pravděť jsou lidé ta tráva . Usychá tráva , květ prší , ale slovo Boha našeho zůstává na věky . Na horu vysokou vystup sobě , Sione , zvěstovateli věcí potěšených , povyš mocně hlasu svého , Jeruzaléme , zvěstovateli věcí potěšených , povyš , aniž se boj . Rci městům Judským : Aj , Bůh váš . Aj , Panovník Hospodin proti silnému přijde , a rámě jeho panovati bude nad ním ; aj , mzda jeho s ním , a dílo jeho před ním . Jako pastýř stádo své pásti bude , do náručí svého shromáždí jehňátka , a v klíně svém je ponese , březí pak poznenáhlu povede . Kdo změřil hrstí svou vody , a nebesa pídí rozměřil ? A kdo změřil měrou prach země , a zvážil na váze hory , a pahrbky na závaží ? Kdo vystihl ducha Hospodinova , a rádcím jeho byl , že by mu oznámil ? S kým se radil , že by mu přidal srozumění , a naučil jej stezce soudu , a vyučil jej umění , a cestu všelijaké rozumnosti jemu v známost uvedl ? Aj , národové jako krůpě od okova , a jako prášek na vážkách se počítají , ostrovy jako nejmenší věc zachvacuje . Ani Libán nepostačil by k zanícení ohně , a živočichové jeho nepostačili by k zápalné oběti . Všickni národové jsou jako nic před ním , za nic a za marnost pokládají se u něho . K komu tedy připodobníte Boha silného ? A jaké podobenství přirovnáte jemu ? Jakžkoli rytinu líčí řemeslník , a zlatník zlatem ji potahuje , a řetízky stříbrné k ní slévá ; A ten , kterýž pro chudobu nemá co obětovati , dřevo , kteréž by nepráchnivělo , vybírá , a řemeslníka umělého sobě hledá k přistrojení rytiny , aby se nepohnula . Zdaliž nevíte ? Zdaliž neslýcháte ? Zdaliž se vám nezvěstuje od počátku ? Zdaliž nesrozumíváte z základů země ? Ten , kterýž sedí nad okršlkem země , jejížto obyvatelé jako kobylky , kterýž rozprostřel jako kortýnu nebesa , a roztáhl je jako stánek k přebývání , Onť přivodí knížata na nic , soudce zemské jako nic rozptyluje , Tak že nebývají štípeni ani sáti , aniž kořene pouští do země pařez jejich . Nebo jakž jen zavane na ně , hned usychají , a vicher jako plevu zanáší je . K komu tedy připodobníte mne , abych podobný byl jemu , praví Svatý ? Pozdvihněte zhůru očí svých , a vizte , kdo to stvořil ? Kdo vyvodí v počtu vojsko jejich , a všeho toho zejména povolává ? Vedlé množství síly a veliké moci ani jedno z nich nehyne . Pročež tedy říkáš , Jákobe , a mluvíš , Izraeli : Skrytať jest cesta má před Hospodinem , a pře má před Boha mého nepřichází ? Zdaliž nevíš , zdaž jsi neslýchal , že Bůh věčný Hospodin , kterýž stvořil končiny země , neustává ani zemdlívá , a že vystižena býti nemůže moudrost jeho ? On dává ustalému sílu , a tomu , ješto žádné síly nemá , moci hojně udílí . Ustává a umdlévá mládež , a mládenci těžce klesají , Ale ti , jenž očekávají na Hospodina , nabývají nové síly . Vznášejí se peřím jako orlice ; běží , a však neumdlévají , chodí , a neustávají . Umlknětež přede mnou ostrovové , a národové nechať se ssilí , nechať přistoupí , a tu ať mluví . Přistupmež spolu k soudu . Kdo vzbudil od východu spravedlivého , aby ho následoval ? Kdo jemu podmanil národy , a způsobil , aby nad králi panoval , vydav je jako prach meči jeho , a jako plevy rozptýlené lučišti jeho ? Sháněje se s nimi , prošel pokojně cestou , po níž nohama svýma nechodíval . Kdo to spravil a učinil , povolávaje rodin od počátku ? Já Hospodin , první i poslední , já sám . Viděli ostrovové , a ulekli se , končiny země předěsily se , shromáždili se a sešli . Jeden druhému pomáhal , a bratru svému říkal : Posilň se . A tak posilňoval tesař zlatníka , vyhlazujícího kladivo tlučením na nákovadlí , říkaje : K sletování toto dobré jest . I utvrdil to hřebíky , aby se nepohnulo . Ale ty , Izraeli služebníče můj , ty Jákobe , kteréhož jsem vyvolil , símě Abrahama , přítele mého , Ty , kteréhož jsem vychvátil od končin země , nýbrž pominuv přednějších jejich , povolal jsem tě , řka tobě : Služebník můj jsi , vyvolil jsem tě , aniž jsem zavrhl tebe . Nebojž se , nebo jsem já s tebou ; nestrachujž se , nebo já jsem Bůh tvůj . Posilním tě , a pomáhati budu tobě , a podpírati tě budu pravicí spravedlnosti své . Aj , zastydí se , a zahanbeni budou všickni , kteříž se zlobí proti tobě ; v nic obráceni budou , a zahynou ti , kteříž tobě odporují . Hledal-li bys jich , nenalezneš jich . Ti , kteříž se s tebou nesnadní , v nic obráceni budou , a na nic přijdou ti , jenž s tebou válčí . Nebo já , Hospodin Bůh tvůj , ujal jsem tě za tvou pravici , a pravímť : Neboj se , já tobě pomáhati budu . Neboj se , červíčku Jákobův , hrstko Izraelova , já spomáhati budu tobě , praví Hospodin , a vykupitel tvůj , Svatý Izraelský . Aj , učinil jsem tě jako smyk i s zuby novými po obou stranách ; pomlátíš hory , a zetřeš je , a s pahrbky jako s plevami naložíš . Převěješ je , v tom je vítr zachvátí , a vicher rozptýlí , ty pak plésati budeš v Hospodinu , v Svatém Izraelském chlubiti se budeš . Chudé a nuzné , kteříž hledají vody , an jí není , jejichž jazyk žízní prahne , já Hospodin vyslyším , já Bůh Izraelský neopustím jich . Vyvedu na vysokých místech řeky , a u prostřed rovin studnice ; obrátím poušť v jezero vod , a zemi vyprahlou v prameny vod . Nasadím na poušti cedrů , výborných cedrů , myrtoví , a olivoví ; vysadím poušť jedlovím , jilmem , též i pušpanem , Aby viděli , a poznali , a rozvažujíce , srozuměli , že to ruka Hospodinova učinila , a Svatý Izraelský že to stvořil . Veďte při svou , praví Hospodin , ukažte mocné důvody své , dí král Jákobův . Nechať přistoupí , a nechť nám oznámí to , což se státi má . Věci prvé stalé oznamte , abychom povážili v srdci svém , a poznali cíl jejich , aneb aspoň co jest budoucího , povězte nám . Oznamte , co se budoucně státi má , a poznáme , že bohové jste . Pakli , učiňte něco dobrého neb zlého , abychom se děsili , když bychom to viděli spolu . Aj , vy naprosto nic nejste , a dílo vaše tolikéž nic není ; protož ohavnýť jest , kdo vás zvoluje . Vzbudím od půlnoci , ten přitáhne , od východu slunce , ten svolá ve jménu mém , a oboří se na knížata jako na bláto , a pošlapá je jako hrnčíř hlinu . Kdo oznámí od počátku , abychom věděli , aneb od starodávna , abychom řekli : Práv jest ? Naprosto žádného není , kdo by oznámil , aniž jest kdo , ješto by se dal slyšeti , aneb ješto by slyšel řeči vaše . Já jsem první , kterýž Sionu předpovídám : Aj , aj , teď jsou ; a Jeruzalému : Zvěstovatele potěšených věcí dám . Nebo vidím , že není žádného , není žádného mezi nimi rozumného ; ač se jich otazuji , však neodpovídají slova . Aj , všickni ti jsou marnost , za nic nestojí dílo jejich , vítr a daremní věc jsou slitiny jejich . Aj , služebník můj , na kteréhož se zpodepru , vyvolený můj , jehož libuje duše má . Ducha svého dám jemu , onť soud národům vynášeti bude . Nebude křičeti , ani se vyvyšovati , ani slyšán bude vně hlas jeho . Třtiny nalomené nedolomí , a lnu kouřícího se neuhasí , ale soud podlé pravdy vynášeti bude . Nebude neochotný , ani přísný , dokudž soudu na zemi nevykoná , a učení jeho ostrovové očekávati budou . Tak praví Bůh silný Hospodin , kterýž stvořil nebesa , a roztáhl je , kterýž rozšířil zemi , i to , což z ní pochází , kterýž dává dýchání lidu na ní , a ducha těm , jenž chodí po ní . Já Hospodin povolal jsem tě v spravedlnosti , a ujal jsem tě za ruku tvou ; protož ostříhati tě budu , a dám tě v smlouvu lidu , a za světlo národům , Abys otvíral oči slepé , a vyvodil z žaláře vězně , a z vězení ty , kteříž sedí ve tmách . Já jsem Hospodin , toť jest jméno mé , a slávy své jinému nedám , ani chvály své rytinám . Aj , prvnější věci přišly , a i nové předpovídaje , dříve než se začnou , dám o nich slyšeti vám . Zpívejte Hospodinu píseň novou , chvála jeho jest od končin země , kteříž se plavíte po moři , i všecko , což v něm jest , ostrovové i obyvatelé jejich . Pozdvihněte hlasu pustiny i města její , i vsi , v nichž bydlí Cedar , prokřikujte obyvatelé skal , s vrchu hor volejte . Vzdejte slávu Hospodinu , a chválu jeho na ostrovích zvěstujte . Hospodin jako silný rek vyjde , jako muž válečný rozhorlí se , troubiti , anobrž i prokřikovati bude , a proti nepřátelům svým zmužile sobě počínati , řka : Mlčel jsem dosti dlouho , činil jsem se neslyše , zdržoval jsem se , ale již jako pracující ku porodu křičeti budu , pohubím a sehltím vše pojednou . V pustinu obrátím hory i pahrbky , a všelikou bylinu jejich usuším , a obrátím řeky v ostrovy , a jezera vysuším . I povedu slepé po cestě , kteréž neznali , a po stezkách , kterýchž neuměli , provedu je ; obrátím před nimi tmu v světlo , a co nerovného , v rovinu . Toť jest , což jim učiním , a neopustím jich . Obrátí se zpět , zahanbeni budou ti , kteříž doufají v rytinu , kteříž říkají slitinám : Vy jste bohové naši . Ó hluší , slyštež , a vy slepí , prohlédněte , abyste viděli . Kdo jest to slepý , jediné služebník můj ? A hluchý , než posel můj , kteréhož posílám ? Kdo slepý tak jako dokonalý ? Slepý , pravím , jako služebník Hospodinův ? Hledě na mnohé věci , však nesrozumívá ; otevřené maje uši , však neslyší . Mělť jest Hospodin líbost v něm pro spravedlnost svou , zvelebil jej zákonem , a slavného učinil . Že pak lid tento obloupený jest a potlačený , jehožto mládence , což jich koli , jímají a do žalářů skrývají , že jsou dáni v loupež , aniž jest , kdo by je vytrhl , v rozchvátání , aniž jest , kdo by řekl : Navrať zase , Kdo z vás ušima pozoruje toho , srozumívá tomu , aby se bedlivěji chtěl míti napotom ? Kdo vydal v potlačení Jákoba , a Izraele loupežníkům ? Zdali ne Hospodin , proti němuž jsme zhřešili ? Nebo nechtěli po cestách jeho choditi , aniž poslouchali zákona jeho . A protož vylil na něj s prchlivostí hněv svůj , a násilé boje , a zapálil jej vůkol , a však nepoznal toho . Zapálil jej , pravím , a však nepřipustil toho k srdci . Ale nyní takto praví Hospodin stvořitel tvůj , ó Jákobe , a učinitel tvůj , ó Izraeli : Neboj se , nebo vykoupil jsem tě , a povolal jsem tě jménem tvým . Můj jsi ty . Když půjdeš přes vody , s tebou budu , pakli přes řeky , nepřikvačí tě ; půjdeš-li přes oheň , nespálíš se , aniž plamen chytí se tebe . Nebo já Hospodin Bůh tvůj , Svatý Izraelský , jsem spasitel tvůj . Dal jsem na výplatu za tebe Egypt , zemi Mouřenínskou a Sábu místo tebe . Hned jakž jsi drahým učiněn před očima mýma , zveleben jsi , a já jsem tě miloval ; protož dal jsem lidi za tebe , a národy za život tvůj . Nebojž se , nebo já s tebou jsem . Od východu zase přivedu símě tvé , a od západu shromáždím tě . Dím půlnoční straně : Navrať , a polední : Nezbraňuj . Přiveď zase syny mé zdaleka , a dcery mé od končin země , Každého toho , jenž se nazývá jménem mým , a kteréhož jsem k slávě své stvořil , jejž jsem sformoval , a kteréhož jsem učinil . Vyveď lid slepý , kterýž již má oči , a hluché , kteříž již mají uši . Všickni národové nechať se spolu shromáždí , a sberou se lidé . Kdo jest mezi nimi , ješto by to zvěstoval , a to , což se předně státi má , aby oznámil nám ? Nechť vystaví svědky své , a spravedlivi budou , aneb ať slyší , a řeknou : Pravdať jest . Vy svědkové moji jste , praví Hospodin , a služebník můj , kteréhož jsem vyvolil , tak že můžete věděti , a mně věřiti , i rozuměti , že já jsem , a že přede mnou nebyl sformován Bůh silný , aniž po mně bude . Já , já jsem Hospodin , a žádného není kromě mne spasitele . Já oznamuji , i vysvobozuji , jakž předpovídám , a ne někdo mezi vámi z cizích bohů , a vy mi toho svědkové jste , praví Hospodin , že já Bůh silný jsem . Ještě prvé nežli den byl , já jsem , a není žádného , kdož by vytrhl z ruky mé . Když co dělám , kdo ji odvrátí ? Takto praví Hospodin vykupitel váš , Svatý Izraelský : Pro vás pošli do Babylona , a sházím závory všecky , i Kaldejské s lodimi veselými jejich . Já jsem Hospodin svatý váš , stvořitel Izraele , král váš . Takto praví Hospodin , kterýž způsobuje na moři cestu , a na prudkých vodách stezku , Kterýž vyvodí vozy a koně , vojsko i sílu , činí , že v náhle padají , až i povstati nemohou , hasnou , jako knot hasne : Nezpomínejte na první věci , a na starodávní se neohlédejte . Aj , já učiním věc novou , a tudíž se zjeví . Zdaliž o tom nezvíte ? Nadto způsobím na poušti cestu , a na pustinách řeky . I slaviti mne bude zvěř polní , drakové i sovy , že jsem vyvedl na poušti vody a řeky na pustinách , abych dal nápoj lidu svému , vyvolenému svému . Lid , kterýž nastrojím sobě , chválu mou vypravovati bude , Poněvadž jsi mne nevzýval , ó Jákobe , nýbrž steskloť se se mnou , ó Izraeli . Nepřivedl jsi mi hovádka k zápalům svým , a obětmi svými neuctils mne ; nenutil jsem tě , abys mi sloužil obětmi suchými , aniž jsem tě tím obtěžoval , abys mi kadil . Nekoupil jsi mi za peníze vonných věcí , ani tukem obětí svých zavlažil jsi mne , ale zaměstknal jsi mne hříchy svými , a obtížils mne nepravostmi svými . Já , já sám shlazuji přestoupení tvá pro sebe , a na hříchy tvé nezpomínám . Přiveď mi ku paměti , suďme se spolu ; oznam ty , podlé čeho bys mohl spravedliv býti . Otec tvůj první zhřešil , a učitelé tvoji přestoupili proti mně . A protož smeci knížata z míst svatých , a vydám v prokletí Jákoba , a Izraele v pohanění . A však nyní slyš , Jákobe , služebníče můj , a Izraeli , kteréhož jsem vyvolil . Toto dí Hospodin , kterýž tě učinil , a sformoval hned od života matky , a spomáhá tobě : Neboj se , služebníče můj , Jákobe , a upřímý , kteréhož jsem vyvolil . Nebo vyleji vody na žíznivého , a potoky na vyprahlost ; vyleji Ducha svého na símě tvé , a požehnání své na potomky tvé . I porostou jako mezi bylinami , jako vrbí vedlé tekutých vod . Tento dí : Hospodinův já jsem , a onen nazůve se jménem Jákobovým , a jiný zapíše se rukou svou Hospodinu , a jménem Izraelským jmenovati se bude . Takto praví Hospodin , král Izraelův a vykupitel jeho , Hospodin zástupů : Já jsem první , a já poslední , a kromě mne není žádného Boha . Nebo kdo tak jako já ohlašuje a oznamuje to , aneb spořádá mi to hned od toho času , jakž jsem rozsadil lidi na světě ? A kdo to , což přijíti má , oznámiti jim mohou ? Nebojtež se , ani lekejte . Zdali hned zdávna nepověděl jsem tobě a neoznámil , čehož vy sami mně svědkové jste ? Zdaliž jest Bůh kromě mne ? Neníť jistě žádné skály , jáť o žádné nevím . Ti , kteříž formují rytiny , všickni nic nejsou ; tolikéž ty milostné jejich nic neprospívají . Čehož ony sobě samy svědectvím jsou ; nic nevidí , aniž čeho znají , aby se styděti mohly . Kdo formuje Boha silného a rytinu slévá , k ničemu se to nehodí . Aj , všickni , i ti , kteříž se k němu přiúčastňují , zahanbeni budou , ovšem řemeslníci ti nad jiné lidi ; byť se pak všickni shromáždili a postavili , strašiti se musejí , a spolu zahanbeni budou . Kovář pochytě železo , dělá při uhlí , a kladivy formuje modlu . Když ji dělá vší silou svou , ještě k tomu lační až do zemdlení , aniž se vody napije , až i ustává . Tesař roztáhna šňůru , znamenává ji hrudkou , spravuje ji úhelnicemi , a kružidlem rozměřuje ji , až ji udělá tvárnost muže mající a podobnost krásy člověka , aby seděla doma . Nasekaje sobě cedrů , vezme také cypřiš a dub aneb to , kteréž jest nejcelistvější mezi dřívím lesním ; i javor štěpuje , a déšť jej k zrostu přivozuje . I bývá člověku k topení ; nebo vezma z něho , zhřívá se . Rozněcuje také oheň , aby napekl chleba . Mimo to udělá sobě boha , a klaní se jemu ; udělá z něho rytinu , a kleká před ní . Částku jeho pálí ohněm , při druhé částce jeho maso jí , peče pečeni , a nasycen bývá . Zhřívá se také , a říká : Aha , zhřel jsem se , viděl jsem oheň . Z ostatku pak jeho udělá boha , rytinu svou , před níž kleká , a klaní se , a modlí se jí , řka : Vysvoboď mne , nebo Bůh silný můj jsi . Neznají ani soudí , proto že zaslepil oči jejich , aby neviděli , a srdce jejich , aby nerozuměli . Aniž považují toho v srdci svém . Není umění , není rozumu , aby kdo řekl : Díl z něho spálil jsem ohněm , a při uhlí jeho napekl jsem chleba , pekl jsem maso , a jedl jsem , a mám z ostatku jeho ohavnost udělati , a před špalkem dřevěným klekati ? Popelem se pase takový , srdce svedené skloňuje jej , aby nemohl osvoboditi duše své , ani říci : Není-liž omylu v předsevzetí mém ? Pamatujž na to , Jákobe a Izraeli , proto že jsi ty služebník můj . Já jsem tě sformoval , služebník můj jsi , Izraeli , nebudeš u mne v zapomenutí . Zahladím jako hustý oblak přestoupení tvá , a jako mrákotu hříchy tvé ; navratiž se ke mně , nebo jsem tě vykoupil . Prozpěvujte nebesa , nebo Hospodin to učinil ; zvučte nižiny země , zvučně prozpěvujte hory , les i všeliké dříví v něm , nebo vykoupil Hospodin Jákoba , a v Izraeli sebe oslavil . Takto praví Hospodin vykupitel tvůj , a ten , kterýž tě sformoval hned od života matky : Já Hospodin činím všecko , roztahuji nebesa sám , rozprostírám zemi mocí svou . Rozptyluji znamení lhářů , a z hadačů blázny dělám ; obracím moudré nazpět , a umění jejich v bláznovství . Potvrzuji slova služebníka svého , a radu poslů svých vykonávám . Kterýž dím o Jeruzalému : Bydleno bude v něm , a o městech Judských : Vystavena budou , nebo pustiny jejich vzdělám . Kterýž dím hlubině : Vyschni , nebo potoky tvé vysuším . Kterýž dím o Cýrovi : Pastýř můj , nebo všelikou vůli mou vykoná , a řekne Jeruzalému : Zase vystaven buď , a chrámu : Založen buď . Takto praví Hospodin pomazanému svému Cýrovi , jehož pravici zmocním , a národy před ním porazím , a bedra králů rozpáši , a zotvírám před ním vrata , a brány nebudou zavírány : Já před tebou půjdu , a cesty křivé zpřímím , vrata měděná potru , a závory železné posekám . A dám tobě poklady skryté , a klénoty schované , abys poznal , že já jsem Hospodin Bůh Izraelský , kterýž tě ze jména volám . Pro služebníka svého Jákoba a Izraele vyvoleného svého jmenoval jsem tě jménem tvým , i příjmím tvým , ačkoli mne neznáš . Já jsem Hospodin , a není žádného více , kromě mne není žádného Boha . Přepásal jsem tě , ačkoli mne neznáš , Aby poznali od východu slunce i od západu , že není žádného kromě mne . Jáť jsem Hospodin , a není , žádného více . Kterýž formuji světlo , a tvořím tmu , působím pokoj , a tvořím zlé , já Hospodin činím to všecko . Rosu dejte nebesa s hůry , a nejvyšší oblakové dštěte spravedlnost ; otevři se země , a ať vzejde spasení , a spravedlnost ať spolu vykvete . Já Hospodin způsobím to . Běda tomu , kdož se v odpory dává s tím , jenž jej sformoval , jsa střep jako jiné střepiny hliněné . Zdaliž dí hlina hrnčíři svému : Což děláš ? Dílo tvé zajisté ničemné jest . Běda tomu , kterýž říká otci : Co zplodíš ? A ženě : Co porodíš ? Takto praví Hospodin , Svatý Izraelský , a kterýž jej sformoval : Budoucí-liž věci na mně vyzvídati chcete , o synech mých a díle rukou mých mně vyměřovati ? Já jsem učinil zemi , a člověka na ní stvořil ; já jsem , jehož ruce roztáhly nebesa , a všemu vojsku jejich rozkazuji . Já vzbudím jej v spravedlnosti , a všecky cesty jeho zpřímím . Onť vzdělá město mé , a zajaté mé propustí , ne ze mzdy , ani pro dar , praví Hospodin zástupů . Takto praví Hospodin : Práce Egyptská , a kupectví Mouřenínská , a Sabejští , muži veliké postavy , k tobě přijdou , a tvoji budou . Za tebou se poberou , v poutech půjdou , tobě se klaněti , a tobě se kořiti budou , říkajíce : Toliko u tebe jest Bůh silný , a neníť žádného více kromě toho Boha . ( Jistě ty jsi Bůh silný , skrývající se , Bůh Izraelský , spasitel . ) Všickni onino se zastydí , a zahanbeni budou , spolu odejdou s hanbou činitelé obrazů ; Ale Izrael spasen bude skrze Hospodina spasením věčným . Nebudete zahanbeni , ani v lehkost uvedeni na věky věků . Nebo tak praví Hospodin stvořitel nebes , ( ten Bůh , kterýž sformoval zemi a učinil ji , kterýž utvrdil ji , ne na prázdno stvořil ji , k bydlení sformoval ji ) : Já jsem Hospodin , a není žádného více . Nemluvím tajně v místě zemském tmavém , neříkám semeni Jákobovu nadarmo : Hledejte mne . Já Hospodin mluvím spravedlnost , a zvěstuji věci pravé . Shromažďte se a přiďte , přibližte se spolu vy , kteříž jste pozůstali mezi pohany . Nic neznají ti , kteříž se s dřevem rytiny své nosí ; nebo se modlí bohu , kterýž nemůže vysvoboditi . Oznamte a přiveďte i jiné , a nechať spolu v radu vejdou , a ukáží , kdo to od starodávna předpověděl , a hned zdávna oznámil ? Zdali ne já Hospodin ? Neboť není žádného jiného Boha kromě mne , není Boha silného , spravedlivého , a spasitele žádného kromě mne . Obraťtež zřetel ke mně , abyste spaseny byly všecky končiny země ; nebo já jsem Bůh silný , a není žádného více . Skrze sebe přisáhl jsem , vyšlo z úst mých slovo spravedlnosti , kteréž nepůjde na zpět : Že se mně skláněti bude všeliké koleno , a přisahati každý jazyk , Říkaje : Toliko v Hospodinu mám všelijakou spravedlnost a sílu , a až k samému přijde ; ale zahanbeni budou všickni , kteříž se koli zlobí proti němu . V Hospodinu ospravedlněni budou , a chlubiti se všecko símě Izraelovo . Klesl Bél , padl Nébo , modly jejich octnou se na hovadech a na dobytku . Tím zajisté , což vy nosíváte , budou náramně obtížena až do ustání . Klesly , padly spolu , aniž budou moci retovati břemene , nýbrž i oni sami v zajetí odejdou . Slyšte mne , dome Jákobův , a všickni ostatkové domu Izraelova , kteréž pěstuji hned od života , kteréž nosím hned od narození : Až i do starosti já sám , nýbrž až do šedin já ponesu ; já jsem vás učinil , a já nositi budu , já , pravím , ponesu a vysvobodím . K komu mne připodobníte a přirovnáte , aneb podobna učiníte , abychom sobě podobní byli ? Ti , kteříž marně vynakládají zlato z měšce , a stříbro na vážkách váží , najímají ze mzdy zlatníka , aby udělal z něho boha , před nímž padají a sklánějí se . Nosí jej na rameni , pěstují se s ním , a stavějí ho na místě jeho , i stojí , z místa svého se nehýbaje . Volá-li kdo k němu , neozývá se , aniž jej z úzkosti jeho vysvobozuje . Pamatujtež na to , a zastyďte se ; připusťte to , ó zpronevěřilí , k srdci . Rozpomeňte se na první věci od věků stalé , nebo já jsem Bůh silný , a není žádného více Boha , aniž jest mně podobného . Kterýž oznamuji při počátku dokonání , a hned zdaleka to , což se ještě nestalo ; řeknu-li co , rada má se koná , a vše , což mi se líbí , činím . Kterýž zavolám od východu ptáka , z země daleké toho , kterýž by vykonal uložení mé . Řekl jsem , a dovedu toho , umínil jsem , a vykonám to . Slyšte mne , vy urputného srdce , kteříž jste dalecí od spravedlnosti . Jáť způsobím , aby se přiblížila spravedlnost má . Nebudeť prodlévati , aniž spasení mé bude meškati ; nebo složím v Sionu spasení , a v Izraeli slávu svou . Sstup a seď v prachu , panno dcero Babylonská , seď na zemi , a ne na trůnu , dcero Kaldejská ; nebo nebudou tě více nazývati milostnou a rozkošnou . Chyť se žernovu , a mel mouku ; odkrej kadeře své , obnaž nohy , odkrej hnáty , břeď přes řeky . Odkryta bude hanba tvá , a ukáže se mrzkost tvá . Mstíti budu , a nedám sobě žádnému překaziti , Praví vykupitel náš , jehož jméno jest Hospodin zástupů , Svatý Izraelský . Sediž mlče , a vejdi do tmy , dcero Kaldejská ; nebo nebudou tě více nazývati paní království . Rozhněval jsem se na lid svůj , v lehkost jsem uvedl dědictví své , a vydal jsem je v ruku tvou , a neprokázalas k nim milosrdenství . Starce jsi obtížila velmi jhem svým , A říkalas : Na věky budu paní , a nikdy jsi nesložila těch věcí v srdci svém , aniž jsi pamatovala na cíl jeho . Protož nyní slyšiž toto , ó rozkošná , ( kteráž sedíš bezpečně , a říkáš v srdci svém : Já jsem , a není kromě mne žádné ; nebuduť vdovou , aniž zvím o sirobě ) , Že obé to přijde na tě pojednou dne jednoho , i siroba i vdovství . Všecko zúplna přijde na tě , i na množství kouzlů tvých , a na velikou moc čárů tvých . Nebo doufáš v zlost svou , a říkáš : Žádný mne nevidí . Moudrost tvá a umění tvé , to tě převrátilo , abys říkala v srdci svém : Já jsem , a není kromě mne žádné . A protož přijde na tě zlé , jehož východu neznáš , a připadne na tě bída , kteréž nebudeš moci se odžehnati , a přijde na tě pojednou hrozné zpuštění , než zvíš . Postav se nyní s čáry svými , a s množstvím kouzlů svých , jimiž jsi se zaměstknávala od mladosti své , budeš-li moci co prospěti , aneb snad zmocniti se . Ustáváš s množstvím rad svých . Nechať se nyní postaví hvězdáři , kteříž spatřují hvězdy , a oznamují na každý měsíc , a vysvobodí tě z toho , což přijíti má na tě . Aj , jako pleva jsou , oheň popálí je , nevychvátí ani sami sebe z prudkosti plamene ; žádného uhlí nezůstane k zhřívání se , ani ohně , aby se mohlo poseděti u něho . Takť se stane i kupcům tvým , jimiž jsi se zaměstknávala od mladosti své . Jeden každý svou stranou půjde , aniž bude , kdo by tě vysvobodil . Slyštež to , dome Jákobův , kteříž se nazýváte jménem Izraelovým , a z vod Judových jste pošli , kteříž přisaháte ve jménu Hospodinovu , a Boha Izraelského připomínáte , však ne v pravdě , ani v spravedlnosti , Ačkoli od města svatého se jmenujete , a na Boha Izraelského , jehož jméno jest Hospodin zástupů , zpoléháte . Předešlé věci zdávna jsem oznamoval , a což vyšlo z úst mých , i což jsem ohlašoval , brzce jsem činíval , a stávalo se . Věděl jsem , že jsi zatvrdilý , a houžev železná šíje tvá , a čelo tvé ocelivé . A protožť jsem oznamoval z dávna , prvé než přicházelo , ohlašovalť jsem , abys neříkal : Modla má učinila ty věci , a rytina má neb slitina má přikázala to . Slýchals o tom , pohlediž na to na všecko , vy pak , nebudete-liž toho oznamovati ? Již nyní ohlašujiť nové a tajné věci , o nichž jsi ty nic nevěděl . Nyní stvořeny jsou , a ne předešlého času , o nichž jsi před tímto dnem nic neslyšel , abys neřekl : Aj , věděl jsem o tom . Anobrž aniž jsi slyšel , ani věděl , aniž se to tehdáž doneslo ucha tvého ; nebo jsem věděl , že sobě velmi nevážně počínati budeš , a že jsi převrácenec hned od života matky . Pro jméno své poshovím s prchlivostí svou , a pro chválu svou poukrotím hněvu proti tobě , abych tě nevyplénil . Aj , přepálím tě , ačkoli ne jako stříbro , přeberu tě v peci ssoužení . Pro sebe , pro sebe učiním to . Nebo jakž by mohlo v lehkost vydáno býti ? Slávy své zajisté jinému nedám . Slyš mne , Jákobe a Izraeli , povolaný můj : Já jsem , já první , já jsem i poslední . Má zajisté ruka založila zemi , a pravice má dlaní rozměřila nebesa ; povolal jsem jich , a hned se postavily . Shromažďte se vy všickni , a slyšte . Kdo z nich oznámil tyto věci : Hospodin miluje jej , onť vykoná vůli jeho proti Babylonu , a rámě jeho proti Kaldejským ? Já , já mluvil jsem , protož povolám ho ; přivedu jej , a šťastnou bude míti cestu svou . Přistupte ke mně , slyšte to : Nemluvíval jsem z počátku v skrytě ; od toho času , v kterémž se to dálo , přítomen jsem byl . A nyní Panovník Hospodin poslal mne a duch jeho . Toto praví Hospodin vykupitel tvůj , Svatý Izraelský : Já Hospodin Bůh tvůj učím tě , abys prospěch bral , a vodím tě po cestě , po kteréž bys chodil . Ó kdybys byl šetřil přikázaní mých , bylť by jako potok pokoj tvůj , a spravedlnost tvá jako vlny mořské . A bylo by jako písku semene tvého , a plodu života tvého jako štěrku jeho , aniž by vyťato , ani vyhlazeno bylo jméno jeho před oblíčejem mým . Vyjděte z Babylona , utecte od Kaldejských , hlasem zvučným zvěstujte , ohlašujte to , rozneste to až do končin země . Rcete : Vykoupil Hospodin služebníka svého Jákoba . Nebudouť žízniti , když je po pustinách povede , vody z skály vyvede jim ; nebo rozetne skálu , aby tekly vody . Nemajíť žádného pokoje , praví Hospodin , bezbožní . Poslouchejte mne ostrovové , a pozorujte národové dalecí : Hospodin hned z života povolal mne , od života matky mé v pamět uvedl jméno mé , A učinil ústa má podobná meči ostrému . V stínu ruky své skryl mne , a učiniv ze mne střelu vypulerovanou , v toule svém schoval mne . A řekl mi : Služebník můj jsi , v Izraeli skrze tebe oslaven budu . Já pak řekl jsem : Nadarmo jsem pracoval , daremně a marně sílu svou jsem strávil . Ale však soud můj jestiť u Hospodina , a práce má u Boha mého . A nyní dí Hospodin , kterýž mne sformoval hned od života za služebníka svého , abych zase přivedl k němu Jákoba ; ( byť pak i nebyl sebrán Izrael , slávu však mám před očima Hospodinovýma ; nebo Bůh můj jest síla má ) ; I to řekl Hospodin : Máloť by to bylo , abys mi byl služebníkem ku pozdvižení pokolení Jákobových , a k navrácení ostatků Izraelských ; protož dal jsem tě za světlo pohanům , abys byl spasení mé až do končin země . Toto praví Hospodin vykupitel Izraelův , Svatý jeho , tomu , jímž pohrdá každý , a jehož sobě oškliví národové , služebníku panujících : Králové , vidouce tě , povstanou , a knížata klaněti se budou pro Hospodina , kterýž věrný jest , Svatého Izraelského , jenž tě vyvolil . Toto praví Hospodin : V čas milosti vyslyším tě , a ve dni spasení spomohu tobě . Nadto ostříhati tě budu , a dám tě v smlouvu lidu , abys utvrdil zemi , a v dědictví uvedl dědictví zpuštěná ; Abys řekl vězňům : Vyjděte , těm , kteříž jsou ve tmách : Zjevte se . I budou se pásti podlé cest , a na všech místech vysokých bude pastva jejich . Nebudou lačněti ani žízniti , nebude na ně bíti horko ani slunce ; nebo slitovník jejich zprovodí je , a podlé pramenů vod povede je . Přes to způsobím na všech horách svých cesty , a silnice mé vyvýšeny budou . Aj , tito zdaleka přijdou , aj , onino od půlnoci a od moře , a jiní z země Sinim . Prozpěvujte nebesa , a plésej země , a zvučně prokřikujte hory ; neboť jest potěšil Hospodin lidu svého , a nad chudými svými slitoval se . Ale řekl Sion : Opustiltě mne Hospodin , a Pán zapomenul se na mne . I zdaliž se může zapomenouti žena nad nemluvňátkem svým , aby se neslitovala nad plodem života svého ? A byť se pak ony zapomněly , já však nezapomenu se na tě . Aj , na dlaních vyryl jsem tě , zdi tvé jsou vždycky přede mnou . Pospíšíť k tobě synové tvoji , ti pak , kteříž tě bořili a kazili , odejdou od tebe . Pozdvihni vůkol očí svých , a pohleď , všickni ti shromáždíce se , přijdou k tobě . Živť jsem já , praví Hospodin , že se jimi všemi jako okrasou přioděješ , a otočíš se jimi jako halží nevěsta , Proto že pustiny tvé , a pouště tvé , a zbořeniny země tvé že tehdáž těsné budou , příčinou obyvatelů , když vzdáleni budou ti , kteříž tě zžírali ; Tak že řeknou před tebou synové siroby tvé : Těsné mi jest toto místo , ustup mi , abych bydliti mohl . I díš v srdci svém : Kdo mi naplodil těchto ? Nebo jsem já byla osiřelá a osamělá , sem i tam přecházející a odcházející . Tyto , pravím , kdo vychoval ? Aj , pozůstala jsem byla sama jediná . Kdež tito byli ? Toto praví Panovník Hospodin : Aj , já pozdvihnu k národům ruky své , a k lidem vyzdvihnu korouhev svou , aby přinesli syny tvé na rukou , a dcery tvé aby na plecech neseny byly . I budou králové pěstounové tvoji , a královny jejich chovačky tvé . Tváří k zemi skláněti se budou před tebou , a prach noh tvých lízati budou , a poznáš , že jsem já Hospodin , a že nebývají zahanbeni , kteříž na mne očekávají . Ale díš : Zdaliž odjato bude reku udatnému to , což uchvátil ? A zdaž zajatý lid spravedlivého vyproštěn bude ? Anobrž tak praví Hospodin : I zajatý lid reku udatnému odjat bude , a to , což uchvátil násilník , vyproštěno bude ; nebo s tím , kterýž se s tebou nesnadní , já se nesnadniti budu , a syny tvé já vysvobodím . A nakrmím ty , kteříž tě utiskují , vlastním masem jejich , a jako mstem krví svou se zpijí . I poznáť všeliké tělo , že já Hospodin jsem spasitel tvůj , a vykupitel tvůj Bůh silný Jákobův . Takto praví Hospodin : Kdež jest lístek zapuzení matky vaší , kterýmž jsem ji propustil ? Aneb kdo jest z věřitelů mých , jemuž jsem vás prodal ? Aj , nepravostmi svými prodali jste sebe , a pro převrácenosti vaše propuštěna jest matka vaše . Proč , když přicházím , není žádného , když volám , žádný se neozývá ? Zdaliž jest naprosto ukrácena ruka má , aby nemohla vykoupiti ? A žádné-liž není ve mně moci k vysvobození ? Aj , žehráním svým vysušuji moře , obracím řeky v poušť , až se smrazují ryby jejich , proto že nebývá vody , a mrou žízní . Obláčím nebesa v smutek , a žíni dávám jim za oděv . Panovník Hospodin dal mi jazyk umělý , abych uměl příhodně ustalému mluviti slova . Probuzuje každého jitra , probuzuje mi uši , abych slyšel , tak jako pilně se učící . Panovník Hospodin otvírá mi uši , a já se nepostavuji zpurně , aniž se nazpět odvracím . Těla svého nastavuji bijícím , a líce svého rvoucím mne , tváři své neskrývám od pohanění a plvání . Nebo Panovník Hospodin spomáhá mi , pročež nebývám zahanben . Pro touž příčinu nastavuji tváři své jako škřemene ; nebo vím , že nebudu zahanben . Blízkoť jest ten , kterýž mne ospravedlňuje . Kdož se nesnadniti bude se mnou ? Postavme se spolu ; kdo jest odpůrce můj , nechť přistoupí ke mně . Aj , Panovník Hospodin spomáhati mi bude . Kdož jest , ješto by mne potupil ? Aj , všickni takoví jako roucho zvetšejí , mol sžíře je . Kdo jest mezi vámi , ješto se bojí Hospodina , poslouchej hlasu služebníka jeho . Kdo jest , ješto chodí v temnostech , a nemá žádného světla , doufej ve jméno Hospodinovo , a zpolehni na Boha svého . Aj , vy všickni , kteříž zaněcujete oheň , a jiskrami se přepasujete , choďtež v blesku ohně svého , a v jiskrách , kteréž jste roznítili . Od ruky mé toto se vám stane , že v bolesti ležeti budete . Poslouchejte mne , následovníci spravedlnosti , kteříž hledáte Hospodina , pohleďte na skálu , odkudž vyťati jste , a na hlubokost jámy , z níž vykopáni jste . Pohleďte na Abrahama otce vašeho , a na Sáru , kteráž vás porodila , že jsem jej jediného povolal , a požehnal jsem jemu , i rozmnožil jej . Nebo potěší Hospodin Siona , potěší všech pustin jeho , a učiní poušť jeho přerozkošnou , a pustinu jeho podobnou zahradě Hospodinově . Radost a veselí bude nalezeno v něm , díkčinění , a hlas žalmů zpívání . Pozorujte mne , lide můj , a rodino má , nastavte mi uší ; nebo zákon ode mne vyjde , a soud svůj za světlo národům vystavím . Blízko jest spravedlnost má , vyjdeť spasení mé , a ramena má národy souditi budou . Na mneť ostrovové čekají , a po mém rameni touží . Pozdvihněte k nebi očí svých , a popatřte na zem dolů . Nebesa zajisté jako dým zmizejí , a země jako roucho zvetší , a obyvatelé její též podobně zemrou : ale spasení mé na věky zůstane , a spravedlnost má nezahyne . Poslouchejte mne , kteříž znáte spravedlnost , lide , v jehož srdci jest zákon můj ; nebojte se útržky lidí bídných , a hanění jejich neděste se . Nebo jako roucho zžíře je mol , a jako vlnu zžíře je červ , ale spravedlnost má na věky zůstane , a spasení mé od národu do pronárodu . Probuď se , probuď se , oblec se v sílu , ó rámě Hospodinovo , probuď se , jako za dnů starodávních a národů předešlých . Zdaliž ty nejsi to , kteréžs poplénilo Egypt , a ranilo draka ? Zdaliž ty nejsi to , kteréžs vysušilo moře , vody propasti veliké , kteréžs obrátilo hlubiny mořské v cestu , aby přešli ti , jenž byli vysvobozeni ? A tak ti , kteréž vykoupil Hospodin , ať se navrátí , a přijdou na Sion s prozpěvováním , a veselé věčné ať jest na hlavě jejich ; radosti a veselé ať dojdou , zámutek pak a úpění ať utekou . Já , já jsem utěšitel váš . Jakáž jsi ty , že se bojíš člověka smrtelného , a syna člověka trávě podobného ? Že se zapomínáš na Hospodina učinitele svého , kterýž roztáhl nebesa , a založil zemi , a že se děsíš ustavičně každého dne prchlivosti ssužujícího , jakž se jen postrojí , aby hubil ? Ale kdež jest pak ta prchlivost toho , kterýž ssužuje ? Pospíšíť , aby zajatý propuštěn byl ; neboť neumře v jámě , aniž bude míti jaký nedostatek chleba svého . Jáť jsem zajisté Hospodin Bůh tvůj , kterýž rozděluje moře , jehož vlny zvuk vydávají . Hospodin zástupů jest jméno mé , Kterýž jsem vložil slova svá v ústa tvá , a stínem ruky své přikryl jsem tě , abys štípil nebesa , a založil zemi , a řekl Sionu : Lid můj jsi ty . Probuď se , probuď , povstaň , Jeruzaléme , kterýž jsi pil z ruky Hospodinovy kalich prchlivosti jeho , kvasnice z kalicha hrůzy vypil jsi , i vyvážil . Žádný jí nevedl ze všech synů , kterýchž naplodila , a žádný jí neujal za ruku její ze všech synů , kteréž vychovala . Toto dvé tě potkalo , ( kdo tě politoval ? ) zpuštění a setření , hlad a meč . Kdo tě potěšoval ? Synové tvoji omráčeni jsouc , leží na rozcestí všech ulic , jako bůvol v leči , plni jsouce prchlivosti Hospodinovy , žehrání Boha tvého . A protož slyš nyní toto , ztrápená a opilá , ale ne vínem : Takto praví Pán tvůj , Hospodin a Bůh tvůj , vedoucí při lidu svého : Aj , beru z ruky tvé kalich hrůzy , i kvasnice kalicha prchlivosti mé , nebudeš ho píti více . Ale dám jej do ruky těch , jenž tě ssužují , kteříž říkali duši tvé : Sehni se , ať přes tě přejdeme , jimž jsi podkládala jako zemi hřbet svůj , a jako ulici přecházejícím . Probuď se , probuď se , oblec se v sílu svou , Sione , oblec se v roucho okrasy své , ó Jeruzaléme , město svaté ; neboť nebude již více na tě dotírati neobřezaný a nečistý . Otřes se z prachu , povstaň , posaď se , Jeruzaléme ; dobuď se z okovů hrdla svého , ó jatá dcerko Sionská . Takto zajisté dí Hospodin : Darmo jste sebe prodali , protož bez peněz budete vykoupeni . Nebo takto praví Panovník Hospodin : Do Egypta sstoupil lid můj předešle , aby tam byl pohostinu , ale Assur bez příčiny jej ssužuje . Nyní tedy což mám činiti ? praví Hospodin . Poněvadž jest lid můj zajat darmo , a panovníci jeho k úpění jej přivodí , praví Hospodin . Nad to ustavičně každého dne jménu mému útržka se činí . Protož poznáť lid můj jméno mé , protož poznáť , pravím , v ten den , že já tentýž , kterýž mluvím , aj , přítomen budu . Ó jak krásné na horách nohy toho , ješto potěšené věci zvěstuje , a ohlašuje pokoj , toho , ješto zvěstuje dobré , ješto káže spasení , a mluví k Sionu : Kralujeť Bůh tvůj . Strážní tvoji hlasu , hlasu pozdvihnou , a spolu prokřikovati budou ; neboť okem v oko uzří , že Hospodin zase přivede Sion . Zvučte , prozpěvujte spolu pustiny Jeruzalémské ; neboť jest potěšil Hospodin lidu svého , vykoupil Jeruzalém . Ohrnul Hospodin rámě svatosti své před očima všech národů , aby viděly všecky končiny země spasení Boha našeho . Odejděte , odejděte , vyjděte z Babylona , nečistého se nedotýkejte ; vyjděte z prostředku jeho , očisťte se vy , kteříž nosíte nádobí Hospodinovo . Nebo ne s chvátáním vyjdete , aniž s utíkáním půjdete ; předcházeti zajisté bude vás Hospodin , a zbéře vás Bůh Izraelský . Aj , služebníku mému šťastně se povede , vyvýšen , vznešen a zveleben bude velmi . A jakož mnozí se nad ním užasnou , že tak zohavena jest nad jiné lidi osoba jeho , způsob jeho nad syny lidské : Tak zase skropí národy mnohé , i králové před ním zacpají ústa svá , proto že což jim nebylo vypravováno , to uzří , a tomu , o čemž neslýchali , porozumějí . Kdo uvěřil kázaní našemu ? A rámě Hospodinovo komu jest zjeveno ? Nebo před ním vyrostl jako proutek , a jako kořen z země vyprahlé , nemaje podoby ani krásy . Viděliť jsme jej , ale nic nebylo viděti toho , proč bychom ho žádostivi byli . Nejpohrdanější zajisté a nejopovrženější byl z lidí , muž bolestí , a kterýž zkusil nemocí , a jako ukrývající tvář svou ; nejpohrdanější , pročež jsme ho za nic nevážili . Ještotě on nemoci naše vzal , a bolesti naše vlastní on nesl , my však domnívali jsme se , že jest raněn , a ubit od Boha , i strápen . On pak raněn jest pro přestoupení naše , potřín pro nepravosti naše ; kázeň pokoje našeho na něj vzložena , a zsinalostí jeho lékařství nám způsobeno . Všickni my jako ovce zbloudili jsme , jeden každý na cestu svou obrátili jsme se , a Hospodin uvalil na něj nepravosti všech nás . Pokutován jest i strápen , však neotevřel úst svých . Jako beránek k zabití veden byl , a jako ovce před těmi , kdož ji střihou , oněměl , aniž otevřel úst svých . Z úzkosti a z soudu vyňat jest , a protož rod jeho kdo vypraví , ačkoli vyťat jest z země živých , a zraněn pro přestoupení lidu mého ? Kterýžto vydal bezbožným hrob jeho , a bohatému , aby byl usmrcen , ješto však nepravosti neučinil , aniž jest nalezena lest v ústech jeho . Taktě se líbilo Hospodinu jej stírati , a nemocí trápiti , aby polože duši svou v oběť za hřích , viděl símě své , byl dlouhověký , a to , což se líbí Hospodinu , skrze něho šťastně konáno bylo . Z práce duše své uzří užitek , jímž nasycen bude . Známostí svou ospravedlní spravedlivý služebník můj mnohé ; nebo nepravosti jejich on sám ponese . A protož dám jemu díl pro mnohé , aby s nesčíslnými dělil se o kořist , proto že vylil na smrt duši svou , a s přestupníky počten jest . Onť sám nesl hřích mnohých , a přestupníků zástupcím byl . Prozpěvuj , neplodná , kteráž nerodíš , zvučně prozpěvuj a prokřikni , kteráž ku porodu nepracuješ , nebo více bude synů opuštěné , nežli synů té , kteráž má muže , praví Hospodin . Rozšiř místo stanu svého , a čalounů příbytků svých roztáhnouti nezbraňuj ; natáhni i provazů svých , a kolíky své utvrď . Nebo na pravo i na levo se rozmůžeš , a símě tvé národy dědičně vládnouti bude , a města pustá osadí . Nebojž se , nebo nebudeš zahanbena , aniž se zapyřuj , nebo nebudeš v potupu uvedena ; nýbrž na potupu mladosti své zapomeneš , a na pohanění vdovství svého nezpomeneš více . Nebo manželem tvým jest Učinitel tvůj , jehož jméno Hospodin zástupů , a vykupitel tvůj Svatý Izraelský Bohem vší země slouti bude . Nebo jako ženy propuštěné a v duchu sevřené povolá tě Hospodin , a jako ženy mladice , když v pohrdnutí budeš , praví Bůh tvůj . Na maličkou chvilku poopustil jsem tě , ale v slitování převelikém shromáždím tě . V maličkém hněvě skryl jsem tvář svou na maličko před tebou , ale v milosrdenství věčném slituji se nad tebou , praví vykupitel tvůj Hospodin . Neboť jest to u mne , co při potopě Noé . Jakož jsem přisáhl , že se nebudou více rozlévati vody Noé po zemi , tak jsem přisáhl , že se nerozhněvám na tě , aniž tobě přísně domlouvati budu . A byť se i hory pohybovaly , a pahrbkové ustupovali , milosrdenství mé však od tebe neodstoupí , a smlouva pokoje mého se nepohne , praví slitovník tvůj Hospodin . Ó ssoužená , vichřicí zmítaná , potěšení zbavená , aj , já položím na karbunkulích kamení tvé , a založím tě na zafiřích . A vzdělám z křištálu skla tvá , a brány tvé z kamení třpytícího se , i všecka pomezí tvá z kamení drahého . Synové pak tvoji všickni vyučení budou od Hospodina , a hojnost pokoje budou míti synové tvoji . Na spravedlnosti upevněna budeš . Vzdálíš se od ssoužení , protož se ho nebudeš báti , a od setření , nebo nepřiblíží se k tobě . Aj , budouť nejedni bydliti s tebou , kteříž nejsou moji , ale kdož by bydleje s tebou , byl proti tobě , padne . Aj , já stvořil jsem kováře dýmajícího při ohni na uhlí , a vynášejícího nádobí k dílu svému , já také stvořil jsem zhoubce , aby hubil . Žádný nástroj proti tobě udělaný nepodaří se , a každý jazyk , povstávající proti tobě na soudu , potupíš . Toť jest dědictví služebníků Hospodinových , a spravedlnost jejich ode mne , praví Hospodin . Ej , všickni žízniví , poďte k vodám , i vy , kteříž nemáte žádných peněz . Poďte , kupujte a jezte , poďte , pravím , kupujte bez peněz a bez záplaty víno a mléko . Proč vynakládáte peníze ne za chléb , a práci svou za to , což nenasycuje ? Poslechněte mne raději , a jezte to , což jest dobrého , a nechť se kochá v tuku duše vaše . Nakloňte ucha svého , a poďte ke mně , poslechněte , a budeť živa duše vaše ; učiním zajisté s vámi smlouvu věčnou , milosrdenství Davidova přepevná . Aj , za svědka národům dal jsem jej , za vůdce a učitele národům . Aj , národu , k němužs se neznal , povoláš , a národové , kteříž tě neznali , k tobě se sběhnou , pro Hospodina Boha tvého , a Svatého Izraelského , nebo tě oslaví . Hledejte Hospodina , pokudž může nalezen býti ; vzývejte ho , pokudž blízko jest . Opusť bezbožný cestu svou , a člověk nepravý myšlení svá , a nechť se navrátí k Hospodinu , i slitujeť se nad ním , a k Bohu našemu , nebť jest hojný k odpuštění . Nejsouť zajisté myšlení má jako myšlení vaše , ani cesty vaše jako cesty mé , praví Hospodin . Ale jakož vyšší jsou nebesa než země , tak převyšují cesty mé cesty vaše , a myšlení má myšlení vaše . Nebo jakož prší déšť neb sníh s nebe , a zase se tam nenavracuje , ale napájí zemi , a činí ji plodistvou a úrodnou , tak že vydává símě rozsívajícímu , a chléb jedoucímu , Tak bude slovo mé , kteréž vyjde z úst mých . Nenavrátí se ke mně prázdné , ale učiní to , což mi se líbí , a prospěšně to vykoná , k čemuž je posílám . A protož s veselím vyjdete , a v pokoji sprovozeni budete . Hory i pahrbkové zvučně naproti vám prozpěvovati budou , a všecko dříví polní rukama plésati bude . Místo chrastiny vzejde jedlé , a místo hloží vyroste myrtus , a bude to Hospodinu k slávě , na znamení věčné , kteréž nebude vyhlazeno . Toto praví Hospodin : Ostříhejte soudu , a čiňte spravedlnost ; nebo brzo spasení mé přijde , a spravedlnost má zjevena bude . Blahoslavený člověk , kterýž činí to , a syn člověka , kterýž se přídrží toho , ostříhaje soboty , aby jí nepoškvrňoval , a ostříhaje ruky své , aby nic zlého neučinila . Nechť tedy nemluví cizozemec , kterýž se připojuje k Hospodinu , říkaje : Jistě odloučil mne Hospodin od lidu svého . Též ať neříká kleštěnec : Aj , já jsem dřevo suché . Nebo toto praví Hospodin o kleštěncích , kteříž by ostříhali sobot mých , a zvolili to , což mi se líbí , a drželi smlouvu mou : Že dám jim v domě svém a mezi zdmi svými místo , a jméno lepší nežli synů a dcer . Jméno věčné dám jim , kteréž nebude vyhlazeno . Cizozemce pak , kteříž by se připojili k Hospodinu , aby sloužili jemu , a milovali jméno Hospodinovo , jsouce u něho za služebníky , všecky ostříhající soboty , aby jí nepoškvrňovali , a držící smlouvu mou , Ty přivedu k hoře svatosti své , a obveselím je v domě svém modlitebném . Zápalové jejich a oběti jejich příjemné mi budou na oltáři mém ; nebo dům můj dům modlitby slouti bude u všech národů . Pravíť Panovník Hospodin , kterýž shromažďuje rozehnané Izraelovy : Ještěť shromáždím k němu a k shromážděným jeho . Všecka zvířata polní poďte žráti , i všecka zvířata lesní . Strážní jeho jsou slepí , všickni napořád nic neznají , všickni jsou psi němí , aniž mohou štěkati ; jsou ospalci , leží , milujíce dřímotu . Nadto jsou psi obžerní , nevědí , kdy jsou syti ; pročež sami se pasou . Neumějí učiti , všickni k cestám svým patří , jeden každý k zisku svému po své straně . Poďte , naberu vína , a opojíme se nápojem opojným , a bude rovně zítřejší jako dnešní den , nýbrž větší a mnohem hojnější . Spravedlivý hyne , a žádný nepřipouští toho k srdci , a muži pobožní odcházejí , a žádný nerozvažuje toho , že před příchodem zlého vychvácen bývá spravedlivý , Že dochází pokoje , a odpočívá na ložci svém , kdožkoli chodí v upřímosti své . Ale vy přistupte sem , synové kouzedlnice , símě cizoložníka a smilnice . Komu se to s takovou chutí posmíváte ? Proti komu rozdíráte ústa , vyplazujete jazyk ? Zdaliž nejste synové neřádní , símě postranní ? Kteříž smilníte v hájích pod každým dřevem zeleným , zabíjejíce syny své při potocích , pod vysokými skalami . Mezi hladkými kameny potočními jest díl tvůj . Tiť jsou , ti los tvůj , na něž také vyléváš mokrou obět , obětuješ suchou obět . V těch-liž bych věcech se kochal ? Na hoře vysoké a vyvýšené stavíš lože své , a tam vstupuješ k obětování oběti . Pamětné pak znamení své za dvéře a za veřeje stavíš , když ode mne , odkryvši se , vstupuješ , a rozšiřuješ lože své , činíc je prostrannější víc než pohané ; miluješ lože jejich , kdež místo oblíbíš . Chodíš i k králi s olejem , a s mnohými vonnými mastmi svými ; posíláš zajisté posly své daleko , a ponižuješ se až do hrobu . Pro množství cest svých ustáváš , aniž říkáš : Daremnéť jest to . Nalezla jsi sobě zběř ku pomoci , protož neželíš práce . A kohož jsi se děsila a bála , že jsi klamala , a na mne se nerozpomínala , ani připustila k srdci svému ? Zdali proto , že jsem já mlčel , a to zdávna , nebojíš se mne ? Já tvou spravedlnost oznámím , a skutky tvé , kteřížť nic neprospějí . Když křičeti budeš , nechať tě vysvobodí zběř tvá . Ano pak všecky je zanese vítr , a zachvátí marnost , ale kdož doufá ve mne , vládnouti bude zemí , a dědičně obdrží horu svatou mou . Nebo řečeno bude : Vyrovnejte , vyrovnejte , spravte cestu , odkliďte překážky z cesty lidu mého . Nebo takto dí ten důstojný a vyvýšený , kterýž u věčnosti přebývá , jehož jméno jest Svatý : Na výsosti a v místě svatém bydlím , ano i s tím , kterýž jest skroušeného a poníženého ducha přebývám , obživuje ducha ponížených , obživuje také srdce skroušených . Nebuduť se zajisté na věky nesnadniti , aniž se budu věčně hněvati , neboť by duch před oblíčejem mým zmizel , i dchnutí , kteréž jsem já učinil . Pro nepravost lakomství jeho rozhněval jsem se , a ubil jsem jej ; skryl jsem se a rozhněval proto , že odvrátiv se , odšel cestou srdce svého . Vidím cesty jeho , a však uzdravím jej ; zprovodím jej , a jemu potěšení navrátím , i těm , kteříž kvílí s ním . Stvořím ovoce rtů , hojný pokoj , dalekému jako blízkému , praví Hospodin , a tak uzdravím jej . Bezbožní pak budou jako moře zbouřené , když se spokojiti nemůže , a jehož vody vymítají nečistotu a bláto . Nemajíť žádného pokoje , praví Bůh můj , bezbožní . Volej vším hrdlem , nezadržuj , jako trouba povýš hlasu svého , a oznam lidu mému převrácenost jejich , a domu Jákobovu hříchy jejich . Jakkoli každého dne mne hledají , a znáti cesty mé jsou chtiví , jako by byli národ , kterýž spravedlnost činí , a soudu Boha svého neopouští . Dotazují se mne na soudy spravedlnosti , blízcí Boha býti chtějí , A říkají : Proč se postíváme , poněvadž nepatříš ? Trápíváme duše své , a nechceš věděti o tom ? Aj , v den postu vašeho líbost provodíte , a ke všem robotám svým přísně doháníte . Aj , k sváru a různici se postíváte , a abyste bili pěstí nemilostivě ; nepostíte se tak dnů těch , aby slyšán byl na výsosti hlas váš . Zdaliž to jest takový půst , jakýž oblibuji , a den , v němž by trápil člověk duši svou ? Zdali , aby svěsil jako třtina hlavu svou , a podstíral žíni a popel ? To-liž nazůveš postem a dnem vzácným Hospodinu ? Není-liž toto půst , kterýž oblibuji : Rozvázati svazky bezbožnosti ; roztrhnouti snopky obtěžující , a potřené propustiti svobodné , a tak všelijaké jho abyste roztrhli ? Není-liž : Abys lámal lačnému chléb svůj , a chudé vypověděné abys uvedl do domu ? Viděl-li bys nahého , abys jej přioděl , a před tělem svým abys se neskrýval . Tehdáž se vyrazí jako jitřní záře světlo tvé , a zdraví tvé rychle zkvetne ; předcházeti tě zajisté bude spravedlnost tvá , a sláva Hospodinova zbéře tě . Tehdy volati budeš , a Hospodin vyslyší tě ; zavoláš , a řekneť : Teď jsem . Jestliže vyvržeš z prostřed sebe jho , a vztahování prstů , a mluvení nepravostí , A vyleješ-li lačnému duši svou , a strápenou duši nasytíš-li : vzejde v temnostech světlo tvé , a mrákota tvá bude jako poledne . Nebo povede tě Hospodin ustavičně , a nasytí i v náramné sucho duši tvou , a kosti tvé tukem naplní . I budeš jako zahrada svlažená , a jako pramen vod , jehož vody nevysychají . A vzdělají od tebe zplození pustiny starodávní ; základy od národu do pronárodu vyzdvihneš . I slouti budeš vzdělavatel zbořeniny , a napravovatel stezek k bydlení . Jestliže odvrátíš od soboty nohu svou , abys nevykonával líbosti své v den svatý můj , anobrž nazůveš-li sobotu rozkoší , a svatou Hospodinu slavnou , a budeš-li ji slaviti tak , abys nečinil cest svých , ani vykonával , co by se líbilo , ani nemluvil slova : Tehdy rozkoš míti budeš v Hospodinu , a uvedu tě na vysoká místa země , a způsobím to , abys užíval dědictví Jákoba otce svého ; nebo ústa Hospodinova mluvila . Aj , neníť ukrácena ruka Hospodinova , aby nemohla zachovati , aniž jest obtíženo ucho jeho , aby nemohlo slyšeti . Ale nepravosti vaše rozloučily vás s Bohem vaším , a hříchové vaši to způsobili , že skryl tvář před vámi , aby neslyšel . Nebo ruce vaše jsou poškvrněné krví , a prstové vaši nepravostí ; rtové vaši mluví lež , jazyk váš vynáší převrácenost . Není žádného , ješto by se zasadil o spravedlnost , aniž jest kdo , ješto by zastával pravdy . Doufají v marnost , a mluví daremné věci ; počínají nátisk , a rodí nepravost . Vejce bazališková vyseděli , a plátna pavoukového natkali . Kdož by jedl vejce jejich , umře ; pakli je roztlačí , vynikne ještěrka . Plátna jejich nehodí se na roucho , aniž se odějí dílem svým ; skutkové jejich skutkové nepravosti , a dílo ukrutnosti jest v rukou jejich . Nohy jejich k zlému běží , a pospíchají k vylévání krve nevinné . Myšlení jejich jsou myšlení nepravá , zpuštění a setření jest na cestách jejich . Cesty pokoje neznají , a není žádné spravedlnosti v šlepějích jejich . Stezky své převracejí tajně ; kdožkoli po nich chodí , nemívá pokoje . Protož vzdálil se od nás soud , a nedochází nás spravedlnost . Čekáme-li na světlo , aj , tma , pakli na blesk , v mrákotách chodíme . Makáme jako slepí stěnu , a jako bychom žádných očí neměli , šámáme . Urážíme se o poledni jako v soumrak , u veliké hojnosti podobni jsme mrtvým . Mumleme všickni my jako nedvědi , a jako holubice ustavičně lkáme . Očekáváme na soud , ale není ho , na vysvobození , ale daleké jest od nás . Nebo rozmnožena jsou přestoupení naše před tebou , a hříchové naši svědčí proti nám , poněvadž přestoupení naše jsou při nás , i nepravosti naše . Známeť to , Že jsme se zpronevěřili , a lhali Hospodinu , a odvrátili se od následování Boha svého , že jsme mluvili o nátisku a odvrácení , že jsme ukládali a vynášeli z srdce slova lživá , Tak že odvrácen jest nazpět soud , a spravedlnost zdaleka stojí ; nebo klesla na ulici pravda , a pravost nemá průchodu . Nýbrž zhynula pravda , a ten , kdož se uchyluje od zlého , loupeži bývá vydán ; což vidí Hospodin , a nelíbí se to jemu , že není žádného soudu . Když tedy viděl , že není žádného muže , až se užasl , že není žádného prostředníka . A protož vysvobození jemu způsobilo rámě jeho , a spravedlnost jeho sama jej zpodepřela . Nebo oblékl spravedlnost jako pancíř , a lebka spasení na hlavě jeho . Oblékl se v roucho pomsty jako v sukni , a oděl se horlivostí jako pláštěm , Aby podlé skutků , aby podlé nich odplacel prchlivostí protivníkům svým , odměnu nepřátelům svým , i ostrovům odplatu aby dával . I budou se báti na západ jména Hospodinova , a na východu slunce slávy jeho , když se přivalí jako řeka nepřítel , jejž duch Hospodinův preč zažene . Neboť přijde k Sionu vykupitel , a k těm , kteříž se odvracují od přestoupení v Jákobovi , praví Hospodin . Tatoť pak bude smlouva má s nimi , praví Hospodin : Duch můj , kterýž jest v tobě , a slova má , kteráž jsem vložil v ústa tvá , neodejdouť od úst tvých , ani od úst semene tvého , ani od úst potomků semene tvého , praví Hospodin , od tohoto času až na věky . Povstaniž , zastkvěj se , poněvadž přišlo světlo tvé , a sláva Hospodinova vzešla nad tebou . Nebo aj , tmy přikryjí zemi , a mrákota národy , ale nad tebou vzejde Hospodin , a sláva jeho nad tebou vidína bude . I budou choditi národové v světle tvém , a králové v blesku , jenž vzejde nad tebou . Pozdvihni vůkol očí svých , a popatř . Všickni tito shromáždíce se , k tobě se poberou , synové tvoji zdaleka přijdou , a dcery tvé při boku tvém chovány budou . Tehdáž uzříš to , a rozveselíš se , tehdáž podiví se , a rozšíří se srdce tvé ; nebo se obrátí k tobě množství mořské , síla pohanů přijde k tobě . Stádo velbloudů přikryje tě , a dromedáři Madianští a Efejští , všickni ti z Sáby přijdou , zlato a kadidlo přinesou , a chvály Hospodinovy zvěstovati budou . Všecka stáda Cedarská shromáždí se k tobě , skopcové Nabajotští přisluhovati budou tobě , a obětováni jsouce na mém oltáři , příjemní budou . A takť dům okrasy své ozdobím . I díš : Kdo jsou ti , kteříž se jako hustý oblak sletují , a jako holubice k děrám svým ? Na mneť zajisté ostrovové očekávají , a lodí mořské hned zdávna , aby přivedli syny tvé zdaleka , též stříbro své a zlato své s sebou , k slávě Hospodina , Boha tvého a Svatého Izraelského ; nebo tě oslaví . I vystavějí cizozemci zdi tvé , a králové jejich přisluhovati budou tobě , když v prchlivosti své ubiji tě , a v dobré líbeznosti své slituji se nad tebou . A otevříny budou brány tvé ustavičně , ve dne ani v noci nebudou zavírány , aby přivedli k tobě sílu pohanů , i králové jejich aby přivedeni byli . Národ zajisté ten a království , kteréž by nesloužilo tobě , zahyne ; národové , pravím , ti docela pohubeni budou . Sláva Libánská přijde k tobě , jedle , jilm , též i pušpan k ozdobě místa svatyně mé , abych místo noh svých oslavil . Také přijdou k tobě s ponížením synové těch , kteříž tě trápili , a klaněti se budou k zpodku noh tvých , kteřížkoli pohrdali tebou , a nazývati tě budou městem Hospodinovým , Sionem Svatého Izraelského . Místo toho , že jsi byla opuštěná a v nenávisti , tak že žádný skrze tě nechodil , způsobímť důstojnost věčnou , a veselí od národu do pronárodu . Nebo ssáti budeš mléko národů , a prsy králů ssáti budeš ; i poznáš , že jsem já Hospodin vysvoboditel tvůj , a vykupitel tvůj silný Jákobův . Místo mědi dodávati budu zlata , a místo železa dodávati budu stříbra , a místo dříví mědi , a místo kamení železa , a představímť správce pokojné a úředníky spravedlivé . Nebude více slyšáno o bezpraví v zemi tvé , o zpuštění a zhoubě na hranicích tvých , ale hlásati budeš spasení na zdech svých , a v branách svých chválu . Nebudeš míti více slunce za světlo denní , a blesk měsíce nebude tě osvěcovati , ale budeť Hospodin světlem tvým věčným , a Bůh tvůj okrasou tvou . Nezajdeť více slunce tvé , a měsíc tvůj neschová se , nebo Hospodin bude světlem tvým věčným , a tak dokonáni budou dnové smutku tvého . Lid také tvůj , kteříž by koli byli spravedliví , na věky dědičně obdrží zemi , výstřelek štípení mého , dílo rukou mých , abych v něm oslavován byl . Samotný rozmnoží se v tisíce , a nejšpatnější v národ nesčíslný , já Hospodin časem svým brzo způsobím to . Duch Panovníka Hospodina jest nade mnou , proto že pomazal mne Hospodin , abych kázal evangelium tichým . Poslal mne , abych uvázal rány skroušených srdcem , abych vyhlásil jatým svobodu , a vězňům otevření žaláře , Abych vyhlásil léto milostivé Hospodinovo , a den pomsty Boha našeho , abych těšil všecky kvílící , Abych způsobil radost kvílícím Sionským , a dal jim okrasu místo popela , olej veselé místo smutku , oděv chvály místo ducha sevřeného . I nazvání budou stromové spravedlnosti , štípení Hospodinovo , abych oslavován byl . Tedy vzdělají pustiny starodávní , pouště staré spraví , a obnoví města zpuštěná , pustá po mnohé národy . Nebo postaví se cizozemci , a pásti budou stáda vaše , a synové cizozemců oráči vaši a vinaři vaši budou . Vy pak kněží Hospodinovi nazváni budete , služebníci Boha našeho slouti budete , zboží pohanů užívati budete , a v slávě jejich zvýšeni budete . Za dvojnásobní zahanbení vaše a pohanění prozpěvovati budete , z podílu jejich a v zemi jejich dvojnásobní dědictví obdržíte , a tak veselé věčné míti budete . Já zajisté Hospodin miluji soud , a nenávidím loupeže při oběti , a protož způsobím , aby skutkové jejich dáli se v pravdě , a smlouvu věčnou s nimi učiním . I vejdeť v známost mezi pohany símě jejich , a potomci jejich u prostřed národů . Všickni , kteříž je uzří , poznají je , že jsou símě , jemuž požehnal Hospodin . Velice se budu radovati v Hospodinu , a plésati bude duše má v Bohu mém ; nebo mne oblékl v roucho spasení , a pláštěm spravedlnosti přioděl mne jako ženicha , kterýž se strojí ozdobně , a jako nevěstu okrašlující se ozdobami svými . Nebo jakož země vydává zrostlinu svou , a jakož zahrada símě své vyvodí , tak Panovník Hospodin vyvede spravedlnost a chválu přede všemi národy . Pro Sion nebudu mlčeti , a pro Jeruzalém neupokojím se , dokudž nevyjde jako blesk spravedlnost jeho , a spasení jeho jako pochodně hořeti nebude . I uzří národové spravedlnost tvou , a všickni králové slávu tvou , a nazovou tě jménem novým , kteréž ústa Hospodinova vyřknou . Nadto budeš korunou ozdobnou v ruce Hospodinově , a korunou královskou v ruce Boha svého . Nebudeš více slouti opuštěná , a země tvá nebude více slouti pustinou , ale ty nazývána budeš rozkoší , a země tvá vdanou ; nebo rozkoš míti bude Hospodin v tobě , a země tvá bude vdaná . Nebo jakož pojímá mládenec pannu , tak tě sobě pojmou synové tvoji , a jakou má radost ženich z nevěsty , tak radovati se bude z tebe Bůh tvůj . Na zdech tvých , Jeruzaléme , postavím strážné , kteříž přes celý den i přes celou noc nikdy nebudou mlčeti . Kteříž tedy připomínáte Hospodina , nemlčtež , A nedávejte jemu pokoje , dokudž neutvrdí , a dokudž nezpůsobí , aby Jeruzalém byl slavný na zemi . Přisáhltě Hospodin skrze pravici svou , a skrze rámě síly své , řka : Nikoli nedám obilí tvého více za pokrm nepřátelům tvým , aniž píti budou cizozemci vína tvého , o němž jsi pracoval . Ale ti , kteříž je shromažďují , budou je jísti , a chváliti Hospodina , a kteříž je zbírají , budou je píti v síňcích svatosti mé . Vejdětež , vejdětež branami , spravte cestu lidu , vyrovnejte , vyrovnejte silnici , vybeřte kamení , vyzdvihněte korouhev k národům . Aj , Hospodin rozkáže provolati až do končin země : Rcetež dceři Sionské : Aj , Spasitel tvůj béře se , aj , mzda jeho s ním , a dílo jeho před ním . I nazovou syny tvé lidem svatým , vykoupenými Hospodinovými , ty pak slouti budeš městem vzácným a neopuštěným . Kdož jest to , ješto se béře z Edom , v ubroceném rouše z Bozra , ten ozdobený rouchem svým , kráčeje u velikosti síly své ? Jáť jsem , kterýž mluvím spravedlivě , dostatečný k vysvobození . Proč jest červené roucho tvé , a oděv tvůj jako toho , kterýž tlačí v presu ? Pres jsem tlačil sám , aniž kdo z lidí byl se mnou . Tlačil jsem nepřátely v hněvě svém , a pošlapal jsem je v prchlivosti své , až stříkala krev i nejsilnějších jejich na roucho mé , a tak všecken oděv svůj zkálel jsem . Den zajisté pomsty v srdci mém , a léto , v němž mají vykoupeni býti moji , přišlo . Když jsem pak viděl , že není žádného spomocníka , až jsem se užasl , že žádného nebylo , kdo by podpíral . A protož mi vysvobození způsobilo rámě mé , a prchlivost má , ta mne podepřela . I pošlapal jsem národy v hněvě svém , a opojil jsem je prchlivostí svou , a porazil jsem na zem nejsilnější reky jejich . Milosrdenství Hospodinova připomínati budu , a chvály Hospodinovy ze všeho , což učinil nám Hospodin , i množství dobroty , kteréž dokazoval k domu Izraelskému z veliké lítosti své , a z velikého milosrdenství svého . Nebo řekl : Vždyť jsou lidem mým , jsou synové , neučiníť mi nevěrně . A protož byl jejich spasitelem . Ve všelikém ssoužení jejich i on měl ssoužení , a anděl přístojící jemu vysvobozval je . Z milování svého a z lítosti své on sám vykoupil je , a pěstoval je , i nosil je po všecky dny věků . Ale oni zpurní byli , a zarmucovali Ducha svatého jeho ; pročež obrátil se jim v nepřítele , a sám bojoval proti nim . I rozpomínal se lid jeho na dny starodávní , i na Mojžíše : Kdež jest ten , kterýž je vyvedl z moře s pastýřem stáda svého ? Kde jest ten , kterýž položil u prostřed něho Ducha svatého svého ? Kterýž je vedl ramenem velebnosti své po pravici Mojžíšově , kterýž rozdělil vody před nimi , aby sobě způsobil jméno věčné , Kterýž je provedl skrze hlubiny jako koně po poušti , ani se nepoklesli . Jako když hovádko do údolí sstupuje , tak Duch Hospodinův poznenáhlu vedl z nich každého . Tak jsi vedl lid svůj , abys sobě způsobil jméno slavné . Popatřiž s nebe , a pohleď z příbytku svatosti své a okrasy své . Kdež jest horlivost tvá a veliká síla tvá ? Kde množství milosrdenství tvých a slitování tvých ? Mně-liž se zadržovati budou ? Ty jsi zajisté otec náš ; nebo Abraham nic neví o nás , a Izrael nezná nás . Ty jsi , Hospodine , otec náš , vykupitel náš , toť jest od věčnosti jméno tvé . Pročež jsi nám dal zblouditi , Hospodine , od cest svých , zatvrdil jsi srdce naše , abychom se nebáli tebe ? Navratiž se zase pro služebníky své , pokolení dědictví svého . Nejšpatnější vládne lidem svatosti tvé , nepřátelé naši pošlapali svatyni tvou . My tvoji jsme od věků ; nad nimi jsi nikdy nepanoval , aniž nad nimi jméno tvé vzýváno jest . Ó bys protrhl nebesa a sstoupil , aby se od přítomnosti tvé hory rozplynouti musily , ( Jako od rozníceného ohně rozpouštějícího voda vře ) , abys v známost uvedl jméno své nepřátelům svým , a aby se před tváří tvou národové třásli ; Jako když jsi činil hrozné věci , jichž jsme se nenadáli , sstoupil jsi , před oblíčejem tvým hory se rozplývaly ; Čehož se od věků neslýchalo , a ušima nepochopilo , oko nevídalo Boha kromě tebe , aby tak činil tomu , kterýž naň očekává . Vyšel jsi vstříc tomu , kdož ochotně činí spravedlnost , a na cestách tvých na tě se rozpomínali . Aj , ty rozhněvals se , proto že jsme hřešili na nich ustavičně , a však zachováni budeme , Ačkoli jsme jako nečistý my všickni , a jako roucho ohyzdné všecky spravedlnosti naše . Pročež pršíme jako list my všickni , a nepravosti naše jako vítr zachvacují nás . Nadto není žádného , ješto by vzýval jméno tvé , a probudil se k tomu , aby se chopil tebe , aspoň když jsi skryl tvář svou před námi , a způsobil to , abychom mizeli pro nepravosti naše . Ale již , ó Hospodine , ty jsi otec náš , my hlina , ty pak učinitel náš , a tak jsme všickni dílo ruky tvé . Nehněvejž se tak velmi , Hospodine , aniž se na věky rozpomínej na nepravost . Ó vzhlédniž , prosíme , všickni my lid tvůj jsme . Města svatosti tvé obrácena jsou v poušť , Sion v poušť , i Jeruzalém v pustinu obrácen . Dům svatosti naší a okrasy naší , v kterémž tě chválívali otcové naši , ohněm zkažen , a cožkoli jsme měli nejvzácnějšího , jest popléněno . I zdaliž pro ty věci , Hospodine , se zdržíš ? Mlčeti a nás tak velmi trápiti budeš ? Dal jsem se najíti těm , kteříž se na mne neptávali , nalezen jsem od těch , kteříž mne nehledali , a národu , kterýž se nenazýval jménem mým , řekl jsem : Teď jsem , teď jsem . Rozprostíral jsem ruce své na každý den k lidu zpurnému , kteříž chodí cestou nedobrou za myšlénkami svými , K lidu , kteříž zjevně popouzejí mne ustavičně , obětujíce v zahradách , a kadíce na cihlách , Kteříž sedají při hrobích , a při svých modlách nocují , kteříž jedí maso sviňské , a polívku nečistého z nádob svých , Říkajíce : Táhni preč , nepřistupuj ke mně , nebo světější jsem nežli ty . Tiť jsou dymem v chřípích mých a ohněm hořícím přes celý den . Aj , zapsáno jest to přede mnou : Nebuduť mlčeti , nýbrž nahradím a odplatím do lůna jejich , Za nepravosti vaše , a spolu za nepravosti otců vašich , praví Hospodin , kteříž kadívali na horách , a na pahrbcích v lehkost uvodili mne ; pročež odměřím za dílo jejich předešlé do lůna jejich . Takto praví Hospodin : Jako někdo nalezna víno v hroznu , i řekl by : Nekaz ho , proto že požehnání jest v něm , tak i já učiním pro služebníky své , že nevyhladím všech těchto . Nebo vyvedu z Jákoba símě , a z Judy toho , kterýž by dědičně obdržel hory mé , i budou ji dědičně držeti vyvolení moji , a služebníci moji bydliti budou tam . Lid pak můj , kteříž by mne hledali , budou míti Sáron za pastviště ovcím , a údolí Achor za odpočivadlo skotům . Ale vás , kteříž opouštíte Hospodina , kteříž se zapomínáte na horu svatosti mé , kteříž strojíte vojsku tomu stůl , a kteříž vykonáváte tomu počtu oběti , Vás , pravím , sečtu pod meč , tak že všickni vy k zabití na kolena padati budete , proto že , když jsem volal , neohlásili jste se , mluvil jsem , a neslyšeli jste , ale činili jste to , což zlého jest před očima mýma , a to , čehož neoblibuji , vyvolili jste . A protož takto dí Panovník Hospodin : Aj , služebníci moji jísti budou , vy pak hlad trpěti budete : aj , služebníci moji píti budou , vy pak žízniti budete ; aj , služebníci moji veseliti se budou , vy pak zahanbeni budete . Aj , služebníci moji prozpěvovati budou pro radost srdce , vy pak křičeti budete pro bolest srdce , a pro setření ducha kvíliti budete , A zanecháte jména svého k proklínání vyvoleným mým , když vás pomorduje Panovník Hospodin , služebníky pak své nazůve jménem jiným . Ten , kterýž bude sobě požehnání dávati na zemi , požehnání dávati sobě bude v Bohu pravém , a kdož přisahati bude na zemi , přisahati bude skrze Boha pravého ; v zapomenutí zajisté dána budou ta ssoužení první , a budou skryta od očí mých . Nebo aj , já stvořím nebesa nová a zemi novou , a nebudou připomínány první věci , aniž vstoupí na srdce . Anobrž radujte se a veselte se na věky věků z toho , což já stvořím ; nebo aj , já stvořím Jeruzalém k plésání , a lid jeho k radosti . I já plésati budu v Jeruzalémě , a radovati se v lidu svém , aniž se více bude slýchati v něm hlasu pláče , aneb hlasu křiku . Nebude tam více žádného v věku dětinském , ani starce , kterýž by dnů svých nevyplnil ; nebo dítě ve stu letech umře , hříšníku pak , by došel i sta let , zlořečeno bude . Nastavějí též domů , a bydliti budou v nich , i vinice štěpovati budou , a jísti budou ovoce jejich . Nebudou stavěti tak , aby jiný bydlil , nebudou štěpovati , aby jiný jedl ; nebo jako dnové dřeva budou dnové lidu mého , a díla rukou svých do zvetšení užívati budou vyvolení moji . Nebudouť pracovati nadarmo , aniž ploditi budou k strachu ; nebo budou símě požehnaných od Hospodina , i potomkové jejich s nimi . Nadto stane se , že prvé než volati budou , já se ohlásím ; ještě mluviti budou , a já vyslyším . Vlk s beránkem budou se pásti spolu , a lev jako vůl bude jísti plevy , hadu pak za pokrm bude prach . Neuškodíť , aniž zahubí na vší mé hoře svaté , praví Hospodin . Takto praví Hospodin : Nebe jest mi stolice , a země podnože noh mých . Kdež ten dům bude , kterýž mi vzděláte ? Aneb kde bude místo odpočívání mého ? Nebo všecko to ruka má učinila , a jí stojí všecko , praví Hospodin . I však na toho patřím , kdož jest chudý a skroušeného ducha , a třese se před slovem mým . Sic jinak ten , kdož zabijí vola , zabil člověka ; kdo zabijí hovádko , psa sťal ; kdo obětuje obět suchou , krev sviňskou obětoval ; kdo kadí kadidlem , dary dával modle . To oni vyvolili na cestách svých , proto že , v ohavnostech svých duše jejich se kochá . I jáť také vyvolím za nešlechetnosti jejich , a to , čehož se strachují , na ně uvedu , proto že , když jsem volal , žádný se neohlásil , když jsem mluvil , neslyšeli , ale činili to , což zlého jest před očima mýma , a to , čehož neoblibuji , vyvolili . Slyšte slovo Hospodinovo , kteříž se třesete před slovem jeho : Říkávají bratří vaši , v nenávisti majíce vás , a vypovídajíce vás pro jméno mé : Nechť se zjeví sláva Hospodinova . Ukážeť se zajisté ku potěšení vašemu , ale oni zahanbeni budou . Hlas hřmotu z města , hlas z chrámu , hlas Hospodinův , an odplatu dává nepřátelům svým . Prvé než pracovala ku porodu , porodila ; prvé než přišla na ni bolest , porodila pacholátko . Kdo slýchal co takového ? Kdo vídal co podobného ? Zdaliž může způsobeno býti , aby země zplodila lid dne jednoho ? Zdaliž zplozen bývá národ pojednou ? Ale Sion jen počal pracovati ku porodu , a porodil syny své . Což bych já , kterýž otvírám život matky , neplodil ? praví Hospodin . Což bych já , kterýž činím to , aby rodily , zavřín byl ? praví Bůh tvůj . Veselte se s Jeruzalémem , a plésejte v něm všickni , kteříž jej milujete . Radujte se s ním velice , kteříž jste koli kvílili nad ním , Proto že ssáti budete , a sytiti se z prs potěšení jeho , ssáti budete , a rozkoš míti v blesku slávy jeho . Nebo takto praví Hospodin : Aj , já obrátím na něj jako řeku pokoj , a jako potok rozvodnilý slávu národů . I budete ssáti , na rukou pěstováni a na klíně rozkošně chováni budete . Jako ten , kteréhož matka jeho těší , tak já vás těšiti budu , a tak v Jeruzalémě potěšováni budete . Uzříte zajisté , a radovati se bude srdce vaše , a kosti vaše jako bylinka zkvetnou . I seznána bude ruka Hospodinova při služebnících jeho , a prchlivost proti nepřátelům jeho . Nebo aj , Hospodin v ohni přijde , a jako vichřice budou vozové jeho , aby vypustil v prchlivosti hněv svůj , a žehrání své v plameni ohně . Hospodin , pravím , ohněm mstíti bude , a mečem svým nad všelikým tělem , tak že mnoho bude zbitých od Hospodina . I ti , kteříž se posvěcují a očišťují v zahradách , jeden po druhém zjevně , kteříž jedí maso sviňské , a věc ohavnou i myši , též konec vezmou , praví Hospodin . Nebo já , když skutkové a myšlení jejich přijdou , shromáždím všecky národy a jazyky . I přijdou , a uzří slávu mou . A položím na ně znamení , a pošli z nich , kteříž zachováni budou , k národům do Tarsu , Pul a Lud , jenž natahují lučiště , do Tubal a Javan , na ostrovy daleké , kteříž neslýchali pověsti o mně , aniž vídali slávy mé . I budou zvěstovati slávu mou mezi národy . A přivedou všecky bratří vaše ze všech národů za dar Hospodinu , na koních a na vozích , a na nůších a na mezcích , a na dromedářích , na horu svatosti mé do Jeruzaléma , praví Hospodin , tak jako přinášejí synové Izraelští dar v nádobě čisté do domu Hospodinova . A z těchť také vezmu za kněží a za Levíty , praví Hospodin . Nebo jakož ta nebesa nová , a země ta nová , kterouž já učiním , stane přede mnou , praví Hospodin , tak stane símě vaše a jméno vaše . I stane se , že od novměsíce do novměsíce , od soboty do soboty přicházeti bude všeliké tělo , aby se klanělo přede mnou , praví Hospodin . A vyjdouce , uzří těla mrtvá lidí těch , kteříž se mi zpronevěřili ; nebo červ jejich neumře , a oheň jejich neuhasne . I budouť v ošklivosti všelikému tělu .