GetPassageurn:cts:pbc:bible.parallel.ces.kralicka:25urn:cts:pbc:bible.parallel.ces.kralicka:25Ach , město tak lidné , jakť jest samotné zůstalo , a učiněno jako vdova ! Nejznamenitější mezi národy , přední mezi krajinami pod plat uvedeno . Ustavičně pláče v noci , a slzy jeho na lících jeho , ze všech milovníků svých nemá žádného potěšitele ; všickni přátelé jeho nevěrně se k němu mají , obrátili se mu v nepřátely . Zastěhoval se Juda , proto že byl trápen a u veliké porobě , však osadiv se mezi pohany , nenalézá odpočinutí ; všickni , kteříž jej honí , postihají jej v těsně . Cesty Siona kvílí , že žádný nepřichází k slavnosti . Všecky brány jeho zpustly , kněží jeho vzdychají , panny jeho smutné jsou , on pak sám pln jest hořkosti . Nepřátelé jeho jsou hlavou , odpůrcům jeho šťastně se vede ; nebo jej Hospodin zarmoutil pro množství přestoupení jeho . Maličcí jeho odešli do zajetí před oblíčejem nepřítele . A tak odňata od dcery Sionské všecka okrasa její . Knížata její jsou podobná jelenům , kteříž nenalézají pastvy , a ucházejí bez moci před tím , kdož je honí . Rozpomínáť se dcera Jeruzalémská ve dnech trápení svého a kvílení svého na všecka svá utěšení , kteráž mívala ode dnů starodávních , když padá lid její od ruky nepřítele , nemajíc žádného , kdo by ji retoval . Protivníciť se jí dívajíce , posmívají se klesnutí jejímu . Těžce hřešila dcera Jeruzalémská , protož jako nečistá odloučena jest . Všickni , kteříž ji v poctivosti mívali , neváží jí sobě , proto že vidí nahotu její ; ona pak vzdychá , obrácena jsuci zpět . Nečistota její na podolcích jejích ; nepamatovala na skončení své , protož patrně klesá , nemajíc žádného , kdo by ji potěšil . Popatřiž , Hospodine , na trápení mé , neboť se vyvýšil nepřítel . Sáhl rukou svou nepřítel na všecky drahé věci její ; nebo musí se dívati pohanům , an chodí do svatyně její , o čemž jsi byl přikázal , aby tobě nevcházeli do shromáždění . Všecken lid její vzdychajíce , hledají chleba , vynakládají nejdražší věci své za pokrm k očerstvení života . Vzezřiž , Hospodine , a popatřiž , neboť jsem v nevážnosti . Nic-liž vám do toho , ó všickni , kteříž tudyto jdete ? Pohleďte a vizte , jest-li bolest podobná bolesti mé , kteráž jest mi učiněna , jak mne zámutkem naplnil Hospodin v den prchlivosti hněvu svého . Seslal s výsosti oheň do kostí mých , kterýž opanoval je ; roztáhl sít nohám mým , obrátil mne zpět , obrátil mne v pustinu , celý den neduživá jsem . Tuze svázáno jest rukou jeho jho přestoupení mých , tuze spletené houžve připadly na hrdlo mé , porazilo sílu mou ; vydal mne Pán v ruku nepřátel , nemohuť povstati . Pošlapal Pán všecky mé silné u prostřed mne , svolal proti mně zástupy , aby potřel mládence mé , tlačil Pán presem pannu dceru Judskou . Pro tyť věci já pláči , z očí mých , z očí mých tekou vody , a že jest vzdálen ode mne potěšitel , kterýž by očerstvil duši mou ; synové moji jsou pohubeni , nebo ssilil se nepřítel . Rozprostírá dcera Sionská ruce své , nemá žádného , kdo by ji potěšil ; vzbudiltě Hospodin proti Jákobovi všudy vůkol něho nepřátely jeho , mezi nimiž jest dcera Jeruzalémská jako pro nečistotu oddělená . Spravedlivý jest Hospodin , neboť jsem na odpor činila ústům jeho . Slyšte medle všickni lidé , a vizte bolest mou ; panny mé i mládenci moji odebrali se do zajetí . Volala jsem na milovníky své , oni oklamali mne ; kněží moji a starci moji v městě pomřeli , hledajíce pokrmu , aby posilnili života svého . Popatřiž , ó Hospodine , neboť mi úzko ; vnitřnosti mé zkormouceny jsou , srdce mé svadne ve mně , proto že jsem na odpor velice činila . Vně meč na sirobu přivodí , v domě pouhá smrt . Slýchajíť , že já vzdychám , ale není žádného , kdo by mne potěšil . Všickni nepřátelé moji slyšíce o mých bídách , radují se , že jsi to učinil , a přivedl den předohlášený , ale budouť mně podobní . Nechť přijde všecka nešlechetnost jejich před oblíčej tvůj , a učiň jim , jakož jsi učinil mně pro všecka přestoupení má ; neboť jsou mnohá úpění má , a srdce mé neduživé . Jak hustým oblakem prchlivosti své přikryl Pán dceru Sionskou ! Shodil s nebe na zem slávu Izraelovu , aniž se rozpomenul na podnože noh svých v den prchlivosti své . Sehltil Pán beze vší lítosti všecky příbytky Jákobovy , zbořil v prchlivosti své ohrady dcery Judské , udeřil jimi o zem , v potupu uvedl království i knížata její . Odťal v rozpálení hněvu všecken roh Izraelův , odvrátil zpět pravici svou od nepřítele , a rozpáliv se proti Jákobovi jako oheň plápolající , pálí do cela vůkol . Natáhl lučiště své jako nepřítel , postavil pravici svou jako protivník , i zbil všecky nejzdařilejší z lidu , a vylil do stánku dcery Sionské jako oheň prchlivost svou . Učiněn jest Pán podobný nepříteli , sehltil Izraele , sehltil všecky paláce jeho , zkazil ohrady jeho , a rozmnožil v lidu Judském zámutek a žalost . Mocí zajisté odtrhl jako od zahrady plot svůj , zkazil stánek svůj , v zapomenutí uvedl Hospodin na Sionu slavnost a sobotu , a v prchlivosti hněvu svého zavrhl krále i kněze . Zavrhl Pán oltář svůj , v ošklivost vzal svatyni svou , vydal v ruku nepřítele zdi a paláce Sionské ; křičeli v domě Hospodinově jako v den slavnosti . Uložiltě Hospodin zkaziti zed dcery Sionské , roztáhl šňůru , a neodvrátil ruky své od zhouby ; pročež val i zed kvílí , a spolu mdlejí . Poraženy jsou na zem brány její , zkazil a polámal závory její ; král její i knížata její mezi pohany . Není ani zákona , proroci také její nemívají vidění od Hospodina . Starší dcery Sionské usadivše se na zemi , mlčí , posýpají prachem hlavy své , a přepasují se žíněmi panny Jeruzalémské , svěšují k zemi hlavy své . Zhynuly od slz oči mé , zkormoutily se vnitřnosti mé , a vykydla se na zem játra má , pro potření dcery lidu mého , když i nemluvňátka a prsí požívající na ulicích města se svírají . A říkají matkám svým : Kdež jest obilé a víno ? když se jako zraněný svírají po ulicích města , a vypouštějí duše své na klíně matek svých . Kohoť za svědka přivedu ? Koho připodobním k tobě , ó dcero Jeruzalémská ? Koho tobě přirovnám , abych tě potěšil , panno dcero Sionská ? Nebo veliké jest jako moře potření tvé . Kdož by tě zhojiti mohl ? Proroci tvoji předpovídali tobě lživé a ničemné věci , a neodkrývali nepravosti tvé , aby odvrátili zajetí tvé , ale předpovídali tobě těžkosti , oklamání a vyhnání . Všickni , kteříž jdou cestou , tleskají nad tebou rukama , diví se a potřásají hlavou svou za tebou , dcero Jeruzalémská , říkajíce : To-li jest to město , o němž říkávali , že jest nejkrásnější a utěšením vší země ? Všickni nepřátelé tvoji rozdírají na tebe ústa svá , hvízdají a škřipí zuby , říkajíce : Sehlťme ji . Totoť jest jistě ten den , jehož jsme očekávali ; jižtě nastal , vidíme . Učinil Hospodin to , což byl uložil , splnil řeč svou , kterouž přikazoval ode dnů starodávních , bořil bez lítosti , a obveselil nad tebou nepřítele , povýšil rohu protivníků tvých . Vykřikovalo srdce jejich proti Pánu . Ó ty zdi dcery Sionské , vylévej jako potok slzy dnem i nocí , nedávej sobě odpočinutí , aniž se spokojuj zřítelnice oka tvého . Vstaň , křič v noci , při počátku bdění , vylévej jako vodu srdce své před oblíčejem Páně ; pozdvihuj k němu rukou svých za život dítek svých svírajících se hladem , na rohu všech ulic , a rci : Pohleď , Hospodine , a popatř , komu jsi tak kdy učinil ? Zdaliž jídají ženy plod svůj , nemluvňátka rozkošná ? Zdaliž mordován býti má v svatyni Páně kněz a prorok ? Leží na zemi po ulicích mladý i starý , panny mé i mládenci moji padli od meče , zmordoval jsi je , a zbil v den prchlivosti své bez lítosti . Svolal jsi jako ke dni slavnosti z vůkolí ty , jichž se velice straším , a nebylo v den prchlivosti Hospodinovy , kdo by ušel neb pozůstal . Kteréž jsem na rukou pěstovala a vychovala , ty nepřítel můj do konce zhubil . Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího . Zahnal mne , a uvedl do tmy a ne k světlu . Toliko proti mně se postavuje , a obrací ruku svou přes celý den . Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou , a polámal kosti mé . Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí . Postavil mne v tmavých místech jako ty , kteříž již dávno zemřeli . Ohradil mne , abych nevyšel ; obtížil ocelivý řetěz můj . A jakžkoli volám a křičím , zacpává uši před mou modlitbou . Ohradil cesty mé tesaným kamenem , a stezky mé zmátl . Jest nedvěd číhající na mne , lev v skrejších . Cesty mé stočil , anobrž roztrhal mne , a na to mne přivedl , abych byl pustý . Natáhl lučiště své , a vystavil mne za cíl střelám . Postřelil ledví má střelami toulu svého . Jsem v posměchu se vším lidem svým , a písničkou jejich přes celý den . Sytí mne hořkostmi , opojuje mne pelynkem . Nadto potřel o kameníčko zuby mé , vrazil mne do popela . Tak jsi vzdálil , ó Bože , duši mou od pokoje , až zapomínám na pohodlí , A říkám : Zahynulatě síla má i naděje má , kterouž jsem měl v Hospodinu . A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj , pelynek a žluč , Rozvažujíc to ustavičně , ponižuje se ve mně . A přivodě sobě to ku paměti , ( naději mám ) , Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo , když jsme do konce nevyhynuli . Nepřestávajíť zajisté slitování jeho , Ale nová jsou každého jitra ; převeliká jest pravda tvá . Díl můj jest Hospodin , říká duše má ; protož naději mám v něm . Dobrý jest Hospodin těm , jenž očekávají na něj , duši té , kteráž ho hledá . Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo . Dobré jest muži tomu , kterýž by nosil jho od dětinství svého , Kterýž by pak byl opuštěn , trpělivě se má v tom , což na něj vloženo , Dávaje do prachu ústa svá , až by se ukázala naděje , Nastavuje líce tomu , kdož jej bije , a sytě se potupou . Neboť nezamítá Pán na věčnost ; Nýbrž ačkoli zarmucuje , však slitovává se podlé množství milosrdenství svého . Netrápíť zajisté z srdce svého , aniž zarmucuje synů lidských . Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi , Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího , Aby převracel člověka v při jeho , Pán nelibuje . Kdo jest , ješto když řekl , stalo se něco , a Pán nepřikázal ? Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré ? Proč by tedy sobě stýskal člověk živý , muž nad kázní za hříchy své ? Zpytujme raději a ohledujme cest našich , a navraťme se až k Hospodinu . Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe . Myť jsme se zpronevěřili , a zpurní jsme byli , protož ty neodpouštíš . Obestřels se hněvem a stiháš nás , morduješ a nešanuješ . Obestřels se oblakem , aby nemohla proniknouti k tobě modlitba . Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto . Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši . Strach a jáma potkala nás , zpuštění a setření . Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého . Oči mé slzí bez přestání , proto že není žádného odtušení , Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe . Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého . Loviliť jsou mne ustavičně , jako ptáče , nepřátelé moji bez příčiny . Uvrhli do jámy život můj , a přimetali mne kamením . Rozvodnily se vody nad hlavou mou , řekl jsem : Jižtě po mně . Vzývám jméno tvé , ó Hospodine , z jámy nejhlubší . Hlas můj vyslýchával jsi ; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým . V ten den , v němž jsem tě vzýval , přicházeje , říkávals : Neboj se . Pane , zasazuje se o při duše mé , vysvobozoval jsi život můj . Vidíš , ó Hospodine , převrácenost , kteráž se mně děje , dopomoziž mi k spravedlnosti . Vidíš všecko vymstívání se jejich , všecky úklady jejich proti mně . Slýcháš utrhání jejich , ó Hospodine , i všecky obmysly jejich proti mně , Řeči povstávajících proti mně , a přemyšlování jejich proti mně přes celý den . Pohleď , jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich . Dej jim odplatu , Hospodine , podlé díla rukou jejich . Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně . Stihej v prchlivosti , a vyhlaď je , ať nejsou pod nebem tvým . Jak tě zašlo zlato , změnilo se ryzí zlato nejvýbornější , rozmetáno jest kamení svaté sem i tam po všech ulicích . Synové Sionští nejdražší , kteříž ceněni býti měli za zlato nejčištší , jakť jsou počteni za nádoby hliněné , dílo rukou hrnčíře ! An draci vynímajíce prsy , krmí mladé své , dcera pak lidu mého příčinou ukrutníka podobná jest sovám na poušti . Jazyk prsí požívajícího přilnul žízní k dásním jeho ; děti prosí za chléb , ale není žádného , kdo by lámal jim . Ti , kteříž jídali rozkošné krmě , hynou na ulicích ; kteříž chováni byli v šarlatě , octli se v hnoji . Větší jest trestání dcery lidu mého , než pomsta Sodomy , kteráž podvrácena jest jako v okamžení , aniž trvaly při ní rány . Čistší byli Nazareové její než sníh , bělejší než mléko , rděla se těla jejich více než drahé kamení , jako by z zafiru vytesáni byli . Ale již vzezření jejich temnější jest než černost , nemohou poznáni býti na ulicích ; přischla kůže jejich k kostem jejich , prahne , jest jako dřevo . Lépe se stalo těm , jenž zbiti jsou mečem , nežli kteříž mrou hladem , ( oni zajisté zhynuli , probodeni byvše ) , pro nedostatek úrod polních . Ruce žen lítostivých vařily syny své , aby jim byli za pokrm v potření dcery lidu mého . Všelijak vypustil Hospodin prchlivost svou , vylévá zůřivost hněvu svého , a zapálil oheň na Sionu , kterýž sežral základy jeho . Králové země i všickni obyvatelé okršlku světa nikoli by neuvěřili , by měl byl vjíti protivník a nepřítel do bran Jeruzalémských , Pro hříchy proroků jeho a nepravosti kněží jeho , vylévajících u prostřed něho krev spravedlivých . Toulali se jako slepí po ulicích , kálejíce se ve krvi , kteréž nemohli se než dotýkati oděvy svými . Volali na ně : Ustupujte nečistí , ustupujte , ustupujte , nedotýkejte se . Právěť jsou ustoupili , anobrž sem i tam se rozlezli , až mezi národy říkají : Nebudouť více míti vlastního bydlení . Tvář hněvivá Hospodinova rozptýlila je , aniž na ně více popatří ; nepřátelé kněží nešanují , starcům milosti nečiní . A vždy ještě až do ustání očí svých hledíme o pomoc sobě neprospěšnou , zření majíce k národu , nemohoucímu vysvoboditi . Šlakují kroky naše , tak že ani po ulicích našich choditi nemůžeme ; přiblížilo se skončení naše , doplnili se dnové naši , přišlo zajisté skončení naše . Rychlejší jsou ti , kteříž nás stihají , než orlice nebeské ; po horách stihají nás , na poušti zálohy nám zdělali . Dýchání chřípí našich , totiž pomazaný Hospodinův , lapen jest v jamách jejich , o němž jsme říkali : V stínu jeho živi budeme mezi národy . Raduj se a vesel se , dcero Idumejská , kteráž jsi se usadila v zemi Uz . Takéť k tobě přijde kalich , opiješ se a obnažíš se . Ó dcero Sionská , když vykonána bude kázeň nepravosti tvé , nenechá tě déle v zajetí tvém . Ale tvou nepravost , ó dcero Idumejská , trestati bude a odkryje hříchy tvé . Rozpomeň se , Hospodine , co se nám děje ; popatř a viz pohanění naše . Dědictví naše obráceno jest k cizím , domové naši k cizozemcům . Sirotci jsme a bez otce , matky naše jsou jako vdovy . Vody své za peníze pijeme , dříví naše za záplatu přichází . Na hrdle svém protivenství snášíme , pracujeme , nedopouští se nám odpočinouti . Egyptským podáváme ruky i Assyrským , abychom nasyceni byli chlebem . Otcové naši hřešili , není jich , my pak trestáni po nich neseme . Služebníci panují nad námi ; není žádného , kdo by vytrhl z ruky jejich . S opovážením se života svého hledáme chleba svého , pro strach meče i na poušti . Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu . Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí . Knížata rukou jejich zvěšena jsou , osoby starých nemají v poctivosti . Mládence k žernovu berou , a pacholata pod dřívím klesají . Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých . Přestala radost srdce našeho , obrátilo se v kvílení plésání naše . Spadla koruna s hlavy naší ; běda nám již , že jsme hřešili . Protoť jest mdlé srdce naše , pro tyť věci zatměly se oči naše , Pro horu Sion , že zpuštěna jest ; lišky chodí po ní . Ty Hospodine , na věky zůstáváš , a stolice tvá od národu do pronárodu . Proč se zapomínáš na věky na nás , a opouštíš nás za tak dlouhé časy ? Obrať nás , ó Hospodine , k sobě , a obráceni budeme ; obnov dny naše , jakž byly za starodávna . Nebo zdali všelijak zavržeš nás , a hněvati se budeš na nás velice ?