GetPassageurn:cts:pbc:bible.parallel.ces.kralicka:7urn:cts:pbc:bible.parallel.ces.kralicka:7Stalo se pak po smrti Jozue , otázali se synové Izraelští Hospodina , řkouce : Kdo z nás potáhne proti Kananejskému napřed , aby bojoval s ním ? Jimž řekl Hospodin : Juda nechť táhne , aj , dal jsem tu zemi v ruku jeho . ( Řekl pak byl Juda Simeonovi bratru svému : Potáhni se mnou k dobývání losu mého , abychom bojovali proti Kananejskému , a já také potáhnu s tebou k dobývání losu tvého . I táhl s ním Simeon . Tedy vytáhl Juda , i dal Hospodin Kananejského a Ferezejského v ruce jejich , a porazili z nich v Bezeku deset tisíc mužů . Nebo nalezše Adonibezeka v Bezeku , bojovali proti němu , a porazili Kananejského i Ferezejského . Když pak utíkal Adonibezek , honili ho , a chytivše jej , zutínali mu palce u rukou i noh . Tedy řekl Adonibezek : Sedmdesáte králů s uťatými palci u rukou i noh svých sbírali drobty pod stolem mým ; jakž jsem činil , tak odplatil mi Bůh . I přivedli jej do Jeruzaléma , a tam umřel . Nebo byli vybojovali synové Juda Jeruzalém , a vzavše jej , zbili obyvatele jeho ostrostí meče a město vypálili . Potom také vytáhli synové Judovi , aby bojovali proti Kananejskému , bydlícímu na horách při straně polední i na rovinách . Nebo byl vytáhl Juda proti Kananejskému , kterýž bydlil v Hebronu , ( jméno pak Hebronu prvé bylo Kariatarbe , ) a pobil Sesaie , a Achimana , a Tolmaie . A odtud byl táhl na obyvatele Dabir , ( jméno pak Dabir prvé bylo Kariatsefer ) . Kdežto řekl Kálef : Kdo by dobyl Kariatsefer a vzal by je , dám jemu Axu dceru svou za manželku . Tedy dobyl ho Otoniel , syn Cenezův , bratra Kálefova mladšího , i dal jemu Axu dceru svou za manželku . Stalo se pak , že když přišla k němu , ponukla ho , aby prosil otce jejího za pole ; i ssedla s osla . A řekl jí Kálef : Cožť jest ? A ona odpověděla : Dej mi dar ; poněvadžs mi dal zemi suchou , dej mi také studnice vod . I dal jí Kálef studnice v horních i dolních končinách . Synové také Cinejského , tchána Mojžíšova , odebrali se z města palmového s syny Juda na poušť Judovu , jenž jest k straně polední městu Arad ; a odšedše , bydlili s lidem tím . Potom táhl Juda s Simeonem , bratrem svým , a porazili Kananejské přebývající v Sefat , a zkazili je . I nazváno jest jméno města toho Horma . Dobyl také Juda Gázy a pomezí jeho , i Aškalonu s pomezím jeho , též Akaronu a pomezí jeho . Nebo byl Hospodin s Judou , a vyhnal obyvatele hor , ale nevyhnal obyvatelů údolí , proto že vozy železné měli . I dali Kálefovi Hebron , jakož byl mluvil Mojžíš , a vyhnal odtud tři syny Enakovy . Jebuzejského pak , bydlícího v Jeruzalémě , nevyhnali synové Beniamin ; protož bydlil Jebuzejský v Jeruzalémě s syny Beniamin až do tohoto dne . Vytáhla také i čeled Jozefova do Bethel , a Hospodin byl s nimi . Nebo shlédla čeled Jozefova Bethel , kteréhožto města jméno prvé bylo Lůza . Uzřevše pak ti špehéři muže vycházejícího z města , řekli jemu : Medle ukaž nám , kudy bychom mohli vjíti do města , a učinímeť milost . Kterýžto ukázal jim , kudy by mohli vjíti do města ; i vyhubili to město mečem , muže pak toho se vší čeledí jeho propustili . I šel muž ten do země Hetejských , kdež vystavěl město , a nazval jméno jeho Lůza ; to jest jméno jeho až do tohoto dne . Manasses také nevyhnal obyvatelů Betsan a městeček jeho , ani Tanach a městeček jeho , ani obyvatelů Dor a Jibleam , a Mageddo a městeček jejich ; i počal Kananejský svobodně bydliti v zemi té . Když se pak zsilil Izrael , uvedl Kananejského pod plat , a maje jej vyhnati , nevyhnal . Efraim také nevyhnal Kananejského bydlícího v Gázer , protož bydlil Kananejský u prostřed něho v Gázer . Zabulon též nevyhnal obyvatelů Cetron , a obyvatelů Naalol , protož bydlil Kananejský u prostřed něho , a dával jemu plat . Asser také nevyhnal obyvatelů Acho a obyvatelů Sidonu , ani Ahalab , ani Achzib , ani Helba , ani Afek , ani Rohob . I bydlil Asser mezi Kananejskými obyvateli země té , nebo nevyhnal jich . Též Neftalím nevyhnal obyvatelů Betsemes , ani obyvatelů Betanat , protož bydlil mezi Kananajeskými přebývajícími v zemi té ; a však obyvatelé Betsemes a Betanat dávali jim plat . Ssužovali pak Amorejští syny Dan na horách , tak že nedali jim scházeti do údolí . Nebo počal Amorejský svobodně bydliti na hoře Heres , v Aialon a v Salbim , ale když se zsilila ruka čeledi Jozefovy , uvedeni jsou pod plat . Pomezí pak Amorejského bylo od začátku hor Akrabim , od skály jejich i výše . Vstoupil pak anděl Hospodinův z Galgala do Bochim a řekl : Vyvedl jsem vás z Egypta a uvedl jsem vás do země , kterouž jsem s přísahou zaslíbil otcům vašim , a řekl jsem : Nezruším smlouvy své s vámi na věky . Vy také nečiňte smlouvy s obyvateli země této , oltáře jejich rozkopejte ; ale neposlechli jste hlasu mého . Co jste to učinili ? Pročež také jsem řekl : Nevyhladím jich před tváří vaší , ale budou vám jako trní , a bohové jejich budou vám osídlem . I stalo se , když mluvil anděl Hospodinův slova tato všechněm synům Izraelským , že pozdvihl hlasu svého lid a plakal . I nazvali jméno místa toho Bochim , a obětovali tu Hospodinu . Rozpustil pak byl Jozue lid , a rozešli se synové Izraelští , jeden každý do dědictví svého , aby vládli zemí . I sloužil lid Hospodinu po všecky dny Jozue , a po všecky dny starších , kteříž dlouho živi byli po Jozue , jenž viděli všecky skutky veliké Hospodinovy , kteréž učinil Izraelovi . Ale když umřel Jozue syn Nun , služebník Hospodinův , jsa ve stu a desíti letech , A pochovali ho v krajině dědictví jeho , v Tamnatheres , na hoře Efraim , k straně půlnoční hory Gás ; Také když všecken věk ten připojen jest k otcům svým , a povstal jiný věk po nich , kteříž neznali Hospodina , ani skutků , kteréž učinil Izraelovi : Tedy činili synové Izraelští to , což jest zlého před očima Hospodinovýma , a sloužili modlám , Opustivše Hospodina Boha otců svých , kterýž je vyvedl z země Egyptské , a odešli za bohy cizími , bohy těch národů , kteříž byli vůkol nich , a klaněli se jim ; pročež popudili Hospodina . Nebo opustivše Hospodina , sloužili Bálovi i Astarotům . I rozpálila se prchlivost Hospodinova na Izraele , a vydal je v ruku loupežníků , kteříž je zloupili ; vydal je , pravím , v ruku nepřátel jejich vůkol , tak že nemohli více ostáti před nepřátely svými . Kamžkoli vycházeli , ruka Hospodinova byla proti nim ke zlému , jakož byl mluvil Hospodin , a jakož byl zapřisáhl jim Hospodin ; i ssouženi byli náramně . Vzbuzoval pak Hospodin soudce , kteříž vysvobozovali je z rukou zhoubců jejich . Ale ani soudců svých neposlouchali , nebo smilnili , odcházejíce za bohy cizími , a klaněli se jim . Odcházeli rychle s cesty , po kteréž chodili otcové jejich , tak že poslouchati majíce přikázaní Hospodinových , nečinili toho . A když vzbuzoval jim Hospodin soudce , býval Hospodin s každým soudcím , a vysvobozoval je z ruky nepřátel jejich po všecky dny soudce ; ( nebo želel Hospodin naříkání jejich , k němuž je přivodili ti , kteříž je ssužovali a utiskali ) . Po smrti pak soudce navracejíce se zase , pohoršovali cest svých více nežli otcové jejich , odcházejíce za bohy cizími , a sloužíce i klanějíce se jim ; nic neulevili z skutků jejich zlých a cesty jejich převrácené . Protož rozpálila se prchlivost Hospodinova proti Izraelovi , a řekl : Proto že přestoupil národ tento smlouvu mou , kterouž jsem učinil s otci jejich , a neposlouchali hlasu mého : Já také více nevyhladím žádného od tváři jejich z národů , kterýchž zanechal Jozue , když umřel , Abych skrze ně zkušoval Izraele , budou-li ostříhati cesty přikázaní Hospodinových , chodíce v nich , jakož ostříhali otcové jejich , čili nic . I zanechal Hospodin národů těch , a nevyhnal jich rychle , aniž dal jich v ruku Jozue . Tito pak jsou národové , kterýchž zanechal Hospodin , aby skrze ně zkušoval Izraele , totiž všech , kteříž nevěděli o žádných válkách Kananejských , Aby aspoň zvěděli věkové synů Izraelských , a poznali , co jest to válka , čehož první něvěděli : Patero knížat Filistinských , a všickni Kananejští a Sidonští a Hevejští bydlící na hoře Libánské od hory Balhermon až tam , kudy se vchází do Emat . Ti pozůstali , aby zkušován byl skrze ně Izrael , a aby známé bylo , budou-li poslouchati přikázaní Hospodinových , kteráž přikázal otcům jejich skrze Mojžíše . Bydlili tedy synové Izraelští u prostřed Kananejských , Hetejských a Amorejských , a Ferezejských a Hevejských a Jebuzejských , A brali sobě dcery jejich za manželky , a dcery své dávali synům jejich , a sloužili bohům jejich . Činili tedy synové Izraelští to , což jest zlého před očima Hospodinovýma , a zapomenuvše se na Hospodina Boha svého , sloužili Bálům a Asserotům . Protož rozpálila se prchlivost Hospodinova na Izraele , a vydal jej v ruku Chusana Risataimského , krále Syrského v Mezopotamii ; i sloužili synové Izraelští Chusanovi Risataimskému osm let . Volali pak synové Izraelští k Hospodinu , i vzbudil Hospodin vysvoboditele synům Izraelským , aby je vysvobodil , Otoniele syna Cenezova bratra Kálefova mladšího , Na němž byl duch Hospodinův , a soudil lid Izraelský . Když pak vytáhl k boji , dal Hospodin v ruce jeho Chusana Risataimského , krále Syrského , a zmocnila se ruka jeho nad Chusanem Risataimským . A tak v pokoji byla země za čtyřidceti let ; i umřel Otoniel , syn Cenezův . Takž opět činili synové Izraelští to , což jest zlého před očima Hospodinovýma . I zsilil Hospodin Eglona , krále Moábského , proti Izraelovi , proto že činili zlé věci před očima Hospodinovýma . Nebo shromáždil k sobě syny Ammonovy a Amalechovy , a vytáh , porazil Izraele , a opanovali město palmové . I sloužili synové Izraelští Eglonovi králi Moábskému osmnácte let . Potom volali synové Izraelští k Hospodinu . I vzbudil jim Hospodin vysvoboditele Ahoda , syna Gery Beniaminského , muže rukou pravou nevládnoucího . I poslali synové Izraelští po něm dar Eglonovi králi Moábskému . ( Připravil pak sobě Ahod meč na obě straně ostrý , lokte zdélí , a připásal jej sobě pod šaty svými po pravé straně . ) I přinesl dar Eglonovi králi Moábskému . Eglon pak byl člověk velmi tlustý . A když dodal daru , propustil lid , kterýž byl přinesl dar . Sám pak vrátiv se od lomů blízko Galgala , řekl : Tajnou věc mám k tobě , ó králi . I řekl král : Mlč . A vyšli od něho všickni , kteříž stáli při něm . Tehdy Ahod přistoupil k němu , ( on pak seděl na paláci letním sám ) . I řekl mu Ahod : Řeč Boží mám k tobě . I vstal z stolice své . Tedy sáhna Ahod rukou svou levou , vzal meč u pravého boku svého a vrazil jej do břicha jeho , Tak že i jilce za ostřím vešly tam , a zavřel se tukem meč , ( nebo nevytáhl meče z břicha jeho ; ) i vyšla lejna . Potom vyšel Ahod přes síň , a zavřel dvéře paláce po sobě , a zamkl . Když pak on odšel , služebníci jeho přišedše , uzřeli , a hle , dvéře palácu zamčíny . Tedy řekli : Jest na potřebě v pokoji letním . A když očekávali dlouho , až se styděli , a aj , neotvíral dveří paláce , tedy vzali klíč a otevřeli , a hle , pán jejich leží na zemi mrtvý . Ahod pak mezi tím , když oni prodlévali , ušel , a přešed lomy , přišel do Seirat . A přišed k svým , troubil v troubu na hoře Efraim ; i sstoupili s ním synové Izraelští s hory , a on napřed šel . Nebo řekl jim : Poďte za mnou , dalť jest zajisté Hospodin Moábské , nepřátely vaše , v ruku vaši . Tedy táhli za ním , a vzavše Moábským brody Jordánské , nedali žádnému přejíti . I pobili tehdáž Moábských okolo desíti tisíc mužů , každého bohatého a všelikého silného muže , aniž kdo ušel . I snížen jest Moáb v ten den pod mocí Izraele , a pokoj měla země za osmdesáte let . Po něm pak byl Samgar , syn Anatův , a pobil Filistinských šest set mužů ostnem volů , a vysvobodil i on Izraele . Po smrti pak Ahoda činili opět synové Izraelští to , což jest zlého před očima Hospodinovýma . I vydal je Hospodin v ruce Jabína krále Kananejského , kterýž kraloval v Azor ; ( a kníže vojska jeho byl Zizara ) , sám pak bydlil v Haroset pohanském . Tedy volali synové Izraelští k Hospodinu ; nebo devět set vozů železných měl , a on násilně ssužoval Izraele za dvadceti let . Debora pak žena prorokyně , manželka Lapidotova , soudila lid Izraelský toho času . ( A bydlila Debora pod palmou , mezi Ráma a mezi Bethel na hoře Efraim ) , i chodili k ní synové Izraelští k soudu . Kterážto poslavši , povolala Baráka , syna Abinoemova , z Kádes Neftalímova , a řekla jemu : Zdaližť nerozkázal Hospodin Bůh Izraelský : Jdi , a shromáždě lid na horu Tábor , vezmi s sebou deset tisíc mužů z synů Neftalím a z synů Zabulon . Nebo přitáhnu k tobě ku potoku Císon Zizaru kníže vojska Jabínova , a vozy jeho i množství jeho , a dám jej v ruku tvou . I řekl jí Barák : Půjdeš-li se mnou , půjdu ; pakli nepůjdeš se mnou , nepůjdu . Kteráž odpověděla : Jáť zajisté půjdu s tebou , ale nebudeť s slávou tvou cesta , kterouž půjdeš , nebo v ruku ženy dá Hospodin Zizaru . Tedy vstavši Debora , šla s Barákem do Kádes . Svolav pak Barák Zabulonské a Neftalímské do Kádes , vyvedl za sebou deset tisíc mužů ; a šla s ním i Debora . Heber pak Cinejský oddělil se od Kaina , od synů Chobab , tchána Mojžíšova , a rozbil stany své až k Elon v Sananim , jenž jest v Kádes . Oznámeno pak bylo Zizarovi , že vytáhl Barák syn Abinoemův na horu Tábor . Protož shromáždil Zizara všecky vozy své , devět set vozů železných , a všecken lid , kterýž měl s sebou z Haroset pohanského , ku potoku Císon . I řekla Debora Barákovi : Vstaň , nebo tento jest den , v němž dal Hospodin Zizaru v ruku tvou . Zdali Hospodin nevyšel před tebou ? I sstoupil Barák s hory Tábor , a deset tisíc mužů za ním . A porazil Hospodin Zizaru a všecky ty vozy , i všecka ta vojska ostrostí meče před Barákem ; a sskočiv Zizara s vozu , utíkal pěšky . Ale Barák honil ty vozy a vojsko až do Haroset pohanského ; i padlo všecko vojsko Zizarovo od ostrosti meče , tak že nezůstalo ani jednoho . Zizara pak utíkal pěšky k stanu Jáhel , manželky Hebera Cinejského ; nebo pokoj byl mezi Jabínem králem Azor a mezi čeledí Hebera Cinejského . I vyšedši Jáhel v cestu Zizarovi , řekla jemu : Uchyl se , pane můj , uchyl se ke mně , neboj se . I uchýlil se k ní do stanu , a přistřela jej huní . Kterýž řekl jí : Dej mi , prosím , píti maličko vody , nebo žízním . A otevřevši nádobu mléčnou , dala mu píti a přikryla ho . Řekl také jí : Stůj u dveří stanu , a při-šel-li by kdo , a ptal se tebe , řka : Jest-li zde kdo ? odpovíš : Není . Potom vzala Jáhel manželka Heberova hřeb od stanu , vzala též kladivo v ruku svou , a všedši k němu tiše , vrazila hřeb do židovin jeho , až uvázl v zemi ; ( nebo ustav , tvrdě byl usnul ) , a tak umřel . A aj , Barák honil Zizaru . I vyšla Jáhel vstříc jemu , a řekla mu : Poď , a ukážiť muže , kteréhož hledáš . I všel k ní , a aj , Zizara ležel mrtvý na zemi , a hřeb v židovinách jeho . A tak ponížil Bůh toho dne Jabína krále Kananejského před syny Izraelskými . I dotírala ruka synů Izraelských vždy více , a silila se proti Jabínovi králi Kananejskému , až i vyhladili téhož Jabína krále Kananejského . Zpívala pak písničku Debora a Barák syn Abinoemův v ten den , řkouc : Pro pomstu učiněnou v Izraeli , a pro lid , kterýž se k tomu dobrovolně měl , dobrořečte Hospodinu . Slyštež králové , a ušima pozorujte knížata , já , já zpívati budu Hospodinu , žalmy zpívati budu Hospodinu Bohu Izraelskému . Hospodine , když jsi vyšel z Seir , když jsi se bral z pole Edomského , třásla se země , nebesa dštila , a oblakové déšť vydali . Hory se rozplynuly od tváři Hospodinovy , i ta hora Sinai třásla se před tváří Hospodina Boha Izraelského . Za dnů Samgara syna Anatova , a za dnů Jáhel spustly silnice , kteříž pak šli stezkami , zacházeli cestami křivými . Spustly vsi v Izraeli , spustly , pravím , až jsem povstala já Debora , povstala jsem matka v Izraeli . Kterýžto kdyžkoli sobě zvoloval bohy nové , tedy bývala válka v branách , pavézy pak ani kopí nebylo vidíno mezi čtyřidcíti tisíci v Izraeli . Srdce mé nakloněno jest k správcům Izraelským a k těm , kteříž tak ochotní byli mezi jinými . Dobrořečtež Hospodinu . Kteříž jezdíte na bílých oslicích , kteříž bydlíte při Middin , a kteříž chodíte po cestách , vypravujtež , Že vzdálen hluk střelců na místech , kdež se voda váží ; i tam vypravujte hojnou spravedlnost Hospodinovu , hojnou spravedlnost k obyvatelům vsí jeho v Izraeli ; tehdážť vstupovati bude k branám lid Hospodinův . Povstaň , povstaň , Deboro , povstaniž , povstaniž a vypravuj píseň , povstaň , Baráku , a zajmi jaté své , synu Abinoemův . Tehdážtě potlačenému dopomoženo k opanování silných reků z lidu ; Hospodintě mi ku panování dopomohl nad silnými . Z Efraima kořen jejich bojoval proti Amalechitským ; za tebou , Efraime , Beniamin s lidem tvým ; z Machira táhli vydavatelé zákona , a z Zabulona písaři . Knížata také z Izachar s Deborou , ano i všecko pokolení Izacharovo , jako i Barák do údolí poslán jest pěšky , ale veliké hrdiny u sebe jsou v podílu Rubenovu . Jak jsi mohl mlče seděti mezi dvěma ohradami , poslouchaje řvání stád ? Veliké hrdiny u sebe jsou v podílu Rubenovu . Zdali i Galád před Jordánem nebydlil ? Ale Dan proč zůstal při lodech ? Asser seděl na břehu mořském , a v lomích svých bydlil . Zabulon , lid udatný , vynaložil duši svou na smrt , též i Neftalím na vysokých místech pole . Králové přitáhše , bojovali , tehdáž bojovali králové Kananejští v Tanach při vodách Mageddo , a však kořisti stříbra nevzali . S nebe bojováno , hvězdy z míst svých bojovaly proti Zizarovi . Potok Císon smetl je , potok Kedumim , potok Císon ; všecko to pošlapala jsi , duše má , udatně . Tehdáž otloukla se kopyta koňů od dupání velikého pod jezdci silnými . Zlořečte Merozu , praví anděl Hospodinův , zlořečte velice obyvatelům jeho , nebo nepřišli na pomoc Hospodinu , ku pomoci Hospodinu proti silným . Požehnaná buď nad jiné ženy Jáhel , manželka Hebera Cinejského , nad ženy v staních bydlící buď požehnaná . On vody žádal , ona mléka dala , v koflíku knížecím podala másla . Levou ruku svou k hřebu vztáhla , a pravou ruku svou k kladivu dělníků , i udeřila Zizaru , a ztloukla hlavu jeho , probodla a prorazila židoviny jeho . U noh jejích skrčil se , padl , ležel , u noh jejích skrčil se , padl ; kdež se skrčil , tu padl zabitý . Vyhlídala z okna skrze mříži , a naříkala matka Zizarova , řkuci : Proč se tak dlouho vůz jeho nevrací ? Proč prodlévají vraceti se domů vozové jeho ? Moudřejší pak z předních služebnic jejích odpovídaly , i ona sama také sobě odpovídala : Zdali ale dosáhli něčeho , a dělí kořisti ? Děvečku jednu neb dvě na každého muže , loupeže rozdílných barev samému Zizarovi , kořisti rozdílných barev krumpovaným dílem , roucho rozdílných barev krumpovaným dílem na hrdlo loupežníků . Tak ať zahynou všickni nepřátelé tvoji , ó Hospodine , tebe pak milující ať jsou jako slunce vzcházející v síle své . I byla v pokoji země za čtyřidceti let . Činili pak synové Izraelští to , což jest zlého před očima Hospodinovýma , i vydal je Hospodin v ruku Madianským za sedm let . A zmocnila se velmi ruka Madianských nad Izraelem , tak že synové Izraelští před Madianskými zdělali sobě jámy , kteréž jsou na horách , a jeskyně a pevnosti . A bývalo , že jakž co oseli Izraelští , přitáhl Madian a Amalech a národ východní , povstávaje proti nim . Kteřížto rozbijeli stany proti nim , a kazili úrody země , až kudy se vchází do Gázy , a nenechávali potravy v Izraeli , ani ovce , ani vola , ani osla . Nebo i sami i s stády svými i s stany přitáhli , a jako kobylky ve množství přicházívali , aniž jich neb velbloudů jejich byl počet ; tak přicházejíce do země , hubili ji . Tedy znuzen byl velmi Izrael od Madianských , protož volali synové Izraelští k Hospodinu . Když pak volali synové Izraelští k Hospodinu příčinou Madianských , Poslal Hospodin muže proroka k synům Izraelským , a řekl jim : Takto praví Hospodin Bůh Izraelský : Já jsem vás vyvedl z Egypta , a vyvedl jsem vás z domu služby , A vytrhl jsem vás z rukou Egyptských a z rukou všech , jenž vás ssužovali , kteréž jsem vyhnal před tváří vaší , a dal jsem vám zemi jejich . I řekl jsem vám : Já jsem Hospodin Bůh váš , nebojte se bohů Amorejských , v jejichž zemi bydlíte . Ale neposlechli jste hlasu mého . Tedy přišel anděl Hospodinův a posadil se pod dubem , jenž byl v Ofra , kteréž bylo Joasa Abiezeritského . Gedeon pak syn jeho mlátil obilí na humně , aby vezma , utekl s tím před Madianskými . I ukázal se jemu anděl Hospodinův , a řekl jemu : Hospodin s tebou , muži udatný . Odpověděl jemu Gedeon : Ó Pane můj , jestliže Hospodin s námi jest , pročež pak na nás přišlo všecko toto ? A kde jsou všickni divové jeho , o kterýchž vypravovali nám otcové naši , řkouce : Zdaliž nás z Egypta nevyvedl Hospodin ? A nyní opustil nás Hospodin a vydal v ruku Madianských . A pohleděv na něj Hospodin , řekl : Jdi v této síle své , a vysvobodíš Izraele z ruky Madianských . Zdaliž jsem tě neposlal ? Kterýž odpověděl jemu : Poslyš mne , Pane můj , čím já vysvobodím Izraele ? Hle , rod můj chaterný jest v pokolení Manassesovu , a já nejmenší v domě otce svého . Tedy řekl jemu Hospodin : Poněvadž já budu s tebou , protož zbiješ Madianské jako muže jednoho . Jemuž on řekl : Prosím , jestliže jsem nalezl milost před očima tvýma , dej mi znamení , že ty mluvíš se mnou . Prosím , neodcházej odsud , až zase přijdu k tobě , a vynesu obět svou a položím před tebou . Odpověděl on : Jáť posečkám , až se navrátíš . Tedy Gedeon všed do domu , připravil kozelce , a po měřici mouky přesných chlebů . I vložil maso do koše , a polívku vlil do hrnce , i vynesl to k němu pod dub a obětoval . I řekl jemu anděl Boží : Vezmi to maso a chleby ty nekvašené , a polož na tuto skálu , a polívkou polej . I učinil tak . Potom zdvihl anděl Hospodinův konec holi , kterouž měl v rukou svých , a dotekl se masa a chlebů přesných ; i vystoupil oheň z skály té , a spálil to maso i chleby přesné . A v tom anděl Hospodinův odšel od očí jeho . A vida Gedeon , že by anděl Hospodinův byl , řekl : Ach , Panovníče Hospodine , proto-liž jsem viděl anděla Hospodinova tváří v tvář , abych umřel ? I řekl jemu Hospodin : Měj pokoj , neboj se , neumřeš . Protož vzdělal tu Gedeon oltář Hospodinu , a nazval jej : Hospodin pokoje , a až do tohoto dne ještě jest v Ofra Abiezeritského . Stalo se pak té noci , že řekl jemu Hospodin : Vezmi volka vyspělého , kterýž jest otce tvého , totiž volka toho druhého sedmiletého , a zboříš oltář Bálův , kterýž jest otce tvého , háj také , kterýž jest vedlé něho , posekáš . A vzděláš oltář Hospodinu Bohu svému na vrchu skály této , na rovině její , a vezma volka toho druhého , obětovati budeš obět zápalnou s dřívím háje , kterýž posekáš . Tedy vzal Gedeon deset mužů z služebníků svých , a učinil , jakž mluvil jemu Hospodin ; a boje se čeledi otce svého a mužů města , neučinil toho ve dne , ale v noci . Když pak vstali muži města ráno , uzřeli zbořený oltář Bálův , a háj , kterýž byl vedlé něho , že byl posekaný , a volka toho druhého obětovaného v obět zápalnou na oltáři v nově vzdělaném . I mluvili jeden k druhému : Kdo to udělal ? A vyhledávajíce , vyptávali se a pravili : Gedeon syn Joasův to učinil . Tedy řekli muži města k Joasovi : Vyveď syna svého , ať umře , proto že zbořil oltář Bálův , a že posekal háj , kterýž byl vedlé něho . Odpověděl Joas všechněm stojícím před sebou : A což se vy nesnadniti chcete o Bále ? Zdali vy jej vysvobodíte ? Kdož by se zasazoval o něj , ať jest zabit hned jitra tohoto . Jestližeť jest bohem , nechať se sám zasazuje o to , že jest rozbořen oltář jeho . I nazval jej toho dne Jerobálem , řka : Nechť se zasadí Bál proti němu , že zbořil oltář jeho . Tedy všickni Madianští a Amalechitští a národové východní shromáždili se spolu , a přešedše Jordán , položili se v údolí Jezreel . Duch pak Hospodinův posilnil Gedeona , kterýžto zatroubiv v troubu , svolal Abiezeritské k sobě . A poslal posly ke všemu pokolení Manassesovu , a svoláno jest k němu ; poslal též posly k Asserovi , k Zabulonovi a k Neftalímovi , i přitáhli jim na pomoc . Tedy mluvil Gedeon k Bohu : Vysvobodíš-li skrze ruku mou Izraele , jakož jsi mluvil , Aj , já položím rouno toto na humně . Jestliže rosa bude toliko na rouně , a na vší zemi vůkol sucho , tedy věděti budu , že vysvobodíš skrze ruku mou Izraele , jakož jsi mluvil . I stalo se tak . Nebo vstav nazejtří , stlačil rouno , a vyžďal rosu z něho , i byl plný koflík vody . Řekl také Gedeon Bohu : Nerozpaluj se prchlivost tvá proti mně , že promluvím ještě jednou . Prosím , nechažť zkusím ještě jednou na rouně . Nechť jest , prosím , samo rouno suché , a na vší zemi rosa . I učinil Bůh té noci tak , a bylo samo rouno suché , a na vší zemi byla rosa . Tedy vstav ráno Jerobál , ( jenž jest Gedeon ) , i všecken lid , kterýž byl s ním , položili se při studnici Charod , vojska pak Madianských byla jim na půlnoci před vrchem More v údolí . I řekl Hospodin Gedeonovi : Příliš mnoho jest lidu s tebou , protož nedám Madianských v ruce jejich , aby se nechlubil Izrael proti mně , řka : Ruka má spomohla mi . A protož provolej hned , ať slyší lid , a řekni : Kdo jest strašlivý a lekavý , navrať se zase , a odejdi ráno pryč k hoře Galád . I navrátilo se z lidu dvamecítma tisíců , a deset tisíc zůstalo . Řekl opět Hospodin Gedeonovi : Ještě jest mnoho lidu ; kaž jim sstoupiti k vodám , a tam jej tobě zkusím . I bude , že o komžkoli řeknu : Tento půjde s tebou , ten ať s tebou jde , a o komžkoli řeknu tobě : Tento nepůjde s tebou , ten ať nechodí . I kázal sstoupiti lidu k vodám , a řekl Hospodin k Gedeonovi : Každého , kdož chlemtati bude jazykem svým z vody , jako chlemce pes , postavíš obzvláštně , tolikéž každého , kdož se přisehne na kolena svá ku pití . I byl počet těch , kteříž chlemtali , rukama svýma k ústům svým vodu nosíce , tři sta mužů , ostatek pak všeho lidu sehnuli se na kolena svá ku pití vody . I řekl Hospodin Gedeonovi : Ve třech stech mužů , kteříž chlemtali , vysvobodím vás , a vydám Madianské v ruku tvou , ale ostatek všeho lidu nechť se vrátí , jeden každý k místu svému . A protož nabral ten lid v ruce své potravy a trouby své ; jiné pak muže Izraelské všecky propustil , jednoho každého do stanů jejich , toliko tři sta těch mužů zanechal při sobě . Vojska pak Madianských ležela pod ním v údolí . I stalo se , že noci té řekl jemu Hospodin : Vstana , sstup k vojsku , nebo dal jsem je v ruku tvou . Pakli nesmíš sjíti sám , sejdi s Půrou služebníkem svým do vojska , A uslyšíš , co mluviti budou ; i posilní se z toho ruce tvé , tak že směle půjdeš proti vojsku tomu . Sstoupil tedy on a Půra služebník jeho k kraji oděnců , kteříž byli v vojště . Madian pak a Amalech i všecken lid východní leželi v údolí , jako kobylky u velikém množství , ani velbloudů jejich počtu nebylo , jako písek , kterýž jest na břehu mořském v nesčíslném množství . A když přišel Gedeon , aj , jeden vypravoval bližnímu svému sen , a řekl : Hle , zdálo mi se , že pecen chleba ječmenného valil se do vojska Madianského , a přivaliv se na každý stan , udeřil na něj , až padl , a podvrátil jej svrchu , a tak ležel každý stan . Jemužto odpovídaje bližní jeho , řekl : Není to nic jiného , jediné meč Gedeona syna Joasova , muže Izraelského ; dalť jest Bůh v ruku jeho Madianské i všecka tato vojska . Stalo se pak , že když uslyšel Gedeon vypravování snu i vyložení jeho , poklonil se Bohu , a vrátiv se k vojsku Izraelskému , řekl : Vstaňte , nebo dal Hospodin v ruku vaši vojska Madianská . Rozdělil tedy tři sta mužů na tři houfy , a dal trouby v ruku každému z nich a báně prázdné , a v prostředku těch bání byly pochodně . I řekl jim : Jakž na mně uzříte , tak učiníte ; nebo hle , já vejdu na kraj vojska , a jakž já tehdáž budu dělati , tak uděláte . Nebo troubiti budu já v troubu i všickni , jenž se mnou budou , tehdy vy také troubiti budete v trouby vůkol všeho vojska , a řeknete : Meč Hospodinův a Gedeonův . Všel tedy Gedeon a sto mužů , kteříž s ním byli , na kraj vojska při začátku bdění prostředního , jen že byli proměnili stráž ; i troubili v trouby , a roztřískali báně , kteréž měli v rukou svých . Tedy ti tři houfové troubili v trouby , rozstřískavše báně , a drželi v ruce své levé pochodně , v pravé pak ruce své trouby , aby troubili , i křičeli : Meč Hospodinův a Gedeonův . A postavili se každý na místě svém vůkol ležení ; i zděšena jsou všecka vojska , a křičíce , utíkali . Když pak troubilo v trouby těch tři sta mužů , obrátil Hospodin meč jednoho proti druhému , a to po všem ležení . Utíkalo tedy vojsko až k Betseta do Zererat , a až ku pomezí Abelmehula u Tebat . Shromáždivše se pak muži Izraelští z Neftalím a z Asser a ze všeho pokolení Manassesova , honili Madianské . I rozeslal Gedeon posly na všecky hory Efraimské , řka : Vyjděte v cestu Madianským , a zastupte jim vody až k Betabaře a Jordánu . Tedy shromáždivše se všickni muži Efraim , zastoupili vody až k Betabaře a Jordánu . A chytili dvé knížat Madianských , Goréba a Zéba . I zabili Goréba na skále Goréb a Zéba zabili v lisu Zéb , a honili Madianské , hlavu pak Gorébovu a Zébovu přinesli k Gedeonovi za Jordán . Muži pak Efraim řekli jemu : Co jsi nám to učinil , že jsi nepovolal nás , když jsi táhl k boji proti Madianským ? A tuze se na něj domlouvali . Jimž odpověděl : Zdaž jsem co takového provedl , jako vy ? Zdaliž není lepší paběrování Efraimovo , než vinobraní Abiezerovo ? V ruce vaše dal Bůh knížata Madianská Goréba a Zéba , a co jsem já mohl takového učiniti , jako vy ? I spokojil se duch jejich k němu , když mluvil ta slova . Když pak přišel Gedeon k Jordánu , přešel jej , a tři sta mužů , kteříž byli s ním , ustalí , honíce nepřátely . Protož řekl mužům Sochot : Dejte , prosím , po pecníku chleba lidu , kterýž za mnou jde , nebo ustali , a já honím Zebaha a Salmuna , krále ty Madianské . I řekl jemu jeden z knížat Sochot : Což již moc Zebahova a Salmunova jest v ruce tvé , abychom dali vojsku tvému chleba ? Jimž řekl Gedeon : Z té příčiny , když dá Hospodin Zebaha a Salmuna v ruku mou , tehdy zmrskám těla vaše trním a bodláčím z pouště té . I táhl odtud do Fanuel , a podobně mluvil k nim , ale obyvatelé Fanuel odpověděli jemu tolikéž , jako muži Sochot . I řekl obyvatelům Fanuel : Když se navrátím v pokoji , zbořím věži tuto . Zebah pak a Salmun byli v Karkara spolu s vojsky svými , takměř patnácte tisíců , všickni , což jich bylo pozůstalo ze všeho vojska národů východních , zbitých pak bylo sto a dvadceti tisíc mužů bojovníků . I táhna Gedeon cestou bydlících v staních od východní strany Nobe a Jegbaa , udeřil na to vojsko , kteréžto vojsko sobě počínalo bezpečně . Když pak utíkali Zebah a Salmun , honil je , a jal oba dva ty krále Madianské , Zebaha a Salmuna , a všecko vojsko jejich předěsil . I navracel se Gedeon syn Joasův z bitvy před východem slunce . I jav mládence z obyvatelů Sochotských , vyptával se ho ; kterýž sepsal mu knížata Sochot a starší jeho , sedmdesáte sedm mužů . Přišed pak k obyvatelům Sochot , řekl : Aj , Zebah a Salmun , pro něž jste mi utrhali , řkouce : Zdali moc Zebaha a Salmuna jest v ruce tvé , abychom dali ustalým mužům tvým chleba ? Protož vzav starší města a trní s bodláčím z pouště té , dal na nich příklad jiným mužům Sochot . I věži Fanuel rozbořil , a pobil muže města . Potom řekl Zebahovi a Salmunovi : Jací to byli muži , kteréž jste pobili na hoře Tábor ? Odpověděli oni : Takoví jako ty , jeden každý na pohledění byl jako syn královský . I dí : Bratří moji , synové matky mé byli . Živť jest Hospodin , byste byli živili je , nepobil bych vás . Tedy řekl k Jeter prvorozenému svému : Vstaň , pobí je . Ale mládenček nevytáhl meče svého , proto že se bál , nebo byl ještě mládenček . I řekl Zebah a Salmun : Vstaň ty a oboř se na nás , nebo jaký jest muž , taková i síla jeho . Vstav tedy Gedeon , zabil Zebaha a Salmuna , a vzal halže , kteréž byly na hrdlech velbloudů jejich . Potom řekli muži Izraelští Gedeonovi : Panuj nad námi i ty i syn tvůj , také syn syna tvého , nebo vysvobodil jsi nás z ruky Madianských . I odpověděl jim Gedeon : Nebuduť já panovati nad vámi , aniž panovati bude nad vámi syn můj , Hospodin panovati bude nad vámi . Řekl jim také Gedeon : Žádost tuto vzložím toliko na vás , abyste mi dali jeden každý náušnici z loupeží svých ; ( nebo náušnice zlaté měli , proto že Izmaelitští byli . ) I odpověděli : Rádi dáme . A prostřevše roucho , metali na ně každý náušnici z loupeží svých . Byla pak váha náušnic zlatých , kteréž vyžádal , tisíc a sedm set lotů zlata , kromě halží a zlatých jableček , i roucha šarlatového , kteréž na sobě měli králové Madianští , a kromě halží , kteréž byly na hrdlech velbloudů jejich . I udělal z toho Gedeon efod , a složil jej v městě svém Ofra . I smilnil tam všecken Izrael , chodě za ním , a byl Gedeonovi i domu jeho osídlem . Madianští pak sníženi jsou před syny Izraelskými , aniž potom pozdvihli hlavy své ; a tak byla v pokoji země za čtyřidceti let ve dnech Gedeonových . A odšed Jerobál syn Joasův , přebýval v domě svém . Měl pak Gedeon sedmdesáte synů , kteříž pošli z bedr jeho ; nebo měl žen mnoho . Ženina také jeho , kterouž měl v Sichem , i ta porodila jemu syna , a dala mu jméno Abimelech . A když umřel Gedeon syn Joasův v starosti dobré , pochován jest v hrobě Joasa otce svého v Ofra Abiezeritského . Stalo se pak po smrti Gedeonově , že se odvrátili synové Izraelští a smilnili , jdouce za modlami , a vzali sobě Bále Berit za boha . A nerozpomenuli se synové Izraelští na Hospodina Boha svého , kterýž je vytrhl z ruky všech nepřátel jejich vůkol . A neučinili milosrdenství s domem Jerobále Gedeona , jako on všecko dobré činil Izraelovi . Nebo odšed Abimelech syn Jerobálův do Sichem k bratřím matky své , mluvil k nim i ke vší čeledi domu otce matky své , řka : Mluvte , prosím , ke všechněm mužům Sichemským : Co jest lépe vám , to-li , aby panovalo nad vámi sedmdesáte mužů , totiž všickni synové Jerobálovi , čili aby panoval nad vámi muž jeden ? Pamatujte pak , že jsem já kost vaše a tělo vaše . Tedy mluvili bratří matky jeho o něm ke všechněm mužům Sichemským všecka slova tato , a naklonilo se srdce jejich k Abimelechovi , nebo řekli : Bratr náš jest . I dali jemu sedmdesáte lotů stříbra z domu Bále Berit , na něž sobě najal Abimelech služebníky , povaleče a tuláky , aby chodili za ním . A přišed do domu otce svého do Ofra , zmordoval bratří své , syny Jerobálovy , sedmdesáte mužů , na jednom kameni ; toliko zůstal Jotam syn Jerobálův nejmladší , nebo se byl skryl . Tedy shromáždili se všickni muži Sichemští i všecken dům Mello , i šli , a ustanovili sobě Abimelecha za krále na rovinách u sloupu , kterýž jest u Sichem . To když pověděli Jotamovi , odejda , postavil se na vrchu hory Garizim , a pozdvihna hlasu svého , volal , a řekl jim : Poslyšte mne muži Sichemští , a uslyš vás Bůh . Sešlo se některého času dříví , aby pomazalo nad sebou krále . I řekli olivě : Kraluj nad námi . Jimžto odpověděla oliva : Zdali já , opustě svou tučnost , kterouž ctěn bývá Bůh i lidé , půjdu , abych byla postavena nad stromy ? I řeklo dříví fíku : Poď ty a kraluj nad námi . Jimž odpověděl fík : Zdali já , opustě sladkost svou a ovoce své výborné , půjdu , abych postaven byl nad stromy ? Řeklo opět dříví vinnému kořenu : Poď ty a kraluj nad námi . Jimž odpověděl vinný kořen : Zdali já , opustě své víno , kteréž obveseluje Boha i lidi , půjdu , abych postaven byl nad stromy ? Naposledy řeklo všecko dříví bodláku : Poď ale ty a kraluj nad námi . I odpověděl bodlák dříví : Jestliže v pravdě béřete vy mne sobě za krále , poďte , odpočívejte pod stínem mým ; pakli nic , vyjdi oheň z bodláku a spal cedry Libánské . Tak i nyní , jestliže jste právě a upřímě učinili , ustavivše Abimelecha za krále , a jestliže jste dobře učinili Jerobálovi a domu jeho , a jestliže podlé dobrodiní rukou jeho odplatili jste se jemu ; ( Nebo otec můj bojoval za vás a opovážil se života svého , aby vás vysvobodil z ruky Madianských , Vy pak teď povstali jste proti domu otce mého , a zmordovali jste syny jeho , sedmdesáte mužů na jednom kameni , a ustanovili jste krále Abimelecha , syna děvky jeho , nad muži Sichemskými , proto že bratr váš jest ) ; Jestliže , řku , právě a upřímě udělali jste Jerobálovi i domu jeho dne tohoto , veselte se z Abimelecha , a on také nechť se veselí z vás ; Pakli nic , nechť vyjde oheň z Abimelecha a sžíře muže Sichemské i dům Mello , nechť vyjde také oheň od mužů Sichemských a z domu Mello a sžíře Abimelecha . Tedy utekl Jotam , a utíkaje , odšel do Beera , a zůstal tam , boje se Abimelecha bratra svého . I panoval Abimelech nad Izraelem tři léta . Poslal pak Bůh ducha zlého mezi Abimelecha a mezi muže Sichemské , a zpronevěřili se muži Sichemští Abimelechovi , Aby pomštěna byla křivda sedmdesáti synů Jerobálových , a aby krev jejich přišla na Abimelecha bratra jejich , kterýž zmordoval je , a na muže Sichemské , kteříž posilnili rukou jeho , aby zmordoval bratří své . Nebo učinili muži Sichemští jemu zálohy na vrších hor , a loupili všecky chodíci mimo ně tou cestou ; kterážto věc povědína jest Abimelechovi . Syn pak Ebedův Gál , jda s bratřími svými , přišel do Sichem , i těšili se z něho muži Sichemští . A vyšedše na pole , sbírali víno své a tlačili i veselili se ; a všedše do chrámu bohů svých , jedli a pili , a zlořečili Abimelechovi . Řekl pak Gál syn Ebedův : Kdo jest Abimelech ? A jaké jest Sichem , abychom sloužili jemu ? Zdaliž není syn Jerobálův , a Zebul úředník jeho ? Služte raději mužům Emora , otce Sichemova ; nebo proč my máme sloužiti tomuto ? Ale ó kdyby tento lid byl v ruce mé , abych shladil Abimelecha ! I řekl Abimelechovi : Sbeř sobě vojsko , a vyjdi . Uslyšav pak Zebul , úředník města toho , slova Gále syna Ebedova , rozhněval se náramně . I poslal posly k Abimelechovi tajně , řka : Hle , Gál syn Ebedův i bratří jeho přišli do Sichem , a hle , bojovati budou s městem proti tobě . Protož nyní vstana nočně , ty i lid , kterýž jest s tebou , zdělej zálohy v poli . A ráno , když bude slunce vycházeti , vstana , udeříš na město , a když on i lid , kterýž jest s ním , vyjde proti tobě , učiníš jemu to , což se naskytne ruce tvé . A protož vstal Abimelech i všecken lid , kterýž s ním byl v noci , a učinili zálohy u Sichem na čtyřech místech . I vyšel Gál syn Ebedův , a postavil se v bráně města ; vyvstal pak Abimelech i lid , kterýž s ním byl , z záloh . A uzřev Gál ten lid , řekl Zebulovi : Hle , lid sstupuje s vrchu hor . Jemuž odpověděl Zebul : Stín hor vidíš , jako nějaké lidi . Tedy opět promluvil Gál , řka : Hle , lid sstupuje s vrchu , nebo houf jeden táhne cestou rovin Monenim . Řekl pak jemu Zebul : Kde jsou nyní ústa tvá , jimižs mluvil : Kdo jest Abimelech , abychom sloužili jemu ? Zdaliž toto není lid ten , kterýmž jsi pohrdal ? Vytáhniž nyní , a bojuj proti němu . I vytáhl Gál před lidmi Sichemskými , a bojoval proti Abimelechovi . Ale Abimelech honil ho utíkajícího před tváří svou , a padlo raněných mnoho až k bráně . Zůstal pak Abimelech v Aruma , a Zebul vyhnal Gále i bratří jeho , aby nezůstávali v Sichem . Nazejtří pak vytáhl lid do pole , i oznámeno jest to Abimelechovi . Tedy on pojal lid svůj , a rozdělil jej na tři houfy , zdělav zálohy v polích , a vida , an lid vychází z města , vyskočil na ně a zbil je . Nebo Abimelech a houf , kterýž byl s ním , udeřili na ně a postavili se u brány města , druzí pak dva houfové obořili se na všecky ty , kteříž byli v poli , a zbili je . Abimelech pak dobýval města celý ten den , až ho i dobyl , a lid , kterýž v něm byl , pobil , a zbořiv město , posál je solí . Uslyševše pak všickni muži věže Sichemské , vešli do hradu svého , chrámu boha Berit . A oznámeno jest Abimelechovi , že se tam shromáždili všickni muži věže Sichemské . Tedy vstoupil Abimelech na horu Salmon , on i všecken lid , kterýž byl s ním , a nabrav seker s sebou , nasekal ratolestí s stromů , kterýchž nabral a vložil na rameno své . I řekl lidu , kterýž byl s ním : Což jste viděli , že jsem učinil , spěšně učiňte tak jako já . I uťal sobě jeden každý ze všeho lidu ratolest , a jdouce za Abimelechem , skladli je u hradu , a zapálili jimi hrad . I zemřeli tam všickni muži věže Sichemské téměř tisíc mužů a žen . Odšel pak Abimelech do Tébes , a položil se u Tébes , i dobyl ho . Byla pak věže pevná u prostřed města , a utekli tam všickni muži i ženy , i všickni přední města toho , a zavřeli po sobě , vstoupivše na vrch věže . Tehdy přišed Abimelech až k věži , dobýval jí , a přistoupil až ke dveřím věže , aby je zapálil ohněm . V tom žena nějaká svrhla kus žernovu na hlavu Abimelechovu , a prorazila hlavu jeho . A on rychle zavolav mládence , kterýž nosil zbroj jeho , řekl jemu : Vytrhni meč svůj a zabí mne , aby potom nepravili o mně : Žena zabila ho . I probodl jej služebník jeho , a umřel . Uzřevše pak synové Izraelští , že by umřel Abimelech , odešli jeden každý k místu svému . A tak odměnil Bůh zlým Abimelechovi za nešlechetnost , kterouž páchal proti otci svému , zmordovav sedmdesáte bratří svých . Tolikéž i všecku nešlechetnost mužů Sichemských vrátil Bůh na hlavu jejich , a přišlo na ně zlořečení Jotama syna Jerobálova . Povstal pak po Abimelechovi k obhajování Izraele Tola , syn Fua , syna Dodova , muž z pokolení Izachar , a ten bydlil v Samir na hoře Efraim . I soudil Izraele za třimecítma let , a umřev , pochován jest v Samir . Po něm povstal Jair Galádský , a soudil Izraele za dvamecítma let . A měl třidceti synů , kteříž jezdili na třidcíti mezcích ; a měli třidceti měst , kteráž sloula vsi Jairovy až do dnešního dne , a ty jsou v zemi Galád . I umřel Jair , a pochován jest v Kamon . Opět pak synové Izraelští činili to , což jest zlého před očima Hospodinovýma ; nebo sloužili Bálům a Astarot , to jest , bohům Syrským , bohům Sidonským a bohům Moábským , tolikéž i bohům synů Ammon , i bohům Filistinským , tak že opustili Hospodina , a nesloužili jemu . Protož roznítila se prchlivost Hospodinova na Izraele , a vydal je v ruku Filistinských a v ruku Ammonitských , Kteříž stírali a potlačovali syny Izraelské toho roku , i potom za osmnácte let , všecky syny Izraelské , kteříž byli před Jordánem v zemi Amorejského , kteráž jest v Galád . Přešli pak Ammonitští i Jordán , aby bojovali také proti Judovi , a proti Beniaminovi , i proti domu Efraimovu ; i byl Izrael náramně ssoužen . Tedy volali synové Izraelští k Hospodinu , řkouce : Zhřešiliť jsme tobě , tak že jsme opustili tě Boha svého , a sloužili jsme Bálům . Ale Hospodin řekl synům Izraelským : Zdaliž jsem od Egyptských a od Amorejských a od Ammonitských a Filistinských , Tolikéž od Sidonských , a Amalechitských , i od Maonitských , vás ssužujících , když jste volali ke mně , nevysvobodil vás z ruky jejich ? A vy opustili jste mne a sloužili jste bohům cizím , protož nevysvobodím vás více . Jděte a volejte k bohům , kteréž jste sobě zvolili ; oni nechť vás vysvobodí v čas ssoužení vašeho . I řekli synové Izraelští Hospodinu : Zhřešili jsme ; učiň s námi , cožť se dobře líbí , a však vysvoboď nás , prosíme , v tento čas . Protož vyvrhše bohy cizí z prostředku svého , sloužili Hospodinu , a zželelo se duši jeho nad trápením Izraele . Svolali se pak Ammonitští , a položili se v Galád ; shromáždili se také synové Izraelští , a položili se v Masfa . I řekli lid s knížaty Galád jedni druhým : Kdokoli počne bojovati proti Ammonitským , bude vůdce všech obyvatelů Galád . Jefte pak Galádský byl muž udatný a byl syn ženy nevěstky , z níž zplodil Galád řečeného Jefte . Ale i manželka Galádova naplodila mu synů , a když dorostli synové manželky té , vyhnali Jefte . Nebo řekli jemu : Nebudeš děditi v domě otce našeho , nebo jsi postranní ženy syn . Protož utekl Jefte od tváři bratří svých , a bydlil v zemi Tob ; a sběhli se k Jefte lidé povaleči , a vycházeli s ním . Stalo se pak po těch dnech , že bojovali Ammonitští proti Izraelským . A když počali bojovati Ammonitští proti nim , odešli starší Galádští , aby zase přivedli Jefte z země Tob . I řekli k Jefte : Poď a buď vůdce náš , abychom bojovali proti Ammonitským . Odpověděl Jefte starším Galádským : Zdaliž jste vy mne neměli v nenávisti , a nevyhnali jste mne z domu otce mého ? Pročež tedy nyní přišli jste ke mně , když ssouženi jste ? I řekli starší Galádští k Jefte : Proto jsme se nyní navrátili k tobě , abys šel s námi a bojoval proti Ammonitským , a byl nám všechněm obyvatelům Galádským za vůdce . Tedy odpověděl Jefte starším Galádským : Poněvadž mne zase uvodíte , abych bojoval proti Ammonitským , když by mi je dal Hospodin v moc , budu-li vám za vůdce ? I řekli starší Galádští k Jefte : Hospodin bude svědkem mezi námi , jestliže neučiníme vedlé slova tvého . A tak šel Jefte s staršími Galádskými , a představil jej sobě lid za vůdci a kníže , a mluvil Jefte všecka slova svá před Hospodinem v Masfa . Potom poslal Jefte posly k králi Ammonitskému s tímto poručením : Co máš ke mně , že jsi vytáhl na mne , abys bojoval proti zemi mé ? I odpověděl král Ammonitský poslům Jefte : Že vzal Izrael zemi mou , když vyšel z Egypta , od Arnon až k Jaboku a až k Jordánu ; protož nyní vrať mi ji pokojně . Opět pak poslal Jefte posly k králi Ammonitskému , A řekl jemu : Takto praví Jefte : Nevzalť Izrael země Moábské , ani země synů Ammonových . Ale když vyšli z Egypta , šel Izrael přes poušť až k moři Rudému , a přišel do Kádes . Odkudž poslal Izrael posly k králi Edomskému , řka : Prosím , nechť projdu skrze zemi tvou . A nechtěl ho slyšeti král Edomský . Poslal také k králi Moábskému , a nechtěl povoliti . A tak zůstal Izrael v Kádes . Potom když šel přes poušť , obcházel zemi Edomskou a zemi Moábskou , a přišed od východu slunce zemi Moábské , položil se před Arnon , a nevešli na pomezí Moábské ; nebo Arnon jest meze Moábských . Protož poslal Izrael posly k Seonovi králi Amorejskému , to jest , k králi Ezebon , a řekl jemu Izrael : Prosím , nechť projdu skrze zemi tvou až k místu svému . Ale Seon nedověřoval Izraelovi , aby přejíti měl pomezí jeho . Protož shromáždil Seon všecken lid svůj , a položili se v Jasa , a bojoval proti Izraelovi . I dal Hospodin Bůh Izraelský Seona i všecken lid jeho v ruku Izraelských , a porazili je . I opanoval dědičně Izrael všecku zemi Amorejského , té země obyvatele . A tak opanovali všecko pomezí Amorejského od Arnon až k Jaboku a od pouště až k Jordánu . Když tedy Hospodin Bůh Izraelský vyhladil Amorejského od tváři lidu svého Izraelského , proč ty chceš panovati nad ním ? Zdaliž tím , což tobě dal Chámos bůh tvůj k vládařství , vládnouti nemáš ? Takž , kterékoli vyhladil Hospodin Bůh náš od tváři naší , jejich dědictvím my vládneme . K tomu pak , zdali jsi ty čím lepší Baláka syna Seforova , krále Moábského ? Zdali se kdy vadil s Izraelem ? Zdali kdy bojoval proti nim ? Ješto již bydlí Izrael v Ezebon a ve vsech jeho , i v Aroer , a ve vsech jeho , i ve všech městech , kteráž jsou při pomezí Arnon , za tři sta let . Proč jste jí neodjali v tak dlouhém času ? Protož ne já provinil jsem proti tobě , ale ty mně zle činíš , bojuje proti mně . Nechť soudí Hospodin soudce dnes mezi syny Izraelskými a mezi syny Ammonovými . Král pak Ammonitský neuposlechl slov Jefte , kteráž vzkázal jemu . V tom nadšen byl Jefte duchem Hospodinovým , i táhl skrze Galád a Manasse , prošel i Masfa v Galád , a z Masfy v Galád táhl proti Ammonitským . ( Učinil pak Jefte slib Hospodinu , a řekl : Jestliže jistotně dáš mi Ammonitské v ruku mou : I stane se , že což by koli vyšlo ze dveří domu mého mně vstříc , když se vrátím v pokoji od Ammonitských , bude Hospodinovo , abych to obětoval v obět zápalnou . ) Přitáhl tedy Jefte na Ammonitské , aby bojoval proti nim , a dal je Hospodin v ruku jeho . I pobil je od Aroer , až kudy se jde do Mennit , dvadceti měst , a až do Abel vinic porážkou velikou velmi ; a sníženi jsou Ammonitští před syny Izraelskými . Když se pak navracoval Jefte do Masfa k domu svému , aj , dcera jeho vyšla jemu vstříc s bubny a s houfem plésajících ; kterouž měl toliko jedinou , aniž měl kterého syna aneb jiné dcery . Stalo se pak , že když uzřel ji , roztrhl roucha svá a řekl : Ach , dcero má , velices mne ponížila ; nebo jsi z těch , jenž mne kormoutí , poněvadž jsem tak řekl Hospodinu , aniž budu moci odvolati toho . Jemuž ona odpověděla : Můj otče , jestliže jsi tak řekl Hospodinu , učiň mi podlé toho , jakžs mluvil ; kdyžť jen dal Hospodin pomstu nad nepřátely tvými , Ammonitskými . Řekla také otci svému : Nechť toliko toto obdržím : Odpusť mne na dva měsíce , ať jdu a vejdu na hory a opláči panenství svého , já i družičky mé . Kterýž řekl : Jdi . I propustil ji na dva měsíce . Odešla tedy ona i družičky její , a plakala panenství svého na horách . A při dokonání dvou měsíců navrátila se k otci svému , a vykonal při ní slib svůj , kterýž byl učinil . Ona pak nepoznala muže . I byl ten obyčej v Izraeli , Že každého roku scházívaly se dcery Izraelské , aby plakaly nad dcerou Jefte Galádského za čtyři dni v roce . Shromáždili se pak muži Efraim , a přešedše k straně půlnoční , řekli k Jefte : Proč jsi vyšel k boji proti Ammonitským , a nepovolal jsi nás , abychom šli s tebou ? Dům tvůj i tebe ohněm spálíme . K nimž řekl Jefte : Nesnáz jsem měl já a lid můj s Ammonitskými velikou ; tedy povolal jsem vás , ale nevysvobodili jste mne z ruky jejich . Protož vida , že jste mne nevysvobodili , odvážil jsem se života svého , a táhl jsem proti Ammonitským , i dal je Hospodin v ruku mou . Ale proč jste dnes přišli ke mně ? Zdali abyste bojovali proti mně ? Tedy shromáždil Jefte všecky muže Galádské , a bojoval s Efraimem . I porazili muži Galád Efraimské , nebo pravili poběhlci Efraimští : Vy Galádští jste u prostřed Efraima a u prostřed Manassesa . Odjali Galádští též i brody Jordánské Efraimským . A bylo , že když kdo z utíkajících Efraimských řekl : Nechať přejdu , řekli jemu muži Galádští : Jsi-li Efratejský ? Jestliže řekl : Nejsem , Tedy řekli jemu : Rci hned Šibolet . I řekl : Sibolet , aniž dobře mohl vyřknouti toho . Tedy pochytíce jej , zamordovali ho u brodu Jordánského . I padlo toho času z Efraima čtyřidceti a dva tisíce . Soudil pak Jefte Izraele šest let ; a umřel Jefte Galádský , a pochován jest v jednom z měst Galádských . Potom soudil po něm Izraele Abesam z Betléma . A měl třidceti synů a třidceti dcer , kteréž rozevdal od sebe , a třidceti žen přivedl od jinud synům svým . I soudil Izraele sedm let . A umřev Abesam , pochován jest v Betlémě . Po něm pak soudil Izraele Elon Zabulonský ; ten soudil Izraele deset let . I umřel Elon Zabulonský , a pochován jest v Aialon , v zemi Zabulon . Potom soudil Izraele Abdon syn Hellelův Faratonský . Ten měl čtyřidceti synů a třidceti vnuků , kteříž jezdili na sedmdesáti mezcích ; i soudil Izraele osm let . Umřev pak Abdon syn Hellelův Faratonský , pohřben jest v Faraton , v zemi Efraim na hoře Amalechitské . Tedy opět synové Izraelští činili to , což jest zlého před očima Hospodinovýma , i vydal je Hospodin v ruce Filistinských za čtyřidceti let . Byl pak muž jeden z Zaraha , z čeledi Dan , jménem Manue , jehož manželka byla neplodná a nerodila . I ukázal se anděl Hospodinův ženě té a řekl jí : Aj , nyní jsi neplodná , aniž jsi rodila ; počneš pak a porodíš syna . Protož nyní vystříhej se , abys vína nepila aneb nápoje opojného , a abys nejedla nic nečistého . Nebo aj , počneš a porodíš syna , a břitva ať nevchází na hlavu jeho , nebo bude to dítě od života Nazarejský Boží , a tenť počne vysvobozovati Izraele z ruky Filistinských . I přišla žena a pověděla to muži svému , řkuci : Muž Boží přišel ke mně , jehož oblíčej byl jako oblíčej anděla Božího , hrozný velmi , a neotázala jsem se jeho , odkud by byl , ani mi svého jména neoznámil . Ale řekl mi : Aj , počneš a porodíš syna , protož nyní nepí vína aneb nápoje opojného , aniž jez co nečistého , nebo to dítě od života bude Nazarejský Boží až do dne smrti své . Tedy Manue modlil se Hospodinu a řekl : Vyslyš mne , můj Pane , prosím , nechť muž Boží , kteréhož jsi byl poslal , zase přijde k nám , a naučí nás , co máme dělati s dítětem , kteréž se má naroditi . I vyslyšel Bůh hlas Manue ; nebo přišel anděl Boží opět k ženě té , když seděla na poli . Manue pak muž její nebyl s ní . A protož s chvátáním běžela žena ta , a oznámila muži svému , řkuci jemu : Hle , ukázal se mi muž ten , kterýž byl ke mně prvé přišel . Vstav pak Manue , šel za manželkou svou , a přišed k muži tomu , řekl jemu : Ty-li jsi ten muž , kterýž jsi mluvil k manželce mé ? Odpověděl : Jsem . I řekl Manue : Nechť se nyní stane slovo tvé , ale jaká péče o to dítě a správa při něm býti má ? Odpověděl anděl Hospodinův Manue : Ode všeho toho , o čemž jsem oznámil ženě , ať se ona vystříhá . Ničeho , což pochází z vinného kmene , ať neužívá , to jest , vína aneb nápoje opojného ať nepije , a nic nečistého ať nejí ; cožkoli jsem jí přikázal , ať ostříhá . Tedy řekl Manue andělu Hospodinovu : Medle , nechť tě pozdržíme , a připravímeť kozlíka . I odpověděl anděl Hospodinův Manue : Bys mne i pozdržel , nebuduť jísti pokrmu tvého , ale jestliže připravíš obět zápalnou , Hospodinu ji obětuj . Nebo nevěděl Manue , že byl anděl Hospodinův . Řekl opět Manue andělu Hospodinovu : Jaké jest jméno tvé , abychom , když se naplní řeč tvá , poctili tebe ? Jemuž odpověděl anděl Hospodinův : Proč se ptáš na jméno mé , kteréž jest divné ? Vzav tedy Manue kozlíka a obět suchou , obětoval to na skále Hospodinu , a on divnou věc učinil , an na to hledí Manue a manželka jeho . Nebo když vstupoval plamen s oltáře k nebi , vznesl se anděl Hospodinův v plameni s oltáře , Manue pak a manželka jeho vidouce to , padli na tvář svou na zemi . A již se více neukázal anděl Hospodinův Manue ani manželce jeho . Tedy porozuměl Manue , že byl anděl Hospodinův . I řekl Manue manželce své : Jistě my zemřeme , nebo jsme Boha viděli . Jemuž odpověděla manželka jeho : Kdyby nás chtěl Hospodin usmrtiti , nebyl by přijal z rukou našich oběti zápalné a suché , aniž by nám byl ukázal čeho toho , aniž by na tento čas byl nám ohlásil věcí takových . A tak žena ta porodila syna a nazvala jméno jeho Samson . I rostlo dítě , a žehnal jemu Hospodin . I počal ho Duch Hospodinův ponoukati v Mahane Dan , mezi Zaraha a Estaol . Šel pak Samson do Tamnata , a uzřel tam ženu ze dcer Filistinských . A navrátiv se , oznámil otci svému a mateři své , řka : Viděl jsem ženu v Tamnata ze dcer Filistinských , protož nyní vezměte mi ji za manželku . I řekl mu otec jeho a matka jeho : Zdali není mezi dcerami bratří tvých a ve všem lidu mém ženy , že sobě vzíti chceš manželku z Filistinských neobřezaných ? Odpověděl Samson otci svému : Tuto vezměte mi , nebť mi se líbí . Otec pak jeho a matka jeho nevěděli , by to od Hospodina bylo , a že příčiny hledá od Filistinských ; nebo toho času panovali Filistinští nad Izraelem . Tedy šel Samson a otec jeho i matka jeho do Tamnata . Když pak přišli k vinicím Tamnatským , a aj , lev mladý řvoucí potkal se s ním . I sstoupil na něj Duch Hospodinův , a roztrhl lva , jako by roztrhl kozelce , ačkoli nic neměl v rukou svých . A neoznámil otci ani mateři své , co učinil . Přišed tedy , mluvil s ženou tou , a líbila se Samsonovi . Navracuje se pak po několika dnech , aby ji pojal , uchýlil se , aby pohleděl na mrtvého lva , a aj , v těle jeho byl roj včel a med . A vybrav jej na ruce své , šel cestou a jedl ; a přišed k otci svému a mateři své , dal jim , i jedli . Ale nepověděl jim , že z mrtvého lva vyňal ten med . Tedy šel otec jeho k ženě té , a učinil tam Samson hody , nebo tak činívali mládenci . Když pak jej viděli tam , vybrali z sebe třidceti tovaryšů , aby byli při něm . I řekl jim Samson : Vydám vám pohádku , kterouž jestliže mi právě vysvětlíte za sedm dní těchto hodů a uhodnete , dám vám třidceti čechlů a třidcatero roucho proměnné . Jestliže mi pak nebudete moci uhodnouti , dáte vy mně třidceti čechlů a třidcatero roucho proměnné . Kteříž odpověděli jemu : Vydej pohádku svou , ať ji slyšíme . I řekl jim : Z zžírajícího vyšel pokrm , a z silného vyšla sladkost . I nemohli uhodnouti pohádky té za tři dni . Stalo se pak dne sedmého , ( nebo byli řekli ženě Samsonově : Namluv muže svého , ať nám vyloží tu pohádku , ať nespálíme tě i domu otce tvého ohněm . Proto-liž , abyste našeho statku dostali , pozvali jste nás ? Či co ? I plakala žena Samsonova na něj , řkuci : Jistě nenávidíš mne a nemiluješ mne ; pohádku jsi vydal synům lidu mého , a mně jí nechceš povědíti . Kterýž řekl jí : Hle , otci mému a mateři neoznámil jsem , a tobě mám povědíti ? I plakala na něj do sedmého dne , v nichž měli hody ) . Dne tedy sedmého pověděl jí , nebo trápila jej ; kterážto oznámila pohádku synům lidu svého . Muži tedy města toho dne sedmého , prvé než slunce zapadlo , řekli jemu : Co sladšího nad med , a co silnějšího nad lva ? Kterýž řekl jim : Byste byli neorali mou jalovičkou , neuhodli byste pohádky mé . I sstoupil na něj Duch Hospodinův , a šel do Aškalon , a pobil z nich třidceti mužů . A vzav loupeže jejich , dal šaty proměnné těm , jenž uhodli pohádku , a rozhněvav se velmi , odšel do domu otce svého . Žena pak Samsonova dostala se jednomu z tovaryšů jeho , kteréhož on byl k sobě připojil . Stalo se pak po několika dnech , v čas žně pšeničné , že chtěje navštíviti Samson ženu svou , a přinésti s sebou kozlíka , řekl : Vejdu k ženě své do pokoje . A nedopustil mu otec její vjíti . I řekl otec její : Domníval jsem se zajisté , že ji máš v nenávisti , protož dal jsem ji tovaryši tvému . Zdaliž není sestra její mladší pěknější než ona ? Nechať jest tedy tvá místo oné . I řekl jim Samson : Nebuduť já potom vinen Filistinským , když jim zle učiním . Odšed tedy Samson , nalapal tři sta lišek , a vzav pochodně , obrátil jeden ocas k druhému , a dal vše jednu pochodni mezi dva ocasy do prostředka . Potom zapálil ty pochodně , a pustil do obilí Filistinských , a popálil , jakž sžaté tak nesžaté , i vinice i olivoví . I řekli Filistinští : Kdo je to učinil ? Jimž odpovědíno : Samson zeť Tamnejského , proto že vzal ženu jeho a dal ji tovaryši jeho . Tedy přišedše Filistinští , spálili ji ohněm i otce jejího . Tedy řekl jim Samson : Ač jste učinili tak , však až se lépe vymstím nad vámi , teprv přestanu . I zbil je na hnátích i na bedrách porážkou velikou , a odšed , usadil se na vrchu skály Etam . Pročež vytáhli Filistinští , a rozbivše stany proti Judovi , rozložili se až do Lechi . Muži pak Juda řekli : Proč jste vytáhli proti nám ? I odpověděli : Vytáhli jsme , abychom svázali Samsona , a učinili jemu tak , jako on nám učinil . Tedy vyšlo tři tisíce mužů Juda k vrchu skály Etam , a řekli Samsonovi : Nevíš-liž , že panují nad námi Filistinští ? Pročež jsi tedy nám to učinil ? I odpověděl jim : Jakž mi učinili , tak jsem jim učinil . Řekli také jemu : Přišli jsme , abychom tě svázali a vydali v ruku Filistinským . Tedy odpověděl jim Samson : Přisáhněte mi , že vy se na mne neoboříte . Tedy mluvili jemu , řkouce : Nikoli , jediné tuze svížíce , vydáme tě v ruku jejich , ale nezabijeme tě . I svázali ho dvěma provazy novými , a svedli jej s skály . Kterýž když přišel až do Lechi , Filistinští radostí křičeli proti němu . Přišel pak na něj Duch Hospodinův , a učiněni jsou provazové , kteříž byli na rukou jeho , jako niti lněné , když v ohni hoří , i spadli svazové s rukou jeho . Tedy našel čelist osličí ještě vlhkou , a vztáh ruku svou , vzal ji a pobil ní tisíc mužů . Protož řekl Samson : Čelistí osličí hromadu jednu , nýbrž dvě hromady , čelistí osličí zbil jsem tisíc mužů . A když přestal mluviti , povrhl čelist z ruky své , a nazval to místo Ramat Lechi . Žíznil pak velice , i volal k Hospodinu a řekl : Ty jsi učinil skrze ruce služebníka svého vysvobození toto veliké , nyní pak již žízní umru , aneb upadnu v ruku těch neobřezaných . Tedy otevřel Bůh skálu v Lechi , i vyšly z ní vody , a napil se ; i okřál , a jako ožil . Protož nazval jméno její studnice vzývajícího , kteráž jest v Lechi až do dnešního dne . Soudil pak Izraele za času Filistinských dvadceti let . Odšel pak Samson do Gázy , a uzřev tam ženu nevěstku , všel k ní . I povědíno obyvatelům Gázy : Samson přišel sem . Kteříž obeslavše se , střáhli na něj v bráně města přes celou noc , a stavěli se tiše té celé noci , řkouce : Až ráno zabijeme jej . Spal pak Samson až do půl noci , a o půl noci vstal , a pochytiv vrata brány městské s oběma veřejemi a s závorou , vložil na ramena svá a vnesl je na vrch hory , kteráž byla naproti Hebronu . Potom pak zamiloval ženu v údolí Sorek , jejíž jméno bylo Dalila . I přišli knížata Filistinská k ní a řekli jí : Oklamej ho a zvěz , v čem jest síla jeho tak veliká , a jak bychom přemohli jej , abychom svížíce , skrotili jej ; tobě pak jeden každý z nás dáme tisíc a sto lotů stříbra . Tedy řekla Dalila Samsonovi : Prosím , oznam mi , v čem jest tak veliká síla tvá , a čím bys svázán a zemdlen býti mohl ? Odpověděl jí Samson : Kdyby mne svázali sedmi houžvemi surovými , kteréž ještě neuschly , tedy zemdlím , a budu jako jiný člověk . I přinesli jí knížata Filistinská sedm houžví surových , kteréž ještě neuschly , a svázala ho jimi . ( V zálohách pak nastrojeni byli někteří u ní v komoře . ) I řekla jemu : Filistinští na tě , Samsone . A on roztrhl houžve , jako by přetrhl nit koudelnou , přistrče k ohni , a není poznána síla jeho . Tedy řekla Dalila Samsonovi : Aj , oklamals mne a lživě jsi mi mluvil . Prosím , oznam mi nyní , čím bys mohl svázán býti ? Kterýž odpověděl jí : Kdyby mne tuze svázali novými provazy , jimiž by ještě nic děláno nebylo , tedy zemdlím a budu jako kdokoli jiný z lidí . I vzala Dalila provazy nové a svázala ho jimi , a řekla jemu : Filistinští na tě , Samsone . ( Zálohy pak nastrojeny byly v komoře . ) I roztrhl je na rukou svých jako nitku . Tedy řekla Dalila Samsonovi : Až dosavad jsi mne svodil , a mluvils mi lež . Pověziž mi , čím bys svázán býti mohl . Odpověděl jí : Kdybys přivila sedm pramenů z vlasů hlavy mé k vratidlu tkadlcovskému . Což učinivši , zarazila hřebem , a řekla jemu : Filistinští na tě , Samsone . A procítiv ze sna svého , vytrhl hřeb , osnovu i s vratidlem . Opět řekla jemu : Kterak ty pravíš : Miluji tě , poněvadž srdce tvé není se mnou ? Již jsi mne potřikrát oklamal a neoznámils mi , v čem jest tak veliká síla tvá . Když tedy trápila jej slovy svými každého dne , a obtěžovala jej , umdlena jest duše jeho , jako by již měl umříti . I otevřel jí cele srdce své a řekl jí : Břitva nevešla nikdy na hlavu mou , nebo Nazarejský Boží jsem od života matky své . Kdybych oholen byl , odešla by ode mne síla má , a zemdlel bych a byl jako jiný člověk . Viduci pak Dalila , že by cele otevřel jí srdce své , poslala a zavolala knížat Filistinských těmi slovy : Poďte ještě jednou , nebo otevřel mi cele srdce své . Tedy přišli knížata Filistinská k ní , nesouce stříbro v rukou svých . I uspala ho na klíně svém a povolala holiče , i dala oholiti sedm pramenů vlasů hlavy jeho . I počala jím strkati , když odešla od něho síla jeho . A řekla : Filistinští na tě , Samsone . Procítiv pak ze sna svého , řekl : Vyjdu jako i prvé , a probiji se skrze ně . Nevěděl však , že Hospodin odstoupil od něho . Tedy javše ho Filistinští , vyloupili mu oči , a dovedše ho do Gázy , svázali jej dvěma řetězy železnými . A mlel v domě vězňů . Potom počaly mu vlasy na hlavě odrostati po oholení . Knížata pak Filistinská shromáždili se , aby obětovali obět velikou bohu svému Dágonovi a aby se veselili ; nebo řekli : Dalť jest bůh náš v ruce naše Samsona nepřítele našeho . A když uzřel jej lid , chválili boha svého ; nebo pravili : Dalť jest bůh náš v ruce naše nepřítele našeho a zhoubce země naší , kterýž mnohé z našich zmordoval . I stalo , když se rozveselilo srdce jejich , že řekli : Zavolejte Samsona , aby kratochvílil před námi . Tedy povolali Samsona z domu vězňů , aby hral před nimi ; i postavili ho mezi sloupy . Nebo řekl Samson pacholeti , kteréž ho za ruku vodilo : Přiveď mne , ať mohu omakati sloupy , na nichž dům stojí , a zpodepříti se na ně . Dům pak plný byl mužů a žen , a byla tam všecka knížata Filistinská , ano i na vrchu okolo tří tisíc mužů a žen , kteříž dívali se , když Samson hral . I volal Samson k Hospodinu , a řekl : Panovníče Hospodine , prosím , rozpomeň se na mne , a posilni mne , žádám , toliko aspoň jednou , ó Bože , abych se jednou pomstíti mohl za své obě oči nad Filistinskými . Objav tedy Samson oba sloupy prostřední , na nichž dům ten stál , zpolehl na ně , na jeden pravou a na druhý levou rukou svou . Potom řekl Samson : Nechť umře život můj s Filistinskými . A nalehl silně , i padl dům na knížata a na všecken lid , kterýž byl v něm ; i bylo mrtvých , kteréž pobil on umíraje , více než těch , kteréž pobil , živ jsa . Tedy přišli přátelé jeho , a všecken dům otce jeho , a vzavše jej , odešli , a pochovali jej mezi Zaraha a Estaol v hrobě Manue otce jeho . A on soudil lid Izraelský dvadceti let . Byl pak muž nějaký s hory Efraim , jehož jméno bylo Mícha . Kterýž řekl matce své : Ten tisíc a sto stříbrných , kteříž vzati byli tobě , pro něž jsi zlořečila a mluvilas přede mnou , hle , stříbro to u mne jest , já jsem je vzal . I řekla matka jeho : Požehnaný jsi , synu můj , od Hospodina . Navrátil tedy ten tisíc a sto stříbrných matce své . I řekla matka jeho : Jižť jsem zajisté posvětila stříbro to Hospodinu z ruky své , a tobě synu svému , aby udělán byl obraz rytý a slitý . Protož nyní dám je tobě . On pak navrátil to stříbro matce své , z něhož vzala matka jeho dvě stě stříbrných , a dala zlatníku . I udělal z nich obraz rytý a slitý , kterýž byl v domě Míchově . Měl pak ten Mícha chrám bohů , i udělal efod a terafim , a naplnil ruce jednoho z synů svých , aby mu byl knězem . Toho času nebylo krále v Izraeli ; jeden každý , což se mu za dobré vidělo , to činil . Byl pak mládenec z Betléma Judova , totiž z čeledi Judovy , kterýž , jsa Levíta , byl tam pohostinu . Odšel tedy člověk ten z města Betléma Judova , aby byl pohostinu , kdež by se mu koli nahodilo . I přišel na horu Efraim , až k domu Míchovu , jda cestou svou . Jemuž řekl Mícha : Odkud jdeš ? Odpověděl mu : Já jsem Levíta , z Betléma Judova beru se , abych byl pohostinu , kdež by mi se koli nahodilo . I řekl jemu Mícha : Zůstaň u mne , a buď mi za otce a za kněze , a buduť dávati deset stříbrných na každý rok , a dvoje roucho i stravu tvou . I šel Levíta . Líbilo se pak Levítovi zůstati u muže toho , a byl u něho mládenec ten , jako jeden z synů jeho . I posvětil Mícha rukou Levíty , a byl mu mládenec ten za kněze ; i bydlil v domě jeho . Řekl pak Mícha : Nyníť vím , že mi dobře učiní Hospodin , proto že mám toho Levítu za kněze . V těch dnech nebylo krále v Izraeli , a toho času pokolení Dan hledalo sobě dědičného místa k bydlení , nebo se mu ještě nebylo dostalo dílu u prostřed synů Izraelských až do dne toho . Tedy poslali synové Dan z čeledi své pět mužů z končin svých , mužů silných z Zaraha a Estaol , aby spatřili zemi a pilně prohlédli ji , a řekli jim : Jděte , shlédněte zemi . Kteřížto když přišli na horu Efraim až do domu Míchova , přenocovali tam . Když pak byli blízko domu Míchova , poznali hlas toho mládence Levíty , a uchýlivše se tam , řekli jemu : Kdo tě sem přivedl ? Co ty zde děláš ? A co ty zde máš ? Odpověděl jim : Toto mi a toto učinil Mícha , a ze mzdy najal mne , abych byl jeho knězem . I řekli jemu : Poraď se , prosíme , s Bohem , abychom věděli , zdaří-li se nám cesta naše , kterouž jdeme . Odpověděl jim kněz : Jděte v pokoji , Hospodinť spravuje cestu vaši , po níž jdete . Tedy odešlo pět mužů těch , a přišli do Lais , a viděli lid , kterýž tam byl , bezpečně bydlící , vedlé obyčeje Sidonských v zahálce a bezpečnosti , a že nebylo , co by je kormoutiti mělo v té zemi , ani kdo by dědičně ujíti chtěl království . K tomu i od Sidonských vzdáleni byli , aniž spříznění jaké s kým měli . Když se pak navrátili k bratřím svým do Zaraha a Estaol , řekli jim bratří jejich : Což vy ? I odpověděli : Vstaňte a táhněme na ně , nebo shlédli jsme tu zemi , a aj , velmi dobrá jest ; a vy mlčíte ? Nelenujtež se táhnouti , a vjíti k opanování té země . ( Když přijdete , vejdete k lidu bezpečnému , a do země prostranné ; ) nebo dal ji Bůh v ruku vaši , místo , v němž není žádného nedostatku jakýchkoli věcí , kteréž na zemi býti mohou . Tedy vyšlo z čeledi Dan odtud , totiž z Zaraha a Estaol , šest set mužů oděných v odění válečné . A vytáhše , položili se u Kariatjeharim Judova ; pročež nazvali to místo Mahane Dan až do dnešního dne , a jest za Kariatjeharim . A odtud táhnouce na horu Efraim , přišli až k domu Míchovu . I mluvilo těch pět mužů , kteříž chodili k shlédnutí země Lais , a řekli bratřím svým : Víte-liž , že v domích těchto jest efod a terafim , a rytina a slitina ? Protož nyní vězte , co máte činiti . A uchýlivše se tam , vešli do domu mládence Levíty v domě Míchově , a pozdravili ho pokojně . Ale šest set mužů oděných v zbroj svou válečnou , kteříž byli z pokolení Dan , stáli přede dveřmi . A šedše pět mužů , kteříž chodili k shlédnutí země , vešli tam a vzali rytinu a efod a terafim a slitinu ; kněz pak stál u vrat brány s šesti sty muži oděnými v zbroji . A ti , kteříž vešli do domu Míchova , vzali rytinu , efod a terafim , a slitinu . I řekl jim kněz : Což to děláte ? Kteříž odpověděli : Mlč , vlož ruku svou na ústa svá a poď s námi , a budeš nám za otce a za kněze . Což jest lépe tobě , knězem-li býti v domě jednoho člověka , či býti knězem pokolení a čeledi v Izraeli ? I zradovalo se srdce kněze , a vzav efod a terafim a rytinu , šel u prostřed lidu toho . A obrátivše se odešli , a pustili napřed děti a dobytek , a což měli dražšího . Když pak opodál byli od domu Míchova , tedy muži , kteříž bydlili v domích blízkých domu Míchova , shromáždili se a honili syny Dan . I volali za syny Dan . Kteříž ohlédše se , řekli Míchovi : Cožtě , že jsi jich tolik shromáždil ? Odpověděl : Bohy mé , kteréž jsem udělal , vzali jste , i kněze , a odcházíte . Což pak již budu míti ? A ještě se ptáte : Coť jest ? Jemuž odpověděli synové Dan : Hlediž , ať více neslyšíme hlasu tvého za sebou , sic jináč oboří se na vás muži hněviví , a ztratíš duši svou i duše domu svého . I brali se muži Dan cestou svou . A vida Mícha , že by silnější byli nežli on , obrátiv se , šel do domu svého . Oni pak vzavše , což byl udělal Mícha , i kněze , kteréhož měl , přitáhli do Lais k lidu zahálivému a bezpečnému ; i pobili je ostrostí meče , a město vypálili ohněm . A nebylo žádného , kdo by jim spomohl ; nebo daleko byl Sidon , aniž měli spříznění s kterými lidmi . Město pak bylo v údolí , kteréž jest v Betrohob . A vystavěvše zase město , bydlili v něm . A nazvali jméno města toho Dan , od jména otce svého , kterýž narozen byl Izraelovi , ješto prvé jméno města toho bylo Lais . Postavili pak sobě synové Dan tu rytinu , a Jonatan syn Gersonův , syna Mojžíšova , on i synové jeho byli kněžími v pokolení Dan , až do dne zajetí obyvatelů země . Vystavili tedy sobě tu rytinu , kterouž udělal Mícha , a byla tam po všecky dny , v nichž dům Boží byl v Sílo . Stalo se také toho času , když krále nebylo v Izraeli , že muž nějaký Levíta , jsa pohostinu při straně hory Efraimské , pojal sobě ženu ženinu z Betléma Judova . Kterážto ženina smilnila u něho . I odešla od něho do domu otce svého do Betléma Judova , a byla tam plné čtyři měsíce . Vstav pak muž její , šel za ní , aby namluvě ji , zase ji přivedl , maje s sebou mládence svého a dva osly . Tedy ona uvedla jej do domu otce svého . Kteréhož když uzřel otec té děvky , zradoval se z příchodu jeho . I zdržel jej tchán jeho , otec té děvky , tak že pozůstal u něho za tři dni . Tu také jídali i píjeli i nocovali . Dne pak čtvrtého , když tím raněji vstali , vstal i on , aby odšel . Tedy řekl otec té děvky k zeti svému : Posilni se kouskem chleba , a potom půjdete . Sedli tedy a pojedli oba spolu , a napili se . Potom řekl otec děvky k muži : Posediž medle , nýbrž pobuď přes noc , a buď mysli veselé . Když pak vstal ten muž , chtěje předce jíti , mocí jej zdržel test jeho . A tak se vrátil a zůstal tu přes noc . Potom dne pátého vstal tím raněji , aby se bral . I řekl otec té děvky : Posilň se , prosím . I prodlili , až se den nachýlil , nebo jedli oba . Tedy vstal muž ten , aby šel , on i ženina jeho i mládenec jeho . I řekl mu tchán jeho , otec děvky : Aj , již se den nachýlil k večerou , medle zůstaňte přes noc ; aj , dokonává se den , pobuď přes noc zde , a buď mysli veselé , a zítra tím raněji vypravíte se na cestu svou , a půjdeš k příbytku svému . On pak nechtěl zůstati přes noc , ale vstav , odšel , a přišel proti Jebus , jenž jest Jeruzalém , a s ním dva oslové s břemeny i ženina jeho . Když pak byli blízko Jebus , a den se velmi nachýlil , řekl mládenec pánu svému : Poď , prosím , obraťme se do města toho Jebuzejského , abychom v něm přenocovali . Jemuž odpověděl pán jeho : Neobrátíme se do města cizozemců , kteréž není synů Izraelských , ale půjdeme až do Gabaa . Řekl ještě mládenci svému : Poď , abychom přišli k některému z těch míst , a zůstali přes noc v Gabaa aneb v Ráma . Pomíjejíce tedy , odešli , a zapadlo jim slunce blízko Gabaa , kteréž jest Beniaminských . I obrátili se tam , aby vejdouce , zůstali přes noc v Gabaa . A když tam všel , posadil se na ulici města , proto že nebyl , kdo by je přijal do domu a dal jim nocleh . A aj , muž starý vracoval se od práce své s pole u večer , kterýž také byl s hory Efraimovy , a bydlil pohostinu v Gabaa ; ale lidé místa toho byli synové Jemini . A když pozdvihl očí svých , uzřel muže toho pocestného na ulici města . I řekl jemu ten stařec : Kam se béřeš , a odkud jdeš ? Jemuž odpověděl : Jdeme z Betléma Judova až k stranám hory Efraimovy , odkudž jsem ; nebo jsem byl odšel do Betléma Judova . Jduť pak do domu Hospodinova , a není žádného , kdo by mne přijal do domu ; Ješto mám i slámu a obrok pro osly své , tolikéž i chléb , ano i víno pro sebe a děvku tvou , a mládence , kterýž jest s služebníkem tvým , tak že v ničemž nemáme nedostatku . I řekl muž ten starý : Měj ty pokoj . Čehoť se koli nedostává , nechť já to opatřím , ty toliko na ulici nezůstávej přes noc . Tedy uvedl jej do domu svého , a obrok dal oslům ; potom umyvše nohy své , jedli a pili . A když očerstvili srdce své , aj , muži města toho , muži nešlechetní , obklíčivše dům , tloukli na dvéře a mluvili tomu muži starci , hospodáři domu , řkouce : Vyveď muže toho , kterýž všel do domu tvého , abychom ho poznali . K nimžto vyšed muž ten , hospodář domu , řekl jim : Nikoli , bratří moji , nečiňte , prosím , zlého , poněvadž všel ten muž do domu mého , neprovoďte nešlechetnosti té . Aj , dceru svou , kteráž pannou jest , a ženinu jeho , ty hned vyvedu , i ponížíte jich , aneb učiníte jim , což se vám za dobré vidí ; jen muži tomu nečiňte věci té hanebné . Ale nechtěli ho uposlechnouti muži ti . Pojav tedy muž ten ženinu svou , vyvedl ji k nim ven , i poznali ji , a zle jí požívali přes celou noc až do jitra ; potom pustili ji , když počínalo zasvitávati . V svitání pak přišla žena ta , a padši , ležela u dveří domu toho muže , kdež byl pán její , až se rozednilo . Když pak vstal pán její ráno , otevřev dvéře domu , vycházel , aby se bral dále cestou svou . A aj , žena ta , ženina jeho , ležela u dveří domu , a ruce její byly na prahu . Jížto řekl : Vstaň , a poďme . A nic neodpověděla . Vzav tedy ji na osla , a vstav muž ten , odšel k místu svému . Když pak přišel do domu svého , vzal meč , a pochytiv ženinu svou , rozsekal ji s kostmi jejími na dvanácte kusů , a rozeslal ji po všech končinách Izraelských . A bylo , že kdožkoli uzřel , pravil : Nikdy se nestalo ani vidíno bylo co podobného od toho času , jakž vyšli synové Izraelští z země Egyptské , až do tohoto dne . Posuďte toho pilně , poraďte se a promluvte o to . I vyšli všickni synové Izraelští , a shromáždilo se všecko množství jednomyslně od Dan až do Bersabé , i země Galád , k Hospodinu do Masfa . Kdežto postavili se přední všeho lidu , všecka pokolení Izraelská v shromáždění lidu Božího , čtyřikrát sto tisíc lidu pěšího válečného . ( Uslyšeli pak synové Beniamin , že by sešli se synové Izraelští v Masfa . ) I řekli synové Izraelští : Povězte , kterak se stala nešlechetnost ta ? I odpověděv muž Levíta , manžel ženy zamordované , řekl : Do Gabaa kteréž jest Beniaminovo , přišel jsem s ženinou svou , abych tam přenocoval . Tedy povstavše proti mně muži Gabaa , obklíčili mne v domě v noci , myslíce mne zamordovati , ženinu pak mou trápili , tak že umřela . Pročež vzav ženinu svou , rozsekal jsem ji na kusy , a rozeslal jsem ji do všech krajin dědictví Izraelského ; nebo nešlechetnosti a mrzkosti se dopustili v Izraeli . Aj , všickni vy synové Izraelští jste ; považte toho mezi sebou , a raďte se o to . A povstav všecken lid jednomyslně , řekli : Nenavrátí se žádný z nás do příbytku svého , aniž odejde kdo do domu svého . Ale nyní toto učiníme Gabaa , losujíce proti němu . Vezmeme deset mužů ze sta po všech pokoleních Izraelských , a sto z tisíce , a tisíc z desíti tisíců , aby dodávali potravy lidu , kterýž by přitáhna do Gabaa Beniaminova , pomstil všech nešlechetností jeho , kterýchž se dopustilo v Izraeli . I sebrali se všickni muži Izraelští na to město , snesše se za jednoho člověka . Poslala pak pokolení Izraelská muže do všech čeledí synů Beniamin , řkouce : Jaký to zlý skutek stal se mezi vámi ? Nyní tedy vydejte ty muže bezbožné , kteříž jsou v Gabaa , ať je zbijeme a odejmeme zlé z Izraele . Ale nechtěli Beniaminští slyšeti hlasu bratří svých , synů Izraelských . Nýbrž shromáždili se synové Beniamin z měst svých do Gabaa , aby vytáhli k boji proti synům Izraelským . Toho dne načteno jest synů Beniamin z měst jejich dvadceti šest tisíc mužů bojovných , kromě obyvatelů Gabaa , jichž načteno bylo šest set mužů vybraných . Mezi kterýmžto vším lidem bylo sedm set mužů vybraných , neužívajících pravé ruky své , z nichž každý z praku kamením házeli k vlasu , a nechybovali se . Mužů pak Izraelských načteno jest kromě Beniaminských čtyřikrát sto tisíc mužů bojovných ; všickni tito byli muži udatní . Vstavše pak , brali se do domu Boha silného , a tázali se Boha , a řekli synové Izraelští : Kdo z nás půjde napřed k boji proti synům Beniamin ? I řekl Hospodin : Juda půjde napřed . A tak ráno vstavše synové Izraelští , položili se proti Gabaa . I táhli muži Izraelští k boji proti synům Beniamin , a sšikovali se muži Izraelští k bitvě proti Gabaa . Vyšedše pak synové Beniamin z Gabaa , porazili z Izraele toho dne dvamecítma tisíc mužů na zem . A posilnivše se muži lidu Izraelského , spořádali se zase k boji na místě , na kterémž se prvního dne zřídili . Prvé pak šli synové Izraelští , a plakali před Hospodinem až do večera . I tázali se Hospodina těmi slovy : Půjdeme-li ještě k boji proti synům Beniamina bratra našeho ? Odpověděl Hospodin : Jděte proti nim . Tedy potýkali se synové Izraelští s syny Beniamin druhého dne . A vyšedše synové Beniamin z Gabaa na ně druhého dne , porazili z synů Izraelských opět osmnácte tisíc mužů na zem , vše mužů bojovných . Protož vstoupili všickni synové Izraelští a všecken lid , a přišli do domu Boha silného . I plakali , usadivše se tam před Hospodinem , a postili se toho dne až do večera ; obětovali též oběti zápalné a pokojné před Hospodinem . I tázali se synové Izraelští Hospodina , ( nebo tu byla truhla smlouvy Boží v těch dnech , A Fínes syn Eleazara , syna Aronova , stál před ní v ten čas ) , řkouce : Půjdeme-li ještě k boji proti synům Beniamina bratra našeho , čili tak necháme ? Odpověděl Hospodin : Jděte , nebo zítra dám je v ruku vaši . Tedy Izraelští zdělali zálohy proti Gabaa všudy vůkol . I šli synové Izraelští proti synům Beniamin dne třetího , a sšikovali se proti Gabaa , jako prvé jednou i podruhé . Vyšedše pak synové Beniamin proti lidu , odtrhli se od města , a počali bíti a mordovati lidu , jako prvé jednou i druhé po stezkách , ( z nichž jedna šla k Bethel a druhá do Gabaa ) , i po poli , a okolo třidcíti mužů z Izraele . A řekli synové Beniamin : Padají před námi jako i prvé . Synové pak Izraelští řekli byli : Utíkejme , abychom je odtrhli od města až k stezkám . A v tom všickni synové Izraelští vstavše z místa svého , sšikovali se v Baltamar ; zálohy také Izraelovy vyskočily z místa svého z trávníků Gabaa . Tedy vyšlo proti Gabaa deset tisíc mužů vybraných ze všeho Izraele , a bitva se rozmáhala ; oni pak nevěděli o tom , že je potkati mělo zlé . I porazil Hospodin Beniamina před Izraelem , a zbili synové Izraelští z Beniaminských dne toho pětmecítma tisíc a sto mužů , vše bojovných . A vidouce synové Beniamin , že by poraženi byli , ( nebo muži Izraelští ustupovali z místa Beniaminským , ubezpečivše se na zálohy , kteréž zdělali proti Gabaa . Zálohy pak pospíšily a obořily se na Gabaa , a rozvláčně troubivše zálohy , zbily všecko město ostrostí meče . Měli pak muži Izraelští s zálohami jistý čas uložený , aby když by oni zapálili město , Obrátili se synové Izraelští k boji . Beniaminští pak počali bíti a mordovati , a zbili z synů Izraelských okolo třidcíti mužů ; nebo řekli : Jistě že padají před námi jako v první bitvě . Oheň pak počal vzhůru jíti z města , a sloup dymový . A ohlédše se Beniaminští zpět , uzřeli , an vstupuje oheň města k nebi . ) A že muži Izraelští obrátili se , i zděšeni jsou muži Beniamin , nebo viděli , že zahynutí jim nastává . I utíkali před muži Izraelskými cestou ku poušti , a bojovníci postihali je , a kteří z měst vyšli , mordovali je mezi sebou . A tak obklíčili Beniaminské , a honili i porazili je , od Manuha až naproti Gabaa k východu slunce . Tedy padlo Beniaminských osmnácte tisíc mužů ; všickni ti byli muži silní . Těch pak , kteříž obrátivše se , utíkali na poušť k skále Remmon , zpaběrovali po cestách pět tisíc mužů ; potom honili je až k Gidom , a zbili z nich dva tisíce mužů . A tak bylo všech , kteříž padli v ten den z Beniaminských , pětmecítma tisíc mužů bojovných , vše mužů silných . I obrátilo se na poušť a uteklo k skále Remmon šest set mužů , kteříž zůstali v skále Remmon za čtyři měsíce . Potom muži Izraelští navrátili se k synům Beniamin , a zbili je ostrostí meče , tak lidi v městech jako hovada , i všecko , což nalezeno bylo ; také i všecka města , kteráž ještě pozůstávala , ohněm vypálili . Nadto každý z mužů Izraelských přísahou se byli zavázali v Masfa , řkouce : Žádný z nás nedá dcery své Beniaminským za manželku . Protož všel lid do domu Boha silného , a seděli tam až do večera před Bohem , a pozdvihše hlasu svého , plakali pláčem velikým . A řekli : Proč Hospodine , Bože Izraelský , stalo se toto v Izraeli , aby dnes ubylo jedno pokolení z Izraele ? Nazejtří pak ráno vstal lid , a vzdělali tam oltář , a obětovali oběti zápalné a pokojné . Řekli pak synové Izraelští : Jest-li kdo , ješto nepřišel do shromáždění tohoto ze všech pokolení Izraelských k Hospodinu ? ( Nebo se byli velice zapřisáhli proti tomu , kdož by nepřišel k Hospodinu do Masfa , řkouce : Bez milosti ať umře . Nebo litujíce synové Izraelští Beniamina bratra svého , řekli : Dnes vyhlazeno jest jedno pokolení z Izraele . Jakž tedy učiníme s těmi ostatky , aby ženy měli , poněvadž jsme se přísahou zavázali skrze Hospodina , že jim nedáme dcer svých za manželky ? ) Řekli tedy : Jest-li kdo z pokolení Izraelských , ješto nepřišel k Hospodinu do Masfa ? A aj , nepřišel byl žádný do vojska z Jábes Galád do shromáždění . Nebo když sečten byl lid , a aj , nebylo tam žadného z obyvatelů Jábes Galád . Protož poslalo tam shromáždění to dvanácte tisíc mužů nejsilnějších , a přikázali jim , řkouce : Jděte a pobíte obyvatele Jábes Galád ostrostí meče , ženy i děti . Toto pak učiníte : Všecky mužského pohlaví , a každou ženu , kteráž muže poznala , zamordujete . Nalezli tedy mezi obyvateli Jábes Galád čtyři sta děveček panen , kteréž nepoznaly muže , a přivedli je do vojska v Sílo , kteréž bylo v zemi Kananejské . Tedy poslalo všecko to shromáždění , a mluvili k synům Beniamin , kteříž byli v skále Remmon , a povolali jich v pokoji . Protož navrátili se Beniaminští toho času . I dali jim ženy , kteréž živé zachovali z žen Jábes Galád , ale ani tak se jim nedostávalo jich . Lidu pak líto bylo Beniamina , proto že učinil Hospodin mezeru v pokoleních Izraelských . Řekli tedy starší shromáždění toho : Jak učiníme s těmi pozůstalými , aby měli ženy ? Nebo vyhlazeny jsou ženy z pokolení Beniamin . Řekli také : Dědictví Beniaminovo pozůstalým náleží , aby nezahynulo pokolení z Izraele . My pak nemůžeme jim dáti dcer svých za manželky ; ( nebo se byli přísahou zavázali synové Izraelští , řkouce : Zlořečený buď , kdož by dal manželku synům Beniamin . ) Potom řekli : Aj , slavnost Hospodinova bývá v Sílo každého roku na místě , kteréž jest s půlnoční strany domu Boha silného , k východu slunce cestě , kterouž se chodí od domu Boha silného do Sichem , a Lebnu jest na poledne . Přikázali tedy synům Beniamin , řkouce : Jděte a skrejte se v vinicích . A šetřte , a aj , když vyjdou dcery Sílo plésati v houfích , tedy vyskočíte z vinic a pochytíte sobě každý manželku svou ze dcer Sílo , a odejdete do země Beniamin . Když pak přijdou otcové jejich aneb bratří jejich , aby se před námi soudili , tedy řekneme jim : Slitujte se nad námi místo nich , nebo v té válce nevzali jsme pro každého z nich manželky ; také jste vy jim nedali jich , a tak nebudete nic vinni . Tedy učinili tak synové Beniamin , a přivedli sobě manželky vedlé počtu svého z těch plésajících , kteréž uchvátili ; a odšedše , navrátili se k dědictví svému , a vzdělavše zase města svá , bydlili v nich . A tak odešli odtud synové Izraelští toho času , jeden každý k svému pokolení a k čeledi své ; a vrátili se odtud jeden každý k dědictví svému . Těch dnů nebylo krále v Izraeli , ale každý , což se mu vidělo , to činil .