GetPassageurn:cts:pbc:bible.parallel.ces.kralicka:58urn:cts:pbc:bible.parallel.ces.kralicka:58Častokrát a rozličnými způsoby mluvíval někdy Bůh otcům skrze proroky , v těchto pak posledních dnech mluvil nám skrze Syna svého , Kteréhož ustanovil dědicem všeho , skrze něhož i věky učinil . Kterýžto jsa blesk slávy , a obraz osoby jeho , a zdržuje všecko slovem mocnosti své , očištění hříchů našich skrze sebe samého učiniv , posadil se na pravici velebnosti na výsostech , Tím důstojnější nad anděly učiněn , čím vyvýšenější nad ně jméno dědičně obdržel . Nebo kterému kdy z andělů řekl : Syn můj jsi ty , já dnes zplodil jsem tebe ? A opět : Já budu jemu Otcem , a on mi bude Synem ? A opět , když uvodí prvorozeného na okršlek země , dí : A klanějte se jemu všickni andělé Boží . A o andělích zajisté dí : Kterýž činí anděly své duchy , a služebníky své plamen ohně ; Ale k Synu dí : Stolice tvá , ó Bože , trvá na věky věků , berla pravosti jestiť berla království tvého . Miloval jsi spravedlnost , a nenáviděl jsi nepravosti , protož pomazal tebe , ó Bože , Bůh tvůj olejem veselé nad spoluúčastníky tvé . A opět : Ty , Pane , na počátku založil jsi zemi , a díla rukou tvých jsouť nebesa . Onať pominou , ty pak zůstáváš ; a všecka jako roucho zvetšejí , A jako oděv svineš je , i budouť změněna . Ale ty jsi vždycky tentýž , a léta tvá nikdy nepřestanou . A kterému kdy z andělů řekl : Seď na pravici mé , dokavadž nepoložím nepřátel tvých za podnože noh tvých ? Zdaliž všickni nejsou služební duchové , kteříž posíláni bývají k službě pro ty , jenž mají dědičně obdržeti spasení ? Protož musímeť my tím snažněji šetřiti toho , což jsme slýchali , aby nám to nevymizelo . Nebo poněvadž skrze anděly mluvené slovo bylo pevné , a každé přestoupení a neposlušenství vzalo spravedlivou odměnu pomsty , Kterakž my utečeme , takového zanedbávajíce spasení ? Kteréžto nejprvé začalo vypravováno býti skrze samého Pána , od těch pak , kteříž Pána slýchali , nám utvrzeno jest . Čemuž i Bůh svědectví vydával skrze divy a zázraky , a rozličné moci , i podělování Duchem svatým , podle vůle své . Nebo nepoddal andělům okršlku země budoucího , o kterémž mluvíme . Osvědčilť jest pak na jednom místě jeden , řka : Co jest člověk , že naň pomníš , aneb syn člověka , že na něj patříš . Maličkos jej menšího andělů učinil , slavou a ctí korunoval jsi ho , a ustanovils jej nad dílem rukou svých . Všecko jsi podmanil pod nohy jeho . A kdyžť jest jemu všecko poddal , tedy ničeho nezanechal nepodmaněného jemu . Ačkoli nyní ještě nevidíme , aby jemu všecko poddáno bylo . Ale toho maličko nižšího andělů , vidíme Ježíše , pro utrpení smrti slávou a ctí korunovaného , aby z milosti Boží za všecky okusil smrti . Slušeloť zajisté na toho , pro kteréhož jest všecko , a skrze kteréhož jest všecko , aby mnohé syny přiveda k slávě , vůdce spasení jejich skrze utrpení dokonalého učinil . Nebo i ten , jenž posvěcuje , i ti , kteříž posvěceni bývají , z jednoho jsou všickni . Pro kteroužto příčinu nestydí se jich nazývati bratřími , Řka : Zvěstovati budu jméno tvé bratřím svým , uprostřed shromáždění prozpěvovati budu tobě . A opět : Já budu v něm doufati . A opět : Aj , já a dítky , kteréž dal mi Bůh . Poněvadž tedy dítky účastnost mají těla a krve , i on též podobně účasten jest jich , aby skrze smrt zahladil toho , kterýž má vládařství smrti , to jest ďábla , A abyvysvobodil ty , kteřížto bázní smrti po všecken čas života svéhopodrobeni byli v službu . Neboť nepřijal andělů , ale símě Abrahamovo přijal . A protož ve všem připodobněn býti měl bratřím , aby milosrdný byl a věrný nejvyšší kněz v tom , což by u Boha k očištění hříchů lidu jednáno býti mělo . Nebo že jest i sám trpěl , pokoušín byv , může také pokušení trpícím spomáhati . A protož , bratří svatí , povolání nebeského účastníci , spatřujte apoštola a nejvyššího kněze vyznání našeho , Krista Ježíše , Věrného tomu , kdož jej ustanovil , jako i Mojžíš byl věrný ve všem domě jeho . Tím větší zajisté slávy tento nad Mojžíše jest hoden , čím větší má čest stavitel nežli sám dům . Nebo všeliký dům ustaven bývá od někoho , ten pak , kdož všecky tyto věci ustavěl , Bůh jest . A Mojžíš zajisté věrný byl v celém domě jeho , jako služebník , na osvědčení toho , což potom mělo mluveno býti . Ale Kristus , jakožto Syn , vládne nad domem svým . Kterýžto dům my jsme , jestliže tu svobodnou doufanlivost , a tu chloubu naděje až do konce pevnou zachováme . Protož jakž praví Duch svatý : Dnes , uslyšeli-li byste hlas jeho , Nezatvrzujtež srdcí svých , jako při onom popouzení Boha v den pokušení toho na poušti ; Kdežto pokoušeli mne otcové vaši , zkusiliť jsou mne , a viděli skutky mé po čtyřidceti let . Protož hněviv jsem byl na pokolení to , a řekl jsem : Tito vždycky bloudí srdcem , a nepoznávají cest mých . Takže jsem přisáhl v hněvě svém , že nevejdou v odpočinutí mé . Viztež , bratří , aby snad v někom z vás nebylo srdce zlé , a nevěrné , kteréž by odstupovalo od Boha živého . Ale napomínejte se vespolek po všecky dny , dokavadž se dnes jmenuje , aby někdo nebyl zatvrzen oklamáním hřícha . Účastníci zajisté Krista učiněni jsme , jestliže však ten počátek podstaty až do konce pevný zachováme . Protož dokudž se říká : Dnes , uslyšeli-li byste hlas jeho , nezatvrzujte srdcí svých , jako při onom popouzení Boha . Nebo někteří slyševše , popouzeli ho , ale ne všickni , jenž vyšli z Egypta skrze Mojžíše . Na které se pak hněval čtyřidceti let ? Zdali ne na ty , kteříž hřešili , jejichžto těla padla na poušti ? A kterým zapřisáhl , že nevejdou do odpočinutí jeho ? Však těm , kteříž byli neposlušní . A vidíme , že jsou nemohli vjíti pro nevěru . Bojmež se tedy , aby snad opustě zaslíbení o vjití do odpočinutí jeho , neopozdil se někdo z vás . Nebo i nám zvěstováno jest , jako i oněmno , ale neprospěla jim řeč slyšená , nepřipojená k víře , když slyšeli . Neboť vcházíme v odpočinutí my , kteříž jsme uvěřili , jakož řekl : Protož jsem přisáhl v hněvě svém , žeť nevejdou v odpočinutí mé , ačkoli dávno odpočinul Bůh , hned po vykonání skutků od ustanovení světa . Nebo pověděl na jednom místě o sedmém dni takto : I odpočinul Bůh dne sedmého ode všech skutků svých . A tuto zase : Že nevejdou v odpočinutí mé . A poněvadž vždy na tom jest , že někteří mají vjíti do něho , a ti , kterýmž prvé zvěstováno jest , nevešli pro svou nevěru , Opět ukládá den jakýsi , Dnes , pravě skrze Davida , po takovém času , jakož řečeno jest , Dnes uslyšíte-li hlas jeho , nezatvrzujte srdcí svých . Nebo byť byl Jozue v odpočinutí je uvedl , nebylť by potom mluvil o jiném dni . A protož zůstáváť svátek lidu Božímu . Neb kdožkoli všel v odpočinutí jeho , takéť i on odpočinul od skutků svých , jako i Bůh od svých . Snažmež se tedy vjíti do toho odpočinutí , aby někdo neupadl v týž příklad nedověry . Živáť jest zajisté řeč Boží a mocná , a pronikavější nad všeliký meč na obě straně ostrý , a dosahujeť až do rozdělení i duše i ducha i kloubů i mozku v kostech , a rozeznává myšlení i mínění srdce . A neníť žádného stvoření , kteréž by nebylo zjevné před obličejem jeho , nýbrž všecky věci jsou nahé a odkryté očima toho , o kterémž jest řeč naše . Protož majíce nejvyššího kněze velikého , kterýžto pronikl nebesa , Ježíše Syna Božího , držmež vyznání naše . Nebo nemáme nejvyššího kněže , kterýž by nemohl čitedlen býti mdlob našich , ale zkušeného ve všem nám podobně , kromě hříchu . Přistupmež tedy směle s doufáním k trůnu milosti , abychom dosáhli milosrdenství , a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný . Všeliký zajisté nejvyšší kněz z lidu vzatý za lidi bývá postaven v těch věcech , kteréž u Boha mají jednány býti , totiž aby obětoval i dary i oběti za hříchy , Kterýž by mohl , jakž sluší , lítost míti nad neznajícími a bloudícími , jsa i sám obklíčen nemocí . A pro ni povinen jest , jakož za lid , tak i za sebe samého obětovati oběti za hříchy . A aniž kdo sobě sám té cti osobuje , ale ten , kterýž by byl povolán od Boha , jako i Aron . Tak i Kristus ne sám sobě té cti osobil , aby byl nejvyšším knězem , ale ten , kterýž řekl jemu : Syn můj jsi ty , já dnes zplodil jsem tebe . Jakž i jinde praví : Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova . Kterýž za dnů těla svého modlitby a ponížené prosby k tomu , kterýž ho mohl zachovati od smrti , s křikem velikým a slzami obětoval , a uslyšán jest i vysvobozen z toho , čehož se strašil . A ačkoli byl Syn Boží , z toho však , což strpěl , naučil se poslušenství . A tak dokonalý jsa , učiněn jest všechněm sebe poslušným původem spasení věčného , Nazván jsa od Boha nejvyšším knězem podlé řádu Melchisedechova . O kterémž mnoho by se mělo mluviti , a to nesnadných věci k vypravení , ale vy jste nezpůsobných uší . Nebo měvše býti v tak dlouhém času mistři , opět potřebujete učeni býti prvním počátkům výmluvností Božích , a učiněni jste mléka potřebující , a ne pokrmu hrubšího . Kdožkoli zajisté mléka se drží , nechápá slova spravedlnosti ; ( nebo nemluvně jest ) . Ale dokonalých jest hrubý pokrm , totiž těch , kteříž pro zvyklost mají smysly způsobné k rozeznání dobrého i zlého . Protož opustíce řeč počátku Kristova , k dokonalosti se nesme , ne opět zakládajíce gruntu pokání z skutků mrtvých , a víry v Boha , Křtů učení , vzkládání rukou , a vzkříšení z mrtvých , i soudu věčného . A toť učiníme , dopustí-li Bůh . Nebo nemožné jest jednou již osvíceným , kteříž i zakusili daru nebeského , a účastníci učiněni byli Ducha svatého , Okusili také dobrého Božího slova , a moci věka budoucího , Kdyby padli , zase obnoviti se ku pokání , jakožto těm , kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího , a v porouhání vydávají . Země zajisté , kteráž často na sebe přicházející déšť pije , a rodí bylinu příhodnou těm , od kterýchž bývá dělána , dochází požehnání od Boha . Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest , a blízká zlořečení , jejížto konec bývá spálení . My pak , nejmilejší , nadějemeť se o vás lepších věcí , a náležejících k spasení , ač pak koli tak mluvíme . Neboť není nespravedlivý Bůh , aby se zapomenul na práci vaši a na pracovitou lásku , kteréž jste dokazovali ke jménu jeho , slouživše svatým , a ještě sloužíce . Žádámeť pak , aby jeden každý z vás až do konce prokazoval tu opravdovou pilnost k nabytí plné jistoty naděje , Tak abyste nebyli líní , ale následovníci těch , kteříž skrze víru a snášelivost obdrželi dědictví zaslíbené . Abrahamovi zajisté zaslíbení čině Bůh , když neměl skrze koho většího přisáhnouti , přisáhl skrze sebe samého , Řka : Jistě požehnám velmi tobě , a velice rozmnožím tebe . A tak trpělivě očekávaje , dosáhl zaslíbení . Lidé zajisté skrze většího , nežli jsou sami , přisahají , a všeliké rozepře mezi nimi konec jest , když bývá potvrzena přísahou . A takž Bůh , chtěje dostatečně ukázati dědicům zaslíbení svých neproměnitelnost rady své , vložil mezi to přísahu , Abychom skrze ty dvě věci nepohnutelné , ( v nichž nemožné jest , aby Bůh klamal ) , měli přepevné potěšení , my , kteříž jsme se utekli k obdržení předložené naděje . Kteroutož máme jako kotvu duše , i bezpečnou i pevnou , a vcházející až do vnitřku za oponu , Kdežto předchůdce náš pro nás všel Ježíš , jsa učiněn podle řádu Melchisedechova nejvyšším knězem na věky . Nebo ten Melchisedech byl král Sálem , kněz Boha nejvyššího , kterýž vyšel v cestu Abrahamovi , navracujícímu se od pobití králů , a dal jemu požehnání . Kterémužto Abraham i desátek dal ze všeho . Kterýž nejprvé vykládá se král spravedlnosti , potom pak i král Sálem , to jest král pokoje , Bez otce , bez matky , bez rodu , ani počátku dnů , ani skonání života nemaje , ale připodobněn jsa Synu Božímu , zůstává knězem věčně . Pohleďtež tedy , kteraký ten byl , jemuž i desátky z kořistí dal Abraham patriarcha . A ješto ti , kteříž jsou z synů Léví kněžství přijímající , přikázaní mají desátky bráti od lidu podle Zákona , to jest od bratří svých , ačkoli pošlých z bedr Abrahamových , Tento pak , jehož rod není počten mezi nimi , desátky vzal od Abrahama , a tomu , kterýž měl zaslíbení , požehnání dal . A jistě beze všeho odporu menší od většího požehnání béře . A tuto desátky berou smrtelní lidé , ale tamto ten , o němž se vysvědčuje , že jest živ . A ať tak dím , i sám Léví , kterýž desátky béře , v Abrahamovi desátky dal . Nebo ještě v bedrách otce byl , když vyšel proti němu Melchisedech . A protož byla-liť dokonalost spasení skrze Levítské kněžství , ( nebo za toho kněžství vydán jest lidu Zákon , ) jakáž toho byla potřeba , aby jiný kněz podle řádu Melchisedechova povstal , a nebyl již více podle řádu Aronova jmenován ? A poněvadž jest kněžství přeneseno , musiloť také i Zákona přenesení býti . Nebo ten , o kterémž se to praví , jiného jest pokolení , z kteréhožto žádný při oltáři v službě nebyl . Zjevné jest zajisté , že z pokolení Judova pošel Pán náš , o kterémžto pokolení nic z strany kněžství nemluvil Mojžíš . Nýbrž hojněji to zjevné jest i z toho , že povstal jiný kněz podle řádu Melchisedechova , Kterýžto učiněn jest knězem ne podle zákona přikázaní tělesného , ale podle moci života neporušitelného . Nebo svědčí Písmo , řka : Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova . Stalo se zajisté složení onoho předešlého přikázaní , protože bylo mdlé a neužitečné . Nebo ničehož k dokonalosti nepřivedl Zákon , ale na místo jeho uvedena lepší naděje , skrze niž přibližujeme se k Bohu . A to tím lepší , že ne bez přísahy . Nebo onino bez přísahy kněžími učiněni bývali , tento pak s přísahou , skrze toho , kterýž řekl k němu : Přisáhl Pán , a nebudeť toho litovati : Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova . Takť lepší smlouvy prostředníkem učiněn jest Ježíš . A také onino mnozí bývali kněží , protože smrt bránila jim vždycky trvati ; Ale tento poněvadž zůstává na věky , věčné má kněžství . A protož i dokonale spasiti může všecky přistupující skrze něj k Bohu , vždycky jsa živ k orodování za ně . Takovéhoť zajisté nám slušelo míti nejvyššího kněze , svatého , nevinného , nepoškvrněného , odděleného od hříšníků , a jenž by vyšší nad nebesa učiněn byl , Kterýž by nepotřeboval na každý den , jako onino kněží , nejprv za své vlastní hříchy oběti obětovati , potom za za hříchy lidu . Neboť jest to učinil jednou , samého sebe obětovav . Zákon zajisté lidi mající nedostatky ustavoval za nejvyšší kněží , ale slovo přísežné , kteréž se stalo po Zákonu , ustanovilo Syna Božího dokonalého na věky . Ale summa toho mluvení tato jest , že takového máme nejvyššího kněze , kterýž se posadil na pravici trůnu velebnosti v nebesích . Služebník jsa svatyně , a pravého toho stánku , kterýž Pán vzdělal , a ne člověk . Všeliký zajisté nejvyšší kněz k obětování darů a obětí bývá ustanoven , a protož potřebí bylo , aby i tento měl , co by obětoval . Nebo kdyby byl na zemi , aniž by knězem byl , když by zůstávali ti kněží , kteříž obětují dary podle Zákona , Sloužíce podobenství a stínu nebeských věcí , jakož Mojžíšovi od Boha řečeno bylo , když dokonávati měl stánek : Hlediž , prý , abys udělal všecko ku podobenství , kteréžť jest ukázáno na hoře . Nyní pak tento náš nejvyšší kněz tím důstojnějšího došel úřadu , čímž i lepší smlouvy prostředníkem jest , kterážto lepšími zaslíbeními jest utvrzena . Nebo kdyby ona první byla bez úhony , nebylo by hledáno místa druhé . Nebo obviňuje Židy , dí : Aj , dnové jdou , praví Pán , v nichž vejdu s domem Izraelským a s domem Judským v smlouvu novou . Ne podle smlouvy té , kterouž jsem učinil s otci jejich v ten den , když jsem je vzal za ruku jejich , abych je vyvedl z země Egyptské . Nebo oni nezůstali v smlouvě mé , a já opustil jsem je , praví Pán . Protož tatoť jest smlouva , v kterouž vejdu s domem Izraelským po těch dnech , praví Pán : Dám zákony své v mysl jejich , a na srdcích jejich napíši je , a budu jejich Bohem , a oni budou mým lidem . A nebudouť učiti jeden každý bližního svého , a jeden každý bratra svého , říkajíce : Poznej Pána , protože mne všickni znáti budou , od nejmenšího z nich až do největšího z nich . Nebo milostiv budu nepravostem jejich , a na hříchy jejich , ani na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více . A kdyžť praví o nové , tedy pokládá první za vetchou ; což pak vetší a schází , blízké jest zahynutí . Mělať pak i první ona smlouva ustanovení z strany služeb a svatyni světskou . Nebo udělán byl stánek první , v kterémž byl svícen , a stůl , a posvátní chlebové , a ten sloul svatyně . Za druhou pak oponou byl stánek , kterýž sloul svatyně svatých , Zlatou maje kadidlnici , a truhlu smlouvy , všudy obloženou zlatem , kdežto bylo věderce zlaté , mající v sobě mannu , a hůl Aronova , kteráž byla zkvetla , a dsky zákona , Nad truhlou pak byli dva cherubínové slávy , zastěňujíci slitovnici . O kterýchž věcech není potřebí nyní vypravovati o jedné každé obzvláštně . To vše když tak jest zřízeno , do prvního stánku vždycky vcházejí kněží , služby vykonávajíce , Do druhého pak jedinou v rok sám nejvyšší kněz , ne bez krve , kterouž obětuje sám za sebe , i za lidské nevědomosti . Čímž Duch svatý ukazuje to , že ještě nebyla zjevena cesta k svatyni , dokudž první stánek trval . Kterýž byl podobenstvím na ten přítomný čas , v němžto darové a oběti se obětují , kteréž nemohou dokonalého v svědomí učiniti toho , kdož obětuje , Toliko v pokrmích a v nápojích , a v rozličných umýváních a ospravedlňováních tělesných , až do času napravení , záležející . Ale Kristus přišed , nejvyšší kněz budoucího dobrého , skrze větší a dokonalejší stánek , ne rukou udělaný , to jest ne tohoto stavení , Ani skrze krev kozlů a telat , ale skrze svou vlastní krev , všel jednou do svatyně , věčné vykoupení nalezl . Nebo jestližeť krev býků a kozlů , a popel jalovice , pokropující poskvrněných , posvěcuje jich k očištění těla , Čím více krev Kristova , kterýžto skrze Ducha věčného samého sebe obětoval nepoškvrněného Bohu , očistí svědomí vaše od skutků mrtvých k sloužení Bohu živému ? A pro tu příčinu nové smlouvy prostředník jest , aby , když by smrt mezi to vkročila k vyplacení přestoupení těch , kteráž byla za první smlouvy , zaslíbení věčného dědictví přijali ti , jenž jsou povoláni . Nebo kdež se děje kšaft , potřebí jest , aby k tomu smrt přikročila toho , kdož činí kšaft . Kšaft zajisté těch , kteříž zemřeli , pevný jest , poněvadž ještě nemá moci , dokudž živ jest ten , jenž kšaft činil . Protož ani první onen kšaft bez krve nebyl posvěcován . Nebo když Mojžíš všecka přikázaní podle Zákona všemu lidu předložil , vzav krev telat a kozlů , s vodou a s vlnou červenou a s yzopem , tak spolu i knihy i všeho lidu pokropil , Řka : Tatoť jest krev Zákona , kterýž vám Bůh vydal . Ano i stánku i všech nádob k službě náležitých rovně též krví pokropil . A téměř všecko podle Zákona krví očišťováno bývá , a bez krve vylití nebývá odpuštění vin . Protož potřebí bylo , aby věcí nebeských příkladové těmi věcmi očišťováni byli , nebeské pak věci lepšími obětmi , nežli jsou ty . Neboť nevšel Kristus do svatyně rukou udělané , kteráž by byla příklad s pravou svatyní se srovnávající , ale právě v nebe všel , aby nyní přítomný byl tváři Boží za nás . Ne aby častokrát obětoval sebe samého , jako nejvyšší kněz vcházel do svatyně každý rok se krví cizí , ( Sic jinak byl by musil častokrát trpěti od počátku světa , ) ale nyní jednou při skonání věků , na shlazení hřícha skrze obětování sebe samého , zjeven jest . A jakož uloženo lidem jednou umříti , a potom bude soud , Tak i Kristus jednou jest obětován , k shlazení mnohých lidi hříchů ; podruhé pak bez hříchu ukáže se těm , kteříž ho čekají k spasení . Zákon zajisté , maje stín budoucího dobrého , a ne sám obraz pravý těch věcí , jednostejnými , kteréž po všecka léta obětují , obětmi nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti . Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti , protože by již neměli žádného svědomí z hříchu ti , jenž obětují , jsouce jednou očištěni ? Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku . Neboť možné není , aby krev býků a kozlů shladila hříchy . Protož vcházeje na svět , dí : Obětí a darů nechtěl jsi , ale tělo jsi mi způsobil . Zápalných obětí , ani obětí za hřích jsi neoblíbil . Tehdy řekl jsem : Aj , jduť , ( jakož v knihách psáno jest o mně ) , abych činil , ó Bože , vůli tvou . Pověděv napřed : Že obětí a darů , a zápalů , i obětí za hřích , ( kteréž se podle Zákona obětují ) , nechtěl jsi , aniž jsi jich oblíbil , Tehdy řekl : Aj , jduť , ( jakož v knihách psáno jest o mně ) abych činil , ó Bože , vůli tvou . Ruší první , aby druhé ustanovil . V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou . A všeliký zajisté kněz přístojí , na každý den službu konaje , a jednostejné často obětuje oběti , kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů . Ale tento , jednu obět obětovav za hříchy , vždycky sedí na pravici Boží , Již dále očekávaje , až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho . Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty , kteříž posvěceni bývají . Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý . Nebo prve pověděv : Tatoť jest smlouva , kterouž učiním s nimi po těch dnech , praví Pán : Dám zákony své v srdce jejich , a na myslech jejich napíši je , Za tím řekl : A na hříchy jejich , i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více . Kdežť pak jest odpuštění jich , neníť potřebí více oběti za hřích . Majíce tedy , bratří , plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu , Tou cestou novou a živou , kterouž nám způsobil skrze oponu , to jest tělo své , A majíce kněze velikého nad domem Božím , Přistupmež s pravým srdcem , v plné jistotě víry , očištěná majíce srdce od svědomí zlého , A umyté tělo vodou čistou , držmež nepochybné vyznání naděje ; ( nebo věrnýť jest ten , kterýž zaslíbil . ) A šetřme jedni druhých , k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích , Neopouštějíce společného shromáždění našeho , jako někteří obyčej mají , ale napomínajíce se , a to tím více , čímž více vidíte , že se ten den přibližuje . Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy , nezůstávalo by již více oběti za hříchy , Ale hrozné nějaké očekáváni soudu , a ohně prudká pálivost , kterýž žráti má protivníky . Kdož by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým , bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá . Což se vám zdá , jak přísnějšího trestání hoden jest ten , kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy , kterouž byl posvěcen , za nehodnou drahého vážení by měl , a duchu milosti potupu učinil ? Známeť zajisté toho , jenž řekl : Mně pomsta , já odplatím , praví Pán . A opět : Pán souditi bude lid svůj . Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého . Rozpomeňtež se pak na předešlé dny , v nichžto osvíceni byvše , mnohý boj rozličných utrpení snášeli jste , Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni , buďto účastníci učiněni byvše těch , kteříž tak zmítáni byli . Nebo i vězení mého čitelni jste byli , a rozchvátání statků svých s radosti jste strpěli , vědouce , že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé . Protož neodmítejtež od sebe smělé doufanlivosti vaší , kterážto velikou má odplatu . Než potřebíť jest vám trpělivosti , abyste vůli Boží činíce , dosáhli zaslíbení . Nebo ještě velmi , velmi maličko , a aj , ten , kterýž přijíti má , přijde , a nebudeť meškati . Spravedlivý pak z víry živ bude . Pakli by se kdo jinam obrátil , nezalibuje sobě duše má v něm . Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí , ale věřící k získání duše . Víra pak jest nadějných věcí podstata , a důvod neviditelných . Pro ni zajisté svědectví došli předkové . Věrou rozumíme , že učiněni jsou věkové slovem Božím , takže z ničeho jest to , což vidíme , učiněno . Věrou lepší obět Bohu obětoval Abel , nežli Kain , skrze kteroužto svědectví obdržel , že jest spravedlivý , jakž sám Bůh darům jeho svědectví vydal . A skrze tu víru , již umřev , ještě mluví . Věrou Enoch přenesen jest , aby neviděl smrti , a není nalezen , proto že jej Bůh přenesl . Prvé zajisté , než jest přenesen , svědectví měl , že se líbil Bohu . Bez víry pak nemožné jest líbiti se Bohu ; nebo přistupující k Bohu věřiti musí , že jest Bůh , a těm , kteříž ho hledají , že odplatu dává . Věrou napomenut jsa od Boha Noé o tom , čehož ještě nebylo viděti , boje se , připravoval koráb k zachování domu svého ; skrze kterýžto koráb odsoudil svět , a spravedlnosti té , kteráž jest z víry , učiněn jest dědicem . Věrou , povolán jsa Abraham , uposlechl Boha , aby odšel na to místo , kteréž měl vzíti za dědictví ; i šel , nevěda , kam příjde . Věrou bydlil v zemi zaslíbené jako v cizí v staních přebývaje s Izákem a s Jákobem , spoludědici téhož zaslíbení . Nebo očekával města základy majícího , jehožto řemeslník a stavitel jest Bůh . Věrou také i Sára moc ku početí semene přijala , a mimo čas věku porodila , když věřila , že jest věrný ten , jenž zaslíbil . A protož i z jednoho , a to již téměř umrtveného , rozplozeno jest potomků množství veliké , jako jest množství hvězd nebeských , a jako písek nesčíslný , kterýž jest na břehu mořském . Podle víry zemřeli ti všickni , nevzavše zaslíbení , ale zdaleka je viděvše , jim i věřili , i je vítali , a vyznávali , že jsou hosté a příchozí na zemi . Nebo ti , kteříž tak mluví , zjevně to prokazují , že vlasti hledají . A jistě , kdyby se byli na onu rozpomínali , z kteréž vyšli , měli dosti času zase se navrátiti . Ale oni lepší vlasti žádají , to jest nebeské . Protož i sám Bůh nestydí se slouti jejich Bohem ; nebo jim připravil město . Věrou obětoval Abraham Izáka , byv pokoušín , a to jednorozeného obětoval ten , kterýž byl zaslíbení přijal , K němuž bylo řečeno : V Izákovi nazváno bude tobě símě , Tak o tom smýšleje , že jest mocen Bůh i z mrtvých vzkřísiti ; odkudžto jej jako z mrtvých vzkříšeného přijal . Věrou o budoucích věcech požehnání dal Izák Jákobovi a Ezau . Věrou Jákob , umíraje , každému z synů Jozefových požehnání dával , a poklonil se podepřev se na vrch hůlky své . Věrou Jozef , dokonávaje , o vyjití synů Izraelských zmínku učinil , a o kostech svých poručil . Věrou Mojžíš , narodiv se , ukryt byl za tři měsíce od rodičů svých , protože viděli krásné pacholátko , a nebáli se rozkazu královského . Věrou Mojžíš , dorostlý již jsa , odepřel slouti synem dcery faraonovy , Vyvoliv sobě raději protivenství trpěti s lidem Božím , nežli časné a hříšné pohodlí míti , Větší sobě pokládaje zboží nad Egyptské poklady pohanění Kristovo ; nebo prohlédal k hojné odplatě . Věrou opustil Egypt , neboje se hněvu královského ; nebo jako by viděl Neviditelného , tak se utvrdil . Věrou slavil hod beránka a vylití krve , aby ten , jenž hubil prvorozené , nedotekl se jich . Věrou přešli moře červené jako po suchu ; o čež pokusivše se Egyptští , ztonuli . Věrou zdi Jericha padly , když je obcházeli za sedm dní . Věrou Raab nevěstka nezahynula s neposlušnými , pokojně přijavši špehéře . A coť mám více praviti ? Nepostačíť mi zajisté čas k vypravování o Gedeonovi , a Barákovi , a Samsonovi a Jefte , a Davidovi , a Samuelovi , a prorocích . Kteříž skrze víru vybojovávali království , činili spravedlnost , docházeli zaslíbení , zacpávali ústa lvům , Uhašovali moc ohně , utekli ostrosti meče , zmocněni bývali v mdlobách , silní učiněni v boji , vojska zaháněli cizozemců . Ženy přijímaly mrtvé své vzkříšené . Jiní pak roztahováni jsou , neoblíbivše sobě vysvobození , aby lepšího dosáhli vzkříšení . Jiní pak posměchy a mrskáním trápeni , ano i vězeními a žaláři . Kamenováni jsou , sekáni , pokoušíni , mečem zmordováni ; chodili v kožích ovčích a kozelčích , opuštěni , souženi , a zle s nimi nakládáno , Jichžto nebyl svět hoden , po pustinách bloudíce , i po horách , a jeskyních , i v doupatech země . A ti všickni svědectví dosáhše skrze víru , neobdrželi zaslíbení , Protože Bůh něco lepšího nám obmýšlel , aby oni bez nás nepřišli k dokonalosti . Protož i my , takový oblak svědků vůkol majíce , odvrhouce všeliké břímě , i snadně obkličující nás hřích , skrze trpělivost konejme běh uloženého nám boje , Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše , kterýžto místo předložené sobě radosti strpěl kříž , opováživ se hanby , i posadil se na pravici trůnu Božího . A považte , kteraký jest ten , jenž snášel od hříšníků taková proti sobě odmlouvání , abyste neustávali , v myslech vašich hynouce . Ještě jste se až do krve nezprotivili , proti hříchu bojujíce . A což jste zapomenuli na napomenutí , kteréž k vám jako k synům mluví : Synu můj , nepohrdej kázní Páně , aniž sobě stýskej , když od něho trestán býváš ? Nebo kohož miluje Pán , tohoť tresce , a švihá každého , kteréhož za syna přijímá . Jestliže kázeň snášíte , Bůh se vám podává jakožto synům . Nebo který jest syn , jehož by netrestal otec ? Pakli jste bez kázně , kteréžto všickni synové účastni jsou , tedy jste cizoložňata , a ne synové . Ano tělesné otce naše měli jsme , kteříž nás trestali , a měli jsme je u vážnosti ; i zdaliž nemáme mnohem více poddáni býti Otci duchů , abychom živi byli ? A onino zajisté po nemnohé dny , jakž se jim vidělo , trestali , ale tento v věcech přeužitečných , totiž k tomu , abychom došli účastnosti svatosti jeho . Každé pak trestání , když přítomné jest , nezdá se býti potěšené , ale smutné , než potomť rozkošné ovoce spravedlnosti přináší těm , kteříž by v něm pocvičeni byli . Protož opuštěných rukou a zemdlených kolen posilňte , A přímé kroky čiňte nohama svýma , aby , což zkulhavělo , do konce se nevyvinulo , ale raději uzdraveno bylo . Pokoje následujte se všechněmi a svatosti , bez níž žádný neuzří Pána , Prohlédajíce k tomu bedlivě , aby někdo neodpadl od milosti Boží , a aby nějaký kořen hořkosti nepodrostl , a neučinil překážky , skrze nějž by poškvrněni byli mnozí ; Aby někdo nebyl smilník , aneb ohyzdný , jako Ezau , kterýžto za jednu krmi prodal prvorozenství své . Víte zajisté , že potom , chtěje dědičně dosáhnouti požehnání , pohrdnut jest . Nebo nenalezl místa ku pokání , ač ho koli s pláčem hledal . Nebo nepřistoupili jste k hmotné hoře a k hořícímu ohni , a k vichru , a k mrákotě , a k bouři , A zvuku trouby a k hlasu slov , kterýžto hlas kdož slyšeli , prosili , aby k nim nebylo více mluveno . ( Nebo nemohli snésti toho , což bylo praveno : A kdyby se i hovado dotklo hory , budeť ukamenováno , aneb šípem postřeleno . A tak hrozné bylo to , což viděli , že i Mojžíš řekl : Lekl jsem se , až se třesu . ) Ale přistoupili jste k hoře Sionu , a k městu Boha živého , Jeruzalému nebeskému , a k nesčíslnému zástupu andělů , K veřejnému shromáždění a k církvi prvorozených , kteříž zapsáni jsou v nebesích , a k Bohu soudci všech , a k duchům spravedlivých dokonalých , A k prostředníku Nového Zákona Ježíšovi , a ku pokropení krví , lépe mluvící nežli Abelova . Viztež , abyste neodpírali mluvícím . Nebo poněvadž onino neušli pomsty , kteříž odpírali tomu , jenž na zemi na místě Božím mluvil , čím více my , jestliže tím , kterýž s nebe mluví k nám , pohrdneme ? Jehožto hlas tehdáž byl zemí pohnul , nyní pak propověděl , řka : Ještěť já jednou pohnu netoliko zemí , ale i nebem . A to , že dí : Ještě jednou , světle ukazuje pohnutelných věcí přenesení , jakožto rukama učiněných , aby zůstávaly ty , jenž jsou nepohnutelné . Protož království přijímajíce nepohnutelné , mějmež milost , skrze kteroužto služme libě Bohu , s vážností a uctivostí . Neboť Bůh náš jest oheň spalující . Láska bratrská zůstávejž mezi vámi . Na přívětivost k hostem nezapomínejte ; skrze ni zajisté někteří , nevěděvše , anděly za hostě přijímali . Pomněte na vězně , jako byste spolu vězňové byli , na soužené , jakožto ti , jenž také v těle jste . Poctivéť jest u všech lidí manželství a lože nepoškvrněné , smilníky pak a cizoložníky souditi bude Bůh . Obcování vaše budiž bez lakomství , dosti majíce na tom , což máte . Onť zajisté řekl : Nikoli nenechám tebe tak , aniž tě opustím ; Tak abychom doufanlivě říkali : Pán spomocník můj , aniž se budu báti , by mi co učiniti mohl člověk . Zpomínejte na vůdce vaše , kteříž vám mluvili slovo Boží , jejichžto jaký byl cíl obcování , spatřujíce , následujtež jejich víry . Ježíš Kristus jest včera i dnes , tentýž i na věky . Učením rozličným a cizím nedejte se točiti . Výbornéť jest zajisté , aby milostí upevněno bylo srdce , a ne pokrmy , kteříž neprospěli těm , jenž se jimi vázali . Mámeť oltář , z něhož nemají moci jísti ti , jenž stánku slouží . Nebo kterýchž hovad krev vnášína bývá do svatyně skrze nejvyššího kněze za hřích , těch pálena bývají těla vně za stany . Protož i Ježíš , aby posvětil lidu skrze svou vlastní krev , vně za branou trpěl . Vyjděmež tedy k němu ven z stanů , pohanění jeho nesouce . Neboť nemáme zde města zůstávajícího , ale onoho budoucího hledáme . Protož skrze něho obětujme Bohu obět chvály vždycky , to jest ovoce rtů , oslavujících jméno jeho . Na účinnost pak a na sdílnost nezapomínejte ; nebo v takových obětech zvláštní svou libost má Bůh . Povolni buďte správcům vašim a poslušni buďte jich ; oniť zajisté bdějí nad dušemi vašimi , jako ti , kteříž počet mají vydati ; ať by to s radostí činili , a ne s stýskáním . Neboť by vám to nebylo užitečné . Modltež se za nás ; doufámeť zajisté , že dobré svědomí máme , jakožto ti , kteříž se chceme ve všem chvalitebně chovati . Pročež prosímť vás , abyste to hojněji činili , abych tím dříve navrácen byl vám . Bůh pak pokoje , kterýž toho velikého pro krev smlouvy věčné Pastýře ovcí vzkřísil z mrtvých , Pána našeho Ježíše , Učiniž vás způsobné ve všelikém skutku dobrém , k činění vůle jeho , působě v vás to , což jest libé před obličejem jeho , skrze Jezukrista , jemuž sláva na věky věků . Amen . Prosímť pak vás , bratří , snestež trpělivě slovo napomenutí tohoto ; neboť jsem krátce psal vám . Věztež o bratru Timoteovi , že jest propuštěn , s kterýmžto , ( přišel-li by brzo ) , navštívím vás . Pozdravtež všech správců svých , i všech svatých . Pozdravují vás bratři z Vlach . Milost Boží se všemi vámi . Amen . K Židům psán jest z Vlach po Timoteovi .